Pozvánka
pro všechny ctitele, milovníky a zájemce o historii a výrobu porcelánu na
„Malou porcelánovou cestu“
městy Dubím, Duchcovem a Teplicemi
v sobotu 20. listopadu 2010
do výrobních závodů akciové společnosti Český porcelán, Tovární 605/17 v Dubí , v době od
7.00 do 14.00 hod. a Royal Dux v Duchcově, Sadová 1414, v době od 7.00 do 14.00 hod., do
ateliéru Design keramiky v Dubí, Tovární 50, do kostela Panny Marie v Dubí od 10.00 do
16.00 hod. a do Regionálního muzea v Teplicích v době od 10.00 do 12.00 a od 13.00 do
17.00 hod.
S výjimkou regionálního muzea, kde činí vstupné 25 Kč (dospělí) a 15 Kč (zlevněné vstupné),
jsou ostatní akce včetně parkování bezplatné. V obou výrobních závodech Českého porcelánu
v Dubí a v Duchcově budou organizovány skupiny po 20 zájemcích a 30 minutách vždy
v celou hodinu a celou + 30 minut nebo dle situace v návštěvnosti. Děti na odpovědnost
dospělých se mohou zúčastnit exkurzí ve výrobních závodech od věku 5 let. Všechny děti
také obdrží v Dubí i v Duchcově malý dárek.
Obědy v závodě Dubí budou poskytovány na základě předběžné objednávky a dohody
s vedoucí jídelny paní Štěpánkovou na e-mailu [email protected] nebo
telefonu 417518111. Obědy v sortimentu 3 chodů budou vydávány průběžně v době od 10.00
do 13.30 hod.
A co kde uvidíte?
VÝROBNÍ ZÁVOD ČESKÉHO PORCELÁNU A. S.
PŘÍPRAVNA HMOT
Výroba plastické porcelánové hmoty pro technologii točením, a to z 50 % kaolinu, 25 %
křemene a 25 % živce, výhradně z českých surovin, které porcelánu dávají tyto vlastnosti:
kaolin bělost, křemen tvrdost a živec transparenci.
Výroba licí hmoty ze stejných surovin, ale hmota je uměle ztekucena pomocí elektrolytů a její
váha činí 1,7 kg / l, avšak teče jako voda. Používá se pro lití složitých tvarů do sádrových
nebo umělohmotných forem. Tyto suroviny se s výjimkou kaolinu (je dostatečně jemný)
melou v tzv. bubnových mlýnech za mokra s oblázky a vodou na takovou jemnost, aby
melivo prošlo přes síta 4000 ok na 1 cm2. Následně se melivo smíchá ve vrtulových
1
míchačích s kaolinem a odvodní v kalolisech na vlhkost kolem 20 % (princip kdysi domácí
výroby tvarohu z mléka, kde se utahováním lněného saku mléko oddělí na tvaroh a vodu).
Odvodněné pláty z kalolisu pak kontinuálně procházejí přes vakuové lisy, opatřené šnekovým
podavačem do vakuové komory z důvodu odstranění vzduchu. Následně vyjde z kalolisu
odvzdušněná plastická a jemná porcelánová hmota ve tvaru cca 8 – 12 cm šišek, o délce cca
40 cm a je převážena k dalšímu zpracování do oddělení točírny.
Obdobným způsobem je přepravována i licí hmota, avšak bez odvodnění. Rovněž glazura, což
je v podstatě studené živcové sklo, za použití stejných surovin jako hmota, avšak v jiných
vzájemných poměrech a jemnějším mletí v bubnových mlýnech cca 60 hod. a cezením přes
síta 10.000 ok na 1 cm2. Upravená glazura je potrubím čerpána do glazovny. Velkým
nepřítelem porcelánu je železo, ať již ve formě rzi, nebo jeho obrusů, vzniklých při sváření
apod. Proto hmota při své výrobě prochází magnetickými kolonami a separátory. Rovněž
čistota při zpracování v surové výrobě je z hlediska znečištění železem důležitou podmínkou.
Porcelánová hmota znečištěná sloučeninami železa vytváří po vypálení na povrchu výrobků
rezavé tečky až do velikosti 2 mm.
MODELOVNA A SÁDROVNA
Jedná se o dílny, které se svou prací výrazně podílejí na tvorbě porcelánu z hlediska jeho
tvarů, ať již solitérů, souprav nebo figurálního a ozdobného porcelánu. Kvalifikovaný
modelář na základě svého nebo cizího výtvarného návrhu vytvoří sádrový model buď
vertikálním ručním soustružením, nebo přímo zpracování z volné ruky. Každý sádrový model
musí mít o 15 % větší rozměry vzhledem ke smrštění porcelánu po jeho výpalu.
Na hotový model se vytvoří tzv. hlavní, nebo-li mateční forma, jejíž obtížnost je daná
určením finálního výrobku z hlediska jeho použití. Centrické a konické tvary mají hlavní
formy zpravidla ze 2 – 4 částí. Naopak figura s různými vlnami a záhyby na šatech apod. musí
být opatřena tzv. klíny a vzniká tak hlavní forma s 10 i více díly. na takto připravenou hlavní
formu se vytvoří další forma, které se říká rozmnožovací zařízení, do které se lije sádrová
břečka (smíchaná voda a sádra) a získá se provozní forma (totožná s hlavní formou), do které
se lije porcelánová licí hmota.
K výrobě forem se používá tzv. alabastrová sádra, získaná ze sádrovce (síranu vápenatého) při
pálení na 120 – 150 oC. Jedná se o jednu z mála surovin, které dovážíme, v našem případě
z Německa. Bohužel výdržnost sádrových provozních forem je poměrně nízká: 80 – 100 ks
výrobků z jedné formy. Používáme tedy na velké série formy z umělé hmoty, ovšem jejich
omezené využití je dáno pouze pro tvary, kde vnější a vnitřní tvar výrobku určuje forma na
zvláštním zařízení, tzv. tlakové lití. Tento způsob je mimořádně výhodný pro série nad 5.000
ks.
TOČÍRNA
Točírenská a hrnková linka
Plastické šišky, které jsme opustili v přípravě hmot, se pro výrobu hrnků převezou k hrnkové
lince, nakladou na podavač, který je přenese ke šnekovému lisu k úpravě rozměrů pro daný
tvar hrnků. Rozřezané válečky pak další podavač vkládá do sádrových forem, které projedou
vytvářecí hlavou. Ta při rotaci z vloženého válečku plastické hmoty vytvoří vnitřní tvar
hrnku. Vnější tvar pak udává sádrová forma. Výtoček i s formou prochází plynovou sušárnou
do tzv. koženého stavu (dosud vlhký, ale drží tvar) při teplotě 90 oC. Následně výrobek
2
v koženém stavu přechází pod vyjímací a překládací zařízení, které jej předá do otočných
forem (tzv. garnizolů) k automatickému zamytí a zaoblení horních seříznutých okrajů hrnků.
Zamyté a zaretušované hrnky přecházejí k lepičkám oušek, které pomoci šlikru (zahuštěná
porcelánová hmota) ouška přilepí na těla hrnků a odloží do lavičkového elevátoru k sušení při
teplotě 60 – 80 oC, tzv. sušení do běla, který hrnky dopraví k 1. výpalu, tzv. přežahu.
Isostatický lis
V posledních 20 letech došlo k výrazné změně při výrobě talířů. Byla opuštěna technologie
výroby z plastické hmoty a postupně zaváděna s vysokými vstupními náklady výroba plošiny
z porcelánového suchého granulátu formou isostatického lisování při 290 atm.
Granulát má z hlediska surovinného složení stejnou skladbu jako u plastické hmoty. Granulát
se získá vstřikem porcelánového kalu do tzv. rozprachových vertikálních sušáren. Pro
všechny naše porcelánky pracuje jedna takováto sušárna ve Staré Roli u Karlových Varů.
Granulát se dopraví z výroby k lisu ve vacích, ze kterých je zařízením nasáván, vháněn do
lisovacího zařízení a slisován. Výlisek je automaticky dopraven k začištění okrajů broušením
a zamytím a naskládán na sebe a ručně vložen do etáží pecního vozu k 1. výpalu, tj. přežahu.
Výhodou je absence sušení do běla.
NALÉVÁRNA
Duté zboží – ruční lití
Princip odlévání tzv. dutého zboží, např. kávové a čajové konve, mléčenky, cukřenky apod.,
je založen na principu sání sádrových forem, které se naplní licím porcelánovým kalem o
litrové váze 1,7 kg. Jemně rozemleté části křemene, živce a kaolinu jsou přisávány na stěny
příslušné formy, a vytvářejí tak hutnou vrstvu, které říkáme „střep“. Po vytvoření střepu (20 –
30 min.) se forma otočí a přebytečný kal se vylije. Následně se forma rozebere, a získá se tak
korpus výrobku, ke kterému se podle potřeby finálního vzhledu přilepí z další formy odlitá
hubička a ouško. Lepení se provádí pomocí základního licího kalu. Takto upravené výrobky
se vysuší do bílého stavu a následuje retuš. Retuší se rozumí začišťování švů po konstrukci
formy v místech, kde jsou části složeny, včetně zahlazování povrchů výrobků houbou
namočenou ve vodě. Nevypálený střep, jak již víme, obsahuje 50 % kaolinu, který je silně
rozpustný ve vodě, a usnadňuje tak zamývání a zahlazování jakýchkoli nerovností.
Prořezávané zboží – ruční práce
Tvar rokoko, který je základním tvarem pro dekoraci cibulákem v ČP, má v současné době
661 samostatných modelů, přičemž talíře nepočítáme jako sadu 6 ks, ale pouze 1 tvar. Velká
většina z tohoto počtu jsou tzv. separátní kusy ozdobného, užitného a jiného charakteru. Mezi
ně patří soubor prořezávaných košíčků, talířů a mís. Tyto výrobky jsou vytvářeny litím i
točením, avšak otvory na jejich okrajových částech jsou prořezávány ručně upraveným nožem
a následně po usušení do běla pak zamývány a retušovány.
Tlakové lití – strojní výroba
Tlakové lití je technologií posledních desetiletí a jeho hlavní výhodou je produktivita práce,
neboť každé 3 – 4 minuty získáme produkt v kožovitém stavu. Na rozdíl od lití do sádrových
forem může být jedna sádrová forma využita za směnu pouze 2 – 3 x za den. Nemluvě o
výdržnosti sádrových forem. Formy na tlakové lití jsou také porézní, ale z umělé hmoty. Tyto
formy však nemají vlastnost nasávání vody a s tím spojenou tvorbu střepu, ale naopak licí kal
je do nich vháněn pod tlakem od 12 – 30 atm a voda je jimi protlačována do kanalizace tzv.
bílé vody. Tímto způsobem se dají vytvářet tvary jakéhokoli designu, avšak pouze takové,
3
které respektují princip, kdy vnitřní i vnější tvar výrobku je dán tlakovou formou. Všechny
stroje tohoto typu v Českém porcelánu jsou českými výrobky.
Mechanizovaná výroba
Jde o linku, která má plně mechanizovanou technologii lití dutých výrobků, od vlastního lití
až po ruční rozebírání forem a vyjímání výrobků pro další sušení a retušování. Tato linka je
české výroby a její kapacita je 500 kusů za 8 hodin.
Ruční kvalifikovaná práce
V našem případě jde zejména o ruční modelování růžiček, které slouží jako úchytky na víčka
rokokových výrobků. Pracovnice vymodeluje z plastické hmoty lístky růže, které složí
v rozvitý květ růže a po seříznutí jej přilepí na připravené víčko. Zajímavé je, že pouze dva
výrobci ze čtyř na světě, kteří produkují „cibulák“, pouze Míšeň a Dubí modelují úchytky
ručně. Japonský výrobce Blue Danube a Německý Hutschenzeuther produkují úchytky
z forem.
PRVNÍ PÁLENÍ, TZV. PŘEŽAH
Veškeré výrobky z točírny a nalévárny po zaschnutí do „běla“ jsou pomocí elevátorů nebo
jinou dopravní cestou transportovány do prostoru přežahové pece. Tato pec je vybavena
pecními vozy s kolejovou dopravou, jejichž horní etážová část je žáruvzdorná a spodní,
kovová, je důmyslnými zámky a brodícím žlabem s křemičitým pískem odizolována od
žárového pásma. Na žáruvzdorné etáže pecních vozů se narovná surové porcelánové zboží a
vůz projede při teplotě 900 oC celou tunelovou pecí za 12 hodin 20 minut.
Přežehnuté zboží, které při výpalu ztratilo chemicky a molekulárně vázanou vodu, se zpevnilo
a lépe snáší nejen další transport, ale i podglazurovou dekoraci a glazování. Zboží při výstupu
z pece se tudíž dělí na dvě části, z nichž větší část jde elevátorem do glazovny a zbývající část
k dekoraci cibulákem do modré výroby.
MODRÁ VÝROBA
Dekorace cibulovým motivem pod glazuru
Dekorování v této dílně dělíme na tisknutí a malování. Obě techniky mají ve svém složení
oxid kobaltu upravený pro tu, či onu dekorační techniku.
Dekorace tiskem z hloubky
Jedná se o starý klasický způsob přenosu motivu dekoru, který je vyryt naším rytcem do
ocelové nerezové desky. (Pro zajímavost máme již jen malou zásobu těchto desek pro rytce,
neboť poslední nám v roce 1985 ve zvláštní speciálně tavbě odlili v Poldi Kladno a rozdělili
jsme se s tehdejším vynikajícím strojírenským podnikem Somet Teplice. Bohužel oba tyto
podniky již neexistují. Máme banku těchto gravírovaných desek, z nichž nejstarší jsou stále
v provozu od roku 1904.)
Postup výroby obtisků z ocelových desek je následující: Ocelová deska se zahřeje na
pracovním stole, který je elektricky ohříván. Do této desky se vtlačí pomocí stěrky směs
oxidu kobaltu s dalšími komponenty, což je naším výhradním utajovaným postupem, který se
4
realizuje na uzavřeném pracovišti. Zbytek barvy se rovněž stěrkou setře tak, aby tato zůstala
pouze v hloubce rytiny. Následuje formát cigaretového papíru v rozměru desky, který se po
protažení snímacím roztokem přiloží opatrně na teplou desku, aby nevznikly vzduchové
bublinky, které by k desce nepřilnuly. Poté se deska s vlhkým papírem zalisuje ve válcovém
lisu. Po vyjmutí z lisu a opětovném položení na ohřívací stůl stačí cigaretový papír oschnout.
To je vhodná doba k tomu, aby se cigaretový papír sejmul a na něj se z hloubky ocelové
desky přenesl pomocí snímací tekutiny celý dekor. Tento obtisk převezme střihačka a
rozstříhá jej na segmenty potřebné pro potisk výrobků. Tyto segmenty pak lepička přesně
umístí na přežahnutý střep. Musí pracovat přesně, neboť obtisk, jak se položí, nelze s ním již
pohybovat, neboť jeho lepící schopnost to neumožňuje. Dekorace tiskem pokračuje u další
členky tiskařského kolektivu, která houbou rozmočí cigaretový papír do té míry, až jde beze
zbytku sejmout. Roztok, který nám posloužil k přenosu barvy na papír, nám po namočení
udělá druhou službu tím, že předá barvu z papíru na přežahnutý výrobek, čímž činnost
k přenesení tisku končí.
Dekorace ruční malbou
Tato technika v podstatě dotváří celkovou fázi cibulového dekoru a provádí ji výlučně
malířky vyučené v Českém porcelánu. Jde opět o vysoce kvalifikovanou práci, neboť
přežahový výrobek zbavený vody tuto intenzivně nasává. Tuto techniku lze přirovnat k malbě
tuší na savý papír, obdobné čínské technice.
Používáme pro ruční malbu dva způsoby přípravy barvy. Ten první pracuje se speciálně
připravenou barvou, avšak ztekucenou vodou a tou provádíme přesné linky, jimiž je opatřen
každý náš cibulový výrobek. Druhý přípravek, tzv. mastná barva, je používán na ruční
dokreslování a zvýrazňování modelace a stafáží, zejména u dražších solitérů ozdobného
charakteru. Všechny malířky musejí být s ohledem na rozsah výrobků z tvarového hlediska
vysoce adaptabilní při zvládání kteréhokoli sortimentu.
Plesování cibulek a srdíček
Plesování je odborný termín, označující nanášení vodového polointenzivního barvítka na dva
motivy cibulového designu, umístěného na okrajích výrobků, jimiž jsou stylizované granátové
jablko, nebo-li cibulka, a nerozvitá pivoňka, nebo-li srdíčko. Toto dekorování se provádí přes
šablonky z měkké kovové folie. Proč název „plesování“, není známo.
Další fáze pobytu zboží v podglazurové dekoraci s cibulovým designem je kusová kontrola.
Kontrola každého výrobku se provádí proto, že cena tohoto druhu zboží není malá a již
v průběhu výroby se musí odstranit každý výrobek, který by ve finálním provedení
neodpovídal deklarované jakosti.
Elektrická tunelová pec
Zcela poslední fází cibuláku před jeho glazováním je výpal mastných složek z pomocných
komponentů použitých při míchání barev. Mastné složky se vypálí při teplotě 500 – 600 oC
proto, aby glazura na výrobky dobře přilnula.
GLAZOVNA A ZPŮSOBY GLAZOVÁNÍ
Na tomto místě se opět oba segmenty výrobků, tj. bílých hrnků a jiných výrobků bílého
charakteru a cibuláku opět sejdou, aby byly opatřeny slabou vrstvou průsvitné glazury. Zde je
místo, kde se i laikovi prokáže, že cibulový dekor je skutečně uzavřen mezi střepem a
glazurou, neboť cibulový dekor po naglazování zmizí. Teprve po dosažení žádané teploty se
5
glazura vyčeří, stane se skelnou a průstvitnou a modrý dekor skrze ni proniká na povrch
v plné kráse. Je nejen krásný, ale i nesmytelný a plně použitelný při mikrovlnném ohřevu. Tak
zvané bílé zboží, a to zejména hrnky, se glazuje bezprostředně na přežahnutý střep a k jejich
dekoraci dochází až na povrchu vytavené glazury.
Vlastní glazování se provádí v naší společnosti třemi způsoby. Ručním glazováním
ponořením výrobku do vany s glazurou. Poléváním na glazovací lince, kde výrobky
procházejí clonou z glazury. Zajímavé je, že tyto všechny výrobky, kdy již při prvním pálení
ztratily chemicky a molekulárně vázanou vodu, mají mimořádnou schopnost nasávání vody,
takže po projití glazurovou clonou, kde je glazura rozmíchána vodou o litrové váze 1,4 kg,
jsou tyto výrobky, jak je na pasu zjevné, zaschlé během několika vteřin. Lze je brát do ruky a
stírat od nánosu glazury jejich nožky, aby se při pálení nepřilepily k žáruvzdorné podložce.
Talíře a jiné těžší výrobky se glazují rotačním způsobem či řízenou rychlostí ponoru.
PÁLENÍ, tzv. ostré, chcete-li hladké
Pálení výrobků opatřených glazurou provádíme ve dvou plynových pecích při teplotě
1400 oC. Atmosféra pálení je redukční, což znamená s minimálním přístupem vzduchu.
Důvodem je chemická reakce, při níž koloidně obsažené železo v surovinách nezabarví
vzhled výrobku žlutě jako při pálení oxidačním, nýbrž zůstanou sněhově bílé.
Tunelová pec
Hrnky a jiné bílé zboží určené k dekoraci na glazuru se pálí v moderní rychlovýpalné peci na
1400 oC po dobu 4 hodin. Výrobky jsou pokládány v jedné vrstvě pecních vozů a procházejí
žáruvzdorným pásmem. Pece jsou vybaveny izolačním vláknem, takže není nutný nepřetržitý
provoz, jak tomu bylo u tunelových pecí vyzděných šamotem a ve kterých probíhalo pálení
jednoho vozu se zbožím 36 hodin.
Komorová pec
je určena zejména pro výpal podglazurové dekorace, tedy cibuláku. Jednak pro docílení
vyrovnané teploty a její výdržnosti, a tím získání i důležitých podmínek pro vyrovnaný
odstín kobaltu. Pálení v této peci probíhá po dobu 11,5 hodiny. Velice zajímavým technickým
prvkem pece jsou tzv. nakládací a vykládací vidle, nebo chcete-li žebřiny, na které jsou
umisťovány tzv. slože ze žáruvzdorného materiálu. Po zaplnění regálovými složemi
v celkovém počtu 10 se z obou stran komorové pece zvednou její jednokřídlová vrata do výše
a vykládací zařízení vyjme vypálené zboží a zakládací zařízení z druhé strany do pece přesně
vloží výrobky určené k pálení. Průběh pálení v obou pecích je řízen počítačem.
Třídění modrého zboží, jeho broušení a leštění nožek
Provádí se bezprostředně po jeho výpalu ručně a vizuálně zevrubnou kontrolou se
zařazováním do jakostních tříd dle třídících tabulek. Po zařazení zboží do jakostních tříd
dochází u každého výrobku k zabroušení jeho nožky na válcové brusce, přes kterou výrobky
procházejí na pásovém podavači. Následně jsou nožky ručně leštěny na kotoučích
s diamantovým práškem. Odtud jsou po evidenci dopravovány na příslušný sklad.
Třídění bílého zboží – hrnků
Třídění tohoto druhu zboží se provádí na třídícím pasu. Paleta s hrnky je umístěna na zvedací
zařízení, ze kterého jsou hrnky kladeny na podávací pas, který je dopraví pod dva
pneumatické válce, opatřené brusným rukávem, nafouknutým vzduchem tak, aby se
eliminovaly drobné odchylky ve výšce výrobků. Následně v zástupu putují hrnky z jedné
6
strany k třídičkám, které je vizuálně zatřídí do náležité jakosti a přeloží na protější stranu do
barevného označení udávajícího jakost, kterým je pas označen. Na konci pracovnice
zabroušené a zatříděné hrnky rovnají do klecí nebo palet k odvozu na příslušný sklad.
DEKORACE
Dekorace na glazuru je z hlediska barevnosti a použitých technik velice působivá. Je to
zejména tím, že barvítka jsou v podstatě zejména kysličníky, ale i uhličitany, dusičnany,
chloridy a další složky kovů. Různé kovy vytvářejí různé barvy. Např. kobalt modrou,
chromoxid zelenou, selen červenou a celá řada dalších pak velké spektrum barev.
Keramické barvy členíme na podglazurové, které se pálí na vysoké teploty a jejich barevná
paleta je tím ochuzena, poněvadž nevydrží tak vysokou teplotu. U naglazovaných barev mají
tyto vypalovací teplotu v rozmezí od 700 do 850 oC. Jejich použití je ve všech porcelánkách
velmi široké pro jejich pestrou paletu barev. Tento druh barev používáme zejména v našem
podniku. Jako doplněk používáme i tzv. listry, které vytvářejí barevné jakési perleťování, což
jsou tence štětcem nanesené vrstvy kysličníku kovů nerovnoměrně rozmíchané v tzv.
pryskyřičných mýdlech kovů a kalafuny a dalších komponentů.
K dekorování také používáme zejména na okrajové linky a pásky preparáty drahých kovů,
zlato a platinu. Zlato pak členíme na lesklé a matné. Lesklé zlato obsahuje 10 až 12 % kovu a
matné zlato 25 % i více ryzího kovu. Lesklé zlato má tu výhodu, že se po vypálení na rozdíl
od matného zlata nemusí leštit. Rovněž používáme tzv. razítkovací zlato, což je jakási pasta,
která se v tenké vrstvě nanese na skleněnou paletu a z ní se za pomocí gumových razítek
přenáší na výrobek a následně vypaluje. Razítkovací zlato obsahuje 15 – 16 % ryzího kovu.
Dekorace pomocí obtisků
V naší dekoraci z převážné části pro naglazurové dekorování používáme obtisky. Jsou to
barevné motivy natištěné keramickými barvami na obtiskový papír, který po namočení nejen
změkne, ale podložný papír lze lezce oddělit a vlastní tisk přenést na výrobek, v našem
případě zejména na hrnek. Známe tisky tzv. negativní a pozitivní. Negativně zpracovaný tisk
se přenáší na výrobek tak, že se barvou s tiskem položí na plochu výrobku, přimáčkne
houbou a tiskařský papír sejme. Pozitivní tisk se nanese na střep stranou, na které je papír,
vlastní tisk se přidrží a papír podtáhne.
Podle způsobu technologie provedení tisku tyto dělíme na ofsetové a sítotiskové. My
používáme z 99 % sítotiskové dekory, z nich cca 25 – 30 % si vyrábíme ve vlastním
sítotiskovém středisku. Principem této techniky, kterou máte možnost shlédnout rovněž, je
jemná sítovina napnutá na rámu, která je průchodná v místech dekorace, pro protlak barvy na
tiskařský papír. Ostatní místa mimo dekor jsou na jemné sítovině zaslepena. Existují však i
zařízení, která umožňují, avšak v omezené barevnosti, přímý potisk bez použití přenosového
papíru.
Při ofsetovém tisku, tzv. přenosovém tisku, se dekor přenáší přímo z tiskové formy, kterou
tvoří deska, na pryžový válec a z něho na tiskařský papír.
Další technikou, která jde v poslední době do popředí, je stříkání výrobků vodovými nebo
terpentýnovými keramickými barvami. Stříkání, odborně fondy, je nanášení barev stříkací
pistolí ve stříkacích kabinách buď celoplošně, v segmentech nebo tzv. do ztracena, ale i
vykrývací fondy, kde se místa, která mají zůstat bílá, opatří krycím lakem, který se po
7
nastříkání sejme jako folie. Celoplošné stříkání hrnků je náročné z hlediska dovednosti (v
silných vrstvách se odlupuje), ale i produktivity práce, neboť jedna pracovnice za směnu
nastříká 200 – 250 ks hrnků, zatímco tiskařka natiskne 900 až 1200 ks. Tyto výrobky jsou
nákladné i z titulu rozptylu barvy a její odsávání do venkovního prostoru.
Zažíhací dekorační pec
Odekorované porcelánové výrobky jakoukoli technikou a jakýmikoli barvami, formou
obtisků, malováním či zlatem, stříkáním apod. se musejí vypálit v tzv. zažíhacích pecích. My
používáme velice moderní plynovou zažíhací pec fy Grün, řízenou počítačem. Je to pec tzv.
průběžná, nebo-li tunelová, osazená pecními vozy, na něž se kladou výrobky k pálení v jedné
vrstvě. Tato pec má schopnost vypálit za směnu až 7.200 ks výrobků. Výpal může probíhat
při nastavené teplotě od 700 do 1250 oC, tj. od klasických výrobků a barev až po tzv. barvy
vtavné, které mají větší stabilitu vůči mycím strojům.
Po výpalu dochází ke třídění zboží a jeho odvozu do balírny expedice.
SÍTOTISK
Oddělení výroby sítotiskových obtisků.
Dekorace sítotiskem je jedna z dekoračních technik, která může dnes díky velmi rozvinuté
technologii v posledních 20 letech opravdu rychle reagovat na nové módní trendy a specielní
požadavky zákazníků.
Potřeba vzniku oddělení sítotisku v naší společnosti vzešla v souvislosti s privatizací Českého
porcelánu a. s., kdy se osamostatnil. Oddělení výroby sítotisku uspokojuje potřeby našeho
závodu v co největší míře jeho soběstačnosti ve výrobě sítotiskových obtisků. Vyrábíme
dekory pro celou rozsáhlou škálu výrobků pro vlastní potřebu v jednobarevném až více jak
desetibarevném provedení. K výrobě používáme kromě naglazurových a vtavných barev i
drahých kovů jako je zlato a platina pro luxusní dekorů pro náročné trhy.
Na této dílně uvidíte průběh výroby sítotiskového obtisku od výtvarného návrhu dekoru a
jeho zpracování grafikem pomocí specielních kreslících programů na počítači do filmových
montáží jednotlivých barev, dále zhotovení šablon na polyesterovém sítě ovrstveném
světlocitlivou emulzí z filmových montáží jednotlivých barev dekoru v kopírovacím
vakuovém rámu osvícením halogenovou lampou. Po vymytí neosvícené emulze vodou
vzniknou průchozí místa pro tisk jednotlivých barev.
Také uvidíte přípravu sítotiskových barev podle receptáře z práškových kysličníků kovů, do
kterých se zamíchá speciální sítotiskový olej, až po vlastní tisk jednotlivých barev dekoru na
specielní papír se škrobovou vrstvou a závěrečné nalakování hotového obtisku. Sítotiskový
lak drží barvy na speciálním papíře pohromadě a pomáhá hotový obtisk přenášet na výrobek.
Vysoká náročnost na přesnost soutisku jednotlivých barev dekorů a citlivost speciálního
tiskového papíru na změnu teploty a vlhkosti prostředí vyžaduje klimatizaci výrobních prostor
tohoto oddělení.
Finální barevný efekt dekorů je vidět až po výpalu obtisků v dekorační peci na určené teploty
podle druhu barev 780 – 820 ºC nebo 1180 – 1200 ºC až po 1400 ºC. Z tohoto důvodu je
dodržení barevného odstínu při výrobě sítotiskových dekorů velmi náročné.
8
ZÁVOD ROYAL DUX DUCHCOV
Tento závod se 157letou nepřetržitou tradicí byl v bývalém Československu po r. 1945 a nyní
v České republice jediným výrobním závodem na produkci figurálního a ozdobného
porcelánu. Jeho sklady modelů a forem nashromážděné za dobu jeho existence mají
nesmírnou hodnotu lidské a výtvarné práce do nich vložené. Současná celosvětová krize však
zapříčinila, že snad spotřebitelé všech zemí se začali zabývat úsporami a mezi prvními
vznikla absolutní absence nákupu ozdobného a figurálního zboží, produkovaného
porcelánovou manufakturou v Duchcově. Ten spád byl tak strmý, že během tří let klesl počet
mimořádně kvalifikovaných lidí na 10 %. Udržet a přežít tuto dobu však to bylo jediné, ale
nelehké řešení, při němž došlo vlivem výluk směn a proplácení 60 % mzdy, některých
soudních sporů, vlivem odlučného, které musela továrna proplatit k více než 15milionovým
dluhům. Bylo nutno velkou část budov opustit, přeskupit výrobu do jedné z nich a volné
prostory prodat na úhradu komplexní restrukturalizace, kterou vedení Royal Dux přijalo a
také plném rozsahu zabezpečilo.
Fúzí s akciovou společností Český porcelán došlo k podstatnému vyrovnání všech
rozhodujících závazků a výroba pod hlavičkou Royal Dux dnes je konsolidovaný závod
zejména i z toho pohledu, že vyrábí tolik, co dokáže prodat. Již nyní vedení vytváří
předpoklady k tomu, že v případě skončení krize a stoupajícího zájmu by byl závod připraven
řešit a přijmout případné stoupající požadavky na svoji figurální a ozdobnou produkci, jejíž
produkce tak výrazně poklesla. Jakost a provedení však zůstalo na vysokém stupni a to bude
v případě zájmu rozhodující.
Vítáme Vás dnes na „Malé porcelánové cestě“ v závodě Royal Dux, kde Vás chceme
seznámit s následujícím:
Výroba modelů a forem,
Výroba modelů a forem pro tvorbu figurálního porcelánu se velmi liší od porcelánu
užitkového. Každý figurální objekt musí výtvarník nebo průmyslový vývojový modelář
vymodelovat z plastické hmoty. Pak následuje jeho převedení do sádrového modelu. Ten je
vyretušován, napuštěn separátorem (šelakem) a před jeho zalitím do modelové (hlavní či
mateční) formy předem rozřezán na takový počet kusů, aby jej bylo možno z formy vyjmout a
opět sestavit. Jde o jeden z nejdůležitějších úkonů, které umí posoudit a zrealizovat pouze
kvalifikovaný modelář figurální produkce. Další postup je rutinní, neboť na modelovou formu
se zhotoví rozmnožovací zařízení z tolika kusů, na kolik byl model rozdělen. Rozmnožovací
zařízení se dnes dělají z umělé hmoty, aby dosáhly větší výdržnosti a věrnosti tvarů obličejů a
rukou tím, že se umělá hmota neopracovává tak rychle jako rozmnožovací zařízení ze sádry
napuštěné fermeží. Nalitím směsi dobře zamíchané sádry a vody do rozmnožovacího zařízení,
izolovaného mýdlo-olejovou emulzí, lze cca po 30 – 40 min. výlitek vyjmout, čímž vznikne
provozní forma pro zalití porcelánovou tekutou hmotou o litrové váze cca 1,7 kg. Vysokého
průtoku u licí hmoty docílíme použitím umělých ztekucovadel, která částečky rozptýlených
surovin, nazývaných micely. Tyto řadí k sobě stejnou polarizací, čímž se odpuzují a
nasedimentují, tedy dobře zatékají i do těch nejmenších figurálních detailů.
9
Retuš figurálního porcelánu
Odlité porcelánové části z provozních forem je nutno v dílně retuše sestavit (slepit) do
původního vzhledu daného invencí autora. Aby všechny díly měly maximální stejnorodou
vlhkost v důsledku řádného spojení k sobě, jsou tyto udržovány v potřebné, tzv. kožené,
vlhkosti v zavlhčovacích komorách. Vysoce kvalifikovaná retušérka postupně slepuje díly
dohromady zahuštěným licím kalem, který ve svém složení obsahuje 50 % kaolinu, který má
v surovém stavu mimořádně vysokou lepící schopnost pro tyto účely. Po nalepení vznikne
výstupek lepící hmoty, který musí retušérka jak již za vlhka, tak zejména za sucha upravit
nejen do hladkého přechodu mezi dvěma slepenými díly, ale hlavně tak, aby místa lepení dílů
k sobě byla nepostřehnutelná. Zvláštní pozornost musí věnovat výrazu obličeje a přesnosti
rukou, zejména prstů. U vyšších figur může dojít ve vlhkém stavu k jejich zhroucení, a proto
musí být postupováno obezřetně , a to i za pomocí různých vyrovnávacích podpěr.
Mimořádně je v Duchcově zvládnuta výroba krajek a jejich umístění na figury. Tento princip
je výlučný tomuto závodu a jen málo výrobců ve světě jej ovládá.
První pálení, tzv. přežah
Provádí se v peci otápěné plynem na cca 900 oC, čímž výrobe ztratí nejen rozdělávané, ale i
chemickou a molekulárně vázanou vodu, stane se pevnější a lépe snáší další transport. Zde se
výrobky podle druhu dekorace dělí na dva segmenty.
Dekorace pod glazuru
Výrobky pro tuto dekoraci jsou v Royal Dux dekorovány zejména solemi. Soli se zpravidla
získávají z dusičnanů nebo chloridu barvících kovů. V Duchcově si soli pro svou potřebu
vždy vyráběli sami, a to i z toho důvodu, že tato barvítka nelze pro jejich nízkou trvanlivost
vyrábět do zásoby. Výrobky opatřené solemi se musejí urychleně glazovat a bezprostředně
pálit nebo vystavit výparům čpavku. To vše z toho důvodu, aby se ve vodě rozpustné
sloučeniny kysličníků převedly do nerozpustného stavu. V Royal Dux se používají zejména
čpavkovací komory. Pro dekoraci pod glazuru se rovněž používá stříkacích pistolí ve
stříkacích kabinách.
Druhý segment výrobku jde do glazovny, kde se máčením do glazovacích van napuštěných
živcovou glazurou ponořuje. Používá se glazura o litrové váze 1,2 - 1,4 kg. Každý výrobek po
naglazování musí být na svém podstavci či nožce setřen, tj. zbaven glazury, aby se při pálení
nespojil se žáruvzdornou podložkou.
Druhé pálení
Výrobky opatřené glazurou se ukládají na žáruvzdorné pecní vozy do jejich regálů a vypalují
v komorových plynem otápěných pecích po dobu 12 hodin na teplotu 1310 oC.
Dekorace na glazuru po vytřídění výrobků se provádí mnoha technikami. U nás v Duchcově
zejména ruční malbou, stříkáním, kobaltem, obtisky, listry.
Ruční malba
je prováděna keramickými barvami, což jsou zpravidla kysličníky, chloridy a jiné sloučeniny
kovů různě barvících, ale také lesklým zlatem s obsahem 10 – 12 % kovu, matným zlatem o
obsahu až 25 % ryzího kovu a razítkovacího zlata o obsahu 15 – 18 % kovu. Barvy jsou
naneseny a rozetřeny na skleněných paletách a odtud malířkami přenášeny speciálními štětci
na místa určení. O tomto kvalifikovaném, dá se říci umění, je těžké psán, ale musí se vidět,
aby bylo oceněno. Figury z Duchcova jsou známé propracováním retuše a malby zejména
obličejů a prstů na rukou. Specialitou v Royal Dux je i malba květů na vázách.
10
Třetí pálení
je výpal barev a technik na glazuru, používaných v tomto závodě. Provádí se v elektrických
komorových pecích při teplotě cca 750 – 850 oC podle toho, zda byly použity vtavné nebo
šmelcové barvy, popř. kobalt nebo rubín. Tímto pálením vlastně výrobek dostane finální
podobu, projde tříděním, případně opravou a je předáván na sklad hotových výrobků.
ATELIÉR DESIGN KERAMIKY
(Fakulta umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem)
V ateliéru, který se nachází v Dubí, Tovární 50 zhlédnete studentská pracoviště pro realizaci
návrhů do materiálu. Koncepce celého ateliéru je zaměřena na průmyslový návrh užitkové a
dekorativní keramiky. Využívá tradiční a nejnovější poznatky technologie, vychází
z technických možností českého průmyslu a zároveň sleduje zahraniční dění v oboru.
Ateliérová výuka je zaměřena na výchovu výtvarně a teoreticky vzdělaných osobností –
designérů, schopných komplexně
řešit výrobek po stránce tvarové,
strukturální,
barevné
a
materiálové, a na výchovu
odborně vzdělaných pracovníků
pro
uměleckoprůmyslové
vyučování se znalostí základních
technologií a technik, návyků,
řemeslných
dovedností
se
širokou znalostí teorie umění a
kulturní historie.
Ateliér spolupracuje s výrobci
keramiky na inovaci jejich výrobních programů,. Spolupracuje s akciovou společností Český
porcelán na mezinárodních sympoziích „Tradice a možnosti“ a „Hrnkových sympoziích“,
pořádá mezinárodní studentská porcelánová sympozia (v letošním roce např. na téma Váza).
Ateliér má dvě výstavní síně. Ve výstavní síni studentských prací jsou vystaveny výsledky
jejich produkce ve finálním provedení. V přilehlé Výstavní síni designu FUD Vás zveme na
derniéru výstavy grafik a skla prof. Vladimíra Kopeckého, ve 13:00 hodin proběhne premiéra
a křest filmu ,,Ateliér Design keramiky“ za účasti autorů filmu Vladislava Veselého, Ing.
Janky Veselé, Tomáše Tona, Jana Burdy.
Ateliér bude přístupný od 9:00 do 14:00
KOSTEL PANNY MARIE V DUBÍ
Druhá polovina 19.století proměnila Dubí v mondénní lázně, chyběl tu však důstojný stánek
k bohoslužbám. Změnila to až léta 1897 - 1899, ve kterých se zeleně hlubokých lesů
vystoupilo krajkové červenobílé průčelí kostela, jakoby právě přenesené z Itálie a posazené
pod modré severočeské nebe.
O stavbě kostela jednalo dubské zastupitelstvo s majitelem teplického panství, ke kterému
Dubí příslušelo, knížetem Edmundem Clary-Aldringenem, již v září 1882. Kníže přispěl do
finanční sbírky, ale shromážděné prostředky stále nepostačovaly. Situace se změnila po smrti
Edmunda Clary-Aldringena v červnu roku 1894, kdy vedení panství převzal jeho nejstarší syn
11
Carlos. Spolku pro výstavbu kostela poskytl pozemek a finanční fond bohatě dotoval
vlastními prostředky.
Historie stavby dubského kostela ale začíná již roku 1878, kdy Carlos Clary zakoupil
v Benátkách gotický oblouk z vrcholovou plastikou Boha Otce. Původně byl určen pro novou
rodinnou
hrobku
podle
návrhu
teplického
architekta
Františka
Větrovce, který však
Carlose
zřejmě
plně
neuspokojil. A tak od
roku
1889
připravoval
podobu kostela Panny
Marie v Dubí, kam byly
z teplické hrobky na
počátku 30. let minulého
století přeneseny ostatky
členů rodu. Vzorem mu byl
benátský pozdně gotický
kostel La Madona dell´Orto
z 15.století,
autorem
plánů se stal profesor
benátské
Akademie
výtvarných umění architekt
Pietro Bigaglia. Carlos
Clary
zdůrazňoval
jedinečnost a originalitu
umístění
ryze
italské
architektury do prostředí
střední Evropy, která se
bezpochyby
stane
skvostem
a
okrasou
lázeňského
městečka.
Stavbu prováděl teplický
stavitel H. Sigmund. Na
interiérech se podíleli tepličtí
architekt Max von Loos a
kameník J. Seiche. Strop byl
realizován podle návrhu
A. Dibony z rakouského
Gratzu.
Velké mramorové kvádry,
sloupy a hlavice ležely ve
stovkách beden již na místě,
když byla 28. června
1897 stavba zahájena. Hrubé
zdivo a mohutné lešení
tvořily pozadí provizornímu
oltáři, u kterého se 4. 5.
1898 odehrávalo položení
základního
kamene.
Celých osm let pak trvalo,
než byl kostel 21. října
1906 vysvěcen a kostel dostali do správy kněží kongregace „Svatého srdce Ježíšova“. Již
v samých začátcích stavby se ozývaly hlasy, že italský mramor a dekorativní prvky nemohou
vydržet zdejší drsné prostředí a neuplynula ani dvě desetiletí od předání kostela a varování se
naplnila. Objevily se statické závady a z průčelí se uvolnilo několik mramorových bloků,
hrozilo zřícení sloupků věžiček. Porušené bloky byly vyměněny a otevřené věže zazděny a
uzavřen hlavní vchod. V roce 1939 následovala oprava střechy kostela i zvonice, která
chránila zvon darovaný kostelu v roce 1906 manželi Loosovými z Dubí.
Kostel Panny Marie byl vybudován jako trojlodní bazilika se samostatnou zvonicí vysokou 38
m, ke které měla přiléhat křížová chodba a klášterní budova. Původní záměr připomíná portál
ve východní stěně a neobložené zdivo, které vymezuje obrys předpokládané chodby. Hlavní
průčelí je obloženo 55 pásy bílého a červeného mramoru, které prolamují lomená,
mramorovými plaménkovými kružbami zdobená okna nižších bočních lodí, zakončených
galeriemi s lomenými nikami a postavami šesti apoštolů. Průčelí hlavní lodi dominuje
mohutná rozeta s mramorovou plaménkovou kružbou nad hlavním portálem s lomeným
obloukem zdobeným ornamentálním rostlinným motivem a plastikou Boha Otce, replikou
plastiky z původního portálu osazeného nakonec nad bočním vchodem. Stupňovité průčelí
dekorované ažurovou mramorovou kružbou bylo zakončeno baldachýnovými věžičkami
z bílého mramoru s plastikami svatých.
12
Vnější stavba kostela byla z velké části dokončena v roce 1899, úprava interiéru pokračovala
až do roku 1916. Hlavní loď byla završena plochým dřevěným stropem ze 42 kazet
s plaménkovými kružbami. Vedle původních architektonických fragmentů byla v interiéru
uplatněna i dvě gotická sochařská díla, reliéfy s námětem Zvěstování Panně Marii z roku
1377, umístěná pod chórem nesoucím varhany s 32 registry a 13 píšťalami, které instalovala
v roce 1914 firma Schiffner z Prahy. Závěr boční lodě zdobil původně dřevěný oltář ze sedmi
deskových obrazů benátského mistra z konce 14. století. Vzácný oltář byl přemístěn do
Diecézního muzea v Litoměřicích. Náznak transeptu uzavírá na východní straně sakristie
s portálem z původních architektonických článků. V západní části je umístěna kaple
s vitrážovým oknem s motivem Zmrtvýchvstání Krista a erbem Clary-Aldringenů nad
vchodem do rodinné hrobky.
Kostel je dominantou města Dubí již celé století. Stal se stavební památkou s osobitým
pojetím historizující architektury a dokladem perfektní znalosti kamenického i řezbářského
řemesla z přelomu dvou uplynulých staletí. V prostoru kostela je ukryt i jeho spletitý příběh,
kdy zdi kostela stály dřív než byl položen základní kámen, předán byl k užívání dřív než byl
dokončen a poškozen dřív než nabyl slávy. K výraznějším škodám naštěstí nikdy nedošlo a
opravy kostela z let 1939, 1966 a 2006 posouvají jeho příběh k dalšímu století a slávě.
REGIONÁLNÍ MUZEUM V TEPLICÍCH
V Regionálním muzeu v Teplicích probíhá výstava „Pod značkou zkřížených mečů“ –
míšeňský porcelán ze sbírek teplického muzea.
Míšeňský porcelán – fenomén a ztělesnění výroby porcelánu po celé Evropě. Výstava
v teplickém muzeu chce připomenout 300. výročí založení manufaktury v Míšni, prvního
evropského výrobce porcelánového zboží. Prezentováno je na 200 exponátů z teplické
muzejní sbírky, které byly získány na samém počátku jejího vytváření na přelomu 19. – 20.
století, připomenuty jsou také původní zámecké umělecké sbírky. Vystavené exponáty
prezentují výrobu 18. - 20. století, zejména užitného porcelánu, který doplní několik ukázek
dekorativních předmětů.
V den „Malé porcelánové cesty“ bude otevřeno v době od 10.00 do 12.00 a od 13.00 do 17.00
hod. Vstupné činí 25 Kč (dospělí) a 15 Kč (zlevněné vstupné).
13
Download

Pozvánka - Český porcelán as Dubí