Ředitel: Milan Gelnar,
[email protected]
Jednatelk a: Hana Gelnarová,
[email protected]
Jednatel: Jiří Michek, tel.: 226 519 376,
[email protected]
Redakce:
Gabriela Kiszová (e-knihy), tel.: 222 782 262,
[email protected]
Magdalena Moravová (historická literatura),
tel.: 273 132 176,
[email protected]
Martin Nodl (historická literatura),
tel.: 222 781 597, [email protected]
Markéta Nová (bilingvní edice, literatura
o mateřství a rodičovství, mýty a pohádky),
tel.: 222 780 190, [email protected]
Petr Onufer (beletrie, anglicky psaná literatura),
tel.: 273 132 174, [email protected]
Vít Penkala (beletrie, populárně naučná
literatura), tel.: 222 780 184,
[email protected]
Alena Pokorná (literatura pro děti a mládež,
německy psaná literatura), tel.: 273 132 177,
[email protected]
Martin Svoboda (beletrie, anglicky a francouzsky
psaná literatura), tel.: 273 132 173,
[email protected]
Ivana Tomková (beletrie, francouzsky psaná
literatura), tel.: 222 783 514,
[email protected]
Miloš Urban (beletrie), tel.: 222 782 265,
[email protected]
Jindřich Vacek (kultury a civilizace,
románské jazyky), tel.: 222 780 184,
[email protected]
ARGO, Milíčova 13, Praha 3, 130 00
tel.: 222 781 601, fax: 222 780 184
[email protected], www.argo.cz
Re d a kc e te c h n i c k á :
Milan Dorazil, tel.: 222 782 260,
[email protected]
Saša Švolíková, tel.: 222 781 608,
[email protected]
Re d a kc e v ý t va r n á :
Pavel Růt, tel.: 222 781 606,
[email protected]
P R a p ro p a g a c e :
Richard Klíčník, tel.: 222 783 513,
733 575 009, [email protected]
Zdenka Křikavová, tel.: 222 781 601,
733 650 762, [email protected]
O d by t :
Pavel Krummer, tel.: 222 783 512,
[email protected]
Z a h r a n i č n í p r á va a d ot a c e :
Markéta Matušková, tel.: 273 132 175,
[email protected]
Ú čet n í o d d ě l e n í :
Jana Kühnlová, tel.: 222 782 147,
[email protected]
Marie Šimková, tel.: 222 780 191,
[email protected]
Platební podmínky:
Knihkupcům poskytujeme rabat 30 %, knihovnám, školám a neziskovým organizacím rabat 20 %.
Při zasílání poštou na dobírku neúčtujeme balné, pouze část poštovného ve výši 80 Kč pro zásilky
do 2 kg (tato částka bude zvýšena v případě zvýšení cen poštovného).
Distribuce: Kosmas, s. r. o., Lublaňská 34, 120 00 Praha 2
sklad Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 400 (odbyt), fax: 226 519 387,
e-mail: [email protected], www.firma.kosmas.cz
Odběratelé na Slovensku mohou naši produkci objednat u distribuce a knihkupectví
Artforum s. r. o., Kozia 20, 811 03 Bratislava, tel.:/fax: +421 254 411 898, www.artforum.sk,
[email protected], [email protected], [email protected]
Ilustrace na obálce: Copyright Vojtěch Domlátil
Milí čtenáři,
OBSAH
Beletrie
Autoři – dílo (Albrightová, Baker, Borges,
Bukowski, Cami, Carroll, Coelho, deWitt,
Eco, Foenkinos, Guenassia, Harrisová, Hesse,
Higašino, Høeg, Jerofejev, McCleenová,
Nicholls, Norfolk, Machiavelli, O’Melvenyová,
Pamuk, Picková, Tolkien, Walshová, Welsh)
AAA – Edice anglo-amerických autorů
SSP – Edice Současná světová próza
Česká beletrie (Urban, Štindl, Bolf, Hakl)
Bilingvní tituly
Thrillery, detektivky (Bauerová, Caseyová,
Drvenkar, Edwards, Vossová, Frenchová,
Higašino, Horowitz, Pirinçci)
Mýty, pohádky a legendy – ilustrovaná řada
Sci-fi, fantasy
Autoři (Lukjaněnko)
Edice Fantastika
Literatura pro děti
Literatura pro mládež
4
38
41
42
47
49
58
59
60
64
68
Odborná literatura
Edice Aliter
Edice Zip
Odborná literatura mimo edice
70
71
72
75
Historická literatura
Edice Dějiny Evropy
Edice Ecce homo
Edice Historické myšlení
Edice Každodenní život
Edice Memoria Medii Aevi – Paměť středověku
Historie mimo edice
79
79
80
81
84
85
87
Monografie
90
Abecední seznam autorů
91
přinášíme vám ediční plán nakladatelství Argo na podzim a zimu,
takže se vám do rukou dostává výhled nakladatelství na delší dobu
než pouze do konce kalendářního roku.
Knižní „Vánoce“ začínají už v říjnu, kdy proběhne již druhý ročník
akce s názvem Velký knižní čtvrtek, ve které se představí Pražská
zima Madeleine Albrightové a kniha pro děti Babička drsňačka Davida
Walliamse.
K letošním dvacátým narozeninám pořádá Argo tematické měsíce.
Září bude měsícem anglo-amerických autorů. V říjnu připravujeme
měsíc českých autorů, jehož vyvrcholením bude vydání nových
románů Miloše Urbana Praga Piccola a Ondřeje Štindla Mondschein.
Listopad bude věnován francouzské literatuře a současným
zahraničním autorům, kdy Prahu navštíví francouzský spisovatel
Jean-Michel Guenassia. Nezapomeneme ani na fanoušky kultovního
autora J. R. R. Tolkiena, které čeká před letošními Vánocemi svátek
v podobě filmu Hobit. K němu připravujeme speciální program včetně
dárkové verze celého Pána prstenů.
Naše knihy se v posledním půlroce dočkaly několika ocenění.
Nejúspěšnější byla Dívka na klíček, která si z udílení cen Akademie
science fiction, fantasy a hororu odnesla ceny za nejlepší překlad,
obálku, sci-fi i nejlepší publikaci roku 2011. Komiks Ještě jsme
ve válce získal ocenění Nejlepší český komiks roku na udílení
komiksových cen Fabula Rasa. Zapomenout bychom neměli ani na
nominaci knihy Schweik it easy Josefa Moníka na Magnesii Literu.
Úspěšně pokračujeme v rozšiřování nabídky našich knih
v elektronické podobě – novinky můžete sledovat na www.argo.cz
a pohodlně je zakoupíte v internetovém knihkupectví Kosmas.cz.
Přejeme všem našim čtenářům do následujících měsíců hodně
povznášejících zážitků s našimi knihami (případně čtečkami).
MADELEINE
ALBRIGHTOVÁ
Madeleine Albrightová se narodila v Praze
roku 1937 v rodině českého diplomata
Josefa Korbela. Během dětství odešla
s rodinou hned dvakrát do exilu, poprvé
před Hitlerem do Londýna, podruhé –
a nadobro – před komunistickou totalitou
do Spojených států. Tam vystudovala
a zahájila oslnivou akademickou
a politickou kariéru, jež vyvrcholila
v křesle americké ministryně zahraničí ve
vládě Billa Clintona. Je nositelkou řady
významných ocenění, včetně českého
Řádu Bílého lva či americké Prezidentské
medaile svobody.
Pražská zima, novinka z pera Madeleine Albrightové, v zámoří zaujímá čelní místa v prodeji
knih. Osobní vzpomínky známé političky na léta 1937–1948 v Československu sbírají jednu
pozitivní recenzi za druhou. Jedná se zatím o autorčin nejúspěšnější titul.
Pražská zima
Přeložil Tomáš Vrba
Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil
nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav
Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh
plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí
okupovaného Československa během druhé světové
války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948.
Ve své knize nabízí svěží a neotřelý pohled na události,
jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás
k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, která se
projevovala i v našich životech.“
Vychází ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla
4
Albrightová přichází s fascinujícím
svědectvím o mnoha tragédiích, které
potkaly Československo, ale také
o nezměrné odvaze těch Čechů, kteří
se okolnostem postavili a snažili se
po válce zachovat jedinou přežívající
demokracii ve střední Evropě. Slouží
jí ke cti, že nikdy neztrácí ze zřetele
neobyčejnou cestu vlastní rodiny do
bezpečí v Americe, a nezapomíná, že
svým rodičům vděčí za ohromující příběh
vlastního úspěchu a za přínos, který
pro nás všechny znamenala její práce
na pozici ministryně zahraničí a její
zkušenost a povědomí o tom, jak strašné
důsledky může mít pro malou zemi,
když překáží ambicím a zájmům větších
mocností. Tuto její citlivost bohatě
dokládá kniha, která není jen příběhem
její rodiny – hrdým a dojemným –
, ale brilantním a vrstevnatým
shrnutím toho, jak po první světové
válce vyrostlo Československo na těch
nejidealističtějších základech, jak
bylo zrazeno a opuštěno těmi, kdo
ho vytvořili, bylo bezmála zničeno –
poprvé Němci, podruhé Rusy – a jak
pak vstalo jako Fénix z popela a stalo se
příkladem demokracie, který by si měly
dobře prostudovat ostatní země střední
a východní Evropy a napodobit jej –
i když se bohužel zdá, že to bude stejně
málo pravděpodobné jako ve třicátých
letech. Pražská zima je naprosto strhující
a inspirativní čtení.“
– The Daily Beast
„…uhrančivá nová kniha. Albrightová
výtečně analyzuje tehdejší diplomatické
možnosti a historická dilemata.“
– Boston Globe
5
NICHOLSON
BAKER
JORGE LUIS BORGES
Slavný argentinský spisovatel se narodil v roce 1899,
vyrostl v dvojjazyčném prostředí anglo-argentinské
rodiny, rané mládí prožil v Evropě, řadu let působil
jako ředitel Národní knihovny v Buenos Aires
a vyučoval anglo-americkou literaturu. Světově
i v českém prostředí proslul především knihami
fantastických povídek, neméně pozoruhodná je
však jeho tvorba esejistická a lyrická. Za své dílo
získal četná mezinárodní ocenění a řadí se k předním
světovým autorům 20. století. Zemřel roku 1986.
Nicholson Baker (*1957) patří k nejuznávanějším
současným americkým prozaikům; je držitelem
řady literárních ocenění; jeho romány se
vyznačují hlubokým psychologickým ponorem
a jazykovou vynalézavostí.
Libidárium
Spisy V. –
Osobní knihovna,
Devět dantovských esejí,
Předmluvy s předmluvou
předmluv
Přeložil Bob Hýsek
Tato erotická groteska se odehrává v prapodivném
fantazijním světě zvaném Libidárium, kde je možné splnit
si jakoukoli touhu, byť za nemalou cenu: kupříkladu
větší, tlustší úd je k mání za pravou ruku. Díky výměně
pohlavních orgánů můžou pánové konečně poznat,
jaké to je být přeříznut vlastním penisem, zatímco ženy
kopulují s roztouženými stromy, holdují romantickým
projížďkám na masturbárkách či klitorisurfují po jezeře,
v jehož hlubinách se ukrývá chujochneská příšera.
Nejedná se o typicky maskulinní pornoromán, neboť ženy
nejsou v Libidáriu pouhými sexuálními objekty, nýbrž
náruživými klientkami, jež se zde bezostyšně oddávají
svým nejtajnějším erotickým fantaziím. Poslední román
Nicholsona Bakera dosti výrazně vybočuje z autorovy
dosavadní tvorby a nabízí bláznivou sexuální frašku,
jakýsi zvláštní mix surrealistické chlípnosti à la Salvador
Dalí, grotesknosti à la Charlie Chaplin a jazykové
vynalézavosti à la James Joyce.
Přeložila Mariana Machová, Lukáš Mathé, Blanka Stárková
Borges se cítil především čtenářem. Za největší událost
svého života považoval setkání s otcovou knihovnou,
k řadě autorů a děl se stále znovu vracel. Pátý
svazek jeho spisů obsahuje texty vztahující se pouze
k literatuře: dva soubory komentářů (předmluv) k jeho
oblíbeným knihám, mezi něž patří jak díla proslulá
(Aeneida, Macbeth, Poeovy povídky, Whitmanova
Stébla trávy, Kafkova Proměna), tak tituly a autoři
českému čtenáři málo známí (např. představitelé
argentinské gaučovské poezie). Samostatný soubor
Devět dantovských esejů je věnován Božské komedii,
které se Borges obdivoval celý život.
„Nicholson Baker je nesmírně citlivý, lyrický spisovatel; když v jeho přítomnosti zavedete
řeč na sex, zrudne, či spíše zfialoví. Přesto v roce 1992 napsal sexuálně explicitní román
Vox, knihu natolik peprnou, že ji Monika Lewinská věnovala jako dárek Billu Clintonovi
(a postarala se tak o její obří publicitu). A nyní Baker tuto vysoko nasazenou laťku ještě
překonává ve výtečné sexuálně-surrealistické frašce Libidárium.“
– New York Times
6
Kniha vychází s finanční podporou
Ministerstva kultury České republiky.
JIŽ VYŠLO:
Spisy I – Fikce, Alef
Spisy II – Brodiova zpráva, Kniha z písku,
Dvacátého pátého srpna a jiné povídky
Spisy III – Další pátrání, Dějiny věčnosti
Spisy IV – Evaristo Carriego, Diskuse
PŘIPRAVUJEME:
Spisy VI – Básně
Fantastická zoologie
7
CHARLES BUKOWSKI
(1920–1994) Do širšího povědomí čtenářů se
dostal v 60. letech, s nástupem tzv. malých
časopisů, které dávaly prostor nezávislé,
proti establishmentu zaměřené tvorbě. Svým
bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost
agentů FBI a několikrát pobyl ve vězení,
především za výtržnictví. Zemřel roku 1994
jako kultovní a světově uznávaný autor a počet
jeho čtenářů po celém světě stále roste.
Další zápisky starého prasáka
Přeložil Bob Hýsek
Další zápisky starého prasáka jsou jedním ze tří posmrtných
výborů z několika stovek novinových sloupků, jimiž
Charles Bukowski přispíval v letech 1967–1976 do několika
„undergroundových“ novin. Jedná se opět o pestrou várku
peprných aforismů, nekompromisních úvah, hrubozrnných
historek z kriminálů, barů a dostihů či jízlivých odpovědí
na dopisy čtenářů a přitrouble inteligentních akademiků.
Bukowski jako vždy srší humorem, nadhledem a ležérní
erotikou.
Hollywood
Ženský
Přeložil Ladislav Šenkyřík
Kniha vychází v nově přepracovaném překladu Tomáše Piňose
I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry
Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme
do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových
studií. Chinaski totiž pro Hollywood píše autobiografický
scénář – a v průběhu psaní se setkává s všemožnou filmovou
i společenskou smetánkou, od pohledných a povolných hereček
přes slavné režiséry po velké spisovatele. Ti všichni jsou přitom
pro autora terčem sžíravé ironie. Netřeba dodávat, že i u tohoto
románu si přijdou na své příznivci svérázného Bukowského
stylu – i zde hlavní hrdina ze všech sil děvkaří, sází na dostizích,
excesivně konzumuje alkohol a vůbec všeobecně zanedbává
životosprávu a dobré mravy: Chinaski se zkrátka nezmění ani
v Hollywoodu.
Henry Chinaski, Bukowského alter ego, se v románu Ženský
objevuje v roli stárnoucího uznávaného spisovatele, a jak už
napovídá sám název, prochází celou řadou vztahů s příslušnicemi
opačného pohlaví (adjektivum „něžný“ v tomto případě není
na místě). Tyto vztahy jsou zpočátku vášnivé a bezprostřední,
ale nakonec téměř vždy sklouznou do ubíjejících poloh a oba
zúčastněné nemilosrdně drtí. Chinaski tak vrávorá z jedné ženské
náruče do druhé a v každé nachází jen chvilkové uspokojení.
Znalci Bukowského života a tvorby mohou v románu objevit
drobné radosti a paralely – např. postava Lydie Vanceové byla
zpracována podle Bukowského chvilkové přítelkyně, sochařky
a příležitostné básnířky Lindy Kingové.
Všechny řitě světa i ta má
JIŽ VYŠLO:
Příběhy obyčejného šílenství | Nejkrásnější ženská ve městě | Zápisky starého prasáka| Pobryndané spisy
Tvrdej chleba | Příliš blízko jatek | Odbarvená píča/The White Pussy – v edici Kanapka | Těžký časy
PŘIPRAVUJEME:
Na poště | Šunkový nářez | Faktótum | Škvár | Absence hrdiny
Přeložili Josef Rauvolf a Ladislav Šenkyřík
Nové vydání zřejmě nejúspěšnější Bukowského knihy znalému
čtenáři připomene autorův styl; čtenář, který se setkává s dílem
Bukowského poprvé, pohlédne prostřednictvím sedmadvaceti
povídek na Spojené státy americké jiným pohledem, než jaký
nabízejí líbivé hollywoodské filmy, a ve vyprávění plném sexu,
alkoholu a vulgarismů objeví citlivého a přemýšlivého autora.
8
9
PAULO
COELHO
Narozený r. 1947 v Brazílii, je považován za
jednoho z nejvlivnějších autorů naší doby.
Jeho knihy vyšly v 73 jazycích a na celém
světě se jich prodalo přes 135 milionů výtisků.
Na čtenáře hluboce zapůsobily mj. romány
Jedenáct minut, Záhir a Alef. Paulo Coelho
je členem Brazilské literární akademie,
nositelem titulu Posel míru OSN a r. 2009
byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů
jako nejpřekládanější autor téže knihy
(Alchymista).
Alchymista
Dárkové vydání
Rukopis nalezený
v Akkonu
Nejnovější kniha brazilského spisovatele Paula
Coelha je dalším dílem, v němž se fikce prodchnutá
univerzálními hodnotami prolíná se skutečnými
historickými událostmi. Vychází z objevení akkonského
rukopisu archeologem sirem Walterem Wilkinsonem
v roce 1974 a děj přenáší čtenáře do okamžiku, kdy se
Jeruzalém připravuje na útok křižáků – 14. července
1099. V tento nelehký okamžik, večer před útokem,
svolává řecký učenec setkání lidí všech věkových skupin
a různých vyznání. Neudílí jim však válečné rady, jak
ubránit město, ale snaží se je podnítit, aby v nelehké
situaci a tváří v tvář blížící se porážce pátrali po
hodnotách a vědomostech, jichž nabyli v každodenním
životě. Autor se tak ve své první knize napsané poté, co
se sám ocitl na prahu smrti a prodělal vážnou srdeční
operaci, znovu zabývá otázkou, jaké hodnoty zůstávají,
když vše bylo zničeno.
Přeložila Pavla Lidmilová
Okouzlující román Paula Coelha si našel oddané čtenáře na
celém světě.
Tento příběh, působivý ve své nesmírné prostotě a vedoucí
nás k moudrosti, vypráví o mladém andaluském pasáčkovi
jménem Santiago, jenž putuje z rodného Španělska do
egyptské pouště, aby našel poklad ukrytý v pyramidách. Při
svém putování potkává cikánskou ženu, muže, jenž se nazývá
králem, a alchymistu. Ti všichni hledajícímu Santiagovi
ukazují, kudy se má ubírat. To, co začalo jako cesta za pozemským bohatstvím, končí objevem pokladu ve vlastním nitru.
Santiagův příběh, svěží, působivý a hluboce lidský, je věčným svědectvím o síle, s níž nás
dokáží měnit naše sny, a o tom, jak důležité je naslouchat vlastnímu srdci.
10
JIŽ VYŠLO:
Alef | Valkýry | Vítěz je sám | Brida | Čarodějka z Portobella
Jako řeka, jež plyne | Rukověť bojovníka světla
Alchymista – ilustrované vydání | Záhir | Jedenáct minut
Poutník – Mágův deník | Ďábel a slečna Chantal
Veronika se rozhodla zemřít | U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Pátá hora | Alchymista
11
PATRICK
DeWITT
Patrick deWitt (1975) je největší naděje
současné kanadské prózy. Jeho druhý
román Bratři Sesterové získal
nejprestižnější kanadskou literární cenu
Governor General’s Award.
PIERRE-HENRI
CAMI
Cabaret
Minikomedie
Přeložil Jiří Konůpek Miloš Rotter
Výběr drobných divadelních her „největšího
humoristy na světě“, jak H.-P. Camiho
nazval Charlie Chaplin, jemuž musel být
groteskní, výbušný a někdy až drastický
Camiho humor blízký. Camiho dílka nejsou
pouze „komická“, jsou přímo „camická“,
což je ve Francii označení pro druh humoru
velmi osobitého a vyhraněného, široce
rozpjatého, pojímajícího jak bláznivou,
nespoutanou imaginaci, tak skryté významy
a jemné slovní hříčky. Jisté představy
vyvolají už názvy některých her – Opilcovo
dítě, Návrat zpopelněného, Dcera chudého
akrobata nebo Syn Tří mušketýrů... Hry
jsou mj. od 60. let 20. století s úspěchem
pravidelně uváděny pražským divadlem
Orfeus.
12
LEWIS CARROLL
Alenčina
dobrodružství v říši
divů
a za zrcadlem
Přeložil Jaroslav Císař
Ilustrovala Jitka Boková
Souborné vydání dvou světově proslulých
příběhů Alenčina dobrodružství v říši divů a Za
zrcadlem a co tam Alenka našla. První z obou
knih vyšla v roce 1865, druhá o sedm let
později, tedy téměř před 150 lety, a přesto
stále znovu okouzlují velké i malé čtenáře.
Alenka, která se vydá za oblečeným králíkem
jeho norou do podivuhodné říše plné zvláštních
bytostí a později prostoupí zrcadlem do
ukvapeného světa naruby, znovu a znovu budí
ve výtvarnících i filmařích chuť zobrazit po
svém představy, které v nich vyvolává. V našem
bohatě ilustrovaném vydání se čtenáři setkají
s křehkými a zároveň bujnými ilustracemi
pražské výtvarnice Jitky Bokové – její obrazy
fantazijní svět L. Carolla skvěle doplňují.
Bratři Sesterové
Přeložil Petr Štádler
Prospektora Hermanna Warma čeká násilná
smrt – nařídil ji záhadný a mocný muž
známý pouze jako Komodor a mají se o ni
postarat jeho neblaze proslulí zabijáci
Eli a Charlie Sesterové. Hloubavý a citově
založený Eli sice nesdílí bratrovu zálibu
v alkoholu a zabíjení, nic jiného však nikdy
nepoznal. Za oběť však tentokrát nedostali
snadný cíl a Eli si cestou z Oregon City na
Warmův zlatokopecký zábor v Kalifornii na
hřbetě svého churavého koně začne klást
otázky, jaké si vlastně zvolil živobytí –
a jakému muži slouží. V žánrově originálním
pikareskním westernu Bratři Sesterové nás
Patrick deWitt přenáší do časů kalifornské
zlaté horečky – a činí tak pozoruhodným
jazykem a strhujícím vypravěčským stylem,
v němž těsně pod povrchem zdánlivě
vážného líčení mohutně bublá brilantní
humor. V jeho dramatické odyseji plné
nástrah, svodů a pochybných i fantaskních
figurek se mísí absurdita, melancholie
i drsnost Divokého západu a dvou
pistolnických sourozenců, které spojuje
pouto krve, násilí i bratrské lásky.
Existenciální western
à la Jarmuschův Dead Man
či Cormac McCarthy!
13
DAVID FOENKINOS
UMBERTO ECO
Narodil se 5. 1. 1932. Vystudoval středověkou
filozofii a literaturu, působil jako vysokoškolský
profesor, pracoval v televizi, v nakladatelství, psal
sloupky pro avantgardní časopisy, v roce 1971 se
stal prvním profesorem sémiotiky a ve čtyřiceti osmi
letech vydal svůj první a hned bestselerový román
(Jméno růže, 1980). Je významným představitelem
postmoderny a avantgardy 60. let 20. století
a držitelem řady prestižních ocenění i několika
čestných doktorátů. Také Ecova románová tvorba
vychází ze širokého rozpětí jeho odborných zájmů, i přes svou intelektuálnost si však udržuje
celosvětovou popularitu. V současné době autor vyučuje sémiotiku na univerzitě v Boloni.
Jeho zatím poslední román Pražský hřbitov získal v Itálii prestižní Paveseho cenu.
V Česku ihned po vydání na podzim roku 2011 se stal bestselerem a zvítězil v anketě
Lidových novin Kniha roku.
Narodil se v r. 1974 v Paříži.
Na Sorbonně vystudoval literaturu,
studoval i jazz a poté učil hru na
kytaru. K tomu publikoval romány; za
Inversion de l’Idiotie: de l’influence de
deux Polonais (Idiocie naruby aneb Co
způsobili dva Poláci) získal v roce 2001
cenu Françoise Mauriaca, za Le Potentiel
érotique de ma femme (Erotický
potenciál mé ženy, 2004, česky
Photo Catherine Helie – © Editions Gallimard
2009) cenu Rogera Nimiera. Dalšími
oceněnými romány jsou Qui se souvient de David Foenkinos (Kdo si pamatuje na Davida
Foenkinose, 2007) – cena Jeana Giona a La Délicatesse (Něžnost, 2009) – cena des Dunes.
David Foenkinos se věnuje i psaní filmových, komiksových a divadelních scénářů.
Vytváření nepřítele
Něžnost
Přeložila Zora Obstová, Kateřina Vinšová, Helena Lergetporer
Přeložila Danuše Navrátilová
Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů
známého spisovatele a badatele nese název prvního
z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu:
potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si
jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí,
sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky
či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení
autorova vlastního zralého díla. Vedle Ecovy příslovečné
erudice řadu textů spojují autorovy oblíbené motivy,
z nichž on sám výslovně uvádí absolutno, ošklivost a oheň.
Krásná, svůdná, něžná, inteligentní… taková je
Nathalie, a do smrti svého manžela je i šťastná, pak se
její život zlomí… Pak si ze záhadných důvodů všimne
nezajímavého, trochu nešikovného kolegy. Pomalu,
ale jistě je okouzlována jeho jemnocitem, delikátností,
nenápadným smyslem pro humor. Obyčejný příběh
okouzlil svou křehkostí a jemným vtipem přes 800 000
čtenářů ve Francii, byl přeložen do 24 dalších jazyků
a autor z něj vyšel při psaní scénáře k filmu, který
režíroval jeho bratr, Stéphane Foenkinos, a v němž
roli Nathalie ztvárnila Audrey Tautou (známá mj. jako
Amélie z Montmartru).
PŘIPRAVUJEME: Zpověď mladého romanopisce
V českých kinech od 30. 6. 2012.
„Polibek, který změní všechno.“
Jemnost autorova stylu, jeho lehká tíže okouzluje. A hlavně jeho umění odbočit, když od
tísnivých úvah přejde k zápalu nad receptem na rizoto s chřestem. Skvělá akrobacie.
Le Nouvel Observateur
Nejenže jsou jeho příběhy nové, ne-li přímo originální, ale jsou vyprávěny s takovou
dávkou vtipu, troufalosti a někdy i ztřeštěnosti, že se do nich s důvěrou ponoříme jako
do hřejivé lázně.
Le Point
14
15
JEAN-MICHEL
GUENASSIA
Jean-Michel Guenassia se narodil roku 1950
v Alžíru. Vystudoval práva v Paříži a pracoval jako
advokát u tamějšího odvolacího soudu. V roce 1980
se začal živit scenáristikou. Napsal řadu scénářů
k celovečerním filmům a několik divadelních her.
V roce 1986 vydal detektivní román Za sto milionů
(Pour Cent Millions), který byl poté převeden též do
filmové podoby.
V roce 2002 se rozhodl, že napíše „román svého
života“, přestal se věnovat scenáristice a dalších šest
a půl roku pracoval pouze na svém velkém románu.
Photo © Sandrine Expilly
V Klubu nenapravitelných optimistů narativně
fabuluje, ale reflektuje též vlastní zážitky: alžírskou
válku, desítky východoevropských uprchlíků v pařížských bistrech a ulicích, setkání
se Sartrem a Kesselem nad šachovým stolkem.
Když román v roce 2009 konečně vyšel, okamžitě si získal přízeň kritiků
i běžných čtenářů a získal menší Goncourtovu cenu Prix Goncourt des Lycéens
a několik dalších literárních cen. Kniha byla přeložena do 11 jazyků a jen ve
Francii se prodalo 180 000 výtisků.
Jean-Michel Guenassia přijede ve dnech 29. a 30. listopadu 2012 do Prahy, aby se
zúčastnil slavnostního křtu knihy, který společně připravují Francouzský institut
a nakladatelství Argo.
Klub nenapravitelných
optimistů
Přeložila Helena Beguivinová
Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou
na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým
jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se
scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy.
Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se
však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných
optimistů.
16
UKÁZKA
Jen jedinkrát v životě jsem obě své rodiny
viděl pohromadě. Tedy, část z nich, a i to už
představovalo dvacítku lidí. O svých narozeninách jsem měl neblahou předtuchu. Cítil
jsem neznámé nebezpečí, které jsem nedokázal identifikovat. Později jsem rozluštil
některé signály, které mi měly otevřít oči.
Byl jsem příliš malý, než abych jim rozuměl,
příliš zaujatý oslavou a dárky. Vídal jsem své
kamarády, ti měli rodinu jednu jedinou; já měl
dvě, různé. Nestýkaly se. Mariniové a Delaunayové. Otcovu rodinu a matčinu rodinu. Toho dne jsem zjistil, že se vzájemně nenávidí.
Jen můj otec, stále veselý, chodil od jedněch
k druhým s tácem ovocných šťáv a napodoboval Gabinův nebo Jouvetův hlas:
„Je libo pomerančovou šťávu? Nic se nebojte, je čerstvě vymačkaná.“
Mariniové se váleli smíchy. Delaunayové
obraceli oči v sloup.
„Paule, nech toho, to není k smíchu!“ prosila matka, která měla z jeho imitování hrůzu.
Sedla si na kus řeči ke svému bratrovi Mauriceovi, kterého moc nevídala od doby, kdy
se po válce usadil v Alžírsku. Otec ho neměl
rád. Já ano, protože neustále vtipkoval. Říkal
mi Callaghane. Nechápu proč. Jak mě uviděl,
spustil na mě: „How do you do, Callaghan?“
Musel jsem odpovědět: „Very good!“ Když
jsme se loučili, dostalo se mi od něj: „Bye-bye, Callaghan!“ s náznakem rány pěstí do
brady. Maurice jezdil do Paříže jednou ročně
na jakýsi americký seminář o ekonomickém
řízení. Považoval za věc cti, že jako první využívá novinek. Říkali tomu management. Svůj
slovník špikoval poameričtělými výrazy. Nikdo
nevěděl, co znamenají, ale dělali jsme, jako
že jim rozumíme. Nadchl ho seminář „Jak vítězit?“ Vysvětloval jeho základy matce, a ta
hltala každé jeho slovo. Otec měl za to, že
to je podfuk, a nechal se de Gaullovým hlasem slyšet:
„Měli jste mi dát vědět. Poslali bychom na
to školení generály francouzské armády.“
Rozchechtal se a Mariniové s ním. Atmosféru to nijak uvolnit nepomohlo. Maurice se nenechal rušit a přesvědčoval matku, aby se na
kurz taky zapsala. Když šel dědeček Philippe
do důchodu, předal štafetu své dceři. Chtěl,
aby se zdokonalovala. Přitom po jeho boku
už deset let pracovala. Na Mauriceovo doporučení ji přiměl chodit na školení po americkém způsobu, které se jmenovalo „Jak se stát
moderním manažerem“. Na čtrnáct intenzivních dní odjela do Bruselu. Vrátila se se sbírkou tlustých knih, které se v knihovně pěkně
vyjímaly. Byla na ně pyšná jako na svědectví
a důkaz své kompetence. Šlo to od „Jak si získat obtížného klienta“ přes „Jak si vytvořit síť
užitečných kontaktů“ po „Rozvíjením vlastního
potenciálu k větší efektivitě“. Každoročně chodila na třídenní kurz do luxusního centra na
avenue Hoche a do sbírky vždy přidala další
knihu vázanou v červené kůži.
„Klub nenapravitelných optimistů,
to jsou stovky stran čiré rozkoše!“
– Alexandre Fillon, Livres-Hebdo
„Šťavnatá freska překypující životem,
kterou zhltnete na jedno posezení.“
– Marguerite Baux, Grazia
17
ALEXANDRA
HARRISOVÁ
Alexandra Harrisová (*1981) vystudovala anglistiku
na Oxfordu; v současnosti přednáší na University of
Liverpool. Kritická biografie Virginie Woolfové je její
druhou knihou; její literárněhistorický debut Romantic
Moderns získal řadu ocenění, mj. prestižní cenu
The Guardian First Book Award za rok 2010.
Noah Hawley (*1967) je americký spisovatel,
filmový a televizní scenárista a hudebník.
Pozornost kritiků vzbudil už svou první knihou
Spiknutí vysokých (A Conspiracy of Tall Men, 1999),
poté vydal Svatby těch druhých (Other People’s
Weddings, 2005) a Rána pěstí (The Punch, 2008).
Dobrý otec (The Good Father, 2012), psychologické
drama s prvky thrilleru, je jeho nejnovějším
románem.
NOAH
HAWLEY
Virginia Woolfová
cenu se snaží syna ospravedlnit a vyrvat ho
soudní a mediální mašinerii, která ho bez
okolků označila za teroristu. Nevěří totiž, že
by byl jeho syn něčeho takového schopen,
a pečlivě zkoumá každou nesrovnalost ve
vyšetřování i v soudním procesu. Podaří se
mu odhalit pravdu včas? Pozná opravdovou
povahu svého syna? Byl skutečně tak
dobrým otcem, za jakého se považoval?
Detektivní pátrání i introspektivní
pouť stárnoucího otce postupně spějí
k působivému emotivnímu rozuzlení.
Přeložila Kateřina Hilská
Virginia Woolfová patří k literárním ikonám
dvacátého století: málokdo měl na vývoj moderní
prózy větší vliv než ona. Proč tomu tak je, ukazuje
výmluvně přední britská kulturní historička
Alexandra Harrisová. Její nové biografii Virginie
Woolfové se v anglofonních zemích dostalo
nadšeného kritického přijetí i mimořádného
čtenářského ohlasu, zejména díky autorčině
schopnosti barvitě a srozumitelně vykreslit život
i dobu Woolfové a skrze živý detail přiblížit její
geniální literární dílo. Těm, kdož Woolfovou
neznají, nabízí Alexandra Harrisová čtivý úvod
do spisovatelčina díla, znalcům modernistické
spisovatelky pak neotřelé a novátorské
interpretace jejích velkých děl, založené na
důkladné znalosti předmětu.
Kniha Alexandry Harrisové přímo hraje
všemi barvami a především výborně obstojí
i jako úvod do díla Virginie Woolfové.
Harrisová píše krásným stylem, má cit pro
detail a svému předmětu dokonale rozumí.
– Sunday Times
18
Dobrý otec
Přeložil Petr Štádler
Paul Allen, uznávaný revmatolog, žije
spokojeným životem se svou druhou ženou,
když vtom se jednoho rána z televize
dozví, že Daniel, jeho syn z prvního
manželství, údajně zavraždil významného
republikánského politika a kandidáta na
prezidenta Spojených států. Po zlověstné
úvodní scéně se Daniel nadobro odmlčí
a odmítá s otcem promluvit. Ten se však
nehodlá s během věcí smířit a za každou
„Dobrý otec je pronikavou studií
americké posedlosti zbraněmi a zároveň
zamyšlením nad skutečnou podstatou
rodičovské lásky a důvěry. Dokonalý
román do každé knihovny.“
– The Bookseller
„Strhující, dojemné, fantastické. Dobrý
otec si zaslouží, aby byl okamžitě
zařazen do literárního kánonu.“
– spisovatelka Sophie Hannahová
„Dobrý otec patří ke vzácně se
vyskytujícím románům, které vám
nedají spát ještě dlouho po přečtení.
Není možné, abyste nad posledními
stranami neplakali.“
– spisovatel Tony Parsons
19
PETER HØEG
HERMANN HESSE
Hermann Hesse (1877–1962), německý prozaik, lyrik
a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu, patřil
k poslední generaci kultury „klasického“ měšťanstva. Na
jeho tvorbu mělo vliv nejen vědomí odcházejících starých,
měšťanských hodnot, kterými hluboce otřásla první
světová válka a ke kterým byl Hesse velmi kritický, ale také
psychoanalýza, některé Nietzscheovy myšlenky a východní
filozofie. Z Hesseho díla, prodchnutého hledáním pravdy,
nových hodnot a smysluplné existence tvůrčího jedince
v odcizeném, rozpadajícím se světě, si největší čtenářskou
oblibu získaly především romány Petr Camenzind, Demian,
Stepní vlk, Narcis a Goldmund a „indická báseň“ Siddhártha.
Hra se skleněnými
perlami
Přeložil Vratislav Slezák
Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal
epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel
roku 1943 ve Švýcarsku a „navzdory odporně se
šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým
tématem: problémem duchovního života v moderní
době. Román líčí utopický budoucí svět, v němž
se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie
a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Tato hra však
postrádá kontakty se skutečným životem, bez nichž
ztrácí smysl a bez nichž nemůže existovat ani pravá
duchovnost. Hra se skleněnými perlami mohla vyjít
v Německu až po porážce nacismu, v roce 1946.
JIŽ VYŠLO:
Souborné dílo I–X | Petr Camenzind | Demian | Siddhártha | Pohádky | Stepní vlk
Narcis a Goldmund | Knulp (bilingvní vydání) | O létání | Radosti zahradníka
Peter Høeg (*1957) je v současnosti nejpřekládanější
a nejčtenější dánský spisovatel. Výrazně na sebe upozornil
už svou prvotinou Představy o dvacátém století (1988,
česky 2003), kde románový děj prostupuje reálnými
dánskými dějinami, aby se tak zřetelně a v ostře ironickém
světle ukázaly představy, sny a iluze, na kterých dánská
společnost stojí. Jeho druhou knihou byla sbírka
povídek Příběhy jedné noci (1990, česky 1999). Po ní
již následovalo Høegovo světově nejproslulejší dílo Cit
slečny Smilly pro sníh (1992, česky 1997), důmyslně mísící
detektivní žánr s kritickým pohledem na dnešní technikou
a racionalistickým přehlížením přesycenou civilizaci. Podle
tohoto románu byl v roce 1997 natočen film, v češtině
nazvaný Stopy ve sněhu (režie Bille August, v hlavní roli Julie Ormondová). Po dalších dvou
románech Až nadejde čas a Žena a opičák se autor odmlčel a desetiletou přestávku ukončil
vydáním knihy Tichá dívka (v Argu 2009).
Děti chovatelů slonů
Přeložil Robert Novotný
Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými
dvěma sourozenci a nekonformními rodiči – tatínek
je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný
technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne
však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci
se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží
sociální pracovníci a policisté. Dětem se však podaří
krkolomným manévrem uniknout a všichni tři se
vydávají po stopách zmizelých rodičů.
Peter Høeg se vrací v plné síle a opět nechává
vyniknout své charakteristické znaky – neotřelý
jazyk, podněty k přemýšlení, osvěžující humor
a strhující děj.
JIŽ VYŠLO:
Tichá dívka | Až nadejde čas
Představy o dvacátém století
Příběhy jedné noci
Cit slečny Smilly pro sníh
20
21
Venedikt Vasiljevič Jerofejev (1938–1990), ruský
spisovatel, představitel moskevského literárního
undergroundu, který se proslavil především svou poémou
Moskva–Petušky. Autor vystřídal řadu škol –
ze kterých byl přes své nezpochybnitelné literární
nadání vesměs vyhozen – a následně i řadu povolání.
Svou slavnou „bibli alkoholiků“ dopsal v roce 1969.
V tehdejší SSSR poéma poprvé vycházela od prosince 1988
do března 1989 v časopise Trezvosť i kultura. Všechna
obscénní slova však byla v tomto tisku cenzurována,
necenzurovaný vyšel Jerofejevův text až v roce 1989
v almanachu Věsť, do té doby se alkoholová road movie
šířila především v samizdatových opisech. Do češtiny
byla kniha přeložena již několikrát, tento překlad Milana
Dvořáka vyšel původně v roce 1990 v časopise Světová
literatura, v revidované knižní úpravě se českému čtenáři
představuje poprvé.
NICCOLÒ MACHIAVELLI
VENEDIKT
VASILJEVIČ
JEROFEJEV
Niccolò Machiavelli (1469–1527) byl italský politik, diplomat, spisovatel, historik
a vojenský teoretik. Byl současníkem Leonarda da Vinci a Michelangella Buonarottiho.
Do popředí politiky se dostal v roce 1498, kdy byl jmenován do funkce kancléře
florentské republiky. Jako vyslanec Rady deseti Machiavelli jednal s Francií Ludvíka XII.
a s císařem Maxmiliánem, byl vyslán i na papežský dvůr Julia II. Stal se komisařem pro
válku proti Pise. Když se ve Florencii k moci opět dostali Medicejští, dali Machiavelliho
kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Protože mu nic
z toho nebylo dokázáno, byl odsouzen pouze ke konfiskaci majetku a k vyhnanství za
hradby města – žil pak na malém statku a věnoval se studiu literatury a vlastní literární
činnosti. V období, kdy žil v politické nemilosti, napsal svá nejvýznamnější díla. Později
získal přízeň Medicejských a stal se jejich oficiálním dějepiscem: pro ně sepsal i svého
slavného Vladaře – ač byl přesvědčením republikán, sloužil autokratickému systému
a v duchu svého nejznámějšího díla se řídil heslem „účel světí prostředky“. Nedlouho po
jeho návratu do Florencie však vláda Medicejských padla a nová republikánská garnitura
zbavila Machiavelliho úřadu. Po tomto odmítnutí těžce onemocněl a v roce 1527 zemřel.
Moskva–Petušky
Vladař
Přeložil Milan Dvořák
Přeložil Adolf Felix
Slavná novela ruského spisovatele, která bývá
nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Jedná
se však spíš o filozofické podobenství, které je
jednak příběhem alkoholika Věni na jeho cestě
z Moskvy do výletní oblasti Petušky, ale zároveň
i existenciálním kruhem marnosti lidského života.
V děsivě groteskním tónu, v němž není nouze o černý
humor, se neskrývá pouze rafinovaně dráždivý popis
prochlastaného osudu. Nejdramatičtější nejsou
žaludek dráždící receptury a rýsování bezuzdných
pijatik, ale právě přízračné Věňovy vize, kdy hovoří
s anděly, Bohem, Satanem nebo sfingou...
Vladař je nejvýznamnějším Machiavelliho dílem, které
napsal již v roce 1513, ale vyšlo až po jeho smrti, roku
1532. Věnováno bylo rodu Medicejských (konkrétně
„vznešenému Lorenzovi Medicejskému“). Autorovi šlo
především o sjednocení Itálie, o jednotný stát, který by
byl spravován moudrým vládcem, jenž by neměl váhat
použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země,
a v zájmu této věci bylo Machiavellimu jedno, stane-li se
tak formou republiky, nebo autokracie. Jako vzor vladaře
Machiavellimu posloužil neúprosně vládychtivý Cesaro
Borgia. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé
a morálky moci – vedla k tomu, že byl Machiavelli
označen za cynika, jde ale spíše o zlom v pojetí vládnutí:
vládce už není služebníkem Božím, je služebníkem státu (termín, který prvně použil právě
Machiavelli). Útlý spis o 26 kapitolách je klíčovým dílem, které obsahuje politické úvahy
odhalující a popisující mechanismy fungování moci, a stal se základem děl dalších teoretiků
moci. Přestože se Machiavelli věnuje hospodářské stránce vládnutí málo, jeho poučení,
že dobrý vládce má zajistit, „aby se nikdo nebál zvelebovati majetek z obavy, že mu bude
odňat, nebo si otevřít dílnu ze strachu před daněmi“, není zřejmě „vládci“ doceněno dodnes,
patrně na rozdíl od myšlenky, že „lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě
potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá“. Celým dílem se pak
vine základní myšlenka: totiž že by člověk měl spoléhat pouze na své síly.
Všichni povídaj: Kreml, Kreml. Ode všech o něm slyším, a sám jsem ho neviděl ani jednou. Kolikrát
už (tisíckrát), v opici nebo v kocovině, jsem prošel Moskvu ze severu na jih a ze západu na východ,
z jednoho konce na druhej, skrz naskrz a jak to přišlo, a Kreml jsem nikdy neviděl.
A včera jsem ho neviděl zas. A to jsem se celej večer ochomejtal kolem těch míst a ani jsem nebyl
tak moc nalitej. Jak jsem na Savjolovským vystoupil, kopnul jsem tam pro začátek panáka zubrovky,
protože ze zkušenosti vím, že jako ranního rozjížďáka lidi dosud nic lepšího nevymysleli.
22
23
GRACE
McCLEENOVÁ
Grace McCleenová se narodila roku 1981 ve Walesu
do rodiny náboženských fundamentalistů, kteří
neustále očekávali Soudný den a nutili k tomu i své
dítě. Přestože její rodiče byli proti, vystudovala
univerzitu v Oxfordu a v Yorku. Za dlouhé nemoci,
která ji upoutala na lůžko, se bavila psaním
a skládáním písniček. Její debut Skvostná země
vzbudil senzaci a autorka byla listem The Sunday
Times zařazena mezi čtyři nejpozoruhodnější
debutanty roku 2012. Za svůj v mnohém
autobiografický román obdržela Cenu Desmonda
Elliotta. Žije v Londýně.
Photo © Tom York
Skvostná země
ROZHOVOR s GRACE McCLEENOVOU pro knihkupectví FOYLES
Jak jste začala psát a trvalo to, než jste našla nakladatele?
Byla jsem dlouho nemocná, kromě psaní
jsem toho moc dělat nemohla. Spisovatelkou
jsem chtěla být vždy, ale nebýt té nemoci, asi
bych se k psaní nikdy nedostala. A nakladatele
mi našel agent, na něhož jsem měla štěstí.
Co říkáte tomu, že váš debut je už přeložen
do deseti jazyků? Překvapilo vás to?
Těch jazyků už je šestnáct! Je to asi díky tomu, že je ten příběh tak univerzální. Když je
vypravěčem dítě, rozumí mu zřejmě více lidí,
než kdyby vyprávěl dospělý.
Přeložila Kateřina Novotná
Skvostná země je miniaturní svět, který si vysnila
desetiletá Judith McPhersonová. Holčička si
z kelímků od jogurtu, provázků a věcí nalezených
na ulici vytváří svůj vlastní soukromý svět, kam
nemůže zlo a smůla. Toho si užije dost venku,
v tom skutečném světě – maminka jí zemřela,
otec je oddaným stoupencem náboženské sekty
a malou Judith kvůli tomu šikanují ve škole. Dětské
prožívání nelítostnosti světa je zcela autentické,
neboť autorka sama před lety prošla stejným
martyriem na velšském venkově.
Jak jste přišla na to, že vaše hrdinka se má
vyjadřovat se směsí dětských obav a moudrosti hodné dospělého člověka?
Nejdřív jsem začala psát dlouhý román,
v němž posléze nešlo pokračovat. To, co jsem
napsala, jsem rozdělila do tří částí a nad tou
první se zamyslela: „Kdo tohle vlastně říká?“
Ukázalo se, že to musí být dítě ovlivněné náboženstvím. Všechny strachy a naděje, výstřednosti i ona podivná moudrost tam od
začátku byly, a měla je v sobě ta dívenka.
Na mně pak už bylo její příběh rozepsat. Ta
dívka je outsider, šikanují ji děti, které vede kluk jménem Neal. Ukážu, co ho k tomu
vede, a veselý obrázek to věru není. Teď jde
o to, jestli cyklus strachu a šikanování může
být přerušen, nebo ne.
Vaše psaní je nápadně básnivé a má zřetelný rytmus. Vy sama píšete písničky, tak
by nás zajímalo, jestli je psaní prózy v něčem podobné. Napadají vás dřív slova, nebo rytmus?
Nejdřív je rytmus. Často se mi stane, že
mám jasnou představu o rytmu věty, ale
teprve pak do ní vkládám slova. Zvuk vět je
pro mě důležitý, a když se to vezme kolem
a kolem, všechna významná literární díla se
dobře poslouchají – jejich povrch splývá s jejich hloubkou. Můj smysl pro básnickou prózu
jistě umocnila i četba Starého zákona, tam je
rytmus úžasný.
Výtečně napsaný román s obrovským
emocionálním nábojem a příběhem, na
který nezapomenete.
– The Sunday Times
Skvostná země překypující něhou i
napětím je sama o sobě malým zázrakem.
– Daily Mail
Andrew Holgate, redaktor literární přílohy
týdeníku Sunday Times, zařadil román
Skvostná země mezi nejočekávanější díla
roku 2012.
24
25
LAWRENCE NORFOLK
DAVID NICHOLLS
David Nicholls (*1966) studoval angličtinu a herectví.
Živil se jako herec (mimo jiné strávil tři sezóny v The
Royal National Theatre), ale poté se soustředil na
psaní scénářů pro televizi (napsal několik seriálů
a adaptoval klasické autory, jako je Hardy nebo
Dickens). Svůj první román Otázka za deset (2006)
přepsal i do filmové podoby, která vznikla v roce
2006. Zopakoval to se svým třetím románem Jeden
den (2009), ale tentokrát ještě úspěšněji (ve filmu
z roku 2011 ztvárnila hlavní roli mezinárodní hvězda
Anne Hathawayová).
Photo © Jonathan Ring
Otázka za deset
Slavnost
Johna Saturnalla
Přeložil David Petrů
Vtipné retro autora bestselleru Jeden den o tom, že
láska i hory přenáší. Píše se polovina osmdesátých
let a vysokoškolský student Brian Jackson se přihlásí
do televizní vědomostní soutěže – je to koneckonců
mladý muž s přehledem. Tam se však zakouká do
své spolusoutěžící, nadějné filmové herečky Alice
Harbinsonové, která však jeho milostné spády
neopětuje. Brian si tedy umíní soutěž stůj co stůj
vyhrát, protože, jak každý ví, muži vybavenému
encyklopedickými znalostmi žádná žena neodolá.
Přeložila Dominika Křesťanová
Román odehrávající se v 17. století vypráví životní příběh
nejlepšího kuchaře tehdejšího světa, Johna Saturnalla,
jehož příjmení odkazuje k slavnostnímu rituálu antických
saturnálií, který jeho předkové tajně organizovali
v předchozích staletích. V mládí se John naučí umění
vytvářet pokrmy tak, aby vypadaly jako něco úplně jiného,
než jsou, stejně jako připravit pečeni z celého vola nebo
vývar ze všech mořských potvor, co se jich hemžilo před
biblickou potopou, anebo koláč pro nevěstu, plněný
živými ptáky a hadem. Zjišťuje, že kulinářské umění není
ničím jiným než šarlatánstvím. Pochopitelně se zamiluje
do krásné a urozené Lukrécie – jenomže její místo je
nahoře v komnatách, zatímco jeho dole v kuchyni.
„Zcela okouzlující… Příběh s velkým
srdcem, který je přitom tak děsný
a směšný asi jako vaše fotka z tabla.“
– magazín People
„Osvěžující, ostrý a velmi zábavný…
Nicholls má talent na komické dialogy
a fantastický smysl pro absurdno.“
– USA Today
26
Lawrence Norfolk (*1963) je uznáván pro svůj
nebývalý bohatý a květnatý slovník. Čeští čtenáři
znají jeho romány Lempriérův slovník – dílo
obdrželo Cenu Somerseta Maughama – a Papežův
nosorožec prostřednictvím překladů Tomáše
Hrácha. Norfolk vystudoval angličtinu, a než se
stal spisovatelem na volné noze, živil se krátce
jako učitel. Ve svých románech se vždy obrací
do historie, ale čerpá v nich z rozličných žánrů
a umně mísí vysokou písemnou kulturu s nízkou,
takže v nich můžeme nalézt inspiraci řeckým
mýtem i detektivkou. Na každé jeho nové dílo
se čeká jako na literární událost. Slavnost Johna
Saturnalla je jeho čtvrtým románem.
JIŽ VYŠLO:
Jeden den
„Lawrence Norfolk je o koňskou délku před všemi ostatními anglickými romanopisci jeho
generace.“
– Observer
„Lawrence Norfolk píše tak, že práce jeho anglických kolegů vypadají proti jeho románům
jako scrabble.“
– Spectator
27
REGINA
O’MELVENYOVÁ
Regina O’Melvenyová je americká básnířka
a vysokoškolská pedagožka. Její poezie získala
řadu ocenění; Kniha šílenství a léčby je její
románovou prvotinou. Žije v Los Angeles.
Kniha šílenství
a léčby
Přeložila Radka Knotková
Strhující historický román z renesančních Benátek
představuje neobvyklou hrdinku: mladou lékařku
Gabriellu Mondini, jež svou profesi vykonává za
podpory svého otce-lékaře a k nelibosti svých
mužských kolegů. Pak ale její otec na jedné ze svých
cest záhadně zmizí a Gabriella se jej vydá hledat.
Na své dobrodružné pouti prochází soudobou
Evropou a Středomořím, od Itálie přes Německo
či Skotsko až po Maroko; jako vodítka jí slouží jen
záhadné dopisy, které jí její otec občas posílá…
Regina O’Melvenyová se ve svém románovém debutu
opírá nejen o zevrubnou znalost historie, ale
i o svou zkušenost oceňované básnířky: poetický
jazyk románu podmanivě evokuje barvitý svět
renesance i střet moderní, silné a odvážné ženy
s nevstřícným okolím.
28
UKÁZKA
Cizokrajné značky a symboly psané nejednou
rukou a v nejrůznějších jazycích na listu papíru skrývajícím otcův dopis mi prozradily,
že jeho psaní putovalo jako zbloudilý vzkaz
mnoha městy, jež navštívil. Uplynul téměř rok,
co jsem o něm slyšela naposledy. Byl pryč již
od srpna léta 1580. Dopis mi toho dusivého
červencového odpoledne podstrčila na stůl
Olmina, kdysi má kojná a nyní moje služebná. Mohla zrovna tak vypustit zmiji, jež bez
varování zaútočí.
„Přečte-li si jej matka, úplně ho překroutí
bez ohledu na to, co se v něm píše,“ varovala
jsem a poklepávala psaním nervózně o dlaň.
Stály jsme v mé zatemněné ložnici, pod oknem
se přes skaliska hlučně přeléval letní příliv
a ve vzduchu se tetelil hřejivý pach mořské
vody. Ubohá mamá. Odjakživa si myslela, že
svět se proti ní spiknul. Na štěstí se podle ní
nedalo spoléhat. To ale platí i pro smutek, napadlo mě mlhavě. Nevyrůstá snad jedno z druhého? Naše Benátky například září na letním
moři jako zázračné město, a když pak v zimě
přijde vysoká voda, potopí se do pochmurnosti. A záplavy zase zplodí jaro. Jednou se
moje rodiště možná už navždy ponoří do vln
a zbude z něj jen ponurá siréna s vyhaslýma
očima. A možná že ta voda na místě, kde jsme
kdysi žili, přijde někomu krásná.
„Nedělejte si starosti, signorino Gabriello,“ přitiskla si Olmina ukazováček ke svému
širokému venkovskému nosu na znamení, že
umí uchovat tajemství. Když musela poslouchat pichlavé otázky mé matky, ztrácely její
bleděmodré živé oči veškerou bystrost, teď se
ale v tlumeném světle leskly.
„Nemyslím, že se jí po otci za posledních
deset let kdy zastesklo.“
„Ach, signorino. Zdá se, že touží hrát roli vdovy.“
„Pravdu máš, milá Olmino. Jenže ani to se
jí nedaří. Nejdřív by se musela vzdát svých
vymožeností a tretek.“ Z matčiných pošeti-
lých kratochvílí na mě však často dýchala
smutná marnost. Co když se za nimi skrývá
něco jiného? Mnohokrát jsem viděla, jak jí
po tváři bezdůvodně přeběhl strach. Kdyby
se stala vdovou, mohla by ho dávat najevo
otevřeněji, ačkoli by jeho příčina zůstala
i nadále utajena.
„Pokud mě teď omluvíte,“ řekla Olmina,
zavrtěla rukama v kapsách svých lněných
sukní a přikývla, na hlavě vybledlý polorozpadlý šátek, zpoza nějž jí vykukovaly šedivé
vlasy, „v umývárně na mě čeká kupa nádobí
a pak si také dopřeji drobnou vymoženost:
odpolední zdřímnutí.“ Zazubila se a odbelhala se po schodech dolů. Měla malou, ale
impozantní postavu a i ve středním věku zůstávala silná.
Zírala jsem na neotevřené psaní a přemýšlela, v kolika ohledech můj život zakrněl od
doby, co otec před deseti lety odešel. Jako
doktorka jsem se sice těšila vzácné, třebaže
omezené svobodě, už jsem ale nesnila o mnoha věcech, ani o cestách do vzdálených zemí. U nás v Benátkách říkáme, že svět chodí
prosit o laskavost k našemu prahu, a tím jsem
se utěšovala. Přesto když jsem dopis svírala
v dlaních, viděla jsem před sebou vlídný, byť
nepřítomný pohled otcových popelavě hnědých očí a jeho uhlově černý a karmínový šat
a najednou ve mně promluvil hlas, který už
tak dlouho mlčel. Dovolte mi jet s vámi, papá. Nenechávejte mě tu.
„Cesta hlavní hrdinky je popsána až
zemitě, ale přitom s lehkostí, výtečně
vystavěným časoprostorem a poetickými
popisy… Ten příběh si zamilujete.“
– ELLE
29
Orhan Pamuk (*1952)
je nejvýznamnější
a nejoceňovanější turecký
spisovatel současnosti,
nositel Nobelovy ceny
za literaturu (2006),
scenárista, esejista
a profesor srovnávací
literatury na Kolumbijské
univerzitě v New Yorku.
Svou tvorbou staví mosty
mezi moderním evropským
románem a mystickou
tradicí Orientu. Zabývá
se fenoménem Turecka
jako země oscilující mezi dvěma světy. Jeho dílo bylo přeloženo už do padesáti jazyků
a vydáno ve více než stovce zemí celého světa. V roce 1982 debutoval rodinnou ságou
Pan Cevdet a jeho synové. Mezinárodní uznání mu přinesl román Bílá pevnost (1985).
Za vrchol jeho tvorby je považována kniha Jmenuji se Červená (1998).
ORHAN PAMUK
Muzeum nevinnosti
Přeložil Petr Kučera
Na jaře 1975 se Kemal, třicetiletý syn bohaté
istanbulské rodiny, chystá zasnoubit se Sibel a žít
bezstarostným životem. Těsně před zásnubami však
potká mladičkou Füsun, svou vzdálenou příbuznou,
a ta se stane jeho osudovou láskou. Přesto se zasnoubí
se Sibel. Svou tragickou chybu si uvědomí příliš pozdě:
zhrzená Füsun ho opouští a Kemalovi se hroutí svět.
Aby přežil, tvoří si soukromé „muzeum nevinnosti“, jež
léta posedle plní stovkami předmětů dokumentujících
jeho vztah s Füsun – exponáty prodchnutými zrovna
tak tíživými vzpomínkami na ztracenou lásku jako
nekonečnou melancholií Istanbulu.
UKÁZKA
Nejšťastnější okamžik mého života
Byl to nejšťastnější okamžik mého života, a já
to nevěděl. Kdybych to věděl, dokázal bych
si to štěstí uchránit? Vyvíjelo by se všechno
úplně jinak? Ano! Kdybych si uvědomil, že to
byl okamžik dokonalého štěstí, nikdy bych si
ho nenechal proklouznout mezi prsty. Ten
nádherný, zlatý okamžik, kdy celé mé tělo
zaplavil hluboký klid, trval možná pouhých
pár sekund, ale mně připadal dlouhý jako celé
hodiny, celé roky. V pondělí 26. května 1975
kolem tři čtvrtě na tři jako bychom byli na
chvíli zbaveni viny a hříchu, trestu a lítosti
a svět zákonů gravitace a času. Políbil jsem
Füsunino rameno zpocené horkem a milováním, pomaličku ji zezadu objal, vstoupil do
ní a lehce ji kousl do levého ucha, načež se
jí uvolnila náušnice, docela dlouho jako by
zůstala viset ve vzduchu a potom sama od
sebe spadla. Byli jsme tak šťastní, že jsme
tuhle náušnici, jejíhož zvláštního tvaru jsem
si ten den vůbec nevšiml, sotva zaznamenali
a líbali se dál.
Venku se blyštělo nebe dočista vymetené
od oblak, tak typické pro jaro v Istanbulu. Lidé, kteří se dosud nezbavili svých zimních oblékacích návyků, se na ulicích potili horkem,
ale uvnitř budov, v obchodech a pod lipami
a kaštany byla pořád ještě chladno. Cítili jsme,
že podobný chlad jde i ze zatuchlé matrace, na
níž jsme se milovali a přitom jako šťastné děti
na všechno kolem sebe zapomněli. Otevřeným
balkonovým oknem zadul jarní větřík vonící
po moři a po lipách, nadzvedl tylové závěsy
a spustil nám je zvolna na nahá těla chvějící
se chladem. Ze zadního pokoje bytu ve druhém patře, z postele, na níž jsme leželi, jsme
na dvorku za domem viděli hlouček chlapců,
jak za sprostého nadávání hrají v květnovém
horku fotbal, a když jsme postřehli, že všechny ty oplzlosti, které jeden na druhého křičeli,
my právě do písmene děláme, na chvilku jsme
se uprostřed milování zarazili, podívali se jeden druhému do očí a usmáli se. Naše štěstí
ale bylo tak hluboké a tak veliké, že jsme na
tenhle žertík, který nám ze dvorku za domem
poslal život, zapomněli stejně rychle jako na
onu náušnici. Když jsme se den nato znovu
setkali, řekla mi Füsun, že postrádá jednu náušnici. Já jsem vlastně tu náušnici, jíž se na
špičce houpala iniciála jejího jména, po Füsunině odchodu zahlédl zapadlou mezi modrými prostěradly, ale namísto abych ji odložil
stranou, jsem si ji z nějakého divného popudu strčil do kapsy u kabátu, aby se neztratila.
„Je tady,“ řekl jsem a sáhl do pravé kapsy svého kabátu přehozeného přes opěradlo židle.
„A hele, není.“ Na chvíli jsem zavětřil nějaké
špatné znamení, předzvěst zlého osudu, ale
pak mi ranní horko připomnělo, že jsem měl
předtím na sobě jiný kabát. „Musela zůstat
v kapse mého druhého kabátu.“
„Zítra ji prosím přines, nezapomeň na to,“
zdůraznila Füsun s očima dokořán. „Moc pro
mě znamená.“
„Dobře.“
Füsun bylo osmnáct a bylo to moje vzdálená chudá příbuzná, na jejíž existenci bych si
ještě před měsícem sotva vzpomněl. Mně bylo
třicet a měl jsem si vzít Sibel, která se ke mně
podle všech dokonale hodila.
JIŽ VYŠLO:
Jmenuji se Červená
Sníh | Bílá pevnost
Černá kniha | Nový život
30
31
ALISON
PICKOVÁ
Alison Picková (*1975) se narodila
v kanadském Ontariu do rodiny s českými
židovskými kořeny. Ač byla vychována
v křesťanské víře, konvertovala k judaismu.
Vystudovala psychologii a věnovala se dlouho
především poezii, za niž sklidila několik
literárních cen. Její románový debut vyšel
v roce 2005, ale jako významná autorka na
sebe upozornila až druhým románem Daleká
cesta, který se dostal do širší nominace na
prestižní The Man Booker Prize.
Daleká cesta
Přeložila Gisela Kubrichtová
Mnohovrstevnatý a strhující psychologický román
líčí příběh zámožné židovské rodiny Bauerových,
která se v naději na záchranu rozhodne v roce 1938
odjet z Němci okupovaných Sudet do Prahy. Pavel
a Anneliese Bauerovi s sebou kromě šestiletého
synka Pepíka vezmou i jeho mladičkou chůvu
Martu, která je však po vzniku Protektorátu Čechy
a Morava udá svému milenci-kolaborantovi, čímž
jim znemožní další útěk, tentokrát do zahraničí.
Bauerovi zůstávají uvězněni v okupovaných
Čechách, chlapce se jim však podaří umístit do
jednoho z Wintonových vlaků, kterým se vydává na
cestu do neznáma.
Tajemný současný vypravěč podmanivé rodinné
ságy postupně poodhaluje tragické i překvapivé
osudy jedné židovské rodiny v předvečer druhé
světové války. Nadějná kanadská autorka, která
se inspirovala osudy vlastních prarodičů, jimž se
podařilo před nacisty uprchnout za oceán, za knihu
získala ocenění The Canadian Jewish Book Award
for Fiction a byla nominována na prestižní Man
Bookerovu cenu.
32
Napínavý román o transportu dětí
z okupovaného Československa
do bezpečí za mořem.
UKÁZKA
Pavel se zmínce o synkově plechovém pouzdru na vzorky rostlin usmál, ale pak se upřeně zadíval do dálky. „Němci teď chtějí nás,“
poznamenal. „Ale tanky Wehrmachtu jsou
stavěné pro roviny.“ Přimhouřil oči, jako by
dokázal nahlížet do budoucnosti. „Až budou
chtít přejet přes hory, dostaneme je. Máme
pětatřicet divizí a pevnosti po celé sudetské hranici.“
Marta si stále nedokázala dát soustředěnou palbu z pušek do souladu s jejich ospalým
městem. Mohlo se pochlubit nejvyšší kostelní
věží v okrese – přesně šestnáct a půl metru –
ale jinak na něm nebylo nic pozoruhodného.
Řezník, židovský krejčí, shluk dvou stovek rodin na východním břehu řeky. Nedalo se tu
skoro nikam jít. Bylo to poklidné a bezpečné
městečko; věděla, že právě proto ho Pavel má
rád. S oblibou si zajel na týden do Londýna,
v létě na měsíc k Jaderskému moři, ale v jádru byl český vlastenec. Nejraději ze všeho se
vracel domů. Marta zahlédla svůj odraz v okně
salonu. Tmavé vlasy se jí vlnily, uprostřed levé
tváře měla dolíček, který jako by jí navracel
nevinnost. Pavel vstal ze židle, na okamžik
stanul vedle ní a hleděl dolů na náměstí. Nějaká žena se snažila nacpat obrovské zavazadlo do kufru tatry, opodál postávalo několik
hloučků českých vojáků. Jakási mladá dívka
se neubránila pláči, když se přes náměstí dívala za vzdalujícími se zády v uniformě. Její
muž odchází do boje. Držela v ruce růži květem k zemi, vypadala jako kouzelná hůlka,
která ztratila svou moc. A Marta znenadání
pocítila stejně bezmocný strach. Mlha v její
hlavě se rozplynula a vrátil se starý známý
pocit. Věděla, že se něco stane. Něco, čemu
nebude schopná zabránit.
Tu noc se vyplížila z Bauerova domu. Přešla
dlážděné náměstí, minula hokynářství a krejčovskou dílnu, v sandálech ji naboso zábly nohy. Nad řekou se v chuchvalcích zvedala mlha.
Lehýnké pápěří očekávání se vznášelo i v ní.
Ještě před hodinou tvrdě spala, ale teď byla
úplně čilá, dočista probuzená. Zaslechla tiché zurčení vody na kamenech a někde nedaleko zvuk otvíraného okna. V dlani svírala klíče od továrny pana Bauera. Nechával je
vždycky viset na koženém poutku na háčku
u zadního vchodu; sundávala je obezřetně za
kovové konce, aby o sebe necinkaly. Půlměsíc
vylézal zpoza dlouhého šedivého mraku. Vous
pana Goldsteina, pomyslela si. Měsíc hladil
řece záda. Pustila se přes lávku, sandálky na
dřevě klapaly, šla stejnou cestou, jakou chodila už několik týdnů. Její tělo se pohybovalo
bezmyšlenkovitě. Továrnu obklopoval masivní
železný plot, ale brána byla malinko pootevřená. Ernst dorazil před ní; bude na ni čekat
uvnitř. Zrezivělá závora za ní zapadla jako konec mravoučné historky. Prošla vstupní halou.
Stůl v recepci byl uklizený, psací stroj
zakrytý obalem ze silné bavlněné látky. Na
stěně visel zarámovaný vzorek krajky z prvního dne, kdy továrna spustila výrobu. Na
okamžik ji přepadl stísněný pocit, když si
vzpomněla na Pavlovu historku: Co se stalo s továrnou jeho bratra Michala? A co s Michalem samotným? Zahnala tu otázku a místo
toho pomyslela na to, co ji čeká. Přešla vestibul a ocitla se vedle výtahu, dřevěné plošiny,
která se ovládala pomocí lana. Bradavky pod
svetrem měla ztuhlé. Vykročila směrem k výrobním prostorám továrny a pomalu stiskla
kliku. Uvnitř bylo všechno temné. O zeď se
opíral obrovitý smeták. Velikánské stroje s nehybnými stříbřitými boky připomínaly spící
zvířata. Neslyšela Ernsta přicházet. Popadl
ji zezadu dřív, než mohla
spatřit jeho tvář. Zasmála se a pokusila se
v jeho náruči otočit, aby se na něj podívala,
ale držel ji pevně a přitahoval si ji k hrudi.
Rukou jí zlehka zakryl pusu.
33
J. R. R.
TOLKIEN
J. R. R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém
Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž
absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce
1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického
jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru
stal profesorem. Prvními Tolkienovými publikacemi
byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny (A Middle
English Vocabulary, 1922) a kritické vydání středověké
romance Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the
Green Knight, 1925), čtenářský úspěch mu však přinesl
až pohádkový příběh z fiktivní dávné Středozemě Hobit
(The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979). Po čtrnáctileté
práci, započáté už před vydáním Hobita, dokončil
koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové
složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů
(The Lord of the Rings, 1954–5, česky poprvé 1990–2), jež vzbudila mohutnou vlnu
zájmu zejména mezi západní mládeží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných
vydání v miliónových nákladech. Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté
v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjí epos Silmarillion (The Silmarillion,
1977, česky 1992), který čtyři roky po autorově smrti připravil k vydání jeho syn
Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických
studií a série drobnějších pohádkových příběhů.
Legenda o Sigurdovi
a Gudrún
Bilingvní vydání
Přeložil Jan Kozák
Autor Pána prstenů se vždy zajímal o severskou
mytologii. Příběh o Sigurdovi a Gudrún je součástí
Ságy o Völsunzích, ale hlavní hrdina se objevuje
i v Eddě. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii
a zpracoval ji za využití obtížného eddického verše,
při zachování klasického rozměru i typických aliterací.
Text vydal z otcovy pozůstalosti jeho syn Christopher
a doprovodil ho obšírným komentářem.
34
UKÁZKA
Upphaf
(Počátek)
Hobit
Nové vydání s filmovou obálkou
1. Před věky v počátku
prázdnota zela,
vln ani vrchů
vzdutých nebylo;
nezkuta země,
nebe bezkrové
prost stébla trávy
propastný chřtán.
2. Lopotná počala
práce Bohů,
svět pln divů
dobrým byl dílem.
Stoupá z vod skvoucí
Slunce na Jihu
a jitřním jasem
jímá trav trsy.
Dobrodružství hobita, čaroděje a družiny
trpaslíků v mýtické krajině zvané Středozem
na cestě za pokladem střeženým drakem.
Na první pohled jen pohádka, ke které se však
rádi vracejí i dospělí.
JIŽ VYŠLO:
Ilustrovaná řada
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
Pán prstenů I. Společenstvo prstenu
Pán prstenů II. Dvě věže
Pán prstenů III. Návrat krále
Silmarillion
Húrinovy děti
Neilustrovaná řada
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
Pán prstenů I. Společenstvo prstenu
Pán prstenů II. Dvě věže
Pán prstenů III. Návrat krále
Silmarillion
Netvoři a kritikové a jiné eseje
List od Nimrala a jiné příběhy
Nedokončené příběhy
Hobit – komiks
35
HELEN
WALSHOVÁ
IRVINE
WELSH
Helen Walshová (*1976) patří
k nejzajímavějším současným britským
spisovatelkám; její prózy se vyznačují
psychologickou hloubkou a smyslem pro
detail. Za svůj druhý román, Once Upon
a Time in England, získala prestižní Somerset
Maugham Prize.
(*1958) Vstoupil do literatury v roce 1993 svým románem
Trainspotting, posléze i úspěšně zfilmovaným; od té
doby napsal řadu dalších románů, knihy povídek,
scénáře a hry. Jako mnoho hrdinů z jeho knih pochází
z nuzných poměrů, prošel řadou podřadných zaměstnání,
překračoval zákon. Většina jeho příběhů se odehrává
v Edinburghu, který je přesně vykreslenou kulisou pro
syrové a šťavnaté příběhy, v nichž se Welsh nevyhýbá
drsnému humoru, líčení násilí, sexu, projevů tělesnosti či
drogových excesů. Přesně a funkčně využívá jazyka ulice
a skotského dialektu, experimentuje s prozaickou formou, přísně realistické texty koření
obraznými postupy. Výsledkem je navýsost čtivá, ale rozhodně ne poddajná próza.
Tak už spi
Trainspotting
Přeložila Olga Bártová
Přeložil Ondřej Formánek
Nový román od oceňované britské autorky je
nejoriginálnějším (byť poněkud kontroverzním)
literárním ztvárněním mateřství v současné anglicky
psané literatuře. Rachel Masseyová, vypravěčka
románu, se má brzy stát matkou – a ta představa ji
naplňuje štěstím i hrůzou zároveň, palčivě si totiž
uvědomuje, že se její život od základů změní… Ještě
však netuší, jak hluboká ona změna vlastně bude:
brzy po narození dítěte se jí pod tlakem spánkové
deprivace začnou rozmazávat hranice reality,
a veškeré dřívější sny a tužby se změní v jediné přání –
pořádně se vyspat. Jak daleko však ve snaze uspat
svoje novorozené dítě Rachel zajde? Román Tak už spi
nabízí brutálně upřímnou a místy nesmírně bolestnou
zpověď čerstvé matky, kombinující syrové emoce
a břitký intelekt.
V revidovaném překladu vychází nejslavnější Welshova
kniha. Autorovi se v ní podařilo něco nevídaného:
vzít téma zralé pro sociologické studie o deprivované
mládeži a napsat zábavný a propracovaný román,
s jehož hrdiny musí čtenář sympatizovat, přestože
ho jejich jednání často děsí a odpuzuje. Ne nadarmo
podle románu vznikl jeden z nejpopulárnějších
filmů britské kinematografie. Welshův román i film
Dannyho Boyla donutil ty „slušné“, aby svůj životní
styl konfrontovali s životem lidí, kteří unikají před
„správným životem“ i za cenu sebezničení.
Pavel
JIŽ VYŠLO:
Postelová tajemství mistrů kuchařů | Acid House
PŘIPRAVUJEME:
Svinstvo (Filth) | Smažky (Skag Boys)
36
37
AAA – Edice anglo-amerických autorů
Americký spisovatel, narozený 20. června 1933,
je považován za jednoho z nejvýznamnějších
amerických autorů současnosti. Kromě Pulitzerovy
ceny, kterou získal v roce 2007 za román Cesta, je
i držitelem Národní knižní ceny za román Všichni
krásní koně. Jeho první román Strážce sadu
(Argo 2012) vyšel v roce 1965. Z jeho románů se
všeobecného uznání dočkal i Krvavý poledník,
který se v anketě deníku New York Times o nejlepší
americký román posledních 25 let umístil na
třetím místě. Kniha Tahle země není pro starý
si získala pozornost zejména díky filmovému
zpracování bratří Coenů, které dostalo čtyři
Oscary. V současnosti žije McCarthy v Tesuque ve
státě Nové Mexiko se svou třetí ženou Jennifer
Winkleyovou a jejich synem Johnem.
AAA – Edice anglo-amerických autorů
Vlak Sunset Limited
„Román v divadelní formě“ poněkud vybočuje z celku McCarthyho díla: nejen tím, že vznikl
původně jako divadelní hra (jež se v roce 2006 hrála s úspěchem na Broadwayi a v Chicagu),
ale také přísnou jednotou místa a času, strohým jazykem a na kost oholenými dialogy.
Setkáváme se v něm jen se dvěma postavami, označenými jako „Černý“ a „Bílý“, jež spolu
vedou dlouhý rozhovor v zašlém newyorském bytě – a neřeší přitom nic menšího než otázku
po smyslu života. „Bílý“, nihilisticky založený profesor humanitních věd, je pevně rozhodnutý
spáchat sebevraždu, „Černý“, bývalý kriminálník, jenž díky kdysi nalezené víře v Boha změnil
svůj život od základu, se mu jeho úmysl pokouší rozmluvit. Zdánlivě jednoduchý půdorys díla
se ovšem v brilantním McCarthyho podání komplikuje a zpočátku přehledná, jednoznačně
rozvržená pře obou mužů se postupně mění v rafinovanou disputaci nabitou symbolickými
významy, v níž jako by se střetával Tomáš Akvinský se Samuelem Beckettem.
Vychází mimo edici AAA.
CORMAC McCARTHY
Suttree
Přeložila Alena Dvořáková
McCarthyho opus magnum, román Suttree, je situován do
tennesseeského Knoxvillu 50. let dvacátého století. Jeho
hrdinou je Cornelius Suttree, mladík v Kristových letech,
jenž sešel z pravé životní cesty jako kdysi Dante a nyní
v černé komedii hledá sám sebe i vlastní spásu. Na živobytí
si vydělává rybařením na řece Tennessee a protlouká
se knoxvillským peklem plným odpadlíků, vyděděnců
a zatracenců – bez spolehlivého průvodce, zato s mnoha
svéráznými souputníky. Autobiografické dílo, na němž
McCarthy pracoval více než dvě desetiletí, se vyznačuje
mnohovrstevnatým vyprávěním, jazykovou invencí,
myšlenkovou hloubkou a v neposlední řadě netypickým
svébytným humorem. Suttree završuje rané tenneeseeské
období autorovy tvorby a spolu s Krvavým poledníkem
(1985) a Cestou (2006) představuje její naprostý vrchol.
Úryvek z rozhovoru pro americký deník Wall Street (přejatý MF Dnes 7. 5. 2010),
přeložil Richard Olehla.
Jaký vliv má na vaše psaní stárnutí a smrt?
Stupňuje se s plynoucími léty?
Budoucnost se vám krátí a vy si to uvědomujete. Poslední dobou nemám jiné ambice
než psát a být s Johnem. Poslouchám ostatní,
jak si povídají o tom, že pojedou na dovolenou
nebo tak, a říkám si: O čem to mluví? Mně se
vůbec nikam nechce. Moje představa perfektního dne je asi taková: sedím si v místnosti se
štosem listů bílého papíru. To je pro mě ráj na
zemi. Všechno ostatní je ztráta času.
Máte s postupujícím věkem pocit, že byste
měl psát kratší texty? Nebo naopak usilujete o velké, všeobjímající dílo?
Povídky mě vůbec nezajímají. Pokud vám
proces psaní nezabere léta života a nedovede vás málem k sebevraždě, nemá podle mého
moc cenu se tím zabývat.
Posledních pět let bylo podle všeho velmi
plodných. Zažil jste nicméně ve svém životě i období, kdy vám psaní nešlo?
Nemyslím, že existuje něco jako plodné nebo neplodné tvůrčí období. To je jen váš dojem
z toho, co vyjde tiskem. Váš nejrušnější den třeba může být, když budete pozorovat mravence,
jak přenášejí drobky chleba. Jednou se kdosi zeptal prozaičky Flannery O’Connorové, proč začala psát, a ona odpověděla: „Protože mi to šlo.“
Řekl bych, že je to dobrá odpověď. Pokud vám
něco jde a jste v tom dobrý, tak vám to ani nedá moc práce. A ještě: když si povídáte se starými lidmi, kteří prožili dlouhý a pěkný život,
polovina z nich vám řekne: „Nejdůležitější věc
je, že jsem měl v životě vždycky kliku.“ A když
to posloucháte, víte, že vám nelžou. Čímž se
nijak nesnižuje jejich talent ani dovednosti.
Ty můžete mít, a přesto v životě neuspějete.
JIŽ VYŠLO:
Všichni krásní koně | Hranice | Tahle země není pro starý
Cesta | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Dítě Boží | Města na planině | Vnější tma | Strážce sadu
MICHAL SVĚRÁK: Svět v hrsti prachu (Kritická recepce díla
Cormaca McCarthyho)
38
39
AAA – Edice anglo-amerických autorů
JONATHAN
FRANZEN
Svoboda
Přeložili Lucie a Martin Mikolajkovi
Berglundovi jsou liberální středostavovská
rodina z amerického Středozápadu. Patty
je bývalá univerzitní basketbalová hvězda
a profesionální matka v domácnosti, Walter
přívětivý právník se zaníceným zájmem
o ochranu životního prostředí. Společně
vychovávají nezávislého a podnikavého
syna Joeyho a chytrou a nadanou dceru
Jessicu. Jak Berglundovi obstojí tváří tvář
vlastním frustracím, ambicím a touhám?
Jak se vyrovnají s plíživým nebezpečím
vnitřní prázdnoty a nespokojenosti? Jak
naloží s břemenem vlastní svobody?
Jonathan Franzen tu ve svém nejnovějším
románu nabízí intimní a hluboce realistický
portrét rodinných vztahů na pozadí současné
americké společnosti; jeho kniha si svou
opravdovostí, kritičností a vypravěčským
mistrovstvím právem vysloužila přídomek
„velký americký román“ a stala se jednou
z největších literárních událostí roku 2010.
40
GARY
SHTEYNGART
Megasmutná
pravdivá
lovestory
Přeložila Martina Knápková
„Vítejte ve Spojených státech nové éry!
Neodkládejte äpärät a hlídejte si kredit!
Nedívejte se členům Národní gardy do očí!“
Lenny Abramov pracuje ve firmě, která nabízí
lékařsky prověřenou nesmrtelnost, a při honu
na bohaté evropské zákazníky se seznámí
s mladou Koreo-Američankou Eunice.
Zatímco se jejich vztah úspěšně vyvíjí,
digitální i analogová Amerika se propadá do
finančního i politického chaosu...
Gary Shteyngart předkládá ve svém
oceňovaném třetím románu bezútěšnou vizi
budoucích Spojených států: Huxleyho Krásný
nový svět zkřížený s Orwellovým Devatenáct
set osmdesát čtyři.
Kniha získala v roce 2010 Salon Book
Award.
SSP – Edice Současná světová próza
PAWEL
HUELLE
Povídky chladného
moře
ALEXANDR
SOLŽENICYN
Meruňková
zavařenina
Přeložil Pavel Peč
Přeložil Libor Dvořák
Povídky významného polského spisovatele,
mj. autora slavného románu Davídek Weiser.
Kniha zavede čtenáře do okolí autorova
rodného města Gdaňsku, který je i nadále
pro Huelleho hlavním zdrojem inspirace.
Hrdinové povídek usilují o nalezení pravdy –
jedni ji hledají v Knize proměn, jiní v knize
sepsané univerzálním jazykem nebo
v tom, co dřímá pod povrchem vzpomínek.
Chladná, syrová atmosféra a vytříbený
autorův styl nás vtahují do světa fantazie
lidí severu, kde se člověk, písek a moře
stávají vyprávěním o paměti, identitě
a prapočátku. Základ knihy tvoří povídky
ze stejnojmenné sbírky, překladatel ve
spolupráci s autorem ale výběr pro české
vydání upravil a částečně doplnil o povídky
z jiných, v češtině dosud nepublikovaných
knih.
Po více než třiceti letech od prvních
Solženicynových próz jako Jeden den Ivana
Děnisoviče či Matrjonina chalupa se po
rozsáhlých projektech (Souostroví Gulag
a Rudé kolo) jeden z největších ruských
spisovatelů vrátil na počátku 90. let 20.
století ke komorní literární formě. Vznikl tak
soubor „povídek o dvou částech“, nazvaný
Meruňková zavařenina. Jejich děj pokrývá
téměř celé dvacáté století a zabývá se jak
boji občanské či Velké vlastenecké války,
tak kupříkladu i rozporuplným poválečným
osudem maršála Žukova. Solženicyn v těchto
„povídkách z 90. let“ potvrzuje, že povídková
forma je mu bytostně vlastní a že z této části
své tvorby nic nezapomněl.
Kniha vychází s finanční podporou
Ministerstva kultury České republiky.
41
Česká beletrie
Česká beletrie
Jako spisovatel debutoval r. 1998 pod jménem
Josef Urban románem Poslední tečka za Rukopisy.
O rok později vydal už pod svým jménem román
Sedmikostelí, přeložený později do třinácti jazyků.
V roce 2001 následoval ekologický horor Hastrman,
za nějž obdržel cenu Magnesia Litera za nejlepší
prozaické dílo. V průběhu let pak napsal další řadu
literárních děl např. Paměti poslance parlamentu,
Stín katedrály, Pole a palisáda, Mrtvý holky nebo
Lord Mord. Filmová podoba románu Santiniho
jazyk (2005) v režii Jiřího Stracha byla v roce 2011
uvedena Českou televizí.
MILOŠ URBAN
Praga Piccola
Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné
libeňské automobilové továrny na sklonku
Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých
letech první republiky. Dostáváme se do rodiny
Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva
syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno
a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že
bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do
světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu
málo, ale o to víc chce zůstat v továrně, u výroby
automobilů.
Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval
vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou,
a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající
povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne
a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si
sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde.
Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do vyšší společnosti, tráví volné
neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách, zároveň se propadá do
hluboké vztahové krize. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu přátelé doporučí
odejít do Anglie, než vypukne další světová válka.
42
UKÁZKA
Cesta se náhle rozšířila a já vjel do neznámého prostředí, obydlené rokle, jakou bych
čekal snad někde v podhůří Šumavy. Ale na
periferii Prahy? Tady to byla civilizace, žádná
divoká noclehárna, a přece jsem se s takovou
bídou u nás v Libni nikdy nesetkal. Dělnická
kolonie malá jako jedna z cikánských vesnic,
které jsme viděli na Slovensku. Tady však bylo
všechno čisté a uklizené, střechy vyspravené
térem, omítky bílé, na dvorečcích šňůry s vypraným prádlem a všude, kde to jen šlo, záhony se zeleninou, mezi nimiž jsem kličkoval
a některé přejel.
Jakmile jsem před sebou, už na konci kolonie, uviděl křižovatku, kde se rokle rozšiřovala
a dělila do tří stejně mizerných cest, zapíchl
jsem ze samé nerozhodnosti čumák Alfy do
nejmenšího políčka pšenice, jaké jsem kdy
viděl – vyplňovalo prostor mezi malou chalupou, ještě menším špejcharem a vejminkem
v podobě chatrče stlučené z dříví vyplaveného
památnou povodní. Vystoupil jsem smířený
s trapnou situací, smekl čepici a sňal jezdecké
brýle. Pomalu ke mně přicházely hubené děti
a civěly na mě jako domorodci na cestovatele
pátrajícího po prameni Nilu.
Sáhl jsem do peněženky a podal nejbližšímu chlapci všechny čtyři bankovky, co jsem
tam našel. Ať je dá tátovi. Kluk řekl, že táta je
v práci. Tak mámě. Váhavě si peníze vzal a od-
nesl do nevelkého stavení, o něž se opíraly dva
ještě menší domky. Čekal jsem, že se kluk vrátí s matkou a budou mi děkovat jako Indové
sáhibovi. Vrátil se sám a podával mi bankovky.
„Máma děkuje a nikomu o nás neříkejte,
pane. Nechceme, aby o nás někdo věděl. Nechceme platit daň, nemáme z čeho,“ odříkal
jako básničku.
„Ale tady jste docela na ráně,“ řekl jsem.
„Zabloudil jsem ze silnice, co vede támhle
nad úvozem. Je to veřejná cesta.“ Kluk si
otřel bankovkami nos a nedůvěřivě pohlédl,
kam jsem ukazoval.
„Tam je cesta?“ podivil se.
Přišoural se stařík ohnutý jako líska. Natáhl
ruku a poděkoval za almužnu. Chlapec mu peníze podal. Stařík hekl: „Bůh ráčiž zachovat
císaře a jeho rodinu.“
Osmělilo se několik dalších, kteří sledovali výjev z oken. Pomalu vycházeli z chalup,
mužů oproti ženám pomálu, ale byl mezi nimi asi čtyřicetiletý podměrečný chlap v bílé
hasičské kombinéze. Došel až ke mně a namáhavě se nadechl, pískalo mu na plicích.
Kolonie, řekl, není obec, a je tedy zbavená
povinnosti platit daně. Odvětil jsem, že si mě
pletou, pokud si myslí, že jsem z berňáku,
a i kdybych byl, jakou daň by měla jejich kolonie platit? A komu? Patří ještě pod Prahu,
a jestli ano, pod kterou?
JIŽ VYŠLO:
Poslední tečka za Rukopisy| Sedmikostelí
Hastrman| Paměti poslance parlamentu
Stín katedrály| Santiniho jazyk
Pole a palisáda| Mrtvý holky| Michaela
Lord Mord| Boletus Arcanus
43
Česká beletrie
Česká beletrie
EMIL HAKL
Narodil se jako Jan Beneš v březnu roku 1958
v Praze. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka,
obor tvorba textu. Pracoval jako aranžér, knihovník,
strojník, zvukař, reklamní textař, literární redaktor,
novinář a časopisecký editor. V roce 1988 zakládá
spolu s několika dalšími volné literární sdružení
Moderní analfabet. Těžištěm aktivity sdružení byla
pravidelná autorská vystoupení v různých pražských
i mimopražských klubech. Na ně pak navázala podobná
činnost v Literárním klubu 8. Spolupracoval také
s literárním Pant klubem.
Prózu začal psát v roce 1998. Publikoval v řadě
sborníků a knižních výborů (Německo, Rakousko,
Polsko, Slovinsko, Francie, Velká Británie).
Novela O rodičích a dětech vyhrála v kategorii próza cenu Magnesia Litera v roce 2003,
byla přeložena do řady jazyků a byl podle ní natočen stejnojmenný celovečerní film
(rež. Vladimír Michálek). Více o autorovi nově na www.emilhakl.cz.
Skutečná událost
Hlavní postavy nového románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu
těsně po tragické střelbě na ostrově. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé
teroristické skupině RAF. Z tíživé atmosféry se vrací zpátky do Prahy, aby zjistil, že jednomu
z trojice zabavilo kvůli banální pohledávce exekutorské komando dům a ještě k tomu mu jen
tak pro zábavu vyděsili ženu natolik, že skončila v psychiatrické léčebně. Kamarádi se sejdou,
aby podpořili postiženého. Z nezávazně odlehčené konverzace vznikne položertem plán, jak
se proti státní zvůli bránit. Jeden z trojice se však rozhodne plán dotáhnout.
Jak je u autora obvyklé, nejde o přímočarý příběh. V ději se mísí útržky z historie německé
RAF s letargickou českou realitou, milostná zápletka s vůlí aspoň jednou udělat něco, co
by postihlo pravého viníka. Zprvu ležérně, leč se smyslem pro detail líčený děj postupně
získává na napětí, až vyvrcholí akcí. Sice tak trochu nechtěnou, českou, rozpačitou, nicméně
vraždou. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti. Poprvé se však v jeho próze objevuje
aktivní prvek – čin jako jediné možné řešení.
44
UKÁZKA
Jedu do práce. Krok davu zní v pěším tunelu
metra jako chorál. Mnozí nevědomky sladí rytmus, jiní ho tvrdošíjně sabotují. Zní to, jako
by se dvě stě dobrovolníků učilo stepovat ve
Svatovítském chrámu.
Zvoní telefon – Evžen. Spontánní přepad
je jeho styl.
„Jestli jsi poblíž,“ říká, „mám návrh – stav
se na kafe.“
„Dyť bydlíš v Průhonicích, ne?“
„Jsem ve starým mátině bytě.“
„Půl devátý – na kořalku brzo, navíc jedu do háku.“
„Kdo mluví vo kořalce, na kafe, pičo.“
„A tak jo, kafe dám.“
„Poď.“
Jedu po eskalátoru zpátky, vystupuji na
náměstí. Beru to kolem fontány, pod níž se
povalují opuchlá noční ptáčata, k cihlovému
činžáku. Půl metru od mé hlavy proletí svazek
klíčů, třískne o chodník. Evženův starý způsob, jak otevírat návštěvám.
Šlapu po nekonečném schodišti.
Usedám na terasu schoulenou pod hřebenem střechy. Nad námi komíny, hromosvody, kominické lávky. Před námi model Prahy
v ranním oparu.
Evžen nalévá calvados pálený svým slovenským otcem. Otci je dvaasedmdesát, je vynálezce, hýří nápady a kojí se nadějí, že jednoho
dne fantasticky zbohatne. Nejnovější želízko
v ohni je brynza v prášku. Plánuje export do
půlky Evropy.
Calvados je krycí pojem. Tatík sbírá a nechává bez milosti zkvasit vše, co vypotí polodivoké sady kdesi za Galantou.
Evžen je už Pražák. Tuhý chlapíček s vyholenou kulovitou hlavou. S nazeleno obarvenou
kozí bradkou. Pokérované pracky, sem tam
piercing, součást jeho zaměstnání. Ke korporaci patří jeden až dva úleťáci – maskoti.
Ti bez přestání baví ostatní a k tomu makají
jak fretky, protože jsou na očích.
Jinak má FFUK, přehled, rozum, vtip. Charizma, řekla by Kája.
Hledíme na vnitroblok. Na stříbrozlatou
kotlinu za ním. Na měděně svítící pás smogu, na mlžný lavor pod Petřínem. Na slunečními meči prosekaný kouř nad městem.
„Nebudu tě nudit osobníma trablema,“ povídá. „Ňáký novinky?“
„Psali, že vodpálej atomovku.“
„Kde?“
„Někde tady.“
„Kdy?“
„Až je naserem.“
„Kde jí vemou?“
„Maj jí tu schovanou.“
„Dřív nebo pozdějc to tu někdo vybílit
musí.“
„Jaktože seš tady?“ ptám se.
„Vzali mi barák.“ (...)
JIŽ VYŠLO:
Konec světa | Intimní schránka Sabriny Black | O rodičích a dětech | O létajících objektech
Let čarodějnice | Pravidla směšného chování | Intimní schránka Sabriny Black (Final Cut)
45
Česká beletrie
Bilingvní tituly
ONDŘEJ ŠTINDL
JOSEF BOLF
Ondřej Štindl (*1966) je scenárista a filmový
kritik; jeho scénář k filmu Pouta (2010) získal
obě nejprestižnější česká profesní ocenění:
Českého lva i Cenu české filmové kritiky.
Josef Bolf (*1971) patří k nejrespektovanějším
tuzemským výtvarníkům střední generace;
jeho díla jsou zastoupena v celé řady českých
i zahraničních galerií.
Mondschein
Dystopický román Mondschein Ondřeje Štindla se
odehrává ve světě, kde lidskou civilizaci zničila řada
blíže neurčených katastrof. Možná poslední město
osídlila komunita přeživších, totalitářské společenství
je řízeno charismatickým vůdcem a zásadami
pseudonáboženského učení Nového začátku.
Pravidla života určuje i strach před přetrvávajícím
nebezpečím smrtelné nákazy. Paralelní existenci
lidé mohou vést ve virtuálním světě, kde nacházejí
iluzi plnohodnotného života a svobodné vůle. Erik
Vilks, hlavní hrdina knihy, žil stejně, dokud v duchu
neuslyšel podivně známou melodii, jež v jeho mysli
vyvolává obrazy života, který snad kdysi vedl.
Příslušník privilegované kasty pracovníků ústředí se
rozhodne odhalit svůj skutečný příběh, najít pravdu,
která může být osvobozující i otřesná… Štindlova
próza navazuje na tradici dystopického žánru, jak ji vymezila zahraniční i domácí klasika
(Orwell, Dick, Tevis), přitom ovšem nabízí původní a dobře vystavěný příběh o hledání osobní
identity a fungování lidské společnosti.
Svébytnou, paralelní rovinu příběhu vytvářejí ilustrace Josefa Bolfa, jednoho
z nejrespektovanějších výtvarníků střední generace, jenž se podílel i na námětu knihy.
46
JAMES JOYCE
Kočka a čert/
The Cat and the
Devil
ISAAC BASHEVIS
SINGER
Hádanka/A Riddle
Přeložil Martin Pokorný
Ilustrovala Saša Švolíková
Ať už se povídky nositele Nobelovy ceny
I. B. Singera odehrávají v jeho rodném Polsku
nebo v Americe, jeho pozdějším domově,
jedno mají společné: představují nám svět
hemžící se rázovitými postavami, svět vášní
a posedlostí, svět neskonalého tajemství.
Autor, jak sám říká, píše „o skupině lidí, kteří
jsou zbytku světa – a mnohdy i sami sobě –
dosud hádankou: o východoevropských
židech hovořících jidiš, kteří zahynuli
v Polsku, nebo emigrovali do USA“.
Tento výbor se snaží být reprezentativním
vzorkem Singerovy povídkové tvorby a jsou tu
zastoupeny jak jeho „duchařské“ povídky, tak
ty, které líčí obyčejné – třebaže neobyčejné –
lidi. Setkáme se tu tedy s takovými postavami
jako s prostou Tajbele a jejím záhrobním
nápadníkem, s jurodivým newyorským
impresáriem Šlojmelem, s nenapravitelným
rouhačem Chazkelem, s krásnou, ale smutnou
štamgastkou bistra Ester a jinými, jejichž
osudy nás okouzlí i hluboce dojmou.
Bilingvní vydání pohádky, kterou James
Joyce napsal v roce 1936 jako dopis svému
vnukovi.
Významný irský prozaik a básník, jenž
svým dílem patří mezi přední autory
20. století a je považován za největšího
experimentátora moderního románu, se
narodil a vyrůstal v Dublinu v katolické
rodině. Studoval na jezuitském gymnáziu
a posléze na univerzitě v Dublinu. Po
ukončení studií odchází do Evropy, kde
prožije až na několik návratů do Irska
celý život. Celé jeho dílo je však dětstvím
a pobyty v Irsku protknuto a silně
ovlivněno.
Přeložili Antonín Přidal a Lenka Sobotová
47
Bilingvní tituly
Thrillery, detektivky
BELINDA
BAUEROVÁ
ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY
Antoine de Saint-Exupéry se narodil roku 1900 ve
francouzském Lyonu. Po studiu na gymnáziu, kde
měl lepší známky z přírodních věd než z literatury,
se neúspěšně hlásil na Námořní akademii; poté
nastoupil na Vyšší uměleckou školu, kde studoval
architekturu. Během vojenské služby získal
letecké oprávnění a jako pilot převážel poštu
z francouzského Toulouse do senegalského Dakaru.
Pracovní zkušenosti z tohoto období zpracoval ve
svém prvním románu Kurýr na jih (Courrier sud,
1929). Zalétával také letecké linky v jihoamerické
Patagonii a zde sepsal svůj druhý román Noční let
(Vol de nuit, 1931). V roce 1935 se pokusil přeletět
z Paříže do Saigonu, s letadlem havaroval v libyjské poušti a před smrtí ho zachránila jen
náhodně procházející karavana beduínů. Tento zážitek mu mezi jinými posloužil jako
východisko Malého prince (Le Petit Prince, 1943), poeticko-filozofického příběhu, který
svého autora celosvětově proslavil. Jeho dalšími díly jsou romány Země lidí (Terres des
hommes, 1939), Válečný pilot (Pilote de guerre, 1942) a nedokončený fragment Citadela
(Citadelle, 1948). V roce 1944 vyrazil nad provensálské pobřeží na válečný průzkumný let,
ze kterého se už nevrátil. Havarované letadlo bylo nalezeno až v roce 2004 u ostrůvku
Riou nedaleko Marseille, okolnosti Saint-Exupéryho smrti zůstávají dodnes neznámé.
Malý princ/
Le Petit Prince
Belinda Bauerová vyrůstala v Anglii a Jižní
Africe. Nyní žije ve Walesu. Pracovala
jako žurnalistka a scenáristka. Originální
psychologický thriller plný napětí Vřesoviště je
její prvotina a hned za něj v roce 2010 získala
od britské asociace autorů detektivek jednu
z nejprestižnějších cen – Zlatou dýku. Tento
román následovaly ještě další dva úspěšné
romány, v nichž osudy hlavního hrdiny rozvíjí.
Vřesoviště
Přeložila Jitka Fialová
Dvanáctiletý Steven Lamb doufá, že zlomí prokletí své
těžce zkoušené rodiny, když zjistí, co se stalo s jeho
strýcem, který před dvaceti lety ve svých jedenácti
beze stopy zmizel právě v době, kdy v okolí zakopával
zneužité dětské oběti sériový vrah. Exmoorské
vřesoviště Steven prohledává dlouho marně, a proto
se pustí do nebezpečné hry: uvězněnému vrahovi
pošle dopis…
Přeložila Michala Marková
„Namaluj mi beránka.“ Touto větou osloví malý
kudrnatý chlapec s šálou zkroušeného pilota,
který havaroval v saharské poušti. Odkud se hoch
vzal? Přiletěl opravdu se spřežením husí z daleké
planety? Nebo je Malý princ jen výplodem
pilotovy fantazie?
Procítěný snový příběh, který podněcuje
jak dětskou fantazii, tak filozofické sklony
dospělých, lze číst jako pohádku, alegorii
i symbolický existenciální román. Malý princ
vychází jako vždy s autorovými ilustracemi,
poprvé však v bilingvním česko-francouzském
vydání.
48
„Schopnost Bauerové přepínat mezi perspektivami
dvanáctiletého chlapce a sériového vraha ve
středních letech prostě bere dech… Její debutový
román je příslibem mnoha dalších skvělých knih.“
– The Post and Courier
49
Thrillery, detektivky
JANE
CASEYOVÁ
Thrillery, detektivky
ZORAN DRVENKAR
Jane Caseyová (*1977) se narodila a vyrostla
v Dublinu. Po studiích na Oxfordu se usadila
v Londýně, kde žije se svým manželem. Je autorkou
tří úspěšných detektivních románů; nyní pracuje na
své čtvrté knize.
Zoran Drvenkar (*1967) pochází z Chorvatska.
Ve třech letech se s rodiči přestěhoval do
Berlína. Od roku 1989 se na plný úvazek
věnuje psaní knih pro děti i pro dospělé.
S oblibou mění žánry, píše sci-fi, detektivní
romány, thrillery i příběhy pro děti. Jeho texty
sesbíraly řadu cen, z nichž nejvýznamnější je
Německá cena za literaturu pro mládež
(za knihu Die Kurzhosengang, 2005).
Beze stopy
Sorry
Přeložila Jarka Stuchlíková
Přeložila Michaela Škultéty
Když v irském městečku zmizí dvanáctiletá Jenny,
uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe
než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje
naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako
dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne
beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její
rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco
přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání
alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším
stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí
něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví
Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování,
a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu,
pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji
jen policie…
Román Beze stopy je napínavá psychologická
detektivka se strhující atmosférou; přestože jde
o debutovou prózu, ocitla se kniha záhy na žebříčku
britských bestsellerů, stejně jako autorčiny následující
knihy The Burning a The Reckoning.
Jsou čtyři – dva muži a dvě ženy. Kamarádí se už od
základní školy. Je jim kolem třiceti, ale moc toho
zatím nedokázali, buď jsou nezaměstnaní, nebo je
práce nebaví, a taky v osobním životě je pronásleduje
smůla. Jednoho dne dostane jeden z nich nápad založit
agenturu s názvem Sorry, která se bude z pověření
klientů omlouvat za způsobená příkoří – tu nespravedlivě
propuštěnému zaměstnanci, tu zase podvedené milence.
Čtveřice nápad uskuteční a k údivu všech slaví úspěch.
Každý rád zaplatí pěknou sumu za možnost zbavit se
pocitů viny a špatného svědomí. Jenže pak dostanou
hrdinové zakázku, která je úplně vykolejí – mají se
omluvit brutálně zavražděné mrtvole a zadavatelem
je sám vrah. A ten má ještě další požadavky – zamést
stopy, odklidit mrtvolu atd. A členy agentury drží pěkně
v šachu, ví o nich všechno, o každém jejich hříchu
a podlosti. A tak se hrdinové proti své vůli čím dál víc
zaplétají do nebezpečné, skličující hry...
Překladová práva byla prodána do 14 zemí, mj. do
Velké Británie a USA.
50
„Drvenkar vystavěl spletitý,
napínavý děj s děsivě krutými
zločiny, který se odvíjí v mnoha
liniích a umně zpochybňuje
role pachatelů i obětí.“
– Der Spiegel
51
Thrillery, detektivky
Thrillery, detektivky
MARK EDWARDS
LOUISE VOSSOVÁ
TANA
FRENCHOVÁ
Když britští autoři Louise Vossová
a Mark Edwards se svými knihami
Chyť vlastní smrt a Jak zabít Kupida
dlouho nemohli v zavedených
nakladatelstvích uspět, rozhodli
se, že si je vydají „samizdatem“ na
internetu. Obě elektronické knihy
měly mezi čtenáři obrovský ohlas
a Vossová a Edwards se jako první
nezávislí autoři umístili na 1. místě
prodejního žebříčku knižního portálu Amazon. Britské nakladatelství HarperCollins
poté knihy převzalo pod svá křídla a s velkým úspěchem je vydalo i v papírové podobě.
Mark Edwards pracuje jako marketingový ředitel ve společnosti poskytující
studentské půjčky, Louise Vossová je organizátorka koncertů na Kingstonské
univerzitě. V současné době pracují na pokračování thrilleru Chyť vlastní smrt.
Přeložila Pavla Koseková
52
Ztracený přístav
Přeložil Petr Pálenský
Jak zabít Kupida
Začínající spisovatel Alex by pro svou učitelku
Siobhan udělal cokoliv. Posílá jí erotické vzkazy, nosí
jí květiny, kupuje jí drahé prádlo a značkové oblečení.
Postává pod jejími okny, vyhrožuje jejímu bývalému
příteli, maže z jejího počítače maily, které hrozí, že by
mohly zhatit jeho plány. Nedělají snad tohle všichni
zamilovaní? Tohle přece není stalking – to je láska.
Vyděšené Siobhan se nakonec podaří Alexe odradit,
jenže vzápětí zjišťuje, že už bez něho nedokáže
žít… a rozhodne se pomstít. Z oběti se stává stalker,
ze stalkera oběť. Je v lásce opravdu dovoleno vše,
včetně vraždy?
Příběh plný absurdních situací, nepředvídaných
zvratů i temného humoru střídavě vypráví stalker
a jeho oběť. Překvapivý závěr s kuriózním happy
endem je ujištěním, že pro každého se najde životní
partner, bez ohledu na to, jak vyšinutý je.
Tana Frenchová (*1973) vyrůstala v Irsku, Itálii,
USA a Malawi a od roku 1990 žije v Dublinu.
Vyučovala herectví na dublinské Trinity College
a pracuje v divadle, filmu a dabingu. Za román
V lesích (Argo, 2010) získala v roce 2008 cenu
Edgara Allana Poea (An Edgar Award) za nejlepší
první román. V roce 2008 vyšla další úspěšná
a vysoce hodnocená Podoba (Argo, 2011).
Její knihu Na věrnosti v roce 2010 zařadil deník
The New York Times mezi deset nejúspěšnějších
titulů roku a Tana Frenchová v ní opět dokládá své
mistrovství psychologické detektivky.
obálka
bude
V nedostavěném a jen z části obydleném satelitním
městečku za Dublinem dojde k vraždě dvou dětí
a jejich otce. Matka je převezena na intenzivní péči
a bojuje o život. Případu se ujímá Dělovka Kennedy,
vyšetřovatelské eso dublinského oddělení vražd. Zprvu
se spolu se svým mladším parťákem Richiem domnívají,
že případ je jasný: Pat Spain se stal obětí hospodářské
krize, takže zabil svoje děti, pokusil se zabít i svou ženu
Jenny a nakonec spáchal sebevraždu. Je tu však až
příliš mnoho nevysvětlitelných okolností a stopy vedou
dvěma směry zároveň. Navíc se ke slovu hlásí i Dělovkův
soukromý život. Jeho sestra Dina, která se o případu
dozví ze zpráv, začíná mít opět psychické problémy
a vzkřísí něco, o čem se Dělovka domníval, že má pevně pod kontrolou – něco, co se v těch
končinách jednoho léta přihodilo jejich rodině, když byli ještě děti...
JIŽ VYŠLO:
V lesích
Podoba
Na Věrnosti
53
Thrillery, detektivky
Thrillery, detektivky
KEIGO
HIGAŠINO
Keigo Higašino (*1958) patří v současnosti
k nejčtenějším japonským spisovatelům.
Proslavil se hlavně příběhy žánru
foto
„mystery“, v nichž se často dotýká
Zdenka
i společenské problematiky. Původně
pracoval jako technik ve firmě Denso,
avšak po úspěchu svého prvního románu
Po škole (Hókago, 1985) se začal ve
svých 27 letech naplno věnovat tvůrčímu
psaní. Mezi jeho neznámější romány
patří díla Tajemství (Himicu, 1998), Bílá
noc (Bjakujakó, 1999) nebo Oddanost
podezřelého X (Jógiša X no kenšin, 2005),
za který Higašino získal významnou Naokiho cenu, udělovanou spisovatelům populární
literatury. Za svá díla obdržel i mnohá jiná ocenění a důkazem jeho oblíbenosti je
rovněž fakt, že většina jeho románů a povídek se dočkala filmového nebo televizního
zpracování.
Oddanost podezřelého X
Přeložil Martin Tirala
Román Oddanost podezřelého X prozaika Keiga
Higašina vypráví příběh Jasuko, která v sebeobraně
zavraždila svého bývalého manžela. Všechny stopy
se jí snaží pomoci zahladit soused Tecuja Išigami,
geniální matematik, jenž je do ní bezmezně zamilován.
K vyšetřování zločinu je však přizván profesor Manabu
Jukawa, Išigamiho přítel ze studií. Jukawa, známý též
pod přezdívkou Galileo, postupně odkrývá pravdu, a to
navzdory přerušenému vyšetřování ze strany policie.
Román získal několik japonských literárních
cen včetně prestižní Naokiho ceny pro spisovatele
populární literatury.
54
obálka
Pavel
UKÁZKA
„Problém je, jak na to bude pohlížet policie.
Myslím, že s touhle lží neobstojíte.“
„Proč myslíte?“ zeptala se Jasuko, ale potom si uvědomila, že právě touto otázkou potvrdila, že lhala.
Išigami ukázal na pravou ruku mrtvého.
„Na zápěstích a hřbetech rukou jsou otlačeniny. Když se dobře podíváte, jsou ve tvaru
prstů. Pravděpodobně když ho někdo zezadu
škrtil, muž se ze všech sil snažil ze smyčky vymanit. Vypadá to na otlačeniny prstů někoho, kdo ho držel, aby mu v tom zabránil. To
je zcela zřejmé.“
„To jsem taky udělala já.“
„Paní Hanaoko, to je nemožné.“
„A proč?“
„Škrtila jste ho přece zezadu. Abyste ho
ještě držela za ruce, je zhola nemožné. Na to
by byly potřeba čtyři ruce.“
Proti Išigamiho argumentaci nebyla Jasuko
schopna nic namítnout. Měla pocit, jako by se
ocitla v tunelu, z něhož není cesty ven.
Odevzdaně svěsila hlavu. Išigamimu stačil jediný pohled na to, aby si tohle všechno
domyslel. Policie bude jistě pátrat mnohem
důkladněji.
„Já nechci, aby s tím byla Misato nějak spojována. Chci zachránit alespoň ji…“
„Já taky nechci, abys šla do vězení,“ řekla
uplakaně Misato.
Jasuko si zakryla obličej dlaněmi. „Co mám
tedy dělat?“
Měla pocit, jako by vzduch v místnosti
zhoustl a ztěžkl. Zdálo se, že ji jeho tíže rozdrtí.
„Pane Išigami,“ osmělila se Misato. „Pane
Išigami, vy jste přeci nepřišel mámě poradit,
ať se udá…“
Išigami odpověděl až po menší odmlce.
„Zavolal jsem vám, protože jsem vám chtěl
pomoct. Pokud se chcete udat, nic proti tomu
nemám, ale jestli to udělat nechcete, samy
dvě to nezvládnete.“
Jeho slova přiměla Jasuko sundat si ruce z obličeje. Vždyť už tehdy, když jí tenhle
muž telefonoval, naznačoval něco podobného. Že jenom ve dvou tu mrtvolu odstranit
nesvedou…
„Existuje způsob, jak celou věc vyřešit,
aniž bychom se musely udat?“ zeptala se
opět Misato.
Jasuko zvedla obličej. Išigami mírně naklonil hlavu. V jeho tváři nebyl ani náznak
vzrušení.
„Buď skrýt, že k zločinu vůbec došlo, anebo to udělat tak, abyste se spáchaným činem
nebyly spojovány. Každopádně tu mrtvolu musíme odstranit.“
„Myslíte, že to dokážeme?“
„Misato!“ napomenula ji Jasuko. „Co to
říkáš?“
„Bude to těžké. Ale nikoli nemožné.“
Išigamiho způsob mluvy nadále postrádal
jakékoli emoce. Ale Jasuko díky tomu jeho
slova zněla mnohem logičtěji.
„Mami,“ řekla Misato. „Necháme si od pana
Išigamiho pomoct. Jinak to nezvládneme.“
„Ale to nejde…“ dívala se Jasuko na Išigamiho.
Ten svýma úzkýma očima upřeně zíral šikmo před sebe. Jako by v klidu čekal na to, až
se matka s dcerou rozhodnou.
Jasuko si vzpomněla na to, co jí říkala Sajoko. Podle ní ji má tento učitel matematiky
rád. Chodí si kupovat bentó, jen když se ujistí,
že je Jasuko v obchodě.
55
Thrillery, detektivky
Thrillery, detektivky
ANTHONY
HOROWITZ
AKIF
PIRINÇCI
Anthony Horowitz je renomovaný autor předloh
k detektivním seriálům (Vraždy v Midsomeru,
Foylova válka a Hercule Poirot) a příběhů pro
děti i dospělé z oblasti hororu a fantasy. Ve svém
novém románu kongeniálně navazuje na dnes
již klasické dílo Arthura Conana Doyla líčící
dobrodružství brilantního detektiva Sherlocka
Holmese. Anthony Horowitz jako první po
mnoha letech získal oficiální svolení od dědiců
práv na dílo A. C. Doyla, aby v Domu hedvábí
nezapomenutelnou postavu legendárního
detektiva opět oživil. Román tak doplňuje slavný kánon případů Sherlocka Holmese
a je neocenitelným přírůstkem do knihovničky všech milovníků detektivní literatury.
Akif Pirinçci se narodil v roce 1959
v Istanbulu, o deset let později
emigroval s rodiči do Německa,
kde žije dodnes. Jeho prvotina,
milostný příběh Slzy vždycky
znamenají konec, vyšla knižně,
když mu bylo pouhých 21 let.
Pozornosti kritiky a mimořádného
úspěchu u čtenářů se však
dočkal až jeho následující román
Felidae, svérázná detektivka
s kočičími hrdiny. Od té doby se Pirinçci etabloval jako uznávaný bestsellerový autor
kriminálních románů.
Dům hedvábí
Francis
Přeložila Barbora Rozkošná
Přeložila Alena Sabolová
Sherlock Holmes, nejslavnější soukromý detektiv,
muž pronikavého intelektu a bleskového úsudku, se
vrací v novém příběhu z pera svého věrného přítele
a kronikáře, doktora Johna Watsona. Píše se rok
1890 a u dveří bytu číslo 221B ulici Baker Street
zvoní vyděšený obchodník s obrazy – v mrazivých
londýnských ulicích ho sleduje záhadný cizinec
s čerstvou jizvou v obličeji. Zdánlivě triviální případ,
který Sherlocka Holmese zavede z Londýna až do
přistěhovaleckých čtvrtí amerického Bostonu, se však
záhy mění v drtivou noční můru. Dvojice vyšetřovatelů
postupně odhaluje tajemné spiknutí, jehož odhalení
hrozí otřást samotnými základy Britského impéria.
Mazaný, chytrý a vtipný detektiv Francis je jakousi
kocouří kombinací Sherlocka Holmese, Phila Marlowa
a Jamese Bonda. Sotva vyřešil svůj první zapeklitý
případ vražedné série pomateného nápravce světa
(Felidae, Argo 2008), už čelí další hrůze. Tentokrát
je jeho nepřekonatelné inteligence a neomylných
instinktů zapotřebí v zapadlé venkovské díře, kam
odjíždí se svým člověčím druhem neboli – jak ho
láskyplně nazývá – „otvíračem konzerv“. To, co
zpočátku vypadá jako vítaná změna prostředí, se záhy
změní v krvavou odyseu. Francis se ve svém novém
revíru ještě nestačí ani pořádně rozkoukat, a už
objevuje první zohavenou mrtvolu. Pokud je někdo
s to vyřešit tento případ točící se kolem slepých koček
a zuřivých lovců, pak je to jedině Francis. Ovšem
zvířecí krutost a lidské šílenství si žádají svou daň…
„Horowitz rozehrál dokonalou partii. Jeho Sherlock si nebere servítky.“
– The Guardian
JIŽ VYŠLO:
Felidae –
Kočičí detektivka
„Zdá se to nepravděpodobné, ne-li nemožné, ale je to pravda: Holmes se vrátil – a je
v dokonalé kondici!“
– The Independent
56
57
Mýty a legendy – ilustrovaná řada
Sci-fi a fantasy
O obrovi, který
neměl srdce v těle
Norské pohádky
Přeložila Jarka Vrbová
Ilustrace Theodor Kittelsen, Erik Werenskiold
a Otto Sinding
Argonautica
Přeložil Josef Jaroš
Ilustroval Michal Singer
Nové vydání dosud jediného českého
básnického překladu ve své době proslulého
díla helénistického básníka Apollónia
Rhodského. Ten ve svém eposu zpracoval
slavný řecký mýtus o plavbě hrdiny Iásona
a jeho druhů, Argonautů, na lodi Argó do
Kolchidy za zlatým rounem, stejně jako
následný tragický příběh Iásona a Médeie.
Kniha vychází k 20. výročí existence
nakladatelství Argo.
Svazek obsahuje všechny pohádky, jež po
vzoru bratří Grimmů v 19. století vydali
sběratelé Peter Christen Asbjornsen
a Jorgen Moe. Všem sto devatenácti
pohádkám je v tomto českém překladu
ponechán jejich původní rozsah i osobitý
styl. Autenticitu sbírky podtrhuje i použití
dobových romantických ilustrací Theodora
Kittelsena, Erika Werenskiolda a Otty
Sindinga.
SERGEJ
LUKJANĚNKO
Konkurenti
Přeložila Iva Dvořáková
Velkoměstským životem jemně znavený
moskevský třicátník Valentin alias Katran,
profesí novinář, si jednoho večera všimne
zvláštního inzerátu začínajícího slovy
Hledáme piloty orbitálních bombardérů.
Mohl by ho jen tak přejít. Ale je na něm
cosi zvláštního. Osud tomu chce, že
Valentin v noci (jak jinak než podnapilý)
navštíví personální agenturu Hvězdná
hodina, kde se za mnoha úsměšků nechá
z legrace naverbovat do vesmírné armády.
Lukjaněnkův nový fantasy román je jako vždy
čtivý a vtipný, jako vždy vybízí k zamyšlení –
a navíc se tentokrát úzce proplétá se známou
„vesmírnou“ počítačovou hrou.
Nová hlídka
Přeložila Iva Dvořáková
Proroctví. Proroctví pro celý čarodějný svět.
Podaří se je utajit? Uslyší je Jiní anebo
všichni lidé? Je vůbec ještě zapotřebí světa
Hlídek, Světla, Tmy a čarodějů? Přichází
prorok, neiniciovaný desetiletý chlapec,
Jiný, Světlý. A přichází také Tygr, stvoření
z nočních děsů Williama Blakea. Nikdo
ho nezná. Ví se jen, že jde po prorokovi
a Inkvizice odmítá pomoci. Bdí ještě někdo
jiný nad rovnováhou Světla a Tmy?
JIŽ VYŠLO:
Noční hlídka | Denní hlídka | Šerá hlídka | Poslední hlídka | Hvězdy, ty studené hračky
Svět stínu | Bludiště odrazů | Lživá zrcadla | Nanečisto | Lord z planety Země
Trix Solier – Čarodějův učeň | Spektrum | Rytíři čtyřiceti ostrovů
Hledači nebe I. – Chladné břehy | Hledači nebe II. – Nadchází ráno
58
59
Edice Fantastika
Edice Fantastika
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON
ISAAC ASIMOV
(1920–1992) byl jedním z nejplodnějších
a nejslavnějších mistrů žánru science fiction. Jeho
nejznámějším dílem jsou tzv. dějiny budoucnosti,
skládající se ze dvou proslulých cyklů – Robotů
a Nadace (za ten druhý získal roku 1966 cenu Hugo.)
Mezi jeho nejlepší romány patří Konec věčnosti a Ani
sami bohové. Nepominutelná je také jeho povídková
tvorba, zejména dvaatřicet povídek, v nichž
formuloval známé tři zákony robotiky. Roku 1986
mu byla udělena Nebula pro „Velmistra žánru“. Svůj
bohatý život popsal ve třech autobiografiích. Isaac
Asimov bezesporu byl a stále ještě je gigantem světové
SF a svým dalekosáhlým vlivem mimo žánr pomáhal fantastice se začlenit do hlavního
proudu všeobecné literatury.
Ocelové jeskyně
Přeložil Zdeněk Lorenc
Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane
příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat
přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem,
jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou
hysterii, má pocit, jako by se celý svět zbláznil.
Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let
vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto
uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný
Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu.
Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále
sílí. Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané,
obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly
osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty
zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany
podřizovat se jejich podmínkám.
Roboti a impérium
Přeložil Jan Pavlík
Roboti úsvitu
Lidstvo stojí znovu na rozcestí. Od doby,
kdy Elijáš Baley vyřešil případ „vraždy”
humanoidního robota Paneela, pomohl
doktoru Fastolfovi zvítězit ve volbách na
Auroře a tak umožnil Zemi osídlit nové světy,
uplynula dvě století. Draví a rychle sílící
pozemšťané vtrhli do vesmíru a Vnější světy
pomalu přicházejí o svou sílu a převahu
nad Zemí. Mohou ještě zvrátit rovnováhu
sil – tím, že Zemi úplně zničí. Vesmířanka
Gladia a roboti Daneel a Giskard jsou vrženi
do víru událostí, které začínají krystalizovat
v osudový konflikt, na jehož výsledku závisí
celá budoucí existence lidstva.
Přeložil Karel Čermák
Lidstvo je na pokraji katastrofy. Elijáš Baley
se při řešení svého nového velkého případu
dostává na hlavní z vesmířanských světů –
Auroru. Případ je to velice neobvyklý. Byl
zničen humanoidní robot Jander Paneel,
dvojče Elijášova kolegy Daneela, a hlavním
podezřelým je vesmířanský robotik a politik
dr. Han Fastolfe, kandidát na funkci
předsedy Rady Aurory.
Hlavním motivem příběhu je Baleyho
snaha prosadit po staletí přerušené
obnovení kolonizace Galaxie lidmi.
A Fastolfe je jedním z mála, kdo podporuje
myšlenku, aby se nové kolonizace mohla
zúčastnit i Země.
JIŽ VYŠLO:
Kosmické proudy | Nadace | Nadace a Říše | Druhá Nadace | Nadace
na hranicích | Těžká planeta | Já, robot | Počítačoví piráti | Nadace a Země
PŘIPRAVUJEME:
Hvězdy jako prach | Konec věčnosti | Nahé slunce
60
61
Edice Fantastika
Edice Fantastika
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON
PATRICK ROTHFUSS
(*1973) žije ve svém rodném Wisconsinu,
kde vyučuje na univerzitě. Sám byl věčným
studentem, který si nevěděl rady s tím,
jakým směrem se má vydat. Řadu let
studoval chemické inženýrství, klinickou
psychologii, filosofii, středověkou historii,
orientální drama, antropologii, sociologii…
Po devíti letech strávených na vysokých
školách byl profesory donucen studium
ukončit a absolvovat v oboru anglického
jazyka. Mezitím zjistil, že umí psát. Psal
poezii, satirické sloupky pro noviny,
humorné scénáře do rádia. Dva měsíce
před tím, než absolvoval, dokončil projekt,
na němž strávil sedm let tvrdé práce,
rozsáhlý příběh o životě muže jménem Kvothe. Vrátil se na univerzitu, kde se naučil
tolik milovat studium, aby na ní sám vyučoval, a dlouho čelil dopisům odmítajícím
Kvothův příběh, až se mu díky šťastné náhodě podařilo sehnat vydavatele. Dnes se
o Jméno větru vydavatelé doslova přetahují, vždyť román byl velmi rychle prodán do
více než dvaceti zemí. Autor miluje svět a postavy, které vytvořil, miluje vědomí, že
lidé dostanou šanci se s jeho postavami také setkat. Jméno větru získalo několik cen
a celou řadu různých nominací, bezpochyby jde o jeden z nejlépe přijatých fantasy
románů současnosti.
Strach moudrého muže
Přeložila Jana Rečková
Pokračování vřele přijatého románu Jméno větru je
v rámci žánru fantasy jednou z nejočekávanějších
událostí nadcházejícího období. Druhý díl trilogie
Kroniky Královraha odpoví na řadu otázek, ale spolu
s novými Kvothovými životními osudy přinese
i řadu nových. „Každý moudrý člověk se bojí tří
věcí: rozbouřeného moře, bezměsíčné noci a hněvu
mírumilovného muže.“ Kvothe opouští Univerzitu
a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle
zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky.
Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá
pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným
62
N. K. JEMISINOVÁ
Sto tisíc království
Přeložila Jana Rečková
arkanikem a po stopách skupiny žoldnéřů
vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo
přepadává poutníky na Králově cestě. Při
tom všem samozřejmě nezapomíná ani
na hledání odpovědí, jež by mu umožnily
pomstít vraždu jeho rodičů. Tím však jeho
četná dobrodružství nekončí, nebyl by to
Kvothe, aby se nezapletl s ženou, tentokrát
s okouzlující Felurian, které žádný muž
neodolal, aniž by za to nezaplatil životem…
Pod jejím vedením se Kvothe dozvídá
mnohem víc nejen o ženách, ale i o pravé
povaze magie. A přitom podniká další kroky
na dlouhé cestě za osudem hrdiny, aby se
posléze naučil, jak nesmírně obtížné bývá,
když se člověk ještě za svého života stane
všem známou legendou.
Kniha vychází ve dvou obálkových
mutacích.
Yeine Darr je vyvrženec z barbarského
severu. Když její matka za záhadných
okolností zemře, je dívka povolána do
velkolepého města zvaného Nebe. Teprve
tam zjistí, že je jmenována dědičkou krále.
Náhle se ocitá ve středu nemilosrdného
boje o moc a je postavena proti příbuzným,
o jejichž existenci do té doby netušila.
Bojuje o svůj život a přitom je čím dál
hlouběji vtahována do tajemství halícího
matčinu smrt a do krvavé historie vladařské
rodiny, jíž se stala součástí.
Románový debut mladé autorky se okamžitě
dočkal bouřlivého přijetí ze strany žánrové
kritiky i čtenářů. Autorka za něj získala cenu
Locus a bezpočet nominací včetně těch na
ceny Hugo, Nebula a World Fantasy Award.
JIŽ VYŠLO:
Jméno větru I., II.
PŘIPRAVUJEME:
Dotisk – Jméno větru
v nové podobě.
63
Literatura pro děti
Literatura pro děti
DAVID
WALLIAMS
foto???
David Walliams je britský herec a scénárista,
spolutvůrce populární komediální série
Little Britain (Malá Velká Británie), za kterou
se svým kolegou Mattem Lucasem obdržel
tři ceny BAFTA a British Comedy Award.
V roce 2008 napsal svou první knihu pro
děti. Literární kritici jej dnes označují za
nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky
brilantní příběhy s překvapivou pointou
a černým humorem dávají tomuto označení
za pravdu. Argo postupně vydá jeho čtyři
knihy pro děti. Jako první se k českému
čtenáři dostane Babička drsňačka. Vypráví
se v ní příběh o předsudcích a toleranci,
o překvapivých odhaleních a jedné šíleně
troufalé loupeži.
Budete se smíchy popadat za břicho. Možná budete i brečet. Ale nikdy se nebudete nudit
a nikdy se už na svět a lidi kolem sebe nebudete dívat stejnýma očima.
Babička drsňačka
Přeložila Veronika Volhejnová
Ilustroval Tony Ross
Ben je k smrti otrávený, zase má strávit víkend
u babičky: „Vždyť je s ní děsná nuda! Se všema starýma
je nuda. Telka jí nefunguje, pořád chce jenom hrát
scrabble a smrdí kapustou!“ Pěkně tvrdý odsudek z úst
nezletilce, jenže to ještě Ben netuší dvě věci:
1) Jeho babička kdysi byla proslulou lupičkou šperků.
2) Celý život kula plán, jak ukradnout korunovační
klenoty, a proto teď potřebuje Benovu pomoc!
Babička vypadala úplně jako z učebnice:
Pan Smraďoch
Přeložila Veronika Volhejnová
Ilustroval Tony Ross
Jako ukázka bude
ilustrace z knihy,
kde je babička
s popiskami.
dodá Saša
Benova babička MILOVALA knihy a pořád do
nějaké koukala. Měla je nastavěné na policích, vyskládané na parapetech, vyrovnané
v rozích.
Nejradši měla detektivky. Knížky o gangsterech, bankovních lupičích, mafiánech a tak.
Ben si nebyl tak docela jistý, jaký přesně je
mezi tím rozdíl, ale zdálo se mu, že gangsteři jsou nejhorší.
Ben sice strašně nerad četl, ale rád si prohlížel obálky těch babiččiných knih. V pestrých barvách tam byla vyvedená rychlá auta
a krásné ženy a Benovi se ani nechtělo věřit,
že ta jeho nudná babička vážně ráda čte knížky, které vypadají tak dobrodružně.
Proč je tak posedlá gangstery? myslel si Ben.
Gangsteři nebydlí v přízemním domku. Gangsteři nehrají scrabble. Gangsteři nejspíš nesmrdí kapustou.
Pan Smraďoch patří do kategorie hodně
divných románových hrdinů. Žije na lavičce
v parku a svému jménu dělá opravdu čest.
Je to ten nejsmradlavější smraďoch pod
sluncem. Dvanáctileté Chloe to ale rozhodně
nebrání v tom, aby se s ním spřátelila.
Jasně, páchne, ale na druhou stranu na ni
nikdy nikdo nebyl tak milý jako on. A tak
se Chloe rozhodne, že milého bezdomovce
tajně ubytuje v kůlně na zahradě svých
rodičů. Jenže schovejte takového
smraďocha! Chloe brzy pozná, že některá
tajemství můžou být velmi nebezpečná
a od katastrofy je dělí jen malinký krůček.
Kouzelně neuctivý a zároveň dojemný příběh
vypráví o tajemstvích, přátelství i docela
obyčejném životě.
Pro děti od 10 let.
PŘIPRAVUJEME:
Týpek v ženských šatech
Miliardovej kluk
64
65
Literatura pro děti
Literatura pro děti
CHRIS PRIESTLEY
Příšerné příběhy
z temného tunelu
DAVID DVOŘÁK
Kašpárek v rohlíku
Ilustrace Matěj Němeček a Lukáš Urbánek
Kašpárek v rohlíku je společný
hudebně-kabaretní projekt party známých
hudebníků (M. Caise, Mardiho, L. Dusilové,
B. Šrůmové, D. Kollera, T. Graves aj.), který
má početnou skupinu fanoušků napříč
generacemi. Velká kašpárkovská ilustrovaná
kniha přináší písňové texty a notové zápisy
ze všech dosud vydaných alb a singlů.
Propojují je intermezza ze života Kašpárka
od jeho narození až po založení kapely
a její vstup na Olymp české národní zábavy!
A samozřejmě nebude chybět ani spousta
komiksů a ilustrací Matěje Němečka i Lukáše
Urbánka včetně řady hustých vychytávek.
66
Třetí várka „příšerných příběhů“ se
tentokrát veze po kolejích, v kupé
strašidelného vlaku. Robert Harper cestuje
z otcovského domu do internátní školy.
Poprvé jede sám vlakem; kupé, do kterého
se posadil, se postupně zcela zaplní.
Vlak náhle zastaví, právě před tunelem,
a Robert nedokáže zjistit, proč nejedou
dál. Všichni v kupé usnuli, až na krásnou
a trochu podivnou dámu, která sedí naproti
Robertovi. Dají se do řeči; dáma pak chlapci
začne vyprávět děsivé příběhy, při kterých
stydne krev v žilách. Roberta během
vyprávění kdovíproč přemáhá spánek.
Dokáže se mu ubránit? A dojede do cílové
stanice?
Pro děti od 12 let.
Přeložila Lucie Křesťanová
Ilustroval David Roberts
Čůrej!
Čůrej sem a čůrej tam
Čůrej jako velkej pán
Vestoje i za běhu
Žlutý srdce do sněhu
Každej se rád vyčůrá
Zadara i za bůra
A čůrej sem, sem, sem
Čůrej dovnitř, čůrej ven
Řekni si, kam čůrat mám
Já se ti tam vyčůrám
Ať seš s partou nebo sám
Čůrej sem a čůrej tam
JIŽ VYŠLO:
Příšerné příběhy strýce Montaguea
Příšerné příběhy z Černé lodi
67
Literatura pro mládež
Literatura pro mládež
CAT
PATRICKOVÁ
ALYSON
NOËLOVÁ
Americká spisovatelka Alyson Noëlová je
autorkou celé řady knih pro mládež. Debutovala
v roce 2005 románem Faking 19, velkou pozornost
kritiků a řadu ocenění získala její kniha Saving
Zoë (2007), největší čtenářské obliby se pak
dočkala několikadílná série Nesmrtelní (The
Immortals). První díl vyšel v roce 2009 pod
názvem Evermore (česky Napořád, Argo 2010)
a záhy se probojoval mezi nejprodávanější knihy
v USA, mimo jiné se vyhoupl na nejvyšší příčku
žebříčku New York Times Bestsellers. Překladová
práva byla prodána do 34 zemí celého světa.
Americká spisovatelka Cat Patricková žije
nedaleko Seattlu s manželem a dvěma
malými dcerami-dvojčaty. Debutovala
v roce 2011 románem pro mládež Forgotten
(česky Zapomnění ).
foto
???
Zapomnění
Přeložila Lucie Simerová
Temný plamen
Přeložila Michaela Škultéty
Také ve čtvrtém dílu série Nesmrtelní se Ever potýká
s úskoky svého úhlavního nepřítele, bezcharakterního
Romana. Když se jeho vinou hrdinčina nejlepší
kamarádka Haven ocitla na pokraji smrti, Ever
jí dala napít elixíru nesmrtelnosti. Zachráněná
Haven je však teď natolik opojena svými nečekaně
nabytými schopnostmi, že svým lehkovážným
chováním ohrožuje všechny Nesmrtelné. Ever se ji
proto ze všech sil snaží přivést k rozumu. Zároveň
dál hledá způsob, jak zlomit Romanovu kletbu, která
jí a Damenovi zapovídá jakýkoli vzájemný tělesný
kontakt. Když se Ever nakonec odhodlá k riskantnímu
magickému rituálu, netuší, že dává v sázku sebe, své
přátelství s Haven i lásku k Damenovi....
Láska je dar. Vášeň je prokletí.
JIŽ VYŠLO:
Napořád
Modrý měsíc
Země stínů
68
„Jmenuji se London Laneová. Až na pár týpků si o mně
všichni myslí, že jsem normální, obyčejná holka. Moc
o sobě nemluvím a pečlivě se schovávám za svou masku.
Lidi by totiž asi stěží pochopili, že si nevzpomínám
na nic, co se kdy v minulosti stalo. Zato ale znám
budoucnost – svoji i všech okolo mě. Od té doby, co
znám Lukea, lépe řečeno – co se s ním každý den znovu
seznamuju –, vidím ve svých vizích pohřeb. Jenže
nedokážu zjistit, kdo umřel. A mám strach, aby to nějak
nesouviselo s Lukem.“
Každé ráno v 4:33 se Londonin mozek restartuje
a všechny její vzpomínky na uplynulých 24 hodin
nenávratně zmizí. Hrdinka si proto den co den píše
poznámky, aby např. věděla, co měla včera na sobě, co
se stalo, co probírali ve škole. Občas se jí taky náramně hodí, že může využít svoje znalosti
o budoucnosti. Zkrátka: London si události pamatuje tak dlouho, dokud se nestanou...
A jediný, koho ve svých budoucích vzpomínkách nevidí, je její kluk Luke.
„Pamatuji si budoucnost a zapomínám
minulost. Moje vzpomínky, dobré i špatné,
důležité i bezvýznamné, se ještě nestaly.“
69
odborná
literatura
Edice ALITER
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN A PASEKA
JOHN D. BARROW
100 věcí, o kterých
nevíte, že je nevíte
J. CRAIG VENTER
Rozluštěný život
Přeložil Jaroslav Drahoš
Když 26. června 2000 ohlásil Craig Venter,
jeden z vizionářů a předních vědců našeho
věku, v Bílém domě, že byl rozluštěn lidský
genetický kód, přitáhl pozornost celého
světa. A prezident Clinton tehdy ve svém
projevu pronesl památnou větu: „Dnes se
učíme jazyku, v němž Bůh stvořil život.“
Ve své knize představuje autor čtenáři svou
životní cestu k objevu, cestu, která byla
dlážděna mnoha vědeckými úspěchy, spory
a bitvami, i svůj vlastní genetický kód.
Jeho kniha je však víc než jen životopis.
Je to i kronika, která zachycuje jedno
z nejnapínavějších a nejvýznamnějších
dramat století. Poprvé ve své historii
jsme se dostali tak daleko, že jsme mohli
rozplést tajemství skryté v našem, lidském,
genetickém kódu. Jak však stále víc
pronikáme do tohoto tajemství, začínáme
chápat, že představa, že z genetického kódu
můžeme jako z křišťálové koule vyčíst svou
budoucnost, je spíš mýtus než skutečnost.
Venterova kniha se stejně jako Watsonova
kniha Tajemství DNA stane klasikou.
Některé věci o světě můžeme pochopit jen
prostřednictvím matematiky. Tato knížka
nabitá informacemi nám dá odpovědi
na sto základních otázek týkajících se
naší existence. Odhaluje spletité otázky,
objasňuje hádanky a vrhá světlo do tmavých
koutů. Od vítězství v loterii, sázení na
dostizích a úniku před medvědy, přes
sport, Shakespeara, Google, teorii her,
opilce, rozvodové vyrovnání k riskantnímu
účetnictví, od chaosu do nekonečna...
Na vše najdete odpovědi!
BRIAN COX, JEFF
FORSHAW
Proč platí E=mc2?
... a proč by nás to
mělo zajímat
Přeložil Jan Havlíček a Jana Hájková
Přeložil Martin Žofka
Dva mladí profesoři částicové fyziky
z University of Manchester s nakažlivým
nadšením vyprávějí o moderní fyzice, která
stojí za pracemi Alberta Einsteina a jeho
následovníků. Jejich výklad nevyžaduje
žádné předběžné znalosti, k přiblížení látky
používají jednoduché a neotřelé příklady
a čtenáři k pochopení celého problému stačí
bystrý rozum – hodně bystrého rozumu.
Oba autoři jsou přes svoje mládí a odborné
úspěchy i zkušenými popularizátory, jsou
také nositeli četných řádů a vyznamenání.
71
Edice ALITER
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN
Edice ZIP
Edice ZIP
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN
MITCHELL BEGELMAN,
MARTIN REES
Osudová přitažlivost
gravitace
CLIFFORD A.
PICKOVER
Kniha
o matematice
Od Pythagora
po 57. dimenzi – 250
milníků historie
matematiky
Přeložil Pavel Paloncý
Přeložil Petr Holčák
WALTER LEWIN,
WARREN
GOLDSTEINM
Z lásky k fyzice
Od konce duhy až po okraj
času – putování po divech
fyziky
Přeložila Ina Leckie
Walter Lewin vede na MIT přednášky
ze základů fyziky. Proslavil se zejména
přístupnou, zábavnou až výstřední formou,
kterou svým přednáškám dává a která z něj
udělala osobnost známou i mimo akademické
prostředí (velké pozornosti se dočkaly
záznamy z přednášek na YouTube). Lewin ve
své knize ukazuje čtenáři, že fyzika je mocný
a nádherný nástroj, s jehož pomocí lze
proniknout ke skrytému mechanismu, jenž
řídí běh světa kolem nás. Lewin o tom říká:
„Seznamuji lidi s jejich vlastním světem,
světem, v němž žijí a který znají, ale nedívají
se na něj jako fyzikové. Zatím.“
72
Autor nás ve 250 stručných kapitolách
provádí důležitými milníky historie
matematiky a otevírá před námi
svět plný nesmírných záhad a krásy.
Fundovaně a s láskou představuje
nejvýznamnější matematické poznatky
a teorie spolu s jejich geniálními
objeviteli od Pythagora a Eukleida přes
Newtona, Eulera a Gausse po Gödela,
Mandelbrota a Picka. Najdeme zde ale
i ty nejpodivuhodnější hádanky a hříčky,
jaké kdy lidé vymysleli. Každou zastávku
doprovázejí ilustrace, které dokládají
tajemství a nádheru matematického
světa. Pickover ukazuje, jak matematika
proniká každou vědeckou disciplínou,
takže dokáže vysvětlit barvy západu
slunce i architekturu našeho mozku,
pomáhat při zkoumání vlastností
subatomárních částic i vzdálených
galaxií.
RICHARD PANEK
Čtyřprocentní
vesmír
Temná hmota, temná
energie a hledání zbytku
reality
Gravitace je v našem vesmíru dominantní
silou. Rees a Begelman, oba renomovaní
astrofyzikové, gravitaci zkoumají tam, kde je
nekonečně silná: v černých dírách. Černé díry
jsou ohromující objekty, které mají hmotnost
miliard Sluncí, ale pozorovat je můžeme jen
prostřednictvím mohutného přitažlivého
působení, které pohlcuje vše, co se octne v jejich
blízkosti. Osudová přitažlivost gravitace popisuje,
jak byly tyto nesmírně hmotné, ale neviditelné
objekty objeveny a co nám jejich existence
říká o vývoji vesmíru. Knihu doplňuje množství
názorných ilustrací a fotografií.
Přeložil Vít Penkala
Vědci se v poslední době snaží vysvětlit
jeden mimořádně matoucí rys našeho
vesmíru: jen čtyři procenta kosmu jsou
tvořena hmotou, ze které se skládáme
i my, naše knihy, každá planeta a hvězda.
O zbytku nevíme vůbec nic. Richard Panek
ve své knize líčí, jak vlastně vědci k tomuto
závěru došli. Poutavě, názorně a do detailů
vypráví o snaze nalézt „temnou“ hmotu
i ještě podivnější substanci zvanou temná
energie.
„Martin Rees a Mitchell Begelman jsou
v současnosti patrně největší autority
v oboru astrofyziky černých děr.“
– Stephen Hawking
73
Edice ZIP
Odborná literatura mimo edice
VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN
Autor je bývalý člen námořní pěchoty,
v současnosti redaktor New York Times.
Zpravodajsky referoval o 11. září 2001,
o událostech v ruském Beslanu či
teroristických útocích v Iráku.
Za mezinárodní zpravodajství
z Afghánistánu a Pákistánu obdržel v roce
2009 Pulitzerovu cenu.
ANTHONY
GIDDENS
Sociologie
C. J. CHIVERS
AK-47 proti zbytku
světa
Přeložila Blanka Knotková-Čapková,
Zuzana Krulichová, Daniela Orlando
a Tereza Kynčlová Jiroutová
Přeložil Dalibor Výborný
Autor předkládá historii vývoje a výroby
automatických zbraní od Gatlingova
kulometu přes neblaze proslulé AK-47
a M-16 až po moderní typy. Postupuje
historicky, všímá si použití samopalů
Kalašnikov (který v oblasti automatických
zbraní stále naprosto dominuje) ve
Vietnamu i v Afghánistánu, v Irsku
i v Iráku, a objasňuje jejich roli v dnešním
terorismu. Popisuje jak masové rozšíření
automatických zbraní a industrializaci
zabíjení, tak účinky, jaké mají projektily na
lidské tělo. Hovoří také o podnikatelském
aspektu, o rozpadu sovětského bloku
a následném uvolnění obrovského množství
automatických zbraní do oběhu. Kniha není
oslavou Kalašnikovova vynálezu, pouze
střízlivě popisuje jeho rozšíření a politický
a vojenský dopad jakožto ikonického
zástupce tohoto druhu zbraní.
74
„Kniha AK-47 je určena všem, koho
zajímá, jak se dnes vedou boje a proč
tomu tak je. G. J. Chivers nám poskytl
základní práci, kterou budou chovat
v úctě budoucí generace, budou-li se
nám snažit porozumět.“
– James Bradley,
autor knihy Flyboys –
skutečný příběh letecké války v Tichomoří
„Kniha AK-47... je vzorovým příkladem
badatelské práce, historického psaní,
vojenské odbornosti a upřímné úcty,
jakou chová voják ke zbrani, na kterou
je prostě spolehnutí.“
– Thomas Powers,
autor knihy Intelligence Wars
Kniha Anthonyho Giddense (*1938),
významného britského sociologa a ideového
otce tzv. třetí cesty – mezi klasickou
levicí a neoliberalismem –, je již řadu let
nejuznávanější učebnicí ve svém oboru.
Jedná se o elementární učební text, ve
kterém autor definuje klíčová sociologická
témata, jež zpracovává s vysokou odbornou
erudicí, přitom však nanejvýš čtivě
a srozumitelně. Vydání vychází z šestého,
podstatně přepracovaného a rozšířeného
anglického vydání z roku 2008, které
Giddens připravil ve spolupráci s Philipem
W. Suttonem
MARIE-JOSEPHE
CHALLAMELOVÁ,
MARIE THIRIONOVÁ
Spánek, sen
a dítě
Přeložil Tomáš Havel
Některé děti se naučí bez velké námahy
spát dostatečně a v přirozeném rytmu
záhy. Ale mnoho unavených rodičů, jejichž
děti z různých důvodů – nebo i zdánlivě
bezdůvodně – nemohou po dlouhé týdny,
měsíce, a někdy i roky spát, potřebuje podat
pomocnou ruku. Autorky, obě pediatričky
(jedna z nich je zároveň specialistka v oblasti
spánku), v této vstřícné a pro mnohé
uklidňující knize odpovídají na otázky, které
rodiče nespavých dětí často kladou.
75
Odborná literatura mimo edice
JAN JEŘÁBEK
Grafologie –
více než diagnostika
osobnosti – 6. vydání
PhDr. Jan Jeřábek vystudoval FFUK, obor
kulturologie. Jeho Úvod do grafologické
diagnostiky představuje široce syntetizující
přístup k problematice, který je podložen
letitou praktickou zkušeností. Vedle
psychologie rukopisu se intenzivně
zabývá také hlubinnou a humanistickou
psychoterapií, západními i východními
způsoby práce s tělem a různými aspekty
meditační praxe. V současné době je
předsedou České grafologické komory
v Praze.
Šesté, rozšířené vydání díla, které
spojuje úvod do studia grafologie
s aplikací grafologických znalostí na
poznávání psychických zvláštností
osobnosti.
76
ZDENĚK LYČKA
Na lyžích napříč
Grónskem
Reportáž z míst, kde ani
polární lišky nedávají
dobrou noc
Zpráva o ledové zemi, kterou si autor
zamiloval a málem tam zmrznul, když
se se třemi Dány vydal v dubnu 2011 ze
západního pobřeží na východ. Čtyřčlenná
výprava BIG ICE EXPEDITION 2011 napříč
grónským ledovcem urazila za 28 dní na
lyžích téměř 600 km. Vyprávění o cestě
bílou pustinou připomíná dobrodružné
klukovské výpravy, ale nezakrývá, že i přes
dnešní skoro dokonalé zabezpečení může jít
o život. Po Grónských mýtech a pověstech
Knuda Rasmussena, které autor přeložil
spolu se svou ženou Violou, představuje
knížka provázená působivými fotografiemi
Grónsko skutečné.
Odborná literatura mimo edice
GAIL
REICHSTEINOVÁ
Dřevo se stává
vodou
Přeložil Jiří Hes
Bolí vás večer záda? Vodní živel ve vašem
těle je oslabený. A pokud vám jaro
znepříjemňují alergie a snadno propadáte
návalům vzteku, možná je naopak příliš
silný element dřeva. Ve své dnes už slavné
knize se Gail Reichsteinová věnuje všem
pěti hlavním elementům čínské medicíny,
tedy vodě, dřevu, kovu, ohni a zemi,
a pokouší se v jasném a přehledném výkladu
ukázat, jak tyto principy vlastně fungují
a jak bychom s nimi měli pracovat, abychom
se cítili lépe.
JAN VALEŠKA
Slovník anglických
frázových sloves
a odvozených
jmenných složenin
Slovník anglických frázových sloves
je potřebnou pomůckou pro laika
i profesionála, stručně řečeno pro každého,
kdo se chce s angličtinou vypořádat na
vyšší než základní úrovni. Nikdo nikdy
nebude znát všechna frázová slovesa,
ale ta nejběžnější jsou pro praktickou
angličtinu nutná, a čím víc se jich člověk
naučí ovládat, tím lépe porozumí živému
mluvenému jazyku. Frázová slovesa patří
k vyšší jazykové výbavě. Pokud se nevzdáte
a dostanete se ve studiu až k nim, začnou
se před vámi lámat bariéry a vy se můžete
považovat za člověka, který opravdu umí
anglicky.
77
Odborná literatura mimo edice
Edice Dějiny Evropy
ALENA WAGNEROVÁ
Alena Wagnerová (*1936) vystudovala biologii
a pedagogiku, později dálkově divadelní vědu
a komparatistiku. Od roku 1969 žije v Saarbrückenu,
po roce 1989 střídavě v Saarbrückenu a v Praze. Píše
a publikuje od začátku 60. let, zejména sociologické
studie, literární eseje a prózy. V centru jejího zájmu
stojí především silné ženské osobnosti (S. Nádherná,
M. Jesenská, B. Němcová, Toyen aj.), dále Franz
Kafka a jeho rodina. Systematicky se už léta zabývá
česko-německými vztahy. Píše česky i německy a její
knihy vycházejí v Německu i u nás. Jako prozaička
debutovala novelou Dvojitá kaple (1982 v německém
překladu, česky 1991). Věnuje se také publicistice
a přispívá do českých a německých periodik.
NORA BERENDOVÁ
(EDD.)
Bol lásky prodejné
Když Alena Wagnerová připravovala svoji knihu o Sidonii
Nádherné (Argo, 2010), narazila v pozůstalosti
Sidoniina staršího bratra Jana na unikátní konvolut
několika desítek dopisů pražských lehkých žen a dívek
z prvního desetiletí dvacátého století. Na jeho základě
A. Wagnerová načrtla portrét Jana Nádherného, velmi
zajímavé, výrazné osobnosti s bohatým společenským
a kulturním životem a se silným sociálním cítěním
projevujícím se mj. právě ve vztahu k služebnicím lásky.
Na pozadí jeho styků s tímto polosvětem se nám tak
otevírá autentický a svým způsobem jedinečný pohled
do sociálního a pocitového světa příslušnic „nejstaršího
řemesla“ s jejich radostmi, bolestmi, touhou po lásce
i vypočítavostí. Součástí knihy je bohatý obrazový
materiál a také esejisticky pojatá studie o pražské prostituci, jejím prostředí a podobách
v prvním dvacetiletí dvacátého století z pera historičky Mileny Lenderové.
JIŽ VYŠLO:
Sidonie Nádherná
a konec střední Evropy
78
Kniha vychází
s finanční podporou
hlavního města Prahy.
Christianizace
a utváření
křesťanské
monarchie
Přeložil Milan Rydvan
sepětí státní a panovnické moci s procesem
christianizace, jež má ve svém důsledku
sloužit nejen k zesílení dohledu na nejširší
vrstvy poddanského obyvatelstva, ale
zároveň i k sakralizaci knížecí a královské
moci jako takové. Na základě písemných
i archeologických pramenů autoři mapují
obraz rozvoje křesťanské architektury,
proměny pohřebního ritu, rozvoj kultu
místních světců, často spojených
s panovnickou dynastií, a podobu
církevního života především ve venkovském
prostředí, v němž ještě v pozdním
středověku přežívaly relikty pohanství,
násilně vytěsňovaného či naopak
překrytého a pokřesťanštěného. Předností
této v dnešním dějepisectví jedinečné
práce je její důraz na komparaci. Její autoři
dospívají k závěru, že christianizace sice
ve všech zkoumaných oblastech vykazuje
velké množství shodných jevů, přesto v raně
středověkém Dánsku, Norsku, Švédsku,
Čechách, Polsku, Uhrách, u Polabských
Slovanů i na Kyjevské Rusi probíhaly jak
v časově, tak kvalitativně rozdílných fázích,
jež ve svém důsledku vedly k zformování
svébytné, zemské podoby křesťanství, která
si své specifické rysy podržela hluboko do
18. a 19. století.
Monografie předních evropských medievistů
(Nora Berendová, Robert Bartlett, Michael
H. Gelting, Sverre Bagge, Sæbjørg Walaker
Nordeide, Nils Blomkvist, Stefan Brink,
Thomas Lindkvist, Petr Sommer, Dušan
Třeštík, Josef Žemlička, Jozsef Laszlovszky,
Bela Zsolt Szakacs, Jonathan Shepard,
Stanisław Roszik, Przemysław Urbańczyk),
kteří se věnují dějinám raně středověké
Evropy, zkoumá počátky křesťanství ve
střední, severní a východní Evropě od
počátku 9. století do konce 12. věku.
Jednotliví autoři v ní analyzují pozvolné
a cílené nahrazování pohanských kultů
křesťanstvím. Důraz přitom kladou na
79
Edice Ecce homo
Edice Historické myšlení
LIBOR JAN
DETLEF BRANDES
Libor Jan (*1960) je profesorem dějin středověku
na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity
v Brně. Ve svých výzkumech se dlouhodobě věnuje
problematice přemyslovských dějin, především
13. století. K jejich hlubšímu poznání přispěl
především dvěma monografiemi Vznik zemského
soudu a správa středověké Moravy (2000) a Václav II.
a struktury panovnické moci (2006). Svůj badatelský
zájem zároveň věnuje i dějinám středověké církve
a církevních řádů, působících na území Českého
království a Moravského markrabství.
Profesor Detlef Brandes působil do svého emeritování na univerzitě Heinricha
Heineho v německém Düsseldorfu, kde se soustavně věnoval dějinách střední
Evropy s důrazem na české dějiny 20. století. Spolu s tím v rámci programu
česko-německé spolupráce několik let přednášel i na Fakultě sociálních studií
Karlovy Univerzity. Jeho badatelský zájem se od počátku jeho kariéry soustředil
na dějiny první republiky a tzv. Protektorátu. V pozdějším období pak svá
badatelská témata rozšířil i na problematiku odsunu a nuceného vysídlení Němců
z Čech a Moravy po skončení druhé světové války. Mezi jeho nejvýznamnější
práce, přístupné v českém překladu, patří monografie Cesta k vyhnání 1938–1945.
Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a z Polska (Prostor 2002)
a Exil v Londýně 1939–1943. Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko
a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem (2003).
Král na stříbrném
trůnu
Sudetští Němci
v krizovém roce 1938
V monografii předposledního
přemyslovského panovníka autor přináší
nové pohledy založené na několikaletém
studiu pramenů i moderní literatury.
V první části knihy představuje panovníkův
život v souřadnicích domácí i zahraniční
politiky, ve druhé se zamýšlí nad fungováním
středověkého státu, dvorským prostředím
a rytířskou kulturou, jíž se právě okolí
tohoto posledního velkého Přemyslovce
vyznačovalo. Všímá si také faktorů, které
spoluurčovaly směr vlády (královští rádci,
zemská šlechta, duchovní hodnostáři),
a dostatek prostoru věnuje i nálezům
bohatých stříbrných ložisek na Kutnohorsku
i expanzi české moci do Polska a Uher.
V posuzování vývoje české společnosti
přemyslovského období se do značné míry
rozchází s běžně publikovanými názory.
Václava II. zobrazuje jako panovníka
s bystrým úsudkem a silnou vůlí, jako jedince
na vrcholu společenské pyramidy, kterému
není nic lidského cizí.
Přeložil Petr Dvořáček
80
Mnichovská dohoda patří k nejstudovanějším
otázkám a problémům československých dějin. Kniha
známého německého historika Detlefa Brandese na
její prehistorii nahlíží očima obyčejných sudetských
Němců. Detailně analyzuje postoje jejich vůdčích
politických reprezentantů, kteří usilovali o připojení
Sudet ke třetí říši, spolu s tím pak zkoumá postoje
reprezentantů obecní samosprávy i obyčejných
Němců žijících v pohraničních oblastech, jejichž
názory se mnohdy od radikálních nacionalistů lišily,
ve svém důsledku však nedokázaly zabránit eskalaci
napětí, jež vyvrcholilo podepsáním mnichovské
dohody a jejím akceptováním tuzemskými
politickými stranami a mocenskými institucemi.
Kniha vychází
s finanční podporou
hlavního města Prahy.
Kniha vychází
s finanční podporou
hlavního města Prahy.
81
Edice Historické myšlení
obálka
nebo
ilustrační
obrázek
???
CHAD BRYANT
Praha v černém
Přeložil Eduard Geissler
Jedinečná práce mladého amerického
historika, jež zkoumá život v Praze
ovládané nacisty v době německé okupace.
Autor se v této knize věnuje jak politickým,
tak především hospodářským a sociálním
dějinám. Prostřednictvím mnoha
originálních analýz vykresluje každodenní
život v okupované Praze, chování
obyčejných Pražanů i politických elit ve
vztahu k Němcům. Stranou však nenechává
ani pražský kulturní a intelektuální život,
jejž autor nazírá jako jednu z forem české
národní rezistence vůči okupačnímu
režimu.
Edice Historické myšlení
PAVEL HIML,
JAN SEIDL,
FRANZ SCHINDLER
Miluji tvory pohlaví
svého
Homosexualita v dějinách
a společnosti českých zemí
Kniha obsahuje více než desítku studií
českých autorů mladší generace, kteří
se z různých úhlů pohledu věnují
stejnopohlavním vztahům coby
společenskému fenoménu v české minulosti
a přítomnosti. Její autoři přinášejí detailní
analýzu konkrétních případů stíhání
homosexuálního chování jak v 18., tak ve
20. století (mj. i v období 1939–1945),
z různých úhlů pohledu se soustřeďují na
dosud neznámé aspekty života homosexuálů
a vnímání homosexuality v socialistickém
Československu a dokládají pluralitu životních
perspektiv, představ a subkultur, spojených
tak či onak s homosexualitou po roce 1989.
MARTIN NODL
Středověk v nás
Autor se v této esejisticky pojaté práci
zamýšlí nad jen zdánlivou moderností
současného světa. Na příkladech
středověkého a současného vnímání
času, prostoru, prožívání dětství a stáří,
eschatologie, vztahu k penězům,
k uzavírání manželství, k migracím na větší
vzdálenosti i uvnitř města ukazuje, jak
mnoho mají lidé současnosti společného
s lidmi středověku, jak se v mnoha ohledech
jen zdánlivě změnily každodenní mody
lidského chování a myšlení. Mimo to si
detailně všímá stále rostoucí dohlížitelské
role státu, jenž člověka současnosti
v mnoha ohledech zbavuje dřívější
svobody, stejně jako ho ve svobodném
uvažování omezují společenské stereotypy
a předsudky.
82
(EDD.)
Francouzský švindl
svobody
Francouzská revoluce
a veřejné mínění v českých
zemích
Kniha vychází
s finanční podporou
hlavního města Prahy.
JIŽ VYŠLO:
Kniha vychází
s finanční podporou
hlavního města Prahy.
CLAIRE MADLOVÁ,
DANIELA TINKOVÁ
Tři studie o době Karla IV.
Člověk českého středověku (Nodl, Šmahel)
Monografie deseti českých a slovenských
autorů je věnována problematice
recepce myšlenek Francouzské revoluce
v českém prostředí přelomu 18. a 19.
století. Jednotlivé kapitoly se zaobírají
otázkami cenzury v Habsburské monarchii,
antirevoluční propagandy, zpochybňující
koncept svobody a rovnosti, sledování cizinců
jako potenciálních agentů či rozdílů mezi
postoji katolíků, evangelíků a svobodných
zednářů k Francouzské revoluci. Mimo to
autoři věnují pozornost i kronikářské reflexi
napoleonských válek v českém a moravském
prostředí, stejně jako bezprostředním
prožitkům války civilním obyvatelstvem,
pro které téměř nebylo rozdílu mezi
francouzskými a rakouskými vojsky.
83
Edice Každodenní život
Edice Každodenní život
DANIELA
TINKOVÁ
TOMÁŠ PETRÁČEK
Nevolníci
a svobodní, kníže
a velkostatek
Daniela Tinková (* 1973) patří k průkopnicím genderového
bádání u nás. Působí na Filozofické fakultě Karlovy
univerzity, kde výrazným způsobem uvádí v život vlivy
anglosaské a především francouzské historiografie.
Zákeřná mefitis
Zdravotní policie
a veřejná hygiena
v pozdně osvícenských
Čechách
Kniha Tomáše Petráčka představuje
jedinečný pokus o nový vhled do sociálních
dějin české společnosti 10–12. století.
Autor na základě dochovaných pramenů
zkoumá problematiku proměn osobní
svobody venkovského obyvatelstva, nově
analyzuje roli nevolnictví a otroctví v raně
přemyslovských Čechách či proměny
vlastnictví půdy a majetku a dispozice
s nimi. Spolu s tím originálním způsobem
analyzuje vznik knížecích a církevních
velkostatků, rozvoj hradské správy či vliv
služebné organizace na rozvoj osobní
svobody původně závislých řemeslníků.
Provokativní závěry, k nimž autorův výzkum
dospěl, tak vrhají na nejstarší české dějiny
zcela nové světlo.
Kniha se věnuje několika důležitým aspektům
ve své době ambiciózního projektu tzv.
„zdravotní policie“. Tento osvícenský
pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy
jako „veřejná hygiena“ nebo „sociální
medicína“. Tinková se zaměřuje na některé
důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen
zdravotně-policejní spisy, ale i praxe
osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se
nejen přiblížit roli „miazmat“ a „mefitických
výparů“, záhadných jevů, jimiž byl ještě
v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí,
ale také počátky zdravotní osvěty mezi
prostým obyvatelstvem. Mimo to se zajímá
i o ustavování „úředních lékařů“, především
krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své
roli pilířů zdravotní policie reprezentovali
úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní
oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah
o nové normování soukromého života se
věnuje i otázkám hygienizace „veřejného“
prostoru, zejména v podobě odsouvání
a likvidace „nebezpečných míst“, jaká
představují jatka, mrchoviště či bažiny.
JIŽ VYŠLO:
Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa
Antropologické přístupy v historickém bádání
Tělo, věda, stát | Jakobíni v sutaně
84
Edice Memoria medii aevi
JORDANES
Gótské dějiny/
Římské dějiny
Přeložil Stanislav Doležal
Autor gótských (Getica) a římských dějin
(Romana), sepsaných kolem roku 550 n. l.,
stojí na pomezí mezi dvěma epochami.
O jeho životních osudech není mnoho
známo vyjma faktu, že se sám hrdě hlásil
k příslušnosti ke germánskému kmeni
Gótů. Jeho dějiny Gótů přinášejí mnoho
unikátních informací o historii tohoto
kmene a lze je zařadit po bok obdobných
„národních historií“ (např. Paula Diacona
či Řehoře z Toursu). Přes jistá omezení
spočívající v množství smyšlenek a nepravd,
které autor do díla vložil, se jedná o zásadní
a nenahraditelný pramen ke zkoumání
doby tzv. stěhování národů. V případě rané
historie Gótů je Jordanes dokonce naším
jediným narativním zdrojem. Oba spisy
můžeme zároveň vnímat i jako neocenitelné
očité svědectví o hluboké proměně světa,
kultury i společnosti na sklonku římského
starověku a nástupu evropského středověku.
85
Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku
Letopis Jarlochův
a Vincenciův
HELMOLD Z BOSAU
Slovanská kronika
Přeložil Anna Kernbach
Přeložil Jan Zdichynec
Letopisy Vincenciův a Jarlochův jsou někdy
označovány za tzv. druhé pokračování
Kosmovy kroniky. Vincenciův spis je věnován
králi Vladislavovi a jeho manželce Juditě,
odrážejí se však v něm především autorovy
osobní zážitky a zkušenosti, takže spis má
místy ráz spíše osobních pamětí. Těžiště jeho
análů představuje milánské tažení, v letech
1158–1160, jehož se účastnil v družině krále
Vladislava. Jarloch, který svým vyprávěním
na Vincencia navazuje, byl opatem
premonstrátského kláštera v Milevsku
a svůj letopis psal z pohledu vyšší církevní
hierarchie. Zmiňuje abdikaci Vladislava I.
a následné spory o moc, z nichž vyšel načas
jako vítěz Soběslav II., v roce 1179 jej však
vystřídal kníže Fridrich, jehož Jarloch často
kritizuje za proticírkevní postoje. Samotný
text Jarlochova letopisu končí líčením
smíru mezi bratry Vladislavem Jindřichem
a Přemyslem Otakarem I. roku 1198.
Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy
o dějinách Polabských Slovanů (Venetů),
byl saský kronikář Helmold, který žil ve
12. století (1120–1177) a byl knězem v Bosau
nedaleko Plönu. Ve svém díle popisuje
okolnosti christianizace rozsáhlých území
Svaté říše římské obývaných Polabskými
Slovany. Své vyprávění rozdělil do dvou částí:
první začíná již na přelomu 8. a 9. století
v době Karla Velikého a končí rokem 1168.
Druhá popisuje děje až do roku 1171. Ve svém
díle uvádí řadu odjinud neznámých detailů
k dějinám dnes již téměř zmizelého etnika
a jeho kronika představuje, spolu s kronikou
Adama Brémského Činy biskupů hamburského
kostela (Argo 2009), jeden z nejdůležitějších
pramenů ke středověkým dějinám rozsáhlých
pobaltských oblastí.
86
Knihy vychází s finanční podporou
Ministerstva kultury České republiky.
Historická literatura mimo edice
MARTIN NODL,
FRANTIŠEK
ŠMAHEL (EDD.)
Rituály, ceremonie
a rituály pozdního
středověku
Obsáhlá a obrazově bohatá monografie
mapuje slavnosti, ceremonie a rituály,
jež našly uplatnění v prostředí Českého
království v období pozdního středověku.
Autorský kolektiv předních českých
medievistů v ní na základě širokého spektra
dochovaných pramenů, písemné i obrazové
povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz
slavností, ceremonií a festivit, jež došly
uplatnění v různých sociálních prostředích
14. a 15. století. Hlavní důraz je přitom
v knize kladen na panovnické dvory,
v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly
sakrální podoby, uplatňovaly v největší
míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela
o královských pohřbech, Václava Žůrka,
jenž z nového úhlu pojednává o královských
korunovacích, či Martina Nodla, jenž
se věnuje opomíjené problematice
zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí
panovnického dvora rituální jednání
nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby.
Na lucemburském dvoře vznikaly normy
a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti
ceremoniální povahy pro bezprostřední
potomky a příští generace. České prameny
sice autorům neumožnily odpovědět na
všechny otázky, jež nastolilo dynamicky
se rozvíjející západoevropské bádání,
soustavný důraz na komparaci s prostředím
německým, francouzským, anglickým,
polským a uherským však v této monografii
vede k závěru, že především díky dvorskému
prostředí císaře Karla IV. došlo v českých
zemích k rozvinutí pestré škály dvorských
slavností a ceremoniálů, jež ve starším
období nacházely jen chabý ohlas. Důraz na
komparaci se západoevropským prostředím
se v knize projevuje i v kapitolách
věnovaných rituálům, slavnostem
a ceremoniím v prostředí slezských knížat
(Martin Čapský), české aristokracie
(Robert Šimůnek), domácích prelátů
i papežských nunciů (Antonín Kalous),
a v prostředí českých a moravských měst,
v nichž se slavnosti a ceremonie uplatnily
především ve styku s panovníkem (Tomáš
Borovský) a v nichž hrají prim rituály
a ceremonie holdování, vazalských slibů,
přísah, slavnostních panovnických vjezdů
a samozřejmě i rodinných slavností, jež ale
v pozdním středověku ještě nijak výrazně
nenapodobovaly dvorské, královské
prostředí.
87
Historická literatura mimo edice
SIMONETTA
CERRINIOVÁ
Simonetta Cerriniová (*1964) je italská historička,
která se již několik let systematicky zabývá spiritualitou
templářského řádu. Studovala na Katolické univerzitě
v Miláně a na pařížské Sorbonně.
Historická literatura mimo edice
FRANTIŠEK
ŠMAHEL
Templářská revoluce
Přeložil Jindřich Vacek
Tato historická studie vychází z nových poznatků
a nově objevených pramenů k počátkům dějin
templářského řádu, které autorka získala na základě
důkladného pátrání v archivech po celém světě
(včetně Říma, Brugg, Baltimoru a dokonce i Prahy).
Na základě jejich rozboru se znovu detailně zamýšlí
nad podstatou a charakterem templářského řádu.
Pojednává o řádových pravidlech, každodenním
životě templářů či o osobnosti prvního velmistra
Huga z Payens. Cerriniová se zaměřuje na
novátorský charakter řádu a jeho specifičnost
(odmítání výlučného užívání latiny, myšlenku
založení alternativní společnosti v Jeruzalémě
řídící se novými životními pravidly, tolerantní vztah
templářů k islámu a představitelům muslimských elit atd.). Autorka vytváří nový obraz řádu
a vysvětluje, proč lze pokládat jeho založení za „revoluční čin“. Zničení řádu Filipem Sličným
vnímá jako přetnutí dvěstě let trvajícího „duchovního dobrodružství“.
František Šmahel (* 1934) patří k nejvýznamnějším
evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním
způsobem věnuje dějinám českého a evropského pozdního
středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny
vzdělání a univerzit, raného humanismu. V posledních
desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit
a pozdně středověké kultury.
Diví lidé
Kniha předního světového odborníka
na středověk je věnována imaginaci
středověkých lidí ve vztahu k fiktivním
postavám divých lidí, kteří v pozdním
středověku reprezentovali ideál čisté,
nezkažené společnosti. Výchozím
pramenem autorova zkoumání jsou rukopisy
Václava IV., v nichž se diví lidé vyskytují ve
střední Evropě v nejhojnější a nejbarvitější
podobě. Na pražské prostředí vázané
motivy přitom nazírá ve velmi širokém,
celoevropském srovnávacím spektru
a na jejich základě dochází k originálním
zjištěním ohledně imaginace pozdně
středověkého světa.
Kniha vychází
s finanční podporou
hlavního města Prahy.
JIŽ VYŠLO:
Život a dílo Jeronýma Pražského | Nalézání, setkávání a míjení v životě jednoho medievisty
Cesta Karla IV. do Francie (1377–1378) | Člověk českého středověku | Mezi středověkem a renesancí
Idea národa v husitských Čechách
88
89
Monografie
KOLEKTIV AUTORŮ
IVAN SOBOTKA
Tváře a oči
Monografie
Ivan Sobotka (1927–2008) vystudoval
v letech 1946–1951 AVU u profesorů
Sychry a Pukla. Vystavoval například
v galeriích Litera, Navrátil, Ztichlá klika,
Klatovy–Klenová, Moravské galerii,
Mostě a Lyonu, účastnil se též výstav
pořádaných Revolver Revuí (Vidět to tak
Hermína, Z výtvarného světa Revolver
Revue, Pocta Madoně). Od roku 2003
jsou jeho práce zastoupeny v Národní
galerii. Laureát Ceny Revolver Revue za
rok 1998.
Monografie Ivana Sobotky (1927–2008),
jednoho z nejpozoruhodnějších českých
malířů druhé poloviny 20. století, vychází
ve spolupráci s Galerií středočeského kraje
u příležitosti výstavy umělcova díla v Kutné
Hoře. Kniha představuje bezmála celé dílo
90
Abecední seznam autorů
Ivana Sobotky od raných olejů z padesátých
let minulého století až po kvaše ze začátku
druhého milénia. Podstatná část výboru
patří tvářím – kvašovým portrétům
neobyčejné síly, obrazům bezmála
monochromním, které mluví nejprostší
linkou výrazu tváře a očí.
Sobotka byl výrazný duchovní umělec,
jemuž se nedostávalo pozornosti, protože
o žádnou nestál. Maloval zcela svobodně,
a živil se proto vždy něčím jiným.
Výstavy nechtěl, vernisáží se většinou
neúčastnil, publicitě vzdoroval. Pojilo ho
přátelství s Věrou Novákovou a Pavlem
Brázdou, jejichž monografie už Argo
vydalo. Inspiroval se především produkcí
ultramontánní vydavatelské dílny Josefa
Floriana a byl radikálním pokračovatelem
portrétu románského stylu. Tradici pozdější
malby bezmála zavrhl a nacházel zálibu až
v moderně.
Albrightová, Madeleine
Asimov, Isaac
Baker, Nicholson
Barrow, John D.
Bauerová, Belinda
Begelman, Mitchell
Berendová, Nora
Bolf, Josef
Borges, Jorge
Brandes, Detlef
Bryant, Chad
Bukowskim, Charles
Cami, Pierre-Henri
Carroll, Lewis
Caseyová, Jane
Cerriniová, Simonetta
Coelho, Paulo
Cox, Brian
de Saint-Exupéry, Antoine
deWitt, Patrick
Drvenkar, Zoran
Dvořák, David
Eco, Umberto
Edwards, Mark
Foenkinos, David
Forshaw, Jeff
Franzen, Jonathan
Frenchová, Tana
Giddens, Anthony
Goldsteinm, Warren
Guenassia, Jean-Michel
Hakl, Emil
Harrisová, Alexandra
Hawley, Noah
Helmold z Bosau
Hesse, Hermann
Higašino, Keigo
Himl, Pavel
Høeg, Peter
Horowitz, Anthony
Huelle, Pawel
Challamelová, Marie-Josephe
Chivers, C. J.
Jan, Libor
Jerofejev, Venědikt
4, 5
60, 61
6
71
49
73
79
46
7
81
82
8, 9
12
12
50
88
10, 11
71
48
13
51
66
14
52
15
71
40
53
75
72
16, 17
44, 45
18
19
86
20
54, 55
82
21
56
41
75
74
80
22
Jeřábek, Jan
Jemisinová, N. K.
Jordanes
Joyce, James
Lukjaněnko, Sergej
Lewin, Walter
Lyčka, Zdeněk
Machiavelli, Niccolò
Madlová, Claire
McCarthy, Cormac
McCleenová, Grace
Nicholls, David
Nodl, Martin
Noëlová, Alyson
Norfolk, Lawrence
O‘Melvenyová, Regina
Pamuk, Orhan
Panek, Richard
Patricková, Cat
Petráček, Tomáš
Picková, Alison
Pickover, Cliford A.
Pirinçci, Akif
Priestley, Chris
Rees, Martin
Reichsteinová, Gail
Rothfuss, Patrick
Seidl, Jan
Shteyngart, Gary
Schindler, Franz
Singer, Isaac Bashevis
Solženicyn, Alexandr
Šmahel, František
Štindl, Ondřej
Thirionová, Marie
Tinková, Daniela
Tolkien, J. R. R.
Urban, Miloš
Valeška, Jan
Venter, J. Craig
Vossová, Louise
Wagnerová, Alena
Walliams, David
Walshová, Helen
Welsh, Irvin
76
63
85
47
59
72
76
23
83
38, 39
24, 25
26
83, 87
68
27
28, 29
30, 31
73
69
85
32, 33
72
57
67
73
77
62, 63
82
40
82
47
41
87, 89
46
75
83, 84
34, 35
42, 43
77
71
52
78
64, 65
36
37
91
Download

Ediční plán podzim/zima 2012