Hle, stojím u dveří a tluku
Javorník, 21.12.2010
P ř í p ra v a k v e č e ři P á n ě – a d v e n t n í
Vstup: Žd 3,7 Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Amen. Píseň: 193, 1–8 v. Svěř celý život Pánu
Text: Zj 3, 19-20
Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.
Ježíš stojí za dveřmi a chce vejít. Výklad tohoto verše je nám všem dostatečně známý: Ježíš klepe na dveře
tvého srdce. Chce vstoupit do tvého života. Jestliže mu otevřeš, vstoupí dovnitř. Jestliže necháš dveře zavřeny, Ježíš
nevstoupí. Záleží na tvém rozhodnutí.
Možná, že si říkáš: Ale vždyť já od malička věřím v Boha, a to snad stačí. Proč bych musel ještě otvírat nějaké
dveře a zvát Ježíše do svého života. Ep. Jk 2, 19 říká: „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří,
ale hrozí se toho.“ Někteří evangelíci jsou v nebezpečí, že budou už jen samotnou víru, že Bůh je, považovat za
křesťanství. Člověk, který vyrostl ve věřící rodině, může mít za to, že je sám od malička také věřící. Když pak
v kázání slyší, že musí otevřít Ježíši dveře, že musí pozvat a přijmout Ježíše do svého života, často nechápe, co se tím
myslí. Říká: „Vždyť mám víru a nic dalšího už nepotřebuji.“ Totéž si mysleli Laodicejští, kterým je to dnešní slovo
původně určeno. O Laodicejském křesťanu je napsáno: „Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už
nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ O takovém křesťanu je pak řečeno, že Ježíš u něj
stojí přede dveřmi. Tzn. není uvnitř. Stojí venku. To je smutný pohled: Křesťan, který říká, že má všechno, a přitom
nechá Ježíše stát venku. To se může stát i nám. Máme za to, že věříme, protože kolem nás se děje tolik
křesťanských aktivit. Bohoslužby, roráty, slavnosti, kantáty, a všeho toho se účastníme. Bohaté dny naplněné
aktivitou. A přesto mohou dveře našeho srdce zůstat pro Ježíše zavřené. Někdy, bohužel, právě pro množství
všelijakých těch bohulibých aktivit.
S našimi kluky se zajímáme o kdeco, a tak třeba i o kosmický výzkum. A proto není divu, že jsem měl v tomto
týdnu sen, že jsem ve vesmírném středisku NASA a řídím start raketoplánu. Kdosi mi řekl, vyzkoušej si to. Je to
bláhová představa, aby jeden člověk řídil tak složitý proces. Ani ve snu to samozřejmě nemohlo dopadnout jinak než
katastrofou. Raketoplán se kousek vznesl a pak se zřítil na zem. A já jsem si uvědomil, že nemohu všechno řídit sám
a chtít mít všechno pod kontrolou. Ani start raketoplánu, ani dětskou vánoční slavnost, ani svůj vlastní život. „Svěř
celý život Pánu, jenž zná tvé těžkosti“ zpíváme v písni. „Bůh, který vesmír řídí a dbá i na svit hvězd, má v péči také
lidi, je vůdcem v spleti cest.“ A tento Bůh ve svém Synu sestoupil k nám a stojí přede dveřmi tvého srdce a tluče.
Chce vstoupit, aby převzal kormidlo tvého života. Aby se ujal řízení.
Ježíš říká: Vejdu tam, kde mi otevřeš dveře. Záleží na tom, jak moc budeš pro Ježíše otevřený. Jak otevřeně jsi
ochoten s ním mluvit. Ježíš každému z nás říká: „Já chci otevřeně s tebou mluvit o tvých starostech. O tvé práci,
o tvých problémech v zaměstnání, o tvém studiu ve škole, o tvém manželství, o tvé samotě a pocitu opuštěnosti,
o tvém strachu z nemoci, o tvých skrytých touhách a snech, o tvých dětech, o tvých vztazích se sousedy, o tvé
rodině, o tvém těžkém rozhodování, o tvých nejistotách a obavách, o tvých traumatech z dětství a o dalších a dalších
věcech, které tě trápí a které máš zamčené hluboko v sobě a bojíš se na ně i jen pomyslet. Ježíš přichází, klepe na
dveře tvého života a chce vstoupit, aby se směl podívat všude. A aby do všech koutů našeho života vnesl své světlo.
Chce vstoupit, aby v našem domě uspořádal radostnou hostinu. Aby náš neuklizený a zaneřáděný dům proměnil
v hodovní síň, kde probíhá královská hostina a kde člověk nachází radost a kde jsou všechny dveře otevřené. I ty od
všech starých skříní. Ježíš přichází, aby z nich vymetl pryč všechny kostlivce, kteří v nich byli zamčení.
Bratři a sestry, je advent, Ježíš přichází, aby vstoupil do našeho života. Vstupuje, aby navždy zůstal. Podobně
to prožil třeba Zacheus, vrchní celník. I on měl těch kostlivců ve skříni docela dost. Nejen své obchodní podvody,
ale i své mindráky, svou zakomlexovanost, to, kvůli čemu zažíval posměch, své pocity méněcennosti kvůli své malé
postavě. To bylo jeho trápení, ale on by to nikdy veřejně nepřiznal. Místo toho se tvářil jako boháč, kterému prý
nezáleží na tom, co si o něm lidé říkají. Ve skutečnosti to ovládalo celý jeho život. To byl kořen jeho problémů,
a on to věděl. Ale ani skrývání se v koruně stromu nedokázalo tyto hluboké rány v jeho nitru skrýt před Ježíšem.
A když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat
v tvém domě." To bylo Ježíšovo nepřeslechnutelné zaklepání na dveře Zacheova života. „Dnes musím zůstat ve
tvém domě“ říká Ježíš Zacheovi, ale říká to i nám. A zůstat v domě, to rozhodně neznamená jen setkání mezi
dveřmi. To je pozvání ke společnému stolu. A Zacheus vystoupil ze svého úkrytu a s radostí Ježíše přijal. Nedal na
to, jestli si lidé okolo budou říkat, že Ježíš stoluje s hříšným člověkem. Pro Zachea bylo stolování s Ježíšem
vysvobozením a začátkem nového života. A my vidíme, jak ti Zacheovi kostlivci najednou vypadávají ze skříní
a Zacheus polovinu svého jmění dává chudým a koho ošidil, tomu vše nahradí čtyřnásobně.
Bratři a sestry, to co vidíme na Zacheovi je jakási inventura života. Ten průvan v jeho domě vznikl tak, že
otevřel dveře Ježíšovi. Ježíš totiž vstupuje se svým Duchem. A Duch, (hebr. „ruach“), to je vítr. Čerstvý, občerstvující vítr. Vítr rozdmýchávající plamen.
„Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a
on se mnou.“ Ježíš klepe na naše dveře a touží vejít. Jestliže ho nechceme odbýt jen mezi dveřmi, bude potřeba
udělat ve svém domě pořádný úklid. Pravda, při úklidu se jen neradi loučíme se starými věcmi. Ale pokud Ježíš
usoudí, že je potřeba udělat v našem životě místo pro něco nového, pak je nutné to udělat. Ježíš ale nepřichází jen
proto, aby nás zbavil starých věcí. To je jen nezbytný předpoklad pro něco důležitějšího. Ježíšův příchod do našeho
života má ještě jiný důvod. On říká: „Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet
a on se mnou.“ Ano, jde o tu hostinu. O to společné stolování s Kristem. Nezapomeňte, že on proměňuje vodu ve
víno! A tak si také nedělejte starosti s tím, co tomuto vzácnému hostu nabídnete. On sám přináší na hostinu pokrm
a nápoj. To není jen obrazná fantazie. Při každém slavení svaté večeře Páně z té Ježíšovy hostiny i fyzicky
ochutnáváme. Tedy každý, kdo vstane, otevře dveře a pustí Ježíše dovnitř svého života. Ježíš je zvláštní host. On
nám nedovolí, abychom tu hostinu připravili sami. Namísto našeho hektického shánění, vaření a pečení nás on sám
pohostí, nebo použijeme-li toho janovského obrazu, on sám nám poumývá nohy, i když se to pro hosta nehodí.
Jeho příchod k nám, jeho advent neznamená pro nás další stres a zátěž, ale naopak. Můžeš všeho nechat, můžeš se
uvolnit, protože přišel Ježíš, pro kterého nemusíš ani vařit ani chystat zvláštní hostovský pokoj, protože on, když
přichází k tobě, tak sám přináší i vlastní pokrm a dokonce se k tobě domů nastěhuje i se svým pokojem. Amen.
Modlitba: Pane Ježíši, přijď a proměň vodu našeho života ve víno tvé hostiny a radosti. Přijď a daruj nám svůj pokoj, který nemůže
dát tento svět. Přijď a nasyť nás chlebem života, jímž jsi ty sám. Amen.
Download

Hle, stojím u dveří a tluku