HORNICKÉ listy
PŘ
Pepa Vojtek
natáčel na DB
ÍL
SN OH A
ÍM : L
E
A K Y D T EC
DB N K
T É
časopis zaměstnanců Skupiny SD  ročník XIX.  číslo 5
editorial
obsah
Středa 21. září byla na Dolech Bílina běžný pracovní den. Všichni se
věnovali svým povinnostem. Já se
konkrétně snažil zachytit objektivem
fotoaparátu podzimní tvář Radovesické výsypky pro zamýšlenou titulní
stránku tohoto čísla Hornických listů.
Během dne jsem se ale setkal s řadou zaměstnanců z administrativy
i provozu, kteří věděli, že na Dolech
Bílina už druhý den natáčí frontman
nejpopulárnější české skupiny Kabát
– Josef Vojtek. Někdo zavzpomínal
na první koncerty této teplické kapely v Hostomicích na počátku 90.
let, jiný připomněl ojedinělý zážitek
z megakoncertu na pražském Vypichu z roku 2009, kam vypravili odboráři pro fandy Kabátu celý autobus.
Všichni pak byli zvědaví, jak asi Pepa
Vojtek vypadá při fárání. A tak jsem
dal na přání čtenářů-zaměstnanců
Dolů Bílina. Podzimní fotografování
radovesické scenérie jsem odložil
a dojel na úplně jinou část DB, k nejnovějšímu rýpadlu KK 1 300/K 111.
Právě tady totiž natáčení klipu s Pepou Vojtkem pokračovalo. Když
jsem byl svědkem milého setkání
fanoušků v montérkách v barvách
SD s jejich oblíbeným zpěvákem Pepou Vojtkem, oblečeným ve stejném
pracovním oděvu a helmě s logy SD,
bylo o fotografii pro titulní stránku
Hornických listů č. 5 rozhodnuto. Věřím, že udělá radost nejen početné
skupině našich zaměstnanců - fandů Kabátu. Aktuální vydání obsahuje
informace o zákulisí a účelu natáčení
rockera Vojtka na DB, ale také o celé
řadě dalších zajímavých událostí mapujících uplynulé dva měsíce
Skupiny SD. Navíc věnujeme ještě
speciální bonus: oboustrannou ortofotomapu lomu Libouš a lomu Bílina.
Pěkné čtení.
3 slovo ředitele
Pavel Vaňas
4 hlavní téma
Likvidace kalů z jímek čerpacích stanic DB
strana 8
6 aktuality
Noví členové dozorčí rady
Měřiče a geology DNT představuje nová kniha
Transport rýpadla KU 300.9/K 64 na DNT
Podzimní transfer obojživelníků v předpolí DB
9 z odborů
Ivan Koukol
10 velkostroje pro povrchové dobývání
K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104
14 hornické dynastie
Hornická dynastie Čermáků
strana 10
16 svět dolů
Pepa Vojtek se kvůli SD proměnil v želvu
Havárie vzpěry na zakladači ZP 6 600.24
na Ukrajině
20 naši zaměstnanci
Nejlepší zaměstnanci Skupiny SD
24 pracovní den
Miloslav Šplíchal
26 čézaři Skupiny SD
Karel Bartoš
strana 16
27 informace
Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami
28 pomáháme
Březenský drak se má stát domovem pro čápy
29 sport
30 z míst kde žijeme
Prezidentský pár navštívil Březno
Čtvrté braňanské posvícení
33 tip na výlet
Tomáš Vrba
šéfredaktor
strana 30
34 tip na výlet
Duchcov
HORNICKÉ listy 5/2011
časopis zaměstnanců Skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA
REDAKCE: Hornické listy, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: [email protected], [email protected] REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková;
členové: Vladimír Andrášek, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Karel Skramuský, Jaromír Šeps,
Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 5/2011:
20. 10. 2011 UZÁVĚRKA ČÍSLA 6/2011: 21. 11. 2011. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.
kotli nemusí být hříchem proti přírodě
a že rozhodnutí topit tříděným uhlím
z dolu Bílina má budoucnost.
Abychom mohli využít ložisko uhlí
dolu Bílina v maximální míře, je třeba zajistit odbyt i pro všechny druhy
energetického uhlí v odpovídajícím
čase a množství. V letošním roce se
nám daří výrazně uspět i na tomto
trhu a očekáváme rekordní prodej.
Podle celkového prodávaného množství by se mohlo zdát, že uhlí se prodává samo a že je nám doba nakloněna. Výsledky jsou ale vybudovány i na
základech mnohaleté práce, kdy jsme
postupně získávali portfolio zákazníků ve složení, které svými potřebami
vyhovuje také možnostem výroby.
Produkcí dolu Tušimice jsou zásobovány především energetické zdroje
ČEZ. V mnohem větší míře je zásobována elektrárna Chvaletice i místní
elektrárny, takže postupný pokles těžby se zastavil a v současnosti jsou požadavky na energetické uhlí na úrovni
maximální kapacity výroby.
Výsledky prodeje naší produkce jsou vybudovány
na základech mnohaleté práce. Postupně jsme
získali takové portfolio zákazníků, které svými
potřebami vyhovuje možnostem výroby uhlí.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
Severočeské doly potvrzují již několik let pozici největší hnědouhelné
společnosti ČR.
Naše společnost s mnohaletou tradicí zásobuje uhlím zejména energetické zdroje, ale zapsala se do paměti
zákazníků i jako výrobce kvalitního
tříděného uhlí. Při prodeji produkce
z dolu Bílina využíváme plně kvalit ložiska uhlí a dlouhodobou spoluprací
se zákazníky jsme postupně dosáhli
vedoucího postavení na trhu tříděného uhlí. V posledních letech jsme
dokázali zastavit pokles poptávky po
tříděných druzích a udržet stávající
nebo případně získat nová odbytiště pro nejdražší druhy tříděného uhlí.
S růstem životní úrovně obyvatelstva
a rozšiřováním plynofikace dochází
k postupnému poklesu poptávky po
topení v domácích uhelných kotlích.
Pokles jsme částečně vyrovnávali
převzetím zákazníků konkurenčních
společností, protože jedna společnost již výrobu tříděných druhů zcela
zastavila a druhá v současnosti v ČR
prodává minimum těchto druhů. Není
lehké dosáhnout toho, aby další pokles spotřeby tříděných druhů neznamenal i výrazný pokles poptávky po
produkci tříděného uhlí z dolu Bílina.
Pracovníci obchodu musí být neustále v kontaktu se zákazníky i s výrobci
moderních automatických kotlů na
tříděné uhlí a předávat jim dostatek
informací o tom, že vytápět rodinný
dům hnědým uhlím v odpovídajícím
Pro oba doly je velmi náročné zajistit rovnoměrný odbyt v průběhu celého roku. Uhlí je produkt se sezonní
poptávkou a požadavky na dodávky
narůstají extrémně v topném období.
Velikou pečlivost věnujeme komunikaci se zákazníky a vytváření výhodných
podmínek pro obě strany, abychom
sezonnost prodeje minimalizovali.
Na tomto poli se nám daří spolupráci zlepšovat a v letošním roce jsme
dosáhli mnohem většího naskladnění
u zákazníků na zimní měsíce. Přesto
nás čeká velmi náročné období topné sezony, zejména z pohledu výše
požadavků na dodávky hruboprachu
a ořechu 2, ale i ostatních druhů, kde
míra poptávky bude závislá na teplotním průběhu zimy.
Ovlivňuje nás vnější ekonomické
prostředí, vývoj legislativy, konkurence a celá řada dalších faktorů. Proto
i v současné době je stále co dělat,
stále co zlepšovat, sledovat konkurenci a vývoj na trhu. Je to nikdy nekončící cesta.
Pavel Vaňas
obchodní ředitel
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
LIKVIDACE KALŮ Z JÍMEK
ČERPACÍCH STANIC DOLŮ BÍLINA
HORNICKÉ listy 5/2011
Mobilní zařízení Allu.
Sací bagr.
Odstředivka s fl
flokulační jednotkou.
Možnosti zpevnění dna
vnitřní výsypky
V úzkém prostoru mezi posledním
uhelným řezem a patou vnitřní výsypky
se intenzivně hledají možnosti odstranění naplavených kalů z jímek čerpacích
stanic.
 Těžba a odvoz kalů
Provádí se odvážením v utěsněných
korbách nákladních aut do kazet výsypkových etáží vnitřní výsypky, kde nehrozí ohrožení stability jejích svahů. Kazety
vytvořené na povrchu výsypky buldozery byly zavezeny řídkým kalem k jeho
postupnému vysychání. Tímto způsobem se během léta odvezlo z bývalých
jímek hlavní čerpací stanice a čerpací
stanice č. 2 zhruba 10 tis. m3 kalů.
 Solidifikace – technologický
proces stabilizace kalů
Jako pojivo pro stabilizaci tekutých
kalů byl použit cement, který po vmíchání kaly zpevní tak, že je na nich
možné založit výsypku. Touto metodou se zlikvidovalo zhruba 7,5 tis. m3
kalů z bývalé jímky čerpací stanice č. 3.
Suchý cement je na místo dovážen cisternami a do kalů vpravován a míchán
mobilním zařízením typu ALLU, které
se skládá z tlakového dávkovače pojiva
a míchací jednotky – přídavného zařízení k rýpadlu. Jde o technologii užívanou
na zpevňování a zvyšování únosnosti
podkladních vrstev pro jakékoliv inženýrské stavby (stavební plochy, komunikace, letištní plochy). Solidifikace
se používá i při likvidaci kalových polí
vzniklých po čerpání vod z hlubinných
dolů na Kladensku a Ostravsku. Na
DB tuto metodu realizovala společnost
Vodní zdroje.
 Zahušťování kalů
metodou odstřeďování
Princip odstřeďování kalů se na Dolech Bílina pokusně vyzkoušel již v loňském roce. Tato technologie je založena
na elektrostatickém potenciálu jednotlivých částic kalů a schopnosti shlukovat
se za příměsi flokulantu do vloček, jež
se následně odstředivou silou oddělí od
vody. Kladem této metody je možnost
provádět průběžné čerpání a likvidaci
kalů zpod vodní hladiny, tedy již z provozované čerpací jímky. Naproti tomu
v případě solidifikace, nebo mechanického vyvážení kalů, je nutné čerpací
jímku vyřadit z provozu. Pro technologii
odstřeďování kalů je však nutno zajistit
také dostatečně čistou tlakovou vodu
pro namíchání flokulantu a zajištění proplachu odstředivky. Odstředěný kal se
odváží k rozprostření do bezpečných
míst na vnitřní výsypce, kde se vmíchá
do zakládáných hmot. Voda zbavená
kalů míří do systému čerpání důlních vod
nebo se používá k ředění čerpaných kalů.
Odstřeďování kalů ze dna hlavní čerpací
stanice provádí firma Centrivit. Technologii tvoří sací bagr na hladině čerpací
stanice, mobilní odstředivka s flokulanční jednotkou a kontejner na zajištění plynulého plnění odstředivky a vyrovnávání
hustoty kalu. Tato metoda se běžně používá v zahraničí i ČR při likvidaci odpadů
z čistíren odpadních vod, nebo k přímému čištění vypouštěných vod čerpaných
z důlních děl na Ostravsku.
text: Tomáš Vrba, Roman Wanie
foto: Tomáš Vrba
4/5
Do lomu Bílina jako nejhlubšího místa v širokém okolí se shromažďují
povrchové a podzemní vody. Odvedení těchto vod je základní podmínkou
fungování povrchového dolu. K odčerpání vody z lomu slouží důmyslný
systém vodohospodářských děl tvořený komplexem pěti čerpacích stanic
v předpolí lomu, na jižních a severních svazích a tří čerpacích stanic
v nejhlubším místě lomu. Právě sem stéká veškerá voda z celého prostoru
zhruba 13 km2 provozních ploch Dolů Bílina. Její dynamika je dána hloubkou
lomu přesahující dvě stě metrů. Důlní voda se z jímek čerpacích stanic na dně
lomu nepřetržitě odčerpává. V čerpacích jímkách však zůstává velké množství
kalů, které se sem splavují z rozsáhlých ploch jednotlivých řezů, zejména při
vydatných deštích, jak tomu bylo naposled v roce 2010. Je to právě vazba
rozlohy a hloubky, jež předurčují tuto problematiku včetně dispozičních
možností řešení systému odvodnění uvnitř lomu. Spodní etáž vnitřní výsypky
těsně následuje porubní frontu včetně jímek čerpacích stanic. Staré jímky
čerpacích stanic obsahující naplavený kal pak představují pro postupující patu
výsypky potenciální nebezpečí skluzů a ohrožení stability. Při přípravě podloží
vnitřní výsypky se tak likvidaci naplavených kalů věnuje mimořádná pozornost.
aktuality
NOVÍ ČLENOVÉ
DOZORČÍ RADY
V září proběhly volby členů dozorčí rady SD a.s. z řad zaměstnanců. Na další čtyřleté období
byli jako členové rady potvrzeni
Zdeňka Montagová, vedoucí odboru financování, a Šimon Vohar,
předseda Sdružení odborových
organizací SD a.s. Novým členem
dozorčí rady byl zvolen Luboš
Jankůj, předseda Výkonného výboru odborových organizací DNT.
V dozorčí radě střídá Josefa Hutaře. Luboš Jankůj (58) má 33 let
praxe v hornictví v profesích provozního elektrikáře a řidiče velkostroje na DNT. Od roku 1990, kdy
byl zvolen předsedou závodního
výboru DNT, vykonává svou činnost jako uvolněný funkcionář.
Jako předseda výkonného výboru
zastupuje zaměstnance SD a.s.
a dceřiné společnosti SD – Autodoprava, a.s. – provoz Tušimice. Od roku 2007 je také členem
Evropské rady zaměstnanců Skupiny ČEZ. Dalšími novými členy
dvanáctičlenné dozorčí rady byli
rozhodnutím jediného akcionáře
ČEZ, a.s. stanoveni: Petr Polák,
Pavel Cyrani, Petr Maroš a Zdeněk Hübner. Dozorčí rada jako
významný kontrolní orgán dohlíží
na výkon působnosti představenstva a realizaci podnikatelské
činnosti.
Luboš Jankůj
Měřiče a geology DNT
představuje nová kniha
Autoři knihy Měřiči a geologové DNT: (zleva) S. Dejl, M. Větrovský, O. Mistoler, V. Čermák,
J. Janota, M. Kasperová, P. Coufal, M. Klvaňa, M. Vrubel, P. Štěpán a P. Vašková.
Autorský tým expertů z odboru měřictví a geologie a kreativní
členové redakční rady DNT na slavnostním křtu prezentovali
čerstvě vydanou knihu, která podrobně přibližuje práci měřičů
a geologů na DNT od počátku 60. let až po současnost.
Redakční rada DNT se systematicky
věnuje kromě vydávání populárních ročenek také publikování knih mapujících
minulost a současnost DNT v nejrůznějších oblastech. Zbrusu nový počin
Měřiči a geologové DNT tak navazuje
na v nedávné minulosti již vydané tituly
o velkostrojové technice nebo údržbě.
Také tentokrát se podařilo poutavým
a nevšedním způsobem přiblížit čtenářům obory důlního měřictví, geologie
a geotechniky. Nechybí ani ohlédnutí
za počátky povrchového dobývání na
Chomutovsku. Na obsáhlé a výpravné
publikaci spolupracoval autorský tým
(Pavel Coufal, Václav Čermák, Stanislav Dejl, Oldřich Mistoler, Petr Štěpán
a Milan Větrovský) pod vedením Miroslava Klvani a Martina Vrubela zhruba
dva roky. Role kmotra se na slavnostním křtu ujal výrobní ředitel SD Jiří Neruda. Prezentace nového díla redakční
rady DNT se tradičně nesla v přátelské
atmosféře. Tým redakční rady DNT
v současné době pracuje ve složení Jiří Janota, Miroslav Klvaňa, Marie
Kasperová a Pavlína Vašková, nově přišla Marie Kopecká. Společně představili své příští tvůrčí aktivity. Čtenáři se
kromě další ročenky, která bude mapovat rok 2011 na DNT, mohou těšit na
výpravnou publikaci s pracovním názvem Rekultivace DNT, která by měla
vyjít v roce 2013.
text a foto: Tomáš Vrba
Výrobní ředitel SD Jiří Neruda křtí spolu
s předsedou redakční rady DNT Jiřím
Janotou právě vydanou knihu.
PODZIMNÍ TRANSFER
OBOJŽIVELNÍKŮ
V PŘEDPOLÍ DOLŮ BÍLINA
Šestikilometrový úsek z odstavné porubní fronty na místo
nového nasazení – lokalitu Libouš II – sever překonalo
KU 300.9/K 64 díky maximálnímu nasazení všech
zainteresovaných pracovníků během pouhých patnácti dnů.
Vzhledem k tomu, že v lokalitě odstavné porubní fronty bude již brzy
dosaženo dotěžení uhelných zásob
(2012), začalo se s postupným přesunem techniky do nové těžební lokality
Libouš II – sever. V novém dobývacím
prostoru má provoz lom nasazena už
dvě rýpadla K 800 N.1 a K 800 N.2.
Nyní k nim patří i KU 300.9/K 64, které sem dorazilo 30. září po patnáctidenním transportu. Šestikilometrová trasa byla v předstihu upravena
pro pojezdové vlastnosti velkostroje
a dvou PVZ, které také tvořily konvoj.
Díky příznivému počasí a obětavosti
členů posádky, přestavbářům, pracovníkům trafostanice a důlně doplňkové mechanizace se navzdory křížení s odtahovými uhelnými dopravníky
a ve stožárech vedenými napájecími
a ovládacími kabely podařilo projet
na nové místo nasazení v nezvykle
krátkém čase. Prvním místem těžby
na nové lokalitě je uhelný řez u PD 15.
text: Tomáš Vrba
foto: archiv DNT
V pořadí již šestnáctý odchyt
a přesun obojživelníků, kteří žijí v místech plánované těžby uhlí v předpolí lomu Bílina,
se uskutečnil v pondělí 12. září.
Na smysluplném a úspěšném
projektu spolupracují odborníci – zoologové z pražské České
zemědělské univerzity, učitelé
se studenty Scholy Humanitas
v Litvínově a Severočeské doly.
Společně přesunuli do stabilizovaných vhodných rekultivovaných
vodních ploch už mnoho obojživelníků a plazů, kteří vzhledem ke
své malé mobilitě jsou vystaveni
bezprostřednímu ohrožení. Jinak
tomu nebylo ani během letošního
podzimního transferu, kdy studenti třetího ročníku Scholy Humanitas zachránili několik desítek
obojživelníků, převážně žab, čolků, bezobratlých, a také vzácné
masožravé řasy bublinatky jižní.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2011:
leden až
září
Počet evidovaných úrazů
2011
2010
DB
62
61
Rozdíl
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2011
2010
+1
18
20
-2
DNT
35
40
-5
12
10
+2
Správa a.s.
1
1
0
1
1
0
SD a.s.
98
102
-4
31
31
0
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
Transport rýpadla
KU 300.9/K 64 na DNT
aktuality
PODZIM S VETERÁNEM KU 800.8/K 77
Celoroční aktivity kolem
vysloužilého rekordmana
tušimické skrývky neustávaly
ani během podzimu.
Prohlédnout si zblízka
symbol povrchové těžby uhlí
přicházely během víkendů
stovky návštěvníků včetně dětí.
Společně pak v sobotu 1. října
uložili rýpadlo, coby zakletého
Březenského draka Severuse,
k zimnímu spánku. Povědomí
o KU 800.8/K 77 a jeho novém
poslání se ale šířilo dál i na
odborné úrovni, například jako
téma přednášky sympozia
Hornická Příbram 2011.
HORNICKÉ listy 5/2011
Dříve výkonný dobývací stroj – dnes
technická památka a turistická
atrakce
Od začátku letošního roku se v Hornických listech pravidelně věnujeme
výjimečnému stroji KU 800.8/K 77. Sledovali jsme jeho transport ze skrývkového řezu na montážní místo, kde je
odstavené, loučení posádek s tímto
nezapomenutelným strojem, ale také
jeho premiéru coby turistické atrakce
během srpnové březenské pouti. Od
té doby si během víkendů prohlédlo
tento výjimečný stroj 800 návštěvníků.
První říjnovou sobotu, kdy byl naposledy v letošním roce přístupný veřejnosti,
proběhl půvabný rituál uspání rýpadla – Březenského draka, o který se
postaraly místní děti. Zlatým hřebem
Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace, prezentuje
životní cyklus KU 800.8/K 77 na sympoziu Hornická Příbram 2011.
také návštěvníci. Ojedinělá industriální
památka bude veřejnosti opět přístupná v dubnu 2012.
slavnostního ukončení sezony pak bylo
vypouštění lampionů štěstí, které měly
ukázat cestu k rýpadlu čápům, neboť
na jeho vyvažovacím výložníku pro ně
bylo na příští jaro připraveno hnízdo.
O tom, zda se to podaří, se přesvědčí
KU 800.8/K 77 – téma přednášky
na sympoziu Hornická Příbram
Životní cyklus jednoho rekordmana –
velkostroje KU 800.8/K 77, tak nazval
svoji přednášku Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD, kterou
prezentoval na jubilejním 50. ročníku
sympozia Hornická Příbram ve vědě
a technice. Ve svém vystoupení zrekapitulovat dvaatřicetiletou kariéru tohoto stroje na DNT lemovanou řadou
rekordů. Neopomenul ani zásluhy posádek, které se úspěšně vypořádávaly
s náročnými geologickými podmínkami, a bez kterých by podávání gigantických výkonů nebylo možné. Informoval
také o nové roli stroje a zkušenostech
z první sezony jediného veřejně přístupného kolesového rýpadla v ČR.
Dalším reprezentantem Skupiny SD,
který v sekci Technika a technologické
postupy v Příbrami referoval, byl Karel
Bartoš z Prodeca. I jeho přednáška
o nejnovějším tuzemském kolesovém
rýpadle KK 1 300/K 111 vzbudila velký
zájem účastníků sympozia.
text a foto: Tomáš Vrba
Provoz lom DNT a jeho odborářský
předseda Ivan Koukol
Ivana Koukola navštívila redakce 11. října. Nenavštívila
hostitele coby kolegu redakční rady HORNICKÝCH LISTŮ.
Ivan Koukol redakci zajímal jako předseda Odborové
organizace Provozu lom Dolů Nástup Tušimice. Onen den
měl už za sebou přítomnost u voleb do dozorčí rady ve
Správě SD Chomutov, tak se již návštěvě věnovat mohl.
Jaké byly začátky?
Vyučil se v Severočeských energetických závodech ve Varnsdorfu
a už v učilišti v roce 1966 automaticky
vstoupil do odborů. Střední průmyslovou školu elektrotechnickou vystudoval
v Chomutově, ale tehdy „čtvrťák“ přesídlil do Prahy, kde tedy maturoval. Na
počátku roku 1970 nastoupil do dolů
v Bílině. Z Bíliny odešel do východních
Čech, po osmi letech se na šachtu opět
vrátil, ale to už na DNT. V odborech se
roku 1986 stal důvěrníkem ve směně,
a tak by se dalo říci, že začal vykonávat
první odborářskou funkci.
Co potomci?
Dcera byla na gymnáziu, a když si od
2. ročníku měla vybrat zaměření, volila elektrotechniku. Syn dělá truhlařinu.
Ostatně, otec Ivana byl truhlář, tak si
syn vybral řemeslo blízké dědovu.
A funkce?
„Předsedou odborové organizace
jsem od ledna 1990. Naše odborová
organizace má v nynější době 340 členů. Po pravdě, když čas od času někteří
členové odejdou, celkem za krátký čas
se opět vrátí.“ - V majetku mají odbory
chalupu ve Mlýnech-Kytlicích, kterou
rekonstruovalo pouhých deset nadšenců, ale je v provozu celoročně, mimo
hlavní prázdniny je možné na chalupu
jezdit i o víkendech.
Z čeho je při práci radost největší?
Snad uzavření dobré kolektivní
smlouvy se zaměstnavatelem, což je
jednou z nejdůležitějších činností odborů, a když se podaří vyřešit konkrétní
problém kteréhokoliv člena organizace,
který se na něj s důvěrou obrátí. Kromě
jiného tomu napomáhají velmi korektní
vztahy mezi odbory a zaměstnavatelem.
„Co mne opravdu těší? Že byla roku
2007 ustanovena Evropská rada zaměstnanců při Skupině ČEZ. – Jak už
jsem se zmínil v posledních Hornických
listech, věřím, že při setkávání se zástupci Evropských rad zaměstnanců
nadnárodních společností celé Evropy
se zvýší prestiž a význam Evropské
rady zaměstnanců ČEZ.“
Jak v budoucnu?
V příštím roce v dubnu Ivanu Koukalovi končí volební období. Kandidovat
již nechce. Než ale odejde do důchodu,
je ochoten svému nástupci případně
pomoci.
text a foto: Svatava Brožíková
SEKRETÁŘKOU
TÉMĚŘ 30 LET
Roku 1970 nastoupila Marie do
zaměstnání v podniku Labská plavba Ústí a tehdy i do odborů. Když
se vdala, Marie Nohavicová začala pracovat v lednu 1975 jako administrativní pracovnice v dílnách
bílinských dolů. Jistěže také v odborech aktivně pracovala, a tak se
roku 1982 stala sekretářkou tehdejšího předsedy závodního výboru.
V této pracovní funkci je doposud,
ač v kanceláři nynějšího předsedy
odborů Zbyňka Kubáta v současné
společnosti SD – 1. strojírenská není
každodenně.
S paní Nohavicovou byla možnost
se sejít až 12. října, kdy se spolu
s kolegy vrátila z výjezdního zasedání ve Sloupu, na kterém se kolektiv předsednictva připravoval na
vyjednávání nové kolektivní smlouvy a podobně. „Ano, naše rekreační
střediska Holná, Mladotice i dětský
tábor Kralovice objíždím poměrně
pravidelně. V době rekreací se zjišťuje, zda je něčím například střediska vylepšit apod. a je dobré vidět,
co rekreanty, včetně těch malých,
zajímá, nebo co jim chybí. Na podzim střediska zavíráme a v té souvislosti děláme také inventury zařízení.“ Sekretářka rekreace rovněž
zajišťuje. Protože jsou mezi odboráři
i důchodci, zabezpečuje i pro ně
případné rekreace, ale také sleduje,
nemají-li mezi sebou jubilanta, sleduje další nutné věci.
Když hovoříme pouze s panem
předsedou, zmiňuje, že je paní Nohavicová maximálně obětavá, spolehlivá a ač „sloužila“ pod několika
předsedy, je nesmírně loajální.
text a foto: Svatava Brožíková
8/9
z odborů
velkostroje pro povrchové dobývání
Osvědčená rýpadla
K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104
nastoupila jako první na nové lokalitě
Libouš II – sever DNT
HORNICKÉ listy 5/2011
Technické parametry rýpadel
K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104
Teoretický výkon
2 300 m3/h
Měrná rozpojovací síla
62 kNm-1
Průměr kolesa/počet korečků
7,5 m/13
Horizontální výsuv kolesa
12 m
Výškový dosah osy kolesa
22,8 m
Provozní hmotnost
1 400 t
Typová řada K 800
Rýpadla K 800 vycházela z koncepce K 1 000, prvního kolesového rýpadla s výsuvem vyrobeném
v tehdejším Československu Škodou Plzeň. Celkovým uspořádáním
a jednotlivými elementy se od svého
staršího předchůdce zásadně neliší.
Ve srovnání s K 1 000 měla rýpadla K 800 větší dosahové parametry,
výkon, rypnou sílu a bezkomorové
koleso s větším obsahem a počtem
korečků. Bezkomorová kolesa získala
řada K 800 B až po rekonstrukci. Původně byla rýpadla K 800 vyráběna
s komorovým kolesem. Ačkoliv projektová dokumentace rýpadel K 800
byla zpracována v Plzni, jejich výroba se přestěhovala do Uničova. Na
počátku 60. let se tak K 800 stalo po
K 300 teprve druhým typem kolesového rýpadla dodávaným tehdy nejvýznamnějším tuzemským výrobcem
dobývacích stojů. Protože výrobní kapacity Uničovských strojíren na přelomu 60. a 70. let, kdy vrcholila přeměna do té doby převažující hlubinné
těžby na kontinuální velkolomovou,
nestačily, byla výroba řady K 800 převedena do Kolínských strojíren (vznikly zde dva stroje) a později do Krušnohorských strojíren v Komořanech
(KSK). Celkem bylo do tuzemských
hnědouhelných revírů dodáno 13
těchto strojů. Kompletní výrobní řadu
doplňují ještě dva exempláře smontované v Bulharsku a Polsku. Pro DNT
byla v letech 1964 až 1967 postupně dodána čtyři kolesová rýpadla
K 800 (K 800.5/K 45, K 800.7/K 47,
K 800.9/K 48 a K 800.11/K 52). O pořízení dalších rýpadel této řady bylo
rozhodnuto ve druhé polovině 80. let.
I když se typová řada K 800 nasazená v severočeském a sokolovském
revíru osvědčila, byla u nových posil tehdejšího koncernového podniku DNT provedena řada menších
konstrukčních úprav, které přispěly
k ještě větší spolehlivosti a modernizaci. Mezi nejčastější poruchy a havárie rýpadel K 800 patřily opakované
trhliny v ocelové konstrukci spodní
stavby a otočné desky, přetržení diagonály nosníku IV a ulomení stykové
desky ramene otočného jeřábu montážního jeřábu na horní stavbě. K největší havárii, jejímž důsledkem bylo
převrácení celé horní stavby, došlo
v roce 1984. Zřejmě vlivem nevhodné manipulace s rýpadlem a špatné
kvality matic kotevních šroubů držících kruhový nosník kolejnice otoče
horní stavby nastalo svlečení závitu matic a tím shození a destrukce
horní stavby rýpadla K 800.11/K 52.
K obdobné havárii došlo o deset let
později na lomu Jiří v Sokolovské
uhelné. Nová konstrukční řešení posledních dvou rýpadel K 800 N zajišťující lepší vyváženost otočného svršku vycházela ze zkušeností získaných
dlouholetým provozem jejich typových předchůdců. Posouzení stability otočného svršku nových rýpadel
zpracovávali v roce 1987 pro KSK
experti Výzkumného ústavu hnědého
uhlí. Výpočet stability byl pak součástí projektové dokumentace. Výstavbu posledních dvou inovovaných
rýpadel typu K 800 N pro DNT prováděly KSK na montážním místě Březno.
K 800 N.1/K 103 bylo předáno na konci roku 1988, K 800 N.2/K 104 o rok
později – v prosinci 1989. Z dnešního
pohledu, kdy pořizovací cena nového
10/11
Celkem třináct kolesových rýpadel střední velikosti řady K 800
bylo v rozmezí třiceti let (v letech 1960 až 1990) dodáno do
povrchových dolů obou podkrušnohorských hnědouhelných
pánví. Oproti ostatním tuzemským rýpadlům se odlišují nejen
typickou modrou barvou konstrukce, ale především absencí kulové
dráhy. Pohyby otočné horní stavby rýpadel K 800 zajišťuje sada
kladek pojíždějících po kruhové kolejnici uchycené na kruhovém
nosníku na spodní stavbě. Odlišné je také řešení směru housenic
podvozku při pohybu. Zajímavost, která je v oblasti velkostrojů pro
povrchové dobývání ojedinělá, představuje skutečnost, že rýpadla
K 800 postupně vznikala u čtyř výrobců. Z plzeňské Škody, odkud
pochází také projektová dokumentace, se výroba přesunula do
Uničovských a Kolínských strojíren. Poslední dvě rýpadla této
typové řady dodaly pro Doly Nástup v letech 1989 (K 800 N.1/K 103)
a 1990 (K 800 N.2/K 104) Krušnohorské strojírny Komořany.
velkostroje pro povrchové dobývání
HORNICKÉ listy 5/2011
rýpadla se pohybuje v řádech miliard
korun, jsou úsměvné tehdejší částky
66 a 63 mil. Kčs.
Základní údaje K 800 N.1/K 103
a K 800 N.2/K 104
Podvozek rýpadel představují tři
páry housenic tvořících rovnoramenný trojúhelník, z nichž dva jsou řiditelné a jeden pevný. Na spodní stavbě
je uchycen kruhový nosník se zapuštěnou kruhovou kolejnicí s ozubeným
věncem, po které se otáčí celý otočný svršek rýpadla. Nosník je uložen
na osmi bodech spodní stavby. Proti
porušení stability je otočný svršek zajištěn záchytnými háky. Horní stavba
je uložena na čtyřech velkých a osmi
malých vahadlech s pojezdovými koly
vodících kladek vedených v ozubeném
věnci otoče. Na horní stavbě je umístěn také montážní jeřáb o nosnosti
4 tun. Kotevními lany je k horní stavbě
uchycen vyvažovací výložník. Stabilitu
otočného svršku při jakémkoliv výsuvu
kolesového výložníku zajišťuje pohyblivá protiváha na vyvažovacím výložníku, v jehož horní části se nachází rozvodna a další 5tunový montážní jeřáb.
Koleso je bezkomorové, se 13 korečky.
Konec nakládacího výložníku původně opatřený kalhotovou výsypkou pro
kolejovou dopravu byl upraven pro nakládání na dálkovou pásovou dopravu.
Rýpadlo je možné používat pouze pro
těžbu výškových řezů, kdy se koleso
pohybuje nad úrovní pojezdové pláně.
I když nejnižší poloha kolesa dosahuje
až 4,7 m pod úroveň pojezdové pláně,
lze tuto možnost využívat jen při tvarování pracovní plochy nebo při transportu rýpadla. Rýpadlo K 800 N.1 těžilo až
do loňska uhlí ve dvouřezovém provoze
hlavní těžební fronty. Nepřetržitý provoz byl přerušen jen v roce 2002, kdy
proběhla plánovaná generální oprava.
Místem nasazení K 800 N2 byl nultý
řez lomu Březno, později těžilo uhlí na
hlavní porubní frontě Libouš. Tři roky
pak bylo odstaveno jako rezerva na
montážním místě v lomu. Vzhledem
k novým odbytovým požadavkům nastoupilo opět do nepřetržitého provozu
letos v září na nové těžební lokalitě Libouš II – sever ve východní části dobývacího prostoru DNT.
K 800 N.1/K 103 A K 800 N.2/104
zahájila těžbu uhlí na nové
lokalitě Libouš II – sever
Současné těžební lokality Odstavná porubní fronta a Hlavní porubní
fronta budou dotěženy v roce 2012,
respektive 2014. Od té doby má probíhat veškerá uhelná těžba výhradně
na nové lokalitě Libouš II sever. Postupně se sem přesunou všechny
potřebné technologické celky. Jako
první začala těžit uhlí v nové lokalitě rýpadla N.1 a později i N.2. Ještě předtím spolu se zakladačem
ZP 3 500.8/Z 90 úspěšně absolvovala transport. Rýpadla K 800 N mohou mít při jízdě maximální sklon do
5 % a při pojezdu dosahují rychlosti
6 m/min. První tuny uhlí z této lokality vytěžilo rýpadlo K 800N.1/K 103
7. července 2010. Mladší sestra N.2
se přidala letos 1. září. „Po dlouhé
odstávce se logicky objevily problémy zejména s elektrovybavením rýpadla. Přesto věřím, že se nám brzy
podaří dosahovat takové výkony, na
které jsme byli u našeho bagru dříve zvyklí,“ popisuje první dny nasazení v nové lokalitě Vojtěch Řezáč
st., vedoucí velkostroje K 800 N.2.
A jak hodnotí svůj stroj jeho protějšek z K 800 N.1 Jaromír Zmrhal? „Je
to spolehlivý stroj. V porovnání s rýpadly KU 300 jsou K 800 N díky své
konstrukci odolnější vůči otřesům
a mají větší dosahové parametry výsuvu a zdvihu kolesového výložníku.
Naše K 800 N.1 bude určitě schopná
provozu až do ukončení těžby v nové
lokalitě a tím i do konce povrchového
dobývání na Tušimicku.“
text a foto: Tomáš Vrba
1 Havárie rýpadla K 800.11/K 52 z roku 1984.
2 Posádka K 800 N.2/K 104: (zleva) Vojtěch Řezáč st., vedoucí velkostroje;
Martin Vácha, klapkař; Josef Bach, řidič a elektrikář Vladislav Kdýr.
3 Optimisticky naladěný řidič rýpadla K 800 N.2/104 Josef Bach.
4 Petr Varga v kabině řidiče velkostroje K 800 N. 1.
5 Zámečník Vojtěch Řezáč ml. odhaluje šroub rejdů pojezdů housenicového podvozku K 800 N.1.
6 Posádka K 800 N.1/K 103: 1 Jaromír Zmrhal, vedoucí velkostroje; 2 Ota Förstl, klapkař;
3 Petr Varga, řidič; 4 Martin Cehlárik, elektrikář; 5 Vojtěch Řezáč ml., zámečník.
1
3
4
6
12/13
2
3
2
1
4
5
5
hornické dynastie
Hornická dynastie Čermáků
Ačkoli rodina Čermáků
v ledvické úpravně nepůsobí
od samotného zahájení
provozu v 60. letech, pětice
jejích členů spojila svůj
pracovní život se zdejším
úpravárenským zařízením
natrvalo. Navzdory náročné
práci v prašném prostředí
nedají na úpravnu dopustit.
U Čermáků je obdivuhodné,
jak žijí jako rodina pohromadě,
jak jsou jeden druhému
oporou. Seznamte se i vy
HORNICKÉ listy 5/2011
s touto bezvadnou rodinou.
Hlavou rodinného klanu
je Alena Čermáková
Tak jako řada žen pracujících v textilním průmyslu v severních Čechách,
přišla také Alena Čermáková o práci
při likvidaci tohoto odvětví na počátku
90. let. „Do úpravny jsem nastoupila
v roce 1994, když jsem přišla o práci
švadleny, kterou jsem dělala od vyučení v teplickém Bonexu. Hledat novou
práci na šachtě jsem brala v našem regionu jako přirozenost, vždyť hornictví
ovlivňuje celý můj život. Vyrůstala jsem
a žila v obci Hrdlovka, kde manžel fáral v hlubinném dole Alexander. V roce
1973 jsme se kvůli plánované likvidaci
obce i s rodiči z Hrdlovky ostěhovali na
sídliště do Oseka. S prvním z úpravárenských provozů jsem se seznámila
coby vybíračka hlušiny v hrubé drtírně,
kde se uhlí drtí na velikost zrn do 10 cm.
Později jsem obsluhovala rozdělovací
stanici zauhlování roštů jedna. Úseku
zauhlování jsem zůstala věrná i během
svého dalšího působení v úpravně.
S profesí strojnice zauhlování jsem byla
spokojená. Kdybych neonemocněla,
Úpravárenská rodina: uprostřed matka klanu Alena Čermáková,
vlevo dcera Michaela, vpravo syn Václav, na schůdcích dcera Šárka a zeť Patrik.
určitě bych tam ráda pracovala dodnes,“ uvažuje Alena Čermáková. Úsek
zauhlování je jakousi vstupní branou
do úpravny. Ještě předtím, než se
uhlí z lomu roztřídí podle jakosti mezi
jednotlivé maloodběratele a tepelné
elektrárny, prochází veškerá uhelná
produkce dolu Bílina tímto úsekem.
Z dálkových pásových dopravníků se
zde uhlí ukládá do dvou hlubinných zásobníků umožňujících rozdělení podle
jeho kvality. Právě plynulá zavážka uhlí
do zásobníků patřila mezi hlavní povinnosti strojnice Aleny Čermákové. Bohužel, zákeřná nemoc znemožnila paní
Čermákové věnovat se práci v úpravně
tak dlouho, jak by sama chtěla. V roce
2009 odešla do invalidního důchodu.
I když je o dění v úpravně pravidelně
informována od svých dětí, které zde
pracují, uvítala možnost projít si po
letech své oblíbené pracoviště. Ihned
si všimla výrazně menších nánosů
uhelného prachu, se kterým se zde
nyní úspěšně vypořádává průmyslový
vysavač. A jaké to je podle Aleny Čermákové pracovat v úpravně? „Kromě
toho, že mě osobně profese strojnice zauhlování přišla zajímavá, je zde
slušný výdělek v porovnání s tím, co
nabízí ženám v dělnických profesích
firmy v okolí. Pokud jim nějakou práci
vůbec nabízí. Důležité jsou i mezilidské vztahy. Potkala jsem tady prima
lidi a s řadou udržuji kontakty dodneška. Spokojená jsem byla také s péčí
o zaměstnance. Ať už je to stravování,
pravidelné lékařské prohlídky, moderní
ochranné pomůcky, o to člověk u soukromníka nezavadí. Jako dobrou věc
vidím také zdejší odbory. Jsem dodnes
jejich členkou a ráda se účastním jimi
pořádaných rekreací. Letos jsem byla
třeba ve Sloupu.“ O tom, že svá slova
myslí paní Čermáková vážně, svědčí
skutečnost, že v úpravně postupně začaly pracovat také její děti. Syn Václav
a dcery Šárka a Michaela.
Čermákovi: od zauhlování
přes prádlo až po třídírnu druhů
Jako první z dětí paní Čermákové
nastoupila na úpravnu její dcera Šárka
– provdaná Staňková. Původně malířka
Rozhodnutí postavit v sousedství Ledvic výkonnou úpravnu
souviselo s plánovaným rozvojem intenzivní těžby uhlí na Bílinsku. Počítalo se, že zároveň
s budoucím jediným velkolomem
bude vybudována jedna centrální úpravna, která nahradí dosavadní malé třídírny, které byly
u většiny tehdy provozovaných
malých lomů. Zároveň si měla
nová moderní úpravna vybavená
drcením, tříděním a rozdružováním poradit se zpracováním veškerého uhlí, včetně závalového
Návštěva po letech. Alena Čermáková na
svém bývalém pracovišti rozdávala dobrou
náladu (na snímku s Danou Klubalovou).
Václav Čermák, předák úseku prádlo.
ve směně C. Na radu matky a doporučení sestry rozšířil rodinu Čermáků
v úpravně na začátku roku 2001 i Václav Čermák. Do té doby stavěl pece
v Teplotechně. Jistota zaměstnání a férové zacházení se zaměstnanci ovlivnily jeho rozhodnutí. Tak jako všichni,
i on začínal v hrubé drtírně, kde jako
manipulační dělník odstraňoval nadměrné kusy hlušiny a dřevo. Postupně
s výjimkou třídírny druhů prošel všemi
úpravárenskými provozy. V současné
době je oporou úseku prádlo. Jako předák osmičlenné party má na starosti
zpracování vsázkového uhlí s prorostlinami metodou gravitačního rozdružování v zatěžkané kapalině a zbavení
uhlí všech nežádoucích příměsí. Nejmladší zástupkyní rodiny Čermáků je
Michaela Šagátová. Do úpravny přišla
hned po vyučení v roce 2007. Jejím
pracovištěm byla především třídírna
druhů, kde poté, co bílinské uhlí projde
všemi úpravárenskými úseky, probíhá
finální roztřídění na jednotlivé druhy –
kostka, ořech 1 a 2 – a jejich nakládka do vagonů. Od října je Michaela na
mateřské dovolené a narození prvního
potomka očekává každým dnem. Aby
byla rodina kompletní, musíme počítat
také s Patrikem Šagátem, Michaeliným
manželem. Patrik začal na úpravně
pracovat v roce 2008. Jako předák roštů I zodpovídá za přejímku uhlí z dolu
do objektů rozdělovací stanice, zauhlování roštů a hlubinného zásobníku I.
„Možná, že i naše dítě bude za nějakých
dvacet let pracovat v úpravně, necháme se překvapit,“ říkají s nadsázkou
mladí úpravárenští manželé Šagátovi.
text a foto: Tomáš Vrba
Michaela a Patrik Šagátovi čekají přírůstek
do velké úpravárenské rodiny.
s jalovinou, které se vyskytuje
v již přerubaných dobývacích
prostorech po hlubinných dolech.
Nová úpravna byla umístěna vedle tepelné elektrárny, jejíž výstavba probíhala paralelně s úpravnou (1961–1966). Jako první byla
dokončena část pro přípravu
palivových směsí pro elektrárenský kotel. Postupně se dokončovaly další provozy. Od roku 1985
se sem dopravuje uhlí už jen po
pásových dopravnících, které
vystřídaly dopravu po kolejích.
Nové milénium zastihlo úpravnu
ve stadiu rozsáhlé obnovy zastaralého zařízení a výstavby nových objektů a technologií (nová
váhovna s dálkovým přenosem
dat, vlnonapěťové třídiče, výkonnější drtiče). Modernizace a rekonstrukce pokračuje ve většině
objektů i nyní. V souvislosti s výstavbou nového 660 MW zdroje
Elektrárny Ledvice čeká úpravnu
určitě ještě dlouhý život.
14/15
Úpravna uhlí Ledvice
skla a keramiky sem přešla v roce 1998,
když se po mateřské dovolené nevrátila na špatně placené místo v porcelánce v Dubí. Také ona nejdříve prošla
hrubou drtírnou, kde jako vybíračka
hlušiny odstraňovala z pásu nežádoucí
předměty. Přes drtírnu kotlového uhlí,
které se zde pomocí kladivových drtičů
rozdrcuje, přešla Šárka na rozdělovací
stanici zauhlování roštů II, kde pracuje
svět dolů
Pepa Vojtek se kvůli Severočeským dolům proměnil v želvu
Tváří nového dokumentárního
snímku o stroji KK 1 300 je
frontman kapely Kabát Pepa
Vojtek. Původem Severočech
a držitel šesti Zlatých slavíků
představí toto unikátní
a nejmodernější velkorýpadlo
odlehčenou formou. Natáčení
se ujal Jaroslav Voborný, který
je výhradním kameramanem
Karla Gotta. Spolupracuje
s řadou českých celebrit
jako například s Lucií Bílou
a Helenou Vondráčkovou.
Rocker i filmař se shodují
na tom, že natáčení pro
Severočeské doly o stroji
KK 1 300 bylo pro ně velkou
výzvou a že je moc bavilo.
Natáčení bylo rozděleno do dvou
částí. První se točila na Moravě. Ve
snímku je řada triků. Jsou momenty, ve
kterých se Pepa Vojtek objeví na obrazovce naráz i třikrát. Většinou bude řádit
v nejrůznějších kostýmech a vyvádět
vylomeniny. Například v momentě, kdy
vysvětluje, že velkorýpadlo KK 1 300
je 7krát rychlejší než želva a dokonce
100krát rychlejší než hlemýžď, běhá po
obrazovce v kostýmu želvy. S vyplazeným jazykem a s rošťáckým výrazem
přitom předbíhá šneka. Aby filmaři
docílili toho, že se ve stejný okamžik
HORNICKÉ listy 5/2011
Želva Pepa Vojtek a Renata Malíková,
specialistka odboru strategie a komunikace SD.
objeví i v roli moderátora a za ním
bude vidět velkostroj, točilo se ve studiu před modrým plátnem. Takzvané
barevné klíčování je trik, díky kterému
se spojí hned několik obrazů v jeden.
„Při natáčení před plátnem byla potřeba už trocha herectví. Věci, na které
jsme upozorňovali, tam fyzicky nebyly.
Takže v praxi to vypadalo tak, že jsem
mluvil o konkrétní části stroje, dělal,
jako bych se na ni díval, ale ona tam
nebyla. Na obraz bude dodána trikem
až dodatečně. Tímto způsobem se točí
některé klipy, ale i filmy. V podstatě to
byla podobná práce, jako bychom točili
třeba Hvězdné války nebo Pána prstenů,“ směje se sympatický rocker a dodává: „Nebylo to jen o tom, naučit se
text a odejít. Tým, který na dokumentu
pracoval, se hned od začátku shodoval
v tom, že snímek o tomto novém unikátním stroji nesmí být tuctový. Nechtěli
jsme obyčejný a běžný film. Chtěli jsme
udělat zajímavý klip, takový, aby diváky
zaujal.“ Druhá část natáčení se konala už přímo v dole Bílina u velkostroje
KK 1 300. Poté, co zpěvák kapely Kabát i filmový štáb prošli bezpečnostním
Porada štábu u KK 1 300:
kameraman Jaroslav Voborný, Renata Malíková a Pepa Vojtek.
a komunikace Severočeských dolů je
postavený na přirovnáních - tak to má
být. Film je určený pro laickou veřejnost, především pro mládež navštěvující Informační centrum. Bylo by chybou,
říkat jim nějaké složité technické údaje,
protože by jim nic neřekly, informace by
kolem nich, jak se říká, propluly a nic by
si z toho filmu nezapamatovali. Je lepší divákům říct, že stroj je vysoký jako
dvacetipatrový dům, protože všichni
vědí, jak taková budova vypadá. Kdybychom jim řekli, že se tyčí do výšky 53
metrů, je to na představivost už náročnější. Klip o KK 1 300 jsme navíc pojali
odlehčenou formou, která by měla lidi,
jež nejsou z oboru, zaujmout. Pepa přistoupil na spoustu legrácek. Bylo vidět,
že se mu zalíbila například role pilota,
ale i fotbalisty, horníka a samozřejmě
želvy,“ směje se Jaroslav Voborný, který nedávno dostal od Karla Gotta medaili za dlouhodobou a výbornou spolupráci. „Natáčení pro Severočeské
doly mě moc bavilo. Byla to zajímavá
práce. K dolům mám blízko. Děda i táta
se pohybovali v tomto oboru. Přestože
jsem se kvůli práci přestěhoval do Prahy a pár let už tam žiji, stále se považuji
za Severočecha. Tato oblast je bohatá
na nerostné suroviny, a tak doly k této
lokalitě patří, ať se to někomu líbí, nebo
ne. Určitě by bylo hezké, kdybychom
na severu Čech měli jen parky a lesy,
ale každý by si měl uvědomit, že uhlí
je potřeba. Naštěstí už je pryč doba,
kdy bylo všem jedno, co se pouští do
ovzduší a jak vypadají místa, kde se
těžilo. Teď už se krajina vrací zpátky přírodě a to je důležité. Myslím, že
je potřeba, aby lidé změnili názor na
Na leteckých záběrech spolupracoval
i pilot Ondřej Jungmann.
Ústecký kraj. Měli by vědět, že je tady
hezky a že je fajn tady žít, nebo se sem
vracet. Rád bych tomu pomohl. Pokud
bude taková příležitost, rád se na tom
budu podílet, protože práce pro Severočeské doly mě bavila,“ konstatuje
lídr kapely Kabát Pepa Vojtek. Majitel
ivančického televizního studia Jaroslav
Voborný ho doplňuje: „Natáčení bylo
fajn. S Pepou spolupracujeme už deset
let. Dobře se známe a dělá se mi s ním
dobře. Je to pohodový, vtipný, veselý
člověk a navíc velký profesionál. Teď je
čas sednout do střižny a film dodělat.
Abychom udrželi divákovu pozornost,
bude tento snímek trvat pár minut, zato
bude plný zajímavých nápadů. Hotový bude během podzimu a stane se
jedním z lákadel Informačního centra
Severočeských dolů, kam se na něj budou moci všichni přijít podívat.“
V Informačním centru Severočeských dolů je už nyní k vidění první počin vzájemné spolupráce mezi jihomoravským štábem a Severočeskými doly.
Film nazvaný Kraj s lepší vyhlídkou vyzdvihuje krásy, které sever Čech nabízí.
„Váš kraj je bohatý na krásná zákoutí,
má spoustu úžasných hradů, zámků
a nádherných míst. Okouzlily mě Krušné hory. Nebylo snadné je natočit, protože mají kolem sebe téměř pořád opar,
který jim v objektivu kamery trochu
ubírá na kráse. Ale jinak mi učarovaly. My na Brněnsku takové kopce nemáme. Rád se k vám vracím,“ usmívá
se kameraman Voborný. Severočeské
doly nyní připravují ještě třetí snímek.
Věnovaný bude rekultivacím.
text: Renata Malíková
foto: Jaroslav Voborný, Tomáš Vrba
16/17
školením, oblékli se do montérek Severočeských dolů, nazuli holínky a vyrazili k velkorýpadlu. Zpěvák nejúspěšnější
české skupiny cestou v autě laškoval
a pro navození správné hornické atmosféry zpíval takzvanou hymnu havířů
– písničku Dole v dole. Při vystupování z auta a pohledu na stroj se všichni
pozastavovali nad velikostí tohoto nového mazlíka, jak mu familiárně posádka KK 1 300 říká. Kameraman Jaroslav
Voborný velkorýpadlo obdivuje nejen
pro to, co umí, ale i pro to, jakých je
rozměrů: „Je to ohromný kolos. V minulosti jsem už točil spoustu technických věcí, dělal jsem například pro jadernou elektrárnu Temelín, ale s něčím
podobně velikým jsem se ještě nesetkal. Velkorýpadlo KK 1 300 je opravdu ohromné. Abychom ve filmu vystihli
vše, co je na stroji důležité, nebude to
tak snadné, dá to práci. Ale je to výzva.“
Dokument o KK 1 300 se natáčel na
nejatraktivnějších místech velkostroje.
Pepa Vojtek se objeví například v kabině řidiče velkorýpadla i v místnosti
pro posádku. „Je to nesmírně zajímavý
stroj. Ve scénáři mě zaujalo, že tento
obr je dílem českých rukou od první
čárky tužkou až po poslední šroubek.
Opět se tady potvrzuje to, že Češi jsou
nesmírně šikovní a chytří,“ chválí národ
jeden z nejznámějších Severočechů,
který žil dlouhá léta v Teplicích. V klipu
si zahrají i členové osádky velkostroje.
V momentě, kdy se diváci z filmu dozví, že kabel, který velkorýpadlo napájí,
je tlustý jako anakonda po vydatném
obědě, pochodují s kabelem na rameni a Pepa Vojtek jim k tomu zpívá.
„Scénář sestavený odborem strategie
svět dolů
Havárie vzpěry na zakladači ZP 6 600.24 na Ukrajině
1
Dceřiná společnost Prodeco realizovala letos jednu zcela mimořádnou zakázku: V ukrajinském
Volnogorsku odstraňovala následky komplikované havárie na zakladači ZP 6 600.24, který
je od roku 1991 nasazen na těžbě surovin pro metalurgický kombinát GMK.
V pátek dopoledne 7. ledna 2011 se
ozval ve společnosti Prodeco telefon
a hlas mechanika z daleké Ukrajiny sdělil, že na zakladači ZP 6 600.24 došlo
k vážné havárii a hrozí zhroucení velkostroje v důsledku ztráty stability. Pak
přišly fotografie, ze kterých bylo patrno,
že situace je opravdu vážná (viz obr. 1).
S takovou havárií jsme se za existenci
společnosti nesetkali. Neprodleně byla
HORNICKÉ listy 5/2011
2
vytvořena pracovní skupina techniků –
projektantů statiků a započala analýza
situace s cílem zabezpečit v první etapě
stroj proti dalšímu poškození. Za použití
výpočetní techniky a studiem fotografií
bylo zjišťováno zatížení prvků soustavy
ve tvaru, jaký vznikl po deformaci vzpěry.
Naštěstí se ukázalo, že další poškození
konstrukce v dané poloze nehrozí a tak
bylo možno zahájit práce na odstranění
3
následků havárie a uvedení stroje do výchozího stavu.
Zakladač ZP 6 600.24 byl vyroben
společností Vítkovické strojírny a slévárny Ostrava a dodán v rámci kontraktu mezi společnostmi zahraničního
obchodu Strojexport a Metallurgimport Moskva na povrchový důl, který
je dodnes součástí metalurgického
kombinátu Volnogorský GMK. Jednalo se o dodávku kolesového rýpadla
KU 800.22, 10 pásových dopravníků
š. 1 800 mm, 2 kolejových shazovacích vozů, 2 pásových vozů, 2 zakladačů typu ZP 6 600 (výrobní čísla 23
a 24) s kabelovými vozy 6 kV. Zařízení
bylo postupně zprovozňováno od roku
1989. Zakladač ZP 6600.24 byl zprovozněn jako poslední ze souboru strojů
v roce 1991. Volnogorsk je malé město
v Dněpropetrovské oblasti na Ukrajině,
ve vzdálenosti asi 400 km jižně od Kyjeva. V okolí města byly nalezeny zásoby zásoby písku obsahující strategický
kov titan. Těžba a následné zpracování
4
stroje – uložení výložníku do vodorovné
polohy na podpěry a zajištění stability
stroje. Práce byly vysoce náročné, bylo
potřeba krok za krokem spustit pomocí
vrátku zdvihu výložník při speciální konzolou v místě ohybu podepřené vzpěře.
Výložník byl kladen postupně, článek po
článku, na podpěry a fixován proti rozpojení (obr. 5). Operace se zdařila a další
etapa následovala po dodání náhradních dílů. Nová vzpěra byla vyrobena
v termínu a spolu s dalšími díly dopravena na místo v rozebraném stavu. Koncem srpna byla zahájena druhá etapa
opravy, opět za účasti odborníků Prodeco. Nejsložitější činností bylo odstranění
poškozené vzpěry, odříznutí roztržených
ok pro ukotvení vzpěry a montáž nových
ok. Oka musela být přivařena tak, aby
byly dodrženy požadavky na dovolené
odchylky podélné osy vzpěry a věže
vůči výložníku (obr. 6). Mezitím přímo
u stroje byla sestavena vzpěra a smontována s repasovaným kladkostrojem
(obr. 7). V té době však došlo k poruše
pohonu kolesa spolupracujícího rýpadla
KU 800.22 a při demontáži převodovek
bylo nutno rozpálit kolesovou hřídel (na
obr. 8 je vidět předmontáž nového kolesa). To způsobilo, že práce na zpětné
montáži vzpěry zakladače se opozdily.
Nyní je však vzpěra připravena ke zpětné montáži do nových kloubových ok na
výložníku. Současně s tím bude poprvé
po 20 letech provozu vyměněno zdvihové lano. Lanové závěsy výložníku zůstanou původní. Kontrola neobjevila poškození ani zdvihového la na, ani závěsů.
Řešením složité havarijní situace zakladače ZP 6600.24 prokázala společnost Prodeco svoji vysokou technickou
odbornost a způsobilost provádět složité práce v daleké cizině.
text a foto: Ladislav Hanuška
5
18/19
písků obsahujících přibližně 7 % titanu
(ilmenit, rutil) a zirkon se provádí od
roku 1962.
Podrobná prohlídka na místě potvrdila, že nebyly poškozeny ocelové
konstrukce věže, vrátku zdvihu, zdvihové lano, ani jediný z nosných závěsů
výložníku. Vážně byla poškozena oka
pro uchycení vzpěry na konstrukci výložníku (obr. 2). Příčinou havárie vzpěry
výložníku bylo její zhroucení v důsledku
technicky opotřebovaného a morálně
zastaralého elektrického zařízení. K nehodě došlo dne 7. ledna v 7 hodin ráno,
kdy pracovník osádky prováděl mazání
kloubů výložníku při zapnutém zdvihu
výložníku. Při tom došlo k přejetí koncových vypínačů krajní polohy zdvihu
a ke kontaktu ochozu na vzpěře s ocelovou konstrukcí věže a k ohnutí vzpěry.
Při pokusu o zpětné spuštění výložníku
nastalo zhroucení vzpěry (obr. 3) a sestava kladkostroje zdvihu, lanové závěsy
výložníku a vzpěra se ustálily v rovnovážné poloze (obr. 4). Z personálu nebyl
nikdo zraněn.
Práce v Prodecu byly rozděleny na
dvě činnosti. První měla nalézt způsob
jak bezpečně uložit výložník na podpěry a druhá pak urychleně vyspecifikovat
potřebné náhradní díly a zajistit jejich
výrobu. Při dodržení požadavků na nastavení určitých funkcí hydraulického
systému bylo dovoleno provozovateli
odkráčet zakladačem na montážní místo.
Vzdálenost, kterou zakladač s poškozenou vzpěrou urazil, činila přibližně 250 m.
Výměna dokumentace po internetu
umožnila provozovateli zahájit výrobu
přípravků ihned po schválení výrobních
výkresů. V červnu se pak uskutečnila
první etapa technické pomoci, kdy za
účasti odborníků společnosti Prodeco
byla provedena první etapa stabilizace
6
7
8
16
13
12
19
14
3
28
15
17
8
18
2
11
27
1
4
26
10
24
9
21
20
5
25
23
6
7
NEJLEPŠÍ ZAMĚSTNANCI SKUPINY SD
HORNICKÉ listy 5/2011
Přišel opět podzim a hotel Nástup na Klínovci hostil letošní oceněné zaměstnance Skupiny SD, kteří svými
vynikajícími výkony a zkušenostmi přispívají k dobrým výsledkům Severočeských dolů. K zaslouženému vysokému
ocenění jim poděkovali osobně představitelé vedení SD. Všem oceněným pracovníkům srdečně blahopřejeme.
Miroslav Mácha
Pan Miroslav Mácha byl v hornictví
zaměstnán 29 let. Po dobu svého působení v Severočeských dolech pracoval
na různých pozicích od Zámečníka až
po Řidiče autobusu. Od roku 1995 pak
spojil svůj pracovní život s odpovědnou
prací Řidiče osobního vozidla obchodního a následně generálního ředitele. V této
pozici prožil bez nadsázky dvojnásobný
čas a vždy bezpečně a včas dorazil na
určené místo. Bydlištěm a rodištěm pana
Máchy je město Chomutov. Pan Mácha
s manželkou Alenou vychoval 2 děti a má
3 vnoučata. Velkou péči a pozornost věnuje zejména dvěma starším vnukům,
které má svěřeny do péče. Vzhledem
k tomu, že je aktivním členem fotbalového klubu, vede k tomuto sportu i své
vnuky. K dalším koníčkům pana Máchy
patří motorka Honda, okrajově tenis a od
prvních dnů důchodu i rybaření.
Martin Klement
Pan Martin Klement pracuje v oboru hornictví již od roku 1982. Od roku
1983 pracuje ve společnosti SD – Kolejová doprava, a.s. jako Strojvedoucí. Na
pracovišti se projevuje jako svědomitý,
iniciativní a odpovědný pracovník, který
zadané pracovní úkoly plní včas a v potřebné kvalitě. Zaškoluje nové pracovníky.
Napomáhá zkvalitnit pracovní podmínky
na pracovišti včetně ochrany bezpečnosti při práci. Bydlištěm pana Klementa je
město Chomutov, ale narodil se v Pardubicích. Svůj volný čas tráví coby pečovatel a pomocník u koní v Zooparku
Chomutov. Pan Klement je dlouhodobým
dárcem krve, má za sebou již úctyhodných 89 odběrů.
Ivana Jandová
Paní Jandová pracuje v hornictví od
roku 1996 a to na pozici Účetní. Prvním
působištěm byla společnost SD – Skládka Tušimice a od roku 2007 pracuje
v dceřiné společnosti SD – Rekultivace, a.s. Paní Ivana Jandová při výkonu
své práce podává stabilně kvalitní pracovní výkony. Je flexibilní, spolehlivá
a loajální. Bydlištěm paní Jandové je
město Kadaň, rodištěm město Znojmo.
Mezi zájmy paní Jandové patří zejména
vnoučata, dále starost o psy. Ráda vyrazí do přírody na kole. Zbylé volné chvíle
vyplní paní Jandová četbou knih a luštěním křížovek.
Rostislav Novák
Pan Rostislav Novák nastoupil do společnosti SD – Autodoprava, a.s. v roce
2001 jako Dopravní dispečer a zástupce
vedoucího úseku přepravy. Pan Novák
byl k ocenění navržen vedením společnosti za jeho spolehlivou a perfektně odváděnou práci při výkonu funkce Dopravního dispečera na provozovně v Bílině
a za jeho celkový přehled a znalost prostředí, které jsou neocenitelnou výbavou
pro zajištění všech dopravních služeb
pro Doly Bílina a externí zákazníky. Svou
zdravou náročností a důsledností si získal respekt podřízených. Bydlištěm pana
Nováka jsou Chabařovice. Ve volném
čase se pan Novák věnuje především
rodině. Jeho velkým koníčkem je jízda na
motocyklu a řemeslnické práce na údržbě rodinného domu.
Julius Kroutil
Pan Kroutil je s malou přestávkou
v oboru hornictví zaměstnán již od roku
1979. Od roku 1984 pracoval jako Řidič
22
naši zaměstnanci
8 Jaroslav Sýkora, 9 Ivana Jandová, 10 Miroslav Mácha, 11 Rudolf Kolařík, 12 Angel Markov, 13 Pavel Hušner, 14 Milan Rechtorik, 15 Jaromír Sochor,
16 Rostislav Novák, 17 Ota Toman, 18 Miroslav Vaněk, 19 Vlastimil Mayer, 20 Martin Klement, 21 Mojmír Kripner, 22 Julius Kroutil, 23 Vlastimil Jelínek,
24 Alena Dulinová, 25 Hana Hamaková, 26 Jarmila Baranijaková, 27 Karel Šiling, 28 Petr Strnad
speciálních nákladních vozidel, vozidel
V3S v centralizované autodopravě v nové
provozovně Dolů Bílina, kde pokračuje v práci dodnes, ale od roku 1998 již
pod hlavičkou nové dceřiné společnosti
SD – Autodoprava, a.s. Na ocenění byl
navržen vedením společnosti z důvodu
výtečného plnění pracovních úkolů, flexibility a elánu, který prezentuje hlavně
svým mladším kolegům. Svou práci vykonává se zanícením a svědomitě, pokud
je potřeba, neváhá přijít do zaměstnání
i o svém volnu. V pracovním kolektivu
je o něm známo, že neodmítne pomoc
a radu, ať už v otázkách pracovních nebo
soukromých. Pan Kroutil se narodil a stále bydlí v Teplicích. Je činorodý a přátelský člověk, který má mnoho zájmů. Na
prvním místě je však u něho zájem o rodinu, o kterou starostlivě pečuje. Jeho
koníčkem je jízda na kole, lokomotivy,
hra na kytaru, pěší turistika, houbaření
a mnoho dalších sportovních aktivit.
Rudolf Kolařík
Pan Rudolf Kolařík pracuje v oboru
hornictví již 37 let. V roce 1973 nastoupil
na Doly Bílina jako Provozní zámečník
a od roku 2002 pracuje v dceřiné společnosti SD – 1. strojírenská, a.s. nadále jako
Provozní zámečník. Pan Kolařík je zkušeným a spolehlivým zaměstnancem, který
svými zkušenostmi a odbornými znalostmi významnou měrou přispívá k včasnému plnění pracovních úkolů. Svou práci
plní vždy kvalitně a spolehlivě. Nadřízení
si ho váží pro jeho pečlivost a samostatné řešení zadaných úkolů. Svým přístupem je příkladem pro ostatní. Bydlištěm
pana Kolaříka je město Bílina. Volný čas
se snaží pan Kolařík trávit aktivně. V prvé
řadě se věnuje práci na své zahradě.
Svou zručnost uplatňuje při kutilství, a to
všeho druhu. Pokud mu čas dovolí, věnuje se četbě knih s historickou tematikou,
nebo tráví čas s rodinou a přáteli, často
při grilování na zahradě. Přes svůj vytížený volný čas si vždy najde chvíli na sledování fotbalového utkání.
Miroslav Vaněk
Od roku 1978 je pan Miroslav Vaněk
zaměstnán v hornictví. Svou kariéru
započal na Dolech Nástup Tušimice
jako Provozní zámečník a v této pozici
setrvává dodnes, ale již jako pracovník
dceřiné společnosti SD – 1. strojírenská,
a.s. Pan Vaněk je svědomitým zaměstnancem a je příkladem ostatním. Zadané úkoly plní s maximálním nasazením
a ve výborné kvalitě, čímž přispívá k plnění náročných oprav, zejména při revizích TC a opravách převodových skříní.
Svým přístupem k plnění pracovních
úkolů, svojí odborností a zkušenostmi
pomáhá splnit zakázky často v předstihu před plánovanými termíny. Je také
znám svou pečlivostí a samostatným
řešením problémů, které se při montážních pracích velmi často vyskytují.
Z uvedených důvodů byl též stanoven
zástupcem mistra dílny. Bydlištěm pana
Vaňka je Klášterec nad Ohří. Ve svém
volnu se věnuje včelaření, které zabírá
velkou část jeho volného času. Pokud
mu přesto nějaký volný čas zbude, tráví
ho na chalupě, kde kromě jiného relaxuje při práci se dřevem.
Anna Halamásková
V Severočeských dolech je paní Anna
Halamásková zaměstnána od roku 1995.
V současné době pracuje v odboru financování jako Specialista pojištění
- finanční trhy. Paní Halamásková je od
počátku svého působení v Severočeských dolech velkým přínosem pro odbor
financování svojí pracovitostí, pečlivostí, spolehlivostí, ochotou se vzdělávat
a v neposlední řadě samostatností, ať
v oblasti pojištění společnosti, tak v oblasti uzavírání obchodů na finančních
trzích. Je ochotná kolegům vždy aktivně
pomoci při řešení problémů, hledá pro
společnost nejvýhodnější varianty. V oblasti pojištění pomohla postupně vytvořit
moderní pojistnou ochranu společnosti,
která kryje všechna zásadní rizika vyplývající z činnosti společnosti. Paní Anna
Halamásková bydlí v Droužkovicích. Od
mládí se věnovala sportu, jednak aktivně (lyžování, tenis, plavání, vodáctví, volejbal), jednak trénovala v Klášterci nad
Ohří v tenisové školičce děti. Ke sportu
vede i svá čtyři vnoučata. Mezi další koníčky paní Halamáskové patří zahradničení, toulky přírodou, dostihy, kultura
(divadlo, hudba).
Jarmila Tančínová
Od roku 1980 pracuje paní Jarmila Tančínová ve společnosti Severočeské doly
na pozici Účetní. Vedením je navržena na
ocenění za dlouholetou práci v hornictví,
kterou vždy provádí svědomitě a zodpovědně. Má precizní přístup k dokladovosti a dodržování platné daňové a účetní
legislativy v náročné oblasti dlouhodobého majetku, který na Dolech Nástup
Tušimice evidenčně spravuje. Bydlištěm
paní Tančínové je město Kadaň. V minulosti všechen volný čas vyplňovala
četbou knih, ručními pracemi (šití, pletení), návštěvou divadel, koncertů a cestováním. V současné době je její volný čas
vyplněn starostí o rodinu a aktivitami se
čtyřmi vnučkami. Když přesto zbude volná chvilka, ráda si vezme pěknou knížku,
vyšívá nebo luští sudoku. Ráda vycestuje
za teplem k moři.
Doris Obermaierová
V hornictví je zaměstnána od roku 1973,
kdy nastoupila na pozici Korespondentka,
laborantka. Později pracovala jako účetní,
samostatný odborný ekonom statistiky
a rozborů a v současnosti pracuje na
pozici Účetní na Dolech Nástup Tušimice. Její nadřízení jí navrhli na ocenění za
celoživotní práci v hornictví, kterou prováděla vždy řádně a odpovědně. Svědomitě a příkladně přistupovala ke svěřené
náročné práci v oblasti úhrad a evidence
majetku. Bydlištěm paní Obermaierové je
město Kadaň. Mezi její mimopracovní aktivity patří zejména starost o rodinu. Ráda
vaří a peče a zajímá se o nové recepty. Ve
zbylém volném čase čte, pracuje na zahrádce, chodí na vycházky s pejskem
a jezdí na chatu v Prunéřově, kde relaxuje
v krásné přírodě.
Jarmila Salačová
Paní Jarmila Salačová pracuje v hornictví neuvěřitelných 36 let. Za tuto dobu
prošla na Dolech Nástup Tušimice různými profesemi (Skladnice, Časoměřič,
Normovač, Referent personálně-mzdového oddělení, Ekonom, Referent ekonomiky práce), při kterých poznala provoz
a spoustu lidí. V současné době zastává pozici Mzdové účetní. Paní Salačová
je spolehlivá zaměstnankyně, která plní
20/21
1 Jarmila Tančínová, 2 Ladislav Touš, 3 Jaroslav Novák, 4 Jarmila Salačová, 5 Doris Obermaierová, 6 Alena Halamásková, 7 Dana Ďurkovičová,
naši zaměstnanci
všechny úkoly svědomitě a vzniklé situace řeší vždy s nadhledem. Bydlištěm paní
Salačové je město Kadaň. Paní Salačová
má ráda přírodu. Většinu svého volného
času tráví s manželem ve Vilémově, kde
si opravují domeček, kam se chtějí oba
přestěhovat, až budou v důchodu. Zálibou paní Salačové je i zahradničení a radost jí dělají zejména vnoučata.
HORNICKÉ listy 5/2011
Alena Dulinová
V roce 1974 paní Alena Dulinová nastoupila na Severočeské doly na pozici
Administrativní pracovnice a postupně
prošla pozicemi Sekretářka, Vedoucí sekretariátu a v současnosti je zaměstnána
jako Sekretářka – asistentka v útvaru obchodního ředitele. Vedením je navržena
na ocenění za dlouholetou práci v hornictví, kterou prováděla vždy svědomitě
a zodpovědně. Má dlouholeté zkušenosti z práce v sekretariátu, která je i jejím
koníčkem, což pozná každý návštěvník
při vstupu do sekretariátu. Dovede samostatně, s humorem a úsměvně řešit
nejen každodenní rutinní práce, ale i nepříjemné situace. Je spolehlivá, taktní
a ochotná pomoci druhým při řešení problémů. Při zadání úkolů se rychle orientuje a umí si poradit. Bydlištěm paní Dulinové je město Bílina. V mládí se věnovala
aktivně sportu a láska k tomuto odvětví jí
zůstala doposud; žádná významná sportovní událost přenášená televizí jí určitě
neunikne. Jejím koníčkem je rovněž zahradničení a zejména procházky zelenou
přírodou spojené se sbíráním hub.
Jaroslav Novák
Od roku 1977 je pan Jaroslav Novák
zaměstnán v oboru hornictví. V současné době pracuje na pozici Velitel
hasičského záchranného sboru. Vedení společnosti navrhlo pana Nováka na
ocenění za dlouhodobý významný podíl
na výborných výsledcích hasičského záchranného sboru Dolů Nástup Tušimice,
výbornou reprezentaci Severočeských
dolů při zásazích i mimo prostor lomu
(zejména pomoc při záplavách a rozsáhlých požárech v rámci Ústeckého kraje).
Pan Novák bydlí v Kadani. Jeho práce
je zároveň i jeho koníčkem. Mezi další
zájmy pana Nováka patří sport a práce
s mládeží na téma požární ochrany.
Jaroslav Smrt
Pan Jaroslav Smrt započal svou kariéru v oboru hornictví již v roce 1975 jako
Provozní elektrikář a tuto pracovní pozici
zastává i v současné době. Od roku 1992
pracuje na trafostanici Dolů Nástup Tušimice a od roku 1995 i ve funkci předáka.
Na ocenění byl navržen za dlouholetou
práci v hornictví. Při výkonu své funkce
se trvale projevují jeho vlastnosti, je přemýšlivý, rozvážný a spolehlivý. V případě
nenadálých poruch je obětavý a pracuje
přesčas dle potřeb zaměstnavatele. Pan
Jaroslav Smrt bydlí v Klášterci nad Ohří.
Mezi mimopracovní aktivity pana Smrta patří sport, a to především cyklistika
a turistika.
Dana Ďurkovičová
Paní Dana Ďurkovičová patří ke kmenovým zaměstnancům odboru měřictví a geologie. Již od roku 1978 pracuje
v oboru hornictví a je součástí pracoviště
fotogrammetrie, kde pracuje na pozici
Figurantka. Paní Ďurkovičová je pracovitá, pečlivá a mimořádně spolehlivá.
Rychle si osvojuje potřebné dovednosti,
je iniciativní a v posledních 20 letech má
na starosti určitý segment odborných
technických prací – v současnosti je to
velkoplošné skenování důlních map. Samostatně připravuje důležité podklady
(mapy a dokumentace) pro Obvodní báňský úřad. Bydlištěm paní Ďurkovičové je
město Kadaň. Mezi její zájmy patří rodina,
zahrádkaření, chalupaření a četba knih.
Jaroslav Sýkora
Pan Jaroslav Sýkora pracuje v Severočeských dolech od roku 1978. Nejprve
začal svou kariéru v oboru hornictví jako
Samostatný referent investiční výstavby, později Vedoucí referent investiční
výstavby, Provozní inženýr a od roku
1985 zastával funkci Vedoucího odboru
řízení a kontroly jakosti. Na ocenění byl
pan Sýkora navržen pro svoji obětavost,
pracovitost a ochotu vždy a komukoliv pomoci. Úkoly na něj kladené plnil
zodpovědně a svědomitě. Bydlištěm
pana Sýkory je město Chomutov. Pan
Sýkora má rád vše co souvisí s přírodou.
V létě je to turistika a cyklistika a v zimě
lyžování.
Milan Rechtorik
V hornictví je pan Rechtorik zaměstnán od roku 1976, nejprve na pozici Vulkanizér – zástupce předáka a od roku
1995 jako Přestavbář pásové dopravy
– zástupce předáka. Svými nadřízenými
byl na ocenění navržen pro dlouhodobě
výborné pracovní výsledky, pro spolehlivost a obětavost, kdy se vždy ochotně
podělí o své letité pracovní zkušenosti.
Pan Rechtorik je v kolektivu oblíben pro
svou veselou povahu. Jeho bydlištěm je
Jirkov. Ve svém volnu se věnuje převážně rodině, též rád provozuje cykloturistiku a obhospodařuje zahrádku.
Jarmila Baranijaková
Paní Baranijaková pracuje v hornictví od roku 1973. Začínala na pozicích
Obsluha pásové dopravy, Pasařka velkostroje, Manipulantka pásové dopravy a v současné době zastává pozici
Operátor pásové dopravy. Je dlouholetou spolehlivou zaměstnankyní Severočeských dolů, kdy díky své pozornosti
nejednou předešla vážným škodám na
zařízení, požárům a mimořádným událostem. Dokáže si svou rozhodností
udržet respekt a všichni jsou s její prací
spokojeni. Paní Baranijaková bydlí v Kadani. Ve volném čase se věnuje zvelebování zahrádky, vytváření rodinného
zázemí, výchově vnučky, kterou má
v opatrovnictví.
Anna Čechová
Již 33 let pracuje v hornictví. Při nástupu do společnosti Severočeské doly pracovala na pozici Obsluha pásové dopravy, později jako Strojnice 0 sypačka. Od
roku 1983 až do současnosti pracuje na
pozici Vážná. Na ocenění byla navržena
za dlouhodobě svědomité a zodpovědné plnění pracovních úkolů, za svou loajalitu ke společnosti. Paní Čechová má
dobrou pracovní kázeň bez prohřešků,
v kolektivu je velmi oblíbená. Bydlištěm
paní Čechové je Klášterec nad Ohří. Svůj
volný čas věnuje rodině (vnoučatům),
procházkám v přírodě a ráda si přečte
pěknou knihu.
Petr Strnad
Pan Petr Strnad pracuje v hornictví
od roku 1977. Prvních deset let na pozici Strojvedoucího a od roku 1988 až
doposud na pozici Řidič VLS zakladače.
Vedení společnosti navrhlo pana Strnada na ocenění za příkladné, svědomité
a zodpovědné plnění pracovních úkolů, za vřelý vztah ke spolupracovníkům,
pro který je v kolektivu oblíben. K firmě
je pan Strnad loajální a pracovní kázeň
má bez prohřešků. Bydlištěm pana Strnada je město Kadaň. Mezi zájmy a mimopracovní aktivity pana Strnada patří
Ladislav Touš
Pan Ladislav Touš je v hornictví zaměstnán od roku 1984. Od samotného
nástupu až do současnosti zastupuje
funkci Mistra na dílně oprav. Pan Touš
dlouhodobě dosahuje výborných výsledků v řídící činnosti oprav zemních
strojů. V kolektivu je uznávaným odborníkem. Pod jeho vedením zaměstnanci
dílny provádějí i technicky náročné opravy jakou jsou například generální opravy
pásových podvozků. Bydlištěm pana
Touše je obec Místo. Svůj volný čas věnuje pan Ladislav Touš rodině a má rád
vše co souvisí s přírodou.
Mojmír Kripner
Svou kariéru započal v Severočeských dolech v roce 1976 jako Zámečník
a od roku 1987 pracuje řadu let jako Řidič
velkostroje na Provoze Skrývka. Svým
konstruktivním přístupem pomáhá plnit
náročné úkoly, které jsou kladeny na
těžbu nadložních hmot na Dole Bílina.
Všichni zaměstnanci provozního úseku
si váží pana Kripnera pro jeho profesní
schopnosti a přátelskou povahu. V průběhu své dlouholeté praxe na rýpadle
K 2 000 zacvičil celou řadu dobrých řidičů velkostrojů. Mladší kolegové pod jeho
odborným dohledem přejímají jeho mnohaleté zkušenosti, dobré pracovní návyky i vynikající charakterové vlastnosti.
Pan Kripner je výraznou a váženou osobností. V současné době bydlí v Teplicích.
Jeho zálibami jsou střelba z malorážkové
pistole, pohanské dějiny našeho regionu
a práce na chalupě.
Pavel Hušner
Pan Pavel Hušner letošním rokem
odpracoval v hornictví již 30 let. Po celou dobu je zaměstnán ve společnosti
jako Řidič pracovních strojů – buldozeru. Pan Hušner je pracovitý a v kolektivu
spolupracovníků velmi oblíbený. O své
bohaté pracovní zkušenosti se rád podělí se svými kolegy. V případě potřeby
je ochoten nastoupit i na mimořádnou
směnu. O zařízení, na kterém pracuje se
poctivě stará. Jeho nadřízení o něm říkají, že je přínosem pro celý provozní úsek.
Bydlištěm pana Hušnera je město Bílina.
Ve svém volném čase rád navštěvuje
hrady a zámky a poznává krásy České
republiky.
Hana Hamaková
Paní Hana Hamaková započala svou
kariéru v oboru hornictví roku 1975. Již
řadu let pracuje jako Skladnice Provozu
Skrývka. Svým lidským přístupem pomáhá nepřímo plnit náročné úkoly, které
jsou kladeny na těžbu skrývky. Všichni
zaměstnanci si paní Hamakové váží pro
její vstřícnost, svědomitost, profesní nasazení, přátelskou povahu a ochotu každému pomoci i poradit. Dlouhou řadu
let se aktivně angažuje jako člen výboru
odborové organizace, kde s maximálním
nasazením prosazuje zájmy všech zaměstnanců. Paní Hamaková bydlí v Bílině.
Svůj volný čas věnuje rodině, zvelebování
zahrádky. V létě tráví čas jízdou na kole
a v zimě na běžkách.
Karel Šiling
Pan Karel Šiling pracoval v oboru hornictví úctyhodných 42 let. Ve společnosti
byl zaměstnán na pozici Provozního zámečníka. Pan Šiling byl po celou dobu
pro společnost svědomitým, pečlivým
a zodpovědným pracovníkem. Svou práci odváděl vždy kvalitně a zároveň tak to
vyžadoval i od svých kolegů. Bydlištěm
pana Šilinga je město Bílina. V minulosti věnoval svůj volný čas historickým
zbraním.
Ota Toman
Od roku 1973 pracuje pan Ota Toman
v hornictví, zpočátku na pozici Pasař
velkostroje, později na pozici Revírník,
Mechanik úseku a Vedoucí provozního
úseku, jeho prozatím poslední pozicí je
v současnosti Mechanik úseku – strojní
na Dole Bílina. Pan Toman dosahuje dlouhodobě výborných pracovních výsledků,
jeho odborné a organizační schopnosti
jsou na vysoké úrovni a ve své profesi
patří k nejzkušenějším zaměstnancům.
Dokáže spolehlivě řídit podřízené pracovníky a v kolektivu je oblíben pro svou
kamarádskou povahu. Pan Toman bydlí
v Bílině. Svůj volný čas věnuje motorismu
a zahrádce.
Angel Markov
Ve společnosti Severočeské doly je
pan Angel Markov zaměstnán již od roku
1977, zpočátku jako Provozní zámečník,
dále přes Řidiče velkostroje se dopracoval do současného pracovního zařazení
Vedoucího řidiče velkostroje – zakladače.
Svým nadřízeným byl pan Markov navržen na ocenění za dosahování trvale
velmi dobrých pracovních výsledků. Pan
Markov je ceněn pro vysokou odbornost
a výborné organizační schopnosti. S přehledem dokáže řídit své podřízené pracovníky. Pan Markov bydlí v Kladrubech
a volný čas věnuje rybaření a zahrádce.
Vlastimil Mayer
Již 43 let pracuje pan Vlastimil Mayer
v hornickém oboru a celý svůj produktivní
věk věnoval práci pro společnost Severočeské doly. Po celou pracovní kariéru setrval na pozici Provozní zámečník na Dole
Bílina. Pan Mayer dosahuje trvale velmi
dobrých pracovních výsledků. Svými
kolegy je ceněn pro vysokou odbornost.
Bydlištěm i rodištěm pana Mayera je lázeňské město Teplice. V mimopracovní
době se věnuje cykloturistice. Je vášnivým fandou FK Teplice, kde nevynechá
jediný zápas. Své dřívější aktivity, jako byl
nohejbal a volejbal, vyměnil pan Mayer za
PC a surfování po internetu. Po práci též
rád zajde s kamarády na pivo, posedět
a popovídat.
Vlastimil Jelínek
Od roku 1972 je zaměstnán ve společnosti Severočeské doly. Nejprve na
pozici Provozní zámečník a od roku 1997
do současnosti zastává pozici Mechanik
elektronických zařízení na Dole Bílina.
Svým nadřízeným byl pan Jelínek navržen na ocenění za dosahování trvale
dobrých pracovních výsledků. Ve společnosti je ceněn pro vysokou odbornost
a zkušenosti. Bydlištěm pana Jelínka je
město Teplice. Svůj volný čas tráví jízdou
na kole a v zimě si rád zajde do přírody na
běžkách. Hodně času věnuje vnoučatům
a jeho dalším koníčkem je péče o rodinný
automobil.
Jaromír Sochor
Za obětavý čin a nasazení vlastního
zdraví a života při ochraně majetku na
Dolech Bílina byl vedením společnosti
Severočeské doly a.s. navržen na ocenění pan Jaromír Sochor. Pan Sochor
pracoval 37 let na Ministerstvu vnitra
u Policie České republiky, od roku 2008
pracuje v bezpečnostní službě IBIS v Kadani jako Oblastní ředitel. Za jeho čin mu
patří velký dík od celého vedení společnosti Severočeské doly a.s. Volný čas
věnuje pan Sochor kynologii, cyklistice
a turistice.
text: Petra Šilhavá
foto: Ladislav Šeiner
22/23
houbaření a péče o zahrádku. Ze sportu
se věnuje rekreačně kopané.
Pracovní den Miloslava Šplíchala
směnového mistra SD – Kolejová doprava, provoz Mělník
HORNICKÉ listy 5/2011
Dceřiná společnost SD – Kolejová doprava zajišťuje provozování předního palivového cyklu – zauhlování,
skládky paliv a drážní dopravu na vnitřních vlečkách – pro elektrárny Tušimice, Prunéřov, Ledvice
a Mělník. Jedním z 80 zaměstnanců SD – Kolejová doprava, kteří zabezpečují plynulý tok hnědého
uhlí až ke kotlovým zásobníkům v Elektrárně Mělník, je směnový mistr Miloslav Šplíchal.
Zauhlování Elektrárny Mělník
Mělnická hnědouhelná elektrárna má
tři technologické celky: EMĚ I zásobující teplem Prahu provozuje společnost
Energotrans, další dva celky patří společnosti ČEZ. Kromě EMĚ II o výkonu 2×110 MW je to především EMĚ III
s největším tuzemským uhelným elektrárenským blokem o výkonu 500 MW.
Od února 2008, poté co uspěla ve výběrovém řízení, zajišťuje zauhlování EMĚ
II a EMĚ III, provoz mazutové stanice
a rozmrazovacích tunelů společnost
SD – Kolejová doprava. Postupně se její
služby rozšířily ještě o obsluhu vlečky,
hradel a palivové skládky. V současné
době zde veškeré tyto činnosti provádí
ve směnách nepřetržitého provozu celkem 80 pracovníků. Od dubna letošního
roku navíc do Elektrárny Mělník přiváží
uhlí kromě ČD Cargo také vlakové soupravy SD – Kolejová doprava. Denně
přijíždí do mělnické elektrárny 12 vlaků,
každý o 30 vagonech s 1 550 tunami
uhlí. Průměrná denní spotřeba paliva
všech tří technologických celků mělnické elektrárny činí zhruba 12 tis. tun
hnědého uhlí. To putuje kromě přímého
zauhlování zásobníků kotlů také na uhelnou skládku s kapacitou až 450 tis. tun.
Uhlí se sem přiváží ze všech tuzemských
hnědouhelných společností. Kromě Sokolovské uhelné a Czech Coal samozřejmě také ze Severočeských dolů, respektive z Dolů Bílina. Zatím je mělnické
pracoviště SD – Kolejová doprava od
jejího tušimického sídla nejvzdálenějším
provozem komplexně zajišťujícím přední
palivový cyklus elektrárny. Od nového
roku se její aktivity rozšíří ještě dál, když
bude provozovat přední palivový cyklus
Elektrárny Poříčí na Trutnovsku v podhůří Krkonoš.
15. října: denní směna mělnického
provozu SD – Kolejová doprava
Sobotní ranní směna Miloslavovi
Šplíchalovi a dalším 15 pracovníkům
zauhlování začíná v půl šesté ráno, kdy
se střídají s předchozí noční směnou.
Nejdříve si pan Šplíchal projde poslední zápisy z provozní knihy a denní plán
provozu elektrárny. Samozřejmostí je
pak ověření početního stavu směny ze
všech pracovišť (vlečka, hradla, pásová doprava k zauhlování kotlů, skládka
paliva). Poté se domlouvá se zástupci
dodavatelských firem, které dnes budou opravovat technologická zařízení.
Konkrétně jde o odstranění poruchy
dopravní linky na palivové skládce, kde
došlo během předešlé směny k protržení pásu. I když dnes panuje na říjen
mimořádně slunečné počasí a teploty už
během dopoledne atakují deset stupňů,
v provoze zauhlování se připravují na
zimu. Zajištění provozuschopnosti dvou
rozmrazovacích tunelů patří mezi další
povinnosti Miloslava Šplíchala. „Kromě
toho, že u nás máme nejvýkonnější kotel
ze všech jedenácti uhelných elektráren
ČEZ, jsou dalším specifikem Elektrárny
Mělník dva rozmrazovací tunely, které
nám usnadňují vykládku vagonů během
zimy, když klesne teplota pod -4 °C. Do
tunelu se vejde celá vlaková souprava se
30 vagony, které se zahřívají párou, aby
se daly vyložit. Čas rozmrazování je závislý na venkovní teplotě a také na době,
za které se k nám uhlí dostává. Během
léta je celý systém napuštěn konzervačním roztokem. Nyní ho vypouštíme. Po
provedení zkoušky těsnosti budeme
připraveni na příchod zimy,“ doplňuje
Miloslav Šplíchal. Odpoledne, po dotankování nádrže do jednoho z buldozerů sloužících k hrnutí uhlí na skládce
paliva a dokončení administrativní agendy spojené s vedením provozní dokumentace celého úseku zauhlování, se
směnový mistr vydává na několikakilometrovou pochůzku po všech provozech obhospodařovaných společností
SD – Kolejová doprava v rozlehlém areálu Elektrárny Mělník. Kromě míst spojených s přepravním cyklem uhlí od vlečky,
hradel, palivové skládky až po zauhlování kotelního zásobníku je to také úsek
pro vykládku a uložení vápence a mazutová stanice se zásobníky pro zapalování elektrárenských kotlů. Pracovní
den končí krátce před šestou večer předáním povinností plynulého zauhlování
elektrárny mistrovi noční směny.
text a foto: Tomáš Vrba
24/25
pracovní den
10:00
13:30
Směnový mistr Miloslav Šplíchal v jednom z rozmrazovacích
tunelů připravovaných na nadcházející zimu.
S řidičem buldozeru Vladimírem Veckem na skládce paliva EMĚ II.
14:00
14:20
Vlakovou soupravu s bílinským uhlím přivezl strojvedoucí Lubomír Pokorný.
K cílům pravidelné pochůzky Miloslava Šplíchala patří i kontrola
pracoviště hradel. Na snímku s hradlařkou Zorou Třetinovou.
16:00
17:45
Pás zauhlování kotelního zásobníku EMĚ II obsluhuje Miroslav Hnátek, jeden
z osmdesáti mělnických kolegů Miloslava Šplíchala z SD – Kolejová doprava.
Střídání denní a noční směny. Miloslav Šplíchal předává povinnosti
plynulého zauhlování Elektrárny Mělník mistrovi Petrovi Hokrovi.
čézaři Skupiny SD
HORNICKÉ listy 5/2011
Neuvěřitelných pětačtyřicet
let se Karel Bartoš úspěšně
zabývá vývojem a realizací
strojů a zařízení pro kontinuální
povrchovou těžbu. Díky
dlouholeté praxi a neustálému
rozšiřování svých technických
znalostí patří k předním českým
odborníkům, kteří dokážou
vymýšlet rýpadla a zakladače.
Jako nadaný technik a schopný
manažer se podílel na dodávce
celé řady velkostrojů. Zatím
posledním úspěšným projektem
je nejnovější rýpadlo na
lomu Bílina – KK 1 300/K 111.
Letos Karel Bartoš, jako
první z firmy Prodeco, získal
Čézara - cenu pro nejlepší
zaměstnance Skupiny ČEZ.
Čézar Karel Bartoš
užívané podvozky kráčivé, protože byl
určen pro technologii vyžadující provádět poměrně dlouhé přesuny. Zároveň
byl prvním tuzemským velkostrojem
s centrálním tukovým mazacím systémem. Na DNT se Karel Bartoš jako manažer projektu podílel pak i na výstavbě
dalšího nového velkostroje. Také v případě rýpadla SchRs 1 320/K 110 určeného pro těžbu tvrdého nelepivého materiálu bez předcházející nátřasné střelby,
spolupracovalo Prodeco s německou
firmou ThyssenKrupp Fördertechnik.
Montáž posledního ze tří Prodecem realizovaných nových velkostrojů (kromě
SchRs 1 320 a ZPDH 6 300 to bylo rýpadlo SchRs 1 550) nahrazujících dosluhující techniku na DNT probíhala v letech
2003 až 2005. „U každého nového stroje
„Do Prodeca, respektive Projekční
kanceláře Vítkovických železáren, jak
se tehdy severočeská projekčně-konstrukční pobočka jmenovala, jsem nastoupil 2. ledna 1966, jako čerstvě odpromovaný absolvent Fakulty strojní
ČVUT. Pomyslné lano do světa dobývací
techniky mi hodil Václav Kadlus, tehdejší šéf kanceláře. Mým oborem byly
sice stavební a dopravní stroje, kterým
jsem se také původně chtěl věnovat,
ale po prvním setkání s velkostroji pro
povrchové dobývání na lomu Pokrok
jsem rád zůstal celý život věrný tomuto
zajímavému oboru. Měl jsem štěstí na
lidi kolem sebe. Nastoupil jsem totiž do
oddělení ocelových konstrukcí k našemu bezkonkurenčně nejlepšímu statikovi Vladimírovi Dudovi. Mojí první prací
byla rekonstrukce ještě předválečného
podvozku kolejového zakladače Z 50 na
lomu ČSA,“ ohlíží se za svými začátky
Karel Bartoš. Postupně přešel z oddělení ocelových konstrukcí do strojního oddělení. Největší praxi získal jako manažer
projektů – v dřívějším pojetí zodpovědný
projektant. Mezi jeho první úkoly v této
pozici patřilo vytvoření únavového stroje na zkoušení životnosti konstrukce lan
pro korečkové rýpadlo RK 5 000 na lomu
ČSA. Únavový stroj byl postaven ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Ostravě – Radvanicích v roce 1982. Prvním
velkostrojem, za který zodpovídal od
projektu až po realizaci, byl v letech 1998
až 2000 zakladač ZPDH 6 300.1/Z 101
na DNT. Zakladač byl vybaven housenicovými podvozky, které nahradily dosud
Čezára 2011 předal Karlu Bartošovi
Martin Roman.
Slavnostní víkend Čézaři tráví zpravidla se svými nejbližšími.
Karla Bartoše doprovázela manželka Marcela, jeho celoživotní opora.
se objevují při najíždění do provozu problémy. Bylo tomu tak i v případě SchRs
1320. Trápila nás malá životnost zubů korečků. Ještě během zkušebního režimu
jsme museli rekonstruovat jejich uložení.
Problémy s životností zubů byly vyřešeny
až nasazením zubů Ban Pu, nazvaných
podle thajského dolu, kde byly prvně použity. Kardinálním problémem rýpadla
byla nízká životnost planetového stupně
pseudoplanetové převodovky pohonu
kolesa, kterou zapříčiňoval nedostatečný přívod oleje do planetového stupně.
Tím bylo nedostatečně chlazeno ozubení
a vysoká teplota, která zde vznikala, degradovala mazací schopnosti oleje. Po
třech měsících provozu se ozubení tohoto stupně zcela zničilo. Situaci trvale
vyřešila celková rekonstrukce olejového
mazání převodovky,“ přibližuje problémy
uvádění rýpadla SchRs 1320 do provozu
Karel Bartoš. V současné době ho těší
dobrý náběh nejnovějšího rýpadla KK 1
300/K 111. „Jsem rád, že tento moderní
stroj už v prvních týdnech provozu bez
problémů běžel 11 hodin během 12hodinové směny, což je u zbrusu nového
rýpadla výborný výsledek. Věřím, že ještě letos proběhne výkonnostní zkouška.“
Karel Bartoš se nepodílel jen na dodávání nových velkostrojů, ale zajišťoval také
generální opravy, a to i u strojů od jiných
výrobců. Jedním z nich byl německý zakladač A2RSB 4 400 na hnědouhelném
dole Barth u Prištiny v Kosovu. Za dlouholetou úspěšnou realizaci náročných
projektů nejrůznější dobývací techniky
pro povrchové dobývání obdržel Karel
Bartoš již dříve medaili Georgia Agricoly
a nyní i Čézara 2011. Stal se tak prvním
pracovníkem firmy Prodeco, jenž toto
prestižní ocenění získal.
text a foto: Tomáš Vrba, GetPhoto
Prezidentu Václavu Klausovi nemohl podat
odborný výklad o novém rýpadle
KK 1 300/K 111 nikdo jiný než Karel Bartoš.
Obnova jezerní krajiny
pod Krušnými horami
Autoři Ivan Svoboda, Emilie Pecharová
a Marie Vrbová s kmotrou knihy
Helenou Veverkovou (druhá zprava).
Knížka pod tímto názvem byla vydána
koncem srpna. Její vznik byl podpořen
některými státními projekty zaměřenými
na efektivní postupy rekultivací a obnovy
funkce krajiny narušené povrchovou
těžbou v podkrušnohorských
hnědouhelných revírech.
Ve Vysočanech u Chomutova se
30. srpna sešli hosté z českých hnědouhelných společností, České zemědělské univerzity, Jihočeské univerzity, Povodí Ohře, Báňských projektů
Teplice, Palivového kombinátu Ústí
nad Labem, Chráněné krajinné oblasti České středohoří a z dalších institucí k představení a křtu knihy Obnova
jezerní krajiny pod Krušnými horami.
Autoři Emilie Pecharová (JČU/ČZU),
Ivan Svoboda a Marie Vrbová (R-Princip Most) si vybrali za kmotru Helenu
Veverkovou, předsedkyni Hospodářské a sociální rady Mostecka.
Autoři poděkovali za podporu
a možnost pracovat v těžební a posttěžební
oblasti
Podkrušnohoří
zejména Severočeským dolům a.s.
Chomutov.
Kniha je souhrnem dnešních znalostí o úloze vody v krajině po těžbě.
Zabývá se tématy, která mají výrazný celospolečenský význam. Východiskem byl pro autory historický
i současný pohled na vodní režim
podkrušnohorských
pánví a progresivní pojetí rekultivačních prací zaměřených prioritně
na obnovu krajiny s tvorbou jejích nových estetických hodnot.
Zatápění zbytkových jam povrchových dolů po vyuhlení jsou věnovány klíčové kapitoly knihy, kde
jsou uvedeny i specifické problémy
a harmonogramy napouštění jednotlivých lokalit, včetně budoucích jezer
ve zbytkových jamách lomů Bílina
a Libouš.
Zájemci z SD si mohou knihu vyžádat (do vyčerpání zásob) na kontaktní adrese R-Principu Most (vrbova@
rprincip.cz) nebo přímo v nakladatelství Lesnická práce ([email protected]
cz).
text a foto: Tomáš Vrba
26/27
informace
pomáháme
Březenský drak
se má stát
domovem pro čápy
HORNICKÉ listy 5/2011
Severočeské doly a Podkrušnohorský zoopark mají dva
nové společné projekty. Ornitologové vyrobili pro těžařskou
společnost čapí hnízdo, které bylo v Březně u Chomutova
umístěno na vysloužilé velkorýpadlo KU 800 přezdívané
Březenský drak. Severočeské doly na oplátku finančně
pomohou s výstavbou volně průchozí ptačí voliéry.
Pro čápy je v Březně připravený nový
domov. Hnízdo je na vrcholu stroje od
konce září. Kovová konstrukce vystlaná větvemi je tak těžká, že ji nahoru
musel vynést jeřáb. Samotná instalace hnízda se uskutečnila pod odborným dohledem ornitologa. „Čápům
bychom měli pomáhat. Na Chomutovsku jsou v současné době jen dvě
čapí hnízda, a to v obci Zaječice u Jirkova a v chomutovském zooparku
na starém dubu u pelikáního rybníka.
V celém Ústeckém kraji je pak asi jen
5 párů bílých čápů,“ říká pro Hornické
listy ornitolog Petr Hora. Podle odborníků z Podkrušnohorského zooparku
je březenský drak tak vysoký, že by
se mohl stát krásným domovem pro
ptačí rodinku. „Pro čápy je důležité,
aby z hnízda viděli na vodní plochu,
ve které jsou ryby. Na takových místech rádi hnízdí,“ vysvětluje ředitelka
zooparku Iveta Rabasová a ornitolog
Hora ji doplňuje: „Čáp má rád otevřenou krajinu, pole, louky a okolí vody,
kde hledá svou potravu. To vše tady
v blízkosti stroje KU 800 můžeme nalézt. Je to určitě zajímavý pokus, který
má šanci u čápů uspět. Když začátkem dubna poletí okolo dospívající
sameček a hnízdo se mu zalíbí, může
se stát, že už příští rok se mu podaří
na něj čapím tancem přilákat samičku.
Může se tak stát ale třeba i za 2 roky
nebo 10 let anebo taky nikdy. Záleží
totiž na dalších věcech, které čápy na
místo přitahují. Je pro to důležitý třeba
dobrý zdroj potravy a v počátku také
klid na hnízdišti. Musíme doufat, že
se ptákům toto velice raritní hnízdo
bude jevit jako vhodné.“ Čapí hnízdo
na březenském drakovi je v současné
době z velké části upraveno tak, aby
ptákům připadalo jako hotové. Na nich
teď bude, aby zapracovali na vystýlce
hnízdní kotlinky. „Vystýlku v takových
hnízdech tvoří hlavně suchá tráva.
Často se tu najdou ale i různé provázky, igelitové pytlíky a třeba i vyhozené
kapesníky, čepice a rukavice,“ usmívá
se ornitolog. Čápi většinou odchovají
3 až 4 mláďata. „Na jaře zkusíme připravit ještě jednu fintu. Hnízdo pocákáme vápnem. Dělá se to v situacích,
kdy ornitologové chtějí ptáky na hnízdo co nejvíce upozornit. Pokapané
hnízdo totiž v čápech vyvolává pocit,
že je v hnízdě trus a v minulosti tu tedy
jiný pár vyvedl mladé. Takové místo
pak u nich takzvaně stoupá na ceně,“
vysvětluje Petr Hora. Symbolické poselství čápům vyslali návštěvníci březenského draka Severuse v sobotu
1. října. Vypouštěly se lampionky štěstí. Více o tom v článku Tomáše Vrby na
straně 8.
Severočeské
doly
spolupracují
s Podkrušnohorským zooparkem i na
výstavbě nové volně průchozí ptačí
voliéry. Vyroste mezi výběhem medvědů a tuleňů. „V současné době máme
hotovou projektovou dokumentaci.
S výstavbou chceme začít ještě letos
a hotovo by mělo být na jaře následujícího roku,“ popisuje plány ředitelka
Podkrušnohorského zooparku Iveta
Rabasová. Domov zde najdou ptáci,
kteří žijí v našem okolí, ale oku běžného pozorovatele se ve volné přírodě
schovávají. Návštěvníci tak dostanou
šanci cítit se, jako by byli ve volné přírodě. Ve voliéře, která bude vysoká
10 metrů a vyroste na ploše podobné,
jakou zabírají 3 tenisové dvorce, najdou domov například potápka, ústřičník, kulík, tenkozobec a morčák. Ve
voliéře budou i takoví ptáci, kteří se do
Ústeckého kraje vrací po dlouhých letech. „Příroda v Ústeckém kraji se za
poslední roky výrazně zlepšila. Vrací se sem ptáci, kteří tu kdysi bývali
a poté na čas kvůli špatnému životnímu prostředí zmizeli,“ říká ředitelka.
Ze zlepšujícího se životního prostředí
mají radost také Severočeské doly,
které po vytěžení vrací krajinu přírodě.
Snahou firmy je, aby se tu žilo dobře lidem, zvířatům i rostlinám. Právě
i proto si firma zvolila za svého maskota slavíka modráčka. To je ptáček
veliký jako vrabec, ale štíhlejší. Během
aktivního působení Severočeských
dolů Chomutov v oblasti rekultivací
a ochrany přírody začal slavík hnízdit
také v Ústeckém kraji. Žije na mokrých
místech rekultivací a v předpolí uhelných dolů. Voliéra bude postavena
z finančního daru Severočeských dolů.
text: Renata Malíková
foto: Martina Andělová
Ornitolog Petr Hora z Podkušnohorského zooparku.
Podtrženo a sečteno
Posledním závodem desetidílného seriálu Pohár Peruna v podobě
drastického výjezdu z E13 do vrchu Hohentann nad obcí Místo, kde
se dokonce závěrečné metry musí dobíhat, spadla opona nad
letošní cyklistickou sezonou v Podkrušnohoří. Cyklisté TJ DNT
i na závěr zabojovali. Dušan Prokeš si půjčil od Pepina Svobody
vylehčené kolo s karbonovým rámem a nejvyšší sadou vybavení
(pro ilustraci jeho váha jen něco přes 7 kg) a v kategorii nad 40
let vyhrál. Celkově obsadil 4. místo v konkurenci 82 cyklistů. Po
vleklých zdravotních problémech si poprvé zajel a hned vynikajícně
Tomáš Ferenc a obsadil 3. místo v kategorii nad 30 let.
Vyhlášení vítězů tradičního závodu O věnec buřtů. Na snímku
veteráni nad 60 let: vlevo 2. Josef Svoboda z TJ DNT, uprostřed
vítězný Láďa Dušek a vpravo třetí Míra Trkal z TJ DNT.
Celý seriál narůstá každým rokem
jak počtem závodníků (celkem přes
500 účastníků ze všech věkových kategorií!), tak i svou popularitou. Závodů vesměs na území bývalého okresu
Chomutov se pravidelně zúčastňují
cyklisté i ze sousedních krajů. Mezi
závodníky se rozkřikne, kde to dělají
dobře a odrazí se to na účasti. Vždyť
je to krásný koníček. A co je obzvláště cenné pro budoucnost cyklistiky,
tak to je velká účast těch nejmenších
v každém závodě. Ve sportu téměř bez
diváků. Sportu, který bolí, ale také přináší krásné zážitky. Na silnici a ještě
více v terénu, uprostřed stále krásnější
přírody, pro nás hlavně Krušných hor.
Ryzí silničáři mají již léta svůj tradiční
seriál v podobě Severočeské amatérské ligy. Letos se odjelo 15 závodů a 11
nejlepších se bodovalo jak v jednotlivcích, tak v družstvech, což byl součet
tří nejlepších v každém ze závodů od
Klášterce až po Skalici u České Lípy.
Do seriálu bylo započítáno i MČR
amatérských cyklistů v Královicích
u Slaného. Také zde ukázal tým TJ
DNT svou soudržnost a morálku. Celkově obsadil po tuhých bojích vynikající 4. místo z 26 bodujících družstev za
početnějšími Sweep cykling z Chomutova, KL sport Most a Velosport Bílina.
Pouze dva naši členové jsou od žáčků pravověrní cyklisté, dalšími v týmu
jsou triatlonista, hokejový brankář,
běžci na lyžích… Sjížděli se na závody
od Kovářské přes Kadaň, Chomutov,
Teplice, až po Roztoky u Křivoklátu.
Právě z tohoto posledního a zároveň
nejvzdálenějšího bydliště jezdil náš
letos nejlepší Tonda Ježek. Zúčastnil
se všech závodů a celkově obsadil vynikající 3. místo v kategorii nad 60 let.
Náš cyklistický oddíl tvoří s oddíly lyžařským a vodních sportů TJ DNT Kadaň v současnosti jednu z mála tělovýchovných jednot s hornickými kořeny
v celé ČR. Touto cestou také děkuje
za podporu ze strany Severočeských
dolů. Nyní na pár měsíců zazimujeme
kola a přeřadíme na podzimní krosy
a co nevidět také běžky.
text: Jiří Martykán
foto: archiv TJ DNT
28/29
sport
z míst kde žijeme
Prezidentský pár navštívil Březno
„Byli jsme tu rádi,“ zapsali ve
čtvrtek 20. října do obecní
kroniky po zhruba hodinovém
příjemném setkání s občany
Března prezident Václav Klaus
s manželkou Livií. Prezidentský
pár přijel do dynamicky se
rozvíjející obce sousedící
s lomovým provozem SD – DNT
v rámci třídenní návštěvy
Ústeckého kraje. Během
historicky první návštěvy hlavy
státu v Březně si stačil Václav
Klaus pohovořit se starostou
Zděnkem Valentou, vyslechnout
zpěv školáčků, odpovědět na
dotazy na návsi shromážděných
občanů a převzít originální dar
vyrobený místními šikovnými
řemeslníky. Vzácné hosty
doprovázela hejtmanka
Ústeckého kraje Jana Vaňhová.
Do nabitého programu třídenní prezidentské návštěvy Ústeckého kraje
(18.–20. října) bylo zařazeno také Březno. Obec se zhruba třinácti sty obyvateli,
dlouhodobě usilující o všestranný rozvoj,
je proslulá zejména bohatým kulturním
a sportovním vyžitím místních lidí. Za
hmatatelné výsledky zkvalitňování zdejšího života získalo loni Březno prestižní titul Vesnice roku Ústeckého kraje.
Prezident Václav Klaus s chotí přijel do
Března s malým zpožděním způsobeným předešlým bodem prezidentského
Spokojený starosta Zděnek Valenta s prezidentem Václavem Klausem,
první dámou a hejtmankou Ústeckého kraje.
itineráře, kterým bylo slavnostní spuštění hraniční předávací stanice zemního
plynu v Brandově v Krušných horách.
Vzhledem k tomu byl čas, který prezidentský pár strávil v Březně, přísně vyměřený. Přesto si Březenští návštěvu
hlavy státu užili. „Máte tady neobyčejně
čisto a uklizeno, až to bije do očí, takto
to u vás vypadá stále, nebo je to jen kvůli
nám?“ zajímal se v úvodu svého vystoupení Václav Klaus. „Pořád!“ zaburácel
jedním hlasem dav místních občanů
shromážděných na úhledné návsi. Uvolněná a neformální atmosféra pokračovala také během otevřené diskuse. Nejvíce
prezidentský pár pobavil dotaz školačky,
která chtěla vědět, kdy se poprvé setkali.
„Prvně jsem slečnu Livii potkal při studiích na Vysoké škole ekonomické. Bylo to
na nepovinném semináři – španělštině,“
vzpomínal Václav Klaus. „Nutno říct, že
španělštinu ani jeden neovládáme a že
si mě vzal až o mnoho let později,“ doplnila s úsměvem paní Livie. Jako správní
hostitelé nenechali Březenští odjet pana
prezidenta s prázdnou. Starosta předal
Václavu Klausovi speciální dárek vyrobený místním tvůrcem. Byla to dřevěná
kazeta s hrou Člověče nezlob se s kovovými figurkami, které vytvořil umělecký
kovář z Března. „Tento dárek navazuje
na naše loňské setkání, kdy jsem z vašich rukou v Praze přebíral titul Vesnice roku 2010 a předal vám tehdy malý
dárek – kovovou hrací kostku. To jsem
ještě netušil, že do roka přijedete přímo
k nám do Března. A tak vám dnes rádi
předáváme kompletní hru,“ vysvětlil pobavenému prezidentovi starosta Zděnek
Valenta. Z Března zamířil prezidentský
pár do Žatce.
text a foto: Tomáš Vrba
Lípa, symbol vzájemné tolerance
a úcty mezi Mariánskými Radčicemi
a SD, byla vysazena při první znovuobnovené pouti v roce 2007. Strom
se zakořenil a sílil. Bohužel neunikl
pozornosti vandalů, kteří ho na jaře
porazili. Smutný pohled na torzo
stromu je už minulostí. U příležitosti
letošní pouti zde vysadil místostarosta Daniel Viedemann s představiteli
SD lípu novou. Přejme ji lepší osud.
Starosta Vlastimil Krupka odhalil pamětní desku u lípy vzájemného partnerství
s ředitelem strategie a komunikace SD Vladimírem Budinským.
Ani typicky podzimní počasí neodradilo stovky místních,
ale i přespolních od účasti na již čtvrtém braňanském
posvícení. Tradiční bohatý program letos doplňovalo odhalení
pamětní desky na návsi připomínající dobré sousedství
Braňan se Severočeskými doly. Posvícení večer vyvrcholilo
zábavou v právě zrekonstruovaném kulturním domě.
Také letos mělo braňanské posvícení všechno, co ke správnému posvícení patří. Nechybělo vystoupení místní
taneční skupiny Štěbetalky, souboje
historických šermířů, soutěže pro děti,
kolotoče a pouťové stánky. Největšímu
zájmu diváků se těšilo tradiční porcování
posvícenské husy bravurně prováděné
panem starostou Vlastimilem Krupkou
a populární soutěž v pojídání bramborových šišek. Navzdory chladnému počasí si Braňanští prohlédli také ochranný
zemní val, který byl u příležitosti posvícení prvně přístupný veřejnosti. Zástupci obce se s vlastníkem pozemku valu
dohodli, že nadále bude toto zemní těleso přístupné v upraveném režimu, tedy
po dohodě mezi zástupci obce a SD. Až
zakoření a povyroste bohatá zeleň, která
pokrývá svahy valu a pokud se nestane
tato lokalita oblíbeným místem černých
skládek, bude val přístupný v bezpečném režimu. Na návsi, kterou zdobí od
prvního braňanského posvícení (2008)
lípa vzájemného porozumění, byla při
letošním posvícení odhalena pamětní
deska připomínající partnerství Severočeských dolů a Braňan. Barvy SD
reprezentoval také stánek informačního
centra, který byl celý den v obležení zvídaných návštěvníků, hlavně dětí.
text a foto: Tomáš Vrba
KŘÍDLA LÁSKY
NAD BŘEZNEM
Od září zkrášluje Nechranickou
ulici v Březně zajímavá pískovcová
skulptura od sochaře Václava Kroba, poeticky nazvaná Křídla lásky.
Slavnostního odhalení se za přítomnosti tvůrce a pana starosty Zděnka
Valenty zúčastnila početná skupina
místních občanů, kteří byli na nové
umělecké dílo právem zvědaví. Jejich reakce byly pozitivní. Březno tak
získalo další zajímavé zákoutí.
30/31
Čtvrté braňanské posvícení
vyšlo na jedničku
MARIÁNSKÁ LÍPA
ZNOVU VYSAZENA
z míst kde žijeme
Výjimečný kulturní zážitek –
společný koncert Hornického
pěveckého sboru Kladno
a domácího sboru Silentium
24 – se uskutečnil 7. října
v posluchači zcela zaplněném
kostele sv. Petra a Pavla v Březně.
Ženský pěvecký sbor Silentium 24
vznikl teprve před třemi lety. Od té doby
jeho členky pravidelně pilně zkouší,
ale hlavně veřejně vystupují. Zpěvem
tak rozdávají radost nejen v domácím
Březně, ale i v okolí. V současné době
má sbor třináct členek, kterým s výběrem repertoáru, aranžemi a hudebním
doprovodem pomáhá Vladimír Kinský.
Všichni rádi přijali nabídku skutečného
fenoména v oblasti sborového zpívání
– Hornického pěveckého sboru Kladno – k uspřádání společného koncertu.
Březno tak rozšířilo obsáhlý seznam
míst z celé Evropy, kde smíšený pěvecký sbor z Kladna vystupoval během
své úspěšné, už třiapadesátileté existence. Sbor založila hrstka nadšenců,
obyvatel hornického sídliště, v roce
1958. Rozhodující byl příchod prof. Romana Makaria, který v roli sbormistra,
dirigenta a uměleckého vedoucího zde
působí nepřetržitě od roku 1961. Pod
jeho vedením mohl sbor postupně přejít k náročnějšímu repertoáru, hojně
koncertovat doma i v zahraničí, nahrávat CD a hlavně přenášet na posluchače kouzlo sborového zpěvu. Dnes má
toto těleso padesát členů. Pro své první představení březenskému publiku
připravili výběr z děl světových mistrů
(Mozart, Dvořák, Händel). Osvěžujícím
HORNICKÉ listy 5/2011
Ženský pěvecký sbor Silentium 24.
Chvála sborového zpěvu
Hornický pěvecký soubor Kladno.
kontrapunktem večera byly spirituály
v podání Silentia 24. Výjimečnou atmosféru umocňoval zdobný barokní
interiér kostela. Březenské publikum
bylo nadšené a za hudební pohlazení
po duši všechny účinkující odměnilo dlouhým vřelým potleskem. To, že
hudba lidi spojuje, se potvrdilo také na
následujícím neformálním setkání obou
sborů v restauraci U Rybníčka, které se
proměnilo ve spontánní muzicírování
za doprovodu kytary. Do konce roku
vystoupí Silentium 24 před domácími
posluchači hned dvakrát. Už 25. listopadu opět Na Rybníčku, v prosinci
pak na tradičním adventním koncertu
v kostele.
text a foto: Tomáš Vrba
Celkem čtyři autokary plné občanů
z Mariánských Radčic, Braňan, Ledvic
a Března vypravily i letos na podzim
Severočeské doly do středoněmeckého hnědouhelného revíru. Účastníci
měli možnost poznat aktivní těžbu na
dvou povrchových dolech společnosti
MIBRAG, provoz moderní hnědouhel-
né elektrárny Lippendorf s nadkritickými parametry páry a také četné příklady nápravy stavu životního prostředí
a přeměny krajiny v okolí Lipska. Seznámili se s konkrétními projekty zahlazování stop po bývalé těžbě, které jsou
financovány spolkovou i saskou vládou
a představují součást nové jezerní krajiny. Navštívili několik „novostaveb“ rekreačních jezer a zajímali se o komerční využívání rekultivovaných ploch.
Také děti z měst a obcí v těsném sousedství lomových provozů Severočeských dolů si mohou každý rok skvěle
užívat atrakce ve známém saském zábavním parku Belantis, který vyrostl na
bývalé výsypce poblíž Lipska.
text a foto: Tomáš Vrba
Jubilanti Skupiny SD září – říjen
Pracovního jubilea dosahují v DB:
20 let
Truneček Karel
Břečka Jiří
Hájek Radek
Januš Roman
Polák Miroslav
Jelínek Jiří
Meduna Zdeněk
Klubalová Dana
Poncerová Eva
Špringlová Eva
Hloušek Zdeněk
Priadka Jiří
Brejcha Petr
Strahlheim Pavel
30 let
Vlasák Petr
Hejrovský Josef
Modráčková Jindřiška
Dvořák Zdeněk
40 let
Horáček Václav
Prošek Petr
Emingr Josef
Kořízková Jana
provozní elektrikář
vedoucí řidič velkostroje
vedoucí řidič velkostroje
klapkař
řidič pracovních strojů
řidič pracovních strojů
řidič velkostroje
strojnice v úpravně
vybíračka hlušiny
strojnice v úpravně
hasič – spojař
hasič – spojař
hasič – strojník
vedoucí odd. měřičství
provozní elektrikář
obsluha mobilního drtiče
vážná
geolog
vedoucí řidič velkostroje
provozní elektrikář
řidič pracovních strojů
vážná
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let
Novotný František
Kočan Miroslav
30 let
Vít Jiří
Šulko Jiří
Vácha Tomáš
Chupaň Vincenc
Rác Jiří
40 let
Křivosudský Josef
Šimek Miloslav
Duras Emanuel
provozní zámečník
vedoucí řidič velkostroje
provozní zámečník
mechanik úseku
provozní zámečník
řidič pracovních strojů
řidič velkostroje
revírník
vedoucí úseku
řidič pracovních strojů
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD:
20 let
Kubincová Ivana
Matová Eva
Senk Martin
30 let
Mikolášková Jitka
Matušová Hana
skladnice
skladnice
řidič sil. mot. vozidel
účetní
skladnice
PS
PS
PS
PS
PS
PS
PL
PL
PL
PL
HZS
HZS
HZS
OMG
PS
PS
PL
OMG
PS
PS
PS
PL
PÚ - S 2
PÚ - S 2
PÚ - S 2
PÚ - S 1
PÚ - S 2
PÚ - DDM
PÚ - S 1
PÚ - LOM
PÚ - ÚDUT
PÚ – DDM
sklad DNT
sklad DNT
úsek technického ředitele
odbor finančního účetnictví
sklad DB
Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.:
20 let
Hanžl Miroslav
řidič silničních motorových vozidel
Nebeský Václav
řidič silničních motorových vozidel
Šebek René
řidič osobního auta
Hokr Petr
ředitel
30 let
Moravec Miloslav
automechanik
Smola Vlastimil
řidič silničních motorových vozidel
provoz Bílina
provoz Bílina
provoz Bílina
správa
provoz Tušimice
provoz Bílina
Pracovního jubilea dosahují v SD - Kolejová doprava, a. s.:
20 let
Richtr Zdeněk
revírník dopravy
30 let
Hůlek Miroslav
vlakvedoucí-vedoucí posunu
provoz Tušimice
provoz Tušimice
Pracovního jubilea dosahují v SD – 1. strojírenská, a. s.:
20 let
Sluka Martin
VTN
Vančura Leopold
technolog
30 let
Drégl Karel
provozní zámečník
Kopřiva Vladimír
provozní zámečník
správa
provoz Bílina
provoz Bílina
provoz Bílina
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti
a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
32/33
Se Severočeskými doly
za poznáním do Saska
tip na výlet
V dnešním tipu na výlet vás
zveme do Duchcova. Mnozí
z našich zaměstnanců zde
bydlí, jiní zde mají rodiče.
Jsme s tímto městem spjati,
stejně jako naše firma, jejíž
dobývací prostor leží v těsném
sousedství tohoto města. Jako
dobří sousedé, pojďme se do
Duchcova podívat a pokud bude
alespoň trochu jasné počasí,
budete příjemně překvapeni.
Historie Duchcova začíná v 11. století a první zmínka o uhlí a Duchcovu
je z roku 1761. Těžba je doložena od
roku 1763, kdy vzniká první obecní
důl Sv. Trojice. Následuje rozvoj těžby
uhlí nejen v Duchcově, ale i okolí. V 19.
století je pak vybudována železnice,
Pražsko-Duchcovská dráha, která
zpřístupnila severočeské uhlí dále do
světa. Rozvoj průmyslu přináší i nové
technologie, a tak pouhých pět let poté,
co v Americe Graham Bell vynalezl
a předvedl funkční telefon, je tento telefon v Čechách, přesněji v Duchcově.
Spojuje důl v Ledvicích a duchcovské
nádraží. Zmiňované původní nádraží
svůj význam ztratilo po tom, co byla
před rokem 1968 přeložena železniční
trať mimo Duchcov. V současné době
slouží jako nádraží nákladní. Historické
HORNICKÉ listy 5/2011
Zadní část zámku.
Duchcov
centrum města je prohlášeno městskou památkovou rezervací. Středem
všeho dění je historické náměstí s kašnou, morovým sloupem Nejsvětější
Trojice, radnicí, kostelem Zvěstování
Panny Marie a Valdštejnským zámkem.
Zámek byl založen ve 13. století jako
pevnost rodu Hrabišiců, jejichž panství
zasahovalo až do dnešního Německa.
Trojkřídlou podobu získal zámek při
přestavbě roku 1707 rodinou Valdštejnů, kteří obývají zámek až do roku 1921,
kdy jej prodávají státu. V mnoha zmínkách bývá Duchcov spojován s Giacomem Casanovou. Tento nejen známý
cestovatel zde působil od roku 1785
jako knihovník, ač narozen v Itálii, umírá roku 1798 v severočeském Duchcově. Podrobnější informace o Duchcově
a jeho historii získáte jednak návštěvou
zámku, ale i při procházce městem.
Pojďme se tedy projít.
Vhodné místo pro zaparkování o víkendu je přímo na náměstí. Parkování
je pod dohledem kamer městské policie, a tak zde můžeme zaparkovat
bez obav. Ocitli jsme se přímo v centru městské památkové rezervace. Na
objekty na náměstí jsme již upozornili, pokračujeme tedy jednosměrnou
ulicí z náměstí ve směru doprava od
zámku. Projdeme kolem informačního
centra, kde je o víkendech otevřeno,
a rádi vám povědí o Duchcovu spoustu zajímavostí. Dojdeme na křižovatku,
kde nás přímo přes ulici upoutá velká
budova, duchcovské gymnázium. Zde
zahneme doprava a po asi 200 metrech
se ocitneme na břehu městského rybníka Barbora. Ten je mimo jiné známý
Pavilon s Reinerovou freskou.
34/35
tím, že se zde občas pořádají mistrovství světa radiově řízených modelů lodí.
Které jiné město se tím může pochlubit? Na okraji rybníka stojí evangelický
kostel, postavený drážďanskými architekty. Kdo znáte rukopis těchto mistrů,
dáte mi za pravdu. Vrátíme se zpět na
křižovatku a kolem kina projdeme do
zámeckého parku. Držíme se poněkud
vlevo a po několika metrech narazíme
na novou, poměrně vysokou stavbu
s kopulí. A právě kvůli kopuli byla postavena. Do kopule byla totiž přenesena freska z barokního špitálu v zámecké zahradě, který musel ustoupit těžbě
uhlí a byl v roce 1959 zbourán. Stavba
je v havarijním stavu a je uzavřena, nicméně v současné době se podnikají
kroky na její znovuotevření. Po několika
metrech se dostaneme do prostoru za
zadním traktem zámku s několika vodními plochami. Prostorem projdeme
přímo rovně tak, abychom se dostali za
kostel Zvěstování Panny Marie, který
je na náměstí. Pokud je dobré počasí,
především dobrá viditelnost, pojďte se
podívat na místo, které ani mnozí obyvatelé Duchcova neznají. Zavítejte do
nově vytvořené krajiny, která se vám
bude zdát stejně líbezná jako procházka starým Duchcovem. Vydejte se na
Libkovický vrch, zde stávala původní
obec Libkovice. Místo, které vzniklo
rekultivací výsypky, a je to rekultivace
více než povedená. Od kostela půjdeme kolem malého potůčku směrem od
náměstí, kolem areálu garáží. Po můstku přejdeme potůček a dáme se doprava. Cesta je zpevněna štěrkem, a tak
ani při vlhkém počasí není problém. Na
mírném kopci před vámi se na obzoru
objeví pergola, dílo pracovníků rekultivací Severočeských dolů. Asi po jednom kilometru dojdeme na samotný
vrchol Liptické vyhlídky a můžete jen
žasnout. Pokud jste s sebou vzali dalekohled, máte nejen Duchcov, ale i důl
Bílina jako na dlani. Na jedné straně se
před vámi otevírá panorama Českého
středohoří, dohlédnete až na Bukovou
horu s vysílačem u Děčína. Na straně druhé se tyčí hradba Krušných hor.
Úžasný a nečekaný pohled. Zpět dojdeme stejnou cestou na náměstí. Potom se třeba ještě podívejte na Casanovovu knihovnu v zámku a celý výlet
můžete zakončit v Casanovově cukrárně na náměstí.
text a foto: Jan Říha
Předpremiéra otevření Duchcovské pergoly na Liptickém vrchu.
Zámecká zahrada.
Rybník Barbora s evangelickým kostelem.
Blahopřejeme letošním
oceněným zaměstnancům
Download

HL05-2011 - Hornické listy