příloha
divadelních
novin
Festival
hudebního
divadla
O
PERA 2015
Eva
HLAVNÍ PROGRAM
Čtvrtek 22. ledna
19.00 (Státní opera)
NÁRODNÍ DIVADLO
Arrigo Boito: MEFISTOFELES
dirigent Marco Guidarini, režie Ivan
Krejčí, účinkují Raúl Gabriel Iriarte, Alž­
běta Poláčková / Christina Vasileva, Šte­
fan Kocán / Peter Mikuláš / Jiří Sulženko
Pátek 23. ledna
19.00 (La Fabrika)
OPERA POVERA, z. s.
Andrew Yin Svoboda: MARTIN STŘEDA
dirigent Gabriela Tardonová, režie
Rocc, účinkuje Tomáš Krejčí
Sobota 24. ledna
19.00 (Stavovské divadlo)
SLEZSKÉ DIVADLO OPAVA
Leoš Janáček: JEJÍ PASTORKYŇA
dirigent Petr Šumník, režie Jana Andě­
lová Pletichová, v hlavních rolích Te­
reza Kavecká, Katarína Jorda Kramoli­
šová, Jakub Rousek, Juraj Nociar, Šárka
Maršálová, Zdeněk Kapl
Neděle 25. ledna
19.00 (Národní divadlo)
MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC
Viktor Ullmann: PÁD ANTIKRISTA
dirigent Miloslav Oswald, režie Jan An­
tonín Pitínský, účinkují Václav Málek,
Michal Pavel Vojta, Martin Štolba, Mi­
lan Vlček, Jiří Přibyl, Helena Beránková,
Ondřej Doležal, Nataša Kraus
Pondělí 26. ledna
19.00 (Národní divadlo)
ŠTÁTNA OPERA BANSKÁ BYSTRICA
Petr Iljič Čajkovskij: EVŽEN ONĚGIN
dirigent Igor Bulla, režie Anna Osipen­
ko, v hlavních rolích Patrícia Macák So­
lotruková, Jelena Šatochina, Šimon Svi­
tok, Michal Hýrošš, Ivan Zvarík
Úterý 27. ledna
19.00 (Národní divadlo)
JIHOČESKÉ DIVADLO
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Mario De Rose: NYNÍ A NAVŽDY
Pietro Mascagni: SEDLÁK KAVALÍR
dirigent Mario De Rose, režie Miloslav
Veselý, účinkují Maria Bisso, WeiLong
Tao, Alexandr Beň / Šárka Hrbáčková,
Miroslava Veselá, Lázaro Calderón, Mi­
loš Horák, Dagmar Volfová
Pád Antikrista
Středa 28. ledna
19.00 (Národní divadlo)
NÁRODNÍ DIVADLO
Zdeněk Fibich: PÁD ARKUNA
dirigent John Fiore, režie Jiří Heřman,
účinkují Dana Burešová, Ondrej Mráz,
Martin Bárta, Alžběta Poláčková, Szil­
via Rálik, Martin Šrejma, Valentin Pro­
lat, Jevhen Šokalo, František Zahrad­
níček
Čtvrtek 29. ledna
19.00 (Národní divadlo)
DIVADLO J. K. TYLA PLZEŇ
Bohuslav Martinů:
VOJÁK A TANEČNICE
dirigent Petr Kofroň, režie Tomáš Pilař,
účinkují Pavel Horáček, Jana Foff Te­
tourová, Tomáš Kořínek, Jiří Brückler,
Pavel Klečka, Marta Reichelová, Mi­
chae­la Kapustová, Dasha, Jan Ondrá­
ček, Jan Adamec
Sobota 31. ledna
19.00 (Stavovské divadlo)
ŠTÁTNE DIVADLO KOŠICE
Francis Poulenc:
DIALOGY KARMELITEK
dirigent Ondrej Olos, režie Linda Kepr­
tová, v hlavních rolích Marián Lukáš,
Jaroslav Dvorský, Lucie Kašpárková, Pa­
vol Spišský, Jitka Zerhauová, Michaela
Várady, Lucie Hilscherová, Jószef Ha­
vasi, Tatiana Paľovčíková, Lenka Čer­
máková, Andrea Němcová
Neděle 1. února
19.00 (Národní divadlo)
NÁRODNÍ DIVADLO
MORAVSKOSLEZSKÉ OSTRAVA
Leoš Janáček:
VÝLETY PÁNĚ BROUČKOVY
hudební nastudování Robert Jindra, di­
rigent Jan Šrubař, režie SKUTR (Martin
Kukučka, Lukáš Trpišovský), v hlav­
ních rolích Jorge Garza, Adam Zduni­
kowski, František Zahradníček, Jana
Sibera, Alexandr Beň, Martina Šnytová,
Yvona Škvárová, Martin Šrejma, Aleš
Jenis, Josef Moravec, Ivan Kusnjer
Nyní a navždy
Pátek 6. února
19.00 (Stavovské divadlo)
SEVEROČESKÉ DIVADLO
ÚSTÍ NAD LABEM
Giacomo Puccini: TOSCA
dirigent Miloš Formáček, režie Tomáš
Pilař, v hlavních rolích Luisa Albrecht,
Nikolaj Višňakov, Nikolaj Někrasov
Pondělí 16. února
19.00 (La Fabrika)
VCHOD (Výzkumné centrum
hudebního/operního divadla)
Bedřich Smetana: HUBIČKA
dirigent Ema Mikešová, režie Tomáš
Studený, Marek Mokoš, účinkují Lucie
Kašpárková, Lukáš Hacek, Aleš Pro­
cházka, Radka Hudečková, Roman Ho­
za, Aleš Janiga, Marta Reichelová
Sedlák kavalír
Sobota 7. února
19.00 (Divadlo Komedie)
ENSEMBLE OPERA DIVERSA
Sobota 21. února
Ondřej Kyas, Pavel Drábek:
19.00 (Divadlo Hybernia)
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO
PONAVA (ZMIZELÉ ŘEKY)
Ivo Medek, Markéta Dvořáková:
dirigent Gabriela Tardonová, režie To­
máš Studený, účinkují Lucie Kašpárková, ALICE IN BED
Aleš Janiga, David Vonšík, Jana Vond­rů,
dirigent Ondrej Olos, režie Rocc, účin­
Veronika Pacíková, Pavla Radostová
kují Tereza Merklová Kyzlinková, Gab­
riela Vermelho, Hana Škarková, Jan Mi­
Neděle 8. února
kušek, Marek Olbrzymek, David Nykl,
19.00 (Národní divadlo)
Otakar Blaha
DIVADLO F. X. ŠALDY LIBEREC
Josef Bohuslav Foerster: EVA
Třicet minut před každým představením
dirigent Martin Doubravský, režie Lin­
se ve foyeru příslušného divadla uskuteční
úvodní slovo k inscenaci, titulu a vystupuda Keprtová, v hlavních rolích Lívia
Obručník Vénosová, Josef Moravec, Jit­ jícímu souboru.
ka Zerhauová, Svatopluk Sem
Pondělí 9. února
19.00 (Státní opera)
SLOVENSKÉ NÁRODNÉ
DIVADLO BRATISLAVA
Giacomo Puccini: BOHÉMA
dirigent Friedrich Haider, režie Peter
Konwitschny, v hlavních rolích Tomáš
Juhás, Pavol Remenár, Daniel Čapkovič,
Jozef Benci, Eva Hornyáková, Andrea
Vizvári
Pátek 13. února
19.00 (České muzeum hudby)
ENSEMBLE DAMIAN
Tomáš Hanzlík: SVĚT PODLE PLINIA,
STRAŠNÁ TRAVESTIE O TĚHOTNÉM
STAROSTOVI, ENDYMIO
režie Tomáš Hanzlík, účinkují Filip Dá­
mec, Šimon Hron, Jakub Janečka, Ste­
fan Kunath, Bedřich Lévi, Carl Thiemt,
Steve Wächter, Rostislav Baláž, Pavel
Maška
Alice in bed
DOPROVODNÉ AKCE
Čtvrtek 12. února
17.00 (Kino Aero)
ORFEUS A EURYDIKA
filmové zpracování opery Ch. W. Gluc­
ka, režie Ondřej Havelka, po projekci
povídání s Ondřejem Havelkou a další­
mi tvůrci
Neděle 15. února
19.00 (Divadlo Na Prádle)
AD HOC: IL CONGELATORE
scénář a texty písní Jan Duchek, diri­
gent Lukáš Habanec
BESEDY
Povídání se Štefanem Margitou
31. ledna, 16.00 (Provozní budova Ná­
rodního divadla)
Nad Výlety páně Broučkovými
u klavíru s Robertem Jindrou
1. února, 16.00 (Provozní budova Národ­
ního divadla)
Jak se daří opeře na Slovensku (povídání s řediteli a šéfy slovenských divadel)
8. února, 16.00 (Provozní budova Ná­
rodního divadla)
Povídání se šesti(!) kontratenory
13. února, 16.00 (České muzeum hudby)
II
FESTIVAL HUDEBNÍHO DIVADLA
Pozvání
Vážení a milí čtenáři,
připravili jsme pro vás přílohu
věnovanou Festivalu hudebního
divadla OPERA 2015, který se od
roku 1993 koná každým druhým
rokem v Praze. Je jedinou přehlídkou všech domácích stálých
operních souborů doplněných
o projekty vzniklé nezávisle na
tradiční síti operních divadel.
Letos se poprvé festivalu zúčastní i všechny tři stálé slovenské
operní soubory. Dvanáctý ročník
je tak se sedmnácti představeními v hlavním programu a šesti
doprovodnými akcemi nejrozsáhlejším v historii festivalu.
Festival organizuje Jednota
hudebního divadla, ale je společnou akcí všech zúčastněných
divadel, která si sama určují, se
kterou inscenací se budou prezentovat. A tak jsme se rozhodli
oslovit jejich zástupce (šéfy, dirigenty, režiséry, zpěváky), aby vás
na svá představení pozvali.
Věřím, že vás upoutají jejich
texty, že vás zaujme program
a že se v lednu a v únoru budeme
potkávat na festivalových představeních i debatách.
LENKA ŠALDOVÁ
PŘÍLOHA DIVADELNÍCH NOVIN 1
ŠTÁTNA OPERA BANSKÁ BYSTRICA
Evžen Oněgin
Opera Eugen Onegin je napísaná
úprimne, a do tejto úprimnosti
vkladám všetky svoje nádeje. Takto
emotívne sa na margo svojej práce
vyjadril sám skladateľ P. I. Čajkovskij.
S týmto pocitom, no predovšetkým
s úctou, sme sa k dielu snažili pri­
stupovať, keď sme sa ho rozhodli
v marci 2013 uviesť na javisku Štát­
nej opery. V histórii nášho divadla
bol Onegin uvedený viackrát a vždy
s veľkým úspechom – to nás zavä­
zovalo a provokovalo zároveň. Preto
sme na spoluprácu na tomto diele
oslovili mladý inscenačný tím z rus­
kého Petrohradu. Teda z autentického
prostredia, s ktorým sa Eugen Onegin,
i jeho tvorcovia Puškin a Čajkovskij
nerozlučne spájajú. Pod vedením
režisérky Anny Osipenko sa v nároč­
nom skúšobnom procese rodilo dielo,
ktoré nechcelo byť len poetickým
obrázkom o Petrohrade a ruskom
vidieku. Inscenovali sme psycholo­
gickú operu o rozporuplnosti ľudskej
duše, umocnenú prekrásnou Čajkov­
ského hudbou.
Opera Eugen Onegin právom patrí
ku klenotom svojho žánra – stretli sa
tu génius na poli literatúry – A. S. Puš­
kin s géniom v oblasti hudobnej
tvorby – Čajkovským. Každý z nich
vtlačil dielu svoju pečať bez toho, aby
6. ledna 2015
jeden z nich „ťahal za kratší koniec“.
Vzniklo dielo, ktoré je natoľko „veľké“,
že necháva priestor na vlastný výklad
inscenátorom, spevákom i divákom.
Keďže sme divadlom, ktoré dáva pries­
tor mladým spevákom, do titulných
postáv boli oslovení speváci práve
v takom veku, ktorý zodpovedá posta­
vám Puškinovej drámy. Tento úmysel
zafungoval tak, že naplnil naše oča­
kávania – svedčí o tom vzácna zhoda
odbornej kritiky s predstavami divákov.
Inscenácia je v oboch smeroch vyz­
dvihovaná: ocenenia sa dočkali sólisti,
hudobné naštudovanie i samotná réžia,
no, a o diváckom záujme svedčí fakt,
že toto predstavenie je v Štátnej opere
vždy vypredané.
Som veľmi rád, že práve Eugen
Onegin je dielom, s ktorým sme dostali
možnosť predstaviť sa v rámci festivalu
OPERA 2015. Ide o skutočne inšpi­
rujúcu príležitosť pre všetkých, ktorí
participujú na predstavení. Je to akási
odmena za prácu a námahu vynalože­
nú už pri samotnej príprave inscenácie.
Nehovoriac o debute súboru Štátnej
opery na javisku Národného divadla
v Prahe, v nových podmienkach pred
divákmi, ktorí nás nepoznajú. Verím,
že z predstavenia budeme mať radosť
nielen my, ale i návštevníci, ktorí
s nami prežijú večer plný umenia. Zo
srdca si to želám.
Mgr. Art. ŠIMON SVITOK
umelecký šéf
ŠTÁTNE DIVADLO KOŠICE
Dialogy karmelitek
Vážení a vzácni priaznivci opery,
je pre mňa nesmiernou radosťou, že
sa po dlhšom čase opäť môžeme praž­
skému obecenstvu predstaviť s operným
súborom Štátneho divadla Košice. Vďa­
ka odvahe usporiadateľov, ako aj inicia­
tíve kolegyne režisérky a dramaturgičky
Lindy Keprtovej, sa na tohtoročnom
festivale okrem domácich súborov pred­
stavia aj všetky slovenské operné domy,
čím vznikne veľmi zaujímavá, užitočná
a podnetná konfrontácia medzi oboma
kultúrnymi prostrediami, v ktorých síce
môžeme vystopovať viacero spoločných
znakov, ale vzhľadom k odlišnému
prístupu našich národov ku kultúre
a umeniu aj veľa rozdielov, vyplývajú­
cich predovšetkým z neporovnateľnej
historickej tradície, ako i bohatstva
kultúrno-spoločenského života. Spolu
s Lindou sme sa domnievali, a snáď to
nebude znieť neskromne, že viaceré
operné produkcie, ktoré v Košiciach za
posledné roky vznikli, sú – či už svojim
hudobným naštudovaním, režijnou kon­
cepciou, alebo celkovým divadelným
tvarom – schopné obstáť aj v medziná­
rodnej konkurencii, a dovolím si tvrdiť,
že svojou kvalitou ďaleko presahujú
hranice tzv. regionálneho divadla. Za
všetky inscenácie by som spomenul
aspoň Pucciniho dve jednoaktovky Plášť
a Gianni Schicchi v réžii J. A. Pitínského
pod taktovkou O. Olosa, Straussovu
Ariadnu na Naxe (L. Keprtová / M. Leja­
va), Janáčkovu Jej pastorkyňu (M. Tarant
/ R. Jindra) a iné.
Dôkazom týchto slov je aj ocenená
inscenácia Dialógy karmelitánok od
Francisa Poulenca v réžii Lindy Kepr­
tovej. Spomínaná opera, v hudobnom
naštudovaní dirigenta Ondreja Olosa,
bola odbornou kritikou nominovaná
v troch kategóriách a napokon získala
ocenenie Divadelné Dosky 2013 (obdo­
ba českej Ceny Thálie) za najlepšiu
réžiu, čo len potvrdilo správnosť pro­
filácie košickej opery, založenej na
nekonvenčnej dramaturgii, postavenej
na konkrétnych umelcoch a režiséroch,
ktorí sa nebránia novým režijným
a výtvarno-estetickým pohľadom,
SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLO BRATISLAVA
Bohéma
Vzťahy medzi opernou Prahou a Bra­
tislavou majú už tradične nadštan­
dardnú kvalitu, predovšetkým obe ich
národné scény sa vnímajú ako part­
nerské inštitúcie v najlepšom slova
zmysle. K takémuto úzkemu vzťahu
patrí pravidelné vzájomné hosťovanie
operných súborov, ale i čulá cirkulácia
umelcov, hlavne interpretov, ktorí
prepájajú tvorivé cesty oboch kultúr.
V súčasnosti dostávajú tieto vzťahy
pridanú hodnotu v podobe partici­
pácie Opery Slovenského národného
divadla na festivale hudobného divad­
la Opera 2015 v Prahe, významného
podujatia českého divadelného života,
rozširujúceho aktuálne svoj dramatur­
gický rozmer o reprezentatívne súbo­
ry slovenského operného života.
Žijeme v dobe informačnej expló­
zie a zdá sa, že i v kultúre sa svet viac
a viac integruje. Okrem fenoménu
cestujúcich umelcov a koprodukčných
inscenácií, samého o sebe rovnako
ambivalentného ako nevyhnutné­
ho, sú to však predovšetkým médiá,
ktoré nám často poskytujú klamlivý,
virtuálny obraz o našej kultúrnej vzá­
jomnosti a jej kreatívnej potencii. Živý
kontakt s umením, tvorbou a bezpro­
stredná, interaktívna výmena osobi­
tých estetických postojov je o to viac
potrebnou a v skutočnosti nezastu­
piteľnou dimenziou kultúrnej komu­
nikácie. Festival hudobného divadla
OPERA 2015 poskytujúci novú plat­
formu česko-slovenským umeleckým
nezaťaženým tradičnými, dávno pre­
konanými, ale hlavne v dnešnej dobe
mnohokrát ťažko akceptovateľnými
postupmi.
Drahí čitatelia Divadelních novin
a priaznivci Festivalu hudebního divad­
la OPERA 2015, verím, že inscenácia
Dialógy karmelitánok potvrdí moje
slová a vy budete mať možnosť prežiť
nevšedný umelecký zážitok v spoloč­
nosti umelcov opery Štátneho divadla
Košice. Ďakujeme vám za priazeň
a tešíme sa na vašu návštevu v divadle.
V dokonalej úcte
prienikom má z tohto po­hľadu pre nás
mimoriadny význam. Opera SND sa
na ňom predstaví s jedným zo svojich
reprezentatívnych výtvorov, inscená­
ciou opery Bohéma Giacoma Puccini­
ho, na ktorej spolupracovala s dvomi
výnimočnými umelcami, režisérom
Petrom Konwitschným a dirigentom,
hudobným riaditeľom Opery SND
Friedrichom Haiderom.
KAROL KEVICKÝ
umelecký šéf Opery ŠD
SLAVOMÍR JAKUBEK
šéfdramaturg a zástupca riaditeľa,
Opera SND
Konkurence
a inspirace
Můžeme se pyšnit tím, že naše malá
země má deset celoročně fungujících
operních divadel, v tom jsme ve světě
výjimeční. Může se tím chlubit napří­
klad bohaté Bavorsko? Nemůže. A tak
bych mohla jít světo-zeměpisně dál.
Prostě jsme jedineční.
Jedinečný je také Festival hudeb­
ního divadla OPERA, který každým
druhým rokem uvede nejzajímavější
mimopražská operní představení
v Praze. Pro Prahu je to kladná konku­
rence, kterou si zazdila spojením dvou
kamenných operních domů; pro hosty
je festival OPERA inspirací, vzpruhou
a odškodněním za to, že si nepřilepšují
(nebo nepřihoršují?) například dabin­
gem, nekonečnými TV seriály, mnohde
ani rozhlasem. Jsou odkázáni sami na
sebe a na své divadlo – zapálení? poko­
ra? kvalita?
Dramaturgie festivalu OPERA je
příkladná a lákavá, pokaždé se těším,
když se v Praze objeví jejich plakáty.
Představení, kam jsem nestihla dojet
na premiéry, se snažím navštívit
všechna.
Ať se festivalu daří – a vzkvétejte dál
a výš.
SOŇA ČERVENÁ
OPERA 2015
NÁRODNÍ DIVADLO (STÁTNÍ OPERA)
MEFISTOFELES
Po prvních zkouškách s dirigentem
Marcem Guidarinim sólisté k mému
velkému potěšení nešetřili chválou.
Boitův Mefistofeles je velká opera,
působivá díky propracovaným sboro­
vým výstupům, ale vůbec ne jednodu­
chá. Stačilo několik hodin zkoušek a já,
stejně jako moji kolegové, jsme byli
společně přesvědčeni o správnosti vol­
by této výtečné dirigentské osobnosti.
Každý další den zkoušek přinášel sólis­
tům, sboru a samozřejmě orchestru
nesmírné potěšení.
Mefistofeles je jednou z variací na
faustovskou tematiku, v tomto přípa­
dě vycházející z kompletní Goetheho
tragédie. Téma pokušení, kolaborace
a víry ve vykoupení je doslova zakódo­
vané v DNA naší civilizace a v různých
formách přítomné v naší každoden­
nosti. Ve Státní opeře ho uvedeme
v režii Ivana Krejčího, jehož dlouho­
dobá práce přinesla jeho domovskému
Divadlu Aréna v Ostravě titul Divadlo
roku. Věřím, že se naše nadšení z Mar­
ca Guidariniho a jeho práce v Praze,
stejně tak z režijního pojetí Ivana
Krejčího, protaví v hluboký umělecký
zážitek.
MARTIN LEGINUS
hudební ředitel Státní opery
SLEZSKÉ DIVADLO OPAVA
JEJÍ PASTORKYŇA
Opavská dramaturgie pokaždé pečlivě
vybírá titul pro tento krásný operní
svátek, který dává divákům nahléd­
nout do regionální „operní kuchyně“.
Po šesti letech se i mně znovu dostalo
té cti být součástí produkce opav­
ské opery a velmi se na tento večer
těším. „Opava“ přijede do „Prahy“, aby
v obvyklém velkém nasazení celého
souboru připravila divákům ve Stavov­
ském divadle nezapomenutelný večer.
Jaká je naše Jenůfa? Jednoduchá,
ale efektní scéna Jaroslava Milfajta,
působivé kostýmy Tomáše Kypty, zají­
mavě promyšlená režie Jany Andělové
Pletichové, precizní hudební nastudo­
vání Petra Šumníka a k tomu dráždivá
Janáčkova hudba, která vtáhne diváky
přímo do jevištních životů všech prota­
gonistů. Je to mimořádné představení,
nabité emocemi všech druhů… Lásku,
nenávist, hrdost i bezmocnost střídají
krutost, soucit, bolest i odpuštění. Toto
všechno nabízí libreto Gabriely Preis­
sové a sugestivní Janáčkova hudba.
Vážení milovníci opery, přijměte mé
osobní pozvání na naše krásné před­
stavení!
KATARÍNA JORDA KRAMOLIŠOVÁ
představitelka Kostelničky
MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC
PÁD ANTIKRISTA
Já jsem. Slova Umělce, který si uvědomí
sílu vlastní existence a božího plánu
ponechat člověku možnost svobodné
volby.
Pád Antikrista pro nás byl, je a stále
zůstává velkou výzvou. Titul jsme zvo­
lili pro hudební genialitu autora, jedi­
nečnost námětu a jako poctu tragédii
nevinného člověka spojené s tragédií
milionů dalších nevinných lidí. Zaslou­
ží si pozornost moderního člověka
vnímajícího svět okolo sebe čistýma
očima a otevřeným srdcem.
Scénickým uvedením jsme se stali
prvním divadlem v České republice,
které našlo odvahu toto náročné dílo
uvést, v jedinečné režii J. A. Pitínského.
S velkým úspěchem jsme jej premiéro­
vali ve švýcarském Goetheanu, centru
Světové antroposofické společnosti.
Hudební jazyk autora spojuje antro­
posofický symbolismus s barevností
instrumentace, práci s harmonií a poly­
fonií, atonalitu přecházející do tonality
a vyúsťující do emotivně silných melo­
dických úseků. Po světové premiéře byl
Pád Antikrista odborníky hodnocen
jako geniální dílo, které tu od doby
Wagnerova Prstenu Nibelungů nebylo.
MILOSLAV OSWALD
dirigent, umělecký šéf
souboru opery a operety
III
JIHOČESKÉ DIVADLO ČESKÉ BUDĚJOVICE
NYNÍ A NAVŽDY,
SEDLÁK KAVALÍR
Proč Nyní a navždy? Na začátku jsem
chtěl zkomponovat jen kantátu, s texty
z Nietzscheho, z latinských liturgic­
kých textů. Ale brzy jsem zjistil, že
hlasy přijímají podobu, že se chtějí stát
rolemi, archetypy. Odtud ona nutnost
kantátu inscenovat – aby hudba získala
tělesnost. Použil jsem prvky antického
řeckého divadla jako archetypy, ideje
v platónském smyslu, které reprezen­
tují nadčasové trendy, dávné a přitom
aktuální. Pohyb chóru a tanec se skrze
abstrakci snaží vyvolat tyto nadčasové
dojmy. Diváci se stávají svědkem rituá­
lu, ve kterém se střetá svaté s pohan­
ským, vznešené s poníženým, díky
použití různých kompozičních technik
mizí stylové bariéry. Tango? Mohla
by to být jakákoli hudba, která přináší
vůně a zaslechnuté zvuky, vzpomínky,
které chceme zachytit a zvěčnit, kte­
ré nám ale stále znovu unikají. Klip.
Letmá vzpomínka. Projekce přidávají
specifické prvky, jako by abstraktní
látka byla náhle protržena a my skrze
okno do světa zahlédli jasné, konkrétní
pocity. Ale je to jen klamný obraz. Nyní
a navždy, světlo a tma – toto světlo
a tma jsou v každém z nás.
A pak? Silné emoce verismu v Sed­
láku kavalírovi. Využíváme sílu hudby,
aby probudila soucit a strach. A vnitřní
chvění. Je tu skutečný příběh z malé
vesničky, která představuje všechny
vesničky světa. Kde jsou city tak sil­
né, že prolamují hranici soukromého
a míří do světa. A kde zákon cti ospra­
vedlňuje mrhání krví. Té nejabsurdněj­
ší smrti dodává rituální význam. Jako
nyní. Jako navždy.
MARIO DE ROSE
skladatel, dirigent, hudební ředitel opery
Výlety páně Broučkovy
Její pastorkyňa
Tosca
hrníček horké čokolády s kopcem šle­
hačky si povídá s Měsícem, z krabičky
od kávy vystoupí Černoška (kterou
mimochodem zpívá Dasha) a Kuchař
prohání po jevišti velkou hlavu plyšo­
vého zajíce.
Vždycky na ty dvě hodiny, kdy se
Voják a tanečnice hraje, zapomenu na
termíny, tabulky a rozpočty, představu­
ju si, že je mi pět a svět kolem mě se pro­
mění v neuvěřitelné místo plné kouzel.
SEVEROČESKÉ DIVADLO ÚSTÍ NAD LABEM
TOSCA
Giacomo Puccini je rozhodně jedním
z vůbec nejpopulárnějších operních
skladatelů. A tak není divu, že ústecká
opera se k jeho opernímu odkazu při­
hlásila hned ve své první samostatné
sezoně 1946/1947: inscenací opery
Madama Butterfly. Puccini také oteví­
emocí, které zná každý z nás. Tvůrčí
tým v čele s šéfem liberecké opery
Martinem Doubravským a mimořád­
ně talentovanou mladou režisérkou
a zároveň dramaturgyní liberecké ope­
ry Lindou Keprtovou byl Evou doslo­
va nadšený a všechno úsilí a radost
z krásné spolupráce se v této inscenaci
podle mého názoru zrcadlí. Kromě
mojí maličkosti se diváci mohou těšit
na úžasného Josefa Moravce, který
v roli Mánka podává ohromný herecký
i pěvecký výkon, stejně tak jako jeden
z nejvyhledávanějších barytonistů
Svatopluk Sem v roli chromého Samka,
jemuž slečna režisérka tuto roli vůbec
neulehčila, i když by se vám to na prv­
ní pohled mohlo zdát. Ostatně přijďte
se podívat sami… Příležitost vidět Evu
v Národním divadle se nemusí velmi
dlouho opakovat.
LÍVIA OBRUČNÍK VÉNOSOVÁ
představitelka Evy
TOMÁŠ PILAŘ
režisér, šéf opery
NÁRODNÍ DIVADLO
MORAVSKOSLEZSKÉ OSTRAVA
VÝLETY PÁNĚ
BROUČKOVY
NÁRODNÍ DIVADLO
PÁD ARKUNA
Fibichův Pád Arkuna je fascinující
tím, jak spojuje zdánlivě nespojitelné.
Operní bilogie Výlety páně Broučkovy
Romantickou wagnerovskou monu­
je zcela mimořádná nejen v kontextu
díla Leoše Janáčka, ale také v kontex­
mentalitu s modernistickým, ibse­
novským uvažováním, hudební styly
tu světového operního repertoáru.
konce 19. století od Bedřicha Smetany
Partitura je velice pestrá a bohatá na
po Richarda Strausse, dramatickou
hravost a stále se měnící rytmickou
deklamaci s ariózními a písňovými
„nervóznost“. Ve Výletu do XV. století
formami, slovanskou citovost s ger­
se v davových scénách a husitských
chorálech objevuje i určitá opulent­
mánskou úderností a v neposlední
řadě velké, veřejné dějiny s nejniterněj­ nost. Dosud jsem se v Janáčkově tvorbě
nesetkal s něčím tak komplikovaným.
šími motivacemi jednotlivých postav.
Pěvecké party jsou většinou psány
Od první chvíle nám s režisérem Jiřím
v extrémně vysokých polohách, stejně
Heřmanem a dirigentem Johnem Fio­
tak party orchestrální – ty vyžadují
rem bylo jasné, že to, co je v tomto díle
nejen značnou technickou dovednost,
nadčasové a přitažlivé, není otázka
ale také velké soustředění na neustále
náboženská či otázka morální opráv­
něnosti křesťanské misie mezi pohany, se měnící rytmické modely. Nic z toho
ale neznamená, že by se diváci měli
nýbrž dvě lidská ega, která jdou bezo­
hledně za svým cílem a jejichž konflikt tohoto díla obávat. Naopak! Je doslova
nabité specifickým janáčkovským
vychází z docela obyčejného problé­
hudebním humorem a naše inscenace
mu – lásky k téže ženě. Dargun začíná
je díky scénickému pojetí tandemu
těsně pod vrcholem a končí osobním
SKUTR také opravdovou podívanou. Je
pádem, ale také jistým prozřením.
to jeden z nejnáročnějších operních
Absalonova cesta je opačná, počáteční
ponížení a nepřiznaná touha po odpla­ projektů, které se nám podařilo za mé
pětileté éry v ostravské opeře zreali­
tě ho ženou vzhůru, postaví ho do čela
křesťanského vojska, které vypálí sídlo
zovat, a věřím, že festivalové diváky
jeho soka a zmasakruje jeho poddané.
za­ujme stejně, jako tomu bylo v přípa­
Silné, drsné a rozhodně nejen historic­ dě Massenetova Werthera a Catalaniho
La Wally.
ko-romantické téma.
Těšíme se na vás!
ONDŘEJ HUČÍN
dramaturg
ROBERT JINDRA, dirigent
DIVADLO J. K. TYLA PLZEŇ
VOJÁK A TANEČNICE
První opera Bohuslava Martinů si
mě získala na první poslech. Nemusel
jsem do ní nijak pronikat, naopak pro­
nikla ona do mne a nutila mě pískat si
její melodie až do omrzení. Skladatel
do ní destiloval atmosféru dvacátých
let minulého století se všemi exotismy,
výlety do podvědomí, bláznivými
setkáními historických postav, a to
vše v závratném tempu, které nenechá
diváky ani na chvíli vydechnout.
Naši inscenaci jsme pojali jako revui
vzpomínek na dětství, ve kterém bylo
všechno báječné, aniž by to dávalo
smysl. Tanečnice z hrací šperkovnice
se zamiluje do dřevěného vojáčka,
Voják a tanečnice
Pád Arkuna
ral sezonu následující: 20. srpna 1947
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO
to byla Tosca v hudebním pojetí Josefa
ALICE IN BED
Bartla a režii Václava Martina. Na dal­
ších téměř dvacet let se poté Puccini
Vokálně-instrumentální skladba pro
z repertoáru vytratil, pravidelnější
šest hlasů, dětskou roli, čtyřhlasý
návraty odstartovala další inscenace
sbor a tanečníka byla zkomponová­
Butterfly v roce 1967. Od té doby je
na jako mezinárodní teamwork čtyř
Puccini na repertoáru ústeckého diva­
autorů. Příběh je sondou do života
Alice – úspěšné designérky počítačo­
dla stále, na rozvíjení pucciniovského
repertoáru se podílelo mnoho význam­ vých her žijící svůj život na pomezí
mezi kreativní tvorbou a touhou po
ných dirigentských i režisérských
komerčním úspěchu. Její postava je na
osobností. Současná Tosca je šestým
scéně rozdělena do dvou rolí a zpívána
severočeským nastudováním, vrací
dvěma odlišnými hlasy. Kreativní „já“,
se na ústecké jeviště po devíti letech,
ztvárněné Alicí-dítětem, je komerční,
v režii Tomáše Pilaře a v hudebním
úspěšnou Alicí udržováno pilulkami
nastudování Miloše Formáčka. Nava­
zujeme tak na přesvědčení předchůdců, v umělém spánku. Skrze návraty do
dětství, k pohádkovým postavám
že Pucciniho opery by se měly k pub­
Alenky v říši divů a za zrcadlem,
liku Severočeského divadla vracet co
k nimž se Alice dostává ve své právě
možná pravidelně. A věříme, že naše
dokončované, nové počítačové hře, se
inscenace zaujme i pražské publikum,
ale vehementně snaží její druhé „já“
které Tosku bezpochyby zná z jiných
přece jen inaugurovat tvořivou složku
inscenací.
života.
MILAN KAŇÁK, šéf opery
Realita se prolíná se snem a fikcí,
přechody jsou neznatelné a poslu­
DIVADLO F. X. ŠALDY LIBEREC
chač si často jen stěží uvědomuje, ve
EVA
kterém z těchto dvou světů se právě
nachází… Šlo nám o to, držet se pří­
Liberecká opera se rozhodla uctít Rok
české hudby Foersterovou Evou. Mys­
běhu, „neutíkat“ k opeře-rituálu nebo
lím si, že role Evy potká zpěvačku pou­ volně řazeným, filosofickým sdělením
propojeným scénám. Náš příběh se
ze jednou v životě, protože na českých
dotýká otázek, jimiž se v různé podobě
operních scénách se objevuje velmi
v umělecké branži zabýváme všichni –
zřídka. V libereckém divadle zazněla
jak odolat touze být bohatý i za cenu
po třiačtyřiceti letech a v Národním
koketování s komercí a kýčem, jak si
divadle v Praze ji diváci viděli naposle­
udržet svoji tvář před jinými i sám před
dy při derniéře v roce 1984. Uběhlo tři­
cet let a mně je velkou ctí interpretovat sebou a kde hledat inspirační zdroje
a impulzy pro svou tvůrčí práci…
Evu právě na místě, kde ji diváci mohli
vidět vůbec poprvé, a to při premiéře
IVO MEDEK
1. ledna 1899. Liberecká Eva je plná
skladatel
IV
FESTIVAL HUDEBNÍHO DIVADLA
PŘÍLOHA DIVADELNÍCH NOVIN 1
6. ledna 2015
Inscenování Dialogů karmelitek
je výhra sama
V jedenatřiceti patří Linda
Keprtová mezi nejvytí­
ženější domácí režiséry.
Poprvé na sebe upozornila
v roce 2008 inscenací Její
pastorkyně na JAMU v Brně,
kde studovala kromě operní
režie také dirigování sboru.
V roce 2013 byla na festivalu
OPERA k vidění její liberecká
inscenace Massenetova
Dona Quichotta, letos to
budou hned dvě inscenace:
Foersterova Eva a Poulencovy
Dialogy karmelitek.
LENKA ŠALDOVÁ
Za režii Dialogů karmelitek v Košicích jste obdržela Dosky, nejvýznamnější slovenskou divadelní cenu. Čím
podle vás slovenské kritiky okouzlila? A co tato inscenace a vůbec práce
v Košicích pro vás znamenají?
Dosky – to bylo jedno velké překva­
pení, už sama nominace. Myslím, že
to bylo tak trochu štěstí začátečníka
a v nemalé míře se na získání ceny
dozajisté podepsal titul samotný, který
Dialogy karmelitek
na „karmelitkách“ byl „po košicku“
umí člověka strhnout, uchvátit, stisk­
nout, očarovat, a myslím, že jeho insce­ zasněžený, Hlavná trieda vylidněná
a my den co den poslouchali zvuky
nování je výhra sama o sobě. Partitura
gilotin. A já četla Violu Fischerovou
vám dává tolik prostoru, na druhou
a její básně kopírovala všem osmdesáti
stranu se stále pohybujete v definova­
ných mantinelech, a to jsou dva atribu­ účinkujícím.
V Liberci jste režírovala podruhé –
ty, ve kterých se mně osobně pracuje
v čem je váš přístup k Evě jiný, nežli
nejlépe. Košická opera bude pro mne
byl k Donu Quichottovi? Jak hledáte
vždy neopakovatelným fenoménem,
protože šlo o můj vstup do světa opery, „ten správný“ inscenační klíč k dílu?
A jak obtížné bylo o vaší koncepci
kterého se dotýkat není vždy úplně
jednoduché, ale TA Vůně! Čas strávený přesvědčit interprety?
Na inscenování Evy jsme se s Mar­
tinem Doubravským domluvili záhy
po premiéře Dona Quichotta. Ideální
stav, protože jsme měli na společnou
přípravu rok a půl – a nejenom díky
tomu byla spolupráce výjimečná. Zku­
sili jsme risknout pro většinu rolí jedno
obsazení, v českém repertoárovém
operním divadle věc nevídaná – museli
jsme prolomit klišé a pochyby, se kte­
rými jsme se tváří v tvář obvyklému
divadelnímu provozu potýkali i my dva
samotní, protože otazníků bylo mnoho.
Pojetí, koncept, myšlenka se u mě rodí
poměrně dlouho. Místo hledání občas
přichází bloudění, potulování, našla­
pování, tápání. Samozřejmě ale záleží
na tématu – někdy vás pohltí natolik,
že nelze myslet na nic jiného. Máte
ho stále u sebe, v posteli, na záchodě,
u kávy, u vína, probouzíte se v jeho
objetí. To pak člověka baví se propa­
dat… A k poslední otázce – v případě
Evy jsem od souboru žádný výrazný
protest nezaznamenala, ani od „Sam­
ka“, který si to musí doslova odsedět.
Asi ode mne čekali něco horšího.
Co vás čeká v nejbližší době?
Na začátku února začínáme zkoušet
Borise Godunova v pražském ND a na
konci sezony, a na to se těším moc –
Brundibára pro brněnskou neziskovou
organizaci, s dětmi z vyloučených
so­ciál­ních lokací.
Endymio
Hubička
Nezávislá operní nabídka
Ponava
Nezávislé, také alternativní, prostě
nekamenné operní soubory jsou tak
trochu zdejší zvláštností. V Evropě
sotva najdeme někoho, kdo by pravi­
delně provozoval operní divadlo na
profesionální úrovni bez ekonomické­
ho a správního zázemí, jen různá ama­
térská sdružení, tak jako tomu u nás
bylo přinejmenším do začátku sedm­
desátých let minulého století. Existují
sice studia, nejčastěji slouží, řekněme,
postgraduálnímu dovzdělání pěvců
i výtvarníků a režisérů, výjimečně
příloha
divadelních
novin
i taková, která se pokoušejí tvořit alter­
nativní podobu operního divadla (Nová
opera ve Vídni), všechna však jsou
navázána na kamenná divadla, nebo
mají zajištěnu slušnou existenci ve
svých městech.
Zdejší alternativní opery sdružují
mladé profesionály, nespokojené
se způsobem, jakým se opera tvoří
v kamenných domech, případně
kamennými domy neprávem opomí­
jené, kteří se probíjejí jen s podporou
grantů. Alternativní operní tvoření
začalo těsně před listopadovou revolu­
cí Operou Furore dnešních pokročilých
padesátníků, nyní v něm pokračují
dvacátníci, třicátníci a začínající čtyři­
cátníci především v Brně a v Olomouci.
Jestliže těm prvním zprvu šlo o razant­
ní nastolení nové jevištní estetiky, jest­
liže těm dalším (například v projektu
Bušení do železné opony) šlo o labo­
ratorní prověření nových kompozic,
ti současní se už pokoušejí oslovit
diváky novými tématy a rozhodně jsou
vstřícnější vůči kamenným domům,
nežli jsou kamenné domy (až na výjim­
ky – současné Národní divadlo v Brně)
k nim. Řečeno jinak, už nejde o expe­
rimenty, ale o pozoruhodná díla, která
by mohla – a měla – zaujmout v běž­
ném divadelním provozu.
Alternativní nezávislé soubory na
festivalu OPERA vystupují prakticky
od prvního ročníku. Poslední ročník už
výrazně ovlivnily a věřím, že tomu tak
bude i letos.
Brněnská Opera Diversa představí
operní úvahu skladatele Ondřeje Kyase
a libretisty Pavla Drábka o ponorných
řekách pod názvem Ponava – znal­
ci brněnských poměrů vědí, že jde
o skutečnou říčku svedenou do kanálů
pod Brnem. Tvůrce dovedla k pře­
mýšlení o minulosti ve vztahu k sou­
časnosti, o zmizelých řekách a vůbec
o proměňujícím se životě, kterému
nemůžeme nikdy tak úplně rozumět.
A možná by to ani nebylo k dobrému.
Skladatel a libretista Tomáš Hanzlík
s olomouckým Ensemble Damian si ve
třech krátkých operách Svět podle Pli­
nia, Strašná travestie o těhotném sta­
rostovi a Endymio opět hrají s motivy
antické mytologie, barokní obrazivosti
a také s prvky commedie dell’arte.
Brněnský režisér Tomáš Studený,
spolupracující především s Operou
Diversou, jako učitel operního herectví
realizoval grantový projekt VCHOD
(Výzkumné centrum hudebního/
operního divadla), v němž s několika
mladými interprety zkoumal možnosti
jevištního jednání operních pěvců.
Výsledkem byla zejména inscenace
Smetanovy opery Hubička, v níž se
tvůrci pokusili postihnout niternou
a bolestnou psychologii jen zdánlivě
komického příběhu. Hraje se v cent­
rálním prostoru obklopeném diváky
a pěvci využívají širokou škálu jednání
od realistického až k symbolistnímu
a rituálnímu.
Nejnovějším brněnským sdružením
je Opera Povera, která nabídne prav­
divé operní monodrama z jáchymov­
ského pekla Martin Středa. Andrew
Yin Svoboda, nesmírně nadaný autor
s českými a čínskými kořeny, který žil
Inzertní příloha byla připravena ve spolupráci Jednoty hudebního divadla a redakce Divadelních novin.
Připravili Lenka Šaldová a Josef Herman. Autoři fotografií: Jozef Barinka, Petr Berounský, Patrik Borecký, Ludvík Grym, David Ko­
neč­ný, Pavel Křivánek, Pavel Malý, Joseph Marčinský, Martin Popelář, Michal Siroň, Majda Slámová, Hana Smejkalová, Petr Veselý.
Vychází spolu s Divadelními novinami 2015/1. Samostatně neprodejná.
Martin Středa
v Kanadě a sedmadvacetiletý náhle
zemřel, s velkou emocionální silou
převyprávěl osud mladého vězně,
nespravedlivě trestaného za činy svého
otce, na kterého marně čeká na samot­
ce v tmavé kobce. Nikoli (jen) politické
téma, ale především jímavý příběh
o složitém vztahu otce a syna.
Po delší době můžeme zařadit také
mimooperní inscenaci na operní téma:
amatérské Kočovné divadlo – Ad hoc
zahraje mafiánskou komedii Il Conge­
latore na melodie a útržky libret řady
populárních oper.
JOSEF HERMAN
Poděkování těm, bez nichž by nebylo možné 12. ročník Festivalu hudebního divadla OPERA 2015 uskutečnit:
Národnímu divadlu, Ministerstvu kultury České republiky a Hlavnímu městu Praze.
Děkujeme za podporu firmám Sympex a Květiny Viki i mediálním partnerům, jimiž jsou:
OperaPlus, Divadelní noviny, Harmonie, Hudební rozhledy, Classic Praha, Český rozhlas 3 – Vltava, I-Prague.
Download

příloha v pdf