Valtický zpravodaj
4. listopadu 2010
Město Valtice má E-domek, ORION-box a EKOLAMP-box
Městu Valtice se podařilo bezplatně získat
od společnosti ASEKOL, která organizuje
sběr a recyklaci vysloužilých elektrozařízení,
k užívání E-domek.
E-domek je umístěn na sběrném místě v
ulici Polní. Jedná se o speciální přístřešek
sloužící k ochraně vysloužilých elektrozařízení shromažďovaných na sběrném místě před
nepříznivým počasím a krádežemi.
Ve spolupráci se společností ECOBAT
s.r.o., je cílem usnadnit občanům třídění
vysloužilých malých baterií. Každý občan má
nyní možnost zanést staré, vybité baterie,
monočlánky, tužkové baterie a ostatní malé
baterie nejen do sběrného místa, ale i na
městský úřad a uložit je do připravené nádoby ORION - boxu. Tato nádoba je umístěna
v budově městského úřadu v prvním patře.
Společnost ECOBAT následně zajistí zdarma
odvoz a ekologickou likvidaci baterií.
EKOLAMP-box, který je umístěný v přízemí budovy městského úřadu, slouží pro
odevzdání kompaktních úsporných zářivek,
výbojek, lineárních trubicových zářivek do
40 cm a světelných zdrojů s LED diodami.
Snahou ředitele Správy majetku města
Valtice a MěÚ-odboru výstavby a životního
prostředí je vedle snadného třídění dodat
co nejvíce spotřebičů, baterií a zářivek k
následné recyklaci. Ty totiž většinou končí v
komunálním odpadu. Pokud se baterie, nebo
elektrospotřebiče obsahující zdraví škodlivé
materiály vyvezou na skládku, mohou škodit
životnímu prostředí. Tak zcela zbytečně dochází k hromadění odpadu, který může být
znovu využit a recyklován. Použité baterie
nebo vysloužilé spotřebiče jsou recyklací z
větší části opětovně využity. Šetří se tak přírodní zdroje i životní prostředí. Dalším velmi
důležitým kritériem je, že za vytříděné elektrozařízení, baterie, zářivky atd. město Valtice
neplatí poplatky za uložení na skládku ani za
jejich odvoz. Naopak obdrží finanční odměny.
Do E-domku patří: vysloužilé TV, PC, monitory, veškerá spotřební elektronika např.
videa, přehrávače DVD, PC příslušenství
tiskárny atd…
Do Orion-boxu patří: tužkové baterie
AAA, AA, mikro baterie, ploché baterie, monočlánky, menší akumulátory a akumulační
zdroje napájející elektroniku…
Do EKOLAMP - boxu patří: kompaktní
úsporné zářivky, výbojky, lineární trubicové
zářivky do 40 cm, světelné zdroje s LED
diodami, ale nepatří sem: klasické žárovky, halogenové žárovky, lineární (trubicové)
zářivky nad 40 cm
Veškeré staré elektrospotřebiče můžete
bezplatně odevzdat do sběrného místa
města Valtice v provozní době:
Po, St, Pá – od 7:00 do 14:30 hodin
Sběrné středisko odpadů
Sběrné středisko odpadů (SSO - Sběrný
dvůr) je navrženo v lokalitě Brody, v sousedství areálu čističky odpadních vod na
ulici Mikulovské. Umístění SSO zapadá do
plánované koncepce dané územním plánem
města. Ve sběrném dvoře budou od občanů
a podnikatelů vybírány a krátkodobě uloženy určité druhy odpadů kategorie O a N.
Ty odpady, které budou schopny recyklace,
Vážení spoluobčané
dovolte, abych vám jménem kandidátů
České strany sociálně demokratické
poděkoval za výraznou podporu v těchto
komunálních volbách. Díky vaším hlasům
budeme moci realizovat hlavní body našeho volebního programu. Jsem připraven
přijmout ve funkci starosty zodpovědnost
za rozvoj Valtic v příštích čtyřech letech.
Věřím, že s vaší podporou toho dosáhneme.
Pavel Trojan, MO ČSSD Valtice
Výzva TIC
Vážení spoluobčané,
Turistické informační centrum Valtice
připravuje
kalendář akcí na rok 2011
Budeme rádi, pokud nás budete informovat o kulturních, vinařských a sportovních
akcích, které budou ve Valticích v příštím
roce pořádat spolky, sdružení a instituce.
Informace nám můžete podávat do konce
listopadu 2010 přímo v kanceláři na nám.
Svobody č. 4 nebo na e-mailovou adresu:
[email protected] či na tel.č. 519 352 978
Děkujeme Vám za spolupráci, která je
předpokladem toho, aby kalendář akcí
byl úplný.
Světlana Hanáková, TIC Valtice
17. listopad
MS ODS ve Valticích
si Vás dovoluje pozvat
na tradiční přátelské posezení v předvečer
Státního svátku Dne boje za svobodu
a demokracii u příležitosti výročí
listopadových událostí roku 1989
Sejdeme se 16. listopadu v 18. hodin
v hotelu Hubertus. Vstup zdarma.
pokračování na str. 2
SEVA-FLO RA s.r.o.
Město
VALTICE
Nám. Svobody 12,
Valtice, 519 352 615
VINNÉ SKLEPYa.s.
VALTICE, tel.: 519 361 311
 ZASTUPITELSTVO  RADA  KOMENTÁŘ 
Městská policie
Nově zvolení členové zastupitelstva města Valtice
z voleb do zastupitelstev obcí konaných 15.10. - 16.10.2010
Příjmení, jméno, titul
věk
Kandidát za
Politická
příslušnost
Trojan Pavel Ing.
43
ČSSD
ČSSD
Petrů Jiří Ing.
54
ČSSD
ČSSD
Sedláček Milan Bc.
52
ČSSD
ČSSD
Janků Slávka Mgr.
68
ČSSD
BEZPP
Vašíčková Soňa Mgr.
43
ČSSD
BEZPP
Najbrt Lukáš
26
ČSSD
ČSSD
Polášek Adam Jan Mgr.
38
ODS
ODS
Zelinka Petr Ing.
42
ODS
ODS
Vlková Pavlína Ing.
43
ODS
ODS
Neděla Dalibor Ing.
40
Volba pro Valtice-SNK a SNKED
SNK ED
Šťastný Marek Mgr., Ing.
40
Volba pro Valtice-SNK a SNKED
BEZPP
Filip Bohumil
61
KSČM
KSČM
Špaček Jiří
69
Sdružení nezávislých kandidátů
BEZPP
Fabičovic František Ing.
53
TOP 09
BEZPP
Grbavčic Josef
61
Mysliv.sdruž. Reistna Valt.-SN
BEZPP
informace o činnosti - říjen 2010
•
•
•
•
•
•
Ustavující zasedání Zastupitelstva města Valtice
se uskuteční v pondělí 8. listopadu 2010 v 17:00 hod.
v zasedací místnosti radnice
•
Sběrné středisko odpadů - pokračování ze str. 1
budou předávány k druhotnému využití dále, ostatní odpady budou
likvidovány způsobem odpovídajícím platné legislativě.
Město Valtice v rámci dobrovolného svazku obcí Čistý jihovýchod
bylo mezi dvěma desítkami obcí, které využily možnosti společnou
žádostí čerpat dotace z operačního programu Životní prostředí.
Přiznání dotace Rozhodnutím o přidělení dotace ze SFŽP již bylo
schváleno na podzim 2009. Celková výše investice pro Valtice je
dle projektové dokumentace 13,5 mil. Kč, výše schválené dotace
je 92 %.
Výběrové řízení na dodavatele stavby proběhlo v červenci letošního roku. Nejvýhodnější nabídku podalo sdružení dodavatelů STRABAG a VHS Břeclav. Staveniště bylo zhotoviteli předáno 31.8.2010,
v současné době probíhají navážky pro zpevnění ploch, rovnání a
utužování povrchů apod. Součástí této etapy jsou také přístřešky
a oplocení areálu. Stavba je pod kontrolou technického dozoru
investora. Stavební práce budou dokončeny do konce letošního
roku. Do konce roku by mělo také proběhnout výběrové řízení na
dodavatele technologické části, tj. vybavení různými stroji, kontejnery, nádobami apod.
Stavba sestává ze 14 stavebních objektů – vrátnice, kanalizační
jímka, zpevněné plochy a komunikace, přípojka NN, komplexní terénní úpravy, oplocení, sklad nebezpečných odpadů, shromažďovací
a mechanizační prostředky, sklad TV, sklad chladniček, záchytná
jímka, přípojka vody, ocelové přístřešky a technologická linka pro
zpracování biologicky rozložitelného komunálního odpadu.
Realizací záměru bude vytvořen moderní dvůr pro hospodaření
s odpady. Toto trvalé zařízení jednoznačně pozitivně přispěje pro
celý systém nakládání s odpady ve městě. Očekáváme také, že
občané již nebudou mít důvod zakládat černé skládky. Určitě to
velmi pomůže ke zlepšení čistoty okolí města a vůbec ke kvalitě
životního prostředí.
Ing. Terezie Lvová, starostka města
•
•
•
•
1.10. bylo provedeno doručování dodejek občanům, kteří do
tohoto dne neměli zaplaceny poplatky za odvoz TKO a poplatek
za psy. Dále byla provedena kontrola veřejného pořádku v ulicích
K lesíku, Sadová, Josefská, Střelecká a zahrádkářská kolonie
na ulici P. Bezruče.
2.10. dohlíželi strážníci ve spolupráci s P ČR na pořádek při
oslavě Vinobraní. I přes klidný průběh této akce bylo řešeno
několik drobných krádeží a porušování veřejného pořádku.
6.10. byla strážníkům nahlášena založená černá skládka na ulici
Polní. Majitel věcí z této skládky byl vyzván k odstranění a celý
případ byl předán do správního řízení. Dále byl proveden odvoz
služební pošty na OÚ Hlohovec, kontrola pořádku v Úvalech, na
ulicích 21.Dubna, Okružní, Jarní, na Reistně a Belvedéru.
7.10. poskytovala MěP součinnost při dopravní nehodě na ulici
Břeclavská, prováděla rozvoz tiskovin na volby a doručování
písemností.
11.10. řešili strážníci stížnost na poškození věci. Tato stížnost
byla vyřešena ke spokojenosti poškozeného. Dále byla zjištěna
další černá skládka a to na ulici Vinařská, za objektem vinařských závodů.
13.10. byly strážníkům nahlášeny závady na nově instalovaných
lavičkách na náměstí (povolené šrouby). Dále bylo nahlášeno
špatné umístění dopravního zařízení na ulici Příční. Tyto závady
byly předány TS k jejich odstranění.
15.10. – 16.10. dohlížela Městská policie na klidný průběh
komunálních voleb.
18.10. byly doručovány upomínky některým spoluobčanům,
kteří stále nemají zaplacený poplatek za psy a popelnice.
21.10. byla provedena kontrola veřejného pořádku po celém
městě a přilehlém okolí. Dále byl odchycen zaběhnutý pes, který
byl umístěn do útulku. Zjištěnému majiteli byla udělena bloková
pokuta.
26.10. byl strážníkům nahlášen pokus krádeže v místním obchodě. Vše bylo vyřešeno přímo na místě. Zboží bylo vráceno
majiteli a celá věc byla vyřízena blokově.
29.10. byly doručovány další upomínky některým spoluobčanům, byla provedena kontrola veřejného pořádku v ulicích
Malá strana, Zahradní, Tří bratří, Modřínová, Vilová a Jirásková.
Zjištěné nedostatky byly řešeny hned na místě.
zapsal strážník M. Šesták
__________________________________________________________________________________
Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527;
e-mail: [email protected]
Obvodní oddělení P ČR Břeclav
Policejní stanice Lednice
Valtice včetně místní části Úvaly spadají pod Policejní stanici
Lednice a má je na starost:
prap. Ivo Helešic a prap. Radim Budlanský
Tel: 974 632 661; 974 632 662; 519 340 126;
Fax: 519 340 121; e-mail: [email protected]
Pálava a LVA
Evropské cestovní kanceláře se zajímaly o nabídku Pálavy
a Lednicko-valtického areálu
Hned několik cestovních kanceláří z různých zemí Evropy, které se
účastnily dlouho připravovaného turistického workshopu Enjoy Czech
Republic v Praze, se zajímalo o novou nabídku turistické oblasti
Pálava a LVA. Ta se zde prezentovala jako jedna z mála tuzemských
turistických destinací s konkrétními turistickými produkty, které byly
připraveny v rámci realizace projektu „Tvorba a propagace produktů,
realizace marketingové kampaně v turistické oblasti Pálava a LVA“,
jehož nositelem je ZO ČSOP Adonis a partnery jsou Centrála cestovního
ruchu Jižní Morava, DSO Mikulovsko, Jihomoravský kraj, města Valtice
a Mikulov, obec Lednice a Národní vinařské centrum ve Valticích.
pokračování na str. 4
2
INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI
Kulturní kalendář
listopad
Utkání v kuželkách
Termín: mužstvo: A - 5.11., 19.11., B - 13.11., 27.11., C - 13.11.,
27.11., A,B - dorost: 14.11., 28.11.
Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013
Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, 604 330 267
Svěcení vína - ochutnávka mladých vín z Valtic a blízkého okolí
Termín: 13.11. od 15:00 do 18:00 hod.
Místo: víceúčelová hala SOŠV, ul. Střelecká, Valtice
Organizátor: Vinaři Valtice 2000, www.hlavnimestovina.cz
Vinařská akademie II – Vinařství ČR
Termín: 19. – 21.11.
Místo konání: učebna Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2
Organizátor: Vinařská akademie Valtice, o.s., 519 352 083
!" "
"""
#$
%
Dívčí vínek – taneční zábava
Termín: 20.11. od 20:00 hod.
Místo konání: stará tělocvična SOŠV „Novostavba“, ul. Sobotní, Valtice
Organizátor: Valtická krojovaná společnost, 736 637 374
&'()*+*,-*.*"--/0 *1-!+!"-
22
3
45
Výstava „Vánoce, Vánoce přicházejí“
Termín: 28.11. – 6.1.2011
Místo konání: TIC, nám. Svobody 4, Valtice
Organizátor: Muzejní spolek Valtice
632
Valtický advent - svařáky ve vybraných vinotékách a sklepích
Termín: 28.11. a pak každou adventní neděli odpoledne
Co nového nás čeká či pokračuje v prosinci 2010:
•Košt archivních vín - 4.12. - ochutnávka tříletých a starších vín
•Mikulášská nadílka - 4.12. - děti ze ZŠ dělají radost ostatním
•Vánoční koncert žáků ZUŠ - 16.12.
•Vánoční koncert Valtické krojované společnosti - 18.12. - zpívání mužského a ženského sboru
•Adventní koncert Borověnky a Valtičánku - 22.12.
•Výstava „Historie Rindlovy vily“
•Výstava „Vánoce, Vánoce přicházejí“
•Florbal Cup – termín bude upřesněn
•Mikulášská veselice - 3. ročník srazu všech Mikulášů, andělů a
čertů - termín bude upřesněn
•Vánoční koncert – Valtický Modrásek - termín bude upřesněn
•Vánoční výstava dekoračních prací - termín bude upřesněn
Bližší informace v prosincovém čísle VZ nebo TIC Valtice
tel.: 519 352 978, www.valtice.eu
Mistrovská premiéra
Florbalový klub FBC VALTICE s velikým potěšením srdečně zve
všechny sportovní fandy a fanynky na premiérový mistrovský
turnaj Jihomoravské ligy mužů v nové sportovní hale na ulici
Mikulovské a to v neděli 7.11. v 11:15 a 13:45.
Celý program florbalového víkendu:
Sobota 6.11.:
15:00 FBK Panthers Ratíškovice B : VSK MZLU Brno
16:15 FbC Aligators Šitbořice B : FRC Mikulov
17:30 Psycho Brno- FbC ZŠ Horní B : FBK Panthers Ratíškovice B
18:45 VSK MZLU Brno : FbC Aligators Šitbořice B
20:00 FRC Mikulov : Psycho Brno- FbC ZŠ Horní B
Neděle 7.11.:
10:00 FbO VSK VFU Brno : VSK Univerzita Brno Wolves
11:15 TJ Sokol Břeclav-Sokol Lanžhot C : FBC Valtice
12:30 VSK Univerzita Brno Wolves : FBC Sokol Slavkov
13:45 FBC Valtice : FbO VSK VFU Brno
15:00 FBC Sokol Slavkov : TJ Sokol Břeclav-Sokol Lanžhot C
!"#$ !
POZVÁNÍ NA MARTINSKOU HUSU
Již tradičně na sv. Martina restaurace "Valtická rychta"
iniciovaná mottem
"Radost na Martina – husa a džbán vína"
pořádá
Svatomartinskou hostinu
Ve dnech 5.11. – 21.11.2010 si můžete pochutnat na
staročeských receptech přípravy hus a dále dle tradice od 11.
listopadu přiťuknout svatomartinským vínem, neboť to je den,
kdy svatomartinské oslavy začínají.
Gurmáni a milovníci dobrého jídla a pití,
nezapomeňte si včas svá místa rezervovat.
Telefon – fax: 519 352 366
519 353 760
Přijďte podpořit valtické florbalisty!
VALTICE DO TOHO!!!
3
Pálava a LVA
pokračování ze str. 2
„Vánoce, Vánoce přicházejí“
Muzejní spolek ve Valticích Vás srdeþnČ zve
do turistického informaþního stĜediska na
VÁNOÿNÍ VÝSTAVU
vánoþní výšivky, paþvorky, paliþkovaná a háþkovaná výzdoba
porcelánové panenky, vánoþní svícny a pod.
Akce pořádaná agenturou CzechTourism
přivedla do Prahy více jak 50 zahraničních
touroperátorů a cestovních kanceláří, kteří
byli připraveni zde navázat již konkrétní
obchodní spolupráci s tuzemskými partnery.
Podle vyjádření Marcely Koňákové z organizace Adonis šlo o zcela výjimečnou akci, na
kterou bylo potřeba se velmi dobře připravit,
protože zájem zahraničních partnerů byl velmi konkrétní a ryze obchodní. Nejednalo se
o klasickou „prezentaci“ nebo veletrh, ale o
dvoustranná obchodní jednání se subjekty,
které mají zájem přivážet nebo již přivážejí
zahraniční turisty na atraktivní místa České
republiky. A takovým místem, jak bylo možné
odhadovat ze zájmu a reakcí zahraničních
obchodníků, zcela jistě turistická oblast
Pálava a Lednicko-valtický areál je.
Výstava zaþíná vernisáží v první adventní nedČli 28. listopadu 2010
v 17.00 hodin
Výstava potrvá do 6. ledna 2011
Letošní vánoční výstava Muzejního spolku
Valtice je zaměřena na ruční práce z textilu a
nití. Mohla by zcela jistě nést název „Textilní
vánoce“. Předvádí soubor ručních prací, které
naše ženy vytvořily pro ukrácení svého volného času a zároveň pro zkrášlení svého obydlí
v době vánoc. Tentokrát povzbudíme tvůrčí
fantazii návštěvníků, oživíme lidové tradice
a zvyklosti vyšívaným, háčkovaným a pačvorkovým prostíráním, ubrusy a vánočními
ozdobami. Nebude chybět ani paličkovaná
vánoční výzdoba. Vždyť atmosféru vánoc
nevytváří jen kupa dárků, voňavě cukroví a
smažený kapr, ale i celková výzdoba bytu.
Nastrojený stromeček a nazdobený štědrovečerní stůl, adventní věnec, hvězdičky či
svícny dotvoří celou tu vánoční atmosféru.
Malí i dospělí mohou také obdivovat krásu
porcelánových panenek, které dotváří celou
atmosféru vánoční výstavy.
Srdečně zvou pořadatelé.
Lada Rakovská,
Muzejní spolek Valtice
Prezentace knihy
„Josefh Kornhäusel“
(ave)
Bližší informace k projektu „Tvorba a propagace produktů, realizace marketingové
kampaně v turistické oblasti Pálava a LVA“ jsou
uvedeny na webu www.palava-lva.cz/projekty/
Muzejní spolek Valtice s paní starostkou
Ing. Terezií Lvovou byli přizváni k prezentaci
knihy Dr. Bettiny Nezval „Joseph Kornhäusel“.
Nově otevřené studio
Pedikúra
Lenka Doláková
Svěřte své nohy do mé odborné péče
Provádím kromě mokré i suchou
pedikúru, která je vhodná pro diabetiky
P. Bezruče 185, Valtice
Tel.: 721 173 114
Presentace proběhla ve večerních hodinách 28. října ve Vídni, v Kornhäuselově vile.
Autorka seznámila přítomné s prací tohoto
významného architekta první poloviny 19.
století, absolventa vídeňské Akademie výtvarných umění. S jeho tvorbou se můžeme
setkat v Lednicko-valtickém areálu, protože
v roce 1812 vstoupil do služeb knížat z
TAXI
LEV
+420 605 10 22 10
4
Liechtensteinu a hned po svém nástupu postavil podle plánů stavebního ředitele Josefa
Hardmutha empírovou stavbu „Rendez-vous“
a klasicistní zámeček Pohansko. Později
nastoupil na Hartmutovo místo a podle jeho
plánů byl postaven Rybniční zámeček, Apollonův chrám, Hraniční zámeček, Katzelsdorfská hájenka. Vytvořil také mnoho dalších
staveb na bývalém území Rakousko–Uherska, jako je například zámek v Náměšti nad
Oslavou a Jinošovicích a jeho stavby krášlí
také Vídeň, Báden, Mödling a další města.
Kornhäusel se stal také projektantem divadel v Olomouci, Bádenu, Hietzingu, Lednici,
Feistritzu, Vídni a Těšíně. Kniha je zdařilou
publikací o díle tohoto slavného architekta.
Lada Rakovská,
Muzejní spolek Valtice
Zahradnické úpravy
Lednického parku
V pátek 22. října v 17:00 hod. se zájemci
o historii i současnost Lednického parku
setkali u vstupu do zámecké kaple s Ing.
Přemyslem Krejčiříkem.
Přednášku s procházkou uspořádal již
tradičně Muzejní spolek Valtice. Pan inženýr
Krejčiřík nás seznámil podrobně s koncepcí
lednického parku. Mimo jiné řekl „Hlavní
příjezd od Valtic nevedl nikdy přes samotnou
vesnici, protože její prostor byl nezpevněný
a často blátivý, ale vedl kolem zadní strany
fary. Cesta byla lemována oboustranně
řadou stromů, které se ovšem nedochovaly.
Celá alej do Valtic bude obnovena z prostředků Ministerstva financí. Lednický park,
stejně jako Valtice, získal na obnovu zeleně
24 milionů Kč. Do roku 2013 by mělo být
vysazeno 1000 nových stromů. Neustálým
problémem lednického parku jsou bobři.
Také dojde k obnově parkových záhonů,
které byly již zaplevelené. Původní výsadba
růží tzv. „Růžovna“ nebude obnovena, protože její údržba je velmi nákladná. Roční
rozpočet na údržbu parku je 2 miliony Kč a
to zdaleka nepokryje všechny zahradnické
práce v areálu“.
Chci poděkovat panu Ing. Krejčiříkovi za
zajímavý výklad, při kterém jsme se dozvěděli spoustu podrobných informací o lednickém
parku i zámku.
Lada Rakovská,
Muzejní spolek Valtice
ŠKOLNÍ KURÝR
ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE
Drakiáda
Ve středu 1 3.10.
proběhla na naší ZŠ
tradiční „Drakiáda“. V
zámeckém parku se
sešlo přes 60 dětí. Pro
děti byly připraveny soutěže se sladkou odměnou. Jsme rádi, že
se drakiády zúčastnili i rodiče. Společně
s dětmi využili krásného počasí a užili si
pouštění draků. Poděkování patří žákům II.
ročníku ZŠ, kteří nejen připravili plakáty, ale
pomáhali i při organizování soutěží při této
akci. Největším překvapením na drakiádě byl
dárek od paní Schneiderové, která upekla a
ozdobila perníky pro děti. Za všechny děti
velké DĚKUJEME. Perníky byly nejen krásné,
ale i moc dobré.
Školní parlament
Jako zástupci školního parlamentu zajišťujeme prostor pro komunikaci mezi žáky,
učiteli, veřejností a podílíme se na chodu
školy. Schůzka členů školního parlamentu
se konala 7.10.2010.
Členové školního parlamentu a jejich zástupci:
2.A - Bezděk Michal (Kašparová V.)
2.B - Haluzová Tereza (Martínek D.)
3.A - Babič Petr (Polášková M.)
3.B - Foukalová Sarah (Hřebačka T.)
4.A - Barmpakas Athanasios (Nguyen D.)
4.B - Čumplíková Tereza (Kouba S.)
5.A - Petrová Michaela (Dovrtěl R.)
6.A - Sedláčková Šarlota
6.B - Foukalová Kristýna
7.A - Novotná Tereza (Klepáčková K.)
8.A - Cigáňová Kateřina
9.A - Hanes Filip (Bezděk M.)
Předsedou parlamentu byl zvolen Hanes Filip.
skupiny SEIFEROS na výukový program o
dravcích. Akce proběhla na hřišti Střední
odborné školy vinařské v pátek 8. října.
Zúčastnili se jí žáci prvního stupně naší
školy. Děti program zaujal, dokonce si mohly
některé dravce i pohladit.
Ke spokojenosti přispělo i krásné slunečné
počasí. Myslím si, že dvě hodiny, které jsme
strávili s dravými ptáky a jejich ochránci,
stály opravdu za to. Už se těšíme na setkání
v příštím školním roce.
Mgr. Alice Pimková
Štafeta Emila Zátopka
MARATON – 42195 m
Ve čtvrtek 30. září 2010 běželi nejlepší
vytrvalci ZŠ Valtice další ročník celostátní
soutěže „Běh Emila Zátopka – maraton“.
Jde o soutěž mezi školami na dálku, přičemž
naše pořadí mezi základními školami České
republiky se zpravidla dozvíme v listopadu.
Pravidla jsou taková, že čtyřicet dva žáků
běží jeden kilometr a závěrečných sto devadesát pět metrů pak učitel, tentokrát to byl,
stejně jako loni, nejmladší tělocvikář Mgr.
Adam Polášek. Zatím můžeme učinit porovnání s naším výsledným časem roku 2009.
Tehdy to bylo 2:52:19 hod., letos 2:55:58
hod., což je výkon asi o tři a půl minuty horší.
V roce 2009 se všichni běžci dostali pod pět
minut na kilometr, nyní pět dívek přesáhlo
pět minut. Také nejrychlejší loňští tři chlapci
byli lepší než ti letošní.
Program zasedání parlamentu:
1. Přivítání nových členů
2. Volba předsedy školního parlamentu
3. Určení schůzek školního parlamentu
4. Příprava a schválení stanov školního
parlamentu
5. Diskuse
Příroda přijela za námi
Přírodu má rád snad každý z nás. Chodíme
na procházky do lesa, podnikáme výlety na
kole, zkrátka relaxujeme. Při troše štěstí se
nám podaří na obloze zahlédnout třepotající
se poštolku či kroužící káně. Ale vidět tyto
dravé ptáky zblízka to se podaří málokomu.
Právě proto naše škola využila nabídky
Nejrychlejší tři chlapci byli:
1. Tomáš Novák, 9.A (3:18 min.)
2. Jan Štockmann, 9.A (3:30 min.)
3. Petr Šváb, 8.A (3:32 min.)
Nejlepšími dívkami byly:
1. Eva Velecká, 9.A (3:48 min.)
2. Kateřina Cigáňová, 8.A (4:11 min.)
3. Petra Netopilíková, 9.A (4:16 min.)
Z nižších ročníků si nejlépe počínali Jiří
Horáček a Patrik Wald, oba ze 7.A (oba s
časem 3:45), z dívek Renáta Vystrčilová,
7.A (s časem 4:33) a Kristýna Hasilová, 6.A
(s časem 4:36).
Obdoba štafety Emila Zátopka pro 2. stupeň
ZŠ je taktéž pro 1. stupeň. Rozdíl je ovšem v
tom, že celkových pět kilometrů běží dvacet
5
pět běžců, každý tedy běží dvě stě metrů. Pro
srovnání v roce 2009 byl čas na pět kilometrů
16:54,7 minut a v roce 2010 18:30,0 minut.
Nejlepší jednotlivci 1. stupně:
1. Jiří Černý, 5.A (37,6 s)
2. Ondřej Tréšek, 4.A (28,1 s)
3. Kryštof Tomek, 5.A (39,2 s)
4. Sarah Foukalová, 3.B (41,1 s)
Mgr. Miroslav Štěpaňuk
Okresní přebor v přespolním běhu
V pondělí 4. října proběhla první významná
sportovní soutěž tohoto školního roku. Šlo o
okresní přebor v přespolním běhu.
Těchto závodů běžců vytrvalců se tradičně
zúčastňuje i naše škola. Ačkoliv je atletika
především sportem individuálním, v tomto
běžeckém zápolení je důležitější výsledek
družstev. Ta jsme sestavili na základě výkonu žáků v běhu Emila Zátopka, který jsme
organizovali v zámeckém parku ve Valticích
ve čtvrtek 30. září. Závodů 4. října jsme se
zúčastnili ve všech kategoriích. Na startu byli
žáci ze čtrnácti škol okresu Břeclav.
Hodnocení družstva se provádí tak, že se
sečte pořadí čtyř nejlepších běžců z kolektivu
každé ZŠ. V početných startovních polích
doběhlo do cíle všech osmnáct našich reprezentantů. Jiným školám řada žáků vzdala.
Pokud počet žáků jedné školy, kteří doběhli
do cíle, klesl pod čtyři, nebyli hodnoceni jako
družstvo.
Výsledky:
a) mladší žáci – do cíle doběhlo čtyřicet pět
závodníků, naši:
14. Patrik Wald, 7.A
25. Jiří Horáček, 7.A
26. Martin Lubal, 7.A
28. Michal Hnilica, 6.A - součet 93
29. Jakub Machálek, 6.B
33. David Rajčányi, 7.A
Pořadí škol:
1. ZŠ Slovácká, Břeclav
2. ZŠ Kupkova, Břeclav
3. ZŠ Hraničářů, Mikulov
4. ZŠ Kobylí
5. ZŠ Valtice
b) mladší žákyně – do cíle doběhlo čtyřicet
závodnic, naše:
23. Barbora Kománková, 6.A
28. Renáta Vystrčilová, 7.A
29. Iva Remiášová, 6.B
35. Kristýna Hasilová, 6.A - součet 115
Pořadí škol:
1. ZŠ Komenského, Břeclav
2. ZŠ Slovácká, Břeclav
3. ZŠ Lednice
4. ZŠ Kupkova, Břeclav
5. ZŠ Valtice
c) starší žákyně – doběhlo čtyřicet tři závodnic, naše:
12. Eva Velecká, 9.A
20. Kateřina Cigáňová, 8.A
37. Petra Netopilíková, 9.A
39. Claudia Molčíková, 8.A - součet 108
Bramborování
rodiči a děti si společně hrály na kobercích,
našly ve svých hrách společnou řeč.
Pořadí škol:
1. ZŠ Slovácká, Břeclav
2. ZŠ Lednice
3. ZŠ Kupkova, Břeclav
4. ZŠ Drnholec
5. ZŠ Valtice
d) starší žáci – doběhlo čtyřicet tři závodníků, naši:
18. Jan Vaculík, 9.A
19. Jan Štockmann, 9.A
31. Dominik Vaškovič, 9.A
32. Vít Kočár, 8.A - součet 100
Cítíte tu vůni? To voní bramborové dobroty.
A kde? U nás ve školce. Máme bramborový
týden!
Pořadí škol:
1. ZŠ Slovácká, Břeclav
2. ZŠ Komenského, Břeclav
3. ZŠ Moravský Žižkov
4. ZŠ Valtice
Všem reprezentantům náleží poděkování
za bojovný výkon a bezproblémové chování.
Důstojně reprezentovali nejen ZŠ, ale i naše
město.
Mgr. Miroslav Štěpaňuk
Divadlo
Soutěž ve stolním tenisu
Základní škola Valtice uspořádala v pátek
22. října přebory školy ve stolním tenisu.
Výsledné pořadí žáků:
1.
Tomáš Novák, 9.A
2.
Jaroslav Hladík, 7.A
3.
René Vilušínský, 8.A
4.
David Buriánek, 9.A
5.
Martin Večeřa, 9.A
6.
Petr Šváb, 8.A
7.
Jan Kočár, 9.A
8.
Petr Kraus, 9.A
9.
Alexander Rajčányi, 8.A
10.
Jan Štockmann, 9.A
11.
Dominik Vaškovi, 9.A
12.
Filip Hanes, 9.A
Vyrábíme z brambor tiskátka, tvoříme si
bramborové ubrusy a taky si děláme bramborová těsta a z nich pečeme spousty dobrot.
NOVĚ OTEVŘENÉ
NEHTOVÉ STUDIO
Knail - NABÍZÍ
Záviny, preclíčky, koláčky, houstičky. No,
prostě, samé mňamky. A děti v zástěrkách
pomáhají.
Indiáni z Písmenkova
Petra Piharová
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Mgr. Jarmila Mauksová
Valtice mají mezi obyvateli nově 16 indiánů z kmene Malých bizonů a Vlčích tlapek.
Do řad indiánů byli pasováni Velkým náčelníkem v osadě Písmenkov. Mladí indiáni a
indiánky prošli výcvikem, který je připravil na
devítiletou stezku odvahy na Základní škole.
Indiánci s nadšením plnili úkoly, účastnili se
her a pozorovali i zápolícího stařešinu.
Teepee se postavila, luky a šípy vyrobily a
bizoni ulovili... Velký náčelník se svoji družinou zabavil malé i velké.
Za nádherně zakončené Indiánské léto
bych velice ráda jménem zúčastněných dětí
a rodičů poděkovala organizačnímu týmu
učitelek a panu řediteli ZŠ Valtice.
P.S. ....lelkujíce lituji letošního léta limit
V měsíci říjnu jsme byli také na divadelním představení v kině Koruna Břeclav. Jely
s námi také naše nejmenší děti – Kuřátka
a myslím si, že to všichni zvládli na jedničku. Představení bylo pěkné, plné veselých
písniček a naše děti si odnesly další pěkný
zážitek.
Děkuji všem zaměstnancům naší MŠ za
aktivitu, spolupráci a pomoc v naší práci.
Irena Maroušová, ředitelka MŠ
Hasiči ve škole
Žáci 2. ročníku se 29. září zúčastnili
projektu „Hasík“, který se týká prevence
požární ochrany. Zkušení hasiči formou zábavných her ukázali dětem, jak se chovat při
vypuknutí požáru. Děti byly za svou aktivitu
odměněny. Tímto bych jim chtěla poděkovat
za zpestření výuky.
Vyjadřuji poděkování našim rodičům, neboť mnoho z nich přineslo do MŠ ochutnat
domácí bramborové dobroty, ochutnávaly se
výrobky našich dětí, všichni jsme z této pohodové a milé atmosféry měli velikou radost.
Naši rakouští přátelé předali dětem drobné
pozornosti, paní ředitelka nám poděkovala
za milé odpoledne, nové poznatky v práci a
dobré pohoštění.
•
•
Modeláž umělých nehtů
Zpevnění přírodních nehtů akrylem
Manikúra suchá i mokrá
P-Shine, japonská manikúra
Nail-art, zdobení nehtů
Peeling rukou
Nehtové poradenství
Nehtová kosmetika značek Orly, O.P.I.,
Creative
Pravidelně nové kolekce laků
Novinky v oblasti modeláže a zdobení
nehtů
SLEVA PRO STUDENTKY 100,- Kč NA
KAŽDOU NÁVŠTĚVU
STÁLÉ ZÁKAZNICE KAŽDÉ TŘETÍ
LAKOVÁNÍ ZDARMA
Vaše ruce si zaslouží pozornost, neboť
ruce a nehty vyjadřují stav naší duše.
Ve čtvrtek 21.10. jsme měli také bramborování s rodiči a našimi přáteli z rakouské
školky, kteří se k nám přijeli podívat. Rakouské rodiče s dětmi zajímalo vše, co se
týká českého školství. Zapojili se do vyrábění
bramborových panáčků a zvířátek s našimi
TAXI
LEV
+420 605 10 22 10
6
Těším se na Vás Kristýna
TEL.: +420 737 199 445
MNOHEM VÍCE NAJDETE NA www.Knail.cz
Knail
NEHTOVÉ STUDIO
Bouchnerová Kristýna
mobil +420 737199445
www.Knail.cz
Památka zesnulých a Valtické hřbitovy
2. listopadu jsme slavili památku zesnulých a tak mi dovolte, abych se jen zběžně
vrátila do historie valtických hřbitovů, se kterými tento svátek úzce souvisí. Hned v úvodu
musím říct, že valtičtí zesnulí to neměli
s těmi žijícími nikdy vůbec lehké. Valtické
hřbitovy byly několikrát přemísťovány a rušeny. Musely se totiž přizpůsobit rozpínavosti
města. Dnes ani neznáme všechna pohřebiště, která ve Valticích kdy byla. Tak například z období, kdy stával na kopci strážní
hrad v držení pasovských biskupů a pod ním
se rozkládalo podhradí, nevíme vlastně nic
konkrétního. Teprve z období pozdějšího je
známo, že v areálu hradu stála kaple, kolem
níž se rozkládal hřbitov, kde bylo pohřbíváno
hradní panstvo a důležité osoby, které byly
v jejich službách. Kdy tento hřbitov zanikl
nevíme. Víme jen, že obrovské mramorové
náhrobky hradních pánů byly zničeny. Že by
skončily v základech mohutnícího hradu?
Že by až taková byla neúcta k zesnulým?
To se nám zdá, vzhledem k středověké
duchovnosti, nepravděpodobné. Víme ale,
že část jednoho takového pomníku byla
nalezena v okolí Valtic a je uložena ve wilfersdorfském muzeu.
A kde byly ukládány ostatky ostatních obyvatel? Ve městě stával ve 13. století gotický
farní kostel Panny Marie a kolem tohoto farního kostela se rozléhal hřbitov. Tento kostel
byl poškozen v období husitských válek a byl
později zrušen spolu se hřbitovem. Hovoří
se také o tom, že byl nejen ve špatném
stavu, ale že byl položen příliš blízko stále
se zvětšujícího sídla Liechtensteinů. Musel
ustoupit nové koncepci rezidenčního sídla,
nejprve renesančního a později barokního.
Během 18. a 19. století také došlo ke zbourání masných krámů na náměstí, aby zde
vznikl prostor pro stavby bohatých měšťanů.
Pro zlepšení průjezdnosti náměstím byl
odstraněn i pranýř.
Ve 13. století se již také hovoří o hrobech
obklopující kapli sv. Barbory, která se nacházela v místech dnešního kostela Milosrdných
bratří. Kdo zde byl pochováván? Chudina,
nemocní morem či jen zemřelí z malého
Ing. Josef VLK
Stavební
projekce
777 867 966
[email protected]
přiléhajícího špitálu? Dodnes neobjasněná
otázka pro historiky. S výstavbou kostela a
konventu byl hřbitov postupně přesunován
směrem severním a byly přikoupeny nové
pozemky na jeho rozšíření. Nakonec však
i on musel ustoupit růstu kláštera milosrdných bratří, klášterní kvadratuře a zvětšujícímu se špitálu. Bývalá hřbitovní Pieta a
kříž byly přesunuty na roh ulice Lednické
(dnes Bezručovy) a Břeclavské (dnes Rudé
armády), kde je doposud. Postupný přesun
hřbitova severním směrem se ukázal zbytečným, protože stejně s dalším rozvojem
nemocnice se stal v tomto prostoru zcela
nevhodným a byl zrušen. Po rozšíření hřbitova v areálu františkánů na Sobotní (dříve
Vídeňské) ulici, byly pozůstatky zesnulých
ze hřbitova za špitálem přemístěny sem.
V 13. století přišli do města minorité a
v jejich areálu za hradbami se nacházel
prý také malý hřbitov. Během husitských
válek byl jejich areál zničen. V 17. století
byl v těchto místech obnoven klášter, který
však již patřil františkánům. V jejich areálu
byl v 18. století postaven kostel sv. Michaela Archanděla, kolem kterého vznikl nový
hřbitov. Ten neustále rostl a tak v roce 1780
byl rozšířen na úkor klášterní zahrady a obehnán hřbitovní zdí. Když františkáni začátkem 19. století město opustili a jejich areál
se stal jakousi městskou ubytovnou, plocha
hřbitova se opět zvětšila. Později Johann II.
Z Liechtensteinu dal bývalé klášterní stavby
a celé hospodářství i s pozemky k dispozici
rolnické škole. A tehdy vedení města pochopilo, že hřbitov nebude moci být nadále
rozšiřován a proto městská rada rozhodla,
že se vybuduje nový hřbitov za městem a to
za Josefskou ulicí, kde snad již kdysi dříve
pohřbívalo. Byl v těchto místech hřbitov, o
kterém se hovoří jako o „Zaječím“ nebo také
„Haseufriedhof“? „Zaječí“ snad proto, že zde
procházející vojsko pohřbívalo své padlé a
zemřelé? Opět jedna z otázek pro historiky!
Není však tajemstvím, že tento hřbitov valtičané nikdy nepřijali za svůj, protože byl málo
důstojným pro poslední odpočinek jejich
pozůstalých. Nebyla zde žádná kaple, jen
domek hrobníka. Zanikl koncem 19. století.
Později si lidé na tento opuštěný hřbitov
chodili pohřbívat své čtyřnohé miláčky a tak
dostal přídomek „Psí“. Dnes jeho v prostoru
najdeme garáže.
Městská rada neustále hledala vhodné
pozemky pro vytvoření nejen nového, ale i
dostatečně velkého a důstojného hřbitova.
Nakonec panující kníže Johann II. z Liechtensteinu daroval městu pro výstavbu nového
Miroslav Kostiha
Penzion "U Kostihů"
Prodej ovocných stromků a ovoce
Sadová 900
691 42 Valtice
tel.: 519 352 659
mobil: 602 864 161
[email protected]
7
hřbitova své pozemky při cestě do Lednice. A
tak město začátkem 20. století vybudovalo
konečně hřbitov, který se stal důstojným
místem odpočinku zemřelých valtičanů.
Hřbitov byl vysvěcen 8. července 1902. Aby
nedošlo opět k tomu, že pozemek se stane
nedostačujícím, byly městem postupně
přikoupeny další pozemky. Tak ještě po 108
letech od vysvěcení tohoto hřbitova máme
dostatek místa k pohřbívání.
A tak tu máme dušičkový čas, čas nostalgických procházek po hřbitovech. Hřbitovy nejsou jenom místem vzpomínek na
zesnulé, ale jsou také místem historickým.
Najdeme zde řadu památných pomníků,
krásnou řemeslnou práci našich předků
a taky náhrobky významných osobností
našeho města. Hřbitov je místem, které
nám má připomínat i naši konečnost. Proto také na nich bývá často napsáno: „Co
jsme my, budete i vy.“ Ano, naše pozemské
putování jednou skončí a v tom je jediná
spravedlnost, které nikdo nemůže uniknout. V souvislosti s dušičkami je spojeno
mnoho pověr. Vzpomenu jen tu nejznámější:
„Každou hodinu o dušičkách by jsme měli
udělat nějaký dobrý skutek“. Nezapomeňte
si všimnout, že kromě toho, že tento čas je
naplněn smutkem, je naplněn i spoustou
pestrých barev podzimu a skrytým půvabem
pietních míst.
A tak položme kytičku na hrob a řekněme
svým pozůstalým to, co jsme jim nestihli říct
za jejich života.
Lada Rakovská,
Muzejní spolek Valtice
Zahradnictví Raimunda Boudného
Místo se zdálo být výhodné pro zahradnictví i rodinný dům s obchodem, protože bylo
na cestě k hřbitovu a u nádraží. Snad jedinou
chybou těchto pozemků bylo, že neměly dostatek spodní vody a vodou, která se přiváděla ze Schteinabrunneru se nesmělo zalévat.
Tenkrát se také hodně jezdilo vlakem a tak
návštěvy u nás nakupovaly květiny pro své
hostitele, návštěvníci hřbitova pak květiny
pro své zesnulé. Náš obchod docela kvetl.
Rodina mého otce, Raimunda Boudného,
pocházela z Bučovic a byla vždycky ryze českou rodinou. Můj otec se narodil v roce 1906
a měl pět sourozenců. Z Bučovic odešel k Milosrdným bratřím do Skalice na Slovensko,
kde pracoval jako zahradník. Později pod
vlivem frátera Josua Šalamouna přijal místo ve Feldsbergu – Valticích. Bylo to někdy
kolem roku 1922. Byl tenkrát samozřejmě
svobodný. K milosrdným sestrám se chodily
učit vařit děvčata valtických občanů. Dnes by
jsme to nazvali asi kurzem vaření. Tento kurz
zde absolvovala také dívka z rolnické rodiny
Andl z Lednické ulice. No a můj otec se do ní
jak se říká zakoukal, slovo dalo slovo a v roce
1931 byla svatba. Vzniklo smíšené manželství, kterých tenkrát ve Valticích bylo víc než
dost. Rodiče bydleli nejdříve na Břeclavské
ulici a tatínek zastával i nadále funkci klášterního zahradníka. Jeho velkým snem však
bylo osamostatnit se a tak žádal o uvolnění
z klášterních služeb. Takovým patronem naší
rodiny byl valtický převor v letech 1928-1934
Josue Šalamoun a ten zařídil, aby mému
otci byly odprodány klášterní pozemky na
Lednické ulici.
Antika
STAVEBNINY VALTICE
restaurování a konzervování starožitností
608 782 777
Hlavně v období dušiček a jiných křesťanských svátků. Naše zahradnictví poskytovalo
i výuční služby. Naše rodina byla katolická a
tak otec byl členem Lidové strany. Já jsem
samozřejmě ministroval jako ostatní místní
chlapci v mých letech. Kamarádili jsme se
hodně s rodinou Bémovou. Nejen katolíci
drželi při sobě, ale i živnostníci. A tak jsme
se kamarádili také s rodinou pekaře Daňka,
s rodinou krejčího Koláře, s rodinou hlásného
na Liechtenau (zastávka v Bořím lese) Rollinkovou, rodinou strážníka pana Musila atd.
Já jsem se narodil v roce 1935 a samozřejmě jako ostatní valtické děti jsem začal
chodit do první třídy na německou školu.
Učili mně pan učitel Hinschal a paní učitelka
Zajíčková. Česká škola tenkrát ve Valticích
nebyla, protože v říjnu 1938 byly české školy
v Sudetách zrušeny. Ke konci druhé světové
války byl ve škole zřízen německý vojenský
lazaret a vyučování bylo na čas přemístěno
do hasičské zbrojnice.
Po skončení války byla ve Valticích zřízena
hned česká škola, tak jsem začal chodit
do ní. Vzpomínám si na celou řadu svých
učitelů - Bouchnera, Trčku, Dohnala, Fialu
a také na třídního z měšťanky pana učitele
Shneidra. Měl sice německé jméno, ale
jinak to byl Čech. Do školy české i německé
jsem chodil s Františkem Polákem, Janem
Hofmanem, Josefem Musilem, Rudou Daňkem, Laďou Šrottem, Leopoldem Štosem
atd. Chodil jsem na zdejší školu až do 4.
třídy. Chodívali jsme jako děcka rádi do
smíšeného obchodu pana Dyby. Dnes je tam
textil a předtím tam byla Pohankova cukrárna a my tam chodili na nějaký ten mls. Byl
jsem tady moc spokojený. Valtice byly mým
domovem. Vzpomínám si, jak před koncem
války byly celé Valtice rozkopané, protože se
všude dělaly ochranné zákopy. Ti nejstarší
žáci (vzpomínám si třeba na Jana Poláka)
museli pomáhat při jejich budování. Když
spojenci bombardovali poštorenskou Munu,
tak byla ten den velmi špatná viditelnost.
Stromy viditelnost ještě zhoršovaly a letci
se orientovali podle drážní trati. Tak omylem
hodili pár bomb i na Valtice. Jedna bomba
Počítače, internet
724 950 605
přestěhovány
ze Sobotní 1067 - Pod Raisnou
do haly firmy Molčík na Mikulovské
TEL: 774 49 49 10
www.lesenipronajem.cz
8
z nich dopadla i do naší zahrady. Našli jsme
ji tam nevybuchlou. To byl pro nás kluky
velký zážitek.
Po politických změnách, které přinesl rok
1948 můj otec pochopil, že soukromníkům
štěstí v poválečném Československé republice nepokvete. A on chtěl být samostatný,
rozhodovat si o svém zahradnictví a nebýt
na nikom závislý. Tak se rozhodl, že odejdeme do Rakouska. Odešli jsme nejprve do
Reintalu, ale tam jsme byli jen asi tři měsíce.
Pak se otec rozhodl k odchodu do Neusiedlu,
který měl velkou perspektivu v rozvoji a růstu,
protože tam byla nafta.
Já jsem z odchodu z Valtic nadšený vůbec
nebyl, stejně jako celá naše česká část rodiny. A to jsme tenkrát samozřejmě netušili
jak důkladně se uzavřou státní hranice, jak
těžké bude cestovat za rodinou, kterou jsme
měli celou v Československu. Začátky byly
pro mne moc těžké. Všichni moji kamarádi
tu zůstali. Tak to jsem svému tatínkovi moc
dlouho zazlíval, že nás donutil odejít z Valtic.
Německy jsem neuměl. Když jsem začal
chodit do rakouské školy, psal jsem všude
háčky a čárky nad písmeny. Dnes, když na to
vzpomínám, tak se tomu směji, ale tenkrát
mi bylo do pláče. Ta má němčina byla ještě
několik let hrozná. Můj starší bratr Robert
odešel do Kanady do Vancouveru a já musel
pracovat s otcem v zahradnictví a taky se
zahradníkem vyučit. Bratr po svém návratu
z Kanady začal pracovat na vídeňské letišti
a já jsem musel po otci převzít zahradnictví.
Zahradnictví bylo obrovské. Spousta polí a
skleníků. Když se po roce 1990 otevřely hranice jezdili k nám na brigádu do zahradnictví i
mnozí Valtičané. Hlavně před dušičkami bylo
hodně práce. To se kapacita zaměstnanců
zvedla až na 18 lidí. Pak jsem onemocněl
a zahradnictví jsem přestal provozovat.
Dnes jsem již patnáct let v důchodu. Víte,
ale někde ty české kořeny ve mě stále jsou.
Mám tu své známe z dětství. Velmi rád jezdím k vám i s manželkou, projíždíme se po
Lednicko-valtickém areálu na kole a je nám
dobře. Jezdíme samozřejmě i jinam. Musím
se také přiznat, že mám velké životní hobby.
Vy říkáte myslím koníčka. Chovám okrasné
ptáky a jezdím po Česku i Slovensku na
jejich výstavy.
Pan Boudný je velmi skromný a tak musím
na něj prozradit, že češtinu nezapomněl ani
za uplynulých 62 let prožitých v Rakousku.
V závěru děkuji panu Boudnému za rozhovor, za zapůjčené fotografie z bývalého
květinářství Boudný na Lednické, dnes
Bezručově, ulici a také za české odborné
zahradnické knihy, které z pozůstalosti svého otce nám do Městského muzea daroval.
Některé nesou datum vydání 1907 a jsou
velmi zajímavé i po 103 letech.
reklamní vizitka pana Boudného z roku 1947
Lada Rakovská
Muzejní spolek Valtice
VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ
IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do
poloviny 20. století - pokračování
Z přehledu soudních konání je patrno, že
všechny německé soudy dospěly postupně
k závěrům, že nemohou posuzovat válečná
opatření protihitlerovské koalice a rozhodovat
o případech, které souvisí s válečnými událostmi následky 2. světové války.
Zemský soud v Kolíně nad Rýnem zrušil
dne 9.6.1998 své předběžné opatření z roku
1991, a tím se vlastně obraz mohl vrátit do
ČR. Celých sedm let trval tento spor a v roce
1998 se mohl obraz vrátit do Valtic, kde je od
3.9.1998 opět vystaven. Pokus liechtensteinského knížete získat obraz byl vlastně průlomem v postoji České republiky k dekretům.
Kníže si vůči ČR činí nároky ve výši 1 miliardy
švýcarských franků (asi 21 miliard korun) za
zkonfiskovaný majetek. Při studiu těchto prohraných sporů a miliardových nárocích se mi
přímo vnucuje mnoho otázek, k nimž by bylo
třeba podat vysvětlení i konkrétní odpovědi. To
by však vyžadovalo dlouhé hledání v archívech
(možná i liechtensteinských), k čemuž nemám
možnosti.
Existují však literární prameny, jak v české
tak i v německé literatuře, nebo články uveřejňované v poslední době v okresním tisku Nový
život, kde některé články přímo pohádkově
hodnotí Liechtensteiny v našem kraji. Za prvé
je nutno panu knížeti asi připomenout, že
celé kulturní Evropě je známo, jakým způsobem byl tento přemnohý miliardový majetek
Liechtensteinů nabyt. Kulturní Evropě je také
známo, že konfiskáty jeho prapředka Karla I. z
Liechtensteina byly takového rázu, že po jeho
smrti byl proti němu zaveden soudní proces,
který měl vyřešit navrácení konfiskovaného
majetku šlechtickým rodům, zejména po Bílé
hoře. Majetek se těmto rodům zkonfiskoval
jen proto, že nepřešli ke katolicismu tak jako
Karel I. Celý proces přežil několik císařů (Ferdinand I. i II., Leopold I. i II.) a další mocnáře,
ale nikdy nebyl dokončen. Komu Hans Adam
II. vrátí tento majetek? Zkonfiskované rody již
neexistují, takže kolik odečte z uvedených 21
miliard a vrátí je českému státu? V roce 2001
se Hans Adam II. dokonce obrátil na Evropský
soud pro lidská práva ve Štrasburku, kde znova žádal o navrácení Velké vápenky. Všechny
soudy, které se týkaly obrazu Velká vápenka,
byly jen pokusem prolomit prezidentské
dekrety a snaha získat nazpět celý majetek.
Ale který? Co vlastně patří Liechtensteinům?.
Dovolil jsem si vyslovit na tuto problematiku
svůj názor, ke kterému jsem dospěl studiem
celé řady českých i německých autorů historické literatury (Josef Polišenský, prof. A.
Ernstberger, prof. A. Nohejlová-Prátová, K. Vít,
Mikulovská 151
691 42 Valtice

519 352 365
Erich Kippes a další).
V jednom článku pana Juříka, uveřejněném
v roce 2009 v Novém životě, bylo uvedeno, že
kníže František Josef II. (otec Hanse Adama
II.) nechal ještě před nástupem nacistů ve
Valticích v roce 1938 na valtické a lednické
nádraží přistavit švýcarské nákladní vagóny,
které měly odvézt nejcennější sbírky z obou
zámků, včetně zlatého kočáru. Ve Zpravodaji
Valtic ze dne 9. února 2009 v rozhovoru s paní
Kofrojovou se v závěru článku píše: „...vytáhli z
kočárovny zlatý kočár, zapřáhli koně a jezdili
po Valticích – Sověti.“ Takže si můžete vybrat.
Ať je pravda jakákoliv, pokud si však přečtete
konkrétně tento článek v Novém životě, který
pojednává o odvozu vzácných uměleckých
sbírek z Valtic a Lednice do Vaduzu, pak velmi
mírně řečeno jsou v tomto článku dvě věci,
které na mne působí rozpačitě. To, že převoz
vzácných sbírek přes německé hranice se
podařil proto, že němečtí celníci nerozuměli
umění a za další je spíše naivní (nebo záměrné), že nebyl odvezen i obraz Velká vápenka,
jehož hodnota se odborníky odhadovala na
tehdejších 500 000 marek, tj. asi 10 mil.
korun. Jak jsem zde již uvedl, Velká vápenka
měla za úkol prolomit Benešovy dekrety a
tím by se otevřela i cesta k získání ostatního
majetku. Uveřejňované články v Novém životě
zřejmě tvoří podstatnou část knihy Moravské
dominanty Liechtensteinů a Dietrichsteinů.
Po vydání knihy napsal pan Vaněk z Prahy
do Nového života článek - Až příliš optimistické hodnocení Liechtensteinů. A já jen
dodávám: Až příliš pohádkové vyprávění o
Liechtensteinech.
Rok 2009 byl v mnoha událostech významný. Na závěr svého vyprávění bych chtěl
poukázat alespoň na dvě významné události.
Především to bylo znovu navázání diplomatických styků s Liechtensteinským knížectvím
a návštěva představitele knížectví – Jana
(Hanse) Adama ve Valticích.
Nejméně celoevropský význam mělo letošní ( rok 2009 ) 1. září, kdy před 70. lety
vypukla druhá světová válka. Varšava se stala
místem, kde evropští politikové vzpomněli
tento den roku 1939, kdy Německo napadlo
Polsko a rozpoutalo válečné běsnění v Evropě.
K tomuto útoku se v souladu s předcházejícími
dohodami (jsou uvedeny ve vyprávění) připojil
17. září i Sovětský svaz. Jak jsem již uvedl
dříve, ten následně získal kromě území a
porobeného obyvatelstva i 15000 válečných
zajatců a asi 10 000 příslušníků inteligence.
Sovětské vedení v čele se Stalinem nechalo
všechny zajatce a inteligenci povraždit převážně v Katyňském lese a tak se do světa dostal
i pojem - Katyňský masakr.
Německý spolkový kancléř Willy Brandt
Pondělí -Pátek
9.00 - 12.00
13.30 - 17.00
9
při své nejbližší zahraniční cestě v této funkci
si zvolil Polsko, a to záměrně. Ve Varšavě na
Westerplatte, kde stojí pomník polských vojáků a vlastenců padlých ve druhé světové válce,
Willy Brandt poklekl a Polákům se za všechny
válečné hrůzy, způsobené Německem, omluvil. Sovětskému svazu a jeho nástupnickému
státu Ruské federaci trvalo celých 70 let, než
se Putin omluvil, či lépe řečeno neomluvil za
Katyňský masakr. Bohužel Putinova omluva
nebyla taková, jakou by si ji Poláci představovali. Ruský premiér ji relativizoval poukázáním
na to, že s Hitlerem paktovali i jiné státy, konkrétně i Polsko a Katyňský masakr vyvažoval
sovětskými obětmi při osvobozování Polska.
Toto považují Poláci nejen za urážku, ale i
další okupaci. Lidové noviny k tomuto případu
napsaly: „Rusové nepochopili podstatu věci.
Kdyby na Westerplatte, tak jako Willy Brandt,
na kolenou požádal Poláky o odpuštění, vyvolal by jistě celosvětové sympatie ke své zemi.
Ale tak se na něj dále budou všichni dívat skrz
prsty a podezírat ho z úmyslu, za který se bude
muset jeho nástupce zase někdy omlouvat.
Britský politik Winston Churchill (18741965) ve svých Pamětech napsal: „Článek
má vyčerpat téma, ne jeho čtenáře.“ Držel
jsem se jeho rady.
Dipl. Ing. Vilém Komoň
Konec
Vyšla kniha Dipl. Ing. Viléma Komoně
s články z Valtického Zpravodaje.
Zakoupit možno u autora nebo
po tel. 607 628 880 nebo 724 950 605
Perly
kniha na pokračování...
Neušla osudu
V národopisném souboru písní a tanců byla
Marta šťastná. Cítila se v období zkoušek a
vystoupení jako ryba ve vodě. Prozpívala se
až na první místo. Jako sólistka okouzlovala
svým zpěvem nejprve ve škole, poté i v okolí. V druhém ročníku bylo už jméno Marta
Klempárová všeobecně známým pojmem.
Když si podniky a instituce objednávaly vystoupení školního souboru, trvaly především
na její účasti. Vždycky zaručovala velkou
návštěvnost.
Po vystoupení mívali zpěváci a tanečníci
jako jedinou odměnu pohoštění. Tedy kromě
bouřlivého potlesku. Mladí lidé, zpravidla
velmi unavení, si pochutnávali obvykle na
obložených chlebíčcích nebo uzeninách,
které zapíjeli limonádou. S hostiteli poseděli
a pobesedovali. Patřilo to k tradici.
„Odkud jsi, Marto? A co tvoje rodina?“
zeptal se jednou ředitel textilního závodu.
Školní soubor tu nezpíval poprvé a dívka ho
zaujala. Docela rád by ji pro „svůj“ podnik
získal. Zjistil, že se dobře učí, že dokonce dělá
dvě školy najednou a že je velmi ukázněná.
Pokud měl plnit úkol „shora“, snažil se vybírat jen schopné a pracovité Cikány.
„Jsem z Velkých Borovan. Žijeme s matkou. Otec nás opustil. Mám pět sourozenců,
ale doma jsou už jen dva. Je tam bída. Matka
pracuje u sedláků od jara do zimy. Jenom na
sezónu. Pracuje na poli.“ Vysypala ze sebe
všechno, co potřeboval vědět.
„Co myslíš? Šla by tvoje matka dělat k
nám? Naučila by se šít a měla by tak práci
na celý život. A se slušným platem. Přece jen
by to pro ni nebyla taková dřina a nebylo by
to na sezónu, ale na celý rok,“ chytil ředitel
příležitost za pačesy. Není vyloučeno, že když
zaměstná matku, podaří se mu časem získat
i tuto jiskrnou a inteligentní dívku.
„Když ono je z Borovan do Lubovic špatné
spojení. Jezdí jenom dva autobusy denně.
Takže by to nešlo. A taky máme doma ještě
dvě děti,“ s viditelnou lítostí odpověděla
Marta. To je škoda, že to nejde, určitě by si
polepšili, pomyslela si. Z výrazu tváře a nakrčeného čela bylo patrno, jak moc ji mrzí,
že nelze nabídku přijmout.
„Myslíš, že by se byla tvoje rodina ochotna
přestěhovat, kdybych vám nabídl bydlení
tady v Lubovicích?“ znělo z ředitelových úst
Martiným uším jako rajská hudba. To už byla
jiná. Bude-li byt, bude dobře placená práce.
„Pojedu domů a promluvím s matkou,“
slíbila dívka. Četl v jejich očích radostný
příslib. Byl spokojený. Pokud bude dívčina
matka jen z poloviny temperamentní jako
Marta, udělá velmi dobrý tah. Všeobecně se
vědělo, že je velmi schopný zaměstnavatel.
Jeho závod patřil k nejlepším. Uměl si zaměstnance vybírat.
Matka Justina dlouho neváhala. Jela se do
Lubovic domluvit. A udělala dobře. To, co jí
nabídli k bydlení, předčilo veškerá očekávání.
Nevěřila vlastním očím. Nebyl to žádný byt v
činžáku, byl to domek. A jaký domek! Zděný!
Budou bydlet jako páni. Tajil se jí dech. A
Relaxclub Valtice nabízí
posezení v restauraci,
sportovní vyžití - tenis,
bowling, petangue,
pin-pong, odreagování
v luxusním casinu,
poučení a zábavu
v kongresovém salonku.
plat? Neuvěřitelný. Práce po celý rok. A těch
peněz! O tom se jí ani nesnilo. Štěstím se
až zajíkala.
„Marto, jak my se jenom budeme mít! Ani
se tomu nechce věřit. Ale trochu se mi přece
jenom stýská. Těch sedmnáct let ve Velkých
Borovanech, to byl přece jen kus života. I když
ponejvíce smutného. Byla jsem tu ale zvyklá
na náš sroubený domek, na hřbitov vedle,
na šumění lesa, na lidi, na tvrdou a špatně
placenou práci…“
„Já vím, mami. Sedláci tě potřebovali.
Potřebovali hlavně tvoje pracovité, pilné a
spolehlivé ruce. Ale na druhé straně nám
nikdy nikdo nenadával a nikomu nevadilo,
že jsme Cikáni. Na to se připrav, že ve městě
je to jinak.“
Loučily se obě se slzami v očích. Čím
více se však vzdalovaly, byly klidnější. Čím
blíže k městu, tím více nevyřčených otázek
se kupilo v Justinině mysli. Co ji čeká? Jací
budou lidé se kterými se bude stýkat? Jede
do neznáma, ale jede opravdu za lepším?
Otázky zodpoví až čas.
***
„Tady je paní Marta Bándyová a bude vás
zaučovat,“ představil Justině mistr sousední
cikánskou pracovnici. „Marto, toto je ta nová.
Jmenuje se Justina Klempárová. Přeji vám
oběma, abyste to tu dobře zvládly.“
„Odkud jsi, Marto? My bydlíme tady v Lubovicích. Dostali jsme moc pěkný domek.“
„Moje rodina žije v Sokolnici. Rodiče jsou
zemědělci. Já znám tvoji dceru Martu. Nádherně zpívá a tančí. To tu vědí všichni. Jsi
přece její matka, že?“
„Já neumím tak zpívat. Marta má nadání
po Jozefovi, po otci. On je hudebník. Marta
je nejen zpěvačka, ale je také pracovitá.“
„A také pěkná. Kroj jí moc sluší.“
Obě ženy si povídaly o svých rodinách a
o svých životech téměř nepřetržitě. Sblížily
se natolik, že už vlastně neměly před sebou
žádná tajemství.
„Víš, jak jsem ti říkala o naší Martě, tak ona
je opravdu pracovitá a starostlivá. Pracovala
u sedláků od pěti let. Nejdříve jako husopaska, pak pásla krávy a jezdila s koňmi. Ve
škole vždycky dobře prospívala, tak mě
přemluvili, abych ji dala učit na zemědělskou
a rodinnou školu. Vždyť vlastně díky jí jsem
dostala tuto práci. I ten domek, do kterého
jsme se nastěhovali. Kdo dostane naši Martu
za ženu, neprohloupí.“
„A ona už má nějakého kluka?“
„Ne, nemá. Už jí bude sedmnáct, ale ještě
nikoho nemá. Ani neměla. Má plnou hlavu
jenom školy, zpívání a rodiny.“
„Představ si, Justino, jaká bychom mohli
být společná rodina. No, řekni. To by bylo
úžasné. Představ si, že by se tvoje Martička
provdala k nám za mého bratra. Byly bychom
si my dvě ještě bližší. Co na to říkáš? U nás
by se špatně neměla.“
Nad Martou Klempárovou se stahovaly
mraky. Za jejími zády se začala osnovat
budoucnost. Bylo to tak zvykem. Rodiče
nečekali, až si chlapci nebo děvčata někoho přivedou. Až si sami vyvolí. Prostě podle
tradice za ty dva, podle nich nerozumné
mladé lidi, domluvili sňatek sami. A tak se
stalo i Martě.
***
Veterinární ambulance pro malá
domácí zvířata
MVDr. Jiří Krabička
Zámecké nám. 8,
690 02 Břeclav
Ordinační hodiny:
Po-Pá 1400 – 1800
606 795 900
[email protected]
www.krabicka.cz
10
„Maminko a tatínku, toto jsou Klempárovi.
S Justinou jsme spolupracovnice. Toto je její
muž Jozef, dcera Marta, která tak krásně
zpívá, a jejich děti,“ uvedla přátele Marta
Bándyová. Pozvala je na rodinnou slavnost
bez bližšího určení. Rodiny chtěly dohodnout
svatbu. Proto přišel i Jozef.
Marta nic netušila, když ji rodiče i s dětmi
vzali do Sokolnice. Nedivila se ani tomu, že
s nimi jede i otec. Netušila, že ji tam vlastně
jedou představit. Chovala se nenuceně.
Zdvořile odpovídala na otázky a dohlížela
na sourozence.
„Pravda, jsme v družstvu, ale máme mimo
to ještě hospodářství. Vlastně je to statek, ale
naše děti nechtějí na polích pracovat a ani
o dobytek nemají nijak velký zájem. Raději
dojíždějí za prací do města,“ stěžovali si na
oko rodiče Bándyovi. Vlastně se chlubili
majetkem a tím, že jejich děti jsou něco víc
než zemědělci.
Marta s dětmi otráveně odešla na dvůr.
Neměla ráda pýchu. Bándyovci ji vůbec
nezajímali a vlastně si ani nevšimla, že
mají syna. Co je jí do toho, že děti těchto
nesympatických lidí nechtějí pracovat na
venkově, že raději odjíždějí do měst, hlavně
co nejdál od polí.
Cestou domů si matka velmi pozorně
dceru prohlížela. Toužila vědět, jaký účinek
na ni návštěva měla. Stále ještě jí pravý důvod všichni tajili. Byli by raději, kdyby došlo
ke sblížení mladých lidí přirozenou cestou.
Nakonec to Justina nevydržela a zeptala se
přímo: „Marto, ty sis nevšimla toho jejich
syna?“
„Jakého syna? Tam byl nějaký syn?“
„No, přece Toník. Pěkný chlapec. Ty sis ho
opravdu nevšimla?“
„Ne. Nevšimla jsem si žádného Toníka. Ani
nikoho jiného. Bándyovi se mi vůbec nelíbili.
Jen se pořád chlubili. A to je hřích. Budu moc
ráda, když k nim už nikdy nebudu muset,“
odbyla matku. Nedokázala pochopit, že se s
nimi může přátelit. Dokonce i otec. Tak málo
se stýká s vlastní rodinou, ale k těm hrozným
lidem jel s nimi.
„No, no. Jen se neodříkej. Jsou to slušní
lidé. Také majetní. Považujeme si za čest,
že nás pozvali,“ pokárala Martu Justina a
pomyslela si, že to s ní nebude jednoduché.
Jozef si bude muset také s dcerou promluvit.
***
Martino učení se chýlilo ke konci. Škoda.
Tři roky uběhly jako voda. Na tak krásný
život si snadno zvykla. Už si ani nedovedla
představit, že by žila jinak.
„Marto, když mi slíbíš, že to nikomu neřekneš, tak ti povím tajemství,“ tiše oslovila
děvče paní Minářová.
„Jaké tajemství? Slibuji, že nikomu nic
neřeknu.“
„Učitelé o tobě mluvili a já jsem to slyšela.“
„Co říkali?“ napětí v obličeji a velké otazníky v očích. „Co jsem provedla?“
„Nic jsi neprovedla. Neboj. Vedení se snaží
tě dostat na střední zemědělskou školu s
maturitou do Ivanovky. Co ty na to?“
„Paní Minářová, ani si nedovedete představit, ani nevíte, ani… ani… Jsem moc šťastná.
Děkuji vám.“
„Mně neděkuj. To sama sobě poděkuj,
že jsi taková, jaká jsi. Určitě by to nedělali
jen tak pro nic za nic. Jsi výborná ve škole,
v souboru i v soukromém životě. Všichni ti
přejeme, abys to někam dotáhla. Vždyť jsme
na tebe všichni moc hrdí.“
Pocit štěstí dívku zahltil. Toužila po tom.
Chtěla se vzdělávat. Chtěla studovat. Byl to
její sen, ale nevěřila v něj. A teď byl téměř
na dosah.
Závěrečné zkoušky udělala na samé jedničky a jednu dvojku. Ta dvojka byla tradičně
z matematiky. I tak měla předpoklady pro
další studium. Byla šťastná. Těšila se do Ivanovky. Je to sice daleko, ale určitě si zvykne.
Na Lubovice si také zvykla. Otrkala se. Srdce
bušením hrozilo, že se utrhne.
***
Sny. Nesplněné sny…
„Žádná škola! Žádná Ivanovka. Bude ti
devatenáct. To si laskavě uvědom. Žádná z
tvých sester tak dlouho do školy nechodila.
Na co by ti to bylo? To mi prosím řekni!“
rozkřičela se matka.
„Když budu mít maturitu, dostanu lepší
práci. A já chci studovat. Chci mít maturitu.“
„Každá ženská se vdá a má děti. Anička v
tvém věku už byla vdaná pět let. Vdáš se i ty
a vezmeš si Toníka.“
„Jakého Toníka?“
„Bándyho.“
„Vždyť ho neznám. Nikdy jsem ho neviděla.“
„To není žádný důvod pro to, aby sis ho
nevzala. Je to pracovitý mládenec.“
„Já ho nechci! A ze školy už poslali přihlášku na tu střední do Ivanovky.“
„Bude tak, jak jsem řekla. A také si poslechneš otce. Zavolám ho, aby sis nemyslela, že to chci jenom já.“
Jozef Klempár měl pořád ještě rozhodující
slovo. Proto ho Justina pozvala, aby dceři
domluvil.
„Co to slyším od matky? Ty se prý odmítáš
vdát. Je to pravda?“
„Tati, já chci jít studovat. Ze školy už odeslali přihlášku. Vdát se přece můžu až potom,
až udělám maturitu.“
„A kdo si myslíš, že si tě potom vezme?
Už teď můžeš být ráda, že tě chce Toník
Bándy. Vždyť ti bude devatenáct. To je už na
nevěstu až moc.“
„Devatenáct mi bude až za půl roku. A
vdávat se přece nemusím. Teta, tvoje sestra,
se také neprovdala,“ namítala Marta a slzy
jí tekly po rozpálených tvářích. Sen o studiu
se hroutil.
„Nebuď drzá. Vdáš se a dost. Svatba bude
ještě letos v listopadu. A nemusíš mít obavy.
Chudá nevěsta nebudeš. Svatbu ti vystrojím
já,“ uzavřel otec diskusi a vypjal hruď. Na to
přece ještě má.
Justina s ním souhlasila. I když ji opustil, i
když žil s jinou ženou, pořád to byl její manžel.
Milovala ho. Mimo něj nikoho jiného. Jeho
slovo bylo zákon. On byl muž a ona jenom
žena. A nakonec to byly především jeho děti.
„Nechci už o škole slyšet ani slovo,“ řekla
Justina a odešla. Nechala Martu její bolesti,
jejímu trápení. Tolik slz dívka ještě nikdy
neprolila. Proč se to muselo stát zrovna jí? K
čemu dělala školu, když si svůj osud nemůže
řídit sama? Pane Bože, smiluj se!
***
„Paní Klempárová, přijeli jsme kvůli vaší
Martě. Nenastoupila studium. Můžeme s ní
mluvit?“ vstoupili jednoho dne do domku
zástupci školy.
„Není doma.“
„Tak to my tu na ni počkáme. Třeba byste
jí mohla zatím zabalit věci. Vezmeme ji do
Ivanovky s sebou.“
„Marta nikam nepojede. Má před svatbou. Až se vdá, bude se věnovat rodině.
Nashledanou!“ Odbyla je Justina a otočila
se k nim zády.
Marta to všechno slyšela. Nad svým smutným osudem plakala ve vedlejším pokoji.
Plakala, ale vzbouřit se nedovedla. Křesťanská výchova zdůrazňovala čtvrté přikázání
– Cti otce svého i matku svou, abys dlouho
živ byl a dobře ti bylo na zemi.
Táňa Tichá
příště: Otrokyně
Nesuď - neznáš celý příběh!
V malé indiánské osadě žil starý muž se
svým synem.
Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván
za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy
se spustil řetěz podivuhodných událostí.
Onoho dne se muž vydal na lov se synem a
vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o
matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce.
Všichni říkali: „Dědo, ty máš ale štěstí!“
„Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme
celý příběh!“odpovídal stařík.
„Co to říká, jak může pochybovat?“ divili
se ostatní.
Náčelník kmene se dověděl o krásném
hřebci a nabídl muži za něj deset svých
nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl.
„Blázen!“ komentovali dědovo rozhodnutí
ostatní.
Jednoho dne hřebec zmizel. „Takové neštěstí!“ lamentovali všichni.
„Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme
celý příběh,“ odpověděl muž.
„Pomátl se na rozumu,“ soudili ostatní a
přestali jej považovat za mudrce.
Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl
s sebou pět nádherných klisen. „Ten děda má
ale štěstí!“ volali sousedé.
„Zda je to štěstí či ne, to ukáže život,“
odpověděl muž.
„Radostí mu přeskočilo!“ domnívali se
druzí.
Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z
nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil
nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude
chodit jako dřív.
„To je hrozné, taková smůla!“ litovali jej
lidé.
Ale děda zase mlel svou: „Smůla? Štěstí?
Kdo ví.“
„Bolestí se zbláznil!“ křičeli ostatní.
Druhého dne vstoupil kmen do války a
všichni zdraví muži museli odejít do boje.
Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam
jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak
všichni říkali: „Dědo, ty máš ale štěstí, my
jsme přišli o muže a syny. Taková tragédie.
Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu
požehnáním.“
„Tragédie nebo požehnání? Neznáte stále
konec příběhu.“
„Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši
muži jsou mrtví!“
Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí
záviděli mrtvým. „Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž
bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!“
„Z hlediska přítomného okamžiku se to
tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte smysl
příběhu. Už za okamžik to může být jinak.“
Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku
se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži,
které považovali za mrtvé a osvobodili je z
otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli,
byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.
U večerního ohně si vzpomněli na dědova
slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy
11
má ten příběh konec.
„Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze
všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů. Tím prvním je
pohled oběti, ten vždy volá po odplatě. Tím
druhým je pohled pachatele, ten vždy tvrdí, že
je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo. Tím
třetím je pohled nezaujatého soudce, který
zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to,
co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby
vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně
silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak
by to prostě nedělal.“
„Mluvil jsi o třech pohledech. Kdo by však
mohl být tím čtvrtým účastníkem?“
„Ten čtvrtý čte vaše myšlenky, emoce a
přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte.
Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když
denně bojujete s jejich následky. Nechápete
jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích
jeho poselství. Míjíte každou příležitost něco
pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále
soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak
vrtošivé vaše soudy jsou. Vzpomeňte si na
události kolem koně. Kolikrát jste o tomtéž
řekli, že je to štěstí a vzápětí zase neštěstí!
Proto si zapamatujte: nic není náhoda,
vše jste si připravili sami. Všechno se děje v
pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli
přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste
pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a
pokoru, abyste překážku překonali a o lásku,
abyste neublížili a zachovali si slunce v duši.
Všichni jsme na cestě za světlem. Každý
si volí sám, jakou cestou půjde, zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo
a rychle cestou srdce. Na konci se stejně
jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy
i každého příběhu se jmenuje návrat domů,
spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž
jsme vzešli a jíž jsme.“
Jak funguje současná ekonomika
fejeton
Je líný den. V jednom malém městečku
slunce pálí, ulice vylidněné. Časy jsou nelehké,
všichni jsou zadlužení, lidé žijí na úvěr. V ten
den projíždí městem bohatý turista. Zastaví se
v hotelu, položí na pult 100 eur řka, že si chce
prohlédnout pokoje a strávit tam jednu noc.
Hned, jak turista odejde na prohlídku, majitel sbalí 100 eur a běží splatit dluh u řezníka.
Řezník bere 100 eur a běží splatit svůj dluh u
farmáře vepřů. Farmář hned běží zaplatit dluh u
prodavače krmení. Prodavač krmení jde zaplatit dluh místní prostitutce, které se také těžce
dotkla hospodářská krize a začala poskytovat
své služby na úvěr. Taktéž prostitutka jde splatit
dluh hoteliérovi za nezaplacený pokoj.
Hoteliér rychle položí 100 eur na pult, aby
bohatý turista nic nezpozoroval.
V tom okamžiku se objeví turista a bere
si zpět svých 100 eur řka, že pokoje nejsou
vyhovující, a odchází.
Nikdo nic nevyprodukoval, nikdo nic nevydělal, ale celé město je bez dluhů a vzhlíží do
budoucna s optimismem.
A přesně tak, dámy a pánové, dnes naše
vláda řídí hospodářství…
Krásy života
Jednoho chladného rána se zastavil jeden mladík v metru ve Washingtonu a začal hrát na housle. Během 45 minut zahrál 6 skladeb,
všechny od Bacha. Odhaduje se, že během té doby kolem něj přešlo
asi tisíc lidí.
Po třech minutách se zastavil jeden muž středního věku, moment
poslouchal a hodil mu do pouzdra od houslí pár drobných. Totéž
udělala po další minutě jedna žena. Za několik minut se někdo
postavil vedle, chvíli poslouchal, pak se podíval na hodinky a pokračoval v cestě…
Kdo poslouchal nejdéle, byl asi tříletý chlapeček. Poslouchal až
do chvíle, kdy ho matka doslova odtáhla. Podobně se zachovaly
i další malé děti. Všichni rodiče, bez výjimky, je doslova odtáhli
od houslisty.
Během těch 45
minut, jen sedm lidí
na chvíli postálo, dalších 20 přihodilo pár
drobných nebo nějaký dolar, aniž by se
zastavili. Houslista si
tak vydělal skoro 32
dolarů. Když přestal
hrát, nikdo si toho
nevšimnul, neozval
se žádný potlesk,
žádné slovo uznání.
Nikdo nevěděl,
že ten muž byl Joshua Bell, jeden z
nejlepších světových
houslistů, který tam
hrál ty nejkomplikovanější Bachovy
skladby na houslích
stradivarius, odhadnutých na 3,5 milionu dolarů. Dva dny před
tímto vystoupením v metru Joshua zaplnil divadlo v Bostonu do
posledního místa a přitom nejlevnější vstupenky stály 100 dolarů.
Toto je realita. Bellovo vystoupení v metru organizoval deník The
Washington Post jako experiment o vnímaní, zálibách a prioritách lidí.
Otázka byla: „Jsme schopni vnímat krásu v tak banálním prostředí
jako je metro? Zastavíme se na moment a prožíváme ji? Dokážeme
poznat výborného interpreta v docela obyčejném prostoru?“
Jen jedna žena ho poznala. Stacy Fukuyama, která pracuje v
jednom obchodním centru. Po chvíli váhání poznala, že to není
žádný pouliční umělec. Poznala ho, protože ho slyšela hrát před
několika týdny v knihovně amerického kongresu.
„Bylo to to nejzajímavější, co se mi stalo během poslední doby
ve Washingtonu,“ přiznává. „Joshua Bell tam stál a hrál v největší
"DOMÁCÍ TAXI"
Vítězslav Krčka
602 722 322
E-mail:[email protected]
dopravní špičce a lidi si toho ani nevšimli, jen mu občas přihodili
nějaký ten dolar“. Ale co jí nejvíc překvapilo, bylo, že po ukončení
koncertu se nikdo neozval, ani jedno zatleskání, ani jedno bravo.
Nic, jen ticho.
Bell se smál a říkal: „Nedopadl jsem zase tak špatně, 32 dolarů
za tři čtvrtě hodiny. S tím bych mohl i žít a nemusel bych platit
mému manažérovi.“
Výsledek tohoto experimentu by mohl být tento: „Když nemáme
čas se na chvíli zastavit a poslechnout si nejkrásnější hudbu
v interpretaci výborného houslisty, kdo ví o jaké další krásy
se připravujeme během našeho uspěchaného života?“
Tak teda pozor na rychlé úsudky a zkuste si udělat trochu
času na rozjímání v tomto dušičkovém čase. Hezké prožití
měsíce listopadu vám přeje
Pavlína Vlková, šéfredaktorka
KVĚTINÁŘSTVÍ
Ivan Bilkovič
Za Tesárnou 779
Valtice
606 755 550, 519 352 256
www.valtice.cz/vinoteka
[email protected]
Roman HANKE
řezané květiny * hrnkové
květiny * svatební kytice
* smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby
* suchá vazba
Mikulovská 175, Val ti ce
tel: 519352043
Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 360,- bez DPH
tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected]
VALTICKÝ ZPRAVODAJ
měsíčník, ročník XXXI.
prodejné, cena 5.- Kč
vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4.,
Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC
Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. listopadové číslo, vyšlo 4.11.2010
12
Download

Město VALTICE Výzva TIC