veRdi
Rolando villazón
Český národní symfonický orchestr
dirigent Guerassim Voronkov
8|5|2013
Smetanova síň Obecního domu
Pro Velvyslanectví Mexika je velkou ctí, že může být při
opětovném představení jednoho z nejproslulejších mexických
tenorů Rolanda Villazóna v Praze.
Rolandovo umělecké nadání, jeho osobní šarm a mimořádné
kvality tenoristy, herce i dirigenta jsou vysoce uznávány jak
českým, tak světovým publikem, což všechny Mexičany naplňuje
hrdostí.
Hold, který Rolando Villazón vzdává Verdimu koncertem ve
Smetanově síni Obecního domu v doprovodu Českého národního
symfonického orchestru, umocní již tak bohaté kulturní vztahy
mezi Mexikem a Českou republikou.
José Luis Bernal
velvyslanec Mexika
CD 4779460
Rolando Villazón bude své album po skončení dnešního koncertu
podepisovat ve foyer Smetanovy síně.
www.umusic.cz
Vážené dámy, vážení pánové,
když zazní jméno Rolando Villazón, je obtížné dodávat cokoli
dalšího. O pěveckých výkonech čerstvého čtyřicátníka se bez
superlativů zkrátka hovoří obtížně. Navíc bez Villazónova tenoru je
taková rétorika prázdnou konvenční figurou. Pouhá slova, jakkoli
vzletná, vedle zpěvu zkrátka neobstojí, tím méně ovšem bez něj.
Ti, kdož byli v Obecním domě přítomni loňské pražské návštěvě
pěvce z Mexico City, to jistě potvrdí.
Rolando Villazón nám tentokrát nabízí výlet do slunné Itálie
doby risorgimenta, do díla Giuseppa Verdiho. Před dvěma lety
zahájil Villazón sezónu nastudováním jeho Messa da Requiem,
již veliký Ital složil pro svého nejoblíbenějšího romanopisce
a básníka Alessandra Manzoniho. Připusťme kacířskou myšlenku,
že bychom nejslavnější árie epochy italského znovusjednocení
měli možnost slyšet a vidět v podání Villazóna a Verdiho
nejoblíbenější sopranistky a rodinné přítelkyně Terezy Stolzové,
rodačky z Kostelce nad Labem. Těžko si představit lepší oslavu
dvousetletého výročí Verdiho narození!
Žel čas plyne a tato spojení, podobně jako mnohá další
vysněná setkání v čase, nám zůstanou nedostupná. Spokojme
se tedy s tím, že nám Rolando Villazón nabídne to nejlepší, co
ve Verdiho operní tvorbě je, tentokrát za doprovodu Českého
národního symfonického orchestru, jenž ho bude provázet
i na dalších evropských zastaveních. Jistě to bude zážitek, na který
se nezapomíná.
Bohuslav Svoboda
primátor hl. m. Prahy
PROGRAM
Předehra k opeře Nabucco
Overture to opera Nabucco
La mia letizia infondere
kavatina Oronta z 2. dějství opery Lombarďané na první křižácké výpravě
Oronte’s cavatina from Act II of opera I Lombardi alla prima crociata
Předehra k opeře Loupežníci
Prelude to opera I masnadieri
sólo na violoncello / Cello solo: Martin Havelík
Eccomi prigioniero!
árie Corrada ze 3. dějství opery Korzár
Corrado’s aria from Act III of opera Il corsaro
Il mistero
Předehra k opeře Luisa Miller
Overture to opera Luisa Miller
Quando le sere al placido
árie Rodolfa z 2. dějství opery Luisa Miller
Rodolfo’s aria from Act II of opera Luisa Miller
přestávka / Interval
Preludium k opeře Otello
Prelude to opera Otello
Ciel, che feci!... Ciel pietoso
árie Riccarda z 2. dějství opery Oberto
Riccardo’s aria from Act II of opera Oberto
Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 1. část
Ballet music from Act III of opera Macbeth, Part One
O figli, o figli miei!... Ah, la paterna mano
árie Macduffa ze 4. dějství opery Macbeth
Macduff’s aria from Act IV of opera Macbeth
Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 2. část
Ballet music from Act III of opera Macbeth, Part Two
Deh, pietoso, o Addolorata
L’esule
Projekt vznikl ve spolupraci s Universal Music Arts & Entertainment.
This project was created in cooperation with Universal Music Arts & Entertainment.
SLOVO K PROGRAMU
V roce dvoustého výročí narození Giuseppa Verdiho (1813–1901) se Rolando Villazón, na
světových scénách oslavovaný jako Alfredo v La traviatě, Vévoda mantovský v Rigolettovi i Don
Carlo, vydal na velké evropské turné s pozoruhodným verdiovským programem.
Verdiho život pokrývá téměř celé 19. století a jeho dílo odráží společenské i politické změny,
k nimž v Itálii došlo. Ačkoliv je Nabucco teprve jeho třetí operou, rázem skladatele proslavil. Sbor
Židů Va, pensiero, sull’ali dorate se stal vyjádřením touhy italského národa po nezávislosti a patří
k nejznámějším operním melodiím vůbec. Zazní také v předehře, komponované na motivy opery.
Premiéra se uskutečnila 9. 3. 1842 v milánské La Scale.
Po úspěchu Nabucca dostal Verdi od impresária milánské La Scaly Bartolomea Merelliho
objednávku na další operu. Stejně jako v Nabuccovi i v opeře Lombarďané na první křižácké
výpravě Italové okamžitě našli paralelu mezi muslimy ovládaným Jeruzalémem a Habsburky
utlačovanou Itálií a zahrnuli skladatele při premiéře 11. 2. 1843 v La Scale bouřlivými ovacemi.
V 2. dějství se křižáci vedeni Arvinem vydají do Svaté země. Arvina doprovází jeho dcera Giselda,
kterou muslimové zajmou. Zamiluje se do ní Oronte, syn vládce Antiochie. Aby Giseldu získal, je
ochoten přestoupit na křesťanskou víru (La mia letizia infondere).
Loupežníci jsou první ze tří Verdiho oper inspirovaných díly Friedricha Schillera. Bezuzdná
touha po dědictví a žárlivost Francesca na jeho staršího bratra Carla, který se dal v mládí
k lupičům a nyní hledá cestu zpět ke své rodině, vede k tragickému konci všech hrdinů včetně
Carlovy milované Amalie. Premiéru, v níž Amalii zpívala legendární švédská sopranistka Jenny
Lind, dirigoval Verdi 22. 7. 1847 v londýnském Her Majesty’s Theatre. V předehře napsal krásné
violoncellové sólo pro svého dávného přítele Alfreda Piattiho, v té době prvního violoncellistu
londýnského královského divadla.
Opera Korzár vznikla podle stejnojmenné básně Lorda Byrona. Velitel pirátů Corrado byl při
neúspěšném útoku na tureckého pašu Seida zajat. Ve vězení zvažuje svou beznadějnou situaci
(Eccomi prigioniero!). Opera byla poprvé provedena v Teatro Grande v Terstu 25. 10. 1848,
neměla valný úspěch a dodnes se na repertoáru objevuje jen zřídka.
Předlohou k opeře Luisa Miller se stalo Schillerovo drama Úklady a láska. Láska spojuje Luisu
a Rodolfa, syna hraběte Waltera, úklady jim strojí především hraběcí správce Wurm, který chce
Luisu získat pro sebe. Nabídne jí obchod: zachrání jejího uvězněného otce výměnou za doznání
v dopise pro Rodolfa, že svou lásku jen předstírala. Zdrcený Rodolfo čte dopis a připomíná si šťastné
chvíle, které s Luisou prožil (Quando le sere al placido). Předehra je založena na tématu, který
Verdi použil ve 3. dějství ve scéně sboru s Laurou a Luisou Come in un giorno solo. Premiéra se
uskutečnila v Teatro San Carlo v Neapoli 8. 12. 1849.
Otello se stal největší italskou operní tragédií, v níž Verdi dovedl k syntéze všechno, co se
na cestě od Nabucca přes Rigoletta, Trubadúra, La traviatu, Dona Carlose a Aidu naučil. Opera
byla poprvé provedena s triumfálním úspěchem 5. 2. 1887 v milánské La Scale. Preludium, které
zahajují první tóny slavného Jagova kréda, Verdi v opeře nepoužil a rukopis věnoval v roce 1893
Luigimu Spadovi, synovi své přítelkyně Chiary Ferreri. Neznámé Preludium tak veřejnost poprvé
poznala až v roce 2003 na CD Verdi Discoveries (Decca, dirigent Riccardo Chailly).
Premiéra Verdiho operní prvotiny Oberto, conte di San Bonifacio se uskutečnila 17. 11. 1839
v milánské La Scale. Riccardo svede a opustí Obertovu dceru Leonoru. I když Riccarda přinutí
jeho snoubenka Cuniza, aby souhlasil se sňatkem s Leonorou, Oberto trvá na souboji, v němž
ho Riccardo zabije a pronásledován výčitkami svědomí poté prosí Boha o odpuštění (Ciel, che
feci?).
Námět pro operu Macbeth našel Verdi v Shakespearově dramatu vášnivé ctižádosti a touhy
po moci. Premiéra 14. 3. 1847 v Teatro della Pergola ve Florencii zaznamenala obrovský úspěch.
Pro revidovanou verzi, uvedenou v pařížském Théâtre Lyrique 19. 4. 1865, Verdi připsal rozsáhlou
baletní scénu na začátek 3. dějství. Čarodějnice vzývají svou vládkyni Hecate, která jim přikáže
neprozradit Macbethovi celou věštbu. Zběsilý tanec čarodějnic, temných přízraků a ďáblů končí
groteskním valčíkem. V árii O figli, o figli miei! na začátku 4. dějství truchlí skotský šlechtic
Macduff nad tím, že nebyl schopen zachránit své děti a ženu před zavražděním krutým Macbethem,
a přísahá mu pomstu.
Dnešní program doplňují tři písně, které v roce 1991 upravil pro orchestr Luciano Berio. Verdi
napsal kolem dvaceti romancí, první šestice, pro niž je charakteristický elegický tón, vyšla v roce
1838. Patří do ní i Deh, pietoso, o Addolorata (Ach, skloň, bolestiplná, svou tvář milostivě k mojí
bídě), modlitba Markétky k Panně Marii z 1. dílu Goethova Fausta v italském překladu Luigiho
Balestry. V roce 1839 byla vydána samostatně v podstatě miniaturní operní árie L’esule (Vyhnanec)
na text Temistocla Solery. Z druhé šestice romancí z roku 1845, v nichž již přibyly dramatické
kontrasty, pochází píseň Il mistero (Tajemství) na text Feliceho Romaniho.
Jitka Slavíková
Rolando Villazón, the world-celebrated Alfredo from La traviata, Duke from Rigoletto and Don
Carlos, pays tribute to Giuseppe Verdi (1813–1901) with a grand European tour in a remarkable allVerdi program upon the composer’s two-hundred year anniversary.
Verdi’s life covers almost the entire 19th century and his works reflect social and political
changes, which occurred in Italy during those years. Although Nabucco was only his third opera,
it became famous literally over-night. The Hebrew slaves chorus, Va, pensiero, sull’ali dorate,
became the voicing of the Italians’ strife for independence as well as one of the most popular
opera melodies of all times. Its motif is also a part of the overture to the opera, which premiered
on 9 March 1842 in La Scala.
Following his successful Nabucco, Verdi was commissioned by the impresario of La Scala
Bartolomeo Merelli to compose another opera. I Lombardi alla prima crociata portrays the City
of Jerusalem under the dominion of the Muslims; the Italian audience immediately sensed the
analogy of their fatherland under the oppression of the Habsburgs (just as they did in Nabucco)
and the success of the premiere (11 February 1843) was terrific! In Act II, the crusaders with their
commander Arvino set out into the Holy Land. Arvino is accompanied by his daughter Giselda who
gets taken hostage by the Muslims. Oronte, the son of the ruler of Antiochia falls in love with her
and he is willing to convert to Christianity in order to win her grace (La mia letizia infondere).
I masnadieri was the first of Verdi’s three operas that were inspired by Schiller’s work.
Francesco’s unbridled desire for bequest and his envy of his older brother Carlo, once a bandit, now
a man seeking his way back to the family, leads to a tragic ending of all characters. The premiere
took place on 22 July 1847 at London’s Her Majesty’s Theatre, under the baton of the conductor,
with the legendary Jenny Lind in the role of Amalia. In the overture Verdi wrote a beautiful cello
solo for his friend Alfredo Piatti, then the first cellist of this London theatre.
Il corsaro is an opera based on the poem of Lord Byron. Corrado, chief of the pirates, was
arrested after attacking the Turkish Pasha Seid. In jail, he contemplates his hopeless situation
(Eccomi prigioniero!). The opera was first staged in Teatro Grande in Trieste on 25 October 1848
and it is considered one of Verdi’s unfortunate setbacks.
Verdi based his Luisa Miller on Schiller’s drama Intrigue and Love. Luisa and Rodolfo, the son
of Count Walter, are bound by love and are intrigued by Walter’s steward Wurm who lusts after
Luisa. Wurm offers Luisa a bargain: he will set her imprisoned father free for a letter telling Rodolfo
that she only pretended love to him. The devastated Rodolfo reads her letter and recalls the happy
moments he shared with Luisa (Quando le sere al placido). The overture is based on a chorus
theme from Act III, Come in un giorno solo. The opera premiered on 8 December 1849 in Teatro
San Carlo, Naples.
In his Otello, the greatest Italian operatic tragedy, Verdi managed to synergize all the
composition skills and knowledge he gained on his journey from Nabucco to Rigoletto, Il trovatore,
La traviata, Don Carlos and Aida. The opera was first staged on 5 February 1887 in La Scala to
a triumphal success. The Prelude is invoked by the first notes of the famous Iago's creed, yet, Verdi
decided to set it aside and not to include it in his opera. In 1893, he dedicated the score to Luigi
Spade, the son of his friend Chiara Ferreri. This, until then, unknown Prelude was first introduced to
the public in 2003 on Verdi Discoveries CD (Decca, conductor Riccardo Chailly).
Verdi’s first opera ever, Oberto, conte di San Bonifacio, premiered on 17 November 1839 in
La Scala. Its story tells of Riccardo who seduces and later forsakes Oberto’s daughter Leonora.
Riccardo’s fiancée Cuniza forces him to marry Leonora while at the same time Oberto challenges
him to a duel. Riccardo kills Oberto in this duel and later begs God to forgive him (Ciel, che feci?).
Verdi found the theme of his Macbeth in Shakespeare’s drama of passionate ambitions and
hunger for power. The opera premiere (14 March 1847 in Teatro della Pergola, Florence) was a great
success. When the composer revised his work for the performance at the Théâtre Lyrique in Paris
(19 April 1865), he included a large ballet scene in the beginning of Act III. The witches invoke their
sovereign, Hecate, who orders them not to reveal the entire prophecy to Macbeth. The furious
dance of the witches and demons is concluded with a grotesque waltz. In his aria from Act IV,
O figli, o figli miei!, the Scottish patrician Macduff laments that he was not able to save his wife
and children from Macbeth’s slaughter and he swears his vengeance.
Today’s concert will also present three songs, arranged for orchestra by Luciano Berio in
1991. Verdi wrote about twenty romances; the first six released in 1838 included Deh, pietoso,
o Addolorata (Oh, with Mercy, Woman of Grief) on Luigi Balestra’s Italian translation of the
Margaret’s prayer to the Virgin from Goethe’s Faust. The miniature aria, L’esule (The Exile), with
lyrics by Temistocle Solera was released in 1839. The second group of six romances from 1845
carries more dramatic contrasts than the first, rather lyrical, ones. They include song Il mistero
(The Secret) on text by Felice Romani.
Jitka Slavíková
English translation by Jan Sebastian Tomsa
Světově proslulý tenorista Rolando Villazón si svými fascinujícími výkony na jevištích předních
operních domů i v koncertních síních získal pevné postavení jedné z kritikou nejuznávanějších
a publikem nejmilovanějších hvězd hudebního světa. Po vítězství v soutěži Operalia Plácida
Dominga v roce 1999 vtrhl na mezinárodní scénu a rychle se na ní prosadil. Ještě v roce 1999
debutoval v Evropě, rolí rytíře Des Grieux v Massenetově Manon v Janově a hned poté v Pařížské
národní opeře jako Alfredo v La traviatě a ve Státní opeře v Berlíně jako Macduff v Macbethovi.
Po sérii dalších neuvěřitelně úspěšných debutů v evropských operních domech (mj.
v mnichovské Bavorské státní opeře jako Rodolfo v Bohémě a ve Vídeňské státní opeře jako
Gounodův Romeo) se stal jedním z nejvyhledávanějších pěvců své generace. Do Vídně se
často vrací jako Massenetův Werther, Nemorino v Nápoji lásky, rytíř Des Grieux, Hoffmann
v Hoffmannových povídkách a Vévoda mantovský v Rigolettovi. Mnichovské publikum jej vidělo
jako Alfreda, Hoffmanna i Gounodova Fausta a Romea. V Salcburku debutoval v roli Alfreda
v novém nastudování La traviaty po boku Anny Netrebko a Thomase Hampsona a v roce 2008
se tam vrátil v novém nastudování Romea a Julie. Vystoupil rovněž na festivalech v Bregenzi,
Glyndebourne a Orange.
Od svého debutu Rolando Villazón často vystupuje ve Státní opeře v Berlíně, kde spolupracuje
s Danielem Barenboimem. Mezi jeho památné role na této scéně patří Don José v novém nastudování Carmen, Alfredo, Des Grieux, Lenskij v Evženu Oněginovi i jedna z jeho nejskvělejších rolí,
Nemorino. V Pařížské národní opeře jej publikum vidělo ve Faustovi, La traviatě, Hoffmannových
povídkách a Wertherovi. V roli Hoffmanna debutoval v roce 2004 v Královské opeře Covent Garden,
kam se později vrátil jako Lenskij, Vévoda mantovský, Don Carlo a Werther. Vystupoval v Théâtre
de la Monnaie v Bruselu v roli Rodolfa v Bohémě, jako Don Carlo debutoval v Amsterdamské opeře
(2004) a jako Nemorino v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kam se vrátil v novém nastudování
Manon po boku Natalie Dessay. V Curychu debutoval jako Alfredo a vrátil se sem v roli Alessandra
v Mozartově opeře Il re pastore. V říjnu 2010 debutoval v La Scale jako Nemorino, v červenci 2011
poprvé zpíval roli Dona Ottavia (Don Giovanni), a to ve Festspielhausu v Baden-Badenu, kde se
o rok později představil ve své další nové roli, Ferrandovi (Così fan tutte).
Od svého debutu v Metropolitní opeře v roli Alfreda (2003) zde později zpíval Vévodu
mantovského, Rodolfa a Edgarda (Lucia di Lammermoor). Publikum v opeře v Los Angeles si
podmanil hned svým debutem v La traviatě (2001) a opětovně zde hostoval v operách Gianni
Schicchi, Romeo a Julie a Manon. Jako uznávaný koncertní umělec se Rolando Villazón představil
s předními orchestry, dirigenty i pianisty na koncertních pódiích po celém světě.
V lednu 2011 se poprvé ujal role režiséra (Massenetův Werther v Opéra de Lyon) a v květnu
2012 režíroval v Baden-Badenu Donizettiho Nápoj lásky, v němž zároveň zpíval roli Nemorina.
V roce 2007 podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon. Do dnešní doby se všechny
tituly, které nahrál, staly bestsellery a získaly mnoho zlatých a platinových desek v Německu
i Rakousku. Jako vynikající verdiovský interpret se Rolando představil i na svých dvou nejnovějších
nahrávkách: Villazón Verdi (Deutsche Grammophon, listopad 2012) a Rolando Villazón sings Verdi
(Virgin Classics, leden 2013).
Rollandovy operní závazky sezony 2012/13 zahrnují role Rodolfa (Covent Garden), Nemorina
(Gran Teatre del Liceu) a Alfreda (Vídeňská státní opera). V lednu 2013 poprvé zpíval titulní roli
Mozartovy opery Lucio Silla na festivalu Mozartwoche v Salcburku a tutéž roli bude zpívat i na
Salcburském festivalu v červenci 2013. V roce dvoustého výročí narození Giuseppa Verdiho se
rovněž vydává na velké evropské turné s verdiovským programem.
Rolando Villazón se narodil v Mexico City. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Mexico
City a poté se zdokonaloval v programech pro mladé umělce při operních domech v Pittsburghu
a San Francisku. Je nositelem celé řady prestižních vyznamenání včetně francouzského titulu Rytíř
Řádu umění a literatury.
Rolando Villazón je výhradně zastupován agenturou Centre Stage Artists Management.
www.rolandovillazon.com
PROŽIJTE PODZIM 2013 S KRÁLOVNAMI SVĚTOVÉ OPERY
8|10|2013 Patricia Petibon
Dvořákova síň Rudolfina, Praha
30|10|2013 Angela Gheorghiu
Smetanova síň Obecního domu, Praha
5|11|2013 Joyce DiDonato
Dvořákova síň Rudolfina, Praha
12|11|2013 Cecilia Bartoli
Dvořákova síň Rudolfina, Praha
Vyberte si svůj koncert v našem e-shopu.
www.nachtigallartists.cz
Through his uniquely compelling performances with leading opera houses and orchestras
around the world, Rolando Villazón has firmly established himself as one of the music world’s most
critically acclaimed and beloved stars and as one of the leading tenors of our day. It was as the
winner of several prizes at Plácido Domingo’s Operalia competition in 1999 that Rolando Villazón
first burst on the international music scene. He made his European debut that same year as
Des Grieux in Massenet’s Manon in Genoa, swiftly followed by further debuts at the Opéra national
de Paris as Alfredo (La traviata) and the Staatsoper in Berlin as Macduff (Macbeth).
Rolando Villazón went on to become one of the most sought-after performers of his generation,
as highlighted by a string of highly successful debuts with Europe’s leading opera houses such
as the Bayerische Staatsoper in Munich as Rodolfo (La bohème) and the Vienna Staatsoper as
Gounod’s Roméo. He has since frequently returned to Vienna for performances as Massenet’s
Werther, Nemorino (L’elisir d’amore), Des Grieux, the title role in Offenbach’s Les contes d’Hoffmann
and the Duke of Mantua (Rigoletto). Munich audiences have seen Rolando Villazón perform the title
role in Gounod’s Faust, Alfredo, Roméo and Hoffmann with the Bayerische Staatsoper. He made his
Salzburg Festival debut in 2005 with triumphant performances as Alfredo in a new production of
La traviata alongside Anna Netrebko and Thomas Hampson. Further acclaimed European festival
appearances include Bregenz, Glyndebourne and Orange.
Since his debut, Rolando Villazón frequently appears with the Staatsoper in Berlin, often
collaborating with Daniel Barenboim. Highlights include his role debut as Don José in a new
production of Carmen, as well as Alfredo, Des Grieux, Lensky (Eugene Onegin) and one of his
signature roles, Nemorino. At the Opéra national de Paris, audiences have seen him in performances
of Faust, La traviata, Les contes d’Hoffmann and Werther. The role of Hoffmann was also the vehicle
for his triumphant debut at the Royal Opera House Covent Garden where he has since returned
for performances of Lensky, the Duke of Mantua, Don Carlo and Werther. He has furthermore
appeared with the Théâtre de la Monnaie in Brussels as Rodolfo and made his role debut as Don
Carlo in a new production with Amsterdam Opera (2004). He made his debut at the Gran Teatre
del Liceu in Barcelona as Nemorino and returned for a new production of Manon alongside Natalie
Dessay. He gave his debut at Zurich Opera as Alfredo, and returned as Alessandro (Mozart: Il re
pastore) and Nemorino. In 2010, he debuted with La Scala in Milan as Nemorino, in 2011 he made
OSERMOSERMOSERMOSERMOS
MOSER IS A LIFESTYLE
MOSER SALES
GALLERIES
PRAHA
Na Příkopě 12, tel.: +420 224 211 293
Staroměstské náměstí 603/15, tel.: +420 221 890 891
www.moser-glass.com
KARLOVY VARY
Kpt. Jaroše 46/19, tel.: +420 353 416 136
Tržiště 7, tel.: +420 353 235 303
his role-debut as Don Ottavio (Don Giovanni) with the Festspielhaus Baden-Baden, followed by his
role debut as Ferrando (Così fan tutte), also in Baden-Baden, in 2012.
Since his acclaimed debut with the Metropolitan Opera in New York as Alfredo (2003), he has
returned to star as Duke of Mantua, Rodolfo and Edgardo (Lucia di Lammermoor). A favourite with
Los Angeles Opera since his debut in La traviata (2001), he has since appeared in productions
of Gianni Schicchi, Roméo et Juliette and Manon. An acclaimed and popular concert artist and
recitalist, Rolando Villazón has appeared with leading orchestras and conductors on concert
stages all over the world.
In January 2011, Rolando Villazón made his debut as a stage director with the production of
Massenet’s Werther with the Opéra de Lyon. In May 2012, he directed Donizetti’s L’elisir d’amore
at the Festspielhaus Baden-Baden and also sang the part of Nemorino. In 2007, he became an
exclusive recording artist with Deutsche Grammophon. To date, all of his albums have been bestsellers, earning gold and platinum status in Germany and Austria. He also introduced himself
as a renowned Verdi interpreter on his two most recent recordings: Villazón Verdi (Deutsche
Grammophon, November 2012) and Rolando Villazón sings Verdi (Virgin Classics, January 2013).
In the 2012/13 season, the tenor’s opera engagements include Rodolfo (Covent Garden),
Nemorino (Gran Teatre del Liceu) and Alfredo (Vienna State Opera). In January 2013, he made his
role debut as Mozart’s Lucio Silla at the Mozartwoche Festival in Salzburg and he will sing the same
role again at the Salzburg Festival in July 2013. To mark the 200th anniversary of the Giuseppe
Verdi’s birthday, he embarks on a multi-city European tour, with a programme of his songs and
arias.
Born in Mexico City, Rolando Villazón began his musical studies at the National Conservatory
of Music before entering young artist programmes in Pittsburgh and at San Francisco Opera.
A recipient of many prestigious awards, Rolando Villazón has been named Chévalier de l’Ordre des
Arts et des Lettres, one of the highest awards in the fields of arts and literature in France.
Rolando Villazón appears by arrangement with Centre Stage Artists Management.
www.rolandovillazon.com
GUeRASSiM VORONKOV
Dirigent, klavírista, houslista a skladatel Guerassim Voronkov (*1960 v Moskvě) se věnuje jak
opernímu, tak symfonickému repertoáru. Mezinárodní uznání si získal zejména jako specialista na
ruskou a španělskou hudbu. Guerassim Voronkov studoval na Čajkovského konzervatoři v Moskvě
hru na housle (Igor Bezrodnyj) a dirigování (Jurij Simonov). V letech 1981–1990 působil jako první
houslista v orchestru Velkého divadla v Moskvě. V roce 1989 se stal dirigentem Symfonického
orchestru Čajkovského konzervatoře, s nímž vystupoval na koncertech a nahrával v Rusku,
Rakousku a Francii. V té době také hostoval u řady orchestrů v zemích bývalého Sovětského svazu
včetně Moskevské filharmonie.
V roce 1991 se přestěhoval do Barcelony, kde v roce 1993 založil orchestr Camerata
Mediterrànea. Od roku 1998 stojí v čele Symfonického orchestru barcelonské konzervatoře
a od roku 2004 působí jako dirigent Orquestra Simfònica de l’Acadèmia del Gran Teatre del Liceu
v Barceloně. Kromě řady koncertních programů se zde podílel na více než padesáti představeních
oper Wagnera, Šostakoviče, Janáčka, Čajkovského, Musorgského, Verdiho, Berga, Pucciniho,
Richarda Strausse, Bartóka a mnoha dalších autorů. Spolupracuje rovněž s festivalem Música en
Diagonal, se symfonickým orchestrem Germinans v Barceloně i s řadou pěvců světového renomé
(Montserrat Caballé, Plácido Domingo, Carlos Álvarez, Ofèlia Sala, Jelena Obrazcovová ad.).
Ve své bohaté diskografii má celou řadu symfonických děl včetně světové nahrávky Sinfonía
en re španělského skladatele Ruperta Chapího, ale také nahrávky, na nichž se podílel jako houslista
(s Glinkovým kvartetem) a klavírista (v duu s Alou Voronkovou). K vrcholům jeho skladatelské
tvorby patří mj. Paganiniana pro smyčcový orchestr (2003), suita z pohádkové opery El gato con
botas (Kocour v botách) katalánského skladatele Xaviera Montsalvatgeho (2006) nebo nové finále
k opeře Chovanština Modesta Petroviče Musorgského (premiéra v Gran Teatre del Liceu, 2007; live
nahrávka na DVD pro label Opus Arte).
www.guerassimvoronkov.com
Květinářství Metamorphosis
je místem, kde se pojí
krása s vůní.
Haštalská 3, Praha 1, tel: 733 346 253, nově také
v ulici Wuchterlova 14, Praha 6, tel: 734 334 978.
GUeRASSiM VORONKOV
The repertoire of conductor, piano and violin player and composer Guerassim Voronkov
(born 1960 in Moscow) includes works of both operatic and symphony literature. He gained his
international renown mainly as a specialist on Russian and Spanish music. He majored in violin play
(class of Igor Bezrodny) and conducting (class of Yuri Simonov) at the Tchaikovsky Conservatoire in
Moscow. Between 1981 and 1990 he played first violin in the Bolshoi Theatre Orchestra in Moscow.
In 1989 he was named the conductor of the Tchaikovsky Conservatoire Symphony Orchestra with
which he performed in Russia, Austria and France. At this time he also conducted many orchestras
of the former Soviet countries including Moscow Philharmonic Orchestra.
In 1991, he moved to Barcelona where he founded Camerata Mediterrànea orchestra in 1993.
As of 1998, he’s been working as the chief-conductor of Barcelona Conservatoire Symphony
Orchestra while in 2004 he’s been appointed the conductor of Orquesta Simfònica de l’Acadèmia
del Gran Teatre del Liceu in Barcelona. Apart from many concert performances, with this orchestra
he also conducted operas of Wagner, Shostakovich, Janáček, Tchaikovsky, Mussorgsky, Verdi, Berg,
Puccini, Richard Strauss, Bartók and other composers. He also collaborates with festival Música en
Diagonal in Barcelona, the youth symphonic orchestra Germinans as well as many famous singers
(Montserrat Caballé, Plácido Domingo, Carlos Álvarez, Ofèlia Sala, Yelena Obrazcovova, etc.).
His rich discography includes vast recordings of symphonic works, including the world
recording of Sinfonía en re of the Spanish composer Rupert Chapí as well as his violin recordings
(with Glinka Quartet) and his piano recording (duet with Ala Voronkova). As a composer, he reached
his apogee with Paganiniana (2003), Suite from opera El gato con botas of Catalan composer
Xavier Montsalvatge (2006) and the new final to Mussorgsky’s Khovanshchina (premiere at the
Gran Teatre del Liceu, 2007; live recording on DVD, Opus Arte).
www.guerassimvoronkov.com
Český národní symfonický orchestr je jedním z předních českých hudebních těles a v současné
době patří mezi nejvytíženější v Evropě. Založil jej v roce 1993 trumpetista Jan Hasenöhrl spolu
s legendárním dirigentem Zdeňkem Košlerem. V letech 1996–2006 řídil ČNSO Američan Paul
Freeman, v roce 2007 byl šéfdirigentem jmenován Libor Pešek. Od sezony 2007/2008 orchestr
koncertuje ve Smetanově síni Obecního domu. Agentura ČNSO organizuje letní festival Prague
Proms a spolupracuje s významnými zahraničními umělci (Ennio Morricone, James Morrison,
Lalo Schifrin, Andrea Bocelli, Sting, George Michael). Orchestr absolvoval desítky úspěšných
evropských turné, ale i koncerty v Japonsku, Austrálii, Jižní Koreji, Dubaji, na Novém Zélandu
a v Mexiku. Nahrávky orchestru, pořízené ve vlastním nahrávacím studiu i na koncertech, se
prodávají v USA i v Japonsku. ČNSO má na svém kontě několik zlatých desek za prodej více než
30 000 nosičů a Cenu Gustava Mahlera za interpretaci jeho děl. Chloubou orchestru je prestižní
smlouva s londýnskou agenturou IMG Artists o celosvětovém zastoupení. Dalším významným
počinem ČNSO je dlouhodobý nahrávací projekt ve spolupráci s japonským vydavatelstvím Victor
Entertainment.
Considered one of Czech great orchestras, the Czech National Symphony Orchestra is one
of the busiest symphonic ensembles in Europe. It was established in 1993 by trumpet player Jan
Hasenöhrl and the legendary conductor Zdeněk Košler. From 1996 to 2006 its chief conductor was
the American Paul Freeman and since 2007, maestro Libor Pešek has been the chief conductor.
Since 2007/2008 the CNSO has been given concerts at the Smetana Hall in Prague. The CNSO
also organizes summer Prague Proms festival and cooperates with great international performers
(Ennio Morricone, Lalo Schifrin, James Morrison, Andrea Bocelli, Sting, George Michael). Successful
tours have taken the orchestra to Europe, Dubai, Japan, Mexico, Australia, South Korea and New
Zealand. Recorded in orchestra’s own studio and in Prague’s concert halls, the CNSO’s recordings
are on sale in the United States and Japan. The orchestra has gained several Golden Discs (for
more than 30 000 copies sold), other accolades include Gustav Mahler Prize, awarded for the
interpretation of Mahler’s works, and the prestigious agreement that the orchestra signed with IMG
Artists London for worldwide representation. The achievements also include the long-standing
recording project in association with Tokyo media company Victor Entertainment.
Download

Program v PDF formátu ke stažení zde