Látka a těleso
Všechna tělesa kolem nás jsou vytvořena z různých druhů látek, např. okno ze skla, stůl ze
dřeva atd.
Látky se skládají z atomů, které jsou složeny z jádra (obsahuje protony a neutrony) a
elektronového obalu.
Atomy se pak nejrůznějším způsobem spojují a vytvářejí molekuly.
Pevné látky s pravidelným uspořádáním atomů nazýváme krystalické, látky s nepravidelným
uspořádáním atomů amorfní.
U látek určujeme některé vlastnosti jako je pevnost, tvrdost, křehkost, tvárnost a pružnost.
Hustota
Hustota látky udává, jaká je hmotnost jednoho metru krychlového této látky.
Značí se: ρ (ró)
Jednotka: kg/m3, g/cm3
Výpočet: ρ = m / V
m – hmotnost tělesa
V – objem tělesa
Pevné skupenství
Atomy a molekuly jsou v pevné látce těsně u sebe v téměř stálých polohách, kolem kterých
kmitají.
Kapalné skupenství
Atomy a molekuly jsou v kapalných látkách také téměř u sebe, ale mohou se v celém objemu
volněji pohybovat.
Plynné skupenství
Atomy a molekuly jsou v plynných látkách daleko od sebe a mohou se v celém objemu volně
pohybovat.
Změny skupenství látek
TÁNÍ
pevná látka
VYPAŘOVÁNÍ
kapalina
TUHNUTÍ
plyn
KONDENZACE
Pohyb
Pohybem se rozumí změna polohy tělesa vzhledem k jinému tělesu. Křivka, kterou při pohybu
těleso opisuje, se nazývá trajektorie.
Podle tvaru trajektorie dělíme pohyb na:
- přímočarý (trajektorií je přímka)
- křivočarý (trajektorií je křivka)
- posuvný (trajektorie všech bodů tělesa má stejný směr)
- otáčivý (trajektorie všech bodů tělesa má tvar kružnice)
Dráha
Značí se: s
Jednotka je: m (metr)
Výpočet: s = v . t
v – rychlost tělesa
t - čas
Dráha je délka trajektorie tělesa.
Rovnoměrný pohyb
Rychlost rovnoměrného pohybu má stále stejnou velikost, za stejnou dobu urazí těleso vždy
stejnou dráhu.
Rychlost
Značí se: v
Jednotka: km/h, m/s
Výpočet: v = s / t
s – dráha pohybu
t - čas
(úprava vzorečku: výpočet času t = s /v
výpočet dráhy s = v . t)
Nerovnoměrný pohyb
Rychlost pohybu nemá stálou velikost, těleso za stejnou dobu urazí různou dráhu.
Průměrná rychlost
Průměrnou rychlost nerovnoměrného pohybu vypočítáme, když dráhu pohybu dělíme
příslušnou dobou pohybu.
Výpočet:
vp = s / t
s - celková dráha pohybu
t - celkový čas
Síla
Je to fyzikální veličina, která popisuje vzájemné silové působení těles nebo silové působení
polí na těleso.
Značí se: F
Jednotka: N (newton)
Účinky síly:
- těleso se působením síly uvádí do pohybu nebo zastavuje
- působením síly se mění rychlost pohybu tělesa
- působením síly se mění směr pohybu tělesa
- působením síly se mění tvar tělesa (deformace)
Gravitační síla
Gravitační silou na sebe působí každá dvě tělesa s nenulovou hmotností. Tato síla působí ve
směru spojnice těles a je vždy přitažlivá. Velikost gravitační síly závisí na hmotnosti tělesa
(s rostoucí hmotnosti se gravitační síla zvětšuje) a na jejich vzdálenosti (s rostoucí vzdáleností
se gravitační síla zmenšuje).
Gravitační síla Země Fg je síla, kterou Země působí na tělesa ve svém okolí.
Značí se: Fg
Jednotka: N (newton)
Výpočet: Fg = m . g
m – hmotnost tělesa
g – gravitační zrychlení (g = 10 N/kg)
Tlaková síla
Je síla, kterou působí jedno těleso na druhé kolmo na jeho plochu. Tlaková síla o stejné
velikosti může vyvolat různé deformační účinky podle toho, jak veliká je plocha na kterou
působí. Čím je plocha větší, tím jsou deformační účinky síly menší.
Třecí síla
Působí na tělesa, která po sobě kloužou. Vzniká tedy při vzájemném pohybu dvou
dotýkajících se těles. Třecí síla působí vždy proti směru pohybu tělesa, závisí na hmotnosti
tělesa a drsnosti dotýkajících se ploch.
Odporová síla
Je síla, kterou působí okolní prostředí na pohybující se těleso. Odporová síla působí proti
pohybu tělesa. Velikost odporové síly závisí na tvaru tělesa, jeho rychlosti a na prostředí, ve
kterém se pohybuje.
Newtonovy pohybové zákony
První Newtonův zákon – zákon setrvačnosti
Jestliže na těleso nepůsobí jiná tělesa silou, nebo jsou-li síly působící na těleso v rovnováze,
setrvává těleso v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.
Druhý Newtonův zákon - zákon síly
Jestliže na těleso působí síla, mění se jeho rychlost (těleso se pohybuje buď zrychleně, nebo
zpomaleně). Čím větší síla na těleso po určitou dobu působí, tím je změna jeho rychlosti větší.
Naopak čím větší je hmotnost tělesa, tím je změna jeho rychlosti menší.
Třetí Newtonův zákon - zákon akce a reakce
Působí-li jedno těleso na druhé silou, působí i druhé těleso na první stejně velkou silou
opačného směru. Síly vzájemného působení současně vznikají a zanikají, každá síla však
působí na jiné těleso.
Energie a práce
Práce
Značí se: W
Jednotka: J (joule)
Výpočet: W = F . s
F – síla
s – dráha
Těleso
leso nebo pole koná práci, jestliže působí
p
silou na jiné těleso a přemi
řemisťuje ho po určité
dráze. Směr pohybu a působící
sobící síly musí být vždy stejné.
Výkon
Značí se: P
Jednotka: W (watt)
Výpočet: P = W / t
W – práce
t – čas
Výkon je určen
en podílem práce a času, za který byla práce vykonána.
Energie
Značí se: E
Jednotka: J (joule)
Energie je schopnost tělesa
lesa konat práci. Konáním práce dochází ke změně
změ (zvýšení nebo
snížení) energie.
Pohybová (kinetická) energie
Značí se: Ek
Jednotka: J (joule)
Výpočet: Ek = ½ . m . v2
m – hmotnost
v – rychlost
Každé pohybující se těleso
leso má pohybovou energii. Ta závisí na jeho rychlosti a hmotnosti.
hmotnost
Čím má těleso větší
tší hmotnost a rychlost, tím větší
v
má pohybovou energii.
Polohová energie
Značí se: Ep
Jednotka: J (joule)
Výpočet: Ep = m . g . h
m - hmotnost
g - gravitační zrychlení (g = 10 N/kg)
h – výška
Polohová energie tělesa
lesa souvisí s jeho polohou v silovém poli (např.
ř. v gravitačním poli
Země). Čím
ím výše zvedneme těleso nad zem, tím větší
v tší polohovou energii získá.
Vnitřní energie
Vnitřní energie tělesa je souhrnem všech energií částic, ze kterých se těleso skládá. Vnitřní
energii tělesa můžeme zvýšit nebo snížit tepelnou výměnou nebo konáním práce.
Teplota
Značí se: t
Jednotka: °C
Teplota je fyzikální veličina popisující stav vnitřní energie tělesa. Čím větší je teplota tělesa,
tím větší je i jeho vnitřní energie.
Vlastnosti kapalin a plynů
Pascalův zákon (tlak v kapalině)
Tlak vyvolaný vnější silou působící na povrch kapaliny je v každém místě kapaliny stejný.
Značí se: p
Jednotka: Pa (pascal)
Výpočet: p = F / S
F – síla
S – plocha
Hydrostatický tlak
Hydrostatický tlak je vyvolán působením gravitační síly na kapalinu.
Značí se: ph
Jednotka: Pa (pascal)
Výpočet: Ph = h . ρ. g
h – hloubka
ρ – hustota
g - gravitační zrychlení (g = 10 N/kg)
Atmosférický tlak
Atmosférický tlak je vyvolaný působením gravitační síly na atmosféru (horní vrstvy
atmosféry působí na spodní). Proto se s rostoucí nadmořskou výškou atmosférický tlak
zmenšuje. Normální atmosférický tlak je Pa = 101 325Pa.
Značí se: Pa
Jednotka: Pa (pascal)
Archimédův zákon
Těleso ponořené do kapaliny je „nadlehčováno“ vztlakovou silou, která se rovná svou
velikostí tíze kapaliny vytlačené tělesem.
Značí se: Fvz
Jednotka: N (newton)
Výpočet: Fvz = V . ρk . g
V – objem ponořené části tělesa
ρk – hustota kapaliny
g - gravitační zrychlení (g = 10 N/kg)
Pokud je hustota tělesa větší než hustota kapaliny, pak se těleso potopí.
Pokud je hustota tělesa stejná jako hustota kapaliny, pak se těleso vznáší.
Pokud je hustota tělesa menší než hustota kapaliny, pak tělesa plove.
Světelné jevy
Světlo
Světlo
tlo je elektromagnetické záření
zář
o vlnové délce 400 – 700nm. Ve stejnorodém prostředí
prost
se
šíří přímočaře a může být tělesy
ělesy vyzařováno, pohlcováno nebo odráženo.
Rychlost světla
tla závisí na prostředí,
prostř
kterým se šíří.
Ve vakuu je rychlost světla
tla c = 300 000km/s.
Bílé světlo
tlo se skládá ze všech spektrálních barev (červené,
ervené, žluté, zelené, modré, fialové) a lze
ho na tyto složky také rozložit.
Prostředí, kterým se světlo šíří, nazýváme optické prostředí.
Světelný zdroj
Světelný zdroj je těleso,
leso, které vyzařuje
vyza
světlo. Světelné zdroje se dělí
lí na bodové (LED dioda,
malá žárovka) a plošné (Slunce, žárovka, zářivka).
zá
Odraz světla
K odrazu světla
tla dochází na rozhraní dvou
d
prostředí a platí, že se odráží pod stejným úhlem,
pod kterým dopadá (α = ´α).
Lom světla
Lom světla
tla nastává na rozhraní dvou optických prostředí
prost
(např.. vzduch – sklo). Světlo se
láme pod úhlem, který je jiný, než úhel dopadu.
Lom ke kolmici
Lom ke kolmici nastává tehdy, když paprsek prochází z opticky řidšího
idšího prostředí
prost
(vzduchu)
do prostředí opticky hustšího (skla).
(skla
Lom od kolmice
Lom od kolmice nastává tehdy, když paprsek prochází z opticky hustšího prostředí
prost
(skla) do
prostředí opticky řidšího
idšího (vzduchu).
Čočky
Čočka je optická soustava dvou centrovaných ploch, nejčastěji kulových, popř.
pop jedné kulové a
jedné rovinné plochy. Čočky
čky jsou nejčastěji
nej
skleněné nebo plastové.
Spojka
Spojky mění svazek paprskůů na sbíhavý, paprsky se za nimi protínají v ohnisku.
Rozptylka
Rozptylky svazek paprsků mění
ění na rozbíhavý, který zdánlivě
zdánliv vychází z ohniska před
p
čočkou.
Elektromagnetické jevy
Elektrický náboj
Značí se: Q
Jednotka: C (coulomb)
Atomy obsahují částice,
ástice, které nesou kladný a záporný elektrický náboj.
Nejmenší elektrický náboj (náboj elektronu a protonu) nazýváme elementární elektrický
náboj.. Proton má kladný náboj (+)
( a elektron záporný (-).
Elektrické pole
Kolem každého nabitého tělesa
ělesa nebo částice s nábojem je elektrické pole. V tomto poli působí
na tělesa nebo na částice s nábojem elektrická síla. Tato síla působí
sobí ve směru
smě spojnice nábojů
a může být přitažlivá
itažlivá nebo odpudivá. Velikost elektrické síly závisí na velikosti elektrického
elektrick
náboje těles (s rostoucím nábojem se zvětšuje)) a na jejich vzdálenosti (s rostoucí vzdáleností
se zmenšuje).
Elektrický proud
Elektrický proud je usměrně
ěrněný pohyb volných částic s elektrickým nábojem. Měří se
ampérmetrem.
Značí se: I
Jednotka je: A (ampér)
Výpočet: I = Q / t
Q – elektrický náboj
t – čas
Elektrické napětí
Elektrické napětí
tí vzniká mezi póly zdroje (nebo mezi tělesy
t
s opačným
ným nábojem) a je určeno
ur
prací, kterou vykoná zdroj při přenosu
p
částic s celkovým nábojem 1 C z jednoho pólu zdroje
na druhý. Měříí se voltmetrem.
Značí se: U
Jednotka: V (volt)
Elektrický odpor
Elektrický odpor je fyzikální veličina
veli ina charakterizující schopnost elektrických vodičů
vodi vést
elektrický proud.
Značí se: R
Jednotka: Ω (ohm)
Výpočet: R = ρ . l / S
ρ – rezistivita materiálu
l – délka vodiče
S – průřez vodiče
vodi kterým při napětí 1V prochází proud 1A.
Elektrický odpor 1Ω má takový vodič,
Sériové zapojení
Pro celkový odpor spotřebičů
čů zapojených za sebou (sériově)
(sériov platí:
RC = R1 + R2 + R3.
Elektrický proud I je v celém obvodu stejný a elektrické napětí
nap tí zdroje U se rozdělí mezi
jednotlivé spotřebiče: U = U1 + U2 + U3.
Paralelní zapojení
Pro celkový odpor spotřebičů
čů zapojených vedle sebe (paralelně)
(paraleln platí:
1/RC = 1/R1 + 1/R2 + 1/R3.
Elektrické napětí U je ve všech větvích
v
obvodu stejné a elektrický proud I se rozdělí
rozd mezi
jednotlivé spotřebiče: I = I1 + I2 + I3.
Ohmův zákon
Ohmův zákon říká, že elektrický
lektrický proud v kovovém vodiči je přímoúmě
úměrný elektrickému
napětí mezi konci vodičee a nepřímoúměrný
nepř
odporu vodiče.
Výpočet:
I=U/R
I – elektrický proud
U – elektrický odpor
R – elektrický odpor
Vodivost látek
Podle vodivosti elektrického proudu dělíme látky na:
- vodiče (vedou dobřee elektrický proud – zlato, stříbro, měď, hliník)
- izolanty (nevedou elektrický proud - sklo, guma, porcelán)
- polovodiče (vedou elektrický proud pouze za určitých
ur itých podmínek, např.
např za určité teploty
nebo osvětlení – germanium, selen, křemík)
k
Stejnosměrný
rný elektrický proud
Směr elektrického proudu v obvodu se v čase nemění.
Střídavý elektrický proud
Směrr a velikost elektrického proudu v obvodu se v čase mění.
Magnetické pole, magnet
Magnetické pole je kolem magnetů
magnet nebo kolem vodiče, kterým prochází elektrický proud.
Každý magnet má dva různé
zné póly - severní (N) a jižní (S).
Stejné póly dvou magnetů se vzájemně
vzájemn odpuzují, opačné póly se přitahují.
V okolí magnetu je magnetické pole,
pole které se projevuje silovým působením
sobením na jiné magnety
a na předměty
ty ze železa a niklu.
Elektromagnetická indukce
Změnou magnetického pole v okolí cívky se v cívce indukuje elektrické napětí
nap a v uzavřeném
obvodu prochází indukovaný proud.
Směrr proudu je závislý na směru
smě změny magnetického pole a na orientaci pólů
pól magnetu vůči
cívce.
Velikost indukovaného napětí
ětí závisí na rychlosti změny
zm ny magnetického pole.
Zvukové jevy
Kmity
Při kmitavém pohybu se těleso
ěleso postupně
postupn vychyluje na obě strany od rovnovážné polohy.
Největší výchylka kmitavého pohybu se nazývá amplituda.. Dobu jednoho kmitu (dobu, za
kterou se těleso dostane z jedné rovnovážné polohy do druhé při
p i stejném směru
sm
pohybu)
nazýváme perioda.
Perioda
Perioda je doba jednoho kmitu.
Značí se: T
Jednotka: s (sekunda)
Frekvence
Frekvence udává počet
et kmitů za sekundu.
Značí se: f
Jednotka: Hz (hertz)
Výpočet: f = 1 / T
T - perioda
Vlnění
Vlněním se nazývá děj, při
ři kterém se látkovým prostředím
prost
šíříí kmitavý pohyb ze zdroje do
okolí. Nejmenší vzdálenost bodů,
bod které kmitají stejně, se nazývá vlnová délka λ (lambda).
Rychlost šíření vlnění v různých
ůzných látkách je různá.
r
Zvuk
Zvuk je podélné vlnění s frekvencí od 16Hz do 20kHz.. Zdrojem zvuku je nejčastěji
nej
kmitající
těleso. Zvuk se šíří pouze v látkovém prostředí, nemůže se šířit
it ve vakuu. Rychlost šíření
zvuku ve vzduchu je přibližně
ibližně 340 m/s (1224 km/h).
Zvukům
m vyvolaným periodickými kmity říkáme tóny,, naopak zvukům
zvuk
vyvolaným
neperiodickým kmitáním říkáme hluk (šum, praskání, vrzání, řinčení, křik).
řik).
Ultrazvuk
Zvuk o frekvenci větší než 20 000Hz. Používá se v technice a v lékařství.
Infrazvuk
Zvuk o frekvenci nižší než 16Hz
Hz.
Vesmír
Sluneční soustava
Sluneční
ní soustavou nazýváme Slunce a všechna kosmická tělesa
t lesa (planety, měsíce
m
planet,
planetky, komety atd.), která se pohybují v jeho gravitačním poli. Naše Sluneční
S
soustava je
součástí
ástí galaxie, která se nazývá Mléčná dráha.
Planety
Planety jsou hlavními tělesy
lesy Sluneční
S
ní soustavy. Kolem Slunce se pohybují po eliptických
drahách celkem 8 planet: Merkur, Venuše, Země,
Zem , Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.
Hvězdy
Hvězdy jsou složeny převážně
evážně z vodíku. Září vlastním světlem
tlem a jejich záření
zář
je důsledkem
termonukleární reakce (slučování jader vodíku na jádra hélia) v jejich nitru. Naší nejbližší
hvězdou
zdou je Slunce, které se svoji velikostí řadí mezi středně velké hvězdy.
Galaxie
Galaxie je hvězdná soustava složená z hvězd, mlhovin, hvězdokup a mezihvězdné
mezihv
hmoty.
Galaxie existují ve třech
ech základních typech: eliptické, spirální a nepravidelné.
nepravidelné
Černá díra
Černá díra je objekt natolik hmotný, že jeho gravitační
gravita
pole je natolik silné, že žádný objekt
včetně světla nemůže
že tuto oblast opustit. Jsou dva modely vzniku černé
erné díry:
1) Gravitační kolaps
Nejznámější z těchto
chto procesů jsou některá finální stádia vývoje hvězd,
ězd, kdy poklesne tlak
záření hvězdy a hvězda
zda se neudrží v hydrostatické rovnováze a zhroutí se do sebe.
2) Akumulace hmoty
Druhým případem vzniku černých děr
d je seskupování hmoty v určitém
čitém prostoru vlivem
gravitačních sil. Gravitační
ční pole takové oblasti sílí,
sílí a když úniková rychlost v nějaké
vzdálenosti od centra gravitačního působení
p
dosáhne rychlosti světla, vzniká černá díra.
Supermasivní a masivní černé díry se vyskytují v centrech galaxií (i včetně
vč
naší Mléčné
dráhy) a pravděpodobně také kulových hvězdokup.
hv
Supernova
Jde o hvězdnou explozi, při
ři které vznikají extrémně jasné objekty
složené z plazmatu. K této explozi dochází u masívních hvězd,
které ve svém jádře vyčerpaly
erpaly zásoby paliva pro fúzi a začnou
za
se
hroutit pod silou své vlastní gravitace. Jasnost supernovy v
průběhu týdnů nebo měsícůů opět
opě výrazně klesá.
Bílý trpaslík
Bílý trpaslík je astronomický objekt
ob
vznikající zhroucením hvězdy o průměrné
pr
nebo
podprůměrné
rné hmotnosti. Tyto hvězdy
hv
nemají dostatečnou hmotnost,, aby v nich docházelo
k fúzi uhlíku,, proto po spálení hélia odhodí své vnější vrstvy a ty vytvoří planetární mlhovinu.
Na místě původní hvězdy zůstane
zůstane jen neaktivní jádro skládající se převážně
p
z uhlíku
a kyslíku. Toto jádro je extrémně
extrémn husté, polovina hmotnosti původní
vodní hvězdy
hvě
je obsažena v
objemu odpovídajícím objemu Země.
Světelný rok
Světelný rok je jednotka pro měření
m ení vzdáleností ve vesmíru. Je to vzdálenost, kterou urazí
světlo ve vakuu za jeden rok. 1 světelný
sv
rok = 9,46 . 1015 metrů.
Astronomická jednotka
Astronomická jednotka je jednotka pro měření
m ení vzdáleností ve vesmíru. Je rovna střední
st
vzdálenosti Země od Slunce. 1 AU = 149 597 870 691 m
Značí se: AU
Jednotka: m
Fyzikální veličiny, jejich jednotky, násobky a díly
Fyzikální veličina
Délka
Hmotnost
Čas
Teplota
Obsah
Označení
l, s, d
m
t
t
S
Jednotka
metr
kilogram
sekunda
stupeň Celsia
metr čtvereční
Označení jednotky
m
kg
s
°C
m2
Objem
Hustota
V
ρ
m3
kg/m3
Rychlost
Frekvence
Síla
v
f
F
metr krychlový
kilogram na
metr krychlový
metr za sekundu
hertz
newton
Tlak
Práce
Energie
Teplo
Výkon
p
W
E
Q
P
pascal
joule
joule
joule
watt
Pa
J
J
J
W
Elektrický náboj
Elektrický proud
Elektrické napětí
Elektrický odpor
Q
I
U
R
coulomb
ampér
volt
ohm
C
A
V
Ω
m/s
Hz
N
Násobky
tera
giga
mega
kilo
T
G
M
k
1012
109
106
103
1 000 000 000 000
1 000 000 000
1 000 000
1 000
deci
centi
mili
mikro
nano
piko
d
c
m
µ
n
p
10-1
10-2
10-3
10-6
10-9
10-12
0,1
0,01
0,001
0,000 001
0,000 000 001
0,000 000 000 00
Download

Přehled fyziky základní školy _BV-43_x