Měsíčník pro všechny teraristy
Slovo úvodem:
Milí kolegové, čtenáři a příznivci REPTILmagazinu. Jsem rád, že se nám
podařilo sestavit další číslo časopisu, které pro Vás bude, věřím
zajímavým počtením. V tomto čísle naleznete dvě nové rubriky. První
z nich je Veterinární problematika, kde naleznete článek o
Posthibernační anorexii želv od MVDr. Lucie Zicháčkové. Druhou je
přehled teplot a srážek na vybrané lokalitě, v tomto čísle o Brazílii. Za
nápad s touto tématikou bych rád poděkoval uživatelce Teraporadny
„Anička42“. Dalším úspěchem je zapojení nových autorů do tohoto
projektu, zejména pak pana Ing. Ivana Vergnera. Ze Slovenska k nám
dorazil článek od Lucie Černegové. Tyto byť pro někoho „malé věci“ jsou
pro mě velmi potěšující. Přeji příjemné počtení a čekám na Vaše
připomínky a náměty.
Za redakci Jaroslav Forejt
Z obsahu 3. čísla:
Gekony rodu Teratoscincus – Lucie Černegová (SR)
Kobercovky - Vladimír Cerha a Hanka Jiroušková
Vzpomínka na teraristu Jiřího Vergnera (1950-2009) – Ing. Ivan Vergner
Komodští draci v našich a světových zoo – Jaroslav Forejt
Posthibernační anorexie u želv - MVDr. Lucie Zicháčková
Terarijní atlas – Scink gerarrdův - Hemisphaeriodon gerrardii
Terarijní atlas – Epicrates cenchria cenchria - Hroznýšovec duhový
Roční průměrná teplota a vlhkost na lokalitě:Amapá, Brazílie,
Fotografie – Pogona vitticeps (AHL, 1926)
Výzva:
hledáme autory článků, fotografií.
Hledáme nového člena či členku redakce
Své nabídky zasílejte na [email protected]
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
2
GEKONI
Text a foto: Lucie Černegová (SR)
Gekony rodu Teratoscincus
Rod Teratoscincus je pomerne malým rodom obsahujúcim sedem
druhov týchto nádherných gekonov ( z toho tri sú poddruhmi Teratoscincus
scincus ). Sú to : Teratoscincus bedriagai, Teratoscincus microlepis,
Teratoscincus przewalskii, Teratoscincus scincus scincus, Teratoscincus
scincus keyserlingii, Teratoscincus scincus rustamowii a Teratoscincus
roborowskii.
Tieto gekony majú
široký areál výskytu od
Arabského polostrova
až po Mongolsko a
Čínu. T. bedriagai sa
vyskytuje v Iráne
a Afganistane, T.
microlepis
v Afganistane
a Pakistane, T.
przewalskii obýva
Mongolsko a niektoré
autonómne oblasti
Číny, T.s.scinkus,
T.s.keyserlingii
Teratoscincus bedriagai
a T.s.rustamowii
môžeme nájsť na území od Kazachstanu cez Uzbekistan, Turkmenistan,
Afganistan až po Irán. T. roborowskii obýva Čínu.
Všetky gekony z tohto rodu žijú v suchých až veľmi suchých oblastiach.
Obývajú stepné oblasti, polopúšte a púšte s piesčitým podkladom a riedkou
vegetáciou. Aj keď ide o pomerne nenáročné zvieratá, v našich chovoch ( tým
myslím na území ČR a SR ) sa s nimi stretávame len veľmi sporadicky.
Najčastejšie chovanými sú T.s.scincus a T.roborwskii, preto aj tento článok
bude orientovaný najmä na chov T.s.scincus, s ktorým mám aj osobné
skúsenosti. T.s.scinkus, čiže gekon zázračný ( v zahraničí označovaný aj ako
wonder gecko, alebo frog-eye gecko ) dorastá dĺžky cca 10-13 cm.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
3
Teratoscincus przewalskii
Ide teda o stredne veľkého gekona s večernou a nočnou aktivitou, kedy si
vyhrabáva hlboké chodby v piesku, v ktorých sa cez deň schováva pred
horúčavou. V prírode môžu tieto chodby dosahovať dĺžku až okolo 1 metra.
Najčastejšie hrabú pod koreňmi rastlín, drevom, či kameňmi a ich chodby
siahajú až do miest kde je piesok vlhký. Toto správanie sa v teráriu prejavuje
tak, že sa snažia podhrabať všetko čo sa dá a preto treba dávať pozor, aby
predmety ktoré majú slúžiť ako úkryt neboli príliš ťažké a nedošlo tak
k zraneniu, prípadne usmrteniu zvieraťa.
Teratoscincus microlepis
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
4
Ďalšou vecou, na ktorú si treba dávať pozor pri chove týchto gekonov je
manipulácia s nimi. Ak sa totiž cítia ohrozené, sú schopné „odhodiť“ kúsky
kože a tým zabaviť útočníka, aby mohli utiecť. Regenerácia takto „odhodenej“
kože je ale pre zvieratá dosť náročná a preto je lepšie sa takýmto
komplikáciám vyhnúť.
Teratoscincus roborowskii
Teratoscinkov chováme
buď v pároch, alebo
v menších skupinkách,
ktoré sa skladajú z 2 –
3 samíc a jedného samca
(samec musí byť
v skupine vždy len
jeden). Sexuálny
dimorfizmus u tohto
druhu nie je veľmi
výrazný. Samca môžeme
odlíšiť na základe
zdurenín alebo hrčiek pri
koreni chvosta, čo je
výrazné najmä v období pohlavnej aktivity.
Teratoscincus scincus keyserlingii
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
5
Teplota v teráriu by sa mala pohybovať okolo 25-30 stupňov Celzia,
lokálne môže byť i trochu vyššia, až 35 stupňov Celzia v letnom období. Pre
úspešné párenie je dobré navodiť i zimné obdobie, kedy znížime teplotu cca
o 10 stupňov a vypneme svetlo v teráriu. Veľkosť terária prispôsobíme počtu
chovaných jedincov ( pre jednotlivca, alebo pár postačí terárium s rozmermi
50x40x40 cm ). Ako
podklad použijeme
buď jemný piesok,
prípadne môže byť aj
nie veľmi hrubý štrk
(riečny). Nesmieme
zabudnúť na
dostatočný počet
úkrytov, ktoré
môžeme vytvoriť
z kameňov, kôry,
Teratoscincus scincus scincus
kokosového orecha
alebo kvetináča.
Kŕmime ich najčastejšie cvrčkami, asi 3-krát za týždeň, na spestrenie
občas môžeme podávať šváby, zophobasy, uvarené vajíčko na tvrdo (iba
bielko) a niektoré nepohrdnú ani detskou výživou. Primárne však podávame
hmyz, ktorý samozrejme posypeme vitamínmi.
Po období
zimovania, ktoré trvalo
1 – 2 mesiace
dochádza k páreniu.
Samica neskôr kladie
2 vajíčka, ktoré
inkubujeme pri
relatívne nízkej
Teratoscincus scincus rustamowii
vlhkosti ( iba okolo 3040 %) asi dva
mesiace. Nám sa osvedčilo ponechať vajíčka v teráriu a miesto kde sú prikryť
obráteným dnom plastovej fľaše, ktoré sme odrezali a spravili do neho dierky.
Mladé gekony kŕmime rovnakou potravou ako dospelé, ale jej veľkosť
samozrejme musíme prispôsobiť veľkosti zvieraťa.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
6
HADI
Text a foto Vladimír Cerha a Hanka Jiroušková
Kobercovky
Je obecné pojmenování pro Krajty kobercové komplexu Morelia spilota,
které se v posledních letech dostávají na přední místa zájmu chovatelů, hned
za hroznýše královské a krajty královské. Jistě k tomu přispívají i jejich stále se
rozvíjející barevné formy a také přijatelná velikost a snadnost chovu. My se
zabýváme kobercovkami od roku 2006 a něco málo z našeho chovu můžete
spatřit na webu www.morelie.mypage.cz.
Systematika komplexu Morelia spilota, Teppichpythons, Carpetpythons:
Morelia spilota spilota (LACÉPÈDE, 1804)
Morelia spilota cheynei WELLS & WELLINGTON, 1984
Morelia spilota harrisoni HOSER 2000
Morelia spilota imbricata (SMITH, 1981)
Morelia spilota mcdowelli WELLS & WELLINGTON, 1984
Morelia spilota metcalfei WELLS & WELLINGTON, 1985
Morelia spilota variegata GRAY, 1842
Blízce příbuzné komplexu spilota jsou také Morelia bredli (Gow, 1981) a
Morelia carinata (Smith, 1981).
Charakteristika
Jde o středně velké a štíhlé hady,
vyskytující se ve víceméně celé Austrálii,
snad jen mimo extrémních oblastí
samého jihu kontinentu, hor a středoaustralských pouští. Poddruh harrisoni
žije na Papui - Nové Guinei. V biotopu
jde o semiarborikolní zvíře, jež
upřednostňuje solitérní velké stromy i
střední hustou vegetaci polosuchého
Morelia spilota
buše. V mnoha případech se nevyhýbá
ani blízkosti člověka, žije například v příměstských parcích, v zahradách apod.
V potravě není vybíravá, ve své domovině loví téměř všechno od původních
papoušků a ještěrů přes zavlečené potkany až po domácí kočky. Podle
poddruhu dorůstá délky 1,5 m až 4 m.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
7
Páření v přirozeném prostředí probíhá obvykle mezi srpnem a říjnem, v
teráriu pak zpravidla od prosince do ledna. Samičky snáší svá vejce zhruba 3
měsíce po páření a snůška obsahuje podle poddruhu 10 až 50 vajec. Mladí se
líhnou za další 2 – 3 měsíce.
Snůška
Otevřené vejce těsně
před líhnutím
Pro jeden dospělý kus dvoumetrové kobercovky postačuje terárium
rozměrů 100 x 50 x 50 cm. Pro čtyřmetrovou bredlinu samozřejmě úměrně
větší. Jednu třetinu dna zabírá topný kabel v betonovém podkladu. Substrátem
je zde novinový papír, dřevěné štěpky, bezprašné hobliny, stále vlhký lignocel
nebo kůra. Prostorem terária vedeme polici a větve silné zhruba jako je zvíře
samotné. Nesmí chybět miska s vodou k napájení.
Mládě
Denní teploty
udržujeme na 26 - 28 °C
s možností vyhřátí na již
zmíněném topném kabelu,
noční pokles na 24 – 26 °C
spojíme s večerním
porosením.
Pro většinu poddruhů je
v rámci teplotního cyklování
dostačující mírné snížení
zimní teploty o 2 – 3 °C.
Někdy je vhodné
vyprovokovat páření také
připuštěním dvou i více
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
8
samců, nicméně v takovém případě je nutné zvířata neustále sledovat a při
náznaku velmi agresivního chování slabší samce oddělit. Inkubace je možná
v budce přímo pod samicí, zpravidla se však v chovu upřednostňuje použití
inkubátoru s teplotou 31,5 °C a vysokou vzdušnou vl hkostí. Mladí se za těchto
podmínek líhnou za 56 až 62 dnů.
Mutace kobercovek
Albino
Albíni kobercovek jsou v současnosti asi nejkrásnějšími spilotami vůbec.
Nejde jen o to, že jsou to albíni, ale jejich tělo pak září potlačenými barevnými
tóny purple, orange, lavender, apod. Navíc tato poměrně nová mutace dává
řadu dalších možností v kombinacích s ostatními mutacemi, např. albino
jaguar, albino granit, albino zebra a superzebra. Do budoucna jistě něco, po
čem touží řada chovatelů.
Diamond Jungle
Je kříženec Morelia spilota spilota a Morelia spilota cheynei. Původně se
k tomuto křížení přistupovalo pro usnadnění chovu poměrně náročného
poddruhu M. s.spilota s tím, že se mláďata podobají právě této kobercovce.
Nejde však jen o toto křížení za účelem snadnějšího chovu diamantovek, ale
také o další kombinace, např. Diamond Jungle Jaguar, který přinese řadu
zajímavých znaků do dalšího šlechtění barevných forem kobercovek.
Granit
Jde o recesivní mutaci jemného vzorování, jež připomíná žulový kámen.
Váže se především k poddruhu M. s.harrisoni, z kterého vznikla, nicméně
dalším šlechtěním je rozšiřována do ostatních poddruhů a kombinována
s jinými mutacemi, např. Granit Jaguár.
Hypo
Tato co-dominantní mutace je asi nejkrásnější u druhu M. bredli, kde
zesiluje červenou barvu a naopak černé lemování skvrn potlačuje až
k úplnému vymizení. Vyskytuje se také u poddruhu M. s. mcdowelli, kde
naopak sceluje okrově žluté zbarvení a také potlačuje černou.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
9
Morelia spilota harrisoni
Ivory
Je americký projekt bílé, respektive černobílé, Morelia spilota cheynei, u
které se zatím podařilo potlačit žluté základní zbarvení. V Evropě je uváděna
jako Axantik, což je označení asi bližší k podstatě této barevné fáze. Také
tato zajímavá barevná odchylka se již dostává do tzv. trait combinations
s Jaguárem, Granitem, apod. a do budoucna slibuje vznik zajímavých
zvláštností.
Jaguar
Jde o co-dominatní mutaci původně vzniklou z poddruhu M. s.
mcdowelli. Bohužel superforma této kobercovky je méně životaschopná a tak
se jako více progresivní jeví její křížení s dalšími formami, především pak
s formou sníženého vzorování a zebrou. Teoreticky by superforma jaguára
měla být leucistická. Geneticky snese v mnoha směrech srovnání se spiderem
u krajt královských.
Mutace Jaguar
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
10
Jednobarevné
Jednobarevné kobercovky
V evropských zemích uváděné jako kobercovky s omezeným
vzorováním (Reduced Pattern) jsou podobné formě jaguár a dalším výběrem
chovných jedinců směřují k čistě jednobarevné kobercovce podobné např.
typu superzebra. Jde však o geneticky jiný typ zvířat.
Karamel
Jde rovněž o co-dominantní mutaci, která v superformě vytváří
nádhernou super-karamel kobercovku smetanově karamelových odstínů. Tak
jako např. u guttat, bude pak tahle zajímavá barevná odchylka především
ideálním materiálem k dalšímu křížení s výše uváděnými mutacemi.
Melanistic
Je prozatím vzácnou černou mutací M. s. variegata.
Striped
Je podélné pruhování, jež se podařilo geneticky ustálit u poddruhu
Morelia spilota bredli. I zde je řada možností, jak tento recesivní typ zbarvení
přesunout do ostatních poddruhů a barevných forem.
Mutace Striped
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
11
Tiger
Jde o novou co-dominantní mutaci, která pochází z USA. Fenotypově
v mnoha směrech připomíná formu Striped, nicméně vznikla na jiném
genetickém základě a je co-dominantní.
Zebra
Jde o co-dominantní mutaci vycházející z poddruhu Morelia spilota
cheynei. Od klasické cheyenky se liší drobnějším, roztříštěnějším vzorem, což
je patrné především na hlavě. Superforma vzniká ze spojení dvou zeber a je
prakticky bez vzoru, v dospělosti v různých odstínech žluté.
V současné době již vznikají kombinace s dalšími mutacemi, např.
karamelová zebra, jaguár zebra, zebra het. albino, apod. V budoucnu se
máme jistě na co těšit.
Jak vidíte, kobercovky jsou zajímavá a krásná zvířata, která navíc
v dospělosti jen málokdy na člověka zaútočí. Podle našich zkušeností ani
samice sedící na vejcích není vůči člověku agresivní. Snaží se sice zastrašit,
ale nekousne. Nekousne, pokud si Vás nesplete s potravou, tedy pokud nejste
cítit myšinou, kočkou či morčetem, které jste předtím hladili.
I to je možná důvod, proč chovat tyto majestátní a přesto klidné hady.
Jsou nádherní.
Morelia spilota
cheynei
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
12
VÝZNAMNÁ OSOBNOST
Text: Ing. Ivan Vergner
Vzpomínka na teraristu Jiřího Vergnera (1950-2009)
Jiří Vergner se narodil, celý život
bydlel a zemřel v Praze. Narodil se
27.4.1950 a dětství prožil s rodiči (já,
jeho bratr Ivan Vergner, u prarodičů ve
Zbýšově v Čechách). Vzdělání mu
poskytla základní škola v Resslově ulici
a po jejím ukončení učební obor
štukatéra v Barrandovských atelierech,
který ukončil zkouškou v roce 1970.
Rodiče Božena a Zdeněk
Vergnerovi i dědeček Alois Ryšán
v nás od nejranějších let podporovali
zájem o přírodu i lásku ke zvířatům.
V roce 1958 nás rodiče vzali poprvé na
podzimní výstavu exotického ptactva v
botanické zahradě UK, kde jsme získali
první přátele mezi chovateli exotických
ptáků a probudili intenzivní zájem o
jejich chov. V dalších 3 letech jsme tak
chovali v až 6 pokojových voliérách a
klecích řadu exotických druhů ptáků a stali jsme se členy ZO ČSCHDZ exotáři
Praha. Mezi tím, po návštěvě Akvária Tatra, kde nás okouzlily akvarijní rybky,
se náš zájem rozšířil o akvaristiku. V postupně v až 8 akváriích jsme chovali
od roku 1960 různé cichlidy, halančíky a tetry. Od téhož roku jsme se stali
členy Sboru ochrany přírody při SNM. Zároveň jsme se seznámili
s teraristikou, o kterou se rozšířily naše zájmy. První terarijní živočichy jsme
chovali od roku 1959, exotické od roku 1961. Postupně v 8 až 15 teráriích
jsme od roku 1963 chovali ještěrky, felsumy, anolisy, užovky, písečníky (Eryx)
aj., od roku 1964 také leguány, krokodýly a jedovaté hady (Crotalus
adamanteus, C. scutulatus, Sistrururs miliarius barbouri). V 12 až 15 letech se
u Jiřího projevil talent pro kresbu, v letech 1965-68 publikoval první články
doplněné pěknými perokresbami. Náš zájem doprovázelo fotografování,
v kterém talentovaný Jiří dosáhl mistrovství v teraristice i v uměleckém
fotografickém oboru. Byl i šikovným režisérem a animátorem řady
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
13
amatérských hraných i animovaných filmů, které jsme natáčeli. Od počátku
jsme byli členy teraristických a herpetologických organizací.
Po svatbě s Olgou Weisovou dosáhl Jiří mnoha chovatelských a
publikačních úspěchů (31 samostatných, 7 společných odborných článků,
včetně knihy Chov terarijních zvířat). Choval gekony, scinky, leguánky,
užovkovité i hroznýšovité hady a v neposlední řadě i jedovaté hady téměř
všech skupin. Stal se předsedou herpetologické sekce pobočky ichtyologickoherpetologické v Praze a předsedou později vzniklé ZO ČSCH 03/5 teraristé
Praha 3, existující až do roku 1989. V letech 1991-2 prodělal Jiří závažné
onemocnění aktivní tuberkulózou, které jen se štěstím přežil, a od té doby byl
invalidním důchodcem. Choval dál řadu plazů, mezi nimi i jedovaté (Naja
naja), obojživelníky v akvateráriu, měl řadu pěkných akvárií, paludárium,
z exotů choval v poslední době kanáry. Byl pravidelným účastníkem většiny
setkání teraristů, v Chlumu u Třeboně, Mostě a Oseku i v Karlových Varech,
samozřejmě i v Praze. Zemřel nečekaně v úterý 24. 11. 2009 po operaci ve
FN Motol.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
14
Bibliografie Jiřího Vergnera:
Vergner, J. (1965): Líhnutí některých našich živorodých plazů. - Akvárium
terárium, Praha, 8 (3): 45 - 47.
Vergner, J. (1966): Mláďata některých ozdobných želv v teráriu. - Akvárium
terárium, Praha, 9 (6): 93 - 84.
Vergner, J. (1968): Chamaeleo pardalis. - Akvárium terárium, Praha, 11 (1): 13
-14.
Vergner, J. (1968): Zajímavý druh gekona Hemidactylus platyurus. - Živa,
Praha, 16 (1): 32 - 33.
Vergner, J. (1972): Zajímavá štíhlovka - Coluber tyria tyria. - Akvárium
terárium, Praha, 15 (4): 117 -118.
Vergner, J. (1972): Bitis arietans. - Akvárium terárium, Praha, 15 (6): 171 -172.
Vergner, J. (1974): Zkušenosti s chovem chřestýšů. - Živa, Praha, 22 (1): 32 34.
Vergner, J. (1975): Rozmnožování Gekko gecko. - Akvárium terárium, Praha,
18 (5): 138 -139.
Vergner, J. (1976): Phelsuma madagascariensis. - Akvárium terárium, Praha,
19 (4): 103 -104.
Vergner, J. (1977): Denní gekoni rodu Phelsuma. - Akvárium terárium, Praha,
20 (1): 12 - 15.
Vergner, J. (1977): O čtyřech druzích rodu Bitis. - Akvárium terárium, Praha,
20 (2): 45 - 48.
Vergner, J. (1977): Sledování porodů dvou našich ovoviviparních hadů. Akvárium terárium, Praha, 20 (3): 88.
Vergner, J. (1977): Krokodýl pralesní (Osteolaemus tetraspis , Cope 1861). Akvárium terárium, Praha, 20 (4): 111.
Vergner, J. (1977): Anoli vodní (Anolis vermiculatus Duméril & Bibron 1837). Akvárium terárium, Praha, 20 (5): 158 - 159.
Vergner, J. (1978): Zkušenosti s několika chřestýšovci (Trimeresurus). Akvárium terárium, Praha, 21 (2): 62 - 63.
Vergner, J. (1978): Tři druhy rodu Epicrates z Antilské oblasti. - Akvárium
terárium, Praha, 21 (5): 140 - 142.
Vergner, J. (1978): Pozor na krajty stromní. - Akvárium terárium, Praha, 21 (5):
148 - 149.
Vergner, J. (1978): Agama Phrynocephalus interscapularis. - Živa, Praha, 26
(3): 110.
Vergner, J. (1979): Zajímavé případy sexuálního chování plazů v zajetí. Akvárium terárium, Praha, 22 (1): 19 - 21.
Vergner, J. (1979): O hadech rodu Corallus Daudin. - Akvárium terárium,
Praha, 22 (6): 172 - 175.
Vergner, J. (1979): Gekoni rodu Phelsuma. - Živa, Praha, 27 (6): 229 - 232.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
15
Vergner, J. (1980): „Chameleón“ Nového světa. - Akvárium terárium, Praha,
23 (1): 31.
Vergner, J. (1981): Geko turecký. - Akvárium terárium, Praha, 24 (1): 24 - 25.
Vergner, J. (1981): Pouštní zmije Cerastes cerastes. - Akvárium terárium,
Praha, 24 (1): 29 - 30.
Vergner, J. (1981): O chovu plazů trochu jinak. - Živa, Praha, 29 (4): 152.
Vergner, J. (1982): Chov cvrčků domácích. - Akvárium terárium, Praha, 25 (5):
25 - 27.
Vergner, J. (1983): Chřestýš rohatý Crotalus cerastes. - Akvárium terárium,
Praha, 26 (1): 27 - 28.
Vergner, J. (1983): Gekon Coleonyx elegans. - Akvárium terárium, Praha, 26
(3): 29.
Vergner, J. (1985): Vzácný poddruh hroznýšovce duhového Epicrates
cenchria polylepis. - Akvárium terárium, Praha, 28 (1): 25 - 27.
Vergner, J. (1986): Určování pohlaví u hadů. - Akvárium terárium, Praha, 29
(2): 28 - 29.
Vergner, J. (1987): Hroznýšovec z Portorika. - Živa, Praha, 35 (2): 72.
Vergner, J. & O. Weisová (1974): Gekon Ptychozoon kuhli. - Akvárium
terárium, Praha, 17 (2): 59 - 60.
Vergner, J. & O. Vergnerová (1975): O psohlavci zeleném. - Akvárium
terárium, Praha, 18 (4): 108.
Vergner, J., O. Vergnerová , Zbyšek Vít & Z. Vogel (1977): Připomínky ke
stati „Helodermatidae“. - Akvárium terárium, Praha, 20 (2): 48 - 49.
Vergner, J. & O. Vergnerová (1986): Chov terarijních zvířat. - Státní
zemědělské nakladatelství, Praha, 328 stran.
Vergnerová, O. & J. Vergner (1976): The growth of some young Boinae
(Ophidia) with notes of shedding frequency. - Věst. Čs. zool.spol., Praha, 40
(1): 53 - 63.
Vergnerová, O. & J. Vergner (1979): Zkušenosti s chovem tany obecné. - Živa,
Praha, 27 (3): 110 - 111.
Vergnerová, O. & J. Vergner (1977): Dvojí rozmnožení hroznýšovitého hada
Epicrates cenchria maurus. - Akvárium terárium, Praha, 20 (3): 74 - 75.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
16
ZOOlogická zahrada
Text: Jaroslav Forejt
Komodští draci v našich a světových zoo
Z historie draků
Okolo roku 1910 se do Holandska začaly šířit zprávy o strašlivých
dracích, obývající ostrov Komodo. Domorodci tvrdili, že drakům šlehají z úst
dlouhé žluté plameny, ocas mají pancéřovaný a jsou velcí 5 metrů. Několikrát
se snažila Holandská vláda o prozkoumání ostrova, ale lodě nedokázaly u
ostrova zakotvit kvůli mělčině nebo je strhl prudký proud. V roce 1910 stanul
na ostrově poručík Steyn a poprvé mohl spatřit 3 metry dlouhé draky na živo.
Podařilo se mu a jeho mužstvu skolit dva draky a zoologové tak mohli konečně
bezpečně prozkoumat tyto vzácné ještěry. V roce 1912 jej určil Ouwens jako
Varanus komodiensis česky varan komodský. Velmi prozřetelně zareagovala
Holandská vláda na potřebu vzácné draky chránit, když vydala zákon
zakazující lov varanů. Varani se totiž stali vítanou trofejí pro lovce a tak by jistě
nebýt zákona byl tento druh již vymřelý. V současné době musí vývoz varanů
schválit pouze prezident Indonésie.
Varan komodský v pražské expozici
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
17
Varan komodský v zoologických zahradách
První zmínka o chovu varanů komodských v zajetí je známa z roku
1927, kdy byl započat chov v zoo London. Další poznámky jsou vedeny od
roku 1930 ze zoo Antverpy a od roku 1937 v Rotterdamu. První odchov ve
světové zoo byl uskutečněn v roce 1992 v zoologické zahradě Smithsonian
National Zoological Park ve Washingtonu. V evropských zoo se povedl odchov
v zoo Rotterdam, Palmitos , Cehster a zoo Praha.
Do České republiky by dovezen první pár varanů pro zoo Plzeň. Bylo to
v roce 1997, v tu dobu byla plzeňská zoo jednou ze tří evropských zoo, kde se
komodští draci chovali. V Plzni samice úspěšně nakladla svá vejce, ale
inkubace se bohužel nezdařila. V roce 2006 samice uhynula v důsledku
prasklého folikulu. Samec zůstal v expozici sám.
Když v pražské
Leonardo v zoo Plzeň
zoo začala stavba
pavilonu Indonéské
džungle, bylo již jasné,
že velká část expozice
bude sloužit chovu
Komodských varanů.
Pavilon byl proto velmi
dobře přizpůsoben pro
jejich chov a možnost
odchovu. V roce 2004
dostal pan Prezident darem od vlády Indonésie pár mladých varanů, kteří byli
ubytováni právě v tomto pavilonu. Zprvu byli varani chováni tak jako se děje
v ostatních chovech, krmeni byly potkany, slepicemi, morčaty, králíky a to jak
živými tak mrtvými. Dostatek potravy ale způsobuje snižování aktivity varanů.
Proto se zoo Praha rozhodla změnit způsob podávání potravy. V současné
době dostávají jednou za 3-4 týdny polovinu mrtvé kozy či ovce včetně
vnitřností. Tato potrava zůstává v teráriu ještě do druhého dne, kdy se již stává
mírně zavánějící. Je to způsob obživy, kterou varani praktikují i v přírodě.
Přírodní lov velké kořisti probíhá tak, že varan obvykle napadne svou kořist a
pokud ji ihned neusmrtí, tak se toxické sliny dostanou do krevního oběhu a
zvíře během několika dní umírá na otravu. Varan stále zvíře pronásleduje a až
když je mrtvé začíná svou kořist požírat. Tento způsob chovu v zoo napomohl
větší aktivitě zvířat a přispěl jistě i k úspěšnému páření a následnému
odchovu. Po námluvách dne 22. 1. 2007 bylo zjištěno ultrazvukovým
vyšetřením, že samice má již plně vyvinuté pohlavní orgány. Kamerový
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
18
systém odhalil v noci 28. 3. 2007 hrabání samice do betonové podlahy (umělé
kladině odmítla). Povrch podlahy zničila, do hlíny pod ní vyhrabala jamku,
kterou následně zahrabala. Druhý den po dvouhodinovém odkrývání místa
snůšky nalezli ošetřovatelé vejce, překvapením ale bylo, že vejce byla již
těsně před stádiem líhnutí. V umělé líhni se podařilo odchovat tři mláďata
z pěti vajec. Zpětným dohledáním se zjistilo, že samice nakladla svá vejce již
4. 9. 2006. V roce 2009 odchovala zoo dalších 17 mláďat. V roce 2010
bohužel zemřel ve věku osmi let chovný samec. Proto došlo k domluvě
s plzeňskou zoo a byl do Prahy převezen samec Leonardo. Přes tyto
komplikace bylo v roce 2010 odchováno 20 mláďat. Velké překvapení přišlo
ale v roce 2011, kdy pražská zoo potvrdila partenogenní způsob
rozmnožování u varanů komodských. Ze dvou snůšek se v březnu a srpnu
vylíhlo dalších 7 mláďat, u kterých bylo prokázáno, že pocházejí z vajec, které
samec neoplodnil. Samec Leonardo se totiž k páření kvůli svému vysokému
věku příliš nemá. Šestá snůška se v současné době inkubuje v inkubátoru.
Dvě mláďata z odchovů již putovali zpět do Plzně do expozice AKVA-TERA
na náměstí.
Líhnutí varana komodského
archiv ZOO Praha
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
19
Partenogeneze u varanů komodských
V roce 2006 přišla Londýnská zoo s úžasnou novinkou, snůšku, kterou
snesla 10ti letá samice, neoplodnil samec, z vajec se vyklubala mláďata a vše
nasvědčovalo, že se jednalo o partenogenezní oplodnění při kterém jsou vejce
oplodněna i bez nutnosti kopulace se samcem. Tuto zprávu přinesla již dříve
zoo ve Velké Británii, kdy samice po 2,5 letech po oddělení samce nakladla
oplodněná vejce. Domněnka o partenogenezi se ale svedla spíše k teorii, že
se jednalo o zadržení sperma ve spermatickém váčku. Celou hádanku utvrdila
pražská zoo, když v roce 2011 úspěšně odchovala dvě snůšky, jež nebyly
oplodněné samcem. Je tak velkým úspěchem, že se chov, který nemá
v České republice tak dlouhou tradici stal článkem ve výzkumu celosvětovém
a pomohl tak k rozluštění této hádanky.
V současné době je Pražská zoo nejúspěšnější zoo na světě v počtu 6ti
snůšek a patří mezi nejlepší v počtu odchovaných mláďat. Tyto úspěchy
musíme považovat za velmi důležité i z hlediska zachování samotného druhu.
Na procházce Indonéskou džunglí
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
20
Významné informace
Systematika
Výskyt
Třída plazi, řád šupinatí, čeleď varanovití.
Sušší oblasti, lesní porosty, skalní masivy ostrovů
Komodo, Flores, Montang, Padar.
Velikost
Maximální velikost 3,5 m, průměrná délka 2,5 m, váha
až 100 kg. Mláďata měří po vylíhnutí 43 cm a váží 100120 g.
Rozmnožování Samice snáší okolo 5-40 vajec dlouhých okolo 10 cm
s váhou až 280g. Vejce zahrabává do vyhloubené
jamky. K líhnutí dochází za 7-8 měsíců. Bylo dokázáno
partenogenezní rozmnožování.
Potrava
V přírodě se živí zejména mršinami, ale díky své
rychlosti běhu a síly dokáže ulovit i živá zvířata.
Rychlost
Při běhu varani vyvinou rychlost až 14-18 Km/h.
Čich
Díky svému dlouhému jazyku dokáže zaznamenat
pachy na vzdálenost až 10km
Teplota
Obývají oblasti s teplotou přes 35°C.
Životní rytmus Varani tráví den až 12 ti hodinovým spánkem, po
nažrání tráví potravu i jeden měsíc.
Jedovatost
Díky bakteriím v ústech se stává kousnutí, krom síly
v čelistech, nebezpečné i otravou krve. Poslední dobou
se spekuluje i o výskytu dvou jedových žláz ve spodní
čelisti.
Ochrana
Varan komodský je chráněn indonéskou vládou, je
uveden v knize ohrožených druhů, zařazen do skupiny
CITESI, chov v zajeté monitoruje Evropská záchovný
program EEP.
Populace
C přírodě je odhadovaná populace cca 5000 jedinců
z čehož je asi jen 600 chovných samic.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
21
Veterinární problematika
Text: MVDr. Lucie Zicháčková
Foto: Jaroslav Forejt
Posthibernační anorexie u želv
Cílem každého chovatele by Testudo hermanni
měl být dlouhý a spokojený život
jeho svěřenců - klíčem k úspěchu
je
co
nejlepší
napodobení
přirozeného životního rytmu a
prostředí pro daný druh. Nedílnou
součástí života některých plazů je
tzv. hibernace neboli zimní spánek,
který jim pomáhá přežít chladnou
část roku. Tento proces v přírodě
představuje také jakési selekční
síto, pomocí něhož jsou vyřazeni
méně zdatní jedinci. U zvířat chovaných v zajetí se snažíme úhynům předejít,
proto bychom želvy na zimní spánek měli co nejlépe připravit a následně
pečlivě hlídat jejich zdravotní stav. Syndrom posthibernační anorexie, tedy
nechutenství následující po zimním spánku, je závažná komplikace, která
může mít fatální následky. Tímto syndromem trpí u nás běžně chované
suchozemské druhy želv, jako jsou Testudo hermanni, Testudo graeca nebo
Agrionemys horsfieldi.
Zimování želv
V první řadě je nutno zmínit, že zimování není pro želvu nutností, takže
pokud si nejste jisti zdravotním nebo výživným stavem své želvy, nezimujte. U
méně zkušených chovatelů by riziko hibernace neměly podstupovat želvy
mladší 3-4 let, zcela bychom měli vyloučit želvy staré, podvyživené nebo
nemocné. Impulzem pro přípravu k zimnímu spánku je zkracující se denní
osvit a pokles denních i nočních teplot. Na konci léta by želva měla mít
maximální tukové zásoby a v období od září do října postupně omezovat
příjem potravy. V této době je také vhodné zakročit proti parazitům. Na
samotné zimování jedince připravíme koupelemi podporujícími vyprázdnění
střev a nejméně dvoutýdenní hladovkou, ponecháme neomezený přístup k
vodě. Pro zdravou, dobře živenou želvu chovanou přes léto venku je ideální,
když zazimování necháme na přírodě a až s nástupem mrazů ji přesuneme do
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
22
prostředí o teplotě 4-10°C (nižší teplota m ůže způsobit nekrózu tkání, při vyšší
organismus zbytečně rychle spotřebovává zásoby). Zimujeme po dobu 2-4
měsíce - dle stavu želv, jejich hmotnost by neměla klesnout o víc než 6-7 %
(pokles o 20 % bývá smrtelný).
Náročné období po probuzení
Po probuzení ze zimního spánku procházejí želvy kritickým obdobím. V
krvi mají zvýšený obsah močoviny a kyselina močové, naopak trpí
nedostatkem glukózy a tekutin. Pokud je želva v pořádku, měla by se napít do
dvou dnů po probuzení a do týdne začít přijímat potravu. Pokud se tak
nestane, mluvíme o posthibernační anorexii. K dalším příznakům patří
neochota k pohybu a zavřené nebo zapadlé oči. Špatný výživný stav je patrný
z nízké hmotnosti a hubenosti končetin. Celkové oslabení organismu vede k
poklesu počtu bílých krvinek, snížené obranyschopnosti a želvy často trpí
infekcemi, kterým by se jinak bez obtíží ubránily. Nejčastěji bývají postiženy
horní cesty dýchací, objevuje se hleno-hnisavý výtok z nozder a očí.
Jak želvě pomoci
pomoci
V první řadě je nezbytné zajistit příjem tekutin, které umožní vyplavení
odpadních látek z organismu. Malá miska s vodou je často nedostačující.
Pokud se z ní želva odmítá napít, použijte box nebo mísu s mírně vlažnou
vodou, kam želvu umístíte. Tím také podpoříte vyprázdnění močového
měchýře. Pozor, voda nesmí zasahovat nad nozdry zvířete!
Dalším důležitým faktorem pro nastartování metabolismu je teplota. Po
probuzení se z jater vyplavuje zásobní látka glykogen, ze kterého čerpá
organismus energii do prvního příjmu potravy. Pokud však želva krmení
odmítá, zásoba glykogenu se rychle spálí. Želvy začínají aktivovat při cca
10°C, brzo po tom by jim m ělo být umožněno ohřát se na cca 20°C s možností
vyhřát se až na 30°C. Je to velmi d ůležité pro aktivaci zažívacího systému.
Nízká teplota v kombinaci se sníženou aktivitou (popř. s nevhodnou potravou)
může vést k ucpání střev, proto je nutné sledovat, zda se želva vyprázdnila.
Jako první krmení můžeme nabídnout chuťově atraktivní, energetické a
šťavnaté krmivo - např. okurek, rajče, hlávkový salát. Ideální jsou mladé listy
pampelišky. Pokud želva několik dní nabízenou potravu odmítá, můžeme jí
podat slabý roztok glukózy, která krátkodobě pokryje energetické nároky
organismu. Jestliže se ani pak nepodaří želvu rozkrmit, je načase vyhledat
specializovanou pomoc.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
23
Kdy navštívit veterináře
Pokud se stav želvy po probuzení nezlepšuje, s návštěvou veterináře
neotálejte. Rozhodně je potřeba pomoci želvě, která přes zimu neúměrně
zhubla (nad 10 % tělesné hmoty), byla vystavena teplotám pod bodem mrazu,
více než 2 dny po probuzení se odmítá napít anebo po týdnu odmítá potravu.
Mezi další varovné příznaky patří odmítání pohybu, nezájem o okolí a přivřené
oči. U želv oslabených posthibernační anorexií se často objevují infekce
dýchacího traktu - navenek se manifestují výtokem z očí či nozder (tzv. runny
nose syndome), popř. obtížným dýcháním. A jak bude veterinář postupovat?
Nejprve se vyptá na údaje o pacientovi - stáří, jiné zdravotní obtíže, způsob
chovu, vše o proběhlém zimování (délka, teplota), postup probouzení, popis
obtíží, popř. zahájená léčba. Následovat bude kompletní klinické vyšetření a
další specializovaná vyšetření např. krve, moči. Zvolená terapie
bude rozdílná dle výsledků testů,
nejspíše půjde o rehydrataci, přísun
živin sondou nebo injekčně a léčbu
přidružených infekcí. Podle stavu
pacienta
bude
v
některých
případech vhodná hospitalizace - v
ideálním prostředí pod neustálým
dozorem se želva rychleji zotaví.
Testudo hermanni
Závěrem
Zimování je proces, který je pro želvu prospěšný, zvyšuje její vitalitu,
prodlužuje jí život a pomáhá nastartovat reprodukci. Zároveň však jde o
poměrně náročné období, které bez úhony prožije jen želva v dobré kondici v
rukou poučeného chovatele. Proto pokud si nejste jistí zdravotním a výživným
stavem své želvy nebo podmínkami pro úspěšné zimování, vše si pečlivě
prostudujte, popřípadě se poraďte se zkušenějším chovatelem nebo
specializovaným veterinářem. Nemáte-li možnost vytvořit vhodné prostředí pro
hibernaci nebo se obáváte, že želva nepřežije, nezimujte ji.
Literatura:
Knotek Z. a kol., 1999: Nemoci plazů, ČAVLMZ, 276 stran
http://www.tortoisetrust.org/articles/hib.html
http://www.britishcheloniagroup.org.uk/testudo/v6/v6n1mcarthur.htm
http://www.euzelva.cz/clanky/zimovani_odzimovani-zelvy.html
http://www.svet-zelv.cz/index.php/obecne-informace-chov-zelv/38-obecneinformace/132-zimovani
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
24
Terarijní atlas
Scink gerarrdův - Hemisphaeriodon gerrardii
Výskyt: Tento scink se vyskytuje ve východní části Austrálie, obývá nízkou
vegetaci lesů a luk. Někdy ji můžeme spatřit i na nižších keřích. Dříve byla
řazena mezi tilikvy.
Velikost: Dorůstá až 45cm. Ocas tvoří více jak polovinu celkové velikosti.
Potrava: Tento scink je specializovaný převážně na hlemýždě. Někdy pozře i
dešťovky. Ostatní potravu odmítá. Mláďatům dáváme malé pásovky, nebo
čerstvě vylíhlé hlemýždě zahradní. Na zimu je nutné si nasbírat dostatek
hlemýžďů a zamrazit je. Vhodné je také krmit africkými oblovkami, které se
v domácím chovu dobře množí.
Terárium: Pro skupinku scinků 1,2-3 postačuje terárium 100x40x40cm
(DxŠxV). Může být i vyšší jelikož rádi šplhají po silnějších kmenech, které do
terária zapříčíme. Na dno dáme vyšší vrstvu lignocel nebo rašeliny míchané
s pískem. Vhodné je položit na dno ploché kusy kůry, pod které se schovávají.
Miska s vodou je samozřejmostí. Vyhříváme žárovkou na lokální teplotu 30°C
v ostatní části ubikace postačuje 25°C. V zimních m ěsících vytváříme 2
měsíce klid při teplotě okolo 17°C.
Rozmnožování: Samice rodí jednou ročně 10-20 mláďat. Mláďata jsou veliká
okolo 8 cm.
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
25
Terarijní atlas
Epicrates cenchria cenchria - Hroznýšovec duhový
Výskyt: Hroznýš duhový se vyskytuje na velké části Jižní Ameriky. Zejména
v povodí Amazonky a Orinoka. Brazílii, Kostarice, Argentině, Kolumbii. Obývá
zem i nízké keře tropického pralesa a je nacházen i v močálech.
Velikost: Jedná se spíše o menšího hroznýše dorůstajícího běžně okolo 1,5
metru. Maximální velikost je udávána 2,1m.
Potrava: Požírá veškeré drobné savce a ptáky. V teráriu patří mezi potravu
nejčastěji myši a potkani.
Terárium: Pro pár hroznýšů je vhodné terárium veliké minimálně
100x50x70cm (DxŠxV). Vybavení tvoří rašelina či lignocel a polovinu dna
terária je vhodné vystlat rašeliníkem, který udržujeme stále vlhký. Nad
„suchou“ část terária umístíme vyhřívací žárovku. Toto místo vyhříváme na
30°C ostatní část terária na 25°C. Mezi st ěny vzpříčíme kořen nebo silnější
větev, po které hadi rádi šplhají.
Rozmnožování: Samice rodí po 100-130 dnech březosti 10-25 mláďat,
velkých 30-40cm. Mláďata díky své velikosti požírají již myší skákavky. Při
častém krmení rostou velmi rychle.
Poznámka: na fotografie je poddruh E.c.maurus
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
26
Roční průměrná teplota a vlhkost na lokalitě:
Amapá, Brazílie, průměrná nadmořská výška 242m
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
27
Fotografie
Pogona vitticeps (AHL, 1926)
©REPTILmagazín 3/2012
je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele
28
Download

zde - Teramagazin