FEST.
WWW.TEMADNE.CZ
BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY
#6
Práce dělá člověka…
2
Jeden svět představí
vystupující, případně se stát sami vystupujícími.
K mání bude piáno a kytara. Avšak můžete se
přijít pochlubit i se svojí básní či jiným uměleckým dílem. Pro ostýchavější je možnost své texty, názory, prosby a vzkazy vhodit do umělecky
pojaté schránky. Můžete se vyjádřit k tomu, jak
vidíte pracovní podmínky na Mladoboleslavsku,
ale i celosvětově (práce = letošní téma festivalu).
současné visuální umění
ve veřejném prostoru
Editorial
Hlavní programová kategorie festivalu Jeden svět
pro rok 2014 PRÁCE je zároveň ideálním tématem
pro město Mladá Boleslav, město, jehož chod i ráz
výrazně ovlivňuje továrna na automobily ŠKODA.
Program Jednoho světa v Boleslavi tak nabídne
filmy i diskuze s pracovní tématikou, které se
mohou dotknout osobní zkušenosti každého diváka
(Doba Slevová, Čest práci). Zároveň se také podívá
na práci z hlediska problémů v rozvojovém světě
a pracovních podmínek lidí v zemích, kde vzniká
světová produkce zboží (Podezřelá čokoláda,
spojená se slavnostním předání titulu
Mladá Boleslav fairtradeové město). Boleslavský
program dále nabídne filmy se sociální tématikou
(S Nálepkou ADHD) o životě lidí v nedemokratických
režimech (Allepo – zápisky z temnoty) či filmy
mapující závažné fenomény současného světa
o kterých média příliš neinformují (O Trhu s orgány).
Festival nabídne také pozitivní momenty
a inspirativní snímky (Všechno je možné).
Letos slaví občanské sdružení Téma dne, pořadatel
festivalu v Mladé Boleslavi, 5. let fungování Jednoho
Světa ve městě. K této příležitosti a zároveň ve snaze
oslovit nové diváky přinese festival také zajímavý doprovodný program. Na zeď boleslavské staré radnice
se každý všední den bude promítat videoshow z produkce grafického studia Lunchmeat. Ve městě pak
naši dobrovolníci z řad mladoboleslavských studentů
připravili instalaci Obývací pokoj pod širým nebem,
který bude kolemjdoucí zvát na festival a zároveň každý den přinese vystoupení místních tvůrců, divadelníků nebo hudebníků. Nebude chybět ani tradiční festivalová after party, tentokrát v rytmu jazzu a swingu
za doprovodu kapely Hot Sisters a místních DJs.
Za tým občanského sdružení Téma dne Vás srdečně
zvu na mladoboleslavský festival
Pavla Lachmanová, dramaturgyně.
3
WWW.TEMADNE.CZ
BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN 2014
V rámci doprovodného programu festivalu se
uskuteční audiovizuální představení z dílny studia Lunchmeat, promítané na budovu mladoboleslavské staré radnice, které kombinuje prvky
tagtoolové animace a videomappingu. Téma dne
tak chce oslavit 5 let Jednoho světa v Boleslavi
i upozornit na svou činnost a přilákat k festivalu
nové diváky. Projekce se bude konat každý všední
den po čas festivalu na Staroměstském náměstí
od půl osmé večer.
Kreativní vizuální studio Lunchmeat a Téma
dne připravilo příběh o proměnách města v čase,
jeho bolesti i slávě, reflektující některé důležité
události a hnutí, které utvářely jeho dnešní podobu.
Tři období v dějinách města, potažmo celé země, která byla časem růstu a prosperity: doba
předbělohorská, období první republiky a současnost. Ve dvou zmiňovaných případech skončila
tato období zvlášť pro Mladou Boleslav katastrofálně, první masivním vyhnáním stoupenců
Jednoty bratrské, pro něž bylo město zázemím
i myšlenkovým centrem. V druhém případě exodem početného židovského obyvatelstva a jedním
z posledních a největších bombardování města
na konci 2. světové války. Otevírá se srovnání se
současností, město, jež se rychle rozrůstá a kam
se lidé z širokého okolí stěhují za prací, zároveň
nedokáže plně využít svých možností. Tak, že ho
řada mladých lidí opouští, protože zde nenacházejí inspiraci a uplatnění jinde než v technické
sféře. V současnosti nám nehrozí žádný výrazný
útok zvenčí, přesto je důležité uvědomit si, že
Mladá Boleslav má velký potenciál. Jenže pouze
růst průmyslu a bohatství nestačí k tomu, aby
město bylo místem, ve kterém se jeho obyvatelům dobře žije.
Videoprojekce je dalším z projektů Téma dne,
kterým se sdružení snaží vstoupit do veřejného prostoru a zároveň přinést Mladé Boleslavi
neobvyklý kulturní zážitek. Radnice se rozsvítí
digitálními kresbami skotské malířky Frances
Sander, které podpoří abstraktní animace Jana
Hladila, za doprovodu autorské hudby mladého
Slavnostní zahájení
festivalu
britského skladatele Williama Yatese.
Studio Lunchmeat, které představení vytvořilo,
se zabývá především originálním využitím projekcí, a to pro neziskové, i komerční účely. Jeho
záběr sahá od grafického designu a fotografie,
přes videotvorbu a animaci, až k scénografii či
interiérovému designu. Audiovizuální mix nezávislé domácí i světové kultury. Za živa hnětený.
Bez konzervativních přísad. Obsawhuje elektronickou hudbu. Vhodný doplněk kulturní stravy.
Obývák ve městě
Festival Jeden svět vstupuje do mladoboleslavského veřejného prostoru několika aktivitami.
Jednou z nich je Obývák ve městě. Instalace
umístěná v prostorách parku Na Výstavišti bude
vypadat jako klasický obývací pokoj s křesly, lampou, televizí.
Přijďte si dát kávu, poslechnout si zajímavé rytmy
a melodie, přečíst si nějakou knížku nebo se jen
tak sejít s přáteli i s lidmi, jež zcela neznáte.
Ano, rádi bychom Vás vyzvali k tomu, aby jste
ve svém volném čase trávili více času s ostatními. Obývák je místo, kde se člověk cítí bezpečně,
kde se na chvíli zastaví a odpočine si. Avšak proč
podobný pocit nenabýt i ve městě? Naše vize je
jednoduchá; přenést obývák do centra mezi lidi,
čímž bychom chtěli posílit společenské vazby,
tedy si vědomě užít každodenní městské nuance.
V průběhu akce si můžete přijít poslechnout
Pátý ročník festivalu Jeden svět v Mladé Boleslavi
bude započat v pondělí 17. 3. 2014. Půlkulaté
výročí bude zahájeno velkolepou videomappingovou projekcí od 19.30 na budovu staroměstské
radnice. Slavnostní festivalové zahájení pak bude pokračovat v divadelním sále Domu kultury
od 20.30 snímkem Show!, který získal Cenu české
filmové kritiky za nejlepší dokumentární film
v roce 2013.
Snímek zachycuje Angee, Tereza, Nikola,
Michaela a Vendy, členky dívčí popové skupiny
5Angels. Jejich manažer a zároveň otec jedné
z nich je odhodlaný své svěřenkyně vynést do nejvyšších pater českého šoubyznysu a ovládnout trh
s dětskou populární hudbou. Nastupuje tak tvrdý
dril – dívky, kterým je mezi 11 a 14 lety, posilují
bříška, trénují úsměv do kamery a fotí se s ikonou
českého popu Michalem Davidem. Absolventský
film režiséra Bohdana Bláhovce nabízí unikátní pohled do života teenagerské kapely i jejího
temnějšího zákulisí. Ukazuje, že 5Angels zdaleka nejsou splněným snem náctiletých zpěvaček,
ale spíš produktem promyšleného byznys plánu
jejich manažera.
Následná beseda proběhne za účasti autora
snímku Bohdana Bláhovce. Večer bude zakončen
ve foyer divadelního sálu rautem a koncertem
místního kytarového mága Zdeňka Sedláře.
A protože si vážíme potravin – lidské práce,
vody, půdy, energie a peněz, co na ně jsou vynaloženy, a mrzí nás zbytečné vyhazování jídla, před a po projekci budeme servírovat občerstvení připravené ze zachráněných surovin
od společnosti Tesco, připravené v spolupráci se
Zachraň jídlo, kuchařem Jiřím Kopalem a restaurací The Black Sheep.
Jan Kurka
4
Při loňském ročníku dětské noty, jste oznámil, že
je to poslední ročník, na kterém se budete nějak
výrazněji podílet a zároveň jste předal velkou část
vedení sboru své dceři, Markétě Amerighi. Z jakého
důvodu jste se tak rozhodl?
Dětský pěvecký sbor Paprsek funguje již 40 let a já se
domnívám, že je na čase to předat mladším. A to ne proto,
že bych byl nějak otráven prací v Paprsku. Spíš naopak,
snažím se pomáhat, co mi síly stačí. Zároveň ale chci, aby
to dělal někdo jiný, protože už přeci jen nejsem nejmladší,
a kdyby se mi třeba přestalo dařit zdravotně, tak nechci,
aby kvůli tomu nějak trpěl právě sbor.
Nejdůležitější je děti
znenormálnět
Kateřina Kroupová
Na pravidelnou týdenní zkoušku dětského sboru přicházím
jako jedna z posledních a na rozdíl od dětí nemusím dělat
dřepy, ale i tak si raději sedám do poslední řady a sleduji,
jak se zpěváci a zpěvačky rodí tady v dětském souboru
Paprsku. Po pár minutách je jasné, že kvůli učení děkovných frází či řešení malicherností tu současná sbormistrině
a hlavně žena plná elánu, Markéta Amerighi, není. Zpěv je
tu na prvním místě. Zkoušku zahajuje organizačními věcmi
a oznamuje dětem, že do letošního ročníku Dětské noty,
autorské soutěže písniček pro děti, kterou každoročně
shlédne, až 4 500 diváků, přišlo letos 44 písní. Pak už ale
zasedá ke klávesám a vyzve děti k rozezpívání. „Nechte
rozeznět obličejovou část, rezonance, jasný?“, dává dětem
Markéta během rozezpívání pokyn, kterému vůbec nerozumím, ale už chápu, proč je to žena na pravém místě. Zpěvu
rozumí, dokáže si udržet kázeň, ale zároveň během zkoušky
vytváří příjemnou atmosféru, kterou čas od času proloží
nějakým vtipem. Navzdory tomu, že při zkoušce se od dětí
vyžaduje disciplína a trpělivost, děti zkouška a vůbec zpívání
očividně baví. Celou dobu se na sebe navzájem, ale i na mě
culí a občas něco pošeptají svému kamarádovi. Po nácviku
písničky o ufonech a anglické Rock for fun přichází dlouholetý bývalý sbormistr Paprsku, pořadatel Dětské noty
a hlavně milovník dětí a hudby, Milan Klipec. Ze zkušební
místnosti mě vede do technické místnosti a ukazuje mi, že
na místě, kde se právě nacházíme, byla kdysi pec pekárny,
kterou provozoval jeho tatínek. Pak už mi ale tento mile
vyhlížející pán s přívěskem ve tvaru noty na krku nabízí
místo a vypráví o svém zájmu o hudbu i děti.
5
WWW.TEMADNE.CZ
BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN 2014
Co vás vedlo k založení dětského pěveckého sboru
Paprsek?
Kdysi dávno jsem byl v angažmá divadla Rokoko v Praze
jako zpěvák a herec. Když jsem odtamtud odešel v roce
1972 kvůli tomu, že se tam údajně odehrávala plíživá
kontrarevoluce, tak jsem začal v Mladé Boleslavi shánět
práci kantora, protože to je mé původní vzdělání. Místo
jsem v tomto oboru ale nenašel. Po nějakém čase jsem
získal místo úředníčka v čerstvě otevřeném Domě kultury.
Po pár letech mě tehdejší ředitel oslovil, ať založím dětský
sbor. Tehdy jsem se tomu ještě bránil, neměl jsem s tím
žádné zkušenosti a tak jsem nechtěl. Po té jsem ale napsal
pár písniček a zjistil jsem, že se to dětem hrozně moc líbí.
Potom navíc přišel projekt Dětská nota a s ním i potřeba
nějakého sboru, jenž by soutěžní písničky interpretoval,
díky čemuž vznikl náš Paprsek.
Jak jste se vždy snažil vést dětský sbor? Měl jste
nějaké zásady?
Já jsem k vedení pěveckého sboru přišel jako slepej
k houslím, tudíž jsem žádné zásady či metody neměl.
Vlastně jsem se spolu s dětmi učil od píky úplně všechno.
Noty i nástroje jsem ovládal, ale o klasickém sborovém
zpěvu jsem neměl ánung. Tak jsem si řekl, že to udělám
po svém a pokusím se s dětmi cvičit jednodušší písničky,
které by je více oslovily. Zabralo to výborně a od té doby
se této cesty držím.
Proč jste u vedení sboru a pořádání Dětské noty toho
vydržel tak dlouho?
Ta radost těch dětí, ten potlesk a to nadšení s jakým děti
chodí zpívat a předhání se o to, kdo bude co zpívat. Ta
dětská radost je něco tak přenosného a nakažlivého, že
mě po celých 40 let naplňovala a jinak tomu není ani dnes.
Jak moc musí být rodiče dětí angažováni?
Rodiče jsou pro náš sbor velmi důležití, protože nám
pomáhají a to zejména při přípravě Dětské noty, kdy si
vyrábíme a přemísťujeme rekvizity. Paprsek z rodičovské
podpory do jisté míry žije. Před několika lety, když jsme
byli nuceni odejít z Domu kultury, založili sami rodiče občanské sdružení, které dává dohromady finanční
prostředky jak od nich samotných tak od sponzorů na základní provoz souboru.
Setkal jste se někdy s příliš ambiciózními rodiči?
No ano, setkal a nejhorší na tom je, že ty rodiče většinou
mají horší měřítko než to dítě. Rodič chce mít z potomka
sólistu, tak ho k těm sólům nutí, ale samo dítě o to sólo
ani nestojí. Párkrát se nám dokonce stalo, že rodič odhlásil dítě z Paprsku, protože měl pocit, že talent jeho
dítěte není dostatečně využit.
Učili jste děti, jak se chovat během koncertů? Myslíte,
že je to třeba nebo že by chování na pódiu mělo být
spontánní a přirozené?
Žádné konkrétní fráze jsem je nikdy neučil, ale vždy jsem
se jim snažil dávat rady, jak se chovat na pódiu. Například
jsem se děti snažil vést k tomu, že na jevišti nemůžou
koukat do stropu a tvářit se, že je to nezajímá. To by
potom působilo špatně na publikum a vytvořila by se
mezi nimi a diváky hranice, což by v důsledku způsobilo,
že by si to neužil nikdo.
Jak probíhá výběr dětí do sboru?
Jak to jen říci, u nás v souboru probíhá výběr těch lepších zpěváků jakousi přirozenou cestou. Přijít může
Wagnerova země
Byla, nebyla jedna cesta. Tato cesta spojuje dvě krásné
země, a to naši zemi Českou a zemi Německou. Je dlouhá 92,208 kilometrů a vede přes malebné České středohoří, kterým se ve skládání svých skladeb inspiroval
Wilhem Richard Wagner. Této cestě slíbily nový kabát,
a to v podobě dálnice. Cesta se na něj těší už od roku 1938.
A v roce 1984 se konečně dočkala a začala být oblékána
do nového. Respektive jen důležitější část dálnice, která
byla dokončena o šest let později. Nová dálnice neměla
za úkol jen spojovat tyto dvě země, ale také měla odpomoci ostatním okolním přetíženým cestám, vedoucích
přes města a vesnice a také obyvatelům těchto měst, či
vesnic. V dnešní době zbývá postavit už jen 16 kilometrů
dálnice. To, ale komplikují aktivisté ze sdružení Děti země. Dálnice totiž vede přes CHKO České středohoří, kde
rostou vzácné rostliny a žijí zde ohrožení živočichové.
Není se tedy čemu divit, že se snaží zasáhnout do vedení
dálnice. A když jsou aktivisté spokojení se svým výsledkem, přicházejí na řadu soudy, stavební povolení a jiné
komplikace. Lidem dochází trpělivost, vedoucímu stavby
samozřejmě každý, ale znáte to, když vám něco nejde,
tak vás to většinou ani nebaví, a tak i ty děti, které nejsou
tak talentované, samy a dobrovolně odcházejí. Někdy se
o to zaslouží i děti ze sboru, protože jsou na rozdíl od nás
dospělých o něco upřímnější a krutější, takže pokud
někdo hodně neladí, dají mu to ostatní děti jasně najevo.
Myslíte si, že se děti za těch 40 let změnily?
Změnily, to rozhodně, ale obávám se, že to není vina
těch dětí, nýbrž nás všech. Dřív si děti například všechny
texty k písničkám psaly nebo si je vlepovaly do svých
notesů, tudíž si jich vážily a měly k nim krásný vztah.
Dneska máme pro děti noty nakopírované, perfektně
připravené a ne zřídka je pak najdu položené na botníku nebo zmuchlané a někde pohozené venku. Moderní
technologie mění svět všude.
Co od dětí ze sboru očekáváte?
Podle mě je nejdůležitější ty děti nějakým způsobem
zblbnout, znenormálnět, aby je to zpívání bavilo a bojovali za kolektiv za celý sbor. Od pravého Paprskáčate
očekávám, že i když vystupujeme venku a ono zrovna
sněží a je zima, tak se dostaví, protože bude cítit takovou tu potřebu zapojit se, nenechat si ujít vystoupení
a podržet celý kolektiv sboru.
Hana Zemancová
elán a stát přichází o peníze. Na problém této nezvykle
dlouhé stavby se zaměřil režisér Ivo Bystřičan, autor dokumentů Mých posledních 150 000 cigaret (který je také
letos promítán na filmovém festivalu Jeden svět, pozn.
red.), nebo například Hypermarket, jeho pán a otrok.
V dokumentu se hlavně zaměřuje na spory mezi sdružením Děti země, staviteli dálnice D8 a občany Českého
středohoří. Velmi činně před kamerou skáče aktivista pan
Patrik z Dětí země. Za to vedoucí stavby se tváří unaveně,
a nemůžete se mu ani divit. Už se těšil do důchodu, když
mu bylo oznámeno, že se stavba prodlužuje. V tomto
zajímavém snímku, o tom jak utratit zbytečně peníze,
se dostávají ke slovu také občané, kterým nedostavená
dálnice komplikuje život. Dokument Iva Bystřičana nám
přiblíží nejen krásnou krajinu naší země, která je ve filmu podtržená hudbou výše zmíněného Wagnera, ale
také nám poukazuje na to, jak to u nás všechno chodí,
na nesmyslná povolení, která vše zbytečně prodlužují.
A to stačí tak málo, být více aktivní, dál nic.
6
Doba slevová
Slevy neexistují. Když jsem toto slyšela, cítila jsem se
podobně, jako když jsem se dozvěděla, že vánoční dárky
nenosí Ježíšek. Dokonce i moje reakce byla velmi podobná. Nevěřila jsem tomu a zuřivě jsem argumentovala.
Bohužel stejně jako Ježíšek, tak i slevy zřejmě existují
jen v pohádkách.
Říkáte si, co je to za nesmysl a vybavuje se vám poštovní schránka překypující akčními letáky, tak jaké pak,
že slevy neexistují? Napadlo vás však někdy, jak je možné, že si některé společnosti mohou dovolit jít s cenou
výrazně níže, než jejich konkurence? Protože dnes není
nic zadarmo, někdo i za slevy musí zaplatit, ale kdo?
Po odpovědích na tyto otázky pátral francouzský režisér
Frédéric Brunnquell.
Dokumentární film Doba slevová (The Age of Cheap)
odhaluje temné pozadí na první pohled lákajících slev.
Film se zalíbí především lidem, kteří mají rádi věci řečené
narovinu a nebojí se pravdy. Seznámíte se s příběhy lidí,
kteří jsou, možná stejně jako vy, obětmi slevové kultury.
Ať už jde o prodavače v Lidlu, nebo slečnu, která si chtěla
splnit svůj sen být letuškou, zatímco prožila spíše noční
Akce Olina!
Silná káva, cigareta, noviny a nálada, jež by se dala charakterizovat slovy „Nemluvte na mě, nechtě mě bejt a bude to dobrý,“ je pravděpodobně blízká mnohým stejně tak
jako první (té úplně) první dámě České republiky, Olze
Havlové. Dokument, pojmenovaný prostě a jednoduše
Olga, byl natočen k výročí jejích nedožitých 80. narozenin
a pod vedením režiséra Miroslava Janka nastiňuje divákům citlivý pohled na silnou osobnost paní Olgy Havlové.
V dokumentu je Olga Havlová představena jako statečná a sebevědomá žena, jež neplýtvá slovy na zbytečné
malichernosti, ale svým ostrovtipem a i důvtipem dokáže
odzbrojit každého, což ostatně potvrzují i slova samotné scénáristky Anny Freimannové: „Na Olgu Havlovou
vzpomínají přátelé jako na nejbližšího a nejspolehlivějšího parťáka Václava Havla, na kamarádku, která nezkazí
žádnou legraci, naopak ji vymýšlí, štědrou hostitelku,
vášnivou hráčku a houbařku, milovnici přírody, ostrou
glosátorku, statečnou a pilnou disidentku, jako na ženu
moudrou a věcnou, vždy s nohama na zemi a vždy svou.“
7
WWW.TEMADNE.CZ
BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN 2014
Kateřina Kroupová
Dokument, který k financování výkupu osobních archivů využil služeb i crowdfundingového portálu, je vlastně
mozaikou složenou ze vzpomínek přátel Olgy Havlové,
čtených úryvků z knihy Síla věčnosti Olgy Havlové a záznamů STB, desítek fotografií, autentických záběrů
z Hrádečku, ale i schůzek intelektuálské skupiny okolo
manželů Havlových v tzv. Hrobce. Úplný obraz o nátuře
paní Olgy potom dotváří i rozhovory s ní samotnou a jejím manželem Václavem Havlem. Dokumentární snímek
tak nabízí široko obsáhlý náhled do pestrého života paní
Havlové, stejně tak jako do společnosti lidí, kteří se i v době socialismu dokázali smát a užívat života.
Film, jenž přináší inspiraci, bude mít svou světovou
premiéru právě na festivalu Jeden svět. Nechejte se i vy
inspirovat rozmanitým životem ženy, která si k narozeninám přála zabijačku, po světě chtěla cestovat jen
s kartáčkem v batohu a jejímž novoročním přáním bylo
poslechnout si nějakou písničku od Pink Floyd. Nechte
se inspirovat Olgou!
Dominika Rajnohová
můru jako zaměstnankyně letecké společnosti Rayanair.
Lidé dnes čím dál častěji k přepravě využívají služby
nízkonákladových společností. Tyto firmy nabízejí extrémně levné letenky na úkor kvality poskytovaných služeb. Firmy však šetří především na platech a pracovních
podmínkách svých zaměstnanců. Film zachycuje pohled
na tuto situaci jak ze strany letušky, tak majitele firmy,
který je přesvědčen, že je vše v pořádku.
Dokument se velmi dotýká i České republiky, přestože
je natáčen napříč celou Evropou na místech vzdálených
statisíce kilometrů. Těžce bychom hledali člověka, který
nikdy nenavštívil obchodní řetězec Lidl. Tento obchodní
řetězec je také zářným příkladem ochuzování pracovníků.
Na úkor slev, které Lidl nabízí, mají zaměstnanci výrazně
nízké platy. Jsou tím nuceni nakupovat za snížené ceny
a tak si zaměstnavatel dělá ze svých pracovníků i své
zákazníky.
Jak bylo řečeno ve filmu: „Lidé jsou chudí, protože
máme nízké ceny“. Jsme chyceni v začarovaném kruhu.
Podaří se nám z něj uniknout, nebo vyhlídky nízkých cen
a zároveň dobře placené práce zůstanou utopií?
8
Po
18. 3.
19.30
Staroměstské náměstí
17.00
O trhu s orgány
Ric Esther Bienstock,
82 min, 2013, Kanada
Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání
ledvin často proto, že se nedočkají dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku,
a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý
trh. Investigativní dokument rozpoutává
debatu o etických i právních aspektech
celosvětového obchodu s lidskými orgány
a klade provokativní otázky.
20.00
S chutí do toho!
Konstantin Faigle, 98 min,
2012, Německo
Režisér Konstantin Faigle přizval k tvorbě sociology, ekonomy, teology, filozofy,
historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace
ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety
doprovázejí inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem,
pracovitou produkční bez zakázek nebo
cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy
o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli
alternativu.
21.00
Pavilon Domu dětí a mládeže
Eko-scéna
Mý věci
Petri Luukkainen, 52 min, 2013, Finsko
Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj
prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami
uprostřed noci do skladiště, kam si uložil
všechny své osobní věci. Může si však vzít
pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že
hromadění předmětů ho nečiní šťastným.
Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme? Humorný snímek získal v roce
2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint
v Helsinkách.
Dům kultury – Filmový maraton
Neopouštěj mě
Niels van Koevorden, S. L. Bakker,
106 min, 2013, Belgie, Nizozemsko
Marcel a Bob, dva věrní kamarádi, sedí
u malého stolu v kamenném domě uprostřed belgických lesů a utápějí svůj žal
z nepovedeného života v lahvích vína
a rumu. Oba jsou dlouholetí alkoholici, jejich rodiny je opustily, a tak spolu zatrpkle
spřádají plány na sebevraždu. Tragikomický
příběh vypráví o dvou životních ztroskotancích, jejichž vzájemné přátelství je posiluje
a ve stejné chvíli stahuje ke dnu. Podaří se
alespoň jednomu z nich vymanit se z bludného kruhu?
19.00
Aleppo – zápisky z temnoty
Michal Przedlacki, 89 min, 2014, Polsko
Aleppo, největší syrského město sužovaného boji mezi režimem Bašára Asada a opozičními skupinami, kde se jedním z hlavních
cílů pravidelných bombových útoků stali
civilisté. Film bývalého pracovníka humanitární organizace, který se do Sýrie vrací jako
dokumentarista, ukazuje v té nejsyrovější
podobě opoziční bojovníky, členy islamistických hnutí, dětské vojáky stejně jako
lékaře a humanitární pracovníky. Ti všichni
doufají, že válka jednou skončí.
16.00
21.00
Všechno je možné
Lidia Duda, 54 min, 2013, Polsko
Terese je sice už 80 let, přesto projíždí
s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné. Vitální
Polka, povoláním výtvarnice, se oddala
cestovatelské vášni teprve nedávno. Co
ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá
manžel Jan, který zůstává doma? Režisérka
citlivým způsobem portrétuje inspirativní
osobnost Teresy, která zůstává i ve stáří
velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek
Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii
na festivalu Jeden svět 2013.
Olga
Miroslav Janek, 87 min,
2014, Česká republika
Olga Havlová, žena, která stála od počátku
po boku prezidenta Václava Havla, by v červenci 2013 oslavila 80. narozeniny. Film
přináší velké množství dosud neznámých
záběrů, fotografií a vyprávění. Olga je zde
představena jako ostrá glosátorka, zásadová disidentka, štědrá hostitelka, věcná
žena, která nesnášela okázalost, milovala
jemný humor a říkala vždy to, co si myslí.
Její přátelé potvrzují, že ani v roli první
dámy svůj přístup nezměnila a zůstala stát
pevně nohama na zemi.
17.30
Velká noc
Petr Hátle, 72 min., 2013,
Česká republika
Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují
bledé stíny. Jsou to ztracené existence,
lidé, které nikdo nehledá a po kterých se
nikomu nestýská. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy.
Vizuálně vyhraněný dokument zachycuje
prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy.
Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013
Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě.
19.00
Show!
Bohdan Bláhovec, 67 min, 2013, ČR
Angee, Tereza, Nikola, Michaela a Vendy
jsou členky dívčí popové skupiny 5Angels,
kterou je jejich manažer a otec jedné z nich
odhodlaný vynést do nejvyšších pater
šoubyznysu. Nastupuje tvrdý dril – dívky,
kterým je mezi 11 a 14 lety, trénují úsměv
do kamery a fotí se s ikonou českého popu
M. Davidem. 5Angels jsou tak spíše než
splněným snem produktem byznys plánu.
Snímek získal Cenu české filmové kritiky
za nejlepší dokumentární film v roce 2013.
Pavilon Domu dětí a mládeže
Podezřelá čokoláda
Miki Mistrati, 45 min, 2012, Dánsko
V roce 2010 natočil dánský filmař Miki
Mistrati dokument Odvrácená strana čokolády. Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny,
kde byly k otrocké práci zneužívány děti,
často pašované z mnoha chudých zemí
Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí
výrobci čokolády pod tlakem konzumentů
slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně
obratně prezentovaných projektů bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací
jsou jen lži a prázdné sliby?
14.00
Doba slevová
Frédéric Brunnquell,
52 min, 2012, Francie
Režisér Frédéric Brunnquell pátrá ve svém
dokumentárním road movie napříč Evropou
po tom, proč je možné koupit si letenku
společnosti Ryanair za pár korun nebo proč
jsou produkty v Lidlu tak levné. Zjišťuje, že
podmínkou vysokého zisku jsou zejména
nízké platy a podmínky práce hraničící s vykořisťováním. Tímto přístupem si diskontní
firmy ze svých zaměstnanců vytvářejí opět
své zákazníky. Těm totiž nezbývá než zase
nakupovat jejich levné zboží.
19.00
Eko-scéna
Eko-scéna
19.00
19.00
Eko-scéna
Pavilon Domu dětí a mládeže
Dál nic
Ivo Bystřičan, 75 min, 2013,
Česká republika
Ani po sedmi letech se stavařům nedaří
uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8 vedoucí do Německa
chráněnou oblastí Českého středohoří.
Dokončení stavby blokuje série žalob
občanského sdružení Děti Země, které
upozorňuje na nezákonný průběh celého
projektu. Místní lidé ale vnímají situaci
odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim
pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali
klidu. Film je rámován působivými obrazy
krajiny Českého středohoří.
Dům kultury – divadelní sál
Hlavní scéna
18.30
17.00
Hlavní scéna
Hlavní scéna
Hlavní scéna
Tibet – oheň v zemi sněhu
Gyatso Losang, 57 min,
Dondhon, 2013, USA
Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu –
sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již
asi 120 převážně buddhistických mnichů
a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali
po návratu dalajlamy a nastolení svobody.
V reakci na tyto protesty čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich
rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně
pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí
šokující vhled do současné situace v Tibetu.
Ukrajina není bordel
Kitty Green, 80 min, 2013, Austrálie
Obrázky z protestních akcí ukrajinské skupiny Femen obletěly svět. Kdo ale jsou
tyto mladé ženy, které si píšou slogany
na obnažená prsa? Proč se rozhodly pro
radikální formu aktivismu? Australská režisérka s ukrajinskými kořeny Kitty Green
strávila se skupinou čtrnáct měsíců, během
kterých zachytila několik riskantních akcí
na Ukrajině, v Turecku a v Bělorusku. Díky
vzájemnému sblížení se jí zároveň podařilo
odhalit, co se skrývá za pečlivě budovanou
značkou Femen.
Projekt příroda
David Bond, 78 min, 2013, Velká Británie
Britský filmař David Bond se nedokáže
smířit s tím, že jeho děti milují televizi
a tablety více než venkovní hry, štítí se bláta a bojí se lézt po stromech. Rozhodne se
proto změnit zažité stereotypy u dětí i rodičů pomocí reklamní kampaně. Jmenuje se
marketingovým ředitelem projektu Příroda
a přizve na pomoc světové experty z oboru
PR, reklamy a tým kreativců. Nemá sice
vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr –
dostat děti ven.
Dům kultury – divadelní sál
19.00
Horníci pod palbou
Rehad Desai, 85 min, 2014,
Jihoafrická republika
V srpnu 2012 došlo v jihoafrickém dole
Marikana k jednomu z největších krveprolití od konce apartheidu. Nenásilnou
demonstraci stovky horníků za zlepšení
pracovních podmínek ukončil zásah státních policejních složek, při kterém bylo
více než třicet horníků zastřeleno a mnoho
dalších zraněno. Prostřednictvím výpovědí
svědků a záběrů z místa masakru vykresluje
režisér znepokojující obraz mechanismu
moci v JAR, kde korporace vydělávají na vykořisťování nejchudších.
19.00
17.00
Poslední sny
Estephan Wagner, 59 min, 2013, Dánsko
Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou
dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla
ještě naposled spatřit svou kamarádku
z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle
s manželem. Intimní portrét tří žen během
posledních týdnů jejich životů v dánském
hospici otevírá téma, které je v Česku stále
silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich
blízkých ze života složitý, režisér E. Wagner
ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj
lze připravit.
19.00
21.00
Dům kultury – divadelní sál
Počátky
Linda Kallistová Jablonská,
60 min, Česká republika, 2014
Dvojčata Pavla a Denisa a o několik měsíců
starší Adéla dosáhly dospělosti ve výchovném ústavu v Počátkách. Čeká je cesta
do samostatného života, na niž se vydávají
vybaveny výučním listem a směsí radostného očekávání a obav. Aby přechod nebyl tak
tvrdý, začínají v Domě na půli cesty. Jejich
startovní pozice je řadí do role outsiderů
bez podpory rodiny, z níž není snadné se
vymanit. Přesto se o to pokusí, každá svým
způsobem a každá také s jiným výsledkem.
S nálepkou ADHD – Jaké
to je žít s diagnosou
Erlend E. Mo, 88 min, 2013, Dánsko
Neurovývojová porucha známá jako ADHD
čili porucha pozornosti s hyperaktivitou
postihuje ve školním věku zhruba 3–7 %
dětí a u přibližně poloviny z nich pak přetrvává do dospělosti. Lékaři často těmto
dětem předepisují léky. Jedna dánská škola
má ale úplně odlišný přístup – alternativní
program, zaměřený na individuální potřeby
jednotlivých dětí. Křehký portrét zachycuje,
jak se třem dětem díky této metodice daří
postupně ovládnout své pocity i chování.
Dům kultury – divadelní sál
Show!
Bohdan Bláhovec, 67 min, 2013, ČR
Angee, Tereza, Nikola, Michaela a Vendy
jsou členky dívčí popové skupiny 5Angels,
kterou je jejich manažer a otec jedné z nich
odhodlaný vynést do nejvyšších pater
šoubyznysu. Nastupuje tvrdý dril – dívky,
kterým je mezi 11 a 14 lety, trénují úsměv
do kamery a fotí se s ikonou českého popu
M. Davidem. 5Angels jsou tak spíše než
splněným snem produktem byznys plánu.
Snímek získal Cenu české filmové kritiky
za nejlepší dokumentární film v roce 2013.
Dům kultury – divadelní sál
So
23. 3.
Pá
22. 3.
Hlavní scéna
Animovaná VJ projekce
Připravilo vizuální studio Lunchmeat,
promítá se každý všední den po čas festivalu od 19,30 na zeď radnice. Příběh
o proměnách města v čase, jeho bolesti
i slávě, reflektující některé důležité události
a hnutí, které utvářely jeho dnešní podobu.
Radnice se rozsvítí digitálními kresbami
skotské malířky Frances Sander, které
podpoří abstraktní animace Jana Hladila,
za doprovodu autorské hudby mladého
britského skladatele Williama Yatese.
17.00
Čt
21. 3.
St
20. 3.
Hlavní scéna
Doprovodný program
20.30
Út
19. 3.
9
WWW.TEMADNE.CZ
BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN 2014
22.00
Pavilon Domu dětí a mládeže
Mých posledních 150 tisíc cigaret
Ivo Bystřičan, 52 min, 2013,
Česká republika
Režisér Ivo Bystřičan se na prahu třicítky
rozhodne přestat kouřit. V osobním deníku
popisuje svůj náročný boj s abstinenčními
příznaky a v rámci odvykací kúry se vydá
pátrat po tom, jak funguje politické a ekonomické pozadí nejrozšířenější závislosti
v Česku. Proč s ním tabákové korporace
nechtějí mluvit a čeští politici se ke kouření
staví tak tolerantně? Je závislost na tabáku
skutečně jen hloupostí kuřáků, nebo se jedná o promyšlený obchod s lidskou slabostí?
klub U-turn
Festivalová afterparty: Kapela Hot Sisters
(jazz, blues), Electroswing Dj‘s party
...
Beseda s kameramanem snímku
Show! Prokopem Součkem
10
Práce, práce! Proč?
Alžběta Motlová
Práce je našim každodenním rituálem, prostředkem k získání peněz, které jsou nezbytné pro chod domácnosti. Nic
víc, nic míň. Mnoho lidí nebude souhlasit. Jejich práce je
přeci baví, bez ní nedokážou žít. Kdyby jim opravdu zbývalo pár hodin života, strávili by tento čas v práci? Těžko.
Ideálního žití a bytí, to je kvalitní studium, dobré za-
Podezřelá čokoláda
11
WWW.TEMADNE.CZ
BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN 2014
Dominika Rajnohová
městnání, tučné konto v bance, hodnotná nemovitost,
partner s patřičným postavením ve společenském žebříčku. Tento matrix je promítán v hlavách členů dnešní
společnosti. Jinak si to nedokážeme představit, jinak to
nejde. Naopak být nezaměstnaný je vnímáno negativně,
je to něco nežádoucího. Lidé bez zaměstnání ztrácí společenské postavení a konexe, a co hůř své sebevědomí
a důvěru v sebe.
Německý snímek Konstantina Faiglea S chutí do toho!
poukazuje na (ne)důležitost práce v životě dnešního člověka. Film spojením průzkumu, rozhovorů a skutečných
příběhů lidí pohybujících se na trhu práce nabízí jiný úhel
pohledu na věc. Příběh Jochena P. nejlépe vystihuje pořekadlo „Nejen z chleba živ jest člověk.“ Odpracuje svých
pár hodin, aby si vydělal na nájem, jídlo, pár dalších nezbytných věcí a všechen svůj další čas tráví s lidmi, které
má rád a dělá věci, které ho baví. Nač potom všechny ty
přesčasy, ustavičné soutěžení, hádky s kolegy a poničené
nervy? Nejde to i jinak?
Lidé by mohli pracovat mnohem méně, kdyby se skutečně zamysleli nad svými potřebami a nad tím, co je
těší. Jak dlouho ještě může vydržet systém start-cíl, který
současný svět praktikuje? Je dobré se na chvíli zastavit
a zamyslet. Třeba právě u tohoto snímku.
Ukrajina není bordel
Lenka Bendlová
Pro mnoho z nás je den bez čokolády jako den bez slunce.
Jaké by to asi bylo, kdyby nám v kavárně ke cappuccinu
nedonesli tu malou čokoládu, na kterou se často těšíme
víc, než na samotnou kávu? Jaké je nejrychlejší a nejpříjemnější řešení stresu? Když se nám v puse rozplývá
kousek čokolády, zapomeneme na všechno.
„Život je jako bonboniéra-nikdy nevíš, co ochutnáš.“
Na rozdíl od života, u bonboniéry si přeci jen můžeme
přečíst složení. Přesto, že tuto pochutinu tak hojně a rádi
využíváme, málokdo z nás tuší, jak se vůbec zrodila a jak
dlouhý a nesnadný je proces jejího vzniku.
Po stopách za čokoládou, resp. za kakaovými boby, se
před časem vydal do západní Afriky i dánský dokumentarista Miki Mistrati. Ve svém filmu Podezřelá čokoláda (Shady Chocolate) se pokusil zobrazit především tu
temnější stránku vzniku čokolády. Kritickým pohledem
ve filmových obrazech dokládá, jak se v těchto oblastech
velká část populace potýká s extrémní chudobou, jak
běžné a normální je porušování základních lidských práv
a nelegální dětská práce, jak plané a neupřímné jsou sliby
nadnárodních korporací a jak neschopní a zkorumpovaní
jsou místní vládci.
Známe však možnost úniku z tohoto bludného kruhu
cestou fair trade, neboli férového obchodu. Fair trade už
v mnoha chudých oblastech, především Afriky a Asie,
pěstitelům i řemeslníkům přináší spravedlivou odměnu
za jejich práci, odbourává dětskou práci a je šetrnější
k využívání přírodních zdrojů. Nezanedbatelným kladem
tohoto obchodního systému je i dohled nad kvalitou
produktů. Shrnuto a podtrženo, proč si nedat čokoládu
s čistým svědomím?
Také v Mladé Boleslavi jsou férové produkty k dostání
a to nejen čokoláda. Velmi brzy se bude naše město pyšnit titulem fairtradového města. V republice se tak stane
pátým a největším městem, jež ponese tento čestný titul.
„První pohnutkou pro realizaci tohoto projekutu bylo
zorganizování Férové snídaně, která se již stala tradicí,“
říká Monika Picková, koordinátorka fair trade v Mladé
Boleslavi. Pod záštitou organizace NaZemi trvala cesta
za fairtradovým městem jeden a půl roku. Pro zisk tohoto titulu mnohé učinili Monika Picková, 1. náměstek
primátora Mladé Boleslavi Adolf Beznoska a Jan Kurka
za občanské sdružení Téma dne. Tato řídící skupina pořádá také akce jako již zmiňovaná snídaně, nebo piána
v ulici. O akcích fairtradového města určitě v budoucnu
mnohé uslyšíme, na to vemte…čokoládu!
Již název napovídá, že tento dokument, režírovaný Australankou Kitty Green, má za cíl uhájit čest
Ukrajinských děvčat. Po rozpadu Sovětského svazu nastaly pro Ukrajinu kruté časy, a tak se spousta tamních
žen a dívek vydala hledat práci do různých koutů Evropy.
Většina z nich však bohužel skončila v nevěstincích, což
způsobilo klamnou představu, že Ukrajinky jsou lehké
ženy. Proti těmto předsudkům se snaží bojovat členky
skupiny FEMEN, o nichž tento snímek pojednává.
Diváka mohou zaujmout poutavé příběhy několika
členek tohoto hnutí. Děvčata zde popisují své pohnutky,
které je vedou k účasti na protestních akcích a přibližují
své pocity při vzdorování všeobecným myšlenkovým stereotypům cizinců, kteří si jezdí na Ukrajinu hledat prostitutky. Dívky ve skupině FEMEN chodí na protestní akce
většinou s obnaženými ňadry a popsanou hrudí. Snaží
se co nejvíce upoutat pozornost a jak samy tvrdí, i když
s nimi spousta lidí nesouhlasí, důležité je, že se o nich ví.
Pokud vás tento film nadchne natolik, že byste se chtěli
do podobného hnutí také zapojit, nemusíte samozřejmě
cestovat směrem na východ. V České republice máme
několik organizací, které se zabývají aktivismem, avšak
ne v tak radikální míře jako je tomu na Ukrajině. U nás
bychom našli např. „piána na ulici“. V rámci tohoto
projektu se na ulicích a ve veřejných prostorech různých
měst zničehonic objevila piána, na která mohou náhodní
kolemjdoucí spontánně začít hrát. Dobrým způsobem,
jak narušit každodenní stereotyp je zúčastnit se nějaké
nevšední, jednorázové akce, jakou bude v nejbližší době
např. „férová snídaně“, happening na podporu fair trade
a tím nenásilnou formou dát najevo, že vám není jedno,
co se okolo vás děje.
FEST. – Boleslavské festivalové noviny: v březnu 2014 vydalo občanské sdružení
Téma dne v rámci festivalu Jeden svět v Mladé Boleslavi
Téma dne doporučuje:
Debata s Vladimírem 518 o jeho knize Kmeny,
10. 4. od 19.00, klub U-Turn Pub.
Kniha ve fotografiích a textech představuje aktuální podobu pražských komunit od hip hopu a hardcore, přes
gotiky a neohippies, až po motorkáře, fanoušky tuningu
či milovníky japonské popkultury. Jejich vizuální a životní
styl mapuje více než tři sta barevných snímků fotografa
Tomáše Součka.
Zeměfest 2014, 26. 4. od 14.00 do 18.00,
Krásná louka.
Tématem letošního Zeměfestu jsou „příběhy obyčejných
věcí“. Z čeho a jak vznikají všechny tyto věci, bez nichž si
náš život nedovedeme představit, si návštěvníci vyzkouší
na vlastní kůži: podojit krávu, uplést košík, vykovat hřebík,
zpracovat ovčí vlnu, vyrobit dřevěnou hračku nebo šperk
či pravěkým způsobem opéci na ohni hada z vlastnoručně
vyrobeného těsta mnoho dalšího. Součástí Zeměfestu je
Redakce: Jan Kurka – šéfredaktor, Danilo Elvir – grafik, editor,
Dominika Rajnohová, Kateřina Kroupová, Alžběta Motlová, Lenka Bedlová
a Hana Zemancová – redaktorky, studentky Gymnázia Mladá Boleslav
Festivalový tým:
Pavla Lachmanová – dramaturgie
Jan Kurka – fundraising a partnerství
Jan Cindr – dramaturgie a produkce environmentální scény
Dominika Michailidu – produkce Venkovské scény
Tereza Ritterová – školní projekce
studio Luchmeat – visual artová projekce
Vanda Hlaváčková – koordinace dobrovolníků a kampaň pro
zachráněné potraviny
Sebastian Vošvrda – Obývák ve městě
Jan Chramosta – festivalový spot
Edita Kubištová – Humans of Mladá Boleslav
Jiří Kopal – šéfkuchař rautu ze zachráněných potravin
Ondřej Douša – fundraisingová podpora
David Cígler – produkce afterparty
Kateřina Kroupová – redaktorka festivalových novin
Dominika Rajnohová – redaktorka festivalových novin
Alžběta Motlová – redaktorka festivalových novin
i sebepoznávací pokus s názvem TOP 50 – Moje věci:
Představte si, že jste z nějakého velmi závažného důvodu nuceni opustit své stávající obydlí a na delší dobu se
přestěhovat do zcela nevybaveného městského holobytu,
kde jsou jen okna a dveře, jinak vůbec nic. Zkuste si za sebe poctivě sepsat 30 nejdůležitějších druhů věcí, které by
byly pro Vaše fungování v takové situaci nejdůležitější,
plus dvacet dalších, které by vám pomohly vést téměř
normální život. Nemusíte se příliš zabývat tím, kolik triček či párů ponožek budete potřebovat, jeden druh věci
se počítá jako jedna věc. Každý, kdo zašle svůj poctivě
sestavený seznam TOP 50 (30+20) svých věcí do pátku
18. dubna 2014 do Ekocentra Zahrada (mail: [email protected], Facebook: Honza Cindr), bude zařazen
do slosování o trojici těch asi nepraktičtějších věcí pro
přežití: spacák, praktický nůž a LED čelovku. Výherce
budou organizátoři losovat v sobotu 26. dubna 2014
na Zeměfestu.
Lenka Bendlová – redaktorka festivalových novin
Hana Zemancová – redaktorka festivalových novin
Barbora Lachmanová – design festivalových scén
Jiří Tymich – zvuková produkce pro visual artovou projekci
Jakub Jirků – produkce festivalové komunikace
Anna Nebeská – podpora propagace
Eliška Hudcová – fairtradová produkce
Monika Picková – fairtradová produkce
Samuel Pacek – produkce Obýváku ve městě
Jan Starý – produkce Obýváku ve městě
Jiří Misík – produkce Obýváku ve městě
Jan Tykal – produkce Obýváku ve městě
Roman Švejda – produkce Obýváku ve městě
Markéta Kučerová – produkce rautu
Tomáš Bartoň – produkce rautu
Celý tým se zapojuje do příprav festivalu ve svém volném
času bez nároku na honorář. A za to jim patří obrovský dík.
foto užšího týmu
Download

BOLESLAV SKÉ FESTIVALO VÉ NO VINY Práce dělá