Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu
„Podpora dalšího vzdělávání
příslušníků bezpečnostních složek
v Jihočeském kraj“
reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
1
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZAŘAZENÉ DO PROJEKTU:
Přehled – číslo a název vzdělávacích programů:
1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací
2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí
3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod
4. Legislativa ve výkonu stráţníka obecní (městské) policie
5.Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních
komunikacích
6. Základy spolupráce s cizineckou policií
7. Ochrana ţivotního prostředí
8. Týmová spolupráce
9. Komunikace se zdravotně postiţeným
10. Extremistické projevy jako moţná příčina krizové situace
11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních
sloţek
12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci
13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou
14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
15. Zásady ochrany informací
16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění stráţníků
17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období
18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů
19. Zbrojní průkaz a právní aspekty pouţití sluţební zbraně
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
2
Etika a základní komunikační dovednosti
při výkonu profese bezpečnostních složek
Lektor: PhDr. Miroslav Pospíšil
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
3
Obsah školení a výcviku:






















Etika, dobro, zlo, lidské princip a hodnoty
Svědomí, účinná lítost
Zdravý a nezdravý egoismus
Zásady etického jednání s občany, mravnost v chování stráţníka
Jak omezují zlo stráţníci s územní odpovědností
Jak omezují zlo stráţníci dopravní skupiny
Kontakt stráţníka s občany – důstojnost, respekt
Jak bojovat s předsudky
Agrese a agresivita
Věty vítězů - sebemotivace
Pravidla ideálního chování stráţníka k občanům – etický kodex stráţníka MP
Empatie – prevence konfliktu – podpora důstojnosti
Cvičení empatie k občanovi, poškozenému, svědkovi, empatie vůči přestupci
Jaké jsou poţadavky dospělosti – podmínka efektivní, asertivní komunikace
Děti, alkohol a drogy
Rizikové chování mladé generace
Desatero pro policisty vystupující před soudem
Diferencované jednání s různými lidmi (děti, dospělí, starci)
Optimální jednání s cizinci, zvláštnosti v jednání a komunikaci cizinců
Jednání s bezdomovci, opilci a prostitutkami, pokyny pro jednání s Rómy
Psychologické aspekty pouţívání donucovacích prostředků a zbraně ve sluţbě
Zvláštnosti zákroků v uzavřených místnostech, bytech, halách, dopravních
prostředcích
Modelové situace – v rámci přednášek








Jednání s problémovým řidičem
Jednání s cizincem, který porušuje vyhlášku či zákon
Jednání se stěţovatelem
Jednání s občanem, který narušuje občanské souţití ve svém bytě či domě
Jednání s dítětem, které se ztratilo
Jednání s okradeným nebo napadeným občanem
Jednání u správního orgánu
Jednání před soudem a při výslechu na Policii ČR
Vztah mezi legálním a legitimním: to, ţe je něco legální, tj. stávajícím právním řádem
dovoleno, ale ne legitimní, tj. morálně omluvitelné či neomluvitelné. Po takovém činu má
člověk výčitky svědomí, pocit viny, cítí se špatně.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
4
Obsah
1 Etika a etické otázky ............................................................................................................... 6
1.1 Etika, morálka a právo ......................................................................................................... 7
1.2 Etika, morálka, mravnost, svědomí ...................................................................................... 9
2 Základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních sloţek .................... 11
2.1 Kompetence stráţníka ........................................................................................................ 11
2.2 Dobro a zlo ......................................................................................................................... 13
2.3 Agrese a agresivita ............................................................................................................. 18
2.4 Pravidla ideálního chování stráţníka k občanům ............................................................... 24
2.4.1 Empatie – prevence konfliktu – podpora důstojnosti ...................................................... 26
2.4.2 Diferencované jednání s různými lidmi .......................................................................... 28
2.4.3 Psychologické aspekty pouţívání donucovacích prostředků a zbraně ve sluţbě ............ 54
2.4.4 Pouţití donucovacích prostředků .................................................................................... 60
3 Závěr...................................................................................................................................... 61
Doporučená literatura ............................................................................................................... 61
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
5
1 Etika a etické otázky
Etika je filozofickou disciplínou, jejímţ předmětem je morálka - z řeckého éthos =
zvyk, obyčej, charakter. Etika nejprve stanovuje „co má být“, co je ţádoucí z hlediska dobra,
spravedlnosti apod., označována jako praktická filozofie. Etika se zabývá hledáním
správného, dobrého jednání. Automaticky vnímáme běţné, automatické uţívání etických
výrazů v naší řeči. Existují různé etické systémy, ve všech však existuje základní shoda –
dobro konat, zlo ne. Kaţdý zdravý člověk má to, čemu říkáme přirozený mravní cit. Existuje
dobro a zlo a kaţdý nějak ví, ţe je něco dobré. Existují základní představy o dobru – např.
pomoc nemocnému člověku. Činit dobro má smysl (máme z vykonaného dobra pozitivní pocit
i přesto, ţe nám to nikdo neoplatí, neboť jsme udělali něco, co je svým obsahem smysluplné)
– etika tedy uvaţuje i o tom co je smysluplné. Dobro se jeví jako smysluplná hodnota „sama
o sobě.“
Bývá pravidlem, ţe naši úctu mají lidé charakterní. Váţnost vzbuzuje spíše člověk
férový, neţ úskočný podvodník – etika tedy hraje rozhodující úlohu ve vzájemném hodnocení
lidí navzájem a hraje tedy velikou roli i v mezilidských vztazích. Řekneme-li totiţ o někom,
ţe je to dobrý člověk, ohodnocujeme jeho podstatu – jeho lidství. Ohodnocujeme u člověka
to, čemu říkáme charakter, a kaţdý z nás chce mít přítelem člověka, jenţ je pravdomluvný,
drţí slovo, je ochoten pro nás něco udělat, je vnitřně pravdivý – nehraje si na něco, co není,
respektuje naše odlišné názory, je ochoten dodrţovat určitá pravidla a to i v situaci, kdy to pro
něho není výhodné, je schopen přiznat a napravit vlastní chyby atd. atd.
Etika však nesouvisí jenom s úctou okolí, ale má vliv i na naše vlastní sebehodnocení,
na naši sebeúctu. Často se nám stává, ţe provedeme něco, co sami neschvalujeme, za co se
před sebou stydíme. (I přes mnohá předsevzetí se opakovaně přejídám sladkostmi). Etika
hledající správné způsoby ţití se dotýká otázky smyslu ţivota člověka. Mluvíme o
hodnotovém ţebříčku člověka, o hodnotách, které povaţuje za cílové, coţ jsou ty, jichţ bych
chtěl dosáhnout.
Problém nedisponovatelnosti dobra říká to, ţe jestliţe budeme dobří, mravně na výši,
pak to ještě neznamená, ţe budeme v ţivotě úspěšní. (Bohuţel se leckdy zdá, ţe v ţivotě
vítězí spíše lumpové a podvodníci.) Tomuto problému říkáme etický paradox.
Etika zřejmě bude hrát rozhodující roli pro zachování ţivota na této planetě, neboť
většina problémů světa ohrožujících náš život jsou etické povahy – obrovské drancování
přírodních zdrojů, nenahraditelný zánik přírodních druhů, stupňující se, v některých místech
planety jiţ ţivotu nebezpečné znečištění – to vše se děje ve jménu neustálého zvyšování
ţivotní úrovně nepatrné části lidstva, do níţ my patříme, zatímco převáţná část lidstva trpí
nedostatkem a stovky lidí denně umírají hlady. Budeme-li chtít naši Zemi zachránit, budeme
muset upřednostnit etické hledisko (uskromnit se, dodrţovat určitá pravidla, která zaručí
trvale udrţitelný stav přírody a zdrojů), před naší touhou konzumovat a vlastnit stále víc.
S etikou souvisí
- morálka – soubor představ sdílených v určité společnosti a době o tom, jaké chování a
smýšlení jednotlivého člověka i lidských skupin je dobré, tj. jaké má být;
- dobro – opak zla, všechno, co je prospěšné a hodnotné, nejvyšší mravní ideál, něco, co
přináší naplnění, co utěšuje, má význam a smysl;
- zlo – to, co škodí, ruší, kazí;
- metafyzické – nedostatek dobra nebo jeho pnutí nesprávným směrem;
- fyzické – katastrofy, nemoci apod.;
- mravní – člověk ho páchá vědomě a svobodně;
- → zlo jako podstata vlastně neexistuje;
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
6
- mravy dané společnosti nebo skupiny - to jsou obvyklé vzorce chování ve vzájemných
vztazích jejích členů;
- morální norma – poţadované pravidlo jednání (např. desatero přikázání - nepokradeš,
nezabiješ apod.);
- morální vztahy – morální stav společnosti;
- morální hodnoty – ideální cíle lidského jednání;
- měřítko hodnot – měření a posuzování mravního stavu společnosti;
- svoboda – stav bytosti jednající pouze ze své vlastní vůle, nezávisle na jakémkoli vnějším
donucení, omezena pouze hranicemi svobody jiného člověka, vedle rozumu je nejvyšším
atributem člověka; nutná podmínka i hodnota k naplnění morálních cílů;
- svědomí – zvláštní fenomén lidského vědomí, jakýsi „vnitřní hlas“, který jako by hodnotil
jednání člověka; osobní přesvědčení zaloţené na přijetí určitých morálních norem, světovém
názoru, ideálech, ţivotních cílech, charakteru atd., které se stávají měřítkem posuzování zejm.
vlastního chování;
- odpovědnost – sekundární právní povinnost vznikající právnímu subjektu, který poruší
primární právní povinnost vyplývající ze zákona nebo smlouvy. Odpovědnost zatěţuje
nepříznivými právními následky. Právní normy odlišně upravují odpovědnost trestní,
občanskoprávní, správní, mezinárodněprávní a jiné. Pokud je někdo odpovědný za své
jednání, můţe rozumně odpovědět na otázku, proč jednal tak a ne jinak, a činy schvalujeme,
pokud mohou být rozumově ospravedlněny.
1.1 Etika, morálka a právo
Základní normy práva jsou zakotveny a uznávány v sociálním étosu. Zákon je
rozumná norma, která má na zřeteli obecné právo. Vypracovává ho a vyhlašuje ten, kdo je
pověřen provádět zákonodárnou moc. Nikdo nebude pochybovat o důleţitosti pravidel, která
jsou nezbytná pro souţití společnosti. Při jednání se projevuje přirozený mravní zákon –
svědomí – ukládá člověku mravní povinnost, neomezuje lidskou svobodu, a dále zákony dané
společností. V našich zemích mělo největší vliv na utváření zákona křesťanství. Jedná se o
ztotoţnění se se zákonem ve všech situacích ţivota, i kdyţ je to nepříjemné a náročné.
Přirozený mravní zákon poskytuje základní pravidla – říká, jak má člověk jednat, aby byl ve
shodě se svou přirozeností a s jejími cíly. Doplňují jej nutně poučení, výuka a ţivotní
zkušenost. Kaţdý zákon daný společností by měl respektovat tři podmínky: shodovat se
s přirozeným zákonem, vést k obecnému dobru a nepřekračovat přirozené lidské moţnosti.
Zatímco tedy morálka předkládá normy, etika řeší, zda a za jakých podmínek jsou jejich
poţadavky oprávněné, spravedlivé a ospravedlnitelné. Základní otázky etiky tedy zní: „Co
dělá naše jednání dobrým?“. Jiţ předběţně a díky morálnímu předporozumění, které má
kaţdý člověk, můţeme říci, ţe jednání dobrým nedělá pouze věrnost a poslušnost určitému
étosu. Do hry vstupuje mnoho prvků, které člověk není ani s to postihnout. K absolutně
dobrému jednání se tedy můţeme vţdy jen více či méně přiblíţit.
Etika se tedy vztahuje zejména na jednání, ale můţeme říci, ţe v širším slova smyslu –
tedy včetně smýšlení, které stojí za tímto jednáním či které k tomuto jednání směřuje.
Můţeme dále připojit, ţe etika se snaţí zároveň dospět k objektivní odpovědi na otázky typu
jak správně (dobře) jednat či jak se správně rozhodovat.
Předpoklady etiky:
Proč vůbec etika funguje a morálku chápe úplně kaţdý, kdo dospěl k uţívání rozumu?
- kaţdý člověk je schopný poznat rozdíl mezi dobrem a zlem – neznamená to ale, ţe všichni
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
7
povaţují za dobré a zlé vţdy to samé (pro lidojeda znamená poobědvat svého nepřítele dobrou
a správnou věc, zatímco leckde ve světě by za tento čin dostal trest smrti);
- kaţdý rozhodně ví, ţe dobro je třeba dělat a zla se vystříhat – někdy se tato všelidská
schopnost také vyjadřuje známým „mít svědomí“;
- z toho plyne, ţe člověk je jednoznačně etická bytost.
Předpoklady mravně hodnotitelného jednání aneb co je třeba vzít v úvahu, neţ začneme
nějaký čin soudit či posuzovat. Jednání nelze nikdy hodnotit jen podle toho, zda odpovídá
nějakému obyčeji či normě nebo zda za ním byly dobré úmysly. Je to vţdy mnohem sloţitější,
jelikoţ je moţné provést objektivně dobrý čin se zlým úmyslem, ale zároveň také objektivně
špatný čin s úmyslem dobrým. Na tomto místě by bylo příliš komplikované to rozebírat
hlouběji, ale existují určité podmínky, které je třeba brát v potaz při jakémkoliv posuzování
určitého jednání: jasnost poznání, uţití rozumu, dobrovolnost a míra dané a uţité svobody.
Nezbytnost morálky
S morálkou se setkáváme na kaţdém kroku, aniţ si to vţdy uvědomujeme. Morálka jednak
lidský ţivot zjednodušuje tím, ţe v mnoha situacích se nemusíme rozhodovat vţdy znovu a
předem promýšlet své činy (např. zaplatím v obchodě za pár rohlíků nebo je prostě ukradnu?)
a jednak je morálka vůbec předpokladem společenského ţivota. Dává nám tedy jistotu v tom,
co máme od druhých lidí čekat a zároveň dává hranice naší svobodě, aby se nestala libovůlí či
zvůlí. Bez morálky by lidské souţití nebylo vůbec moţné, protoţe ţít v nejistotě a bez pocitu
bezpečí není moţné.
Otázka viny
Vina je jednou za základních zkušeností člověka. Je zakládána vědomě nesprávným
rozhodnutím (někdy můţe jít o omyl – ten se ale později ozřejmí). Východiskem úvah o vině
je závazek jednat způsobem, který k vině nepovede. Kajícník ví o své vině a o tom, ţe měl
moţnost rozhodnout se jinak. Je na místě viníka brát váţně, nebagatelizovat jeho záporné
sebehodnocení, snaţit se ukázat mu východisko. Mravní vina záleţí na svobodném jednání
proti soudu vlastního svědomí. Mravní vina trestá sama sebe zmrzačením bytí.
Trestání zločinců nemá význam jako pomsta. Má význam preventivní - odrazuje
potenciální zločince vyhlídkou na špatný konec, odstranění (separace) zločinného jednání ochrana společnosti před zločiny, snaha (leckdy naivní) o nápravu škody a o nápravu
zločince. Takovým trestům se nedá vyhnout, jinak by společnost těţko mohla fungovat. Je
celkem jedno, jak si to kdo ospravedlní a je celkem jedno, zda zločinec má nebo nemá
svobodnou vůli.
Etika se zpravidla zabývá lidským jednáním ve vztahu k jiným lidem. Takţe třeba
morálně neodsuzujeme narkomana, protoţe si škodí svému zdraví, ale proto, ţe mu ostatní
platí léčbu, protoţe krade a financuje organizovaný zločin. (Tento příklad je samozřejmě
sloţitější (Má člověk "právo" škodit svému zdraví? Kdyby se drogy legalizovaly, pak by si je
nemusel kupovat od mafiánů atd.).
Co lidé povaţují za nepřijatelné, nemorální
Vyhýbání se splácení dluhů
Poškozování ţivotního prostředí
Řízení pod vlivem alkoholu
Nehledat práci a ţít z dávek
Lhát při ţádosti o dávky
80%
79% - narušení bezpečného prostředí
72% osob
54%
63%
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
8
Poprat se s policií
Kouřit marihuanu či hašiš
Zaměstnávat lidi načerno
Vzít úplatek
Být nevěrná manţelovi, manţelce
Koupit něco kradeného
Nepřiznat příjmy ke zdanění
Nechat si nalezené peníze
Lhát ve svůj prospěch
Sledovat pornografii
Vyuţít známostí na úřadě
58%
51%
49%
48%
41%
36%
32%
31%
28%
19%
12%
Změny v morálce za 10 let
Češi jsou nesmiřitelní k podvádění na daních (80%), korupci (80%)a neoprávněné
pobírání sociálních dávek (90%), zaměstnávání lidí načerno (90%), řízení v opilosti (75%).
Vzrostla tolerance k uţívání měkkých drog, přijatelnost eutanazie, asistované
sebevraţdě (52%), tolerance k nevěře, 56% lidí si myslí, ţe se mají lidé rozvést, kdyţ si
nerozumí.
1.2 Etika, morálka, mravnost, svědomí
Etika je vědní filozofická disciplína, která se zabývá obecnými mravními a morálními
problémy (dobro, zlo, správné a špatné chování a myšlení = jak by lidé ideálně měli jednat).
Vztahem lidského jednání k morálním hodnotám. Slovo etika je odvozeno ze starořeckého
slova ethos, coţ lze přeloţit jako mrav, zvyk, způsob myšlení, charakter.
Dobro – etická kategorie, která vyjadřuje zájmy, přání a naděje lidí. Vyjadřuje to, co
je vhodné následovat, to, co si zasluhuje souhlas a potvrzení ostatních. Prostřednictvím dobra
lidé hodnotí vše, co se kolem nich děje. Skutky jsou chápány jako „dobré činy“, morální
kvality jako „ctnosti“, sociální vztahy jako „spravedlivé“ apod. Dobro má mocnou zbraň,
kterou je láska a proti této „zbrani“ nemá zlo ţádnou obranu.
Zlo – etická kategorie, která je nejvšeobecnějším výrazem toho, co je nemorální,
zasluhuje odsouzení. Zlo je všeobecná charakteristika negativních kvalit. Jako zlo se zpravidla
označují také lidské skutky, které ubliţují jiným lidem, zraňují jejich lidskou důstojnost. Jako
zlo pro lidstvo v dnešní době na Zemi lze obecně definovat jako aktivity směřující proti
duchovnímu rozvoji lidstva případně přímo proti jeho fyzické existenci.
S konkrétním zlem nelze bojovat a vyhrát. Boj se zlem prostě z principu nelze
vyhrát, protoţe jedním z principů zla je konflikt a boj. Bojem nelze vyřešit ţádný konflikt,
bojem lze pouze konflikt transformovat na jiný konflikt. Na relativně menší konflikt, ale
vţdy na konflikt. Konflikt dvou stran lze vyřešit pouze vzájemnou spoluprací obou stran.
Stát má pár základních povinností, uplatňování společenských hodnot. Zajistit vnější a
vnitřní bezpečnost, aplikaci práva, morálky a výběr daní. Na zajištění bezpečnosti stát
potřebuje policisty, stráţníky, hasiče, vojáky, dokonce i soudce a vězeňské dozorce.
Svědomí je blíţe duši neţ egu
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
9
Předpokládáme, ţe existuje nějaké objektivní měřítko mravnosti. Ţe se etika dá
nějak dokázat. Ţe problémem není jen, co máme dělat, ale taky proč to dělat. Ţe je závazná
pro všechny lidi (bez ohledu na to, zda se jim to líbí nebo ne). Ţe etika je jen jedna, nezávislá
na kultuře, jen v různých kulturách jinak aplikovatelná.
Podmínky vzniku svědomí: Existence dobra, moţnost poznání dobra (svědomí),
moţnost konat dobro (svobodná vůle), povinnost konat dobro, sociální zřetel a univerzalita
(jedinost a všeobecná platnost, závaznost). Předpokládáme, ţe kaţdý má nějaké ponětí o tom,
co je dobro a zlo a ţe dobro se má konat a zlo se konat nemá, ovšem ne proto, ţe by nám to
přinášelo nějaké výhody, ale pro dobro samo.


Existence svědomí se tak stává jakýmsi "důkazem" duchovna (případně nějaké
specifické "morální vrstvy") v člověku a tedy existence duchovna vůbec.
svědomí je moţno povaţovat za podmíněný reflex, který se z větší části naučíme v
dětství a v dospělosti uţ s ním těţko co naděláme a který spíše neţ důkazem
duchovna, je produktem kulturní evoluce. Člověk má vrozené zábrany, které máme
společné s mnoha jinými sociálně ţijícími ţivočichy. Jsou podmínkou existence ve
skupině. (Arnold Anzenbacher, Úvod do etiky)
Při posuzování svědomí a jednání člověka předpokládáme, ţe je "pánem svých činů".
Tj. ţe se mohl rozhodnout i jinak. To je předmětem největších sporů. V přírodě kolem sebe
poznáváme neměnné a "přísné" zákony, které pro nějakou svobodnou vůli nedávají prostor.
Současná psychologie povaţuje svědomí za kulturně a sociálně podmíněnou sloţku
osobnosti, osvojenou učením. Svědomí je součást charakteru. Psychologie odsuzuje mnohá
„reality show“, kde jsou prolamovány hranice lidské identity, lidské intimity a důstojnosti.
Mnohé pořady vyvolávají představu, ţe je vše dovoleno, ţe pro člověka nejsou ţádné závazné
hodnoty, normy, modely chování. Cílem působení psychologie je vznik harmonického,
rozvinutého, svobodného, odpovědného jedince, který je schopen morální sebereflexe,
umí věci vnímat v širších souvislostech
Součástí svědomí je lítost a předsevzetí, ţe příště udělá věci lépe, ţe se zdrţí
určitého neţádoucího chování. Právníci pouţívají termín „účinná lítost“.
Morální svědomí se nikdy nemýlí. Bludné svědomí přinutí člověk k činu, který by
jinak neudělal (sebevražda atentátníka, lež pro záchranu jiného člověka, přiznání se k činu,
které člověk neudělal pod vlivem mučení, zastrašování, manipulování)
Svědomí, konkrétní příklady chování
Výčitky svědomí mám vůči nevlastnímu otci, který se mi od dvou let velmi věnoval,
podporoval mně jako vlastního. Jednou, když jsem byl v pubertě, mi něco vytkl, a já jsem mu
řekl, co mně poroučí, když není mým biologickým otcem. I když se dnes bavíme normálně a je
vše zapomenuto, občas si na to vzpomenu a mrzí mě to. Ale zatím jsem se za to neomluvil.
Chtěl bych dělat spoustu věcí, mám je v hlavě promyšlené, ale nemám vůli k tomu, abych
začal a dokončil úkoly. Myslím si, že plány mám dobré, ale mám slabou vůli a nic mně nenutí
k tomu, abych věci začal. To mně štve, ale nedokážu se přinutit. Jsem občas ukvapený, řeším
věc, která bude v daleké budoucnosti, ale neřeším věci, které mám dělat teď. To vede často
k neúspěchu. Moc přemýšlím, ale nedokážu věci dělat v pravý čas. Potřebuji se změnit.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
10
Stydím se dodnes za to, že jsem lhal mámě, tvrdil jsem, že jsem nebyl v hospodě a nekouřil
jsem ani nepil. Matka to tehdy nekomentovala, i když ji bylo jasné, že lžu. Byla na mne tak
laskavá a já ji podváděl.
Stydím se, že si sednu v tramvaji, a potom přistoupí starší osoba. Bojuji sám se sebou, jestli
mám vstát, nebo sedět. Nakonec zůstanu sedět, ale mám z toho špatné svědomí, je mi trapně,
blbě. Proto raději v tramvaji stojím, abych neměl tyto pocity. Přemýšlím o tom, až budu starý,
že také budu chtít, aby mě někdo pustil sednout.
2 Základní komunikační dovednosti při výkonu profese
bezpečnostních složek
Kaţdá obec a kaţdé město má vypracovaný Etický kodex stráţníka. Povolání stráţníka
městské policie je náročné, a to nejen po stránce profesionální, psychické a fyzické, ale také
po stránce mravní.
Morální rozhodování je součástí práce kaţdého městského stráţníka v jeho kaţdodenní
práci. Všichni stráţníci městské policie si musejí být vědomi morální odpovědnosti, která je
dána jejich postavením. Základními hodnotami a zásadami stráţníků městské policie je
profesionalita, spravedlnost, čestnost, odpovědnost, nestrannost a objektivnost, ohleduplnost a
přiměřenost. Stráţník je povinen práci vykonávat odpovědně, čestně a svědomitě. Výkon
práce musí být spojen s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění, ochoty a s dodrţováním
všeobecných pravidel etické komunikace s občany.
Stráţník jedná v kontaktu s veřejností vţdy zdvořile, vstřícně a slušně bez ohledu na
pohlaví, etnický nebo sociální původ, sexuální orientaci, národnost, majetkové poměry,
zdravotní stav, věk, manţelský a rodinný stav, víru a náboţenství, členství nebo činnost
v politických stranách, odborových organizacích a jiných sdruţeních.
2.1 Kompetence strážníka
Stráţník MP je veřejný činitel. Stráţník Městské policie má právní subjektivitu
(postavení vůči fyzickým a právnickým osobám) ve smyslu ustanovení § 89, odst. 9,
zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákon) jako veřejný činitel.
Oprávnění stráţníků MP Podle zákona o obecní policii:
- oprávnění poţadovat vysvětlení
- oprávnění předvést osobu
- oprávnění odebrat zbraň
- oprávnění odejmout věc
- oprávnění zakázat vstup na určená místa
- oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor
- oprávnění vstupovat do ţivnostenských provozoven
- oprávnění pouţití donucovacích prostředků
- oprávnění pouţití sluţebního psa
- oprávnění pouţít sluţební zbraň
- oprávnění pouţít technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla
- oprávnění získávat z informačních systémů příslušných orgánů údaje o osobách
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
11
- oprávnění pořizovat obrazové, zvukové nebo jiné záznamy.
Podle zákona o přestupcích:
- oprávnění projednávat přestupky
- oprávnění ukládat pokuty v blokovém řízení.
Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích:
- oprávnění zastavovat vozidla
- oprávnění pokyny usměrňovat silniční provoz (stejně jako policie ČR)
- oprávnění poţadovat od řidiče ke kontrole řidičský průkaz a osvědčení o technické
způsobilosti vozidla (malý technický průkaz), atd.
- oprávnění měřit rychlost vozidel
- oprávnění spolurozhodovat o odtaţení vozidla
- oprávnění pouţívat výstraţného, zvukového a světelného zařízení na vozidle (modrý maják)
- oprávnění provádět u řidiče a učitele autoškoly dechovou zkoušku, zda není ovlivněn
alkoholem
- oprávnění vyzvat řidiče a učitele autoškoly, aby se podrobil vyšetření, zda není ovlivněn
alkoholem (odběr krve, odběr slin)
- oprávnění vyzvat řidiče a učitele autoškoly aby se podrobil vyšetření, zda není pod vlivem
jiné návykové látky, neţ je alkohol.
Podle zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky,
alkoholem a jinými návykovými látkami:
- oprávnění provádět u osoby vyšetření pomocí dechové zkoušky nebo odběru slin, zda není
ovlivněna
alkoholickým nápojem
- oprávnění vyzvat osobu, aby se podrobila vyšetření, zda není ovlivněna alkoholem (odběr
krve, odběr slin)
- oprávnění vyzvat osobu, aby se podrobila vyšetření, zda není pod vlivem jiné návykové
látky, neţ je alkohol
- oprávnění vykázat osobu z míst, kde je zákaz kouření, pokud tato osoba zákaz kouření
porušuje
- oprávnění provádět kontrolu nad dodrţováním tohoto zákon
Kontakt stráţníka s občany – důstojnost, respekt
 Ţádné předsudky, právo na stejné zacházení bez ohledu na původ, barvu pleti, národnost,
vyznání, majetkové poměry…
 Dbát na právo na svobodné vyjádření názorů občany.
 Dbát na lidskou důstojnost, která je nedotknutelná.
 Neutrální postoj k občanovi.
 Důsledné, trpělivé jednání podle zákona.
 Citlivost a nápomocnost k poškozeným.
 Přátelský vstřícný postoj ke svědkům.
 Vyrovnaná a zdvořilá řeč.
 Respektovat právo na fyzickou nedotknutelnost.
 Připravenost k nasazení vlastního ţivota.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
12
Kompetence stráţníka MP: Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je střední
odborné vzdělání nebo úplné střední vzdělání s maturitou a absolvování předepsaného kurzu
pro stráţníky, tělesná a psychická zdatnost, obratnost, rychlost reakce a úsudku, schopnost
zjednat si autoritu, ukázněnost, spolehlivost.
Desatero pro policisty vystupující před soudem
1. Mluvte pravdu, hovořte stručně a věcně, nesnaţte se být výmluvní.
2. Odpovídejte jen, kdyţ jste tázáni, vţdy vestoje, čelem k soudci, klidně a ochotně, dívejte
se soudci do očí.
3. Dostavte se včas, společensky oblečeni a upraveni, v soudní síni i před ní vystupujte
sebejistě, ale skromně, zdvořile a solidně.
4. Připravte se na výpověď, prostudujte si úřední záznamy, udělejte si chronologicky řazené
poznámky, popřemýšlejte o daném případu.
5. Pozorně vyslechněte kaţdou otázku a snaţte se poznat její implicitní smysl, zejména kdyţ
ji klade advokát, snaţte se včas rozpoznat úskok.
6. Odpovídejte nahlas, slušně a s rozmyslem, nenechejte se honit a mást rychle kladenými a
rychle střídajícími se dotazy advokáta.
7. Vypovídejte o skutečnostech, které jste svými smysly vnímali a co jste proţili, nedejte se
zmanipulovat k vyjadřování svých názorů, dohadů a informací z doslechu.
8. Vyvarujte se projevů zaujatosti či škodolibosti vůči obţalovanému a předpojatého líčení
událostí.
9. Nedejte se zneklidnit, kdyţ budete mít pocit, ţe soud straní obţalovanému, a nedejte se
vyprovokovat k hněvu případnými uráţkami a útoky advokáta.
10. Zachovejte důstojnost a váţnost, odpovídejte trpělivě i na nesmyslné a útočné otázky, bez
ironie. Pokud klade advokát irelevantní osobní dotazy, optejte se soudce, zda musíte na ně
odpovídat.
2.2 Dobro a zlo
Absolutní dobro ani zlo neexistují. To, zda se jedná o dobro či zlo, je vţdy
hodnocení konkrétního člověka či skupiny, kteří hodnocení provádí. Relativní zlo lze
definovat, jako to, co způsobuje utrpení (coţ můţe být i nečinnost) nějaké bytosti či bytostem
a dobro, jako to, co bytostem přináší radost a štěstí. Jeden a ten samý čin můţe jednomu
člověku přinést utrpení a druhému radost a štěstí. Nejjednodušeji se čin hodnotí jako zlo,
pokud způsobuje utrpení nám nebo našim blízkým. Dost často v ţivotě dobré pro jednoho
člověka znamená zlo pro jiného (povinná prohlídka komínů několikrát ročně, měření emisí,
povinné zimní obutí, elektrovoltaika).
Jak omezují zlo stráţníci s územní odpovědností:

Pracovními činnostmi jsou - dohled nad dodrţováním zákona i místních vyhlášek
(např. o stánkovém prodeji, prostituci apod.) - poskytování pomoci obecním úřadům v
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
13

















rámci stanovených úkolů poučování osob o jejich právech a povinnostech odpovídání turistům včetně zahraničních a dalších občanům na jejich dotazy týkající
se různých míst v dané obci a jejím okolí - provádění zákroků a úkonů, je-li páchán
trestný čin nebo přestupek či jiný správní delikt nebo je-li důvodné podezření z jejich
páchání - pokutování přestupků proti veřejnému pořádku (dopravní přestupky, černý
prodej, výtrţnosti apod.) - pořizování vysvětlení a zajišťování svědků - prokazování
totoţností - předvádění osob na policii - odebírání neoprávněn drţených zbraní
zahrazování vstupů na místa kde je třeba zabránit proniknutí davu otevírání
uzavřených prostorů, kam je třeba se i násilím dostat v zájmu zákona nebo ochrany
občanů - odnímání nezákonně získaných věcí věcí za podmínek stanovených zákonem
- zajišťování spolupráce s policií.
Varování starých osob před podvodným jednáním.
Hlídání přechodů přes silnici, po kterých jdou děti do školy a ze školy.
Svou přítomností v území děláte prevenci, odrazujete pachatele, přestupce, zejména
kapesní zloděje a výtrţníky.
Ukládání větších mnoţství malých pokut - varování, odrazení od přestupků je
prevence.
Úzká spolupráce s podnikateli, ţivnostníky v daném území – usnadňování jejich
činnosti, získání informací o nezákonném jednání, spolupráce při ochraně jejich
majetku. Pokud vykládají zboţí z auta a odchází od něj, pohlídat mu auto.
Spolupráce s vedením škol a úřadů, dalších institucí v prevenci kriminality dětí a
mládeţe. Častěji navštěvovat školy se zvláštní péčí a zvláštní školy. Odbor prevence
se soustřeďuje jen na školky.
Návštěva charitativních organizací a církevních hodnostářů, získávání poznatků
zejména o toxikomanech a jiné trestné činnosti.
Kontrola dětských hřišť a školských zřízení, prevence před zraněním dětí pohozenými
injekčními stříkačkami.
Upozorňování příslušných míst na rizikové faktory a ţádat o nápravu (neosvětlené
parkoviště, poškozené dopravní značky, komunikační závady)
Kontrola cestujících na konečných stanicích MHD, pomoc řidičům v boji
s neukázněnými cestujícími, znečištěnými občany, bezdomovci.
Sledování a kontrola dětí, které se jen tak potulují po městě v době vyučování. Hledání
dětí v celostátním pátrání, které utekly z nápravných zařízení, dětských domovů, ale i
od rodičů.
Kontrola míst, kde se schází mladiství a děti, kouří a pijí alkohol a dělají nepořádek.
Informovat rodiče o činnosti jejich dětí.
Kontrola a opatření vůči občanům, kteří svou činností vytváří nadměrný hluk.
Při obchůzce chytit sprejery, kteří ničí majetek města nebo soukromý majetek.
Pomáhat cizincům nebo občanům z jiných měst ČR, kteří bloudí, ohroţují sami sebe i
jiné občany svou bezradností.
Černé skládky a hřbitovy (občané, kteří jsou zajištěni, že vykládají odpad, se
vymlouvají, že si naopak věci berou. Proto je třeba je chytit při činu a dokumentovat
ho.
Kontrola a obtěţování prostitutek, existuje vyhláška, která zakazuje prostituci,
prostitutku je moţno předvést na OOP PČR.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
14
Jak mohou omezovat zlo stráţníci dopravní skupiny:


















Vychovávat postupně řidiče k ohleduplné a bezpečné jízdě. Vychovávat děti i dospělé
k bezpečnému přecházení a pohybu na komunikaci (aby si kaţdý uvědomil, ţe není na
silnici či parkovišti sám, ţe musí brát ohled i na druhé).
Předáváním poznatků o závadách na komunikaci a dopravním značení. (neosvětlené
parkoviště, poškozené dopravní značky, komunikační závady).
Přítomností na rizikových místech, kde častěji dochází k problémům.
Ukládáním pokut, napomenutím za nedodrţení zákona či vyhlášky, oznámení o
přestupku.
Trestáním řidičů, kteří stojí na vyhrazených místech pro invalidy, placených
označených místech pro občany, na mostě výjezdu či stání hasičských vozů či
záchranky.
Zjišťováním řízení vozidla pod vlivem alkoholu.
Upozorňováním příslušných míst na další rizikové faktory, které ohroţují plynulou
dopravu a ţádat o nápravu (bahno, chybějící víko kanalizace, olej na vozovce,
překážky, zásobování).
Předáváním poznatků sluţbě kriminální policii o převáţení odcizených či jinak
podezřelých věcí ve vozidlech.
Oznámením špatného technického stavu vozidel, která kontrolují nebo stojí a
parkovišti, špatně čitelné SPZ, prasklé sklo světlometů či čelního okna.
Zajištěním vozidla při podezření, ţe je kradené a přivoláním na místo PČR.
Předáváním poznatků o kriminálně závadových osobách a jejich pohybu.
Sledováním a kontrolou dětí, které se jen tak potulují po městě v době vyučování.
Hledáním dětí v celostátním pátrání.
Kontrolou seniorů, kteří ohroţují ostatní účastníky silničního provozu svou pomalostí
nebo nerozhodností.
Změřením se především na mladé řidiče, kteří způsobí nejvíce dopravních nehod
(přísněji kontrolovat a postihovat agresivní řidiče).
Častější kontrolou řidičů motorek, čtyřkolek, skútrů, kteří rádi překračují rychlost a
nedodrţují další pravidla silničního provozu (jezdí hodně rychle, je problém je
zastavit).
Zaměřením se na cyklisty a zjišťováním, zda kolo není kradené (není evidence kolodhalení krádeže je možné při podezřelém chování cyklisty).
Pomáháním cizincům nebo občanům z jiných měst ČR, kteří bloudí, ohroţují sami
sebe i jiné občany svou bezradností.
Dokumentací, oznamováním a pokutováním těch, co nemají pásy a telefonují za
jízdy.
Pozor: Bohatí a vysoce postavení lidé častěji lţou, podvádí a chovají se neeticky, neţ lidé
ekonomicky slabší. Jsou lakomější, neţ lidé s niţšími příjmy. Čím víc mají, tím více
chtějí.
Řidiči luxusních vozů se chovají při jízdě daleko agresivněji neţ řidiči levnějších aut.
Někteří bohatí lidé mají pocit, ţe si mohou dovolit téměř vše a ţe peníze to vyřeší. Mají
pocit, ţe jsou důleţitější, neţ lidé ekonomicky chodí a ţe jim to dává moţnost
nedodrţovat pravidla a zákony.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
15
Soud – úsudek – promyšlené, prověřené sdělení – subjektivní pravda – předsudek
Zlaté české ručičky – vynikáme v kutilství a improvizaci, kolik českých výrobků obstojí ve
světové konkurenci? Na Čechy působí více reklama a slevy neţ na jiné národy. Vynalézavost
spíše vyuţíváme k tomu, abychom něco obešli (zneužívání sociálních dávek, parazitování,
vyhýbání se zákonům a vyhláškám, vyrábění protiradarových zařízení, neplacení povinného
rušení…)
Co je české, to je hezké – máme pár hezkých děvčat, v modelingu a reklamě se však více
uplatňují Slovenky, Polky či Rusky.
Češi mají smysl pro humor – děláme si legraci i z váţných věcí, humor je často černý a
sebeironický, pivní, cynický.
Předsudek je názor či postoj jednotlivců, skupin, který odráţí jejich neobjektivní,
většinou negativní vztah k jiným lidem a jevům. Jsou to např. informace z druhé ruky,
neprověřené informace, které vedou k zjednodušenému vnímání reality. Některé
předsudky jsou součástí kulturních vzorců.
Předsudky jsou stabilní, obtíţně odstranitelné, nekriticky přijímané, nerespektují individuální
charakteristiky. Jde v nich o to, v co věříme a co očekáváme. Nová informace či zkušenost,
která odporuje předsudku je ignorována nebo vysvětlena „výjimka potvrzuje pravidlo“.
Předsudky obsahují silný emocionální náboj a jsou odolné vůči rozumovým
argumentům. Jsou často neúmyslné, neuvědomované, nechtějí ublíţit konkrétní osobě.
Předsudky vůči osobám s určitými charakteristikami:
-
-
fyzický vzhled (blondýny jsou hloupé, zrzaví lidí jsou divní, malí lidé mají
napoleonský komplex)
styl oblékání, móda. Módní doplňky (fotbaloví fanoušci jsou chuligáni)
národnost či etnikum Francouzi jsou namyšlení a arogantní, židé jsou lakomí, Italové
jsou svůdníci, Američané jsou ctižádostiví, Černochům se nedá věřit, Němci jsou
chladní a výkonní,
gender (ženy jsou citlivé a křehké, jsou mizerné řidičky, ženy jsou hysterické)
náboţenství (Muslimové jsou fanatici a zločinci, teroristi)
městská či lokální příslušnost (Pražáci jsou namyšlení)
věk (staří lidé jsou senilní)
postiţení tělesné (invalidé jsou nemohoucí)
oblek a spisovná řeč (vzdělání a inteligence)
chovatelé bojových psů jsou agresivní
bezdomovci jsou všichni nakaţení nemocemi
chudí lidé jsou líní
většina muţů jsou šovinisti
politici jsou neupřímní a myslí jen na sebe
podnikatelé jsou chamtiví
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
16
Změna předsudků – posílit rozum a utlumit emoce, pokuste se nezobecňovat, přijměte i
informaci, která je odlišná od ostatních, i kdyţ dočasně dojde k nerovnováze ve vašem
mozku











ujasnit si, jaké předsudky pouţíváte, učinit pevné rozhodnutím nepouţívat
negativní uvaţování nahraďte pozitivními větami a obraz
všímejte si pozitivních signálů, vyvracejících předsudek
získávejte pravdivé informace o druhých a poznávejte odlišné kultury
zvyšte četnost kontaktů s osobami, vůči nimţ máte předsudky, pokuste se vřít do osob,
ke kterým máte předsudky
označujte příslušníky menšit názvy, které oni sami pouţívají
nedívejte se na sebe jako na ideál, na „svatého“, bez chyb
sniţte profesionální deformaci, stereotyp ve vnímání
nesnaţte se potvrzovat svá očekávání za kaţdou cenu
snaţte se být neutrální, pozorujte, neposuzujte
předsudek vede k nepřátelskému vztahu a omezuje komunikaci
Důstojnost, sebepojetí, sebehodnocení, postoje, pocit vlastní hodnoty, síla ega, obraz
člověka o sobě, integrovanost, vnitřní vyrovnanost, pocit spravedlivosti…
vysoká odolnost, tolerance – je stále v pohodě, vysoká sebejistota – je tzv. splachovací
střední odolnost, tolerance – občas je v pohodě, občas se urazí
nízká odolnost, tolerance – občan se snadno urazí (Tupouni – deprivanti – neurotici –
psychopati - lidé s velkými emočními problémy až 60% populace v USA… kolik v ČR?)
V celé společnosti došlo ke zhroucení tradičních hodnot, změnily se potřeby a způsob jejich
uspokojování, mnozí lidé mají nízké právní vědomí, vytratila se morálka, slušní jedinci nejsou
schopní vymoci si svá práva zákonnou cestou. Řada lidí praktikuje přehnaný pragmatismus,
odklon od Boha, vyměnili duchovní ráje za spotřebu.
Lidé, kteří předpokládají, že je ostatní odmítají, vnímají druhé lidi jako nepřátelské. Tito
lidé přijali svou roli a cítí se být vystrčení, izolovaní, ukřivdění, vehementně se brání.
Pokud napadnete důstojnost druhého člověka, aţ 90% komunikace mezi vámi se bude
odvíjet ve snaze druhého se s tím vyrovnat. Mnohé z toho, co člověk dělá, dělá nakonec jen
pro zachování, obranu, zvýšení svého pocitu vlastní hodnoty a důstojnosti.
Cvičení: Jak vy sami hájíte svou důstojnost?
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
17
2.3 Agrese a agresivita
Profesionální chybou stráţník poškodí jméno a postavení celé MP. Stráţník je úřední
osoba s významnými pravomocemi, ale také velkou zodpovědností. Musí si uvědomit, ţe
zakročuje vţdy podle zákonů a vyhlášek. Slouţí komunitě, střeţí ţivoty a majetek,
chrání nevinné, udrţuje klid a mír, pro všechny zajišťuje právo na svobodu, rovnost
před zákonem a spravedlnost.
Kaţdá zbytečná agrese, netaktnost, porušení předpisů, předstupek či dokonce trestný
čin sniţuje společenský statut MP. Stráţník si musí uvědomit, ţe nikdy nejedná za sebe,
ale chrání společenské zájmy, proto i případné uráţky, vmetky, gesta občanů nebere jako
uráţky své osoby, ale uráţky MP, magistrátu.
Stráţník nedopustí, aby jeho oficiální chování bylo ovlivněno osobním názorem,
nepřátelským postojem či naopak přátelstvím. Zákony, nařízení musí být prosazovány
přiměřenou formou, zdvořile a se snahou získat maximální spolupráci s občany. Vzhled a
chování policisty musí být takové, aby vzbuzoval důvěru a úctu. Stráţník pouţívá při výkonu
sluţby rozvahu, takt a vhodně uplatňuje shovívavost. Jeho rozhodnutí musí být rozumná a
neţ se rozhodne zakročit, musí vzít v úvahu konkrétní okolnosti. Rozvaha, takt, shovívavost,
profesionální výkon sluţby přispívá k vytváření dobrých vztahů s veřejností a udrţuje důvěru
občanů. Vhodné slovo nebo rada je v některých případech efektivnější způsob, jak dosáhnout
cíle neţ zadrţení, agresivita, tupé aplikování zákona (Kodex chování a disciplíny policisty)
Agrese - cílené zranění, úmysl ublíţit druhému člověku nebo jeho majetku, zranění
můţe být fyzické nebo psychické (je to opak agresivity, která představuje prosazování bez
agrese)
Agrese je vpád, útok, napadení, výboj, rozpínavost, bojovnost, expanzivita = konkrétní
agresivní čin (facka, úder, kopanec, strkání, škrcení, omezování osobní svobody, zamezení
vstupu do některých míst, předjetí vozidla prudké snížené rychlosti, vytlačování vozidla ze
silnice, zabírání velkého místa na parkovišti, vloupání, kapesní krádeže, výtržnictví,
poškozování cizí věci, krádeže, pohlavní zneužívání, znásilnění, únos dítěte či dospělé osoby,
vydírání, zranění, psychické týrání, šikana, mobing, poštvání psa na veřejném prostranství,
obsazení cizího pozemku, zábor veřejného prostranství, vytvoření černé skládky, sprejerství,
obnažování se na veřejnosti, veřejné hanobení, pomluvy, osočování, napadení úředníka ve
službě, napadení policisty či strážníka, maření výkonu úředního rozhodnutí…)
Obranná agresivita je vrozená osobnostní vlastnost, bez které by člověk nemohl narodit, ţít,
existovat ve společnosti. Je odpovědí na bezprostřední hrozbu. Umoţňuje prosazení
oprávněných poţadavků, ochránit se proti útočníku (přiměřená obrana), ochránit svůj majetek,
ochránit své potomky, přeţití, zachování rodu. Soutěţ o vedoucí pozici, o místo na silnici,
parkovišti. Zabít, ulovit zvíře určené k potravě, nemocné zvíře, parazita, útočícího psa.
Zabavit odcizené zboţí pachateli, zabavit a zlikvidovat pašované či falšované zboţí, uloţit
pachateli trest… agresivita je nejen destruktivním ale i pozitivním prvkem rozvoje člověka i
společnosti, řešení stresových situací.
Hostilita = nepřátelskost - můţe přerůst v agresi, pokud osoba stupňuje své chování nad mez
frustrační tolerance jiné osoby (urážky, posměch, slovní napadání, nepřejícnost, naschvály,
nemorální chování). Je to aktivace agresivity, která ještě není agresí.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
18
Stráţník můţe spustit agresi dvěma chybami


nekooperativním chováním (nezdvořilý tón, projevy lhostejnosti, nezájmu, neochota
naslouchat a vést dialog, netrpělivost, skákání do řeči, poučování občana, obecné
naráţky, zesměšňování, neochota poskytnout informace, přiměřené vysvětlení,
vyhnout se rčení „do toho vám nic není!“, nepouţívejte na začátku PROČ, NAČ, JAK
TO, JAK MŮŢETE…, nehádejte se s občanem, nepouštějte se do postojových sporů o
věcech, které s přestupkem nesouvisí)
příliš kooperativním, důvěřivým chováním (příliš měkké jednání s nepohodlnými
občany, kteří se chovají zlostně, zbytečné zákroky proti opilým osobám, které nedělají
přestupky, zajímaní se o intimní formace, které nesouvisí s přestupkem, nabízení
pomoci i kdyţ ji občan odmítá)
Strategie - TIT FOR TAT. Buď kooperativní, ale okamţitě buď aktivní proti vydírání,
nebo násilí, braň se aktivně a okamţitě!
Kaţdý stráţník musí uvaţovat o moţnosti, ţe narazí nejen na slušné občany a rozčilené
dopravní hříšníky ale také na násilnické osoby, chladné praktiky uplatňující útok či na
"veterány násilné ulice". Podle výzkumů bylo 62 % útočících pachatelů v době útoku na
stráţníka pod vlivem alkoholu, drog nebo obojího.
Mnoho stráţníků si neuvědomuje, ţe i pilník, otvírák na láhve či dokonce špičatá propiska
můţe slouţit jako krutá zbraň. Neotáčejte se k agresivní osobě zády
Pokud je člověk v afektu, uţ se neovládá, je nebezpečí útoku nebo sebepoškození.
Kaţdý stráţník musí dávat zvláštní pozor na to, aby při zákroku nebyla jeho zbraň zneuţita
proti němu nebo jeho kolegovi či jinému občanu.
Agresi způsobují
 biologické vlivy, genetické vlivy nejsou pro normální lidi rozhodující, úroveň
aktivace, činnost amygdaly, hormony - testosteron, alkohol odbrţďuje sebekontrolu,
drogy - zejména kokain, pervitin, crack - abstinence vede k agresivitě ještě větší
 frustrace (existence překážky, která je obtížně překonatelná, např. slovní či fyzické
útoky rodičů na dítě, silné trestání i malých chyb). Člověk, který má více frustrací, je
v těţké ţivotní situaci je popudlivý, podráţděný a rychleji přejde k agresi, neţ ten, kdo
frustrace nemá. Lidé obecně mají
 bolest a trápení způsobené nemocí, zraněním
 je to reakce na útok - obrana musí být silnější neţ útok – nesmí být zcela zjevně
nepřiměřená způsobu útoku
 odveta - roztáčí spirálu agresivity - jejím cílem je vţdy zranit, ublíţit, je obvykle
silnější neţ agrese předcházející (krevní msta, vendeta)
 crowding - agrese vzrůstá v tlačenicích, při městnání lidí, v nahromaděných
dopravních prostředcích, na dálnicích, silnicích přeplněných měst, na parkovištích,
sportovištích (davové situace). Lidé obecně ve velkých městech mají podráţděnou
amygdalu, jsou úzkostnější, mají sklon k větší agresi a později k depresi neţ na
venkově nebo na maloměstech.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
19
 klimatické podmínky - vedro vede k agresivitě, teplota přes 40 stupňů vede
k pogromům, k těţkým kriminálním činům, brutálním vraţdám, těţkým konfliktům
 osobnostní rysy - přecitlivělost, senzitivita, sociopatie, psychopatie (vidí problémy,
kde ho jiní lidé nevnímají)
 nadměrné aspirace, neuskutečnitelné cíle, nadměrné poţadavky
 rizikové jednání – velké půjčky peněz, zadluţování, ţití nad úroveň svých moţností
 vliv pornografie na děti i dospělé
 agresivita v TV - otupělost lidí - vzory + návody k činnosti (většina programů v TV
jsou vraždy, násilí, i v dětských pořadech je mnoho agresivity a násilí. Diváci TV pak
agresi považují za legální způsob řešení svých problémů a těžkostí)
Agresivita dětí
Za antisociální chování jsou povaţovány krádeţe, loupeţe, ublíţení na zdraví,
vyhroţování násilím, pití alkoholu, braní drog, prodej drog, vandalismus, zakládání
poţárů, členství v pouličním gangu, uţití zbraně v konfliktu, účast ve rvačkách,
napadání starých a bezmocných osob, šikanování mladších dětí, časté blokování linky
tísňového volání, hloupé telefonáty na linky důvěry a do krizových center, krutost vůči
zvířatům, časté střídání sexuálních partnerů, časté záškoláctví.
Antisociální jednání se vyskytuje především u chlapců, které jiţ ve školním věku
byli impulsivní, velmi úzkostní, nejsou závislí na odměně. Jejich rodiče je tvrdě trestali i
za maličkosti, křičeli na ně, hádali se mezi sebou, bili děti apod. Výchova má být pevná,
důsledná, laskavá, ne příliš měkká nebo tvrdá.

Děti z výchovných ústavů nikam nepatří, nemají moţnost realizovat své záměry, ani
postel, na které spí v domově, není jejich. Nemají pocit jistoty ve svém ţivotě, Pomocí
agresivity si chrání alespoň své ţivotní teritorium. Většina dětí z domovů je citově
deprivovaných a nejsou připraveni pro normální ţivot. Nejvíce ohroţené děti jsou ty,
které jsou v ústavu od malička. Tyto děti mají cynický pohled na svět, vidí rozpor ve
verbalizovaných pravidlech a jejich skutečném ţivotě.

Budete-li tedy od narození aţ do svých osmnácti v dětském domově, pak se z vás
stane feťák a nakonec vás zavřou, dojdete hrubým odhadem k tomu, ţe do svých dvaceti let
jste stáli tuhle společnost něco okolo šesti milionů.

Podle statistik pouze deset procent dětí, které odcházejí z dětských domovů,
začne normálně fungovat v běţném ţivotě. Zbytek se obvykle vydá na dráhu
nezaměstnaných, bezdomovců, prostitutek, feťáků, zlodějů a násilníků. Takţe nakonec
zase skončí v nějaké sociální záchytné síti a lze předpokládat, ţe jejich děti také skončí v
dětských domovech. Roční pobyt dítěte v dětském domově stojí společnost asi 250 tisíc, rok
v kriminále je obdobně nákladný. Ţivot feťáka je ještě draţší. Podle terénních pracovníků
musí narkoman nakrást měsíčně zboţí asi za 50 - 70 tisíc, aby si dokázal financovat svoje
ţivotní potřeby!!!

V dětských domovech je u nás nyní asi dvacet dva tisíc dětí. V šedesátimilionové
Británii je to jen šest tisíc dětí a kojenecké ústavy v mnoha státech vůbec neexistují. Vůle
státu pomáhat problémovým rodičům je nulová, dětské domovy stále fungují na
socialistických principech kolektivní výchovy, jednání soudů je pomalé, zákonné úpravy
všechno jen komplikují a doba pobytu dětí v domovech se prodluţuje. Přímou adopci stát v
podstatě sabotuje, neziskovým organizacím hází klacky pod nohy a navíc investuje do dalších
dětských domovů.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
20

Děti obecně mají málo přirozeného adrenalinu a tak se ho snaţí získat uměle –
agresivní gesta, sprostá slova, sprejerství, ničení veřejného a soukromého majetku, popíjení
alkoholu, kouření, drogy, šikana, chození po autech, PC hry, natáčení učitelů na mobil,
nasprejují dopravní značky nebo je otočí, rozhazují odpadky z košů, převrací popelnice, volají
na tísňové linky PČR a MP. Děti se strašně nudí, a proto dělají přestupky. Některé děti
mají heslo – záţitek nemusí být dobrý, morální, zákonný, hlavně musí být silný.

Slovník mnoha dětí se změnil k horšímu. Slovo „čuráku“ je tak časté jako kdysi slovo
„vole“. Další oblíbené nadávky jsou - kreténe, debile, zmrde… mrdám na tebe čuráku
vyjebanej. Sprostější bývají dívky neţ chlapci, asi se jim chtějí vyrovnat.
Diskuse: Jak se to dotýká práce strážníků MP?
V konfliktu s agresivním občanem dojde i u stráţníka k těmto fyziologickým změnám
(aktivace vrozené agresivity - amygdala)






aktivuje se antistresový systém, stráţník se chystá k boji či útěku
vznikají a působí negativní emoce (vztek, zlost, protiagrese)
sniţuje se schopnost reálného vnímání a schopnost řešit problém (tunelové vidění)
komunikace se mění z věcné roviny do osobní roviny, nemusí se o věci ale o osobách
zvyšuje se citlivost na negativní projevy občana, ty se pak jeví jako silnější, neţ jsou,
tendence prudce reagovat na slova, gesta, uráţky, náznaky
sniţuje se ochota ke spolupráci, nastupuje soupeření, snaha druhého porazit,
vyhrát nad ním, nastupuje touha po odplatě, tendence obhájit svou důstojnost za
kaţdou cenu
Test agrese:
Souhlasíte s rčením „oko za oko, zub za zub? Účel světí prostředky“
ANO NE
Jsou podle vás ostré lokty předpokladem úspěchu?
ANO NE
Představujte si někdy, ţe někomu ubliţujete?
ANO NE
Souhlasíte s tím, ţe pomsta je sladká?
ANO NE
Láká vás povolání, v němţ jsou zabíjena zvířata?
ANO NE
Souhlasíte s tím, ţe z cizího krev neteče?
ANO NE
Rozplakal se opakovaně někdo z vašich příbuzných po rozhovoru s vámi?
ANO NE
Co neušetříš na druhém, musíš zaplatit sám.
ANO NE
Rád/a byste se zúčastnila agresivní hry jako je paintball?
ANO NE
Myslíte si, ţe je zase třeba opět zavést trest smrti?
ANO NE
Jste pro uţívání tělesných trestů ve školách i jinde?
ANO NE
Myslíte si, ţe je hříchem neošidit hloupého (když jsi hloupý, tak plať)?
ANO NE
Pouţívali jste nebo pouţíváte vůči svým dětem často tělesné tresty?
ANO NE
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
21
Rád/a se díváte na filmy, které jsou hodně agresivní, vzrušuje vás to?
ANO NE
Míváte sny s agresivní tématikou, kdy vy někomu ubliţujete?
ANO NE
Byl/a jste sama vychováván/a velmi přísně, nekompromisně?
ANO NE
Hrál/a jste často a rád/a agresivní sport jako je košíková, házená, hokej, fotbal?
ANO NE
Jezdíte rád/a hodně sviţně a bezohledně autem?
ANO NE
Někdy říkáte lidem věci, které si nedají za rámeček (krutou pravdu).
ANO NE
Člověk musí občas zakřičet, aby byl druhými vnímán.
ANO NE
Nejlepší obranou je útok. Kdo neútočí, prohraje.
ANO NE
Vyhodnocení – počet ANO:
Jak stráţník MP jedná s agresorem
-
sebeovládání – zdrţení se protiagrese, vyvarovat se provokací, nezneuţívat úřední
postavení a zákonných oprávnění
empatie vůči agresorovi - agresor se nezlobí na mne, ale na sebe, je frustrován
komunikační dovednosti - otevřené otázky, naslouchání, dialog
zklidnění, redukce emocionálního přetlaku občana
Jsem klidný a ovládám se, v podobných situacích jsem to zvládl, zvládnu to i teď.
Nenechám se vyprovokovat, zůstanu klidný a vyrovnaný.
Sleduji, co se děje, budu reagovat pruţně a přiměřeně.
Na svého kolegu se mohu spolehnout, pomůţe mi, kdyţ bude třeba.
Jak jednat s agresivním člověkem
Klid – mysli – brzdi emoce – ovládej se – neunáhli se – překóduj sdělení – jednej
Agresor si nerozumí, neví, ţe škodí sám sobě, neváţí si sám sebe ani druhých lidí,
není schopen jednat jinak, tvořivě, empaticky, ohleduplně k druhé straně, nezná zákony,
vyhlášky. Zjistil, ţe agresivitou si někdy vynutí i to, na co nemá právo.
Přehnaná agrese je zároveň agresí proti sobě samému. Překódujte sdělení
rozzlobené osoby:
- když křičím na tebe, křičím vlastně na sebe
- když ti dám facku, tak jsem dal sobě facku
- když ti plivnu do tváře, plivl jsem do tváře sobě
- když nenávidím tebe, nenávidím sebe
- nezlobím se na tebe, ale na sebe, že nedokážu sám vyřešit konflikt,
problém
- druhý člověk má problém, nejde mu o mne
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
22
Agrese proti sobě samému začíná neschopností vyřešit vlastní problémy. Kdo si
nedokáţe potvrdit své kvality sám, pokouší se je potvrdit tím, ţe bojuje proti ostatním.
Kdo je v harmonii se svým nitrem, nemusí nikoho poniţovat. (Kirschner, Bible
egoistů)
Úctu k lidem mají jen ti lidé, kteří mají úctu k sobě. Váţit si sám sebe, mít úctu k sobě
samému, mít se rád, je základní podmínkou vyřešení konfliktu.
Věty vítězů
-
Vítěz je připraven vyzkoušet nové věci, postupy, nové způsoby řešení, je připraven
překonat neúčelné stereotypy.
Vítěz nemá strach z druhých, konkurence, spolupracuje s úspěšnými.
Vítěz ví, ţe se občas mýlí a je ochoten přiznat své chyby a snést kritiku.
Vítěz je rozhodný, uvědomuje si, kdy je třeba plnit úkoly a v jaké kvalitě.
Myslí pozitivně a ţije pozitivně.
Čím více pouţíváme věty vítězů, tím máme lepší vyhlídky na efektivní komunikaci
Pokud i partner pouţívá vět vítězů, je snadné s ním komunikovat
Čím více vnímáme a uspokojujeme potřeby druhých, tím oni více vnímají
potřeby naše.
Vítěz pouţívá slova: těším se na, láká mne představa, překvapilo mne mile, ţe.. mimořádně se
mi líbilo, jsem spokojen, daří se mi nalézat východiska. Trpělivě počkám, zatím mi vše
vychází, budu potěšen, kdyţ… budu rád, jsem šťasten. Sám si organizuji svůj ţivot, mám vše,
co potřebuji ke svému potěšení, mohu se kdykoli přiměřeně prosadit, dosáhnu vţdy to, co
chci. Mám dost času, peněz a energie k realizaci mých přání. Vítěz má rád sebe i druhé lidi,
rád spolupracuje.
Poražený používá slova bylo nepříjemné …. Znepokojuje mne … jsem rozladěný... budu
zarmoucen … vadí mi, že … zneklidnilo mne … Roztrpčilo mne…, jsem otráven … budu
zklamán … prožívám často vnitřní napětí … mrzelo mne … bude mi nepříjemné ….. Poražený
má nepřátelský vztah k sobě, nenávist k sobě samému, pocit nesrozumitelnosti světa, zmatku,
existence silných předsudků, bloků, strnulostí ve vlastním myšlení a citech, je neschopen být
sám, je závislý na druhých, staví si nereálné cíle, opakuje chyby, má negativní vztahy k lidem,
morální poklesky, dělá podvody, krade, je neukázněný, nezodpovědný. Má směs pocitů viny,
pýchy, sebelítosti, obav, pocit ukřivděnosti…….
-
Zítřek je vozidlem, které tě dovede do města s názvem „nikdy“. Vítěz nic neodkládá
na zítřek.
Pokud si myslíš, ţe můţeš, tak to dokáţeš. Jestliže si vsugeruješ, že nemůžeš, tak to
nedokážeš, protože to nechceš.
Pokud chceš ulovit slona, nesmíš se nechat rozptýlit komárem. Kdyţ budeš honit
komára, zachráníš kapku krve, ale slona tím vyrušíš a on ti uteče.
V ţivotě máte dva velké nepřátele. Kaţdodenní problémy a situace, které musíš řešit a
negativní lidé, oba ti odebírají mnoţství energie. Negativní lidé říkají, nevyskakuj
vysoko, raduj se z toho, co máš. Neporadíš si sám, znám takové, co to zkoušeli a
nevyšlo jim to. Vykašli se na to, ani to nezkoušej.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
23
Jak má jednat dítě, dospívající, ţena při setkání s agresivní osobou
-
-
Snaţí se vyhnout situacím, kde se s agresivními lidmi můţe setkat.
K agresivní osobě se neotáčí zády, snaţí se vzdálit tak, ţe jde pozpátku a udrţuje
oční kontakt s agresorem.
Udrţuje si od agresora bezpečnou vzdálenost.
Agresora se nikdy nedotýká. (Jane Goldman, Jak si nenechat ublížit)
Domů se nechat doprovázet jen známými osobami. Být v střehu při vstupu do
výtahů a vstupu domů.
Nechodit v blízkosti vchodu do domu, nezkracovat si cestu temnými, opuštěnými
místy, obcházet obloukem roh domu, za kterým se můţe skrývat pachatel.
Nejezdit autostopem.
Jste-li obětí tr. činu, oznamte to ihned policii (158,156,112). Řekněte své jméno a
příjmení, adresu, kde se momentálně nacházíte, své telefonní číslo a popis
události.
Nevyhroţujte pachateli, nedávejte najevo, ţe ho znáte.
Braňte se jen, kdyţ je to nadějné.
Neměňte oděv, nedotýkejte se věcí, kterých se dotýkal pachatel a zanechal tam
otisky nebo pachovou stopu. Zapamatujte si co nejvíce podrobností o pachateli
(pohlaví, rasa, věk, výška, váha, účes, fyzické zvláštnosti, způsob řeči, nápadnost
v chování, tiky, oblečení, tetování, pach…)
2.4 Pravidla ideálního chování strážníka k občanům

Pozdrav – stráţník zdraví první občana, šéfa na pracovišti bez ohledu na jeho věk a
pohlaví. Zdraví jako první, kdyţ vejde do místnosti, kde jsou jiní lidé. Zdravte nahlas
a zřetelně, dívejte se lidem do očí a lehce se usmějte.

Pokud někomu podáváte ruku, tak pevným stiskem, trvajícím 3 sekundy, ale ne
drcením, třesením rukou, přitahováním k sobě. Nepodávejte ruku přes překáţku, např.
přes stůl. Ve skupině nepodávejte ruku kříţem přes jiné ruce. Podání ruky doprovoďte
úsměvem a pohledem do očí. Pokud máte zpocenou ruku, nejdříve si ji usušte
kapesníkem.

Představení se – hodnost, jméno, příjmení, organizace.

Sdělení, proč s občanem chcete jednat.

Sdělení empatie v případě, ţe má občan problémy.

Vyhýbejte se jakémukoliv chování, které obtěţuje kolegy (příliš silný parfém,
česneková pomazánka ke svačině, hlasitý smích, nízká hygiena oblečení i těla.

Pokud telefonujete soukromě, tak potichu, abyste nerušili ostatní. Omezte soukromé
hovory na nezbytně nutné. Neposlouchejte a nekomentujte telefonáty kolegů.

Stráţník nekouří tam, kde by ho v uniformě mohli vidět občané. Nekouří ani v autě,
které stojí.

Odpusťte si nevhodné poznámky na adresu kolegů. Nepodílejte se na šikaně a
mobingu kolegů. Nepomlouvejte kolegy. Pokud proti nim něco máte, sdělte jim to
formou zpětné vazby nebo kritiky.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
24

Neříkejte v práci vulgární anekdoty, nepouţívejte vulgární slova. Neposílejte e-mailem
pornografii, nahé osoby, vulgární vtip, rasistické e-maily. Ani ze sluţebního ani ze
svého soukromého PC. Odeslaná pošta se dá lehce dokázat.

Udrţujte pořádek na svém stole, to co nepotřebujete, zlikvidujte předepsaným
způsobem. Chaos ve věcech je velký zdroj konfliktů a ztráty času.

Nehovořte s nikým o skutečnostech, které jste se dozvěděli ve sluţbě. Pozor na citlivé
údaje občanů. Nedovolte nikomu, aby se je od vás dozvěděl.

Mobil vypínejte na poradě, přednášce, v divadle, kině, na výstavě, u lékaře, na svatbě
na pohřbu.

Vyţívejte sluţební dobu k ochraně občanů a jejich majetku. Pokud řádně
nevykonáváte sluţbu a někde se schováte a odpočíváte, chováte se jako nemorální
člověk.

Pokud naleznete cenné věci na ulici, odevzdejte je podle pokynů velitele. Nevíte, kdo
vás sleduje nebo kdo na vás nastraţil past, kterou potom popíše v médiích.

Dodrţujte obecné poţadavky morálky a etikety. Udrţujte svou uniformu čistou a
vyţehlenou.

Neoplácejte hrubost občanů hrubostí, nadávky neoplácejte útokem. Pokuste se zjistit,
proč je občan tak nespokojený a vulgární vhodně poloţenými otázkami.

Nepouštějte se o občany do názorových a postojových diskusí, které nesouvisí s vaší
prací (politika, morálka, známé osobnosti, náboženství, víra…)

Pokud přijmete úplatek, abyste nedokončili zákrok nebo sníţili postih, ohroţujete
respekt a stabilitu celé MP.

Nevozte ve sluţebním autě své známé, nepřepravujte své náklady bez svolení velitele.
Nezneuţívejte pracovní pomůcky pro soukromé účely.

Ukládejte zbraň tak, aby nemohlo dojít k jejímu zneuţití, aby se k ní nedostaly děti,
v ţádném případě neumoţňujte střelbu do terče nebo na jiný cíl neoprávněné osobě na
střelnici i jinde. Nepouţívejte sluţební zbraň k lovu, pokud nejste myslivec.

Pokud nejste veleni ve sluţbě a jste v uniformě, zakročujte jen v zákonem
vyjmenovaných případech (hrozí velká škoda nebo ohrožení života).

Pokud zjistíte, ţe se kolega dopustil nezákonného nebo nemorálního jednání, oznamte
to veliteli. Nepodporujte falešné kamarádství.

Pijte střídmě alkohol, pokud jste mimo sluţbu, nikdy na veřejnosti vás nesmí vidět
silně podnapilého. Neuţívejte drogy, nekuřte marihuanu. Drogy představují velké
nebezpečí a podlamují vůli.

Pečujte o své zdraví, kondici, snaţte se udrţet optimální váhu, ţijte zdravým ţivotním
stylem. Dopřejte si kvalitní, plnohodnotný oběd, večeři apod.

Zajímejte se o dění ve vašem městě, zajímejte se zejména o informace, které se týkají
vaší práce. Tiskovým mluvčím MP poskytujte pravdivé informace, nezkreslujte je,
nevyjadřujte své osobní názory a postoje. Jiným lidem neposkytujte citlivé údaje,
odkaţte je na vaše tiskové mluvčí.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
25
2.4.1 Empatie – prevence konfliktu – podpora důstojnosti
Podstatou empatie je tvrzení podloţené pozorováním, zkušeností a úsudky, je to
schopnost vciťovat se do psychického stavu jiného člověka, se kterým je
v bezprostředním kontaktu. Je to schopnost vnímat a pociťovat emoce, myšlenky, afekty,
které probíhají v druhém člověku a tím více chápat jeho city. Nedostatek empatie vede ke
konfliktům. (Buda B., Empatia 1994)
-
empatie je tendence k soustředění se na jiného člověka, spolucítění, emocionální
porozumění. Je to schopnost postavit se na místo jiné osoby a vnímat obdobným
způsobem prosxbíhající události a také cítit jeho emoce,
-
empatie vyvolává pocit blízkosti a důvěry, člověk zaţívá opravdový zájem o sebe, to
zvyšuje jeho sebevědomí a pozitivní vztah k sobě. Pomocí empatie stráţník
v občanovi vzbudí dobrý pocit a ten poskytne potřebné informace.
-
empatie prohlubuje dobrý vztah mezi lidmi, je základem přátelství, důvěry, poskytuje
bezpečí a jistotu druhému. Občané ztratí nedůvěru a budou se častěji obracet na MP.
Kdyţ odchází ze sluţebny MP, mají dobrý pocit, ţe udělali něco pro bezpečnost
města. Budou souhlasit i s následnými úkony, které v souvislosti s šetřením věci
přichází do úvahy.
-
empatie podporuje komunikaci a sebeotevření, sdělení skrytých motivů a přání. Vaše
empatie je tím lepší, čím se vám podaří lépe odhadnout motivy chování druhého
člověka,
-
zabraňuje agresivnímu jednání. Empatie umoţňuje váţit si lidského ţivota,
rozeznávat příznaky bolesti druhých, poskytovat fyzickou pomoc nebo duševní
podporu,
-
empatie je v souladu s duševním zdravím a kladným sebehodnocením. Empatie
umoţňuje také distancovat se od některých událostí, osob, emocí, neproţívat je,
-
Umoţňuje kontrolovat pohyby svého těla, gesta, kontrolovat a přizpůsobovat svůj
hlas, mimicky vyjadřovat emoce.
Dimenze empatie: 1. empatický zájem o druhého
2. osobní nepohoda, kdyţ druhý má potíţe, nedaří se mu
3. převzetí perspektivy jiné osoby, podílení se na její perspektivě
Cvičení empatie k občanovi, poškozenému, svědkovi:




naprosto Vám rozumím, vlastně mi mluvíte z duše… ţe je málo zeleně, málo parků,
děti si nemají kde hrát. Nemohou však běhat po silnici
mám na tuto věc stejný názor, je častá změna předpisů kolem lékárničky, současné
znění zákona však říká, ţe…
lépe neţ vy bych to vyjádřit nedokázal…
čím vás déle poslouchám, tím vám víc rozumím... také máte zájem o bezpečnost
občanů ve městě
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
26











máte problém, máte to těţké, musíte dodrţovat vyhlášky a zákony… bydlíte v místě
velkého hluku a provozu vozidel, tam kde je velký pohyb lidí…
to pro vás muselo být velmi obtíţné
vím, jak vám asi je, co proţíváte, vidím, ţe jste rozrušená, kdyţ jste byla okradená
mám stejné pocity jako vy, i pro mne to není jednoduché, i mně je teplo
na vašem místě bych proţíval stejné pocity, pokud by mi někdo posprejoval dům
vyslechnu si vaše obavy a ujasníme si vaše moţnosti, je několik způsobů řešení vašeho
problému, mám v této oblasti zkušenosti
S čím vám mohu pomoci? Jakou informaci potřebujete?
Jak ideálně si představujete vyřízení vaší stíţnosti?
Mým cílem je, abyste byl spokojen, máme však zákonem a vyhláškami omezené
moţnosti.
Jsem tu pro vás i pro jiné občany. Tato situace je však pro MP neřešitelná.
Kdyţ vy budete spokojen i já budu spokojen. Můţete mi pomoci ke sníţení kriminality
tím, ţe včas oznámíte to, co se vám stalo.
Empatie vůči přestupci




chápu, ţe se vám tato pokuta můţe zdát vysoká, ale vzhledem k nebezpečnosti vašeho
chování v tak silném provozu je naprosto přiměřená.
na vašem místě bych se také rozčiloval, kdybych měl botičku na autě a nemohl odjet.
Vyhnul byste se postihu, pokud byste parkoval v souladu s pravidly silničního
provozu.
rozumím vašim obavám, ţe pokud byste zastavil na oranţovou, ţe by do vás narazil
zezadu jiný řidič, proto musíte jet takovou rychlostí, abyste dokázal bezpečně zastavit
vy i řidič za vámi
vidím, ţe jste rozrušen a já také nejsem klidná, ale musím s vámi vyřešit tento
přestupek
Opak empatie

















Tak to jste mne špatně pochopil.
Jak můţete říci něco takového!
Musíte především myslet na…
Tak to vám někdo špatně vysvětlil.
Je to především vaše chyba.
To vy nemůţete posoudit, tomu nerozumíte.
Nechcete mi doufám tvrdit, ţe…
Nechte mne laskavě domluvit.
S tím vám nepomohu.
To se mne netýká, to je jen váš problém.
Z těchto těţkostí se budete jen těţko dostávat.
Zase vám nerozumím, vy mluvíte tak nejasně.
Nepřehánějte, kaţdý by to udělal snadněji neţ ty.
To, co říkáte je velmi nepravděpodobné.
Opět vaše tvrzení musím doplnit, aby bylo pravdivé.
Tak to se nám absolutně nemohl stát. Chyba je určitě na vaší straně.
To po nás nemůţete chtít, na to nemáte nárok.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
27


Nemám se s vámi o čem bavit.
S vámi se tak těţko člověk domlouvá.
Cvičení empatie: Jeden strážník vypráví příběh, popisuje své těžkosti a druhý mu projevuje
empatii.
2.4.2 Diferencované jednání s různými lidmi
A. Jednání s dětmi má svá pravidla.
Čím je dítě mladší, tím citlivěji s ním musíme jednat, abychom nepoškodili jeho
psychiku. Malé dítě si vytváří obraz o policistech podle výpovědí rodičů a jiných dospělých
lidí, ale i z vlastního kontaktu s policistou, stráţníkem. Pokud si dítě vytvoří kladný vztah ke
stráţníkovi a přirozený respekt a poslušnost k této autoritě, dá se předpokládat, ţe toto
jednání bude mít i v dospělosti. Děti s kladnými zkušenostmi se stráţníky mohou být
později významnými pomocníky policie, MP, svědky trestné činnosti apod. (správné
jednání strážníka se zanese do emoční paměti dítěte).
1. Klademe málo otázek najednou, aby dítě nepřecházelo od problému k problému.
2. Dítě necháme vyprávět, neprovádíme klasický výslech.
3. Otázky dáváme co nejobecněji, abychom dítěti nevsugerovali odpověď.
4. Snaţíme se celkově působit bez sugesce.
5. Trváme na celkových odpovědích. Pokud je to třeba, citlivě naléháme na doplnění
odpovědí a jejich zpřesnění.
6. Vyţadujeme popis skutečností, ne závěry.
7. Dítěti klademe jasné a přímé poţadavky.
8. Klademe málo poţadavků najednou, aby se dítě nezahltilo.
9. Projevujeme dítěti empatii (já ti rozumím, mě by to také bolelo a vadilo, vím, že se ti o tom
špatně mluví, nikomu nepovolanému to neřeknu, dovedu se vžít do tvé situace, apod.)
10. Počítejte s tím, ţe teenageři, mladí dospělí jsou velmi egoističtí, mají pocit výjimečnosti,
arogantně se povyšují nad ostatní. Těchto projevů si nevšímejte a jednejte s nimi jako
s dospělými. Počítejte s tím, ţe někteří mladí lidé nemají úctu k autoritě a respekt
k bezpečnostním sloţkám, mluví sprostě a uráţí. Jsou trestně neodpovědní a uvědomují si to.
Děti hůře neţ dospělí odhadují rychlost pohybujících se předmětů, velikost objektů,
osob, jejich vzdálenost. Emoce silněji překryjí u dítěte proţité skutečnosti neţ u dospělé
osoby. Stráţník v ţádném případě děti nestraší, nevyhroţuje jim, ale můţe zdůraznit
povinnost dítěte chodit do školy, poslouchat rodiče, mluvit pravdu apod.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
28
Stráţníci dětem radí pro prevenci kriminality





















Nenoste klíče od bytu viditelně na krku, na pásku, apod.
Kdyţ jdete z bytu, domu, zkontrolujte, zda jste zamkly dveře.
Neotvírejte cizím lidem dveře, neříkejte do telefonu, kdy se vrátí rodiče domů.
Nikam nechoďte s neznámými lidmi. I kdyby vám řekli, ţe to mají domluveno
s vašimi rodiči.
Dávejte si pozor na své věci, zejména na mobily a kola. Lze je snadno odcizit.
Nezkracujte si večer cestu domů temnými průchody, zarostlými parky, staveništi,
opuštěnými a neosvětlenými ulicemi.
Nechoďte v těsné blízkosti vchodů do domu a rohů domů, kde můţe být někdo
schovaný.
Zvyšte pozornost, kdyţ vstupujete do výtahu nebo do domu. Rozhlédněte se dříve, neţ
vstoupíte. Pokud máte podezření, vyjeďte o patro výš výtahem a jděte opatrně dolů ke
svému bytu.
Po ulici, na silnici vţdy choďte vlevo, čelem k vozidlům, aby nikdo nemohl
nepozorovaně zastavit a ublíţit vám.
Pokud vás někdo vydírá, kdyţ jdete do školy, chce platit za průchod zúţeným místem,
okamţitě to ve škole oznamte. Platby se budou jinak zvyšovat.
Kolem zaparkovaných aut choďte obloukem, můţe v nich sedět pachatel.
Pokud auto zastaví a budete se cítit ohroţeni, utíkejte proti směru jeho jízdy.
Pokud se zdrţíte u kamarádů a venku je jiţ tma, raději zavolejte rodičům, aby pro vás
přijeli.
Dopřejte rodičům, aby vás odvezli a přivezli z diskotéky, kam jiţ smíte chodit.
Nejvíce problémů se stane v noci na cestě z diskotéky domů. Dodrţujte dohody
s rodiči o hodině návratu domů.
Pokud vás někdo sleduje, přejděte na druhou stranu ulice. Jděte směrem k osobě, která
vás sleduje.
Na koupaliště, sportoviště, na diskotéku s sebou neberte velkou hotovost, snadno o ni
můţete přijít. Nechlubte se před jinými dětmi svými penězi ani drahými věcmi.
Pokud popíjíte nápoje na diskotéce, vypijte je nebo vylijte, neţ jdete tancovat. Nikdy
nenechávejte nedopitou sklenici na stole. Někdo vám do ní můţe namíchat uspávadlo
nebo drogy.
Respektujte přání rodičů, ve většině případů to s vámi myslí dobře a jde jim o vaši
bezpečnost a přeţití. Dejte přednost sportu, studiu, před návštěvou fastfoodů,
restaurací. Pokud dostanete špatnou známku, řekněte to. Rodiče vám to odpustí. Pokud
máte strach, máte starosti, svěřte se své matce. Ta jediná vás nikdy neopustí a myslí
jen na vaše dobro. Vţdy bude stát při vás.
Nezkoušejte drogy, je to skutečně velký problém. Ta chvilková radost nestojí za
potíţe, které nastanou později. Nepijte ani alkohol, čím dříve začnete, tím dříve se
můţete stát alkoholiky. A je jich v ČR 350 000!
Řiďte se svým rozumem, intuicí, nenechte se manipulovat druhými lidmi.
Pokud se ztratíte, pokuste se nalézt dospělou, věrohodnou osobu. Obraťte se na
stráţníka, policistu, řidiče taxi apod.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
29
Co předpovídá kriminální chování dětí a mládeţe (Netík, 2008)









Poruchové jednání v dětství – neposlušnost, nezvladatelnost dítěte, nečestnost,
problémy s docházkou do školy
Nízká inteligence, nedostatek empatie, nízká koncentrace pozornosti, slabá vůle
Kriminalita v rodině, disociální porucha v rodině, zneuţívání či zanedbávání dětí,
těţké konflikty v rodině
Nedostatečná výchova v rodině, krutá, trestající disciplína
Impulzivita, rizikové jednání, mladí rodiče, hyperaktivita
Nízký příjem rodiny, špatné bydlení, velká rodina
Raná sexualita dítěte
Příleţitost ke kriminalitě – styk s KZO, deviantní trávení volného času, vyuţití
„vhodného času“ ke spáchání trestné činnosti, aktivní vyhledávání příleţitostí ke
krádeţím a loupeţím
Typický věk pro první trestnou činnost je 8 -14 let, vrchol kriminality je 15 – 19 let
Tlak z ekonomického omezení – aspirace mladých lidí a jejich reálné moţnosti – někteří
pubescenti a adolescenti se snaţí frustraci z materiálního nedostatku řešit kriminalitou,
agresivitou. Chtějí si zajistit znaky úspěšnosti za kaţdou cenu. Módou je nosit zbraně a
uţívat drogy.
Imigranti jsou mladí a chudí, to zvyšuje nebezpečí kriminality. Jejich děti jsou vystavení
extrémní kriminalitě.
Adolescenti, kteří ţijí v chudých a neorganizovaných rodinách, kde chybí dozor nad dětmi,
s nízkou disciplínou jsou více impulsivní a méně chápaví. Neznají a nedodrţují často
základní morální a zákonná pravidla.
Ozbrojené děti ve školách (USA – National School Safety)
Nešťastné děti dříve, neţ se odhodlají k násilí ve škole, hovoří se spoluţáky o pocitu
izolovanosti, vzteku, deprese, frustrace. Znaky dítěte, studenta, které mohou ukazovat na to,
ţe v budoucnu pouţije násilí:
-
Student má často špatnou náladu a nekontrolované výbuchy vzteku.
Často nadává a uráţí spoluţáky.
Kdyţ je vzteklý, rozrušený, vyhroţuje násilím.
Jiţ dříve měl ve škole zbraň.
Měl váţné disciplinární problémy ve škole a ve svém okolí.
Uţíval drogy, pije pravidelně alkohol.
Nemá ţádné přítele, je na okraji skupiny vrstevníků. Ti ho nezvou ke svým aktivitám.
Rád si hraje s výbušninami, zbraněmi, se zápalnými prostředky.
Chodil často za školu, byl podmínečně vyloučen ze školy.
Zachází krutě se zvířaty.
Rodiče nebo pečující osoby na něho nemají vliv, nepodporují ho, nehlídají ho.
Byl svědkem nebo obětí zneuţívání nebo zanedbávání.
Je šikanován, nebo sám šikanuje menší nebo mladší děti.
Viní druhé z problémů, které má. Přenáší na ně zodpovědnost.
Preferuje a vyhledává pořady, film či hudbu s tématikou násilí.
Čte texty pojednávající o násilí, rituálech a zneuţívání.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
30
-
Ve školních esejích se objevuje vztek, frustrace a temné stránky ţivota.
Je členem nějakého gangu či asociální skupiny, která dělá násilné činy.
Často je depresivní, má výrazné výkyvy nálad.
Vyhroţoval sebevraţdou nebo se o ni pokusil.
Emocionální týrání a zneuţívání dětí se dá rozdělit do čtyř typů
 Odmítání: Dítěti je různými způsoby dáváno najevo, ţe je neţádoucí, nechtěné, ţe
nemá ţádnou hodnotu;
 Ignorování: Rodiče nereagují na potřeby dětí, nedávají dítěti najevo své city, nevšímají
si ho, neukazují náklonnost, přestoţe dítě mají rádi; v tomto případě je sice rodič
fyzicky přítomen, emocionálně je však pro dítě nedosaţitelný;
 Terorizování: Rodiče k dítěti projevují negativní vztah: zesměšňují ho, trestají, kladou
na něj neadekvátní poţadavky, vyhroţují mu (opuštěním, zabitím, zmrzačením);
 Izolování: Dítěti je bráněno v zapojení do skupiny vrstevníků, ve hře či adekvátním
trávení volného času, je zavíráno doma v místnosti bez stimulace.
Nejčastěji uváděné formy psychického týrání (údaje jsou zaokrouhleny)
Chování dospělého vyvolávající pocit zbytečnosti a méněcennosti (64% dětí), pocit,
ţe dospělý nebere dítě na vědomí (60% dětí), znehodnocování myšlenek a pocitů dítěte (48%
dětí), poniţování (39% dětí), omezování v kontaktu s kamarády nebo jinými blízkými
osobami (30% dětí), nadávky, vulgární oslovování ze strany dospělého (28% dětí),
opakované vysmívání se dítěti (27% dětí), pocity strachu či hrůzy vyvolané chováním
dospělého (22% dětí), opakovaná lhostejnost dospělého k dítěti (22% dětí).
Jednou z nejtěţších manipulací je zasévat do myslí dětí nesvár, strach, falešné naděje,
nenávist k sobě, lhostejnost k druhým, bezmoc a beznaději. Výčitky vůči dětem jsou
projevem chladného, neoprávněného hněvu a nepřátelství.
Dětská práva k obraně před domácím násilím a zneuţíváním











Mám právo určit, kdo se můţe mého těla dotýkat a kdo ne.
Mohu všechny něţnosti a dotyky odmítnout, pokud se mi to nelíbí.
Mohu odporovat dospělým.
Mohu vyuţívat lhaní a vymlouvání se, abych od sebe odehnal nebezpečí.
Mám právo komukoliv vyprávět o tajemství, které se mi nelíbí nebo je mi
nepříjemné.
Mám právo odmítat dárky.
Mohu odmítnout pomoc, sluţbu nebo i odpověď, jestliţe cítím nebezpečí nebo
mám strach.
Mám právo volat o pomoc a z místa nebezpečí utéct.
Mám právo poţádat o pomoc, kdyţ cítím, ţe ji potřebuji.
Mám právo více důvěřovat svým pocitům neţ tvrzení a přesvědčování dospělého.
Mohu zavolat na tísňovou linku kdykoliv si nevím rady (Wais2007).
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
31
Jaké jsou poţadavky dospělosti?
 dokázat se přiměřeně přijímat a mít zdravé sebevědomí, umět si cenit svých předností a
dovedností a pouţívat je,
 mít v ţivotě pocit smyslu ţivota i sám bez partnera, umět vyhledat samotu a utřídit si
myšlenky, umět se odpoutat od technických zdrojů informací a zábavy
 dokázat ţít podle určitého řádu, systému, pravidel, uplatňovat ve svém ţivotě morální
normy, cítit a chovat se morálně, dodrţovat zákony a nařízení,
 mít dostatek odvahy a samostatnosti v mezilidských vztazích,
 mít odvahu k opravdovosti, mít přiměřený pocit moci, realizovat svůj ţivotní potenciál,
uchopit a realizovat své nadání, být efektivní ve vyuţívání času, prostředků, peněz,
příleţitostí,
 cenit si pocitů, myšlenek a postojů partnera, spolupracovníků, nadřízeného, být
loajální, umět se vyrovnat s odlišnými názory a postoji,
 umět se vcítit do potřeb druhého, být empatický, tolerantní, respektovat odlišnost
druhého,
 umět říci ne na neoprávněné nebo nadměrné poţadavky okolí, otevřeně sdílet své
názory a pocity, efektivně a srozumitelně komunikovat, být asertivní,
 nebát se zodpovědnosti a dotahovat věci do konce, uvědomovat si příčiny a následky
(jestliže udělám toto, bude následovat…)
 být dostatečně svobodný a nezávislý na vůli druhých a těšit se ze svobody a
nezávislosti druhých,
 dokázat otevřeně sdělovat své pocity a potřeby,
 být aktivní, iniciativní, energický a dokázat se samostatně rozhodovat,
 umět navazovat citový vztah s druhým člověkem, mít schopnost emocionální intimity,
přiměřeně sexuálně reagovat
 umět odpouštět sobě i druhým, být tolerantní a laskavý k nedostatkům i projevům
nedokonalosti,
 umět se vzdát toho, co není dosaţitelné,
 mít dostatek pozitivních snů, vizí, mít však reálná očekávání,
 proţívat sexualitu a umět jí najít prostor i hranice,
 chápat svou duchovní podstatu, přesah, sounáleţitost s jinými lidmi.
Děti a alkohol, drogy, to nepatří k sobě
Do svých 15 let věku vyzkouší některou z drog 46 dětí. Za posledních 12 let se
počet uţivatelů zdvojnásobil. Pořadí obliby drog – alkohol, marihuana, extáze, pervitin,
kokain, heroin, chaláty, LSD, léky na předpis.
15% dvanáctiletých dětí se jiţ pod vlivem alkoholu popralo
16% čtrnáctiletých dětí se jiţ pod vlivem alkoholu popralo
81% šestnáctiletých bylo alespoň jednou za rok hodně opilých, alkohol pili nejméně
čtyřicetkrát 54% dětí tohoto věku
Děti ve věku 15 – 18 let vypijí týdně 2 - 3 piva nebo půl litru vína. 28%
středoškoláků pravidelně kouří.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
32
Děti jsou pod vlivem alkoholu podstatně více agresivnější, neţ dospělí. V roce
2007 bylo např. zadrţeno PČR 459 mladistvých a 27 nezletilých pod vlivem alkoholu.
Čím dříve dítě začne pít alkoholické nápoje, tím dříve můţe být alkoholikem.
Pokud dítě pije alkohol, nebo bere drogy, je nemocná, nefungující celá rodina.
Droga se stává berličkou pro dítě v nefungující rodině, která mu nedává lásku ani popru.
Mnohé rodiče zajímají děti, jen kdyţ zlobí. Rodiče odmítají být přítomní při vyšetření svých
dětí, zda nepily alkohol nebo nebrali drogy. Rodiče se zbavují odpovědnosti a předávají ji do
rukou institucí.
Dítě s drogou proţívá ty nejsilnější záţitky, jaké dosud mělo díky droze má pocit
intenzivnějšího vnímání světa, sexu. Uţivatelé drog jsou často děti s porušeným jednáním,
asociálním vývojem, s psychotickými poruchami., neochotně spolupracují s psychiatry. Aţ
95% závislostí vzniká v době dětství a adolescence. Pokud se dostane dítě s drogou do terapie,
selţe, odejde, nebo je vyloučeno. Jen mizivé procento dětí je poléčeno. Mnoho závislých dětí
proto je ochotno navštěvovat ambulanci.
Primární prevence působí tak, ţe dítě nemá ani chuť drogu zkoušet. Sebevědomé
dítě, ţijící v rodině tolerantních rodičů, nemá jediný důvod sáhnout k droze. Stráţník
MP si všímá ve sluţbě dětí, které se chovají nezvykle a jsou zřejmě pod vlivem alkoholu
nebo drog, dopraví dítě domů a jedná s rodiči o tomto skutku. Varuje je před
nebezpečím trestného činu ohroţení mravní výchovy.
Drogová závislost nevzniká náhle, ve většině případů probíhá v několika fázích:
1. fáze – experimentální:
 občasné uţití drogy přináší báječné, dosud nepoznané záţitky
 negativní účinky drogy nejsou patrné
 droga pomáhá uniknout z reality, kdykoliv je potřeba – je spolehlivým přítelem
 škola nebo práce se dobře zvládá
 vše se dá dobře utajit
Mnoho lidí v této fázi od drog ustupuje, neboť je odradí ti, kdo jsou v další fázi závislosti,
nebo si najdou jinou atraktivnější náplň ţivota.
2. fáze - sociální uţívání (tzv. víkendové braní):

braní drog se stává pravidelnější

droga se uţívá v době a místech, která jsou k tomu sociálně přijatelná (diskotéky)

droga se postupně vřazuje do sociálního ţivota jedince, stává se jeho součástí

denní program jedince se přizpůsobuje jeho touze po droze

původní zájmy se začínají zanedbávat

objevují se absence ve škole nebo v zaměstnání, zejm. po víkendových jízdách

mnoţí se pozdní příchody domů

zhoršuje se prospěch či pracovní výkonnost

zhoršují se vztahy, opouštějí se staří kamarádi a získávají se noví, kteří berou drogy
3. fáze - kaţdodenního uţívání
 jedinec začíná ztrácet kontrolu nad uţíváním drogy
 mění se původní hodnotový systém
 ţivot se točí jenom kolem drogy
 neřešené problémy přinášejí větší stres, realita je problematická, řešením je další dávka
drogy
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
33







původně stanovená pravidla uţívání jsou stále více porušována
úplné opuštění zájmů
vyloučení ze školy, propuštění ze zaměstnání
ztráta vůle
konflikty v rodině nebo úplné porušení kontaktů
jedinec se upíná na drogové kamarády
peníze na drogu se získávají krádeţemi, distribucí drog nebo prostitucí
Jedinec touţí po pomoci, chce abstinovat, ale sám to nedokáţe. Odborná pomoc
dlouhodobějšího rázu je nezbytná.
4. fáze - uţívání k dosaţení normálu

droga uţ nic nedává, jedinec není schopen vidět věci reálně

ztráta vlastní důstojnosti

původní vztahy jsou zničeny, jedinec je součástí izolované sociální skupiny stejně
postiţených

jedinec je vyčerpán ztrácí chuť ţít

je hnán touhou navodit drogou opět ten příjemný stav, který byl na počátku
Takto postiţený jedinec nutně potřebuje pomoc zvenčí. Nastupuje proces
dlouhodobé léčby, málokdy úspěšné. Drogová závislost mění osobnost člověka, dochází k
jeho postupné patologizaci.
Rizikové chování mladé generace
Od počátku 90. let lze pozorovat nárůst problémového a rizikového chování
dospívajících. Jedním z pravděpodobných důvodů je sníţená státní kontrola chování obyvatel,
větší míra tolerance a důraz na osobní rozhodování. Není zatím jasné, zda na rizikové chování
dospívajících má vliv také sociální nerovnost ve společnosti. Některé typy problémového
chování (drogy, rasismus) byly pravděpodobně ve společnosti přítomny latentně jiţ v období
totality a projevily se aţ v prostředí svobody.
Ukazuje se také souvislost mezi rostoucím mnoţstvím časově vysoce vytíţených
rodičů a rostoucím nezájmem o proţívání a názory dospívající generace. Podle mladé
generace patří mezi nejzávaţnější typy rizikového chování zneuţívání tvrdých drog (závaţné
podle 51 % mladých), střídání sexuálních partnerů (podle 14 %), zneuţívání hracích automatů
(podle 12 %). Tři čtvrtiny dotázaných mladých jsou zneklidněny kriminalitou a
organizovaným zločinem, drogami a agresivitou v chování lidí, polovina z nich je
zneklidněna nezaměstnaností a přílivem uprchlíků. Závaţněji je určitý prvek hodnocen, pokud
s ním měl některý z dospívajících osobní zkušenost (drogy, agresivita vůči cizincům).
Poměrně vysokou míru tolerance naopak dospívající vykazují vůči kouření a pití alkoholu. V
partnerských vztazích jsou ve srovnání s vrstevníky z jiných zemí čeští adolescenti
promiskuitnější, pouze 10 % z nich pouţívá pravidelně kondom, 75 % ho neuţívá nikdy. O
moţném onemocnění spolu přitom mladí partneři mluví jen zřídkakdy. Podle Macek, P.
(1999). Adolescence. Praha: Portál.
Sledování TV vyřazuje spoje logických racionálních okruhů v levé hemisféře a
zapojuje pravou, citovou hemisféru. Aktivnější jsou tak staré struktury mozku neţ neokortex.
Časté sledování TV sniţuje sociální a emoční inteligenci. Sdílení TV nevyţaduje reakci,
komunikaci, jen pouhou konzumaci a proţívání. Sledování TV vyplavuje endorfiny a tím se
časté sledování TV můţe stát závislostí. Vzniká také mentální lenost. Sledování TV vyţaduje
mnohem méně úsilí neţ četba literatury.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
34
Dnešní děti mají pocit, ţe kdyţ něco nepříjemně proţívají, někdo jiný za to můţe
(učitel, rodič, strážník, sourozenec, nějaký viník). S tím, je třeba počítat, kdyţ děti nutíte, aby
uklidili veřejné prostranství, nepořádek, který udělali. Stráţník musí být vůči dětem důsledný
a přinutit je klidným, ale zvýšeným hlasem.
Větší nároky ve škole, v ţivotě vnímají jako podraz. Mají nízkou frustrační
toleranci. Je to důsledek blahobytu, nízkých nároků, kultu dítěte. Nechápou, ţe mají rodičům
pomáhat a překonávat různé překáţky. Ţe dětství není jen období her, ale i povinností. Mnohé
děti ne nechtějí učit, zvyšovat si kompetence pro trh práce a čeká je nezaměstnanost a
parazitování na státu.
Mnohé děti se neradi hýbou a ohroţuje je obezita. Školní inspekce eviduje ročně
cca 32 tisíc školních úrazů, převaţují úrazy ruky, 64% úrazů se stane v hodinách tělesné
výchovy, převaţuje vlastní zavinění. Děti mají málo pohybu ve škole i ve volném čase.
Klesá tělesná zdatnost, obratnost, vytrvalost, schopnost získat zaměstnání, které
fyzickou zdatnost vyţaduje.
Děti jsou zaplaveni nebývalou vlnou mythologie, některé ani nerozeznávají, clo je
realita a co je fixce. Dnešní děti ţijí ve světě, který nemá nic společného se skutečným světem
(Harry Potter, Pán prstenů, Pokemoni, příšery v Lego, mnohé plastové hračky, Spiderman,
Superman). (J. Klimeš 2012)
Příklad: Frustrované děti generace Y
Děti narozené od poloviny 80. do počátku 90. let (generace Y) počítají, ţe je rodiče
budou finančně podporovat po celý svůj ţivot (placení studií, pomoc s placením nájmu, při
koupi domu, náklady na svatbu, oblečení a hračky pro vnoučata, placení dovolené). Ţe je
budou rodiče hýčkat, jako tomu bylo doposud. Lidé ve věku 50 – 60 let jsou na tom
ekonomicky špatně, 75% z nich se musí soustředit na placení svých potřeb a nemohou
pomáhat svým dětem. Pro generaci Y to bude těţká frustrace. Nezajímají se o finanční situaci
rodičů, sami neumí zacházet s penězi a kupují si zbytné věci, nesnaţí se být finančně
nezávislí. Rodiče se budou cítit provinile, ţe svým dětem nebudou moci pomáhat. Budou se
muset starat o své rodiče, doplácet na jejich sociální a zdravotní péči, dokud budou naţivu.
V 80 % rodin dojde ke generačním konfliktům.
Součástí standardní výchovy a vzdělávání se musí stát schopnost sebeovládání,
empatie, sebeuvědomování, umění naslouchat druhému, umění řešit konflikty bez agrese
a pasivity, umění efektivní spolupráce. Stráţník děti nestraší, nevyhroţuje jim, ale
zdůrazňuje povinnost dětí chodit do školy, poslouchat rodiče, mluvit pravdu, nekrást
apod.
Pokud se děti mají dobře zařadit do společnosti a respektovat její normy musí si najít
koníčky, pomáhat doma, mít své povinnosti, nehrát si pořád s mobilem, respektovat
autorit, cvičit, neodmlouvat, učit se cizím jazykům, zbytečně neutrácet, vracet půjčené
věci, učit se vařit a celkově se o sebe starat, pomáhat prarodičům, přestat kouřit a pít
alkohol do 18ti let apod.
Agresivní chování, ať uţ je směřováno k druhým nebo k sobě samému, je vţdy
doprovázeno silným citovým napětím, rozčilením, neklidem, často nekoordinovaným
chováním. Kdyţ takový záchvat agrese pomine, sami se nestačíme divit, co jsme napáchali, a
za své jednání a chování se pak stydíme. Klademe si otázky, kde se to v nás vzalo, jaké
podivné utajené síly v nás jsou a proč nemůţeme agresi zabránit, zastavit ji přemoci svou vůlí.
V dnešní době, bohuţel i u nás, vidíme zvláštní druh agresorů, psychopatů. Jsou
schopni fyzicky napadnout, váţně poranit či zabít člověka, aniţ by při tom pocítili nějaké
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
35
rozčilení či nepříjemné pocity. Jsou naopak chladní, jednají racionálně a bezcitně. Motivem
jejich agresivního chování nejsou vnitřní pohnutky, ale jsou jako agresoři najati.
Agresivní čin je vykonán jako práce za odměnu. Na tyto osoby si musí dávat stráţník
zvláštní pozor, pokud s nimi jedná.
B. Taktika jednání se seniory, osobami staršími 60, 65 let
Starý člověk ve vás můţe evokovat strach z vlastního stáří a úzkost z vlastní smrti.
Víte, ţe starý člověk brzo zemře. Starých lidí bude postupně přibývat, prodluţuje se věk
ţivota muţů i ţen.
Do starých lidí se promítají nevyřešené konflikty s vlastními rodiči a prarodiči. To si
neuvědomujete, pokud jednáte se starším člověkem.
Můţete mít pocit bezmoci, protoţe nemůţete pomoci některým starým lidem a oni by
pomoc potřebovali (dětmi opuštění starci, starci bez potomků, bezdomovci, lidé dlouho
uvěznění a bez zázemí).
Můţete mít obavy z reakcí starého člověka a reakcí jeho rodiny.
Při komunikaci se starým člověkem se vyhněte nadměrnému přikazování, úkolování.
Informace podávejte stručně a jednoznačně, vyhněte se jakékoliv nepřesnosti a chaosu.
Mluvte pomaleji a dělejte častější a delší pauzy v rozhovoru. V pauzách si senior ujasní, co po
něm chcete a zapamatuje si to. Sledujte a ověřujte si správnost pochopení. Dejte najevo, ţe
jste sluţbou pro občany, kteří se řídí zákony.
Staré osoby mají mnoho zdravotních problémů a omezení. Staré osoby, senioři mají
oslabený zrak, schopnost vnímání, potřebují 10x tolik světla na čtení, na pozorování předmětů
či fotografií neţ 10leté dítě, často potřebují brýle, naslouchací zařízení. Pokud je odvádíme z
domova, poţádáme je, aby si tyto pomůcky vzali s sebou.
Staré osoby mají porušenou vštípivost paměti. Lépe si vybavují dříve proţité
skutečnosti, několik let staré, neţ to, co proţili včera, před týdnem. Při vybavování
informací musí být stráţník vytrvalý a trpělivý, nesmí spěchat, vytvářet tlak na seniora.
Stará osoba má pomalejší reakce, nechápe pohotově, na co se ptáme. Vědomí vlastní
nedostačivosti a potřeba obhájit svá práva vedou k citovému vdírání stráţníka. Na to stráţník
nesmí brát ohled. Otázku pokládáme jednoduše, klidně, pokud je to nutné, otázku
opakujeme.
U staré osoby roste sugestibilita, osoba se nechá snadno ovlivnit autoritou. Pro
většinu starých osob je stráţník autorita. Sniţuje se u nich schopnost orientace v problémech
ţivota a mají obtíţe se sebeovládáním. Typická je jejich agresivita vůči mladším v dopravních
prostředcích, ve frontách, u lékaře. Velmi nelibě nesou, pokud k nim nepřistupuje stráţník
s úctou a respektem.
Staré osoby mají často změněný zdravotní stav. Na to bereme ohled, pokud musí
osoba s námi na úřadovnu a předpokládáme, ţe jednání můţe trvat několik hodin, poţádáme
osobu, aby si vzala léky, které obyčejně bere.
Při jednání nespěcháme, zbytečně je ani neprodluţujeme. Okamţitě po zajištění informací s
výslechem skončíme. Starého člověka neznervózňujeme svými dohady, ukvapenými závěry,
manipulativními naráţkami.
Pokud starou osobu doprovázíme, jdeme pomalu, pomáháme ji ze schodů, pokud je
třeba, podrţíme, poponeseme těţkou tašku, podáme hůl. Některé staré osoby nesnáší jízdu
výtahem a autem, mívají závratě, fobie. Cestu tedy podle potřeby přerušíme, abychom
osobu dobře a bez úhony dopravili tam, kam potřebujeme. Pokud je to moţné, osobu
posadíme, kdyţ potřebujeme na chvíli odejít.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
36
Se starou osobou jednáme s úctou, bereme ohledy, jednáme s náleţitou váţností. Za
kaţdé sdělení poděkujeme, ujistíme starou osobu, jak nám svou výpovědí pomáhá. Uděláme i
kompliment, pokud cítíme, ţe je to moţné a vhodné.
Po skončení jednání se srdečně rozloučíme s osobou, která nám poskytovala svědectví,
informace, pachatele nebo podezřelého zajistíme podle zákona. Nechováme se i k starému
pachateli zbytečně surově, hrubě, agresivně.
I vy jednou budeme staří a bude vám příjemné, pokud s námi stráţníci, či jiní
mladí lidé budou jednat výše popsaným způsobem.
Prevence kriminality na starých lidech – doporučení stráţníků

Jdete-li do sklepa, k sousedce nebo se smetím, zamykejte byt, dům, i kdyţ odcházíte
jen na chvíli.

Neotevírejte neznámým lidem. Neotvírejte dveře, dokud se nepřesvědčíte, ţe osobu za
nimi znáte.

Nechlubte se penězi a cennými věcmi, které máte doma na veřejnosti. Mějte doma jen
malý obnos peněz.

Nezvěte do bytu, domu lidi, se kterými jste se krátce před tím seznámil.

Před výběrem peněz z automatu se rozhlédněte kolem. Peníze si dejte hned do tašky.

Nechoďte večer či v noci sami do parku nebo na odlehlá místa.

Půjčujte peníze jen známým lidem. Nedávejte peníze cizím lidem, kteří tvrdí, ţe je
posílá váš příbuzný, který měl nehodu.

Bezpečné místo v dopravním prostředku je v blízkosti dveří a v blízkosti kabiny řidiče.
Rukou si drţte kabelku, aktovku, aby vám ji nemohl někdo snadno vytrhnout.

Při nákupu neztrácejte kontrolu nad svými věcmi.

Pokud vás někdo sleduje a jde dlouho za vámi, zastavte se, nebo přejděte na protější
chodník.

Obcházejte široce roh budovy, aby za ni nemohl být pachatel. Udrţujte bezpečnou
vzdálenost od temných průchodů a vchodů do domů. Na odlehlá místa choďte
v doprovodu.

Pokud máte pocit ohroţení, kupte si obranný sprej a mějte ho na nebezpečném místě
připravený k pouţití.

Kdyţ z okna vidíte, ţe se děje trestný čin či přestupek, zavolejte na PˇVR nebo na MP.
Senioři mají právo na nezávislý ţivot, nediskriminované uplatnění v ţivotě i
práci, spravedlivý podíl na vyuţití zdrojů společnosti, důstojnost, vytvoření pozitivního
obrazu stáří, vzdělávání v univerzitě III. věku, kvalitu sluţeb pro seniory. I MP můţe
seniorům významně pomoci v oblasti jejich bezpečnosti.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
37
C. Jednání s cizinci bývá zvláště obtíţné.
Většina cizinců vnímá zákony jako uţitečná vodítka k ţivotu i k práci. Němci a
Japonci pravidla a zákony dodrţují s radostí. Zejména ve svých zemích. Ostatní Evropané na
západ od nás se zákonům podřizují ochotně, ví, ţe za porušení zákonů jsou přísné postihy.
Cizinci se zajímají o naše zákony, pokud jsou v naší zemi a jsou dost překvapení, kdyţ se
dozví, ţe zákony platí jen někdy, jen u někoho, nebo ţe někteří policisté či stráţníci jsou
odhodlaní zákony nedodrţovat nebo jejich porušení netrestat. Cizinci jsou zvyklí ţít v jiné
právní atmosféře neţ my.
Cizinci jsou od mládí vychováváni tak, aby se uměli sami o sebe postarat i v
kritických situacích. Nemají rádi, kdyţ se o ně někdo přehnaně stará, jsou zvyklí jen jednou
odmítnout pomoc. Cizinci jsou zvyklí poţadovat informace od lidí v uniformě, ví, ţe od nich
dostanou kvalitní a spolehlivé informace. Stráţník musí cizinci poskytnout poţadované
informace o orientaci ve městě, v budově apod. Musí se vyznat v mapě města a umět
cizinci na mapě ukázat směr, budovy, cesty.
Cizinci mají většinou velký smysl pro pořádek, dohodu, domluvu, respektují
dohodnuté. Váţí si svého času a nechtějí ho zbytečně dlouho trávit na úřadovnách policie.
Jejich problémy musí být proto přednostně a rychle vyřešeny. Cílem cizinců je jednoznačné,
společné rozhodnutí, které budou obě strany respektovat.
Lidé z vyspělých demokratických států jsou zvyklí na sebevědomé, razantní a
slušné stráţce pořádku. Lidé z východních zemí jsou zvyklí na nezásadové, uplatitelné
policisty, kteří usilují především o uspokojení svých potřeb, které jsou nad zákonem. Po
vzoru policistů se rozdílně chovají i civilisté z těchto zemí. S tím musí naši stráţníci počítat.
Němci vyţadují dochvilnost, dodrţují ústní dohody i písemné smlouvy,
nepřipomínejte jim fašistickou minulost (v posledních letech jsou Němci nedbalejší a
nedodržují časy přesně). Nemají rádi odbočky od tématu, neformální komunikaci, jsou při
jednání strozí, věcní, někdy aţ příliš struční. Kdo se nepodřídí, je povaţován za druhořadého
partnera. Při setkání i loučení se podávají ruce, jsou zdvořilí, respektují partnery. Na jednání
s Čechy mají vliv generační příslušnost, přímé důsledky minulosti, ztráta majetku v ČR,
odsunutí a rodinné zázemí. U starší generace se můţete setkat s přezíravým postojem, u
mladších lidí s omluvami za válečné události. Němci jsou naučení při řešení problémů
zopakovat 90% informací, které ví, 10% informací získávají z kontextu (je je patrné, co je
vidět, co je všem jasné a známé, co všichni ví). Češi zopakují pouze 40% informací a 60%
vezmou z kontextu, domnívají se, ţe ostatní ví, i kdyţ to není někdy pravda. To je častý zdroj
konfliktu mezi Němci a Čechy. Němec udělá to, co je potřeba udělat, významná jsou slova
povinnost, musím, úkol, efektivita jeho provedení – nechce pracovat rychleji, ale lépe. Čech
často přemýšlí o tom, pro koho úkol dělá, jde mu o vztah. Kdyţ si toho, pro koho pracuje,
váţí, udělá práci dobře, kdyţ si někoho neváţí, udělá práci ledabyle, vůbec nebo se snaţí
vymluvit se z povinností. Češi mají velkou nedůvěru ke změnám, Němci účelné změny vítají.
Rakušané vyţadují dochvilnost, dodrţují ústní dohody i písemné smlouvy.
V obchodním styku uplatňují spisovný jazyk, etiku a přesnost v plnění závazků. U starší
generace se můţete setkat s přezíravým postojem, u mladších lidí se snahou spolupracovat.
K Rakušanům máme ze všech cizinců nejblíţe. Máme část společné historie z Rakouska
Uherska, myslí si, ţe jim můţeme být vděční za pořádek, vzdělání, průmysl, které nám
pomohli zavést. Nepřipomínejte jim, ţe mnoho peněz z Čech poslouţilo na budování
Rakouska, především Vídně. V zásobě mají mnoho otázek a argumentů. Argumentace patří
k jejich silným stránkám. Jednání se vede v němčině, u mladších lidí je moţno pouţít
angličtiny. Je třeba si dát pozor, mnozí Rakušané rozumí česky, i kdyţ to nedávají najevo.
Pokud něco nemůţete říci přímo, můţete to říci kolegovi česky a předpokládejte, ţe Rakušan
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
38
rozuměl. Na vizitkách se uvádějí vyšší tituly neţ Bc., funkce rakouských partnerů odpovídají
českým. Má vysokou smluvní morálku, přesně dodrţuje dohody. Slíbené slovo platí.
Italové – důleţitý je osobní kontakt, silné a srdečné potřásání rukou, musíte být
perfektně oblečení, vaše auto musí být reprezentativní, jinak vámi pohrdají. Pro italského
partnera je důleţité, jak vypadá a jak přednáší své argumenty a potom vše ostatní, chce udělat
dojem. Italové chodí na schůzku pozdě, na vše mají dost času, jsou občas lehkováţní. 30
minut zpoţdění je v normě. Očekávají, ţe vy také přijdete později, neţ bylo smluveno. Pokud
přijdete pozdě, omluvte se. Italové dodrţují siestu od 13 – 16ti hodin. Na sever od Říma je
bohatší průmyslový sever, na jih je chudší, zemědělský region. Itálie je výhradně
římskokatolická, na severu jsou postoje k víře volnější, na jihu váţnější. Italové neznají cizí
jazyky a vyţadují jednání v italštině. Výjimku tvoří mladí lidé, kteří studovali v zahraničí.
Obchodní jednání je rozvleklé, hlučné, kaţdý se chce prosadit. Pokud jednáte s Italy, musíte
být připraveni na jejich temperament, bojovnost a potřebu o všem vyjednávat. Velmi rádi se
dlouhodobě domlouvají, smlouvají, handrkují se o kaţdý groš. Nikdy neakceptují první
nabídkovou cenu. Zvyšují hlas a křičí, někdy pronáší pohrdavé poznámky. Nenechte si to líbit
a odpovězte vtipně. Jednání s Italy jsou náročná, těţká, díky jejich výbušné povaze i
neosobnímu přístupu k obchodu. Jejich mimika a gestikulace je velmi ţivá. Jednání někdy
připomíná hádku, oni to tak však nevnímají. Italové jsou většinou egocentristé a extroverti.
Italové spojují ţivot, obchod s dobrým jídlem a pitím, své partnery rádi hostí v restauracích.
Jsou přátelští, přívětiví, rodina je pro ně významnou hodnotou. Rádi hovoří o neformálních
tématech. Na vizitkách mají tituly i funkce.
Vietnamci – se snaţí tvářit přívětivě a jsou zdvořilí, nestěţují si na maličkosti a jsou
velkorysí, snaţí se nekritizovat a vyhýbají se otevřené konfrontaci, neproţívají časový stres,
nedávají najevo hněv, snaţí se spolupracovat, nechtějí vyhrát, nespěchají na partnery,
obdarovávají ty, kteří s nimi spolupracují. Jsou dobrými vyjednavači, postupují po malých
krůčcích k cíli. Mají zájem o dlouhodobé vztahy. Mají rádi harmonii a vzájemné výhody.
Nemají rádi konflikty, ty narušují harmonii. Zodpovědnost není individuální, ale kolektivní.
Fyzický kontakt mají jen s příbuznými osobami, přáteli, udrţujte odstup. Při jednání
nezvyšujte hlas, nekřičte, pokuste se být zdvořilí a jemní. Vietnamci mají sníţenou mimiku,
nedají se z tváře vyčíst emoce. Nepříjemné pocity zakrývají smíchem. Hněv povaţují za
nedostatek kontroly. Pokud přikyvují hlavou, sdělují tím, ţe rozumí, nemusí to však znamenat
souhlas. Energické pohyby, doteky přivádějí Vietnamce do rozpaků. Tabu je pro ně
ukazování prstem, pískání, ukazování na někoho podráţkou boty. Pokud si podávají ruce,
nedívají se do očí. Ruku chvíli podrţí na znamení úcty. Pokud se ptáte na jméno, řeknou
nejdříve příjmení a potom jméno. Při sjednávání schůzek jsou flexibilní, schůzka můţe být
brzo ráno nebo pozdě večer. Respektují dohodnuté lhůty a závazky, upřednostňují ústní
dohodu před písemnou. Dárky pro ně předávejte mimo oficiální prostory. Pokud odmítnete
nabízený pokrm, neurazí se, respektují to. Vietnamci odmítnou mléčné pokrmy, dělají jim
zaţívací potíţe. Vietnamci jsou náruţiví kuřáci, kouří při všech příleţitostech, pokud poloţí
otevřenou krabičku cigaret na stůl, kaţdý si můţe vzít podle libosti Alkohol, zejména pivo a
whisky se pije často, rádi si připíjejí na cokoliv. Manţelky nepřebírají jméno svého manţela
po svatbě. Vizitky se podávají i přijímají oběma rukama. Do jejich vizitky nic nevpisujte,
urazili by se. Při jednání s nimi je důleţitý, klid, trpělivost a zdvořilost.
D. Rómové - sníţení drobné kriminality a přestupků v daných lokalitách. Pomoc při
sniţování kriminality řešené PČR.
Rómové přišli z Indie, kde jejich kasta měla za řemeslo zlodějnu, při které nesměli
pouţívat násilí, většinou kradli jídlo, drůbeţ, byli to kováři, kejklíři, vykladači budoucnosti.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
39
Dnes se rozdělují sami na Cikány a cizince (Maďary). Druhá skupina se vyznačuje
nadměrným uklízením, v bytě mají parádní pokoj, kde nebydlí, snaţí se oddělit od tradice,
v jejich rodinách panuje silné napětí. Tato skupina přejala kulturu Čechů, ale nemají ještě
potřebné vzdělání a práci.
Praví cikáni, Rómové ţijí podle tradic a rituálů, hlavní hodnotou je široká rodina, do
které patří i významní lidé, kteří nejsou pokrevně příbuzní, ale jsou ochotni pomáhat rodině
tak, jako by byli. V rodině jsou silná pouta, mají jiná měřítka hodnot pro rodinu. Pro ně je
pohoštění na svatbě důleţitější, neţ dluh, který vznikne. Ţijí dneškem, krátkou cestou,
nemyslí na budoucnost.
Rozdíly v hodnotách a postojích skupin obyvatelstva - Způsob ţivota Romů je jiný také
proto, ţe Romové uznávají jiné hodnoty neţ Češi.
Čech
Čech, etnický Cikán, Róm
rodina
Úzká, pokrevní příbuzní, kdyţ
napadne někdo rodinu, ostatní ji
nepomohou. Raději se vzdálí.
Češi dokáţí ţít osamoceně,
samotářsky. Roste počet
individualistů, singles.
peníze
Rezerva pro zítřek – šetření.
Dluhy za bydlení, věci.
Nejdůleţitější je pro ně rodina,
dokonce důleţitější neţ vlastní práce.
Romové nedokáţí ţít osamoceně,
nedávají své rodiče do domova
důchodců, protoţe ví, ţe by tam
zemřeli smutkem. Široká rodina a
silné vazby. Kdo není v rodině je
nepřítel, kdyţ je napadena rodina,
silně ji všichni brání. Respektují starší
osoby.
Jen na dnešek – zítra být nemusí.
Dluhy za vězení, soudy, půjčky na
jídlo.
autorita
Respekt ke vzdělání, funkci,
Nerespektují vzdělání, mají
autoritě, úředníkovi, slušné
problematický vztah k autoritě, nemají
jednání, někdy podřídivé jednání. strach z úředníků, často si své
poţadavky vykřičí.
majetek
Velmi důleţitý aspekt, majetek
dává pocit jistoty do budoucna.
Pomíjivý, můţe mi ho kaţdý vzít.
Kdyţ mám majetek, exekutor ho
zabaví. Kdyţ nemám majetek,
nemusím se ničeho bát.
byt
Je důleţitý, pýcha na byt
v paneláku, jeho vylepšování,
úklid okolí, hanba při neplacení
nájmu, elektřiny a plynu,
dodrţování hygieny.
Nedůleţitý, kočování, pohyb, pořádek
v bytě, velký nepořádek mimo byt.
Panelák nepřijali za bydlení, nevidí
proto důvod za bydlení platit.
Vynucují si bydlení na obci. Bydlí na
ubytovnách, které platí stát.
zdravotnictví
Velký respekt, věří lékařům,
dodrţují doporučení, starají se o
své zdraví.
Zaříkávání je důleţitější neţ lékař.
Rituály, čarodějnictví je pro ně
potřebné.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
40
důstojnost
Průměrná citlivost, slabá obrana,
spíše deprese, smutek.
Velká citlivost, při napadení silná,
agresivní obrana, útok, zejména
v početní převaze. Mají pocit, ţe jsou
diskriminováni. Mají problémy i
s protekcí.
vzdělání,
společenský
statut
Velmi významné, neposílat děti
do školy je ostuda. Statut,
společenské postavení je velmi
významné. Stále více osob se
snaţí získat VŠ vzdělání nebo
alespoň maturitu.
Málo významné, neposlat děti do
školy je normální, škola je stejně nic
pořádného nenaučí, statut je
nevýznamný. Jen kdyţ nedostanou
dávky, vodí děti do školy, děti často
ze školy utíkají. Čtyřicet procent
Romů nedokončí ani základní školu.
sex mezi
příbuznými
Přísné tabu, vyskytuje se jen u
mentálně slabých rodin.
Tolerované v některých rodinách,
v jiných ne. Sex podporovaný za
úplatu s cizími osobami.
parazitování
Ostuda, hanba, výčitky svědomí
Velmi prospěšné, oceňované,
předávané od rodiny k rodině, lhaní,
předstírání nemocí či debility, práce
na černo, prostituce.
práva/povinnosti Spíše respektují povinnosti,
obávají se prosazovat svá práva,
jsou pasivní
Prosazují svá práva bez ohledu na
povinnosti, velmi aktivní aţ agresivní.
vztahy
Respektují administrativní,
byrokratický přístup.
Nesnáší byrokratický přístup, mají
rádi osobní, přátelský přístup, tykání,
důvěrný vztah, za pomoc jsou ochotni
být vděční a obdarovat dárce,
pomocníka.
Genetika
Velmi poškozený genetický kód,
řada degenerací je ve skupině A.
Čistý genetický kód, většina má
skupinu B.
Práce
Společenský statut, vysoký
výdělek, uplatnění vzdělání,
kariéra, práce musí člověka
bavit.
Jednoduchá, fyzická práce, přinášející
alespoň 60 Kč za hodinu. Chtějí
vydělávat více, neţ jsou sociální
dávky, jinak nepracují.
Bezdomovectví
Stále častější jev (40 -100 000
lidí).
Neznámý pojem, rodina se postará,
spolu je ochotno bydlet i větší
mnoţství lidí, vysoká tolerance ke
spolubydlícím.
Snaţí se ho dodrţovat, jen 36%
kouří, děti jsou trestány za
kouření, většina pije střídmě
alkohol. Problémem je
narůstající obezita dětí i
Nemá motivaci pro zdravý styl, drtivá
většina kouří jiţ od mládí, od dětství,
nemají ţivotní náplň. Pijí alkohol,
kdyţ mají peníze. Obezitou trpí méně
Rómů, obézní jsou některé mladé ţeny
Lidé přihlášení
na úřadě
Zdravý ţivotní
styl
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
41
dospělých.
a straší muţi.
Ústní slib
Snaţí se ho splnit, zvlášť kdyţ
je pronesený před dalšími
lidmi.
Pokud slíbí něco muţ Cikán, tak to
splní, pokud něco slíbí Cikánka, tak to
nesplní, protoţe jí to muţ zakáţe.
Rozhodující je, co si myslí muţ, ţena je
v podřízeném postavení.
Dospělost
Cítí se dospělý aţ po 18tém
roku věku, ví, ţe musí mít
vzdělání, práci, partnerku,
bydlení, aby byl vnímán jako
dospělý.
Stačí, kdyţ dostane rifle bokovky,
kanady, pásek, v tom okamţiku ho
ostatní vnímají jako dospělého, smí
v jejich společnosti kouřit, pít, i kdyţ je
mu 13 – 15 let.
Škola
Rádi si připlatí za pomůcky do
školy, jezdí na výlety, na
kurzy, pokud si objednají knihy
ve škole, zaplatí je.
Vše chtějí ve škole zadarmo, nejsou
ochotní za nic platit, sociální dávky
jsou určeny na alkohol, cigarety ne na
školu, na výlety nejezdí, nemají peníze,
knihy si ve škole objednají, ale
nezaplatí.
Vnímání času
Je pro ně velmi důleţitá
minulost, kterou si idealizují.
Obávají se budoucnosti a
zřídka ţijí Tady a Teď. Snaţí se
vytvořit si rezervu pro
budoucnost, mají úspory.
Doménou romského času je
přítomnost. Mnozí Romové jsou stále
vlastně „děti chvíle“. V této
přítomnosti se nepromýšlí minulost a
neuvaţuje se o jiné neţ bezprostřední
budoucnosti.
Střední délka
ţivota
Společenství
České ţeny 75,4 let, čeští muţi
67,8 let
Většinová společnost je
spořádaná, respektují zákony a
normy, je hygienická,
neprojevuje emoce.
Politici, finančníci, manaţeři
podnikatelé mají skutečnou
moc
Rómské ţeny 59,5 let, Rómští muţi
55,3 let
Rómové jsou nespoutaní, mají
ţivelnou emotivitu, jsou impulsivní,
dělají nepořádek, nerespektují zákony
a společenské normy.
Rómové moc nemají a jsou proto
terčem extrémistů, kteří si na ně
dovolí. Doţadují se významu
prostřednictvím svých aktivistů.
Jsou výjimečně v ozbrojených
sloţkách, nemají maturitu, neobstojí
v testech inteligence.
Moc
Ozbrojené sloţky
Jsou v ozbrojených sloţkách.
Statistika o Rómech
3% populace v ČR tvoří Romové, ţije jich zde cca 250 - 300 000. 25% z celkového
počtu Romů ţije v Severních Čechách, 21% z celkového počtu Romů ţije na Severní
Moravě.
47% bytů obývaných Romy není vybaveno ani splachovacím WC. 40 m2 bytové
plochy obývá v průměru 6,9 Romů.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
42
Aţ 30% manţelství v některých romských skupinách uzavírají příbuzní. 6% romských
ţen poprvé rodí mezi 14 a 16 lety, 19% romských ţen poprvé rodí v 16letech. Aţ 4 interupce
v průměru připadají na jednu romskou ţenu. 60% z dětí umístěných v dětských domovech je
romské národnosti,
Přes 50% romských dětí se učí ve zvláštních školách. 22% romských dětí propadá v 1.
třídě. 25% romských dětí ve věku 6-7 let je v pásmu verbální debility. Přídavky na děti nejsou
vázány na docházku do školy. Sociální pracovníci e o docházku zajímají jen formálně, i PČR
je velmi laxní. Donutit děti chodit do školy je velmi problematické, rodiče jim omluví absenci
i mnoho měsíců dozadu.
56% Romů nemá ani základní vzdělání. 32,7% Romů má základní vzdělání. 8% Romů
se vyučí v oboru.2,5% Romů má středoškolské vzdělání. 0,8% Romů má vysokoškolské
vzdělání.
75 - 85% Romů je nezaměstnaných. 60% Romů je nezaměstnaných déle neţ 3
roky. 30% dospělých Romů se ţiví nelegálním způsobem.
60% dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti. 75% se Romové
podílí na kriminalitě (v některých lokalitách kapesní krádeţe dosahují aţ 95%).
30% pouličních prostitutek má romskou národnost. 25% pouličních romských
prostitutek má za pasáka svého příbuzného.
Mnoho Rómů má dluhy vůči státu, vůči MHD, nemocnicím, dluţí i nebankovním
věřitelům. Jsou to často tak velké částky, ţe je člověk nemůţe reálně zaplatit. Další finanční
postih je proto neúčinný, nedotýká se jich, jen se zvětší dluţná částka, která je prakticky
nevymahatelná.
Přes všechny tyto skutečnosti je moţno sníţit konflikty s Rómy takto:









Vést s nimi skutečný dialog, mluvit s nimi jako se sobě rovným, nenapadat důstojnost,
neuráţet, nejednat nadřazeně,
projevovat empatii k jejich problémům,
nedávat rozkazy, ale ptát se, jak by si přáli, aby se problém ideálně vyřešil, potom
hledat kompromis mezi ideálem a reálnými moţnostmi,
chápat, ţe rituály, lidové léčitelství mezi nimi je chápáno jako účinnější neţ medicína,
chápat rozdílnost hodnot a respektovat ty hodnoty, které je moţno respektovat, které
nenarušují většinovou společnost,
pokusit se budovat osobní vztah, tykat jim, oslovovat jménem, zamezit emočnímu
odstupu, omezit administrativní přístup,
respektovat atmosféru ve společnosti, která vytváří pozitivní diskriminaci (můžeš brát
díky své pleti a nemusíš dávat, máš práva ale ne povinnosti),
počítat s tím, ţe Róm nazve stráţníka rasistou,
trpělivě čekat, aţ se změní společenská a politická atmosféra, kdy kaţdý bude více
zodpovědný za to, co dělá nebo nedělá. Kdy bude větší podpora fungujícího a
potlačování nefungujícího, parazitujícího.
Pozor: Příliš slušné chování vede k tomu, ţe si Rómové přestanou váţit stráţníka a
přestanou ho respektovat. Někteří z nich povaţují slušnost za slabost. Proto pouţíváme
techniku „Vlídná autorita“ zejména u známých přestupců.
Vystupování bez vulgarit a nadřazenosti, ale se zvýšeným důrazem a hlasem, silným
očním kontaktem, pouţívat krátké jednoduché věty. Nereagovat na odbočky, na
komentáře. Věnovat se pouze řešenému přestupku.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
43
E. Problematické osobnosti, disharmoničtí lidé, alkoholici, bezdomovci, psychopati,
tupouni
Dříve psychopatie, nyní porucha osobnosti, která se projevuje nepříznivými nebo
nadměrně zvýrazněnými povahovými vlastnostmi v oblasti emocí a nálad,
temperamentu, vůle a charakteru. Je to nevyváţenost osobnosti se sklonem
k abnormním psychickým reakcím.
Psychopati mají potíţe v kontaktu se sociálním prostředím, jsou nezdrţenliví
k farmakům, alkoholu, mají sklon k neobvyklým dobrodruţstvím, mívají sexuální poruchy.
Na rozdíl od změn osobnosti jsou poruchy trvalé a vznikají uţ v adolescenci či dětství.
Jaké jsou druhy těchto narušených osobností?
Podezřívaví, paranoidní – nedůvěřiví, ostražití, věčně nespokojení. Mají pocit, že ostatní
lidé jim závidí, jsou proto proti nim zaměření, kují pikle, chtějí jim ublížit, očernit je,
zkompromitovat je. Každého podezřívají z nečestného jednání, i když je to altruistický čin.
V soukromí jsou to žárlivci, kverulanti, sudiči, chroničtí stěžovatelé. Myslí si, že svět je zlý a
lidé mají jen špatné úmysly.
Schizoidní psychopaté jsou zakřiknutí, plaší, nesrdeční, mrzouti, pedanti, chladní lidé,
chovají se nepříjemně, milují jen logiku a řád, vše co vybočuje, zavrhují, nesmějí se, nesnáší
nejistotu a výjimky. Nejsou schopni prožívat radost (anhedonie), vyjadřovat city, uzavírají se
do svého světa. Laici je považují za podivíny a tiché blázny. (Zvolský 1996).
Požitkáři všeho druhu, nadměrně odvážní lidé, nedbající strádání a bolesti, lidé vyhledávající
extrémní nebezpečí, nebojí se ani vlastní smrti. Hledači silného adrenalinového vzrušení. Do
této skupiny patří zejména adrenalinoví idioti a autentické osoby. Strážník musí vnímat a řešit
zejména děti, kteří se věnují adrenalinové zábavě, ohrožující jejich život (přebíhání před
jedoucími vozidly, skoky z výškových budov do koruny stromů, rozbíjení veřejného majetku,
jízda na střeše vlaku, tramvaje, střílení z praku či vzduchovky na jedoucí vozidla MHD,
házení kamení z mostů na jedoucí auta, kladení kamenů nebo kovu na kolehje MHD nebo
vlaku, surfování na rušné silnici apod.)
Anetičtí psychopati bývají krutí, bezohlední, suroví, agresivní, nemají výčitky svědomí.
Nechápou city druhých. Jdou bezohledně za svými cíli. Neškodí druhým pouze tehdy, když se
bojí zákona a trestu.
Nestálí psychopati nevydrží dlouho na jednom místě, často mění práci, jsou roztěkaní, často
cestují z místa na místo. Německy se nazývají „haltlose“, chybí jim stabilita a vyrovnanost
afektivních postojů. Jejich povaha bývá srovnávána ke člunu bez vesel a kormidla, který je
hnán vlnami a větrem podle jejich momentálního směru.
Nezdrženliví lidé si neumí nic odříct – alkoholici, kuřáci, toxikomani, přehnaní jedlíci,
zloději, lidé se sexuálními poruchami. Lidé, kteří nedokáží ovládnout své impulsy. Snadno
vybuchnou, vyletí, mají nízkou frustrační toleranci, všechno je vystresuje. Příčinu svých
problémů vidí v jiných lidech, státu, svůj podíl na svých problémech si nepřiznají. Vyhrocují
situace, rádi se hádají, křičí, nebojí se dělat scény na veřejnosti. Žijí dneškem, jsou
lehkomyslní, žijí bez ohledu na zítřek.
Morálně tupý psychopat je líný, povaluje se, bloumá, má nedostatek pevné vůle, má sklon
k trestným činům, má nedostatek vyšších citů. Často se stává bezdomovcem, sqwoterem, bývá
často ve vězení pro drobnější delikty.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
44
Asociální psychopati – vrazi, násilníci, rváči, defraudanti, sňatkoví podvodníci… Projevují se
nezájmem o city druhých a neschopností empatie, mají nízkou toleranci frustrace a nízký práh
pro výbuchy agresivity a násilí. Obvykle už od dětství lžou a kradou, bijí mladší a slabší,
nedokáží se adaptovat ve škole, toulají se mimo domov a školu, vytvářejí asociální party.
Společnost lidí umoţňuje ţít a pracovat i takovým jedincům, kteří jsou křehcí, nervově
labilní, u kterých se vyskytují určité povahové anomálie, kteří jsou neurotičtí, psychopatičtí,
depresivní apod. Lidská společnost je chrání, umoţňuje jim ţít a uplatňovat se v pracovní
činnosti a ve společenských aktivitách, pokud jsou dostatečně pilní, ukáznění nebo tvořiví.
Dostanou-li se však do svízelných, hraničních nebo krizových situací, mohou velmi silně
proţívat stresové podněty, případně mohou i selhat. (Sedlák 2008, osobní sdělení)
Cvičení: Máte osobní zkušenost z jednání s takovou osobou?
Sníţení počtu bezdomovců, ţebráků, uţivatelů drog a jejich distributorů.
Je v ČR 530 tisíc nezaměstnaných, z nich je většina prakticky nezaměstnatelných,
nemají kompetence. Jsou to tzv. „nepotřební lidé“ (polský sociolog, Bauman Zigmuna, 2010,
rozhlasová beseda) - lidé, kteří se o sebe nedokáţou sami postarat, jsou bez vlastních příjmů,
nemají peníze, aby utráceli, kupují pouze levné zboţí z dovozu a nemají schopnosti, aby něco
vytvářeli, vyráběli, poskytovali sluţbu, jejich práce je zbytečná (je málo manuální práce,
výroba se přesunuje na východ, jsou málo rozvinuté služby v ČR, v nichž by se zaměstnalo
mnoho lid). Jsou závislí na státu a sociálních dávkách, na charitě, vegetují poblíţ
společenského dna. Stydí se za to, ţe nemají práci a peníze. Také chtějí důstojně ţít a tak mají
sklon ke kriminalitě. Mohou dělat výtrţnosti, ničit veřejný i soukromý majetek, jako pomstu
za svou bezmocnost – neţádoucí kompenzace.
V ČR je kaţdý 9. občan v registru dluţníků, je to 976 313 osob k říjnu 2011,
celkově dluţí 34 971 865 000 Kč. Mnoho z dluţníků se ocitne ve skupině
nepřizpůsobených občanů.
Oběť, manipulátor na ulici
Někteří lidé pouţívají pro prosazení svých zájmů a potřeb strategii oběti (bezdomovci,
ţebráci, prostitutky, pachatelé přestupků…). Fňukají, stěţují si, ale nic nechtějí svou situaci
řešit.
 Často si stěţují, co se jim zase stalo (přišli o doklady a nemají čas a peníze si je znovu
opatřit… přišli o zaměstnání a sociální dávky jim nestačí, na ubytovnu je nevezmou…
přece musí alespoň jíst… musí platit za léky a ošetření…)
 Nikdo je nebere vážně, nemají žádný respekt, uznání, lidskou hodnotu, každý si na ně
dovolí
 Musí dělat hodně přesčasů a ještě jim hrozí propuštění.
 Nic nezvládám… jsem neschopný…každému jsem jen pro legraci…lidé s mne štítí…
 Měli těžké dětství. Mají v životě smůlu. Je to vina někoho jiného.
 Nikdo jim s ničím nepomůže. Mají proto smutnou náladu.
 Poslední zaměstnání bylo hrozné, samé pomluvy, mobbing, bossing. Horší práce snad ani
neexistuje.
Některé oběti čekají, ţe je budete zachraňovat, nebo ţe problémy vyřešíte za ně. Snaţí
se ve vás vyvolat pocit viny z toho, ţe se vám daří dobře. Vzbudit ve vás lítost, učinit vás
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
45
zodpovědným za jejich utrpení nebo za jejich budoucí štěstí. Máte mít pocit, ţe kdyţ se o ně
staráte, hodně získáte.
7 znaků oběti
 Oběť neuznává svou odpovědnost za události, které se jí dějí.
 Bere ţivot jako nepřízeň osudu, kterému se nemůţe vzepřít. Nechápe, proč se mu stávají
jen nepříjemnosti. Cítí se být na dně.
 Nevyjadřuje otevřeně svůj hněv, i kdyţ by jí to pomohlo. Tváří se nešťastně nebo trucuje a
nutí druhé dolovat z něho informace.
 Obviňuje za své problémy někoho jiného. Ţárlí na štěstí a úspěchy druhých, probouzí
v nich pocit hořkosti a smutku.
 Povaţuje se za bezmocného. Vyţívá se ve své bezmoci, utrpení a bolesti, dá se jim proto
pomoci velmi těţko. Pomoc oběť nedokáţe a ani nechce přijmout. Vyhovuje mu stav věcí,
jaký je. Vţdy najde důvod k odmítnutí pomoci nebo vyřešení své situace.
 Vyvolávají pocity viny nebo agresi.
 Jeví se jako křehké, nevinné a zranitelné.
Role zachránce oběti můţe zpočátku přinášet radost z projevené důvěry. Časem však
zachránce pozná, ţe ho oběť povaţuje za dalšího agresora v svém ţivotě.
Postup stráţníka MP – nepřebírat odpovědnost za domnělé neštěstí, smůlu, osud,
nevţívat se do role domnělé oběti. Nereagovat na její výmluvy a postupovat podle zákona a
vyhlášky. Vykázat osobu z míst, kde se nesmí ţebrat. Zabránit jí, aby obtěţovala jiné občany.
Nevychovávat ji, nenabízet ji řešení její situace. Je to její problém a oběť ho nechce řešit.
Oběť však se nesmí dopouštět nezákonného jednání.
Sociální důsledky závislosti na alkoholu
Závislost na alkoholu vede ke zhoršení pracovní výkonnosti. Postiţený má horší
koncentraci pozornosti, je pomalejší, pracuje nepřesně a s chybami. Bývá zvýšeně
dráţdivý, nervózní, mívá častěji špatnou náladu. V zaměstnání nepodává dobrý výkon, ale
vinu přičítá ostatním. Není schopen dodrţovat pracovní stereotypy. Nespokojenost
nadřízených povaţují za neopodstatněnou. Člověk závislý na alkoholu nedokáţe být
sebekritický, často u něj dochází k fluktuaci, absencím a posléze ke ztrátě zaměstnání. V
důsledku nepříznivých zkušeností a postupného chátrání zůstává nezaměstnaným, ztrácí
profesní roli.
Závislost na alkoholu představuje značnou zátěţ pro rodinný systém. Závislý lidé
bývají afektivně výbušní, chovají se bezohledně, ztrácejí svou roli, prestiţ a úctu.
Partnerské souţití nepříznivě ovlivňují poruchy potence a sexuální apetence alkoholiků.
Narušují jej ţárlivecké tendence, které se rozvíjejí bez ohledu na skutečnost. Člověk
závislý na alkoholu devastuje svou rodinu materiálně, sociálně a psychicky. Tento stav má
za následek rozpad rodiny, nebo paradoxně začínají pít i ostatní členové rodiny. Rodič
závislý na alkoholu nepříznivě ovlivňuje psychický stav dítěte. Existuje zvýšené riziko
deprivace dětí. Rodina nebývá za těchto okolností zdrojem jistoty a bezpečí. Navíc dítě
matky naduţívající alkohol můţe trpět fetálním alkoholovým syndromem, komplexním
poškozením plodu. Postiţené děti bývají menší, hůře tělesně prospívají, mívají niţší
inteligenci, trpí organickým poškozením CNS.
V české společnosti je tolerance k alkoholu vysoká, drobnější výkyvy nejsou
povaţovány za závaţné, a proto ani nejsou sankcionovány. Pokud člověk ztrácí schopnost
svoje pití regulovat, shovívavý postoj společnosti končí. Role alkoholika má nízký sociální
statut. Závislost přináší sociální stigma, znehodnocení. Alkohol odstraňuje zábrany a
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
46
narušuje schopnost sebeovládání. Pod vlivem alkoholu se zvyšuje riziko nehod, úrazů a
materiálních škod. Intoxikace alkoholem je příčinou mnoha trestných činů. U
predisponovaných jedinců dochází k agresivním projevům, často se závaţnými
důsledky.
Patologické hráčství
V našich podmínkách měla problematika chorobného hráčství mnoho let podobu
spíše latentního charakteru. Většinou se jednalo o jedince, u něhoţ vznikla kombinovaná
závislost na karetních hrách a alkoholu. Čistí chorobní hráči, pro které je hra jediný
problém, se začala objevovat po roce 1989. Od toho roku se postupně zvyšuje počet těch,
kteří vyhledávají odbornou pomoc. Větší počet postiţených však profesionální intervenci
nevyhledává. Převáţně z toho důvodu, ţe si problém nepřiznají, podceňují jej, nebo se za
něj stydí. Chorobné hráčství se netýká pouze jednotlivce, neboť je často důvodem trestné
činnosti postiţeného a ve svém důsledku ohroţuje blízké okolí chorobného hráčství.
Vzhledem k tomu, ţe na chorobné hráčství nedoplácí pouze postiţený a jeho rodina,
je v zájmu kaţdého o tomto společenském negativním jevu vědět co nejvíc a umět mu
předcházet. Zejména policisté se setkávají s důsledky této závislosti. Jedná se o různé
delikty nemocného člověka, který podléhá své vůli nezvládnutelné vášni a nezřídka
zpronevěří, podvodně vyláká nebo ukradne prostředky, aby své hráčství mohl financovat.
Na druhé straně právě policista patří do rizikové skupiny lidí, kteří jsou více tímto jevem
ohroţeni. Pohybují se často v prostředí, kde jsou automaty nainstalovány a mohou být v
kontaktu s chorobnými hráči. Navíc jsou vystaveni vlivu stresových a zátěţových situací,
které riziko vzniku závislosti umocňují.
Problematika chorobného hráčství můţe kaţdého jedince oslovit v různých
sociálních rolí. Tento negativní jev v rámci policejní praxe lze řešit z pozice kolegy
postřiţeného, ve vztahu pracovní nadřízenosti nebo podřízenosti, autority vůči pachateli.
Můţe se dotýkat osobního ţivota v roli rodiče nebo manţelského partnera. V prvé řadě
ohroţuje přímo kaţdého jednotlivce.
Diagnóza patologické hráčství se poprvé objevila v roce 1979, tato porucha byla
charakterizována dlouhodobou a stále se zvyšující neschopností čelit podnětů k hazardu. S
tím související narušení rodinného a pracovního ţivota a páchání trestné činnosti v podobě
padělání, podvodů, neplacení dluhů a podobně. Dalším charakteristickým průvodním
jevem je časté zabývání se myšlenkami na hru, hraní o vyšší peněţní částky a potřebu
dosáhnout vzrušení, neklid při nemoţnosti hrát, opakované prohry s nutkáním získat peníze
další hrou, neúspěšné pokusy omezit hraní nebo s ním skončit, obětování společenských,
pracovních a dalších aktivit ve prospěch hraní a pokračování ve hře navzdory vzniku
konfliktů se zákonem. Postiţení popisují intenzivní puzení ke hře, které velmi těţko
ovládnou. V době, kdy nemohou hrát, se s maximálním zaujetím zabývají představami o
hraní a okolnostech, které tuto činnost doprovázejí. Toto puzení se často zvyšuje v dobách,
které jsou pro ně stresové a zátěţové.
Odborníci v oblasti psychologie a psychiatrie odlišují patologické hráčství od tzv.
hráčství a sázkařství. Lidé této kategorie jsou na rozdíl od patologických hráčů schopni
svůj zvyk ovládnout v době, kdy budou muset čelit těţkým ztrátám nebo jiným
nepříznivým důsledkům jejich záliby. Je nutné téţ odlišit hráčství u jedinců s poruchou
osobnosti a přizpůsobení, u nichţ se vyskytuje širší trvalá porucha sociálního chování,
které se projevuje agresivními činy nebo jinak výraznými projevy nedostatku zájmu o
potřeby a city druhých.
Formy hazardních her, se kterými se nejčastěji setkáváme jsou zejména automaty,
které jsou buď zábavné nebo výherní. U zábavných automatů si hráč kupuje čas, o hazardní
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
47
hru se vlastně nejedná. U tzv. výherních automatů si zákazník kupuje moţnost výhry. Jde
tedy o hazardní hru. Zábavné automaty sice neumoţňují výhru, ale i ony mají svá rizika.
Dítě, které u nich tráví dlouhé hodiny, nemá čas na školu, nezíská dovednosti v
mezilidských vztazích a můţe zaostávat za svými vrstevníky také v jiných směrech. Velmi
riziková jsou kasina, velká výhra můţe snadno nastartovat chorobný návyk. Velká prohra, i
kdyţ se nemusí jednat o chorobné hráčství, můţe způsobit mnoho ţivotních problémů a
duševní krizi. Sportovní sázky v našich podmínkách mají podobu latentního charakteru.
Hráčů typu karetních her je častá kombinovaná závislost – karetní hry a alkohol. Alkohol u
hráče otupuje poslední zbytky zdravého rozumu. Následné problémy s hrou jej přivedou k
dalšímu pití. Takoví hráči musí přestat s obojím – s pitím a hraním. Rysy hazardu mají i
moderní hry typu Bingo, Sportka, stírací losy atd. Umoţňují potenciální moţnost vysoké
finanční výhry. Stírací losy jsou nebezpečné např. tím, ţe se sázející dozví výsledek velmi
rychle a můţe vzápětí sázku opakovat.
Ne kaţdý, kdo prohraje větší mnoţství peněz, je chorobný hráč. Hazardní hra
se podobá alkoholu nebo drogám, neboť zde dochází k postupnému vzniku závislosti
v několika fázích.
1. Fáze výher
Jako mnoho dalších závislostí i chorobná hra začíná nenápadně. Občasné hraní
zpočátku nepřináší velké problémy. Zpočátku jsou charakteristické fantazie o velké výhře.
Neštěstím, které celý průběh postupně urychluje, bývá skutečná větší výhra. Hráč touţí
výhru zopakovat a vyhrát ještě víc. Zvyšuje částky a hraje častěji. V době, kdy nehraje, se
často zaobírá myšlenkami na mechanizmus nebo způsob, jak zvýšit pravděpodobnost
výhry. Přechází postupně k osamělé hře.
2. Fáze prohrávání
V této fázi jde o chorobné hráčství. Postiţený myslí hlavně na hraní a s hrou
nedokáţe přestat. Dlouhá období prohrávání mohou střídat pokusy hru regulovat nebo s ní
přestat. V této fázi je většinou hra financována z půjčených peněz. Postiţený své hraní
skrývá před rodinou a blízkými. Začíná se ke druhým chovat bezohledně. Splácení dluhů
odkládá a vypůjčuje si znovu větší částky peněz. Dochází k selhávání v zaměstnání. Hráč
má na svou práci čím dál méně času a energie. V rodině se objevují váţné problémy.
Rodinný ţivot v této fázi je nešťastný. Hráč se stává neklidný, podráţděný a uzavřený.
Zanedbává své zdraví. Můţe se snaţit získat peníze nezákonně.
3. Fáze zoufalství
Pověst hráče je poškozena. Přichází soudní jednání, podmíněné nebo nepodmíněné
tresty, odcizení od rodiny i přátel, osamělost. Stále více času tráví hráč hrou nebo
fantaziemi na ni. Dále prohrává. Má tendenci obviňovat z odpovědnosti za své neštěstí
druhé. Lituje se, propadá depresi a beznaději. Přichází panika. V této fázi se hráč můţe
dopustit i závaţnějších trestných činů. Typické jsou krádeţe, zpronevěry, podvody. Rodiny
se rozpadají. Většina hráčů v této fázi je rozvedená. Někteří uvaţují o sebevraţdě nebo za
sebou mají pokus sebevraţdy. Řada z nich se hroutí. Někteří se snaţí unikat k alkoholu
nebo jiným návykovým látkám, coţ situaci ještě zhoršuje.
Doba, za kterou se člověk propracuje do této fáze, je různá. Stejně jako u dalších
patologických závislostí platí, ţe u dětí a dospívajících se závislost vytváří daleko rychleji.
Někdy stačí několik měsíců nebo i týdnů. Chorobným hráčstvím jsou ohroţeni mnohem
více muţi. Pokud se však tato porucha vyskytne u ţeny, působí na rozpad rodiny mnohem
hůře, neţ u muţe. Rizikovou skupinou ohroţenou moţným vznikem závislosti jsou osoby,
které přichází do styku s hazardní hrou, např. číšníci, majitelé restaurací s instalovanými
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
48
automaty, policisté, nebezpečná jsou i povolání s velkými a nepravidelnými příjmy a ta,
kdy se pracuje s velkými finančními prostředky. Ohroţeni jsou ti, kdo mají problémy s
alkoholem, lidé v obtíţné ţivotní situaci, ti kdo přeceňují význam peněz.
Do rizikové skupiny patří i citově strádající děti, na které nikdo neměl čas, které
nejsou kontrolovány a přiměřeně motivovány pro školní a zájmové činnosti. Je zajímavé,
ţe tzv. hyperaktivní (nadměrně ţivé) děti s poruchami pozornosti, přestoţe vydrţí sotva
jednu vyučovací hodinu na svém místě, dokáţí u hracího automatu trávit mnoho hodin bez
přerušení. Většinou je lákají zábavní automaty, ale zvykají si na prostředí herny, mají před
sebou negativní vzory hazardních hráčů. Ztrácejí čas pro učení a nemají kdy získat
dovednosti v mezilidských vztazích. Tím se ještě více vzdalují normálnímu ţivotu.
Jaká je naděje na uzdravení u hazardního hráče? Roste s tím, čím dříve si hráč
uvědomí nebezpečí a rozhodne se se hrou přestat. Profesionální léčba snahu o překonání
problému usnadňuje a podporuje. Patologické hráčství je v podstatě nemoc, která se nedá
vyléčit, dá se však zastavit. Velmi těţko bude sám jedinec bojovat s touto nemocí bez
odborné psychiatrické a psychologické pomoci. Existuje mnoho patologických hráčů, kteří
dokázali nehrát dlouhou dobu, ale v nepříznivých ţivotních obdobích začali znovu hrát,
aniţ uvaţovali o důsledcích. První malá sázka je u patologického hráče totéţ jako první
sklenička u alkoholika. Dříve či později upadá nazpátek ke starým ničivým vzorcům
chování. Jestliţe někdo překročil hranici neovládaného hazardního hráčství, patrně nikdy
nebude schopen své hraní ovládat. Existují pouze dvě moţnosti. Hazardně hrát a riskovat
pokračující zhoršování nebo nehrát a rozvíjet lepší způsob ţivota. Typické pro meziobdobí
je nervozita, podráţděnost, zklamání, nerozhodnost a pokračování rozpadu osobních
vztahů.
První věcí, kterou musí chorobný hráč udělat, je ochota přijmout skutečnost, ţe je
postiţen zhoršující se nemocí a ţe si velmi přeje se uzdravit. Od té doby je pro něj hra
charakterizována následovně: Hazardní hra je jakékoliv sázení pro sebe nebo pro druhé, ať
o peníze, nebo i pro zcela malou bezvýznamnou výhru, všechno to, kde výsledek je nejistý
a záleţí na náhodě nebo určité dovednosti. Významným krokem, jak řešit problém, je
ujasnění si výhod, kdyţ jedinec přestane hrát a naopak nevýhod, kdyby v hraní pokračoval.
Tři stádia v procesu uzdravování
1. Fáze kritičnosti
Tuto fázi charakterizuje, ţe hráč poctivě hledá východisko a postupně získává naději.
Opouští fantazie a přijímá ţivotní skutečnost. Přestává hrát. Začíná uvaţovat odpovědně.
Chladnokrevně povede svou finanční inventuru a sestaví plán splácení dluhů. Uvaţuje
přesněji. Je schopen lépe uspokojovat své skutečné potřeby. Začíná řešit problémy a
správně se rozhodovat. Vrací se do zaměstnání.
2. Fáze znovuvytváření
Na základě svého finančního rozpočtu začíná splácet dluhy. Má jasné a konkrétní plány,
jak postupně nahradit škody, které způsobil, je schopen přijímat své silné a slabé stránky.
Nachází si nové zájmy a záliby. Postupně se mu vrací sebeúcta. Rodina a přátelé mu
začínají více důvěřovat. Je schopen stanovit si cíle ţivota. Pokud je to třeba, dokáţe řešit
spory s úřady a soudy. Je trpělivější. Více času tráví s rodinou. Postupně se mu vrací klid.
3. Fáze růstu
Tato fáze je charakterizována přijetím nového způsobu ţivota. Hráč začíná chápat sám sebe
a rozumět si. Začíná chápat druhé. Je schopen projevit druhým lidem náklonnost a pomáhat
jim. Je schopen adekvátně řešit ţivotní problémy.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
49
Hráč postupně v průběhu odvykání mění i svou povahu a hodnotový systém,
zejména vztah k penězům a materiálním statkům. Společným rysem patologických
hráčů je jejich snový svět. Spoustu času tráví fantaziemi o velikých a báječných věcech,
které udělají, jakmile dosáhnou velké výhry. Hráč si představuje sebe, jak vede příjemný a
milý ţivot díky penězům. Je paradoxem, ţe ţádná výhra není dost vysoká, aby uskutečnila
sen hráče. Kdyţ patologický hráč uspěje, hraje dál, aby snil ještě větší sen. Kdyţ prohrává,
hraje ve stavu zoufalství. Změna charakteru, přehodnocení hodnot je nejnáročnější
problém. S tímto, úkolem je nutné začít hned.
Neoddělitelnou součástí uzdravování je vypořádání se s problematickou finanční
situací, zejména splácení dluhů. První krok je připustit si všechny dluhy, sestavit seznam
věřitelů podle naléhavosti, zkalkulovat své příjmy a moţnosti splátek, nejlépe je pověřit
někoho z důvěryhodných osob, aby převzal finance hráče a staral se o vypořádání dluhů.
Dalším krokem je vytváření dobrých mezilidských vztahů. Hráč musí přehodnotit
kvalitu vztahů ve všech skupinách, zváţit, co případně vylepšit. Někteří hráči jsou
samotáři, jiní hrají, kdyţ je někdo svede, proto je nutné osvojit si způsoby odmítnutí, které
se pouţívají k odmítnutí drog nebo jiných nepříjemných poţadavků druhých osob:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Nechodit na určitá místa, vyhýbat se určitým lidem.
Ignorace nabídky.
Odmítnutí gestem.
Jednoznačné NE, nic nevysvětlujeme.
Odmítnutí s vysvětlením, pouţívá tehdy, chceme-li dát nabízejícímu najevo, ţe
neodmítáme jej, ale hru.
Odmítnutí s nabídkou lepší moţnosti.
Odmítnutí s převedením řeči jinam.
Odmítnutí s protiútokem.
Odmítnutí jako pomoc. Tím, ţe odmítneme, pomáháme sobě i druhému.
Zvládání krizí
Je nutné počítat s tím, ţe se u hráče, který se rozhodl se hrou přestat, se náhodně
projeví silná chuť hrát. V této situaci je nejjednodušší nedělat vůbec nic. Chuť hrát dříve
nebo později odejde tak, jak přišla. Velmi pomáhá připomínat si výhody a nevýhody hry a
čeho se hráč nejvíce bojí. Tyto stavy dobře mírní tělesná práce nebo přiměřené cvičení.
Tělesná námaha dokáţe sniţovat napětí a pocity úzkosti. Dalším způsobem je relaxace.
Výborné je, kdyţ si hráč můţe s někým pohovořit, nejlépe zkušený psycholog nebo
psychiatr. V zahraničí úspěšně pracuje svépomocná organizace Anonymní hráči.
K největšímu nárůstu závislých došlo ve věkových skupinách 30 aţ 34 let, 55 aţ 59 a
60 aţ 64 let, a to více neţ k dvojnásobnému.
„Lidé trpící touto poruchou riskují své zaměstnání, většinou se zadluţují a lţou,
porušují zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů.“
Na psychiatrických klinikách je ročně hospitalizováno více neţ 550 lidí s diagnózou
patologické hráčství. K největšímu nárůstu došlo ve věkových skupinách 30 aţ 34 let, 55 aţ
59 a 60 aţ 64 let, a to více neţ k dvojnásobnému. Z celkového počtu 1360ročně léčených lidí
klesá podíl pacientů ve věku 15 aţ 19 let, naopak počet starších 20 let prudce přibývá. Nejvíce
hospitalizovaných je těch, kteří nepracují nebo studují. Ti tvoří téměř polovinu všech
hospitalizovaných. Dvaceti procenty se pak podílejí řemeslníci a kvalifikovaní dělníci a z 18
procent lidé pracující ve sluţbách. (Václav Pergl, Právo 2010)
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
50
Jednání s bezdomovci, občany dočasně bez přístřeší
Člověk, postrádajícího domov, „občan bez přístřeší“, který patří do skupiny „občanů
společensky nepřizpůsobených“. Mezi bezdomovci převládají lidé s nízkým vzděláním. Pod
označením „nezjištěno“ se skrývá většinou základní nebo nedokončené základní vzdělání,
případně zvláštní škola.
O bezdomovectví hovoříme v případě osoby bez státní příslušnosti, která nepoţívá
ochrany ani výhod ţádného státu, a dále jde o situaci osoby, která nemá bydliště, přespává v
parcích, pod mosty, v kanalizacích, nepouţívaných vagónech, v provizorních lepenkových
krabicích atd. (Hartl, Hartlová, 2000).
Mít domov můţe být chápáno jako: mít slušné obydlí (či prostor) způsobilé k
naplňování potřeb dané osoby a její rodiny (fyzická doména); mít moţnost uchovat si
soukromí a udrţovat společenské vztahy (sociální doména) a mít výlučné vlastnictví, jistotu
uţívání a právní nárok (právní doména)“ (Hradecký a kol., 2007, s. 11).
Sociální vyloučení můţeme chápat jako „proces, kdy jsou lidé vytlačeni na okraj
společnosti vzhledem k chudobě, nedostatečnému přístupu k příležitostem celoživotního
vzdělávání nebo vzhledem k diskriminaci plně participovat na životě této společnosti. To je
dále vzdaluje od možnosti zaměstnání, příjmu, vzdělání stejně jako od sociálních aktivit a
sítí. Nemají téměř žádný přístup k rozhodovacím procesům a často se cítí bezmocní a
neschopní ovlivnit tyto rozhodovací procesy, které ovlivňují jejich každodenní život“
(Kocmanová, Pěnkava, 2007, s. 7).
Formy bezdomovectví
Bezdomovci bývají kategorizováni na zjevné, skryté a potenciální bezdomovce.
Skupina zjevných bezdomovců tvoří nejviditelnější a zároveň nejredukovanější část těchto
lidí. Patří sem osoby na ulicích, na nádraţích, vyuţívající v zimě sluţby nocleháren. Tito lidé
jiţ ztratili důvěru sami v sebe, a navzdory očekávání tito lidé mnohdy dlouhodobé
ubytování odmítají.
a) zjevní bezdomovci
- je nejviditelnější částí bezdomovecké populace
- jsou to osoby ţijící na ulicích, na nádraţích, ti, kteří vyhledávají ubytování v zimních
noclehárnách, v azylových domech, v noclehárnách zřizovaných městy nebo charitativními
organizacemi
- svým zevnějškem a chováním upoutají pozornost kaţdého, avšak reprezentují pouze část
obyvatel bez domova
b) skrytí bezdomovci
- lidé bez přístřeší, kteří se z nějakého jen nim známého důvodu neobracejí na veřejné či
charitativní sluţby, aby nalezli nocleh
- tito lidé bydlí ve squatech, přespávají ve sklepích, domech určených k demolici, ve starých
automobilech, kontejnerech, výměnících, ve stanech, v kanálech, v lesích, v nejlepších
případech přespávají tak různě po známých…
- počet těchto osob můţe být značný hlavně v regionech, kde nabídka sluţeb je nedostačující
c) potenciální bezdomovci
- lidé ţijící v nejistých podmínkách nájemních bytů, často zdravotně závadných, v domech
určených k demolici, v bytech provizorních, zchátralých a často přelidněných, v holobytech, v
podnájmech…
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
51
- do této skupiny řadíme i ty, kteří čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, na opuštění
dětského domova, dále ty, kteří zvlášť nyní tvoří velkou skupinu migrační a exilní
Příčiny bezdomovectví jsou různé (V. a I Hradečtí, Bezdomovství – extrémní vyloučení,
Praha, Naděje, občanské sdružení, 1996)
• ztráta zaměstnání či bydlení
• nízká úroveň ţivotního minima
• nedostatek cenově dostupného bydlení
• zadluţenost, rozvod či rozpad rodiny
• rozchod partnerů ţijících spolu „na hromádce“
• otřesné rodinné podmínky (týrané či sexuálně zneuţívané ţeny nebo děti, ţeny či děti
alkoholiků…)
• psychické a citové zhroucení
• odchod z dětských domovů, kde mladí lidé nemohou po vyučení a dosaţení plnoletosti dále
zůstat, propuštění z vězení
• smrt někoho blízkého, osamělost, nesamostatnost
• stáří, dlouhé čekací doby na umístění v domově důchodců
• mentální retardace, fyzická či psychická choroba
• alkoholismus, drogy, hráčství či jiná závislost
• uprchlictví, migrace…
Faktory vyvolávající bezdomovectví můţeme rozdělit do dvou skupin:
1) subjektivní - ovlivněny sociální politikou státu (dodrţování lidských práv, boj s
nezaměstnaností, zabezpečení ve stáří, v nemoci, rovnost muţů a ţen, integrace invalidů,
začleňování mládeţe do trhu práce, problémy menšin, exilu a migrace)
2) objektivní
a) materiální (ztráta bydlení, zadluţenost, nezaměstnanost…)
b) vztahové (problémy v rodině, diskriminace ţen, sexuální zneuţívání, znásilnění,
osamělost…)
c) osobní (duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, alkoholismus, hráčství, invalidita…)
d)
institucionální
(propuštění
z
ústavu,
dětského
domova,
vězení…)
Příčiny bezdomovectví muţů jsou obvykle materiální a osobní faktory. Bezdomovectví muţů
je více veřejné. Muţům je přirozenější tendence demonstrovat své bezdomovectví tím, ţe
aktivně vyhledávají nabízené sluţby, anebo se předvádějí na veřejnosti.
Příčiny bezdomovectví ţen bývají spíše faktory vztahové, především problémy s
partnerem. Protoţe ţeny většinou chtějí předejít riziku ţivota v podmínkách zjevného
bezdomovectví,
je
u
nich
charakteristické
bezdomovectví
skryté.
Příčiny bezdomovectví dětí a mladistvých bývají faktory institucionální. V poslední
době patří k těmto příčinám pasivní sledování médií, nuda, nezaplněný volný čas,
přepracovanost rodičů v rodinných podnicích a ztráty pevnosti rodinných priorit.
Problémy bezdomovců
Bezdomovci nemají kde bydlet, jsou těţko zaměstnatelní.
1) ztráta dokladů – obnova dokladů je velmi zdlouhavá a málokterý bezdomovec si je
schopen je obstarat bez vnější pomoci. Častým jevem u bezdomovců je totiţ jakási
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
52
„byrofobie“, chorobná obava z jednání před úřady a institucemi, často generovaná
odbýváním, arogancí a pohrdáním některých úředníků.
2) bydliště – zaměstnavatele zajímá, kde bydlíte. A kdyţ uvedete „nádraţí“ či „Armáda
spásy“, není příliš velká naděje, ţe Vás zaměstnají.
3) schopnost pracovat – kdyţ je člověk dlouho nezaměstnaný, a navíc ţije na ulici, po čase
ztrácí schopnost pracovat. To je objektivní skutečnost, potvrzená psychology, zabývající se
fenoménem bezdomovectví.
Bezdomovci nemají kde bydlet a těţko seţenou nějakou práci (ţiví se příleţitostnými
brigádami, ţebráním apod.). Většina z nich ani nemá nárok na podporu v
nezaměstnanosti či na sociální dávky. To vše je totiţ vázáno na trvalé bydliště, které
bezdomovci buď nejsou schopni prokázat, nebo je tak daleko od místa, kde pobývají, ţe
nejsou schopni tam dojet, resp. tam opakovaně dojíţdět (např. takový bezdomovec z Karviné
jde do Prahy, kde má více šance najít pomoc či dokonce práci – nebo si to alespoň myslí – ale
v Praze zas nedostane podporu ani žádné jiné dávky). Další závaţný problém bezdomovců je
jejich zdravotní stav. Skoro 90 % českých bezdomovců trpí nějakou chorobou či
postiţením. Navíc většina z nich trpí také nedostatkem kvalitní stravy (někdy dokonce hlady)
a nedostatečnou hygienou. A protoţe mnozí z nich nejsou zdravotně pojištěni, nemají dle
české legislativy nárok na zdravotní péči. Tím vším je dána jejich relativně krátká ţivotní
dráha… Kaţdoročně pak zemřou v ulicích desítky bezdomovců…
Pomoc pro bezdomovce
Města se problémem bezdomovců také příliš nezabývají. Pouze třetina měst provozuje
levnou ubytovnu pro bezdomovce a podobné případy, a to ještě většinou s velmi nízkou
kapacitou (pod 25 lůţek). Ani v Praze, centru bezdomovců, není situace příliš slavná. Azylové
domy a ubytovny pro bezdomovce v České republice provozují převáţně charitativní
organizace (Naděje, Armáda spásy, Sestry matky Terezy…).
POZOR! Odborníci zabývající se vězeňstvím říkají, ţe většina propuštěných vězňů, kteří
navštěvují církve, jsou lidé bez svědomí, schopni okrást vlastní matku, schopni hrát
velice dojemné divadlo, za účelem získání alespoň té nejmenší sumy peněz – na cigarety
a alkohol.
Stráţníci, zvýšenou pozornost věnujte pohybu bezdomovců tam, kde je velké
mnoţství lidí, kde občany bezdomovci obtěţují.
Preventivně nahlíţejte na konečných do tramvají a autobusů, kde se často
bezdomovci schovávají před chladem, deštěm a dělají problémy řidičům MHD. Pomoţte
vyvést bezdomovce, kteří zapáchají, jsou silně znečištění, jsou pokálení a obtěţují svým
pachem cestující. (Tato práce je velmi žádoucí, ale je frustrující, protože se stále opakuje
bez viditelného výsledku)
Pozor: Většina bezdomovců má nějako nakaţlivou nemoc. Zbytečně se jich nedotýkejte,
pouţívejte rukavic.
Řešení bezdomovectví ze strany státních orgánů
Kaţdý člověk má právo na bezplatné sociální poradenství - „odborné sociální
poradenství“, na sluţby sociální péče. Zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. taxativně
vyjmenovává tato zařízení. Nováková (In Vávrová, 2009, s. 39) uvádí: „Zákon o sociálních
službách vymezuje celkem 14 druhů služeb sociální péče: osobní asistenci, pečovatelskou
službu, tísňovou péči, průvodcovské a předčitatelské služby, podporu samostatného bydlení,
odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
53
osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné
bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče.“
Cílem sluţeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé
sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů
(např. bezdomovectví, alkoholismus, kriminalita).
Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách mezi sociální sluţby určené pro osoby bez
přístřeší patří zejména:
 azylové domy,
 nízkoprahová denní centra,
 noclehárny,
 terénní programy.
Osobám bez přístřeší je poskytováno ubytování v azylových domech, přímou
materiální pomoc nabízejí také některé církevní a nestátní organizace (šatníky, výdej
pokrmů). Pomoc v oblasti základních ţivotních potřeb zajišťují denní centra, případně je zde
moţnost ubytování v noclehárně (Matoušek, 2007).
Domy na půl cesty, poskytují ubytování a sociálně terapeutické činnosti osobám do
26 let, jeţ opustily dětské domovy nebo výchovné ústavy, a patří tak do kategorie
potenciálních bezdomovců, a sluţby sociální rehabilitace, které mají slouţit k dosaţení
samostatnosti osob, a to především rozvojem jejich specifických schopností a dovedností a
nácvikem dovedností vedoucích k jejich sociálnímu začleňování. Mohou mít formu terénních
nebo ambulantních sluţeb nebo pobytových sluţeb poskytovaných v centrech sociálně
rehabilitačních sluţeb a zahrnují (vedle nácviku dovedností) i poskytnutí ubytování,
stravování a moţnosti osobní hygieny. Jako sluţby sociální rehabilitace jsou zaregistrovány
např. i job kluby, které pomáhají sociálně vyloučeným osobám najít práci (Štěchová a kol.,
2008. s. 11).
2.4.3 Psychologické aspekty používání donucovacích prostředků a
zbraně ve službě
Zbraň stejně jako oheň můţe být dobrý sluha, ale špatný pán. Střelná zbraň pomůţe v
mnoha případech policistovi dokončit zdárně zákrok. Je však třeba pouţívat zbraň vţdy jen
zákonným způsobem podle zákona o obecní policii, § 21, popř. na základě krajní nouze či
nutné obrany, pro zadrţení nebezpečného pachatele. Sluţba se stala nebezpečnější,
rizikovější. Často střílí pachatelé trestných činů, stále častěji střílí i policisté a stráţníci MP ve
sluţbě.
Pokud stráţník vytáhne zbraň, musí jí být připraven pouţít. Pokud není schopen či
ochoten ji pouţít, ať ji raději ani nevytahuje.
Zkušenosti např. z USA ukazují, ţe kaţdoročně je zabito střelnou zbraní mnoho
policistů i přes důkladný výcvik a velmi časté pouţití střelné zbraně ve sluţbě. Je dobré vědět,
ţe mnoho z nich je zabito vlastní střelnou zbraní ze vzdálenosti do l metru. Pachatelé v
přesile obstoupí policistu, odeberou mu zbraň, zákeřně ho přepadnou ze zadu, odeberou mu
zbraň, vlákají ho do léčky, ze které není úniku, odeberou mu zbraň a tou ho potom zastřelí.
Toto nebezpečí samozřejmě hrozí stále ve větší míře i městským stráţníkům.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
54
Stráţník musí mít nacvičeny stereotypy správného zacházení se zbraní na
střelnici, ve sluţbě, její správné, bezpečné ukládání ve sluţební místnosti nebo doma, zásady
bezpečného nabíjení a vybíjení zbraně v určeném prostoru. Stráţník nikdy, ani s vybitou
zbraní nesmí mířit na kolegu nebo jiného člověka. Velké nebezpečí pro zdraví představují
zvídavé děti, pro které je střelná zbraň vţdy mocným lákadlem. Před nimi je nutno zbraň
pečlivě zabezpečit.
Stráţníci, kteří si rádi se zbraní hrají, vytahují ji z pouzdra, míří, zase ji
zandávají, rádi ji rozebírají, jsou pro ostatní kolegy velmi nebezpeční. Nejeden případ
takového "hračičky" svědčí o tom, ţe tato hra můţe skončit tragicky. Mnoho stráţníků můţe
zapomenout, ţe kritický poslední náboj zůstane v komoře i po vytaţení zásobníku. Vţdy před
předáním pistole komukoli se vyplatí rána jistoty do bezpečného prostoru s malou odrazností
kulky a hlavně stranou od lidí.
Občané, kteří mají zbraň u sebe:
- proţívají pocit síly, převahy nad ostatními
- jsou potenciálně nebezpeční sobě i druhým
- mnoho lidí neví, jak přesně pouţít zbraň zákonným způsobem
- lidé si obecně volí zbraně velké, velkých ráţí s velkou ranivostí, pokud trefí člověka, s
velkou pravděpodobností ho váţně zraní nebo zabijí
- mít zbraň se stalo velkou módou, prestiţní záleţitostí, více neţ věcí skutečné potřeby
ochrany
- mnoho majitelů zbraní si neuvědomuje, ţe při přepadení jejich osoby nebudou mít
příleţitost zbraň pouţít, je jiné střílet na střelnici a jiné v terénu při sebeobraně /zmatek, stres,
zbraň nepřipravená, zajištěná, zbraň v kufříku, tašce, apod. Spíše sobě nebezpečné jsou ţeny s
malými zbraněmi v kabelce, které většinou neumí ani se zbraní dobře zacházet.
- je velmi lehké zmáčknout spoušť, ale co potom, kdyţ střelec vidí zranění, slyší křik osoby,
sténání raněného, kterému je povinen poskytnout pomoc?
Zásah střely do těla protivníka je i pro stráţníka vţdy výjimečnou událostí, vyvolává
stresovou situaci, probíhá podle těchto fází:
l. Fáze po zásahu - stráţník, který zakročoval, cítí se sám najednou osamocen, nechce zůstat
sám, má potřebu s někým hovořit, má snahu popřít to, co se stalo. Nevěří, ţe druhého člověka
opravdu zabil, snaţí sám sebe přesvědčit, ţe druhá osoba ještě ţije, proţívá šok. Nečinit ţádná
prohlášení, nesepisovat ţádné záznamy. Nehovořit o činu s cizími osobami. Jste natolik
rozrušení, ţe můţete odmítnout sepsat úřední záznam z psychologického hlediska.
2. Fáze - agrese - stráţník má vztek, je rozladěný, má neurčitou zlost, je podráţděný,
agitovaný, motoricky neklidný, přechází z místa na místo, rychle a neúčelně mění cíle své
pozornosti.
3. Fáze - smlouvání - stráţník si přeje, aby oběť nezabil, začíná mít obavy z moţných
následků, vyšetřování, soudního řízení, začíná pochybovat o tom, zda jednal podle zákona,
zvláště kdyţ kaţdá akce probíhá velmi rychle, reflexně, bez moţnosti dlouhého rozhodování
za přítomnosti strachu policisty z ohroţení sebe. Stráţník má strach z toho, jak zákrok
vyhodnotí nadřízení a inspekce.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
55
4. Fáze - pocity viny - stráţník má výčitky svědomí, policista se stále nutkavě vrací k
zákroku, problém ho neopouští ani ve spánku, probouzí se, má strach, spí neklidně. I ve
sluţbě se změnil, má strach jít do sluţby se zbraní, jít na obchůzku, někdy se i zbraně jen
dotknout. V této fázi dochází ke ztrátě zájmu o vlastní práci, k výrazně vyšší konzumaci
alkoholu. Stráţník uvaţuje o změně zaměstnání.
5. Fáze racionalizace - stráţník uvaţuje nad svými ţivotními hodnotami, bilancuje
dosavadní ţivot, přehodnocuje ţivotní cíle, ţádá často o propuštění, uvolnění ze sluţby,
rozvádí se. Nejtěţší chvíle jsou pro toho, kdo zastřelil člověka po 48 aţ 72 hodinách od
události. Události v mysli stráţníka odezní často aţ po několika měsících. Situace pouţití
zbraně a zastřelení člověka je tak sloţitá, ţe je třeba psychologické intervence. Kontakt
s psychologem je ţádoucí poprvé po 24 hodinách od události a později ještě cca 5x.
Co dělat, pokud je stráţník ohroţován zbraní - pachatel na něho míří?
l. První zásadou je chránit své zdraví a ţivot a potom teprve peníze, či osobní věci, či
svěřené hodnoty. Pokud se pohybujete v místech, která jsou nebezpečná, choďte ve dvou
nebo více lidech, pokud je to moţné, nebezpečným místům se vyhněte. Pokud jste ve sluţbě a
jste na nebezpečném místě, často o sobě dejte vědět vysílačkou.
2. Kdyţ na vás druhá osoba míří, zachovejte klid, pokuste se zabránit panice ve své hlavě,
nejednejte nepředloţeně. Nervozita, neklid, panika se přenáší na pachatele se zbraní, i on má
strach. Můţe reagovat nepředloţeně a střílet i po malém podnětu.
3. Pokud na vás někdo míří, nedělejte prudké pohyby, kterými byste mohli pachatele
vyprovokovat k násilí, neprojevujte však ani přehnanou ochotu plnit jeho přání či rozkazy,
snaţte se chovat normálně. Pokud máte speciální výcvik, vyuţijte ho, přibliţte se k osobě a
ozbrojte ho.
4. Pokud nejste ozbrojeni, dejte to otevřeně najevo, obraťte se k pachateli bokem, zády,
vytáhněte si bundu, aby pachatel viděl, ţe skutečně zbraň nemáte.
5. Nevyhroţujte pachateli, ţe si ho zapamatujete, popíšete ho později policii a ta ho podle
vašeho popisu najde, pachatel pochopí v tomto případě, ţe jste pro něho nepohodlný svědek.
6. Pozorně, ale ne upřeně se snaţte zapamatovat znaky, podle kterých byste ho mohli později
popsat a poznat. Sledujte především typ postavy, účes, barvu vlasů, barvu očí, kvalitu
chrupu, způsob řeči, zvláštnosti v projevu, tetování, řetízky, ozdoby, apod.
7. Pokud na vás někdo míří zbraní, nemá smysl se pokoušet o odpor, nemá smysl vyhroţovat,
to vede k ještě většímu nárůstu agresivity a zvyšuje to nebezpečí pouţití zbraně nepřítelem.
8. Nesnaţte se vzbudit lítost u pachatele tím, ţe mu řeknete, ţe máme děti, rodinu, ţe jsou na
vás odkázáni, ţe máte nemocné, staré rodiče. Agresorovi by to mohlo připomenout jeho
neutěšené dětství, mládí, skutečnost, ţe on sám nemá rodinu, či s ní vychází špatně, či je
rodinou zavrţen.
9. Snaţte se klidně říci, ţe si přejete, aby pachatel zbraň sklonil, ţe je zbytečné stále mířit, ţe
vás zbraň znervózňuje, ţe nejste schopni správně plnit poţadavky, pokud na vás míří zbraň.
Ujistíte pachatele, ţe se nepokusíte o odpor ani tehdy, kdyţ zbraň skloní, nebo odloţí do
pouzdra apod.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
56
10. Při jednání nedávejte zejména neverbálně najevo, jak je nám pachatel nesympatický,
nebo mu neříkejte, co s ním uděláte, aţ ho potkáte příště a vy budete v opačné roli. Oslovujete
pachatele „pane“, „paní“.
11. Neskákejte pachateli do řeči, neodporujte mu, pokud agresor mluví, uvolňuje se.
Nedávejte direktivní příkazy, např. " musíš".
12. Chovejte se uváţlivě a klidně, snaţte se pomalu zvětšit vzdálenost mezi sebou a
agresorem, dávejte pozor na jeho ruce i po odloţení střelné zbraně, agresor můţe mít ještě
nůţ, kasr, břitvu, kterou vás můţe bezprostředně ohrozit nebo zranit. Pokud máte speciální
výcvik, vyuţijte ho, přibliţte se k osobě a ozbrojte ho.
Postarejte se o svůj mozek a ten se později postará o vás. Výše popsaný postup se dá
pouţít i při jednání s opilcem, toxikomanem apod.
Shrnutí chování před namířenou pistolí:

zachováte klid

nevyhroţujete pachateli

nevzbuzujete lítost

děláte pomalé pohyby

řeknete, ţe mu vyhovíte

přehnaně se nepodřizujete

poţádáte, aby sklonil zbraň

pozorně ho prohlíţíte pro pozdější popis

vzdálíte se od něho alespoň na metr
Důleţité podmínky pouţití střelné zbraně nakonec:
- neţ vystřelíme na protivníka, musíme vyslovit výzvu, potom následuje varovný
výstřel, potom míříme na osobu a stiskneme spoušť (až na výjimky, kdy je bezprostředně
ohrožen život nebo zdraví strážníka, občana a útok byl již zahájen apod.)
- po skončení zákroku poskytněte první pomoc postřelenému, zabezpečíte jeho odvoz do
nemocnice, pokud ţije a případ ohlásíte veliteli, přivoláte a spolupracujete s PČR
- na nejbliţším setkání velitel vyhodnotí akci, zhodnotí, zda byla provedena podle
zákona, odmění stráţníka, který jednal podle zákona a potrestá policistu, který jednal
nezákonně
PRO PŘEŢITÍ JE DŮLEŢITÁ NEJEN KOOPERACE, ALE TAKÉ KOGNITIVNÍ A
BEHAVIORÁLNÍ SCHÉMATA ZAMĚŘENÁ NA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ.
Strategie: TIT FOR TAT (Buď kooperativní, ale okamţitě buď aktivní proti vydírání nebo
násilí, braň se okamţitě!).
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
57
Chyby při zajišťování vlastní bezpečnosti studie Sessara : 7 skupin chyb







chyby spojené s pouţitím střelné zbraně (zbraň je nenabitá, není -v pohotovosti
k pouţití, vůbec ji policista nemá atd.) 13,8%
chyby při jištění (vlaţná, ledabylá starost o zajištění prostoru jinými či sám sebou)
14,4%
chyby v souvislosti s personální silou (ţádné přivolání posil, zákrok před tím, neţ
přijede posila, individuální pronásledování pachatele, ačkoliv další policisté jsou
přítomni) 14,4%
chyby při prohlídce (domovní, osobní) je opomenuta osobní prohlídka nebo
prohlídka prostoru, nedodrţení taktických zásad 17,8 %
chyby v souvislosti s krytím (není vyuţito moţnosti se krýt, pachatel je pronásledován,
aniţ by byly na místě moţnosti se krýt) 13,8 %
chyby při kontrole vozidel (špatně stojí při kontrole, naklánění se do vnitřku vozidla
atd.) 7,5 %
ostatní 18,4 %
Studie FBI 1992 - základní vzorce či kombinace negativních faktorů:



policista bere situaci na lehkou váhu, váhá sáhnout k pouţití násilí jako k legitimnímu
prostředku zajištění vlastní bezpečnosti
nepřiměřené a bezstarostné přibliţování se k osobám a autům bez ohledu na zajištění
vlastní bezpečnosti
agresivní pachatel s narušeným deviantním chováním.
DALŠÍ PSYCHOLOGICKY ZAJÍMAVÉ NÁPADNOSTI:
Podceňování nebezpečnosti k více podezřelým. (V době zastřelení byl ve 14 případech vrah
v doprovodu další osoby, z toho 11 vrahů nebylo cílovou osobou pro akci policisty, tj.
osobou, kterou pokládal za nápadnou nebo podezřelou. Zdá se, ţe v těchto situacích mají
policisté tunelové vnímání, ţe se jeho pozornost koncentruje na jednu osobu a ostatní
ignoruje. To je zdroj nebezpečí.)
Opomenutí jednat jako tým.
Špatné prohledání podezřelých (policisté neznají fígle pachatelů (druhá zbraň je ukryta na
místě, druhá zbraň na těle skrytá, např. ve slabinách a u genitálií, kde policisté moc nehledají).
Policisté si nevšímají pohybů podezřelé osoby, sáhnutí pod polštář, pod sedadlo vozidla atd.
je obvykle sáhnutí po zbrani).
Porušení předpisů a bezpečnostních standardů. Dochází k tomu ve dvou situacích: za prvé,
kdyţ má policista super silnou motivaci k výkonu (chce být skvělý) nebo kdyţ naopak u něho
dochází k poklesu pracovní motivace oproti dřívějšku.
Pouţití sluţební zbraně.
 i vlastní sluţební zbraň se můţe stát zdrojem rizika
 chybí realistický odhad o pouţití (např. mínění, že policista nemusí umět sebeobranu,
proti s nožem útočícímu pachateli má služební zbraň)
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
58



post-shooting - v nebezpečné situaci převládne pasivita
výklad předpisů vyvolává často nejistotu (je těţké reagovat na tísňové volání o tom, ţe
se střílelo v bance a nesmět vytáhnout zbraň dříve, dokud ji neuvidím v rukou
pachatele)
pasivita (pachatel věděl, že by policista nikdy proti němu zbraň nepoužil - prý podle
toho, jak se na něj policista díval)
Neverbální signály nejistoty.
Kontrola nad situací není převzata.
Nepřiměřená kognitivní schémata.
Nepřiměřená kognitivní schémata – „streetwise“
 Pasivní nebo iracionální chování není ani tak věcí délky sluţby jako spíše špatných
kognitivních schémat. Dorner mluví o špatném strukturálním vědění, o špatných
kognitivních scénářích.
 Policistům chyběl radar na nebezpečí, např. mají zcela špatné představy o osobnosti
člověka, který by je mohl napadnout. V zásadě by měl kaţdý policista uvaţovat o
moţnosti, ţe narazí nejen na slušné občany a rozčilené dopravní hříšníky ale také na
násilnické osoby, chladné praktiky uplatňující útok či na "veterány násilné ulice".
 Podle výzkumů bylo 62 % útočících pachatelů v době útoku na policistu pod vlivem
alkoholu, drog nebo obojího.
 Policista byl např. v šoku, ţe bankovní lupič neutíkal, nýbrţ se rozběhl k němu a začal
střílet. Policisté se také často mýlí kdyţ ignorují, ţe při zákroku proti jedinci ve skupině
mohou být napadnuti přihlíţejícími, proti kterým zákrok primárně nesměřuje.
Policisté, kteří byli zabiti:









přátelští ke kaţdému
v týmu i v sociálním okolí jsou oblíbení
mají sklon méně pouţívat direktivní postupy neţ ostatní ve stejné situaci
pilní, ale těsně před incidentem pokles pracovních návyků
vnímají svou práci spíše pod zorným úhlem veřejného mínění neţ pod úhlem
prosazování zákonů
původně zaměřeni na dobrý pracovní výkon
násilí pouţívají jako poslední prostředek
nerespektují sluţební postupy především při dopravních kontrolách, čekání na posily a
zacházení s vězni
myslí si, ţe umí odhadnout lidi a situace, a proto nejsou ostraţití
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
59
2.4.4 Použití donucovacích prostředků
Donucovací prostředky pouţívají stráţníci častěji neţ střelbu zbraní. Mezi mírnější
prostředky patří údery, kopy, slzotvorný prostředek, obušek, tomfa, pouta, úder zbraní apod.
Před pouţitím donucovacích prostředků je také třeba vyslovit výzvu, která má varovat
protivníka a přinutit ho ukončit nezákonné jednání. Pokud tak občan neučiní, pouţijete
donucovacích prostředek. Kontrolujete, zda občan skutečně technicky můţe uposlechnout
výzvy stráţníka, kdyţ např. vyzvete občany, aby se rozešli, musí mít ústupovou cestu.
Nemohou být např. obklíčeni nebo stát ve slepé ulici apod.
Musíte vţdy zváţit přiměřenost donucovacích prostředku k zamezení činnosti
protivníka, závaţnost porušení zákona. Pouţíváte prostředky od donucovacích po
nejrazantnější. Uvědomujete si stále, ţe donucovacích prostředků ani zbraně aţ na výjimky
nepouţíváme vůči dětem, starým osobám a těhotným ţenám (výjimka pokud někoho ohroţují
na ţivotě). Po skončení zákroku co nejdříve sepište záznam o pouţití donucovacích
prostředků pro případ pozdějšího projednávání zákroku u soudu, diskuse se sdělovacími
prostředky, vyhodnocení akce velitelem MP apod.
Zvláštnosti zákroků v uzavřených místnostech, bytech, halách, dopravních prostředcích
Vstup stráţníka do bytu občana je jednoznačně vymezen zákonem o obecní policii.
Pokud je zákonný důvod ke vstupu do bytu, domu občana, musí postupovat stráţník co
nejopatrněji a nejostraţitěji. Byt, dům se můţe stát pastí, stráţník se můţe stát i rukojmím.
Musí si uvědomit, ţe v bytě můţe být velký, agresivní pes, kterého štve jeho pán proti
stráţníku, občan můţe být ozbrojen, můţe v bytě být i nástraha ohroţující ţivot a zdraví
stráţníka. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat při vstupu do bytu, o němţ je známo, ţe
zde bydlí recidivisté, cizinci, hledané osoby, v němţ mohou být drogy nebo nelegálně drţené
zbraně a výbušniny. Speciální problém dále tvoří zákrok vůči osobám psychicky
narušeným, ozbrojeným střelnou zbraní a těm, kteří drţí rukojmí. V těchto případech
stráţníci zabezpečují okolí bytu nebo domu a povolají kvalifikovanou posilu z PČR.
Pokud je v bytě, domě silně podnapilá osoba, nebo člověk pod vlivem drog, stráţník
se nejprve pokusí projednat problém na chodbě, v předsíni, kdyţ to situace vynucuje a jsou
pro to zákonné důvody, jde do bytu. Vyzve občana narušitele, aby ho následoval, prokázal
svou totoţnost. Stráţník po bytu zbytečně nechodí, neprohlíţí místnosti, pokud nehledá další
osobu, snaţí se zbytečně nenarušovat soukromí občana. Pokouší se získat některou
zúčastěnou osobu na svou stranu, přesvědčuje ji ke spolupráci. Občan ve svém bytě má
výhodu domácího prostředí, na stráţníka byt, dům působí negativně. Přemýšlí o tom, zda se
má chovat jako u sebe doma.
Má se zout při vstupu do bytu, nebo ne?
Můţe jít v bytě občana na záchod?
Má přijmout pozvání na kávu nebo občerstvení? Jak zní odpověď?
NE! Jinak dojde ke stavu podřízenosti stráţníka a jeho kompromitování.
Pachatelé proti stráţníku, vystupují jednotně, nadávají mu, útočí na něho, vyzve je
stráţník ke klidu a začne s nimi vyjednávat o vydání pachatele nebo k zanechání nedovolené
činnosti, která narušuje zákon nebo občanské souţití. Uvědomovat si, ţe se ve většině případů
zákroků jedná o přestupek občana a tomu musí odpovídat i zákrok.
Za ţádnou cenu nesmí být na svých právech, zdraví a ţivotě ohroţeni jiní občané,
kteří nemají se zákrokem nic společného. V dopravním prostředku nesmí být pouţito
střelné zbraně, protoţe cesta odraţené kulky je nevyzpytatelná.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
60
Přestupce zákona je třeba co nejrychleji vyvést z dopravního prostředku, pryč z
očí ostatních účastníků a potom řešit přestupek. Výzvu k následování stráţníka musí
stráţník říci stručně a jednoznačně, dívá se přitom narušiteli zákona do očí. Stráţník si
před výzvou zajistí občanský průkaz nebo jiný doklad pro případ, ţe by se přestupce
pokusil o útěk a nebyl stráţníky zajištěn.
3 Závěr
Tak jako kaţdý rozumný člověk musí přemýšlet o svém jednání, jak budoucím, tak
minulém, tak kaţdý stráţník se dřív, anebo později zajímá o jednání, které provedl, nebo
provede. Práce obecní policie je sluţbou občanům, která musí být zaloţená na kvalitní
přípravě. Stráţník musí být vysoce profesionální, kvalifikovaný, ale také disponující vysokým
etickým standardem a dostatečnou erudovaností. Prosazování zákona není povolání, kde by se
pouze aplikovala ustálená řešení na standardní problémy, objevující se navíc v pravidelných
intervalech.
Doporučená literatura
ADLER, A. Smysl života. Praha : Práh, 1995. ISBN 80-858009-34-6.
DUPUY, E. Úspěšný dialog. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-666-7.
FRANKL, V. E. A přesto říci životu ano. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské
nakladatelství, 2006. ISBN 80-7192-848-8.
FRANKL, V. E. Člověk hledá smysl. 1. vyd. Praha : Psychoanalytické nakladatelství J.
Kocourek, 1994. ISBN 80-901601-4-X.
FRANKL, V. E. Vůle ke smyslu. 1. vyd. Brno : Cesta, 2006. ISBN 80-7295-084-3.
FREUD, S. O člověku a kultuře. 1. vyd. Praha : Odeon, 1990. ISBN 80-207-0109-5.
FROMM, E. Anatomie lidské destruktivity. Praha : Aurora, 2007. ISBN 978-80-7299-089-4.
GILLIGANOVÁ, C. Jiným hlasem. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-402-8.
HAAS A. Morální inteligence. Praha : Columbus, 1999. ISBN 80-7249-010-9.
HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-154-1.
KOCMANOVÁ, D., PĚNKAVA, P. Expertíza o situaci osob bez přístřeší a ostatních
zranitelných skupin v hl. m. Praze – monitoring Národního akčního plánu sociálního
začleňování 2006-2008. Praha : Regionální workshop, hlavní město Praha, 2007.
KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha : Grada,1998. ISBN 80-7169-551-3.
KŘÍVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-2470818-8.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení.
Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-310-9.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s
nimi. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X.
NEŠPOR, K. Hazardní hra jako nemoc. Praha : Nakladatelství A. Krtilové, 1994.
CHALUPOVÁ, R., LUKEŠ, V. Diagnóza patologické hráčství. České Budějovice :
Pedagogické centrum, 1997.
PECK S., M. Lidé lži. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-148-6.
PECK, S., M. Nevyšlapanou cestou. Praha : Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0295-6.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
61
POSPÍŠIL, M. Asertivita, aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích. Plzeň : vlastní
náklad, 1996. ISBN 80-239-7208-1
POSPÍŠIL, M. Zlost, hněv a rozčílení, aneb Jak ze slepé uličky krizové komunikace
s dospělými i dětmi. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství psychologické odborné literatury,
1999. ISBN 80-238-4579-9.
POSPÍŠIL, M. Asertivita je stále živá. Plzeň : vlastní náklad, 2005. ISBN 80-903529-0-1.
POSPÍŠIL, M. Řešení konfliktů a stresů. Plzeň : vlastní náklad, 2007. ISBN 978-80-9035291-9.
POSPÍŠIL, M. Slovní manipulace v komunikaci. Plzeň : vlastní náklad, 2009. ISBN 978-80903529-2-6.
ROCHE O., R. Etická výchova. Bratislava : Orbis Pictus Istropolitana, 1992. ISBN 80-7158001-5.
SEMRÁDOVÁ, I. Úvod do etiky. 5. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2011. ISBN ISBN
978-80-7435-118-1.
SIMON, S., HOWE, L., KIRSCHENBAUM, H. Vyjasňování hodnot. Praha : Talpress, 1997.
ISBN 80-7197-085-9.
ŠTĚCHOVÁ, M. a kol. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha : Institut
pro kriminologii a sociální prevenci, 2008. ISBN 978-80-7338-069-4.
VACEK, P. Průhledy do psychologie morálky. 3. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2012.
ISBN978-80-7435-225-6.
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních
sluţbách, v platném znění.
ZIMBARDO, P. Moc a zlo. Břeclav : Moraviapress, 2005. ISBN 80-86181-80-4.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
62
Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu:
Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních sloţek v Jihočeském kraji:
CZ.1.07/3.2.08/02.0046
Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího
vzdělávání stráţníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich
profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího
vzdělávání, které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace stráţníků MP a vzdělávací
programy, které budou slouţit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v
rámci projektu vytvořeno 19 vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi
stráţníků MP, osobní rozvoj a komunikaci, ochranu ţivotního prostředí a na témata zaměřená
na krizové situace a jejich řešení. Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou
zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině
a prostřednictvím webových stránek projektu i široké veřejnosti. Prostřednictvím
vzdělávacích programů se budou setkávat nejen stráţníci MP JčK, ale také stráţníci a jejich
velitelé, coţ napomůţe týmové spolupráci MP.
Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s.
v Českých Budějovicích pro stráţníky MP.
Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude slouţit jako studijní
opora při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
63
Download

6.) Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese