Grantový projekt „Podpora komunitního plánování sociálních služeb v Brně“
registrační číslo CZ.1.04/3.1.03/78.00038, financovaný z Evropského sociálního fondu
prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.
„Zajištění odborných studií a analýzy pro účely sestavení
3. komunitního plánu sociálních služeb města Brna pro období 2013 – 2015“
Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce v městě
Brně
Zadavatel:
Sociální nadační fond města Brna "Domovy potřebných"
Mečová 368/5, 602 00 Brno
Vypracoval:
Masarykova univerzita
Fakulta sociálních studií
Joštova 10, 602 00 Brno
Brno, listopad 2012
Řešitelský tým:
Winkler Jiří Doc. PhDr. Ph.D.
řešitel
Dohnalová Zdeňka Mgr. Ph.D.
člen řešitelského týmu
Horňáček Josef Mgr.
člen řešitelského týmu
Kubalčíková Kateřina PhDr. Ph.D.
člen řešitelského týmu
Zelenková Iveta Mgr.
člen řešitelského týmu
Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce
v městě Brně
Zpracoval: Mgr. Josef Horňáček
Obsah
1
Úvod ...................................................................................................................................................... 2
1.1
2
3
4
5
Cíl ................................................................................................................................................... 3
Problém a jeho sociální a psychologický kontext .................................................................................. 5
2.1
Integrace a adaptace OZP.............................................................................................................. 6
2.2
Trh práce a jeho segmentace ........................................................................................................ 9
2.3
Etiketizace a související handicapy .............................................................................................. 10
2.4
Důležitost politiky zaměstnanosti ............................................................................................... 13
2.5
Efekty současné právní úpravy .................................................................................................... 14
2.6
Podpora z ESF .............................................................................................................................. 16
Analýza potřeb..................................................................................................................................... 18
3.1
Modely zdravotního postižení a jejich praktické souvislosti ....................................................... 18
3.2
Příčinné souvislosti problému ..................................................................................................... 21
3.3
Současné způsoby řešení............................................................................................................. 22
3.4
Metodologie šetření .................................................................................................................... 27
3.5
Praktické problémy zaměstnanosti OZP v Brně městě ............................................................... 28
3.6
Riziková populace a cílová skupina opatření ............................................................................... 32
3.7
Rizika zaměstnávání OZP ze strany zaměstnavatelů ................................................................... 35
3.8
Možnosti NNO při integraci OZP na trh práce ............................................................................. 37
3.9
Výsledky šetření........................................................................................................................... 40
3.10
Shrnutí ......................................................................................................................................... 41
Formulace strategických cílů ............................................................................................................... 43
4.1
Informovanost ............................................................................................................................. 44
4.2
Nesoulad nabídky a poptávky na TP............................................................................................ 44
4.3
Podpora chráněného TP .............................................................................................................. 45
4.4
Možnosti sociální ekonomiky ...................................................................................................... 45
Závěr .................................................................................................................................................... 47
5.1
Praktická doporučení................................................................................................................... 48
6
LITERATURA ......................................................................................................................................... 50
7
ZDROJE................................................................................................................................................. 52
1
1 Úvod
Osoby se zdravotním postižením (OZP) představují na pracovním trhu rizikovou populaci, která
se vyznačuje kvalitativně rozličnými charakteristikami. Tato populace je však decizní sférou,
tvůrci a implementátory veřejných politik vnímána jako relativně homogenní, což se projevuje i
v přípravě a realizaci opatření aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) v ČR. Tato riziková populace
je diferencována především druhem a stupněm postižení, což má vliv na míru pracovní
schopnosti a schopnost jejích členů uplatnit se jako aktéři trhu práce, schopnost často
podmíněnou rodinným zázemím, dosaženým vzděláním a jeho specializací. Další objektivní
problémy mohou vyplývat i z vyšší nemocnosti OZP, nároků na pracovní rehabilitaci, případně z
nižší produktivity práce, která se však u různých jedinců značně liší v závislosti nejen na druhu
postižení, ale zejména na charakteru vykonávané práce. Vedle těchto objektivních problémů jsou
OZP rovněž znevýhodněny prostřednictvím fungujících mechanismů sociální konstrukce identity
jedince, což má vedle jeho schopností a možností nezřídka negativní vliv na umisťování těchto
jedinců na pracovní trh a zacházení s nimi při hledání i v průběhu pracovního poměru.
I přes pokroky zdravotní péče, zavádění nových metod ve zdravotnictví a možnosti, které do
budoucnosti medicína slibuje, můžeme stěží očekávat pokles počtu OZP v populaci. Proti tomuto
trendu se staví jak demografický vývoj populace a prodloužení střední délky života, tak i vlivy
prostředí včetně ekologické zátěže. Uplatnitelnost OZP na trhu práce vytváří novou kategorii
sociálních a ekonomických rizik, se kterou předchozí generace nemohly mít zkušenost. Jedná se
zejména o vytváření vhodných pracovních míst pro OZP a o péči a zázemí, které jim donedávna
vytvářela nukleární rodina. Tím se problematika zaměstnávání OZP stává společenským, nikoli
individuálním problémem.
Podíl OZP ve struktuře společnosti je dán souhrnem endogenních i exogenních vlivů,
působících na vývoj a život jedince a rovněž pokrokem lékařské vědy, která dává šance na přežití
jednak novorozencům s vysokou pravděpodobností postižení, tak i osobám s nemocemi a úrazy,
které by dříve měly fatální vyústění. OZP bývají postiženy nejen z hlediska zdravotního stavu,
ale často také zjevnou či latentní diskriminací při pokusech o jejich zařazení na trh práce,
společenskou izolovaností a omezenými možnostmi prosadit svoje zájmy a potřeby v rámci
společenských institucí. V důsledku toho je ohrožena jejich schopnost podílet se na společenském
2
dění, nemají rovný přístup k právům a příležitostem a tím jsou sekundárně postihovány i
ekonomicky.
Postavení OZP na trhu práce je spjato s jejich individuálními schopnostmi a společenským
prostředím. U části OZP můžeme odůvodněně předpokládat, že konkrétní OZP je zaměstnatelná,
tedy že její konkrétní individuální a společenské dispozice jí umožňují zapojit se do pracovního
procesu. Obecným cílem u těchto OZP je společenská integrace jako plné začlenění a splynutí
osoby s postižením se společností. Handicap plynoucí z postižení je u těchto osob kompenzován,
jedinec je schopen plnit všechny sociální funkce a stává se aktérem v běžných oblastech profesní
přípravy, osobního i pracovního uplatnění a společenského života. Aby toho byl schopen, je
nutné působit na omezení, která z jeho postižení vyplývají.
1.1 Cíl
Cílem této práce je analýza vzájemného vztahu osob se zdravotním postižením a společnosti se
zaměřením na uplatnění OZP na trhu práce (TP). Tato analýza se vedle zdravotního a pracovněprávního aspektu problému zaměří, a to především, na sociální aspekty problému, na jeho
občansko-právní a politickou dimenzi. Jedná se o emancipaci OZP od společenských
mechanismů umisťování a zacházení s handicapovanými jedinci, posílení jejich participace na
trhu práce, rovnost šancí a prevenci sociální exkluze. Tématy jsou tedy etiketizace, diskriminace,
stigmatizace a liminalita (působení omezení a bariér) na pracovním trhu.
Práce neznamená pro OZP jen prostředek k uspokojení jeho fyzických potřeb, vytváří i
možnosti pro jejich seberealizaci prostřednictvím rozvíjení a využívání jejich talentu a
dovedností. Předpokladem dosažení seberealizace je odpovídající podchycení těch vloh člověka,
které nejsou ovlivněny poruchou, nemocí nebo úrazem. To předpokládá poznat osobnost,
schopnosti i znalosti jedince a vhodně ho začlenit na pracovní trh, k čemuž může být využito jak
nástrojů APZ, tak i dalších sociálních služeb.
Tato studie by měla přinést analýzu potřeb a návrh strategických cílů budoucích opatření.
Sumarizuje teoretické poznatky o příčinách problémů a selhávání OZP na trhu práce. Zaměří se
na popis problému uplatnění zdravotně postižených na trhu práce v ČR a v regionálním měřítku
města Brna podle věku, pohlaví, vzdělání a vybraných typů postižení. V rámci analýzy budou
popsána stávající opatření pro řešení situace OZP v městě Brně ve vazbě na strategie, metody
nástroje státní APZ. V úvahu budou vzaty i další složky systému komunitního plánování, jako
3
jsou potencionální zaměstnavatelé, nestátní neziskové organizace a vybrané složky státní správy.
Naším cílem je odpovědět na otázku: „Co je nutné udělat v městě Brně ve spolupráci aktérů trhu
práce pro to, aby se postavení OZP při získávání zaměstnání zlepšilo?“ Abychom mohli tuto
otázku zodpovědět, zaměříme se na upřesnění definice cílové skupiny budoucích opatření, na
stávající opatření APZ a jejich fungování na území města Brna a na posouzení priorit
formulovaných v pracovní skupině komunitního plánování.
Zároveň chceme informovat o rizicích zaměstnávání OZP tak, jak je vnímají zaměstnavatelé a
jak je dokumentují starší i novější výzkumy. Soustředíme se na zaměstnavatele zaměstnávající
OZP na volném pracovním trhu.
4
2 Problém a jeho sociální a psychologický kontext
Problematika zaměstnávání osob se zdravotním postižením představuje velmi různorodou a
přitom komplexně provázanou skupinu sociálních problémů. Osoby se zdravotním postižením
tvoří velmi heterogenní cílovou skupinu pro aktivační politiku na trhu práce. Vyžadují jako
způsoby řešení spíše individuální a vnitřně provázané služby a opatření.
Poznatky z českého trhu práce ukazují na variabilitu typů postižení s odlišnými implikacemi
pro pracovní uplatnění. V současném zaměstnaneckém systému ČR přitom existuje jen málo
možností pro přizpůsobení pracovních podmínek potřebám OZP. Ukazuje se, že lidé
s handicapem, kteří jsou dlouhou dobu nezaměstnaní, ztrácí motivaci při hledání pracovního
místa. Stimulovat a rozvíjet tyto uchazeče pro účast na TP se ukazuje jako složitý úkol, v němž
současné státní systémy služeb zaměstnanosti často selhávají. Vedle toho však vidíme, že
soukromé neziskové organizace, které často doplňují a přebírají tyto služby, potřebují určitou
koordinaci se zaměstnavateli a přístup k aktuálním databázím pracovního trhu.
Zdravotní postižení a jeho dopad na život jedince v jeho aktuální životní situaci má nejrůznější
aspekty psychické, sociální, ekonomické i právní. Z definice zdravotního postižení podle Světové
zdravotnické organizace (WHO, 2011) se jedná o: „…částečné nebo úplné omezení schopnosti
vykonávat některou činnost či více činností, které je způsobeno poruchou nebo dysfunkcí
orgánu.“ Toto postižení (dále též disabilita) nemusí znamenat neschopnost pracovat, avšak
podmiňuje přístup k práci kompenzací postižení, odstraněním bariér a existencí vhodných
pracovních míst nebo rozložením pracovní doby. Pokud jedinec není zaměstnán, i když by mohl,
je odkázán na pomoc druhých a často žije v osamělosti a s nedostatečnými příjmy. Cílem sociální
politiky se tedy stává redukce handicapujících důsledků zdravotního postižení. Úsilí o vyrovnání
podmínek se zdravou populací závisí na struktuře, sdílených hodnotách a institucionálním
uspořádání společnosti.
V této práci se budeme snažit popsat zdravotní postižení jako sociální, objektivně a nezávisle
na našem vědomí existující jev i jako společenskou konstrukci, založenou na typizaci a
subjektivních představách o tom, co zdravotní postižení ve svých důsledcích pro uplatnění na
trhu práce znamená.
5
Existuje určitá asociace mezi vztahem zdraví – nemoc a pracovní schopnost – neschopnost.
Jednoduchá analogie mezi oběma vztahy implikuje neschopnost, nezpůsobilost a ve svých
důsledcích nemožnost a nemyslitelnost uplatnění OZP v profesionálním životě. Na této bázi
vznikají předsudky, jejichž zdrojem bylo pojetí tělesného zdraví jako schopnosti člověka
vyrovnat se s nároky prostředí. Pokud se jedinec s nároky prostředí není schopen vyrovnat, bývá
označen za nemocného, což se promítá do všech aspektů jeho života. Zároveň se často zaměňují
pojmy zdraví a normalita, kdy se k normalitě vztahují nejčastější nebo společensky žádoucí
formy zdravotního stavu.
Současné pojetí zdraví přináší kvalitativně nový pohled na nemoc i postižení, kdy chápe
nemoc jako projev dysfunkční interakce mezi biologickými a psychickými funkcemi individua,
přírodou a sociálním prostředím, ve kterém člověk žije. Jejich poškození má pak dopad na
fungování celého systému lidského zdraví a nemoci (Novosád, 2009). Tato poškození zahrnují:
-
percepční/senzitivní složku (bolesti, vegetativní potíže)
-
emoční složku a její vliv na proces úzdravy (strach, úzkost, naděje);
-
volní složku (motivace, odolnost, aktivita);
-
racionální složku (vědomosti a hodnocení nemoci).
Ovlivňováním sociálních podmínek života OZP můžeme přispět k ozdravnému procesu nebo
udržení zdravotního stavu. Přínosem tohoto holistického (celostního) přístupu je pak zvýraznění
potřeby větší kooperace mezi zdravotní péčí a sociálními službami. Uplatnění a integrace na trhu
práce je podstatným, ale ne jediným a nutným výstupem procesu sociálního začleňování.
Na druhé straně je nutné zdůraznit, že ztráta zaměstnání působí stres, který prohlubuje
psychické i somatické potíže OZP. Negativně hodnocená životní situace bez výhledu na
přijatelné řešení ohrožuje i zdravotní stav nezaměstnaného. Nejčastěji narušuje imunitní funkce a
rovněž ohrožuje kardiovaskulární systém. Stres a jeho zdravotní důsledky bývají posilovány
tendencí postižených uchylovat se k alkoholu, lékům a drogám. Zároveň nezaměstnanost
narušuje integritu sociálního statusu jedince (Vágnerová, 1999).
2.1 Integrace a adaptace OZP
Sociální integrace OZP znamená proces rovnoprávného společenského začleňování do
společenských procesů jako je získávání kvalifikace, obsazování vhodných pracovních míst,
6
odstraňování bariér a paralelně rostoucí úroveň zdravotní kompenzace postižení. Jak uvádí
Novosád (2009), integrace OZP je v kontextu péče o člověka a jeho rozvoj nejvyšším stupněm
socializace jednotlivce, která je definována jako schopnost zapojit se do společnosti, akceptovat
její normy a pravidla, vytvářet a formovat k ní pozitivní vztahy a postoje. Možnost socializace a
tím i integrace není u všech jedinců rizikové populace OZP stejná. Novosad (ibid) rozlišuje čtyři
základní stupně inkluze (začleňování): integritu, adaptaci, utilitu a inferioritu. Z praktického
pohledu zaměstnávání OZP jsou významné integrace a adaptace.
Integrace je plným začleněním a splynutím OZP se společností. Předpokládá samostatnost,
nezávislost jedince, jenž nevyžaduje zvláštní ohledy nebo přístupy ze strany přirozeného
prostředí. Znevýhodnění plynoucí z postižení se u něj v podstatě nerozvinulo, případně se s ním
vyrovnal a jeho následky dokázal adekvátně kompenzovat, je schopen plnit funkce vyplývající
z plné socializace a je rovnoprávným partnerem, aktérem ve všech běžných oblastech profesní
přípravy, osobního a pracovního uplatnění a společenského života. Integrovaná OZP je však spíše
modelem, než skutečným člověkem, ideálem, ke kterému směřuje programové úsilí a cílovým
stavem, který není vždy dosažitelný.
Často se mezi uchazeči o zaměstnání z řad OZP setkáváme se socializací ve stupni adaptace.
Charakterizujeme ji jako schopnost handicapovaného jedince přizpůsobovat se sociálnímu
prostředí, komunitě, společenským podmínkám. Stupně adaptace lze dosáhnout i u postižení či
poruch těžšího typu, jako jsou smyslová postižení, komplikované poruchy mobility, autismus,
lehká mentální retardace či roztroušená skleróza. Tato postižení jsou vedle zdravotních potíží
často doprovázena nízkým sebehodnocením, což komplikuje výchovně-vzdělávací i socializační
proces. Záleží tedy i na osobnosti, schopnostech a potřebách OZP, jak se dokáže včlenit mezi
zdravé i postižené tak, aby byl akceptován prostředím, v němž žije (ibid).
Soužití OZP a populace jako celku je spojeno a podmíněno procesy formování osobnosti,
dále pak informačními, sociálně komunikačními, adaptačními nebo kooperačními procesy.
V praktickém řešení integrace se rozvinuly dva směry: asimilační a adaptační.
Asimilační směr je založen na akceptování hodnot, postojů, zvyků a jednání majoritní
společnosti. Integrace je z tohoto pohledu především věcí znevýhodněné skupiny, reprezentuje
ztotožnění se minority s identitou majority. Základní podmínkou integrace je přijetí psaných,
fixovaných i nepsaných norem společnosti, jejích vzorců chování, obyčejů, zvyků a tradic.
7
Hlavním způsobem řešení integrace je začlenění znevýhodněných lidí do institutů majority
intaktní (bez znevýhodnění) populace. Pro uvedený směr jsou typická spíše rychlá, praktická,
organizační a legislativní opatření, často jednorázová, necílená a nahodilá, než systémová řešení.
Adaptační směr pojímá integraci jako společný problém lidí postižených i bez postižení,
integrace je založena na harmonizaci vztahů a partnerství mezi všemi zúčastněnými. Integrace
tím pádem přináší novou hodnotu a kvalitativně vyšší formu společenského bytí, která vychází ze
vzájemného přijetí a pochopení hodnot majority a minority. Začlenění lidí s postižením do
institucí společnosti a na trh práce přitom není jedinou formou integrace, jedná se i o
přizpůsobení intaktní společnosti potřebám OZP. Integraci lze v tomto smyslu definovat jako:
„…partnerský vztah, jehož potenciální konfliktnost nesmí být považována za překážku, ale spíše
za stimul dalšího praktického usilování,…“ (ibid: 25). Stabilita integrace a začleňování na
pracovní trh přitom závisí na vnějších podmínkách, jako jsou rodinné zázemí, atmosféra ve
společnosti, socio-ekonomický status (vzdělání, dosavadní praxe), bydlení i na subjektivních
faktorech na straně jedince, zde zejména na vývoji jeho zdravotního stavu. V procesu integrace
mohou nastat fáze regrese a integrační úsilí bývá proto opakované nebo trvalé.
Zaměstnatelnost OZP začíná u vzdělávání. Aby byly přínosy integračního úsilí dlouhodobé, je
nutné začít s celým procesem již v rámci školní docházky. Často se uplatňuje přístup (např. ve
Skandinávii), kdy každé znevýhodněné dítě, u kterého tomu nebrání vážné překážky, je prvotně
zařazeno do běžné školy bez ohledu na typ jeho postižení. Rozhodující z hlediska posouzení
přínosu je, zda při zařazení do běžné třídy převažují pozitiva nad případnými negativy. Tomu
může napomáhat bezbariérové prostředí, kvalitní kompenzační a edukační pomůcky, individuální
podpora a případně pomoc učitelského nebo osobního asistenta.
Role školy v procesu socializace je komplementární s její rolí jako zprostředkovatele
vědomostí nutných ke kvalifikaci jedince. Umísťováním OZP do běžných škol je podpořena
jejich motivace a tím více mohou vyniknout jeho schopnosti a dovednosti, které nejsou ovlivněny
zdravotním postižením. Zároveň se uvolní kapacity ve vzdělávacích zařízeních pro děti a mládež,
jejichž stupeň tělesného, smyslového nebo mentálního postižení je natolik závažný, že je vhodné
zařazení do školských zařízení specializovaných na individualizovanou edukační péči. Důležitost
inkluzivního vzdělávání je nutné vnímat u všech stupňů škol, včetně terciárního vzdělávání.
V současné době je jistou výhodou možnost zapojení informačních a komunikačních technologií
8
do výukového procesu tak, aby byl snížen informační deficit OZP a jejich podnětová deprivace,
minimalizována sociální izolace a zároveň aby došlo k jejich aktivizaci.
2.2 Trh práce a jeho segmentace
Trh práce je často popisován jako stratifikovaná sociální struktura zaměstnavatelů a zaměstnanců.
V elementárních představách je trh práce duální, rozčleněný do primárního a sekundárního
segmentu, na nichž se uplatňují vzájemně odlišné typy zaměstnanců a zaměstnavatelů (Kuchař,
2007, Sirovátka, 1997). Sociální a ekonomické komponenty statusu zaměstnance jako mzda,
společenské ocenění práce nebo jistota pracovního místa jsou distribuovány v obou segmentech
na různých úrovních. Zároveň se liší požadavky zaměstnavatelů na pracovní sílu.
Pokud přijímáme pohled na pracovní trh jako na dvě rozdělené, ale částečně se prolínající
entity, pak se primární trh jeví jako prostředí omezující ekonomicky racionální vyrovnání
nabídky pracovní síly a poptávky po ní, zatímco sekundární sektor je určován v oblasti nabídky a
poptávky po práci volnou hrou tržních sil. S tím souvisí všechny další aspekty, které mají vliv na
vytváření pracovních míst a uplatnění znevýhodněné, stigmatizované a marginalizované pracovní
síly obecně. Proces marginalizace tak vyvstává jako problém sociální struktury a problém
společenské stratifikace. Očekáváme, že sociální status OZP je jak z objektivních důvodů, tak v
důsledku etiketizace a marginalizace nekonzistentní, což tyto osoby poškozuje při hledání
kvalitního pracovního místa.
Primární segment. Jedná se především o interní pracovní trhy organizací, pracovní poměr
mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci na nich vzniká a plným uplatněním zákoníku práce nebo
obdobných pracovně právních předpisů. Pracovní poměry jsou zde uzavírány zpravidla na dobu
neurčitou, konflikty jsou v organizacích harmonizovány prostřednictvím stabilizovaných
zaměstnaneckých vztahů, na kterých mají zaměstnanci možnost participovat. Poskytuje jak
jistotu zabezpečení růstem mezd, placením sociálního a zdravotního pojištění nebo různých
forem benefitů, tak růst oprávnění prostřednictvím participace. Odměňování je založeno spíše na
standardizovaném fixním příjmu definovaném pro pracovní místo než na výkonovém principu.
Primární segment zároveň podporuje zvyšování kvalifikace, čímž dochází zpětně k dalšímu
posílení stability pracovního místa.
Sekundární segment. Jedná se často o externí pracovní trhy organizací, pracovní závazky
mohou, ale nemusí vznikat na základě zákoníku práce. V případě vzniku pracovního poměru se
9
jedná o pracovní poměry především na dobu určitou, v organizacích nejsou uspořádané
zaměstnanecké vztahy a neexistuje stabilita procesů uvnitř organizace. Zaměstnavatelé poskytují
zabezpečení placením sociálního a zdravotního pojištění, případně poskytováním benefitů
substituujících příjem nebo kompenzujících pracovní podmínky (stravenky, zlevněné nákupy
zboží…), ale neposkytují oprávnění, pracovníci neparticipují a nemají podíl na rozhodování o
důležitých událostech vlastního pracovního života. Často se vyskytuje případ propojení
sekundárního a primárního segmentu, kdy externí trh organizace slouží jako vstupní brána na
interní trh organizace postupem integrace pracovníka prostřednictvím stále výhodnějších
pracovních smluv (v sekvenci zkušební doba – pracovní poměr na dobu určitou – pracovní poměr
na dobu neurčitou).
V nižší formě mohou zaměstnavatelé poptávat pracovní sílu, se kterou uzavírají smlouvy
charakterizované maximální flexibilitou: práce konané mimo pracovní poměr podle Zákoníku
práce (DPČ, DPP), ale také na základě obchodního nebo občanského kodexu (švarcsystém,
mandátní smlouvy, kooperující samozaměstnavatelé). Poskytují „zabezpečení“ na nízké úrovni,
jedná se o nestabilní a většinou špatně placenou práci. Zabezpečení je nutné – v závislosti na
uspokojování individuálních potřeb - doplnit z jiných zdrojů (rodina, obec, státní sociální pomoc,
ale také spotřebitelské úvěry, půjčky). V organizacích existuje vysoká fluktuace. Tento segment
může být charakterizován jednáním vyznačujícím se konfliktem mezi cíli dosahovat efektivitu a
zisk a platnými zákony (nelegální zaměstnávání, daňové úniky, kumulace kriminogenních
faktorů).
Segmentaci tedy chápeme jako specifickou diferenciaci pracovního trhu. Důsledkem rozdělení
pracovního trhu do jednotlivých vrstev v rámci duální segmentace je proces marginalizace, který
chápeme jako snížení až absenci participace jednotlivce v jeho zaměstnání. Procesem
marginalizace vzniká jako sociální konstrukt marginalizovaná pracovní síla, jejímž nositelem je
jednotlivec operující na marginálním segmentu pracovního trhu. OZP tak mohou být v důsledku
marginalizace postiženy sociální exkluzí následkem společensky dysfunkční etiketizace,
stigmatizace a diskriminace.
2.3 Etiketizace a související handicapy
V této studii předpokládáme, že segmentace a marginalizace jsou formy procesů jednoho
sociálního fenoménu, kterým je nerovnost obecně a v přístupu k placené práci zvláště. Tyto
10
procesy by měly být zkoumány z různých úhlů pohledu, a to v zájmu hlubší perspektivy a větší
přehlednosti výsledného obrazu.
Z tohoto důvodu se díváme na problémy zaměstnávání OZP ze dvou teoretických východisek,
kterými jsou konsensuální a interpretativistické teorie zejména v pojetí Mertona (2007), Bergera
a Luckmanna (1999). Tato teoretická východiska by měla být základem celostního pohledu na
oblast trhu práce, na kterém operují OZP.
Podle Bergera a Luckmanna (1999) svět každodenního života není „jen“ danou realitou, ale je
to i svět, který má svůj původ v myšlenkách a činnostech obyčejných členů společnosti, kteří ho
opět svými myšlenkami a činnostmi jako reálný udržují. Naše vlastní zkušenosti jazyk typizuje a
umožňuje nám jejich zařazení do kategorií, čímž se svět stává srozumitelnějším, přičemž
typizované zkušenosti sdílíme s ostatními lidmi. Tímto procesem se stáváme účastníky na
sociální zásobě vědění, která umožňuje „umístění“ jedinců ve společnosti a „zacházení“ s nimi
příslušným způsobem. Naše poznání situace OZP tedy není pouhým zrcadlením, ale interpretací
skutečnosti. To, co vnímáme, je ovlivněno kulturními vzorci a je výsledkem interpretace, přičemž
reality jsou organizovány a udržovány předáváním významů a vědění v procesu socializace.
Z pohledu interpretativní teorie je pro nás důležitá definice situace jako posouzení a
interpretace sociálního, materiálního a významového kontextu, ve kterém se OZP nacházejí. Při
tom předpokládáme, že OZP se adaptují na svou životní situaci, což se projevuje úsilím jednat
nějakým způsobem nebo nejednat vůbec.
Definice situace zaměstnávání OZP se opírá o zobecněnou představu, podle které: „…jestliže
lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích,“ (Merton, 2007). Lidé tedy
reagují nejen na objektivní charakteristiky situace, ale také – a někdy především – na význam,
který pro ně tato situace má. Jakmile přiřknou situaci nějaký význam, jejich následné chování a
některé z konsekvencí tohoto chování jsou determinovány připsaným významem.
Otázka, kterou řešíme, je, jakou funkci ze společenského hlediska sociální konstrukce pozice
OZP na trhu práce naplňuje, a zda nebo do jaké míry přináší efekty, které můžeme identifikovat
jako dysfunkční. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nutné vzít pří interpretaci faktů v
úvahu motivy a zájmy zúčastněných, objektivované důsledky marginalizace a stigmatizace,
společenské mechanismy, jichž uplatněním je funkce dosahováno, zvážit strukturální kontext a
možné alternativy. Přinejmenším však můžeme předběžně konstatovat, že zaměstnavatelé
11
odmítají přijímat riziko při zaměstnávání OZP, což je příčinou celospolečenských ztrát, protože
OZP jsou nuceni volit životní strategie, které jsou alternativou uplatnění na pracovním trhu.
Jednou z možných a často využívaných alternativ je invalidizace, kterou společnost opět vnímá
negativně. Pak ovšem předsudky a diskriminace intaktní populace vůči OZP nejsou nehledě na
vnější zdání důsledkem toho, že tato skupina volí uvedenou strategii. Řečeno s Mertonem (2007:
206), jsou předsudky: „… zakořeněny hluboko ve struktuře naší společnosti a sociální psychice
jejích členů.“
Handicapy vyplývající z postojů, stereotypů a předsudků prohlubují důsledky objektivního
zdravotního postižení, které jsou dále komplikovány dopravními a stavebními bariérami.
Novosád (2009) zmiňuje čtyři druhy předsudků vůči OZP. Tyto předsudky se netýkají jen
jednotlivců, ale také často jejich sociálního okolí, jejich rodin a jejich schopností.
1) Paternalisticko-podceňující, založené na postoji, že OZP si zaslouží politování a soucit
spojený s charitativním přístupem. Jsou bezmocní a zaslouží si pomoc druhých, včetně
profesionálních pomáhajících pracovníků, kteří mají nejlépe vědět, co je pro postižené
dobré a dosažitelné. Situace OZP je vnímána jako tragédie a neštěstí.
2) Odmítavé, spojené s postojem, že OZP jsou neužiteční, zatěžující, neproduktivní a
v důsledku parazitující. Ztráta funkční schopnosti je trestem, který si postižený přivodil
sám, případně jako trest pro člena “zatížené“ minoritní skupiny. Jeho jinakost je vnímána
jako nežádoucí až patologická, bává označován jako mrzák, invalida, defektní jedinec.
3) Protektivně-paušalizující, převážně formované zpravodajskými médii. Ve veřejnosti je
formován dojem, že OZP mají k dispozici množství výhod, které nejsou „normálnímu
občanovi“ dostupné. Tyto výhody jsou přijímány jako nesporné, i když jsou podmíněny
mnoha kritérii medicinskými a byrokratickými, jejichž naplňování je pravidelně
kontrolováno a vyhodnocováno a které jsou nenárokové. Protektivně-paušalizující
předsudky charakterizuje názor, že OZP mají mnoho diskutabilních výhod.
4) Idealizující, které jsou založeny na předpokladu kompenzace postižení jinými vlastnostmi
a funkcemi organismu, případně duševním a mravním povznesením jedince. I tento druh
předsudků je pro OZP nepříznivý, jelikož v nich převládá emocionální a na tradici
založené vnímání skutečnosti nad fakty.
12
Etiketizaci
a stigmatizaci nechápeme jako dva termíny pro jeden koncept, nýbrž
předpokládáme, že etiketizace vnějším okolím předchází stigmatizaci jako internalizaci
etiketizace osobou se zdravotním postižením, kdy přijetí takovéto nálepky vede postupně k
diskriminaci jedince jako pracovní síly – a současně i v dalších aspektech životní situace - což má
za následek jeho sociální exkluzi. Etiketizace a stigmatizace, které analyticky rozlišujeme, jsou v
dialektickém vztahu, jedna druhou nepodmiňují, ale navzájem se ovlivňují. Sociální realita OZP
je tak průnikem objektivních daností se subjektivními interpretacemi a definicemi.
2.4 Důležitost politiky zaměstnanosti
Práce je cílevědomá aktivita směřující k vytváření hodnot, které mají význam pro jedince i
společnost. Aby byla modifikována rizika a omezení pro OZP na trhu práce, rozvinuly se
v moderních státech systémy, které nazýváme politikami zaměstnanosti. Práce je pro člověka
důležitá v následujících směrech (Novosád, 2009).
-
Existenční a materiální. Mzda za práci zpřístupňuje člověku jiné produkty nutné k jeho
existenci i k uspokojení osobních potřeb. Empirická zkušenost z pracovní činnosti vede
k pochopení ceny, hodnoty lidské práce i k lepšímu chápání času, prostoru a energie.
-
Rozvojový a tvořivý. Práce rozvíjí tělesné a duševní schopnosti člověka a umožňuje mu
tvůrčím způsobem realizovat představy o světě i výsledcích a funkčních produktech lidské
činnosti.
-
Kooperační a socializační. Člověk svou prací navazuje na práci jiných lidí, spolupracuje
s nimi, učí se ostatní respektovat a komunikovat s nimi, stává se součástí pracovního týmu
a vytváří podmínky pro své začlenění do společnosti.
-
Estetický a kulturní. Člověkem vytvářené i používané produkty reflektují určitá
individuální estetická kritéria, která překračují i do tvůrčí oblasti a v zevšeobecněné
podobě přetrvávají v povědomí společnosti a v její kulturnosti.
Pracovní uplatnění se tak stává jedním z priorit jak politik zaměstnanosti, tak i sociální a
zdravotní podpory OZP. Předchází ztrátě motivace, směřuje k překonávání překážek, ke
vzdělávání, pracovní přípravě a k odbornému růstu. Svou roli v profesní přípravě a zaměstnávání
OZP hraje celá řada institucí od rodiny, školy, azylových a pobytových zařízení spolu
s opatřeními na TP, která směřují k inkluzivnějšímu pojetí zaměstnávání a podpoře
13
zaměstnavatelů při zaměstnávání OZP. Problém je nenárokovost podpor, což nepodporuje
systematické omezování rizika při zaměstnávání OZP (ibid).
2.5 Efekty současné právní úpravy
Současná právní úprava a zejména společenská praxe mají rozporuplný dopad na možnosti
uplatnění OZP na trhu práce, jistoty pracovního místa, jeho ochrany i čerpání dávek.
Problematika zaměstnávání OZP je řešena několika právními předpisy zejména v oblasti
pracovního, ale také finančního (daňová zvýhodnění) a správního práva. Jak uvádějí Bruthansová
a Jeřábková (2012), stávající právní úprava přináší určité synergické efekty, především
stanovením jednoho výplatního místa, tedy Úřadu práce, což by mělo ve svých důsledcích přinést
větší komfort pro klienty, ale negativní efekty jsou mnohem příznačnější.
Současná legislativa v rámci pojednávané problematiky operuje především s těmito
základními pojmy (ibid):
-
Invalidita jako jakékoliv omezení nebo neexistence schopností, vyplývající z postižení,
které jsou nutné k vykonávání činností či úkonů tím způsobem a v takovém rozsahu, jenž
se považuje za normální.
Invalidita úzce souvisí
s postižením, poruchou a
znevýhodněním.
-
Osoba se zdravotním postižením OZP, jimiž jsou fyzické osoby, které jsou orgánem
sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třech stupních invalidity. Skutečnost, že je
osobou se zdravotním postižením dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením
orgánu sociálního zabezpečení. Zatímco u prvních dvou stupňů postižení se předpokládá
částečné zachování pracovní schopnosti, u postižení ve třetím stupni se jedná o občana,
jenž byl uznán plně invalidním a který je schopen vykonávat soustavné zaměstnání jen za
zcela mimořádných podmínek.
-
Osoba se zdravotním znevýhodněním OZZ jako zbytková kategorie obtížně
uplatnitelných osob na trhu práce, kterým však byla odňata podpora. Od 1. 1. 2012 již
není Úřadu práce ČR umožněno vydávat rozhodnutí o uznání osobou zdravotně
znevýhodněnou. Dle přechodných ustanovení zákona o zaměstnanosti platí rozhodnutí o
uznání osobou zdravotně znevýhodněnou vydaná do 1. 1. 2012 po dobu, na kterou byla
vydána, nejdéle však do 1. 1. 2015.
14
Zaměstnávání OZP upravuje po formální stránce zákoník práce. Jeho současné znění (zák. č.
262/2006 Sb.) obsahuje právní ustanovení, která podstatně mění zvýšenou pracovněprávní
ochranu zaměstnanců se zdravotním postižením. Zákoník jen obecně stanoví povinnost
zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich
zaměstnání.
Konkrétně je v něm stanovena pouze povinnost zaměstnavatele oznámit ukončení pracovního
poměru s OZP příslušnému úřadu práce. Dále podle § 103 odst. 5 je zaměstnavatel povinen pro
zaměstnance, který je OZP, zajišťovat na svůj náklad technická a organizační opatření, a to
zejména pro potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných
pracovních míst a dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich
kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.
Řada problémů zaměstnávání OZP je spojena s invaliditou a invalidním důchodem (ID) jako
dávkou substituující příjmy z práce a pracovního poměru. Radikální změny v přiznávání ID
přináší novela zákona o důchodovém pojištění (zákon) č. 306/2008 Sb., podle níž s účinností od
1. 1. 2010 zaniklo členění invalidních důchodů na plné a částečné. Invalidita je od výše
uvedeného data stanovena ve třech stupních (Bruthansová, Jeřábková, 2012).
Pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se: (a)
invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky
nároku na starobní důchod, (b) invalidním následkem pracovního úrazu. Pokles pracovní
schopnosti pojištěnce musí být nejméně o 35 %. Míra pokles je dále stanovena na třístupňové
škále s kritickými hodnotami 35% (I. stupeň), 50% (II. stupeň) a 70% (III. stupeň).
Pracovní schopností se rozumí schopnost vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho
tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání,
zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Za zdravotní postižení se pro
účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s
ním souvisejí.
Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce
doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: (a) zda jde o zdravotní
postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, (b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
(c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, (d) schopnost rekvalifikace
15
pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, (e) ve II. stupni schopnost
využití zachované pracovní schopnosti, (f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70
% též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Je zřejmé, že tyto definice a interní směrnice MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR)
neodpovídají současným potřebám a to zejména proto, že: „…umožňují rozdílné až
subjektivizované výklady dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a podstatně omezené
možnosti pracovního uplatnění. Objektivní posuzování práceschopnosti i míry postižení totiž do
značné míry závisí na kvalifikovanosti, zkušenosti a přístupu lékaře příslušné posudkové
komise,“ (Novosád, 2009: 49).
2.6 Podpora z ESF
Opatření podporující zaměstnávání OZP ze strany státu se nejeví jako dostatečná. Nejenže jsou
poddimenzovaná svým rozsahem, ale nejsou schopna začlenit uchazeče na TP tak, aby byly
respektovány jeho možnosti a omezení. Jak ukazují Horáková, Hora a Vyhlídal (2010), APZ
významnost zdravotní bariéry pro účast na pracovním trhu nezohledňuje. Ve všech jejích
opatřeních vyjma chráněných zaměstnání převažují účastníci s dobrým zdravotním stavem.
Rovněž analýza struktury účastníků projektů financovaných z Evropských sociálních fondů
(ESF) potvrzuje, že tyto projekty jsou zaměřeny na jinak znevýhodněné uchazeče a cílenost na
OZP meziročně klesá (ibid.).
V celonárodním měřítku je patrná snaha zařazovat do programů ve většině případů
nezaměstnané bez jakýchkoliv zdravotních omezení či obtíží, což platí jak pro projekty národní,
tak také grantové a nadregionální. Význam zdravotního postižení je v programech zaměstnanosti
značně opomíjen. To platí především pro projekty národního charakteru, které svým zaměřením a
obsahem inklinují k běžným nástrojům státní aktivní politiky pracovního trhu. Národních
projektů se účastní v naprosté většině lidé zdraví, OZP tvoří necelých 5 % účastníků
V případě rekvalifikací je cílenost na osoby zdravotně znevýhodněné nebo v invalidním
důchodu v projektech stejně nízká, jako cílenost státních rekvalifikací na tuto skupinu
nezaměstnaných a OZP jsou opět poddimenzovány (lidé se zdravotními problémy tvoří cca 12 %
všech účastníků). Opět se tedy ukazuje, že rekvalifikace v rámci Operačního programu Lidské
zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), podporovaného z ESF, nejsou z hlediska zdravotního stavu
16
účastníků lépe cílené než rekvalifikace státní. Cílenost programů APZ přitom závisí jak na
možnostech samotných uchazečů, tak na očekávání a jednání pracovníků ÚP ČR.
Výrazněji k OZP směřují opatření v prioritě 2.1 OP LZZ, tj. programy, které důsledně sledují
rozvoj lidského kapitálu a celkové zvýšení šancí na trhu práce. Jsou cílené na nejvíce
znevýhodněné uchazeče o zaměstnání a předně na dlouhodobě nezaměstnané. I když tyto
programy OP LZZ nefungují ideálně, představují významnou příležitost pro pracovní a sociální
začlenění OZP (ibid), protože dlouhodobá nezaměstnanost je u osob s vážnějšími zdravotními
problémy průvodním znakem jejich obtížného postavení na pracovním trhu.
17
3 Analýza potřeb
Východiskem naší analýzy je, že podobně jako jiným znevýhodněným skupinám, ani OZP
nepostačují k nalezení pracovního místa stávající nástroje APZ, kterých mohou využívat
především úřady práce. OZP bez využití individuální intervence při ztrátě pracovního místa nové
nalézají velmi obtížně, často jen v pozici marginalizovaných pracovníků a nezřídka se do
evidence úřadů práce vracejí.
Při začleňování na trh práce mohou OZP využít vedle služeb úřadů práce také pomoci
nestátních neziskových organizací (NNO) působících v oblasti pracovního trhu. Jejich úkolem je
podpořit především klientovo sociální fungování, získávání informací, doplňování vzdělání a
kvalifikace, posilování pracovních kompetencí, dále navazování kontaktů a posilování
schopností, které směřují k zvládnutí požadavků prostředí nebo naopak umožňují okolní prostředí
ovlivňovat.
Je patrné, že zaměstnávání OZP je podmíněno vytvářením pracovních míst, která jsou pro
daný typ postižení adekvátní. Omezení pracovní schopnosti obvykle není všeobecné. Počet OZP,
které se zúčastňují hledačských aktivit na trhu práce v městě Brně, se sice v posledních dvou
letech pohybuje okolo 2000, ale přibližně dvě třetiny z nich mají postižení méně závažné. U
těchto osob je nutné spojit konkrétní podmínky na pracovním místě s charakterem jejich postižení
a eliminovat rizika zhoršení zdravotního stavu při zapojení do pracovního procesu. Příkladem
častých onemocnění, u kterých lze eliminovat problémy nalezením odpovídajícího zaměstnání
mohou být alergie (člověk nesmí pracovat v alergickém prostředí), nemoci páteře (práce bez
fyzické zátěže, ale ne ve strnulé poloze) nebo epilepsie (nemožnost práce ve výškách).
3.1 Modely zdravotního postižení a jejich praktické souvislosti
Zdravotním postižením se zabývá teorie sociální politiky a sociální práce z mnoha perspektiv.
Může se jednat o individuální, organizační nebo celospolečenskou perspektivu, stejně jako o
diferencované perspektivy medicinských, pedagogických a společenských věd. Nejnovější
zkoumání hovoří o novém paradigmatu disability (Krhutová, 2010). Jeho základem je představa,
že disabilita je produktem interakce mezi charakteristikami jedince a charakteristikami
přírodního, architektonického, sociálního a kulturního prostředí. Současné pojetí postižení se
orientuje na linii pojetí zdraví jako stavu tělesné, duševní a sociální pohody.
18
Od roku 2001 je v novém klasifikačním modelu ICF 2001 znevýhodnění popisováno
prostřednictvím tří dimenzí jako: (a) impairment, což znamená vlastní postižení orgánu nebo
tělesné funkce a je popisováno v medicínských kategoriích typu postižení, (2) aktivita, což
označuje snížení schopnosti provádět činnosti a vede ke snížení individuálního výkonu a limitů
možností jednotlivce a (3) participace, tedy sociální dimenze postižení (obr. 1).
Nezřídka se rovněž setkáváme s dvojí konstrukcí normality, odlišnou pro intaktní a rizikovou
populaci, která se stala součástí některých níže popsaných modelů postižení (ibid). V rámci jedné
jde o konstrukci vztahu k lidem bez postižení, tedy o to, co je nebo není normální při porovnání
s intaktní populací. V rámci druhé jde o normalitu projevů mezi populací lidí s disabilitou, kdy
jako abnormální jsou hodnoceny ty projevy, které nejsou konstruovány jako normální uvnitř
projevů a jednání v rámci skupin lidí s postižením.
Další významné modely, které se utvářely v průběhu času a z nichž některé jsou dnes
zastaralé, uvádí Krhutová (2010) takto:
-
Medicinský model. V tomto modelu je akcentována funkční nedostatečnost a závislost
OZP vyplývající z jeho vady, funkčního limitu nebo patologického průběhu onemocnění.
Předjímá závislost člověka s postižením na rozhodování jiných. Toto rozhodování se
odehrává z pozice paternalistické a protektivní moci. OZP je funkcionálně determinována
a umisťována do kategorie abnormality, i když v naprosté většině zdravotních a
osobnostních charakteristik může být zcela normální.
-
Model osobní tragédie. Základem je perspektiva vnímání OZP jako oběti životní tragédie
a doprovodné sociálně patologické situace. Charakteristický je opět paternalistický postoj
ze strany intaktní populace,1 někdy i sociálních pracovníků (Janská, 2010) s výrazným
emotivním akcentem. Lidé s postižením jsou vnímáni jako chudáci, mrzáci, trpící,
izolovaní a závislí, jimž je třeba soucitu a charitativní pomoci.
-
Model deviace. Tento model zdůrazňuje aspekt odlišnosti, odchylky od normy, která je
vyšší, než je společnost schopna tolerovat. Perspektiva disability jako deviace implikuje
procesy etiketizace a tomu odpovídající přístupy a jednání vůči OZP. Nálepka handicapu
tak brání participaci OZP nejen na trhu práce, ale i v dalších sférách sociálního života.
Doprovodná stigmatizace pak nezřídka vede k uzavírání postižených do izolace.
1
Srov. Novosád, 2009
19
Obr. 1 Interakce komponent funkční schopnosti a disability, ICF 2001
Zdroj: Krhutová (2010)
-
Model sociální a kulturní konstrukce disability. Odlišnost OZP může vést až k jejich
stigmatizaci. Některé typy postižení (např. psychické) bývají a priori konstruovány skrze
toto stigma jako lidé se sníženou inteligencí, jednou pro vždy neschopní, nezaměstnatelní
a nebezpeční (Horňáček, Janská, 2010). Je jim přiřčena svébytná identita cizí skupiny
s negativní konotací.
-
Sociální model disability. Jeho východiskem je, že problémy, s nimiž se OZP potýkají
v každodenním životě, jsou důsledkem organizace společnosti, která je organizována ve
prospěch intaktní populace. Lidé s postižením jsou tak systémově znevýhodněni existencí
bariér, a to jak individuálních, tak strukturálních, což je příčinou sociálního vyloučení.
-
Model Independent Living. Tento model je založen na tezi, že lidé s postižením jsou
příslušní a odpovědní činit rozhodnutí. Mají právo příležitostí, možností, volby a výběru
20
stejně, jako jiní lidé. Za svá rozhodnutí nesou odpovědnost. Sociální pracovníci a
odborníci z dalších oborů mohou nebo nemusí být OZP dotázáni nebo požádáni o expertní
poznatky nebo asistenci.
3.2 Příčinné souvislosti problému
V praxi podpory uplatnění OZP na trhu práce můžeme uspořádat interakce objektivních
schopností, sociálních konstrukcí a disability do následujícího schématu (viz. obr. 2). V tomto
schématu jsou integrovány zásadní modelové bariéry, které vedou k dysfunkčnímu výstupu
hledačských aktivit na pracovním trhu, v jejich individuálních i společenských projevech. Těmito
nežádoucími výstupy jsou invalidizace nebo izolace (vyloučení z TP) jako vědomě nebo
nevědomě přijatá a internalizovaná představa o tom, že jedinec na trh práce práce vlastně nepatří
a že se nemůže uplatnit (Horňáček, Janská, 2012).
Obr. 2 Souhrn modelových bariér a výstupů hledačských aktivit na TP
Zdroj: vlastní
21
Je nutné zdůraznit, že faktory prostředí, které vedou k marginalizaci, jsou společensky
podmíněné, nejedná se o individuální volní akt jednotlivce. Schéma rovněž naznačuje, že
trajektorie směřující k marginalizaci a izolaci může vést (a často vede) s tristními peripetiemi i
mimo oblast hledačských aktivit na pracovním trhu.
Odstranění uvedených bariér by naopak mohlo podpořit inkluzi OZP na pracovní trh.
Vzhledem k specifickému postavení OZP byl v modelu doplněn chráněný pracovní trh jako místo
přechodu a adaptace na podmínky volného pracovního trhu. V tomto smyslu budou následně
projektovány strategické cíle budoucích opatření komunitního plánování sociálních služeb.
3.3 Současné způsoby řešení
Postavení OZP na pracovním trhu, jeho inkluzivita vůči OZP a doprovodná incentivní opatření na
straně zaměstnavatelů a zaměstnanců jsou náplní činnosti Ministerstva práce a sociálních věcí
(MPSV). Aktivní politika zaměstnanosti v ČR je realizována prostřednictvím subsidiárních
organizací MPSV, z nichž nejvýznamnější je Úřad práce ČR (ÚP ČR). Zásadní nástroje APZ,
které upravuje zák. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti ve znění novely zák. 367/2011 Sb., jsou
následující (Bruthansová, Jeřábková, 2012; Analýza zaměstnanosti, 2012).
Zaměstnavatelé mohou získávat od místně příslušného ÚP příspěvky na zřízení společensky
účelného pracovního místa a na mzdu pracovníka se zdravotním postižením. Žádosti o podpory
se podávají zpravidla formou projektu, přičemž jsou upřednostňováni žadatelé, kteří zaměstnají
OZP, jenž je evidován na ÚP jako nezaměstnaný. Společným problémem příspěvků, jež jsou
podrobněji rozpracovány níže, je jejich nenárokovost a zákonem je stanovena jen horní hranice
jejich výše. To znamená, že rozhodnutí o přiznání příspěvku a jeho výši je závislé na rozhodnutí
ÚP.
Byly zaznamenány případy, kdy se využití ekonomických stimulů k zaměstnávání OZP
odehrálo v rozporu se zákonem, např. pouze formálním zaměstnáním OZP nebo zneužitím
různých forem náhradního plnění. V praxi však kontrola a monitorování takovýchto případů
znamená vznik dalších formálně-byrokratických bariér při vytváření a obsazování pracovních
míst vhodných pro OZP.
Příspěvky
zaměstnavatelům.
Zákon
upravuje
příspěvky
a
dotace
poskytované
zaměstnavatelům jako incentivy zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
22
-
Příspěvek zaměstnavatelům s více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením na
chráněném pracovním místě (§ 78 zák.).
Je poskytován ve výši skutečně vynaložených mzdových nákladů na zdravotně
postiženého zaměstnance (včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za
sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance). Jeho maximální výše je 8 000
Kč a je jednotná pro osoby s invalidním důchodem či osoby zdravotně znevýhodněné.
Příspěvek není poskytován na zaměstnance, který pobírá starobní důchod. Příspěvek se
poskytuje čtvrtletně zpětně na základě žádosti zaměstnavatele.
-
Chráněné pracovní místo a příspěvek na jeho zřízení (§ 75 zák.).
Chráněné pracovní místo (CHPM) je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro OZP
na základě písemné dohody s úřadem práce. CHPM musí být obsazeno po dobu 3 let.
Úřad práce může zaměstnavateli poskytnout příspěvky na zřízení chráněného pracovního
místa pro OZP a na částečnou úhradu provozních nákladů na chráněné pracovní místo.
Příspěvek na zřízení CHPM může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším
zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním
hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Vytváří-li
zaměstnavatel na základě jedné dohody s Úřadem práce deset a více chráněných
pracovních míst, může příspěvek na vytvoření jednoho chráněného pracovního místa pro
OZP činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením
maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy.
-
Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů na chráněné pracovní místo (§ 76
zák.).
Úřad práce rovněž může na zřízené nebo vymezené chráněné pracovní místo poskytnout
na základě dohody se zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou, která
je OZP, i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního
místa. Tento příspěvek je nenárokový, přičemž jeho výše vychází z ekonomické situace
subjektu a z jeho reálných provozních nákladů. Poskytování příspěvku na provoz CHPM
je možné pouze na základě dohody o vytvoření nebo vymezení CHPM.
-
Společensky účelné pracovní místo a dotace na jeho zřízení (§113 zák.)
23
Společensky účelnými pracovními místy se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel
zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o
zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem, tj. zejména
uchazeči o zaměstnání, kterým úřad práce věnuje zvýšenou péči při zprostředkování
zaměstnání (dle § 33 zákona o zaměstnanosti). Společensky účelným pracovním místem
je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za
účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa
může úřad práce poskytnout příspěvek. Má-li být zřízeno více než 5 pracovních míst, je
úřad práce povinen vyžádat si vypracování odborného posudku.
Na zřízení jednoho společensky účelného pracovního místa je možné poskytnout pouze
jeden druh příspěvku. Tyto příspěvky jsou poskytovány v rámci následujících opatření:
(a) Příspěvek na zřízení pracovního místa; (b) Příspěvek na mzdu; (c) Jednorázový
příspěvek na zřízení nového pracovního místa u zaměstnavatele. Příspěvky jsou
podmíněny složitými administrativně – technickými opatřeními a jsou nenárokové, což v
praxi vytváří bariéru jejich čerpání.
Chráněné pracovní dílny a sociální firmy. Novelou 367/2011 Sb. byly zrušeny příspěvky na
chráněné pracovní dílny. S nabytím účinnosti této novely se chráněné pracovní dílny změnily na
chráněná pracovní místa. Funkci chráněných pracovních dílen by perspektivně mohly převzít
sociální firmy. Jejich vznik souvisí s rozvojem sociální ekonomiky, ve které se nepředpokládá
dosahování zisku a za úspěch se považuje návratnost režijních nákladů. Sociální firmy jsou tak
závislé na opatřeních a nástrojích veřejné politiky a podpoře z veřejných i soukromých zdrojů.
Práce v sociálních firmách probíhá většinou v menších kolektivech, případně i na zkrácený
pracovní úvazek a zohledňuje zdravotní omezení zaměstnanců. Zaměstnaným pracovníkům
náleží mzda a vztahují se na ně práva i povinnosti zakotvené v pracovní legislativě.
V mezinárodním kontextu mají sociální firmy mají blízko k družstevnímu podnikání, ale na
rozdíl od družstev nerozdělují případný zisk mezi členy, ale investují jej do pracovních podmínek
a osobního i profesního rozvoje zaměstnanců s postižením. Realizuje se v nich jak pracovní
zácvik či zaškolení, tak následné pracovní uplatnění, přičemž základním východiskem je
předpoklad, že flexibilita pracovního úvazku i výkonu a existence podpůrných podmínek může
pomoci překonat handicap na volném trhu práce (Novosád, 2009).
24
Sociální firmy pomáhají překonávat společensky konstruované riziko, které je zásadním
omezením při začleňování na pracovní trh u některých typů diagnóz (Horňáček, Janská, 2012).
V českých podmínkách sociální firmy samy sebe identifikují jako organizace (Novosád, 2009):
-
Které vytváří práci pro osoby se zdravotním postižením nebo jinou diskriminací na
pracovním trhu.
-
Které pomocí tržně orientovaných produktů a služeb dosahují sociálních cílů.
-
Jejichž větší část zaměstnanců jsou osoby se zdravotním postižením nebo jiným
handicapem.
-
Kde každý zaměstnanec obdrží spravedlivou tržní mzdu, která odpovídá jeho pracovnímu
nasazení a jeho produktivitě.
-
Ve které má být práce vykonávána stejným způsobem od pracovníků s postižením jako od
pracovníků bez handicapu. Všichni mají mít stejná práva a povinnosti.
Pracující v sociálních firmách nebo dříve v chráněných pracovních dílnách lze rámcově
rozdělit do tří skupin, které se mohou vzájemně překrývat. První skupinou jsou lidé s omezenými
pohybovými schopnostmi, kteří si osvojí přiměřené dovednosti a akceptují reálnou škálu
osobních aspirací a vzorců chování. Druhou skupinou jsou lidé s mentálním postižením s lehkou
až střední retardací, kteří po zácviku zvládnou jednodušší prací pod nedirektivním vedením, třetí
pak lidé s psychiatrickými diagnózami, kteří nemohou nést psychické nároky běžného
pracovního zařazení (Novosád, ibid).
Povinný podíl osob se zdravotním postižením. Zaměstnavateli, který zaměstnává více než 25
zaměstnanců, ukládá toto právní ustanovení povinnost zaměstnat nejméně 4 % osob se
zdravotním postižením. (tzv. povinný podíl podle § 81 zák.). Tuto povinnost zaměstnavatelé plní
čtyřmi možnými způsoby: (a) Zaměstnáváním v pracovním poměru; (b) Odebíráním výrobků
nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami
se zdravotním postižením; (c) Zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním
výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně
výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto
osobám; (d) odvodem 2,5násobku průměrné měsíční mzdy do státního rozpočtu nebo vzájemnou
kombinací způsobů uvedených v písmenech (a) až (d).
25
Pracovní rehabilitace a rekvalifikace. V rámci pracovní rehabilitace hovoříme o aktivitách
spojených s využíváním a rozvíjením pracovních schopností OZP i s pozitivním psychosociálním
působením práce na osobnost těchto osob. Pracovní rehabilitace navazuje na výsledky
rehabilitace léčebné i pedagogické. Jedná se o souvislou podporu osob v produktivním věku,
které mají svému zdravotnímu stavu a změněné pracovní schopnosti značně omezený výběr
zaměstnání (Novosád, 2009).
Problematika koordinované rehabilitace osob se zdravotním postižením patří již více než 10
let v České republice ke stále se opakujícím tématům, jelikož nejsou stanoveny její standardy
(Bruthansová, Jeřábková, 2012). Vlastní rehabilitace se skládá léčebné, pracovní, sociální
rehabilitace a pedagogické složky2. Obsahem léčebné rehabilitace je soubor včasných
diagnostických a terapeutických opatření za účelem zlepšení či stabilizace zdravotního stavu.
Cílem pracovní rehabilitace je obnovit dosavadní pracovní uplatnění jedince nebo získat jiné
vhodné pracovní uplatnění, aby takováto osoba byla schopna získat pracovní uplatnění na trhu
práce a udržet si pracovní místo. Sociální rehabilitace znamená dosažení maximální možné
soběstačnosti za účelem nejvyššího možného stupně sociální integrace. Pedagogická rehabilitace
je souhrnem specifických pedagogických činností zaměřených na obnovu vzdělanostních
dovedností OZP za účelem vhodné integrace do společnosti. Tyto složky se spolu navzájem
prolínají a jejich cílem, vedle pokud možno co nejširšího začlenění osob se zdravotním
postižením do společnosti, je i zamezení sociální exkluze.
Právní úprava pracovní rehabilitace je převážně obsažena v § 69-74 zákona 435/2004 Sb.
Evidenci OZP vede Krajská pobočka ÚP ČR. Evidence obsahuje identifikační údaje o osobě se
ZP, údaje o omezeních v možnostech jejího pracovního uplatnění ze zdravotních důvodů, údaje o
právním důvodu, na základě kterého byla uznána OZP a údaje o poskytování pracovní
rehabilitace. Pracovní rehabilitaci zabezpečuje krajská pobočka úřadu práce místně příslušná
podle bydliště osoby se zdravotním postižením ve spolupráci s pracovně-rehabilitačními
středisky nebo může na základě písemné dohody pověřit zabezpečením pracovní rehabilitace
jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na
získání a udržení vhodného zaměstnání konkrétní osoby se zdravotním postižením, kterou na
2
Dopady a funkce pracovní rehabilitace do životní situace jednotlivce je pak možno rozdělit na následující složky:
psychologické působení, fyzioterapeutické a ergoterapeutické účinky, stabilizace a soběstačnost jedince, snížení
závislosti jedince na systému sociálních dávek (Novosád, 2009).
26
základě její žádosti zabezpečují krajské pobočky úřadu práce a hradí náklady s ní spojené.
Zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo
jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou
činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných
podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Krajská pobočka ÚP ČR v
součinnosti s osobou se zdravotním postižením a s ohledem na situaci na trhu práce sestavuje
individuální plán pracovní rehabilitace při zvážení její zdravotní způsobilosti, schopnosti
vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a dosaženou kvalifikaci.
Pro OZP mohou být organizovány specializované rekvalifikační kurzy. Tyto kurzy jsou
uskutečňovány za stejných podmínek jako rekvalifikace intaktních osob. Zaměstnavateli, který
provádí na svém pracovišti přípravu k práci OZP, může úřad práce uhradit náklady na přípravu k
práci těchto osob. O přípravě k práci prováděné na pracovišti zaměstnavatele uzavírá úřad práce
se zaměstnavatelem písemnou dohodu.
Na celostátní úrovni je zaměstnávání OZP řešeno především opatřeními APZ prostřednictvím
ÚP. Vedle přímých opatření, která již byla výše zmíněna, jsou opatření realizována rovněž za
pomoci projektů Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), financovaných
z Evropských sociálních fondů (ESF). V ČR se programy financované z evropských prostředků
realizují od roku 2004. V oblasti pracovního trhu a politiky zaměstnanosti jde přitom o rozsahem
velmi významné aktivity, které by měly přispívat k posilování role a účinků aktivních opatření,
zdůrazněním principů partnerství a inovací pak také k možnosti začlenění znevýhodněných
skupin na pracovní trh.
Tyto projekty poskytují doplňkový zdroj příležitostí pro participaci různých cílových skupin
na trh práce. Efekty těchto programů (viz výše) na pozici OZP na trhu práce se již dříve zabývali
autoři Horáková, Hora, Vyhlídal (2010).
3.4 Metodologie šetření
Ptáme se, co je nutné udělat v městě Brně ve spolupráci aktérů trhu práce pro to, aby se postavení
OPZ při získávání zaměstnání zlepšilo. Doposud jsme se zabývali obecnými podmínkami
zaměstnávání OZP, bariérami, které v zaměstnávání brání a možnostmi aktivní politiky
zaměstnanosti.
27
Naše další analýza se bude opírat o již provedené průzkumy na území města Brna, sekundární
analýzu statistických dat MPSV a ČSÚ (Český statistický úřad), diskuse expertů v rámci
komunitního plánování a anketu mezi poskytovateli sociálních služeb v oblasti podpory
zaměstnávání OZP. V rámci této ankety jsme rozeslali stručné dotazníky neziskovým
organizacím pomáhajícím při integraci OZP na trh práce v městě Brně, návratnost byla 50%.
Volíme tedy kombinovanou, kvantitativní i kvalitativní výzkumnou strategii. V analýze jsme se
setkali s problémem skrytých a zkreslených dat (Marx, 1987). Proto jsme nerealizovali složitější
analytické postupy a soustředili jsme se na interpretaci základních dostupných údajů.
Analýza potřeb a stanovaní cílů budoucích intervencí spočívá v posouzení dosavadních
programů, stanovení rozsahu rizikové a cílové populace, v posouzení poskytování služeb cílové
populaci a v neposlední řadě v posouzení možností samotných implementátorů nových programů
a opatření. Z tohoto důvodu se budeme dále zabývat tím, jak odpovídají dosavadní opatření
aktuálním potřebám a kde bude potřeba současná opatření doplnit a kapacitně posílit.
3.5 Praktické problémy zaměstnanosti OZP v Brně městě
V městě Brně se projevují v zaměstnávání OZP stejné trendy, jako v celé ČR. Již na přelomu let
1996 a 1997 tvořily osoby s postižením (v té době včetně osob se změněnou pracovní schopností)
mezi uchazeči o zaměstnání početně relativně velkou skupinu 814 osob z 3,9 tis. uchazečů
(Ekonomická motivace, 1997). Tehdy, stejně jako nyní, byly problémy uplatnění OPZ na trhu
práce násobeny jejich vyšším věkem a nižším vzděláním oproti struktuře uchazečů o práci z řad
intaktní populace.
Pro tyto osoby existovalo rovněž velmi málo vhodných pracovních příležitostí, kdy na jedno
volné pracovní místo připadalo zhruba 10 uchazečů. V průběhu času se tyto problémy nadále
prohlubovaly, byť podíl OZP na počtu nezaměstnaných poklesl z 20% zhruba na 12% a
v poslední době okolo této úrovně kolísá. To bylo ovšem způsobeno především celkovým
nárůstem počtu lidí bez práce. Svůj podíl na poklesu má i administrativní zrušení kategorie OZZ
(osoby zdravotně znevýhodněné) a jejich opětovné, ale dočasné, přičlenění ke kategorii OZP.
K 31.10.2012 bylo v Brně podle údajů MPSV 19497 nezaměstnaných, z toho bylo 1967 OZP.
Vývoj nezaměstnanosti OZP a opatření APZ v Brně uvádějí tab. 1a, b.
Z tabulek je patrné, jak malá pozornost je věnována problému nezaměstnanosti u OZP
prostřednictvím APZ. Tato pozornost se nadále snižuje a zájem o podporu zaměstnávání OPZ
28
v současné době zcela upadá a mizí. Úřad práce se soustředí na administrativní činnosti, kromě
jiného na evidenci vyhrazených pracovních míst pro OZP po zrušení chráněných dílen, ale
faktická podpora nových pracovních možností je mizivá, prakticky nulová.
Tab. 1a Počet uchazečů z řad OZP v okrese Brno – město a APZ 10/2010 – 10/20123
SÚPM - vyhrazená místa
vytvořená místa
měsíc.rok
Chráněné prac. dílny – vytvoření
umístění uchazeči
vytvořená místa
umístění uchazeči
stav na
celkem od
stav na
celkem od
stav na
celkem od
stav na
celkem od
OZP
Konci
Počátku
Konci
počátku
Konci
Počátku
konci
Počátku
celkem
sled. měs.
Roku
sled. měs.
roku
sled. měs.
Roku
sled. měs.
Roku
10.10
2179
94
137
93
141
58
14
57
32
11.10
12.10
2202
2270
111
110
157
179
111
109
162
183
58
64
14
22
57
55
32
32
1.11
2247
87
0
87
1
60
0
59
8
2.11
3.11
4.11
5.11
6.11
7.11
8.11
9.11
10.11
11.11
12.11
1.12
2.12
3.12
4.12
5.12
6.12
7.12
8.12
9.12
10.12
2229
2218
2226
2193
2203
2199
2147
2069
2006
2005
2000
1962
2036
1980
1953
1936
1936
2010
1980
1993
1967
95
83
75
93
89
91
99
98
85
8
2
13
15
30
57
73
90
106
115
124
125
126
93
82
71
89
86
88
95
95
85
8
2
13
15
27
55
71
88
103
113
122
123
124
60
59
56
43
43
43
46
46
46
38
35
0
0
0
0
2
2
5
7
7
7
8
58
58
55
42
40
39
40
43
46
38
35
9
9
10
11
11
11
17
23
27
28
29
1
65
98
119
240
121
108
111
44
0
65
98
120
243
244
250
257
289
1
65
98
119
240
121
108
111
44
0
65
98
120
243
244
250
257
289
30
30
30
26
21
16
27
27
27
0
0
0
0
0
0
11
11
11
30
30
30
25
20
16
21
27
27
1
1
1
1
1
1
6
12
12
Zdroj: MPSV
3
Údaje o APZ za leden 2012 nejsou k dispozici (pozn. aut.).
29
V tab. 1a jsou uvedeny pro srovnání počty vyhrazených pracovních míst pro jiné rizikové
skupiny na TP, než jsou OZP.
Tab. 1b Počet uchazečů z řad OZP v okrese Brno-město a APZ 10/2010 – 10/2012
CHPM - SVČ OZP
Příspěvek na provoz
CHPD, CHPM
a CHPM - SVČ OZP
umístění uchazeči
umístění uchazeči
umístění uchazeči
Chráněná prac. místa - vytvoření
vytvořená místa
měsíc.rok
stav na
celkem od
stav na
celkem od
stav na
celkem od
stav na
celkem od
OZP
Konci
Počátku
Konci
počátku
Konci
Počátku
konci
Počátku
celkem
sled. měs.
sled. měs.
Roku
Roku
sled. měs.
roku
sled. měs.
Roku
10.10
2179
1
0
1
0
0
0
459
965
11.10
12.10
2202
2270
1
1
0
0
1
1
0
0
0
0
0
0
396
396
965
965
1.11
2247
1
0
1
0
0
0
0
0
2.11
3.11
4.11
5.11
6.11
7.11
8.11
9.11
10.11
11.11
12.11
1.12
2.12
3.12
4.12
5.12
6.12
7.12
8.12
9.12
10.12
2229
2218
2226
2193
2203
2199
2147
2069
2006
2005
2000
1962
2036
1980
1953
1936
1936
2010
1980
1993
1967
1
1
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
1
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
511
511
511
511
511
511
0
118
378
388
393
511
511
511
511
511
511
511
629
889
899
1139
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
240
240
240
240
240
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Zdroj: MPSV
30
Počet uchazečů z řad OZP v posledním období z hlediska uplatňování praktických politik
mírně kolísá, avšak na poměrně vysoké úrovni. Je evidentní, že příslušné politiky nepřinášejí
odpovídající efekt. To je determinováno jejich nahodilostí a nepravidelným financováním.
Některé z nich, např. vytváření chráněných pracovních míst nebo podpora samostatné výdělečné
činnosti OZP nejsou na území města Brna uplatňovány vůbec (viz. tab. 1b).
Situací OZP a rolí sociálních pracovníků při podpoře jejich zaměstnávání se zabývala
Burianová (2010). Jednalo se o kvalitativní šetření úlohy NNO působících na území města Brna
v oblasti zaměstnávání OZP. Autorka dospěla k závěru, že úloha sociálních pracovníků
v kontextu sociálních služeb při zaměstnávání OZP je v zásadě trojí: (1) přímá a nepřímá práce
s uživatelem služby, (2) samotné zajištění služby v rámci koordinace a financování, (3)
spolupráce se zaměstnavateli a dalšími institucemi pracovního trhu.
Na prvním místě v poskytování sociálních služeb v činnosti NNO stojí práce s uživateli
služby, která se dá rozdělit na přímou a nepřímou (ibid). V přímé práci s uživateli služby
identifikuje autorka jako důležité dvě fáze: prvotní kontakt s klientem a individuální práci
s klientem směřující k naplnění osobních cílů. Při prvotním kontaktu je důležité zjištění, zda
zájemce o službu patří do cílové skupiny programu. Pokud patří do cílové skupiny, je informován
o službě a jejích podmínkách a je definována struktura jeho potřeb. Po vyjasnění podmínek
spolupráce, zmapování potřeb a někdy i úvodního plánování nastává individuální práce
s klientem, jejímž cílem je pomoci uživateli najít práci nebo zvýšit jeho dovednosti potřebné pro
uplatnění se na otevřeném trhu práce. Zároveň se uzavírá smlouva o poskytování sociální služby.
Mezi aktivitami, které jsou uživatelům nabízeny, jsou zejména aktivity zvyšující jejich
počítačovou gramotnost, komunikační dovednosti jako je nácvik rozhovoru nebo modelová
výběrová řízení, psaní životopisů, motivačních dopisů a obdobných písemností. Běžným
problémem v této fázi je, že lidé nejsou schopni reagovat na nově utvořené vzorce, zvyklosti a
praktiky fungování trhu práce a hledání zaměstnání. Proto bývá sociálními pracovníky nabízena
OZP podpora prostřednictvím doprovodu na výběrová řízení či na pracoviště, při zaškolení nebo i
pracovní asistence na pracovišti. Z tohoto důvodu umístěním na pracovním trhu práce
s uživatelem zcela nekončí a je vhodné průběžně usilovat o zpětnou vazbu z místa pracoviště.
Sociální pracovníci jsou pro uživatele klíčovými osobami, kteří je provází v celém procesu
poskytování služby. Významnou roli v tomto procesu hrají vedle nich rovněž psychologové,
31
lektoři, někdy i psychoterapeuti (ibid). V závěrečné fázi je důležité hodnocení služby a přenos
informací dalším pracovníkům týmu.
K nepřímé práci s klientem patří administrativní podpora a dokumentace, dodržování vnitřních
standardů, formulace a případná reformulace pravidel poskytování služby. Patří sem rovněž
supervize, která umožňuje hovořit o případně vzniklých obtížích a problémech.
Při hledání vhodného pracovního uplatnění OZP hraje nezastupitelnou úlohu spolupráce
s budoucími zaměstnavateli. Sociální pracovníci se aktivně snaží oslovovat zaměstnavatele,
informovat je o možnostech osob, se kterými pracují a motivovat je k zaměstnávání OZP. Jedná
se o seznámení se specifikami jednotlivých cílových skupin, potřebě nastavení vhodných pravidel
nebo úpravy pracovního prostředí i o vysvětlení agendy související se zaměstnáváním OZP.
NNO a sociální pracovníci spolupracují s dalšími institucemi trhu práce, především s úřadem
práce a rovněž dalšími organizacemi státní správy a samosprávy nebo zdravotnickými a
pobytovými zařízeními. Důležitá je také jejich práce směrem k veřejnosti a informování
prostřednictvím různých PR aktivit (ibid).
3.6 Riziková populace a cílová skupina opatření
Začlenění na trh práce a ekonomická aktivita OZP jsou ve struktuře populace ČR nerovnoměrně
distribuovány. Ojedinělé výběrové šetření, které bylo realizováno v roce 2007 (ČSÚ, 2007),
udává, že ekonomicky nejaktivnější skupinou osob se zdravotním postižením jsou lidé v rozmezí
45 – 59 let.4 Rostoucí věk se odráží v poklesu ekonomické aktivity u osob se zdravotním
postižením a v nárůstu skupiny nepracujících (invalidních) důchodců. Ve skupině ekonomicky
aktivních zdravotně postižených osob jsou čtyři pětiny v zaměstnaneckém poměru a jedna pětina
patří k osobám samostatně výdělečně činným. Na základě údajů z tohoto šetření se pokusíme
kvantifikovat rozsah rizikové populace v městě Brně.
Pokud vyjdeme z výsledků 2007 a extrapolujeme trendy v zaměstnanosti do současné doby,
můžeme odhadnout, že v současné době je v brněnské populaci přibližně 12000 poživatelů
invalidních důchodů ve všech stupních, z nichž jen menší část usiluje o opětovné začlenění na trh
práce. Jistá část ovšem zaměstnána je, ale dostupná data neumožňují kvantifikovat jejich počet.
V každém případě můžeme poživatele ID vymezit jako rizikovou populaci, protože (a) při
4
Tabulky (zde zapracované do tab. 3) z tohoto šetření uvádějí jiné věkové kategorie, (pozn. aut.).
32
ukončení pracovního poměru poživatel ID bude převážná většina z nich evidována na úřadu
práce a (b) v případě odebrání ID bude převážná většina z nich usilovat o získání nebo udržení
zaměstnání.
Tab. 2 Ekonomická aktivita OZP v ČR
Příprava ZaměstNepracuVěková na
naný,
Nezající
Pracující V domácNeuveskupina povolání OSVČ
městnaný důchodce důchodce nosti
Ostatní deno
CELKEM
15-29
21 582
9 863
5 574
16 170
1 133
1 095
4 512
692
60 621
30-44
159
35 767
11 013
37 025
6 174
2 924
4 840
3 429 101 331
45-59
66 966
22 050 121 837
13 704
2 438
11 441
7 307 245 743
60-74
11 325
3 987 247 545
11 275
688
3 210
5 244 283 274
75+
618
131 266 454
2 234
1 270
538
5 499 276 744
Celkem
21 741
124 539
42 755 689 031
34 520
8 415
24 541
22 171 967 713
Zdroj: ČSÚ (2007)
Na základě diskuse ve skupinách komunitního plánování definujeme cílovou skupinu opatření
jako nezaměstnané vedené v evidenci úřadu práce Brno město v kategorii OZP. K 31.10.2012 se
jednalo o 1967 osob. Velikost cílové skupiny se bude měnit v souvislosti s uplatněním OZP na
trhu práce podmíněném zejména vývojem ekonomiky a úspěšností programových opatření.
Pro srovnání: na konci II. čtvrtletí 2011 bylo na území okresu Brno město v celkových
počtech z 18519 uchazečů o práci 38,3% v evidenci do 6 měsíců, 21,6% bylo v evidenci 6 – 12
měsíců a 40,1 % uchazečů bylo v evidenci rok a více. Ukazuje se, že dlouhodobá nezaměstnanost
ohrožuje skupinu OZP i v Brně více, než celkovou populaci, jelikož podíl nezaměstnanosti vyšší
než rok je 61,2%. Otázka je, zda výstup z nezaměstnanosti je směřován zpět do zaměstnanosti,
nebo zda je orientován spíše na odchod z trhu práce. Ačkoliv statistická data pro Brno – město
nejsou k dispozici, zkušenosti napovídají, že se častěji než u intaktní populace jedná o odchod z
pracovního trhu. Vzhledem k věkové struktuře (viz níže) by připadal v úvahu starobní nebo
předčasný důchod; rovněž úmrtí OZP může být příčinou vyřazení z evidence.
Cílová skupina je tedy na trhu práce ohrožena více navzájem se kombinujícími negativními
faktory (tab. 3, 4, 5).
33
Tab. 3 Délka nezaměstnanosti a stupeň postižení OZP v okrese Brno město k 12.7.2011
délka evidence
Zdravotní Stav
0-6 měs.
6-12 měs. 12-24 měs. nad 24 měs. Celkem
Osoba invalidní – I. stupeň invalidity (§ 39/2a)
238
219
233
414
1104
Osoba invalidní – II. stupeň invalidity (§ 39/2b)
156
134
119
177
586
Osoba invalidní – III. stupeň invalidity (§ 39/2c)
5
2
4
4
15
OZP - částečně invalidní
15
6
23
110
154
OZP - plně invalidní (§ 39/1b)
1
0
1
0
2
OZP - zdrav. znevýhodněná
42
43
49
224
358
Celkový součet
457
404
429
929
2219
Zdroj: MPSV
Tab. 4 Věková skupina a stupeň postižení OZP v okrese Brno město k 12.7.2011
Zdravotní Stav
do 19
Osoba invalidní – I. stupeň invalidity (§ 39/2a)
Osoba invalidní – II. stupeň invalidity (§ 39/2b)
Osoba invalidní – III. stupeň invalidity (§ 39/2c)
Osoba invalidní – III. stupeň invalidity (§ 39/2c,
OZP - částečně invalidní
OZP - plně invalidní (§ 39/1b)
OZP - zdrav. znevýhodněná
Celkový součet
Věková skupina
20-29
30-39
40-49
50 a více Celkem
1
56
110
246
691
1104
0
21
52
117
396
586
0
2
1
2
3
8
0
0
2
3
2
7
1
3
11
29
110
154
0
0
0
2
0
2
0
14
73
117
154
358
2
96
249
516
1356
2219
Zdroj: MPSV
Znevýhodnění vyplývající z disability je dále komplikováno věkem OZP. Se stoupajícím
věkem počet OZP stoupá a kulminuje po dosažení 50 let. Uplatnění na trhu práce pak
potencionální zaměstnavatelé mají tendenci posuzovat v procesu výběru nových zaměstnanců
jako kombinaci rizikových faktorů. V situaci OZP starších 50 let, ale možná už 40 let se zdá
přijetí strategie odchodu z trhu práce racionální, i když to nevylučuje dočasná zaměstnání na
sekundárním trhu práce.
Další komplikací situace OZP jako rizikové skupiny je nízký stupeň formálně dosaženého
vzdělání. Větší podíl mezi nimi tvoří lidé s nejvyšším dosaženým stupněm středního vzdělání bez
34
maturity, příp. jen se základním vzděláním, což jim znemožňuje potřebnou flexibilitu na trhu
práce.
Tab. 5 Dosažené vzdělání a stupeň postižení OZP v okrese Brno město k 12.7.2011
Vzdělání
Zdravotní stav
Osoba invalidní – I. stupeň invalidity (§ 39/2a)
Osoba invalidní – II. stupeň invalidity (§ 39/2b)
Osoba invalidní – III. stupeň invalidity (§ 39/2c)
OZP - částečně invalidní
OZP - plně invalidní (§ 39/1b)
OZP - zdrav. Znevýhodněná
Celkem
Střední
Střední s VysokoZákladní bez mat. mat.
školské
Celkem
272
547
222
63
1104
110
287
144
45
586
2
7
4
2
15
64
56
23
11
154
0
0
1
1
2
109
168
63
18
358
557
1065
457
140
2219
Zdroj: MPSV
Za sekundární cílovou skupinu opatření programů podporujících zaměstnanost pokládáme na
základě diskuse v pracovní skupině komunitního plánování osoby pečující o osoby zdravotně
znevýhodněné. Zejména se jedná o rodiče dětí s disabilitami, kteří se věnují péči v průběhu
mnoha let, během nichž velmi často ztrácejí vedle zaměstnání i kvalifikaci.
3.7 Rizika zaměstnávání OZP ze strany zaměstnavatelů
Zaměstnavatelé jsou při náboru a výběru nových zaměstnanců velmi selektivní a snaží se
eliminovat možná rizika. K pocitu ohrožení u nich přispívá i současný pokles ekonomiky a
možnost návratu ekonomické krize z let 2008 – 2009. Požadují adaptabilní, flexibilní, vysoce
kvalifikovanou a často specializovanou pracovní sílu, která bude ovšem schopna plnit širokou
škálu pracovních činností.
V etapě náboru volí stále častěji cestu doporučení od osob nebo subjektů, kterým důvěřují, a
to z řad známých, spolupracovníků, podřízených nebo od personálních agentur, jejichž role při
selekci nových zaměstnanců v poslední době opět roste.
Při průzkumu mezi zaměstnavateli (Ekonomická motivace, 1997) byla identifikována rizika ze
strany zaměstnavatelů, která výrazně přispívala k rostoucímu ohrožení OZP na trhu práce.
35
Obdobně o nich hovoří i nejnovější šetření, viz.: (Analýza zaměstnanosti, 2012). Obě šetření byla
realizována prostřednictvím rozhovorů s manažery firem, jedno na území města Brna, druhé
v celé ČR.
Jako největší riziko mezi zaměstnavateli v Brně je primárně vnímána vyšší nemocnost a
sekundárně důsledky jejich zdravotního stavu pro výkon práce jako jsou nižší pracovní
výkonnost, požadavky na nesměnnou pracovní dobu, požadavek na nižší pracovní úvazek nebo
doprava na pracoviště. Existují však velké rozdíly mezi přístupem zaměstnavatelů, kteří
zaměstnávají OZP dlouhodobě a mezi těmi, kteří se jen snaží naplnit povinné kvóty. U
dlouholetých pracovníků zaměstnavatelé negativně pociťují pouze vyšší nemocnost, i tu však byli
schopni tolerovat, pokud se jednalo o kvalitního pracovníka. Poslední opatření v systému
nemocenského pojištění však situaci OZP nadále komplikují. Dávky nemocenského pojištění jsou
poskytovány až od 22. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti. Prodlužuje se období,
po které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy podle zákoníku práce ze 14 na 21
kalendářních dnů. Toto opatření má platit na dobu do 31. 12. 2013. Zde bude nutné uvažovat o
systémové změně tak, aby v co nejkratší době, např. k uvedenému datu převzala výplatu dávek
v prvních týdnech nemoci u OZP opět Správa sociálního zabezpečení. Bez tohoto opatření
nebude odstraněna, jak vyplývá nejen z uvedených šetření, ale i z rozhovorů s personalisty mimo
rámec tohoto výzkumu, nejzávažnější faktická bariéra zaměstnávání OZP.
Dalším problémem, který personalisté a manažeři identifikují, je nedostatečná kvalifikace.
Velkým problémem se tedy stává nedostatek vhodných pracovních míst, který je dán kvalifikační
strukturou cílové populace, (Ekonomická motivace, 1997).
Obdobně Analýza zaměstnanosti OZP a využívání nástrojů a opatření politiky zaměstnanosti z
pohledu zaměstnavatele (2012) uvádí:
-
Zaměstnavatelé vnímají OZP jako osoby, s nimiž je spojen někdy nižší výkon, vyšší
nemocnost a obtížná možnost rozvázání pracovního poměru (sociální rozměr). Zejména
malé firmy (do 50 zaměstnanců) poukazují na problém vyšší nemocnosti u OZP na
dělnických pozicích, která pro ně většinou znamená hledání náhrady za cenu snížené
kvality – tj. hrozba ztráty jdoucí do tisíců korun.
-
Fyzické postižení se promítá do psychiky převážné části OZP, což se v různé míře
projevuje v komunikaci se spolupracovníky, při začleňování do kolektivu. Pokud s nimi
36
prostředí neumí zacházet, narušují týmové prostředí – tím i výkon. Tato skutečnost pak
zatěžuje personalisty, vedoucí pracovníky a spolupracovníky, čímž je ohroženo splnění
žádaného podnikatelského cíle.5
-
Souběh invalidního důchodu a mzdy vyvolává mezi zaměstnanci nevraživost, což
narušuje vztahy v pracovním kolektivu. Problém je identifikován zejména u dělnických
pracovišť malých a středních podniků a kulminuje tehdy, když OZP získá pracovní místo,
kde postižení nemá přímý – zjevný vliv na jeho pracovní výkon, popř. vliv je
zanedbatelný6.
Při řešení problematiky zaměstnávání OZP by zaměstnavatelé upřednostnili následující směry
opatření. První vede přes nižší ochranu OZP na pracovním místě, a tato opatření jsou již z velké
části realizována. Podle názoru zaměstnavatelů to umožní větší průchodnost pracovního trhu, a
pokud OZP pracovní místo ztratí, snadněji najdou jiné. Jako druhou cestu navrhují
zaměstnavatelé daňové úlevy.
Oproti tomu sankce za nedodržení povinnosti zaměstnávat OZP vnímají zaměstnavatelé velmi
negativně a pokládají je za represivní prostředek. Navzdory tomuto názoru se ukázalo, že tyto
sankce přiměly zaměstnavatele bez rozdílu velikosti a odvětví se o tento problém vůbec zajímat
(ibid).
Za důležitý pokládáme požadavek zaměstnavatelů na informovanost a služby, kterých by se
mohly ujmout NNO kvalifikovaněji, než personální agentury.
-
Vnímání hrozby související se zaměstnáváním OZP vyvolává ze strany zaměstnavatelů,
zejména mezi většími podniky s podílem zahraničního kapitálu poptávku po
poradenských službách, které by napomohly zaměstnavatelům překonat jejich obavy a v
případě potřeby pomáhaly na pracovišti řešit problémy spojené se zaměstnáváním OZP,
(ibid).
3.8 Možnosti NNO při integraci OZP na trh práce
Novela zákona o sociálních službách (zák. 108/2006 Sb.) charakterizuje výkon profese sociálního
pracovníka jako činnost nebo soubor činností zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem
sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Rovněž vymezuje předpoklady pro
5
Zde je nutné upozornit na vliv výše uvedených sociálních konstrukcí a modelu deviace a jejich dopad na výpovědi
informantů ve výzkumu.
6
Opět zde objevujeme vliv sociálně podmíněných představ o chování vlastní/intaktní a cizí/invalidní skupiny.
37
výkon povolání sociálního pracovníka, které jsou pouze obecné a nesměřují k oblasti poradenství,
případně zprostředkování na trhu práce. NNO, které se zaměřují na tuto oblast při napomáhání
návratu OZP na trh práce, mají většinou zaregistrovanou obecně vymezenou službu sociální
rehabilitace. Ze zákona se jedná o soubor specifických činností směřujících k dosažení
samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a
dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných
činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí
jednotlivců, (Burianová, 2010).
Z Komunitního plánu sociálních služeb města Brna pro období 2010 – 2013 vyplývá, že
v městě Brně působí 43 organizací v oblasti sociálního poradenství, (Komunitní, 2009). Z nich se
jen menší část se zabývá poradenstvím na trhu práce. Burianová (ibid.) identifikovala deset NNO
a tento údaj potvrzuje i účast ve skupině komunitního plánování. V prostředí příspěvkových
organizací nenacházíme žádnou, jejímž primárním posláním by byla poradenská činnost na TP.
Základní cíle sociálních služeb transformované na oblast pracovního trhu můžeme pro cílovou
skupinu opatření formulovat takto:
-
Podporovat rozvoj nebo alespoň zachování schopností uživatele a jeho integraci nebo
reintegraci na trh práce.
-
Snížit sociální a zdravotní rizika související s jejich návratem na trh práce.
V diskusích v pracovní skupině komunitního plánování došlo ke shodě na následujících
bodech:
-
Pro OZP je důležitá podpora a servis na trhu práce a konkrétním pracovním místě,
eventuálně i za přispění pracovního asistenta při nástupu do zaměstnání. Pro skupinu
neslyšících je významná podpora tlumočníků (znaková řeč). Před vstupem na pracovní trh
je důležitá úloha pracovní diagnostiky.
-
Potíže působí malá informovanost zaměstnavatelů jak o variabilitě postižení, tak o
možnostech zaměstnávání OZP. Zaměstnavatelé mají předsudky vůči handicapovaným. I
když k informování zaměstnavatelů dochází, je špatná zpětná vazba a spolupráci se nedaří
rozvíjet. Jako problém je vnímána ztráta statutu OZZ, která zaměstnavatelům znemožňuje
naplňovat kvóty, aniž by se na zdravotním stavu zaměstnanců něco změnilo.
38
-
Problém části cílové skupiny se kriticky rozvinul se zrušením pracovních míst, která
zajišťovala družstva invalidů Drutěva a Meta. Zaměstnanci skončili často ve stacionáři,
ale na uhrazení služeb stacionáře jim nepostačují dávky.
-
Důležitá je podpora pro rodiče pečující o postižené děti, např. i formou domácího
zaměstnávání. V této oblasti je nejvýše vhodná kooperace sociálních a zdravotních služeb.
Podstatné je, aby byl do problematiky vnesen pohled ze strany rodičů a zároveň posílení
jejich informovanosti.
-
Zaměstnavatelé používají praktiky za hranicemi zákona a požadují zaměstnávání bez
pracovní smlouvy. Časté je řetězení krátkodobých pracovních smluv na dobu určitou.
Pokud zaměstnavatelé nabízejí částečný pracovní úvazek, požadují často plný pracovní
výkon.
-
ÚP odmítá proplácet rekvalifikace OZP, pokud si klienti nezajistí příslib práce u
budoucího zaměstnavatele.
-
Organizace veřejného sektoru by měly cíleně vytvářet pracovní místa pro OZP.
-
Pro klienty je vhodná adaptace na pracovní režim na chráněném pracovním trhu. Ochota
pro zaměstnávání se mezi klienty zvětšuje, pokud mají možnost chráněného bydlení. Pro
chráněné zaměstnávání se však velmi často mění podmínky. Klienti mají zároveň
odůvodněné obavy ze ztráty ID při přechodu na otevřený trh práce.
-
Úřad práce uvádí, že zaměstnávání OZP patří mezi jeho priority. Tato priorita zůstává i
pro rok 2012. Cílovou skupinu vidí jako stálou, nejsou u ní „výkyvy“, jako u ostatních
skupiny. Je patrná snižující se ochota zaměstnavatelů zaměstnávat OZP v souvislosti
vývojem hospodářské situace.
-
Chráněný trh práce a sociální firmy potřebují politickou podporu.
Odpovědi z doprovodné ankety byly velmi podobné názorům, které zazněly v diskusích
pracovní skupiny zaměstnávání OZP komunitního plánování.
-
Na TP je nedostatek částečných pracovních úvazků. Preferovaná délka pracovní doby
mezi OZP je 6 hod./den. Mezi paraplegiky je nejčastější formou zaměstnávání Dohoda o
provedení práce.
-
OZP vnímají ID jako svoji alespoň minimální jistotu finančních příjmů, ztráta je někdy
vnímaná jako existenční ohrožení, zejména v případech, kdy není příliš reálné pracovní
uplatnění. Při invaliditě ve 3. stupni jednoznačná obava ze snížení stupně invalidity
39
v případě přijetí pracovního místa. Při zaměstnávání na manuální práci, která je i
z důvodů nižšího vzdělání u OZP nejčastější, nabízejí zaměstnavatelé nižší hodinovou
mzdu a kalkulují s „dorovnáním“ pomocí ID.
-
Na straně zaměstnavatelů obavy z častých a dlouhodobých pracovních neschopností OZP,
z nutnosti vytvářet zvláštní podmínky, obava z nestabilního pracovního výkonu i ze ztráty
pracovních návyků.
-
Limitem zaměstnávání OZP je malá nabídka práce („normálních pracovních činností“) a
doprava do zaměstnání.
-
Spolupráce s ÚP se odehrává na úrovni konzultace jednotlivých konkrétních případů a na
propagaci sociálních, poradenských a asistenčních služeb v prostorách úřadu. Spolupráce
s ÚP by se měla odehrávat na úrovni jasné společné strategie.
Jako nejzásadnější bariéry, bránící OZP vstupu na trh práce, byly v rámci diskusí
identifikovány následující: informovanost, nedostatek částečných pracovních úvazků, neexistence
společné platformy školství, zdravotnictví a zaměstnanosti, vzdělání a rekvalifikace, nesoulad
nabídky a poptávky, pracovní asistence a problémy přechodu na volný trh práce a zneužívání
dávek ze strany zaměstnavatelů.
3.9 Výsledky šetření
Osoby se zdravotním postižením patří mezi nejvíce ohrožené skupiny na trhu práce. Toto
znevýhodnění je ovlivněno faktory jak na straně jedince, tak na straně prostředí. Často jsou
vyloučeny z trhu práce a izolovány. I když na trhu práce setrvávají, jsou postiženy větší
nezaměstnaností, než intaktní populace.
Bariéry, které brání inkluzi OZP, by měly být odstraňovány pomocí opatření aktivní politiky
zaměstnanosti. Údaje ve statistikách ve statistikách však napovídají, že APZ podporuje
zaměstnávání OZP v míře zcela nedostatečné. Výstupy ze statistik potvrzují i diskuse v rámci
komunitního plánování.
Mnohé dysfunkce APZ ve vztahu k inkluzi OPZ na trh práce jdou na vrub nedostatečné
politické podpory. Opatření a uplatňování programů jsou podmiňovány nerealistickými
požadavky, jakým je nutnost potvrzení nástupu pracovníka na konkrétní pracovní místo
zaměstnávající organizací před zařazením do rekvalifikačního programu. Proto ani nehodnotíme
40
nízkou cílenost opatření APZ vzhledem ke skupině OZP, je dostatečně známá z jiných analýz a je
založena na politickém rozhodnutí.
V průběhu diskusí jsme identifikovali diskriminační přístupy zaměstnavatelů k zaměstnávání
OZP, které jsou způsobeny špatnou informovaností, předsudky, diskriminací a zneužíváním
obtížného postavení OZP na pracovním trhu. Diskriminace OZP je v rozporu s právním řádem
ČR a je nutné ji eliminovat právními prostředky. Postoje, předsudky a sociální konstrukce je však
možné modifikovat prostřednictvím informovanosti, vzdělávání a formováním obecného
povědomí o možnostech a schopnostech lidí s disabilitou.
Za nejednoznačnou pokládáme funkci invalidních důchodů. Na jedné straně je pro cílovou
skupinu v jejím nejistém postavení na trhu práce základní jistotou příjmu. Na druhé straně může
vést ke stigmatizaci a tím i marginalizaci na trhu práce nebo ke ztrátě motivace k hledačským
aktivitám.
Na základě jednání skupin komunitního plánování se formovala soustava priorit k odstranění
bariér začlenění OZP na trh práce, z nichž pro účely návrhu strategických cílů vybíráme
následující:
1. Informovanost
2. Nesoulad nabídky a poptávky a její propojování
3. Podpora chráněného trhu práce
Často diskutovaná neexistence společné platformy školství, zdravotnictví a trhu práce jako
institucionálního základu léčebné, sociální, pracovní a pedagogické rehabilitace je rovněž
podstatná, ale tato problematika se řeší již několik let bez odpovídajících výsledků. Roztříštění
opatření pro cílovou skupinu mezi různé sektory vnímáme jako bariéru, ale vznik mezioborové
instituce pokládáme v rámci časového vymezení budoucího komunitního plánu za nereálný.
3.10 Shrnutí
Z dosavadních zjištění lze odvodit, že nejdůležitější pro podporu zaměstnávání OZP
prostřednictvím aktérů, kteří nejsou přímo navázáni na APZ, je práce sociálních pracovníků
v nevládních neziskových organizacích. Ti by měli napomáhat zvládnout klientům jejich potíže
s dosavadním sociálním fungováním, které způsobuje jak klientova nedostatečná nebo oslabená
kapacita k zvládání situace, tak obtíže na straně zaměstnavatelů a obecně poptávkové strany TP.
41
Ty bývají způsobené nepřiměřeností pracovních nároků, riziky vyplývajícími ze zdravotního
stavu OZP a diskriminací, která sice byla sociálně konstruována, ale působí jako objektivní fakt.
Konzultační, podpůrné a vzdělávací aktivity sociálních pracovníků by měly být akcentovat
informování o reálných možnostech a schopnostech cílové skupiny a v širším pojetí osob
s disabilitami a současně eliminaci předsudečných postojů.
Na základě revize stávajících znalostí se v dalším textu soustředíme na zformování
strategických cílů při podpoře zaměstnávání OZP.
42
4 Formulace strategických cílů
Integrace nebo reintegrace OZP na trh práce je závažným dlouhodobým problémem fungování
sociálního státu. Selhávají jak opatření APZ, tak sankční opatření vůči zaměstnavatelům
neplnícím dané kvóty. Ti dávají přednost finančnímu plnění, které se stalo jistotou, na kterou se
adaptovali, před nejistotou, kterou je zaměstnání OZP.
Předpokládáme, že s vývojem ekonomiky a reformy pracovního trhu poroste rodící se
společenská poptávka po komplexním pracovním poradenství týkající se zaměstnávání OZP. Zde
je prostor pro existující i nové NNO, které by měly nejen informovat, ale stát se i partnery
zaměstnavatelských organizací. Jejich úlohu spatřujeme v rolích konzultantů, kteří zprostředkují
nejen vědomosti, ale i příklady dobré praxe a podporu při zpracovávání příslušné agendy.
Tyto požadavky nutně vyvolávají tlak na kompetence a kapacitu sociálních pracovníků těchto
organizací. K současné prioritě, kterou je práce s klientem, přistoupí role zprostředkovatele a
mediátora. To bude vyžadovat odpovídající vzdělání v teoretických i praktických aspektech trhu
práce a řízení lidských zdrojů a zároveň bezprostřední a konkrétní znalost lokálního trhu práce.
Sociální pracovníci se budou muset umět vyrovnat s měnícími se institucionálními podmínkami.
Zvýšení kapacity a kompetence NNO jako aktérů nových programů tak přichází v úvahu jako
samostatný strategický cíl komunitního plánování.
Paralelně s těmito změnami předpokládáme změny v přístupu k práci s klientem. U OZP se
ukazuje, že vlivem jejich zdravotních problémů, nízké kvalifikace i dlouhodobé přetržky
kontaktu s trhem práce klesá jejich ochota a motivace participovat na těchto programech.
Současně narůstá míra anticipace negativ a rizik nejen mezi zaměstnavateli, ale také ze strany
institucí implementujících opatření APZ (Horňáček, Janská, 2012), což v důsledcích vede k
rezignaci všech stran na účast v integračních programech. Novým úkolem sociálních pracovníků
v NNO bude vystoupit z tohoto začarovaného kruhu. Jedním z forem řešení může být vzdělávání
zaměstnavatelů ke schopnosti vnímat znalosti a dovednosti lidí s postižením (Krhutová, 2010).
Spolupráce státního a neziskového sektoru v oblasti zaměstnávání OZP by měla být založena
na strategickém základě. S omezením role Úřadu práce ČR při poradenství a zprostředkování
zaměstnání poroste význam jiných subjektů, které se podobnými činnostmi zabývají, jako jsou
personální agentury. Nová povaha spolupráce institucí státního a neziskového sektoru by se měla
43
opírat o formální smluvní spolupráci podobnou té, se kterou mají příslušné NNO zkušenosti
z práce s individuálními klienty.
4.1 Informovanost
Jako základní cíl budoucích opatření vidíme odstraňování bariér na straně faktorů prostředí.
Pokud chce společnost usilovat o začleňování OZP na pracovní trh, měla by řešit umisťování lidí
s disabilitou a zacházení s nimi na základě takové definice situace, která bude zbavena nánosů
etiketizace a stigmatizace.
V počáteční fázi by se měly zintenzivnit vztahy se zaměstnavateli a zaměstnavatelskými
organizacemi (např. Hospodářská komora JmK) a v rámci aktivit zprostředkovat za účasti expertů
zkušenosti, které vybraní zaměstnavatelé získali při zaměstnávání OZP. V úvahu přichází cílená
informační kampaň spojená s workshopy za účasti zástupců zaměstnavatelů, postižených i
sociálních pracovníků.
Zaměstnavatelé jsou k poptávce po pracovní síle vedeni utilitárními důvody. Často hovoří o
spolehlivosti. Pracovní sílu nabízenou OZP pokládají nejistotu a riziko. Ústředním bodem
informační kampaně by mělo být představení OZP jako lidí, kteří jsou přes svá omezení výkonní
a spolehliví. Dále by kampaň měla komunikačně podpořit rozšiřování nižších pracovních úvazků
a sdílení pracovních míst.
Tuto aktivitu chápeme jako základ tematické sítě, průřezově fungující mezi zaměstnavateli,
NNO, organizacemi veřejného sektoru a samotnými nezaměstnanými. Výsledkem činnosti této
sítě by mělo být nasycení prostředí daty o možnostech, aktivitách a pracovních místech pro OZP.
4.2
Nesoulad nabídky a poptávky na TP
Velkým problémem se stalo zrušení povinnosti zaměstnavatelů informovat ÚP o vzniku nového
pracovního místa. Tím zmizel jeden z nejdůležitějších komunikačních nástrojů, jehož
prostřednictvím byla cílová skupina informována. Bylo by vhodné, aby jedna nebo více NNO
převzala informační roli o lokálním trhu práce, aby získávala informace od zaměstnavatelů nejen
o zřízení pracovního místa, ale i o plánech zaměstnavatele na další rozvoj a o jeho budoucích
předpokládaných kvalifikačních požadavcích na pracovní sílu. Tato NNO by se tedy měla
zabývat nejen monitoringem, ale také prognózováním potřeb trhu práce pro cílovou skupinu.
Sloužila by jako servis dalším NNO, které by se měly věnovat přímo poradenství a
44
zprostředkování. Prognózování potřeb trhu práce by mělo být sladěno se vzděláváním a
rekvalifikacemi zprostředkovávanými v rámci APZ.
Za neméně důležité při získávání pracovního místa pokládáme, aby klient neupadal do izolace.
Velká část OZP získala pracovní místo prostřednictvím tzv. sociálních sítí, rodiny, přátel,
spolužáků. O jejich významu hovoří i údaje z provedených šetření, kdy zaměstnavatelé akceptují
doporučení svých kolegů či podřízených na nového zaměstnance. Proto by mělo být podporováno
i okolí OZP, jeho vazby a zprostředkující funkce ve vztahu k zaměstnávání.
4.3 Podpora chráněného TP
Různé formy podporovaného zaměstnání mají být především časově omezenou službou určenou
lidem, kteří hledají zaměstnání na volném pracovním trhu. Podporované zaměstnání je nutné
zaměřit zejména posilování schopností konkrétní OZP. V současnosti probíhající proces
zřizování vyhrazených pracovních míst by měl být v budoucích letech 2013 – 2015 posílen a
urychlen. V rámci komunitního plánování sociálních služeb by mohla vzniknout iniciativa
magistrátu, ÚP a zaměstnavatelů, která by identifikovala vhodná pracovní místa, jež by následně
přešla pod režim vyhrazených pracovních míst s odpovídající podporou. V této souvislosti
připadá v úvahu možnost přípravy projektu podpořeného z ESF zaměřeného na pracovní
rehabilitaci
Dále by měl být zvýšen rozsah pracovní asistence a posílena kapacita jejich poskytovatelů
prostřednictvím odpovídajících dotačních titulů. Zahraniční opatření v tomto směru nabízejí OZP
pracovní asistenci v rozsahu 15%, 7,5% a po třech letech 5% pracovní doby, což dalece přesahuje
dnešní možnosti v tuzemsku.
4.4 Možnosti sociální ekonomiky
Při realizaci navrhovaných cílů by mohly pomoci vedle neziskových organizací sociální firmy.
Ty v současné době pomalu vznikají a jejich funkcí je provázat chráněná pracovní místa
s volným pracovním trhem, učinit integraci OZP na trh práce jednodušší. Tento koncept nabývá
na důležitosti v průběhu změn souvisejících s novými výzvami sociálního státu.
Rozvoj sociální ekonomiky v podobě sociálních firem souvisí v českých podmínkách
s šířením znalostí o sociální ekonomice a sociálních podnicích v odborné i širší veřejnosti
(Dohnalová, 2009). V těchto firmách třetího (nevládního, neziskového) dochází k vykonávání
45
ekonomických aktivit a zároveň jsou sledovány sociální cíle. Jak jsme již zmínili výše, sociální
firma je definována jako společnost, která vytváří práci pro OZP nebo jinak diskriminované
skupiny na trhu práce. Domníváme se, že sociální firmy jsou jednou z možností, jak nahradit
zrušené chráněné dílny a družstva invalidů a doporučujeme jejich podporu.
Sociální ekonomika v širším pojetí dále zahrnuje i soukromé organizace a asociace, které
poskytují netržní služby pro domácnosti a jejichž případné přebytky není možné vyčlenit pro
ekonomické agenty, kteří je vytvářejí, kontrolují nebo financují. Mohou spolupracovat
s korporacemi podnikatelského sektoru v rámci programů společenské odpovědnosti firem (CSR)
na společných projektech, které by mohly být zaměřeny na zaměstnávání OZP.
46
5 Závěr
V této studii jsme se zaměřili na identifikaci aktuálních problémů uplatnění osob se zdravotním
postižením na trhu práce v městě Brně. V teoretické části jsme se zaměřili na identifikaci faktorů,
ovlivňujících vysokou nezaměstnanost OZP a na popis trhu práce jako segmentované sociální
struktury. Nezjistili jsme, že by některé faktory byly pro město Brno specifické. Ani statistiky
trhu práce neukazují, že by bylo začleňování OZP na trh práce v městě Brně horší, než je průměr
ČR, ba naopak podíl OZP je mezi nezaměstnanými mírně nižší. To je způsobeno vyšší
koncentrací zaměstnavatelských organizací a navzdory všem problémům přece jen nižšími
dopravními bariérami. Současné výpadky APZ ve vztahu k OZP nejsou brněnskou specifikou,
nýbrž jsou charakteristické pro celou ČR.
Z dostupných údajů MPSV a ČSÚ jsme byli schopni identifikovat počet OZP a stupeň jejich
postižení, a dále souvislosti věku, vzdělání a délky nezaměstnanosti. Tato data se proporcionálně
shodovala s údaji z jiných šetření o zaměstnávání OZP, uskutečněných ma území ČR.
V rámci sumarizace teoretických poznatků jsme navrhli model popisující fungování bariér
ovlivňujících zaměstnávání OZP. Bariéry, působící v sociálním prostředí, jsme posléze
identifikovali i v praxi a na eliminaci jejich působení jsme zaměřili návrh cílů budoucích
opatření. Tyto cíle směřují ke zvýšení kapacity sociálních služeb v oblasti poradenství na trhu
práce, zlepšení informovanosti zaměstnavatelů o zaměstnávání OZP, dále se jedná o podporu
adekvátního přiřazování uchazečů o práci na volná pracovní místa a podporu chráněného
pracovního trhu a vzniku sociálních firem.
Zásadními kritérii pro návrh předložených strategických cílů pro nás byly priority
formulované v rámci diskusí v pracovní skupině komunitního plánování, možnost kvantifikace
cílů, měřitelnost jejich dosahování a dále realizovatelnost v rámci jednotlivých programů. Tyto
cíle jsou však jen jednou z variant, jak podpořit zaměstnávání cílové skupiny.
Na otázku: „Co je nutné udělat v městě Brně ve spolupráci aktérů trhu práce pro to, aby se
postavení OPZ při získávání zaměstnání zlepšilo?“ tedy odpovídáme následovně. Je nutné
působit na liminalitu osob s disabilitou, a to tak, že budou odstraňovány efekty a působení bariér,
47
které omezují cílové skupině přístup na pracovní trh. Tento přístup volíme proto, že bariéry samy
nejsou v rozsahu časového působení budoucích programů samy o sobě odstranitelné.
5.1 Praktická doporučení
Programy sociální politiky a sociální pomoci ovlivňuje mnoho faktorů, z nichž jen některé
mohou programoví pracovníci a implementátoři programů ovlivnit. Je zřejmé, že se jen obtížně
zvyšuje poptávka po práci OZP na trhu práce, existují však možnosti, z nichž některé byly již
výše naznačeny, jak integraci OZP pomoci. Vedle odstranění fyzických bariér v přístupu na
pracoviště, zvýšení kapacity pracovního poradenství v NNO, kompetencí a kvalifikace sociálních
pracovníků se jako nutné jeví získávat přiměřené finanční prostředky na podporu zaměstnávání
OZP.
Při získávání prostředků doporučujeme využívání zdrojů ESF, zejména Operačního programu
lidské zdroje a zaměstnanost. Dá se očekávat, že v budoucím programovacím období 2014 –
2020 budou u zaměstnávání OZP uplatněny z hlediska jednotlivých výzev podobné přístupy, jako
v programovacím období 2007 – 2013. Proto se zde pokusíme naznačit možnou orientaci právě
na základě končícího programového období. Vycházíme z poslední revize Operačního programu
lidské zdroje a zaměstnanost, zveřejněného v lednu 2013.
Při tvorbě programů, navázaných na budoucí výzvy, bude nutné akcentovat skutečnost, že
nejdůležitější dokumenty OP LZZ identifikují OZP jako jednu ze skupin nejvíce ohrožených –
z objektivních důvodů - sociální exkluzí. Této skupině by měla být poskytnuta podpora a zvýšená
ochrana při vstupu na trh práce zejména formou pracovní rehabilitace, přípravy k práci a
prostřednictvím specializovaných rekvalifikačních kurzů. Jako povinnost je rovněž deklarováno
zajištění rovných příležitostí různých ohrožených sociálních skupin na trhu práce, kde jsou OZP
explicitně zmíněny jako cílová skupina v rámcích 70 a 71 oblasti podpory sociální integrace (osa
3.1) a integrace sociálně vyloučených skupin na trh práce (osa 3.3).
Podporovanými činnostmi jsou zejména:
-
podpora nástrojů a činností vedoucích k motivaci a aktivizaci cílové skupiny k
zaměstnání a jeho udržení a k dalšímu profesnímu vzdělávání;
48
-
podpůrné služby (zejména poradenské služby, včetně bilanční diagnostiky) k usnadnění
přístupu k zaměstnání a k jeho udržení a přispění k průběhu a úspěšného dokončení
dalšího profesního vzdělávání;
-
podpora tvorby a realizace komplexních programů zaměstnanosti za spolupráce místních
iniciativ, sociálních partnerů a dalších spolupracujících organizací s využitím nových a
netradičních metod podporujících zaměstnanost a zapojením doprovodných opatření;
-
podpora uplatnění na trhu práce formou příspěvku na úhradu mzdových nákladů
zaměstnavatelům a tvorbu pracovních míst pro příslušníky cílových skupin, včetně
pracovních míst na zkoušku, pro získání pracovních zkušeností (zejména pracovních
dovedností a návyků);
-
podpora udržitelnosti pracovních míst pro příslušníky cílové skupiny.
Na tyto prioritní činnosti by měly být v budoucnu navázány konkrétní projekty, jejichž tvorbu
a realizaci by bylo vhodné v rámci komunitního plánování v městě Brně koordinovat.
Na závěr upozorňujeme na vyhlášenou výzvu pro předkládání grantových projektů OP LZZ č.
30: Sociální ekonomika. V rámci této výzvy je možné posílit stávající kapacity sociálních služeb
a rozvinout nové aktivity na poli sociální ekonomiky. Uzávěrka výzvy je 28.6.2013.
49
6 LITERATURA
Berger, P.L., Luckmann, T. (1999) SOCIÁLNÍ KONSTRUKCE REALITY: POJEDNÁNÍ O
SOCIOLOGII VĚDĚNÍ. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Burianová, I. (2010) ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA V RÁMCI ZAMĚSTNÁVÁNÍ
OSOB ZNEVÝHODNĚNÝCH NA TRHU PRÁCE. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2010, s.
111 – 123. Brno, České Budějovice: ASVSP.
Bruthansová, D.; Jeřábková, V. (2012) MOŽNOSTI ŘEŠENÍ SOCIÁLNÍCH DŮSLEDKŮ
ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ – SYNERGICKÉ EFEKTY A BÍLÁ MÍSTA SOUČASNÉ
PRÁVNÍ ÚPRAVY. Praha: VUPSV.
Dohnalová, M. (2009) SOCIÁLNÍ EKONOMIKA – VYBRANÉ OTÁZKY. Praha: VUPSV.
Horáková, M.; Hora, O; Vyhlídal, J. (2010) HODNOCENÍ PŘÍNOSU PROJEKTŮ
OPERAČNÍHO PROGRAMU ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ K AKTIVNÍ POLITICE
ZAMĚSTNANOSTI V ČR. Praha: VUPSV.
Horňáček, J.; Janská, V. (2012) SOCIÁLNÍ KONSTRUKCE ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB S
PSYCHIATRICKOU DIAGNÓZOU. Fórum sociální politiky 1/2012. Praha: VUPSV.
Krhutová, L. (2010) TEORIE A MODELY ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ. In: Sociální
práce/Sociálna práca 4/2010, s. 49 – 59. Brno, České Budějovice: ASVSP.
Janská, V. (2010) MOC JAZYKA A JEHO POUŽÍVÁNÍ POMÁHAJÍCÍMI PRACOVNÍKY
V KONTEXTU DUŠEVNÍ NEMOCI. In: Sociální práce/Sociálna práca 4/2010, s. 85 - 93. Brno,
České Budějovice: ASVSP.
Kuchař, P. (2007) TRH PRÁCE. Praha: Karolinum.
Marx, G. T. (1987) NOTES ON DISCOVERY, COLLECTION, AND ASSESSMENT OF
HIDDEN AND DIRTY DATA. In: Schneider, J.W., Kitsuse, J.I. Studies in the Sociology of
Social Problems. Norwood, NJ: Ablex Publishing Co.
Merton, R. K. (2007) STUDIE ZE SOCIOLOGICKÉ TEORIE. Praha: Slon.
Novosád, L. (2009) PORADENSTVÍ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM A SOCIÁLNÍM
ZNEVÝHODNĚNÍM. Praha: Portál.
50
Opatřilová, D., Zámečníková, D. (2005) PŘEDPROFESNÍ A PROFESNÍ PŘÍPRAVA
ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH. Brno: MU.
Schneider, J.W., Kitsuse, J.I. (1987)
STUDIES IN THE SOCIOLOGY OF SOCIAL
PROBLEMS. Norwood, NJ: Ablex Publishing Co.
Sirovátka,
T.
(1997)
MARGINALIZACE
NA
PRACOVNÍM
TRHU:
PŘÍČINY
DISKVALIFIKACE A SELHÁVÁNÍ PRACOVNÍ SÍLY. Brno: Masarykova univerzita.
Sirovátka, T., Winkler, J., Žižlavský, M. (2009). NEJISTOTY NA TRHU PRÁCE. Brno: MU
Vágnerová, M. (1999) PSYCHOPATOLOGIE PRO POMÁHAJÍCÍ PROFESE. VARIABILITA
A PATOLOGIE LIDSKÉ PSYCHIKY. Praha: Portál.
Zámečníková, D. (2005) ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ A ZAMĚSTNÁNÍ. In Opatřilová, D.,
Zámečníková, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. Brno: MU.
51
7 ZDROJE
ČSÚ (2008) VÝSLEDKY VÝBĚROVÉHO ŠETŘENÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OSOB
ZA ROK 2007 [online]. [cit. 22.11.2012]. Dostupné na:
http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08
Kol. (1997) EKONOMICKÁ MOTIVACE ZAMĚSTNAVATELŮ K ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB
SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM. BRNO, G 6 s.r.o. (rukopis).
Kol. (2012) ANALÝZA ZAMĚSTNANOSTI OZP A VYUŽÍVÁNÍ NÁSTROJŮ A OPATŘENÍ
POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI Z POHLEDU ZAMĚSTNAVATELE. Praha: VÚPSV [online].
[cit. 22.11.2012]. Dostupné na:
http://www.scmvd.cz/czj/images/vdi/Analyza_zamestnanosti_OZP_a_vyuzivani_nastroju_a_opat
reni_politiky_zamestnanosti.pdf
Magistrát města Brna (2009) KOMUNITNÍ PLÁN SOCIÁLNÍCH SLUŽEB MĚSTA BRNA
PRO OBDOBÍ 2010 – 2013. Brno: MmB.
MPSV (2012) STATISTICKÁ ROČENKA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE 2011.
Praha: MPSV.
WHO (2011) WORLD REPORT ON DISABILITY. World Health Organization, The World
Bank. [online]. [cit. 22.11.2012]. Dostupné na:
http://www.who.int/disabilities/world_report/2011/en/index.html
52
Download

Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce v městě Brně