Publikace je zpracována v rámci projektu „Udržitelný rozvoj
a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“,
registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075
Marie HESKOVÁ
Vývoj vztahu člověka
a přírody
České Budějovice
2012
Vzor citace: HESKOVÁ, M. Vývoj vztahu člověka a přírody. České
Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012,
104 s. ISBN 978-80-87472-29-3.
Ediční rada VŠERS:
Ing. Jiří Dušek, Ph.D.; PhDr. Jan Gregor, Ph.D.; prof. JUDr. Vilém
Kahoun, Ph.D.; Mgr. Magdalena Malechová, Ph.D.; doc. Karol
Murdza, PhD.; doc. Dr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D. (předseda); doc.
Ing. Oldřich Pekárek, CSc.; JUDr. Bohuslav Petr, Ph.D.; doc. Ing.
Ladislav Skořepa, Ph.D.; prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc., dr. h. c.
VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA A PŘÍRODY
© doc. Ing. Marie Hesková, CSc.
Recenzent: doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc.
Vydavatel:
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz
ISBN 978-80-87472-29-3
POUŽÍVANÉ SYMBOLY
Začátek kapitoly
Výklad dílčího pojmu
Shrnutí kapitoly
Nejdůležitější pojmy
Informace o problému
Studijní literatura
Kontrolní otázky a testy
OBSAH
Úvod
1 Vztah člověka a přírody
1.1 Základní terminologie
1.2 Historický vývoj vztahu přírody a společnosti
2 Komunikační období (přelom 19. a 20. století
po současnost)
2.1 Základní charakteristika komunikačního období
2.2 Komunikační období – příklady pozitivních
a negativních jevů
3 Člověk a příroda v období trvale udržitelného rozvoje
3.1 Problémy vztahu člověka a přírody v období trvale
udržitelného rozvoje
3.2 Globální výchova, strategie udržitelného rozvoje
a životní prostředí
4 Výchovné a vzdělávací programy ve vzdělávací oblasti
člověk a příroda
4.1 Přírodovědná a environmentální gramotnost
4.2 Zeměpis jako vzdělávací předmět zaměřený na vztah
člověk a příroda
5 Případové studie výchovy člověka k přírodě
5.1 Případová studie ekolabelingové programy – nástroj
environmentální politiky a výchovy
5.2 Případová studie Fair Trade
5.2.1 Základní terminologie a historie Fair Trade
5.2.2 Cíle a principy Fair Trade
5.2.3 Používání známky FAIRTRADE
5.2.4 Produkty FAIRTRADE
5.2.5 Mezinárodní organizace Fair Trade a organizace
v ČR
5.2.6 Projekty a akce s tématem Fair Trade
5.3 ČEZ a podpora vzdělávání člověk a životní prostředí
Literatura
Seznam tabulek a schémat
Přílohy
6
7
7
11
22
22
25
28
28
32
41
41
45
53
53
63
64
68
71
72
75
77
86
90
93
94
Úvod
Publikace je součástí odborných textů projektu EVVO „Udržitelný
rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků CZ.1.07/1.3.00/14.0075“. Z tohoto pohledu dotváří mozaiku
pohledu na oblast vývoje vztahu člověka a přírody.
Pro definování základních pojmů a kategorií jsou využity publikované práce našich i zahraničních autorů. Vývoj vztahu člověka
a přírody je rozdělen z pohledu časové a věcně osy. Hlavní pozornost
je věnována poslední etapě vývoje, resp. současnému období vztahu
člověka a životního prostředí (komunikační etapě a udržitelného
rozvoje). Důraz je kladen na problematiku vzdělávání a výchovy pro
udržitelný rozvoj. Pro praktické využití odborné publikace v rámci
vzdělávacího procesu jsou zařazeny případové studie. Vedle případových studií vhodných pro přímé využití ve výuce jsou uvedeny
i náměty nabídky vzdělávacích programů, které mohou sloužit jako
inovace pro výuku v konkrétních programech, předmětech na zvýšení
environmentální a přírodovědné gramotnosti žáků a studentů.
Odborný text je určen pro potřeby celoživotního vzdělávání v rámci projektu, především pro „koordinátora EVVO“, dále pro studenty
středních a vysokých škol a ostatní zájemce.
Marie Hesková
6
1
Vztah člověka a přírody
Studijní cíle
Cílem kapitoly je vysvětlit základní pojmy z oblasti vztahu člověka
a přírody. Konkrétně bude naznačen význam termínů: příroda, člověk,
člověk jako součást společnosti, ochrana přírody. Některé pojmy,
jevy jsou předmětem dalších publikací projektu, proto výklad nabízí
pouze základní informace. Pro prohloubení poznatků je vhodné využít
další publikace projektu. Vztah člověka a přírody bude objasněn na
časové ose historického vývoje, a to pomocí pěti vývojových etap.
Zdůrazněno bude komunikační období a období udržitelného rozvoje,
na které se především publikace orientuje.
Klíčové pojmy
Člověk, příroda, životní prostředí, společnost, vývojové etapy,
vztah člověka a přírody, společnost a příroda, předhistorické období,
zemědělské období, středověk, průmyslové a komunikační období,
životní prostředí, ochrana přírody a životního prostředí.
1.1 Základní terminologie
Pro určení vzájemného vztahu člověka a přírody je nejprve
nutné definovat základní pojmy: člověk, příroda a životní prostředí.
Vývoj vztahu člověka a přírody pak lze charakterizovat v rámci jednotlivých historických etap, případně podle dalších vhodných kriterií.
Příroda ve své základní podstatě představuje základní nevyhnutelnou podmínku pro vznik života a fungování společnosti
(Rynda, 2011). Příroda je v nejširším smyslu vše, co existuje v nekonečné mnohotvárnosti forem existence. Základní rozdělení přírody
je na oblast neživé a živé přírody.
Činitele neživé přírody dlouhodobě působí na živé organismy,
resp. se jedná o složku jejich životního prostředí. V rámci neživé přírody působí faktory klimatické (světlo, teplota, srážky, ovzduší a jeho
pohyby, vlhkost, tlak, elektrické změny ovzduší), faktory půdní (složení, struktura, fyzikální a chemické vlastnosti půdy a jejího podkladu),
faktory hydrologické (voda jako prostředí organismů, její teplota, salinita, pohyb, tlak, průhlednost), faktory fyzicko-geografické (poloha
místa, nadmořská výška, sklon a expozice).
7
Živá příroda, živé soustavy v rámci přírody zahrnují obecné
vlastnosti organismů, které mají následující vlastnosti:
• jde o vlastnosti společné všem živým organismům, tím se odlišují od neživé přírody,
• vysoká organizovanost životních složek je podmínkou pro průběh
všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují,
• udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek,
energií a informací mezi živou přírodou a okolím,
• z fyzikálně chemického hlediska jsou tyto soustavy otevřené, svým
charakterem nerovnovážné, ale i dynamické,
• od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke
svému okolí, např. přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou
mohou využít,
• do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují,
• je schopna přijímat informace o stavu svého prostředí ale i naopak informace vysílat do prostředí, to jí umožňuje účelově měnit
své chování a adaptovat se na měnící se podmínky (http://
cs.wikipedia.org).
Připomeneme, že do živé přírody patří kromě člověka také flóra
a fauna. Rozmanitost a druhy rostlin i živočichů jsou určeny klimatickými poměry jednotlivých lokalit. Zpravidla se živá příroda
rozděluje na: primární (planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové), sekundární (kulturní rostliny a domácí živočichové, jejichž
existence závisí přímo na péči člověka), terciární (rostliny a živočichové vyšlechtěné člověkem pomocí genového inženýrství). Každý
živý organismus v přírodě vyhledává takové prostředí, které mu poskytuje nejvhodnější existenční podmínky.
Životní prostředí je tvořeno přírodním prostředím (původní
přírodou) a přírodními prvky, které přeměnil člověk. Člověkem vytvořené umělé prostředí zahrnuje materiální a duchovní prostředí
(Mezřický, 2005). Základní složky životního prostředí tvoří ovzduší,
voda, půda, horninové prostředí, živá příroda, krajina a lidská sídla.
Životní prostředí je podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené
podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí jsou: ovzduší, voda,
horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ (www.mzp.cz).
8
Jiná definice uvádí, že životní prostředí je „soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, dále i podmínek, kterými
je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní
prostředí člověka.“ (http://cs.wikipedia.org).
Studiem vztahu organismů a životního prostředí se obecně zabývá
ekologie, případně environmentalistika. Pojem „životní prostředí“
se dnes většinou chápe zúženě jako životní prostředí člověka (tj. jako
soubor podmínek, které jsou pro život člověka nezbytné). Těžko si
představit, že člověk může žít bez ovzduší, vody, potravy, přiměřené
teploty a světla.
Na životní prostředí působí řada faktorů, např. povahy fyzikální,
chemické, biologické i sociální (složky přírodní a umělé). Interakce
mezi faktorem okolí a organismem představuje zpravidla složitý
systém fyzikálních a biochemických reakcí na buněčné či molekulární úrovni. Aktuální problémy životního prostředí jsou spojeny se
znečišťováním životního prostředí, které dosáhlo v některých oblastech
negativních rozměrů, na které nemá lidský organismus, resp. společnost vypracovány vhodné mechanismy.
Člověk je nejvýše organizovaná forma života, formovaná psychosociálními evolučními faktory. Komplex psychických procesů (např.
cítění, představivost, fantazie, tvořivost, svědomí, humor, intelekt)
je podstatou duševního života člověka a zároveň jde o odlišující
atributy, kterými se v podstatné míře liší od ostatních zástupců z říše
fauny. Základem pro fungování lidského organismu jsou příznivé
materiální podmínky života, které pozitivně působí i na psychofyziologickou rovnováhu. Předpokladem života člověka, resp. ostatních
živých bytostí je neustálá látková a energetická výměna s okolním
prostředím. Z uvedeného důvodu lze říci, že lidský organismus má
charakter otevřeného systému. Využívání látek z prostředí je nutné
pro stavbu tkání a k získávání energie. Vylučování odpadních látek
a tepelná výměna s prostředím jsou nezbytnou podmínkou udržování
samotné existence lidského organismu. Pro úplnost připomeneme, že
základní podmínkou života je potrava (rostlinného nebo živočišného
původu), dýchání (ovzduší s dostatkem kyslíku).
Člověk vystupuje ve dvou podobách, a to jako bytost přírodní
a společenská. Člověk jako bytost přírodní je úzce propojen s přírodou,
zákonitostmi přírody. Člověk jako bytost společenská je historicky
spjata s životem v určitém společenství.
9
Člověk ve všech historických formacích je součástí jednotlivých
společenských seskupení. Rozlišovacími znaky jsou kritéria sociální,
kulturní, prostorová a časová.
Pro posuzování vztahu přírody a společnosti jsou využívána
různá kritéria (Rynda, 2011):
1. biologická – pohlaví, věk, rasa, dědičnost, národnost, atd.
2. demografická – hustota obyvatel, demografická struktura obyvatelstva podle pohlaví, věku, typu rodin, atd.
3. geografická – poloha, nadmořská výška, reliéf krajiny, zdroje
surovin, atd.
Analogicky uvedená kritéria jsou využívána např. pro segmentaci i v dalších vědních disciplínách (např. management, marketing),
která charakterizují člověka, jako spotřebitele, zákazníka, klienta.
Jednotlivé etapy historického vývoje vztahu člověka a přírody
jsou popsány na základě intenzity působení člověka na přírodu. V této souvislosti se hovoří o vytvoření tzv. druhé přírody (také pod
označením umělá příroda), která představuje přírodu upravenou
vlivem (působením) člověka, a to jak v pozitivním slova smyslu
(např. opatření na ochranu před záplavami), tak negativním (např.
kácení deštných pralesů).
Vzájemné působení lidí a životního prostředí je velmi mnohostranné. V průběhu dějin lidského rodu docházelo postupně k různé
intenzitě vztahů. Lidé narušovali okolní prostředí již velmi dávno.
Vědci se například zabývali vlivem člověka na vyhynutí velkých
druhů savců. K ještě rozsáhlejšímu vlivu člověka na životní prostředí
došlo v období tzv. neolitu, kdy se člověk začal živit zemědělskou
činností, která přímo předpokládala udržování umělého životního
prostředí. Dlouhou dobu stále existovaly oblasti prakticky nedotčené
lidskou aktivitou. Ekumenta 1 zejména v důsledku nedokonalé dopravy netvořila souvislou oblast jako dnes, ale rozpadala se do mnoha
oblastí osídlení, vzájemně (poměrně) vzdálených. I v této době existovaly oblasti se značným lidským vlivem (např. na území dnešní ČR
bylo území na konci středověku více odlesněno než dnes). K zásadní
změně dochází v době průmyslové revoluce, kdy lidé začali využívat
mnoho přírodních zdrojů (uhlí, ropa), osídlovat dosud neosídlené
oblasti a znečišťovat prostředí cizorodými látkami. To mělo za násle1
V geografii znamená ekumena souhrn území trvale osídlených a hospodářsky využívaných lidmi.
Možnosti osídlení území limitují nejen rozloha, ale i další přírodní činitelé. Podstatný význam má možnost
provozovat zemědělství. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekumena, 15.3.2012.
10
dek postupné vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů a zdravotní problémy lidí, žijících v nejvíce znečištěných oblastech (v ČR
např. Mostecko, Ostravsko).
S rozvojem vědy a techniky se stává stále obtížnějším úkolem
předpovídat vliv důsledků lidských činností na životní prostředí.
V současné době například probíhají debaty o podílu člověku na globálních změnách klimatu (http://cs.wikipedia.org, 15.3.2012).
1.2 Historický vývoj vztahu přírody a společnosti
Z pohledu historického vývoje vztahu přírody a společnosti najdeme několik přístupů pro rozlišení jednotlivých etap. Jako výchozí
bude prezentováno rozdělení do následujících pěti základních období:2
1. Předhistorické období – 200 tisíc let př. n. l. – 10 tisíc let př. n. l.
Charakteristika
• přírodní prostředí bez žádných větších zásahů člověka do přírody,
• příroda se dokázala s případnými zásahy snadno vyrovnat,
• prvotní je přírodní prostředí, na kterém je člověk téměř zcela
závislý.
2. Zemědělské období – zemědělská revoluce 3 (období do počátku
středověku)
Charakteristika
• období první velké dělby práce – vztah závislosti člověka na
přírodě byl stále silný,
• postupné narušování biologické rovnováhy,
• projevují se zásahy člověka do přírody, člověk začíná přizpůsobovat přírodu svým potřebám v souvislosti s rozvojem zemědělDostupné na studium.wz.cz/html/.../27.VZTAH___SPOLECNOSTI_A___PRIRODY.d... 10.6.2010.
Zemědělskou revolucí se člověk z přírodních ekosystémů vydělil. „Podstatnou součástí zemědělské činnosti je vytváření zemědělských polí, které se na rozdíl od ekosystémů přírodních, udržují trvale
ve stádiu nezralosti, ve stádiu růstu. Z takovýchto nezralých ekosystémů se odebírá úroda. Kruhový
cyklický metabolismus, typický pro ekosystémy ve stádiu zralosti, je zde nahrazen metabolismem jiným:
systematicky se odebírá biomasa. Takovýto ekosystém ovšem nemůže fungovat bez vstupů materiálových a energetických, které jsou reprezentovány lidskou nebo později zvířecí prací a vstupem živin ve
formě hnojení a prostředků na ochranu rostlin. Vytváří se širší umělý agroekosystém, jehož jsou zemědělská pole součástí, a začíná postupně fungovat podobně jako zralé přírodní ekosystémy. Patří do něj
vesnice, to znamená lidská sídliště včetně různých hospodářských zvířat, a uvnitř systému probíhá recyklace živin ve formě organického hnoje. Takovýto agroekosystém fungoval podobně jako přírodní
ekosystémy, jeho biogeochemický metabolismus měl podobu v podstatě uzavřeného vnitřního koloběhu. Koloběh látek a energie uvnitř systému byl relativně intenzívní, zatímco látkové a energetické
toky přes hranice ekosystému, v tomto případě agroekosystému, byly relativně nízké“. Dostupné na
http://www.czp.cuni.cz/knihovna/publikace/global/kap_1.htm - 5.3.2012.
2
3
11
•
•
ství a pastevectví (některé aktivity negativně působí na kvalitu
ovzduší),
působení člověka na přírodní prostředí je narušováno, příkladem
může být pěstování monokultur pro zvýšení intenzity produkce,
což má za následek lokální poškozování přírodního prostředí,
budování zavlažovacích systémů.
3. Období středověku
Charakteristika
• vznik tzv. organizované společnosti, spojené s rozvojem měst
a městských společenstev,
• pokračuje přeměna přírodního prostředí ve smyslu zvýšení intenzity působení člověka na přírodu (zakládání rybníků a rozvoj
rybníkářství, např. v jižních Čechách),
• poslední období s trvale udržitelným prostředím.
4. Průmyslové období – průmyslová revoluce (konec 17. a začátek
18. století) 4
Charakteristika
• projevují se radikální změny vztahu člověka k přírodě, na jedné
straně dochází k zapojování dříve nevyužívaných přírodních sil ve
prospěch člověka, na druhé straně se zvyšuje intenzita negativních
dopadů na přírodu, příroda je chápána ve smyslu nevyčerpatelného
zdroje s neomezenými zásobami,
• pokračuje růst počtu obyvatel spojený s růstem poptávky po přírodních zdrojích,
• pokračuje znečištění všech složek přírody (půdy, vody, vzduchu)
a to s vyšší mírou intenzity, znečišťování přesahuje lokální dimenze,
• vznikají různé ekologické zátěže spojené s likvidací látek, které
nejsou přírodního charakteru, dochází k celkovému narušení biorytmů přírody,
• formování ekologie jako nového, samostatného vědního oboru
(1900), první zákony na regulaci přírodních systémů.
Průmyslová revoluce jako druhá velká civilizační změna, začala v Anglii na začátku 17. století a brzy
se rozšířila do dalších částí světa, zejména v 19. století do USA. Prosadily se nové zdroje energie, nastal
neobyčejný rozvoj technologií, postupně vznikla dnešní globální průmyslová civilizace. Přímým
impulsem pro její rychlý nástup byl kritický nedostatek dřeva jako paliva a konstrukčního materiálu.
Lidé hledali jiný zdroj energie a objevili užitečnost uhlí. Dostupné na http://www.czp.cuni.cz/
knihovna/publikace/global/kap_1.htm - 5.3.2012.
4
12
5. Komunikační období spojené s vědeckotechnickou revolucí
– přelom 19. a 20. století až po současnost
Charakteristika
• člověk využívá nové poznatky související s vědeckotechnickým
pokrokem a ovlivňuje prostředí v pozitivním i negativním smyslu,
• pokračuje globální znečištění všech složek přírody (např. narušení ozónové vrstvy, ničení deštných pralesů, ropné havárie a jejich dopady),
• pokračuje výrazné snižování druhové rozmanitosti (snižování
biodiverzity, budování překážek pro migraci živočichů).
V komunikačním období se systematicky prosazuje princip udržitelného rozvoje. Jednotlivé etapy jsou názorně zachyceny v tabulce
č. 1.
Jak již bylo v úvodu textu naznačeno, těžiště práce bude v posledním pátém období hierarchického uspořádání vztahu člověka
a přírody. 5 Páté tzv. komunikační období trvá více než 110 let. Základním rysem etapy je posilování vlivu člověka na přírodu s důrazem na trvalou udržitelnost. Do vztahu člověka a přírody postupně
vstupuje veřejný společenský zájem, který je arbitrem zachování
udržitelnosti prostředí i pro další generace. V souladu se zachováním
veřejného společenského zájmu se rozvíjí i vzdělávání, které má za
cíl zvyšovat povědomí obyvatel o nutnosti nedevastovat přírodní
prostředí a zachovat ho i pro nastupující generace.
Procesy trvalé udržitelnosti jsou vymezeny zákonem o životním prostředí 6 jako „procesy, které uspokojují potřeby současných
generací, při zachování potenciálu budoucích potřeb, aniž by bylo
ohroženo naplnění budoucích potřeb a dále aby proces nebyl na úkor
přírody a jiných národů“. Praktická realizace uvedeného postulátu je
v praxi obtížně naplnitelná.
Zhoršování životního prostředí se zrychluje od šedesátých let
dvacátého století v souvislosti se zmenšováním přírodních zdrojů
a znečišťováním přírodních složek. Kvalitativně se posouvá oblast
poznání prostřednictvím rozvoje vědních disciplín, které se přímo
věnují vztahu člověka a přírody, např. ekologie, environmentální management, sociologie, postupně roste i význam ekologických hnutí
a organizací.
Vývojové etapy do komunikačního období (předhistorické, historické a zemědělské) budou předmětem publikace pouze v omezené míře, ve smyslu vysvětlení některých souvislostí.
6
Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí.
5
13
V této souvislosti jsou rozvíjeny významné aktivity různých
společenskovědních organizací a společenstev. Mezi významné reprezentanty patří činnost Římského klubu.7 Jde o nevládní organizaci
sdružující odborníky na životní prostředí a ekonomiku. Mezinárodní
nevládní ekologické hnutí zastupuje např. organizace Greenpeace 8
(vznikla v Kanadě v roce 1971 na protest proti jaderným zkouškám).
Organizace působí v oblasti rozšiřování světové ekologické osvěty,
aktivizuje obyvatele států k ochraně životního prostředí, vyvíjí nátlak
na vlády jednotlivých zemí, soustřeďuje se na konkrétní aktivity,
např. v souvislosti se zmírněním dopadů kyselých dešťů, iniciativně
pomáhá záchraně ohrožených živočišných druhů (např. záchrana
velryb), bojuje za omezení obchodu s kožešinami. Aktivitou Greenpeace bylo iniciování vyhlášení Antarktidy za světový park a ostatní
činnosti lokálního nebo globálního charakteru. Zatím nejkomplexnější
studií v oblasti hodnocení životního prostředí na Zemi jsou výsledky
projektu Millennium Ecosystem Assessment („Hodnocení ekosystémů
na přelomu tisíciletí“), na kterém se podílelo asi 1400 expertů z celého světa. Jeho výsledkem je publikování řady studií (např. z oblasti
biodiverzity, průmyslu) a souhrnná zpráva „Ekosystémy a lidský
blahobyt“. Ta konstatuje, že lidé změnili za posledních 50 let ekosystémy na Zemi více než kdykoli dějinách lidstva a že zvýšení
životní úrovně lidí proběhlo na cenu poškození 60 % globálních
ekosystémů. Zpráva dále uvádí, že poškozování ekosystémů před7
Římský klub „je globální think tank, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal
v roce 1972 svou zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Zpráva upozorňovala, že je třeba zastavit
hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Římský klub patří mezi velmi vlivné soukromé globalistické think tanky jako Bilderberg skupina, Trilaterální
komise a Rada pro mezinárodní vztahy, které mají celou řadu společných členů a v nichž hraje David
Rockefeller důležitou roli. Za zakladatele Římského klubu jsou považováni italský průmyslník Aurelio
Peccei a skotský vědec Alexander King, kteří v roce 1968 k neformálnímu setkání do Rockefellerova
sídla v Bellagiu v Itálii pozvali významné osobnosti akademické sféry, občanské společnosti, průmyslu,
diplomacie atd. Mezi členy Římského klubu patří Al Gore, Maurice Strong, Ted Turner, Václav Havel,
Michail Gorbačov, Javier Solana, Kofi Annan, Bill Clinton, Bill Gates, George Soros, Tony Blair, Henry
Kissinger, princ Filip z Belgie, královna Beatrix z Nizozemí (majitelka Dutch Shell), Romano Prodi
(bývalý předseda Evropské komise), Jacques Delors (bývalý předseda Evropské komise). Mezi častá
témata Římského klubu patří nutnost redukce populace a vytvoření Nového světového řádu“. Dostupné
na www: <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%BD_klub> - 20.7.2011.
8
Greenpeace je nezávislá mezinárodní ekologická organizace působící ve více než 40 zemích světa
již 40 let. Cílem je chránit životní prostředí a nenásilnými prostředky upozorňovat na jeho poškozování.
Přináší svědectví o globálních ekologických problémech, požaduje nápravu od zodpovědných institucí
a nabízí řešení, která jsou klíčová pro naše zdraví a bezpečnou budoucnost nejen nás, ale i dalších generací. Greenpeace usiluje: o prosazení energetické revoluce, ochranu světových oceánů, ochranu světových pralesů, živočichů, rostlin a lidí, globální odzbrojení, mír, nezávislé řešení konfliktů a odstranění
všech jaderných zbrani, budoucnost bez toxických látek, trvale udržitelné zemědělství bez geneticky
modifikovaných organismů, ochranu biodiverzity a podporu společensky odpovědného farmaření.
Dostupné na http://www.greenpeace.org/czech/cz/ - 20.7.2011.
14
stavuje překážku pro snížení chudoby pro dosažení potravinové
bezpečnosti 9.
Významnými aktivitami v oblasti ochrany životního prostředí je
pořádání celosvětových konferencí. První globální konference na
téma životního prostředí se konala v roce 1972 ve švédském hlavním
městě Stockholmu. V roce 1992 se v Rio de Janeru konala konference OSN o životním prostředí a rozvoji s významným dokumentem
Agenda 21.10
K ochraně životního prostředí vzniká i řada organizací a iniciativ
na různých úrovních (lokálních, regionálních a globálních).
Dalším možným přístupem k historickému hodnocení vývoje
vztahu člověka a přírody jsou následující přístupy v rámci jednotlivých
období:
• PRAVĚK – člověk (lovec a sběrač) se podřizuje prostředí, lidská
populace je malá (cca 5 mil. obyvatel) a rozptýlená, zásahy do
ekosystémů nejsou nevýznamné.
• STAROVĚK – rozvoj lidské společnosti je spojen se zemědělstvím, budováním sídel, těžbou), dochází k rozsáhlému odlesnění
(na území Čech a Moravy např. v Polabí a na jižní Moravě), působí
vodní a větrná eroze.
• STŘEDOVĚK – dochází k rozsáhlému kácení lesů, spojeným
s rozvojem zemědělství a zakládáním nových sídel, otevírání
dolů a těžba související s rozvojem řemesel. V uvedeném období
nedochází k celkovému postižení biosféry.
• NOVOVĚK – od poloviny 18. století se stupňuje těžba dřeva,
uhlí, ropy, rud, rozšiřují se města, nové dopravní prostředky
působí na poškozování ekosystémů, dochází k vyhubení některých organismů, snižují se jejich stavy a dochází až k ohrožení existence dalších druhů nebo naopak k rozšiřování jiných
druhů.11
Rozdělení vývoje vztahu člověka a přírody najdeme dále i u autora Ryndy (2010), který podle vybraných kritérií (období, datace,
prostor, trvání, působení a vývoj dopadů) upozorňuje na významné
skutečnosti vztahu člověka a přírody (viz tabulka č. 1).
Dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD,
15.3.2012).
10
Více na http://www.un.org/esa/dsd/agenda21/.
11
Http://www.biomach.cz/ekologie/historicky-vyvoj-vztahua-cloveka-a-prostredi - 15.6.2010.
9
15
Tabulka č. 1: Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu
OBDOBÍ
DATACE
PROSTOR TRVÁNÍ PŮSOBENÍ VÝVOJ
DOPADŮ
Předhistorické 200 000–
lokalita
trvale
okamžité
konstantní
10 000 př.n.l.
(krátkodobé,
cyklické)
Zemědělské
10 000 př.n.l. lokalita
tisíciletí okamžité
lineární růst
– asi 1670
region
kumulativní krátko- až
dlouhodobé
Průmyslové
asi 1670 až lokalita
staletí
okamžité
exponenciální
závěr
region
kumulativní růst, krátkodo19. stol.
planeta
synergické bé až nevratné
(vedoucí ke
krizi)
Komunikační závěr
lokalita
desetiletí okamžité,
exponenciální
19. stol. až region
kumulativní, růst, krátkodosoučasnost planeta
synergické, bé až nevratné
až po terminupansynergické (*1)
jící (ukončující)
Trvale
současnost lokalita,
„trvale“ okamžité,
konstantní
udržitelný
až trvale
region,
kumulativní, (krátkodobé,
rozvoj
planeta,
synergické, cyklické)
vesmír
pansynergické (*2)
Zdroj: Rynda, Ivan. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho
životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] http://strana.zeleni.cz/ - 15.6.2011.
Poznámky k tabulce č. 1:
(*1) včetně proměn v oblasti sociální, kulturní a duchovní a mnohačetné globální zpětné vazby,
(*2) včetně proměn v oblasti sociální, kulturní a duchovní a mnohačetné globální zpětné vazby a regulace.
„Předhistorickým obdobím“ je míněna doba od počátků existence člověka jako druhu do počátku zemědělského období. Jde tedy
o dobu, kdy člověk žije především jako biologická bytost (jeden
z živočišných druhů), a v podstatě neovlivňuje přírodu víc, než jiné
druhy. Přibližně na počátku zemědělské revoluce se člověk začal
chápat jako dějinná bytost, zde začínají dějiny a současně výrazný
vliv člověka na životní prostředí.
Sloupec „trvání“ uvádí dobu, po kterou by dané období mohlo
16
trvat, kdyby člověk nerozvinul svoji inteligenci nad úroveň ostatních
živých bytostí (předhistorické období), resp. dobu, po kterou řádově
trvalo období zemědělské, průmyslové a komunikační, a dobu, po
kterou by teoreticky mohlo trvat období trvale udržitelného rozvoje.
Ve sloupci „působení“ jsou uvedeny typy působení antropogenních vlivů na životní prostředí. Počínaje komunikační revolucí dochází ke kvalitativní změně vlivů, a to ve smyslu: veškeré vlivy
působí obecně na globální úrovni a mají také všestrannou zpětnou
vazbu na jednotlivce. V době trvale udržitelného rozvoje podléhají
tyto vazby globálním řídícím a koordinujícím procesům a politickým
dohodám.
Sloupec „vývoj dopadů“ vyjadřuje zjednodušeně vývoj dopadů
a vývojové typy dopadů antropogenních vlivů na životní prostředí
v závislosti na čase.
V souvislosti s dopady činností člověka na životní prostředí
a přírodu je nutné upozornit na vybrané aktivity spojené s ochranou
přírody (Příroda a krajina, MŽP ČR 2012). Obecná ochrana přírody
a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné
využívání přírodních zdrojů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny rozlišuje:
1. obecnou ochranu krajiny, kam řadíme následující nástroje:
územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek,
krajinný ráz a přírodní park a přechodně chráněnou plochu,
2. obecnou ochranu druhů, podle níž jsou všechny druhy rostlin
a živočichů chráněny před ničením, poškozováním, sběrem či
odchytem. Důležitým nástrojem, obecné ochrany rostlin a živočichů včetně ochrany jejich přirozených stanovišť je ochrana volně
žijících ptáků, ale také ochrana dřevin rostoucích mimo les,
3. obecnou ochranu neživé části přírody a krajiny (ochrana jeskyní, přírodních jevů na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí a paleontologických nálezů a minerálů).
Vedle obecné ochrany přírody jsou formulovány zásady zvláštní
ochrany přírody a krajiny. Podle Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny je vymezeno šest kategorií zvláště chráněných území,
představující významný nástroj ochrany území. Tato území jsou
deklarována v následujících formách: národní parky (NP), chráněné
krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní
rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky
(PP). Cílem ochrany bývá nejčastěji udržení nebo zlepšení docho17
vaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji.
Zákon o ochraně přírody a krajiny společně s navazujícími prováděcími předpisy dále legislativně zajišťuje zvláštní ochranu vybraných, vzácných nebo vědecky a kulturně významných druhů
rostlin a živočichů. Podle míry ohrožení jsou stanoveny tři kategorie ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, a to
druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené (seznam a jejich
rozdělení do příslušných kategorií ochrany je uveden ve vyhlášce
č. 395/1992 Sb.) Pro druhy ohrožené vyhynutím jsou pak realizovány
záchranné programy jako komplexní soubory opatření odstraňující
nebo zmírňující známé ohrožující faktory a zlepšující podmínky pro
vývoj těchto druhů.
Vstupem ČR do EU k 1. květnu 2004, byly do zákona o ochraně přírody a krajiny zapracovány základní předpisy Evropské unie
pro oblast ochrany přírody a krajiny. Směrnice Rady 92/43/EHS,
o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin, směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, na území ČR. Česká republika převzala závazky v oblasti územní ochrany přírody, spočívající ve vytvoření odpovídající
části soustavy chráněných území evropského významu EU – Natura
2000 12.
Ministerstvo životního prostředí mezi jiným zabezpečuje plnění
závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodních úmluvách
(např. Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy –
CITES), programech, projektech a organizacích v oblasti ochrany
biodiverzity vytváření celkové koncepce mezinárodní spolupráce
v ochraně přírody a krajiny pro oblast příslušných úmluv [např.
zabezpečení plnění závazků vyplývajících ze státního členství ČR
ve Světovém svazu ochrany přírody (IUCN), funkce výkonného
orgánu CITES].
12
Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů
všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin
a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či
omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Ke stejnému datu ČR přijala také směrnici
Rady 1999/22/ES, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, která se projevila v zákoně
č. 163/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon
o zoologických zahradách). Dostupné na http://www.nature.cz 3.3.2012.
18
Souhrn
Současný lidský druh Homo sapiens žije na Zemi 100–200 000 let.
Je to krátký „okamžik“ ve srovnání s dobou, po kterou existuje naše
planeta (cca 4,6 miliard let). Po většinu uvedeného času lidé žili jako
lovci a sběrači. V posledních 12 tisíci letech se však udály dvě zásadní
změny celé podoby civilizace i kultury: uskutečnila se zemědělská
revoluce a přibližně před 300 lety začala průmyslová revoluce. Uvedené proměny rozšířily základnu zdrojů potravin, přinesly nové technologie, do služeb lidí vstoupily nové zdroje energie. Zlepšily se
životní podmínky, prodloužila se průměrná doba života lidí a zvýšil se
počet lidí, kteří se mohou na Zemi uživit.
V průběhu společenského vývoje se mění vztah člověka a přírody, kde zásahy člověka jsou ve smyslu pozitivních i negativních
dopadů. Ukazuje se, že je nutné měřit dopady zásahu člověka na
přírodu (životní prostředí), a to pomocí nejrůznějších ukazatelů např.
indikátorem ekologické stopy.13 Vztah člověka a přírody je charakterizován na pěti vývojových etapách (předhistorické, zemědělské,
průmyslové, komunikační a období trvale udržitelného rozvoje).
V současné etapě nezadržitelně ubývá nedotčené přírody, vznikají různé ekologické zátěže, dochází k vyčerpanosti přírodních zdrojů
a sílí intenzita znečišťování ovzduší, půdy i vody. Uvedené problémy
jsou zdůrazňovány v rámci různých souvislostí a aktivit (např. Římského klubu) a mnoha dalších odborných prací (např. Meadows, Meze
růstu).14
Počátek vývoje vztahu člověka a přírody je charakterizován jako
přírodní prostředí, které nebylo vytvořeno a ani nebylo poznamenáno
člověkem. Postupně ubývá nedotčené přírody a vlivem člověka na
přírodu se vytváří prostředí umělé. Stav životního prostředí se od 60.
let minulého století intenzivně zhoršuje, resp. intenzita zhoršování
stoupá od tzv. třetího období.
Ekologická stopa představuje souhrnný standardizovaný indikátor, který sleduje požadavky lidí na
regenerační schopnost a absorpční kapacitu pro odpady v rámci biosféry. Ekologická stopa vyjadřuje
míru lidského přivlastnění si ekosystémových produktů a služeb z hlediska půdy a plochy moří, které
jsou třeba k poskytování těchto služeb. Jedná se o průřezový indikátor. Strategický rámec udržitelného
rozvoje ČR, Praha: MŽP, 2010.
14
Autoři ve své knize dospěli, na základě matematického modelu k závěru, že žádná nápravná opatření
následného charakteru nemohou řešit základní problém: exponenciální hospodářský růst takového typu,
jaký byl zaznamenán po celých 70 let dvacátého století, prostě nemůže pokračovat donekonečna, protože přírodní zdroje, mezi něž patří nejen nerostné suroviny a půda, ale i absorpční kapacita ekosystémů
pro odpady všeho druhu a samotný prostor naší planety jsou principiálně omezené. Proto navrhují, aby
byl hospodářský růst zastaven. Dostupné na http://www.czp.cuni.cz/knihovna/publikace/global/kap_6.
15.6.2011.
13
19
Člověk ve všech historických formacích je součástí jednotlivých
společenských seskupení. V průběhu společenského vývoje se mění
vztah člověka a přírody. Rozlišovacími znaky jsou kritéria sociální,
kulturní, prostorová a časová.
V souvislosti s dopady činností člověka na životní prostředí
a přírodu jsou významné i aktivity spojené s ochranou přírody. Jde
o obecnou ochranu přírody a krajiny (ochranu krajiny, rozmanitosti
druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů) a zvláštní ochranu přírody
a krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje
obecnou ochranu krajiny a obecnou ochranu druhů, obecnou ochranu
neživé části přírody a krajiny. Zvláštní ochranu přírody a krajiny
vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území.
Odborný text se především věnuje komunikačnímu období a trvale
udržitelnému rozvoji. Komunikační období je spojeno s vědeckotechnickou revolucí (přelom 19. a 20. století až po současnost).
Kontrolní otázky
1. Zamyslete se nad vybranými problémy vztahu člověka a přírody.
2. Které složky tvoří životní prostředí?
3. Charakterizujte vývojové etapy vztahu člověka a přírody.
4. Které problémy životního prostředí jsou nejvíce diskutované.
5. Významné aktivity veřejného zájmu na ochranu životního
prostředí.
6. Vyhledejte informace o Agendě 21 a místní Agendě 21. Jak uvedené dokumenty souvisejí s životním prostředím a co bylo důvodem vzniku dokumentů, aktivit.
7. Kterými charakteristikami lze popsat komunikační období?
Literatura
AGENDA 21. Dostupné na <http://www.un.org/esa/dsd/agenda21/>.
GREENPEACE. Dostupné na <http://www.greenpeace.org/czech/cz/>.
MEADOWS, D. H. The limits of growth: A raport for the club of
Rome's project on the predicament of mankind. New York: New
American Library, 1972. 207 s.
MEZŘICKÝ, V. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha:
Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8.
MÍSTNÍ AGENDA 21. Dostupné na <http://www.ma21.cenia.cz/>.
PŘÍRODA A KRAJINA.
Dostupné na http://www.mzp.cz/cz/
priroda_krajina
20
RYNDA, I. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho
životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] http://strana.zeleni.cz/
- 15.6.2011.
ŘÍMSKÝ KLUB. Dostupné na <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%
98%C3%ADmsk%C3%BD_klub - 20.7.2011>.
Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. Praha: MŽP 2010, ISBN
978-80-7212-536-4. [Online] dostupné na <http://mzp.cz>.
Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí. Sbírka zákonů ČSFR, 1992,
částka 4.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
21
2
Komunikační období
(přelom 19. a 20. století po současnost)
Studijní cíle
Objasnit základní časové a věcné události v průběhu tzv. komunikačního období, které vycházejí z úzkého propojení vztahu člověka a přírody s vědeckotechnickým rozvojem. Vybrané příklady
pomohou vysvětlit pozitivní dopady vědeckotechnického rozvoje.
Zároveň budou nastíněny i negativní dopady do životního prostředí,
a to v souvislosti se zvyšováním intenzity znečišťování všech složek
přírody.
Klíčové pojmy
Komunikační období, vědeckotechnický rozvoj, ekologické zátěže, globální projevy, druhová rozmanitost, deštné pralesy, biodiverzita.
2.1 Základní charakteristika komunikačního období
Komunikační etapa vývoje je úzce spojována s tzv. „třetí revolucí“, označovanou také jako komunikační revoluce. Guttenbergův vynález knihtisku je bezesporu možno považovat za druhou
komunikační revoluci, která nevídaným způsobem umožnila rozšiřování vědomostí a informací (Holler, 2002).
Komunikační období se vyznačuje masivním rozvojem informačních a komunikačních technologií, a to jak na lokální, tak na
globální úrovni.
Na počátku 21. století vrcholí vliv vědeckotechnické revoluce
a zrychluje se nástup nových informačních a komunikačních technologií. Nastává rovněž dynamický rozvoj služeb, sdělovacích prostředků a prostředků tzv. virtuální reality, spojených přímo nebo
nepřímo s informačními a komunikačními procesy. Informační a komunikační technologie jsou klíčovou složkou hospodářského rozvoje
a zasahují do života každého jednotlivce. Internet a telefon umožňují
operativně řešit problémy v nejvzdálenějších oblastech a během
zlomku vteřiny jsou přemísťovány informace nebo se provádějí finanční transakce (mohou mizet značné finanční prostředky na anonymních účtech apod.). Rozšíření telefonu a internetu se stalo jedním
z měřítek rozvoje společnosti. V současné době se odhaduje, že
22
např. mobilní telefon vlastní dvě třetiny obyvatel naší planety (Tožička,
2008, s. 56).15
Jak již bylo konstatováno, v současnosti jsme součástí společnosti, která má podobu globálního komunikačního světa propojeného komunikačními sítěmi s nejrůznějšími formami komunikačních
vazeb. Komunikační svět vybudovaný na základě celosvětové sítě
internetu představuje jakousi informační komunikační dálniční síť
– síťovou celosvětovou „pavučinu“, ke které se neustále přidávají
nové aplikace přinášející nové příležitosti, ale i nová nebezpečí pro
oblast komunikace. Jde o nové komunikační aplikace, např. chat,
skype, facebook, icq. V rámci ohrožení jde o ztrátu anonymity, identity, ohrožení osobních údajů, vznik závislostí apod. Plošné zpřístupnění informačních a komunikačních technologií je spojeno s vývojem
a dostupností softwaru (především volně šiřitelného). Tzv. Open
source a Free software jsou předpokladem pro další rozšiřování využití nových informačních a komunikačních technologií.
Komunikační média, především internet jako globální informační
síť, zcela převrací hodnotu a dopad informací z pohledu lokálního
i globálního. Příkladem může být malá lokální firma, která má vlastní
webové stránky na internetu. V uvedeném případě se firma stává
součástí globálního – virtuálního světa (internetu), kde i malá firma
automaticky překračuje své stávající hranice působnosti. V tomto
směru lze připomenout několik známých hesel a pravidel: „jednej
lokálně, mysli globálně“. Výhody plynoucí z globálních procesů
zároveň s sebou přinášejí i řadu negativních projevů, které vyplývají s úzkého propojení firem, jevů, procesů. Negativa globálního
světa se ve vší intenzitě projevila např. v nedávné hospodářské krizi.
Krize se postupně rozšířila z hypotečního a bankovního světa spojených států a zasáhla i evropský region.
V rámci komunikačních prostředků zaujímají významné místo
vedle klasických tištěných nástrojů (noviny, časopisy apod.) i další
sdělovací prostředky (televize, rozhlas). Sdělovací média, jako specifická forma komunikace napříč lokální i globální společností,
jsou jedním z potenciálních prostředků ovlivňování lidí. V případě
Např. v období 1990–2005 vzrostl počet majitelů mobilních telefonů dvěstěkrát (z 520 mil. na
1,2 miliardy). V Africe bylo jen za rok 2005 prodáno více než 55 mil. nových mobilních telefonů, což
představovalo 15 % vlastníků z africké populace. V roce 2002 mělo celosvětově přístup k internetu
cca 10 % obyvatel, kde více než 70 % žilo v hospodářsky vyspělých zemích. Na konci roku 2005 již
využívalo internet 15 % celosvětové populace. Rozdíly ve vybavenosti internetem najdeme v ekonomicky rozvinutých zemích (cca 50 % populace), rozvojových zemích (9 %) a v 50 nejméně rozvinutých
zemích světa pouze 1%.
15
23
hodnocení vlivu médií zaznamenáváme pozitivní, ale v poslední
době stále častěji negativní dopady. Pozitivní působení je např.
v podobě různých sociálně zaměřených kampaní, např. varující před
škodlivostí kouření, organizování pomoci postiženým živelnými
katastrofami, organizování nejrůznějších sponzorských aktivit atd.
Dále jsme svědky zneužívání sdělovacích prostředků k mocenskému boji politickými stranami pro získávání a ovlivňování voličů.
Současné aféry 16 dokumentují značný vliv mediálního světa.
„Politická moc médií je zdá se obrovská, média jsou hybatelem
událostí, katalyzátorem názorů a postojů a rizikovým fenoménem“
(Novotný, 2005).
Se zneužíváním komunikace a informací pracují bulvární média.
Uvedený jev (fenomén) je spojený s celkovou komercionalizací života společnosti. Bulvární média v mnohých případech nepracují
eticky s informacemi, vytrhávají skutečnosti z kontextu, narušují
soukromí, celkově dochází k vulgarizaci sdělení a porušení novinářské
etiky pravdivě a objektivně sdělovat informace (viz uvedený případ
mediálního magnáta Murdocha).
S rychlostí rozvoje informačních a komunikačních technologií
poněkud nekorespondují možnosti zpracování informací na úrovni
jednotlivých členů společnosti. Množství informací obklopující jednotlivce za jediný den neustále roste, zvyšují se nároky na možnost
a schopnost jedinců na jejich zpracování. Schopnost jednotlivců
zpracovávat informace do užitečných (znalostních) schémat je dána
mnoha okolnostmi. V tomto procesu hrají důležitou roli životní
zkušenosti jednotlivců, vzdělání, odborná a profesní erudice, způsob
života, příslušnost k určité sociální a ekonomické skupině apod. Právě
výchova a vzdělávání zaujímají významné místo ve formování pozitivního vztahu člověka k přírodě a trvale udržitelným společenským
jevům v komunikačním období.
16
Skandál okolo skupiny mediálního magnáta Ruperta Murdocha. V případu tajných odposlechů
celebrit či obětí teroristických útoků, jehož vrcholem bylo prozatím uzavření 168 let starého bulvárního
týdeníku News of the World, se objevují každý den nové detaily. Podle stanice BBC například má policie důkazy o tom, že novináři z tohoto listu platili jednomu z členů královské ochranky za kontakty, které
jim na členy rodiny a jejich přátele poskytoval. BBC dále přinesla zprávu, že novináři pracující pro Murdochem vlastněný bulvární nedělník Sunday Times si nelegálně opatřili soukromé informace i o Gordonu
Brownovi v době, kdy byl premiérem (2007-2010). Skandál nedělníku News of the World ohrožuje i celé
Murdochovo impérium, čítající deníky The Times, Wall Street Journal nebo televizní kanál Fox News.
Celá společnost má na americké burze Nasdaq hodnotu 45 miliard dolarů, podíl News of the World
byl jen 1,4 procenta. Rozhodnutí o jeho uzavření proto bylo vlastně logické. Vyňato ze zprávy na http://
www.ihned.cz – 15.7.2011.
24
2.2 Komunikační období – příklady pozitivních
a negativních jevů
Stejně jako firmy jsou součástí globálního světa, tak i jednotlivci
se stávají bezprostředně závislými na dění kdekoli na světě. Význam
komunikační revoluce se v ČR a bývalých postkomunistických státech
projevil po roce 1990 v souvislosti se změnou režimu a odstraněním
cenzury v informační oblasti. Příkladem může být informace obyvatelstva (resp. zkreslování a zamlčování) o havárii v atomové elektrárně
v Černobylu 17 (26. dubna 1986) apod. Dalším zlomovým bodem byl
pro ČR resp. obyvatele vstup do svazku zemí EU v roce 2004. Jednotný evropský trh má své dopady na obyvatele v odstraňování různých obchodních bariér, rozšiřování výběru sortimentu zboží, dodržování a přijímání norem, pravidel a standardů, mj. i v oblasti
životního prostředí, resp. trvalé udržitelnosti.
V souvislosti s uvedeným procesem se začíná vytvářet i nová
skupina spotřebitelů – globálních spotřebitelů. Jde o „nový“ spotřebitelský segment nakupující stejné značky oděvů, obuvi, nápojů, aut
a dalších spotřebních předmětů a služeb. Uvedené procesy s sebou
přinášejí řadu projevů konzumní společnosti a dalších negativních
dopadů na životy jednotlivců i společnosti.
Pokrok v informačních a komunikačních technologiích je vykoupen a spojován i s proměnami moderního světa v podobě netečnosti a nekontrolovaného násilí k bezprostřednímu prostředí, ve kterém žije. Vědecké týmy zkoumají, jak informační a komunikační
technologie přispívají k návodnosti násilí (např. prostřednictvím
počítačových her, akčních filmů), které způsobují především u mladé
generace dojem virtuálního světa s neschopností posoudit dopady
praktické reality. Značné negativní vlivy jsou připisovány i dalším
mediálním prostředkům (TV, akční filmy apod.), dále různým formám
závislostí na hracích automatech, hazardních hrách, alkoholu a drogách. Pro názornost zde poslouží případ poslední tragédie z norského
hlavního města Osla (z 22. 7. 2011).
Uvedené skutečnosti neznamenají všeobecnou netečnost pro
lidské utrpení, jak dokumentuje příklad z dosud poklidného Norska.
Přes značné utrpení se norská společnost mobilizovala a snaží se
zmírnit dopady pozůstalým a připravit adekvátní nápravná opatření
do budoucna.
17
Více informací na http://www.cernobyl-havarie.cz/jaderna-havarie-obeti.html.
25
Neméně závažným procesem je postupný zánik přirozených kulturně-sociálních, hospodářsko-ekonomických a výchovně vzdělávacích subjektů a jejich hodnotových a citových vazeb v rámci rodin,
rodů, osad, vesnic a regionů. Následkem může být jednak zánik lokální
soběstačnosti, kde byl zájem a motivace k nejšetrnějšímu, úspornějšímu hospodaření a uspokojování potřeb, jednak větší technologická
a hospodářská síla a její dopad, který vede k většímu plýtvání „z cizího“
(Rynda, 2011).
Významné změny jsou zaznamenány v souvislosti s procesy
zemědělské prvovýroby, kde přirozeně dochází k bezprostřednímu
kontaktu jedinců s přírodou. Ve vyspělých zemích se stále snižuje počet
obyvatel ekonomicky činných v zemědělství (cca jedna dvacetina
pracujících obyvatel). Dalším faktorem je působení migrace obyvatel
do velkých měst. Negativní dopady se projevují v regionech v souvislosti se ztrátou: historické a kulturní paměti, pocitu sounáležitosti se sousedy, vztahu k prostředí a krajině, zájmu o věci veřejné, což
společně vede k ústupu původní kultury i negativním dopadům na
životní prostředí. (Rynda, 2011).
Významným faktorem, ovlivňujícím vztah člověka a přírody, je
růst životní úrovně od druhé poloviny dvacátého století, který se
přímo i nepřímo podílí na ovlivňování životního prostředí. Je možné
konstatovat, že novým fenoménem se stává volný čas. Aktivity
vycházející s růstu volného času se promítají do řady oblastí jak společenského, tak hospodářského života společnosti. Uvedené jevy
najdeme, v jistých souvislostech, označované jako průmysl volného
času, cestovní ruch, wellness aktivity apod. (Hesková, 2011).
Souhrn
Na počátku 21. století vrcholí vliv vědeckotechnické revoluce, což
urychluje využívání nových informačních a komunikačních technologií. V této souvislosti se dynamicky rozvíjejí služby, rozšiřuje se
působnost sdělovacích prostředků a prostředků tzv. virtuální reality.
Roste moc sdělovacích prostředků, které jsou často využívány k mocenskému boji politických stran a v mnohých případech negativně
ovlivňují vývoj jedinců. Informační a komunikační technologie jsou
klíčovou složkou hospodářského rozvoje a zasahují do života každého jednotlivce.
Společenská sféra v komunikační revoluci má přímý dopad na
životní prostředí. Je řada důkazů, že s růstem životní úrovně dochází
i k intenzivnějšímu poškozování životního prostředí. V důsledku
26
postupujících civilizačních trendů se ztrácí přirozený vztah jedinců
k přírodě. Komunikační média, především internet jako globální
informační síť, zcela převracejí hodnotu a význam informací z pohledu lokálního i globálního.
Kontrolní otázky
1. Zamyslete se nad hybnými silami komunikačního období.
2. Hrozby a negativa komunikačního období ve vztahu člověk
a příroda.
3. Vyhledejte příklady negativního působení mediálních prostředků
na rozhodování jedinců.
4. Zamyslete se nad vznikem nových oborů služeb v souvislosti
s rozvojem informačních technologií.
5. Vyhledejte příklady pozitivní a negativní komunikace prostřednictvím vybraných mediálních nástrojů (např. reklamy).
Literatura
HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch. Praha: Fortuna, 2011. ISBN
978-80-7373-107-6.
HOLLER, CH. at al. Von Gutenberg zum World Wide Web, Wien:
Dachs-Verlag 2002. ISBN 978-3851911909.
NOVOTNÝ, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005.
ISBN 80-86761-30-4.
RYNDA, I. Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho
životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] dostupné na <http://
strana.zeleni.cz/ - 15.6.2011>.
TOŽIČKA, T. Příliš vzdálené cíle. Praha: Educon, 2008. ISBN 97880-254-3279-2.
Havárie v Černobylu [Online] dostupné na <http://www.cernobylhavarie.cz/jaderna-havarie-obeti.html>.
27
3
Člověk a příroda v období trvale
udržitelného rozvoje
Studijní cíle
Objasnit základní paradoxy rozvoje moderní společnosti a jejího
vztahu k životnímu prostředí. Podnítit u frekventantů zamyšlení nad
souvislostmi a důsledky, které vyplývají z globalizace lidské společnosti např. z důvodu zvětšování individuálních lidských práv
a svobod, zvyšování životní úrovně, v souvislosti se společenskou
důvěrou ve schopnost moderní vědy, techniky a technologií uspokojit
v přijatelné časové perspektivě libovolnou společenskou objednávku.
Klíčové pojmy
Životní prostředí, paradoxy rozvoje společnosti, společenská
objednávka, individuální lidská práva, globální společnost.
3.1 Problémy vztahu člověka a přírody v období trvale
udržitelného rozvoje
Poslední období „trvale udržitelného rozvoje“ ve vývoji člověka
a přírody (viz tabulka č. 1), z pohledu časového není teoreticky ničím
omezeno, z hlediska místa jde o problematiku, která je aktuální
z pohledu každé jednotlivé lokality (místa), regionu, planety. Procesy
trvale udržitelného rozvoje, od úrovně okamžité (interaktivní) až po
synergické působení na globální úrovni, se projevují s určitým časovým odstupem. Vývoj dopadů lze sledovat v krátkodobém ale
i cyklickém horizontu.
V rámci současného vývoje člověka a přírody neustále pokračuje
trend civilizačního vývoje moderní společnosti, který s sebou přináší
řadu paradoxů. Základní jsou spojeny s projevy globalizace lidské
společnosti, v protikladu ke zvyšování individuálních lidských práv
a svobod. Paradox způsobuje na jedné straně absolutní zvětšování
počtu obyvatel planety, na druhé straně se náš lidský svět neustále
zmenšuje. Většina vznikajících problémů nabývá přímo nebo nepřímo globální charakter. Globální charakter se týká nejen životního
prostředí, ale i problémů etnických, sociálních, migračních, jazykových, sbližování mediálních a komerčních druhů umění, kultur. Jde
i o ideologickou a politickou sféru a světovou bezpečnost. Svět se
stává globální vesnicí (Mucha, 2011).
28
Jak již bylo naznačeno, jedním z hlavních paradoxů společnosti
je protiklad globálních „zájmů“ přírody a životního prostředí a individuálních lidských práv a svobod. Rozpor vyplývá ze vztahu individuální svobody jednotlivců, která není doprovázena stejnou mírou
globální odpovědnosti. Lidé zatím často nejsou schopni svou globální
odpovědnost ani vnímat a pochopit, natož ji v praktické rovině realizovat. Uvedená skutečnost potvrzuje vztah: čím vyšší životní úroveň,
tím vyšší stupeň poškození životního prostředí a přírody (Mucha,
2011).
Z prostorového hlediska lze hodnotit dopad lidské činnosti na
životní prostředí jako lokální, regionální a především globální. Rozdílem oproti minulým etapám vývoje je, že se značně zvětšila míra
propojení planety, s trochou nadsázky je možné napsat, že téměř cokoli,
co se udá místně, má i dopad na planetu jako celek v kumulativním
a synergickém působení. Uvedené dokládá, že dochází ke kvalitativnímu posunu, kdy nejde jen o pouhé kvantitativní sčítání vlivů a jejich zpětnou vazbu prostřednictvím místního prostředí, ale o téměř
stejně rychlý zpětný dopad prostřednictvím prostředí globálního.
Projevy mohou mít podobu různých typů turbulencí s dopady např.
do fungování konceptů v přírodě, vědy, dopady do tržních vztahů.
Turbulence v přírodě byly vždy pro vědce velkou výzvou. Matematici
vytvořili tzv. teorii chaosu (Kotler, Caslione, 2009, s. 8),18 která
umožňuje studovat vývoj událostí při zadání počátečních podmínek
a deterministických hypotéz. Dá se dokázat, že i malé počáteční působení může vést k exponenciálnímu růstu „rozruchů“.19
Motýlí efekt se projevuje i v ekonomické sféře. Ekonomické
turbulence je možné popsat jako nepředvídatelné a rychlé změny ve
vnějším i vnitřním prostředí firem a organizací, které přímo i nepřímo
ovlivňují jejich výkon. Závažnost dopadu ekonomických turbulencí
vyplývá z vysoké propojenosti subjektů na různých úrovních globálního světa.
Za zakladatele teorie chaosu je pokládán Lorenz Edward (1972), který si položil otázku: „Zda pohyb
motýlích křídel v Brazílii, může způsobit tornádo v Texase?“ Interpretace motýlího efektu se zakládá na
myšlence, že motýlí křídla vytvářejí drobné změny v okolní atmosféře. V konečném důsledku mohou být
ovlivňovány, měněny směry bouřkových systémů např. tornád. Vědci se shodují na tom, že motýl dokáže
ovlivnit určité detaily projevů počasí, včetně událostí takového rozsahu, jakými jsou např. tornáda.
19
Např. 26. 12. 2004 vlna tsunami v Indickém oceáně vytvořila v atmosféře silný vítr a možné vlny
způsobily v Asii velkou turbulenci a zkázu. Přestože, se událost bezprostředně neprojevila pro obyvatele
např. San Francisca, ani v letecké dopravě, vědci předpokládají, že následky uvedené události se projevují
v atmosféře desítky tisíc mil od původního zdroje.
18
29
Jako příklad poslouží připomenutí některých okolností roku 2008,
kdy se začaly plně projevovat důsledky počínající krize. Turbulenci
odstartoval veřejný prodej banky Bear Stearns, následovaly problémy
světových burz, kde např. americký burzovní index (S&P 500) za
pouhých 6 dnů ztratil 22 % své hodnoty. Poté následoval záchranný
balík ve výši 700 mld. USD pro Centrální banku Spojených států. Ani
tento zákrok nebyl dostatečný a následovaly akce v rámci Evropské
centrální banky ve výši 1,3 bilionů USD, dále opatření centrálních bank
VB, Austrálie, Kanady, Japonska, Singapuru a dalších zemí. Maďarsko
a Island žádaly pomoc od Světové banky. Smyslem není podat věcný
a časový harmonogram turbulencí a problémů v hospodářské sféře, ale
poukázat na propojenost v rámci globálního světa (Kotler, Caslione,
2009, s. 9).
Další paradox je spojen se změnou vztahu člověka a přírody jako
důsledek hédonistického 20 vztahu člověka ke svému životu a ke
světu. Hédonistická životní orientace, která v moderní civilizaci dominuje, se stává masivním jevem. Vytvářejí se efektivní sociální
systémy, směřující nejprve k vytvoření společnosti dostatku, posléze
blahobytu, konzumu až do fáze nadbytku a mrhání. Obecně se předpokládá, že inovace, věda a technika mají sloužit především tomuto
cíli. Hédonistická orientace způsobuje nepřímo také podstatnou změnu
vztahu k přírodě. Příroda jako přirozené prostředí člověka se stává
předmětem kvalitativně nového zájmu. Moc vědění ve vztahu k přírodě
se projevuje v pokusech o její maximální zužitkovatelnost k hédonistickým cílům člověka. Poslední vývojová fáze vztahu člověka
a přírody je úzce propojena na globalizační jevy. V této etapě se devastace přírody neustále zrychluje, přičemž opravná opatření mají ve
srovnání se způsobenými škodami nepatrný účinek. (Mucha, 2011).
Na základě výše uvedených faktů vzniká i další paradox – vysoká
obecná společenská důvěra ve schopnosti moderní vědy, techniky
a technologií zajistit v přijatelné časové perspektivě libovolnou
společenskou objednávku. Ve skutečnosti věda a technika právě
v současném období, často paradoxně jen znovu řeší problémy, které
sama způsobila.
Uvedené souvisí také se skutečností, že vývoj techniky a nových
technologií vede nejen k devastaci přírody, ale ovlivňuje výrazným
Hédonismus – etický princip, podle kterého má být slast považována za nejvyšší dobro a kritérium
jednání, a to i v oblasti mravní. Lidské jednání je motivováno snahou získat slast a vyhnout se strasti. Hédonistické koncepce vznikly v antice a postupně se rozvíjejí (empiristická etika, utilitarismus). Ottova
encyklopedie A–Ž, 2004, s. 345.
20
30
způsobem i společenské struktury a radikálním způsobem utváří nové
formy prosazování hédonistické životní orientace. Navíc je nutné brát
ohled na to, že mechanismy a technologie vytvořené v současné fázi
vývoje jsou mimořádně flexibilní a dochází k novým inovacím.
V rovině teoretických řešení nic inovacím nebrání. V rovině praktických opatření je však třeba počítat se značnými reálnými překážkami,
mezi nimiž je nejvýznamnější časový faktor, tedy rychlost, s jakou
je možné inovace prakticky uskutečnit. Pomalost zavádění opravných
opatření ohrožuje jak přírodu, tak společnost. Požadavky, které na
přírodu, společnost a na člověka klade globalizovaný svět, překročily
míru stanovenou kulturním vzorcem hédonistického uspokojování
potřeb a zájmů, kdy ve svých počátcích byla moderní společnost ve
srovnání s dnešním stavem mnohem méně komplexní a diferencovaná (Mucha, 2011).
Důsledkem paradoxu globalizace je jistá bezradnost a ztráta
adekvátního, přirozeného vztahu člověka k světu, přírodě a společnosti i člověka k sobě samému. Moderní technologie globalizovaného
světa vytvořily vysoce specifický systém vyspělé společnosti, ale
nejsou schopny plně odstranit úzkost, strach, obavy člověka.21 Paradox globalizovaného světa se projevuje především v protikladu pohodlí, blahobytu, komfortu a luxusu na jedné straně a v násilí, krutosti
na druhé straně. Průměrný (davový) člověk má sice obavy z budoucnosti, ale jeho vůle cosi změnit, tedy měnit sebe sama, je velmi nepatrná, v některých případech žádná. Uvedená skupina má nepatrný
zájem se zamýšlet nad budoucností a investovat do podmínek pro
budoucí generace.
Zároveň se ukazuje, že právě technika a technologie hluboce zasáhly do podstatných vlastností člověka a lidského rodu. Ovlivnily
nejen vztah člověka k přírodě, ale také hluboce zasáhly do jeho vědomí, změnily jeho myšlení, hodnotové preference, zájmy i potřeby
(Mucha, 2011).
Rakouský etolog K. Lorenz (1997) dokonce tvrdí, že lidské chování se v moderní době podobá chování
symbiota, který se nemusí starat o přísun „energetických zdrojů“, jež mu umožňují život, a dodává, že
u člověka civilizačním procesem, který se rovná procesu domestikace zvířat, odumírá řada vlastností a schopností, jež mu jinak umožňovaly žít v souladu s jeho prostředím. To je o to horší, že na myšlenky, postoje,
názory průměrného člověka masivně působí informace šířené sdělovacími prostředky (zejména televizí). V této souvislosti ještě jeden názor, že ve skutečnosti veškeré poznatky občana o světě jsou z druhé
ruky, dostává je ze zdrojů, které vybírají, zjednodušují a překrucují realitu – dokonce i tehdy, když se upřímně
snaží o opak. Část problému spočívá v tom, že média nezbytně rozčleňují realitu do jednotlivých sekvencí
a zřídka věnují dostatečnou pozornost uvedení těchto částečných záznamů do souvislosti s širším celkem
(Lorenz K. Odumírání lidskosti. In Mezřický V. 2005, s. 204).
21
31
3.2 Globální výchova, strategie udržitelného rozvoje
a životní prostředí 22
Všechna výše zmíněná fakta, resp. paradoxy současného společenského života přinášejí nové dimenze ve všech sférách. Za klíčovou oblast ve vztahu přírody a životního prostředí je možno označit
výchovu, vzdělání a osvětu. Globální výchova představuje novou dimenzi, která reaguje na projevy, které s sebou přináší současná
společenská etapa vývoje vztahu člověka a přírody.
Globální výchova není klasickým výchovně vzdělávacím systémem, jde o nový – interaktivní proces působící přímo na žáky, studenty. Ve své podstatě jde o proces, který klade důraz na respektování práva osobnosti a hlavně na zodpovědnost k ostatním lidem
i životnímu prostředí. Koncept globální výchovy je celoživotním
vzdělávacím konceptem. Vychází z tzv. systémového (holistického)
pohledu na svět (dříve mechanistický pohled). Základní myšlenky
systémového pojetí světa chápou a hodnotí jevy a události jako propojené a vzájemně se dynamicky ovlivňující. Lidstvo by mělo hledat
rovnováhu mezi sebeprosazováním (individualizmem) a vlastní příslušností k celku. Centrálním bodem systémového pojetí se stává
myšlenka, že „celkem“, resp. součástí celku se stáváme tehdy, když
dochází k současnému pochopení vztahů: subjekt/objekt, hodnota/fakt, vědomí/tělo, pocit/myšlenka, duch/hmota, syntéza/analýza,
sebeprosazování/celek (Pike, Selby, 1994, s. 40). Stejní autoři prezentují příklad rovnováhy na protikladech Jin a Jang.
Tyto dva póly vyznačují hranice neustálých změn v rovnováze
jednotlivých principů. Když Jin dosáhne svého vrcholu, pohybuje se
vývoj kupředu k vrcholu Jang, kde však byl v některém z předešlých
okamžiků. Vlastnosti Jang jsou spojeny s prosazováním, agresivitou,
soutěží, rozumem a analýzou. Naopak vlastnosti Jin znamenají přijímání, spolupráci, intuici a schopnost syntézy. Rovnováha je porušena, když převládne jeden z principů tak, jak vidíme příklady dnešního
světa. Převaha principu Jang vedla k vykořisťujícímu vztahu k přírodě a k celkově vysokému stupni nerovnoprávnosti. Zvolený příklad
principu rovnováhy Jang a Jin dokumentuje moudrost starých Číňanů
z období 4. století př. n. l.
22
Problémy globální výchovy budou pouze naznačeny v nutném rozsahu souvisejícím s tématem vývoje člověka ve vztahu k přírodě. Více Pána, L., Pospíšilová, K. Globální souvislosti, globální problémy
a globální výchova, VŠERS, 2012.
32
Schéma č. 1 Princip rovnováhy Jang a Jin
Jang se cyklicky vrací na svůj začátek, Jin dosahuje svého maxima a uvolňuje. Prostor pro Jang. Kuei Ku Tzu, 4. stol. př. n. l.
Zdroj: Fritjof Capra, The Tao of Physics, Flamingo, 1976 In: Pike, G.,
Selby, D., 1994 s. 40
Holistické pojetí se projevuje i v jednotlivých cílech globální
výchovy a následně navazujících metodách a formách výuky. Výchozí jsou cíle globální výuky (Pike, G. Selby, 1994, s. 55):
• Porozumět procesu vzájemné závislosti
• Rozvíjet smysl pro vlastní sebehodnocení a podporovat úctu k druhým
• Rozvíjet dovednost kritického myšlení
• Porozumět pojmu mír – na všech úrovních, od osobní až po mezinárodní – snažit se předcházet konfliktům a pokud to nelze, naučit
se umění konflikty řešit
• Porozumět pojmu lidská práva a podporovat jejich dodržování
• Chápat, jak vznikají předsudky, rozvíjet způsoby, jak proti nim
bojovat.
Vhodnými metodami globální výuky jsou metody, které aktivně
zapojují žáka, studenta do procesu výuky. V tomto smyslu se využívá
tzv. kooperativní přístup, který vede k iniciaci pozitivních mezilidských vztahů, snižuje úroveň agresivity mezi studenty, jde o otevřenou, efektivní komunikaci, zvyšuje celkově zájem studentů, vytváří
rovné postavení mezi členy skupiny, povzbuzuje k samostatnému
myšlení a vede k přemýšlení o celku. Účinnou metodou v globálním
přístupu výchovy je učení prožitkem. Učení prožitkem lze vysvětlit
na malých dětech, které se postupně učí poznávat nejbližší svět a seznamují se s novými podněty, které adekvátně zpracovávají v dovednostech. Přímý kontakt s určitou částí světa, může způsobit změnu
v chování, interpretaci jevů, stupni samostatnosti nebo tvořivosti.
Změnu standardního přístupu k výchově (vycházející z mechanického pohledu na svět), na globální pojetí výchovy (s přístupem
33
holistického vnímání světa) je nutné spojit i s přípravou nových typů
„globálních“ pedagogů. Globální pedagog jako zprostředkovatel holistického pohledu na problémy světa, přistupuje k výchově z globálního, celosvětového hlediska (Pike, Selby, 1994, s. 115). Snaží se
studentům předat informace o rozmanitosti a bohatství různých kultur. Jeho dominantní předností je, že je zaměřen na budoucnost. Snaží
se zprostředkovat studentům poznání, že budoucnost není předem
dána, že ji lidské bytosti mohou jako jednotlivci i společnost rozumově ovlivňovat. Důležitým úkolem globálního pedagoga je nenásilnou formou dovést studenty k vlastním postojům a osvojení si
potřebných znalostí, které povedou k rovnoměrnému rozvoji všech
složek osobnosti studentů (vědomostní, citové a sociální složky).
Systém globální výchovy není otázkou jednoho samostatného předmětu, ale promítá se do řady předmětů vzdělávacího kuricula. Důležitým prvkem globální výchovy je skutečnost, že výchovný proces je
považován za proces, který provází jedince celoživotně. Vzdělávání
nemá přesně určený časový rámec, který však vychází a navazuje na
standardní vzdělávací stupně. V citované publikaci autorů Pike, Selby
je prezentována řada konkrétních programů pro využití poznatků
globální výchovy v jednotlivých předmětech (například v kapitole 9).
V části IV. je uvedena řada herních aktivit a programů pro jednotlivé
vzdělávací stupně, a to včetně věcného a časového harmonogramu
navrhovaných akcí. Za některé lze uvést „Cvičení na rozvoj představivosti“ (Pike, Selby, 1994, s. 211), „Vysněná budoucnost“ (Pike,
Selby, 1994, s. 218). Zájemci zde najdou i náměty pro zpětnou vazbu
a vhodné techniky hodnocení.23
Strategie udržitelného rozvoje a životní prostředí
Pro implementování udržitelného rozvoje do každodení praxe
firem, organizací, hospodářských politik států a systémů výchovy
vznikla řada konkrétních iniciativ a dokumentů na různých úrovních.
V textu budou zmíněny pouze ty zásadní s naznačením rámcového
obsahu a cílů dokumentů. Uvedenou problematiku zájemci, čtenáři
najdou v odborných textech dalších částí projektu EVVO.
23
Publikace autorů PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova byla vytvořena autory, kteří pracují v managementu Mezinárodního ústavu pro globální výchovu (International Institute for Global Education,
IIGE). Mezinárodní ústav byl založen 1. 7. 1992 na Pedagogické fakultě Univerzity Toronto. Cílem
ústavu je přispět k rozvoji globální výchovy, a to nejenom v jeho sídle, ale i v mezinárodním měřítku
pomocí kurzů, tvorby osnov, výzkumu a podpory spolupráce.
34
Významným začátkem systematického zkoumání problematiky
životního prostředí bylo publikování zprávy „Naše společná budoucnost“ – známá jako tzv. zpráva Brundlantové.24 Ve zprávě je udržitelný rozvoj definován jako „rozvoj, při němž bude současná generace
uspokojovat své potřeby tak, aby neomezila možnosti příštích generací uspokojovat jejich potřeby.“
Ve zprávě jsou shrnuty aktuální problémy životního prostředí,
pro budoucnost jsou formulovány požadavky na ochranu životního
prostředí. Udržitelný rozvoj se musí stát formou společenského poslání napříč státních i hospodářských subjektů a organizací. Připomeneme, že zpráva se stala základem dvou hlavních dokumentů
přijatých Konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji. Konference v Rio de Janeiru odstartovala organizovaný boj na cestě
k ochraně životního prostředí a to přijetím Deklarace o životním
prostředí a Agendy 21. Tím byl položen základ globálního charakteru boje o ochranu životního prostředí. Dokumenty zdůrazňují skutečnost, že za úspěšnou realizaci odpovídají vlády jednotlivých
států. Pro vývoj politiky životního prostředí je významná kapitola
osmá Agendy 21 a to „Integrace životního prostředí do rozhodování“
(Mezřický, 2005, s. 145).
Postupně následovaly další aktivity pro zachování udržitelného
rozvoje. Významnou aktivitu na poli udržitelného rozvoje zorganizovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
zpracováním dokumentu Strategie udržitelného rozvoje ve smyslu
praktického návodu jak sestavovat strategické dokumenty (2001).
Evropská unie přijala Strategii udržitelného rozvoje na zasedání
Göteborgu (2001). Ta doplnila Lisabonskou strategii přijatou v roce
2000.
Následoval Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002. Na summitu byla zdůrazněna nutnost podporovat
integraci tří složek (pilířů) udržitelného rozvoje – ekonomického,
ekologického a sociálního rozvoje. V dokumentech summitu je udržitelný rozvoj označen jako „rozvoj lidské společnosti (civilizace), který
dokáže naplnit potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojení potřeb generací následujících nebo se uskutečňoval na úkor
jiných národů, přičemž neohrožuje přirozené funkce ekosystémů,
nesnižuje biologickou rozmanitost přírody, neohrožuje podstatu při24
World Commission on Sustainable Development Our Common Futur. New York, London: Oxford
Press 1987.
35
rozených zdrojů přírody a nepřekračuje asimilační kapacitu přírodního prostředí.“ 25 Z uvedené definice vyplývá, že v některých
směrech došlo k rozšíření oblastí vymezených v rámci udržitelného rozvoje, ve srovnání s obsahem udržitelného rozvoje ve zprávě
Naše společná budoucnost (viz odkaz 21).
Strategie udržitelného rozvoje v jednotlivých členských zemích
EU jsou zpracovávány společně s dalšími dokumenty – strategie
ekonomického rozvoje, územního plánování, životního prostředí,
strategie programů vědeckého rozvoje a další. Každá země si pro zpracování a realizaci udržitelného rozvoje vytváří institucionální struktury a ve strategiích jsou cíle a priority řazeny diferencovaně. Ve
strategiích najdeme i témata překračující lokální hranice. Jde o oblasti
činností spojených s klimatickými změnami, biodiverzitou, hlukem,
půdou, ionizujícím zářením, odpady, ochanou přírody, životním
prostředím a lidským zdravím, stárnutím populace, chudobou, zaměstaností, výchovou, sociální soudržností, ochranou menšin, bezpečností,
výzkumem, správou věcí veřejných, konkurenceschopností, obchodem,
výrobou a spotřebou. Např. Švédsko, Lotyšsko, Polsko kladou důraz
na rozvoj konkurenceschopnosti, inovace a ekonomický růst.
Itálie uplatňuje tvz. Dvoudimenzionální přístup a zdůrazňuje
nutnost oddělení ekonomického růstu od degradace životního prostředí.
Řada zemí klade důraz setrvačně na environmentální pilíř, bez
adekvátně nastavené environmentální politiky. Zpravidla „nové“ státy
EU se ve strategiích zaměřují na kulturní dimenze, zdůrazňují např.
lokální a regionální tradice a systém hodnot, ochranu historického
a kulturního dědictví. Některé země kladou zvýšený důraz na vzdělávání k udržitelnému rozvoji.
Vznikají i regionální strategie, které jsou formou vertikální kooperace států, navazující na Strategii udržitelného rozvoje. Příkladem
je Severská strategie udržitelného rozvoje (Nordic Strategy for
Sustainable Development), ke které se zavázalo Dánsko, Švédsko,
Finsko, Norsko a Island. (Mezřický, s. 153, 154).
Dne 11. ledna 2010 schválila vláda ČR svým usnesením č. 37
Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, který
určuje dlouhodobé cíle pro tři základní oblasti rozvoje moderní společnosti – ekonomickou, sociální a environmentální. Dokument je
dále strukturován do pěti prioritních os:
25
Blíže viz http://www.globalizationandhealth.com/content/1/1/8.
36
•
•
•
•
•
Společnost, člověk a zdraví
Ekonomika a inovace
Rozvoj území
Krajina, ekosystémy a biodiverzita
Stabilní a bezpečná společnost
Následující schéma č. 2 názorně zachycuje časový a věcný postup
zpracování hlavních dokumentů týkajících se problematiky udržitelného rozvoje na příkladu ČR. Schéma obsahuje jednotlivé vazby
evropských dokumentů a dokumentů, které následně ČR zpracovala.
Na strategický dokument Strategie udržitelného rozvoje ČR z roku
2004 s původním horizontem do roku 2013 navazuje zpracovaný dokument Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky (2010)
s horizontem opatření do 2030. Detailní informace ke strategickému
dokumentu obsahuji další studie projektu EVVO.
Schéma č. 2 Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR
Zdroj: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP 2010.
37
Z naznačení strategických přístupů evropských zemí je patrné,
které principy jsou ve strategiích udržitelného rozvoje jednotlivých
států, regionů zdůrazněny. Je užitečné se zamyslet a položit si otázku,
jak je z pohledu priorit zařazena ve strategiích systémová výchova k udržitelnému rozvoji. Některé principy související s lidským
chováním ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí již byly zmíněny
v předchozích částech textu. Některé odpovědi a náměty na přemýšlení
najdeme v Lorenzově „teorii instinktů“ v souvislosti s projevy environmentálního chování (Urbíková, 2005, s.7).26
V teorii instinktů se autor zabýval mj. kořeny a projevy protienvironmentálního chování jednotlivců. V teorii upozorňuje na jeden
dominantní charakter lidského cování, a to radost z růstu, především
radost z růstu majetku. Jeho výstupy představuje stav naděje, bezpečí
a moci. Další tendencí lidského chování je touha člověka po moci
spojená s docílením určitého společenského postavení. Majetek a jeho
ovládání se stávají předpokladem k dosažení mocenských cílů jedinců i skupin a následně umožňují dosáhnout výsladního postavení
ve struktuře společenství. Z uvedeného můžeme odvodit vztah: čím
více majetku, tím větší moc nad lidmi a materiálním světem, tím vyšší
prestiž. Uvedené platí i pro komerční subjekty – firmy, organizace.
V teorii se uvádí další vztah, kdy radost z růstu je analogicky porovnávána s funkční slastí. Původní podoba byla určena k potvrzování
návyků nezbytných pro přežití (zvládnutý pohyb, správné užití
nástroje). Velké nebezpečí, které může funkční slast v technokratickém
věku vyvolat souvisí s důrazem na slasti, ze kterých se stává samoúčel
(např. jednostranné PC hry). Další problém vyplývá ze soutěživosti naprogramované normy chování člověka spojené se snahou předčit
jiné. V předchozích lidských generacích se tato velmi prospěšná
vlastnost, v kontextu dnešního hodnocení, postupně přesouvá do oblasti
nezdravé touhy po moci a společenské přestiži za každou cenu. Autor
dochází v rámci teorie instinktů k hodnocení ve smyslu postupné
ztráty instinktů přirozeného vztahu člověka k přírodě. Uvedené ještě
vysvětlují skutečnosti, že většina obyvatel dnes žije ve městech nebo
ve městech pracuje. Přicházejí do styku s neživým, člověkem a uměle
vyrobeným prostředím. Lidé se odnaučili zacházet s živými organizmy, a proto se k nim chovají tak přezíravě. Zjednodušeně lidé považují všechno za vyrobitelné. Překážku v rychlejším prosazování
26
Environmentální chování člověka vychází ze společenských zákonů týkající se životního prostředí.
Závisí od společenských faktorů, politických a ekonomických podmínek. Z uvedeného vyplývá, že
environmentální chování se může, ale i musí měnit v čase.
38
environmentální politiky a řešení ekologických problémů lze také
spatřovat v dalším rysu lidského chování, a to v malé schopnosti
jednat proaktivně a preventivně (Lorenz, In Mezřický, 2005, s. 203,
204).
Prezentované teorie, problémy a vybrané skutečnosti mají snahu
upozornit na nutnost hledat reálné možnosti, které jsou schopné vyvolat společenskou změnu prostřednictvím změny chování jednotlivců a dalších komerčních i nekomerčních subjektů ve vztahu
k trvalé udržitelnosti.
Shrnutí
Současná etapa vývoje společnosti s sebou přináší řadu paradoxů.
Největší paradoxy jsou spojené s problémy globalizace. Důsledkem
paradoxu globalizace je jistá míra bezradnosti a ztráta adekvátního,
přirozeného vztahu člověka k světu, přírodě a společnosti i člověka
k sobě samému. Další paradox souvisí s vysokou obecnou společenskou důvěrou ve schopnosti moderní vědy, techniky a technologií
a zajištění libovolné společenské objednávky v přijatelné časové perspektivě. Ve skutečnosti, věda a technika právě v současném období
často znovu řeší problémy, které sama způsobila.
Za klíčovou oblast ve vztahu člověka a životního prostředí je
možno označit výchovu, vzdělání a osvětu. Globální výchova představuje novou dimenzi, která reaguje na projevy, které s sebou přináší současná společenská etapa vývoje vztahu člověka a přírody.
Bezprostřední individuální zkušenosti začínají být i v globálním
rozměru měřitelné zkušeností jedince. To přináší, ve vztahu lokálním
a globálním, individuálním a společenským naději v nově utvářenou
sebezáchovnou odpovědnost. Její teoretickou formulací jsou strategie trvale udržitelného rozvoje.
Kontrolní otázky
1. V čem se projevuje paradox globalizovaného světa.
2. Vysvětlete na příkladech hédonistickou životní orientaci.
3. Jaké jsou rozdíly v přístupu ke globální výchově oproti klasickému.
4. Jaké atributy sleduje strategie udržitelného rozvoje.
5. Pro konkrétní situace navrhněte konkrétní metody vhodné pro
globální výuku.
6. V čem spočívá rovnováha protikladů Jin a Jang?
39
Literatura
KOTLER, P., CASLIONE, J. A. Chaotika – Manažment a marketing
firiem v turbulentních časoch. Bratislava: Eastone Books, Knižná
edícia nadácie Tatra banky, 2010.
ISBN 978-80-8109-114-8.
LORENZ, K. Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta, 1997. ISBN
80-204-0645-X.
MEZŘICKÝ, V. ed. Environmentální politika a udržitelný rozvoj.
Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8.
MUCHA, I. Důsledky pro vztah k přírodě [online]. Enviwiki: Dostupné na <http://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=D%C5%AFsledky
_pro_vztah_k_p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B&oldid=2138>.
[citováno 9. 3. 2011].
Ottova encyklopedie A–Ž. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN
80-7360-014-5.
PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. ISBN
80-85623-98-6.
Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP, 2010.
ISBN 978-80-7212-536-4. [Online] dostupné na <http://www.mzp.cz
- 19.6.2011>.
URBÍKOVÁ, D. Environmentální management, Bratislava: Ekonóm,
2005. ISBN 80-225-2081-0.
World Commission on Sustainable Development Our Common Futur.
New York, London: Oxford Press, 1987.
40
4
Výchovné a vzdělávací programy
ve vzdělávací oblasti člověk a příroda
Studijní cíle
Seznámit se současnými tendencemi v oblasti vzdělávání, vycházejícími ze vztahu člověka a budování jeho pozitivního vztahu k přírodě, a to na příkladu konkrétních vzdělávacích projektů českých
i mezinárodních. V této souvislosti budou nastíněny klíčové kompetence, které jsou určující pro vytyčené vzdělávací cíle. Odkazy, resp.
náměty pro globální výchovu obsahovala rovněž subkapitola 3.2.27
Klíčové pojmy
Zeměpis, klíčové kompetence, vzdělávací programy, člověk a příroda, globální výchova.
4.1 Přírodovědná a environmentální gramotnost
Budování vztahu člověka a přírody ve vzájemně vyváženém
stavu je významnou výzvou pro vzdělávání. Pozitivní vztah člověka
a přírody lze budovat na základě systematicky aplikovaného zvyšování
vědomostí o přírodě (životním prostředí), a to s ohledem na reflexi
trvale udržitelných procesů ve všech oblastech. Z uvedeného důvodu
vznikla řada iniciativ, projektů pro posílení poznání a rozvoj, tzv.
přírodovědné a environmentální gramotnosti. Uvedený směr ve
vzdělávání byl nastartován po roce 1990 ve spojitosti s hledáním
podoby českého vzdělávacího systému, který by odrážel poznatky vědy
a byl budován s perspektivou požadavků společnosti 21. století.
Uveřejněním dokumentu Národního programu rozvoje vzdělávání
v České republice (Bílá kniha, MšMT 2001) byla dána výchozí koncepce a strategie přestavby školské soustavy. V kontextu tohoto
strategického dokumentu se mimo jiné realizuje dvouúrovňová kurikulární reforma (systém Rámcových a školních vzdělávacích programů), která je spojena s přehodnocením cílů, obsahu, metod, forem
i prostředků jednotlivých výukových předmětů, včetně biologie,
chemie a geografie.
27
PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova uvádějí konkrétní náměty pro práce „globálního“ pedagoga
pro práci na jednotlivých vzdělávacích stupních.
41
Vzniklý projekt na přestavbu systému výuky podporoval proměny
výukových předmětů a přírodovědného vzdělávání ve svém celku
v rámci zmiňovaného širšího zaměření, a to na úrovni koncepční,
projektové i realizační. V roce 2001 se ukázala potřeba opět zvážit
navrženou koncepci ve světle dosaženého vědního poznání a cílů
Bílé knihy (MšMT), zejména cílů specifikovaných pro vzdělávací
oblast Člověk a příroda, Člověk a zdraví a částečně, vzhledem
k specifickému charakteru geografie, i cílů Člověk a společnost. Nová
(přehodnocená) koncepce představuje rámec pro proměny v projektové rovině (formou manuálů k výuce daných předmětů a výukových
materiálů různého typu) i v rovině realizační (cestou rozvoje profesních dovedností stávajících i budoucích učitelů).
Charakteristika projektu přírodovědná gramotnost
Projekt přírodovědná gramotnost 28 (byl realizován od 1. 1. 2006
v rámci programového dokumentu pro cíl 3 regionu NUTS 2 hlavní
město Praha). Podporoval proměny výukových předmětů a přírodovědného vzdělávání na různých úrovních (koncepční, projektové i realizační). Nová koncepce měla za úkol vytvořit rámec pro proměny
v rovině projektové (formou manuálů k výuce daných předmětů
a výukových materiálů různého typu) i v rovině realizační (cestou
rozvoje profesních dovedností stávajících i budoucích učitelů).
Hlavní cíl projektu byl zformulován ve smyslu přispět k rozvoji
přírodovědné gramotnosti populace České republiky, a tím zlepšit
podmínky jak pro její uplatnění na trhu práce, tak pro zkvalitnění
životního prostředí. Projekt se dále zaměřil na profesní růst učitelů
přírodovědných předmětů, zapojených v rámci pražských základních škol a gymnázií a jejich prostřednictvím na zkvalitnění přírodovědné gramotnosti žáků, a také na rozvoj profesních dovedností budoucích učitelů studujících na Univerzitě Karlově
v Praze, Přírodovědecké fakulty.
K naplnění vytyčených cílů byly stanoveny dílčí cíle:
• konkretizovat obecné cíle na úrovni předmětů biologie, chemie
a geografie obecné a a navrhnout způsoby jejich realizace,
• navrhnout a zpracovat metodické postupy pro učitele a materiály
pro žáky (učební texty, učební úlohy, pracovní listy, praktická
Zpracováno podle dokumentů projektu Přírodovědná gramotnost. Dostupné na <http://prirodovednagramotnost.cz> (15.7.2011).
28
42
•
•
•
cvičení, terénní práce a projekty), které by umožnily realizaci
specifických cílů na vybraných tématech předmětů biologie,
chemie a geografie, dale i v tématech integrujících poznatky těchto
oborů,
připravit, zorganizovat a realizovat semináře, dílny, modelové
hodiny a praktickou výuku v terénu či v laboratořích opírající
se o navržené materiály pro učitele zapojených škol i budoucí
učitele biologie, chemie a geografie,
prostřednictvím zapojených učitelů ze školní praxe a pregraduálních studentů PřF UK v rámci jejich pedagogické praxe aplikovat
a ověřovat účinnost navržené metodiky a připravených studijních
materiálů ve výuce na základních a středních školách,
publikovat materiály, které by zajistily předání zkušeností z projektu dalším školám nejenom v pražském regionu.
Vedle příkladu projektu na zvyšování přírodovědné gramotnosti
vznikají i mezinárodní projekty specificky zaměřené na zvyšování
environmentální gramotnosti. Specifickým zdrojem pro rozšiřování environmentální gramotnosti jsou například stránky The
Environmental Literacy Council (http://www.enviroliteracy.org/
index.php).
Dalším projektem je program pro základní a střední školy
(Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia
Teacher Education Programme – dostupný na http://www.unesco.org/
education/elsf). Program „Výuka a učení pro udržitelnou budoucnost“
zpracovalo UNESCO na výzvu Komise pro udržitelný rozvoj OSN,
jakožto demonstrační projekt určený pro vzdělávání učitelů. Je
založen na nové vizi vzdělání, která pozměňuje cíle a obsah vzdělání, výukové a učební postupy. Jeho záměrem je ujasnění konceptů
a témat, která se vztahují k udržitelnému rozvoji, a také toho, jak
tato témata mohou být součástí předmětů napříč osnovami. Jsou zde
ukázány způsoby efektivní výuky a učení, nezbytné pro orientaci
na vzdělání k udržitelné budoucnosti. Tento typ vzdělání má pomoci
řešit problémy, které nás v budoucnu ohrožují. Je navrhováno vzdělání
– ve všech svých formách a na všech úrovních.
Příkladem projektu pro předškolní děti je vzdělávání organizované
prostřednictvím mezinárodní sítě Children & Nature Network, orientované na zprostředkování autentické zkušenosti a vztahu k přírodě
(dostupné na http://www.cnaturnet.org/research/ volumes/ C16/16)
a podpora výzkumu & publikace na dané téma (http://www.cnaturnet.org /research/ volumes).
43
Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost 29
Pojem „vzdělání pro udržitelnou budoucnost“ zdůrazňuje perspektivu budoucnosti ve výuce. Vedle označení „Vzdělání pro udržitelnou budoucnost“, najdeme i termín „vzdělání pro udržitelnost“,
„vzdělání pro udržitelný rozvoj“ atd.
To, že neexistuje ustálený (sjednocený) termín, je znamením, že
důraz na tuto oblast je v pedagogickém myšlení nový. Různost
pojmů je v tomto případě pozitivním jevem. Každá škola, vzdělávací systém, učitelé – každý má volnost, aby si vytvořil své vlastní
definice, aby uspokojil místní potřeby a priority.
Definice mj. naznačují, že vzdělání pro udržitelnou budoucnost
není pouze záležitostí škol nebo formálních vzdělávacích institucí.
Je důležité pro každého, včetně dospělých členů komunity, společnosti, pracovníků v obchodě, podnikatelů a správních orgánů.
Výukové cíle
•
•
•
•
•
ujasnění konceptů a témat, která se vztahují k udržitelnému rozvoji,
pěstování schopnosti začlenit tato témata do celé řady školních
předmětů a témat, a to napříč osnovami,
podpora schopnosti užívat četné výukové materiály zaměřené na
rozvoj žáka a uplatňovat výukové strategie rozvíjející znalosti,
kritické myšlení, hodnoty a občanské kvality, což vše zahrnuje
vzdělání pro udržitelný rozvoj,
aplikace interdisciplinárního přístupu ve vzdělání tak, aby bylo
umožněno lepší pochopení vzájemné vazby mezi životem a komplexními problémy planety,
pojetí hodnotové povahy problémů udržitelného rozvoje způsobem, který bude cenný ze vzdělávacího hlediska a bude zahrnovat profesionální etiku.
Proces učení
Učení pro udržitelnou budoucnost nemá úzce definované konkrétní cíle, jedná se o proces učení, který povede ke zvažování rozhodnutí v dlouhodobé perspektivě ekonomických, ekologických
a sociálních souvislostí. Cílem je přispět k vybudování tolerantní
společnosti. Realizací uvedeného vzdělávacího procesu má student
získat schopnost předvídat důsledky svých aktivit, přemýšlet o udr29
Dostupné na <http://www.enviwiki.cz/wiki/V%C3%BDuka_a_u%C4%8Den%C3%AD_pro_udr%C
5%BEitelnou_budoucnost“ – 15.7.2011>.
44
žitelné budoucnosti a navrhovat kroky jak dosáhnout cíle. Jednotlivci
i společenství v budoucnu budou muset více samostatně rozhodovat
a nést za rozhodování odpovědnost. Kvalita rozhodovacího procesu s využitím adekvátních informací určí, zda budou cíle a vize
uskutečnitelné.
Světová komise pro životní prostředí a rozvoj vyzvala lidi, vlády
a podniky na celém světě, aby ve svém rozhodování, které se týká
života, Země a vzájemných vztahů, zohledňovali právo budoucích
generací na současné zdroje.
4.2 Zeměpis jako vzdělávací předmět zaměřený
na vztah člověk a příroda 30
Vyučovací předmět Zeměpis – předmět je realizován v 6., 7. a 9.
ročníku základního vzdělávacího stupně, dvě hodiny týdně, v 8. ročníku – jedna hodina týdně. Do vzdělávacího obsahu předmětu Zeměpis jsou zařazena průřezová témata: Výchova k myšlení v evropských
a globálních souvislostech, Environmentální výchova, Multikulturní
výchova a Mediální výchova a Výchova demokratického občana.
V rámci základního všeobecného vzdělání plní Zeměpis řadu
funkcí. Nejdůležitější je funkce integrační. Zeměpis spojuje základní
poznatky z řady přírodních a společenských věd, techniky a z oblasti
kultury. Celkové zeměpisné poznávání skutečnosti napomáhá u žáků
postupně vytvářet postoj ke světu, názory na jeho vznik a vývoj.
Umožňuje se orientovat v současném světě, v aktuálních problémech
lidstva, uvědomovat si civilizační rizika a perspektivy budoucnosti
lidstva, spoluzodpovědnost za kvalitu života na Zemi.
Předmět má zpřístupnit dovednosti práce s jednoduchými i složitějšími dokumenty. Žáci se učí používat různé druhy map, informací a používat je v praxi. Jako zdroj informací slouží internet, odborné
časopisy, denní tisk, odborná literatura, naučné audiovizuální programy, odborné programy TV. Žáci se dále učí posuzovat a analyzovat
sociální a hospodářské jevy ve vlastní zemi a v okolních regionech
i v celosvětovém měřítku. Předmětem výuky je upozornění a návod
k pochopení rozdílných kulturních i mentálních dimenzí národů,
kultur a ras. Neméně významným cílem je povzbuzení touhy k poznávání cizích kultur, cestování a získávání vlastních zkušeností.
Zpracováno s využitím učebních osob člověk a příroda v rámci předmětu zeměpis http://www.1zs
jirkov.cz/svp/ucebni-osnovy_clovek-a-priroda_zemepis.htm.
30
45
V rámci předmětu jsou naplňovány a definovány následující výchovné
a vzdělávací cíle, formulované pomocí adekvátních kompetencí.
Kompetence k učení
•
•
•
•
Vyhledávání a třídění informací, jejich pochopení, propojení a systematizace, efektivní využití informací v procesu učení, tvůrčích
činnostech a praktickém životě.
Pochopení základních pojmů, znaků a symbolů, souvislostí jevů,
schopnosti propojit informace a poznatky z různých vzdělávacích
oblastí do užitečných schémat a na základě toho si vytvářet komplexní pohled na přírodní, společenské a sociokulturní jevy.
Pozorování a experiment získaných výsledků, porovnání a kritické
posouzení a formulace záměrů s ohledem na budoucnost.
Poznání smyslu a cíle učení, definování pozitivního vztahu k učení,
motivaci k vlastnímu pokroku, odstraňování překážek, možnosti
vlastního zdokonalování, kritického hodnocení výsledků učení.
Kompetence k řešení problémů
•
•
•
Samostatnost řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení, sledovat vlastní pokrok při zdolávání problémů, přezkoumat řešení
a osvědčené postupy a aplikovat je při řešení obdobných nebo
nových problémových situací.
Ověřování praktické správnosti řešení problémů a osvědčených
postupů, které jsou aplikovány při řešení obdobných nebo nových
problémových situací, sledování vlastního pokroku při zdolávání
problémů.
Vyhledávání informací vhodných k řešení problémů, hledání jejich
shodných, podobných a odlišných znaků, využívání získaných vědomosti a dovedností k objevování různých variant řešení problémů, motivaci k překování nezdarů.
Kompetence komunikativní
•
•
•
•
Dovednosti s využíváním informačních a komunikačních prostředků a technologií pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním
světem.
Formulování myšlenek a názorů v logickém sledu, souvislé a výstižné vyjadřování v písemném i ústním projevu.
Trénink naslouchání a porozumění druhým lidem, trénink reakcí,
zapojení se do diskuze, věcnou argumentaci.
Schopnost se orientovat v různých typech textů a záznamů, obra46
•
zových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, žák je motivován k přemýšlení a vyhodnocování, které podporují jeho rozvoj a aktivní
zapojení se do společenského dění.
Využití získaných komunikativních dovedností k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci
s ostatními lidmi.
Kompetence sociální a personální
•
•
•
Schopnost účasti na účinné spolupráci ve skupině, podíl na
společném vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání
nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňovat
kvalitu společné práce.
Utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti
a úcty při jednání s druhými lidmi přispívat k upevňování dobrých
mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni
požádá.
Podněcovat k diskuzi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe
potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného
úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska
a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají.
Kompetence občanské
•
•
•
•
Tvorba respektu, ochrana a rozvoj občanských tradic, kulturního
i historického dědictví, prohlubování pozitivního postoje k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivní zapojení se
do kulturního dění a sportovních aktivit.
Pochopení příčin a následků poškozování životního prostředí.
Orientace jednotlivců ve vývoji vztahu člověka a přírody s ohledem na udržitelný rozvoj.
Schopnosti hodnotit postoje postavení člověka v přírodě a k chování člověka vůči ní.
Výchova demokratického občana
Jde o prezentaci principů demokracie jako formy vlády a způsobu
rozhodování. Přístup má za cíl prezentovat základní kategorie demokracie (spravedlnost, řád, norma, zákon, právo, morálka), objasňuje význam Ústavy jako základního zákona země, zajímá se o demokratické způsoby řešení konfliktů a problémů v osobním životě
i ve společnosti.
47
Výchova k souvislostem evropským a globálním
Předmětem zájmu v rámci výchovy k souvislostem Evropy a světa
jsou:
Rodinné příběhy, zážitky a zkušenosti z Evropy a světa; místa, události a artefakty blízkého okolního prostředí mající původ či vztah
k Evropě a světu; sousedé v Evropě; život dětí v jiných zemích; lidová
slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy.
Poznáváme Evropu a svět v oblastech:
Naše vlast a Evropa; evropské krajiny; Evropa a svět; mezinárodní
setkávání; státní a evropské symboly; Den Evropy; život Evropanů
a styl života v evropských rodinách; životní styl a vzdělávání mladých
Evropanů.
Jsme občané – Evropané ve snaze pochopit:
Kořeny a zdroje evropské civilizace; klíčové mezníky evropské historie; Evropská integrace; instituce Evropské unie a jejich fungování;
svobody obyvatele EU a jejich dopad na život jedince; co Evropu spojuje a co ji rozděluje; mezinárodní organizace a jejich přispění k řešení
problémů dětí a mládeže.
Multikulturní výchova
Etnický původ – je nutné zprostředkovat poznání na téma:
Rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí a jejich
vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české
a evropské společnosti; různé způsoby života, odlišné myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti – jejich rozpoznávání
a důvody vzniku.
Multikulturalita současného světa a její projevy:
Multikulturalita jako prostředek vzájemného obohacování; specifické rysy různých jazyků – žádný není nadřazen jiným jazykům;
naslouchání druhým, komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, vstřícný postoj k odlišnostem; význam užívání
cizího jazyka jako nástroje dorozumění a celoživotního vzdělávání.
Lidské vztahy v širokých souvislostech:
Právo lidí žít společně a podílet se na spolupráci; udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci bez rozdílu příslušnosti ke kulturní, sociální, náboženské, zájmové nebo generační skupině; vztahy
48
mezi kulturami, které vedou nejen ke vzájemnému obohacování různých kultur, ale i ke konfliktům vyplývajícím z rozdílnosti kultur;
předsudky a vžité stereotypy s potenciálem diskriminace; důležitost
integrace jedince v rodinných, vrstevnických a profesních vztazích;
uplat- ňování principu slušného chování, respektování základních
morálních norem; růst významu kvality mezilidských vztahů pro
harmonický rozvoj osobnosti; trénink tolerance, empatie, představy
ocitnutí se v roli druhého; lidská solidarita, pomoc při zapojování
žáků jiné kultury do kolektivu třídy.
Environmentální výchova
Ekosystémy – pozornost se soustřeďuje na vysvětlování základních
pojmů:
Les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy
lesa); pole (změny okolní krajiny vlivem člověka, význam polí, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich okolí); vodní zdroje, lidské
aktivity spojené s vodním hospodářstvím pro udržitelnost krajiny;
moře a tropický deštný les – (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam a význam pro nás); lidské sídlo – město –
vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace
na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek).
Lidské aktivity a problémy životního prostředí – základní pojmy:
Zemědělství a životní prostředí, ekologické zemědělství; doprava
a životní prostředí (význam a vývoj, energetické zdroje pro dopravu
a vliv na prostředí, druhy dopravy a ekologická zátěž, doprava a globalizace); průmysl a životní prostředí (průmyslová revoluce a demografický vývoj, vlivy průmyslu na prostředí, zpracovávané materiály
a jejich vlivy na environmentální problematiku, vliv právních a ekonomických nástrojů na vztahy průmyslu k ochraně životního prostředí,
průmysl a udržitelný rozvoj společnosti); odpady a hospodaření
s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady, druhotné suroviny); ochrana přírody a kulturních památek
(význam ochrany přírody a kulturních památek, právní řešení u nás,
v EU a ve světě, příklady z okolí); změny v krajině (krajina dříve
a dnes, vliv lidských aktivit, jejich reflexe a perspektivy); akce zaměřené k růstu ekologického vědomí veřejnosti (Den životního
prostředí OSN, Den Země apod.).
49
Vztah člověka k prostředí – základní pojmy a problémy:
Naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana,
zajišťování ochrany životního prostředí v obci – instituce, nevládní
organizace, lidé); životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální (lokální) ekologické
problémy; prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví,
jejich komplexní a synergické působení, možnosti a způsoby ochrany
zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky
zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás).
Základní podmínky života – v oblasti pozornosti jsou:
Voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení);
ovzduší (význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické
změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost
složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace
v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství
v krajině); ochrana biologických druhů; ekosystémy – biodiverzita
(funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování
a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje surovinové
a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání
přírodních zdrojů v okolí).
Mediální výchova
Tvorba mediálního sdělení – praktický trénink:
Uplatnění a výběr komunikačních (mediálních) prostředků pro
tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně)
vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické možnosti a jejich
omezení.
Práce v realizačním týmu – simulace a trénink:
Redigování školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového
média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin
pro obohacení týmu, komunikace a spolupráce týmu; stanovení cíle,
50
časového harmonogramu a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory
ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce.
Shrnutí
Systematické budování vztahu člověka a přírody ve vzájemně
vyváženém stavu je významnou výzvou pro vzdělávání. Pozitivní
vztah člověka a přírody lze budovat na základě zvyšování vědomostí
o přírodě (životním prostředí) s promítnutím trvale udržitelných
procesů do všech sfér života společnosti.
Nastoupený celosvětový trend vzdělání pro udržitelnou budoucnost se netýká pouze standardních vzdělávacích systémů, resp. formálních vzdělávacích institucí. Cílem je dosažení stavu, kdy vzdělávání pro udržitelnou budoucnost bude vzděláváním širokých vrstev
(vedle žáků a studentů, dospělých členů společnosti, podnikatelů,
firem, pracovníků hospodářské sféry, a správních orgánů) s charakterem permanentního vzdělávání (celoživotního).
Vedle příkladů globální výchovy (subkapitoly 3.2) jsou prezentovány příklady vzdělávacích programů orientovaných na zvýšení
klíčových kompetencí žáků a studentů. Jedná se o projekt zvyšování
environmentální a přírodovědní gramotnosti, výuku a učení pro udržitelnou budoucnost, koncepce předmětu Zeměpis pro žáky 6. až
9. ročníků základních škol. Jsou prezentovány klíčové kompetence
vztahující se k tématu vzdělávání pro udržitelnou budoucnost (kompetence k učení, k řešení problémů, komunikační, sociální a personální a občanské).
Literatura
ČINČERA, J. Člověk a životní prostředí (humanistická environmentalistika); ČINČERA, J. Environmentální výchova – vývoj a jednotlivé
směry. Studijní podklad pro předměty Životní prostředí a Ekologické
informační systémy, vyučované na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze. Dostupné na <http://info.sks.cz/users/cn/zp/>
- 20.6.2011.
The Environmental Literacy Council. Dostupné na <http://www.enviroliteracy.org/index. php>.
Učební osnovy člověk a příroda, zeměpis. Dostupné na <http://
www.1zsjirkov.cz/svp/ucebni-osnovy_clovek-a-priroda_zemepis.htm>
- 24.6.2011.
Udržitelný rozvoj jako klíčový princip v rozvojových strategiích me51
zinárodního společenství. Dostupné na <http://www.czp.cuni.cz/
projekty/sdcz/moduly/5A/5A_zaver.htm> 20.6.2011.
UNESCO. Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia Teacher Education Programme, 2002. DLOUHÁ, J. (přel.).
Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost. Dostupné na <http://
www.enviwiki.cz/wiki/V%C3%BDuka_a_u%C4%8Den%C3%AD _
pro _udr%C5%BEitelnou_budoucnost> – 24.6.2011.
Vzdělávání Children & Nature Network. Dostupné na <http://
www.cnaturnet.org/research/ volumes/C16/16)>.
Doporučená literatura pro teorii environmentální výchovy
BERKOWITZ, A. R. Towards a Definition of Ecological Literacy.
The Institute of Ecosystem Studies, 2000. Dostupné na <http://www
.ecostudies.org/people_sci_berkowitz_literacy.html>.
ČINČERA, J. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno:
Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-147-8.
MATĚJÍČEK, T. Ekologická a environmentální výchova. Příručka zaměřená k podpoře průřezového tématu Environmentální výchova.
Praha: Česká geografická společnost, 2007.
52
5
Případové studie výchovy člověka k přírodě
Studijní cíle
Na základě vybraných příkladů naznačit možné oblasti výchovy,
které přímo nebo nepřímo ovlivňují vztah jednotlivců k přírodě a životnímu prostředí. Případové studie jsou podkladem pro práci pedagoga se studenty. První studie má za cíl vysvětlit ekolabelingové
programy a praktickou využitelnost ekologického značení v praxi.
Případová studie Fair Trade má upozornit na možnosti výchovy
člověka k udržitelnému rozvoji prostřednictvím tzv. spravedlivého
obchodu a vztahů. V přílohách jsou připraveny znalostní testy pro
zpětnou vazbu.
Klíčové pojmy
Případové studie, ekolabeling, Fair Trade, spravedlivý obchod.
5.1 Případová studie Ekolabelingové programy – nástroj
environmentální politiky a výchovy 31
Cíl studie
Vysvětlit základní pojmy spojené s ekolabelingem a ekolabelingovými programy, prezentovat příklady ekolabelingových programů
(českých i zahraničních), naučit žáky se orientovat v ekologických
značkách.32 Studie je vhodná především pro studenty středních škol
a další zájemce (např. v rámci celoživotního vzdělávání).
Úvod
Jedním z nástrojů environmentální politiky jsou ekolabelingové
systémy (programy) označování výrobků. Smyslem programů je uvádět do oběhu produkty, které jsou vůči životnímu prostředí šetrnější
než konvenční používané ke stejnému účelu.
Aktuálně existuje více než 24 ekolabelingových systémů a stále
přibývají nové. Pod slovem ekolabeling, (ekolabelingový program)
se rozumí certifikační systém označování produktů řízený tzv. třetí
nezávislou stranou (tedy ani výrobcem, ani spotřebitelem).
31
Zpracováno podle Hesková, M., Vojtko, V. Environmentálny brand manažment v kontextu zeleného
marketingu, s. 59–79. In Lieskovská, V. a kol. Zelený marketing.
32
Ekolabelingový program – jeden z nástrojů environmentální politiky. Pro označování značek, které
jsou předmětem uvedeného programu (certifikačních systémů) se využívá několik adekvátních termínů
ekolabelingové značky, environmentální značky, značky ekologické.
53
Environmentální značení (ekolabeling) se začalo používat ve
vyspělých evropských státech začátkem 70. let minulého století, v souvislosti s rozvojem environmentálního managementu a marketingu.
Z počátku to bylo v souvislosti s pracemi o životním prostředí
v průmyslu a zemědělství (Carson, 1962, Meadows, 1972). Významným zlomem byla Stokholmská konvence o stavu životního prostředí
člověka (1972), která byla mezníkem pro integraci a institucionalizaci environmentálních hodnot do politické a průmyslové sféry. Od
této doby se začaly tvořit různé formy zákonů v oblasti životního
prostředí (např. první environmentální politika ES). Uvedené období
bylo charakteristické odmítavým přístupem většiny podniků k novým environmentálním právním předpisům.
Od počátku osmdesátých let minulého století začaly vznikat
první národní environmentální programy označování produktů.
Jedním z prvních bylo značení Modrý anděl (v Německu 1977).
Systém značení byl příkladem pro další národní certifikační systémy
– španělský AENOR (1978), dánský certifikační systém pro ekologické zemědělství (1987) a postupně se přidávaly další země. Skandinávské státy vytvořily společný integrovaný certifikační systém pro
environmentální značení s logem „Norská labuť“. V národních certifikačních programech dále pokračovaly další státy (např. Francie, Japonsko, Kanada, Nový Zéland, USA, Rakousko). Na vývoj environmentálního značení měly dopad i ekologické katastrofy. Kvalitativní
posun v environmentální problematice nastal od počátku devadesátých let minulého století, kdy nastává budování nové éry společensky
zodpovědného přístupu firem k životnímu prostředí. Jedná se již
o strategický přístup k sociálním a environmentálním otázkám řízení
podniků. Významnou úlohu v uvedeném procesu sehrává administrativa států, která zavádí různé tržní a administrativní nástroje
a mechanismy ve prospěch environmentálních procesů. Významnou
úlohu v rozvoji environmentálního cítění firem, ale i samotných
spotřebitelů, má dostupnost informací zprostředkovaných internetem. Zmíněné procesy znamenají novou dimenzi v chápání environmentální problematiky firem na počátku 21. století, kde se propojuje
hledisko sociální, environmentální a ekonomické do jednoho modelu
(Urblíková, 2005, s. 8).
Environmentální označení představuje dobrovolný nástroj pro
ochranu životního prostředí. Na národní úrovni je realizováno prostřednictvím zákonů o environmentálním označování. Zákon upravuje
podmínky a postup pro používání národní environmentální značky.
54
Environmentálně vhodný produkt. Na úrovni EU je společná
značka Evropského společenství Evropský květ. Systém udělování
environmentálních značek je standardizovaný podle mezinárodní normy ISO 14024. Po splnění environmentálních kritérií získává firma
(přesněji je firmě na určitou dobu propůjčena příslušná ekoznačka)
pro svoje produkty environmentální označení – tzv. Ekoznačku. Environmentální značky jsou důležitým informativním nástrojem environmentální a spotřebitelské politiky.
Ekolabelingové programy v České republice
Národní program „Ekologicky šetrný výrobek“ – byl zaveden
z iniciativy ministra životního prostředí a ministra hospodářství
v roce 1993, na základě usnesení č. 159/93 ze dne 7. dubna 1993. Dne
14. dubna 1994 byl vyhlášen ekolabelingový systém nazvaný Národní program označování výrobků ochrannou známkou „Ekologicky
šetrný výrobek“. Program je kompatibilní s podobnými evropskými
státy EU a zeměmi OECD.
Program „Ekologicky šetrný výrobek“ 33
Ochranná známka je chráněnou značkou Programu,
která je v rámci licenční smlouvy propůjčena tomu
výrobku, který splňuje všechna kritéria stanovená pro
ekologicky šetrný výrobek. Vlastníkem ochranné známky, resp. programu je Český ekologický ústav (ČEÚ).
Z hlediska ochrany je známka registrována Úřadem průmyslového
vlastnictví, Praha.
Známku tvoří stylizované písmeno „e“ s nápisem „Ekologicky
šetrný výrobek“ v horní části a identifikačním čtyřmístným číslem
v části spodní. První dvojčíslí uvádí číslo směrnice, druhé dvojčíslí
pořadové číslo nabyvatele licenční smlouvy. Ochranná známka smí
být používána pouze v jednobarevném (zeleném nebo černém) provedení. Vždy musí být uvedeno příslušné identifikační číslo.
Vybrané zahraniční ekolabelingové programy
V současné době je ve světě asi 24 ekolabelingových programů.
Programy lze dělit podle různých hledisek. Mezi nejdůležitější patří
typ organizace, která program spravuje, velikost oblasti, pro kterou
Více informací o programu Ekologicky šetrný výrobek na webových stránkách
<http:// www.mzp.cz/osv/edice.nsf/.../$file/d5.htm>.
33
55
program působí. Důležitým faktorem je také způsob financování,
jenž někdy může zpětně ovlivňovat i charakter programu.
Podle typu organizace rozeznáváme:
1. Program státní = program je pod patronací jedné nebo více vlád
2. Program soukromý = správa programu je pod patronací jedné
nebo více soukromých společností, popř. osob
3. Program smíšený = program vlastní soukromá organizace, ale
do jeho správy zasahují i vládní orgány
Podle velikosti oblasti:
4. Program oblastní = působící jen v části určitého státu nebo federace
5. Program národní = působící v jednom státě
6. Program nadnárodní = s působením ve více státech
7. Program globální, mezinárodní = s působením na celém světě
V současné době převládají národní programy. Z nadnárodních
ekolabelingových programů jsou nejznámější program skandinávských zemí „Bílá labuť“ a program Evropských společenství. Příkladem oblastního programu je ekolabelingový program vyhlášený
autonomní vládou Katalánska.
Globální (mezinárodní) ekolabelingové programy jsou zatím
dva, oba soukromého charakteru a oba poněkud odlišné od běžných
ekolabelingových programů. Daly by se charakterizovat jako programy oborově zaměřené. První byl založen v roce 1991 neziskovou
organizací ochránců přírody „Earthtrust“ z Havaje a soustředil se na
ochranu delfínů. Druhý, byl založen v roce 1993 společností Collins
Pine Co., Chester CA Div. Collins Almanor Forest a zaměřuje se na
ochranu lesů.
Německo: Der blaue Engel
Německý národní ekolabelingový program „Modrý anděl“
řadíme mezi programy státní, i když smlouva o udělení
ochranné známky je uzavírána s privátní institucí, nicméně ochrannou známku vlastní německé spolkové ministerstvo životního prostředí a do rozhodovací struktury
jsou zapojeny také ostatní státní orgány. Název Modrý anděl, který
se nyní již používá oficiálně, původně oficiálním názvem nebyl.
K jeho vzniku pravděpodobně přispěl vzhled ochranné známky
(viz obrázek značky), která je tištěna modře na bílém podkladě.
V dolní části známky je uveden hlavní důvod, proč daný výrobek
56
obdržel tuto ochrannou známku, např. pro snížení emisí nebo proto,
že je vyroben z odpadních látek nebo, že neobsahuje toxické látky
apod. Známka je chráněna před zneužitím jak zákonem o konkurenci, tak podle občanského zákona právem na užívání jména.
Kanada: Enviromental Choice Program
Kanadský národní program byl zaveden v roce 1988.
Oficiální materiály jsou stejně jako název programu
„Volba životního prostředí“ psány vždy dvojjazyčně
(v angličtině „Environmental Choice“ a ve francouzštině
„Choix Environmental“). Ochrannou známku programu
(viz obrázek) představují zeleně načrtnuté obrysy tří holubiček, jejichž ocasy jsou stylizovány do javorových listů. Má jít o znázornění
spolupráce obchodu, vlády a spotřebitelů, neboť jejich spolupráce
v oblasti životního prostředí je základem úspěchu ekolabelingového
programu. Pod obrázkem je krátké sdělení, které vysvětluje, proč byl
výrobek certifikován. Např. „Obsahuje více než 50 % recyklovaného
papíru včetně 10 % již upotřebeného vlákna“. Ochranná známka je
chráněna zákonem o obchodních známkách. Uživatel, který ochrannou
známku získá, ji může používat jen na certifikovaných výrobcích,
a to vždy s dodatkem, který vysvětluje důvod jejího udělení.
Japonsko: ECO MARK
Japonský národní ekolabelingový program s názvem
ECO MARK patří mezi programy státní. Byl založen
v únoru 1989 a spravuje jej Japonská asociace pro
životní prostředí. I když tato organizace patří mezi
nevládní organizace, v této činnosti ji významně podporuje a určitým způsobem i řídí japonské ministerstvo životního
prostředí. Ochranná známka japonského programu má kruhový tvar
a jsou na ni znázorněny ruce obepínající zeměkouli. Ruce jsou stylizovány do malého „e“ (viz obrázek).
Skandinávské země: The Nordic Swan
První nadnárodní státní ekolabelingový program „Nordic Swan“ známý jako „Bílá labuť“ byl založen 6. listopadu 1989 rozhodnutím Skandinávské rady ministrů
zodpovědných za záležitosti spotřebitelů. Systém přijalo Finsko, Island, Norsko a Švédsko. Ochrannou
známku programu (viz obrázek) představuje kruh se stylizovanou
57
kresbou labutě, která je symbolem Skandinávské rady. Nad horní
polovinou kruhu je nápis: Skandinávská environmetální známka
(Nordic Environmental Label) vždy v příslušném jazyce té země,
která známku udílí. Pod dolní polovinou kruhu (maximálně ve třech
řádcích) je uveden důvod, pro nějž byla známka udělena. Text je
určen již v dané směrnici. Ohodnocený produkt dostává zároveň
i registrační číslo. Ochranná známka se tiskne v barvě zelené a bílé
nebo bíločerně.
Evropská unie: ECC Ecolabel Award Scheme
Ekolabelingový systém Evropských společenství platný
v Evropské unii je nadnárodní státní systém, založený na
základě nařízení rady Evropského hospodářského společenství ze dne 23. března 1992 (Council Regulation
(EEC) No 880/92 on a Community eco-label award schneme). Jedním z důvodů jeho založení byla snaha omezit rostoucí množství
ekolabelingových národních systémů, popř. je přivést ke vzájemné
větší spolupráci. Ochrannou známku systému Evropských společenství tvoří květinové logo (viz obrázek). Symbol květiny má v místě
květu malé „e“ v kruhu 12 hvězdiček. Ochranná známka může být
vytištěna dvojbarevně (zeleně symbol květiny a modře hvězdičky)
anebo černě na bílém podkladu.
Ekologické značky spotřebitel vnímá i v souvislosti s dalšími
atributy produktů. Jde o značky, vztahující se pouze na obal, značky
s jiným významem nebo dokonce o značky, které si výrobce sám
navrhnul, aby ve spotřebiteli vzbudil zdání ekologického výrobku.
Příkladem je značka „Zelený bod“. Spotřebitel tuto
značku chápe jako ekoznačku, přestože se nevztahuje
k výrobku samotnému, ale pouze k jeho obalu. Znamená,
že výrobce tohoto obalu zaplatil servisní poplatek do
národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci na
území státu. V ČR se tímto sběrem zabývá firma Ekonom.
Dalším příkladem je značka „Ekopack“, která také bývá
pokládána za ekoznačku. Jde ovšem také o výrobek,
který je nabízen ke spotřebě v obale, který je recyklovatelný. Navíc pravidla pro udělování této značky jsou
velmi nejasná.
58
Řada výrobců, aby zvýšila zájem o své výrobky, uvádí na obale
nápisy typu: „Přírodní produkt“, „Recyklovatelný“, „Šetrný k přírodě“.
Jde o tvrzení, která nejsou podložena a některé praktiky jsou zakázané. Za české ekoznačky lze považovat pouze dvě výše uvedené
značky – Produkt ekologického zemědělství – BIO a Ekologicky šetrný
výrobek, které jsou podloženy odpovídajícím certifikačním řízením.
Certifikát o udělení ekoznačky musí výrobce na požádání předložit.
Další příklady světových ekolabelingových značek
Ekoznačka používaná v Katalánsku – části Španělského
království.
Ekoznačka udělovaná nizozemským výrobcům ekologicky
šetrných výrobků.
USA: Green Seal
Singapur: GreenLabel
Rakousko: Das Österreichische Umweltzeichen
Příklady dalších značkových programů
Králíček – kosmetika netestovaná na zvířatech
Značku používají někteří výrobci, především v Anglii.
Značka je využívána pro kosmetiku, která nebyla testována na zvířatech. Podle našich zákonů, pokud výrobce, či dovozce uvádí na obalu informace o testování, či
netestování na zvířatech, musí také uvést, zdali se informace váže
pouze k finálnímu výrobku nebo i k použitým surovinám.
59
Produkt ekologického zemědělství
Značka Produkt ekologického zemědělství „BIO“
označuje produkty ekologického zemědělství – biopotraviny. Značku uděluje Ministerstvo zemědělství
ČR na základě revize procesu přípravy dané potraviny u jejího výrobce. Proces výroby musí splňovat řadu českých
a mezinárodních směrnic. Nezávislou certifikační organizací pověřenou kontrolou produktů ekologického zemědělství je organizace
Kontrola ekologického zemědělství (KEZ).34 Obecně lze říci, že značka
označuje takové výrobky, jež byly získány úpravou zemědělských
plodin, které byly pěstovány bez použití umělých hnojiv a pesticidů.
Produkt označený značkou Bio produkt značí, že produkt vznikl na
základě podmínek definovaných Zákonem o ekologickém zemědělství
(zákon č. 242/2000 Sb.). Biopotravina nesmí obsahovat Geneticky
modifikované organismy – GMO.
Označování BIO
Označení BIO pomůže producentům biopotravin zvýšit povědomí
o nich u spotřebitelů a zároveň se může stát účinným marketingovým
nástrojem.
Evropská komise do roku 2010 používala pro označení produktů ekologického zemědělství ekologickou
značku – viz obrázek. Na logu značky byl symbol
EU – 12 hvězdiček v kruhu (používané v barevném,
modrozeleném, ale i v černobílém provedení). Pro
každý z jazyků států EU byla vytvořena standardizovaná podoba
anglického „organic farming“ (organické zemědělství). Zavedení značKEZ o.p.s. je první česká akreditovaná kontrolní a certifikační organizace, která zajišťuje
odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství. Byla založena v roce
1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravina PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické
zemědělství FOA a Spolkem poradců ekologického zemědělství EPOS jako obecně prospěšná společnost,
jejímž posláním je garance ekologického původu na všech stupních „výroby BIO“. Kontrola osob podnikajících v ekologickém zemědělství a certifikace jejich produktů je prováděna na základě pověření MZe
podle § 29 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství v rozsahu tohoto zákona a nařízení Rady
(ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Výrobky, které jsou předmětem kontroly, dle tohoto pověření nesou kódové označení: CZ - BIO - 001. Od 11. 10. 2001 je KEZ
akreditován u Českého institutu pro akreditaci, o.p.s. - ČIA.
Postupně KEZ rozšířila svoji akreditaci pro certifikace výrobků: v roce 2008 certifikace přírodní kosmetiky a biokosmetiky, v roce 2009 certifikace zařízení veřejného stravování a od roku 2010 i certifikace
biokrmiv pro zvířata v zájmových chovech. KEZ je jediná česká certifikační organizace s mezinárodně
platnou akreditací Českého institutu pro akreditaci v oblasti přírodní kosmetiky a biokosmetiky. Působí
v rámci celé ČR a je smluvním partnerem pro téměř 2000 zemědělských podniků a zpracovatelských
závodů. Dostupné na http://www.kez.cz – 15.6.2011.
34
60
kového programu je pro evropského spotřebitele deklarování garance
o kontrole výrobku a o tom, že specifická hodnota výrobku spočívá
v tom, že plodiny, z nichž je vyroben, byly vypěstovány organickým
způsobem. Podmínkou k udělení loga potravinářskému výrobku je,
že 95 % surovin musí pocházet z ekologického či organického hospodaření. Produkty se musí podrobovat neustálé a průběžné kontrole
a to od pěstování přes výrobu až po balení. Používání loga je dobrovolné, Evropská komise jej nebude vyžadovat. Zároveň může být
evropské logo využíváno zároveň s národními logy, označujícími produkty ekologického zemědělství. V České republice je takovým logem „BIO-produkt“. Z důvodu změn v EU především z hlediska
jejího rozšiřování, resp. přistupování dalších evropských států do EU
bylo rozhodnuto, že dojde ke změně loga evropské ekologické značky.
Od 1. 7. 2010 platí v EU nová pravidla pro označování biopotravin, jde o novou podobu loga pro
ekologickou produkci. Zelený lístek s hvězdičkami.
Má symbolizovat Evropu a přírodu. Balené bioprodukty, které byly vyrobeny v členských státech EU, budou muset na
obalu nést „eurolist“. Pro spotřebitele bude lístek vodítkem, že potravina splňuje přísné normy. Vedle označení EU bude dál možné používat další soukromá, regionální či národní loga.
Nově jsou výrobci vázáni na obalech uvádět místo, kde byly složky
produktu vyprodukovány, a číselný kód instituce, která produkt kontrolovala. Pro zavedení loga a dalších povinných složek platí dvouleté
přechodné období. Pro zajímavost – vítězný návrh vytvořil student
z Německa Dusan Milenkovic. Logo s evropskými hvězdami získalo
63 % z celkového počtu hlasů.
Samotný proces návrhu a vývoje environmentálních produktů je
značně složitější a vyžaduje vyšší finanční investice oproti konvenčním
produktům. Environmentální charakteristiky musí být ověřovány nezávislou (certifikační) institucí, která po splnění požadavků propůjčí
zpravidla za úplatu právo používat environmentální značku (jde o určitou formu licence, licenční smlouvy). V případě, že podnik postupuje
podle vlastních stanovených standardů, zpravidla si vytvoří i vlastní
symbol, značku, kterou bude požívat pro komunikační účely s cílem
odlišit vlastní environmentální produkty od produktů konkurence.
U environmentálních produktů má povinnost firma také řešit i problém jejich ekologické likvidace nebo recyklovatelnosti. V tomto
směru najdeme řadu příkladů.
61
Na příkladu systému ReEntry ® je patrné, že firma při nákupu
přijímá zpět např. „svoje“ koberce od zákazníků, kteří opotřebované
vrátí firmě zpět při nákupu nových koberců. Např. v USA bylo díky
tomuto systému 60 % koberců využito jako materiál pro opětovnou
recyklaci, 37 % bylo využito při výrobě energie, 3 % opotřebovaných
koberců bylo využito v rámci charity a budou sloužit novým potřebným lidem (Proková-Mališová, 2009, s. 41).
Shrnutí
Podstata ekolabelingových programů (systémů) k označování
ekologicky šetrných výrobků spočívá v certifikaci výrobku nezávislou
třetí stranou. Jestliže výrobek splňuje předepsaná kritéria, je mu v rámci
certifikace, udělena ochranná známka, resp. získá licenci na používání vybrané ekologické značky.
Stanovená kritéria se týkají především snížení negativního vlivu
výrobku na životní prostředí v rámci jeho celého životního cyklu. Vycházejí z různých požadavků, popř. norem, které se mohou vztahovat
k metodě výroby, k charakteristikám a k užitným vlastnostem výrobku
stejně jako k jeho závěrečné likvidaci.
Vytvoření dobrého ekolabelingového programu je velmi důležité,
neboť ekolabelingové programy jsou významným nástrojem environmentální politiky v oblasti preventivních strategií. Jejich velkou
předností je schopnost ovlivňovat nabídku a poptávku po ekologicky
šetrných výrobcích a pomocí tržních mechanismů tak napomáhat
změně vzorců spotřeby, vést k realizaci udržitelného rozvoje.
Srovnání ekolabelingového Programu ČR s významnými dříve
založenými národními programy (německým, kanadským, japonským) a nadnárodními programy (skandinávským a programem Evropského společenství) ukázalo, že náš program, i když je značně mladší,
je s nimi plně srovnatelný. Jediným problémem Programu ČR je
poměrně malá účast tuzemských výrobců (zahraniční výrobci tvoří
třetinu), přestože z hlediska žadatele (finančních nákladů) patří náš
Program mezi nejlevnější.
Kontrolní otázky jsou v příloze č. 1 formou znalostního testu.
Úkoly pro práci:
1. Realizovat dotazování, resp. výzkum s cílem zjistit obecnou povědomost a orientaci žáků v ekolabelingových značkách.
2. Při vyhodnocení testu značek uvést základní informace k jednotlivým značkovým programům.
62
3. Provést další výzkum na internetu a pokusit se nalézt další ekologické značky, značkové programy.
4. Zadat studentům provedení průzkumu produktů, značek v domácnosti, případně v některé obchodní jednotce a výsledky průzkumu
konzultovat v hodině.
5. Závěrečný workshop k získaným informacím a poznatkům o ekologickém značení a postojům studentů ke spotřebě.
Literatura
HESKOVÁ, M., VOJTKO, V. Environmentálny brand manažment
v kontextu zeleného marketingu. In LIESKOVSKÁ, V. a kol. Zelený
marketing. ISBN 978-80-225-3047-7.
PROKOVÁ, MALIŠOVÁ, H. Holistický pristup k budovaniu značky
s dorazom na environmentálne aspekty. Bratislava: UK v Bratislavě,
2009.
URBLÍKOVÁ, D. Environmentálny manažment. Bratislava: Ekonóm,
2005. ISBN 80-225-2081-0.
Elektronické zdroje
http://www.cspi.cz
http://www.ceu.cz
http://www.ekospotrebitel.cz
http://www.mzp.cz
http://europa.eu.int
http://www.interfaceflor.eu/internet/web.nsf/webpages/5420066_EN.html)
http://www.alexlockwood.net/wp-content/uploads/2008/04/200601futerra-media-report.pdf.
5.2 Případová studie Fair Trade 35
Cíl studie
Seznámit studenty se systémem Fair Trade – spravedlivým obchodem, budovaném jako obchodní partnerství, které klade důraz na
sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, jehož cílem je
udržitelný rozvoj a pomoc zmírnění chudoby v rozvojových zemích.
Studie objasní vývoj Fair Trade, představí organizace a hnutí, které
se na lokální i mezinárodní úrovni podílejí a rozšiřování a naplňování
Studie byla zpracována s využitím semestrální práce studentů Cífková, Z. a kol. Fair Trade pro předmět Management obchodních firem (garant předmětu Hesková, M.) J. Hradec, FM VŠE 2010.
35
63
Fair Trade. Studie je vhodná především pro studenty středních škol
a pro další zájemce, kteří se chtějí seznámit s myšlenkami Fair Trade.
Úvod
Fair Trade představuje účinný nástroj pro boj s chudobou a dosažení rozvojových cílů tisíciletí (Millennium Development Goals).
„Spravedlivý obchod“ nabízí výrobcům poctivé podmínky nejen
vyplácením odpovídajících a stabilních cen za jejich zboží, ale také
podporou přístupu svých partnerů na trh, ochranou životního prostředí
a dodržováním evropských norem. Dlouhodobé obchodní partnerství
a platby předem jsou další principy systému Fair Trade. V Evropě
pomohlo hnutí zesílit tlak na nadnárodní společnosti dovážející kávu
a banány, aby přestaly používat nucenou a dětskou práci a prověřily
své obchodní metody.
Nedávný průzkum provedený ve 25 evropských36 zemích ukazuje,
že prodej výrobků Fair Trade v Evropě rostl od roku 2000 průměrně
o 20 % za rok. Roční čistý zisk z maloobchodního prodeje v Evropě
nyní přesahuje 660 mil. euro, což je více než dvojnásobek této hodnoty před pěti lety. Fair Trade se tak stal jedním z nejrychleji rostoucích
obchodů na světě. Výrobky Fair Trade můžeme nyní najít v 55 000
supermarketech po celé Evropě a v některých zemích už jejich podíl
na trhu dosáhl např. 47 % všech banánů, 28 % květin. 9 % cukru prodaného ve Švýcarsku je označeno ochrannou známkou FAIRTRADE.
Ve Velké Británii dosáhly výrobky s logem FAIRTRADE 5 % podílu
na trhu s čajem, 5,5 % v prodeji banánů a 20 % na podílu mleté kávy.
5.2.1 Základní terminologie a historie Fair Trade
Fair Trade nemá český ekvivalent, který by byl obecně uznávaný,
překládá se jako „spravedlivý obchod“ nebo také „rovnoprávný obchod“. Označení Fair Trade se používá jako obecný termín, který je
přijímán v širším měřítku, zastřešuje jednu velkou oblast trhu, kde
Fair Trade je alternativním přístupem k mezinárodnímu obchodu.
Fair Trade se popisuje jako obchodní partnerství, které klade důraz
na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, cílem je napomoci
udržitelnému rozvoji především v zemích: Afriky, Latinské Ameriky,
jižní a jihovýchodní Asie.
Výzkum „Fair Trade in Europe 2005 – Facts and Figures on Fair Trade in 25 European countries“
(Fair Trade v Evropě 2005 - Fakta a čísla o Fair Trade v 25 evropských zemích), který provedl Jean Marie
Krier, vydal Fair Trade Advocacy Office v Bruselu. Dostupný na <http://www.ifat.org/downloads/
marketing/Fair TradeinEurope2005.pdf>.
36
64
Počátky a vývoj Fair Trade
Počátky Fair Trade můžeme najít v 19. století v souvislosti se vznikem a rozšiřováním družstev, kdy na základě myšlenek „spravedlivého obchodu“ byla zakládána první družstva vlastníků a spotřebitelů
s cílem o vyloučení zprostředkovatelů a prostředníků, posílení vztahů
mezi spotřebitelem a výrobcem a přiblížení významu výrobce z dané
oblasti.
Novodobá historie Fair Trade začala po druhé světové válce.
V dnešní době Fair Trade je vnímán jako pomoc výrobcům z rozvojových zemí dostat se na celosvětové trhy, zajistit jim spravedlivé ceny
za vyrobené produkty a jejich práci, zároveň respektovat environmentální a sociální standardy. Podobný způsob obchodování uplatňovaly
misionářské společnosti od 19. století v oblasti podpory aktivit místních obyvatel v misijních zemích. Britská mezinárodní charitativní
organizace „Oxfam“ se tehdy starala o poválečné uprchlíky. Tehdejší
ředitel Oxfamu se na návštěvě v Hongkongu setkal s čínskými uprchlíky a napadlo ho, že by mohli dovážet jejich výrobky do Velké
Británie. Podobným způsobem vznikla organizace „SOS Wereldhandel“ (1959) z iniciativy katolických křesťanů. Ze začátku chtěli
finančně podporovat méně rozvinuté oblasti v zemích třetího světa
a rozvojové projekty. Z těchto projektů pak vznikly malé dílny nebo
skupiny výrobců, které ale měly problém s prodejem produktů. Pro
odstranění problému odbytu produktů byly hledány nové trhy, a to
v ekonomicky vyspělých zemích. Podobná iniciativa vznikala i v Severní Americe. Po druhé světové válce byly na trh do Pensylvánie
přivezeny první vyšívané ubrusy, koupené od žen z Portorika a začaly
se zde prodávat. Postupně se z těchto aktivit vyvinula organizace pomoci „Mennonite Central Committee Self Help Drafte“. Postupně od
70. let začala vznikat síť specializovaných obchodů v USA a Kanadě
„Ten Thousand Villages“. V současné době organizace provozuje více
než 150 obchodů a stala se největší severoamerickou Fair Trade organizací. Před deseti lety došlo ke změně názvu na „Explore the Village
2002“.
V roce 1949 byla členy americké protestantské církve, za účelem
pomoci zvláště evropským uprchlíkům, založena organizace „Sales
Exchange for Refugees Rehabilitation Vocation“ (SERRV), která se
postupně změnila na „SERRV International“. V současné době je
její hlavní náplní, vedle problémů uprchlíků, Fair Trade. Je to druhá
největší Fair Trade organizace v USA.
65
Rozvoj Fair Trade
Od 60. let 20. století se začalo hnutí Fair Trade rozvíjet na širší
světové bázi. V roce 1965 organizace Oxfam začala pracovat na projektu „Bridge“. Cílem bylo zajistit malý, ale stálý příjem účastníků
projektu Fair Trade. Po prvotním úspěchu vznikla první alternativní
obchodní organizace, která je dnes pobočkou „Oxfam Fair Trade
UK“. Z rozvojových zemí se hlavně dovážely řemeslné výrobky:
např. dřevořezby z Haiti, bambusové výrobky z Filipín, slaměné zboží
a keramika z Mexika, sandály z Indie. Od druhé poloviny 60. let
vznikají specializované Fair Trade obchody jako zvláštní a samostatný segment trhu. První evropský Fair Trade obchod vznikl v roce 1969
v Berkelenu v Nizozemí. Síť obchodů se postupně rozšířila od Nizozemí a Velké Británie do Belgie, Německa, Švýcarska, Dánska
a později také do Rakouska, Švédska, Itálie a Francie. V polovině
80. let bylo cca 1000 obchodů po celé Evropě.
Ve světovém obchodu pokračovaly změny po roce 1973, po velké
ropné krizi a po nástupu neoliberalismu na počátku 80. let. Měnilo
se i pojetí Fair Trade – z čistě církevních projektů se staly projekty
zahrnující účast odborových organizací, ženských hnutí, mírových,
environmentálních, protijaderných, protirasistických skupin. Snahou
bylo rozšířit povědomí o Fair Trade na celou společnost. Kromě organizací založených na základě církevních vazeb, vznikaly i organizace
levicově zaměřené. V podstatě lze hovořit o počátku doby vzniku koalice občanského sektoru v oblasti Fair Trade. Přestože organizace byly
závislé na dobrovolné práci, postupně se začaly profesionalizovat. Levicově zaměřené organizace začaly spolupracovat a obchodovat se
socialistickými rozvojovými zeměmi (např. Tanzanie, Nikaragua),
které byly postihnuty tehdejší tvrdou americkou zahraniční politikou.
Pro organizace Fair Trade vždy byla důležitým prvkem solidarita
a přívětivější tvář, což vedlo k tomu, že dnes organizace Fair Trade
pocházejí z 60 procent z církevních kořenů a ze 40 procent z levicových politických hnutí (původně studentských hnutí zvláště v Itálii,
Nizozemí, Francie a Španělsku).
V 80. a 90. letech procházel Fair Trade obchodní fází, ve které
nastupuje ekonomický neoliberalismu, spojený se začátkem pravidel
volného obchodu. Dochází k řadě negativních jevů, např. v souvislosti
s tlakem velkých firem na snižování nákladů na produkci, kterým
nebyly schopné menší firmy konkurovat. Toto mělo za následek
snižování nákupních cen. Nízká úroveň cen na světovém trhu měla
vliv na celkové chudnutí producentů v rozvojových zemích. Dalším
66
negativním vlivem je počátek výroby různých náhražek výrobků, jako
například: umělá vlákna místo bavlny a juty, řepný a kukuřičný cukr
místo třtinového, syntetický kaučuk místo přírodního.
Postupná změna nastala až od druhé poloviny 80. let, kdy vznik
a rozšiřování evropského trhu byl impulzem k dalšímu rozvoji Fair
Trade. Rozšíření prodeje výrobků Fair Trade znamenalo rozšíření
prodeje od dobročinných a specializovaných obchodů k prodeji běžným spotřebitelům v supermarketech a hypermarketech. Významný
vliv na rozšiřování prodeje mají asociace, retailové sítě, specializovaní velkoobchodníci a dovozci. Důležitým krokem bylo zavádění
certifikace výrobků. Ochranná známka FAIRTRADE má za cíl odlišit výrobky Fair Trade od konvenčních produktů. První ochranná
známka a certifikační organizace vznikla v Nizozemí s názvem „Max
Havelaar“ (1988). Po tomto vzoru začaly vznikat další certifikační
organizace jako „TransFair“ a „Fair Trade Foundation“. V roce 1989
vznikla globální organizace „International Federation for Alternative
Trade“ („IFAT“). Globální zastřešující certifikační organizací se stala
„Fairtrade Labelling Organisations Internatinal“ („FLO“, 1997).
V roce 1998 bylo iniciováno založení neformálního sdružení pod
názvem „FINE“.
Významnou událostí pro hnutí Fair Trade byla skutečnost, že
zástupci hnutí Fair Trade byli zváni na ministerská jednání světové
organizace obchodu „WTO“ (1999, 2001, 2003 a 2005). V roce 2001
bylo založeno tzv. Asijské Fair Trade fórum („The Asia Fair Trad
Forum“, „AFTF“), jako regionální pobočky IFAT. Od této doby se
formují další regionální sítě výrobců v Africe a Latinské Americe.
V roce 2004 organizace IFAT představuje značku FAIRTRADE na
„Světovém sociálním fóru“ v Mumbaji. Důležitou skutečností je i založení tzv. Fair Trade advokatury („The Fair Trade Advocacy Office“)
v Bruselu (2005), nastartování „Systému řízení kvality“ („The Quality
Management System“). Dále vznikl projekt na podporu harmonizace
a zlepšování existujících Fair Trade standardů, definic a procedur.
Příloha č. 2 obsahuje historický vývoj významných událostí v oblasti
Fair Trade.
Současná etapa rozvoje Fair Trade je označována jako tzv. třetí
vlna.37 Jedná se o nové tendence v oblasti Fair Trade. Jednak jde o rozvoj spravedlivého obchodu jako soukromé podnikatelské aktivity,
POSS, S. Le commerce équitable en 2009. Trade for Development Centre. Bruxelles. 2009 – převzato
z http:// www.fairtrade-asociace.cz/?block=56&sub=67.
37
67
jednak o rozšíření prodeje produktů v supermarketech, hypermarketech
retailových řetězců s novou strategií, formou privátních značek obchodníků v sortimentu produktů Fair Trade. Příkladem je řetězec Lidl
a hypermarkety Carrefour.
5.2.2 Cíle a principy Fair Trade
1. Zlepšit životní podmínky znevýhodněných výrobců zlepšením jejich přístupu na trh, posílením organizací výrobců, poskytnutím
spravedlivých cen za výrobky a zajištěním kontinuity obchodních
vztahů.
2. Rozvíjet příležitosti pro znevýhodněné výrobce, zvláště ženy a domorodé obyvatele, a chránit děti před zneužíváním v procesu
výroby.
3. Zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních vlivech v oblasti mezinárodního obchodu především z pohledu nákupních cen.
4. Dávat příklad obchodního partnerství skrze vzájemný dialog,
respekt a transparentnost.
5. Přispívat ke kampaním za změnu pravidel v oblasti mezinárodního
obchodu.
6. Chránit lidská práva podporou rozvoje sociální spravedlnosti,
environmentálně přijatelného chování a ekonomického zabezpečení.38
Pravidla, resp. kritéria Fair Trade z definice severoamerické
„Fair Trade Federation“ („FTF“), která vysvětluje základní odlišnosti
od konvenčního obchodu, které se dotýkají těchto témat:
• spravedlivé mzdy
• odpovídající pracoviště
• vzdělávání spotřebitelů
• trvalé udržitelnosti
• finanční a technické podpory
• respektu ke kulturní identitě
• odpovědnosti veřejnosti
Hlavní principy Fair Trade
1. Pomoc znevýhodněným producentům, zajištění přístupu na trh
pro výrobce z rozvojových zemí, většinou zaměřené na malovýrobce (závisí na konkrétní komoditě), např. producenti kávy (šlo
38
Dostupné na <http://www.fairtrade-asociace.cz>.
68
2.
3.
4.
5.
6.
o první komoditu obchodovanou „férovým“ způsobem). Jde většinou o rodinné farmy soustředěné do družstev. Družstva pomáhají
rodinným firmám s marketingem a exportem. Výrobci zapojení do
Fair Trade musí opakovaně prokazovat, že jsou schopni dodržovat
požadavky na kvalitu a množství dohodnuté produkce v dohodnutých termínech.
Přímé obchodování – férová káva je nakupována přímo od
pěstitelů za garantovanou cenu (naproti tomu většina tradičních
obchodníků s kávou nakupuje přes komoditní burzu, kde nedochází
ke kontaktu s pěstiteli). Fair Trade káva je nakupována zpracovatelskou firmou přímo od pěstitelů (tj. vynechává se článek – burza,
případně další zprostředkovatelé). Přímé obchodování má za následek, že větší díl z koncové ceny se vrací k výrobcům, resp. pěstitelé
– rodinné farmy dostanou lépe zaplaceno.
Férová cena, pro většinu produktů garantuje Fair Trade výkupní
cenu, která pokrývá náklady na produkci a zajišťuje přiměřenou
mzdu pro výrobce. Výkupní cena se zvyšuje vždy, když se zvýší
cena dané komodity na volném trhu, např. čaj nemá stanovenou
výkupní cenu. U Fair Trade jde spíše o proces zajištění minimální
mzdy pro zaměstnance, než o diktování tržních cen.
Malý, začínající výrobce prakticky nemůže získat finanční
prostředky na rozjezd podnikání. V případě, že je součástí Fair
Trade může požádat o platbu předem, což ulehčí začátek podnikání.
Férová přirážka (angl. „Premium“), k výkupní ceně dostávají
producenti od importéra navíc speciální platbu. Přirážka je určena na sociální a kulturní rozvoj. Výrobci sami si prostřednictvím
družstev rozhodují o tom, na co tuto férovou přirážku využijí.
Většinou je využívána na zlepšování zdravotních, sociálních
a vzdělávacích zařízení. Lze ji také využít pro nákup zařízení,
které jim umožní zvýšit kvalitu a objem produkce nebo na rozvoj
další výroby, která sníží jejich závislost na jedné komoditě.
Dlouhodobé partnerství – Fair Trade motivuje dovozce k tomu,
aby zadávali objednávky v předstihu (např. před sklizní), aby si
výrobci mohli plánovat odbyt produkce s relativní jistotou prodeje. Fair Trade usiluje o dlouhodobé a stabilní partnerské obchodní vztahy mezi dovozci a výrobci. Fair Trade organizace často
podporují programy skupin výrobců, které jsou zaměřeny na rozvoj
jejich obchodních a technických znalostí a dovedností (např. prodej
prostřednictvím Fair Trade umožnil družstvu pěstitelů kávy „KCU“
69
z Tanzanie získat potřebné dovednosti a prostředky, aby mohli
zřídit exportní oddělení a kávu prodávat i konvenčním obchodníkům).
7. Dobré pracovní podmínky pro zaměstnance podniku. Zaměstnanci (továrny, plantáže, dílny apod.) musí splňovat minimální sociální a zdravotní standardy dané národními zákony a konvencemi
„Mezinárodní organizace práce“ („ILO“). Jde o právo svobodně
se sdružovat, právo na kolektivní vyjednávání, právo na odpovídající mzdu, zákaz nucené a dětské práce. Problém špatných pracovních podmínek a dětské práce je běžný např. v Pákistánu, kde
se šije až 80 procent všech ručně šitých fotbalových míčů na
světě. Firma „Talon Sports“, která pro své míče získala v roce 2002
certifikaci FAIRTRADE, může díky dodatečným příjmům z Fair
Trade podporovat zdravotní, vzdělávací a sociální programy pro
své zaměstnance, včetně programu poskytování drobných úvěrů.
Firma Talon umožňuje všem svým zaměstnancům vydělat si takovou mzdu, aby děti zaměstnanců nemusely pracovat a uspokojovat základní životní potřeby.
8. Kvalitní, ekologicky šetrné výrobky – výroba Fair Trade produktů probíhá za sociálně i environmentálně udržitelných
podmínek. Kvalita výrobků odpovídá nebo dokonce přesahuje
standardy na spotřebitelských trzích EU a USA. V případě
zemědělských produktů se podporuje produkce podle zásad ekologického zemědělství, kde geneticky modifikované výrobky jsou
z Fair Trade vyloučeny. Fair Trade podporuje výrobce v postupném přechodu k ekologicky příznivým výrobním, zpracovatelským
a pěstitelským technikám a metodám dle uznávaných standardů.
Např. jihoafrické družstvo „Heiveld Co-operative“, které vyrábí
čaj „Rooibos“, přešlo díky prostředkům z Fair Trade plně na
ekologické zemědělství. Keňské výrobní družstvo „Bombolulu“
zase vytváří zajímavé šperky a doplňky do domácnosti z recyklovaných materiálů.
9. Kontrola a transparentnost – dodržování pravidel je pravidelně
monitorováno, a to na různých úrovních obchodního řetězce. Interní nebo externí kontrola je prováděna ve spolupráci se zástupci
zaměstnanců, výrobců, nevládních organizací a odborů. Ve vztahu
k spotřebitelům i producentům prosazuje Fair Trade otevřený
přístup k informacím, transparentnost se týká informací o producentech, dodavatelích, místu původu, procesu výroby, financích
i výsledcích kontrolní činnosti.
70
10. Možnost volby – zapojení do Fair Trade představuje svobodné
rozhodnutí jak pro pěstitele nebo řemeslníka (resp. jeho organizaci) v rozvojové zemi, tak pro spotřebitele v Evropě. Rozsah
prodaných produktů Fair Trade na trhu a následně jejich výrobu
určují samotní spotřebitelé. Čím více Fair Trade výrobků se prodá, tím více výrobců se do Fair Trade muže zapojit.
11. Důraz na informace – organizace a jejich partneři informují
spotřebitele o situaci a podmínkách výrobců v rozvojových zemích,
cenách na trzích, podmínkách práce apod.
5.2.3 Používání známky FAIRTRADE 39
Ochranná známka FAIRTRADE zobrazuje jásající,
smějící se obličej, který reprezentuje spotřebitele a producenty výrobků Fair Trade. Obličej je
zobrazen na černém poli obdélníkového tvaru,
s bílým podtitulkem FAIRTRADE. Známka FAIRTRADE musí být
vždy zobrazovaná a užívána regulérně, nesmí být jakkoliv měněna,
musí zůstat zachována barva, proporce, velikost apod., dále nesmí
být překreslována nebo přetvářena ani nesmí být vynechaná žádná
část z registrovaného označení. Známka by vždy měla být zobrazována
ve vysoké grafické kvalitě. Důraz je kladen na to, aby značku užívaly
skutečně jen certifikované produkty, nesprávné nebo neoprávněné
použití značky je zakázáno. Známka je primárně vytvořena jako
ochranná známka, která označuje obaly certifikovaných produktů.
Ochranná známka FAIRTRADE je ve výhradním vlastnictví
organizace „FLO“ (Fairtrade Labelling Organisations), která plní
úlohu certifikační a kontrolní organizace. FAIRTRADE je mezinárodně registrovaná značka.
Značka FAIRTRADE spotřebitelům zaručuje, že:
• při výrobě nebylo využito dětské práce,
• výrobci dostanou za své produkty spravedlivě zaplaceno,
• výrobci mají zajištěny „férové“ obchodní podmínky,
• jsou dodržovány základní normy pracovního práva a životního
prostředí,
• podporují jiný ekonomický model a dávají hlas jinému způsobu
obchodování a výroby,
• získají velmi kvalitní výrobky za odpovídající cenu.
39
Podrobné informace o propůjčování značky Frairtrade je na webových stránkách www.fairtrade.cz
a na stránkách www.fairove.cz.
71
Používání značky FAIRTRADE pro potřeby komerční komunikace
(reklamy apod.) podléhá schválení certifikační organizace FLO.
5.2.4 Produkty FAIRTRADE
Sortiment výrobků zahrnuje kávu, čaj, kakao, čokoládu a další
cukrovinky, třtinový cukr, banány, sušené ovoce, ořechy, ovocné šťávy,
med, rýži, žvýkačky a další potraviny. Významnou součástí Fair Trade
nabídky, která však nenese ochrannou známku FAIRTRADE, jsou
umělecké a řemeslné výrobky – keramika, sklo, textil, šperky, hudební
nástroje, hračky, doplňky do domácnosti, koberce a další.
Cena Fair Trade výrobků bývá obvykle o něco vyšší, než u běžného zboží, ale spotřebitel ví, že platí nejen za spravedlivé a ekologicky
šetrnější výrobní podmínky, ale i za velmi dobrou kvalitu. U kvalitních
káv, sypaných čajů nebo například čokolád jsou tyto ceny srovnatelné
s obdobně kvalitními konvenčními výrobky. Trh s Fair Trade výrobky
vykazuje každoroční růst – podle údajů certifikační organizace FLO
dosáhl celkový obrat v prodeji výrobků certifikovaných ochrannou
známkou FAIRTRADE v Evropě za rok 2005 hodnoty cca 1,1 miliardy
euro (nárůst o 37 % ve srovnání s rokem 2004). Evropské Fair Trade
organizace mají v rozvojových zemích své stálé partnery, od kterých
výrobky odebírají. Jedním z největších sdružení Fair Trade výrobců
je ghanské družstvo „Kuapa Kokoo“, jehož členská základna čítá
kolem 30 tisíc malých pěstitelů kakaa. Naproti tomu existují řemeslné
dílny či zemědělská družstva, která sdružují jen několik desítek
členů – např. bangladéšská dílna „Action Bags“, v níž místní ženy
vyrábí tašky nejrůznějších vzorů a tvarů.
Fair Trade organizace, které zajišťují v Evropě, USA, Japonsku
nebo jiných částech světa prodej Fair Trade výrobků, mohou nové
partnery logicky vyhledávat jen v okamžiku, kdy se zvyšuje nebo diferencuje poptávka po Fair Trade výrobcích u spotřebitelů.
V současné době na českém trhu lze již koupit poměrně širokou
paletu např. Fair Trade káv, a to od instantních, přes mleté po zrnkové,
které jsou převážně z Latinské Ameriky, v menší míře i z Afriky
a dalších výrobků.
Charakteristika trhu Fair Trade produktů v ČR a ve vybraných
státech EU
V souvislosti s historií a vývojem hnutí Fair Trade dnes ve většině
zemí včetně České republiky vedle sebe paralelně existují dvě základní
72
větve Fair Trade: prodej Fair Trade výrobků ve specializovaných
Fair Trade obchůdcích a prodej Fair Trade výrobků v běžných maloobchodech, které kromě Fair Trade nabízejí i konvenční zboží.
V případě, že spotřebitel zavítá do specializovaného Fair Trade obchůdku (např. obchůdky typu „NaZemi“ v Brně a Praze a pražské
„Obchůdky Jednoho Světa“), je samotná identita těchto obchůdků
dostatečnou zárukou férového původu zboží, které se v nich prodává.
Specializované „obchůdky“ odebírají výrobky výhradně od důvěryhodných Fair Trade dodavatelů (nejčastěji členů mezinárodní asociace Fair Trade organizací „IFAT“). Jejich provozovateli jsou nevládní
neziskové organizace (v případě ČR navíc členové české „Asociace
pro Fair Trade“). Zisk z těchto specializovaných obchodů je použit
na účely v souladu s myšlenkou Fair Trade.
Specializované prodejny – obchůdky „NaZemi“ mají symbolizovat
skutečnost, že všichni jsme na „jedné lodi“, na jedné Zemi. Smyslem
je vyjádřit, že Fair Trade jako alternativa ke konvenčním produktům
stojí nohama pevně na zemi, což je funkční a účinný způsob jak podpořit konkrétní lidi v rozvojových zemích. Do uvedeného systému se
může zapojit opravdu každý a může tak podpořit systém spravedlivého
obchodu.
Fair Trade obchůdky „NaZemi“ jsou obdobou německých „Weltläden“, britských „Worldshops“ nebo italských „Bottega del mondo“.
Ve specializovaných Fair Trade prodejnách se nabízejí výrobky
řemeslného i potravinářského sortimentu (široký sortiment káv, čajů,
čokolád a cukrovinek, kakao, rýži, třtinový cukr a další).
Hlavními dodavateli produktů na českých trh jsou: Ekumenická
Akademie, Fair Trade Centrum, Commercio Alternativo (italská Fair
Trade organizace). První specializovaný obchod s Fair Trade výrobky otevřen v roce 1969 v Nizozemí.
Dlouhodobou tradici v oblasti Fair Trade má i Belgie. Rovněž
v Dánsku je Fair Trade dlouhodobě známý. Dánsko tradičně věnuje
značnou pozornost problémům rozvojových zemí, přesto hnutí specializovaných Fair Trade obchodů však nemá rostoucí tendenci.
V Dánsku existuje pouze kolem 20 specializovaných obchodů, Fair
Trade káva a čaj je v prodeji například v dánském parlamentu a na ministerstvu životního prostředí.
Ve Finsku je Fair Trade poměrně nový, neexistuje velký dovozce
a specializované obchody. Finsko má jednu z nejvyšších spotřeb kávy
na osobu na světě, proto má Fair Trade káva značný potenciál. Prominentním spotřebitelem Fair Trade kávy je finský parlament.
73
Francie v porovnání s ostatními srovnatelnými státy (Německo,
Itálie, Velká Británie) je poněkud zdrženlivá v akceptaci Fair Trade.
Fair Trade se zde výrazněji rozvíjí až v posledních několika letech.
Významnou akcí pro rozvoj Fair Trade byla velká komunikační
kampaň (1998–99), která vedla ke zvýšení informovanosti o Fair Trade
u široké veřejnosti.
Fair Trade v Irsku vešla do známosti v posledních letech. Největší
Fair Trade organizací je „Oxfam Ireland“, prodej produktů zajišťují
dále i ostatní nezávislé obchody.
Počátky Fair Trade v Itálii se datují do období asi před patnácti
lety. Dynamický rozvoj však nastal až v posledních čtyřech letech,
kdy vznikla velká část sítě Fair Trade obchodů. V současné době
jich je v provozu kolem 400. Novým trendem je vznik Fair Trade
kaváren a restaurací, často fungujících i jako knihovna rozvojové,
antiglobalizační a environmentálně zaměřené literatury a místní
kontaktní centrum pro různé nevládní organizace. Vedle speciálních prodejen Fair Trade jsou produkty Fair Trade dostupné v síti
supermarketů (cca 2700, které z větší části provozují družstevní organizace).
Fair Trade v Lucembursku má dlouhou tradici, existuje zde 5
specializovaných Fair Trade obchodů, zajímavým a inspirativním
nápadem je používání Fair Trade surovin v několika místních pekárnách stejně jako přidávání Fair Trade čokolády do vánočních
balíčků, které obce rozdávají místním dětem.
V ostrovním státě Malta existuje pro spotřebitele jeden obchůdek
s Fair Trade zbožím z Itálie a Velké Británie. S ohledem k velikosti
malého ostrovního státu je nabídka dostačující. Prostřednictvím této
aktivity jsou organizovány různé vzdělávací kampaně ve školách
a prezentační akce, dále se podílí na projektech ve Středomoří, konkrétně v Maroku a Palestině.
Německo je největším trhem Fair Trade produktů na světě. Existuje zde kolem 700 Fair Trade specializovaných obchodů, resp. cca 20
tis. prodejních míst Fair Trade produktů. Působí zde největší dovozce
Fair Trade výrobků na světě firma „Gepa“. V Německu se prosadil
certifikovaný program „TransFair“. Produkty jsou vedle specializovaných prodejen k dostání v sítích supermarketů. Fair Trade káva a čaj
jsou dostupné v Bundestagu, bavorském a durynském parlamentu
a prezidentské kanceláři.
Nizozemí v rámci Fair Trade patří k nejrozvinutějším zemím, je
zde nejvyšší informovanost o konceptu Fair Trade v Evropské unii.
74
Certifikované Fair Trade výrobky jsou dostupné v supermarketech
(cca 90 procent všech nizozemských supermarketů nabízí sortiment
Fair Trade), produkty jsou i v nabídce ve školách, ve většině městských
institucí, ministerstvech a v parlamentu.
Norsko situace v norském Fair Trade hnutí je poměrně složitá. Po
krachu norského Fair Trade dovozce „Alternativ handel“ se rozpadla
síť Fair Trade obchodů. V současné době existují jen jednotlivé nezávislé obchody, dovážející své zboží samostatně. Situaci „zachraňuje“
certifikační organizace „Max Havelaar“, jejíž výrobky jsou dostupné
v sítích supermarketů. Další formou prodeje je nabízená Fair Trade
káva ve firemních automatech, káva je dostupná také v parlamentu, na
ministerstvech a univerzitách.
Fair Trade v Portugalsku je teprve v počátcích. První Fair Trade
obchod zde vznikl v roce 1999 a v současné době existuje kolem 10
specializovaných obchůdků. Zboží pochází především od italských
a španělských dovozců. V poslední době se začínají rozvíjet i vlastní
projekty, kde spolupráce probíhá především s portugalsky mluvícími
zeměmi (Mozambik, Východní Timor, Kapverdy).
Fair Trade v Rakousku se velmi rychle rozvíjí, zvláště v posledních několika letech. Největší rakouská Fair Trade organizace „EZA
Dritte Welt“ sice existuje již od roku 1975, ale její velký rozmach se
datuje do 90. let. V Rakousku nabídku realizují specializované obchody tzv. „Weltläden“, dále certifikované produkty jsou prodávány ve
většině supermarketů. Fair Trade v Rakousku spolupracuje se svazem ekologických zemědělců „Bio Ernte“ a organizují společné
„Bio+Fair“ informační kampaně.
5.2.5 Mezinárodní organizace Fair Trade a organizace v ČR
Organizace Fair Trade se na mezinárodní úrovni zapojují do činnosti asociací Fair Trade, které umožňují interní komunikaci mezi
jednotlivými organizacemi a prezentaci Fair Trade ve vztahu k externímu okolí.
International Federation for Alternative Trade (IFAT)
Jde o globální federaci, která byla založena v britském Bicesteru
(1989) při setkání 36 Fair Trade organizací, kde se sdružovalo 200
členských organizací z 55 zemí. Výhodou federace je její globální
rozměr, možnost iniciovat diskuze o trendech ve Fair Trade, navrhovat
společné projekty a kampaně, organizovat setkávání dovozců a výrobců
z celého světa. V roce 2002 zavedla tato organizace vlastní certifikační
75
značku, která je určena pro organizace Fair Trade, na rozdíl od dalších
značek zaměřených na produkty.
World Fair Trade Organization (WFTO)
Světová Fair Trade organizace vznikla na počátku roku 2009.
Jejími členy jsou IFAT a další subjekty sdružení výrobců, dovozců
i prodejců. Jsou v ní propojeny všechny články řetězce Fair Trade
z celého světa, propůjčuje členům ochrannou známku, která potvrzuje, že se jedná o skutečné organizace Fair Trade (FTO). Součástí
WFTO jsou i regionální sdružení v Africe, Asii a Latinské Americe
(např. Cooperation for Fair Trade in Africa – sdružení afrických Fair
Trade výrobců a organizací, Asia Fair Trade Forum – sdružení asijských Fair Trade výrobců a organizací, IFAT Latino America – sdružení
latinskoamerických Fair Trade výrobců a organizací).
Fairtrade Labelling Organizations International (FLO)
Mezinárodní Fair Trade organizace představuje sdružení 19 národních iniciativ, sídlí v německém Bonnu. Organizace vytváří standardy
pro certifikaci výrobků ochrannou známkou FAIRTRADE a spravuje
registr certifikovaných výrobců, stanovuje standardy pro produkty
a koordinuje jejich dodržování, další její činností je správa producentských organizací, kterých má asi 300 ze 40 zemí světa.
Network of European Worldshops (NEWS)
Organizace sdružuje národní asociace Fair Trade obchodů v evropských zemích. FINE neformální sdružení Fair Trade subjektů (1998)
– spojuje zástupce FLO, WFTP. NEWS.
European Fair Trade Association (EFTA)
Sdružení jedenácti největších evropských dovozců Fair Trade
z následujících evropských zemí: Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Španělsko, Švýcarsko a Velká Británie. Pro
komplexní přehled tru Fair Trade produktů je nutné dodat informaci
o největších evropských dovozcích. Jsou jimi: německá Gepa, italské
CTM Altromercato, britský Traidcraft, švýcarské Claro, nizozemská
Fair Trade Organisatie, belgičtí Oxfam Wereldwinkels a Magasins du
Monde Oxfam, francouzský SolidarMonde, rakouská EZA, španělští
IDEAS a Intermon Oxfam.
Asociace EFTA byla neformálně založena v roce 1987 nejstaršími
a největšími Fair Trade dovozci. Formální status získala v roce 1990,
sídlí v Nizozemí. Cílem je podporovat své členské organizace v jejich
práci a povzbuzovat je ke spolupráci a koordinaci, usnadňuje výměnu
76
informací a vytváření propojených sítí, vytváří podmínky pro rozdělení pracovních sil, rozpoznává oblasti spolupráce a koordinace, jakými jsou společné projekty, výzkumy a systémová podpora, za
účelem usnadnění férového obchodování s dodavateli, organizuje
setkání svých členů, udržuje databázi dodavatelů EFTA, která se
nazývá „Fairdata“.
Česká Společnost pro Fair Trade
Vznikla jako nevládní nezisková organizace se statusem občanského sdružení, na dobrovolnické bázi (2003), sídlí v Brně (kanceláře jsou v Brně a Praze, další dobrovolnické skupiny jsou aktivní
v Brně, Praze, Olomouci, Pardubicích, Trutnově a Ústí nad Labem).
Posláním je snaha objasňovat občanům České republiky, jak svým
spotřebním chováním ovlivňují sociální a environmentální podmínky
v rozvojových zemích. Nabízí a prezentuje Fair Trade jako snadnou
a účinnou podporu lidem, kteří neměli to štěstí se narodit v bohaté
části světa, podněcuje a podporuje rozvojové vzdělávání na školách
i mimo ně.
Jejími hlavními činnostmi je osvěta, organizace vzdělávání a maloobchodní prodej Fair Trade. Je členem FoRS – Českého fóra pro
rozvojovou spolupráci, zakládajícím členem Asociace pro Fair Trade,
členem FSC ČR (sociální sekce) a členem odborové platformy Zeleného kruhu.
Organizace pořádá různé akce např. Ekofestival v Praze, akce
Česko proti chudobě v Brně, Dny Země, různé jarmarky spojené
s prodejem zboží Fair Trade. Společnost pro Fair Trad je finančně
podporována Evropskou komisí, EU – Platform (Rakousko), Nadací
Partnerství, Magistrátem města Brna, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem
životního prostředí, Nadací Veronica a Open Society Fund.
5.2.6 Projekty a akce s tématem Fair Trade
Společnost pro Fair Trade se účastnila s dvanácti programy 8 pedagogických konferencí a oslovila tak na 213 pedagogů, projekt podpořil magistrát města Brna, Ministerstvo životního prostředí, Nadace
„Partnerství“ a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.40
Více informací o programech na webových stránkách Společnosti Fait Trade. Dostupné na <http://
www.fairtrade.cz>.
40
77
1. Vzdělávací program „Svět v nákupním košíku“ je programem české Společnosti Fair Trade. Projekt „Nahlédněte do svého
nákupního košíku“ – je v podstatě osvětovou kampaní, která české
spotřebitele upozorňuje na sociálně a ekologicky problematický
původ mnoha výrobků a plodin dovážených z rozvojových zemí.
Kampaň spotřebitelům představuje certifikace FAIRTRADE,
FSC a BIO, které zaručují, že na nákupy spotřebitelů nedoplácí
životní prostředí nebo obyvatelé rozvojových zemí.
Cílem programu je upozornit českou veřejnost na souvislost
mezi naším spotřebním chováním, situací lidí a stavem životního
prostředí v rozvojových zemích, dále představit spotřebitelské
značky FAIRTRADE, FSC, BIO, které u označeného zboží poskytují záruku, že při výrobě například nebyly zneužity k práci děti,
pěstitelé a zaměstnanci dostali za svou práci důstojnou odměnu
a nebylo poškozováno životní prostředí. Hlavní prezentovaná
témata programu jsou:
• hračky – kampaň za lepší podmínky při výrobě hraček,
• oděvy – kampaň nakupuji fér,
• zemědělství – zdravá krajina,
• chudoba – chudoba v nákupním košíku,
• dětská práce – dětská práce v nákupním košíku,
• lesy a pralesy – devastované lesy.
V rámci programu bylo sestaveno tzv. Desatero globálně odpovědného spotřebitele:
1. Preferujte FAIRTRADE u výrobků z rozvojových zemí jako káva,
čaj, čokoláda, kakao, tropické ovoce, bavlna nebo rýže preferujte
výrobky se známkou FAIRTRADE, tato známka Vám poskytne jistotu,
že se na výrobě nepodílely děti a že pěstitel získal možnost důstojně
se uživit.
2. Preferujte certifikát FSC (ekologická certifikace výrobků ze dřeva)
při nákupu výrobků ze dřeva dávejte přednost výrobkům certifikovaným jako FSC nebo výrobkům českého původu, jedině tak si můžete být jisti, že kupujete legálně vytěžené dřevo, jehož těžba nevedla
k drancování tropických pralesů. Koupi výrobků z tropického dřeva
bez certifikátu FSC se raději vyhněte.
3. Preferujte označení „BIO“ ať nakupujete potraviny domácího
nebo zahraničního původu, pěstování a výroba biovýrobků je šetrnější nejen k životnímu prostředí.
4. Preferujte lokální (místní, regionální) výrobky – nakupujte
78
výrobky, které byly vyrobeny z místních surovin co nejblíže místu
prodeje, omezíte tím nesmyslnému přesouvání identických výrobků
z místa na místo a snížíte neúnosnou dopravní zátěž.
5. Žádejte FAIRTRADE, BIO a FSC – pokud Váš obchod výrobky
FAIRTRADE, BIO A FSC nenabízí, iniciujte poptávku.
6. Při nákupu přemýšlejte o své síle jako spotřebiteli. Když něco
zakoupíte, kupujete i původ produktů, včetně podmínek za kterých
vznikl. Pečlivě zvažujte, zda budete nakupovat konvenční produkty
nebo produkty šetrnější alternativy (BIO, Fair Trade, případně další
produkty ekologického značení).
7. Zajímejte se, ptejte se na další informace o výrobcích, které kupujete. Každý výrobek obsahuje informace tzv. povinného charakteru,
chybí některé informace: např. za jakých podmínek bylo zboží vyrobeno.
8. Šiřte informace a informujte své přátele a známé o svém nákupním chování. Je známo, že osobní příklad a reference šířené neformálním způsobem mají značný účinek.
9. Nenechte se zcela ovlivnit reklamou pro nákup zboží. Nakupujte
to, co opravdu potřebujete a chcete. Reklama mnohdy dokáže přesvědčit ke koupi věcí, které nepotřebujeme a vlastně ani nechceme
a vede k plýtvání ve spotřebě.
10. Nehleďte pouze na cenu. Cena plně nevypovídá ani o kvalitě
ani o nákladech. Při koupi vedle ceny zvažujte i další faktory (např.
na nabídku levných produktů doplácejí producenti v rozvojových
zemích, kde nákupní ceny nepokryjí jejich nálady nebo nízká cena je
na úkor poškozeného životního prostředí v místě výroby).
Shrnutí programu
Vzdělávací program „Svět v nákupním košíku“ 41 nabízí možnost,
jak do výuky zajímavou formou začlenit globální témata a problematiku rozvojových zemí. Nabízené interaktivní dílny poukazují na
propojenost naší spotřeby s vybranými ekonomickými, sociálními
a environmentálními problémy rozvojových zemí a jejich obyvatel
jako jsou chudoba, dětská práce nebo kácení deštných pralesů. Cílem
programů je upozornit na souvislost mezi naším spotřebitelským
chováním a zdánlivě neovlivnitelnými problémy zemí tzv. „globálního Jihu“, poukázat na vzájemnou propojenost rozvojových a eko41
Více informací na http://svetvnakupnimkosiku.cz.
79
nomicky vyspělých zemí přes obchod a spotřebu a navrhnout spotřebitelsky odpovědnější a ohleduplnější alternativy k životnímu prostředí. V rámci projektu je šest samostatných tematických programů, kde
získají studenti základní informace o vybraných problémech, a to nejen
rozvojových zemí, které jsou jim názorně přiblíženy na příkladu
výrobků naší každodenní spotřeby (kakao, čokoláda, káva, bavlněné
tričko nebo džíny, coca cola a další). Studenti si mohou uvědomit
vzájemnou propojenost různých částí dnešního globalizovaného
světa. Jedním z hlavních cílů programu je podnítit studenty k zamyšlení nad problémy a jejich souvislostmi, kritickému zhodnocení předkládaných informací a zformulování vlastního názoru či postoje.
Důležitou součástí je také představení šetrnějších spotřebitelských
alternativ, jako je Fair Trade (spravedlivý obchod), FSC nebo BIO
výrobky, případně dalších možností, jak studenti sami svým chováním
mohou přispět ke zmírnění představených problémů.
Příklady konkrétních programů:
• „Silný kafe“ – Káva a (ne)spravedlivý obchod
• „Hořká chuť čokolády“ – Kakao a dětská práce
• „Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty?“ – Bavlna a pracovní
podmínky v textilním průmyslu
• „Komu chutná prales“ – Příčiny a dopady kácení deštných
pralesů
• „Coca-colonizace“ – O nadnárodních společnostech (nejen) v rozvojových zemích
• „Skvrny na banánech“ – O užívání pesticidů v zemědělství a jeho
dopadech
• „Kdo je za vodou?“ – Voda jako podmínka rozvoje. Program má
akreditaci MŠMT a semináře byly začleněny do nabídek center
Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, některé dílny
nově využívá Národní síť Environmentálního vzdělávání, výchovy
a osvěty.
2. Program „Global Issues“ zvláštní postavení mezi podklady pro
výuku má materiál s metodikou a lekcemi „Global Issues“. Jedná
se o nástroj pro výuku angličtiny, kde je výuka angličtiny spojena
s globálními rozvojovými tématy, jako jsou problémy globálního
obchodu, rozvojové cíle tisíciletí a další. Program se skládá z 32
interaktivních plánů hodin, dále jsou sestaveny videoprodukce,
fotografie a tipy na další materiály. Program je svou koncepcí
zcela ojedinělý, a to nejen v Česku. Velký úspěch měl například
80
při představení v sousedním Rakousku, kde si vyžádali další
návštěvu lektorky společnosti Fair Trade. Můžeme se domnívat,
že je to nejspíš poprvé, kdy organizace z nové členské země EU
působí v rozvojovém vzdělávání pedagogů ve staré členské
zemi. Program Glogal Issues umožnil oslovit nové cílové skupiny:
lektory jazyků, kteří mají následně vliv na studenty všech kategorií škol, ale i na mnoho intelektuálně aktivních dospělých
frekventantů z prostředí komerčních firem. Více než 150 pedagogů,
lektorů již prošlo semináři s výukou „Global Issues“ (z toho 40
v Rakousku) a další jsou ovlivněni zprostředkovaně nákupem
učebních materiálů. Dá se předpokládat, že rozvojovými tématy
bylo ovlivněno značné množství studentů. Akreditace seminářů
dává možnost dále rozvíjet materiály. Do budoucna se předpokládá, že bude organizována nabídka materiálů i partnerským
nevládním organizacím v zahraničí. Projekt „Global Issues“ byl
podpořen rakouskou „EU-Platform“ v rámci „Regional Partnership Programme“ a Ministerstvem zahraničí ČR.
3. Projekt „Playing Fair Alternatives“ – „Hrajme si fér“ v roce
2008 se završil dvouletý projekt „Playing Fair Alternatives“,
první projekt, na který přispěla Evropská komise za spolufinancování Ministerstva zahraničních věcí ČR. Projekt měl za cíl
přinést nové prvky do vzdělávání o Fair Trade a získat zkušenosti
z „fairtradově“ vyspělé Itálie. V rámci projektu byla realizována
v českém prostředí stolní strategická hra „Fair Play“, která
umožňuje hráčům zakusit principy globálního obchodu a principy Fair Trade. Dále byla vytvořena „Féropedie“ s mnoha informacemi pro dobrovolníky, pedagogické pracovníky a vlastně
všechny šiřitele myšlenky Fair Trade. Projekt umožnil navázat
kontakty s osmi evropskými organizacemi Fair Trade.
4. Projekt „Enlarging Fair“ je evropským projektem, který navazuje na projekt „Playing Fair Alternatives“. Je zacílen do řad
samotných subjektů Fair Trade. Jde o posílení znalostí a schopností pracovníků v rámci osvěty a šíření Fair Trade. Projekt
umožňuje navázat spolupráci s dalšími zahraničními partnery,
napomáhá zvyšovat povědomí o vedení kampaní a přinesl know-how i finanční prostředky pro organizování společných aktivit
např. na komunikaci a působení ve vztahu k veřejnosti. Aktivity
projektu byly nejintenzivnější v polovině roku 2009 a počátkem
roku 2010. Projekt podpořila Evropská komise a Ministerstvo
zahraničních věcí ČR.
81
5. Kampaň „Česko proti chudobě“ byla organizována Společnosti Fair Trade, kde byly připraveny a realizovány různé akce.
Například v roce 2008 akce kombinující promítání klipu kampaně na velkoformátové obrazovce u brněnských obchodních
center, happening na brněnském náměstí Svobody a výstavy
v městských knihovnách. U infostánku na náměstí Svobody lákaly živé sochy k prohlédnutí a malování map, vyjadřujících
podmínky rozvojového světa, souběžně také probíhala výstava
map „Pokřivená zrcadla světa“ ve foyer Knihovny Jiřího Mahena.
Cca 300 těchto map jezdilo vystaveno v brněnských tramvajích.
Projekt podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
6. Světový den pro Fair Trade (World Fair Trade Day).
Jde o mezinárodní oslavu Fair Trade, která probíhá
vždy druhou květnovou sobotu. Oslavu světového
dne pro Fair Trade iniciovala Safia Minney, zakladatelka Fair Trade firmy „PeopleTree“ (2001).
Koncept světového Dne pro Fair Trade převzala „Mezinárodní
asociace pro Fair Trade“ („IFAT“) a její členské organizace. Cílem
je podpořit globální povědomí o Fair Trade. Každým rokem se
Světový den pro Fair Trade stává významnějším, zapojují se do
něj organizace z cca 70 zemí světa. World Fair Trade Day („Světový den pro Fair Trade“) v roce 2010 připadal na 8. května. Byl
oslavován ve více než 80 zemích světa, kde probíhaly oslavy
různého druhu, na kterých se vedle organizací Fair Trade účastnily i neziskové organizace, obchody, kostely, studentské skupiny, občanská sdružení atd. Oslavy zahrnovaly např. ochutnávky
Fair Trade produktů, koncerty, módní přehlídky, rozhovory a jednání o Fair Trade, promítání filmů, pořádání festivalů, různá
sportovní utkání a jiné kulturní a společenské akce s cílem dostat
Fair Trade do povědomí lidí. V roce 2011 byla oslava světového
dne 14. 5. a byla spojena s akcí „Férová snídaně“ ve vašem městě.
Férová snídaně probíhala za široké účasti spotřebitelů Fair
Trade produktů a jejich přátel, kde posnídali fairtradové produkty nebo konzumovali lokální suroviny. Akce měla dát najevo
zájem o spravedlivý obchod a zodpovědnou spotřebu.
Nejpopulárnější jsou oslavy „Světového dne pro Fair Trade“
v USA, kde se oslav zúčastnilo např. v roce 2009 přes 65 000 lidí,
v roce 2010 se oslavy pořádaly v duchu hesla „Fair Trade My
Home” („Fair Trade, můj domov“). Symbolem byla myšlenka, že
pokud výrobky Fair Trade proniknou do našich domovů, pod82
poříme nejen producenty výrobků, ale také životní prostředí,
práva žen, práva dětí, lidskou důstojnost a budování míru.
7. Světový den pro Fair Trade v České republice – koná se od
roku 2005. Oslavy World Fair Trade Day pořádá Společnost pro
Fair Trade ve spolupráci s dalšími organizacemi. Na webových
stránkách společnosti je nabízena možnost se spolupodílet na
přípravách oslavy „World Fair Trade Day“ v ČR. Každý rok je
vyhlášen program oslav. Např. v roce 2011 probíhaly oslavy
„World Fair Trade Day 2011“ v týdnu 11.–15. května. Celý týden
probíhaly tzv. „férové snídaně”, kdy mohli zájemci na dvanácti místech v Brně ochutnat ranní fairtradové menu, 14. května
oslavy vyvrcholily vernisáží a autorským čtením vítězných děl
soutěže pro školy s tématem Fair Trade a dále hudebním festivalem. Oslavy probíhají především v Brně, kde „Společnost pro
Fair Trade“ sídlí.
Negativní jevy a problémy spojené s Fair Trade
Organizace Frait Trade např. upozornily na případy, kdy velké
obchodní řetězce (TESCO, Carrefour, Sainsburry) využívají toho, že
lidé jsou ochotni kupovat výrobky Fair Trade i za vyšší cenu, a toto
zboží předražují. Např. v Anglii byl zaznamenán čtyřnásobný rozdíl
mezi běžnými banány z Dominikánské republiky a banány s označením Fair Trade z Dominikánské republiky v řetězci Sainsburry. Podle
odhadů platil řetězec Sainsburry prostředníkům zhruba 1,40 libry za
kilogram, vydělával všal na každém kilogramu banánů 4 libry. Koneční producenti dostávají za každý kilogram nasbíraných banánů
cca 32 pencí. Další problémy jsou spojeny s umělým potlačováním
pokroku v uplatňovaných technologiích u producentů v rozvojových
zemích, např. v komoditě kakaových bobů, resp. kávy. Jednoznačně
převažuje tendence nákupu suroviny před zpracováním na produkty,
kde by místní producenti a zpracovatelé získali vyšší efekt, než v případě prodeje pouze surovin zpracovatelským subjektům z vyspělých
ekonomik.
Shrnutí
Fair Trade zpravidla je označovaný jako „spravedlivý obchod“,
který představuje účinný nástroj pro boj s chudobou. Zaručuje producentům poctivé „férové“ podmínky vyplácením odpovídajících
a stabilních cen za jejich produkty. Fair Trade je alternativním
přístupem k mezinárodnímu obchodu. Fair Trade se popisuje jako
83
obchodní partnerství, které klade důraz na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, cílem je napomoci udržitelnému rozvoji především v zemích Afriky, Latinské Ameriky, jižní a jihovýchodní Asie.
Fair Trade se ze svých nesmělých prvních krůčků v padesátých
letech minulého století rozvinul v celosvětové hnutí, které přináší
prospěch více než pěti milionům výrobců a jejich rodinám v rozvojových zemích. V Evropě je v současnosti přes 2 800 specializovaných Fair Trade obchodů, které nabízejí téměř výhradně Fair Trade
výrobky dovážené dvěma stovkami Fair Trade organizací. Hnutí využívá podpory asi 100 000 dobrovolníků z celé Evropy.
V České republice myšlenky Fair Trade prezentuje a realizuje
Společnost pro Fair Trade. Jejími hlavními činnostmi je osvěta, organizace vzdělávání a maloobchodní prodej Fair Trade produktů. Společnost zastupuje své členy na národní i mezinárodní úrovni. Pořádá
různé akce, např. Ekofestival v Praze, akce Česko proti chudobě
v Brně, Dny Země, různé jarmarky spojené s prodejem zboží Fair
Trade. V oblasti vzdělávání připravila řadu programů a tréninků s cílem zvýšit povědomí o Fair Trade.
Kontrolní otázky
1. Křížovka – příloha č. 3 kontrolní otázky na znalost problematiky
Fair Trade.
2. Příloha č. 4 – test k ověření znalostí Fair Trade (včetně správných
odpovědí).
3. Zjištění konkrétní znalosti studentů produktů Fair Trade. Seznámení se s nejbližším obchodem, který nabízí produkty Fair Trade.
4. Vyhledání webových stránek organizací Fair Trade na světě.
Rozdělit studenty do skupin a vyhledání informací o Fair Trade
v jednotlivých státech EU a světa.
5. Závěrečný workshop na téma Fair Trade.
Literatura
Asociace pro Fairtrade. Historie fair trade. Dostupné na: <http://
www.fairtrade asociace.cz/?block=56&sub=67> [cit. 2011-03-16].
CÍFKOVÁ, Z. a kol. Fair Trade. Seminární práce pro předmět Management obchodních firem (garant Hesková, M.) J. Hradec: FM VŠE, 2010.
CRS Catholic Relief Services. Fair Trade. Dostupné na: <http://
www.crsfairtrade.org> [cit. 2011-03-02].
Fair Trade e-shop. Dostupné na: <http://www.fair-bio.cz> [cit. 201103-16].
84
Fair Trade Original. Dostupné na: <http://www.fairtrade.org> [cit.
2011-03-25].
Fair Trade Labelling Organizations International (FLO). Dostupné na:
<http://www.fairtrade.net> [cit. 2011-03-11].
Fair Trade Resource Network. Dostupné na: <http://www.fairtraderesource.org> [cit. 2011-03-01].
Fair Trade Certified. TransFair USA. Dostupné na: <http://www.transfairusa.org> [cit. 2011-03-02].
Fair Trade South Africa. European Fair Trade Association (EFTA).
Dostupné na: <http://www.fairtrade.org.za/Pages/European-Fair-TradeAssociation-EFTA/> [cit. 2011-03-01].
Fairově. Principy Fairtrade. Dostupné na: <http://www.fairove.cz/
doc-principy-fairtrade.html> [cit. 2011-03-16].
Fair trade. Wikipedie. Dostupné na:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Fair_trade#Kritika_Fair_trade> [cit.
2011-03-21].
GITA. Genderová informační a tisková egentura. Světový den fair trade
– co mohou oslavovat ženy? Dostupné na: <http://www.ta-gita.cz/
aktualne/svetovy-den-fair-trade--co-mohou-oslavovatzeny/> [cit. 201103-01].
HESKOVÁ,M., VOJTKO, V. Environmentálny brand manažment
v kontextu zeleného marketingu. In LIESKOVSKÁ,V. a kol. Zelený
marketing. Bratislava, ISBN 978-80-225-3047-7.
Historie, současnost a perspektivy Fair Trade v Evropě a jeho možnosti
v České republice. Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií.
Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/upload/pavelch-diplomka%
20HEN%20last%20version.pdf>
[cit. 2011-03-26].
Společnost pro Fair Trade. Vítejte na FairTrade.cz. Dostupné na
<http://www.fairtrade.cz/> [cit. 2011-03-01].
Společnost pro Fair Trade. Mezinárodní asociace.
Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/index.php?clanek=123> [cit.
2011-03-21].
Svět v nákupním košíku. Jak nakupovat odpovědně – desatero globálně
odpovědného spotřebitele. Dostupné na: <http://www.svetvnakupnimkosiku.cz/odpovedne-nakupy/jak-nakupovatodpovedne/> [cit. 201103-16].
Veronica. Ekologický institut. Fair Trade -spravedlivý obchod.
Dostupné na: <http://www.veronica.cz/?id=214> [cit. 2011-03-12].
Výzkum „Fair Trade in Europe 2005 – Facts and Figures on Fair
85
Trade in 25 European countries“ (Fair Trade v Evropě 2005 – Fakta
a čísla o Fair Trade v 25 evropských zemích), Jean Marie Krier, vydal Fair Trade Advocacy Office v Bruselu. Dostupné na: http://
www.ifat.org/downloads/marketing/FairTradeinEurope2005.pdf
Zona 5.cz. Principy Fair Trade.
Dostupné na: <http://www.zona5.cz/index2.php?option=com_content
&do_pdf=1&id=7> [cit. 2011-03-16].
5.3 ČEZ a podpora vzdělávání člověk a životní prostředí
Studijním cílem je upozornit pedagogické pracovníky na příklad nabídky vzdělávacích programů skupiny ČEZ a.s., vhodných pro
vybrané vzdělávací stupně.
Úvod
Elektrárenská skupina ČEZ a.s. se dlouhodobě věnuje podpoře
vzdělávání v problematice energetických zdrojů a energií. Na webových stránkách společnosti je k dispozici nabídka různých multimediálních programů, které jsou cíleny na seznámení s elektrickou
energií a jejím postavením ve společnosti a domácnostech. Některé
programy jsou bezplatné, jiné lze získat za finanční úhradu. Programy jsou finančně nenáročné a pro výuku na jednotlivých stupních
dostupné. Pro výuku představují zajímavý a netradiční zdroj odborných informací.
Přehled vzdělávacích programů a jejich charakteristika 42
• Joulinka – multimediální program pro nejmenší
Multimediální počítačový program „Joulinka“ na CD ROM je určen
pro děti ve věku od čtyř do deseti let. Tematicky děti seznamuje s výrobou elektrické energie a šetřením energie v domácnosti.
• Duháček
Multimediální program na CD je zaměřený na žáky prvního stupně
základních škol.
• Jaderný reaktor na vašem PC
Počítačový program matematicky simuluje a názorným způsobem
ukazuje procesy probíhající v jaderné elektrárně.
42
Podrobnější informace na stránkách společnosti ČEZ – výzkum a vzdělávání pro pedagogy. Dostupné na: http://www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/pro-pedagogy/materialy-pro-vyuku/pocitacoveprogramy.html.
86
• Encyklopedie energie na CD
Na CD bylo vydáno a prodáno již více než 150 000 kusů tohoto počítačového programu, který získal ocenění Chip-tip 1999 a cenu Computerworld excellent za nejlepší český multimediální program roku
2000.
• Energetické zdroje země
Jde o komplexní informační program, který komplexně přibližuje
energetické zdroje země.
Pro výuku jsou dále připravené různé didaktické hry (Černý Petr),
stolní hry: Fyzika hrou, Energie kolem nás, Člověk na svém místě,
videofilmy např. Obnovitelné zdroje energie – vhodné pro první i druhý
stupeň ZŠ.
Další oporou výuky mohou být různé odborné publikace a tiskoviny:
Encyklopedie energetiky
První česká obrázková encyklopedie energetiky vycházela v sešitech v devadesátých letech. Nyní je aktualizovaná a rozšířená.
Bezpečně s elektřinou
Brožura vhodná pro učitele, rodiče i děti vysvětluje srozumitelnými texty a obrázky zásady chování a základní pravidla bezpečnosti
při styku s elektřinou a elektrickými zařízeními a spotřebiči.
Základy bezpečného a příklady nebezpečného chování
Metodická pomůcka pro pedagogy a příklady pro efektivní využívání elektrické energie. Jsou komunikována témata: nehazardujte
s elektřinou a pomozte nám přesvědčit i vaše okolí.
Člověk na svém místě
Program, který připravili odborníci a psychologové, může pomoci studentům v jejich významné a mnohdy nelehké životní situaci,
jakou je rozhodování o vstupu do zaměstnání. Materiál obsahuje velmi
užitečné rady z oblasti psychologie a personalistiky, cvičení, testy
a rozhovory se zaměstnanci ČEZ, kteří vám představí některá zajímavá povolání z oblasti energetiky.
Elektrická energie pro ČR
Obsáhlá souhrnná publikace o vysoce aktuálních globálních
aspektech světové i české energetiky. Vhodná na doplnění rozhledu
pedagoga. Na základě zpracovaných odborných pramenů odpovídá
na otázku „Dojde palivo“?
87
Energie kolem nás
Dvoudílný materiál je určen pro první stupeň ZŠ. Obsahuje pracovní listy pro učitele a pracovní listy pro žáky, oboje je bohatě názorně a vesele ilustrované.
Hrátky s obnovitelnými zdroji
Obsahují jednoduché pokusy a návody na sestrojení zařízení
demonstrujících základy funkce a využití obnovitelných zdrojů energie.
Hrátky s teplem
Návody na zajímavé pokusy zavedou do světa tepla, jeho vlastností, šíření, projevů, jeho měření a pozorování jeho účinků.
Jaderné hrátky
Učební pomůcka chce ukázat, že jaderná fyzika není nepochopitelná a že experimenty, objasňující děje v atomech, se mohou udělat
i s obyčejnými „domácími“ pomůckami. Brožura klade důraz na didaktiku a vysvětlení fyzikálních skutečností a souvislostí. Vede děti
k samostatnému přemýšlení a vytváření hypotéz.
Obnovitelné zdroje a možnosti jejich využití pro ČR
Odborná studie kolektivu autorů je určena pro vážné zájemce
o problematiku obnovitelných zdrojů. Nezávislí špičkoví odborníci v ní
seznamují se současným stavem a perspektivami těchto zdrojů pro
výrobu elektřiny v podmínkách naší republiky.
3 pól – časopis plný pozitivní energie
Popularizační časopis, určený studentům a zájemcům o vědu
a techniku, připravovaný studentskou i profesionální redakční radou.
Další formou vzdělávání a motivace pro studenty a jejich pedagogy jsou různé formy soutěží. Jde například o soutěž pro střední
školy s názvem Soutěž vědeckých a technických projektů, celostátně organizovanou sdružením AMAVET.
Cena Nadace ČEZ pro vysoké školy
Soutěž vědeckých a technických projektů vysokoškolské mládeže
ve vybraných energetických a elektrotechnických oborech.
Cena ČEZ
Soutěž diplomových a doktorandských prací. Cena ČEZ se pořádá
od roku 1998.
Co víš o energetice
Pro střední školy jsou nabízeny otevřené besedy o energetice. Pro
88
školy, které absolvovaly besedu, pořádá ČEZ zdarma soutěže školních družstev „Co víš o energetice“.
Souhrn
Na příkladu energetické skupiny ČEZ byla prezentována nabídka
výchovně vzdělávacích programů, které jsou inspirativní pro využití
ve výuce na všech stupních vzdělávání. ČEZ není jedinou společností, která je aktuálně sponzorsky činná v oblasti vzdělávání.
Kontrolní otázky
1. Vyhledejte podle svého odborného zaměření další programy, které
by byly vhodné pro inovaci výuky předmětu, který garantujete,
vyučujete.
2. Seznamte se alespoň s jedním programem, který je uvedený
v přehledu nabídky skupiny ČEZ.
3. Využijte prakticky nebo virtuálně návštěvu Informačního centra
skupiny ČEZ v Temelíně.
Literatura
ČEZ – výzkum a vzdělávání pro pedagogy. Dostupné na <http://
www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/pro-pedagogy/materialy-provyuku/pocitacove-programy.html>.
89
LITERATURA
Asociace pro Fairtrade. Historie fair trade. Dostupné na: <http://
www.fairtrade asociace.cz/?block=56&sub=67> [cit. 2011-03-16].
BERKOWITZ, A. R., Towards a Definition of Ecological Literacy.
The Institute of Ecosystem Studies, 2000. Dostupné na: <http://
www.ecostudies.org/people_sci_ berkowitz_ literacy.html>.
CÍFKOVÁ, Z. a kol. Fair Trade Seminární práce pro předmět Management obchodních firem (garant Hesková, M.) J. Hradec: FM VŠE
2010.
CRS Catholic Relief Services. Fair Trade. Dostupné na: <http://
www.crsfairtrade.org> [cit. 2011-03-02].
ČEZ – výzkum a vzdělávání pro pedagogy. Dostupné na http://
www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/pro-pedagogy/materialy-provyuku/pocitacove-programy.html
ČINČERA, J. Člověk a životní prostředí (humanistická environmentalistika) a ČINČERA, J. Environmentální výchova - vývoj a jednotlivé
směry. Dostupné na http://info.sks.cz/ users /cn/zp/ - 20.6.2011.
Fair Trade e-shop. Dostupné na: <www.fair-bio.cz> [cit. 2011-03-16].
Fair Trade Original. Dostupné na: <http://www.fairtrade.org> [cit.
2011-03-25].
Fair Trade Labelling Organizations International (FLO). Dostupné na:
<http://www.fairtrade.net> [cit. 2011-03-11].
Fair Trade Resource Network. Dostupné na: <http://www.fairtraderesource.org> [cit. 2011-03-01].
Fair Trade Certified. TransFair USA. Dostupné na: <http://www.transfairusa.org> [cit. 2011-03-02].
Fair Trade South Africa. European Fair Trade Association (EFTA).
Dostupné na: <http://www.fairtrade.org.za/Pages/European-Fair-TradeAssociation-EFTA/> [cit. 2011-03-01].
Fairově. Principy Fairtrade. Dostupné na: <http://www.fairove.cz/docprincipy-fairtrade.html> [cit. 2011-03-16].
Fair trade. Wikipedie. Dostupné na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/
Fair_trade#Kritika_Fair_trade> [cit. 2011-03-21].
GITA, Genderová informační a tisková egentura. Světový den fair
trade – co mohou oslavovat ženy? Dostupné na: <http://www.ta-gita.cz/
aktualne/svetovy-den-fair-trade--co-mohou-oslavovatzeny/> [cit. 201103-01].
Havárie v Černobylu [Online]. Dostupné na: http://www.cernobylhavarie.cz/jaderna-havarie-obeti.html.
90
HESKOVÁ, M., VOJTKO, V. Environmentálny brand manažment
v kontextu zeleného marketingu. In LIESKOVSKÁ,V. a kol. Zelený
marketing. Bratislava. ISBN 978-80-225-3047-7.
HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch, Praha: Fortuna, 2011. ISBN
978-80-7373-107-6.
Historie, současnost a perspektivy Fair Trade v Evropě a jeho možnosti
v České republice. Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií.
Dostupné na: <http://www.fairtrade.cz/upload/pavelch-diplomka%
20HEN%20last%20version.pdf> [cit. 2011-03-26].
KOTLER, P., CASLIONE, J. A. Chaotika – Manažment a marketing
firiem v turbulentních časoch, Bratislava: Eastone Books Knižná
edícia nadácie Tatra banky, 2010. ISBN 978-80-8109-114-8.
KRIER, J. M. Výzkum „Fair Trade in Europe 2005 – Facts and
Figures on Fair Trade in 25 European countries“ (Fair Trade v Evropě
2005 - Fakta a čísla o Fair Trade v 25 evropských zemích). Brusel:
Fair Trade Advocacy Office. Dostupné na: <http://www.ifat.org/
downloads/marketing/FairTradeinEurope2005.pdf>.
LORENZ, K. Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta, 1997. ISBN
80-204-0645-X.
MATĚJÍČEK, T. Ekologická a environmentální výchova. Praha: Česká
geografická společnost, s. r. o. 2007, 52 s. – Příručka zaměřená k podpoře průřezového tématu Environmentální výchova.
MEZŘICKÝ, V. ed. Environmentální politika a udržitelný rozvoj.
Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8.
MUCHA, I. Důsledky pro vztah k přírodě [online]. Enviwiki: Dostupné na <http://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=D%C5%AFsledky_
pro_vztah_k_p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B&oldid=2138>.
[citováno 9. 3. 2011].
NOVOTNÝ, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. ISBN
80-86761-30-4.
Ottova encyklopedie A–Ž. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN
80-7360-014-5.
PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. ISBN
80-85623-98-6.
PROKOVÁ, MALIŠOVÁ, H. Holistický pristup k budovaniu značky
s dorazom na environmentálne aspekty. Bratislava: UK v Bratislavě,
2009.
RYNDA, I. Globální a regionální problematika vztahu člověka
k jeho životnímu prostředí. Strana zelených. [Online] Dopstupné na:
<http://strana.zeleni.cz/ – 15.6.2011>.
91
Společnost pro Fair Trade. Vítejte na FairTrade.cz. Dostupné na:
<http:// www.fairtrade.cz/> [cit. 2011-03-01].
Společnost pro Fair Trade. Mezinárodní asociace. Dostupné na:
<http://www.fairtrade.cz/index.php?clanek=123> [cit. 2011-03-21].
Svět v nákupním košíku. Jak nakupovat odpovědně – desatero globálně
odpovědného spotřebitele. Dostupné na: <http://www.svetvnakupnim
kosiku.cz/odpovedne-nakupy/jak-nakupovatodpovedne/> [cit. 201103-16].
Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Praha: MŽP 2010, ISBN
978-80-7212-536-4, [online] <http://www.mzp.cz - 19.6.2011.
Učební osnovy člověk a příroda, zeměpis. Dostupné na: http://www.1zs
jirkov.cz/svp/ucebni-osnovy_clovek-a-priroda_zemepis.htm - 24.6.
2011.
Udržitelný rozvoj jako klíčový princip v rozvojových strategiích mezinárodního společenství. Dostupné na <http://www.czp.cuni.cz/
projekty/sdcz/moduly/5A/5A_zaver.htm> 20.6.2011.
UNESCO (2002): Teaching and Learning for a Sustainable Future.
A Multimedia Teacher Education Programme. Překlad a úpravy:
DLOUHÁ, J. Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost. Dostupné na:
http://www.enviwiki.cz/wiki/V%C3%BDuka_a _u%C4% 8Den%
C3%AD_pro_udr%C5%BEitelnou_budoucnost – 24.6.2011.
URBLÍKOVÁ, D. Environmentálny manažment. Bratislava: Ekonóm,
2005. ISBN 80-225-2081-0.
VERONICA, Ekologický institut. Fair Trade – spravedlivý obchod.
Dostupné na: <http://www.veronica.cz/?id=214> [cit. 2011-03-12].
Vzdělávání Children & Nature Network. Dostupné na:<http://
www.cnaturnet. org/ research/ volumes/C16/16)>.
The Environmental Literacy Council. Dostupné na: <http://www.enviroliteracy.org/index. php>.
TOŽIČKA, T. Příliš vzdálené cíle. Praha: Educon, 2008. ISBN 97880-254-3279-2.
Zona 5.cz. Principy Fair Trade. Dostupné na: <http://www.zona5.cz/
index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=7> [cit. 2011-03-16].
92
SEZNAM TABULEK A SCHÉMAT
Tabulka č. 1: Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu
Schéma č. 1: Princip rovnováhy Jang a Jin
Schéma č. 2: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR
PŘÍLOHY
Příloha č. 1:
Příloha č. 2:
Příloha č. 3:
Příloha č. 4:
Znalostní test na problematiku ekolabelingu
Přehledná historie Fair Trade v datech
Křížovka – kontrolní otázky k úkolu č. 1 Fair Trade
Znalostní test na téma Fair Trade
93
Příloha č. 1:
ZNALOSTNÍ TEST NA PROBLEMATIKU EKOLABELINGU
1. Systém environmentálního značení (ekolabelingu) se ve vyspělých evropských státech uplatňuje od roku
a) 1950
b) 1970
c) 2000
2. První značkou národního evropského ekolabelingového programu byla značka
a) Norská labuť
b) Španělská značka AENOR
c) Modrý anděl
3. Ekologicky šetrný výrobek je českým národním certifikačním
programem pro ekologicky šetrné výrobky: ANO
NE
4. Napište příklad pro:
a) Státní (národní) program ekologicky šetrných produktů
b) Globální (nadnárodní) program ekologicky šetrných produktů
5. Značka „Zelený bod“ je českou značkou ekologicky šetrných
produktů:
ANO
NE
6. Symbol (logo) značky „Králíčka“ znamená:
a) Kosmetiku, která není testována na zvířatech
b) Ekologicky šetrné krmivo pro zvířata
c) Uměle vyráběné výrobky z kožešin
7. Napište význam zkratky KEZ:
8. Popište, případně zakreslete nové logo – značku pro označení
biopotravin používanou od roku 2010 v EU.
9. Které ekologické značky z vlastní spotřebitelské zkušenosti
znáte?
94
Příloha č. 1: Znalostní test na problematiku ekolabelingu – řešení
1. Systém environmentálního značení (ekolabelingu) se ve vyspělých
evropských státech uplatňuje od roku
2000
1950
1970
2. První značkou národního evropského ekolabelingového programu
byla značka
a) Norská labuť
b) Španělská značka AENOR
c) Modrý anděl
3. Ekologicky šetrný výrobek je českým národním certifikačním
NE
programem pro ekologicky šetrné výrobky: ANO
4. Napište příklad pro:
a) Státní (národní) program ekologicky šetrných produktů
(Modrý anděl, japonský ECO Mark)
b) Globální (nadnárodní) program ekologicky šetrných produktů
(Bílá labuť, program ES)
5. Značka „Zelený bod“ je českou značkou ekologicky šetrných
produktů:
ANO
NE
6. Symbol (logo) značky „Králíčka“ znamená:
a) Kosmetiku, která není testována na zvířatech
b) Ekologicky šetrné krmivo pro zvířata
c) Uměle vyráběné výrobky z kožešin
7. Napište význam zkratky KEZ.
(certifikační organizace pro Kontrolu ekologického zemědělství)
8. Popište, případně zakreslete nové logo – značku pro označení
biopotravin používanou od roku 2010 v EU.
9. Které ekologické značky z vlastní spotřebitelské zkušenosti znáte?
95
Příloha č. 2:
PŘEHLEDNÁ HISTORIE FAIR TRADE V DATECH
1946
Ten Thousand Villages (dříve Self Help Crafts) v USA začínají nakupovat výšivky z Portorika.
50. léta
Oxfam GB začíná ve svých Oxfam prodejnách ve Spojeném království
prodávat předměty vyrobené čínskými uprchlíky.
1958
V USA je otevřena první oficiální „Fair Trade“ prodejna.
1964
Oxfam GB zakládá svou vlastní obchodní společnost Oxfam Trading.
1967
Založena dánská dovozní organizace Fair Trade Organisatie.
1969
V Nizozemí je otevřen první „Third World Shop“ (obchod Třetího
světa).
60. léta
Zakládány Jižní Fair Trade organizace jako jsou Machakos District
Co-operative Union PEKERTI (v Indonésii nebo MINKA v Peru).
1973
Do Holandska je společností Fair Trade Organisatie importována první
káva „férově nakoupená“ od družstva malých farmářů z Guatemaly,
čímž Fair Trade pronikl do oblasti potravinových výrobků. Později
následovaly řemeslné výrobky.
80. léta
Dánská, nábožensky založená společnost vytvořila značku Fair Trade.
Termín „Fair Trade“ poprvé použil Michael Barratt Brown z organizace TWIN v únoru roku 1985.
96
1987
Založení EFTA (the European Fair Trade Association), Evropská Fair
Trade asociace 11 Fair Trade dovozců.
1988
Založení značky „Max Havelaar“ v Holandsku. Během jednoho roku
dosáhla káva této značky téměř 3% podílu na trhu. Podobné aktivity
jsou zahajovány také v Německu (Transfair), Spojeném království
(Fairtrade Foundation), USA, atd.
1989
Založení IFAT, nyní známé jako Mezinárodní asociace pro Fair Trade
(the International Fair Trade Association) sdružující 270 Fair Trade
organizací z 61 zemí světa.
90. léta
Formování národních Fair Trade asociací v Bangladéši (1994), Nepálu
(1995), na Filipínách (1998) a v mnoha dalších zemích.
1994
Založení NEWS (the Network of European Worldshops).
1994
Založení Fair Trade federace (Fair Trade Federation, FTF) ve
Washingtonu.
1997
Založení FLO-I (the Fairtrade Labelling Organisations International)
Mezinárdní organizace pro označování Fair Trade.
1998
FLO, IFAT, NEWS a EFTA vytváří neformální sdružení pod akronymem FINE.
1999, 2001, 2003 a 2005
Hnutí Fair Trade posílá své zástupce do WTO Konají se ministerská
jednání v Seattlu, Doze, Kankúnu a Hong Kongu.
2001
FINE se shoduje na jednotné definici Fair Trade.
97
2001
Založení Asijského Fair Trade fóra (the Asia Fair Trade Forum, AFTF),
regionální pobočky IFAT. Od této doby se formují další regionální sítě
výrobců v Africe a Latinské Americe.
2004
IFAT představuje značku Fair Trade organizace na Světovém sociálním fóru v Mumbaji.
2004
FINE zakládá Fair Trade advokaturu (the Fair Trade Advocacy Office)
v Bruselu.
2005
Spuštění Systému řízení kvality (the Quality Management System),
projektu na harmonizaci a zlepšování existujících Fair Trade standardů,
definic a procedur.
Zdroj: http://www.fairtrade.cz
98
Příloha č. 3:
KŘÍŽOVKA – KONTROLNÍ OTÁZKY K ÚKOLU Č. 1 FAIR
TRADE
99
Příloha č. 3:
KŘÍŽOVKA – KONTROLNÍ OTÁZKY K ÚKOLU Č. 1 FAIR
TRADE
– ŘEŠENÍ
Vzdělávací program / Svět v nákupním košíku
100
Příloha č. 4:
ZNALOSTNÍ TEST NA TÉMA FAIR TRADE
1. Co je Fair Trade?
a) alternativní přístup k mezinárodnímu obchodu
b) mezinárodní přístup k obchodu
c) veřejně uznávaný přístup k mezinárodnímu obchodu
2. Kde a kdy vznikl první Fair Trade obchod:
a) Švýcarsko, 1991
b) Velká Británie, 1953
c) Nizozemí, 1969
3. Ochrannou známku – značku FAIRTRADE uděluje:
a) mezinárodní světová organizace pro Fair Trade WFTO
b) certifikační organizace FLOI (Fairtrade Labelling Organizations International)
c) certifikační organizace, která má státem udělenou licenci
4. V České republice se specializované obchody nazývají:
a)
b)
5. Největším trhem Fair Trade na světě je:
a) Velká Británie
b) Německo
c) Nizozemí
6. Charakterizujte podstatu FairTrade.
7. Které výrobky jsou nejčastější produkty Fair Trade?
a) banány
b) čaj
c) káva
8. Můžete napsat, co symbolizuje značka FairTrade.
101
Příloha č. 4:
ZNALOSTNÍ TEST NA TÉMA FAIR TRADE – řešení testu
1. Co je Fair Trade?
a) alternativní přístup k mezinárodnímu obchodu
b) mezinárodní přístup k obchodu
c) veřejně uznávaný přístup k mezinárodnímu obchodu
2. Kde a kdy vznikl první Fair Trade obchod:
a) Švýcarsko, 1991
b) Velká Británie, 1953
c) Nizozemí, 1969
3. Ochrannou známku – značku FAIRTRADE uděluje:
a) mezinárodní světová organizace pro Fair Trade WFTO
b) certifikační organizace FLOI (Fairtrade Labelling
Organizations International)
c) certifikační organizace, která má státem udělenou licenci
4. V České republice se specializované obchody nazývají:
a) Obchůdky Jednoho Světa
b) Na zemi
5. Největším trhem Fair Trade na světě je:
a) Velká Británie
b) Německo
c) Nizozemí
6. Charakterizujte podstatu FairTrade
Fair Trade zpravidla je označovaný jako „spravedlivý obchod“, který
představuje účinný nástroj pro boj s chudobou. Zaručuje producentům
poctivé „férové“ podmínky vyplácením odpovídajících a stabilních cen
za jejich produkty. Fair Trade je alternativním přístupem k mezinárodnímu obchodu. Fair Trade se popisuje jako obchodní partnerství, které
klade důraz na sociální a ekologický rozměr obchodu a výroby, cílem
je napomoci udržitelnému rozvoji především v zemích Afriky, Latinské
Ameriky, jižní a jihovýchodní Asie.
7. Které výrobky jsou nejčastější produkty Fair Trade?
a) banány
102
c) čaj
d) káva
8. Můžete napsat, co symbolizuje značka FairTrade.
Ochranná známka FAIRTRADE zobrazuje jásající, smějící se obličej,
který reprezentuje spotřebitele a producenty výrobků Fair Trade.
Obličej je zobrazen na černém poli obdélníkového tvaru, s bílým podtitulkem FAIRTRADE.
103
Autor:
Název:
Rozsah:
Náklad:
Účel:
Rok vydání:
Recenzent:
Vydavatel:
Tisk:
doc. Ing. Marie Hesková, CSc.
VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA A PŘÍRODY
104 stran
100 ks
STUDIJNÍ TEXT
2012
doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc.
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz
Tiskárna JIE s.r.o., Dobrá Voda u Českých Budějovic
ISBN 978-80-87472-29-3
Download

Vývoj vztahu člověka a přírody