Premiéry 25. 10. a 2. 11. 2013
RUSALKA
Antonín Dvořák
Antonín Dvořák
RUSALKA
LÍVIA OBRUČNÍK
VÉNOSOVÁ
VĚRA LIKÉROVÁ
PETRA VONDROVÁ
JIŘÍ PŘIBYL
GABRIELA KOPPEROVÁ
LENKA PAVLOVIČ
ANTONÍN DVOŘÁK: RUSALKA
„...Osobně bych byl značně na pochybách, kdybych se měl rozhodnout pro
jednu ze tří Dvořákových posledních symfonií. Ale Rusalku, jako královnu
Dvořákových oper, bych označil bez sebemenšího zaváhání. Myslím, že po
hudební stránce nemá toto dílo ani nejmenší chybičku. Je hluboce cítěné
a působí silou pravdivosti. Na nic si nehraje, nijak se nestylizuje, je to hudba
srdce. Dotkne se všech aspektů lidské přirozenosti – lásky, touhy, vášně,
zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém
oblouku, že se až tají dech...“
Jiří Bělohlávek
Antonín Dvořák byl v polovině 90. let slavným a uznávaným
skladatelem. A to nejen u nás, ale i v zahraničí. Měl za sebou úspěchy
v Anglii, pobyt ve Spojených státech a po návratu z Nového světa
se mu doma dostalo mnoho jak společenských, tak profesionálních
ocenění. Byl na vrcholu své kariéry a zbývalo mu devět let života.
V roce 1896 napsal čtyři symfonické básně podle balad Karla Jaromíra Erbena, v následujícím roce dokončil Píseň bohatýrskou
a revidoval operu Jakobín a od roku 1898 se už věnoval pouze
tvorbě operní. Vznikla tři díla: Čert a Káča (dokončena 1899),
Rusalka a Armida (dokončena 1903). Z této trojice a vlastně ze všech
Dvořákových oper je jednoznačně nejznámější a nejoblíbenější právě
Rusalka. Tato lyrická pohádka, jak ji Dvořák nazval, je výjimečné dílo
a to hned z několika důvodů.
Tím prvním z nich je libreto, přesněji řečeno jeho kvalita.
Často bývá zmiňováno, že Dvořák neměl štěstí na dobrá libreta (mezi
operními skladateli rozhodně nebyl výjimkou). V tomto ohledu je text
Jaroslava Kvapila skutečně výjimečný. Kvapil měl v době práce na
libretu již s tímto žánrem zkušenosti – např. na jeho text napsal operu
Debora Josef Bohuslav Foerster. V Rusalce vytvořil jedno z nejkvalitnějších českých libret, výsostně lyrické, poetické a velmi originální.
Ačkoliv sám Kvapil později tvrdil, že libreto psal „nevěda
pro koho“, z dochované korespondence vyplývá, že si jej u něj ob-
jednal skladatel Alois Jiránek působící na Ukrajině. Kvapil si však
pravděpodobně v průběhu práce uvědomil, že libreto, které píše
by nerad poslal „na nejistou adresu“, a ještě před dokončením text
nabídl Oskaru Nedbalovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi, Karlu
Kovařovicovi a Josefu Sukovi. Nikdo z nich však o libreto neprojevil
zájem. Pravděpodobně v průběhu března pak bylo prostřednictvím
ředitele Národního divadla F. A. Šuberta libreto nabídnuto Dvořákovi
a v dubnu na něj skladatel začal komponovat svou novou operu.
Druhým a zásadním důvodem výjimečnosti Rusalky je
její hudba. Partitura, kterou Dvořák vytvořil, zaujímá i v kontextu
jeho vlastního díla zcela mimořádné postavení. Je velmi moderní,
najdeme tu až impresionistické prvky a velmi odvážné harmonické
postupy. Dvořákova hudba je dokonale promyšlená, strukturálně
dosti složitá stavba, ovšem vyznění je naprosto přirozené. Orchestr
jako by byl v této opeře další jednající postavou, často je to on, kdo
„vypráví“ děj, jeho role je zcela zásadní.
Třetím důvodem výjimečnosti Rusalky, především
z dnešního pohledu, je dvojakost jak libreta, tak hudby, zvláštní
situace, kdy se oběma autorům podařilo vytvořit dílo na jednu
LENKA PAVLOVIČ
PETRA VONDROVÁ
JIŘÍ KUBÍK
GABRIELA KOPPEROVÁ
BLANKA ČERNÁ
RICHARD SAMEK
KATEŘINA ŠMÍDOVÁ
OLDŘICH KŘÍŽ
BARBORA PERNÁ
KATEŘINA JALOVCOVÁ
VĚRA POLÁCHOVÁ
ANTONÍN DVOŘÁK RUSALKA
Osoby a obsazení
Lyrická pohádka o třech dějstvích
Libreto ................................................... Jaroslav Kvapil
Dirigent .................................................
Režie ......................................................
Scéna .....................................................
Kostýmy ................................................
Sbormistr...............................................
As. režie .................................................
Pohybová spolupráce ...........................
Hudební příprava .................................
TOMÁŠ ČERNÝ
LUCIE HÁJKOVÁ
František Babický
Martin Otava
Ján Zavarský
Aleš Valášek
Josef Zadina
Jana Ottová
Marika Hanousková
Maxim Biriucov
Tatiana Drybas
Vodník ................................................... Jiří Přibyl
Pavel Vančura
Princ ....................................................... Tomáš Černý
Richard Samek
Tomáš Sup (studijní úkol)
Rusalka .................................................. Gabriela Kopperová
Livia Obručnik-Vénosová
Věra Poláchová
Ježibaba ................................................. Blanka Černá
Kateřina Jalovcová
Petra Vondrová
(studijní úkol)
První žínka ............................................. Lenka Pavlovič
Vanda Šípová
Druhá žínka ........................................... Gabriela Kopperová
Barbora Perná
Třetí žínka .............................................. Petra Vondrová
Alžběta Vomáčková
Lovec, Hajný ......................................... Oldřich Kříž
Jiří Kubík
Cizí kněžna ............................................ Lucie Hájková
Kateřina Šmídová
Kuchtík .................................................. Lenka Pavlovič
Barbora Perná
orchestr, sbor a balet DFXŠ
Inspice ................................................... Marian Mičjar
Nápověda .............................................. Alena Režná
přestávky po 1. a 2. dějství
Premiéry 25. října a 2. listopadu 2013 v Šaldově divadle.
ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ
PAVEL VANČURA
SLOVO REŽISÉRA
stranu „české“, tedy odpovídající tehdejším požadavkům na operu
jako národní útvar, na druhou stranu však této snaze nepodřídili
vše a Rusalka zůstala operou s nadnárodní srozumitelností a také,
na rozdíl například od Prodané nevěsty, s nadnárodní popularitou.
Zajímavá a v té době pochopitelná je Kvapilova snaha zařadit své
libreto na zahraniční náměty (za ten hlavní se považuje pohádka
Malá mořská víla Hanse Christiana Andersena, dále je to povídka
Undine německého básníka Friedricha de la Motte Foqué a drama
Gerharta Hauptmanna Potopený zvon) do rámce české pohádky.
„Přes různé motivy starší a nikoli výlučně domácí je v mé pohádce
dosti živlu lidově českého, a duchem i formou její zúmysl a chtěl jsem
se přimknouti k nepřekonatelnému vzoru naší ballady, k Erbenovi.“
Je ovšem zřejmé, že Kvapil nevycházel jen z Erbenovy poetiky,
ale v libretu jsou jasně patrné vlivy symbolismu a dekadence. Ať už je
to lovcova píseň o lani, díky Dvořákovi rámující celou operu, Princova
láska k „vidině“, k přeludu, od které skrze polibek nakonec přijímá
smrt, je zde mnoho momentů čerpajících z poetiky tak typické pro Fin
de siècle. Rusalka, prokomponovaná opera plná příznačných motivů je
zcela moderní, velmi zvláštní a stále fascinující česká pohádka…
[ S využitím informací z webu www.antonin-dvorak.cz ]
Lidská vůle se snaží prosadit se a zvěčnit své lidské ego
v trvalé hodnoty. Člověk staví pyramidy, vtiskuje svoje představy
a zručnost do kamene, pro věčnost přetváří přírodu. Ale představa
lidské věčnosti je mnohem kratší než ta skutečná věčnost od věků
do věků. Člověk přírodu zraní, sváže, ale nakonec příroda pohltí
člověka i jeho dílo, které se propadne do jejích hlubin, stejně jako
se Princ propadá do bažiny. I opera Rusalka, toto geniální lidské
dílo, jednou někde zmizí, třeba až nakonec s celým lidstvem. Co
se mi na ní nejvíc líbí? Všechno. Právě ty dvě roviny pohledů na
věčnost. A zvláště to, že Princ poznává rozdíl mezi zamilovaností,
vášní a nakonec skutečnou láskou. A protože bez lásky už nechce
žít, volí raději smrt.
Rusalka je jedno z nejtěžších českých děl pro českého
režiséra. Jsme ovlivněni tradicí, znalostí té opery, pochopením
naší skutečné české mentality (proto třeba na rozdíl od Němců či
Rakušanů nepovažujeme výstupy Hajného a Kuchtíka za nemístnou komickou vložku). Pro mě existuje jediná převratná a přitom
geniální inscenace Rusalky – ta od Davida Pautneyho. Jakoby se
režisér totálně zbláznil. Ale on ve své genialitě dílu slouží a vykládá je jinak. Funguje to a navíc – přesto, že vše je koncepčně,
racionálně vymyšlené – je celá inscenace plná citů. To je geniální.
Mnozí režiséři se snažili být stejně originální, ale z jejich práce
byla vidět právě především ta snaha.
Proto nechci ohýbat operu přes koleno jako pruty,
které se vší silou necitlivosti brání. Chci ji poctivě vyložit, chci
přistoupit na zákony tohoto světa iluzí, symbolů, živlů, pochopit,
kdo je třeba Ježibaba, která dovede stvořit a dovede bořit, dá
vzniknout životu, jakou má moc když se směje Vodníkovi – pánu
vodní říše… kdo je Rusalka, její sestřičky, Vodník, kdo jsou lesní
žínky, co nám o tom zjevně a přitom pro mnohé nezřetelně říkají
o svém díle svými slovy a svou hudbou autoři. Chci společně
s výtvarníky a pěvci na jevišti vytvořit těkavý, impresionistický
svět barev, světel a stínů, který má své přísné zákony, na které
doplatí ten, kdo se jim vzpírá. Pochopit za jeden večer to, co
lidstvo stále nechápe po celé generace. Lidstvo, které si myslí, že
svou vůlí spoutá a přetvoří přírodu, že ji může beztrestně a bez
hranic využívat.
Naše Rusalka tedy bude řekněme tradiční. Rád bych, aby
byla poctivá a upřímná, křehká a citlivá. A také svá. Rád bych,
aby se nám podařilo kromě jasných hereckých vztahů vytvořit
originální, vlastní výtvarný svět, poetický, barevně i tvarově
stylizovaný. V tom by měla být naše Rusalka jiná od ostatních
tradičních inscenací této nádherné opery, kterou máme tak rádi.
Věřím, že tímto přístupem si zachováme přízeň našich diváků
střední i starší generace, ale současně získáme zájem o operu jako
takovou především u mladého diváka.
Druhé dějství
Na zámku se chystá svatba, ale zdá se, že Rusalka není
místními vítána, kuchtík a hajný cítí, že je jiná než oni. Mezi
svatebními hosty je i krásná cizí kněžna, jejíž živočišná smyslnost
je v příkrém kontrastu k Rusalčině tiché něze. Kněžna prince
nemiluje, ale její sebestřednost a ješitnost ji nutí k boji o jeho
přízeň. Princ je zoufalý, vyčítá Rusalce, že se mu nechce oddat
jako žena. A tak snad z trucu snaží se Rusalku vyprovokovat tím,
že se dvoří kněžně. Vodník smutně přihlíží, jak se Rusalka trápí.
Začíná zahradní ples. Rusalka se snaží získat prince zpět, ale
princ je zatvrzelý a věnuje svou přízeň před všemi hosty pouze
kněžně. Vodník odvádí Rusalku ze zámku a proklíná prince.
Vyděšený princ hledá záchranu u kněžny. Ta jej ale s opovržením
odmítne.
Martin Otava, ředitel DFXŠ
Třetí dějství
DĚJ OPERY
První dějství
Na palouku u jezera tančí v noci při měsíci lesní žínky
a laškují se starým vodníkem. Jediný, kdo se neveselí, je Rusalka. Touží stát se člověkem, mít lidské tělo a duši, aby mohla probudit lásku v neznámém, který se sem při lovu chodí koupat do
jezera. Rusalka nedbá vodníkova varování a vyhledá Ježibabu.
Ta jí přičaruje lidskou duši i tělo za velkou odměnu: Rusalka musí
obětovat svůj průsvitný vodní šat a svůj hlas. Ještě těžší je další
podmínka: nepodaří-li se němé Rusalce udržet si lásku člověka,
bude prokleta žít v hlubině a její vyvolený se stane obětí jejího
prokletí. Rusalka se nedá odradit a sotva se v lese setká s princem,
získá si svoji krásou jeho srdce. Princ si ji odvede na zámek.
Rusalka o samotě truchlí u jezera. Znovu vyhledá
Ježibabu, ráda by se vrátila ke svým sestrám. Bylo by to možné,
ale podmínka je příliš krutá: Rusalka, která prince stále miluje,
by musela prokletí živlů smýt jeho vlastní krví. Rusalka raději
volí svůj nešťastný úděl – stát se bludičkou, jen aby princ mohl
žít ve štěstí. Netuší, že její oběť je marná. Princ, prokletý vodníkem, onemocněl. Kuchtíka a hajného, kteří přišli k Ježibabě
pro lék, vodník vyžene. Princ se jako v mátohách vrací do lesa
na místo, kde se kdysi poprvé setkal s Rusalkou. Pochopil, co
je pravá láska. Pochopil, že bez Rusalky nemůže žít. Prosí ji za
odpuštění a z vlastní vůle hledá v jejím náručí smrt – pomalu
se propadá do hlubin. Opera končí velkým zpěvem Rusalčina
odpuštění.
Technická spolupráce
Light designer ...................................... Pavel Hejret
Svítí ....................................................... Luboš Udržal
Jaroslav Němec
Štychy ................................................... Jaruška Müllerová
Maruška Abrhámová
Dagmar Loubová
Hanička Mazánková
Vedoucí zvukař ..................................... Miloš Vondráček
Zvukař ................................................... Viktor Beneš
Jevištní mistr ......................................... Jan Kocourek
Vedoucí rekvizit ................................... Danuše Klosová
Rekvizity ............................................... Zuzana Borodinová
Vlásenky ............................................... Iva Šebelíková
Vedoucí výroby scénických kostýmů .... Taťána Hrustinczová
Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory.
© 2013 / cena 23 Kč / náklad: 1 200 ks
Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární,
audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9.
ředitel: MgA. Martin Otava
šéf opery: Martin Doubravský
grafika: Pavel Dušek
fotografie: Petr Zbranek
SBOR DFXŠ
Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec.
Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory
Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR.
www.saldovo-divadlo.cz, www.evstupenka.cz
GABRIELA KOPPEROVÁ
ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ
VANDA ŠÍPOVÁ
partneři představení
Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti Rengl
www.saldovo–divadlo.cz
Download

rusalka program pred.. - Divadlo FX Šaldy