Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace
v Československu
Ondřej Vojtěchovský
Jedním z významných projevů tzv. obrodného procesu v Ceskoslovensku v roce 1968 byly
výrazné sympatíe pi'edstavitelů Pražského jara i české a slovenské veřejnost i vůči Jugoslávii.
Sdělovací prostředky upominaly na tradiční přátelské vazby obou zemí aj ugoslávský model
socialismu, jehož budování umožnilo přerušení sovětského vlivu po roce 1948, chválily a před­
kládaly jako inspirací pro domácí reformu. Ceskoslovenská média s velkou pozornosti zaznamenala taktéž dvacetileté výročí bukureštské rezoluce Informbyra. Připomínky jugoslávského
"historického ne Stalinovi" pak v situaci rostoucího sovětského tlaku na československé vedení
využila k poukazu na jugoslávský příklad.' V červenci 1968 vznikla též iniciativa za obnovu
společnosti československo-jugoslávského přátelství, která ukončila čin n ost během roztržky
v roce 1949.' Projugoslávské nadšení kulminovalo v CSSR během srpnové návštěvy Josipa
Broze Tita v Praze. Na rozdil od rétoriky ve veřejném prostoru však obě strany s oh ledem
na Sovětský svaz přistupovaly k rozvoji vzájemných vzta hů poněkud opatrněji. Během roku
1968 pokračovala spolupráce v poměrně rozsáhlé formě, jak byla dohodnuta a postupně realizována během minulých let.' Plány postavit spolupráci na vyšší kvalitativní úroveň formou
uzavření smlouvy o přátelství a spolupráci již ale zůstaly nerealizovány.'
Intervenci armád pěti států Varšavské sm louvy do Ceskoslovenska Jugosláviejednoznač­
ně odmítla.' Josip Broz Tito a tajemník Výkonného výboru předsednictva Svazu komunistů
Jugoslávie (SKJ) Mijalko Todorovié ve veřejných projevech reagovali na tento akt s krajním
Ceskoslovenská televize neplánova ně zařadi la 17. červencc 1968 porad s názvem "Jugoslávie byla první", v nemž
připomn čla události sovč l sko -jugos l ávské roztržky. Zpráva jugoslávského velvyslanectví v Praze konslalOvala,
že pořad zdůrazn ilt ehdejšl rozhodnost J. B. Tita a SKJ ajcdnotujugoslávskych narodil. Ú s pěš né budování
nových "demokratickýcll forem spolecensko-ekonornického a politického systé mu" pořad prezentoval jako
pf'imydůslcdek nezilvislosti Jugoslóvíc. Podle jugoslávské zprávy šlo o "oč ividnyzáměr ukázat na náš přiklad
a pos[Jit veřejnost v odporu [vůči sově tskému nátlaku] a podpoře čs . vedení": Arhiv lugoslavijc (Bělehrad, dále
AJ), rond 507 (CK SKl), IX, 22/1-136, 19. - 27. 7. 1968, Materiál o CSSR; srv. DIMIC, L., Pog/cd iz Beograda
'Ul Cechoslovacku 1968. godillc, in: Tokovi istorije, 3-412005, s. 205-232 (s. 218); Cislo časop i s u Reportér
z 21. srpna 1968 přine s l o edici korespondence mezi Stalinem a Tilem zjara 1948 s předmluvou Karla Vak
Tento někdej š í nechvalné prosluly vojcnsl..')i prokurátor z pře lomu 40. a 50. let, který se posléze sám sta l obětí
vykonstruovaného procesu, přímo uvedl , že poznáni událostí z roku 1948 má čten:íře utvrdit v přesvěd če ní
o "nevyhnutelnosti v itězstv í našeho obrodného procesu v zápase proti agresivnfm silám dogmatismu a hegemonismu": VAS, K., Korespondencí.' Stalin-Tito. V předw:čer jllgosllÍ\'skée,\'komul/ikacc\' roce 1948 -sedle
akcuci/ní a\'arujícf, Reportér, roč. [[1. , č. 34, 21. 8.-29. 9. 1968, s. I-XVI.
2
AJ, r. 507 (ACK SKl), tX, 22/1-136,19.-27.7.1968, Materi;1 oCSSR.
3
D1M1C, L., c. d., s. 214.
4
K českos lovensko-jugos [áv s kym vztahům v období pražského jara srv. PELIKÁN , J., lugoslciviea Pražskejaro,
Praha 2008.
5
DIMIC, L.,c. d., s. 205-206.
13
)K
2010/1
pobouřením a vztahy Bělehradu se sovětským blokem se rapidně zhoršily.' Srpnová okupace Ceskoslovenska značně přesahovala oblast bilaterálních vzta hů. Uplatnění Brežněvovy
"doktríny o omezené suverenitě" na Ceskoslovensko mohlo pote ncíá lně ohrozit i postavení
Socialistické federativní republíky Jugoslávie (SFRJ). Jugoslávské vedení proto intervenci
rázně odsoudilo, přičemžji chápalo jako vůbec prvn í agresi velkého socialistického státu
protijinému, menšímu socialistickému státu. 7
Po výmě n ě českos lovenské stranícké a státní elity ve vztazích mezi CSSR a Jugoslávii
př irozeně došlo k podstatnému ochlazeni. S postupným "očišťová ním " veřejného prostoru
od proreformních sil navíc v Ceskoslovensku nabývala vrchu atmosféra,jež byla vůči Jugoslávii
z n ačně kritická. Nové vedení sledovalo, stejně jako ostatní ze m ě tzv. socíalistického tábora,
v jugoslávské politice zřetelný prosovětský kurs. V ideologické rovině byly oprášeny výpady
proti pravicovému revizionismu, v jejichž duchu se nesla moskevská porada komunistických
a d ělnických stran v červnu 1969. V oficiálni sféře se ochlazeni ve vzájemných vztazích projevilo
pozastavením kontaktů na vyšší úrovni. Ceskoslovenšti předáci odmítli spol ečně s ostatními
stranami zemí "socialistického společenství " vyslat stranickou delegaci na březnový IX. sjezd
Svazu komunistU Jugoslávie,' což u československé veřejnosti vyvolalo nesouhlas a opětov­
nou vlnu solidarity se SFRJ.' Nové stranické vedení, dosazené na dubnovém plénu 1969,
6
Archiv ministerstva vnitra CR (dóleAMV, dnes Archiv bczpcčnostnic h složek), D. c. OBl 1167/1, únor 1971,
In formace o n ěkterýc h politicko-hospodářskyc h Dspektech v Jugoslávii.
7
Na rozdíl od sovč t ské ideologické imcrprcwce povinnosti socialistických zemí bránit socialismus vjiné zem i,
kdcje ohrožen, interpretovalijugosltlvšli komunisté srpnovou invazi pochopitelné jako čistě mocenskou záležitost. Mezi p ředchoz im užitím vojenské moci Sově t ským svazem při krizových momentech v jeho Slllclitech
a českos l ovenským srpnem 1968 však existova l podsta tný rozdU. Jugoslávský velvyslanec v Mosl...-vě Veljko
Miéunovié v lednu 1971tentojugoslávsl...i ' pohled vyjádři l n ás ledovně: "Pokud vláda SSSR ,musela' použit
zbraní ve Východním Německu v červ nu 1953, č i v Maďarsku v řijnu-listopad u 1956, aby ubránila své pozice
a režimy v těc h to zemich, okupace CSSR 1968 před stavuj e po prvé v historii socialismu ofenzivu a ozbrojenou
agresi velké socia listické ze m ě proti druhé, menši socialistické zemi.": Arhiv Muzeja istorije Jugoslavije (dále
AM U, tzv. TitOv archiv; dnes již uložen v Archivu Jugoslávie), KPR 1-5-b SSS R. Ambasada SFRJ Mosl...-va,
str. pov. br. 02- 1, 4. 1. 1971, Zpráva velvyslance Veljka Miéunoviée o vztazích Jugoslávie a SSSR počátkem
roku 197 1.
8
PIRJEVEC, J., Jugoslávie 1918-1992, Praha 2000, s. 335.
9
ŮV KSC dostal ůdajnč Sestnáct tisic t e legra mů ~aj!cic h k účasti československé delegace na kongresu SKJ.
AJ, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/1-257, Zaznam soud~uha Mika Tripala, člena Výkonného byra Předsednictva SKJ
s redaktorem Rudého práva Janem Lipkovským 23. dubna 1969; 14. dubna 1969 zaslala pozdravny telegram
Ů s t řednlmu výboru SKJ místn! stranická organizace KSCv Bllovicich nad Svitavou, v n ěmž vyj:jdřila politováni
nad n eúčast í českos l ovenské delegace: AJ, 507 (CK SKJ), IX, 22/ 1-256, 14.4. 1969, Dopis místní organizace
KSC v Bllovídch nad Svitavou; Na protest proti nevyslan l delegace na IX. sjezd SKJ se v po l ov in ě března 1969
konaly v Praze a vdalSich českos l ovensl...i'ch městech poslednl masové studentské demonstrace. Srv. PAlO UT,
J., Mocnym navzdol)'. Scudelltske hnueív šedesdQPch letech 20. seoleti, Praha 2008, s. 135.
14
Jugos lávie a první fáze tzv. normali zace v Českos love n sk u
demonstrovalo chladný postoj vůči Bělehradu omezenim do té doby standardnich zdvořilost­
nich gest,jak1m bylo napřiklad blahopřani Titovi ke znovuzvoleni do čela SKJ."
Napěti v českos l ovensko -ju goslavských vztazich se však v zasadě nepodepsalo na praktické podobě mezistátni spoluprace. Bez ohledu na stavajici politické poměry se rozvijely
zejména hospodařské kontakty. I v letech 1969-1970, kdy mezi CSSR a SFRJ panovala největši rezervovanost, se podle planu realizovala smlouva o vzajemné výměně zboži a služeb
na obdob i 1966-1971, přičemž hodnota této výměny každoročně rostla o 13 %; v roce 1970
byl dokonce objem výměny o 70 % vyšši než v roce 1965. Nová ročni dohoda podepsana roku
1970, předpokládala růst o dalšich 6 % a v únoru 1971 uzavřely Ceskoslovensko a Jugoslavie
novou pětiletou smlouvu v celkovém objemu 1,3 miliardy amerických dolarů."
Ceskoslovensko v roce 1970 patřilo mezi pět nejvýznamnějšich za hraničnich obchod nich
partnerů SFRJ, a proto se Bělehrad snažil tyto vztahy pokud možno udržet. Ani na straně CSSR
nebylo možno, pokud šlo o dalši rozvoj této spolupráce, zaznamenat politicky motivovanou
zdrženlivost. V řijnu 1970jugoslavské velvyslanectvi v Praze pouze nevylučovalo, že může dojit
kjistému zbrzděni z důvodu větši integrace CSSR do Rady vzájemné hospodMské pomoci
(RVHP) a také s ohledem na da lši posilováni ekonomických vazeb Prahy na Moskvu." Jedinou skuteč n ou výjimku, která dočasně ovlivnila hospodářské vztahy, představoval turismus,
jenž tvořil zjugoslávské strany poměrně podstatnou část smluvně zajištěné výměny. Ve snaze
znemožnit emigraci svých občanů na Západ československé orgány výrazně omezily možnost
do Jugoslavie jak cestovat, tak využivatjejiho územi pro tranzit."
Podobně plynule pokračovala na zákl adě stávajicich dohod i kulturni a vědecko-technic­
ká spolupráce mezi oběma zeměmi. V dubnu 1969, tedy v době nástupu Husákova vede ni
do čela KSC, byla podepsána objemná dohoda o ku lturni spolupraci." Jugoslávšti činite­
lé zaznamenali snahy omezit dosud dosti rozsáhlé a neformálni styky na různých úrovnich
včetně společenských organizaci ijednotlivců. Ceskoslovenská strana seje snažila vtěsnat
do striktniho rámce mezistátni dohody a uplatnit nad nimi důslednou kontrolu." Motivem
sice byla též snaha zabránit šiřeni jugoslávského vlivu v českoslove n ské spo l ečnosti , tento
trend ale zároveň odpovidal i obecnému utuženi poměrů a centralizaci všech spo lečenských
10
Jugoslávci n e mě li záj em vztahy tolik dramatizovat. Když byl na dubnovém plénu ÚV KSC zvolen Gustav Husak
generálním tajemníkem, ře~ilo před sednictvo SKJ dilema, zda mu zaslat blahopřejný telegram či nikoli, protože
jeho zvoleni v Běl e hradu chápali jako lep ~ i variantu z možného výběru. Vlhledem k tomu, že Tito pogratu loval
v lednu 1968 Dubčekovi , usoudili jugoslávští předóci , že by nebylo dobré Husáka zcela ignorovat. Telegram
však nakonec mlsto Tita podepsal Vladimir Bakarié. AJ, f. 507 (CK SKl), IX, 22/1-257, Záznam soudru·
ha Mika lripala, člena Výkonného byra Předsednictva SKl s redaktorem Rudého práva Janem Lipkovským
23. dubna 1969; tamtéž, IX, 22/1-260.
II
AJ . f. 507 (CK SKll. IX. 22/1- 296. Sir. pov. br. 78171.1 9. 3. 1971 . Bilaler; lni vztahy SFRl·CSSR.
12
Tamtéž, IX, 22/ 11-1 80, 5. 10. 1970, Informace o situaci v CS ~)R ajugoslávsko·českoslovens]...ých vztazích.
13
Tamtéž; AMV, a. č. OB 1167/1, s.6, II. S FS ZS, analytický odbor, 12.9. 1969, Cinnost zastupitelského úřadu
SFRl v Praze.
14
AJ, f. 507, IX, 22/ 1-271 , Državni sckrctarijat za inostrane poslove, br. 422216, 18. 10. 1969, Informace
o nejnověj š ím vývoji v CSSR a něklerýeh aspektechjugos lavs ko·čes kos love n sl,. ých vztahů.
15
Tamtéž, IX, 22/1-296, Str. pov. br. 78171, 19. 3. 1971, Bilaterální vztahy SFRJ- CSSR.
15
'$.. 2010/1
aktivit. I přes ta to opatřeni se nicméně v prvnich letec h normalizace spolupráce v těchto oblastech realizovala ve z n ač n é š íři.
Ochlazeni vztahů se nejvýra z něj i projevovalo v ideologické úrovni. Ani tyto rozpory však
nezabránily tomu, aby se v roce 1969 i během následujícího roku uskutečnily studijní zájezdy
st ranických delegaci." Kromě absence setkání a ko nzultací vrcholných politických představi­
telů tak došlo k přerušeni styků pouze ve vojenské oblasti, i když i ty se českosl ovenská strana
pokoušela již rok po ok upaci obnovit, a českos l ovenské dodávky pro potřeby Ju goslávské
lidové armády pokračovaly vůbec bez omezeni."
Jugoslávští představitelé přes určité problémy i v oficiálni rovině soudili , že nové česko­
slovenské vede ni má na rozvoji vztahů s j ej ich zemí zájem. Pivotním faktorem byl nepochybně postoj Sovětského svazu; československá zahran i č ní politika ztratila v zásadě jakoukoli
samostatnost a zcela se podřizovala sovětskému diktátu. Lab ilní pozice nové garnitury vůči
SSSR činila českos lovensko u politiku bez velkého oh ledu na sk u tečné postoje j ednotlivých
jejích představi te lů na stanoviscích Moskvy závislejší než v případě ostatních zemí tzv. socialistického tábora. Právě tak toto postavení charakterizoval i rozbor jugoslávské ambasády
v Praze: "M íra českos loven ské obezřetnosti ve stanovení rozsa hu, náplně i témat spolupráce
s Jugoslávii bude nepochyb n ě daleko větší než u kteréhokoliv jiného stá tu Varšavské smlouvy. 'u, Husákovo vedení tak v opětovné normalizaci vzta hů s Jugoslávií vícem éně opa trn ě
sledovalo sově tský kurs.
Na druhé stra n ě si jugoslávská st ran a v českos l ovenské politice vůči SFRJ vš ím ala
i některých vnitřníc h faktorů. Dogmatická a krajně konzervativn i sk upina (B i!'ak, Indra,
Svestka), propojená s autory tzv. zvacího dopisu, zastáva la vůči Jugoslávii ostře n epřátelské
sta novísko. V její rétorice sej ugoslávské konexe objevovaly jako d ůkaz pro revi zion istické
a kontrarevoluční působení části představitelli tzv. obrodného procesu. Tito lidé považovali
jugoslávský vliv v Českos loven sku za jednu z příčin "krizového vývoje", a proto usilovali
o jeho maximální omezeni; ve vede ní úd aj n ě naléhali na co největší redukci spolupráce se
SFRJ. Tzv. cent ri sté č i realisté, spojova ní v jugoslávských oč ích s Gustávem Husákem, naopak
16
J eště podle starého plánu navšlivila v lednu 1969 Jugoslávii studijní delegace KSC ve slazeni Julius Pavli k,
Marie Růž i čková, Alexej Kovat, František. Dohnal; následující měs íc v srRJ pobývali vedoucí mezinárodního
František Kaderka a referent pro Jugos lťlVii Machaličck. 1 novc vedení přijalo plán stranické spolupráce
vdosavadnlm rozsahu. V roce 1970 nejplVc v březnu do CSSR přijela studijnl delegace SKl, československou
oddčlen í
do Jugosl:iviev říjnu tvořil i náměstek předsedy centrální revizní komise Václav Hájek, vedoucí ideologického
oddě len í ÚV Vasil Benda, rektorvysoke stranické ~ko ly V<iclav Kvěch (7) a náměstek vedoucího mez inárodnlho o ddělení Miroslav Muller: AJ, f. 507 (CK S~J), IX , 22/1-254 . Drlavni sekretarijat za inostrane poslove,
br. 422216, 18. 10. 1969, In formace o nejnověj ~ ím vývoji v CSSR a některých aspektec hju gos l ávsko - česko­
slovenských vztahů; tamtéž, IX, 22/JI-180, 5. 10. J970, Informace o situac i v CSSR ajugos l ávsko-čcskoslo­
venských vztazich.
17
18
16
AJ, f. 507 (CK SKl ), IX, 22/1-296, Str. pov. br. 78/Tl, 19. 3. 197'1, Bilatenilni vzwhySFRl-CSSR.
Tamtéž, IX, 22/1-281, Drlavni sekretarijat za inost rane postove, br. 422604, 22 . 6. 1970, Přehled o stavu
bilatcnilních vztahů SFRl-CSSR (materi:il ambasády SFRl v Praze).
Ju gos láv ie a první filze tzv, normal izace v Českos l ovens !<Ll
vůči
SFRJ chovali spiše sympa tie, připadně jejich postoj nebyl zvlášť vyhra něný." Stejně jako
v ostatních otázkách však sledova li sovět ská sta noviska.
Názo r dogm atiků na Jugos lávii zcela jistě sdileli i někteří sovětští pf'edáci, HusákOv přís tup
byl sovětské reálné politice nicm éně přece jen bli žš í. Také sově tšt í představite lé totiž vys lovovali přá ni vztahy s Jugosláv ií co nejryc hl eji normal izovat. Na rozd il od Ces koslovenska ,
kte ré v nepolitické rovině plynule pokračovalo v započatých spo lečných projektech a uzaviralo
s Ju goslávii i nové sml ouvy, ale SSS R brzdil a odkládal jedn á ní i o rutinníc h zá ležitostech.
Rozbory velvysla nce v Moskvě Veljka Miéunoviée vyj adřova l y pom ě rn ě z n ač n é obavy, že
za "bojkotová ním " Jugoslávie ze sovětské strany není j en momentá lní zaměi'ení pozornosti
k upevnění bloku, ale též snaha vnutit Jugoslávii nerov nop ráv né postavení. Cilem Moskvy
bylo, aby Jugoslávie, považuje-Ii se za socialistickou zemi, uznala sovětský primát a jeho mírok
na formulování obecně platných ideologických závě rů , tedy i tzv. "doktrín u omezené suve renity"." Přestože jugoslávská stra na pozorovala vzásadě spo l ečný postu p ze mí tzv. socialisti ckého táb ora, diplomatům v Praze se si tuace nejevila tolik kri tick á. Ba naopak, posuzovali
ji dokonce i mírně optimisticky: ,;v dn ešní situac i, kdy českos l ove n ské vedeni a i druhé soc.
ze mě usi lují nás ov li vňova t , abyc hom ukáza li porozuměni a podporu ( hl avně skrze náš ti sk)
dnešnimu kursu ,konsolidace' , si lze těžko představit, že by byly vůči nám podniknuty takové
kroky, které by znam enaly zhorše ní vztahů . ""
Na jedné s tra n ě byla českos l ovenská pozice v ůči Ju goslávii v mnoh ém delikátněj š í než
u ostat ních sově t skýc h sate l itů a předpoklady k proble ma tickému vztahu nové gar nitury
k Bělehradu da leko vyšš í než v připadě Polska či Maďarska, na straně druh é však dosavad ní
velká in te nzita kontaktů ijugoslávský vliv a renomé v československé spo l eč no s ti vyžadova ly
vůči Jugoslávii opatrnějši pos tu p, pokud byla v zájmu Moskvy ijejích domácích noh s ledů
snadn á a co nej méně problémová ko nsolidace s p o l eče n skýc h poměrů. Větš in a českoslove n ské
veřej n osti vnimala Ju gosláv ii v letec h 1968-1969 jako tichého spojence a příte l e reformy.
Pro n orma li zační režim proto navázání dobrých vzta h ů S Bělehradem znamenalo demonstraci
své legitimity před vlas tními občan y.
Kromě těchto "úzce" československých zájmů CSSR vystupova la vůči Ju gos lávii i v rámci spo lečné takti ky "socia listického tábora". Jugoslávští analytici v id ěli za vstřícnými gesty
SSSR ajeho spojenců, které byly projeve m jednoho z plánů spo leč n é ,jugos lávs ké politiky" ,
dva hlavní důvody. Jedním byla sna ha přimět Svaz komunistů Jugoslávie k uzná ní interve nce
a tím i platnosti teorie o omezené s uverenitě. V době schizmatu v mezinárodním komunismu,
před stavova n ém hlav ně konfliktem mezi Moskvou a Pekingem, Sovětský svaz nes tál o da lší
19
Toto hod noceni se objevilo v diplomntickc zprávčjugos l ávské h o velvyslanectví po z:iřijovcm plenu ÚV KSC
v rocc 1969 a sdilcljc na zák l adč svých roz hovo rů s čes kos l ovc n s kými přá t c lí i Ilajaře násled ujicího roku
Zdenko Sta.mbuk. AJ, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/1-270, Drzavn i sekrctnrij:H za inostrane poslove. Uprava
za i s točnu Evropu, 7. 10. 1969, In formace o n cjnovčjšim výVoji v CSSR ajeho mozn)'ch implíkacic h najugoslávs ko-českos l ovclls ké vztahy; tamtéž, [X, 22/[-277, Zdcnko Stambuk, Záznam o ncklcr)'ch pos t řczích
v Prazc a Bratislavc během krátkého pobytu v polovinc břczml 1970.
20
AMU, KPR 1- 5-b SSS R, Ambasada SFRJ Moskva, [zveštaj ambasadora 16, I . 1970, St. povcrljivo 02- J,
Velvyslanec VeUko Micunovic: Přehl ed vztah ů SFRJ- SSS R poč:]tkem roku [970.
2 t AJ, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/1-271. DS [P br. 4222'16, t S. 10. t969, Informace o nejnověj š ím vývoji v CSS R
a ně kt erýc h aspe kt cc h jugosltlvs ko-čcskos l ovenskych \'Zt ahů .
17
)l( 2010/ 1
ideologické drolení způsobené okupací Ceskoslovenska. Jugoslávské stanovisko v této otázce
mohlo působit i na západní komunistické strany, z nichž většina se postavila k intervenci
od mi tavě." Druhý důvod, proč ukázat Jugoslávii vstřicnou tvář, byl založen na předpokladu
vývoje politické situace v SFRJ. Probihající vnitřní krize režimu a Titův vysoký věk věstily, že
v dohledné době dojde ke střetům, které mohou v bipolárně rozděleném světě Jugoslávii vychýlitjednim či druhým směrem. Liberálně či nacionalisticky orientované kruhy
v jugoslávském establishmentu by v případě uchopení moci vedly zemi směrem k dalšímu
posilováni vazeb se Západem a zaváděni politicko-ekonomických opatření,jež mohly znamenat faktickou likvidaci komunistického systému. Těmto tendencím však mohly zabránit
zastánci autentického komunismu, kteří se sice v době roztržky většinou postavili za Tita,
avšak následné změny oddalujicí Jugoslávii od zemi sovětského bloku hodnotili kriticky."
Země
"socialistického tábora" měly svou aktivní politikou a všestranným rozvojem vztahů
získat v Jugoslávii rozsáhlý vliv, aby mohly tyto "zdravé sily" podporovat."
Od dubnového pléna,jež dovršilo obrat v dosavadním vnitřním vývoji v CSSR, českosloven­
ské vedeni vyjadřovalo navenek ochotu k všestranné spolupráci s Jugoslávii." Tato prohlášeni
nicméně relativně dlouho na rezervovanosti nic neměnila. Jediným setkáním na vládní úrovni
byla jednání ministrů zahraničniho obchodu a členů smišených komisí. Po diplomatické linii
dosáhly nejvyšši úrovně rozhovory vedoucích teritoriálních odborů ministerstva zahraničí
počátkem roku 1970." Kroky k realizaci svých rétorických výstupů podnikli českoslovenští
představitelé až o rok později. Na diplomatické úrovni se podle československého návrhu
měli v roce 1971 setkat náměstkové ministra zahraničí a návrh nevylučoval ani cestu ministra
J. Marka do Jugoslávie.
Normalizaci po mezistátní linii ale záhy zbrzdil jeden incident. Jugoslávci na poslední
chvili odřekli návštěvu vedoucího správy ministerstva zahraniči M. Holuba poté, co byla
22
AJ, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/11-162, (řijcn) 1968, Postoj komunistid.:ých stran Západn[ Evropy k událostem
v Ceskoslovensku. SIV. TIMMERMANN, H., The Declineofrhe World Communist Mo\'/~me"t. Moscoll', Bcijing,
al/d Communisc Partics illlhe Wesc, Bouldcr and Landon 1987, s. 51,164, 172.
23
Rozbor situnccv Jugoslávii, vypracovaný pro potřebyčcskoslovenské státní bezpečnosti v roce 1974 (ledy již
po zúčtování s cllorvatsl,."ými nacionalisty a srbsl."."ými liberály ve stranickém vedeni a utuženi režimu) předpoklá­
dal, že případný pokus "pravice" o prozápadní převrat by narazil na silný odpor ve vSech složkách společnosti,
včetnč armády a bezpečnosti. "Je možné předpokládat, že bude-li nynějSi vedení postaveno před rozhodnuti volit
mezi Západem a Východem, postaví se větSina vedoucfch funkcionářů i větSina společnosti na stranu Východu."
Podle zprávy měly prosovétsky orienlované síly silné pozice zejména v armádč,jejíž vliv ve vnitropolitické situaci
Jugoslávie vzrůstal. AMY, a. Č. OBJ 116714, s. 160-165, Informačnl zpráva o současné situaci v SFRl (1974).
Snahy o pronikání do rozličných sfér společnosti za účelem posHeni svého vlivu zaznamenala Jugoslávie zejména
v případe! Sovětského svazu, ale též v případě dalších socialistick')ich zemi. V těchtojugoslávsk')ich rozborech
se úloha CSSR přlmo nezmiňuje. AMIJ, KPR ]-5-b SSSR, Ambasada SFRJ Moskva, Izveštaj ambasadora
16.1. 1970, St. poverljivo 02-1 , Velvyslanec VelJko Miéunovié: Přehled vztahů SFRl-SSSR počátkem roku
1970; tamtéž, Ambasada SFRl Mosl.."Va, str. pov. br. 02-1, 4. 1. 1971, Zpráva velvyslance Veljka Miéunoviée
o vztazfch Jugoslťlvie a SSSR počátkem roku 1971.
24
25
N, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/[-270, Državni sekretarijat za inostrane poslove. UpraVil za istočnu Evropu.
7. 10. 1969, Informace o nejnovčjSi, vývoji v CSSR ajeho možných implikacích najugoslávsko-českosloven­
ské vztahy.
26
Tamtéž, 22/1-296, Str. pov. br. 78/71,19.3.1971, Bi[ateralni vztahy SFRJ-CSSR.
18
Jugoslávie a první f'áze tzv. normali za ce v Česko slove n s lw
počátkem února odebrána akreditace dopisovateli Tanjugu v CSSR Velimiru Budimirovi."
Ke skuteč n ě závažnému narušení oboustranné ochoty ovšem nedošlo. Jednání para l elně
probíhala dále na zdán livě m é n ě formá lní mezistranické p l atformě. Přes vý měnu studijních
delegací hodnotili českoslovenští zástupci i tuto sféru jako velmi zanedbanou a počátkem
roku 1971 opě t zdůrazňovali své pi'áni překonat dosavadní ba riéry. Koncem ledna 1971 vyjádřiljistý dr. Simáček z československého zastupitelského úřadu v Bělehrad u v rozhovoru
s pracovní kem aparátu předsed nictva SKJ obavu, aby se KSC při současném kursu nedostala
ve vztazích sjugoslávskou stranou na poslední místo za Bulhary." Zájmům tehdejší českoslo­
venské garnitury přitom vyhovovalo, aby k oprášení "přátel ství" došlo nej prve na stranické
úrovni, což odpovídalo taktice Sovětského svazu ajeho satelitů působit na Jugoslávíijako
na socialistickou zemi a tedy i potenciálního čle n a "socialistického společenství" .~ Když počá tke m dubna 1971 tlum oči l velvyslanec Nálepka Stane Dolancovi pozvá ni od Vasila Biraka
určené delegaci Svazu komuni stů, příz n ač ně poznamenal, že vztahy mezi oběma zeměmi by
se m ěly normalizovat tak, aby "byly takové,jak mezi socialistickými státy mají být"." Ceskoslovenská strana se rázem o překot snažila dosáhnout normalizace co nejrychleji. Při tomtéž
přijetí Nálepka předal jugoslávským soudruhům pozvání na XlV. sjezd KSC, kte!ý se měl konat
v květ nu toho roku, a přání Gustáva Husáka navštívit prezidenta J. B. Tita.
Jugoslávské vedení tak rychlé sbližení na vyšší úrovni nepovažovalo za nutné. Ve vztahu
k CSSR usilovalo spíše o intenzivní kontakty na nižší úrovni, které jejich zemi dávaly jednak
možnost udržovat pro ni významné (a výhodné) h ospodářské projekty,jednak pros třednic­
tvím kultu rní a vědecko -technické spolupráce působit na partnery v širokém spektru čes­
koslovenské společnosti . V Běl ehradu soudili, že přemíra mediá lně sledovaných oficiálních
styků by mohla Jugoslávíi vzhledem kjejímu renomé v roce 1968 v oči ch českos loven ské
veřej no st i jen diskreditovat. D ůvode m k rezervovanosti byl rovněž způsob, s nímž předsta­
vitelé zemí "socialistické ho tábo ra" s Jugosláviíjednali: SPRJ jaksi implicitn ě zahrnovali
mezi socialistické ze mě, přičemž specifika, na nichž jugoslávský režim od počátku padesátých let zakládal svoji identitu, přech áze li jako nepodstatná. To bylo pro jugoslávskou
stranu naprosto n epřijate lné. Bodré bratření se socialistickými zeměmi a zdán li vě p řátelská
bagatelizace rozdílů představoval a pro SPRJ hrozbu, že po ztrátě své výlučnosti by se mohla
stát další obětí doktríny o omezené s u verenitě . Stálým principem politiky vůči SSSR aje ho
27
AMU, I-S-b, Cehoslovač ka 1970-1977,3. 2. 197 t, Zpráva o rozhovoru Dj. Vukoliée, n áče l nika I. sprch'Y DSIP
s velvyslancem J, Nálepkou; N, r. 507 (CK SKJ), IX, 22/1 -297, Dri:avni sekretarijat za inostrane poslove,
I. uprava. Pov. br. 410501, 23. 3. 1971, Informace pro užší kolegium Státního sekretariátu pro za hraniční včci
o vztazích mezi SFRJ a CSSR;AMV, a. č. OBJ 1167/2 MV, s. 59, 11. 3, 1971, Náčeln í k II. S FMV plk. ing, Jaroslav
Hrbá ček ministrovi vn itra CS SR Radko Kaskov i. Velimir Budimir - dopisovatel TANJG v CSSR. lnformace.
28
AJ, f. 507 (CK SKJ), IX , 22/1-295, Rozhovor D, Miljaniée, pra covnika v oddč l e ni pro mezinárodní vzta hy
před sednictva SKJ a dr. Si m áčka z ambasády CSSR dne 20. 1. 197 1.
29
Po "stra nické" linii,jako navenek m é n ě formální normalizoval po krátkodobé krizi vztahy sJugoslávií i Sovětský
svaz. L.1. Brežněv navštívil v zi'lří 1971 B ě l eh rad jako vedouci stranické delegace, přestože se faklid. .y jedna lo
o vrcholné setkáni hlav stá tO. AMIJ, KPR 1-3-a SSS R (Návštěva L. I. B rež n ěva 22,- 25. 9. 197 1), Ambasada
SFRJ Moskva, strogo pov. br. 02- 5, 25. 8. 1971 , Velvyslanec V. Miéunov ié. K návštčvě Brežnčva v Jugos lávii
(my~ l e nky a návrhy) .
30
AJ, f. 507 (CK SKJ) , IX, 22/1-298, Záznam o rozhovoru člena Výkonného byra
svelvyslancem CSSR J. Nálepkou v Bělehrad u S. 4. 1971.
Předsednictva SKJ
S. Dolance
19
'$.. 2010/1
spojencům bylo proto úsili, aby druhá stran a tato specifika uznala, Zároveň SFRJ sveřepě
odmítala slevit z příki'e odsuzujíciho postoje k okupaci Československa: "Přijímání intervence českoslovens kým vedením a vyjadřování vděčnosti za to před s tavuje podstatu rozdílu
mezi Československem a Jugoslávii. Myv této principielní otázce nemůžeme svůj postoj m ě­
nit. "n Tzv, Poučeni z krizového vývoje, přijaté na plénu ÚV KSČ v prosinci 1970, znamenalo
svým konečným ospraved ln ě ním intervence pevné zakotvení doktríny o omezené s uve re nitě
v českos lovenské politické realitě, Z pohledu československo-jugoslávských vzta hů tím došlo
k trvalému ideologickému rozchodu mezi oběma zeměmi, protože tzv, Brežněvova doktrina
byla v naprostém rozporu se základními principy jugoslávské zahraniční i vn itřní politiky,"
Ani v jugoslávském zájmu však nebylo dlouhodobě norm ali zaci vzta hů bránit. Jen na vyšši
oficiální úrovni bylo totiž možné dosáhnou t od partnera kýžených ú s tupků a zajistit podminky
pro plynulé pokračování za po č atých projektů i svého vlivu na českos l ovenskou spo l eč no s t.
Někdejší kulturni atašé v Československu Zdenko Stambuk, který v březnu 1970 navštívil
Prahu a Bratislavu, nabádal, aby Jugoslávie vztahy s ČSSR co nejdříve normalizovala a dále
rozvíjela, protože tak muže podpořit "liberálnější sily ve vedeni", o jejic hž exis tenci ho během
pobytu "přátel é Jugoslávie" přesvědčova li. " V říj nu 1970 analýza jugoslávského ministerstva
zahra niči uvád ěla , že by SFRJ měla pro československou pozici projevit "určité porozum ě ní" ,
a protože sama usiluje z praktických důvodů o pokrok ve vzájemných vztazích, měla by "eventuá lní nové reáln é iniciativy z československé stranyv principu podpořit", Iniciativu ovšem
přenecháva la ČSSR: "Vzhledem kvnitřní situaci v Československu a místu, které Jugoslávie
má v celé zahra nični politice Československa, nemá me potřebu v tomto roce k politickým
iniciativám na vyšší úrovni. tm
V dubnu násled ujíciho roku se Jugoslávci i přes nedávný incident s dopisovatelem Budimirem rozhodli českos l ovenské pozvání k n ávštěvě stranické delegace přijmout. Tříčlenná
delegace Svazu komunistů v če l e se Stanem Dolancem pobývala v ČSSR v prvni polovin ě
května 1971. Setkala se s tajemníkem ÚV KSČ Vasilem Bil'ake m, vedoucím oddě l ení pro
mezinárodni styky Karlem Aue rspergem i se sa motným generálním tajemníkem, Bil'a k
i Husá k neše třili na adresu Jugoslávie s rdečností a c hválou, Bil'ak svým typicky ze mitým
způsobem vyj ádř il názor na zásady vztah ů , které měl y být podle něj za loženy na nevměšová­
ní a vzájemné úctě , Řekl, že českosl ovenská strana se sice velmi zajimá o děni v Jugosláv ii,
ale rozhodn ě do n ěj nec hce nijak zasahovat. Věi'i, žejugoslávští so udruzi nejlépe vědí, "jak
na to", a oni - čes kos lovenští komunisté - za ně pi'ece nebudou i'eš itjejich problémy, když
mají vlastních problému "až nad hl av u", Jako sna hu využít normalizace vztahů s Jugoslávii k propagandisti ckým účelům vůči svému obyvatelstvu tlumo č il Stane Dolanc Husá kovu
poněkud pře mršt ě nou touhu se tkat se co n ejdříve s Titem, Husákovy lichotky, jak s i Tita
3 1 Tamtéž, IX, 22/1-1 80, 5.1 0.1970 Drt3Vn i seJ.:rela~ijat za inostrane poslovc. Br. 426820. Informace o sit uaci
\' CSSR a jugoslúvsko-čcskos love n skyc h vzt37.[cll .
32
Tamtéž, IX, 22/ 1-296, St r. pov. br. 7817 1, 19. 3. 1971, Bilaterální vztahy SFRJ -CSSR.
33
Tamtéž, IX, 22/1- 277, Zdenko Stambuk, Poznámky k n ěk terý m postřehům v Praze a Bratislavě během krátkého
pobytu v polovinc:! března 1970.
34
Tamtéž, IX, 22/ 1- 180, 5. 10. 1970, Državni sckrctarij<lt za inostrane poslove. Br. 426820. In formace o situaci
v CSSR ajugoslflv s ko -českoslove n skýc h vzt:lzich.
20
Ju gos láv ie a prv ní fáze t zv. no rm alizace v Ceslcoslovensku
v Ceskoslovensku velice váži, Dolanc zcll ladil odpovědi, že Titův program je nabitý a tento rok
sc ll ůzka n epřipadá v úvallu. Nabidl, aby přípravné rozllovory začaly na podzím. Přehorlívého
Karla Auersperga pak musel dokonce usměrnít, když do společného komuníké vloží I záznam
o přípravě setkání Husáka a Títa, a to ve formulací, z níž vyplývalo, že Títo Husáka sám pozval.
Jugoslávci tuto dezínterpretací odmítlí a navíc trvalí na tom, aby se komuniké o chystaném
setkání vůbec nezmiňovalo. Delegace navštívila i Slovensko, kde se setkala s řadou Funkcionářů
na krajské i mistní úrovni. Jugoslávcí rychle rozpoznali taktiku svýcll llostitelů , když jim tito
funkcionáři a vybraní "prostí č l e n ové" strany hned a bez vyzvání vykládali "pravdu" o roku
1968, aby předvedli,jaké podpoře se stra nické vedení mezi řadovým č lenstvem a v nižších
složkách aparátu těší."
Ctrnáctý sjezd KSC O dva týdny pozdějí, na nějž přijela i delegace Svazu komunistů
Jugoslávie, vedená č lenem předsednictva Pavlem Gažím, poskytoval v zásadě jen prostor
pro demonstraci dosavadních postojů. Jugoslávci sledovali, kdy auditorium tleská a kdy nikoli,
a sami stejným způsobem vyjadřovali své stanovisko také. Při projevu Husáka, provázeném
salvami potlesku po každé větě, jugoslávská delegace zůstala ostentativně v klidu. Výjimku
učinila pouze telldy, když generální tajemník llovořil o existenci "předpokladů ke zlepšení
vztahů mezi CSSR a SPRJ". Gaži, velvyslanec Ljubo Babíé a pracovníkjugoslávského stranického aparátu Luka Soldíé byli přesvědčeni, že splnili svůj úkol nejlépe tím, že zásadně
netleskali projevům, v nicllž se velebila "bratrská pomoc". Ve zprávě o sjezdu uvedli, že
tím vzbudili pozornost de l egátů západních komunistických stran. Hostitelé se marně snažili Jugoslávce přesvědčit, aby ve své zdravici vynechali pasáž týkajíci se roku 1968. Když
pak Gaži opakoval v pozdravném projevu postoj své strany k srpnovým udá lostem, vládlo
v sále pochopitelně tícho. Jugoslávští delegáti se prý na sjezdu setkali s korektním cllováním,
avšak na veřejnosti se českos l ovenští komunisté stavěl i vůči Jugoslávcům mnollem chladn ěji než před dvěma týdny při návštěvě Dolancovy delegace. Samotný Husák, který nešetřil
v rozllovoru s Dolancem chválou na Jugoslávií a jejího vůdce, na sjezdu Jugoslávce jako jediné
ze zahraničních hostí nepřijal. Jugoslávci byli rovněž ubytováni najiném místě než ostatní
delegace a tím byli izolováni. Na sjezdu také znovu zaznělo odsouzení revizionismu,jenž
vzll ledem k odchýlení od sovětského modelu socialismu nutně vede ke zradě a k restauraci
kapita lismu. Mezi delegáty se rozhodně nenacllázeli žádní "přátelé Jugoslávie" a "liberální
elementy", vjejicllž existenci věřil Zdenko Štambuk. Pavle Gaži přítomné cllarakterizovaljako
"staré kariéristicko-byrokratické sily" a pozastavil se nad "frapantní nepřítomností mladých
a humanistické inteligence".J6
Při normalizaci oficiálnich vztahů postupovaly Ceskoslovensko a Jugoslávie i dále jen
velmi zvolna. Povzbuzením byla Brežněvova návštěva Bělehradu v září 1971, kdy sovětský
vůdce uznal za základ vzájemných vztahů Bělehradskou deklaraci z roku 1955." Pokudjde
o CSSR, i přes realistický přístup Husákovy garnítury došlo k prvnímu setkání na vyšší úrovni
35
Tamtéž, [X, 22/[-304, Zprava o pobytu delegace SKJ v Ccskos[ovensku od 6. do II.
kvčtna
1971.
36 T.mltéŽ,IX, 22/1- 306, De[egace SKJ na XIV. sjezdu KSC 25.-29. 5. 1971.
37 AMU , KPR 1-3-a SSSR (Návšt ěva L. 1. Brežnčva 22.- 25. 9. 1971), Ambasada SFRJ Moskva, strogo pov.
br.02-5,25.8.1971.
21
)l(
2010/ 1
až v březnu 1973 při návštěvě ministra za hraničí Bohuslava Chňoupka v Bélehradě. Cesta
Gustáva Husáka se nakonec uskutečnila v září téhož roku, tedy zhruba dva a půl roku poté, co
se o ní českos loven ská strana prvněv rozhovorech s Jugoslávci zmínila."Touto normalizací
se poměry mezí Jugosl ávíí a Ceskoslovenskem ocitly najistém oboustranné přijatelném sta tu
quo. Ceskoslovenští představitelé opakovaně - po vzoru SSSR - prohlašovali, že respektují
jugoslávská specifika - samosprávný systém a nezú častně nou zahra niční políti ku. Zároveň
však bylo zřejmé, že kritické hodnocení jugoslávského režimu i nadále trvá."V budoucnu
ale již tyto rozdíly neměly být předmětem polemiky. Ceskoslovensko se, stejné jako jiné státy "socialistického tábora", od této doby přímé kritice Jugoslávie vyhýbalo ajeho sdélovací
prostředky problematické momenty jugoslávské rea lity i neshody ve vztazích se zeměm i
sovětské ho bloku ignorovaly. Stejný princip respektovalo ijugoslávské vedení. Josip Broz
Tito v únoru 1973 v rozhovoru pro záhřebský Vjesnik prohlásil, že československý problém
jejiž "věcí minulosti".~Ve vztazích Jugoslávie a "socialistického tábora" tak přicházela léta
relativní stabílity.
Jugoslávie se v československé společ ností v době obrodného procesu těšila vysokému
kreditu. Jugoslávští představitelé s i tuto sku tečnost dobře uvědomovali a po srpnové okupaci hodlali pozicí své ze mě v CSSR uhájit. "Vzhl edem k cíli další přítomností Jugoslávíe
v CSSR (existuje zájem v československých masách) musíme přijmout a iniciovat kontakty na pracovní úrovni, zvlášté v těch oblastech, v nichž je již vytvořená široká spolupráce
a existuje oboustranný zájem", pravi se v jedné z analýz jugoslávského zahraničního úřa­
du z podzimu roku 1970." Spojování Jugoslávie s Pražským jarem, které se objevovalo
ve sdélovacích prostředcích CSSR i ze mí účastnicích se intervence jako záminka k útokům
a ke kritice bělehradského režimu, ovšem představovalo pro Jugosláviijisté nebezpečí. Sama
totii ve vztahu k Sovětskému svazu a kjeho satelitům prosazovala od dob roztržky princip
nevměšování a respekt vůči s pecifikům jejich systému. Obvinění, že Bělehrad inspiroval či
přimo měl aktivní podíl na "krizovém vývoji" v CSSR, a sám tak porušil tuto zásadu, skýtalo
proto zemím "socíalistického tábora" zám inku k zása hům do vnitřniho dění v Jugoslávií.
Existovala obava, že v momentu, kdy Jugoslávie procházela vnitřní krizí a najeji politické
scéně nevládla shoda ohledně jejího řešeni, by se Sovětský svaz mohl pokusit situaci dále
destabilizovat nebo podporou konzervativnich složek připoutat SFRJ opět ke své mocenské
s féře. Z tohoto důvodu musel Bělehrad trvat na rovnocen ných vztazích a jakékoli zasa hování do vn itřních vécí druhého státu rázné odmita t: "Naši základní orientací a argumentací musi být, že se Jugoslávie ve svých vztazích s CSSR vždy řídila principy nevměšování
do vnitřních záležitosti CSSR a ctila její legální orgány, s nimiž jsme spolupracovali na základě
oboustranného zájmu. To byl náš přístup ke spoluprác i s CSSR v době Novotného a právě
38
39
40
41
22
AJ, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/1-327, Ambasada Sr-Rl u Prugu. Strogo pov. 24., 15.9. 1973, Informace II přile žitosti mivšlčvy delegace CSSR v Jugoslávii.
Tamtéž.
PIRJEVEC, J.,c.d.,s.369.
AJ , r. 507 (CK SKl), IX, 22/ 1-180, 5. 10. 1970, Državni sckretarijat za inostrane poslove. Br. 426820. Informace
o situaci v CSSR ajugoslavs ko·čes kos lovcn slqich vztazicll.
Jugosl ávie a první fáze tzv. normalizace v Česk os love n s ku
tak i v d obě po lednu 1968. "" Nechtěla-Ii Jugoslávie na postavení v Ceskoslovensku z důvodu
vlastní obrany rezignovat, musela zde ke svému působení zvolit nenapadnutelné a pln ě legální prostředky. Osnovu poskytoval právě další bezproblémový rozvoj bilaterálních vz tah ů .
Přízna čný byl do té doby nezvyklý mocenský zákrok vůč i jugoslávskému tisku v před ­
večer prvního výročí srpnové okupace. Jugoslávské sdělovací prostředky byly dlouhodobě
předmětem prot estů Sovětského svazu ajeho spojenců. Jugoslávská strana na tyto stížnosti
pravide lně odpovídala účelovým tvrzením, že tisk v SFRJ je zcela nezávislý a vláda za n ěj
nenese žádnou odpovědn ost. Dne 12. srpna 1969 však člen předsednictva Výkonné ho byra
OV KSJ Nijaz Dizdarevié zástupce několika jugoslávských deníků upozornil, že by nebylo
vhodné, aby sdělovací prostředky nadcházející výročí okupace CSSR v zájmu normalizace
vztahů se SSSR a ostatními účastníky invaze nijak komentovaly. Měly pouze převzít zprávy
z tisku západních komunistických stran a z Rumunska, který byl blízký jugoslávským stanov i skům a opat rn ě - bez zby t ečných podrobnosti - konstatovat, že se jugoslávské stanovisko
vůči okupaci CSSR nemě ní. Na případné útoky československého tisku obviňujícíjugosláv­
ské představitele z podpory Dubčekova vedení měla jugoslávská média odpovídat mírným
o
a zdrženlivým způsobe m . Mocenské orgány toto "upozornění" myslely zcela vážně a ne-
vá haly k usm ě rn ě ní sděl ovacíc h pro střed ků použít í pádnějšíc h metod. Na jediný kritický
článek k srpnovému výročí, zveřej n ě ný v bělehradském týdeníku Književne novine, reagovaly
s nebývalou tvrdostí. Casopis byl zakázán a autor čl ánku v říjnu 1969 odsouzen k šestimě­
síční mu vězení.« Vystoupení proti relativně svobodné tiskové praxi vyvrcholilo přijetím zákona o hromad ných sdě lovacích prostředcíc h , který podřídil jugoslávský tisk institucionální
mocenské kontrole. Kri tické č l á nky na adresu režímů zemí východního bloku se nicm éně
objevovaly v jugoslávském tisku i nadále.
Nové československé vedení sice vyjadřova l o ochotu s Jugoslávii spolu pracovat, zároveň
ale existovalo mnoho důka zů, že jeho přistup je v zásadě nep řá t e l ský. Pozvolnou proměnu pří­
stupu k Jugoslávii však bylo možné pozorovat pro změnu v československém tisku. Po srpnové
okupaci a po jejim jugoslávském odsouzeni rozpoutaly sděl ova cí prostřed ky z ú častněnýc h
států ostrou protijugoslávskou ka mpa ň. Ceskoslovenský tisk však na rozdíl od NDR, Polska
a Bu lharska Jugoslávii nekritizoval. Naopak poskytoval značný prostor informacím ojejím
vnitropolitickém dění i ojeji za hraniční politíce, prakticky ve stejné mířejako v předsrpnové
době. Postupem času se však zača l charakter těchto informací m ěni t, při če mž byly stále více
zdůrazňovány vnitřní problémy a přítomnost antisocíalistických sil. Kritika se však nevztahovala na jugoslávské předáky. Autoři článků ubezpečova li čte n áře, že jugoslávští soudru zi
si s těmito tendencemi poradí. Jako důkaz uv áděli citáty čelných pře dstavitelů. Velkou publicitu dostaly zejména projevy J. B. Tita, které přednesl v září a říjnu 1969 v Zad aru a Sisaku. Jugoslávský vůdce v nich kritizoval sou čas ný stav v zem i, za n ějž vinil protistranické a
42
43
44
Tamtéž, IX, 22/1-270, Drl3vni sekretarijat za inostrane poslove. Uprava za i stoč nu Evropu, 7. 10. 1969,
Informace o n ejnovějším vyvoji v CSSR ajeho možných implikacích najugosl:ivsko-česko s l ove n ské vztahy.
Tamtéí., IX, 22/1-266. Odeljenje za mcdjunarodne od nose i veze Predsedništva SKl. rov. br. 1705/800.
14.8. 1969, Informace o ti skové konferenci člena Výkonného byra Pře d se dnictva SKl Nijaze Dizdareviée
12.8. t. r. o psaní našeho tisku u přílež ito s ti výroč í vojenské inlen;encc do CSS R.
PELIKÁN , J. , c. d., s. 318-319; PIRJEVEC, J., c. d. , s. 362-363.
23
'$.. 2010/1
protisocialisticke elementy a různe cizi teorie a vyzýval k ráznemu zákroku proti nim. Sdělo­
vaci prostředk-y CSSR rovněž obsáhle připominaly významná historická výročí jako padesát
let od vzniku SKJ a pětadvacet let od osvobození Bělehradu; interpretace byla teměř v pine
shodě s oficiálnim výkladem v SFRl." Nová mocenská garnitura se snažila českos lovenskou
veřejnost přesvědčit, že vzta hy s Jugoslávií se po sovětské intervenci a nastoupení noveho
vedení nijak nezměnily. Objevily se rovněž poukazy na skutečnost, že Tito i Marko Nikezié
varovali Dubčeka, aby se mu situace nevymkla z rukou." Ceskoslovenští občané tak mohli
z tisku získat dojem, že Tito i ostatnijugoslávští předáci s "konsolidačním procesem" souhlasí
a v zásadě ve vlastní zemi postupují obdobně.
Na druhé straně nová garnitura KSC podnikala kroky, jež svědčily o naprostem opaku.
Jednalo-Ii se o společné akce zemí socialistického tábora, chovalo se Husákovo vedení zcela
v souladu s protijugoslávskou kampa ní Sovětskeho svazu. V interním stranickem slovniku
se Jugoslávie mnohem častěji objevovala v negativních souvislostech. Ph útocich na aktery
Pražského jara sloužily vazby na Jugoslávii za důkaz jejich pochybeni či přimo socialismu
nepřátelskýc h úmyslů. Protíjugoslávske postoje nevycházely jen z v n ější h o sovětskeho podnětu , ale měly sve zakořenění i v části domáci nomenklatury. Jugoslávské rozbory vztahů
s CSSR tak sledovaly mezi členy nejužšího stranickeho vedení dvě tendence: ,:Vedle osobností
(na nejodpovědnějších místech) i sil, ktere pohližejí na tyto otázky s většímrea!ismem, ktere
jsou pro rozvoj i udržování konkretnícll mezistátních vztahů, rozvíjení všech směrů praktícke
vzájem nosti a dokonce i šírší, nakolik to umožňují objektivní poměry, působí i síly krajně
extrémní, které se ne smíří s takovými názOIy, mají sklon otravovat atmosféru, zužovat spolupráci , zasazují se o radikální kurs v negativním směru . "" Obavy z infikování jugoslávským
příkladem tak h ovořily spíše pro nepříliš nápadně, avšak důs l edně omezování kontaktů se
SFRJ. V jugoslávských diplomatických zprávách se spekulovalo, že vůči Jugoslávií krajně
nepřátelský konzervativně-demagogický proud má podporu na střednich a nižších úrovních
stranickeho aparátu a v bezpečno s ti.
Pote co prošla čistkami, stala se československá státní bezpečnost (StB) spolehlivým vykonavatelem vůle nového stranického vedení. Ostražitost a podezíravost vlastní represivnímu
aparátu plisobila, žejejí pracovníci sdileli postoje krajně radikálního proudu normalizačního
establishmentu. Pohled do rozborů vyhotovených bezp eč nostními složkam i nás o tom pře­
svědčuje. Ve zprávách složených ze spleti faktů, polopravd i zjevnýc h smyšlenekje Jugoslávie
45
Tradičně nechyběl důraz lUl účast
Rudé arm:'!dyv bojich na severovýchodě Jugoslávie ijejí podil na osvobozeni
hlavního mcsta, cOž'jugosI3\'ska interpretace bm:irující na osvobození vlastními silami zmiiiovalajcn okrajově:
AJ, r. 507 (CK SKJ), IX, 119lIV-207, Infornwce o psaní tisku socíalistick}'ch zemí východni EvropyoJugoslavii
v období květen-řijen tohoto roku, listopad 1969.
46
AMU, APR 1-5-b Cc hos lovačka1970-1977, 17. 12. 1970, Informace o rozhovoru S. Dolance, č lena Výkonného byra Předsedníctva SKJs velvyslancem CSSR Nalepkou. Jiná zpráva státního sekretariátu pro za hraniční
vztahy udávala: "Je charakteristické, že nčkteři čs~ funkcion<iři odvoliivajice se na hovoryTita v Zadaru a Sisaku srovnav<lji dne!iní situaci v Jugos1iivii s českos lovensko u - el'istence antisocialistických si l atd. a říkaji,
že Jugoslóvci majl štěs tí, kdyi. mají Tita, který d:]val správné rady i během n(lVš !čVY v Prnzc v roce 1968. ": AJ,
r. 507 (CK SKJ), IX, 22/1-271, Ori.<lvni sekretarijat za inos trane poslove, br. 422216,18. 10. 1969, Informace
o nejnovějším vývoji vCSSR a některých aspektechjugos lavsko -českos loven skýc h vzta hů.
47
Tamu::ž, IX , 2211-281, Državni sekretarijat za inostrane poslove, br. 422604. 22. 6. 1970,
bilateráln ích vztahů SFRJ-CSSR (materiál ambasády SFRJ v Praze).
24
Přehl ed
o stavu
Jugo slávie a první faze tzv. normalizace v Českos l ovensku
prezentována jako nepřátelský stát, který dlouhodobě zneužíval důvěry československé strany,
snažil se vybudovat si silné postavení v československém prostředí a iniciovat v něm rozkladné
tendence. ČSSR totíž v polovíně šedesátých let srovnalo vztahy s Jugoslávíí na úroveň obvyklou u ostatních socíaJístíckých zemí, což se v bezpečnostní oblastí projevílo zastavením
kontrarozvědného í zpravodajského rozpracování jugoslávské problematíky. Přestože orgány
ministerstva vnitra údajně opakovaně upozorňovaly na činnost jugoslávského zastupitelského
úřadu ijiných oficiálních institucí SFRJ v Československu,jako například letecké společnosti
JAT, platil pro bezpečnostni slož,-y striktni zákaz se tímto problémem zabývat." Bezpečnostni
analýza přitom tuto chybu, způsobenou údajnou pošetilostí tehdejšiho vedení, považovala
za jednu z hlavních pi'íčin "krizového vývoje" v roce 1968. Jugoslávští diplomaté i občané
působící v Ceskoslovensku si vytvářeli širokou síť vazeb, k čemuž měli ze všech cizinců daleko
nejlepší možnosti. Zástupci západních zemí na rozdíl od nich podléhaJí neustálé kontrole bezpečnosti, narážeJí na obavy mnoha Jídí i na jazykovou bariéru. Jugoslávci naopak využívaJí sympatií vůči své zemi, vědomí tradičního přátelství i momentálně korektních oficiálních vztahů.
StB tak došla k závěru, že jugoslávští diplomaté i korespondenti jsou nejlépe informovanými
cizincí v CSSR. Kromě získávání informací šířili rovněž své pojetí socialismu a vnášeli mezi
Čechy a Slováky ducha pochyb i nepřátelství vůči socialistickému zřízení. Tyto společenské
kontakty zasahující sféru státního a stranického aparátu, hospodářství, bezpečnosti i armády
přitom StB kvaJífikovalajako cílenou rozvědnou a ideodiverzní činnost, kterou Jugoslávci
podle ní vyvíjeli nejen ve svůj prospěch, ale i přímo ve službách imperiaJístických mocností.
Jugoslávští činitelé, ve skutečnosti legalizovaní zpravodajští důstojníci, se údajně o své
poznatky dělili s kolegy ze západních zemi:)/ současné době soustředěné a vyhodnocované,
i když kusé a nedoprověřované poznatky ukazují, že činnost jugoslávské rozvědky má naprostou analogii s činnosti, záměry a programy ostatních imperiaJístických rozvědek, postupujících
v rámci koncepce americké politiky vůči Východu, zvláště pak vůči ČSSR". Po srpnu 1968 se
tato spolupráce konkrétně projevila zejména ve výměně poznatků o rozmístění okupačních
vojsk mezijugoslávským vojenským atašé MisaIjovskim a přidělenci Francie a Velké Británie.
Jugoslávie, podle StB ve službách Západu, dlouhodobě vnášela do Československa
rozkladné ideje,jež by v konečném důsledku přinesly zánik socialismu , odpoutání ČSSR
od Sovětského svazu a tim i erozi celého "socialistického tábora". Jako doklad, že mezi
jugoslávským působením a Pražským jarem existovala přímá souvislost, uváděla zpráva
případ tzv. jugoslávské skupiny pod vedenim Klementa Lukeše," kterou StB odhalila již
v roce 1961: "Jak skupina Lukeše, tak i skupiny ostatní se pl'ojevíly otevřeně v lednu 1968".
Od kontaktů Klementa Lukeše, Eduarda Nováka čí Jiřího Pelíkána a dalších členů tohoto
kroužku S Jugoslávci a odjejích tehdejších Pl'ojugoslávských sympatií konstruovala zpráva
48
AMV, a. Č. OBJ 116711, II. sprava FS ZB, analytickýodbor/ 17. 10.1 969 , Zprava o nepř:i.telské činnosti prn·
covníků ZÚ SFRJ ajugoslávských obč anů proti ČSSR.
49
Jednalo se o skupinu pracovník ů stranického aparátu a ideologického vzděl:i.v:i.ní, kter:i. od druhé poloviny 50. let
udrlovala styky sjugoslflVskýmí diplomaty. V neoficiálních kroužcich diskutovali o politických a ideologických
ot:izkách, při č emž došli k názoru o přednostijugo s l:ivského systému ajeho možném příno s u pro liberalizaci
socialismu. Ke skupině patřili Klement Lukeš, Eduard Novák, Jiři Pelikán, Ladislav Lis, Jaroslav Opat a další.
Srv. LÁNSKÝ, K., Naše "projugoslávská skupil/a ", in: Listy, Č , 33, zvl. přil., 2003. s, 24.
25
~
2010/1
přímou líníí ke "kontrarevolučnímu vystoupení". Považovala je za počátek rozsáhlé aktívíty
v polítíckých a kulturních kruzích, jejíchž představíteli byli napřiklad i Václav Havel, režisér
Jan Němec, ekonom Radovan Selucký, a dále Milan Kundera, Otomar Krejča, A. J. Liehm
či tehdejší stranický funkcionář v Brně Jaroslav Sabata.
Doklady jugoslávské "ideologické diverze" a rozvědné činnosti StB neviděla jen v minulosti.
Nedávnou akcí se značnou publícitou byly projevy solidarity se Svazem komunistů Jugoslávie
a kritiky, že KSC na jeho březnový sjezd nevyslala delegaci. Osobnosti "stojící na jugoslávské
platformě", které kampaň za československou delegaci najugoslávský sjezd organizovaly,
zaujímaly v řadě případů významné postavení v kultuře, na vysokých školách i ve stranickém
aparátu. Patřil mezi ně i nedávno jmenovaný velvyslanec v Bělehradu Otto Klíčka. Na kampani
se mnohdy podíleli ijugoslávští občané. Zpráva poukazovala na to, že 18. dubna 1969 se
korespondent Tanjugu Velimir Budimir zúčastnil protestního mítinku na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze. Diplomaté se pak údajně scházelí s pracovniky československého
rozhlasu. Zaměstnanci jugoslávského zastupitelského úřadu udržovali kontakty s bývalými
komunisty či aktéry obrodného procesu, jako s Josefem Smrkovským ajeho tajemníkem
Vilémem Kahanem, Marií Svermovou či Rudolfem Slánským mladším. Kahanovo působení
v Jugoslávii po srpnové okupaci ve funkci obchodního atašé ijeho činnost uváděla zpráva
do souvislostí rovněž sjugoslávskými oficiálními místy i tajnou službou. Kahan měljugosláv­
ským zpravodajským orgánům údajně předávat zprávy od bývalého kooptovaného člena ÚV
KSC Jiřího Judla. Velmi časté kontakty s Jugoslávci udržoval též bývalý náměstek ministra
zahraničí a velvyslanec v Bělehradu Otto Klička, jenž měl předávat důvěrné informace z vyšších stranických a státnich míst. Dalším jugoslávským informátorem byl zaměstnanec Ceské
národ ni rady Karel Jelínek, blízký spolupracovník Cestmíra Císaře. Zpráva evidovala i setkání
Andreje Debenaka, pracovnikajugoslávského ministerstva zahraničí během pobytu v Praze,
s bývalým místopředsedou K-231 JUDr. Václavem Palečkem, Jiřím Hanzelkou, spisovatelkou Hermou Johnovou-Svozilovou; tajemníkem Ceskoslovenské strany socialistické Jiřím
Fleybekem i Marií Svermovou. S různými jugoslávskými činiteli se po okupaci a během roku
1969 stýkaly i další významné osobnosti jako Vladimír Škutina, Sergej Machonin, docenti
Filozofické fakulty Luboš Kohout a Antonín Jelínek, spisovatelé Jan Procházka a Pavel Kohout,
označení ve zprávě jako "představitelé antisocíalístických a pravicově oportunistických kruhů".
Stejně jako mělí konzultovat o svých poznatcích s kolegy ze západních zemíjugoslávšti
diplomaté, předávalí podle zprávy západnim sdělovacím prostředkům informace i jugoslávšti
novináři. Od jugoslávského občana Mihalye Moldvaye, dopisovatele západoněmeckého ča­
sopisu Stem, i dalších Jugoslávců pracujících pro západní média získal fotografický i filmový
materiál o srpnových dnech roku 1969 větší okruh sdělovacích prostředků západních zemí.
Německé čí francouzské noviny a časopisy využívaly jako své spolupracovníky v CSSRjugoslávské občany, kteří mohlí díky bezvízovému styku SFRJ se státy západní i východní Evropy
volně cestovat, zatímco novinářům, občanům nesocialistických zemí, československé orgány
neudělením víz zabránili v srpnu 1969 do Ceskoslovenska přijet.
Jugoslávské zastupitelské úřadyv socialístických zemích údajně působily ijako zprostřed­
kovatelé korespondence mezi domácí opozicí a exilem. StB například zjistila, že jugoslávská
ambasáda ve Varšavě předávala zprávy Stanislava Budína o situaci v CSSR okruhu kolem
26
Jugos lávi e a první fáze tzv. normalizace v Českos l ovensku
Pavla Tigrida ve Francii. Zaznamenána byla i distribuce tiskovin, podporujících "kontrarevoluční živly v ČSSR",jež byly tištěny a dováženy pNmo z Jugoslávie. Jedn alo se o časopis
české menšiny JedllOta, který na pokračováni uvei'ejňoval materiál vydaný v roce 1968 Čes­
koslove nskou akademií věd pod názvem "Sed m pražských dnů" (tzv. Černou knihu) ; tento
materiál byl z Jugoslávie zasílá n do Českoslove n ska na adresy výborů ROH.
Zvláštní skupinou případů, kterou StB pojala v rámci celé jugoslávské problematiky a dodalají "státobezpečnostní výz nam", byla krimínální činnost jugoslávských občanů přijíždě­
jících ze Západu. Jugosl ávský pas umožňoval svým držitelům volné cestování tak řka po celé
Evrop ě. Mezi ČSSR a SPRJ byla vízová povinnost zruše na roku 1965" a od té doby byl pohyb
jugoslávských stát ních pN s lu š ník ů na českos lovenském území velmi těžko kontrolovatelný.
11m se otevře la možnost i pro různou ilegální č in nost, často kríminál ního cha rakteru. Jugoslávš tí státní příslu š níci za pe níze opatřovali falešné cestovní doklady a sami organízova li
ilegální přechod českosl oven ských hranic na Západ, a tojak československým , tak v roce
1969 ještě zejména východon ěmeckým občanům . Zabývali se pašová ním, če rným obchodem
a va lutovými machinacemi.
Československé území zi"ejmě sloužílo i skupin ám antijugoslávské emigrace působící
ve Spolkové republice Německo. Jelikož ČSSR ležela v tomto ohledu mimo zorné polejugoslávské taj né služby, docházelo zde patrně ke sc hů zkám členů protikomunistického exilu.
Relativn i bezpečí v Československu nacházeli jedinci, kteří se potřebovali na čas "ztratit"
a "zamést stopu". Ja k zpráva StB na z na čova l a, obě sféry - kriminální i protijugoslávskámohly být často propojené. Státni bezpeč nost mimo jiné zaznamena la i nekontrolovaný nákup
zbraní Jugoslávci přijíždějícími ze SRN. Opod statněné zrejmě byly i domn ě nky, že n ěkteři
Jugoslávci pracují pro rozvědky západních států."
Státní bezpečnost z těchto důvodů navrhovala přijmout vůči Jugoslávii sérii opatření. V prvé
řad ě m ě l a být zavedena kontrarozvědná pozornost j ugoslávskému velvyslanectví ve stejném
rozsahu jako u zastupitelstvi kapitalistických států . Do budoucna měli být sledová ni jugoslávští
obča né š ířící v Československu " nepřátelské ideologie" a stejně tak měly být zdokumentová ny
kontakty obča nů ČSSR vyvíjejicích " nepřátelskou činnost" v návaznosti na Jugoslávii a její
zástupce." Počátkem května 1970 rozhodla koordinační rada kontrarozvědk)' po předch ozím
so uhlasu ÚV KSČ o zahájení akce JIH a začala rozpracovávat ,jugoslávskou problematiku"."
Přís luš ný objektový svazek byl na II. sp rávě F'MV (kontrarozvědce) založen 15. května 1970."
Na 9. července téhož roku byla ve věci ,jugoslávského revizionismu" svolána celostátní porada
50
Mezivládní dohoda o zrušeni v i zově povinnosti byla u zavřen a 8. 10.1964 a vstoupila v platnost vyhláškou
ministra za hranič níc h věcí CSSR Č. 13/1965 Sb. dnem 1.2. 1965.
51 AMV, a. Č. OBJ 11 67/1, Hlavní správa StB CSR, Analytíckyodbor, ná če lník plk. Josef Cv rček, 3. 10. 1969,
Nepřáte l ská či nn ostj u gos l ávsJ...'ých zpravodajsJ..:ých orgánů a'ruznych organizací v CSSR.
52
Tamtéž, ll. správa FS ZB, [malyticJ.:ý odbor, 17. 10. 1969, Zpráva o ne přátel ské č inn os ti pra cov níků ZÚ SFRJ
ajugoslávských občanů proti CSS R.
53
Tamtéž, s. 207 , ll . S FS ZS, Odbor A, 3. odd., 20. 11. 1970 , Informace o operativn[ situaci v problematice
Jugoslávie vedeně v akcí JI H.
54
Tamtéž, s. 62, ll. 6. 1970, Náměst kovi ministra vnitra CSS R plk. RSDr. Miloslavu Košnarovi. Zprava o činnost i
j ug. rozvědky.
27
)X{
20 10/1
krajských správ StB. Náčelnici odděleni, která se měla touto záležitosti zabývat,
podle instrukce přehled o počtu jugoslávských občanů a osob jugoslávského půvo­
du ve svém kraji, o jejich činnosti,jakož i o všech zjištěných poznatcích. S5 Závěry II. správy
z této porady byly v zásadě obdobné s předběžným hodnocenim situace: .. Přestože jde dosud o všeobecné a neúplné poznatky, lze říci, žejugoslávská zpravodajská služba na našem
představitelů
připravili
území aktivně pracuje a úspěšně působí prakticky na všech úsecích našeho společenského
života. Tato skutečnost je potvrzena ziskanými signály téměř ve všech krajich. Jugoslávská
rozvědka využivá široké, dosud nekontrolovatelné báze i politické situace v ČSSR. Ziskává
důležité zprávy z vojenské, politické, ekonomické i kulturni oblasti, které předává ostatnim
kapitalistickým rozvědkám. Těmito rozvědkami je výslednost jugoslávské zpravodajské služby
v ČSSR hodnocenajako činnost zpravodajsky úspěšná a pro ně velmi cenná.""
Vedeni kontrarozvědky na základě této porady stanovilo, aby byl do 15. i'ijna 1970
v problematice jugoslávského revizionismu vytvořen všeobecný přehled, a rozdělilo mezi jednotlivé složky bezpečnostniho aparátu úkoly. Centrálni ll. správa se zaměřila na jugoslávské
velvyslanectvi a na pražskou kancelářTanjugu. Správy StB v Praze a Bratislavě dostaly do své
pravomoci obchodni zastoupeni jugoslávských firem, novináře,jugoslávské občany s trvalým
či dočasným pobytem a turisty. Bratislavská správa navic sledovala zdejšijugoslávský konzulát.
.. Péči" ojugoslávské občany, osoby jugoslávského původu či československé občany, kteři měli
vazby na Jugoslávii, nebo tam pravidelně soukromě i služebně dojižděli,jugoslávské turisty
atd. na svém územi převzaly i ostatni krajské správy. Vedeni II. správy ukládalo vybudováni
agenturní sítě a užití všech tzv. operativních prostředků - sledováni, odposlechy apod. s1
Delikátnost jugoslávského problému, který vnesl v minulosti do řad československých
takový zmatek, vyžadovala, aby pro tuto práci byli vyčleněni "politicky zdatni
komunistů
operativní orgánové", schopní skutečně pochopit nebezpečí revizionismu a nenechat se
při práci svést nepřátelskými argumenty,S8
Závěry slibovaly akci značného rozsahu a připominaly do určité miry návrat k praxi 50. let,
jak tomu ostatně bylo v této době i vjiných sférách zájmu Státni bezpečnosti. Počátečni elán
však poměrně rychle opadl. Jugoslávie sejiž znovu nestala nepřitelem čislojedna a zaujimala
v agendě Státni bezpečnosti podobné misto jako méně významné státy západni Evropy. Přes­
tože rozbory StB liči ly zpočátku úlohu Jugoslávie v nejčernějšich barvách, atmosféra počina­
jici normalizace přece jen byla poněkud odlišná od paranoidniho ovzduši 50. let, posedlého
vytvářenim spiknuti obludných rozměrů, neuvěřitelných dosahů a ďábelských souvislosti.
Na .. imperialistickou hydru" ajeji .. titovské chapadlo slidici v hájemstvi socialismu"již nemohl
nikdo věřit. Proto prvni výsledky akce JIH, které přinesly nepřiliš významné informace o tom,
že pracovnici jugoslávské ambasády jezdi po republice autem, přičemž se často pohybuji
i v blizkosti vojenských újezdů a objektů, či o kriminálnich deliktech jugoslávských gastar-
55
Tamté;;', <I. č. OBS401 HK, r. č. 9748, s. 3, [nstrukccvšcm
ntičclnikům
KS StB.
S6
T3nHcž, 10.8.1970, Náčelník II. S FS ZS plk. StcFan Hubina náčelníkovi S StB Hradce Králové.
57
Tamtéž, a.č. OBJ 116711. Situace na Správách StB v krajich; tamtéž, a. č. OBS 401 HK, r.
10.8. 1970, Náčelník [I. S FS ZS plk. Secfan Hubina miče[níkovi S StB Hradec Krá[ové.
58
Tamtéž, a. č. OBS 40'1 HK, r. č. 9748, s. S, 10.8.1970, Náčelník ll. S FS ZS plk. Stefan I-Iubina náčelníkovi
S SrB Hradec Králově.
28
č.
9748, s. 5,
Jugos lávie a prvni fáze tzv. normali zace v Českos l ovensku
beiterů, přijiždějících do levného Ceskoslovenska povyrazít se za valuty vydělané na Západě,
hodnotila StB dosti stříz lí vě. Zejména na krajské úrovni museli mistní referenti konstatovat,
že kromě drobné kriminality páchané n ěkterými Jugoslávci a výletů diplomatických vozů
není v zásadě co sledovat. Skupiny dělníků pracujících pod vedenímjugosJavských firem
na různých stavbách se ze statobezpečnost niho hlediska nezdály příliš zajímavé. Podle operativních še tření jugoslávští dělníci vyhledávali zejména ženy, přičemž se neprojevovali právě
jako navedení šiřitel é revizionistických idejí."
Na krajské sp rávě StB v Hradci Králové, kde "po linii Jugoslávie" pracoval jeden člověk,
nebyla vytvoi'ena žád ná důvě rnická či agenturní s íť. Jelikož byl tento "orgán" z důvodu malé
vytíženosti převeden na důležitější práci, přislušný svazek byljiž v září 1971 dočasně odložen."
Ani na centrální úrovni nebyl jugoslávský "úsek" personálně předimenzován. Od léta 1970
po posílení centrályo pracovníka z pražské správy StB na úkolu pracovali dva "orgánové"Jaroslav Ježek a Antonín Albrecht."
Zmapování situace přineslo největší výsledky v Praze. Správa StB pro hlavní město Prahu
a Středočeský kraj pi'edchozí signály v zásadě potvrdila. Velká část zj ištěných poznatků patřila spíše do oblasti nekalýc h ak tivit jugoslávských gangů ze Spolkové republiky Německo,
které se vcelku pochopitelně koncentrovaly právě zde. Agenturní s íť budovaná mezi Jugoslávci žijícími v Praze přinesla i precizněj ší informace o přítomnosti usta šovců. Pronikáním
do této komunity došly bezpečno s tní orgány k dalšimu zajímavému zjištění, toti ž k tomu, že
českos loven ské území představuje operační prostor nejen pro chorvatské extrémisty, nýbrž
i pro jugoslávské tajné služby zamě řen é proti antijugoslávské emigraci vzápadníc h zemích.
Jejich agenti pracujicí mezi touto emigrací v SRN cestovali do Prahy, aby se zde kontaktovali
svými řídícími důstojníky č i naváza li spojení s Bělehradem." Patrně ve stejné době ozřejmil
59
Napřík lad ve východočeském kraji StB zaznamenala, že do měst niJjeho uzemi dojiždčj[jugoslilvšti d ě lníci
z Mladé Boleslavi, kde tehdy jugoslilvské firmy pracovaly na rozsáhléstavebni zakíÍzce pro automobilku Skoda.
Projevovali scvšak zej ména zájmem o "naše dčvča l a" a nanejvýš scdopouSlčli prodeje diníÍrů, marek a dolarů. V jižních Cechách pracovalo v lélo d obě jen 130 dělníků na rů z nyc h vojenských slavbach. Až na výjimky
kontakty s Cechy nevyhledávali. Pokud však projevili n ěja "i' politicky názor, Ceši vjejich očich vždy jen "hrbiti
záda". Rok 1968 srovn:lva li s Mnichovem a nechápali,jak se může za pouhé dva roky nilrod takto zm ěnit.
Z řízené "ideologické diverze" je však bylo těžké podezřlvat. AMV, u. č. OBJ '116717, S StB Ceské Budějo­
vice, 7.10.1970, Akce JIH - s itua č ni zpráva; Tamtéž, a.č . OBS 401 HK, r. Č. 9740, s. 30, Skupina StB Jičin ,
1. 12. 1970, Rozbor situace v akci JIH na okr. Jičín.
60
Tamtéž, s. 84, II. odbor, I . odd. S StB Hradec Králové, 15. 9. 197 1, Záznam odočas ne m přeru Se ni rozpracování.
6t
207, [I . S FS ZS, Odbor A, 3. odd., 20. 11. 1970, Informace o operativní situaci v problematice Jugoslávie
vedené v akci J[H.
62
V květnu 1969 do CSSR přijel ijistý Dragoljub Rakic, jehož StB znala jako "mez inárodního dobrodruha
velkého formátu". Rakic v minulost i pracoval pro UDBU a poté, co se koncem 50. let usadil v zahraničí, se
zaby"ul č inností, kt~rou lze charaklerizovatjako organizovaný zločin . Přitom si vytvoř il z n ačný s polečen s k)'
vliv v západní Ev ropě i ve Spojenych st:ltech amerických a zřejmě diky obchodu se zbraně mi navázal přátels ké
vztahy i s někt erým i vůdci zemf třet iho světa. V 60. letech oslovil snabídkou spolupnice rozvědky několika
soc iali stickych států, včetně Ceskos lovenska. [ nadillc vSak zřejmě obstarával různé slu žby pro jugoslávskou
zpravodajskou službu . V roce 1969 se objevil v Praze údajně s úmyslem se zde trvale usadit. Nebylo vyloučeno,
že zde připravoval vjugoslavském zójmu nepříliS čistá opatřeni proti ustašovskym organizaclm za Z:lpadč.
Podle poznatků StB měl Dragoljub Rakic v roce 1964 zorganizoval vraždu Dragoljuba Vurdalje, hodnostMe
srbské pruvoslavné cirkve" emigraci, a 10 angažov:lnim tero ri stů z n ěktere ustašovské extrémistické skupiny.
AMV, a. č. 11 6717, S StB Praha, 1. odbor, I. odděl ení, 16.4. 197 1, Akce JIH - souhrnná zpráva.
29
)X( 2010/1
československým bezpečnostním složkámjístýv SFRJ vysoce postavený spolupracovník čes·
koslovenské rozvědky priority jugoslávské státní bezpečnosti. Za hlavni úkoljejí rozvědné
činnosti označil "pronikání do zahraničních emigračních center, zejména ustašovských",
na druhém místě stála vědeckotechnická a teprve za ní následovala politická rozvědka."
Primární zájem jugoslávské rozvědky v CSSR zřejmě představovalo vytváření zázemí
pro působení v SRN a Rakousku, a nikoli Ceskoslovensko samotné. Státní bezpečnost ale i tak
rozborem dosavadních "signálů" a soustředěním dalších informací potvrdila své původnímu
hodnoceni. Především získala konkrétní údaje o osobách pracujících v CSSR ve funkcích
diplomatů ajiných reprezentantů. Jako bývalé vysoké důstojníky UDBy identifikovala napří·
klad třetiho tajemnika ambasády Radojka Antonoviée, dopisovatele Rádia Záhřeb Tomislava
Butovce, zástupce letecké společnosti JAT a ředitele jugoslávského obchodně průmyslového
střediska Intertradev Praze Boru Korače. Jmenovani, stejně jako další jugoslávští představitelé,
často přijíždějící do CSSR na návštěvu či na léčeni, udržovali široké kontakty s "představiteli
antisocialistických sil a pravicově oportunistických kruhů"."
Pro Státni bezpečnost byl zajímavou postavou zejména Bora Korač, a to ze dvou důvo·
dů. StB jej označovala ve svých materiálech za člověka, který jako plukovníkjugoslávské
politické policie měl v 50. letech na svědomí uvěznění mnoha prosovětských komunistů.
V Ceskoslovensku mu v období reformního procesu otevíraly dveře k nejvyšším stranickým
a vládním představitelům jeho známosti z doby španělské občanské války, kde působil jako
in terbrigadista. 65
Osoba Korače ovšem upozornila i na problém, který československé kontrarozvědčíky
do budoucna poměrně dosti zaměstnal- obchodní zastoupeni jugoslávských firem,jichž
v letech 1968-1969 v Praze a Bratislavě vzniklo několik desítek. Zastřešující institucí bylo
pro tyto reprezentace obchodně průmyslové středisko, tzv. Jugobiro. K ustanoveni pražských
obchodních poboček došlo bez kontroly československých orgánů a díky jejich benevolenci.
Podle československých zákonů totiž takový akt podléhal schválení ministerstva zahraničního
obchodu, které (kromě členských států RVHP) dbalo na důslednou reciprocitu. Působení
jugoslávských firem, jež se nijak neregistrovaly, tak bylo v zásadě v CSSR nelegálni." Tyto
reprezentace si proti předpisům ministerstva zahraničniho obchodu opatřovaly samostatně
i personál a kanceláře, přestože měly podle příslušné vyhlášky o obojí žádat prostřednictvím
Správy služeb a diplomatického sboru." I kdyžjugoslávské firmy měly v Ceskoslovensku
skutečné obchodní zájmy - předevšim ve stavebnictví, kde se Jugoslávie dlouhodobě sna·
žila angažovat své volné pracovní síly- byly přece jen množství těchto firem a počet jejich
pracovníků naddimenzované. Podle údaje z roku 1973 zaměstnávalo 68jugoslávských firem
v Ceskoslovensku (67 v Praze, 1 v Bratislavě) 84 svých občanů a 61 domácích kancelářských
63
Tamtéž, nedat. Ke kontrarozvědn é činnostijugo ~ lavských bezpečnostních orgánů.
64
Tamtéž, II. S FS ZS, Správa "R", 6. odbor, 22. 5. 1970, Poznat!...)' předané 6. odboru správy "A" II. S FS ZS.
65
Tamtéž, S StB Praha, 1. odbor, 1. odděleni, 16.4. 1971,AkceJIH -souhrnná zpráva.
66
AMV, a.
67
Tamtéž, 13, 9, 1973, Zprava -
30
Č. 1166/1, II. S FMV, 6. odbor, 2. odděleni , st. referent por. Miloslav Holeček. 2. 5.1973, Navrh
na založení objektového svazku na zpravodajskou ochranu proti pronikánijugoslávskych Arem v CSSR.
někteří
pracovníci obchodních zastupitelství v Praze.
Jugoslávi e a prvn í fáze tzv. norm ali zace v Českos love nsku
sil." Zprávy, jež československé orgány získa ly zřejmě přímo v Jugoslávii, přitom tvrdily,
že obchodní s poleč no s ti v takovém množství a rozsahu byly pro jugoslávské ho s podářstv í
značně nerentabilní ajejich výsledky neadekvátní. Příznačné bylo, že v počtu zahraničně­
obchodních firem Jugoslávii údajně v cel osvětovém měřítku předčily pouze Spojené státy.
V informaci StB se dokonce u vá dělo , že jejich provoz Jugoslávie musela dotovat částkou
jedné miliardy ameríckých dolarů ročně. Podle názo ru československé kontrarozvědky byla
skutečným účel em těchto komerčních institucí zpravodajská činnost. Tato m é n ě formální
báze totiž umožňovala
rozvědce
snazší a méně kontrolovanou
působnost,
než tomu bylo
u klasické rezidentury, kryté díplomatíckýmí posty."
Státní bezp ečnost se domnívala, žejejí poznatky tuto skutečnost potvrzují. Kromě Bory
Korače ztotožnila s "bývalýmí" pří sluš níky UDBy í další vedoucí a pracovníky jugoslávsk1ch
firem. Braníslav Pavlovíé, zástupce s polečno s tí Duna\', působíl v minulostí ve funkci náčelní­
ka UDBy v Kragujevci a ve Sremské Mitrovici. Udbašské zkušeností mělí také Mílan Garié,
zástupce Trigla\'u Beograd, či Mika Bigovié, který zastupoval společnost Vardar, a Živan
Belié, krátký čas působící v Praze ve funkci ředítele Jugobira ...
Jako zvl ášť závažný důkazjugoslávské podpory a využívání "proti socialistických žívlů"
StB vyhodnotila případ , kdy ředítel společnosti lntertrade Sreéko Jemnišek, rovněž bývalý
příslu š ník UDBy, údajn ě z pověření obchodního rady velvyslanectví Mladenoviée navštívil
v červnu 1970 bývalého předsedu vlády Oldřicha Cerníka." StB předpokládala, že jugoslávské
firmy za měs tnávají předevš ím ty československé občany, kteři byli propuš tě ní ze státní správy a z hospod á řského č í zahraníčněobchodního sektoru na základě čístek a pozbyli č len s tví
v KSC." Pozděj ší rozbor však konstatoval pouze to, že počet takových případůje mezi čes­
koslovensk1mi za měs tna nci zanedbatelný."
Také v celkovém hodnocení účelu obchodních firem došlo během dvou a píli roku zpracovávání látky na pražské správě StB k určitému posunu. Referenti usoudili, že navazování
68
69
Tamtéž, s. 28-34, II. S rMV, analytický odbor, 26. 9. 1973, Nepř:'lIelská či nn os t proti CSSR organizovaná velvyslanectvim SrRl v Praze ajugoslávsl.:ými st. při slu~n iJ,.'Yna n a ~em ůzeml. Jiná zpráva z květ na téhož roku uvádí
64 firem se 73jugosl:ivsJ,.i'mi a 59 čes kos l ovens J,.i'm i zamčstnanci: Tamtéž , II. S FMV, 6. odbor, 2. odděl ení, st.
referent por. Miloslav H o leče k ,2 . 5. 1973, Navrh na za ložení objektového svazku na zpravodajskou ochranu
proti pronikánljugoslávsJ..i'ch firem v CSSR.
Tamtéž, KS SNB Praha , S StB, 1. odbor, 1. odd ěl e n í. 17. I 1. 1970, Úřed nl zjznam. Využití jugoslávských
obchodních zastoupeni UDBou; tamtéž, S StB Praha, I. odbor, I. oddě leni. 8. 12. 1970, Akce DRl NA.
70
71
Tamtéž, 13. 9. 1973 , Zpráva - n ěk. teří pracovnIci obchodn ích zastoupenI v Praze - zaměstnanci UDBy.
AMV, a. č. OBJ 11 67/1 , s. 207, II . S FS ZS, Odbor A,3. odd., 20. 11. 1970, Info rmace o operativní situaci
v problematice Jugoslávie vedené v akci JIH.
72
73
Tamtéž, a. č . OBJ 1166/ 1, 13. 9. 1973, Ně k.tcřl pracovnici obchodnlch zastoupenI v Praze - zam čs tnanci UDny.
Pokud n ěkohoj u gosláv~tI za m ěstnav3lelé up řednostňova li, Dok to byly osoby znalé srbochorvat~tiny, zejména
reem igranti, kteř í se po druhé svě t ové vá lcc vystchovali z Jugoslávie do CS R. Mezi za mcstnanci jugoslávských
firem byli vylou čeným i či vySkrtnutýrni č l eny KSC n apři klad hi storik a býva lýpracovnlk pam:itnlku na Žižkovč
Stanislav Bregant, narozený v Záhřebu, a Libu ~e Vojáčková, manželka známého partyzánského velitele Tara se,
jenž se v roce 1968 angažoval ve pros pěc h obrodného procesu a úzké spolupráce s Jugoslávii. Zpráva v~ak
konstatovala, že "mezi tčmito osobami neni žádný organizátor nebo exponent pravice a nepodléhajl evidováni
podle rozkazu ministra vnitra č . 4411 970" . Tamtéž, 28. l. 1974, Seznam pravice a vyhodnocenI stb. sítuace
ujug. obchodnlch zastoupení v Praze.
31
'$.. 201 0/1
kontaktů v úi'adech a podnicích, které ani po čis tkách neztratilo na intenzitě, neslouží Jugoslávctlm ani tolik k "ideové diverzi" jako spiše k získání pi"ístupu k informacim ekonomického
významu: "Hlavnim zájmem je získat poznatky z dů ležitých odvětvi naši ekonomiky." Pomocí
"dárků", pozvání k rekreaci na Jadran u a podobně se dařilo i mezi prověřenými soudru hy
získávat vhodné "přátele". StB mohla jen těžko zabránit tomu, aby Jugoslávci neměli "významné konexe hla vně v centrální sféře a svými vlivy [ne)pronikali praktick-y do všech podniků
za hraničního obchodu"." Pod vlívem normalizace vztahů i konsolidace českos lovenskéh o
režimu se tak záležitost sjugoslávskými firmami přesunula do jisté míry z roviny politické
do ekonomické. V če rvenci 1973 proto uvedenou problematiku převzal od pražské krajské
správy útvar ekonomické kontrarozvědky na II. správě federálního ministerstva vnitra."
V roce 1973 StB usoudila, že hlavním důvodem výzvědné činnosti jugoslávských obchod ních zástupců je jejich zájem o některé technické novin ky, vojenskou výrobu a jiné
poznatky z hospodái-stvi, které mají utajova ný charakter. Zjejího pohledu se jednalo o sice
škodlivou, ale politicky nepříliš nebezpečnou činnost. Za závažnějši problém považovaly bezpečnostní orgá ny skutečnost, že poměry pa nující v českém prostředí Jugoslávcům
usnadňovaly se k takovým informacím dostat: "Pří těchto s tycích působí [Jugoslávcí)
na čs. občany z hlediska jugoslávského modelu hospodářství', které má dosud své příznivce
v některých našich závodech a institucích, zejména pak II pravicově orientovaných oSOb."7G
Otázka jugoslávských obchodních firem v CSSRzůstala i přes zlepšení mezistátních vztahů
a pozdější drobné úpravy v jejich statutu latentně neřešeným problémem."
" Ideologícká diverze" nicméně patřila k údajnému arsenálujugoslávských představitelů
podle mínění StB zcela neoddělitelně. Zpráva ze září 1973ji považovala společně svyzvídánim
všestranných informací o vnitropolitické situaci za základ protičeskoslovenské činnosti řízené
z jugoslávského velvyslanectví. V polovině roku 1973 pořádala údajně ambasáda pro vedoucí
obchodních poboček, ale například í pro studenty a další své občany aktiv, kde byli instruováni,jak mají v CSSR vystupovat a politicky působit. Diplomaty a obchodní zástupce, kteří se
v letec h 1968-1969 otevřeně angažovali ve prospěch československé reformy a udržovali
styky sjejími předními představiteli a stoupenci, vystřídala počátkem 70. let nová ga rnitura
74
Tamtéž, ll. S FMV, 6. odbor, 2. odd., st. referent por. Miloslav Holeček. 2. 5. 1973, N:ivrll na založeni objektového
75
Tam též, 13.9. 1973, NNacři pracovnici obchodních zastoupeni v Praze - zarnestnanci VOBy.
76
T;:lnltéž, s. 28- 34, II. S FMV, ana lytický odbor, 26. 9. 1973, Nepřátel ská činnost proti CSSR organizovaná
velvyslanectvím SFRl v Praze ajugoslávskými st. příslušníl-.'Y na našem území.
77
V zásadě velmi podobně hodnotila StB situaci ohlednčjugos lá vských firem i ve zprávě z roku 1988. Běhcm
let sejejich zastoupeni splše rozrustala, přičemž českoslove n ska stra na uznala - i když s nelibostí - jejich
privilegované postavenI mezi zahraničnlmi firmami. Jugoslávci přitom přijcdn:ínícll poukazovali, žejsou socialistickým st:item a nemohou se na ně vztahovat stejná měi-ítkajako na kapitalistické země. V zásadě formálně
na státu nezflvislé zahraniční reprezentace podniků však byly jugoslávským speciflkem, které nemčlo v tzv.
zemích socialistického tábora obdobu.I\MV, a. Č. OBJ 11 66/8, s. 67, II. S SNB, 6. odbor, 3. odd., 7. II. 1988,
Vyhodnoceni objektového svazku SVAZ reg. Č. 5 255 s návrhem na uložení do archivu SEO MV.
svazku na zpravodajskou ochranu proti pronikánijugoslávsJ..:ých firem v CSSR.
32
,
Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Českos l oven sku
počínající si mnohem obezřetněji." StB pozorovala, že postupem doby se právě taktika "ídeologícké diverze" a získávání důvěry stala rafinovanější: "Velmi obratně v diskusích zobecňují některé naše nedostatky, na kterých ,dokumentují' přednosti jejich zřízení. Svájednání
přizpůsobují podle inteligence i postavení osoby, se kterou jednají, od projevování osobních
sympatíí, přes milostné styky až po jednání ,komu nisty s komunistou'. Při politických diskusích se dodnes netají tím, že pomoc spřáte lených armád CSSR v roce 1968je podle jejich
hodnocení okupace.'''' Na rozdil od roku 1969 se v následujicích letech, tedy již po provedení
čistek, Jugoslávci neobraceli na "protisocialistické živly", ale snažili se vytvořením nových
vazeb udržet si přístup do československých instítucí a tím i rozsáhlý vliv. S velmi konkrétními
dotazy ohledně vnitřní situace v KSC se diplomaté obrátili například na některé krajské funk-
cionáře č i na pracovníka Ceské národní rady. Příznivci ,jugoslávského modelu socialismu",
"pravicoví oportunisté" a "revizionisté", vyloučení ze strany, však přesto i nadále představovali
hlavní oporu jugoslávského vlivu v Ceskoslovensku. Styky s nimi však jugoslávští představítelé
udržovali konspirativně.
80
S větší volností než oficíální zástupci SFRJ se v Ceskoslovensku i nadále projevovalijugoslávští novináři. Informace si opatřovali především od představitelů obrodného procesu
a v zásadě v duchu odpovídajícím názorům svých zdrojů seznamovali se situací v CSSRjugoslávskou veřejnost. Zprávy objevující se v jugoslávském tísku normalizační režim z n ačně
iritovaly. "Tito dopisovatelé pracují nečistými formami, které nemaji s novinářskou etikou nic
spo lečného. Zprávy získávaji od svých styků z řad pravicových a našemu zřízeni nepřátelských
kruhů, často od proti společenských a deklasovaných živ lů. Ziskané poznatky zevšeobecňují ,
účelově upravují, demagogicky zkreslují a potom je v Jugoslávii v různých časopisech zveřejňují. "" V únoru 1971 proto československé orgány odebraly akreditaci korespondentovi
Tanjugu Velimiru Bud imirovi. Jeho článek Parado"y konsolidace, jenž se objevil počátkem
března v časopisu NIN, vzbudil svou interpretaci českos l ovenské vn itropolitické situace
v Praze značný rozruch; Budimir totiž poukazoval na údajný antago nismus mezi Husákem
a skupinou autorů tzv. zvacího dopisu,jejichžjména byla v článku uvedena. Precizní údaje o poměrech ve stranickém vedení údajně dokazovaly Budimirovy kontakty se členy ÚV
KSC." Přes československé ostré gesto,jímž bylo Budimirovo vypovězení, radili jugoslávští
78
Touto zmčnou takti"-1' se projevíla snaha nepřipustít sebemenší spojováni SFRJ s Pražskýmjarem a úsilí branit
se obvin ěním ze strany SSSR a ostatnlch socialistických zemí východní Evropy, že se vm ěšovala do vnítřnlch
záležitosti cizfho státu. AJ , r. 507, IX, 22/1-297, Drlavni sekretarijatza inostrane poslove (DSIP), I. uprava,
rov. br. 410501,23.3. 1971, Pro uzš! kolegium DSIP. ln formace o vztazlcl1 SFRJ-ČSSR .
79
AMV, a. č. OBJ 1167/1, ll . S FMV, 1. odbor, 3. odděleni , mjr. JaroslavJežek, 13.9.1973,
o činnosti JW v Praze.
80
Tamtéž, II. S FMV, ana lytický odbor, 26. 9. 1973, Nepřá tel s ká činnost proti CSSR organizovaná velvyslanectvím
SFRJ ajugoslávskýmí st. při slu šnf"-1' na našem území.
81
Tamtéž, II. S FMV, 1. odbor, 3. odděl e ni, mjr. Jaroslav Ježek, 13.9.1973, Informační zprúva o činnosti JW
v Praze.
82
AMV, a. č. 08J 1167/2 MV, akce SADY (jugoslávské velvyslanectví), s. 59, ll. 3. 1971, Náčelnfk II. S rMV
plk. ing. Jaroslav Hrbáček: ministrovi vnitra CSSR (Ing. Radko Kaska) , cestou náměstka KoSnara. "elánek:
je zajimavý hla vn č n ěkterými konkrétnostmi, které Budimir mohl získat pouze prostřednictvím osob vysoce
postavených a plně informovaných o prováděni politické linii ÚV KSC."
Informační
zpráva
33
)l( 20 10/1
diplomaté v Praze do Běle hradu, aby jugoslávské sdělovací prostředky ze svého kursu vůči
českos l ovenské otázce neslevovaly, protože tak Jugoslávie demonstruje jednoznačný postoj
vůči srpnové okupaci a doktrině omezené suvereni ty. Zlepšováni vztahů do způsobu psaní
tisku i tak promitalo, nikoli však odlišným hodnocením. Ceskoslovensku byl dáván v médiich
z n ačně menší prostor a o ožehavých tématech jugoslávský tisk informoval prostřednictvím
n epůvodních, ze zahra ničních periodik převzatých č l ánků. I tak ale jugoslávský tisk nadále
zůstával předmětem československých protestů. Jugoslávští dopísovatelé navíc neopustili
své vazby a nespoléhali se jen na informace poskytované z oficiálních míst. Z obdobných
důvodů jako Budimir byl na československý nátlak v srpnu 1973 odvolán ijeho nástupce
Dragomir Pavlovič.
1l
Jako závažný problém počinajíciho normalizačního režimu se ukazovala i zvýšená emigrace českosl ove n ských turistů z území Jugoslávie na Západ. Zatímco v roce 1967 činil počet
em i grantů přes Jugoslávii 100 osob, v roce 1968jich bylo podle oficiálnich údajů 218. I tento
počet ale StB považova la v září 1969 za neúplnýa předpokl áda la daleko vyšší čísla.~
Všechny tyto faktory- sympatie obyvatelstva k Jugoslávii, vnimáníjugoslávského modelu socialismu jako alternativy a inspirace,jugoslávská podpora těmto tendencim i nekontrolovatelný pohyb jugoslávských občanů přes československé hranice a relativně snadná
možnost em igrace českos lo venských turistů z Jugoslávie na Západ - odporovaly zájmu
normalizačniho režimu stabilizovat vnitropolitickou situaci v zemi. Bezpečnostní aparát,
v němž se tendence k utužení poměrů přirozeně projevovaly ve znač n é míře, proto navrhoval
ve vztahu kJugoslávii řadu restriktivních opatřeni. Prvním z nich bylo samotné kontrarozvěd­
né rozpracování. Kromě toho bezpečnost působila na vedoucí stranické a státní orgány, aby
jednaly s Jugoslávci o úpravě stávajících mezistátních dokumentů, které odpovídaly vztahu
mezi socialistickými zeměmi. Jelikož sektor vnitra považoval SFRJ za "exponenta Západu",
měla Jugoslávie privilegované postaveni v Ceskoslovensku ztratit a zařadit se mezi ostatní
země, vnímané bezpečnos tí a priorijako zpravodajské a ideologické protivniky. Odstoupení
od platných dohod však nebylo v zájmu normalizační garnitury, a navíc neodpovídalo celkové
politice sovětského bloku.
Za největši problém, který prakticky znemožňova l kontrolu jugoslávských občanů na území
republiky, považovala StB bezvízový styk mezi CSSR a SFRJ. Ceskoslovenští představitelé
se doko nce pokusili zavést s jugoslávskou stranou na toto téma rozhovor, ale narazili vždy
na rozhodný odpor jakýmkoli způsobem dohodu o bezvízovém styku revidovat." Vz hledem
k tomu, že Jugoslávie nebyla ochotna podobné snahy vůbec zohlednit, muselo se pražské
vedení spokojit s možnostmi ,ježjim smluvní dokumenty dovolovaly. Zejména v kulturní
spoluprácí, která umožňovala Jugoslávcům pronikat mezi málo spolehlivé kulturni a vědecké
kruhy, se proto snažilo omezit ko ntakty na striktn ě oficiální úroveň."
83
T::lmtéž, a. Č. OBJ 1167/1, II. S FMV, 1. odbor, 3. oddě leni, mjr, Jaros[:lVJcžek, 13.9.1973,
o činnosti JW v Praze.
Informační
84
Tamtéž, s. 6, II. S FS ZS, ilnalytid.'Ýodbor, 12.9.1969, Cinnost Z,lSlupitclského úřadu SFRJ v Praze.
zpráva
85
AJ, f. 507 (CK SKJ), IX, 22/1-296, Str. pov. br. 78/71 , 19. 3. 1971, Biléllcrtllní vztahy SFRJ-CSSR.
86
Tamtéž, IX, 22/11-180, 5, 10. 1970, Informace o situaci v CSSR ajugoslávsko - čcskos l ovenských vztazich.
34
Jugosláv ie a prv ní fáze tzv. normalizace v Českos l ovens l<u
Ceskoslovenská strana tedy v zásadě nemohla bránit cestovániJugoslávců na své území;
bezvízový styk nícméně nebyl překážkou tomu, aby znemožnila cesty do Jugoslávie Cechům
a Slovákům. Již v září 1969 StB navrhovala, aby byla pro cesty do Jugoslávie uplatněna stejná
krítéríajako pro cestová ní do kapitalistíckých států "s přih l éd n utím ke skutečnosti, že tento
[cestovní styk] je uskutečňován ve stejných finančníc h podmínkách, tj. ve tvrdé valutě"."
Počet československých turistů , kteří mohli trávit dovolenou v Jugoslávii, měl být v budoucnu
regulován formou tzv. devizového příslibu. Mimo to cestování do Jugoslávie znesnadňova ­
ly i další překážky. Náhlé snížení provozu mezí Ceskoslovenskem a SFRJ mělo za následek
zdražení jízdenek na pravidelných linkách o 270 %." Od roku 1970 nemohli českosloven­
šti turísté putující do severnějších oblastí jadranského pobřeží zvolit kratší a pohodlnější
cestu přes Rakousko, obligatorní trasa vedla takřka vždy přes Mad·arsko." Omezován byl
i pouhý tranzítjugoslávským územím, logicky využívaný zejména pro cesty do Bulharska."
Vjugoslávském zájmu samozřejmě bylo turisty z CSSR ve svých letoviscích udržet; turísmus
totiž představova l významnou komponentu v obchodní výměně." Proto také s touto otázkou pravidelně přic h ázeli na jednání s československými partnery. Ceskoslovenští předsta­
vitelé, kteří jinak v diplomatických rozhovorech s Jugoslávci s přetvářkou tvrdili, že vztahy
mezí oběma státy jsou veskrze vynikající, se v tomto přip a dě s pravým důvodem omezování
turistiky nijak netajili." Přestože Jugoslávie nemínila kvůl i emigracím Cechů a Slováků režim
na hranicích se západními sousedy jakkoli utužovat, trvala na tom, aby v rámci zlepšování
vztahů a vzájemné důvěry Ceskoslovensko cestování nebránilo. V březnu 1973 řek l vedoucí
teritoriálního odboru na mínísterstvu zahraničí Vukolié svému českos l ovenskému kolegovi
Hesovi, že považují turismus v prvé řadě za politíckou otázku. Podle něj představovalo osm
milionů dolarů , které v Jugoslávii utráceli každý rok českoslovenští turísté, v celkovém příjmu
z cestovního ruchu (432,5 mi l ionů dolarů) jen zanedbatelnou částku. Jugoslávci měli údajně
u
87
AMV, a.č. OI3J 1167/1, s. 6, [I. S FS ZS, ana[ytický odbor, mjr. Gross, mjr. Barto ~ , 12. 9. 1969, Cinnostzastupitelskcho ůřadu SFRJ v Praze.
88
Tzv. devizový příslib vjugoslávských dinárech byl pro československého občana zřete[ně dostupněj~í než
v některé západ ni méně. Oproti požadavkum Státní bezpečnosti se totiž v praxi prosazovala potreba uplatněni
dinárových rezerv státní banky. Srv. RYCHLfK. J., CesrOl'ánf do cizin)' v habsburské mOT/archii II v Cesf.:osfoveflSku, Praha 2007, s. 93 .
89
AJ, 507 (CK SKJ), IX , 22/11-180, 5. 10. 1970, Informace o situaci v CSSR ajugoslnvsko-če s koslovenských
vztazich.
90
AMV, a. Č. OBS401 HK, r. Č. 9740, s. 30, Skupina StB Ji č ín , 1. 12. 1970, Rozbor situace v akci JIH na okr. Jičín.
TUristika.
91
AJ, 507 (CK SKJ), IX, 22/[[-180, 5. 10. 1970, Informace o situaci v CSSR ajugoslávsko-českoslovensh:ých
vztazich.
92
Tamtéž, IX, 22/1-297, Dri.avni sekretarijat za inostra ne poslove, l. uprnva, Pov. br. 410501, 23. 3. 197 1, Informace pro u ž~ i kolegium Stá mí ho sekrelari:itu pro za hraniční věci o vZlazích mezi SrRJ a CSSR.
93
"Opětovnc výklady velvyslance o společných československo-jugosl:ivských
,
tradicích a o potrebč normalizovat
vztahy a rozvíjet spoluprácí Dolanc potvrdil a dodal, žev tomto kontextu není zrovna nejlep~í, že prakticky
znemožnili příj e7. d svých turistu do na~! země a tím Jugos1:ivii ztotožnili se v~emi zapadnlmi kapitalistíd:ými
zeměmi. Ambasador řekl, že za tím není politické pozadí, alejde pouze o preventivní opa tře ní, aby jim lidé
neutíkali presJugoslfivii na Západ (v roce 1970 IImlO zpusobem uleklo kolem 400 československých občanů)":
AJ , f. 507 (CK SIU), IX, 22/1-298, Záznam o rozhovoru č l e na Výkonného byra Před sed nictva SKJ S. Dolancc
svelvyslancem J. Nálepkou v B ělehradu dne 5. 4. 1971.
na~e
35
'JI.. 2010/1
o Čechoslováky zájem hlavně jako o tradiční klienty, a také proto, aby svou přítomnosti jako
hosté ze socialistické země alespoň trochu vyvažovali vliv turistů ze západních zemÍ.~Těžko
řici, zda to Vukolié myslel vážně. Obecně chudi Čechoslováci byli totiž již tehdy v Jugoslávii nezřídka předmětem posměchu, než aby vzbuzovali sympatie. V jistém smyslu sloužili
za odstrašující příklad toho,jak hluboce může upadnout národ, v jugoslávském prostředí
tradičně vnímaný jako civilizovaný a bohatý, dostane-Ii se pod sovětské jařmo." Počet čes­
koslovenských turistů se tak po velkém propadu na počátku 70. let posléze opět postupně
zvedal. V roce 1973 představoval asi 100000 lidí" a v roce 1978 do Jugoslávie vycestovalo
již 400 000 občanů ČSSR." Emigrace přes málo střeženou jugoslávskou hranici na Západ
ovšem patřila k trvalým nechtěným jevům československé socialistické turistiky."
Vice pochopení choval Bělehrad ke starostem,jež československý režim projevoval ohledně
působení některých Jugoslávců na svém územÍ. Přestože obnovu zájmu československé policie
ojugoslávské občany chápal především jako důsledek změny politického klimatu mezi SFRJ
a ČSSR, uznával, že postup československých bezpečnostních orgánůje zpravidla opodstatně­
ný. Vyřazení Jugoslávie z privilegované skupiny socialistických spřátelených zemí a postavení
mezi všechny ostatní přineslo ijisté změny ve vztahu československých úřadů kjugoslávským
občanům. Avšak,jak konstatovala zpráva pražské ambasády, "nejedná se o akty, které by
bylo možné považovat za nezákonné, proti dohodám atd., nebo o akty formálni diskriminace,
nýbrž o uplatnění jednání, kteréje normální vůči všem ostatním zemím, kromě ,spojeneckých'
socialistických zemí Varšavského paktu"." Jugoslávská ambasáda proto některé policejní
zásahy hodnotila střízlivě s tím, že postup československých orgánů vůči občanům SFRJ je
v zásadě korektní.'M Při trestním postihu osob jugoslávské státni příslušnosti nešlo o záležitost nijak masovou. Jednalo se zejména o několik případů vyhoštění. Konkrétně, v letech
1971-1973 byl na území ČSSR zakázán pobyt 16 osobám, 3S osob bylo vyhoštěno adminis-
94
95
AMV, OBJ 1167/1, s. 182, FMZV, Tajné, Záznnrn o jednáni vedoucích tcr.
6.3.1973.
odborů
s. Hesa a Vukolicc dne
Srátní bezpečnost se přes svého agenta dozvěděla o tomto výroku proneseném v soukromém rozhovoru velvyslaned:ym radou Vukmanoviccm: "Po návratu z dovolené koncem srpna 1973 pfi diskusi s naším spolupracovníkem ironicky prohlásil, že čsl. lUristéjezdl do Jugoslávie s žalostným kapesným, spl pod stanem avaři
si i s rodinami na kotlíku II ohně, ale funkcionáři se svými rodinami žiji např. ve Sv. Stefanu, což je nejdražši
podnik v Jugoslávii, kde sejen zajedno vyspání platí 80 dolarů." Tamtéž, ll. S FMV, 1. odbor, 3. oddělení,
13.9. 1973. Informační zpráva o činnosti NVv Praze.
96
97
Tamtéž.
Tamtéž, a. č. OBJ 1167/6 SADY 15, ProblematikaJJugoslávie (1979), Thristika.
98
Tamtéž, OB 1167/6 SADY, s. 80,11.11.1980, Náčelnlkll. S plk. KarelYrba I. m'iměstkovi MYCSSRgenmjr. JUDr. Jánu Kováčovi.
99
AJ, f. 507 (CK SKJ),IX, 22/1-281, Drl.avni sekretarijat za inostrane poslove, br. 422604, 22. 6. 1970, Přehled
o stavu bilaterálních vztahů SFRJ-CSSR (materiál ambasády SFRJ v Praze).
100 Tamtéž,IX, 22/1- 296, Str. pov. br. 78171, 19.3. 1971, Bilaterální vztahy SFRJ-CSSR.
36
Ju gos láv ie
Zl
první fáze tzv. normalizace v Českos l oven s ku
trativně a 11 soudním rozhodnutím.'" Ve věznicích se v roce 1972 nacházelo 14 Jugoslávců
a 9 jich čekalo na so udní verdikt ve vazbě.'"
Jugoslávie neměla v žád ném případě zájem na tom, aby vztahy s Ceskoslovenskem kvů­
li těmto případům vyhrocovala. Spoluprací s československou stranou mohla získat jedině
výhody. Zčásti tak mohla zabránit nařčením, která stavěla do pozadí kriminálních skupin
jugoslávská úřední místa či zpravodajskou službu, '" s čímž měl a ostatně v připadě Ceskoslovenska SFRJ zkušenosti z počátku 50. let. Ochota ke spolupráci v bezpečnostních otázkách
ovšem otevírala rovněž možnost k účinnějšímu působení proti nepřátelské emigraci.
Abstrakt
Jugos lávie a první fáze tzv. normalizace v Československu
Husákovo vedeni Komunistické strany Ceskoslovensk<l prakticky ve všech ohledech potlačilo nebo
revidov<llo principy politiky upl<ltňovaně v době tzv. "obrodného procesu" během
roku 1968. Jední m z aspektů Pražského jara byl také vstřícný až obdivný postoj vůč i Jugoslávii.
Veřejnost v Ceskoslovensku spa třovala v Titově politice vzor a inspiraci. Ve vývoj i obou zemí byly
v pozitivnlm smyslu sledovány paralely a obdobné jevy. Nositelé antireformnich tendenci považovali
tzv. jugoslávský revisionismus zajeden z ideových zdrojů československé "úchylky". Předm ě t e m
této studieje analýza českos lovensko-jugoslávskýc h vztahů v období počínající normalizace a úlohy
Jugoslávie ajugoslávských občanů v tehdejším československém prostředí.
<llespoň podstDtně
Abstract
Vugoslavia a l1d the First 5tage of the
Normalization Process in Czechoslovakia
The I-Iusák's leadership af the Czechoslovak Communist Party criticized or revised the principles
af the politics pursued in the [jme of thc so called Revival Process in 1968. The admiring attitude
towards soc ial ist Yugaslavia belonged to 'the aspccts of the Prague Spring. Czechoslovak public
saw in the Tito's palitics an ideal and inspiration.ln positive meaning therc were seen thc parallels
and simi larities of the development in the both countries. /\Iso the holders of c:mti reform tendencies
considered the so called Yugoslav revisio nism as one of thc ideo logical sources of Czechoslovak
"deviation ". The Czechoslovak-Yugoslav relatjons durjng the beginning of the "Normalization"
in Czechoslovakia, especially the role ofTito's Yugoslavia in the Czechoslovakia at that tjme are
the subject of this article.
101 AMV, a. Č. OBJ 116711, 11. S FMV, <lnalyticJ.:ýodbor, 26. 9. 1973, Nepřótel skó činnost proti CSSR organizovanó
velvyslanectvim SFRJ ajugoslávskými st. přislušniky na našem územL
102 Tamtéž, a. Č. OBJ 116717, II. S FMV, 1. odbor, 5. odděleni, 22. 6.1 972, Seznamjug. přlslušnlku ve výkonu
trestu.
103
"Současné se domnlváme, ze zvláštnl pozornost si z<lsluhuje náš poměr k těm našim občanům, kteří překračuji
stá.vajíC[ čs . zákony (a vl<lstně i n<lše). Cím vlee budeme z naši strany objektivnéjšl a připravenější přijmout
opatřeni , kteráje normá.lnl v takovém případě přijlm<lt, D v tomto rámci i určita hlediska pro nás přijatelné
spolupráce, budeme mít více moznosti , abychom se efektivně postavili proti jakémukoliv pokusu z čs. strany
do této k<ltegorie zařazovat i případy, které tam zařazeny být nemoll0u, protoze pro to nenl opodstatněni (zvláště
jde-Ii o politické dOvody)." N, f. 507 (CK SKJ),IX, 22/1-281, Orlavni sekreta rijat za inostrane poslove, br.
422604,22.6. 1970, Přehled o stavu bilaterálních vztahO SFRJ-CSSR (materiál ambasády SFRJ v Praze).
37
)l(
2010/ 1
Klíčová
slova
Pra žs ké jaro, rok 1968, norm alizace v Ceskoslovensku . Jugosláv ie, titoismus, jugosl:ivský revisioni smus, sovětský blok.
KeyWords
Prague Spring, Vear a f 1968, Czechoslova k Normalizati on, Vugoslavia, Titois m, Yugos lav Revis ionis m, Soviel Block.
38
Download

Jugoslávie a první fáze tzv. normalizace v Československu