Přenos zkušeností
v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti
z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni
reg. č. projektu CZ.1.04/5.1.01/77.00448
Sborník příspěvků z konference 25. 11. 2013
PROJEKT
Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti
z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni
Sborník příspěvků z konference Pardubice, 25. 11. 2013
Záštitu nad konferencí převzal náměstek primátorky Statutárního města Pardubice,
pan Mgr. Jindřich Tauber

Obsah
Právo na dětství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
PhDr. Miloslav Macela
Matky a rodiny v dětském centru Veská. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Mgr. Markéta Tauberová
Úloha mesta Banská Bystrica v sociálnoprávnej ochrane detí. . . . . . 7
Mgr. Karol Langstein, Mgr. Branislav Špenik
Individuální projekt MPSV .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Mgr. Milan Zanina
Podpora resilience u dětí
vyrůstajících v institucionální péči. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Borislava Mecheva, Miroslav Naumov
Systém sociálně-právní ochrany dětí
v Bulharsku a jeho transformace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Anita Sarafska, Meleta Metodievavalova
Systém péče o ohrožené děti.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Mgr. Iva Bartošová
Podpora dětí a mladých lidí.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Mgr. Katarína Paľovová
Změny v oblasti náhradní rodinné péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Petra Bílá
Case Management při
práci s ohroženými rodinami. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Mgr. Jana Ženíšková

O projektu
Název projektu
Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené
děti z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni.
12/2012–12/2013
Obsah projektu
Projekt je zaměřen na sdílení zkušeností a dobré praxe českých a zahraničních partnerů v oblasti péče o ohrožené děti a jejich rodiny. Smyslem
projektu je vytvořit tematickou síť jako platformu pro identifikaci úspěšných nástrojů péče o rodinu, pro vzájemné učení a podporu při aplikaci
osvědčených nástrojů do praxe v rámci města Pardubice. Součástí projektu je šíření a propagace jeho výstupů, které budou na příkladu Pardubic
sloužit ke zlepšení situace ohrožených dětí a rodin v Pardubickém kraji
a mohou inspirovat další města a organizace v celé České republice.
Téma projektu navazuje na aktuální problematiku transformace systému péče o ohrožené děti v ČR a zároveň je v souladu s cíli ESF ve smyslu
předcházení sociálnímu vyloučení znevýhodněných sociálních skupin.
Myšlenkovým východiskem pro realizaci projektu je přesvědčení, že
efektivní pomoc ohroženému dítěti může být realizována především
prostřednictvím komplexní pomoci rodině jako celku. Rodina je základním zdrojem stability a zdravého vývoje dítěte a zmíněné transformační
návrhy (vč. novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí) apelují na důležitost snahy v první řadě podpořit dobré fungování biologické rodiny
dítěte dřív, než bude přikročeno k dalším krokům (umístnění dítěte
do náhradní rodinné péče apod.). Z výzkumů vyplývá, že u téměř poloviny situací odebrání dítěte z rodiny k němu dochází z důvodů tíživé
sociální a ekonomické situace rodičů. Použití podpůrných nástrojů vzešlých ze spolupráce různých aktérů na místní úrovni může pomoci tuto
situaci řešit.
V rámci projektu je kladen důraz na spolupráci veřejné správy (měst) a neziskových organizací při identifikaci, popisu a následně realizaci podpůrných opatření. Právě provázanost služeb na místní úrovni považujeme
za efektivní způsob pomoci rodině. Právě z toho důvodu je vedoucím
partnerem projektu NNO SKP-CENTRUM, o. p. s., jejímž místním partnerem je město Pardubice. Z obou partnerských zemí je také do projektu
zapojena vždy dvojice NNO – obec.
Cíle projektu
1. Navázání spolupráce a výměna zkušeností – navázání dlouhodobého mezinárodního partnerství a vytvoření širší platformy pro
výměnu a sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe v oblasti péče
o ohrožené děti a rodiny.
2. Identifikace nástrojů pomoci rodině, podpora síťování služeb a spolupráce veřejné správy a neziskového sektoru – na základě identifikace jednotlivých osvědčených nástrojů podpory rodiny používaných partnery projektu iniciovat nastavení efektivního systému
spolupráce veřejné správy, neziskového sektoru a dalších subjektů
ve městě Pardubice.
3. Šíření výstupů projektu – informovat relevantní klíčové aktéry v oblasti péče o ohrožené dítě a rodinu v Pardubickém kraji o výstupech
projektu a přispět tak k podpoře spolupráce a zvýšení kvality služeb.
Partneři projektu
Česká republika
SKP-CENTRUM, o. p. s. www.skp-centrum.cz
Město Pardubice www.pardubice.eu
Slovensko
NÁVRAT, o. z. – centrum v Banské Bystrici www.navrat.sk
Město Banská Bystrica www.banskabystrica.sk
Bulharsko
PULSE Foundation www.pulsefoundation.org
Město Pernik http://pernik.bg
3
Klíčové aktivity projektu
1. Analýza a hodnocení aktuálního stavu v oblasti péče o ohrožené děti
ve městě Pardubice
2. Koordinační setkání partnerů
3. Studijní cesty k zahraničním partnerům
4. Mezinárodní workshopy – sdílení dobré praxe
5. Mezinárodní konference
6. Prezentace výstupů projektu
7. Vyhodnocování výstupů projektu a doporučení pro aplikaci v praxi
4
O projektu
Právo na dětství
Téma ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti v České republice se v posledních letech dostalo do centra pozornosti odborné i laické veřejnosti. Dlouhodobě neřešené
problémy, na jejichž existenci poukazuje řada analýz, výzkumů a především osobních
příběhů dětí a rodin, vedly k zahájení rozsáhlých reforem systému. Jejich cílem je
zajištění důsledné ochrany všech práv dítěte, v prvé řadě práva vyrůstat bezpečně
v rodinném prostředí.
Je výsadou moderních sociálních systémů, že maximum potřebné péče včetně odborných
služeb (zdravotnických, psychologických, terapeutických atd.) „doručují“ dítěti přímo do jeho
přirozeného prostředí. Systém péče o ohrožené děti v České republice je v tomto ohledu stále
neefektivní a zastaralý.
Ačkoliv je nutnost reformy systému zjevná a nezpochybnitelná, transformační úsilí naráží
na řadu limitů.
PhDr. Miloslav Macela
má mnohaleté zkušenosti z působení
ve veřejné správě, je jedním z autorů novely zákona o sociálně-právní
ochraně dětí a uznávaným odborníkem v sociálně-právní oblasti. Ve své
publikační činnosti se zaměřuje
především na problematiku sociálních
služeb a jejich financování a na reformu systému péče o ohrožené děti.
Základním dokumentem, který zavazuje Českou republiku k dodržování práv dětí a k péči
o ohrožené děti, je Úmluva o právech dítěte, přijatá OSN v roce 1989. Úmluva v článku 3
mimo jiné stanoví, že předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí musí být vždy
zájem dítěte, a to ať jde o činnosti vykonávané veřejnými nebo soukromými zařízeními
sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány.
Co si však pod pojmem „zájem dítěte“, či „nejlepší zájem dítěte“ představujeme? Obsah tohoto
pojmu je leckdy těžké nalézat, resp. jej následně naplňovat.
Zájem dítěte se promítá přinejmenším do těchto oblastí:
»»
»»
»»
základní lidská práva jako právo na život, ochranu zdraví, nediskriminaci atd. a dále
právo na výchovu, vzdělávání apod.
právo na IDENTITU
právo na rodinný život a na vzájemné vztahy
Všechna zmíněná práva je třeba dodržovat současně, jejich naplňování musí jít ruku v ruce,
což lze označit za vnitřní limit oblasti péče o ohrožené děti.
V souvislosti s výše uvedeným narážíme v České republice ovšem na zásadní vnější limity.
Zejména u dětí, které mají kombinované potřeby, shledáváme naprostou absenci služeb, které by tyto potřeby komplexně pokrývaly. Limity nacházíme na úrovni odbornosti a přípravy
5
sociálních pracovníků. A zcela zásadní limity vidíme na úrovni služeb,
pramenící z věcné a rezortní roztříštěnosti českého systému.
Kdo se v něm má vyznat? Podle jakýchsi historických zvyklostí „patří“
dítě do tří let (prý) do gesce zdravotnictví. Od tří do osmnácti do gesce školství. Někde mezitím se pohybuje oblast sociální. Část poskytovatelů působí v režimu sociálních služeb, další pracují na základě
pověření k výkonu sociálně-právní ochrany. Zřizovateli pobytových
služeb pro děti jsou rezorty školství (dětské domovy, dětské domovy
se školou, výchovné ústavy, diagnostické ústavy), zdravotnictví (kojenecké ústavy, dětská centra, psychiatrické léčebny) a sociálních věcí
(zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, domovy pro zdravotně postižené). Rezortní dělení protíná vertikálně stát, kraje a mnohdy
i obce. Do systému kromě orgánů sociálně-právní ochrany obcí, krajů
i ministerstva vstupují soudy, státní zastupitelství, policie, školy, lékaři a samozřejmě i různé typy občanských iniciativ a neziskových
organizací. Pokud se ve spletitých pracovních postupech často ztrácí
profesionálové, jak je asi tento systém přístupný a přehledný z perspektivy rodin?
Vytvoření a nastavení efektivního fungování integrovaného systému je
nezbytnou podmínkou také pro efektivní využívání finančních prostředků, které do systému přicházejí a jejichž čerpání je v současné době
právě z důvodu roztříštěnosti systému problematické.
Proces změn je dlouhodobou záležitostí a musí být samozřejmě dobře
naplánován. V uplynulých letech přijala Vláda ČR několik strategických
dokumentů, přičemž klíčovým dokumentem, popisujícím komplexně celou reformu, je Národní strategie ochrany práv dětí („Právo na dětství“),
schválená usnesením vlády č. 4 ze dne 4. ledna 2012. Národní strategie
ochrany práv dětí „Právo na dětství“ si klade za cíl vytvořit takový systém, který zajistí důslednou ochranu všech práv každého dítěte a naplňování jeho potřeb, systém podporující zvyšování kvality života dětí a rodin, eliminující diskriminaci a nerovný přístup vůči dětem a podporující
všestranný rozvoj dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí, případně v náhradním rodinném prostředí, to vše za participace dítěte na rozhodovacích procesech, které se ho bezprostředně dotýkají. Hlavním cílem strategie je funkční systém zajišťující důslednou ochranu všech práv
dětí a naplňování jejich potřeb.
Obecně lze uvést, že prioritou v oblasti péče o ohrožené děti je systematická práce s rodinou, která zajistí setrvání dítěte v rodinném, případně
náhradním rodinném prostředí. Z tohoto důvodu je nutno upravit pravidla pro činnost subjektů odpovědných za ochranu práv dítěte, které
budou po vyhodnocení situace hledat individuálně pro každé dítě nejlepší řešení ve spolupráci s odbornými službami. Celá reforma je založena
na upřednostňování prevence a včasného řešení problémů před řešením
6
Právo na dětství
následků a „vysunutí“ služeb, které jsou v současné době dislokovány
v institucích, do terénu, směrem k rodinám – lze ji shrnout sloganem:
„služby za dětmi, nikoliv děti za službami“.
Realizace reformy se neobejde bez provedení legislativních změn. Prvním z významných zákonných opatření bylo přijetí novely zákona
č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (novela zákona). Novela
přináší významné změny v činnosti orgánů sociálně-právní ochrany
(OSPOD), zejména v oblasti využívání nástrojů sociální práce (vyhodnocování situace dítěte a rodiny, vytváření individuálních plánů ochrany dítěte, případové konference). Podmínky pro kvalitní výkon této
odpovědné agendy budou vytvářeny prostřednictvím standardizace.
Standardizace postupů se dotkne jak činnosti osob pověřených k sociálně-právní ochraně dětí (poskytovatelé služeb), tak samotných orgánů
sociálně-právní ochrany dětí. Sociálně-právní ochrana dětí bude tak první agendou v přenesené působnosti vykonávanou na základě standardů
kvality práce. Tento záměr je v souladu s plánem Ministerstva vnitra
upravit tímto způsobem postupně všechny správní agendy.
Rizika standardizace postupů sociálně-právní ochrany dětí a povinného
použití nových metod sociální práce v této oblasti tkví především v jejich
formalistickém využívání. Cílem změn není vyprodukovat administrativní balast, zajistit formální sepsání standardizovaných postupů a podobně,
ale využívat dané nástroje a postupy ve prospěch dětí především v praxi.
Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí je však jen prvním z mnoha potřebných kroků a představuje odhadem pouze 10 % nutných legislativních změn. Národní strategie ochrany práv dětí předpokládá vznik
komplexní právní úpravy, která zahrne nastavení základních principů
práce systému, mechanismy podpory rodin, systém náhradní rodinné
péče, činnost veřejné správy v oblasti ochrany práv dětí a pravidla činnosti poskytovatelů služeb pro děti a rodiny do roku 2014. Následné legislativní kroky musí zahrnovat také navazující oblasti, jako například
oblast sociálního bydlení apod. Významné změny přináší také nový
občanský zákoník, který nově stanoví například závaznou hierarchii
opatření, která lze používat k zajištění všech potřeb dítěte. Nyní bude
důležité potvrzovat tato obecná pravidla i soudní praxí.
Úloha mesta
Banská Bystrica
v sociálnoprávnej
ochrane detí
Mgr. Karol Langstein
Vedúci Oddelenia sociálnej
a krízovej intervencie
MsÚ Banská Bystrica, 2013
V Slovenskej republike je sociálno-právna ochrana detí garantovaná štátnou správou
za súčinnosti s ostatnými aktérmi – samospráva, akreditované subjekty mimovládnych
organizácií a ostatných, ktorí zabezpečujú napĺňanie tejto ochrany v celom potrebnom
spektre. Proces novej tvorby sociálnoprávnej ochrany detí (ďalej len SPOD) sa datuje
od roku 2005, kedy vstúpil do platnosti zákon o sociálnoprávnej ochrane a sociálnej kuratele (Zákon 305/2005 Z.z,).
Tento zákon jasne pomenoval a upravil SPODaSK, tak aby zabezpečoval predchádzanie
vzniku krízových situácií v rodine, ochranu práv a právom chránených záujmov detí, predchádzanie prehlbovaniu a opakovaniu porúch psychického vývinu, fyzického vývinu detí
a plnoletých fyzických osôb a na zamedzenie nárastu sociálnopatologických javov.
Zároveň zákon pomenúva v akom prostredí sa odohrávajú sociálne deje a vznikajú príčiny,
ktoré si vyžadujú SPOD (prirodzené prostredie, náhradné rodinné prostredie, otvorené prostredie a prostredie utvorené a usporiadané na výkon opatrení podľa tohto zákona). Dotknem sa nasledovných dvoch prostredí.
Otvorené prostredie
Mgr. Branislav Špenik
Oddelenie sociálnej a krízovej
intervencie
MsÚ Banská Bystrica, 2013
na účely tohto zákona je každé verejné priestranstvo, verejný objekt alebo komunikácia,
ktoré sú pre jednotlivcov a skupiny prirodzeným sociálnym prostredím, v ktorom sa zvyčajne zdržiavajú, a mobilné alebo stále priestorové zázemia jednotlivcov a skupín.
»»
týmto zákon pomenoval prostredie v ktorom sa ľudia v roku 2005 a pred ním ocitali
z rôznych príčin, či už vlastným zavinením alebo zavinením inej osoby – bezdomovci
a pod.
7
Prostredie utvorené
a usporiadané na výkon opatrení
Podľa tohto zákona je zariadenie sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately.
»»
týmto zákon pomenoval prostredie v ktorom sa ľudia v roku 2005
a pred ním ocitli. Boli to v Banskej Bystrici zariadenia krízovej intervencie, ktoré v meste vznikali a budovali sa od roku 1993 (sieť KI pre
samostatne žijúcich, sieť KI pre rodiny s deťmi,sieť KI pre seniorov
a mladých dospelých – tieto boli predstavené v predchádzajúcich
prezentáciách v ČR, alebo sú dostupné na www.banskabystrica.sk),
sú to zariadenia, ktoré sa tvorili podľa vznikajúcich potrieb ohrozeného obyvateľstva.
občanov v podobe sankcií, ktoré pri nečinnosti obce alebo mesta zasiahli aj ich rozpočet. Obciam vznikla povinnosť tvorby v rámci rozpočtu
kapitola:
»»
»»
»»
Zákon 305/2005 Z.z. pomenúva opatrenia SPODaSK v jednotlivých zariadeniach ako je Detský domov, Krízové stredisko, Resocializačné stredisko a iné zariadenia zriadených na vykonávanie opatrení podľa
tohto zákona.
»»
»»
kľúčová je tá časť vety, ktorá je podčiarknutá o to z toho dôvodu, že dávala možnosť subjektom vytvárať také zariadenia, ktoré
si vyžaduje život na zabezpečenie SPODaSK (detí a dospelých).
Pred rokom 2005 ani po ňom do roku 2008, nebolo v legislatíve
podchytené zariadenie typu pre rodiny s deťmi (akceptujúce celú
rodinu – otec, mama, dieťa alebo deti…), zariadenie na podporu
mladých dospelých po ukončení ústavnej starostlivosti alebo
náhradnej rodinnej starostlivosti a tento dovetok umožňoval samospráve alebo inému akreditovanému subjektu zriaďovať také
zariadenia, ktoré si životné situácie odkázaných ľudí vyžadovali.
Mesto Banská Bystrica malo v tom čase už vybudované siete KI
a niektoré zo zariadení sa stali doslovne a reálne námetom v tvorbe
legislatívy v podobe zákona 448/2008 Z.z. o sociálnych službách.
Zákon o SPODaSK ďalej vymedzuje pôsobnosti štátnych orgánov
(ministerstvo, UPSVaR) ale aj samosprávnych orgánov (mestá, obce
a Vyššie územné celky – kraje) v ktorých dáva do originálnej pôsobnosti jednotlivé povinnosti, ktoré musia vykonávať, organizovať,
poskytovať priamo alebo v súčinnosti intervenciu, zriaďovať zariadenia a pod.
Načrtnutý vývoj legislatívy od roku 2005 naznačuje, že proces na Slovensku
prebiehal štýlom na základe potrieb terénu, zdola → nahor, tak sa tvorila
aj legislatíva a až následne sa nastavuje štandardizácia. Ďalším potvrdením
tohto procesu od praxe k legislatíve je ďalší sociálny zákon č. 448/2008 Z.z.
o sociálnych službách, ktorý pomenúva ďalšie zariadenia, v ktorých je zabezpečovaná krízová intervencia aj dlhodobá sociálna starostlivosť a kladie sa
dôraz na komunitné plánovanie a povinnosť supervízie.
Podstatnú úlohu v tomto procese zohráva aj reálna situácia obyvateľstva, dopad vývoja nezamestnanosti, absencia tvorby morálnych
hodnôt, nízka životná ale aj inteligenčná úroveň niektorých societ,
typy správaní, chudoba, nedokončenie vzdelávania, stereotypy – kopírovanie zlých postupov v rodine, rizikové správanie sa, zneužívanie
sociálneho systému, tak u nás ako aj v zahraničí, nízka ekonomická
gramotnosť vedúca k „terminus technicus“ = nezamestnateľní nezamestnaní, zadlžovanie, neschopnosť plnenia úverových podmienok
a pod.
Celý proces tvorby SPO sa dial aj na základe súbežných spoločenských
potrieb v rámci realizácie Decentralizácie Slovenska a rozdelení kompetencií. Zákon ako taký otvoril nové možnosti súčinnosti, spolupráce
a možnosti delegovania niektorých pôsobností aj na akreditované mimovládne organizácie (ďalej len MVO), neštátne subjekty. Zároveň mal
istým spôsobom vyvíjať tlak na zodpovednosť miest a obcí za svojich
8
Príspevok na podporu rodinných pomerov dieťaťa – príspevok
na tvorbu úspor, na dopravu rodiča za dieťaťom umiestneným v detskom domove, na sanáciu rodinného prostredia.
Tieto príspevky a ich použitie ustanovuje obec alebo mesto v všeobecne záväznom nariadení obce.
Príspevok na tvorbu úspor je podmienený ďalšími podmienkami
(sanácia do jedného roka od umiestnenia dieťaťa). Mesačnú výšku finančných prostriedkov na príspevok na tvorbu úspor poskytuje obec
dieťaťu na uľahčenie a podporu budúceho osamostatnenia sa vo
výške najmenej jedna dvanástina z 10% sumy priemerných bežných
výdavkov na každé miesto vo všetkých detských domovoch a v detských domovoch pre maloletých bez sprievodu zriadených orgánmi
sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately za predchádzajúci
kalendárny rok.
Úloha mesta Banská Bystrica v sociálnoprávnej ochrane detí
Položíte si otázku:
„Ako toto všetko súvisí s SPO a legislatívou?“
Oprávnená otázka, a ja aspoň niektorými príkladmi
skúsim načrtnúť súvislosti.
Príklad č. 1
Ak je niekto nezamestnaný = nemá príjem z pracovnej činnosti → poberá pasívne dávky v hmotnej núdzi, ktoré mu garantuje ústava →
tieto mu nepostačujú na zabezpečenie takých vecí po ktorých túži on
alebo iný člen domácnosti (napr. deti), rozhodne sa kúpiť si plazmový
televízor a zoberie si na to úver, pôžičku alebo iný finančný produkt
→ po prvej splátke alebo skôr zistí, že mu nepostačujú prostriedky
na splácanie a bežne sa stáva, že si neplatí ani daňové povinnosti
voči obci (daň za komunálny odpad, a pod.) → takýmto rizikovým
správaním založenom na nízkej finančnej gramotnosti sa dostane
do niekoľkých exekúcií → toto z neho robí človeka na Slovensku
označovaného „nezamestnateľný nezamestnaný“ alebo dlhodobo nezamestnaný, aj keď má zdravé ruky a nohy a v podstate je schopný
práce → „Prečo sa teda nezamestná?“ → práve z dôvodu, že má nad
hlavou dve a viac exekúcií, ktorých výška pohľadávky každým dňom
rastie (sankčné úroky) → ak by sa zamestnal u zamestnávateľa, ktorý
platí povinné odvody, tak pri prvom odvode do Sociálnej poisťovne
exekútor siahne na jeho plat a začne mu zrážať zo mzdy dlhy → takto pôvodne zamestnaný dlžník zistí, že poberanie dávky v hmotnej
núdzi je pre neho menej náročné a s približne rovnakým výsledkom
(záleží na tom koľko má spoločne posudzovaných členov domácnosti – detí).
Riziká v tomto príklade
sú z pohľadu SPO viaceré
Ak sa vrátime k definícií filozofie zákona SPOaSK (predchádzanie vzniku
krízových situácií v rodine, ochrany práv a právom chránených záujmov
detí, predchádzania prehlbovania a opakovaniu porúch psychického vývinu, fyzického vývinu detí a plnoletých fyzických osôb a na zamedzenie
nárastu sociálnopatologických javov) , tak zistíme, že v tomto príklade
je ohrozený zdravý vývoj detí z pohľadu kopírovania správania sa najsilnejších životných vzorov – vzorov rodičov a osôb v žijúcich v spoločnej
domácnosti, strádanie, ktoré vedie k rizikovému správaniu, a ostatné aspekty a vplyvy na psychiku a vývoj dieťaťa.
Príklad č. 2
Tento bude aktuálny zo života 8člennej rodiny (2 rodičia a 6 maloletých deti), využívali sociálne služby siete KI pre rodiny s deťmi a prešli prvým stupňom, druhým stupňom počas ktorého sa nám podarilo
rodine zamestnať aspoň jedného dospelého na trvalý pracovný pomer,
oddlžili sme rodinu a pridelili sme im nájomný byť v rámci Režimového bývania. Rodina sa napriek tejto našej intervencií a pomoci sama
rozhodla mať svoje bývanie a odsťahovať sa do regiónu v ktorom sú
nehnuteľnosti za nižšie ceny. V prvom momente je to úžasný výsledok systémovej práce s rodinou, KEBY… Rodina s nižším intelektom
si nevie predstaviť v reálnom živote príčiny a dôsledky niektorých
rozhodnutí a konaní. Otec maloletých detí našiel v inzercií možnosť
vlastného bývania za „prijateľných“ podmienok, hypotekárneho úveru a oslovili ho aj iné lákadlá, ktorými sa dal zlákať. Od toho momentu nebol ochotný prijať iný názor, nedal si poradiť. Dva mesiace sme
sa snažili rodine vysvetliť, že ak odídu bývať do mesta 100 km vzdialeného od terajšieho bydliska, kde deti chodia do školy, otec má trvalý
pracovný pomer, tak príde jednak otec o robotu, lebo nebude možné
každý deň dochádzať 100 km, a ak by chodil na týždňovky, musel by
vynakladať financie aj na bývanie a cestovanie, tým príde rodina o zárobok na krytie úveru a platenia služieb spojených s užívaním bytu.
Ich rozhodnutie vychádzajúce z nízkeho intelektu a ekonomickej negramotnosti, priviedla rodinu do štádia, keď banka rodine berie byt,
majú exekúcie za neplnenie si povinností – nájomné, a na dôvažok
matka detí je v terminálnom štádiu tehotenstva.
Riziká v tomto príklade
sú z pohľadu SPO taktiež viaceré
Rodina sa ocitne na ulici → budú ohrozené deti → rodina má tak zaťaženú budúcnosť, že dôsledky svojich rozhodnutí a správaní bude veľmi
dlho riešiť ak ich vôbec bude chcieť riešiť… → bude oficiálne ekonomicky neaktívna = pasívny poberateľ dávok v hmotnej núdzi + nelegálna
práca (plat na ruku, zber železa, možno páchanie malej alebo závažnejšej trestnej činnosti a pod.) → deti, ak budú vyrastať s rodičmi mimo
dosah SPO, budú automaticky kopírovať správanie sa rodičov, nechodiť
do školy ale realizovať zber predajných komodít → prípadne skončia
v náhradnej rodinnej starostlivosti (náhradné rodiny, profesionálne
rodiny, detské domovy – čo štát samozrejme bude stáť nemalý objem
financií) → po ukončení ústavnej starostlivosti dostanú príspevok
na osamostatnenie sa (15násobok súm životného minima na nezaopatrené dieťa = 15 × 90,42 € = 1 356,30 €) → o ktorý prídu väčšinou do mesiaca, hlavne ak navštívia biologickú rodinu, ktorá ich po ozbíjaní týchto
financií následne z komunity vylúči z dôvodu iného typu správania
sa, ktorý nadobudli v ústavnej starostlivosti (nepatria ani k nim ani
do väčšinovej populácie) a tak prežívajú ďalšie traumy života. Bez podchytenia ich prípadu skĺznu ľahko k iným únikovým riešeniam a začnú
sa rizikovo správať…
Ďalšie príklady nebudem rozpitvávať, lebo by to bolo na knihu, to na čo
chcem poukázať sú príčiny a dôsledky rizikového správania sa niektorých ohrozených skupín obyvateľstva. Základným predpokladom
na reálne riešenie a nastavovanie sociálnych systémov tkvie v tom, aby
ten kto nastavuje systém rozumel, čo najviac reči chudoby, poznal príčiny všetkých možných variant správania sa ľudí v komunite a nastavoval
Úloha mesta Banská Bystrica v sociálnoprávnej ochrane detí
9
systém a následne legislatívu, tak aby bola, čo najmenej zneužívanteľná
a zároveň ju nastavovať tak, aby bola motivačná a založená na zásluhovosti. Možno so mnou budete súhlasiť, že nastavovanie legislatívy
od stola, bez znalostí príčin a dôsledkov je čisto akademická rozprava,
ktorá v praxi môže narobiť veľa zlého.
V mnohých prípadoch ľudí žijúcich na okraji spoločnosti je materstvo
chápané skôr z ekonomického uhla pohľadu ako si finančne prilepšiť
v rámci dávkového systému a nie z pohľadu, akú budúcnosť môžem svojim deťom zabezpečiť a akú kvalitu života budú žiť pri reálnych príjmoch
rodiny. Stáva sa, že niekoľko detí z rodiny skončí v náhradnej starostlivosti a matka má ďalšie deti aj preto, že sa rizikovo správa a aj preto, že je
to vyšší príjem z pohľadu dávkového systému.
Toto viedlo tvorcu zákona k prijatiu takej legislatívnej zmeny (zákon
č. 364/2013 Z.z. platný od 01. 01. 2014), ktorá stanovuje, že ak rodičovi
sa narodí dieťa a predchádzajúce dieťa alebo deti má v náhradnej starostlivosti, nevzniká takémuto rodičovi nárok na rodičovský príspevok a je
posudzovaný len ako dospelá osoba s dieťaťom v rámci posudzovania odkázanosti na dávky v hmotnej núdzi. (Rodičovský príspevok – € 199,60 +
príspevok na každé dieťa € 23,10 → je vyšší mesačný príjem ako posudzovanie hmotnej núdze… € 115,10 plus príspevky ak je nárok). Vychádzajúc
z logiky, že ak sa rodič riadne nestaral o deti a tie skončili v inej forme
náhradnej starostlivosti o dieťa, tak je malý predpoklad, že by sa o ďalšie staral inak. Ak sa pozitívne zmenili podmienky na strane takéhoto
rodiča, tak v rámci sanácie rodinného prostredia mali byť najprv späť
navrátené deti z náhradnej starostlivosti a až potom mali rozvíjať „plánované rodičovstvo“.
Ďalšia legislatívna zmena mala riešiť poberanie príspevku na dieťa (t. č.
€ 23,10 na každé dieťa), ktorý nemal prináležať takej rodine, ktorej dieťa
zanedbáva školskú dochádzku a má neospravedlnené hodiny (viac ako 16
hod.). Tento krok považujeme za motivačný a spravodlivý, avšak stroskotal na neochote školského systému – učiteľov, ktorí sa obávajú byť označovaní ako tí, ktorí berú rodine financie. Tento pohľad na vec je absolútne
neprijateľný a negujúci zásluhovosť. Jedinou povinnosťou dieťaťa je získať vzdelanie, aby malo lepšie možnosti v budúcom zamestnaní sa a teda
príjme. Ak si túto povinnosť neplní, nemala by mať rodina nárok poberať
tento príspevok…
Proces transformácie náhradnej
starostlivosti v SR
Prechod z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť je proces
dlhodobej a zásadnej zmeny systému, ktorého víziou a cieľom je vytvorenie a zabezpečenie podmienok pre nezávislý a slobodný život všetkých
10
občanov, odkázaných na pomoc spoločnosti, v prirodzenom sociálnom
prostredí komunity.
Deinštitucionalizácia náhradnej starostlivosti v podmienkach Slovenskej republiky je dlhodobý a stále prebiehajúci proces, ktorý sa
systematicky začal realizovať už v roku 2000. Postupne sa utvárali legislatívne podmienky napr. na predchádzanie vyňatiu dieťaťa z rodiny
(napr. výchovné opatrenia), na zlepšovanie systému sprostredkovania
náhradnej rodinnej starostlivosti (pestúnska starostlivosť, osvojenie),
na zvýšenie záujmu príbuzných o formálnu starostlivosť o deti, o ktoré
sa nemôžu starať vlastní rodičia (náhradná osobná starostlivosť). Utvorili sa aj právne podmienky na prechod od kolektívnej výchovy k individualizácii starostlivosti o deti, ktoré nemôžu vyrastať z rôznych
dôvodov vo vlastných rodinách alebo rodinách náhradných. Od roku
2005 zároveň dochádza k postupnému znižovaniu počtu samostatných
skupín v detských domovoch a detí v nich umiestnených, k špecializácii samostatných skupín a k vytváraniu úväzkov pre profesionálnych
rodičov. Väčšina detských domovov v rámci humanizácie starostlivosti
o deti s nariadenou ústavnou starostlivosťou mení svoju organizačnú
štruktúru a starostlivosť zabezpečuje v profesionálnych rodinách, v samostatných rodinných domoch, bytoch alebo prispôsobuje na prechodnú dobu svoje kmeňové budovy tak, aby v jednej budove bolo čo najmenej skupín, či už samostatných alebo špecializovaných.
(Zdroj: Koncepcia zabezpečovania výkonu súdnych rozhodnutí v detských
domovoch na roky 2012–2015 s výhľadom do roku 2020, Plán transformácie
a deinštitucionalizácie náhradnej starostlivosti, MPRSVaR SR)
Profesionálne rodiny postupne nahrádzajú ústavnú starostlivosť – podľa
zákona 305/2005 Z.z. o sociálnoprávnej ochrane a sociálnej kuratele museli byť do profesionálnej rodiny umiestňované:
»»
»»
»»
od 1. januára 2007 všetky deti do jedného roka,
od 1. januára 2009 všetky deti do troch rokov,
od 1. januára 2012 všetky deti do šesť rokov veku.
Výnimkou sú len deti, ktorých zdravotný stav si vyžaduje preukázateľne osobitnú starostlivosť v špecializovanej samostatnej skupine,
alebo ak je to v záujme dieťaťa z dôvodu zachovania súrodeneckých
väzieb.
Nasledovné prehľady potvrdzujú trendy SR v tom, že sa zvyšuje počet
detí, ktoré sú v náhradných rodinách a profesionálnych rodinách, a znižuje sa počet detí v ústavnej starostlivosti.
V rámci predchádzania umiestňovaniu detí v náhradnej starostlivosti
Mesto Banská Bystrica podchytilo desiatky rodín, ktorých deti by inak
Úloha mesta Banská Bystrica v sociálnoprávnej ochrane detí
skončili v náhradnej starostlivosti a v rámci sanačnej práce a sociálnej
práce s rodinou, sa niektorým podarilo v rámci systému prestupného bývania dostať do nájomného bývania a viesť samostatný život.
V rámci sociálnej práce využíva Mesto Banská Bystrica v zmysle zákona
o SPODaSK súčinnosť aj s akreditovanými MVO a podľa jednotlivých
programov, ktoré tieto subjekty poskytujú si objednáva niektoré programy pre rodiny a jednotlivcov. V názornom ponímaní je to ako u všeobecného lekára. Mesto je obrazne všeobecným lekárom, ktorý si objednáva
pre rodinu a jednotlivca špecialistu podľa potrieb klienta a ten s klientom
Tabuľka č. 1:
Prehľad počtu detí v porovnaní
s počtom detí, ktoré nežijú so svojimi
rodičmi.
Zdroj: MPSVaR SR
Tabuľka č. 2:
Počty detí v rôznych formách náhradnej starostlivosti o deti.
Zdroj: MPSVaR SR
pracuje a v závere vyhodnotí, čo sa mu podarilo kvalitatívne zmeniť, pomôcť a čo ďalej odporúča. Tento systém funguje aj pri konsolidácií dlhov
a práce s dlhom kedy si Mesto Banská Bystrica objednáva intervenciu
Mediačného centra a Centra právnej pomoci.
Na záver mi dovoľte konštatovať, že proces novej tvorby sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately je práve preto procesom, lebo si
vyžaduje vo všetkých spektrách vnímať jednak aktuálnu situáciu spoločnosti a teda aj rodiny a jednotlivca, a je potrebné aby vnímal veci
v súvislostiach.
Rok
Celkem počet detí na Slovensku
2012
1 091 056
1 080 000
14 080
14 458
Z toho počet detí, ktoré nežijú v starostlivosti svojich rodičov
2011
Rok
detí
2012
%
detí
%
8 661
61,51
8 958
61,96
Deti v profesionálnych rodinách DeD
1 139
8,09
1 333
9,22
Deti v skupinách zariadení (detský domov, domov sociálnych
služieb a reedukačné zariadenie)
4 280
30,40
4 167
28,82
Deti v náhradných rodinách (pestúnska starostlivosť, formálna starostlivosť príbuzných,náhradná osobná starostlivosť
a poručníctvo)
Celkový počet detí
Tabuľka č. 3:
Využívanie Zariadení Núdzového
bývania a Dočasného ubatovania
KOTVA, Banská Bystrica.
2011
Rok
14 080
2007
2008
14 458
2004
2005
2006
2009
2010
2011
2012
Počet rodín
46
44
34
61
70
Počet detí
113
98
84
132
141
44
46
29
28
112
135
83
76
Spolu klientov
197
174
140
245
252
182
212
131
125
Úloha mesta Banská Bystrica v sociálnoprávnej ochrane detí
11
Podpora resilience
u dětí vyrůstajících
v institucionální péči
Borislava Mecheva
PULSE Foundation,
Pernik, BG
Definice
Velmi obecně řečeno, resilience (ve smyslu psychické odolnosti) je „normální vývoj
v abnormálních (náročných) podmínkách“ (nejedná se pouze o zpracování traumatu,
o zotavení, ale o vývoj a rozvoj). „Co tě nezabije, to tě posílí“.
Ve svém příspěvku bych Vás ráda seznámila s výstupy mezinárodního projektu BAMBOO
a také s některými poznatky v oblasti resilience, které přináší dlouholetá (nejen) výzkumná
činnost odborného konzultanta projektu, Robbieho Gilligana.
Výzkumný projekt BAMBOO byl zaměřen na vyhledávání a popis faktorů resilience, tzn.
podpůrných faktorů, které napomáhaly dětem s obtížným životním příběhem „přežít“ a relativně normálně se vyvíjet. Projekt byl realizován paralelně ve třech zemích – v Bulharsku,
v Etiopii a v Nepálu. Hlavním bulharským partnerem projektu byl výzkumný tým z NBU
(New Bulgarian Univesity). PULSE Foundation byla partnerem ve výzkumné části projektu,
kdy měla možnost získat odpovědi od respondentů z řad dětí, které byly v rámci svých komunit ohroženy násilím nebo byly oběťmi násilí a které byly ochotné o své zkušenosti pro
účely výzkumu vypovídat.
Název bulharského projektu zněl: Resilience – Bulgaria: Investing in Children in a Society of Transition.
Miroslav Naumov
PULSE Foundation,
Pernik, BG
12
Jedná se o jeden ze tří projektů financovaných OAK Foundation, jejichž cílem je porozumět
problematice resilience (odolnosti, silným stránkám) u dětí, které zažily násilí a/nebo zneužívání či byly jakkoliv jinak ohroženy. Tento mezinárodní projekt měl dvě fáze – sběr dat
a následnou pilotáž nových postupů založených na výstupech projektu.
Nedílnou součástí realizace projektu bylo vytvoření a aplikace etických pravidel. Z nich
vycházel následující přístup zaměřený na změnu perspektivy:
»»
»»
Projekt nehledá a nepopisuje nenaplněné potřeby a problémy (přístup orientovaný na problém), ale naopak zjišťuje, co dětem v jejich
zdravém vývoji napomáhá – osobnostní silné stránky, podpůrné
a pozitivní faktory.
Projekt dané fenomény zkoumá z pohledu dětí – ptá se přímo dětí,
co jim pomáhá (pomohlo).
»»
»»
»»
Cíl projektu
Popsat faktory resilience a na jejich základě informovat a podpořit rozvoj
dalších programů, projektů a iniciativ.
»»
Metodologie:
»»
»»
»»
Rozhovory s dětmi (celkem 70)
Rozhovory s rodiči (35)
Rozhovory se zástupci a leadery místních komunit (37)
»»
Jednotlivé příběhy byly nahrávány a následně byla provedena obsahová analýza za účelem systematizace a popisu individuálních, sociálních,
kulturních a jiných faktorů, které byly či by mohly být zdrojem síly, podpory, přežití a zotavení z prožitých traumat.
Klíčové zjištění
Děti nejsou pouze pasivními příjemci služeb. Dítě, které prochází tíživou
životní zkušeností, má vždy svůj vlastní plán, jak se se situací vypořádat. Úkolem pomáhajících profesionálů je naslouchat tomuto plánu
a posílit podpůrné faktory.
»»
»»
Definice resilience
na základě výstupů projektu
Přestože projekt BAMBOO nenabízí žádnou jednoznačnou a definitivní
definici resilience, existuje shoda, pokud jde o následující charakteristiky
resilience:
»»
Závěry projektu
Děti jsou schopny jednat ve vlastním zájmu. Nejsou pouze pasivními příjemci služeb a řešení navržených dospělými. Jejich resilience
se projevuje ve způsobech, jakými vyhledávají a využívají podpůrné
zdroje, do jaké míry jsou ochotni podstoupit riziko a samostatně se
rozhodovat, do jaké míry rozumí a chápou situaci, ve které se nacházejí, jak jsou schopni zachovat si naději a v neposlední řadě do jaké
míry jsou schopni navazovat a rozvíjet vztahy.
Rodina, a zejména rodiče, jsou pro dítě nejdůležitějším zdrojem podpory. Ve chvíli, kdy některý z členů rodiny dítě zneužívá nebo ohrožuje, místo aby jej chránil, schopnost dítěte zvládat těžkosti může
být podstatně snížena.
Některé děti jsou závislé na podpoře ze strany státu a jeho institucí,
popřípadě různých sociálních služeb. Nicméně mezery a nedostatky
v síti služeb a chybějící spolupráce a koordinace mezi nimi zhoršují šance dítěte na získání takových služeb a takové podpory, které
potřebuje.
Mnoho zástupců místních komunit si není vědomo případů zneužívání a zanedbávání dětí v jejich komunitě.
Děti touží po „normálnosti“ a po jistém životním řádu. Ve chvíli,
kdy nejsou schopné toto nalézat v prostředí, kde se vyskytuje násilí,
nebo v prostředí vyloženě kriminálním, jejich vývoj je samozřejmě
ohrožen.
Zotavení dítěte z prožitého traumatu či životních těžkostí může začít s nějakým konkrétním „bodem zlomu“, který je často spojen s krizovou situací, jejíž překonání je závislé na vnitřní odolnosti a síle
dítěte a zároveň na vnějších zdrojích, které má k dispozici. Vnitřní
zdroje dítěte jsou často spojeny a posilovány vztahem s blízkou, milující osobou.
Pro organizace a pomáhající profesionály, kteří pracují s rodinami
v obtížné životní situaci, je velmi důležité rozpoznat a uznat, že
jak dítě, tak jeho rodina mají kapacitu pro zvládnutí situace, což ovšem vyžaduje rodině naslouchat, diskutovat společně o rizikových
bodech, zajistit jistý řád a předvídatelnost v často chaotickém prostředí a zásadně také věnovat dostatek času dítěti tak, aby se mohlo
účastnit rozhodovacího procesu a využít tak svých silných stránek.
»»
»»
»»
»»
»»
Resilience zahrnuje rozvoj, odolnost a schopnost překonávat překážky a těžkosti.
Resilience je dlouhodobý, celoživotní proces, je to způsob života.
Právě nepříznivá životní situace může být tím, co je příčinou rozvoje.
Je tedy vhodnější k popisu resilience používat frázi „čelící nepřízni“
(„challenged/facing adversity“) než „navzdory potížím“ („despite of
difficulties“).
Dítě, které je odolné ve smyslu resilience, dokáže zvládat složitou
situaci lépe, než očekáváme.
Resilience se rozvíjí v procesu interakce se sociálním okolím, nejde
o vrozenou charakteristiku člověka.
K rozvoji resilience je nutné mít k dispozici více pozitivních zdrojů,
které mohou být aktivně využívány.
Podpora resilience u dětí vyrůstajících v institucionální péči
13
»»
Resilience je proces, který je také závislý na vnějších faktorech a kontextu konkrétní situace.
Mezinárodním odborným konzultantem výzkumu byl Robbie Gilligan,
profesor sociální práce a sociální politiky na Trinity College v Dublinu
a ředitel Children’s Research Centre.
Níže uvedené odkazy a citace přibližují detailněji koncept resilience
a jeho využití:
také k sourozencům umístěným v jiných rodinách či zařízeních, k dalším
příbuzným, ke kamarádům, sousedům atd. Gilliganův koncept „stálosti“
(permanency) zahrnuje všechny tyto skupiny, nezaměřuje se výhradně
na rodiče. Gilligan věří, že jsou to právě tyto vazby a vztahy, u kterých
musí sociální pracovníci maximálně usilovat o jejich udržení, popřípadě
smysluplné nahrazení, což v systému sociálně-právní ochrany, která je
zaměřená hlavně na vytvoření bezpečného prostředí a vztahu s jedním
nebo dvěma pečovateli, není jednoduchý úkol.
Robbie Gilligan používá následující metaforu:
http://www.msd.govt.nz/documents/about-msd-and-our-work/publications-resources/journals-and-magazines/social-policy-journal/spj28/28- „Žádný pokus o přesazení stromu nebo keře není jednoduchýpages-36-45.pdf
…a může být úspěšný pouze tehdy, když ponecháme a na novém
místě zasadíme rostlinu i s dostatečně velkou částí původního ko„Helping a child or family is not just about delivering services . It is about a stan- řenového balu. Podobně navrhuji, aby dítě mělo možnost si s sebou
ce and a mindset. Part of it is about drawing out what the child or parent and
nést dostatečné množství ‚emocionální půdy‘ z původního domoothers can bring to solving problems and meeting needs. Helping is about dra- va do nového, pokud chceme, aby mělo šanci se na novém místě
wing out the talent, the capacity and the resources that people may have. Hel- ‚ujmout‘ “.
ping is something about creating a space where good things may happen. We
may not be able to predict or script or dictate what happens in that space, but
maybe we can give things a favourable nudge in the right direction.
If each of us thinks of where we seek or get help in our own lives, I would suggest
it more often comes from people rather than services , and more often from
people we know and trust in our own informal networks. Very often, this kind
of help releases energy and fosters hope. It restores our self-belief, self-reliance,
autonomy and capacity, and our natural urge for healing and development. Our
role in professional helping services may need to be less about doing things for
and to people, and more about restoring and reinvigorating their own capacity,
and recharging the solidarity of the natural social systems that surround them.
The professional helper needs to be there, but not necessarily in the foreground.
Often, effective work is done unobtrusively, in the background, valuing and
affirming what others are doing.“
A další odkaz k tématu pěstounské péče a institucionální péče o děti
a s nimi spojeného rizika, že dítě ztratí svoje původní vazby a vztahy:
http://courts.oregon.gov/OJD/docs/osca/cpsd/citizenreview/2010conference/ffpromotingresiliencepermanenceincw.pdf
V tomto článku Gilligan připomíná, že když je dítě odebráno z péče vlastních rodičů (ať již z důvodů na straně rodičů – zneužívání, zanedbávání či
z jiných důvodů – problémového chování apod.), opouští jednu sice rizikovou a ohrožující situaci, ale zároveň vstupuje v novém prostředí do situace, kdy jsou zásadně ohroženy jeho klíčové vztahy a sociální vazby. Ať
už náhle, nebo postupně, mohou děti ztrácet nejen vazby k rodičům, ale
14
Podpora resilience u dětí vyrůstajících v institucionální péči
Systém péče
o ohrožené děti
zkušenosti s aplikací novely
zákona o sociálně-právní ochraně
dětí od 1. 1. 2013
Novela zákona přináší na OSPOD zejména nové povinnosti:
Z těch zásadních je to především nová povinnost zpracovat Vyhodnocení situace dítěte
a Individuální plán ochrany dítěte (IPOD).
Mgr. Iva Bartošová
vedoucí odboru sociálních věcí,
Magistrát města Pardubic
V praxi sociálního pracovníka OSPOD to znamená velmi podrobné zpracování podkladů,
které má k dispozici, do předepsaného formuláře, popsání všech aspektů a také jejich pravidelné vyhodnocování, a to zejména z hlediska posouzení, zda se jedná o dítě ohrožené
ve smyslu zákonem jasně definovaných kritérií. Na základě tohoto vyhodnocení je OSPOD
následně povinen zpracovat IPOD, který by měl jasně definovat příčiny ohrožení dítěte, stanovit opatření k zajištění ochrany dítěte a vymezit časový harmonogram a konkrétní odpovědnosti za plnění uložených opatření.
Tato zákonem daná povinnost přináší vysokou administrativní zátěž pracovníků OSPOD, neboť zodpovědné zpracování vyhodnocení představuje i několik hodin intenzívní práce, kterou by mohl sociální pracovník věnovat skutečné sociální práci s klienty. V současné době je
předčasné vyhodnotit efektivitu tohoto nástroje pro praktické řešení situace dítěte, ale je podstatné zmínit, že bez podrobného a individuálního vyhodnocení každého případu se sociální
pracovník neobešel ani v minulosti, i když neměl povinnost zpracovávat rozsáhlé formuláře!
OSPOD Pardubice je zapojen do pilotování procesu zavádění tohoto nástroje do praxe, jehož
smyslem má být zejména vydefinování potřebnosti vyhodnocování jednotlivých aspektů,
definování pojmů a závěrů – praxe zatím přináší značné rozpory v definování pojmů a zejména podstaty zjišťovaných a popisovaných parametrů z hlediska praktické potřebnosti –
ne všechny údaje jsou pro daný případ zásadní (např. zjišťování zdravotního zatížení rodiny
pro účely potřebných aktivit apod). Je to živý proces, věříme, že právě pilotování tohoto
procesu bude účelně zapracováno do příslušných metodik.
15
Další povinností je pořádání případových konferencí pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin – je to „staronový nástroj“
setkání všech zainteresovaných subjektů (sociální pracovník, rodiče,
dítě, zástupci škol či školských zařízení, lékař, poskytovatelé sociální
služby a další). Dosavadní praxe potvrdila vysokou efektivitu společného
projednání věci včetně jasného vydefinování problému a návrhů řešení,
zejména z pohledu eliminace možného zkreslování závěrů při individuálním jednání. Jediné, na co narážíme v praxi, je operativní organizace
setkání při vyhrocení situace. Zejména ze strany odborníků – lékař, psycholog, psychiatr apod., není zatím garantovaná ochota účastnit se této
aktivity, a to buď z důvodu časového vytížení, anebo nezájmu. Je pak
na sociálním pracovníkovi přesvědčit i tyto zástupce o jejich důležitosti
na projednání daného konkrétního případu.
V novém systému by měl pracovník sociálně-právní ochrany dětí být managerem, který bude využívat všech dostupných služeb a bude zodpovědný za koordinaci a naplňování klíčových aktivit pro řešení situace dítěte.
Jedná se o „nové“ pojmenování role OSPOD, avšak stále zůstává zásadní úloha OSPOD, vyplývající ze získání a zachování důvěry klienta – dítěte i celé
rodiny k sociálnímu pracovníkovi, který s nimi dlouhodobě pracuje, zná poměry v rodině, ve většině případů má i velmi důvěrné až intimní informace.
Novela zákona přináší i nové trendy a povinnosti na úseku náhradní rodinné péče, a to především ve smyslu podpory pěstounské péče a její profesionalizace. Zaznamenáváme velkou podporu pěstounské péče na přechodnou dobu, kdy jde o formu krátkodobé rodinné péče na relativně
krátkou dobu, a to v případech, kdy dítě nemůže být z nějakého závažného důvodu ve vlastní rodině nebo kdy se hledají vhodní osvojitelé či pěstouni na dlouhodobou pěstounskou péči. Podpora všech forem náhradní rodinné péče je jistě velmi záslužná a důležitá, ale i přes to zůstávají
v ústavních zařízeních děti, které jsou do náhradní rodinné péče prakticky neumístitelné – vícečetné sourozenecké skupiny, děti s výchovnými
problémy, trestnou činností, romské děti apod. Určitě se daří umísťovat
stále více dětí do náhradní rodinné péče a ústavní výchova je až tím posledním řešením, nicméně zákonem zpřísněné podmínky nařizování
tohoto opatření z důvodu využití veškerých jiných možností na řešení
krizové situace dítěte mohou být někdy kontraproduktivní. V některých
případech má rychlé odejmutí dítěte ze závadového prostředí a umístění
do jakékoliv formy náhradní péče, včetně ústavní, největší efekt a význam pro celkové zklidnění a tím pádem i co možná nejrychlejší možnost
„nastartování“ aktivit a opatření k hledání cest, jak rodinu sanovat, aby
se dítě mohlo vrátit zpět. V praxi jsme již zaznamenali případ, kdy se
dítě (16 let) právě v důsledku stálých snah udržet ho sice v biologické, ale
naprosto nefunkční rodině s katastrofickými vztahy mezi ním a matkou,
pokusilo o sebevraždu, neboť již nebylo schopné unést dlouhodobě velmi
kritickou situaci.
16
Systém péče o ohrožené děti
V rámci podpory pěstounské péče ve všech formách je nutné také zmínit
nový institut, a to uzavírání Dohod na výkon pěstounské péče, vázaných
na finanční podporu ve formě ročního státního příspěvku na výkon pěstounské péče ve výši Kč 48 000 . Uzavírání dohod s sebou přináší nové
povinnosti nejen pro doprovázející pracovníky, ale i pro samotné pěstouny. Je to zejména intenzívnější kontakt s každou rodinou a vysoká míra
podpory, hlavně v oblasti poradenství, řešení běžných životních situací,
zvládání školních i jiných povinností, zajištění respitní péče, odborné
péče apod. Na druhé straně přišla i povinnost pěstounů se vzdělávat,
což bylo v praxi přijímáno zpočátku s velkým despektem. Daří se však
organizovat vzdělávací aktivity tzv. na míru jako konkrétní zakázku při
sestavení sourodé skupiny pěstounů na konkrétně vydefinované téma
a i přes prvotní rozpaky pěstouni sami žádají další akce, neboť zde navázali důležité vazby nejen k výměně profesních zkušeností.
Sociální práce na úseku sociálně-právní ochrany dětí zaznamenala velké
změny, a to nejen díky novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Musí
brát v potaz široké aspekty navázané na vnější celospolečenské podmínky
související s bytovou politikou, zaměstnaností apod. Poměrně negativně
se jak ve výchovných kompetencích rodičů, tak i v samotném chování dětí
odráží současný spíše materialistický a konzumní způsob života a sociální
pracovník tak musí hledat stále nové zdroje a alternativy pomoci.
V rámci činnosti OSPOD Pardubice můžeme pozitivně zhodnotit poměrně dobré podmínky a širokou síť podpůrných a hlavně dostupných
služeb, ať už je to síť terénních sociálních služeb, zařízení odborné pomoci – Pedagogicko psychologická poradna, Poradna pro rodinu, Středisko výchovné péče Pyramida, Fond ohrožených dětí a zařízení Klokánek,
zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pedopsychiatr přímo
ve městě, psychologové na základních školách a další instituce.
Změny v oblasti
náhradní rodinné péče
z pohledu krajského úřadu a vývoj
v oblasti NRP v roce 2013
Dovolte mi, abych ve svém příspěvku stručně reflektovala situaci v oblasti náhradní rodinné
péče z pohledu krajského úřadu.
Petra Bílá
Krajský úřad Pardubického kraje
Úvodem se zaměřím na oblast, která prochází řadou změn, a tou je příprava pěstounů. Krajský
úřad spolupracuje v oblasti příprav s příspěvkovou organizací kraje Poradnou pro rodiny Pardubického kraje. Žadatelé o náhradní rodinnou péči procházejí stejně jako v ostatních krajích přípravou,
jejíž součástí je i psychologické posouzení žadatelů. Obsah příprav se průběžně upravuje a mění,
a to jak na základě podnětů z praxe, tak na základě požadavků a potřeb samotných žadatelů.
V současné době nepochybně největší změnou prochází příprava pěstounů na přechodnou
dobu. Je známo, že i když se zvyšuje počet žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou dobu,
pěstounů je stále nedostatek, resp. je nedostatek pěstounů pro specifické skupiny dětí v evidenci (děti starší, sourozenecké skupiny apod.).
V roce 2012 o přechodnou pěstounskou péči žádalo 22 žadatelů a v roce 2013 je to již 31 žadatelů.
Z toho je 8 samostatných žen, což vnímáme jako možný problém. Navyšuje se počet samostatných žen, které žádají nejen o pěstounskou péči, ale i o pěstounskou péči na přechodnou dobu.
Pěstounská péče na přechodnou dobu představuje velikou zátěž a je vždy nutné důkladně individuálně zvažovat, zda je tato forma pěstounství vhodná pro samostatnou ženu – pěstounku.
Oproti jiným krajským úřadům přistupujeme k procesu příprav poněkud odlišně. Podílíme
se na nich svou účastí v plné míře, účastníme se všech vzdělávacích bloků od začátku kurzu
do konce. Od začátku mají na krajském úřadě žadatelé o náhradní rodinnou péči i o pěstounskou péči na přechodnou dobu svého garanta, který je doprovází. Je to velmi často náročné,
ale díky tomu přecházíme s žadateli z úřednického vztahu do vztahu bližšího. I pro proces
zařazování budoucích náhradních rodičů do evidence je to velmi důležité, protože ne všechny žadatele zařadíme, v tomto směru jsme tvrdí, ale víme, jaká úskalí s sebou přináší pěstounská péče na přechodnou dobu, proto se snažíme těmto úskalím vyvarovat a s žadateli se
nám lépe pracuje, i když pro ně máme nepříznivé informace.
17
Navázání vztahu s žadateli považujeme za přínosné a důležité jak pro
samotné žadatele, kteří k nám tímto způsobem získávají důvěru, tak pro
nás, neboť máme možnost žadatele poznat mnohem lépe, než kdybychom se o nich dozvídali pouze zprostředkovaně prostřednictvím zpráv
apod. Dobrá znalost žadatelů, jejich možností, ale i představ, je velice výhodná i v situaci zprostředkování. Po ukončení činnosti poradního sboru,
které přinesla novela, jsme zřídili odbornou skupinu, které se účastní jak
pracovníci krajského úřadu, tak pracovníci, kteří se podílejí na odborném
posouzení žadatelů (psychologové Poradny pro rodinu Pk). Jako další odborníci jsou přizváni pracovníci OSPOD, doprovázející osoby pěstounů
na přechodnou dobu, ale i samotní pěstouni na přechodnou dobu, kteří
svými informacemi napomáhají členům odborné skupiny v rozhodování
o přiřazení vhodného pěstouna či osvojitele pro konkrétní dítě.
Odborná skupina se schází jednou za měsíc. Za tento rok do této chvíle odborná skupina projednala 14 dětí do osvojení, z toho 10 dětí našlo
nové budoucí rodiče, 26 dětí do pěstounské péče, z toho 11 našlo nové
rodinné zázemí, a 32 dětí bylo projednáno na základě spolupráce s jinými
kraji. Tato spolupráce mezi kraji se nám osvědčuje převážně s Ústeckým
krajem a Karlovarským krajem, od nichž k nám přichází i nejvíce dětí
do osvojení. V minulosti čekali žadatelé na osvojení okolo 5 let, tato doba
se i díky spolupráci s ostatními kraji zkrátila na současný rok a půl až
dva roky.
Vrátím-li se k pěstounské péči na přechodnou dobu, v současné době
máme zařazeno 14 dlouhodobých pěstounů. Podaných žádostí za rok
2013 je 31, z čehož vyplývá, že zařazena byla doposud nepříliš velká část
žadatelů, méně než polovina. Jedním z důvodů tohoto stavu je mj. prodloužení procesu přípravy o přípravu dětí, která je povinná. Velice vítáme, že zákon tuto povinnost stanovil. Jestliže se v průběhu kontaktu
s dětmi v rodině ukáže, že děti nejsou připraveny na příchod dalšího dítěte do rodiny a výslovně to odmítají, sami žadatelé pak dle naší zkušenosti
přání a potřebu dítěte respektují a od žádosti upouští. Povinnost přípravy dětí považujeme za velice pozitivní přínos novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Příprava dětí v rodinách pěstounů na přechodnou
dobu je o to náročnější, že pěstounská péče na přechodnou dobu s sebou
nese potenciální časté příchody a následně odchody dětí (často miminek)
z rodiny, což může být pro ostatní děti v rodině velice náročné na pochopení a přijetí této situace.
Celý proces přípravy pěstounů na přechodnou dobu trvá dle zákonného
ustanovení minimálně 72 hodin. Ze zkušenosti je nám zřejmé, že stávajících 8 dnů nedostačuje na pokrytí všech témat a individuální přípravu.
V ideálním případě by podle našeho názoru bylo vhodné 10 dnů věnovat
skupinové přípravě a další čas individuální přípravě a přípravě rodinného
systému. Období, které včetně přípravy uplyne od doby, kdy je žádost přijata na krajském úřadu do zařazení do evidence, je v průměru tři čtvrtě roku.
18
Změny v oblasti náhradní rodinné péče
V současné době je v Pardubickém kraji zařazeno 11 pěstounů na přechodnou dobu. K 7.11.2013 z 11 zařazených žadatelů 6 pěstounů nemělo
v péči dítě. V těchto případech jsme opět oslovili ostatní kraje s nabídkou pěstounské péče na přechodnou dobu v případě dětí, u kterých není
předpoklad práce s biologickou rodinou. V tuto chvíli jsou v našem kraji
umístěny děti z Královéhradeckého kraje, Karlovarského kraje a Moravskoslezkého kraje. Samozřejmě je nutné koordinovat umisťování dětí
do pěstounské péče na přechodnou dobu mezi jednotlivými kraji tak, aby
nenastala situace, kdy nebude volná pěstounská rodina pro dítě z našeho regionu. Zároveň však považujeme za žádoucí, aby žadatelé, kteří se
několik měsíců vzdělávali, měli co nejdříve do péče svěřeno dítě a aby
teoretické poznatky měli možnost posilovat praxí. V celé České republice
je 107 pěstounů na přechodnou dobu, což představuje velký nárůst oproti
minulosti – na začátku roku jich bylo 35.
Do dnešního dne prošlo v našem kraji pěstounskou péčí na přechodnou
dobu 16 dětí, z toho 5 se vrátilo do biologické rodiny a u 3 se na navrácení pracuje. Je zde vidět kus odvedené práce i u našich pěstounů, kteří
zajišťují kvalitní péči a podporu dítěti, přestože se jedná o práci velmi
náročnou jak psychicky, tak fyzicky.
Žadatelé o pěstounskou péči na přechodnou dobu mají svoje představy
o dítěti, které přijmou, zejména pokud jde o věk. Tento požadavek se
snažíme respektovat a připravovat specificky žadatele na práci s dítětem
z určité věkové skupiny. Obecně lze žadatele rozdělit do tří skupin – ty,
kteří mohou přijmout dítě do 1 roku, dále děti do 10 let a nakonec děti
starší 10 let. S těmito skupinami dále pracujeme a připravujeme je na specifika každé věkové skupiny.
Závěrem mi dovolte pouze stručnou informaci k problematice pěstounů
tzv. dlouhodobých. Jejich počet v posledních měsících i díky větší informovanosti veřejnosti stoupl, nicméně problémem zůstává přetrvávající
nedostatek pěstounů pro určité skupiny dětí – pro sourozenecké skupiny,
pro děti se zdravotním postižením, pro děti jiného etnika.
Matky a rodiny
v dětském centru
Veská
Na úvod mi dovolte, abych stručně představila činnost Dětského centra Veská. Dětské centrum Veská je příspěvkovou organizací Pardubického kraje. Toto zařízení poskytuje soubor
služeb – zdravotnické zařízení, pobytové zařízení, kde je poskytována dlouhodobá, ale
i ambulantní služba, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Péče je poskytována
dětem ve věku od narození do 18 let. Naše zařízení umožňuje společný pobyt matek s dětmi,
přičemž v rámci republiky je DC Veská zařízení s největší kapacitou právě pro pobyt matek
s dětmi. Kapacita pro pobyt dospělých osob je 9 míst, pro děti 50 míst.
Mgr. Markéta Tauberová
Dětské centrum Veská
Vítáme, že se nám podařilo navázat velice úzkou spolupráci s OSPOD, jehož pracovnice možnosti umístit dítě společně s matkou jako jednu z možností řešení jejich tíživé situace často
využívají. Pobyt dítěte s matkou je zajištěn u matek s novorozenci či s dětmi se zdravotní indikací v hlavní budově našeho zařízení, u ostatních matek (či rodičů) s dětmi pak v samostatné
budově, kde jsme před čtyřmi lety zřídili kompletní azylové ubytování se čtyřmi pokoji.
Důvody, proč ženy využívají služeb našeho zařízení, jsou různé – zdravotní, zdravotně-sociální, sociální. Pobyt umožňujeme i nezletilým těhotným ženám a matkám, kterým byla
nařízena ústavní výchova a kterým prostřednictvím našich služeb umožňujeme mimo jiné
i dokončení studia apod. Nejen maminky, ale oba rodiče se u nás mohou zacvičit v rodičovských dovednostech, podporujeme je v nácviku péče o dítě a podporujeme budování vzájemného vztahu rodiče s dítětem.
Další skupinou matek, které přicházejí k nám do zařízení, jsou ženy, které z nejrůznějších
příčin potřebují okamžitou pomoc z důvodu krizové situace. Odborná pomoc a podpora je
matkám (resp. rodičům) zajišťována týmem pracovníků, který je složen z instruktora, sociálního pracovníka, lékaře, psychologa, speciálního pedagoga a zdravotních sester.
Naší prioritou je podpořit samostatnou péči o dítě. Naše služby nabízíme po dobu nezbytně
nutnou a následně spolu s klientkami hledáme řešení jejich situace, ať již v ideálním případě
zajištěním podpory v rámci širší rodinné sítě, popřípadě prostřednictvím využití návazných
sociálních služeb (například azylového bydlení). Na dalším postupu při řešení situace klientky vždy spolupracujeme s OSPOD.
19
Situace v našem zařízení se mění v návaznosti na přijetí novely zákona
č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Dovolte mi tedy na tomto místě několik základních statistických údajů z letošního roku, které
reflektují jak změny ve zmíněném zákoně, tak také všeobecné zvýšení
povědomí OSPOD a jiných organizací a institucí o činnosti centra.
Během 10 měsíců jsme poskytli službu celkem 27 klientkám. Z těchto
27 klientek bylo 25 žen, 3 přijímané těhotné. 22 příjmů byly maminky
s dětmi nebo maminky, které byly přijaty k dětem, které byly předtím
umístěny do centra. Důvodem přijetí byl u 3 dětí jejich zdravotní stav,
dále neprospívání dítěte, doporučení pediatra nebo deficity v pečovatelských dovednostech na straně matky. Dalším důvodem je zdravotní
stav matky (celkem v 6 případech). V těchto případech se matka potýká
buď s tělesným handicapem, nebo s psychiatrickým onemocněním. Pro
přijetí matky s dítětem do našeho zařízení neklademe žádné speciální
podmínky. Důvodem pro odmítnutí (2 matky) je závažné psychiatrické
onemocnění, které neumožňuje práci s klientkou, nebo aktuální aktivní užívání drog.
Podmínkou pro pobyt klientek je dodržování stanovených pravidel
a spolupráce klientek s naším týmem.
Vrátím-li se k důvodům, pro které maminky nejčastěji využívají naše zařízení, jednoznačně nejčastějším důvodem je tíživá sociální situace klientky
(15 klientek), popř. selhávání v rodičovských kompetencích. Z našich klientů jsou 3 cizinci a jedna matka s dítětem cizí národnosti, 3 maminky byly
se sourozeneckou skupinou 4 dětí, a 7 z maminek, které se u nás v letošním
roce vystřídaly, mělo více dětí, než se kterými byly přítomny v centru.
Průměrná délka pobytu je jeden a půl měsíce, ovšem je nutno zohlednit,
že některé klientky stráví v zařízení i celý rok, zatímco jiné třeba pouze
10 dní. Jako velice pozitivní vnímáme fakt, že letos všichni rodiče odešli
z dětského centra se svými dětmi.
Kazuistiky
Následující dvě kazuistiky ilustrují naši snahu podpořit rodinu jako
celek, což vnímáme jako klíčový bod k zajištění zdravého prostředí pro
další vývoj dítěte a k upevnění vzájemných vztahů v rodině. Bohužel vnímáme, že v současné době je práce s rodinou jako celkem v řadě navazujících sociálních služeb komplikovaná, ne-li nemožná (např. v pobytových
službách typu azylových domů), což následně negativně ovlivňuje fungování rodiny a tím i situaci dítěte.
První příběh se odehrává v období 6 měsíců, kdy jsme přijímali novorozenou holčičku z porodnice, protože matka byla omezena ve způsobilosti
20
Matky a rodiny v dětském centru Veská
k právním úkonům a tatínek sice fyzicky existoval, ale protože rodiče
nebyli manželé a matka byla nesvéprávná, nemohla uvést otce do rodného listu a on nemohl nést svou rodičovskou odpovědnost. Otec žádal
o otcovství u soudu, ovšem soudní jednání trvalo 4 měsíce, než mu bylo
otcovství přiznáno. Vzhledem k aktuální situaci obou rodičů jsme se rozhodli oba rodiče přijmout k dítěti společně, podpořit je v jejich rodičovských kompetencích a následně posoudit, do jaké míry jsou schopni se
o dítě starat. Pobyt trval 8 dní a jeho výsledek byl velice pozitivní. Rodiče
byli propuštěni a odjeli na Slovensko, kde mají k dispozici podporu otcovy nejbližší rodiny. Vztah obou rodičů k dítěti byl velice vřelý, stejně
jako jejich vzájemné vztahy, a přes určité limity a handicapy, které si oba
rodiče nesou, byla jejich schopnost poskytnou dítěti láskyplné zázemí
velmi zřejmá.
Druhý příběh je příběh rodičů, kteří byli manželé, dítě bylo chtěné, přesto bylo z porodnice navrženo, aby bylo dítě umístěno v našem zařízení.
Proč? Maminka byla průměrné inteligence, ale projevovaly se u ní známky duševní nestability, do jisté míry se chovala manipulativně a měla
lehký tělesný handicap – měla problém s jemnou motorikou. Otec byl
nevidomý. Přijali jsme nejprve miminko, do 14 dnů přišla matka, která
se začala zacvičovat v pečovatelských dovednostech, pravidelně začal
docházet i otec dítěte. Zhruba po šesti týdnech nabyla maminka větší
jistoty v manipulaci s dítětem a v péči o něj, a to natolik, že mohla zůstat
s dítětem sama bez podpory přes noc. Pokud jde o partnerský vztah obou
rodičů, ten byl velice vřelý. Tatínek v době, kdy čekali miminko, absolvoval výcvik a praktické nácviky péče o dítě v rámci organizace nabízející
služby pro nevidomé.
Nyní jsme stáli s OSPOD před otázkou, co dál. Byla svolána případová
konference, které se zúčastnili všichni, kdo se na případu podíleli. Přítomni byli oba zástupci dítěte, zástupce centra Veská, dvě organizace,
které byly navázány na tatínka, tři organizace, které byly vázány na maminku, přijeli prarodiče, kteří byli z Prahy. Prarodiče byli produktivního věku, chodili do zaměstnání, proto nebylo možné, aby se rodině více
věnovali, a ani nepodporovali to, že si miminko pořídili. Výsledkem
bylo v první řadě to, že do centra přijmeme i tatínka, abychom si ověřili,
jak zvládá péči o dítě. Ukázal se velký problém v tom, že po propuštění budou zpočátku potřebovat velkou pomoc. Matka byla pod tlakem
a v prvních dnech byla potřeba opravdu každodenní podpora. Všechny
organizace však nabízely pomoc jen řádově na hodinu denně jednou až
dvakrát za týden. Nebylo v jejich možnostech jim nabídnout komplexní
péči. Nakonec bylo dojednáno s babičkou (maminkou tatínka), že bude
– i přes poněkud komplikovaný vztah s naší klientkou – každý den docházet pomáhat s péčí o dítě. Rodina byla po společném týdenním pobytu
propuštěna. Velkou oporou rodině je nadále také praktická lékařka pro
děti a mládež, která se rodině nadstandardně věnuje.
Individuální
projekt MPSV
„Systémová podpora procesů
transformace systému péče
o ohrožené děti a rodiny“
Mgr. Milan Zanina
krajský koordinátor projektu
pro Pardubický kraj
Projekt „Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny“
realizovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR navazuje na Národní strategii ochrany
práv dětí a Akční plán k naplnění Národní strategie ochrany práv dětí na období 2012–2015
a přímo souvisí s podporou procesů změn zakotvených v novele zákona č. 359/1999, Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí. Projekt je realizován v období od 1. 7. 2012 do 31. 1. 2015
v pěti pilotních krajích, a to v krajích Pardubickém, Královéhradeckém, Olomouckém, Zlínském a Karlovarském, a dále v aktivitě týkající se podpory náhradní rodinné péče též v kraji
Moravskoslezském.
Cílem projektu je
»»
»»
»»
»»
»»
»»
Podpora implementace systémových a legislativních změn do praxe.
Zavedení standardů kvality práce do všech složek systému.
Zvyšování odborné a profesní kvalifikace pracovníků v systému.
Definování a pilotní odzkoušení sítě služeb pro ohrožené děti a rodiny.
Rozvoj nových metod a postupů v oblasti pěstounské péče.
Podpora multidisciplinární spolupráce všech složek systému.
Projekt zahrnuje celkem 8 klíčových aktivit, jejichž obsah je následující.
Klíčová aktivita č. 1 –
optimalizace řízení a financování systému
Náplní první klíčové aktivity je detailní zmapování současného stavu systému péče o ohrožené děti a na základě zjištěných skutečností návrh optimalizace řízení systému včetně
kompetenčního vymezení a financování systému na národní úrovni, na úrovni krajů a obcí.
21
K dnešnímu dni byly zpracovány dvě analýzy, a to sociodemografická
analýza, která podává přehled sociálních jevů a jejich dopad na výkon
sociálně-právní ochrany dětí v členění dle obcí s rozšířenou působností,
a analýza systému náhradní rodinné péče, která se zaměřuje na oblast
přípravy budoucích pěstounů a osvojitelů v ČR. Obě analýzy jsou k dispozici na webových stránkách MPSV. Třetí analýza – analýza sítě služeb
pro práci s rodinami a dětmi, jejíž cílem je „inventura“ služeb pro rodiny
a děti, bude zpracována ke konci ledna 2014.
Pracovníci OSPOD mají k dispozici podporu ze strany odborných konzultantů a v průběhu pilotáže zpracují celkem 300 pilotních vyhodnocení
situace dítěte a individuálních plánů ochrany dítěte (IPOD).
Cílem pilotního ověřování je:
»»
»»
Na základě provedených analýz bude následně zpracován návrh optimalizace řízení a financování systému péče o ohrožené děti a rodiny.
Klíčová aktivita č. 2 –
vytvoření a pilotní ověření standardů kvality
Druhá klíčová aktivita je zaměřena na vytvoření standardů sociálně-právní ochrany dětí pro orgány sociálně-právní ochrany a jejich pilotní ověření
v praxi v Olomouckém kraji, a dále vytvoření standardů SPOD pro osoby
pověřené k výkonu SPO a jejich pilotní ověření v praxi v Pardubickém kraji.
Realizace aktivity zahrnuje tyto konkrétní činnosti:
»»
»»
»»
»»
Zpracování znění jednotlivých kritérií, obsahů kritérií, požadavků
k naplnění kritérií a norem pro jejich dosažení.
Zpracování manuálu popisu a implementace standardů kvality.
Zpracování systému inspekcí a hodnocení standardů kvality – vytvoření manuálu.
Pilotní ověření standardů kvality v praxi.
Od března do září 2013 proběhlo pilotní ověření standardů na 6 odděleních sociálně-právní ochrany dětí v Olomouckém kraji, kde následně probíhají pilotní inspekce. Ve stejném období proběhla pilotáž ve 3 organizacích pověřených k SPOD v Pardubickém kraji, které se zabývají podporou
náhradní rodinné péče. V říjnu 2013 bylo zahájeno také pilotní ověřování
standardů kvality ve třech zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které bude ukončeno v březnu 2014.
Výstupem z této aktivity budou manuály implementace standardů kvality a metodiky inspekcí.
Klíčová aktivita č. 3 –
pilotní ověřování vyhodnocování a IPOD
Třetí klíčová aktivita probíhá ve všech pěti pilotních krajích, přičemž je
do ní zapojeno v každém kraji šest oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
22
Individuální projekt MPSV
Získat zpětnou vazbu z terénu pro případnou revizi a adaptaci vyhodnocovacích formulářů, získat podklady pro vytvoření metodiky.
Získat poznatky o potřebných službách pro rodiny a děti ze zpracovaných IPOD.
Ke dnešnímu dni proběhla tzv. „malá pilotáž“ v Pardubickém a Karlovarském kraji. V Pardubickém kraji se vyhodnocení týkalo dětí v DC
Veská a DD Holice. Celkem bylo zapojeno 7 OSPOD a zpracováno 54
vyhodnocení a individuálních plánů ochrany dítěte. Výstupy ze zpracovaných vyhodnocení a IPOD jsou podkladem pro nakupování potřebných služeb v rámci klíčové aktivity č. 4. V rámci výše uvedené
aktivity bylo také v říjnu 2013 proškoleno 30 nových konzultantů pro
odbornou podporu při vyhodnocování a zpracování IPOD. Od listopadu do prosince 2013 probíhá „velká pilotáž“, do které je již zapojeno
všech 5 krajů a celkem tedy 30 OSPOD. V rámci Pardubického kraje
jsou zapojeny oddělení sociálně-právní ochrany na úřadech v Chrudimi, Hlinsku, Moravské Třebové, Pardubicích, Poličce a Svitavách.
V rámci celé aktivity bude zpracováno cca 300 vyhodnocení, z toho
55 v Pardubickém kraji.
Výstupem aktivity č. 3 bude:
»»
»»
»»
Kompletní rámec vyhodnocování situace dítěte a rodiny.
Průvodce vyhodnocováním situace dítěte a rodiny, IPOD.
Metodiky přímé práce s klienty pro OSPOD.
Klíčová aktivita č. 4 –
podpora služeb pro ohrožené děti a rodiny
Cílem této aktivity je:
»»
»»
»»
»»
»»
Vytvoření sítě služeb pro práci s dětmi a rodinami spolupracující
s orgány sociálně-právní ochrany s důrazem na systémovost, provázanost a návaznost služeb a jejich preventivní charakter.
Pilotní ověření modelové sítě služeb v praxi .
Definování minimálního rámce sítě služeb.
Modelování optimální sítě služeb fungující na multidisciplinárním
základě.
Vytvoření modelu sítě služeb včetně způsobu jejich koordinace, metodického vedení, financování, monitorování kvality a efektivity.
»»
Vytvoření postupů a služeb pro řešení specifických situací (např.
služby pro děti se specifickými potřebami).
Realizace aktivity č. 4 probíhá ve dvou etapách.
I. fáze: pilotní ověření sítě služeb v praxi
»»
»»
Poskytování vybraných služeb pro rodiny s dětmi ve 2 krajích (Karlovarský, Pardubický).
Prověření, které ze služeb již existují, které je třeba rozšířit, které
zcela nově vytvořit.
II. fáze: definování minimálního rámce sítě služeb
na základě zkušeností z pilotního ověřování
»»
Stanovení minimálního rámce sítě služeb závazného pro každý kraj
– jaké služby konkrétně jsou nezbytné a v jakém rozsahu.
»» Vytvoření modelu zasíťování služeb.
Dne 14. 6. 2013 byla zveřejněna výzva k podání nabídek na zakázku „Pilotní ověřování sítě služeb v Pardubickém kraji – rámcová smlouva“ a to
ve čtyřech oblastech služeb – krizový pobyt, dlouhodobý pobyt, odborné
poradenství a terénní a ambulantní služby pro rodiny s dětmi. S vybranými dodavateli byli následně uzavřeny rámcové smlouvy (6 dodavatelů
v první části, 6 ve druhé části, 7 ve třetí části a 9 ve čtvrté části).
Konkrétní poskytovatelé služeb pro konkrétní služby jednotlivým rodinám budou vybíráni v tzv. minitendrech, které budou vyhlašovány
od konce roku 2013. Podkladem pro zadání minitendrů budou mj. i výstupy z malé pilotáže v rámci aktivity 3.
V průběhu celé aktivity bude probíhat komunikace realizátora projektu
s OSPOD a budou průběžně zjišťovány jejich potřeby a poptávka po službách. Uskuteční se setkání vybraných poskytovatelů služeb a OSPOD
v Pardubickém kraji. Zároveň bude sledován rozsah a obsah služeb poskytovaných dětem a jejich rodinám, služby budou mapovány a monitorovány. Nedílnou součástí aktivity bude také získávání zpětné vazby
od orgánů sociálně-právní ochrany dětí a od jejich klientů a sledování
způsobu komunikace mezi jednotlivými složkami sítě. Projektový tým
bude sledovat efektivitu a nákladovost jednotlivých služeb a na základě
souhrnu všech získaných poznatků pak průběžně formulovat minimální
rámec sítě služeb závazné pro celý kraj, tzn. jaké konkrétní služby jsou
pro fungování sítě služeb nezbytné a v jakém rozsahu.
Výstupem z pilotního ověřování bude:
»»
»»
»»
»»
Zpráva z pilotního ověřování.
Stanovený minimální rámec sítě služeb pro děti a rodiny.
Vytvořený model zasíťování těchto služeb včetně vytvořené metodiky síťování.
Zpracovaná metodologická příručka typologie služeb pro rodiny
s dětmi.
Klíčová aktivita č. 5 –
rozvoj profesionální pěstounské péče
Obsahem klíčové aktivity č. 5 je za prvé vytvoření podmínek pro
profesionalizaci pěstounské péče, a to prostřednictvím převzetí
systému PRIDE pro nábor, výběr, přípravu a doprovázení náhradních rodin (1. fáze), adaptace systému PRIDE na národní podmínky
a vytvoření jednotného systému výkonu profesionální pěstounské
péče (2. fáze) a následného pilotního ověření systému v praxi (3. fáze).
Dále bude vytvořen komplexní systém výběru a odborné přípravy náhradních rodičů – pěstounů a konečně pak vytvořena a ověřena strategie osvětové a náborové kampaně pro zájemce o náhradní rodinnou
péči.
V současné době neexistuje v ČR jednotný systém výkonu pěstounské
péče, adaptace systému PRIDE na národní podmínky tedy napomůže vytvořit ucelený systém výkonu profesionální PP. Systém PRIDE
je systém pro nábor, výběr, přípravu a doprovázení náhradních rodin. Systém byl vytvořen v USA a v minulých letech byl modifikován
a adaptován v desítkách dalších zemí (ve Skandinávii, Polsku, Slovensku, Bulharsku). Systém se zaměřuje na ty, kteří vybírají pěstouny, na pěstouny samotné i na návazné služby, které mohou pěstouni
využít.
V rámci aktivity č. 5 byl systém PRIDE přeložen a v současné době probíhá jeho adaptace. Zadaptovány jsou Trenérská příručka a Příručka
postupů (pro lektory) a PRIDE Book pro zájemce o náhradní rodinnou
péči. Zároveň probíhá proškolování dvaceti vybraných lektorů PRIDE
pod vedením zahraničních lektorů (květen–prosinec 2013). Ve třech pilotních krajích (Královéhradecký, Zlínský a Moravskoslezský) probíhají
přípravy zájemců o NRP, připravuje se manuál NRP (příručka postupů,
kazuistiky) a taktéž se připravuje vytvoření a ověření strategie osvětové
a náborové kampaně pro zájemce o výkon NRP.
Individuální projekt MPSV
23
Klíčová aktivita č. 6 –
vytvoření vzdělávacích programů, školení
V průběhu klíčové aktivity č. 6 bude realizován soubor následujících
vzdělávacích akcí:
»»
»»
»»
»»
»»
»»
Vzdělávání pro pracovníky OSPOD (40×5denní seminář ve všech
krajích ČR).
Vzdělávání pro pracovníky osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a poskytovatelů služeb.
Vzdělávání pro pracovníky spolupracujících subjektů.
Vzdělávání pro specialisty krajských úřadů.
Vzdělávání pro inspektory kvality sociálních služeb.
Školení navazující na realizaci jednotlivých aktivit projektu.
Klíčová aktivita č. 7 –
doprovodné aktivity – přenos dobré praxe
Součástí této aktivity jsou 2 konference a 3 semináře (workshopy).
24
Individuální projekt MPSV
Do dnešního dne proběhla mezinárodní konference „Veletrh dobré praxe“, kde byly zahraničními přednášejícími představeny systémy péče
o ohrožené děti v různých evropských zemích (Rumunsko, Velká Británie, Dánsko, Norsko, Slovensko, Německo).
Další mezinárodní konference byla zaměřena na program PRIDE
a na sdílení zkušeností s adaptací a implementací programu PRIDE v evropských zemích.
Klíčová aktivita č. 8 –
národní kampaň (iniciativa) Právo na dětství
Hlavním cílem této závěrečné projektové aktivity, která proběhne v roce
2014, je zpracování komunikační strategie národní kampaně (iniciativy)
Právo na dětství, nákup mediálního prostoru a realizace národní kampaně Právo na dětství.
Součástí kampaně budou webové stránky. V současné době se zpracovává
struktura stránek, připravuje se obsah stránek do jednotlivých sekcí pro
děti, pro odbornou a laickou veřejnost. Webové stránky kampaně budou
spuštěny na začátku roku 2014.
Anita Sarafska
Odbor sociálních věcí
města Pernik, BG
Systém sociálněprávní ochrany dětí
v Bulharsku a jeho
transformace
Ve svém příspěvku se Vám pokusíme stručně objasnit, jak funguje systém sociálně-právní
ochrany dětí v Bulharsku.
V roce 2000 byl přijat zákon o ochraně dítěte. Tento zákon upravuje pravidla, principy a opatření v oblasti ochrany dítěte, stanoví roli a úkoly státní správy a místní samosprávy a jejich vzájemné působení při zajišťování aktivit týkajících se dítěte, jakož
i účast právnických a fyzických osob na těchto aktivitách. Stát zajišťuje a garantuje
základní práva dítěte ve všech sférách společenského života pro všechny skupiny dětí
v souladu s jejich věkem, sociálním statutem, fyzickým, zdravotním a psychickým stavem. Zajišťuje všem vhodné ekonomické, sociální a kulturní prostředí, vzdělání, svobodu projevu a bezpečí.
Ochrana dítěte v souladu s tímto zákonem se uskutečňuje v několika oblastech následujícími
prostředky. V první řadě je to podpora biologické rodiny prostřednictvím systému služeb
pro rodinu. V případě, že není možné setrvání dítěte v jeho rodině, podporujeme v první
řadě umístění dítěte u příbuzných v rámci širší rodiny nebo jiných blízkých osob, popřípadě následně adopci či umístění v pěstounské rodině. Dalšími možnými opatřeními jsou
umístění v sociální službě rezidentního typu, umístění ve specializované instituci, policejní
ochrana a specializovaná ochrana na veřejných místech.
Meleta Metodievavalova
Odbor sociálních věcí
města Pernik, BG
Dalším důležitým bodem upraveným v zákoně je informování o právech a povinnostech dětí,
zajištění preventivních opatření směřujících k ochraně dítěte a k zajištění jeho bezpečí, zajištění právní pomoci ze strany státu a specializovaná péče o dítě s postižením.
1. 1. 2001 byla na základě zákona zřízena Státní agentura pro ochranu dítěte. První prioritní
oblastí v činnosti agentury je snižování dětské chudoby a vytváření podmínek pro sociální začlenění dětí v rámci politiky podpory dítěte v rodině. Dalšími prioritami je zajištění vhodného
přístupu ke kvalitní předškolní přípravě a školnímu vzdělávání všech dětí, zlepšování zdraví
25
dítěte, ochrana dětí před veškerými formami zneužívání, využívání a vykořisťování, vytváření podmínek pro odpočinek, volný čas a rozvoj schopností dítěte, zlepšování řízení systému ochrany dítěte.
Pokud hovoříme o systému podpory rodiny prostřednictvím sociálních
služeb, se kterou úzce souvisí vzdělávání sociálních pracovníků, je vhodné zmínit, jak se systém vyvíjel od roku 2000 doposud.
Podobně jako v ostatních postkomunistických zemích byl původní
přístup založen na předpokladu, že nejlepší péče o dítě je zajištěna
prostřednictvím institucionální péče, která umožňuje poskytnout
komplexní sociální i zdravotní služby. Tento systém péče nereflektoval zásadní rizika, která institucionální péče představuje pro zdravý
psychický i fyzický vývoj dítěte. Postupem času se podařilo systém
přeorientovat na důslednější podporu náhradní rodinné péče, které
v současnosti věnujeme největší pozornost. V dnešní době je umístění
dítěte ve specializovaném ústavu tou poslední možností po vyčerpání
všech jiných vhodných opatření.
V roce 2010 byla vydána národní strategie s názvem Vize o deinstitucionalizaci v Bulharsku. Kontext tohoto dokumentu vychází z dědictví,
které nám zanechal totalitní stát prosazující politiku založenou na myšlence, že stát je nejlépe schopen se postarat o péči a výchovu dětí, a to lépe,
než to dělají jejich vlastní rodiny. Současná politika je zaměřena na akceptování a respektování práv dětí a na normách, standardech a principech univerzálnosti a nediskriminování. Zároveň je charakterizována
vysokou pružností, citlivostí a ochotou řešit výzvy. Deinstitucionalizace
je proces, který nahrazuje ústavní péči péčí v rodinném prostředí nebo
prostředí blízkém rodině. Tato politika neznamená pouze to, že se děti
dostávají z ústavů, je to proces předcházení umísťování dětí do ústavů
a také vytváření nových možností pro děti a rodiny, kterým se nedostává
podpory ve společnosti.
Město Pernik se podílí na realizaci řady projektů financovaných z prostředků EU, které jsou zaměřeny na podporu rodin. Jedním z projektů
je projekt Šance na šťastnou budoucnost, jehož cílem je umístění dětí
z kojeneckého ústavu zpět do vlastní rodiny či do NRP. Tyto aktivity jsou
možné díky rozvoji nových typů sociálních služeb, kterými jsou: Denní
centrum pro děti s postižením, Centrum pro zdraví matky a dítěte, Centrum pro ranou prevenci, Centrum pro umístění dětí do 3 let, Rodinné
konzultační středisko. Další projekt zaměřený na zajištění vhodného
prostředí pro děti s postižením je plně financován nadací Lumos. Součástí procesu deinstitucionalizace péče o děti je i zvyšování kvalifikace
sociálních pracovníků v této oblasti. Posledním projektem je Rozvoj
systému plánování a poskytování sociálních služeb na regionální úrovni,
jehož jednou z aktivit je mj. vytvoření strategie v oblasti sociálně-právní
ochrany dětí na dalších 5 let.
26
Sociální služby v Bulharsku jsou financovány dvojím způsobem. První skupina služeb, které jsou určeny jako prioritní pro stát, je financována
přímo ze státního rozpočtu. Jak však víme, sociální práce je velmi dynamická a často se stává, že ne všechny služby v daný okamžik odpovídají
potřebám místních obyvatel. Proto obec přikračuje k tomu, že nevyhovující a neodpovídající služby jsou ukončeny a naopak se posílí služby, které obyvatelstvo vítá a potřebuje. V této oblasti práce se velmi osvědčuje
multidisciplinární přístup.
Jako příklad takového přístupu lze uvést komunikační mechanismus
pro vzájemnou spolupráci místních aktérů v případech, kdy je dítě ohroženo násilím nebo je obětí násilí. Dohoda o spolupráci byla podepsána
ministrem práce a sociálních věcí, ministrem vnitra, ministrem školství,
ministrem spravedlnosti, ministrem zdravotnictví a předsedou Státní
agentury pro ochranu dětí a předsedou sdružení místních úřadů Bulharska. Předmětem a cílem této dohody je sjednocení všech zdrojů a úsilí
mezi jednotlivými signatáři za účelem odvrácení jakéhokoli nebezpečí
pro dítě.
Aplikace multidisciplinárního přístupu ukládá orgánům sociálně-právní
ochrany dítěte a jiným partnerům následující kroky:
1. Identifikace konkrétního případu a určení metody práce a způsobu
angažování příslušného člena této dohody.
2. Zapojení dodavatele sociálních služeb.
V uvedeném multidisciplinárním týmu jsou povinně zastoupeny orgány místní správy a představitel policie. Fakultativně může být přítomen
lékař dítěte, zástupce školy, okresní soudce a zástupci sociálních služeb.
Multidisciplinární skupina si klade jeden společný dlouhodobý úkol
a společně vytvářejí jeden souhrnný plán postupu pro řešení situace dítěte. V tomto plánu jsou rozepsány všechny konkrétní úkoly spolu s určením zodpovědnosti každého člena skupiny a určením lhůt pro plnění
jednotlivých kroků.
Mechanismus spolupráce zahrnuje následující postup. Do 1 hodiny
od získání informace o nebezpečí musí každý, k němuž se tento signál
dostal, uvědomit ostatní členy. Na první schůzce se rozdělují jednotlivé
úkoly a je vypracována zpráva o tom, jaká opatření je nutné provést. Zároveň se svolává schůzka s ostatními členy skupiny. Prioritou následně
vypracovávaného plánu jsou pak kroky k zajištění bezprostřední ochrany dítěte před vystavením dalšímu násilí. Multidisciplinární přístup se
osvědčuje jako efektivní způsob pomoci dětem ohrožení.
Systém sociálně-právní ochrany dětí v Bulharsku a jeho transformace
Podpora dětí
a mladých lidí
vyrůstajících v náhradní
rodinné péči
Občanské sdružení NÁVRAT je nezisková organizace, která již od roku 1993 působí v oblasti
podpory náhradní rodinné péče na Slovensku. V současné době se NÁVRAT zaměřuje zejména na tyto činnosti:
»»
Mgr. Katarína Paľovová
terénní sociální pracovnice,
NÁVRAT o. z., SK
»»
»»
»»
Podpora systémových změn a advokacie služeb (cílovou skupinou jsou instituce a odborníci zodpovědní za ochranu práv dětí).
Služby pro rodiny v ohrožení (určené pro rodiny, jejichž závažné problémy mohou ohrozit jejich vlastní děti, a dále pro těhotné ženy v ohrožení).
Služby náhradní rodinné péče (určené jak rodinám, které se rozhodly přijmout opuštěné
dítě, tak dětem vyrůstajícím v NRP).
Komunikace s veřejností.
Služby pro pěstouny a adoptivní rodiče, stejně jako služby pro děti vyrůstající v NRP, vycházejí z potřeb obou cílových skupin a jsou založené na vztahu mezi pomáhajícími pracovníky
a rodinou či dítětem. Ostatně právě VZTAH a cílená podpora vztahu je základním stavebním
kamenem naší práce, ať už jde o vztah rodičů a dítěte (a to přdevším), nebo o vzájemný vztah
členů našeho týmů a pracovníků ke klientům.
Cestu k náhradním rodičům i dětem a mladým lidem jsme od počátku naší činnosti budovali
prostřednictvím setkávání na Klubech náhradních rodičů, kde jsme pozorně naslouchali
jejich potřebám, prostřednictvím individuálního poradenství v náhradních rodinách, na pobytech pro rodiny, seminářích pro náhradní rodiče a v neposlední řadě prostřednictvím dětské podpůrné skupiny pro děti z náhradních rodin.
Na zkušenosti a poznatky, které jsme v průběhu práce s náhradními rodinami získali, jsme
navázali aktivitami přímo zaměřenými na podporu samotných dětí a mladých lidí vyrůstajících v náhradní rodinné péči.
27
Kniha života
První z nich je využití „Knihy života“ jako nástroje podpory dítěte vyrůstajícího mimo vlastní rodinu. V roce 2011 jsme jako jeden z výstupů
projektu „Právo dieťaťa v náhradnej rodine na jeho vlastnú identitu“ realizovaného Centrem Návrat v Banské Bystrici vytvořili a vydali publikaci
„Robíme Knihy života (praktické námety pre pestúnov a adoptívnych rodičov)“, která je jakýmsi návodem pro náhradní rodiče a jejich podporou
v otázkách práce s identitou dítěte.
Kniha života je knihou, ve které má dítě pravdivě, pozitivně a přiměřeně věku zaznamenané všechny důležité životní události od narození
do současnosti. Vytváření, společné čtení knihy a otevřené povídání
o událostech v ní zapsaných umožňuje dítěti mluvit i o tématech, která jsou někdy obtížná a v každém případě výsostně jeho. Rodiče mohou
prostřednictvím citlivého naslouchání a sdílení díky Knize života dítěti
ukázat, jak moc jim na něm, na jeho životě a na jeho pozitivním a pravdivém sebeobraze záleží.
Čím se Kniha života liší od prostého fotoalba? Jednak jde o knihu zcela
jedinečnou, kterou nelze koupit v žádném obchodě, lze ji jedině společně
vytvořit. Navíc kniha života kromě fotografií obsahuje řadu informací –
o původní rodině dítěte, o důvodech, proč nemůže dítě žít se svojí rodinou, o tom, jak dítě přišlo do náhradní rodiny, atd. Kniha života dává náhradním rodičům do rukou velmi účinný nástroj, jak pomoci přijatému
dítěti – vědomí vlastního pravdivého životního příběhu odstraňuje řadu
dětských nejistot, podporuje pocit smysluplnosti života dítěte a pocit
spokojenosti se sebou samým. Společné vytváření knihy života a intimní rozhovory nad ní mohou mít terapeutický účinek a posilují vzájemný
vztah mezi dospělým a dítětem. Dospělému umožňuje projevit pocit radosti, lásky a úcty k dítěti, což je právě to, co dítě, které je zraněné a tolik
ztratilo, potřebuje.
Na co je dobré při tvorbě Knihy života myslet? Je vhodné vždy spolupracovat s odborníkem, který pomůže rodičům s obtížnými tématy v příběhu dítěte. Přiměřeně věku je vždy dobré vtáhnout do tvorby knihy dítě
samotné. A v neposlední řadě je nutné dbát na to, aby texty v knize byly
psané pozitivním a přitom pravdivým způsobem.
Spolupráce s „JUNIOR – poradci“
Další aktivitou, kterou bych na tomto místě ráda zmínila a která je zaměřená přímo na podporu mladých lidí vyrůstajících v náhradních rodinách, je spolupráce s dětmi a mladými lidmi, kterým říkáme JUNIOR –
poradci. Jedná se o děti a mladé lidi, kteří sami žijí nebo žili mimo svoji
biologickou rodinu, v náhradní rodinné péči. Přejeme si, aby jejich hlas
28
Podpora dětí a mladých lidí
byl slyšet a jejich názory byly vyslyšeny, zkušenost těchto dětí je pro nás
cenným zdrojem poznání o tom, jak co nejlépe podpořit jak další děti,
které procházejí podobnou zkušeností, tak jejich náhradní a popřípadě
i biologické rodiče.
Naše spolupráce s JUNIOR – poradci zahrnovala společné pobyty i několik jednodenních setkání, v rámci kterých jsme společně sepsali knihu s názvem „Vieš kto si?…si veľmi doležitá osoba“. Na knize se podíleli
pracovníci Návratu v čele s paní Danou Žilinčíkovou, mladí lidé, kteří
vyrostli v náhradní rodině, i mladí lidé, jejichž vlastní rodiče se stali pěstouny či adoptivními rodiči a jejichž rodina tedy přijala do své péče dítě,
které nemůže vyrůstat se svými rodiči. Tato útlá publikace je určená pro
děti a mladé lidi vyrůstající u pěstounů či adoptivních rodičů, srozumitelnou formou jim přináší informace o systému náhradní rodinné péče
a zároveň jim představuje příběhy spoluautorů knihy, kteří sami prožili
to, co mnozí čtenáři prožívají právě teď.
Naši JUNIOR – poradci sepsali také vzkazy pro ombudsmanku, se kterou se následně i osobně setkali.
Krásným závěrem naší spolupráce byl slavnostní křest knihy „Vieš kto
si?“, jehož součástí bylo i veřejné slyšení (Public Hearing). Setkání se
zúčastnila řada milých hostů, včetně zástupců systému sociálně-právní
ochrany dětí a města Banská Bystrica
Pro zajímavost – krátký spot o Public Hearingu a křtu knihy:
http://www.navrat.sk/?lang=SK&cat=952a07fc8c21c9d3ab3aec608d9c6f69
A co dodat na závěr? Samozřejmě téma podpory dětí vyrůstajících v náhradních rodinách závěr nemá – mnohaleté zkušenosti nás přesvědčily
o tom, že děti jsou skutečně VIP, velmi důležité osoby, a minimálně tento
projekt je důkazem toho, že když se lidem, kteří se odvážili o tyto děti
pečovat, dostane potřebné podpory včas a správným způsobem, může se
pak stát, že dva a dva je pět…
Case Management při
práci s ohroženými
rodinami
Metoda case managementu je v současné době odborné veřejnosti více nebo méně známá.
Jedná se o metodu sociální práce, která vznikla zhruba před 50 lety s ohledem na nutnost
zefektivnění péče u pacientů s duševním onemocněním. Zefektivnění se týkalo především
finanční stránky, protože se ukázalo, že pokud do služeb pro jednoho klienta vstupuje nekoordinovaně více subjektů, péče se stává pro stát příliš nákladnou. Původní myšlenka vycházela z předpokladu, že tzv. case manager bude disponovat finančními prostředky a bude
zajišťovat – nakupovat služby pro klienta nejen s ohledem na jeho potřeby, ale i s ohledem
na finanční možnosti státu či obce.
Mgr. Jana Ženíšková
Amalthea o. s.
V českých podmínkách známe metodu case managementu jako způsob koordinované podpory klienta v síti služeb, popřípadě jako koordinovanou spolupráci více odborníků v rámci
jednoho případu. Case management může mít tedy více podob, může být metodou práce
jednoho pracovníka, který organizuje průběh služby pro klienta a iniciuje spolupráci dalších
subjektů, které se podílejí na podpoře rodiny. Obecně lze říci, že se v rámci sociální práce
u nás spíše jedná o uplatňování prvků case managementu, komplexní využívání metody
case managementu je teprve na svém začátku.
Využití této koordinované péče při práci s rodinami s dětmi je vhodné zejména v situacích,
kdy rodina potřebuje podporu v několika různých oblastech – např. při řešení dluhů, péči
o domácnost, péči o děti, při rozvoji rodičovských dovedností. Ve většině případů se rodina
dostává do sítě služeb až ve chvíli, kdy se u ní nakumulují problémy – a právě zde je vhodné
tuto metodu použít. Velmi důležitá je ochota rodiny ke spolupráci a její motivace, spolupráce
pak probíhá na bázi dobrovolnosti. A pokud vyhodnotíme, že neexistují jiné efektivní způsoby řešení (rychlejší, jednodušší), můžeme uvažovat právě o využití case managementu.
Fáze case managementu
V první fázi jde především o navázání spolupráce. Je-li metoda case managementu pro
rodinu vhodná, mapujeme nejprve situaci rodiny a oblasti, ve kterých potřebuje podporu,
následně vysvětlujeme rodině, o jakou spolupráci se bude jednat, a získáme její souhlas
29
k této spolupráci. Součástí úvodní fáze je také sdělení všech formálních
informací.
Druhá fáze je o rozvoji hlubší spolupráce, o podpoře a upevňování motivace, získání rodiny ke spolupráci aktivním způsobem. Dále se zapojují
stávající instituce, hledáme i nové zdroje, osoby z okolí rodiny aj. Spolupráce nemusí vždy probíhat na institucionální úrovni, ale mohou do ní
vstupovat i příbuzní, nejširší rodina.
V další fázi následují případová setkání s cílem navázání dialogu s orientací na budoucnost. Tato fáze je velmi významná a její prvky se prolínají celým řešením případu. Metody setkávání jsou různé, mohou to
být případové konference, které jsou již často používaným nástrojem,
a přibývá osob, které již umí tyto konference dobře facilitovat. Riziko
případových konferencí z praxe vidíme v jejich přílišné formalizaci, kdy
se z celého procesu stává pouze neefektivní sled setkání, kdy účastníci
rezignují na pravidla celého procesu, místo dialogu se jedná o monolog
některého z pracovníků, který hledá příčiny minulých selhání a nezaměřuje se na budoucnost a na nalézání řešení. Považuji za nutné zdůraznit,
že pokud máme hovořit o skutečné případové konferenci, je účast klienta
na ní nezbytnou podmínkou.
Dalším nástrojem case managementu mohou být síťová setkání bez
přesné struktury, což je setkávání zainteresovaných odborníků, institucí, dalších osob. Na rozdíl od případové konference je na úvod stanoveno jedno konkrétní téma, kterému se setkání bude věnovat. Na rozdíl
od předcházející případové konference zde mohou být pouze odborníci,
klient by však vždy měl být o setkání informován.
Další z možných a velmi efektivních metod jsou rodinné konference
– nebo rodinná setkání. Jedná se o způsob práce, při kterém odborníci
ustupují do pozadí a více aktivity je ponecháno na rodině samotné. Zde
je důležitá role odborníků a institucí zejména v přípravné fázi, kdy se sbírají informace, mapuje situace a pomáhá rodině sestavit otázky, na které
mají na rodinném setkání hledat odpovědi.
Následující fází v rámci case managementu je povzbuzování a plánování.
Zde se zaměřujeme na potřeby klientů, je tedy nutné být dobře seznámeni
s jejich situací a vytvořit plán, jak situaci řešit do budoucna. Na základě
zjištěných potřeb se stanovují další cíle, a to vždy ve spolupráci s rodinou.
Klient je zde ve vztahu k pomáhajícím pracovníkům zcela rovnoprávným
partnerem, setkávání by se neměla odehrávat bez jeho účasti.
Poslední fází je hodnocení, to znamená shrnutí toho, kam jsme dospěli
a co se podařilo. V tomto okamžiku se obracíme k individuálním plánům
– ať je to už individuální plán ochrany dítěte, či plán průběhu služby, týkající se celé rodiny.
30
Case Management při práci s ohroženými rodinami
Pokud byl vypracován individuální plán ochrany dítěte, mají úkoly často i dlouhodobý horizont a přehodnocování se děje v řádu měsíců. Při
intenzivní práci v rodině plánujeme jednotlivé kroky, jejichž realizace
se zpravidla pohybuje v řádu dnů až týdnů. Vytvořené plány jsou tedy
krátkodobé, není výjimkou, že se přehodnocují v týdenní frekvenci, čímž
se liší od individuálních plánů ochrany dítěte, jak je z praxe známe. I při
těchto krocích je nutná účast rodiny – všichni účastníci mohou sdělit své
postřehy, podněty a postoje ke stanoveným cílům.
Zkušenosti z poskytování sociálně-aktivizačních služeb ukazují, že se
rodina k nějaké formě podpory dostává až ve chvíli, kdy daný nepříznivý stav trvá delší dobu – zpravidla roky, popřípadě se objeví akutní
konflikt v rodině, který ohrožuje setrvání dítěte v ní. V takové situaci
nastává často zmatek a obavy jak v rodině, tak ze strany pomáhajících
profesionálů, kteří cítí tlak na okamžité řešení situace. V rodině se často nekoordinovaně objevuje více služeb, ať je to OSPOD, krizová centra,
občanské poradny, sanační služby, ústavní zařízení aj. Některé přichází
na doporučení OSPOD, některé kontaktuje rodina sama. Tím vzniká chaos, ve kterém má často každá služba jiný nápad a názor na to, jak situaci
rodiny řešit. Rodina je brzy unavená a propadá beznaději, pokud nejsou
vidět výsledky; neví, jak se v situaci má orientovat, podle kterých rad má
postupovat. Není to složitá situace jen pro rodinu, ale i pro pracovníky,
kteří mohou být zvyklí pracovat různými způsoby, a frustrace tak narůstá na obou stranách. Toto jsou okamžiky, kdy se zavedení metody case
managementu samo nabízí a může přinést rychle viditelné výsledky. Klíčové je určit jednu osobu case managera, který celý proces nadále koordinuje. Představa ideálního – budoucího modelu je taková, že by oním case
managerem byl pracovník OSPOD, u kterého se schází nejvíce informací
a který má zároveň nejvíce pravomocí.
Výhody a nevýhody case managementu
Výhody case managementu jsou zřejmé – minimalizujeme špatná
rozhodnutí způsobená nepřesnými informacemi při jednostranném
řešení problému, u jednoho stolu se sejdou různé profese a různé pohledy na případ a můžeme ho tak komplexně posoudit. Case management
zvyšuje kvalitu poskytované služby – case manager koordinuje poskytování služeb, předchází tomu, aby jednání různých poskytovatelů
služeb nebylo v protikladu, poskytuje komplexní, účelnou a přesně cílenou podporu. Významná je finanční a časová úspora, tato metoda
slouží jako prevence překrývání podobných služeb u jednoho klienta,
klade důraz na využívání zdrojů z přirozeného prostředí klienta (příbuzní, sousedé, kamarádi, veřejné služby…). Další výhodou je aktivizace klienta – klient je aktivně vtažen do řešení svého problému a do procesu plánování služeb, sám o nich rozhoduje a je zodpovědný za jejich
realizaci.
Case management může přinášet i nevýhody, ale pokud je známe, jsme
schopni s nimi pracovat či je eliminovat. Komplikujícím faktorem tak
může být rozdílný status profesí, rozdílná kultura subjektů (ve své práci se řídíme různými zákony či jejich různým výkladem). Při spolupráci
můžeme narážet i na konkurenci zapojených organizací, na málo vyjasněné role jednotlivých účastníků či jejich malou chuť ke spolupráci. Rovněž časová náročnost metody je značná, zejména v počátečních fázích,
vykompenzována je však vyšší efektivitou a trvalejšími výsledky. To,
s čím se v současné době ale potkáme nejčastěji, je nedostatek podpory
a zájmu na úrovni jednotlivců či institucí.
Na závěr několik doporučení k využívání metody case managementu při
práci s ohroženými rodinami s dětmi – v roli case managera by měl být
pracovník OSPOD; důležité je pořádání pravidelných případových konferencí nebo síťových setkání; je třeba mít jednotný plán péče, vycházející
z individuálního plánu ochrany dítěte a sdílený všemi subjekty a hlavně
nezapomínat na vlastní zdroje rodiny, důsledně je mapovat a využívat.
Změnu a rozšíření této metody může přinést i současná možnost OSPOD
poptávat a „nakupovat“ konkrétní služby formou veřejných zakázek či
zefektivnění a praktické využívání komunitních plánů služeb.
Case Management při práci s ohroženými rodinami
31
SKP-CENTRUM, o. p. s.
SKP-CENTRUM, o. p. s. je v současnosti největším poskytovatelem
sociálních služeb na území Pardubického kraje, který v regionu
zajišťuje široké spektrum pobytových, ambulantních i terénních
sociálních služeb, z nichž některé jsou v místě svého působení jedinečné a nemají alternativu v jiném poskytovateli.
Poskytované služby
Domov Simeon – odlehčovací služby
Senioři
Základní informace
Domov Simeon – domov pro osoby se ZP
Pečovatelská služba Horní Jelení a okolí
Ošetřovatelská služba (domácí zdravotní péče)
V tuto chvíli SKP-CENTRUM, o. p. s. poskytuje 21 služeb.
Azylový dům pro ženy a matky s dětmi ve Vysokém Mýtě
Městský azylový dům pro ženy a matky s dětmi
Poslání SKP-CENTRUM, o.p.s.
Městský azylový dům pro ženy a matky s dětmi - Krizová pomoc
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež – EMKO Vysoké Mýto
Rodina a děti
Posláním obecně prospěšné společnosti SKP-CENTRUM, o. p. s. je
„POMÁHAT VSTÁT“ osobám v tísni a osobám ohroženým sociálním
vyloučením: seniorům, zdravotně postiženým, lidem v krizi a bez
přístřeší, obětem domácího násilí, dětem a mladým dospělým bez
fungujícího rodinného zázemí, příslušníkům minorit. SKP-CENTRUM,
o. p. s. pro ně provozuje efektivní a vzájemně provázaný systém sociálních
a sociálně-zdravotních služeb.
Kontakt
Telefon:
Email:
Internet:
Identifikační číslo
Bankovní spojení:
Ředitel společnosti:
Terénní program při NZDM - Free klub
Terénní program v sociálně vyloučených romských lokalitách
v Pardubicích
Terénní program v sociálně vyloučených romských lokalitách
v Ústí nad Orlicí
Podpora rodiny
SKP-CENTRUM, o. p. s.,
Jungmannova 2550, Pardubice, 530 02
464 629 618
[email protected]
www.skp-centrum.cz
275 34 804
221077482/0300
Mgr. Jiří Pitaš
Intervenční centrum
Přechodné zaměstnání - Probační program
Azylový dům pro muže
Osoby bez přístřeší
Název a sídlo společnosti::
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež – Free klub
Dům na půli cesty
Nízkoprahové denní centrum
Nízkoprahové denní centrum – terénní programy
Noclehárna pro ženy
Noclehárna pro muže
Publikace je financována z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu
Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.
Vydalo SKP-CENTRUM, o. p. s. v roce 2013. Sazba a grafika 2oom s. r. o. Neprodejné.
Download

Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti