2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
8
13
SLOVO REDAKCE - TARASY – DLOUHODOBÝ PROBLÉM - BUDE RADNICE ŠETŘIT? - VÍCE ZASTUPITELŮ - ANATOLIJ KARPOV
- ZAHÁJENÍ ADVENTU ROZSVĚCENÍM VÁNOČNÍHO STROMU PROBĚHLO POD PATRONACÍ KSČM - PRVNÍ KONCERT V ZÁMKU - CIBULOVÉ – PEKÁRNA U BLÁHŮ - STANNÉ PRÁVO - ROZBITÁ OKNA MAJÍ SVÉ MÍSTO NEJEN V EKONOMII - RÁDIOAMATÉRŠTINA JE JEN KONÍČKEM? - POSTŘEHY - ZPĚT DO FEUDALISMU!
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
1
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
SLOVO REDAKCE
Milí čtenáři,
máme zde poslední letošní číslo,
a tak se hodí zrekapitulovat trochu
tento rok, chýlící se ke konci. Rok
2013 se nesl ve znamení mnoha
skvělých akcí pořádaných různými
spolky, sdruženími i soukromníky,
jejichž počet rozmnožilo několik
nových akcí pořádaných naším občanským sdružením – 1. buštěhradský ples, Buštěhrad na vodě, Buštěhradská jednodenní, koncert staré
hudby i přednáška pana kronikáře
o vévodkyni Toskánské, a další. Cizokrajným osvěžením jsou reportáže z
minivernisáží v inspirativní Buštěgalerii. Stálým tématem bylo také dění
na radnici, především pak v různých
podobách problém špatného dodržování zákona o volném přístupu k
informacím, a obecně neochotná komunikace radnice nejen s opozičními
zastupiteli, ale v podstatě s každým,
kdo poukazuje na nějaké nedostatky,
anebo prostě jen přijde s nějakým
nápadem či námětem, který „se nehodí“. Často skloňovaným tématem
bylo stěhování úřadu do zámku a
výstavba nové třídy mateřské školy.
Nová třída, slibovaná k 1. září, však
bohužel zatím vybudována nebyla. Úřad by se měl stěhovat od 12.
do 20. 12. V době, kdy jde toto číslo Listů do tisku, ještě nevíme, zda
se to MěU podařilo. Dočkali jsme
se však otevření zámeckého parku.
Zaznamenali jsme také prezidentské
a parlamentní volby, které vyvolaly
na stránkách BL řadu diskusí. Na
podzim oslavily Buštěhradské listy (vlastně zcela v tichosti) rok své
existence. Bude velmi zajímavé sledovat, co bude za rok touto dobou
po komunálních volbách, jestli Listy
stále ještě budou mít své opodstatnění, či nikoliv, neboť svoboda slova se
snad opět projeví i v Buštěhradském
Zpravodaji. A protože paní starostka
ve Zpravodaji přeje „plný pytel pohody“ a „pořádnou porci toho příslovečného štěstí“, nemůžeme zůstat
pozadu a přejeme za celou redakci
rovnou plný vagón pohody i štěstí, a
plný kamion zdravého rozumu a odvážné mysli.
Redakce
�������������������������������������
V�����������������
��������������������
������������������������20:00 hodin v ��������� ���������
Zahraje Akcent
�������������������
������������������� �����������
Rezervujte si m��������607602935
�������������������������������� Dress code Formal
�����������������
Vaše finanční příspěvky na vydání Buštěhradských listů můžete posílat na číslo našeho bankovního účtu: 2200312227 / 2010. Potvrzení o předání daru vám na požádání vystaví občanské sdružení
Buštěhradské fórum.
Buštěhradské listy můžete také nalézt na www.bustehradskeforum.cz . V tištěné podobě do
vyčerpání zásob v Hotelu Buštěhrad, U Bečvářů nebo v knihovně.
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
2
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ˇ NEVEŠLO
CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ
Tarasy – dlouhodobý problém
Informace o tom, co město stihlo opravit ještě před koncem roku,
v Buštěhradském zpravodaji mi připomněla moji kronikářskou obchůzku
po poničených tarasech z jara letošního roku. Náhodou jsem se potkal
s komisí životního prostředí, kterou
do terénu vedl stejný problém. Pan
Oplt tenkrát mluvil o tom, že občané postižení touto nemilou událostí
požádali město o finanční přispění,
které jim nelze poskytnout ze zákonných důvodů. Přestože se jednalo
o důchodce a nutná investice rozhodně nebyla malá, stojí za srovnání,
jak se kdo s tímto problémem vypořádal. Myslím, že snímky pořízené
20. 4. a potom 2. 12. letošního roku
nepotřebují další komentář.
Foto a text JP
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
3
2012 cislo 0
Bude radnice šetřit?
Na posledním
veřejném zasedání 29.10. oznámil
svou rezignaci na
funkci zastupitele
pan Sejkora. Jeho
místo přijal pan
Kluiber
Luboš
BcA. Pan Sejkora byl v minulosti místostarostou společně s panem Opltem po několik měsíců
souběžně s odůvodněním, že je
takové množství práce, na kterou
jeden místostarosta nestačí. Pravdou je, že svým nástupem na pozici 2. místostarosty naplnil pan
Oplt koaliční dohodu mezi TOP
09 a hnutím Pro Buštěhrad. Tak
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
město Buštěhrad platilo dva místostarosty do doby, kdy se Petr
Sejkora vymkl kontrole koalice a
začal jednat samostatně. Odvoláním jednoho ze dvou místostarostů se ušetřilo minimálně 26 000
Kč měsíčně.
Vzhledem k všeobecným úsporám, můžeme očekávat, že finanční výdaje na 2. místostarostu
nebudou nutné a znění koaliční
smlouvy nebude upřednostněno
před ekonomickými zájmy města.
Anatolij Karpov
Na 21. února 2014 je avizovaná
návštěva Anatolije Karpova v našem městě, kde navštíví šachistickou školu, kterou zde založil. Šachová škola A. Karpova je jediná v
republice. Slavný šachista je velmi
oblíbený v Rusku a má světové renomé. Jeho poslední aktivity směřovaly na projekt zavedení šachů
do věznic mezi odsouzené.
JJ
Více zastupitelů
Město Buštěhrad přesáhlo počtu
3 000 občanů a podle § 68 zákona
o obcích budeme mít v příštích komunálních volbách minimálně 11
zastupitelů.
ˇ
SPOLECENSKÁ
A KULTURNÍ RUBRIKA
Zahájení adventu rozsvěcením vánočního stromu proběhlo pod patronací KSČM
Děti z mateřské školky a ze soubo- zivém větru ohřály, se postarala p.
ru Duha ZŠ zazpívaly vánoční ko- Burešová s p. Štefkem starším, kteří
ledy a velké množství přihlížejících
dospělých překvapily svými vlastními říkankami. K zakončení akce,
rozsvícení stromu, přizvala paní
starostka ing. Štefka, který s přítomnými dětmi odpočítal a strom
se rozzářil. O to, aby se děti v mra-
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
jim podávali horký čaj a dospělým
svařené víno.
Text a foto JP
ST R A N A
4
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
První koncert v zámku
Jako kronikář a předseda kulturní
komise bych chtěl paní starostce v
první řadě poděkovat, že pro nás,
překvapivě, opět připravila nádherný kulturní zážitek v rámci pozdního Buštěhradského podzimu.
Tentokrát už v zámku, jehož nově
zrekonstruované historické prostory jistě podtrhl i výběr dobově příhodných skladeb. Buštěhradským
příznivcům dobré hudby již dobře
známý soubor Prague String Sextet
zde opět předvedl špičkový profesionální výkon a nám, posluchačům,
přinesl silný zážitek (včetně strhujícího přídavku).
Protože jsem se jako fotografující
kronikář během koncertu, na rozdíl
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
od ostatních posluchačů, pohyboval po celém prostoru, dovolil bych
si mít i několik podnětů k dalšímu
využití sálu. Sama paní starostka v
úvodním proslovu zdůraznila, že se
jedná vlastně o zkoušku, tak i mé
postřehy prosím neberte jako invektivy, ale jako snahu pomoci dobré věci.
Zkouška ukázala, že akustika sálu
je dobrá, počet 80 míst je pro sál
přijatelný. Do budoucna ale bude
potřeba zajistit (zvláště v zimních
měsících) nějakou šatnu pro odložení svršků. Jejich umístění na
klíně rozhodně neumocní kulturní
zážitek. Rovněž teplotu v sále bude
vhodné regulovat. Osvětlení při
takovýchto akcích bude třeba řešit jinak. Asi taky bude nutné pro
podobná vystoupení zřídit pódium. Účastníci, sedící od poloviny
sálu, už nemohli nic vidět, jenom
slyšeli. A protože ani stěny do budoucna určitě nezůstanou prázdné, přikláněl bych se k možnosti
oslovit místní umělce, zda by se
na jejich výzdobě nechtěli podílet.
Tolik mé postřehy z první veřejné
produkce po mnoha desetiletích v
prostorách, které si město, jako je
naše, určitě zaslouží. Další generace
určitě ocení, co se zde pro jejich záchranu a obnovu všechno udělalo.
JP
ST R A N A
5
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Pelíšek v lednu
6.1.2014 od 15:30.
Výtvarné kouzlení. Pojďme společně oslavit svátek Tří
králů a symbolicky tak ukončit vánoční svátky vytvářením těchto tří legendárních mudrců - Kašpara, Melichara a Baltazara. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi
RC 25,- Kč).
13.1.2014 od 15:30.
Výtvarné kouzlení. V zimě myslíme také na zvířátka a
proto budeme vyrábět krmítko pro ptáčky z borovicových šišek. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC
25,- Kč).
22.1.2014 od 16:00.
Ples princezen a princů. Plesová sezóna začala i v Pelíšku, proto zveme všechny malé prince a princezny v krásných plesových šatech na taneční bál. Kostýmy královských rodičů vítány Soutěže v královských disciplínách,
výuka mazurky a menuetu. Vstup 30,- Kč za dítě (členi
RC 15,- Kč), další sourozenci zdarma.
27.1.2014 od 15:30.
Výtvarné kouzlení. Že sluníčko moc nesvítí? Nevadí,
vyfoukáme si ho barvou pomocí brčka. Kurzovné včetně
materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
20.1.2014 od 15:30.
Výtvarné kouzlení. Tentokrát si zakouzlíme s prs- Bližší informace a případné změny programu naleznete na
tovou barvou a vytvoříme sněhuláčky. Kurzov- www.mcpelisek.cz.
né včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
Přehled kulturních představení Památníku Lidice
připravovaných v rámci “Lidických zimních večerů“ sezóna 2013 - 2014
2. 1. 2014 od 18°° hod.
Křeslo pro Jiřího Vaníčka. Večerem provází ředitel PL,
klavír Marcel Javorček
4. 2. 2014 od 18°° hod.
Křeslo pro Stanislava Hložka. Večerem provází Jiří Vaníček, zpěv S. Hložek
7. 1. 2014 od 18°° hod.
11. 2. 2014 od 18°° hod.
Křeslo pro Josefa Náhlovského. Večerem provází Jiří Křeslo pro Jana Čenského. Večerem provází Jiří VaníVaníček, klavír Marcel Javorček
ček, klavír Marcel Javorček
18. 2. 2014 od 18°° hod.
14. 1. 2014 od 18°° hod.
Křeslo pro egyptologa prof. Miroslava Bártu. Večerem Křeslo pro Ondřeje Vetchého. Večerem provází Jiří Vaprovází Robert Tamchyna, klavír Martin Fila
níček, klavír Martin Fila
21. 1. 2014 od 18°° hod.
25. 2. 2014 od 18°° hod.
Křeslo pro prof. Jana Pirka. Večerem provází Jiří Vaní- Křeslo pro Jaroslavu Kretschmerovou a Jiřího Lábuse.
ček, klavír Marcel Javorček
Večerem provází Jiří Vaníček, zpěv J. Kretschmerová a J.
Lábus
29. 1. 2014 od 18°° hod.
Šunen Romale - Poslyšte Romové. Převzaté přestavení
divadla Viola. Účinkují: Bára Hrzánová, Jana Boušková,
Mário Bihári
V pátek 21. února 2014 se od 20:00 hod koná
v sokolovn� �������hrad�
ve stylu country a bluegrass bude hrát
uvidíte
KUPA KLADNO
�����HRADSKÉ ��ABAJZNY
prob�hne i
TOMBOLA
a t��te se i ���������������� !
My se budeme t��it na Vás!
Skauti ������������
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
6
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
Cibulové
Ve své kvazi-hiszprávě
torické
Kozlerovy schody
(viz BL 2013/3)
jsem fabuloval o
tom, jak Matěj
Kozler
sedával
v gymnazijní lavici s Buštěhraďákem Karlem Cibulou. Pozor však, oba
zmínění jsou zcela reálnými postavami v historii! O Matěji Kozlerovi a
jeho početné rodince jsem už ledacos
napsal, takže dlužím nějaké informace o onom citeristovi. Ovšem v Buštěhradě se narodili hned dva významní
muzikanti toho příjmení! Jimi však
„cibulové zajímavosti“ nekončí! Dovolte tedy malou sondu do života Cibulovic klanu.
Bratři František a Karel Cibulovi,
totiž byli oba významní propagátoři
hry na citeru, jakožto i velmi plodní
skladatelé a cenění mistři-citeristé.
Karel se narodil 16. 3. 1853, opravdu chodil na reálku a poté vystudoval na pražské polytechnice, aby se
nakonec stal technikem vodního a
silničního stavitelství. Již od dětství
se učil hře na housle, na klavír a na
citeru, stejně jako jeho bratr. Druhorozený František Cibula, pseudonymem Řenčkovský (?), přišel na svět
20. 1. 1859, také studoval pražské
gymnázium, a poté nastoupil na učitelský ústav, kde se z něho stal výborný pedagog, a pak nastoupil postupně jako řídící učitel na mnoho
škol Kladenska. Oba bratři zasvětili
hře na citeru celý život a vždy patřili mezi nejlepší hráče. Předpokládá
se, že jakýmsi následovaným vzorem
jim byl jeden z prvních českých citeristů – František Dvořák z Dřínova,
otec skladatele Antonína Dvořáka,
který hrával na housle a na citeru po
hospodách Kladenska a v okolí Kralup. Roku 1892 bratři Cibulové též
sepsali učebnici Škola hry na citeru.
Stovky původních skladeb, stejně
jako nejrůznější populární zpracování mnoha klasických hudebních
děl, pochodů a národních písní jsou
dokladem jejich neúnavné aktivity.
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
K tomu ještě odborně publikovali,
zejména v časopisu Český citerista,
ale i v zahraničí. Část jejich díla vyšla
ve sbírkách České granáty a Pestré
květy. V roce 1875 dokonce založili
i První pražský klub citeristů. Oba
bratři zemřeli brzy po sobě, František roku 1926 v Srbech a Karel o rok
později v Praze.
Dalším „zajímavým Cibulou“
je jednoznačně jejich prasynovec
PhDr. Václav Cibula, ovšem ten je
rozený ve Slaném 7. 11. 1925. Do
Buštěhradu jezdíval na prázdniny
k příbuzným. Vyrůstal ve Slaném,
kde absolvoval reálné gymnázium,
hrál na basu ve Slánském symfonickém orchestru i ve swingové kapele.
Psal články do Slánských novin a
hrál fotbal za Slavoj Slaný. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
studoval srovnávací dějiny literatury
u profesora Černého a v roce 1949
získal doktorát. V padesátých letech
začal psát pohádky, báje a pověsti, žertovné příběhy plné „malých
hrdinů ve velkých dějinách“. Hned
po studiích nastoupil jako redaktor
literární rubriky deníku Lidová demokracie. (V nebezpečné době si
Václav dokonce troufl napsat rýpavý fejeton o zchátralém stavu domu
Karla Čapka. Popud dostal přímo
od Olgy Scheinpflugové, která mu
ukázala plesnivějící stěny a propadlé
stropy objektu Na strži, který sovětští vojáci po válce zabavili a udělali
z něj oblastní velitelství. Rudé právo
tehdy jeho článek označilo za lživý.
Samozřejmě, že se redakce LD nesměla nijak bránit, tak se jen čekalo,
kdy přijde pokyn k Václavově výpovědi. Naštěstí se tehdy mocipáni
v Sovětském svazu rozhodli kladně
přehodnotit Čapkovo dílo, takže se
na problematický fejeton i na vyha-
zov potichu zapomnělo. Do vily Na
strži byly posléze nastěhovány dvě
rodiny a Olga Scheinpflugová směla užívat jednu místnost a podkrovní pokojík. Jen díky její neúnavné
snaze dům nezchátral docela a v roce 1963 v něm byl zřízen Památník
Karla Čapka.) Václav Cibula v roce
1964 přestoupil do literární redakce Československého rozhlasu. Na
tzv. Třetím programu moderoval
nejrůznější pořady, jako Sám doma
s hudbou, kterou mám rád, Antická
knihovna, Etická knihovna, Benefice
nebo Fonogramy. Pátral v rozhlasových archivech a zachránil mnoho
unikátních záznamů. Byl také výborným vypravěčem a autorem mnoha
rozhlasových her. (Například jeho
třetí rozhlasová hra „Obyčejná sobota“ byla dokonce vysílána v Británii,
v Kanadě a na Novém Zélandu. V té
době to byl opravdu první takový
počin!) V rozhlase pracoval až do
svého důchodu. Vyjma mnoha redakčních příspěvků také napsal jedenadvacet knih, například Čarovný
zeměklíč, Jezero Naděje, O Enšpíglovi, Mušketýři v peřejích, Život v manéži, Na horách a na moři, a další.
(Hořel zvláštní láskou ke slovenským
kopcům, obdivoval horolezce i obyčejné horaly, až tak, že se netajil přáním „zrušit Moravu a přirazit Čechy
přímo k Tatrám!“) Mnoho čtenářů
si jistě vzpomene na krásné knížky
Pražské pověsti a Pražské figurky,
které doprovázely báječné ilustrace
jeho kladenského přítele Cyrila Boudy. (Kladeňák Bouda rád ilustroval
nejen jeho knížky, ale vyzdobil mnoha kresbami také interiér Václavova
domu. Pohled na čisté prázdné stěny
prý nemohl nevydržet, takže nakonec pomaloval i záchod!) Vedle literární tvorby byl Václav též významným překladatelem z románských
jazyků. Ze španělštiny a francouzštiny přeložil na 16 titulů. Jeho tvorba
byla nakonec doplněna o vícero spoluautorských prací. Podílel se například na knížkách Uprostřed trati a
Zpovědi u Matesa, o fenomenálním
Jaromíru Jágrovi nebo na knize Moje
ST R A N A
7
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Vlasta a Václav Cibulovi; archiv Vlasty Cibulové
tři zlata, o lyžařce Kateřině Neumannové. PhDr. Václav Cibula zemřel ve
věku 84 let dne 4. 5. 2009 v Praze.
Rád bych se zde krátce zmínil ještě o manželce Václava Cibuly. Paní
Vlasta Cibulová se narodila sice ve
Zlíně jako nejmladší z tria sester v rodině Soudkových, ale dětství prožila
v Třebíči. Po studiu na vysoké dostala umístěnku do Nových Hradů, ale
nebyla tam spokojená, tak se nastěhovala do Prahy, kde bydlela nějaký
čas u své sestry Věry. Ta byla vedoucí
postavou vokální skupiny Inkognito
kvartet. (Název prý byl zvolen proto, že se původní interpretky z někdejšího Československého státního
souboru písní a tanců rozhodly od
roku 1960 vystupovat i tajně mimo
věhlasný soubor. Nakonec zpěvačky
v roce 1963 nastoupily do angažmá
Pekárna u Bláhů
V
Buštěhradském
zpravodaji č. 10/2013
vyšel článek, který podává výčet bývalých
živností v Buštěhradě
a domů, ve kterých se
nacházely. Ve článku
byla zmíněna i pekárna
„U Bláhů“ v Revoluční ulici, místo ní
však byl vyfotografován vedlejší Domov
s pečovatelskou službou. O pekárně tedy
napíšu něco více, neboť dům v roce 2000
koupila naše rodina, a od roku 2002 zde
bydlíme. Když jsme dům koupili, byl ve
velmi sešlém stavu. Později jsme zjistili,
že spodní podlaží domu s mohutnými
opukovými zdmi je daleko starší, než
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
a herečkou. Jistě budete znát její nezapomenutelný song Kočka ze Záběhlic ze seriálu Hříšní lidé města
pražského.) Paní Vlasta Cibulová
pak léta dělala ředitelku muzea W.
A. Mozarta na Bertramce a dodnes
je stále aktivní, například jako poradkyně na sekretariátu Folklórního
sdružení České republiky.
Myslíte si také, že bych tento malý
výlet do Cibulovic rodiny už mohl
ukončit? Nebojte se, už to bude.
Mám totiž v rukávu ještě jedno esíčko! Je jím David Cibula, ročník 1968,
syn Václava Cibuly. Šikovný mladík
promoval na pražské medicíně a brzy
nastoupil na Gynekologicko-porodnickou kliniku 1. LF UK a VFN (U
Apolináře). Zde se úspěšně věnuje
manažerské, vědecké i klinické práci. V roce 2000 obhájil kandidaturu a
v roce 2003 habilitační práci a zkraje roku 2009 byl ve svých 41 letech
jmenován profesorem (jako jediný
ve svém oboru!). Výčet jeho funkcí
a odborných prací by byl velmi dlouhý, takže jen krátce: prof. MUDr.
David Cibula, CSc. – gynekologická
endokrinologie, gynekologická onkologie, radikální chirurgická léčba
v onkogynekologii.
v divadle Paraván.) V této skupině
Vlasta zpívala asi dva roky, i když
původně nastoupila jen jako náhradnice za Zdenu Salivarovou-Škvoreckou. Starší sestra Věra Nerušilová
zde vévodila základní sestavě neuvěřitelným kontraaltem, druhý hlas
zpívala mezzosopranistka Olga Strnadová-Menšíková (manželka herce
Vladimíra Menšíka), soprán doplnila
Indra Střítezská-Vostrá a poslední ze
čtveřice byla altistka Marie Pokšeftlová. (V Inkognito kvartetu se však
vystřídalo ještě mnoho dalších zpěPokud jsem na něco podstatného
vaček. Mimo zmíněnou Zdenu Sa- zapomněl nebo někoho důležitého nelivarovou a Vlastu Cibulovou vzpo- zmínil, nebylo to záměrem. Případně
menu třeba Věru Macourkovou, se omlouvám všem Cibulům světa.
Marii Sikulovou nebo jazz-lady Janu
JB
Koubkovou. Sestra Věra Nerušilová
se později stala slavnou zpěvačkou
oblíbených staropražských písniček
jsme mysleli, snad již v roce 1690 zde
prý byla pobočka lidické školy. Vrchní
podlaží bylo přistavěno v 19. století, kdy
byla také podstatně zvednuta výšková
úroveň Revoluční (dříve Zámecké) ulice. Suterén, kde byla původně pekárna,
se posledních několik desítek let nepoužíval. Přesto zde zůstala původní veliká
chlebová pec z přelomu 19. a 20. století (podkova o půdorysu více než 2 x 3
metry, s důmyslně složenými vrstvami
z cihel, hlíny a valounů, a s velmi umně
provedenou, neboť ve vrcholu téměř
plochou, cihelnou klenbou, s několika
sopouchy odvádějícími kouř do komína), řada předmětů z původní pekárny
(dřevěná káď na těsto či různé nástro-
je) i ohromný komín. Protože máme
s mužem rádi staré domy a jejich kouzlo
(proto jsme ostatně pekárnu koupili),
pec jsme v domě zachovali, přestože již
není funkční, a obnovu domu provedli ve stylu konce 19. století – například
jsme znovu osadili původní dveřnice,
které jsme našli na půdě, zachovali a
opravili všechny původní dveře, použili krásné staré dlažby i obnovili některá
zazděná okna, naopak odstranili nové
trojdílné okno, apod.
V přízemí býval v krajní místnosti
krám s mnoha policemi, vedle něj kuchyň a dva pokoje, kde žila až do 90. let
20. století bývalá pekařka, paní Bláhová. Zemřela v požehnaném věku pár let
ST R A N A
8
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
před tím, než jsme dům koupili. Mrzí mě,
že jsem se s ní již nemohla osobně seznámit. Zdá se, že její osud byl velmi pohnutý,
obestřený (alespoň pro mě) jistým tajemstvím. V domě například zůstala svatební fotografie manželů Bláhových v oválném rámu. Bylo mi divné, že nevěsta má
tmavé šaty, přestože jde jasně o fotografii
svatební. Záhadu mi pomohla vysvětlit
náhodná svědectví pamětníků (vzhledem
k tomu, že od té doby už uplynulo více než
tři čtvrtě století, mohu snad tento detail
zveřejnit). Paní Bláhová za svobodna pracovala v nedalekém podniku Na Vypichu
jako, řekněme, pánská společnice. Zde se
s ní pravděpodobně seznámil o dost starší
pan Bláha a posléze si ji vzal – nemohla
však mít zřejmě ze „společenských“ důvodů svatbu v bílých šatech, s věnečkem
a závojem. Její postava se objevuje i v některých povídkách Oty Pavla, v těch, které
se odehrávají v Buštěhradě za války. Paní
Bláhová je zde líčena jako dobrá žena,
která rodině Popperů občas, v době nedostatku, vypomohla chlebem. Pekárna byla
zrušena po roce 1948, a pan Bláha zřejmě
nedlouho poté zemřel. Děti neměli, paní
Bláhová však vychovávala neteř. Také prý
za ní z Prahy jeden čas jezdila na přelomu 60. a 70. let známá manekýna jménem
Melánie Lepší. Paní pekařka byla prý velmi hezká, pamětníci – většinou staří pánové – mi shodně s jiskrou v oku líčili, že
ještě v šedesáti to byla přitažlivá žena, za
kterou se muži otáčeli. Přesto se podruhé již nevdala; svého muže přežila téměř
o čtyřicet let. V pozdějším věku prý byla
velmi pobožná. Pro mě se nad její osobou
vznáší mnoho otazníků, z nichž většina
asi již nebude nikdy zodpovězena. Proč
se stala v mládí prodejným děvčetem? Co
říkala tomu, když jim komunisté po osmačtyřicátém pekárnu zavřeli? Jaké měla
názory, co byla za člověka? Proč se už podruhé nevdala? A co měla buštěhradská
pekařka společného s prominentní pražskou manekýnou?
Na paní pekařku si vzpomenu vždycky, když peču domácí chleba – ne sice již
v peci, ale v obyčejné troubě, pokaždé však
do něj obtisknu pekařský cejch s písmenem
B, který zde po Bláhových zůstal jako němý
pamětník jednoho osudu.
(P.S. Jsem si vědoma toho, že mé informace o Bláhových jsou velmi kusé, a
snad i nepřesné, či romanticky zabarvené. Pokud si je někdo pamatuje, jakékoliv další vzpomínky velmi přivítám! Psát
možno na [email protected])
Svatební fotografie manželů Bláhových (archiv DJ)
Bláhovi s pomocníkem před pekárnou, 40. léta (archiv DJ)
DJ (s pomocí informací od pana kronikáře)
Noví obyvatelé – snímek z roku 2001, kdy probíhala rekonstrukce (archiv DJ)
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
9
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ˇ
ˇ
FEJETONY A PRÍBEHY
Stanné právo
Když jsem prvně četl Návštěvní a
provozní řád Zámecké zahrady Buštěhrad, hned mě to napadlo. Státní
moc, při mimořádných situacích,
smí omezit některá občanská práva
s cílem odstrašit od páchání zločinů, které jsou za dané situace vysoce
společensky nebezpečné a příliš se
rozmáhají. Odstrašujícího účinku se
pak zpravidla dosahuje zrychleným
trestním řízením a zpřísněnými postihy.
Zmíněný řád, signovaný starostkou, tedy zástupkyní státní moci v
Buštěhradě, má několik represivních
částí nemálo připomínajících jakési
„naše malé domácí stanné právíčko“.
Hned v úvodu se dozvíme, co všechno je návštěvník povinen. Po následujících provozních pokynech nás
již čeká vydatný seznam s instrukcemi „v zahradě není dovoleno“. To
vše je vzápětí korunováno přísným
výčtem „v zahradě je zakázáno“. Pro
děti a případné analfabety je tu také
sbírka zákazových piktogramů, jež
některá nařízení znázorňují. (Pro
krátké potěšení věnujte pozornost
třeba znázornění příkazu „cucejte
si prst“ nebo popřemýšlejte, proč
v parku nesmí „trosečníkova láhev
plout po hladině vstříc zapadajícímu
slunci“.) Docela drsný elaborát, jen
co je pravda. Podíváme-li se však do
provozních pravidel jiných zahrad
a parků, vyskytují se tam podobné
body. Ovšem ten buštěhradský je
obzvláště hustý. Faktem je, že v parlamentu zaopatřili všechny ty zákazy
zákonnými normami, jak se patří.
Takže, když si v parku natrháte kvítí poté, co jste doň přinesli nějaké ty
své odpadky a přespali u táboráčku, porušujete nejrůznější paragrafy zákona číslo 200/1990 Sb. Stejné
ustanovení ignorujete, když budete
rušit probíhající svatební obřad nebo
koncert například tím, že si příliš
hlučně odskočíte do houští vykonat
potřebu, rovnou velkou, největší, ale
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
i prostřední nebo úplně maličkou.
Paragrafy jsou věc problematická,
takže ani odborníci nemají pokaždé
jasno, jestli je cesta v parku veřejnou
nebo účelovou komunikací. Samozřejmě, že v prvním případě je omezování bruslařů, koloběžců, skejťáků
nebo tříkolkářů nepřípustné, protože dle zákona mají postavení chodce na veřejné komunikaci, se všemi
jeho povinnostmi a právy. Druhá
eventualita je však plně v rukou
vlastníka účelové komunikace, což
je Středočeský kraj. Z toho se nabízí
dedukce, že byl zřejmě zmíněný provozní řád naší radnicí vytvořen neoprávněně. O účelovou komunikaci
se však dle zákonné definice nejspíš
nejedná, protože ji nevyužívá vlastník ani provozovatel v uzavřeném
objektu pro svou potřebu. Takže by
chodec-bruslař neměl být omezován
o nic víc než chodec-chodec. A tak
mám z toho všeho pocit, že se tvorby Návštěvního a provozního řádu
Zámecké zahrady Buštěhrad prostě
chopili lidé, kteří zřejmě už na ničem
nejezdí, nelyžují a nebruslí, málokdy
vyrazí na procházku s dítětem na tříkolce a už léta si nesedli na prosluněnou trávu, natož aby za sebou vytáhli sáňky do vršku. Pochopit se dá, že
senioři mohou mít obavy z rychlých
cyklistů na úzkých pěšinách. I pro
koně je zámecká zahrada poněkud
menší. Ale celkově ze všech těch zbytečných direktiv a omezení zůstává
rozum stát. Je mi jasné, že potrefení
zase budou svádět vinu tam či onde,
budou argumentovat nejrůznějšími
neexistujícími předpisy či „požadavky z kraje“, které zase nebudou nikde
k nalezení. Je to oblíbená argumentace, že se to „dělá pro občany a jejich bezpečnost“, když prostě není
zájem přemýšlet a fakt pro lidi něco
udělat. Myslím si, že za tím je jen ona
známá neochota, se kterou tzv. vedení města už od začátku přistupovalo
k samotnému otevření, resp. nájmu
zahrady od vlastníka. Nebýt tlaku
občanů, tak to s jejím zpřístupněním
dopadlo stejně, jako se stěhováním
úřadu do zámku. Na toto téma bohužel také posloucháme jen nové a
nové sliby, už několik let…
Když brigádníci v roce 2004 vzali
útokem džungli náletů, kopřiv a haraburdí, uviděl jsem poprvé celý ten
krásný prostor parku. Pamětníci mi
vyprávěli o hojně navštěvovaném
letním kině i o populárních bleších
trzích, slyšel jsem vzpomínky na to,
jak zahrada fungovala. Prostě byla
živým městským prostorem, určeným nejen pro okrasu a posedávání
na lavičce. Už tehdy jsem si přál, při
tristním pohledu na skoro zřícenou
dominantu města, aby se alespoň
zámecký park znovu stal tím pulzujícím svobodným místem pro setkávání a aktivity nejrůznějších skupin
obyvatel. Místem, kde by celoročně
namísto havraního krákotu zněl veselý křik dětí. Místem, kam si vyjde
rodinka v sobotu odpoledne na piknik, klidně i s pejskem na vodítku.
Voňavým hřištěm pro badminton
nebo kroket. Zátiším poskytujícím
studentovi klid a pohodu na biflování, stejně jako zamilovaným diskrétní plácek v zeleni. Aby povstal z
popela celý zámecký areál a vystavil
znovu hrdou tvář města, která by napravila alespoň ten dlouho chátrající
vztah Buštěhraďanů k místu svého
bydliště. A tak stále doufám. A léta
běží, vážení...
Dlouho to vypadalo bledě, pak
chvíli nadějně, potom zase ztraceně.
A nyní je to pochopitelně tam, kam
jsme to všichni společně dotáhli.
Jsou bohužel lidé, kteří by vše nejraději zplanýrovali a zastavěli takovými těmi „vilkami“, ne nepodobnými
někdejší plánované socialistické výstavbě. Nebezpečnější však je fakt, že
se mezi námi najde dost takových,
kterým je jednoduše šumafuk, jestli bude v nějakém kostele vojenský
ST R A N A
10
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
sklad munice anebo pro změnu prasečák v jiné kulturní památce. Takže se lehce může stát, že k podobné
„akci Zet“ dostanou při našich místních volbách pravomoci právě takoví
„budovatelé“. Většinou pak k debaklu stačí jen ta odzbrojující, prostoduchá, ale v Buštěhradě tak oblíbená
argumentace: „Volím tyhle lidi přece
proto, že je znám.“ A stane se to jako
obvykle, tiše a ochotně.
JB
PS:
Kdybych měl doma malé školáky,
určitě bych je raději viděl sáňkovat v
bezpečném areálu zámecké zahrady,
než aby se někde řítili pod auto. Dočetl jsem se, že v Nehvizdech udělali
dětem dokonce sáňkařskou dráhu!
Zimní sporty se provozují snad ve
všech pražských parcích, a světe div
se, na jaře tam zase rozkvétají tisíce
květin a zazelenají se keře. Jde samozřejmě o přístup k věci. V našem
parku by si rády užívaly zimní radovánky nejen děti. Pochopitelně nejčastěji by tam chodili senioři na procházku, a moc rádi! Žádné zvláštní
náklady ani údržbu by to nevyžadovalo. Pěšinu ve sněhu by si jednoduše vyšlapali návštěvníci sami. I když,
ruku na srdce, kolik času a energie by
stálo, kdyby tam jednou za čas zajela
naše multikára s pluhem a odhrnula
tu hlavní asfaltovou cestu od brány
k pódiu? (Třeba by vyšel čas, kdyby
se s takovou pečlivostí zbytečně neuklízel sníh na příčných cestičkách
prostranství U Macíků, že ano?) To
by tam pak mohli i lidé o holi, možná vozíčkáři, ale určitě hlavně rodiče
s kočárky. Už však slyším argumenty našich důležitých úředníků, třeba
ohledně bezpečnosti nebo povinnosti udržovat schůdné komunikace.
Není však nic jednoduššího, než na
otevřenou bránu zámecké zahrady
pověsit standardní bezpečnostní tabulku „Chodník se v zimě neudržuje! Vstup jen na vlastní nebezpečí.“
(Stojí jen 75 korun bez DPH. Kdyby nebyly v rozpočtu peníze, tak by
se na ni udělala sbírka, ne?) Taková
cedulka zbavuje vlastníka odpovědnosti za úrazy a jiné škody, které by
případně vznikly.
Rozbitá okna mají své místo nejen v ekonomii
V průběhu devadesátých let minulého století bujela v New Yorku zločinnost, vraždy a násilné trestné činy
na ulicích, přestože se míra kriminality ve Spojených státech celkově
zmenšovala. Oproti dřívějšku byl totiž v USA zaznamenán hospodářský
růst a stárnutí obyvatelstva, tím pádem se věková kategorie, zastoupená
největším počtem násilníků (18–24
let), zmenšovala. Ne však v New Yorku. Na nejchudší čtvrti totiž dopadlo
snižování sociálních dávek a obyvatelstvo v důsledku vysoké imigrace
mládlo.
Do této situace vstupuje David
Gunn, nový ředitel dopravního
podniku, který byl ctitelem tzv. teorie rozbitých oken. Zakladateli této
teorie byli kriminologové James
Q. Wilson a George Kelling. Tato
teorie vnímá zločin jako epidemii,
která se rozšiřuje z jednoho člověka
na druhého, z jedné čtvrti do celého
města. Průlomovou myšlenkou ale
bylo, že podnět trestného chování
nepřichází od určitého typu člověka,
ale z vnějších znaků prostředí. Tím
se stalo např. symbolicky rozbité
okno. Pokud někdo hodí kámen do
okna a okno je stále rozbité, netrvá
dlouho a jsou rozbitá i další okna,
protože si to vandalové mohou do2 0 1 3 , Č Í S LO 8
volit. Pokud si společnost nedokáže
poradit s agresivním žebrákem nebo
toleruje vandalismus, jsou to jasné
signály osobám, které mají na trestní
činnost spadeno. Kdo se bude obtěžovat volat policii?
Nový ředitel dopravního podniku zavedl politiku těchto „rozbitých
oken“ do praxe. V tu dobu podnik
investoval do nových vlaků v metru.
„Měli jsme uvést do provozu nové
vlaky, které stály asi deset milionů
dolarů jeden, a věděli jsme, co se
stane, když je nedokážeme ochránit.
Vydrží den a pak je vandalové zničí,“ řekl Gunn. Zaměřil se na bitvu
proti graffiti: „Graffiti symbolizovaly
kolaps systému,“ říká. „Když zvážíte
celý proces znovuvybudování organizace a pracovní morálky, bylo třeba vyhrát bitvu s graffiti. Kdybychom
tuto bitvu nevyhráli, žádné reformy
managementu a fyzické změny by se
neuskutečnily.“
Sysifovská práce sprejerů
Gunn zavedl speciální linku na čištění vagónů, a když se na jakémkoliv vlaku objevilo graffiti, muselo být
během otočky odstraněno. „V Harlemu na Stopětatřicáté ulici jsme měli
depo, kam se vozy odstavovaly na
noc,“ vzpomínal Gunn. „První noc
sprejeři přišli a nastříkali boky vozu
na bílo. Další noc, když už to bylo
suché, přišli nakreslit obrysy svých
výtvorů. A třetí noc je přišli vybarvit.
Byla to třídenní práce. Věděli jsme,
že sprejeři budou na nějakém špinavém vlaku pracovat, a tak jsme udělali to, že jsme je nechali jejich graffiti
dokončit. Pak jsme přišli s válečky a
přetřeli jsme to. Sprejeři z toho měli
slzy na krajíčku, ale my jsme to odshora dolů pěkně přemalovali. Byl to
pro ně signál: jestli chcete strávit tři
noci ničením našich vagonů, prosím.
Ale vaše graffiti nikdy nespatří světlo
dne.“
Nedlouho po řediteli dopravního
podniku přišel i nový ředitel dopravní policie, William Breton, který rovněž vyznával stejný postup. Zaměřil
se na drobné přestupky, konkrétně na boj proti černým pasažérům.
Lidé klasicky turnikety přeskakovali, nebo se jimi jednoduše protlačili.
Pro ostatní lidi, kteří přihlíželi, to
byl jasný signál. Pokud oni neplatí,
proč bych měl platit já. Policistům
se obecně do tohoto boje nechtělo,
šlo jen o částku 1,26 dolaru a celý
proces, doprava na služebnu spolu
s vyplněním nezbytných formulářů
a jejich zpracováním, trval celý den.
Breton proto nechal přestavět starý
ST R A N A
11
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
městský autobus na pojízdnou policejní stanici, vybavenou telefony,
faxy, vazební celou a zařízením na
snímání otisků prstů. Celá doba se
tak zkrátila na jednu hodinu. K turniketům pak postavil deset strážníků
v civilu, a ti odchytávali černé pasažéry přímo při činu.
vraždu?“ Počet vykázaných z metra
za opilost či nevhodné chování se za
první měsíce zdvojnásobil a za dobu
čtyř let dokonce zpětinásobil.
Po vynikajících výsledcích se Breton stal roku 1994 šéfem Newyorské
policie a začal uplatňovat obdobné
postupy na tzv. trestné činy ovlivňující kvalitu života. Tím byla myšlena
opilost, močení na veřejnosti, postih
Černí pasažéři s překvapením
Ukázalo se, že každý sedmý černý osob, které se motaly mezi řidiči
pasažér byl již někdy zadržený pro na silnicích a chtěly peníze za mytí
trestnou činnost a každý dvanáctý oken, odhazování odpadků a drobné
měl u sebe zbraň. Pro policisty bylo poškozování majetku.
vše velmi fascinující. Breton píše:
Jak tedy zatočit s kriminalitou?
„Každé zatčení bylo jako rozbalová- Kriminalita podle teorie rozbitých
ní Kinder vajíčka. Jakoupak hračku oken vychází z prostředí a může se
tam asi najdu? Máš pistoli? Máš nůž? jí jednoduše předejít soustředěním
Máš zatykač? Že bychom tu měli na maličkosti a jejich postihová-
ním. Může připomínat biblické rčení
„Kdo je věrný v maličkosti, je věrný
i ve velké věci“, možná se jím autoři
této teorie nechali inspirovat.
Nemusíme jít ale daleko do života
na veřejném prostranství, ale k tomu,
co ovlivníme sami. Stačí si uvědomit,
že pokud tolerujeme rozbitá okna ve
svých vlastních životech, vztazích a
zvycích, nebo tolerujeme věci, které
odkládáme, neřešíme, ať už vlastní
leností, únavou nebo pohodlností,
vše má negativní důsledky na věci
větší a může být velmi těžké je zpětně jakkoliv jinak napravovat.
JJ ml. (vyšlo v časopise Ilist, kde je autor
redaktorem)
VÍTE, ŽE …
Rádioamatérština je jen koníčkem?
Je příjemné se setkat s mladým člověkem, který má za svou zálibu neobvyklou činnost, při které se snoubí zábava, poznávání dálek a získávání celé
řady odborných znalostí. Takovou
možnost jsem měl nedávno s jedním
radioamatérem z Buštěhradu, který mě, jako laika, částečně zasvětil
do celého tohoto zajímavého oboru.
Petr, kterému je 20 let, se zabývá
radioamatérskou činností už několik let zejména na krátkých vlnách.
V oblasti amatérského radiovysílání
se již spojil se 127 registrovanými
zeměmi s podobnými rádioamatéry, jako je on sám. Celkem je těchto
zemí asi 340. Čeští radioamatéři mají
označení na začátku svého volacího
znaku historicky OK.
Jak mě Petr hned na začátku upozornil, jde z jeho strany o koníček,
který mu přináší mnoho nového.
Pochopil jsem, že musí být slušným
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
znalcem nejen přes obor vysílání a
stavby anténních stožárů, antén a vysílaček obecně, ale musí znát dobře i
počasí nebo dobře chápat zákonitosti ionosféry. (Zjistil jsem, že existuje
více vrstev ionosféry, ne jen jedna, jak
jsem si myslel.) Aktivně sleduje situaci
ve světě přes internet, kde se dozvídá
řadu podrobností, které vyhodnocuje
a využívá pro vlastní rádiová spojení.
Sleduje přechod svítání a stmívání na
planetě, aby dosáhl co nejlepšího a
nejkvalitnějšího spojení s místy, kde
ještě spojení nenavázal. Na krátkých
vlnách ve vymezených pásmech pro
radioamatéry vysílá a přijímá vysílání
s využitím odrazu od ionosféry.
Aby Petr mohl sám vysílat, musel
složit poměrně náročné zkoušky u
Českého telekomunikačního úřadu.
Zájemce musí mimo jiné znát volací
znaky zemí celého světa kromě několika malých ostrovů, vědět, jak a
na kterých rádiových vlnách se může
vysílat, a celou řadu jiných věcí. Petr
měl štěstí, že se setkal v nedalekém
městě Slaný s místní skupinou radioamatérů, kteří mu hned umožnili
přímou konfrontaci s vlastní činností vysílání. V radioklubu, který je
nejstarší v České republice (založen
roku 1925), je řada lidí se stejnou
zálibou. Věk nehraje roli. Od nejmladších zájemců kolem 10 let až po
ty ve zralém věku. Každý zájemce je
vítán, a co je důležité, a dnes již ne
tak vídané, každý nezištně pomáhá
druhému. Chybí-li někomu součástka, druhý mu ji příště donese. Stavíš
vlastní anténu? Parta lidí přijede, aby
ti ji pomohla sestavit. Sympatické, že?
Petr používá dvě antény. Jednu
z nich může směrovat na azimut, pro
lepší příjem signálu. Ke spojení používá klasickou KV vysílačku. Během
mé návštěvy se Petr spojil s radioama-
ST R A N A
12
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
térem z Turecka a Portugalska. Existují však místa, kde je jen s obtížemi
možné získat spojení. To je například
řada chudých zemí Afriky nebo Asie.
Aby mohl radioamatér získat spojení
i s těmito místy, organizují některé radioamatérské kluby expedice a několik dní z těchto území vysílají. V daném období je spojení na toto místo
maximálně exponované, protože každý chce mít důkaz, že se s tímto místem spojil. Nemožné je v této době se
spojit, z pochopitelných důvodů, například se Severní Koreou.
Jak si radioamatéři potvrzují svá
uskutečněná spojení? Tam, kde radioamatéři mají své kluby, se jednou za
čas nasbírají tzv. QSL lístky („kvesle“), a ty se pak odesílají do zemí, kde
je podobná organizace, která rozešle
lístky konkrétnímu radioamatérovi.
Platí to i obráceně. Tato informace mě
zaujala, už jen proto, že jsem si mohl
celou řadu kveslí prohlédnout přímo.
Mají stanovený formát a jsou různého provedení. Všechny mají tabulku
s údaji o spojení, například o kvalitě
a síle signálu uskutečněného spojení,
a s volacím znakem odesílatele. Některé kvesle jsou prosté, ale jiné mají
foto místa, odkud odesílatel pochází,
nabídky turistických možností s popisem místa, kde žije, apod. Některé
jsou velmi blízké pohlednicím.
A co si myslí Petr o trávení svého
volného času v době, kdy se stačí spojit s někým v Chile pomocí Skype, e-mailem nebo telefonicky mobilem?
„Myslím, si, že je lepší se něco naučit
a zažívat radost ze spojení s někým
daleko ode mě napřímo, bez pozemních kabelů a zprostředkovaně. Měl
jsem se možnost naučit věci, které
se studují na vysoké škole jako samostatné obory, a to přímo v praxi.
Spojení rádiovými vlnami je pro mě
jako kdysi pro objevitele na lodích
poznávání nových zemí a ostrovů.
Rozhodně tak vidím čas využitý lépe
než hrát na počítači hry. To je pro mě,
podle mého názoru, ztracený čas.“
Pozoruhodný názor v dnešní době,
že? Bylo by dobré vidět většinu našich mladých, jak tráví čas sportem,
společenskými aktivitami, zájmy,
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
kterými budují znalosti sobě a mohou pomoci případně i druhým ve
svém okolí. Minimálně obohatit svůj
vlastní život a snad i ostatním.
A s kým se Petr spojil nejdále? Tou
zemí je Nový Zéland. Přeji Petrovi
hodně dalších zážitků s jeho koníčkem. Jsem rád, že jsem poznal zase
jednoho šikovného Buštěhraďáka, a
zároveň jednoho z nejmladších.
JJ
ST R A N A
13
2012 cislo 0
ˇ
ˇ NÁM PÍŠÍ
CTENÁRI
Postřehy
V Buštěhradě žiju už nějaký ten
rok a se zájmem sleduji činnost
místních podnikatelů. V prodejnách
za ta léta oceňuji delší otvírací dobu
i sortiment, který odpovídá zdravému životnímu stylu. Potěší mě, když
mě v obchodě s úsměvem pozdraví,
i když výslovnost v češtině není zdaleka dokonalá. Rostoucí nabídka služeb mi dává pocit, že i v místě svého
bydliště si můžu odpočinout v rukou
maséra či kadeřnice. Magické fráze
jako „to není problém“, „rádi připravíme“, „rádi objednáme“ nebo „jako
vždycky?“ jsou zárukou toho, že se
sem znovu vracím a ochotně otvírám svoji peněženku.
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Ale ne vše je tak idylické. Jsou podnikatelé, kterým jsem fandila, více
či méně pravidelně využívala jejich
služeb, a přesto o mě asi nestojí. Stane se, že místo oběda mě čekají jen
zavřené dveře bez dalšího vysvětlení.
Jinde, když asertivně vyjádřím názor
na hodnotu poskytovaných služeb,
jsou mi tyto služby raději odepřeny.
Jako manažerka klientského oddělení
tomu opravdu nerozumím. V hlavě se
mi honí základní poučky úspěšného
podnikatele jako „Zákazník, náš pán“
či „Jste-li s námi spokojení, řekněte to
dál. Jste-li s námi nespokojení, řekněte to nám“. Nebo snad dnes už platí
„Zákazník s názorem náš nepřítel“?
Nezbývá mi než věřit v účinnost
marketingového nástroje „Word of
mouth“ neboli slovo z úst. Lidově se
tomu říká osobní zkušenost, pomluva či doporučení. Je jedním ze způsobů, jak se šíří mezi potenciálními
zákazníky povědomí o vašich službách či produktech. U nás navíc platí ono známé, že lidé se raději dělí o
negativní než o pozitivní zkušenosti,
což převedeno do praxe znamená,
že když něco uděláte dobře, tak se to
dozví podstatně méně lidí, než když
něco zkazíte. A tak se opravdu těším,
až se o své čerstvé zážitky podělím se
svými přáteli…
Eva Gallatová
Společenská legalizace marihuany
Běžně se hulí.
Patří to k dobrému tónu i
při rozhovoru
s
mediálními
hvězdami. Kdy
jste to poprvé
zkusili? Ptá se
novinář. A hvězda se ráda svěří, že
už na základce. Zastánci marihuany
rádi zdůrazňují, že legálně povolené
drogy jako alkohol a nikotin působí více materiálních, zdravotních a
společenských problémů než marihuana nebo ostatní měkké drogy.
To platí do té doby, než se s důsledky užívání marihuany setkáte
ve vlastní rodině. Je to velice často
právě marihuana, která nastartuje
schizofrenii. Co si potom počít s
blábolícím dítětem, u kterého nevíte, co se mu honí hlavou. Pokud se
mu vůbec něco hlavou honí. Rodič
má potom hodně štěstí, když dítě
spolupracuje s psychiatrem a v případě úspěšného zaléčení se rozhodne užívat drahé léky v podstatě až
do konce svého života.
Zdá se mi, že zastánci měkkých
drog jsou v celosvětové ofenzivě a
jejich odpůrci jsou prostě suchaři.
Psychiatrické léžebny se plní duševně nemocnými huliči a psychofarmaka jdou na odbyt. Pacient s touto
diagnózou utratí za léky měsíčně
cca 2500,- Kč.
Bohužel vůbec nevím, jak před
důsledky hulení ochránit další huliče případně jejich rodiče nebo partnery. Snad to může být tento článek.
Jedna z takto postižených je totiž i
moje dcera.
obohatit z našich peněz a bezpracně lenošit v poslaneckých lavicích.
Politikem se chce přece stát pouze někdo, kdo nic neumí, jinak by
makal, jako makáme my. A tak,
neschopni legitimizovat právo na
vládnutí kohokoli z našich řad,
instinktivně respektujeme formy
vládnutí, na které jsme si zvykli od
dob hlubokého feudalismu: vládcem má právo být pouze někdo,
kdo je nesmírně bohatý, aby ne-
musel krást jako našinec, zároveň
někdo ne úplně od nás, ale zase
ne z moc daleka, třeba takový Babiš anebo Schwarzenberg. Přímo
z vlastních chudých řad pak akceptujeme pouze toho, kdo nemá rád
politiky, tak jak je nemáme rádi my
a kdo jim to pořádně natře: proč
ne třeba takového Zemana, který
se nezatěžuje nějakými finesami
politických pravidel, aniž bychom
si plně uvědomovali rizika autori-
LZ
Zpět do feudalismu!
Když v roce 1848 Češi vyrukovali
s první českou politikou novověku,
málokdo tušil, že o více než 150 let
později český národ stále nebude
politickým národem. Politický národ je totiž ten, který je schopen vygenerovat z vlastního lůna politiky,
jimž je dle jistých pravidel ochoten
svěřit moc. To my ale neumíme. My
totiž politiky nemáme rádi. Jejich
pretenci vládnout vnímáme pouze coby zakuklenou metodu, jak se
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
14
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
tářského skluzu, které to obsahuje.
Jediný, kdo obstojí v našich očích,
je tedy pán anebo zbojník.
Tento mentální univers, jenž je
mentálním universem feudalismu,
vyhovuje nejen širokým masám našeho národa, ale též některým z jeho
špiček, které se tu a tam vynořují
coby jeho představitelé. Zemanův
kolega z „prognosťáku“ Klaus si
v roce 2011 postěžoval na Francouzskou revoluci, která výmyslem
lidských práv narušila přirozenou
vazbu mezi zásluhou a odměnou.
Čtenář z této pozoruhodné interpretace dějin nemohl než vyvodit,
že tehdy ještě ne bývalý prezident
považuje systém, kde podíl na moci
byl dán rodem a příslušností ke společenské skupině, jíž je aristokracie,
za spravedlivější než ten, který nastolil zvrat v roce 1789.
Aristokracie byla oligarchií své
doby. Dnes už zde není, ale je nahrazována novými oligarchiemi,
jejichž forma vládnutí se od té aristokratické příliš neliší. Spojuje je to,
že ani jedna není v duši demokratická a že primárním cílem obou není
veřejné blaho, nýbrž zájem omezené skupiny. A představa, že nějaký
magnát bude oním osvíceným vládcem, jehož moudrost zemi obrodí a
z jehož měšce občas i něco ukápne
pro prostý lid, je jednou z už po více
než 200 let úspěšně kritizovaných
utopií.
Domnívali-li jsme se, že znovunastolení demokratických pořádků v roce 1989 povede k posílení
politické zodpovědnosti národa a
jeho zvýšené participaci na správě
své země, pak volby do Poslanecké sněmovny 2013 nemohou být
než zdrojem zklamání. Náš politický svět je nadále obýván „jimi“
a „námi“ a moderní představa o
moderním národu, v němž politikem v pravém slova, tj. účastníkem
na moci, je každý občan, se vytrácí v nedohlednu. Stále se plácáme,
kdesi před oním osudným rokem
1848, kdy naši předci vstoupili do
politiky a dokonce snad i před rokem 1789, kdy se lid vzepřel vládě
feudálních oligarchií.
Dříň směr halda. Konstrukcí a dopravně technickým uspořádáním je
schopna plnit uvažovanou dopravní
funkci. Historickou správou a užíváním došlo ke vzniku stavebních
závad a návozu odpadu, což má vliv
na její současnou uživatelnost, ale po
provedení oprav a úklidu je schopna
plnit požadovanou dopravní funkci. Funkčnost této komunikace má
zásadní vliv na vedení provozu a
bezpečnost provozu v zastavěném
území města Buštěhrad. Údržba a
úprava stávající přerostlé vegetace
zasahující do průjezdního profilu je
stanovena obecnými povinnostmi
vlastníku komunikace a dotčeného
pozemku.“
Tvůrcům vysvětlení použitelnosti přístupové cesty vůbec nevadí, že
komunikace je fakticky nezkolaudovanou komunikací, tedy neexistující
komunikací pro běžný provoz. Ke
kolaudaci se musí vyjádřit mimo jiné
i majitelé pozemků pod stávající cestou. Kde je zaručeno, že všichni majitelé budou s kolaudací souhlasit?
Jak je na tomto základě možné stavět
argumentaci o budoucí přístupové
cestě?
Petr Fleischmann
(Tento článek vyšel v časopise Přítomnost, členem jehož redakční rady je i
autor)
BPS a naše černá skládka
S překvapením jsem četl komentář
k přístupové cestě pro plánovanou
bioplynovou stanici společnosti SKS
INVEST Kladno ve vyjádření Magistrátu města Kladna odboru výstavby,
oddělení územního plánování. V
jeho rozhodnutí o Územním rozhodnutí ze dne 14. 11. 2013 mě zaujal citát, týkající se cesty, které v současnosti kraluje naše černá skládka
pod bývalou železniční vlečkou:
„Komunikace na pozemku parc.
č. 1959/2 v k. ú. Buštěhrad, a dalších
pozemcích, byla zřízena pro těžkou
nákladní dopravu z areálu Poldi
JJ
Recepty do Heble
České Baileys
2 balíčky bonbónů „Ledovky“
1 plechovka Salka
2 dcl rumu
V trošce vařící vody rozpustíme bonbóny. Vmícháme
Salko a rum. Nápoj je dosti sladký, ale dá se experimentovat a částečně Salko nahradit plechovkovou Tatrou.
Podáváme s ledem, a ne dětem.
Lavina
1litr červeného vína
0,5 litru Becherovky
0,25 litru medu
0,25 litru vody
Vše svařit na 60°C a teplé pít. Pozor, je to lavina!
V novém roce přeji všem Buštěhraďákům mnoho spokojenosti a úsměvů na tváři, co všem okolo den rozzáří.
Heble
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
15
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893
Obrázek na titulní straně: Buštěhradský podzim – koncert. Foto: J. Pergl.
Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum, Okružní 849; www.bustehradskeforum.cz
Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec; [email protected]
Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ),
Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP), Ing. Luděk Zámyslický (LZ)
Korektura textu: Jan Dvořák; Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová
Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady.
Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Den vydání: 23. 12. 2013. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 2. 2014
Tisk: Kočka Slaný
Náklad 1000 ks
Cena zdarma
2 0 1 3 , Č Í S LO 8
ST R A N A
16
Download

SLOVO REDAKCE - TARASY – DLOUHODOBÝ PROBLÉM -