1/2014
Úvodník
Vážení spoluobčané,
v loňském roce jsem si
na tomto místě stěžoval na zvláštní
zimu… Aby ne, když na Velikonoce
nás zasypala hromadou sněhu.
Zvláštní je i letos, kdy jsme se sněhu
pro změnu vůbec nedočkali. Věřím
tedy, že je jí konec a mrazy nás již
nebudou zlobit. Druhý odstaveček
se týkal slušnosti a zdravení. V této
oblasti se pro změnu nic nezměnilo.
Ostatně, kde mají děti brát vzory,
když leckteré mladé maminky se při
míjení starších spoluobčanů bez hnutí
brvou vyzývavě dívají do očí a čekají
snad, že pozdravit by měli oni…
Práce na zahrádkách se nám již
pomalu rozeběhly, jsem tedy rád,
že mi pan Vlastimil Lejsek napsal pár
rad na toto období. Příroda někdy
svými uměleckými vlohami dokáže
vytvářet skvostné scenérie. Pěknou
fotografii omrzlé lípy za přejezdem mi
poslal pan Raus a proto se o ni s Vámi
s radostí podělím.
Dostal jsem do schránky dopis
s několika otázkami na zastupitelstvo.
Bohužel, autor nebyl podepsán a já se z principu anonymy nezaobírám. Mrzí mě to, protože na položené
otázky je velmi jednoduché odpovědět a pokud by se na ně občan zeptal přímo třeba na zasedání obecního
zastupitelstva, jistě by na ně bez problému dostal odpověď. O to více si naopak cením kritické připomínky
pana Tomáše Poláka, kterou zaslal do minulého vydání.
Kulaté výročí konce druhé světové války sice bude až v květu příštího roku. Již letos se mi však
dostaly do rukou dva zajímavé články o konci této hrůzostrašné kapitoly lidstva, proto se s nimi podle hesla
„co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“ dělím. A protože jsou to články celkem obsáhlé, vypustil jsem
dnes i zdravotnické okénko. Neváhejte však kdykoli vzít kolo, brusle či se jen tak vydat na procházku
a trošku si po zimě, i když mírné, vylepšit fyzičku.
Nezbývá mi, než se opět opakovat, ale budu velmi rád za Váš jakýkoliv zajímavý příspěvek
a to nejen ze života obce. A protože nám nadcházejí velikonoční svátky, přeji vám za celý redakční tým
příjemné prožití těchto krásných jarních svátků.
Příjemné počtení.
Jaroslav Špaček
1
Rozhovor se…
starostou Milanem Smékalem
1 / Pane starosto, co plánujete na jarní měsíce?
Jarní měsíce budou plné oprav, rekonstrukcí a budování. V pondělí 17. března začala
druhá etapa rekonstrukce komunikace v obci. Nejprve se začne s rekonstrukcí OSY 1
od fary až po železniční přejezd. V této části se bude rekonstruovat pouze silnice.
Souběžně se bude pracovat na OSE 6 – tedy panelové cestě kolem družstva. Obě tyto
osy by měly být dokončeny do konce května. Poté bude zahájena rekonstrukce jedné strany okolo kostela,
a jakmile bude dokončena, bude se pokračovat na druhé straně. Součástí prací bude i vybudování vjezdů,
parkovacích stání a chodníků. Rekonstrukce komunikací okolo kostela by měla být hotova do konce
července. Tyto termíny však berte opravdu jako orientační, protože u těchto prací je hodně důležitá přízeň
počasí. Celkové ukončení akce i s vyúčtováním je do 30. června 2015.
V brzké době začneme obecními silami s budováním chodníku v ulici Floriánské a ulici ke družstvu.
V těchto ulicích se musí ještě urovnat hlína, v místech kde jí chybí hodně dosypat, kde naopak je jí víc než
je požadováno ji musíme odebrat.
Chtěl bych zde opět požádat občany, kterých se rekonstrukce bude dotýkat, o trpělivost a hlavně také
o opatrnost při pohybu po staveništi, aby nedošlo k nechtěným úrazům.
2/ Jak pokračují jednání s panem Šafránkem ohledně šaten a hřiště?
V tomto případě nezbylo, než předat danou věc právníkovi. Jeho právní hodnocení Vám předkládám
v celém znění na závěr našich novin v příloze.
3/ Na veřejném prostranství obce se stále častěji objevují psí exkrementy. Co s tím zastupitelstvo obce
bude dělat?
Každý občan obce by se měl řídit obecně závaznou vyhláškou obce č.1/2004 o udržování čistoty
na území obce Čehovice. Jakékoliv znečištění veřejného prostranství by si měl ten, kdo ho způsobil, uklidit
a uvést ho do původního stavu. Za psa uklízí jeho majitel. Bohužel mnozí majitelé psů si neuvědomují,
že psí exkrementy povalující se na chodnících i na travnatých plochách přilehlých k chodníku nedělají
příznivý obraz naší obce nejen pro místní, ale i pro cizí návštěvníky obce. Pracovníci obce se snaží udržovat
obec upravenou, uklizenou, ale nemohu po nich vyžadovat, aby uklízeli i výkaly po nezodpovědných
majitelích psů. Prvním argumentem asi bude – kam s nimi? Zákon o místních poplatcích č.565/1990 Sb.
umožňuje stanovit sazbu poplatku až 1 500,- Kč za psa na kalendářní rok. V naší obci je stanovena
co možná nejnižší, téměř symbolická sazba. Řešením je zvýšit sazbu poplatku a za vzniklý příjem nakoupit
odpadkové koše a umístit je po obci. Upozorňuji, že vyhláškou jsou také stanoveny sankce za znečištění
veřejného prostranství až do výše 50 000,- Kč. Věřím ale, že postačí se ukáznit a proto tímto žádám majitele
psů, kteří se s nimi pohybují po obci, aby u sebe nosili sáčky a při případném vyprázdnění psa si jeho
exkrementy uklízeli, a apeluji i na občany, kteří v nočních hodinách vypouští psy na veřejné prostranství
za účelem jejich vyvenčení, aby tak nečinili.
4/ Obec podala žádost o dotaci na opravu elektroinstalace v hasičské zbrojnici, jak jsme uspěli?
Obec podávala žádost o poskytnutí podpory z Programu rozvoje venkova Leader – Občanské
vybavení a služby, na projekt „Rekonstrukce elektroinstalace v hasičské zbrojnici a vybavení hasičské
zbrojnice“.
Z dotace mělo být pořízeno: elektroinstalace v hasičské zbrojnici, běžecký pás, 1 odpadkový koš
venkovní dřevěný, 9 kusů skříněk do hasičské zbrojnice, 2 lavice, 2 nástěnky a 4 ovocné stromy. Výše
dotace měla být cca 152 000,- korun. Špatnou zprávou je, že i přes maximálně vynaložené úsilí
k vypracování žádosti, tato bohužel nebyla vybrána. Přesto musíme k opravě elektroinstalace přistoupit
a uhradit ji z vlastních prostředků. Stávající elektroinstalace již neprošla revizí. V celé budově se tedy opraví
elektroinstalace, k osvětlení bude použita nejnovější technologie LED. Věříme, že tato technologie uspoří
spoustu elektrické energie. Poděkovat bych chtěl členům hasičského sboru, kteří zhotovili drážky pro nové
vedení a přislíbili, že po instalaci nových kabelů drážky opět zapraví a vymalují kompletně zbrojnici
ve svém volném čase.
2
5/ Zdá se, že se něco děje i v zasedací místnosti obecního domu…
Již delší dobu se v zasedací místnosti obecního domu rozšiřují trhliny v linoleu a plynová topidla
už také vynechávala službu a topila spíš „na heslo“. Žárovky neustále praskaly a musely být vyměňovány.
Když jsme zjistili, že za obložením za sektorovou stěnou se objevila plíseň, rozhodl jsem co nejrychleji
přistoupit k rekonstrukci místnosti. Dojde k výměně topidel, stěny budou sanovány, zhotoví se nová stěna
i s příručním barovým pultem. Položí se nová podlaha a místnost se vymaluje. To vše je v plánu stihnout
do konce května, aby se zasedací místnost mohla opět využívat na 100%.
6/ Někteří občané se dotazují, jak je to s kácením stromů v katastru obce a podle čeho se vybírají lidé,
kteří od obce nakupují dřevo?
V dřívějších letech se provádělo čištění olší, kde byly na obecních pozemcích vyřezány jak náletové
stromy a keře, tak i stromy přestárlé. V letošním roce se prováděla odborná lesní probírka v biokoridoru.
Biokoridor byl rozdělen na několik úseků o určité ploše. Každý rok se bude na těchto plochách postupně
provádět odborný zdravotní výřez. Ten se provádí tak, aby po výřezu strom opět obrazil a pokračoval
ve svém růstu v daleko větší koruně a tím dochází k omlazení lesa. Některé stromy se i kácejí, aby ostatní
měly větší prostor pro růst, s čímž se však již při výsadbě biokoridoru počítalo. Tyto zásahy v biokoridoru
řídí zkušený lesní hospodář, ing. Marian Horváth, který má bohaté a dlouholeté zkušenosti s tímto
ozdravným procesem stromů. V obci stromy nekácíme, občané, kteří podají žádost o vykácení dřeviny
a udají důvod kácení, si kácí své stromy sami, vždy je však nutná náhradní výsadba, nejméně kus za kus.
K druhé části otázky o výběru lidí – žádný výběr se nekoná. Zájemci o dřevo svůj zájem hlásí
na obecním úřadě a postupně jsou uspokojováni. Pokud je dřeva dostatek, každý alespoň fůru
dostane. Snažíme se splnit všechny požadavky, což se však vždy nedá. Vše se odvíjí od kapacity probírky,
která je řízená. Může se tedy stát, že část zájemců dostane i druhou fůru, probírku je pak nutné ukončit
a zbytek zájemců čeká do příštího roku. Za fůru dřeva je stanovena cena, kterou každý občan po dovezení
platí na obecním úřadě. Platbu je možné provést i převodním příkazem na účet obce v bance. Příjem
je zahrnut do rozpočtu obce. Pro zájemce – lze jej najít na par. 3745 pol. 2111. Zde je vidět celkový příjem
za veškeré poskytnuté služby občanům. Loni činil 104 200,- Kč.
Děkuji za rozhovor.
Pokud máte na starostu či nějakého zastupitele zajímavou otázku, napište mi… ([email protected])
Z činnosti místních organizací:
Sbor dobrovolných hasičů
S přicházejícím jarem začínají členové SDH vyvíjet aktivnější činnost. V neděli
16. února proběhla na Obecním domě hodnotící schůze sborů dobrovolných hasičů
13. okrsku. Projednávaly se změny ve stanovách SH ČMS a ve stejnokrojovém
předpisu. Přítomné sbory přednesly zprávy o činnosti za uplynulý rok. Poté
si vzali slovo a zhodnotili činnost starosta 13. okrsku pan Ševčík a starosta OSH
pan Brabec. Na závěr byli všichni pozváni na prestižní akci – Den integrovaného
záchranného sboru, který se uskuteční 30. dubna na náměstí T. G. Masaryka v Prostějově.
Pokud budete mít zájem, můžete se i Vy přijít podívat.
Naši členové se pravidelně zúčastňují školení preventistů, které pořádá Hasičský
záchranný sbor města Prostějova. Toto školení se konalo 18. února v Bedihošti
v hasičské zbrojnici. Tématem bylo bezpečné užívání topidel během zimní sezóny,
preventivní čištění a kontrola spalinových cest. Využívání detektorů nebezpečných
plynů a autonomních hlásičů požárů, což jsou jednoduchá zařízení, která upozorňují na vznikající požár
či unikající plyny (metan, propan-butan a oxid uhelnatý), obsahující detektor požáru či plynu s hlasitou
akustickou a vizuální signalizací.
Jednotka požární ochrany obce provedla od začátku roku dva technické zásahy. Na žádost starosty
obce byla pomocí kalového čerpadla odčerpávána stojatá voda z odvodňovacího kanálu u ČOV, další
technická pomoc spočívala ve spálení hromady klestí a v dohledu u ohně za rybníkem.
3
S blížící se soutěžní sezónou začne od neděle 23. března trénovat soutěžní družstvo mužů. Tréninky
budou probíhat každou neděli od 9.00 do 12.00 hodin na místním hřišti. Přijďte se podívat. Základní kolo
v požárním sportu se již kvapem blíží. Proběhne v sobotu 10. května na hřišti v Ivani.
Dále bych rád z preventivní činnosti doporučil, abyste si po ukončení topné sezóny nechali odborně
vyčistit a zkontrolovat stav komínů. S přibývajícími slunečnými dny byly zahájeny i práce na zahrádkách.
Proto prosím dodržujte pravidla vyplývající ze zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění
pozdějších předpisů. Jsou to tyto:
* Právnické a fyzické osoby nesmí vypalovat porosty.
* Při spalování na volném prostranství jsou povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření
proti vzniku a šíření požáru.
* Spalování hořlavých látek na volném prostranství, včetně navrhovaných opatření, jsou povinny předem
oznámit územně příslušnému HZS kraje, který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě
může takovou činnost zakázat.
V opačném případě hrozí výjezd hasičů k domnělému požáru, což může přinést nemalé
nepříjemnosti. Oznámení o pálení klestí můžete provést vyplněním formuláře na internetových stránkách
Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje www.hzsol.cz.
Na konci měsíce dubna vzplanou menší či větší ohně a vypuknou lidové veselice, známé jako pálení
čarodějnic. Neopatrnost při těchto oslavách bohužel každoročně způsobuje požáry a zranění. Kromě lidské
neopatrnosti hraje rozhodující roli i počasí. Sucho a teplo výrazně zvyšují riziko požárů vysušených porostů
v přírodním prostředí.
Na závěr tohoto článku bych chtěl všem občanům popřát krásné prožití velikonočních svátků.
Rostislav Svoboda ml.
Zahrádkáři
Dne 9. února 2014 se uskutečnila členská schůze čehovských zahrádkářů. Účast
byla vysoká, mezi našimi členy byli i zástupci z okolních zahrádkářských organizací
v Bedihošti, Čelčicích, Klenovicích na Hané a územní rady, zástupce Rybářů
Čehovice a zástupce obce. Děkuji jim za účast na naší schůzi. Na této schůzi jsme
na dalších pět let zvolili nový výbor. Předsedkyní se stala paní Eva Divácká,
místopředsedou byl zvolen pan Stanislav Lutera, tajemník zůstal stejný – pan Jan
Horák starší. Pokladní se stala paní Ivana Kratochvílová a za členy výboru byli
zvoleni paní Jolana Kardinálová, pan Svatopluk Růžička a paní Iva Divácká.
Připomněli jsme si naši činnost za minulý kalendářní rok, o které jste byli
průběžně informování zde v Čehovských listech, a naplánovali jsme si práci na rok
letošní. Po ukončení členské schůze pokračovala ve velmi příjemné atmosféře volná zábava.
První letošní akcí byl zájezd na košt vína do Hovoran, který se uskutečnil v sobotu 22. března. Dále
uspořádáme zájezd na Florii Kroměříž, bližší informace budou vyvěšeny na nástěnce u autobusové zastávky
a na našich webových stánkách.
Rádi bychom Vás informovali, že jsme spustili webové stránky naší organizace, které jsou dostupné
na adrese www.zahradkaricehovice.wbs.cz.Zde se můžete dočíst spoustu zajímavostí od začátku založení
našeho spolku po informace o nadcházejících námi pořádaných akcí. Budeme zde uvádět termíny brigád,
instruktáže a podobně.
A na závěr jedno jarní doporučení: Stromek, který má malé přírůstky stříhat brzo, stromek, který
má velké výhony stříhat pozdě, těsně před květem.
Za ZO ČZS Čehovice Iva Divácká
Vynášení zimy – Morany z vesnice
Vynášení smrti (nebo také Morany, Mařeny apod.) je starý pohanský zvyk, vztahující se k období
jarní rovnodennosti. Naši předkové v tento čas vynášeli ze vsi figurínu ze slámy navlečenou do ženských
šatů, která představovala zimu a smrt. Za vsí ji pak vhazovali do řeky či do potoka. Někdy ji u toho
kamenovali, tloukli klacky a zapalovali.
Zpátky do vesnice se potom vraceli s nazdobenou rašící větvičkou (létéčkem) a přinášeli tak sebou
4
požehnání jara a nového života.
Naši předkové brali tento rituál smrtelně vážně. Po vhození Morany do řeky se někdy dávali
na kvapný útěk. Věřilo se, že ten, kdo by zůstal pozadu nebo zakopl, může do roka zemřít. Létéčko (také
léto, líto apod.) pak bylo ve vsi vítáno jako zdroj skutečného požehnání a účastníci průvodu bývali štědře
odměňováni hospodáři.
Proto si Vás zahrádkáři Čehovice dovolují pozvat na akci Vynášení Morany z obce
Dne 12. dubna jsme se rozhodli uspořádat vítání jara a s tím spojené
ukončení a vynesení zimy z obce. Sraz bude před Obecním domem v 15 hodin.
Po vynesení Morany bude následovat možnost opečení špekáčků (pro děti zdarma),
čaj, káva a drobné občerstvení za poplatek. Pro děti je připraveno překvapení.
Srdečně Vás zvou pořadatelé. Pojďte s námi přivítat JARO, nebudete litovat 
Za zahrádkáře Čehovice, Ivana Kratochvílová
Košt vína
V sobotu 22. března uspořádali zahrádkáři již tradiční zájezd na „Košt vína“. Vyjíždělo se v 11 hodin
od Obecního domu, k radosti zahrádkářů byl o zájezd velký zájem. Tentokrát se ale nejelo do Kostelce
u Kyjova ale do Hovoran.
Vystavovalo zde velké množství vinařů z 27 obcí a městeček.
K ochutnávce bylo celkem 539 hodnocených vzorků vín, nejvíce
vystavovatelů bylo právě z Hovoran. Ochutnat bylo možné
326 vzorků bílých, 157 červených a 56 vín růžových. K poslechu
hrála od 16.00 hodin cimbálová muzika, zajímavé bylo pozorovat,
jak se místní zapojovali nejen do zpěvu, ale i tance.
Jeden z místních vinařů, pan Jaroslav Zaňát, vzal několik
členů našeho zájezdu do jeho sklípku, kde jsme se dozvěděli
zajímavosti o moravských vínech. Jak je vidět na snímku vlevo,
pan Zaňát umí nejen dělat dobrá vína (na koštu získal dvě zlaté
medaile), ale velmi dobře zvládá i práci s koštýřem.
Bylo to příjemné posezení s přáteli. Zájezd byl vydařený až na
nedorozumění s rozvozem, které se dotklo mnoha zejména našich,
místních účastníků. Tímto se zahrádkáři OMLOUVAJÍ a zavazují
se k nápravě… Snad jsme tímto nepřišli o skvělé přátele, byla by
to velká škoda.
Za zahrádkáře Čehovice, Ivana Kratochvílová, Jolana Kardinálová
Pár jarních rad…
Vážení spoluobčané a zahrádkáři,
chtěl bych Vám dnes poskytnout pár rad a poznatků pro úspěšnou péči o okrasné zahrady. Letošní
mírná zima zatím nenapáchala žádné větší škody na okrasných rostlinách, ale začíná se projevovat srážkový
deficit. Půda už začíná pomalu vysychat, v tomto období nebývale brzy. Letos nás pravděpodobně bohužel
potrápí také různí zahradní škůdci, kterým teplá zima letos celkem nahrála.
V tomto období, pokud nám čas dovolí, můžeme ostříhat odkvetlé a suché výhony okrasných rostlin,
skalniček a ostříhat uschlé stvoly okrasných trav, vždyť letos začaly pomalu rašit už koncem února. Vloni
jsme doma zasadili novou sazeničku pampové trávy a vypadá to, že tuto mírnou zimu přežila. Pokud máte
skalku nebo záhonky zamulčované kůrou, je dobré teď na jaře dosypat kůru, která je i po té mírné zimě
slehlá. Kůra nám v suchém období udržuje vlhkou půdu a zamezuje růstu plevelů, s nimiž na zahradě
neustále bojujeme. Pokud nám některé rostlinky přes zimu uhynuly, bylo by vhodné je teď v jarním období
dosadit, dokud půda není ještě moc vyschlá a teploty příliš vysoké. Rostlinky se snáze uchytnou.
Při obchůzce naší zahrady jsem objevil hodně děr od hrabošů a myší. V boji s nimi se mi osvědčily
zápalné dýmovnice na krtky. Nejsou sice nejlevnější, ale jsou velmi účinné a s ohledem na škody, které
5
hraboši napáchají, se vyplatí. Na slimáky se nám osvědčil vanish – jsou to ty modré granulky, které
slimákům chutnají. Nevýhodou při jejich použití je vlhké prostředí nebo déšť, který je rozpouští a ztrácí
tak účinnost.
Pomalu si můžeme připravit také truhlíky a jiné nádoby na výsadbu. Do truhlíků je vhodný zahradní
substrát, drží nám lépe vodu a neobsahuje semena plevele. Do větších nádob dávám tak do ¾ kompostovou
hlínu a nahoru tento zahradní substrát. Při plnění nádob už přidávám i hnojivo. Začali jsme používat pomalu
rozpustná hnojiva, která mají účinnost po několik měsíců a živiny se z nich uvolňují pomalu – jen tolik,
kolik rostlina potřebuje. Po celou sezonu pak už není třeba ničím přihnojovat, tato hnojiva mají účinnost
po dobu 6 měsíců. Výhody tohoto hnojiva ocení zvláště zaměstnané ženy, které by jinak museli přihnojovat
tekutými hnojivy každý týden.
Hodně parády udělají rostliny ve velké nádobě. Osvědčily se nám canny,
okrasné kopřivy, obří voskovky a muškáty a samozřejmě spousta dalších. Záleží
jen na vkusu každého z nás.
Nyní něco k pěstování muškátů. Truhlíky nebo nádoby umístíme na slunné
stanoviště a rostliny zbytečně nepřeléváme. Muškát snáší lépe sucho než přemokření.
Sazenice muškátu můžeme udržet i několik let, přes zimu ale potřebují dostatek
světla a teplotu v místnosti 10 až 15°C, minimální zálivku a žádné přihnojování.
Na jaře muškáty sestřihneme a můžeme si z nich nařízkovat i nové rostliny, které
nám budou dělat parádu na našich dvorech a zahradách.
Chtěl bych Vám v letošním roce popřát mnoho pěstitelských úspěchů. A kdo
by měl zájem o nějaké okrasné rostliny do zahrady nebo na skalku, může si je
v našem zahradnictví zakoupit od pondělí do pátku v době od 16 do 18 hodin.
Většina sortimentu bude k dispozici ke konci dubna.
Vlastimil Lejsek
Rybáři
Z činnosti Spolku rybáři Čehovice
Dne 2. února se od 09.00 hodin konala v pohostinství U Jenišů členská schůze Rybáři Čehovice.
Na ní byla schválena zpráva předsedy o činnosti za rok 2013, zpráva hospodáře, pokladníka, revizní komise,
návrh plánu práce na rok 2014 a zvýšení ceny za neodpracované brigády. Dále došlo, v souladu s novým
občanským zákoníkem, k přejmenování názvu Rybáři Čehovice na Spolek rybáři Čehovice. Po schůzi jsme
prodávali členské známky včetně členských povolenek k rybolovu.
V pátek 14. února uspořádali rybáři v Kulturáku v Čehovicích již 2. rybářský ples. K tanci i poslechu
hrála skupina DUEL. Ke slavnostnímu zahájení plesu přispěla slečna Petra Burgetová ze Skalky, která
nám zazpívala tři písně. V průběhu plesu jsme losovali bohatou tombolu. Hlavní cenu vyhrál nám neznámý
pán, který si zakoupil pouze 10 losů a tvrdil, že si jde pro tu televizi, kterou nakonec vyhrál. K jídlu
byl podáván výborný zvěřinový guláš, který nám uvařil pan Jaroslav Dlabal s pomocníky a dále pstruh
plněný zeleninou, kterého připravila paní Ivana Kratochvílová s Lenkou Říhovou. Podle toho, že nám hudba
hrála až do skorého rána, lze konstatovat, že se ples vydařil. Spolek rybáři Čehovice děkuje panu Janu
Hrubanovi za bezplatné poskytnutí prostor Kulturáku a dále všem sponzorům, kteří přispěli do bohaté
tomboly. Já bych chtěl ještě poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě, organizaci a následném úklidu
po plese.
Dne 23. února od 13.00 hodin v 1. patře Kulturáku v Čehovicích prodával výbor povolenky
/hostenky/, pro nečleny našeho spolku – rybáře, kteří na rybníku chtějí v roce 2014 rybařit. Předpokládám,
že jsme uspokojili všechny zájemce.
Dne 1. března se od 08.00 hodin na rybníku konala brigáda. Opravili jsme udírnu a dále jsme
vyřezali keře od cesty směrem k potoku v šířce cca 3 m a to od začátku rybníka až po ceduli hájené pásmo.
Brigády se zúčastnilo 17 brigádníků. K občerstvení se podávala výborná gulášová polévka s pečivem, kterou
nám uvařila paní Ivana Kratochvílová, káva a nealko. Další brigády týkající se opravy areálu a úpravy okolí
rybníka se budou konat první a třetí sobotu v měsíci až do rybářských závodů.
Rybářské závody se budou konat v sobotu 17. května. Prezentace bude probíhat od 06.00 do 08.00
hodin, vlastní závod od 08.00 do 14.00 hodin. Opět se bude soutěžit o nejvyšší součet v centimetrech
6
ulovených kaprů a vyhodnocen bude i největší ulovený kapr. Hlavní cena v rybářských závodech bude
poukázka na kolo v hodnotě 6.000,- Kč. Tuto cenu věnuje SRS Čehovice. Pro rybáře a další návštěvníky
připravujeme tradiční tombolu, v níž hlavní cenou bude barevný televizor Sharp, též v hodnotě 6.000,- Kč.
Tuto cenu zakoupil Spolek rybáři Čehovice. K občerstvení připravíme řízek s bramborovým salátem, uzené
maso, alko i nealko nápoje, káva, čaj. Srdečně zveme všechny rybáře, přátele a milovníky
Za Rybáře Čehovice, Zdeněk Divácký – předseda
Sokol Čehovice
Čehovská pálka
Příjemnou a oblíbenou tradicí se stává turnaj ve stolním tenise „Čehovská
pálka“. Letos se konal už třetí ročník a zápolilo se od časných ranních hodin v sobotu
28. prosince 2013 v Kulturáku. Turnaj je určen pro rekreační, amatérské hráče,
tedy pro ty, kteří nehrají žádnou ani amatérskou soutěž ve stolním tenisu a jsou
občany Čehovic. Pořadatelem je TJ Sokol Čehovice ve spolupráci s manžely
Hrubanovými. Přihlásilo se 22 soutěžících všech věkových kategorií. Do bojů
se opět zapojily i dvě ženy. Byly rozlosovány čtyři skupiny pro základní kolo.
Ve skupině hrál vždy každý proti každému, nejúspěšnější dva ze skupiny
pak pokračovali dál a ze všech sil bojovali o co nejlepší celkové umístění. Nálada byla vynikající a hráči
i hráčky předvedli opět velice kvalitní a zajímavá utkání.
Z výhry a výstupu na pomyslné stupně vítězů se letos radovali:
1. místo – Tomáš Kardinál
2. místo – Miloš Mlčoch
3. místo – Luboš Růžička
Díky všem, kteří se jako každoročně nějakým způsobem podíleli na hladké organizaci turnaje.
Za rok se budeme těšit opět na viděnou.
Za TJ Sokol Čehovice – Petra Růžičková
Výroční schůze TJ SOKOL Čehovice
V sobotu 22. února se v zasedací místnosti obecního domu konala od 18.00 hodin výroční schůze
TJ Sokol Čehovice. Schůze se účastnila i Vilma Ottová, která je důvěrnicí Sokolské župy Prostějov pro naši
jednotu. Schůzi vedl starosta Sokola a řídila se schváleným programem.
Byly shrnuty a zhodnoceny akce pořádané v roce 2013. Naše TJ Sokol uspořádala Slet čarodějnic,
Prázdninové stanování pro děti, Turnaj v malé kopané o pohár starosty obce, Rozloučení s prázdninami
a výše zmíněný turnaj ve stolním tenise Čehovská pálka.
Akce pro děti byly dětmi navštíveny uspokojivě. To je pro nás potěšující hlavně z toho důvodu,
že na jejich pobavení jsou vynakládány nemalé prostředky. Co mě však mrzí, je hlavně malý zájem místních
občanů o turnaj v malé kopané. Dá se to však pochopit – ne všichni jsou fanoušky tohoto sportovního
odvětví. Zato Čehovská pálka se i letos těšila velkému počtu zápolících stolních tenistů všech věkových
kategorií z obce. Potěšující je především to, že do našich řad se připojuje mládež a dokonce i ti úplně
nejmladší. Loňský rok byl úspěšný, co se náboru nových členů týče. Nebylo by špatné, kdyby se našel
nadšenec z řad rodičů, který by s dětmi cvičil, nyní je kromě prostor na hřišti k dispozici i sál v kulturáku,
který je vhodný hlavně v zimním období.
Další pozitivní zprávou je, že se rozvíjí nová aktivita a při TJ Sokol Čehovice bylo založeno družstvo
stolního tenisu. Po jeho registraci se bude utkávat s dalšími družstvy v ligové soutěži. Opět nám vyšli vstříc
manželé Hrubanovi, kteří poskytnou prostory sálu v kulturáku na odehrání ligových utkání.
Zazněly zprávy o hospodaření a zpráva revizní komise. Prodiskutován byl plán na letošní rok,
v diskusi byl objasněn vývoj okolo budování víceúčelového hřiště a vývoj sporu s panem Šafránkem.
Oficiální část byla ukončena odsouhlasením usnesení. Následovalo příjemné posezení. Všem aktivním
členům chci poděkovat za jejich práci na všech pořádaných akcích s vyslovením přání, aby i letošní rok byl
alespoň tak úspěšný jako ten právě hodnocený.
Loučím se s Vámi sokolským pozdravem „Nazdar!“
Milan Smékal – starosta TJ Sokol Čehovice
7
Další, již tradiční akcí, kterou Sokol bude pořádat je „Slet čarodějnic“. Akce
proběhne v tradičním termínu – 30. dubna, který tentokrát připadá na středu. Následující
den je 1. máj – státní svátek. Jako vždy bude zajištěno občerstvení, hřiště bude otevřeno
již od čtvrté hodiny, průvod masek od školky bude zahájen v 17.00 hodin. Na hříšti
pak dojde k zapálení fatry a upálení Morany, budou připraveny hry a soutěže se sladkými
odměnami, vyhlášena bude „Miss čarodějnice“. Srdečně zvány jsou čarodějnice všeho
věku.
Za TJ Sokol Čehovice Ivana Špačková
Sportovní kroužek pro děti
Zdravím všechny sportovní nadšence z řad občanů a občánků naší obce. Touto cestou bych Vás chtěl
oslovit a požádat o podporu mého zájmu rozvíjet sportovní aktivity v naší obci. Rád bych zjistil, zda mezi
námi jsou případní zájemci o navštěvování sportovního kroužku pro děti.
Velmi rád bych založil a vedl sportovní kroužek zaměřený na různé zábavné aktivity pro děti
ve věkovém rozmezí cca. od 5 do 8 let. Aktivity by se týkaly všeobecného rozvoje pohybových schopností
dívek a chlapců formou hraní různých her (např. na honěnou, přetahování provazem, a podobně)
či rozvíjením základních dovedností v jednotlivých sportech (např. tenis, fotbal, nebo basketbal).
Ve sportovním kroužku bych rád uvítal i přítomnost či spolupráci rodičů dětí. V případě zájmu
alespoň 6 až 8 dětí bychom se mohli po domluvě scházet od dubna 2014 řekněme jednou týdně ve středu
od 16.00 hodin na místním hřišti, kde je dostatek prostoru ke všem zmíněným aktivitám.
Podle zájmu rodičů a dětí bych následně vstoupil do jednání se starostou Sokolu Čehovice z důvodu
zastřešení sportovního kroužku tímto spolkem. Jistě by pak byla možná i dohoda o vedení kroužku
i v zimním období v uzavřených prostorech. Odborné vzdělání v tělovýchově sice nemám, ale mám léta
praxe výkonnostního sportování (např. plavání a basketbal). Rád bych předal radost z pohybu i mladší
generaci. Odměnou mi budou dětské úsměvy, kdy bychom radostí z pohybu naplnili motto „kdo si hraje,
nezlobí“. Zájemci, kontaktujte mě prosím k osobní domluvě. Děkuji.
Mgr. Pavel Raus
Zimní plavci opět v Čehovicích
Oddíl dálkového a zimního plavání Haná Prostějov
pořádá na Čehovském rybníku další kolo závodu Českého
poháru v zimním plavání. Přijďte v sobotu 29. března
povzbudit naše plavce, přijďte se pobavit a poklábosit
o čemkoliv. Nebo si třeba i zaplavat. Očekávám teplotu vody
přes deset stupňů, takže „bahýnko“ pro každého :-).
Na rybníku pro Vás bude opět zajištěno občerstvení na
rybníku, chybět nebude ani skákací hrad.
Luděk Coufal, předseda TJ Haná Prostějov
To tady ještě nebylo!!!
Čehovice budou hostit jeden z běžeckých závodů VELKÉ CENY VYTRVALCŮ
OLOMOUCKÉHO KRAJE, pod názvem „Čehovská desetitisícovka“. Jde o první ročník, který se bude
konat dne 17. května. Start bude zahájen v 10.30 hodin. Tímto počinem předpokládáme vznik nové tradice
kvalitních běžeckých závodů v naší obci. Start, stejně tak i cíl, budou na hřišti. Občerstvení bude zajištěno,
dětem bude k dispozici opět i skákací hrad. Cestou „na“ a „z“ rybářských závodů se stavte třeba jen na „kus
řeči“ a pokud kolem vás budou svištět závodníci, povzbuďte je prosím, ať se k nám rádi vracejí…
Pro příchozí nebo méně zdatné sportovce bude k dispozici kratší trať. Pojďte se proběhnout s námi.
Za podporu děkujeme vedení obce, TJ Sokol Čehovice, firmě GP Plastics, panu Vláčilovi, panu Dlabalovi
a Magistrátu města Prostějova.
Luděk Coufal, Aleš Odehnal, organizátoři
8
Fotbalové okénko:
Čehovské týmy na jaře zabojují o postup do 1. okresní ligy malé kopané
V průběhu zimního období, tak jako každý rok, čehovští fotbalisté
pod hlavičkou FK Agro Vláčil Čehovice objížděli haly v rámci futsalové ligy.
Tentokrát to stačilo na sedmé místo ve třetí třídě. Letošní sezonu provázelo několik
kuriozních úkazů, když se například daleko více dařilo proti favoritům než proti
týmům ze středu a chvostu tabulky. Téměř v polovině zápasů, konkrétně v sedmi
z celkových šestnácti, se pak našemu týmu stala osudná závěrečná pětiminutovka,
kdy jsme inkasovali nejvíce branek, které nás zbytečně připravovaly o cenné body. Hned dvakrát jsme
si rovněž užili derby se sousedním Sokolem Bedihošť, když si každý z rivalů připsal po jednom vzájemném
vítězství.
Nyní je ovšem čas opět obout kopačky a vyrazit bojovat o postup do první okresní ligy, který se týká
obou čehovských celků malé kopané nyní působících ve druhé lize. Družstvo hrající pod názvem Spojené
kluby Amatér Hluchov – Čehovice se představí na domácím hřišti v Čehovicích ve svém jarním debutu
12. dubna v 9 a 10 hodin dopoledne, když se postaví postupně dvěma prostějovským celkům. FC LadziMil
Čehovice (dříve B-tým) si rovněž odbude jarní premiéru na čehovském hřišti, když se ráno 29. března
představí v rámci základní skupiny Poháru města Prostějova, v níž se utká se Smržicemi, Dobrochovem
a Brodkem u Prostějova.
Kompletní jarní rozlosování a tabulky naleznete na webu fkcehovice.mear.cz.
Titul z badmintonového turnaje jednotlivců putoval do Prostějova
V sobotu 22. února se v Kulturáku v Čehovicích sešlo třináct badmintonových nadšenců,
aby se utkali ve svém oblíbeném sportu, jehož nárůst popularity ne a ne zastavit. V turnaji pořádaném
místním klubem FK Čehovice byli hráči rozděleni do tří základních skupin, které byly určující pro další
nasazení ve vyřazovacích zápasech. Záludnostmi turnajového systému se nejlépe prokousaly
dvě semifinálové dvojice, a to Michal Špaček s Tomášem Polákem a Michal Šin s Tomášem Matulou.
Výsledky jednotlivých soubojů nakonec svedly do bojů o první a třetí místo vždy dvojici jmenovců. V boji
o třetí místo se setkali semifináloví poražení, kteří se mimo jiné organizačně nejvíce podílejí na celé akci.
Nakonec jej, i přes prohraný první set, dokázal ovládnout sebejistým výkonem Michal Šin. Bramborová
příčka tak zbyla na loňského vítěze Michala Špačka. Dlouhodobá čehovská badmintonová jednička Tomáš
Polák se pak ve finále potkal s novou krví v podobě Tomáše Matuly, kterému rovněž nejsou Čehovice z jeho
mládí cizím místem. Tom Polák sice dokázal ukrást soupeři alespoň jeden set, ale jeho jmenovec si celkový
výsledek bitvy nakonec ohlídal. Nezbývá tedy než Tomáši Matulovi ještě jednou poblahopřát k vítězství.
Badmintonová čtyřhra: Tomáš Polák s Petrou Křivánkovou suverénně obhájili vítězství
Na den přesně měsíc po turnaji jednotlivců se v čehovském Kulturáku uskutečnil souboj smíšených
párů v badmintonu, a to již ve svém čtvrtém ročníku. Tentokrát jsme, bohužel, zaznamenali menší počet
účastníků oproti předchozím rokům, přičemž ubylo zejména zájemců z řad místních obyvatel. Na druhou
stranu kvantitu nahradila kvalita sedmi odhodlaných dvojic, a tak ve většině zápasů byla k vidění řada
povedených výměn i nečekaných úderů. Po základní skupině, v níž postupně změřily síly všechny páry
navzájem, vykrystalizovala finálová sestava. Byli to Tomáš Polák s Petrou Křivánkovou proti přespolním
hráčům Radku Oháňkovi a Janě Jankové. Prvně jmenovaná dvojice si bez větších potíží po hladkém postupu
celým turnajem zajistila rovněž obhajobu loňského triumfu. Je zřejmé, že časté tréninky a zápasové
zkušenosti z turnajů v Olomouci nesou své ovoce. V souboji o čestné třetí místo pak uspěla dvojice Michal
Špaček s Jitkou Jansovou proti dlouholetému čehovskému hráči malé kopané a futsalu Michalu Šinovi
s Vendulou Mráčkovou.
Rozhodně je škoda, že se turnaje nezúčastnil větší počet párů, byť všichni přítomní si akci užili
a o to více si zahráli. Uvedená skutečnost nicméně nemění nic na záměru našeho klubu dále pro zpestření
pořádat v tomto období přelomu mezi futsalovou sezonou a jarní částí ligy malé kopané tyto badmintonové
turnaje.
Na klubovém webu www.fkcehovice.mear.cz naleznete fotografie z letošních i předchozích turnajů
a aktualizovaný výkonnostní žebříček čehovského badmintonu.
Mgr. Michal Špaček, www.fkcehovice.tym.cz
9
Mateřská škola
Zprávičky z mateřské školičky
Je za námi půlrok školního života. Nejstarší děti, předškoláci, letos je jich osm – pět
děvčat a tři kluci, už byli v lednu u zápisu do první třídy. Šest jich bude navštěvovat
Základní školu v Bedihošti, dva odejdou do škol v Prostějově. Aby nešli do neznáma,
před zápisem jsme společně Základní školu v Bedihošti navštívili. Budoucí školáci
se seznámili s paní učitelkou, která je bude v první třídě učit, vyzkoušeli si jedno dopoledne
s prvňáčky, plnili úkoly, předvedli, že už toho také dost umí. Sice se jim pořád trošku plete vlevo
a vpravo, ale číslice i písmena zvládají bravurně. Ještě dotáhnout správné držení tužky a mohou
směle vyrazit do „velké školy“, jak s oblibou říkávají. Zkusili jsme si i cestu autobusem, obsloužili
se sami ve školní jídelně, zjistili si například i takovou důležitou věc, jako, kde je ve škole tělocvična,
družina nebo třeba WC.
Naopak zápis do naší mateřské školy se konal začátkem března. Přišlo sedm dětí, takže se kapacitu
MŠ podaří i v příštím roce naplnit. Pět dětí je místních, dva budou dojíždět z okolních vesnic.
Uplynulá zima měla tak trochu netradiční průběh, sněhu jsme se v naší vesnici, pro děti bohužel,
nedočkali. Přesto si o počasí, péči o zvířátka a ptáčky v zimě děti s učitelkami hodně povídaly, ale také třeba
vyráběly semínková krmítka, která na vycházkách rozvěsily po širokém okolí. Sněhuláky jsme „stavěli“
letos taky, i když jen z vaty a papíru. Zimní olympiáda v Soči nás inspirovala k zimním sportům! Že nebyl
sníh, nám vůbec nevadilo! Učitelky s dětmi si dovedly i tak poradit. Lyže, brusle, boby i sáně nám nahradily
čtvrtky pevného kartonu – a jezdilo se po koberci ostošest. Děti soutěžily v rychlosti, obratnosti. Projet
slalom, či převézt na saních z místa na místo „sněhové koule“, to chtělo hodně šikovnosti. Na konci na děti
čekaly stejně jako na naše úspěšné olympioniky zlaté, ale i bramborové medaile.
Součástí vzdělávací nabídky jsou každý měsíc i návštěvy divadla v Němčicích nad Hanou. Viděli
jsme známé představení Čert a Káča a pohádku Nebojsa v čarovném lese. Maňáskové divadlo – sérii
tří známých pohádek: O Koblížkovi, Dlouhý, Široký a Bystrozraký a O třech prasátkách, přijeli zahrát
loutkoherci přímo do mateřské školy. Šlo o mile podané příběhy s poučením pro život.
Také další nezvyklé představení, Malý cirkus v MŠ, se nám podařilo zajistit přímo do mateřské
školy. Cirkusoví umělci s sebou přivezli malou opičku a dva pejsky, kteří předvedli v krátkém programu
své umění. Pro děti byl zážitek si vlastnoručně pohladit opičku Žofinku, která byla v šatičkách a voněla.
Pan Zdeněk ukázal i žonglování s míčky, kužely, kruhy, či balancování skleniček na meči a dýce.
V rámci plánu spolupráce školy a rodiny s názvem „My máme príma rodiče“ zapojujeme do dění
mateřské školy právě rodiče dětí. Na Valentýna ochotně pomohli svým dětem připravit doma kostýmy,
aby si pak ve školce mohly karnevalově zařádit v maskách. V Týdnu zdravého životního stylu zase dětem
shromažďovali a nosili aktivně do školky obaly od „zdravých“ i méně „zdravých“ potravin, které děti
využily při třídění, k učení o zdravé výživě. Na konec týdne pak dětem rodiče přichystali buď nějakou
zeleninu či ovoce. Děti si z nich samy připravily zdravou svačinku – mazaly chléb pomazánkou a zdobily
jej zeleninou. A že jim panečku chutnalo. Zkusily si i odšťavňování ovoce a zeleniny, šťávy z nich někomu
chutnaly jinému méně, ale ochutnali skoro všichni.
Děti se již tradičně představily v kulturním programu na výroční členské schůzi zahrádkářů
s pásmem Jaro, léto, podzim, zima, to je celý rok. Básně i písničky byly motivované prací zahrádkáře
po celý rok.
Využíváme této příležitosti a chceme opět poděkovat nejen rodičům, ale i občanům, kteří stále
přispívají naší mateřské škole sběrem papíru. Pomáhají nám tím k získávání dalších finančních prostředků
na potřeby, hračky a pomůcky pro děti, jejichž ceny jsou v poslední době značně vysoké. Velkým
příznivcem mateřské školy je již několik roků firma FEMAT manželů Hrubanových, která k Vánocům opět
darovala finanční obnos ve výši 5000 Kč, za který jsme pořídili magnetickou stavebnici. Mockrát děkujeme.
Je březen, jaro, už nejen to meteorologické, ale i astronomické, a ve vzduchu je to opravdu cítit. Čeká nás
zase nová náplň činností, knihy, jarní počasí, pranostika, květiny, mláďata a velikonoční tradice. Ale o tom
zase až příště.
Ředitelka MŠ Čehovice, Božena Spáčilová
10
Knihovna
Knihovna se opět zapojí do akce „Březen – měsíc čtenářů“, a to dalším
Veřejným čtením pohádek. Uskuteční se ve středu 26. března 2014 od 16.00 hod.
v místní knihovně.
V letošním roce uplyne 85 let od narození spisovatele Františka Nepila. Proto
sáhneme do příběhů z jeho tvorby. Součástí „čtení“ budou však i zábavné hry, soutěže.
Zvu všechny děti, které mají rády čtené příběhy a chtějí si hrát…
V roce 2014 se slaví 20. výročí mezinárodního roku rodiny, proto budou
knihovny vybírat své čtenářské rodiny, tj. rodiny, které často navštěvují knihovnu.
Také u nás v Čehovicích letos takovou rodinu odměním v rámci akce Čtenář roku 2014 – čtenářská
rodina.
Současně vyhlašuji pro děti a mládež výtvarnou soutěž na téma: Hurá, jaro je tady! Můžete kreslit
a malovat na formát A4 cokoliv, co k jaru patří. Soutěž potrvá do 22. dubna 2014, práce odevzdávejte
do knihovny, můžete je vhodit i do označené poštovní schránky mateřské školy u vchodu.
22. duben se slaví jako „Den Země“ – plánuji vycházku do přírody spojenou opět s plněním úkolů.
Termín (asi středa 23. dubna 2014) bude ještě upřesněn podle počasí.
knihovnice Božena Spáčilová
Zprávy z farnosti sv. Prokopa
Sakrální památky před kostelem
Před západním průčelím farního kostela sv. Prokopa
v Čehovicích stojí dvě skulptury. Vpravo kamenný kříž a vlevo socha
Panny Marie. Kostel byl dostavěn v roce 1789. Současně byla postavena
i budova fary, která ještě neměla poschodí, ale byla to jen přízemní
budova. Postupně farníci upravovali blízké okolí. V roce 1809, v roce
dvacátého výročí konsekrace kostela, postavili farníci pískovcový kříž
vpravo od jeho vstupu a vlevo sochu Panny Marie lurdské. Připomeňme
si jejich osudy.
Kříž
Kříž postavený v roce 1809 byl kamenný, opatřený latinským
letočetným nápisem. Stál před kostelem až do roku 1885. V tomto roce
žila celá Morava připomínkou tisíciletého výročí úmrtí sv. Metoděje.
K tomuto miléniu vzniklo mnoho uměleckých děl a vzácných památek.
Bylo tomu tak i v naší obci. Manželé Josef a Marie Kašparovi nechali
zhotovit a na svůj náklad postavit před kostelem pískovcový kříž nový.
Původní kříž z roku 1809 přemístili před dům č. 41 na místo již
zchátralého dřevěného kříže (v tomto domě na rohu Floriánské ulice měli dlouhá léta obchod manželé
Košačtí, dnes ho vlastní Ivan Vikar). Kříž se do dnešních dnů nedochoval. Byl zničen střelbou na konci
2. světové války při přechodu fronty. Trosky kříže ležely před domem č. 41 ještě v říjnu 1947, kdy
je vyfotografoval prostějovský historik Dr. František Trčala.
Dramatický osud měl i nový kříž před kostelem z roku 1885. V létě 1937 zasáhla obec silná větrná
smršť, která kříž povalila. Ten se pádem rozbil na několik kusů. Byl záhy obnoven. Bohužel to nemělo
dlouhého trvání. Na konci války při ostřelování kostela Rudou armádou (Němci měli na věži kostela
pozorovatelnu), byl spolu s kostelem se zcela zničenou věží, těžce poškozen i tento pískovcový kříž.
Hned po opravě kostela (1946-1947) se přistoupilo ke zhotovení nového kříže. Vyrobila
ho prostějovská kamenická dílna Václava Becka, jak o tom svědčí nápis na přední straně: V. BECK.
Na soklu kříže je umístěna mramorová deska s nápisem: „Pochválen buď Ježíš Kristus!“. Na zadní straně
je vytesán do kamene nápis: „Co válka zničila, dobročinnost obnovila L. P. 1948“.
Kristovo tělo (corpus) je vytesáno vcelku se svislým břevnem kříže. Tato sochařská práce je dílem
kamenosochařského mistra Petra Sýkory. Kříž posvětili při malé slavnosti 26. září 1948. Jeho stav je
v současné době dobrý a nevyžaduje opravu.
11
Socha Panny Marie lurdské
Tato socha stojí na místě, kde stávala starší socha Panny Marie lurdské z roku 1809. V roce 1878
byla pro svůj chatrný stav nahrazena stávající sochou. Jejími donátory (dárci) byli manželé Josef a Marie
Kašparovi.
Starší socha byla při demontáži poškozena – rozlomila se při nešetrné demontáži z trnu. Proto
ji rozbili a její části použili do základů sochy sv. Floriána ve Floriánské uličce. Využit byl i podstavec, který
posloužil jako sokl k nové soše sv. Floriána v roce 1886.
Socha Panny Marie lurdské byla na konci 2. světové války také poškozena střelbou. Nebyla však
zcela zničena jako vedle stojící kříž. Její opravu provedl V. Beck na náklad rodiny Kavičkovy. Socha byla
spolu s křížem slavnostně benedikována 26. září 1948.
Na vysokém a zdobeném podstavci stojí na skále postava Panny Marie lurdské v obvyklém pojetí.
Na přední stěně je mramorová deska s věncem a nápisem: „Já jsem neposkvrněné početí!“ Na zadní straně
je do kamene vytesáno: „Zbudováno L. P. 1878. Obnoveno L. P. 1948“.
Tato socha stojí před kostelem již 136 let. Od posledního restaurování v roce 1948 uplynulo 66 let.
Socha je stářím i vlivem povětrnostních vlivů v dezolátním stavu. Má silně zkorodovaný povrch nejen
od působení počasí, ale snad i občasných nátěrů bílou barvou, které neumožňovaly kamenu „dýchat“
a urychlily rozpad povrchové struktury sochy a jeho zvětrávání.
Proto jsme se hned po skončení velké opravy kostela, dokončené v říjnu 2013, rozhodli sochu
opravit. Opravu jsme mohli zahájit díky mariánským ctitelům z naší farnosti, kteří na restaurování této
sochy darovali již 47.000,- Kč. Celá oprava, kterou provádí firma Klaper Kroměříž, bude stát 80.000,- Kč.
V lednu 2014 byla socha demontována a převezena do dílen výše uvedené firmy. Oprava by měla být
dokončena v dubnu t. r., kdy bude znovu instalována na rekonstruovaný podstavec. Na začátek mariánského
měsíce května připravujeme malou slavnost, spojenou s posvěcením restaurované sochy. Panna Maria
lurdská bude opět žehnat občanům Čehovic a zdobit střed obce po celá další léta jako svědectví jejích víry
a péče o památky pro budoucí generace.
V Čehovicích je i socha Panny Marie křtinské. Je méně známá. Stojí v polích na východ od obce
v tzv. Opletách. Nechali ji tam postavit manželé Antonín a Marie Letochovi a Karel a Ludmila Holáskovi
jako poděkování za přežití 2. světové války. Ale o tom zase někdy jindy.
PhDr. Karel Kavička
Velikonoce na Hané aneb Krásné svátky Jara
Jak se Velikonoce slavily na Hané jsme Vám popsali v loňském jarním čísle. Dnes tedy
přinášíme alespoň pár jarních receptů ze sbírky paní Ivany Kratochvílové. Dobrou chuť!
Šlehaný beránek
Potřebujeme:
7 bílků, špetka soli, 160 g moučkového cukru, 160 g hladké mouky, 70 g rozpuštěného
másla, kousky čokolády, oříšky, kandované ovoce
Postup:
Z bílků a soli ušleháme sníh. Přisypeme cukr a ušleháme dotuha. Vařečkou zlehka vmícháme mouku
s vlažným máslem a nasekané ovoce, čokoládu a oříšky. Těsto urovnáme do vymazané a vysypané formy
a pomalu upečeme. Na závěr můžeme již jen pocukrovat a dozdobit mašličkou.
Domácí mazanec
Potřebujeme:
250 ml mléka, 500 g polohrubé mouky, 3 žloutky, 120 g másla nebo hery, 120 g krystalového cukru,
1 vanilkový cukr, 30 g kvasnic, špetka soli, rozinky, 1 žloutek a 1 lžíce mléka na potření
Postup:
Z mléka, cukru a kvasnic uděláme kvásek. Do mísy prosejeme mouku, osolíme, přidáme žloutky,
rozpuštěný tuk, kvásek a vypracujeme vláčné těsto. Je-li řídké, přidáme trochu mouky. Nakonec do těsta
zapracujeme rozinky. Pak ho přikryjeme utěrkou a necháme pořádně nakynout. Máme-li pekárnu, dáme
12
suroviny do ní a zapneme program Příprava těsta. Nakynuté těsto vyklopíme na pomoučený vál
a rozkrojíme na poloviny. Každou část znovu propracujeme a vytvoříme z ní kulatý bochánek. Oba
položíme na plech vyložený papírem na pečení a necháme 20 - 30 minut kynout. Poté bochánky potřeme
žloutkem rozmíchaným se lžící mléka, nahoře nůžkami nastřihneme křížek a vložíme do trouby vyhřáté
na 180°C. Pečeme asi 40 minut. Pokud povrch mazanců rychle hnědne, přikryjeme je alobalem.
Jarní polévka se zelenou cibulkou
Potřebujeme:
4 velké mrkve, 3 větší brambory, hrst červené čočky, 1 rajče, pažitka, jarní cibulka, sůl, pepř, (polévkové
koření – kdo má rád)
Postup:
Mrkve očistíme a nastrouháme na jemno, spolu s bramborem, které nakrájíme na kostky. Přidáme asi
1,5 litru vody a hrst červené čočky. Dáme vařit. Později přidáme nakrájené rajčátko a okořeníme dle chuti.
Ke konci vaření přidáme pažitku a dochutíme. Polévku není třeba zahušťovat, protože čočka samotná
ji hezky zahustí. Při podávání polévku na talíři posypeme jarní cibulkou.
Kuře trochu jinak
Potřebujeme:
5-6 velkých brambor, majoránka, sůl, česnek, kmín, 3 rohlíky, 2 dl mléka, 1 lžíce sádla, 100 g slaniny,
1 cibule, 4 vejce, 1 kuře, koření na kuře
Postup :
Očištěné kuře rozporcujeme na osm dílků. Rohlíky nakrájíme na kostičky, zalijeme mlékem a necháme
nasáknout. Na pánvi rozehřejeme sádlo, přidáme na kostičky pokrájenou slaninu, nadrobno posekanou cibuli
a osmažíme. Brambory oloupeme, nastrouháme a slijeme z nich puštěnou vodu. Osolíme, přidáme
majoránku, kmín, rozmačkaný česnek, 2 vejce a promícháme. Vznikne nám tak těsto podobné tomu
co připravujeme na bramborák. K rohlíkům přidáme celý obsah pánve, 2 vejce a promícháme. Bramborovou
a rohlíkovou směs smícháme dohromady a nalijeme do dobře vymazaného pekáče. Na ni naskládáme
osolené kousky kuřete kůží dolů, lehce do směsi zatlačíme a posypeme kořením na kuře, jak je kdo zvyklý.
Přikryjeme a vložíme do vyhřáté trouby. Asi po 45 minutách pekáč vytáhneme, kousky kuřete otočíme kůží
nahoru, posypeme kořením na kuře a už bez pokličky dopečeme dozlatova. Podáváme se zeleninovým
salátem.
Krásné Velikonoce a dobrou chuť přeje Ivana Kratochvílová
Pozvánky na další čtvrtletí:
29. března – Oddíl dálkového a zimního plavání Haná Prostějov zve
na závod Českého poháru v zimním plavání na rybníku.
29. března – fotbalový turnaj Poháru města Prostějova FC LadziMil versus
Smržice, Dobrochov a Brodek u Prostějova na místním hřišti
od 9.00 hodin.
12. dubna – fotbalový turnaj Spojené kluby Amatér Hluchov – Čehovice na
místním hříšti od 9.00 hodin.
12. dubna – „Vynášení Morany z obce“, pořádají zahrádkáři v 15.00 hod před Obecním domem
22. dubna – „Den Země“ – vycházka do přírody, pořádá Knihovna Čehovice.
30. dubna – Sokol Čehovice pořádá na hřišti tradiční „Slet a pálení čarodějnic“. Občerstvení bude zajištěno,
nezapomeňte si přinést dobrou náladu na první jarní sokolskou akci. Ženy, převlečte se za čarodějky,
košťata vítána.
17. května – Rybáři Čehovice pořádají na rybníku tradiční rybářské závody. Bohaté občerstvení a tombola
17. května – Vytrvalostní závody „Čehovská desetitisícovka“, start v 10.30 na hřišti.
27.-29. června – Sokol Čehovice pořádá na hřišti tradiční Stanování pro děti místní i přespolní.
13
Společenská kronika:
Ve druhém čtvrtletí roku 2014 oslaví svá kulatá životní jubilea tito občané:
duben
květen
Mézlová Jana
Haluza Jaroslav, Ing.
70 let
75 let
Oběma jubilantům blahopřejeme a přejeme pevné zdraví.
Za školský a kulturní výbor Lenka Říhová
Okénko do historie
Devět dnů v krytu, aneb konec války v Čehovicích
(Ze vzpomínek šestnáctiletého)
V roce 1985 jsem v čase jeho delší nemoci požádal otce, aby mi napsal pár poznámek k posledním
válečným dnům v jeho rodné vsi. Pár listů mi skutečně napsal. Bezmála třicet roků ležely ve složce, dokud
jsem nebyl přinucen vše minulé přebrat a rozhodnout se, které věci z minulosti chci a mohu mít nadále
u sebe. Do poznámek jsem se se zvědavostí začetl a předkládám je nyní v úpravě čtenářům.
V březnu 1945 jsme netrpělivě vyhlíželi konec války a mně bylo šestnáct. K narozeninám jsem
dostal krásný dárek. Otec se vrátil z nucených prací v Rajchu. Vrátil? Utekl. A protože utíkal řadu dní, stála
na zápraží místo chlapa vyzáblá pokašlávající postava. Do konce svých dní se z této anabáze zcela
nevzpamatoval. Zemřel v šestapadesátém v šestapadesáti.
Třicátého dubna.
Byla neděle a právě jsme obědvali, když nízko nad Čehovicemi prosvištěly první střely.
Z klenovického kopce začalo sovětskými dělostřelci ostřelování prostějovského letiště. Klepání na okno.
Ani jsem nedojedl a vyrazil za kluky. Mámin hlas, plný obav, jsem slyšel jen na jedno ucho. Pelášili jsme
na most u hřbitova, abychom to válečné divadlo mohli sledovat co nejplastičtěji. Nějaký čas to byla
paráda. Bomby vybuchovaly pět kilometrů od nás ve velkých gejzírech celé odpoledne. Pak nás ovšem
zpozorovali Němci. Několik ran z rychlopalných protiletadlových flaků věnovali i zvědavcům na viaduktu.
Jeden výstřel se rozprskl přímo nad námi. Druhý nás sice přeletěl, ale jen do pár desítek metrů vzdáleného
hliníku. Několik rodin si zde ve velké odtěžené jámě na vepřovice kopalo kryty a připravovalo se na přežití
fronty, která, jak se zdálo, měla projít vesnicí. Výbuch větší škody nezpůsobil, jen strýc Lojza Mička měl
plný zadek střepin. Ženy v jeho okolí měly práci až do večera. On sám se do konce války na sedací část těla
neposadil. V tu chvíli jsme, sice jen nakrátko, pochopili, že nechceme být dělostřeleckým terčem a z mostu
se po anglicku ztratili. Zvědavost nám ale nedala a s večerem jsme se na místo nebezpečné podívané vrátili
a sledovali, jak prostějovské letiště hoří. S večerkou jako když utne. Přišlo ticho. Odloudali jsme
se k domovům a po pár výchovných pohlavcích vklouzli do peřin.
V jednu po půlnoci všechny probudil silný výbuch, posléze následovaly další. Nejen naše stavení
se otřásalo v základech. Vyběhli jsme před dům. Kolona asi třiceti německých cisteren se snažila před
dotírajícími sovětskými letadly ukrýt pod stromy. Na padácích se snášely světlice, takže místy se noc měnila
v den. Přes zřejmé nebezpečí jsme dlouho přihlíželi na hru kočky s myší, dokud bomby nevybuchly v naší
bezprostřední blízkosti. Jedna skončila u Přikrylů ve zděném hnojišti. Kameny zídky nám rozbily střechu.
Zbylé bomby spadly k Večeřům do zahrady. Větší materiální škodu sice neudělaly, nás však přinutily
urychleně se přesunout za ostatními do hliníku, kde jsme již v křovinách měli vykopaný maskovaný kryt.
Cestou jsem viděl vojáky a oficíry wehrmachtu, jak se netrpělivě dobývají do statků s velkými vraty
a do přilehlých stodol, aby cisterny měly před zásahy naději. Stařenka Karhánková zřejmě nestačila otevřít
dostatečně rychle. Byla za to zkopána do bezvědomí. Po opakovaných přeletech se nakonec letadla vzdálila,
nechtěla riskovat životy civilistů. Po dlouhých desítkách minut plných dohadování vydali konečně důstojníci
koloně povel k pokračování přesunu. Ještě před svítáním odjelo poslední auto a Čehovice se opět ponořily
do tmy a očekávání věcí příštích.
14
Den první
Celé dopoledne prvního máje se zdálo mírumilovné. Jako by slova klasika na chvíli zvítězila nad
válečnou realitou. Lidé nesměle vycházeli z domovů, na návsi se zdravili jak přátelé po delším čase,
zjišťovali škody, sdělovali si dojmy z předcházející noci. Jak dlouho tohle ještě může trvat? Tak zněla
základní a neodbytná otázka každého hovoru. Idyla prvního máje ale neměla dlouho vydržet.
Odpoledne začalo ostřelování nanovo. Do naší vesnice se ve větším začali stahovat němečtí vojáci
a nám nezbylo nic jiného, než se vrátit do hliníku. Všech patnáct rodinných krytů bylo obsazeno. Zdálo se,
že náš domek u hlavní silnice definitivně na nějaký čas osiří. Stalo se, ale skutečně jen na krátko. Povinnost
vůči domácímu zvířectvu zvítězila, a tak jsme šli navečer nakrmit a podojit naše dvě kozy. V domku jsme
našli třináct německých vojáků – panzerjägrů. Třináct mládenců kolem sedmnácti se starším nepříjemným
velitelem. Tahle poslední záchrana Německa pospávala v botách v našich postelích a na židlích, než opět
odejde do svých zákopů kus za vesnicí a panzerfausty se bude snažit zastavit sovětské tanky. Právě tak zněl
rozkaz. S každou nocí se jejich počet ztenčoval. Za pár dní zůstaly postele prázdné. Ale to předbíhám. Před
námi bylo ještě devět dnů v provizoriu hliníku.
Devět dní života, který se zcela vymykal mé dosavadní zkušenosti. Devět dnů velkého dobrodružství
šestnáctiletého kluka. Devět dnů strachu mých rodičů o mě. Devět dnů, kdy ale vše bylo podřízeno
jedinému… A to přežít a vydržet. Byly to dny, v nichž jsem hodil strach za hlavu a spolu s ostatními jsem
zkrátka musel být u všeho.
Den druhý
Kousek od hliníku stály na konci uličky, které se říká Floriánská, dvě mohutné lípy, které tvořily stín
soše svatého Floriána, patrona všech hasičů. Dnes tohoto dobrodiní užíval na chvíli tank. Nebyl sice
schopný střelby, ale jízdy ano. Proto odvážel z bojiště raněné a mrtvé německé vojáky. Dnes byl nucen
do tanku nastoupit i kamarád Slávek Kuba. Odjištěný samopal byl silným argumentem, s tím nenadělal nic
ani mladistvý vzdor. Jel s Němci k nedaleké první linii nakládat – tentokrát jen mrtvé. Své hroby našli
v okolí Čehovic nebo dočasně též na návsi.
Odpoledne jsme s kluky z naší mostní pozorovatelny sledovali, jak letí do vzduchu brněnská
vysílačka Dobrochov. Němci ničili všechna strategická místa, která předtím sami užívali.
V podvečer se do vesnice vplížila tříčlenná hlídka sovětských průzkumníků. U Zapletalů získali
mnoho cenných strategických informací. Mimo jiné se dozvěděli, že v domě u Přindišů sídlí německý štáb.
Obdivoval jsem jejich odvahu. Po půlhodině zmizeli stejně nepozorovaně, jak přišli. Inu, průzkumníci.
Den třetí
Informace o sídle německého štábu byla rychle předána dál. Přesvědčili jsme se o tom hned další
den. Zničehonic přiletěla tři sovětská letadla a Přindišův domek byl v rozvalinách. Přesný zásah se ale minul
účinkem. Štáb se mezitím přestěhoval jinam. Snad symbolicky do uličky Hřbitovní. Bleskurychlý nálet
si tak svou daň vybral mezi místními. O život přišel stařeček Koutný. Jeho dceru zranila střepina do nohy
a plný zásah dostaly Lejskovy chlévy. A to nebylo všechno.
V hliníku, ve vedlejším krytu přebývali Kouřilovi i s malým dítětem, ještě v peřince. A protože
povětří bylo příznivé, posloužila jim čerstvá tráva coby sušárna vypraných plenek. Kryt jsme sdíleli
s rodinou Sucháčkových a já ten den řezal s jejich synem a kamarádem Standou uprostřed hliníku dřevo
do provizorní pícky. Pracovali jsme soustředěně a rychle, abychom to měli užuž za sebou. Když jsme
uslyšeli letadla, již jsme se nestačili ukrýt. Bílé pleny tvořily lákavý terč. Kousek od nás, snad pět metrů,
tak dopadly do plenkoviště dvě bomby. Měli jsme obrovské štěstí. Nevybuchly. Ty o kus dál již po sobě
mohutné krátery zanechaly.
K večeru jsme se s mámou opět vydali za kozami. Floriánskou uličkou právě projížděla na staré Jawě
německá spojka. Uslyšel jsem známý svistot. Přitiskli jsme se k nejbližšímu stavení. Krátké a suché „bum“
a spojka i s motorkou přestaly existovat. Benzinová nádrž vlétla přes zděný plot na dvůr k Rozmánkům
a zůstala ležet u dveří do sklepa, kde se ukrývala nejen celá jejich rodina, ale též Vymlátilovi. Starý pan
Vymlátil měl pečeť rozumbrady a muže posledního slova. Přišel na to, že před prahem určitě leží
nevybuchlá bomba. Dva dny se nikdo neodvážil otevřít dveře. Vysvobození přišlo až od desetiletého Zdeňka
Kunce. Zaťukal a vešel i se svým úlovkem. Po několika vzájemných pohledech se osvobozujícím smíchem
otřásali všichni. Hospodskou čeládkou byl ovšem starý Vymlátil na roky znemožněn.
Protože jsme neměli vytvořeny žádné zásoby, přišel zákonitě hlad. Toho dne jsem byl hned třikrát
vyslán, vždy se dvěma kbelíky, k Lejskům na statek. Ruské bomby sice nezasáhly německý štáb,
15
ale v chlévech ukončily život nevinným kravám. Maso jsme měli každý den až do konce války, což dosud
nebývalo zvykem. Již nikdy jsem tolik hovězího nesnědl.
Den čtvrtý
Ten den byl ve znamení ticha. Poprvé jsem uslyšel ptáky, ale věděl jsem, že tohle ticho ještě není
mírové. Klukovská zvídavost nás dovedla k obecní mlékárně na samém konci vesnice s dokonalým
výhledem na linii fronty mezi Čelčicemi a Klenovicemi. Jak cínoví vojáčci přesouvali se před námi v polích
sovětští i němečtí vojáci. Zaujímání nových pozic bez jediného výstřelu. Praktická škola vojenské strategie,
která nás fascinovala.
Vyrušil ji až komický cyklista, přijíždějící od Prostějova. Muž ve středních letech v nám dosud
neznámé uniformě. Když nás uviděl, šlápl ještě párkrát do pedálů a zastavil přímo u rampy, u naší
pozorovatelny. Byl to pan Důležitý. Hovořil s námi shora, málem abychom před ním stáli v pozoru.
Vyptával se na situaci, až z něj vylezlo, že má starost o „své chlapce“, členy Kuratoria pro výchovu
mládeže, kteří museli v první linii kopat zákopy a on, jako jejich správný velitel, se přijel přesvědčit, jak
si počínají. Přesvědčil se. Protektorátní ministr Emanuel Moravec by z něj měl radost. Pak rychle nasedl
na kolo a zamířil k Prostějovu. Kampak jej asi další osud zavál, říkal jsem si několikrát, když jsem podobné
pány Důležité potkal v pozdějších letech.
Čehovice sice vlastní železniční zastávku nemají, odpoledne zde však přesto u závor zastavil
veledůležitý vlak. Obrněný vlak polního maršála Schörnera. A z něho vystoupil sám tento velitel miliónové
německé armády na území Protektorátu Čechy a Morava. Doprovázen důstojnickou suitou k nám přijel
na inspekci. Sledovali jsme ho až do tzv. Kuncovy uličky. Od Lamplotova domku, kde právě sídlil štáb,
pak dalekohledy pozorovali rozmístění vojsk a živě mezi sebou diskutovali. Náhle se ozvala rána
a v domovním štítu za nimi se objevila velká díra. Do štábu jako když střelí. Za pár minut nabrala
lokomotiva dech a Schörner odsupěl mimo dosah sovětských dělostřelců.
K večeru jsme našli u našeho domku čerstvý hrob jednoho z těch mládenců s panzerfausty,
co nocovali v našich postelích. Tentokrát mu jeho kamarádi ustlali jinde. Za soumraku jsme ještě načapali
starou Armínovou, kterak šmejdila v opuštěných příbytcích. Jednou neuhlídala své horší já a pak s tím
zlodějským cejchem musela žít i po válce.
Den pátý
V krytu u Dubských měli krystalku, radiový přijímač na baterie a my tak na vlastní uši slyšeli volání
Prahy o pomoc. Vypuklo Pražské povstání a u nás doslova za humny vrcholila ofenzíva Rudé armády.
Několikrát se její vojáci dostali až k hraně hliníku, několikrát museli couvnout. Nad hřbitovem na mostě
přes železniční trať stál německý tank Tiger, nekompromisně pálil po předsunutých jednotkách, podporován
palbou dávek z vedlejšího kulometného
hnízda. Střely přes nás svištěly a my vše
pozorovali se zatajeným dechem.
Při jednom z útoků se do hliníku
sesunul sovětský voják s průstřelem břicha.
Alois Baďura, s dosavadní nálepkou trochu
lehkomyslného člověka, se k němu připlazil
a vtáhl ho do svého krytu. Ošetřil ho a pak
ukrýval až do osvobození Čehovic. Když
vojáka vítězné straně předával, netušil,
že záhy bude vyznamenán medailí
Za statečnost.
Kostel s ustřelenou věží
Ze zvonice zdejšího farního kostela
svatého
Prokopa
si
Němci
udělali
pozorovatelnu. Ale jen dočasně. Přesný zásah dělostřeleckého granátu vížku kostela z konce osmnáctého
století zničil, silně poškozena byla i celá střecha a sakristie. Až dva roky po válce postavili farníci novou
čtyřbokou věž.
Den šestý
Právě jsem dožmoulával poslední kousek hovězího a zapíjel jej kozím mlékem, když to opět
bouchlo. Přesně v osm sovětské jednotky začaly jeden ze svých mnoha útoků. V našem hliníku se pokoušel
16
najít azyl německý uprchlík. Naznačoval, že už všeho má po krk. To jsme ale pochopit nechtěli a místo
vstřícnosti, jsme se kolem něho začali nebezpečně stahovat. Zvláště Čtvrtočko cítil svou příležitost zapsat
se do paměti budoucích pokolení jako odvážný hrdina a mínil udeřit jako první. Sotva však sjel Němcův prst
na spoušť, byla naše odvaha tatam. Vytratili jsme se do jednoho, první ovšem Čtvrtočko a zmizel i voják,
který toho měl dost. Kdoví, jestli se dočkal dalších dnů.
Kromě již zmíněných událostí zmizel dnes táta. Jeho pryčna zůstala prázdná i přes noc. Stálé
ostřelování po něm nedovolilo pátrat. Objevil se příští den. Dostal hlášku, že se ve sklepě hospody
u Hlavizny nalévá a že tam budou jeho kamarádi. Byli. Už od prvního dne našeho pobytu v hliníku zde hráli
chlapi v čele s Cyrilem Janitou ferbla. Prý mu to šlo a přišel si u sedláků na několik miliónů. Nevím, říkalo
se leccos, ale nikdo nic nepřiznal. Jisté však bylo, že přítomní za ty dny vypili a snědli veškeré Hlaviznovy
zásoby. Máma jen koukala.
Den sedmý
Německý štáb se neustále přesouval. Den sídlil v domku u Vystavělů. Myslím, že to Němci již dávno
věděli, nicméně stará panna Josefka jim potvrdila, že chlapi se zdržují v krytech v hliníku. Odpoledne přišli
tři samopalníci a odvedli si s sebou všechny přítomné muže. Sebrali i mne. Měli jsme strach, když jsme
pod samopaly táhli obcí. Zahnuli jsme k Jadrníčkům. Tam nás vyzbrojili lopatami a krumpáči. V nejistotě
jsme zůstali až do soumraku.
Původně stávaly Čehovice o kilometr výš. Za třicetileté války lehly ale popelem a vesnice sklouzla
více k Vřesůvce. Na původním místě stojí kaplička svatého Prokopa. Když jsme tam dorazili, měl již šeřík
na květ. Okamžitě jsme začali kopat zákopy. Celou noc. Zatímco naši dozorci si neustále přihýbali,
my museli být při práci naprosto zticha, kousek od nás se zakopávala Rudá armáda. Báli jsme se rána.
V noci jsme na obzoru viděli ohromnou zář. Hořela Olomouc.
Den osmý
Sovětské útoky začínaly vždy v celou. Svítalo a přesně v pět to začalo. Nejprve mohutná
dělostřelecká příprava. Štěstěna nám přála. V tu dobu jsme hloubili zákopy pod břehy bývalého rybníka.
Stačilo pár vzájemných pohledů. Využili jsme momentu překvapení, vzali nohy na ramena a uháněli pryč.
Pud sebezáchovy zvítězil i u našich opilých strážců, kteří rychle vystřízlivěli a naskákali do čerstvých
okopů. Schováni mezi břehy potoka jsme se každý samostatně spíše plížili, nežli šli k vesnici. Do hliníku
jsem se dostal až kolem osmé a poslední. Maminka už myslela na nejhorší. Když jsem se před ní objevil,
poprvé jsem uviděl na jejich tvářích slzy. Nelehký život ji naučil nedávat své city příliš na odiv. Táta přišel
později. Hledal nás celou noc. Když se rozneslo, že jsme pod hlavněmi samopalů odešli s krumpáči
a lopatami, všichni měli za to, že jsme se stali oběťmi poslední německé zvůle.
Útok trval celý den. Utichl až se soumrakem. Ve stísněném prostoru hliněného krytu jsem se únavou
často ztrácel, sotva se mě ale dotkl sen, probrala mě neúprosná kanonáda. Tvrdý spánek přišel až s tichem.
Spal jsem celou noc.
Den devátý
Ráno nás probudili místo kanonády opět ptáci. S chlebem v ruce jsme se vyšplhali z hliníku.
Na návsi se začali objevovat první odvážlivci. Nikde nikdo. Na hlavní cestě jsme ale už objevili vojáky.
Hovořili neznámou řečí. Rumuni. Byli jsme osvobozeni. Od mlékárny jsme pak pozorovali,
jak se na Čehovice valí od Čelčic obrovská lavina vojska. Rudá armáda.
Neodolal jsem a s menším oddílem jsem pomáhal stavět až do Prostějova telefonní vedení.
Samozřejmě jsem nikomu nic neřekl, nevzkázal, nesdělil. Už je přece po válce! Vrátil jsem se až večer.
V Prostějově mě na vozík tažený koníkem naložil starší ruský voják s mohutným buďonovským knírem.
Cestou si docela znělým hlasem zpíval. Měl jsem pocit, že se směje celá jeho bytost. Občas nad námi
radostně zapráskal jeho bič, občas jsem tu naši zazpíval v prolukách i já. Cesta ubíhala velmi rychle. Když
koník zastavil před naším domem, představil jsem vojáka rodičům. Ostří starostlivé zloby a obav bylo
otupeno. V tu noc jsem spal po devíti dnech opět ve svém, v čerstvě povlečených peřinách.
A potom? Ve vesnici se ruští vojáci zdrželi asi čtrnáct dní. Táta dělal tlumočníka, jeho
bělogvardějská minulost zřejmě odtajněna nebyla.
Pro nás kluky byl i ten bezprostřední poválečný čas časem napínavého a nekonečného dobrodružství.
Vyšli jsme za humna a na polích leželo množství zbraní, nevystřílené munice a spousta dalších zajímavých
objektů. Střelbou z pušek jsme se strefovali do nevybuchlých min a granátů a měli radost, když to naší
17
zásluhou bouchlo. Také jsme se hlásili do služby v „národní gardě“, abychom v noci mohli hlídat obec,
kdyby jako něco. Byli jsme strašně důležití.
Často do našeho rajonu zavítali i kluci z okolí, mezi nimi Slávek Šťáva z Otonovic. Jednoho dne
se mu ten výlet stal ovšem osudným. Našel panzerfaust. Sice bez granátu, ale jinak byl funkční.
Při manipulaci mu vrtulka utrhla kus hlavy. Byl na místě mrtev. Právě jsem ho pozoroval a dodnes mám ten
obraz před očima. Po tomto zážitku naše otrlost přece jen poněkud zkrotla a my se již bez významnější újmy
na zdraví dočkali začátku nového školního roku.
podle vzpomínek otce sepsal Vladimír Puhač
Tanková bitva a konec války na Hané
Byl konec dubna, spojenecká vojska se setkala na Labi a vojáci hroutící se Třetí říše se ještě bránili
v Sasku, Čechách, na Moravě, v Rakousku a v Chorvatsku. Neodvratně se blížil konec války, ale na Moravě
přesto pokračovaly boje v plné síle a s velkými ztrátami na obou stranách.
Hned po skončení bojů o Brno vydal 26. dubna velitel 2. ukrajinského frontu, maršál Malinovskij,
směrnici k útoku ve směru na Vyškov a Prostějov. V návaznosti na úder 4. ukrajinského frontu od severu
chtěli Sověti obklíčit německou 1. tankovou armádu, která bránila prostor severní Moravy a Slezska. Úsek
fronty severovýchodně a východně od Brna bránily jednotky 46. a 271. pěší divize Wehrmachtu, dále
jednotky dobrovolníků Volkssturmu z německých obcí u Vyškova a části divize pancéřových granátníků
Feldherrnhalle .
Dne 27. dubna ve 13.30 hodin začala dělostřelecká příprava ve směru na Rousínov a po půl hodině
palby šla do útoku pěchota 24. gardového střeleckého sboru. Po těžkém boji, v němž Sověti ztratili
50 vojáků, byl večer až na podruhé obsazen Rousínov.
Dne 29. dubna byl v Brně doplněn 5. gardový tankový sbor 64 novými tanky T-34/85
a samohybnými děly SU-100. Po doplnění paliva a palebných průměrů se sbor rozjel po silnici směrem
na Vyškov a podpořil 9. gardový mechanizovaný sbor v boji o město. Útočící pěchota 81. gardové střelecké
divize byla několikrát od Vyškova odražena. Další útok pak vedl za podpory tanků na Dědice, kde na návsi
došlo k tankovému boji, který se protáhl až do rána 30. dubna. Vyžádal si těžké ztráty na lidech i technice
na obou stranách. Teprve odpoledne za podpory tanků se podařilo proniknout na nádraží, do večera pak byl
Vyškov obsazen za ztráty 120 sovětských a 300 německých vojáků.
Houževnatá obrana Vyškova umožnila Němcům postupně vyklidit město a zaujmout
pod Prostějovem obranu na linii Lhota, Pustiměř, Drysice, Brodek, Pivín, Iváň, Tovačov až po řeku Moravu.
Na tuto linii se stáhly i další jednotky ustupující od Ostravy a z Beskyd a jejich záměr byl jasný. Za každou
cenu udržet koridor pro ústup na západ k západním spojencům a vyhnout se tak ruskému zajetí.
Sovětské jednotky naopak po obsazení Ivanovic na Hané v noci z 29. na 30. dubna zahájily postup
na sever se záměrem co nejrychleji proniknout podél železniční trati z Nezamyslic do Prostějova. Sověti
pronikli až na jižní okraj Doloplaz, kde Němci provedli útok do boku postupujícího 2. gardového
mechanizovaného sboru. Němci, aby zamezili postupu sovětských tanků po železniční trati od Pivína
k Čelčicím, vyhodili do vzduchu železniční most pod Čelčicemi. Tanky 2. gard. mech. sboru se odklonily
od Pivína doprava ke Klenovicím. Při postupu je napadli Němci ustupující od Tvorovic, přičemž zničili
10 sovětských tanků. Ostatní sovětské tanky se stáhly do Pivína.
Tank T-34 v poli nad Čehovicemi
Německé jednotky posílené 25 tanky
19. pancéřové divize zaujaly postavení okolo
železniční trati u Čelčic a na kótě 276 m
severně od Pivína. Tím zamezily dalšímu
postupu 2. gard. mech. sboru na sever.
V těch dnech se silně pokazilo počasí, byla
nízká oblačnost a pršelo, sovětské a s ním
spolupracující rumunské letectvo tak
nemohlo využit své nadvlády a účinně
podporovat pozemní vojska.
Ráno 1. května zaútočil z prostoru
Ivanovic na Hané směrem na Brodek
9. gardový mechanizovaný sbor. U Želče
se však tanky dostaly do boční palby
18
ze dvou návrší a po ztrátě 2 strojů se čelný sled stáhl zpět do Chválkovic. V druhém sledu postupující
5. gardový tankový sbor s padesátkou nových tanků T-34/85 společně s 83. brigádou námořní pěchoty
a 6. gardovou motostřeleckou brigádou zaútočil na Němčice nad Hanou. Za chodu obsadil obec se ztrátou
24 vojáků a začal postupovat obchvatem na Hrušku a Tvorovice. Němci rychle vyklidili ohrožený prostor
a ustupovali ke Klenovicím. Do obce přijelo i několik vysokých německých štábních důstojníků a snažili
se zorganizovat obranu. Němečtí vojáci byli předchozími boji silně vyčerpáni a liknavě plnili rozkazy.
Nepostavili tak včas protitanková děla do palebných postavení a stíhače tanků Hetzer, které zůstaly bez
pohonných hmot, nechali stát na jednom místě.
Sovětské tanky 5. gard. sboru se po obsazení Tvorovic rozdělily na dvě části. Jedna jela po silnici
přímo na Klenovice a druhá postupovala na Obědkovice. Krátce po poledni otřásla Klenovicemi exploze.
To první sovětský tank, který přijel k obci, ustřelil první ranou vršek kostelní věže. Pravděpodobně proto,
že tam měli Němci umístěno pozorovací stanoviště. Za chvíli začaly do obce pronikat také sovětské tanky
od Pivína a Obědkovic. Němci se ve zmatku rozprchli, první sovětský tank zastavil u hospody a palbou
zničil několik aut. Němci se však z překvapení vzpamatovali a ze zahrad a sklepů začali tanky ostřelovat
pancéřovými pěstmi a 4 tanky zničili. Tanky, které přijely bez podpory pěchoty, se snažily z obce vyjet
do volného prostoru směrem k Čelčicím, kde byly ale odraženy silnou palbou. Vrátily se proto do Klenovic,
kam již dorazila mezitím pěchota a zaujaly zde kruhovou obranu. V obci ukořistili sověti šest Hetzerů,
několik automobilů a protitankových děl. Část tanků pak obsadila dvůr Ovčírna, kde zaujaly obranu.
Kuriózní byl osud jednoho sovětského tanku, který vyjel od dvora údajně na průzkum bojem.
To však zní dost podivně vzhledem k délce trasy a jeho chování během ní. Vypadá to spíš na vliv „pohonné
hmoty“, kterou užila jeho posádka. Tank se přes pole dostal ke Klopotovicím, pak pokračoval přes Charváty
a Tážaly do Kožušan. Cestou zničil několik aut a povozů a vnesl paniku mezi německé a maďarské vojáky.
Pak pokračoval ve své spanilé jízdě až k Olomouci, kde se u Slavonína u staré pevnůstky otočil a jel
na Blatec až do Duban. Zde byla jeho posádka pohoštěna místními občany. Z Duban odjel na Kralice,
kde zničil německý tank a několik aut a potom odbočil na Hrubčice. Zřejmě měl v úmyslu se vrátit zpět
do Klenovic. U potoka Vyklička však zapadl do bahna a jeho posádka byla zajata Němci.
Němci drželi prostor pod Čelčicemi pod silnou kulometnou palbou a tak se velení sovětského
5. gard. tank. sboru rozhodlo 2. května ráno zaútočit na Čelčice jen tanky, s cílem prorazit německou obranu
a postupovat na Čehovice. Tím chtěli Sověti narušit německou obranu v prostoru Skalky. Schylovalo se
k poslední a na našem území jednu z největších tankových bitev.
Příslušníci divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle, kteří bránili Čelčice, rozestavěli kolem
obce kulomety. U cest se ukryli střelci z pancéřových pěstí a z místní školy si udělali středisko obrany.
V obci se ukrylo několik tanků a děl, před obcí záměrně nebyl vyhozen můstek přes potok Okenná,
aby mohly být vedeny protiútoky ve směru na Klenovice. Sovětské tanky zaútočily na obec bez jakéhokoliv
průzkumu okolo silnice od Klenovic. Než však dojely k můstku, bylo jich 11 odstřeleno. Jen jedinému
se podařilo přejet přes můstek a proniknout do obce, kde byl u kapličky zničen pancéřovou pěstí.
Po odražení útoků odpověděli Němci ostřelováním Klenovic z děl a raketometů, vzniklo tam několik
požárů a vyhořel také dvůr Ovčírna.
Nad Pivínem byly centrem německé obrany kóta 250 m Skalka, hostinec Kandia a samotná obec
Skalka.. Tento prostor měla obsazena část divize Feldherrnhalle, kterou podporovalo 15 tanků. Ty operovaly
na linii od kóty Skalka až po Čelčice. Tím úplně paralyzovaly postup sovětských tanků druhého gardového
mechanizovaného sboru z Pivína. V poledne 2. května přijela do Skalky posila s tanky, které zaujaly
postavení přímo na návsi, odkud začaly postřelovat Klenovice. Sovětské dělostřelectvo a tanky
jim odpověděly a při jednom zásahu do stodol ve Skalce zahynulo naráz 18 německých vojáků. Současně
začala sovětská pěchota postupovat okolo železniční tratě na Skalku. Ve 13 hodin postoupila k mostku přes
železniční trať u Skalky a zahájila útok na obec. K večeru, po těžkém boji, v němž padlo 13 sovětských
a 11 německých vojáků, obsadili Sověti mlýn a dva domky na východním okraji Skalky. Tím se jim
podařilo proniknout do týla německé obrany v tomto prostoru. Ráno 3. května podnikli Němci za podpory
dvaceti tanků protiútok do prostoru mlýna, ale byli se ztrátami odraženi.
Tanky 5. gard. tank. sboru zaútočily ráno 3. května ve 4.30 opět na Čelčice od dvora Ovčírna.
S momentem překvapení chtěly z chodu překonat potok Okenná a proniknout do obce. Zdánlivě mělo jít
o jednoduchou záležitost, Čelčice byly na dohled a terén se mírně k obci svažuje. Jenže koryto potoka,
poměrně příkré, bylo upraveno na protitankový příkop. Podle pamětníků měla většina posádek i velitelů
před útokem něco vypito a podle toho to také dopadlo. Během útoku zapadlo do potoka 5 tanků T 34/85,
většinou s hlavněmi zabořenými do protilehlého svahu (někteří pamětníci uvádějí až 10 tanků). Ty pak
19
údajně odstřeloval jako na střelnici německý Panter, ukrytý za stodolou. Po tomto neúspěchu na obec
zaútočila pěchota s motostřelci. Za podpory tanků se po 14 hodině podařilo Sovětům proniknout do obce
a do 22 hodiny ji obsadit. V boji přímo v obci padlo 16 sovětských vojáků a byl ztracen 1 tank.
Němci se stáhli k Čehovicím, odkud vedli těžkou palbu a zabraňovali tak rozvinutí útoku. Tanky
5. gard. tank. sboru pak za podpory motostřelců a námořní pěchoty zaútočily přes potok Valová na Ivaň.
Němci obec vyklidili a stáhli se ke Klopotovicím. Tanky pokračovaly v útoku, ale před obcí byly po ztrátě
několika strojů odraženy. Stáhly se na noc zpět do Klenovic a v Klopotovicích zůstali jen motostřelci.
Němci na obec zaútočili a Sověty z obce vytlačili. Boje o Klopotovice pokračovaly až do 8. května
a vyžádaly si 24 sovětských a 43 rumunských padlých.
Jednotky 9. gardového mechanizovaného sboru obnovily 4. května operační činnost a zaútočily
od Chvalkovic na Želeč. V boji zničily 7 tanků 17. pancéřové divize, ale po ztrátě pěti svých strojů byly
odraženy zpět na výchozí postavení. Tyto těžké boje se vedly přesto, že velení 2. ukrajinského frontu dostalo
od vrchního sovětského velení rozkaz už 2. května, aby rozvinuly hlavní nápor směrem na Jihlavu a dále
na Prahu s tím, že měly do 12. až 14. května dosáhnout linie Jihlava, Slavonice až po rakouský Horn. Bojové
linie pod Prostějovem měly být předány 40. sovětské armádě, 4. rumunské armádě a 1. československému
armádnímu sboru, postupujícímu od východu. V noci ze 4. na 5. května začaly jednotky 6. gardové tankové
armády předávat bojové úseky. Zatím vojskům 53. sovětské armády a 1. rumunské armády, které
postupovaly v druhém sledu. Další dny pak tyto jednotky předaly frontu jednotkám 40. sovětské
a 4. rumunské armády a 1. čsl. armádního sboru. Měly se přesunout urychleně na pomoc vypuknuvšímu
pražskému povstání.
Jakmile Němci zjistili, že sovětské jednotky jsou na frontě střídány rumunskými jednotkami, ráno
5. května od Skalky a Čehovic zaútočili a Rumuny zahnali až za železniční trať ke Klenovicím a Čelčicím,
kde postoupili až ke hřbitovu. Sovětské elitní jednotky se tedy musely vrátit a vytlačit Němce zpět ke Skalce
a Čehovicím. Po celý den 6. května pokračovaly boje v neztenčené míře na linii Brodek, Skalka a Čehovice.
Až v noci na 7. května mohly konečně jednotky 53. sovětské armády předat své bojové úseky 40. sovětské
armádě , 1. rumunské armádě a 4. rumunské armádě. S nimi do bojů zasáhl i 1. čsl. armádní sbor.
Večer v pondělí 7. května se spojenecké jednotky zformovaly a začaly opět útočit na Skalku. Dvakrát
však byly se ztrátami odraženy. Večer 8. května se jednotky 1. čsl. armádního sboru přesunuly do prostoru
Pivína, Klenovic a Skalky. Naši vojáci zaujali výchozí postavení k útoku na Skalku společně se sovětskými
a rumunskými jednotkami. Od jihu, od hostince Kandia, měla postupovat 1. brigáda čsl. sboru, od Pivína
3. brigáda sboru a od Čelčic 4. brigáda sboru. Za pomocí sovětských samohybných děl pronikly jednotky
4. brigády do Skalky a společným úsilím byla ve 23 hodin obsazena kóta 276 jižně od Skalky. Tedy v době,
kdy již za jedinou hodinu středoevropského času měla být zahájena úplná kapitulace německých vojsk.
V tomto boji o Skalku padlo 16 sovětských a 2 českoslovenští vojáci.
Po pádu Skalky začali Němci ustupovat na celé frontě k Prostějovu a za chvíli se jejich ústup změnil
v útěk. Čsl. jednotky od Skalky postupovaly na Vřesovice, kam pronikly po půlnoci 9. května. Ráno
pak zahájily společně s rumunskými jednotkami postup na Prostějov. Také v Čehovicích se dočkali
obyvatelé ústupu německých jednotek až v noci z 8. na 9. května. Jak píše kronikář obce František Večeřa,
za ranního rozbřesku 9. května bylo náhle slyšet radostné jásání a zpěv národních písní od Kralic a Klenovic
a vzápětí nato do obce vstoupili první sovětští vojáci. Dále uvádí, že předchozí boje u Čehovic si vyžádaly
16 mrtvých rudoarmějců.
Měl být již mír, ale pod Prostějovem se stále bojovalo. Část čsl. jednotek zajišťovala levé křídlo
jednotek postupujících na Prostějov. Postupovala s Rumuny na Kobeřice, kde ještě ráno 9. května padlo
12 rumunských a 2 čsl. vojáci. Celkem za bojů pod Prostějovem padlo přes 300 sovětských,
150 rumunských, 10 čsl. vojáků a přes 500 německých vojáků. V bojích bylo ztraceno 40 sovětských
a 30 německých tanků a samohybných děl. Ani po 9. květnu však boje neskončily. Němci nesplnili hlavní
bod kapitulace, podle něhož měli zůstat na místě, vzdálit se od techniky a vzdát se. Místo toho utíkali
na západ. Proto se nemůžeme divit, že dodnes je na území Čech a Moravy nezvěstných přes 50 tisíc
německých vojáků z celkového počtu 178 tisíc padlých německých vojáků na území bývalé ČSR.
Literatura: HPM 5/97 (Vlastimil Schildberger sen.)
Obecní kronika obce Čehovice
Obecní kronika obce Čelčice
Prostějovské novinky 5/8/2013
www:/fronta.cz/komentare
www:/fronta.cz/fotogalerie/celcice-na-hane-květen-1945
upravil Ing. Jindřich Opletal
20
Naše křížovka:
Dnes se v naší křížovce podíváme do Přelouče, kde stojí jeden zajímavý most…
Český most
Přelouč má zajímavý ... (1. tajenka), který má nad plavební komorou pět segmentových polí, dále jsou na něm čtyři věže,
v nichž jsou mechanismy na ovládání jezů. Jednotlivá pole plochých segmentových oblouků jsou 12 metrů dlouhá, na celé
stavbě mostu s věžemi je patrná ... (2. tajenka) i stavebníka o dosažení jistého stupně ozdobnosti. Věže jsou přibližně dva
metry široké, sám mot je široký šest metrů. Jeho stavba navazuje na elektrárnu. Tři z věží jsou na povodní straně, jedna na
straně návodní. Střechy všech čtyř věží mají tvar stylizované helmice. Styl mostu, věží i budovy elektrárny se velmi blíží
secesnímu slohu. Nedaleko se nachází přírodní rezervace nad Opočínkem s mrtvým labským ramenem a významnou faunou
i flórou. Při pravém břehu Labe je Opatovický kanál a rozsáhlé lesy s oborami.
VODOROVNĚ: A. Zaúpění; spěch; pcháč; zakladatel bulharské dynastie. - B. 1. tajenka. - C. Planetka; slitina železa a
hliníku; dravý pták; chlapecké jméno. - D. Pulz; hýkavec; šalba; černošedý pták. - E. Přední část vozu; záře; švédský
historik; podšívková tkanina; iniciály herečky Macháčkové. - F. Francouzský přístav; mongolský pastevec; dobrá vlastnost;
neobutý. - G. Ochotně; citoslovce klapání; starořecký bůh války; řemeslnický stůl. - H. 2. tajenka. - I. Citoslovce troubení;
námořní poddůstojník; rod tropických mravenců; část svíčky.
SVISLE: 1. Zdolat jízdou dolů; plukovník (zastarale). - 2. Bílý mořský pták; úder. - 3. Starořecký bajkář; posazovat se. - 4.
Část obličeje; planý oves. - 5. Chemicky se rozkládat; otázka na místo. - 6. Vyjížďka; alpská horská pastvina. - 7. Přítel
Amise; druh papouška. - 8. Znoj; klapání. - 9. Ochutit solí; vychovatelka (ze španělštiny). - 10. Předložka; hmyzožravec
(nářečně). - 11. Toliko (nářečně); klepot (řídce). - 12. Bývalý lotyšský šachista; ženské jméno. - 13. Staroarmén; potom. 14. Listová zelenina; německé město. - 15. Tvrdé černé dřevo; účet. - 16. Na žádné místo; druh karetní hry.
Pomůcka: Asen, maat.
Výherci řešení křížovky z minula:
1. místo kniha
Ludmila Gryčová
2. místo salám
Adéla Cibulková
3. místo káva
Ivo Rozmánek
Výhercům gratulujeme!!
Redakční rada: Ing. Jaroslav Špaček, Mgr. Michal Špaček, Mgr. Miloš Mlčoch, Ph.D.
Evidenční číslo ministerstva kultury: MK ČR E 20489.
Nákladem 200 výtisků vydala obec Čehovice v březnu 2014
21
Fotogalerie:
Dvě fotografie z Valentýnského karnevalu v MŠ
Brigáda rybářů na rybníku
Atmosféra na koštu v Hovoranech
Vítězové v badmintonovém turnaji, zleva
T.Polák, M. Špaček a M. Šín
Historická fotografie z exhumace těl sovětských
vojáků u čehovského kostela
22
Příloha:
Věc: Pozemky p.č. 461 a p.č. 462 v kat.úz. Čehovice – právní rozbor
Ve shora uvedené věci podávám zprávu o dosavadním průběhu snahy o její řešení s právním rozborem a
možnostmi dalšího vývoje.
1. Skutkový stav
Pozemky p.č. 461 a p.č. 462 ve vlastnictví pana Otmara Šafránka, Čehovice 123 k 7/8 a paní Marie
Šnokhousové, kpt. Jaroše 779, Lutyně – Orlová k 1/8 v kat.úz. Čehovice tvoří část areálu fotbalového hřiště,
přičemž na pozemku p.č. 461 je postavena budova sloužící jako hospodářské a sociální zázemí hřiště,
pozemek p.č. 462 představuje část vlastní plochy hřiště. Oba pozemky byly dány do nájmu obci Čehovice na
základě smlouvy o pronájmu ze dne 27.10.2004 uzavřené s každým ze spoluvlastníků zvlášť.
Z čelní stěny z pohledu od obce Čehovice navazuje pozemek p.č. 461 a následně i pozemek p.č. 462
na pozemky p.č. 92, p.č. 93 a p.č. 94 ve vlastnictví pana Otmara Šafránka a paní Marie Šnokhousové. Z levé
strany z pohledu od obce Čehovice navazují tyto pozemky na veřejnou cestu, ze zadní strany navazuje
pozemek p.č. 462 na pozemek p.č. 463, který je ve vlastnictví obce Čehovice tvořícího rovněž část areálu
hřiště a z pravé strany potom na pozemek p.č. 460 ve vlastnictví pana Jana Horáka, Čehovice 26 tvořícího
také část areálu hřiště.
Pan Otmar Šafránek podal dne 27.9.2013 z nájmu obou pozemků výpověď jménem svým s tvrzením,
že jedná i za paní Marii Šmokhausovou a požadoval uvedení pozemků do původního stavu ke dni
31.12.2013.
V intenci projednání se starostou obce a na základě udělené plné moci jsem pana Otmara Šafránka
vyzval dopisem ze dne 3. prosince 2013 ke smírnému dořešení dané záležitosti tak, že pozemek p.č. 461
obec vykoupí ze kupní cenu Kč 230,- za 1 m2 a pozemek p.č. 462 smění za jiný pozemek ve vlastnictví obce
v poměru 1:1.
Pan Otmar Šafránek se přípisem ze dne 30.12.2013, doručený 6.1.2014 vyjádřil tak, že
s navrhovaným řešením nesouhlasí a trvá na ukončení nájemní smlouvy s tím, že plnou moc paní
Šmokhausové má k dispozici.
2. Právní hodnocení
V celé věci je nesporné, že vlastnické právo k pozemkům p.č. 461 a p.č. 462 v kat.úz. Čehovice
svědčí panu Otmaru Šafránkovi a paní Marii Šmokhausové.
Stejně tak je ovšem nesporné, že na pozemcích p.č. 459, p.č. 460, p.č. 461, p.č. 462, p.č. 463, p.č.
464, p.č. 465 bylo v souladu s aktuálně platnými právními předpisy vybudováno sportovní zařízení sloužící
jako areál fotbalového hřiště a nejedná se tedy o objekt pořízený nelegálním způsobem.
Ve věci je dále podstatné to, že areál fotbalového hřiště je vybudován na více pozemcích, které jsou
ve vlastnictví obce Čehovice a dalších občanů. Pozemky p.č. 461 a p.č. 462 tvoří jen menší část celého
areálu. Na pozemku p.č. 461 se potom nachází stavební objekt ve vlastnictví obce.
V návaznosti na výpověď z nájmu podanou panem Otmarem Šafránkem je třeba rozlišit požadavek
na ukončení nájmu a na tzv. uvedení pozemků do původního stavu.
Pozemky se staly předmětem nájmu ve stavu, v jakém se nachází k dnešnímu dni, požadavek na
uvedení do původního stavu je tedy velmi neurčitý. Vydat pouze pozemek pod stavbou fyzicky nelze a
odstranit řádně a legálně pořízenou stavbu také v rámci zákona možné není. Pokud by se dal požadavek pana
Šafránka zhodnotit tak, že požaduje vydání pozemků v kultuře orná půda, potom by to znamenalo demolici
stavby, odstranění trávníku a podkladu hřiště a navezení ornice a toto v rámci zákona bez dalšího rovněž
možné není. Naopak dle zákona číslo 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) vzniklo obci jako vlastníkovi
stavby předkupní právo k pozemku p.č. 461.
Areál fotbalového hřiště byl vybudován ve veřejném zájmu a veřejnému zájmu slouží i k dnešnímu
dni a pokud by bylo požadavku pana Otmara Šafránka v rámci výkonu jeho vlastnického práva vyhověno,
bylo by vážným způsobem porušeno právo na výkon vlastnického práva obce a dalších dotčených vlastníků.
Na uvedenou situaci ostatně pamatuje i judikatura nejvyššího soudu a právní úprava platná od
1.1.2014, kdy nový občanský zákoník v ust. § 1038 stanoví, že ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit
jinak, a jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit.
Ust. § 1039 potom stanoví, že za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží
vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen, přičemž
23
náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, pokud si to strany ujednají.
Návrh obce na vyřešení dané situace byl tedy v plném souladu s právní úpravou.
Využití obou pozemků ovšem až do dořešení nemůže být bezplatné a je třeba oběma vlastníkům
platit náhradu v intenci původního smluvního vztahu.
3. Závěr
S ohledem na shora uvedené skutečnosti je proto třeba přijmout rozhodnutí, zda má obec nadále
zájem areál fotbalového hřiště ve veřejném zájmu držet a buď dojednat s vlastníky pozemku p.č. 461 a p.č.
462 v kat.úz. Čehovice relevantní dohodu nebo vyčkat soudního rozhodnutí.
JUDr. Radoslav Žváček
advokátní kancelář
24
Download

ČL01401 (2).pdf