F
HIsToRIclTA JEŽÍŠEKRIsTA
HISToRICITA JEŽÍŠEKRISTA
(9
o
Dr. Radomír Mal]il, olomouc 2000
Matice cyrilometodějská s. r. o., olomouc 2000
rsBN
80-726 6-083_7
Církevnídějiny' pŤesněji ''Dějiny církve,., vŽdyckybyly, dodnes
jsou a i v budoucnosti budou d leŽitou disciplínou teologického
studia. Nikoli pouze proto, že patŤík nutnému vzděl.áni krrěŽí
i laickÝch absolventri teologick:fch fakult znalost historie, nybrŽ
také proto, Že na vyvoji církevníhospolečenstvíje moŽno sledovat BoŽí ptisobení a vl-iv.
Dějiny církve lze chápat dvojím zp sobem: buďto jako historii kteréhokoliv jiného lidského společenství, nebo jako hledání
JeŽíšeKrista' kterf církev za|oŽi|, v jejím v./voji během dvou tisíciletí. V prvním pŤípadě je moŽno zaujmout vtiči církvi bud' sympatizujicí postoj, nebo dát najevo zjevnou antipatii takjako v či
kaŽdému jinému lidskému společenství: národu, státu, školské
a kulturní instituci apod. Podle míry sympatie či antipatie mo.
hou bft dějiny objektivní nebo neobjektivní. Ideální je samozŤejmě nestrann1f, neutrální postoj, ktery bez citové vazby hodnotí
klady i zápory. To však ve většině pŤípadri b:ivá jen zboŽnympÍáním. KaŽd historik nutně do své práce vkládá větší či menší míru
sympatie nebo naopak antipatie v či společenství, jehoŽ dějiny
líčí.Nicméně sympatie či antipatie neospravedl-Ďlji |Ži, zám|ky
d leŽitfch faktri a učelovépolopravdy' jimiŽ se pŤímo hemŽí his.
torické práce psané na objednávku komunistic$fch či nacistickfch totalitních diktátorri, coŽ je evidentní zvláště ve. vztahu
k církevním dějinám. František Palackf vyslovil ve sqjlch Dějinách národa ěeského krásnou větu: Svťrj k svému, ale vŽdycky
podle pravdy.
CIRKEVNI DEJINY
Tím se chceme Ťídittaké my pŤi svrj,ch exkurzích
d,o církevních dějin. NaŠesympatie nutně jsou a budou
na straně wznayač Kristov.ych, na straně těch, kdo se k němu hlásili a vírouv něho
motivovali své činy. Bylo by ale neetické zam|čet,
že ne vŽdycky
odpovídaly tyto skutky JeŽíŠov.ichlyznavačri jeho
nauce, n"ízi,
byly v souladu s morálkou' kterou on hlásal.
Právě zdese dostáváme k druhému pohledu na církevní dějiny,
totiŽ k problematice,
jak on sám, Bohočlověk JeŽíš
Kristus, svou církev
rídil a vedl, jak
se jeho moc uplatnila a projevila skrze
kŤeséany, kteŤí ho piij"ri
do svého osobniho života arealizovali jeho
morálku v konkrétní
praxi, a naopak jak zhoubné drisledky
měl stav, kdy kŤesťanéŤečenobiblickj'mi slovy - ctili Pána jen usty,
ale jejich srdce bylo
daleko od něho.
S tím ovšem souvisí drileŽitá otázka,která
stojí hned na prahu
církevníchdějin: Kdo je JeŽíšKristus, na něhoŽ
se kŤesťanéodvolávaji? Dá se víra kŤesťan , Že on je Brih,
kter;i se skrze početí
Ducha svatého a panenské zrozeni stal člověkem,
konal zázraky a nechal se pŤibít naWižpro naši spásu,
vstal z mrttn.ich, vstoupil do nebe a seslal Ducha svatého, podepŤít
také historickou
kritikou? Byl v bec tento JeŽíšzNazaretahistorickou
osobností?
Není to, co o něm věŤíme, jen legendou na zp
sob antické mytologie?
K tomu je zapotŤebi zeptat se ještě jinak ZmtŤnje se o JeŽíši
Kristu jakoŽto o historické osobnosti těz neiuri,jinf pramen
neŽ
kŤeséanssf? Máme o něm zprávy také od nekŤesťanslo-fch
autoru?
Na tuto otázku je nutno odpovědět jednoznaČně
kladně. Jeden z nejznámějšich Ťímsk.ich historikri,
Kornélius Tacitus, líčí
ve sqich Análech ( 15. kap., 44. verš), jak
cisaŤ Nero začal proná-
sledovat kieséany, kdyŽ naně svedl zapálenini-".
r.nio;il;;
ŽháŤství spáchal pravděpodobně on sám, neboť
by?a známa jeho
zá|jba v poŽárech' Ale dejme slovo Tacitovi:
_chorobná
,,Proto
Nero, aby potlačil pověsti, Že z jeho rozkazu
byl fum ,íptt"",
nastlčiljako viniky a s nejrafinovanější krutostí potrestal
ty, kter mi lid opovrhoval pro jejich nectnosti a které naz,yvalkŤesťany
4
HIsToRIcITA JEŽÍŠEKRISTA
(latinsky, christiano s. )' Kristus, o d něhoŽ své p oj menov áni získat, byl na záÝJadě odsudku prokurátora Piláta Pontského popraven, kdyŽ byl císaŤem Tiberius, a ta zhoubná pověra byla na krátkou
dobu zaraŽena, však pouze aby propukla nanovo..... Historik Ta.
citus uvádí jako dějinnj' fakt, Že za|<Ladate| lďeséanství JeŽíšKristus byÍpopraven prokurátorem Pilátem Pontskym za vlády císaŤe
Tiberia. U uvedeného citátu je zárovei zÍejmé, Že pohan Tacitus
byl zásadním odpťrrcem kŤesťanství. Kdyby JeŽíšKristus nebyl
historickou osobností, kdyby byl postavou pouze vybájenou, zcela určitě by to neopomenul uvést. on však uvádí něco uplně jiné-
ho, totiŽ Že JeŽiš Kristus je historickou osobou, popravenou
Pilátem za panováni císaŤe Tiberia' jak líčíevangelia a Kesťanské
prameny. Pro tuto obdiwhodnou shodu s evangeliibylyvminulosti
Tacitovy An ály nazyv ány,, druhym evangeliem..'
Tacitus nebyl letopiscem, kter psal na základě nepodloŽenych
zpráv' Ži| ve druhé polovině 1' století, byl tedy téměŤ současn!
kem života apoštolti a evangelistti. Jeho tchán Julius Agricola
p sobil jako Ťímskf guvernér v Británii, ná|eŽe| tedy k vrstvě vysokÝch státních ufedníkťr. Díky jemu mohl mít Tacitus snadnf
pŤístup k oÍiciálním informacím uŤedního charakteru. Pokud Pi.
lát poslal o JeŽíšověprocesu uŤední zptávtt do Říma, jako Že téměŤ s jistotou poslal, neboť to ná|eŽe|o k povinnostem Ťímskych
místodrŽícíchv provinciích' byl to právě Tacitus, kdo k ní mohl
mít snadnf pŤístup.
Svat1f mučedníkJustin ve 2' století v Apologii věnované císaŤi
Antoniu Piovi odkazuj e natm.Acta Pilati (Činy Pilátovy), uchovávané v Ťímskémarchivu, kdyŽ hájí pravdivost JeŽíšovaukŤiŽování.
Píšedoslova: ,,A Že se toto stalo, mriŽete se dovědět z protokolťr
sepsanfch pod Pontskfm Pilátem.....Také dalšíKesťansh.f apologeta (čili obhájce víry) Tertulián píšev souvislosti s procesem JeŽíšor".fm:
'To vše o Kristovi Pilát hlásil tehdejšimu císaŤi Tiberiovi...
Ještě ve 4. století první církevní historik Eusebios z Cesareje píŠe
o tom, ŽePtlátpodalo procesu s JeŽíšemhlášení do Říma. ZminěnáActa Pilati se nedochovala, byla pravděpodobně zničena stejně
CIRKEVNÍ DĚJINY
HIsToRICITA JEZIsE KRÍSTA
jako mnoŽství dalšíchcennj'ch dokumentri pri
pozdějších bar.
barsklch nájezdech na Řim, nicméně pro historika je
mimo ja.
koukoliv pochybnost, Že existovala, jinak by se jich
n.rnoÁli
KeséanštÍapologeti dovolávat v polemice s nositeli
Ťímskéstátní
moci. MriŽeme tedy mít i za uiedně potvrzené, Že zakladatel
kŤesťanstvíJeŽíšKristus byl historickou osobou popÍavenou
v Judeji
místodrŽitelem Pilátem Pontsklm zavlády císaŤe
Tiberia.
Historicitu JeŽíšovyosobnosti potvrzují i dalšípohanští
auto.
Ťi. Tradični kŤesťanská apologetika uvádí ještě
historika Sueto-
nia a
místodržitele v Bith]inii Plinia. objektivně je vŠak
nutno
konstatovat, že jejich svědectví je nedostačující
k tomu, abychom
mohli považovat JeŽíše Krista za historickou osobnost.
Suetonius' současnÍkTacitriv, piŠeve sv..fch Životech dvanácti
císaŤri
o Claudiovi toto: ,'Židy'kteŤí se bouŤili pro jakéhosi
Krésta, z Říma
vypudil... Z uvedeného citátu není zŤejmé, že
sejedná o JeŽíŠe
Krista, a i kdyby bylo, nesděluje tato informace nic
o tom, jestli
onen Kréstos či Kristus byl historickou osobností.
Rovněž tak
Plinius popisuje začátkem 2. století v dopise císaŤi
Traján
ovi ži-
vot tamějších kŤeséanri a uvádí, že ,,ve|ebiKrista jako
Boha,.' To
opět ještě neznamená, že JežišKristus nutně
musel b]''t historickou osobností' neboé v pohanské antice byla uctívána
Spousta
boh , z nichžžádnyprokazatelně historickou osobností
nebyl.
Mnohem prrikaznějšísvědectví o historicitě JeŽíŠe
Kristana.
bízejísyrštípohanští spisovatelé ze 2, sto|eti,Lukianos
ze Samo-
saty a Mara-bar.Sarapion. Satirik Lukianos ve svém
dile
'o Peregrinově smrti..v 1l. kapitole se cynicky vysmívá Životu
prvotních kŤesťanri, zv|áště jejich morálce
odpuštění a lásky
i k nepŤátelrim. Piše: ,,... dosud uctívají toho
velkého čtověka, kte-
r
byl v Palestině pŤibit na kÍiŽ, zato, Že uvedl
v životten nov
kult... jejich první zákonodárce je presvědčil'
Že si jsou navzájem
bratry, jakmile se zapŤou a pominou Ťecké bohy
a budou se kla-
nět tomu svému ukŤiŽovanému mudrci a budou Žít podle jeho
pŤIkázáni.* Lukianos zde jednoznačně
hovoŤí o akŤižovaném zakladateli kŤesťanství, jehoŽ nejmenuje, jako o historické
osobnos6
ti.TotéŽ dělá i jeho krajan Mara-bar-Sarapion, kter]i ač pohan má
ke kŤeséanstvíkladnější vztah. Ve svém dopise z vézeni svému
synovi hovoŤí o mučednickésmrti tŤívynikajících muŽťr: Sokra.
ta' Pfihagora a anonymního Židovského Krále. Takzni doslovny
citát:
'Co měli Athénané z usmrcení Sokrata? Hladomor
a pohroťna na ně pŤišly jako soud za
jejich zločin. Co měli obyva-
telé ostrova Samos z upálení P1'thagorova? Náhle byla jejich země
zasypána pískem. Co měli Žiae z popravení svého moudrého
Krále? Hned potom bylo jejich království zničeno... Sokrates uplně nezemŤel ' Žije dá|e v Platonově učení'Pythagoras uplně nezemŤel, Žije dále v HéŤině soše' Ani nezemŤel uplně ten moudr]f
KÍá|. Žije dále v učení,kÍeréza|oŽ1|... Sarapionťrv dopis je uchován v Britském muzeu. Z citátu je jasné, Že se jedná o Krista
a Keséanství Zničeni království, o němŽ autor mluví, znamená
dobytí Jetuzaléma Římany r. 70, čili jen pár desítek let po smrti
JeŽíšově,coŽ odpovídávyrazll,,hned potom... Lze sice namítnout,
Že dějiny izraelského národa znaji vice samozvanych ''KÍál "'
vrrdc povstání proti Římanťrm, nicméně o žádném z nich by
Sarapion nemohl napsat, Že ''Žije dále v učení,kIeré zal'oŽil... Tato
formulace pŤedpokládá, Že Sarapion ví o lidech, kteŤí se v jeho
době k učeníonoho Krále hlásili a šíŤilije' coŽ nemohlo bjut nic
jiného neŽ Kesťanství.Sarapionriv dopis je dokladem, Žev |. a2.
století byla pŤinejmenším v kruzích pohanskych vzdélanci zná-
ma informace o Židovském mudrci a v dci národa JeŽíšovi
zNazareta,jehoŽ prokurátor Pilát nechal na nátlak Židovsk1/ch
pŤedákti popravit. okolnost' Že tato informace byla pŤijímána
jako fakt a nikoli jako mÝtus, je dokladem o historicitě JeŽíše
Krista.
o historicitě JeŽíšeKrista nesvědčíjenom pohanské, nybrŽ
také Židovské prameny. Dějepisec židovsko.Ťímskéválky Josephus
Flavius, jenŽzemÍeI někdy po r' l00, píšeo JeŽíšiKristu takto:
,,V této době Žil JeŽíš,člověk moudrf, mťrŽeme-li ho vskutku nazy1vat člověkem, konal totiŽ neuvěŤitelné skutky a učil lidi' kteŤí
s potěšením pŤijímajípravdu' Ziska| si mnoho Žiatl, tez i mnohé
CiRKEVNl DÉJlNY
HIsToRIcITA JEŽÍŠEKRlsTA
z Řekri. on byl ten Kristus. AkdyŽho Pilát odsoudil
nakÍiŽna
záYJadé obŽaloby pŤedních lidí mezi námi, ti, kteŤi
ho od počátku
milovali, se ho nevzdali. Zjevi| se jim totiŽ Znovu Živ tŤetího
dne,
jak toto i tisíce dalšíchmocn1ich věci o něm pŤedpovidali
BoŽí
proroci. A ani nyní kmen kŤesťanri' tak po něm
nazvan1ich, do.
sud nevyhynul'.. Tento citát z Židovsk17ch staroŽitností
18. kapi.
toly je psán s jasnou a neskr vanou sympatií k JeŽíši
Kristu, takŽe
vyvstávají vážnépochybnosti, zda se nejedná o pozdější
kŤesťanskou vsuvku' neboé podle svědectví kŤesťanského
spisovatele
origena ze 3' století Flavius nevěŤil v JeŽišovo mesiáŠsképoslání.
Mezi odborníky není v této věci jednota' NěkteŤí háji pravost
uvedeného citátu, jiní ji popírají.Nicméně obojí
se ,t,oou1i
v názonl, Že Flavius nepochybuje o historicitě
JeŽíše Krista , o eeÁz
svědčídalší, 20. kapitola jeho StaroŽitností, kde je psáno:
,Velekněz Ananiáš shromáŽdil soudní radu a pŤedvedl pŤed
ni bratra
JeŽíšeŤečenéhoKristus, jenŽ se jmenovai Jakub.....
Dalšímd leŽitlm pramenem potvrzujícím historicitu
Kristovy osobnosti je Talmud. Jde o kodex Židovského
zákonas komentáŤem, vzniklf v letech 70-300 po KÍ. obsahuje
dílčípoznámky
oJeŽíši zNazareta: byl prynemanŽelsk m synem nazaretské
ženy
Marie, podvodníkem se zázraky, kter1i sváděl lid a
zato byl popraven ukŤižováním. Zmínky Talmudu
o JeŽíšiKristu jsou samo.
zÍejmě jeho hrubou uráŽkou, ještě více potom
uráŽkou jeho
panenské Matky. Talmudista zkomolil Ťecky
lryraz,,parthenos..
1narozen z panny) na hebrejské ,,bar Thenos.. čili ,,syn Thénriv..
a sugeroval, že JeŽišje synem jakéhosi Ťímského
vojáka jménem
Théna či Thénos. PŤesto si z hlediska historického
musíme těch.
Ío zprav vysoko cenit. Talmudista totiŽ ani v
nejmenším nepochybuje o Kristově historické existenci, naopak potvrzuje
všechna
Životopisná data, která známe z evange|ii,jimŽ
samozŤejmě dává
interpretaci wp|wajiciz nepŤátelského postoje.
Kdyby Jezis nebyl
historickou osobností, je absurdní piedstava' Že by
talmudista toho
náLeŽitě a jaksepatŤí nevyuŽil a neobvinil
kŤesťany z podvodu,
pŤípadně je nezesměšnil.
8
Tyto pohanské a Židovské prameny dokazují neudrŽitelnost
mínění, Že JeŽíšKristus je pouhou vybájenou postavou. Ani nej.
většínepŤátelé Keséanství nezpochybĎovali jeho historickou existenci, naopak ji potvrzovali. První, kdo prohlásil JeŽíšeKrista za
mÝtickou osobnost, byl v 19' století osvicensky biblista David
Friedrith Strauss v Německu. Ten sÚmi názory ovlivnil Karla
Marxe, potaŽmo celou ideologii od něho pocházejici. Právě komunisté neustále vnucovali občanťrm tezi, Že JeŽíšKristus nikdy
neŽi|, Že jde o vybájenou postaw' Tento názor mohl obstát jen
v prostŤedí totalitní diktatury, kdy svobodná vědecká diskuse byla
nemoŽná. TVáŤí v tv፠uÍše uvedenym fakt m si dnes marxisticky
orientovaná biblická kritika netroufne tvrdit, Že JeŽiš neexistoval.
Tato pŤedstavaje absurdní téŽ z hlediska psychologie a sociologie.
KŤesťanství jako hnutí nelze lysvětlitbez pronikavé a silné osobnosti zakladatele. Francouzskf teolog Yves Congar správně ana.
|yzoval ve sv'.jzch studiích, Že kŤeséanstvi by nezískalo tak oddané
a obětavé vyznavače, kdyby postava JeŽíšeKrista byla vymyšlena. To, že IeŽiš Kristus je historickou osobností, je nezpochybnitelnym faktem právě tak, jako je historickou osobností Caesar,
Marcus Aurelius či Karel Velik.i.
,ii#;itri;,,:Šffiť
o
t
CIRKEVNI DEJINY
PRÁvosT A PRAVDIvosT NoVÉHo ZÁKoNA
PRAVoST A PRAVDIVoST NoVÉHo
ZÁKoNA
Je velice
málo lidí v dnešnim světě, kteŤi jsou
pŤesvě dčeni, že
JeŽíšKristus nebyl histori.kou
osobnosii, zvrasto mezivzdě'anci
se tento názor vyskytuje sporadi
cky a zŤi'dka. Fakta .r""i;-..J*značně ve prospěch historicity
lezisovy. Na druhé straně však
vice než polovina obyvatelstva'
našíplanety odmítá prijmout jako
faktajeho boŽství a zázraky' s
ti. ,ouui,i dalŠídrileŽitá proble.
matika, kterou je tŤeba si vyjasnit
z historického pohledu: KŤes.
éanská literatura o JeŽíšiKristu,
zvrasto Ňow zákon,kter
kŤesťané
povaŽují za inspirovan]f
svatym, posvátnf, a tím
i hodnověrny, |:,či JeŽíšez -Duchem
Nazareta;uto šynu BoŽího, jehož
ži.
vot je poznamenán zázraky'
Dva ne1drileii,eisi ,a,,uky, vtělení
a zmrtvychvstání' stojí na počátku
a na konci jeho Života. Právě
tyto nadpŤirozené udá'osti se
staly pro mnoho dnešníchlidí
ne.
věroh odn.im i. IJ znáv aji JeŽí
š e l*ista jako
w,namnéh
o
myslitele, proroka a náboŽenského reformátora'
s vetsi nebo menši
kritikou vyslovují obdiv vriči j.t'o
nuu.., ui. inro..u.e Nového
zákona o jeho boŽství a zázracich
odmitají. T. G. Masaryk
v rozhovorech s německ1/m
spisovatelem Emit.m Ludwigem pro-
hlašuje: ,,JeŽíš, neŤíkám Kristus,
bvl ďovek, prorok. Proto ho
mohu
milovat.,.
První československy p,,,iá",t si
tedy váži Ježiše
z.Nazareta jako vyznamné a kladné
osobnosti Židovského náro.
da a starověku, dokor
hopŤijmout:"t"x'i",'.#:#.íffi
JlíÍťJ"ffi;"ilffi r
fr
ktery zázraky dosvědčil svoji
boŽskou -o... Masaryk srovnává
JeŽíšese Sokratem a klade
ho s nÍm a"
roviny jako fi|ozo.
fa a mravního reformátora.
".;"e
Tento po,tďí.'typicky
pro mnoho
t0
E-
dneŠníchlidi, pro néŽJeŽíšpŤedstavuje myslitele a mravního v dce
na stejné urovni se Sokratem, Konfuciem, Buddhou, Vivekanandou' Mohamedem apod. Vflučnost jeho boŽství a mesiášského
poslání, legitimovaná zázraky,jak to všechno popisuje Noqf zákon, je odmítána.
Hisťorik se tváŤí v tv፠této skutečnosti musí ptát, jestli Nov'.il
zákon je opravdu věrohodny. Co nejvíce ztéŽuje jeho věrohodnost a tím i pŤijatelnost pro dnešníhočlověka vědy a techniky,
jsou právě zázraky. JiŽ osvícenství v l8. století prohlásilo zázraky
za nesmysl, Voltaire se jim vysmál se svou typickou sŽíravou ironií. Tato mentalita ovlivnila nejen smyšlenílidstva 19' a 20. stole.
ti, a|e téŽ biblické bádání. osvícenská teze o tom, Že záztaky
neexistují, se stala novověkym dogmatem. Pod tímto zornym uhlem se nutně museljevit každf historick]f pramen' kterjl hovoŤil
o zázr acich, j ako ne spolehliv-í a nevěrohodnf
Na zák]adě nejnovějších zkušeností víme, Že toto osvícenské
dogma o neexistenci zázrakt je falešné.Zázraky ve smyslu mi.
moŤádn1fch, lidsky nevysvětlitelnych událostí se skutečně dějí'
Stačíjen poukázat na mimoŤádná uzdravení a pŤírodníukazy na
místech mariánskfch zjeveni v Lurdech, ve Fatimě a jinde, abychom objektivně a poctivě pŤiznali spolu s francouzskfm dominikánem a vynikajícím kazatelem Lacordairem: ,,Je mnoho věcí
mezi nebem a zemi, kterfm nerozumíme...
Na druhé straně je však pravdou, Že k zázraktlm nedochází
dnes a denně, neservírují se nám jako na béŽicímpásu' Proto
jejich pŤemíra v historickych pramenech starověku právem pťrso.
bí nevěrohodně. Nelze ignorovat historickou heuristiku, čili pramennou kritiku' která učí,Že zázrak patŤilu starověkjlch a jeŠtě
i stŤedovělc./ch národťr k nejdrileŽitější legitimaci mimoŤádné osob.
nosti, ať uŽ panovníka, lidového hrdiny nebo mudrce. Kde tako.
vy zázrak chyběl' musel se uměle vytvoŤit, vymyslet. To
nepovaŽovali naši pŤedkové zaleŽ, jejich chápání prostě nebylo
na té urovni, Že vynikajicí osobnost mťtŽe bft bez zázraki, nebo
ŽeBoŽi pŤítomnost ve světě se m Že obejít také bez nich. KdyŽ
ll
cÍRKEVNi DEJINY
zázraky neviděli, prostě je pŤedpokládali jako samozŤeimost
a popustili uzdu své fantaz1i. Tak vznikly legendy a myty.
Ve spektru tohoto poznáni se musíme ptát, jestli
také Nov..i
zákon neobsahuje legendární a mytické prvky v jejich
symbolickém vyznamu, potaŽmo jestLi zázraky v Životě
JeŽíšeKrista
a apoštolri nejsou onou nutnou ,,1egitimací.,,
uměle lytvoŤenou
oT"rz:1l'-líry prvotní církve v oozste poslání JežišezNazareI
ta. Cten፠Bible snadno postiehne jeden podst
atn!, rozdi| mezi
Star.fm a Norn.im zákonem: zatimco
autoii starozákonních knih
referují o událostech několik set let star
ch, které nezaŽi1i,pisut.lé Nového zákona sdělují své osobní záŽitky
a zkušenosti,
v pÍeváŽné většině píšío tom, co sami viděli
a slyšeli a eeho byti
pŤímfmi učastníky.Apoštol sv. Jan
hned v uvodu svého prvního
listu píše:,,... co jsme slyšeli, co jsme
na vlastní oči viděli, co jsme
prohlédli a čeho se naše ruce dotlJy,
totiŽ o Slově Života vám
hlásáme..... A v závěru svého evangelia
Jan poznamenává: ,,To je
ten učedník,kterf vydává svědectví
o těchto věcech a napsal tyio
věci; a vime, Že pravdivé je jeho svědectví...
Z novozákonních autorri Matouš, Jan' Jakub,
Petr a Juda byli
- Ťečeno dnešní terminologií - nejuŽšími spo'upracovniky
leziše z Nazareta' těmi' kdo o něm
mohli vydat nejzasvěcenější svědectví. Z dalších pisate'ri Marek a Lukáš patrili
k jedněm z prvních
udri církve, atudiŽ svědkri jejího Životatezprostredně
po odcho.
du JeŽíšověvčetně zázraktl, které se
udály v činnosti apoštolri.
o.b'a byli bkzkymi spolupracovníky
apoštoiri, proto i jejich v,j'po.
věd' o JeŽíšiKristu a aktivitě prvotni
církve je osobním svědectvím. hvel byl byto s tn ě zas aŽen o s obním
záŽitkemmimoŤádn ého
Kristova zjevenipŤed Damaškem, což se
vine jako zlatá nit vŠemi
jeho spisy.
Toto osobní svědectví prakticky všech
novozákonních svatopiscti bylo vydáno v atmosféŤe krvaveho
pronásledování prvotní
církve a všech osm také pro ně podstouiilo
smrt na popravišti.
Jan jako jediny pŤeŽil svou popra},u,
kdyŽ se v kotli s vroucím
olejem, kam byl vhozen' neuvaŤil. Mučednická
smrt novozákont2
PRAVoST A PRAvDI\osT NoVÉHo ZÁKoNA
ních autor a dalšíchčlen prvotní církve nebyla mučednictvím
pro ideu, pro víru v nějaky náboŽenskf nebo politickjl systém'
TakoÚch mučedníkťri ve jménu falešné nebo téŽ zločinnéideo|ogie znají dějiny celou Ťadu. Mučednictví pisatelťr Nového zákona, apoštolťr a učedníkri Kristoqfch, však je smrtí pro osobní
konkrétní svědectvi o událostech, které se staly. Tito muŽové pro.
hlašují:To, co jsme napsali a co hlásáme, je čistá pravda, neboť
takto jsme to všechno viděli' slyšeli aproŽivaIi' Kdybychom Ťekli,
Žeto pravda není, lhali bychom, a protoŽe nám naše svědomí lhát
nedovoluje, raději jsme ochotni jít na popraviště, abychom pŤesvědčili ostatní Lidi, Že mluvíme pravdu, to znamená, Že jsme cho.
dili s JeŽíšem,viděli ho konat zázraky, stáli jsme u prázdného
hrobu, spatŤili jsme ho vzkŤíšenéhoa mluvili s ním, byli jsme
svědky jeho nanebevstoupení a posléze seslání Ducha svatého
azázrak'Ů' které se děly v prvotní církvi.
Síla tohoto svědectví je tak obrovská' Že protiargumenty se
těŽko na|ézají.Kdyby snad vydal toto svědectví o JeŽíšiKristu
jenjedenjedinÝ očitÝ svědekjeho Života, dalo by se pŤipustit, Že
šlo o duŠevně chorého jedince' Písemná očitá svědectvi osmi lidí
a desítky, moŽná i stovky ustních očit1Íchsvědectví učiněnych
pod Damoklovym mečem smrti na popravišti se však nedají takto odbyt. Blaise Pascal správně Ťíká: ''Svědk m, kteŤí se pro své
svědectví dají usmrtit, rád uvěŤím...
Nezpochybnitelnost tohoto argumentu vedla odpťlrce kŤeséanství ke snaze dokázat, Že Nol zákon není dílem těch' jejichŽ
jména nese, Že povstal později, aŽ po smrti těch, kdo jsou uváděni jako jeho autori. David Friedrich Strauss v polovině l9 . století
prohlásil evangelia za mytus vznikl! ve 3.-4. století. Tento názor
byl lehce lryvrácen filology, kteŤí poukázali na helénistickou Ťečtinu, v níŽ je NoÚ zákon napsán' Tento dialekt byl pouŽíván ješ.
tě v 1. století, ve 2' století uŽ nikoliv. Největšípochybnosti byly
o Janově evangeliu. Rozptylil je ná|ezpapyrového zlomku v Egyptě
ve 30. letech 20' století, ktery je datován do první poloviny
2. století a obsahuje uryvky právé z Janova evangelia, konkrétně
13
-------ar-cÍRKEVNi DĚJINY
ze |3. kapito|y. Z toho tedy jasně wp|!,Ýá, Že Janovo evangelium
muselo b t napsáno :uŽv |. století, tak jako všechny spisy Nového
zákona. Mylné názory o Janově evangeliu šírilhorlivě ještě pŤed
nálezem zmíněného papyrového zlomku teolog Alfred Loisy, jeden z pŤedstavitelri tzv modernismu, odmítnutého papeŽem sV.
Piem X., jenŽ odsoudil mimo jiné i Loisyho Ieze o pozdějšim
vzniku Janova evangelia v dekretu ,,Lamentabili...
Dnešníbiblická nauka hovoŤí o tom, Že pŤed evangelii existo.
valo nějaké ,,praevangeli.om*, z něhoŽ evangelisté čerpali, byla
pr rozšíŤenai Ízv.logia čili qiroky JeŽíšovy.Evangelia udajně
vznika|a v prvokŤesťanskj'ch komunitách pro jejich katechetic-
kou potŤebu, jak tvrdí na zátJadě moderních q.izkumri zesnulf
českjl biblista Jan Merell ve své knize ,,Radostná zvěst Noveho
zákona,,. Nic nebráni, abychom tento názorpŤijali, neboť tím
není
nikterak zpochybněno autorství těch, jejichŽ jména novozákonní
spisy nesou, ani jejich osobní očitésvědectví o JeŽiši Kristu. Naopak je tŤeba Ťíci, Že anonymní autor tohoto praevangelia musel
také pocházet z okruhu očitych svědkri Kristova Životaa riskoval
za to svrij Život.
Nejmodernější biblické v.fzkumy posouvají vznik evangelií ješ.
tě o několik desetiletí ďÍiv' neŽ se dosud pŤedpokládalo. V tomto
století se mělo za to, Že evangelia byla sepsána v letech 70- l00.
Španělskf jezuita José o'Callaghan však nalezl po druhé světové
v jeskyních Kumránu v Izraeli papyrorn.i svitek s nečitelnfm
textem s qfjimkou krátké pasáŽe ze 6' kapitoly Markova evangelia. Nález je moŽnádokonce originál Markova evangelia. Kumránskéjeskyně, vnichž se nacházel, bylyr. 68, tedyhned nazačátku
Židovsko-Ťímské vá|ky, zava|eny kamenem a objeveny teprve
v tomto století po druhé světové válce. Markovo evangelium
muselo bft tedy pravděpodobně napsáno ještě pred rokem 68. Tyto
Callaghano.vy závěry potvrdilv tomto desetiletí německy p.oi.,tantsk]Í biblista Carstens Peter Thiede' ktery se téžzevrubně
zabyválce
val Matoušovym evangeliem a rozborem jeho jazyka dospěl
k závěru, že jeho vznik je tŤeba klást někdy do r. 50.
t4
PMVosT A PRÁVDIVoST NoVEHo ZAKoNA
Buď jak buď, jistá a nezpochybnitelná je u Nového zákona
velmi krátká časová vzdálenost mezi vznikem jednotliv.fch spi
pohysťr a událostmi, na něŽ odkazují. Tento časovy interval se
buje mezi 20-60 lety. Všechny novozákonní spisy vznikly tedy
během jedné generace, generace očitfch svědkri, a pro ni byly
také nejdŤíve určeny. Tak krátklm časoÚm rozmezim se nemťtje
Že pochlubit Žádná starověká literární památka. Historikovi
pak známá zásaďa, Že iim kratší je časovy rozestup mezi událostmi a písemn m pramenem, ktery o nich referuje, tím větší
je spolehlivost tohoto pramene. očitísvědkové Kristova Života
mohli snadno byt a jistě i byli dobrfmi korektory všech nepŤes.
ností a fantastickych qfmyslťr, které se v prvotních kŤesťanskych
obcích rovněŽ šíŤily.Proto nebyly lznány jako kanonické tzv.
apokryfy (Tomášovo evangelium aj,). JIž za papeŽe sv. Pia I.
kolem r' l40 byl poŤízen soupis knih uznanlch jako kanonické,
tj' inspirované, napsané z vnuknutí a pod pŤímym vlivem Du.
cha svatého. Jsou v něm téměŤ všechny knihy Nového zákona.
Tento soupis objevil v 18. století v milánské knihovně učenec
Lodovico Muratori. Novozákonní text je rovněŽ starověkymi církevními otci a KesťanskÝmi spisovateli tak hojně citován, že
vědci se shodují v názoru, Že kdyby se cely text Nového zákona
ztratiL, dal by se z těchto citátťr rekonstruovat. Ze starověku
máme zachováno celkem 5 000 originálních Ťeckfch rukopisťt
Nového zákona a 15 000 pŤekladri do syrštiny a latiny. Všechny
se co do pŤesnosti textu obdiwhodně shodují. PŤipočteme.li
k tomu zminény objev Markova evangelia v kumránské jeskyni,
máme podle názoru Thiedeho co dělat dokonce s originálem
tohoto evangelia.
objektivně tedy z odborně historického hlediska, podepŤené.
ho nadto ještě filologickfm bádáním, není nejmenšíhodťtvodu
pochybovat o pravdivosti základní informace Nového zákona
o JeŽíšiKristujako Bohu, ktery se stal člověkem pro naši záchra.
nu na věčnosti. Nikdo není schopen popŤít solidními, o fakta opŤe.
nymi argumenty Kristovo nadpŤirozené početí,jeho zázraky
t5
CiRKEVNÍ DĚJlNY
PRAVOST A PRA\/DIVoST NoVÉtIo ZÁKoNA
zmrtvychvstání. V novo zákonnich
spisech se samozŤejmě mohou
vyskytnout omyly a nepŤesnosti
ohleině zeměpisn1ich nebo časot".ich udajri. Ty nejsou oŤedmětem
neomylnosti Písma sv. jakoŽto
BoŽího slova, podléhají omylnosti jetio
iiostych autorri. Co však
je naprosto nezkreslené
a pravdivé,iojsou zakladni
fakta Ježišova
Života: jeho početí'z Ducha
svatého, jeho skutky a učení,jeho
smrt na kŤíŽi,vzkríšeníz hrobu,
nanebevstoupení, seslání Ducha
svatého a dějiny prvotních kŤeséansk
ch obcí v Židovském
i pohanském prostredí. Argumenty
p.o |,avoiuost těchto skutečností jsou tak silné, Že sámosvícens!í
fiiozor aodp rce katolicke
církve J. J. Rousseau píšev knize
Émite: ,,'pvang.iiu;e'Jyi;
smyŠlenkou? PŤíteli mrij, tak se
nevymfšlít Činy sotrato,.v, oÍcíz
nikdo nepochybuje, nej:o: takprokázÁnyjako
činy JeŽíšovy. Evan.
gelium nese na sobě pečeťpravdy
tak veiite, .ut pŤekvapující a
tak
nenapodobitelné' ževyná|ezcebyl
a
pŤíklady chybí, nepomohou sebelepŠía sebepŤesvědčivější drikazy.To je zákJadni a nejzávaŽnéjši poučeníz církevních děiin.
by tu větŠínei r''an".;rÉ.,r"'
fV. svazek, str. 390.)
Je nesnadné a zbytečnécokoliv
dodávat k těmto závažn,lm
slovrim Rousseaua. JestliŽe pŤesto
obyvatelstva Země
a zejména větŠina vzdělanc tyto
"ě;;;;"
závěry
z prokázanych faktri ne.
vyvozuje, potom príčinaleŽí
někde upmj.iinoe neŽ v rozumovém.a vědeckém poznáni: v lidském
srdci zatiženémčasto
mnohovrstevnymi nánosy predsudkri'
strachu a vlastní neochoty
uvěŤit a svěŤit svuj Život někom"
, aain'i minulosti, kdo hlásá
jež neni populární, protoŽe
vyžad'uie od člověka změnu
"u:!|'
smf šlení,jinou stupnici h odnot.
z a" n"p,Áoho
sy3o'e9tvi o JeŽíšovych zázracich.
u
s
ebepr kazněj ší
r'ou ,na-u slova Kristova:
''I kdyby někdo z mrtvychvstal, neuvěií..... Spisova te.Emi1Zo|a
byl svědkem zázraku v Lurdech
u nu|,a. ,,Viděl jsem záztak,
a pŤesto nevěrím'.. Jiny spisovatet,
katolik Huysmans,
hlásil pra'r'-i' opak:
zase pro-
',ázrak je umíráčkem světsk ch vášni, pocho-
pitelno tedy, proč ho lidé
nechtěií'..
Dějiny církve jsou vŠaknázornou
ukázkou něčeho jiného: to-
tiž toho, Že daleko vice neŽrozumové
a vědecké
argumenty ptisobí príklady osobního života r'i'touy,"r'
uvznavačil. Kde tvto
l6
11
i
CIRKEVNi DÉJl NY
i1
zlDÉPRoNÁsLEDUJi KŘESŤANY
neuvěŤitelné' jakjlm nesmyslrim jsou lidé ochotni věŤit, aby nevěŤili...V současnosti je ve světě mnoho lidí, kterí ochotně uvěŤí vědec-
ky i svědecky naprosto nepodloŽenym fantasmagoriím o JeŽíši
jogínovi a JežíŠi
mimozemšťanovi, ale kategoricky odmítnou nej.
Žtop pRoNÁsrEourÍ rŘnsŤaNy
Ujasnili jsme si, Že novozákonní
spisy jsou autentické
a věrohodné. Poukázali jsmena
vnějŠí
unitiniiíuody, pŤedevším
na osobKdyby;;;. popreli pravdivost
evangelií, jedinym vysvětlenÍm
l'oáo""o jejich pisate 1Ů. Že
někdo
i
nr svědectví jejich autor
.
by
podváděl proto, aby
se a"'t"iá"
zenianapopraviŠtě,
by takto podvádělo osm
Že
"o
lidí? Francouzsk.,
Go gu e l to vy,j á dŤil,p,aun
e.', ri ;;'
T'#.':',lif;
pro iluzi, ale ne pro podvod...
Niká;;.vym;iŠli podvod'
aby pak
za něj podstupoval celoŽivotni
il ;;;;rt, leda těŽk:Í psychopat. Kdo se ovšem
domnívá,
r a dalšídesítky očit.ich Ž. ';;í' l* nouo,akonních auto.
#;íéJÍ
Íi.Í
r'''.o,uu p,i,ou.ní, kterí za
své
podstoupili smrt,'"Éat.r
byli o.*i*"', je snad
sám psycho.
ilio..''
ProtoŽe svědectví
Krista,kd;il;;"i'Till''T3fi :f
šJ".'ffl,l#"Jli:i:T
\ystupoval, se nedá'.:.lu'u'11d:o
době odprirci kresťánství
najit
JeŽiš byl okultistou',1-1n.i',á9
silou vrile pŤemoci i ukŤiŽování
ně ,'vstal zmrWch,,.Jinéleorie
zemšéan,a proto na
"o.;'i oi."šejíse vnejnovějŠí
jná'",.uáJn,
Dozvídáme se, Že
".Ji.b;;j;gínri,
proto
mohl
;;h, aby potomPrYtakma'.1
il;jil;. Že pr!,Ježišbylmimo-
.
1ěho- ""or".ii' oálemste zákony, jeho
nanebevstoupeni prri vlastně,;^^;;1'";.;.vzalo
UFo apod.
Nebudeme se zdriovat
v1vracením ,u"r,.o na,o.r),
které
spíŠpatŤí
do oblasti kabaretního
humoru ; ;; ;;i'd#vědeckych
argumen.
tri, pŤipomeneme si jen
4;rok nomecteho kardinála Faulhabera
z doby po druhé světové
valce, ktery sil;;;;; takto
posteskl: .'Je
18
pŤesvědčivějšía nejspolehlivější závér o JeŽíši, BoŽím Synovi, kte.
r1i se narodil zPanny, bylza nás ukŤižován, umŤel, vstal z mrtrn.ich
a byl pŤijat do nebe ke svému otci.
Skutečnost, Že uŽ v první polovině 2. století za papeŽe a mlčedníkasv. Pia I' byl poŤízen soupis kanonick1lch' tedy inspirovan1ich knih Nového zákona, svědčíjasně o existenci kontrolních
mechanism v prvotní církvi, která uzkostlivě dbala na to, aby se
do kate ch eze o J eŽíšověŽivotě nevlo ud1|a Žádná zb oŽná ťantazie,
jak se mťrŽe v pŤípadech mimoŤádn ch osobností a mimoŤádnych
událostí stát. o JeŽíšově Životě kolovalo ve druhé polovině l. století a v první polovině 2. století více spisri, neŽ známe z Nového
zákona. Jde o tzv. apokryfy. Nejznámější bylo tzv. evangelium sv.
Tomáše, které se hemŽí zázrač,nymi pŤíhodami z IeŽišova dětství. Církev tento spis neuznala zapravy, současníkťrmbylo snadnějšíneŽ nám dokázaÍ, Že jeho autorem není apoštol sv. Tomáš'
Rozdíl proti čtyŤemevangeliím je na první pohled zÍejmy: stŤizliu.i a věcnÝ sloh čtyŤevangelistťr stojí v protikladu k legendárnímu
zpťrsobu vyjadŤování a nadnesenému stylu tzv. Tomášova evan.
gelia.
Kromě apokryfri existuji z pozdější doby udajné uŤední dokumenty o Životě JeŽíšeKrista. Tim je napŤíklad tzv. dopis Lentulla,
pr1f pŤedch dce Piláta Pontského ve funkci místodrŽitele v Palestině, Ťímskémusenátu o zázračnych skutcích JeŽiše zNazareta. His.
torikové jednoznačně soudi, Že jde o falzifikát někdy ze 4. stoleti,
neboť z Kristou-fch současníkťlnikdo tako\^.f dokument nezná a není
o něm ani zmínkyv literatuŤe prvotní církve' stejně tak je s velikou
pravděpodobností neprav'j' tzv. dopis JeŽíšeKrista králi Abgarovi
ve městě Edessa na BlízkémuÍchodě. Abgar se udajně dozvěděl
o JeŽíšiz Nazareta ajeho zázračn ch uzdraveních, proto se kněmu
obrátil písemně s prosbou o své uzdravení.
l9
CIRKEVNi DEJINY
ŽIDÉPRoNÁsLEDt.]Jí KŘESŤANY
Tento dopis spolu s udajnou
kladnou odpovědí Kristovou ci
.
tuje ve 4' století církevni
historik Eu,etios z Cesareje audává,
že
oba dokumenty osobně viděl
v archivu.mesta Edessy. Není
d
vodu, proč bychom mě'i pochybovat
o pravdomluvnosti Eusebiově,
nicméně musíme váŽně
pravosti dokladri, ktere
-pochvuouui-o
Eusebios v Edesse viděl. JeŽíšova
udajnjoapověd'Abgarovi prozrazlje zcela jiny sloh' neŽ na jak:ijsme
zrykti u l.zs. J.uungiiii'
Pán JeŽíšnikdy nehovoril tak
blaiiásklonno uŤedním tonem'
kdyŽ
uzdravova7, vŽdycky pripojil
aspon;eainJ sl vko duchovního
po.
vzbuzeni a tidského sou.citu' lezis
v áopl,. augurovi je JeŽiš,
kterého neznáme. Ještě závaŽnějším
u.'u.in..* je, Že prvokiesťanská
literatura o této korespondenci
Krista s Abgarem vribec neví'
Kdy-
by skutečně existovala, je
málo pŤedstavi ,'n,,,"by
se někde o tom
nenaŠla alespoř zminka. S
největší pravděpodob"",ti,.
,;l;;
o padělek někdy ze 3. století,
ktery byl skuteenc v archivu
v Edesse
uloŽen.
Na druhé straně však nemriŽeme
vyloučit, Že snahy krále
Abgara, kter:i skutečně v době
r.i,touJu rdesse vládl, a kontakty
s ním mohly existovat a tradice
o tom se mohla stát inspiraci
tohoto padělku.
Nov'.f zákon se tak jeví nejen
nejspolehlivějším, ale zároveít
jedin m věrohodn m pramenem
o Životě a skutcích JeŽíše
Krista. Jeho informace jsou pŤesné
i z ntJista chronologického
a geografického. Proto se
m Žeme plně spolehnout i na udaje
o historii prvotní církve ještě
za zivoi"a apo..ot.i. Lukášovy Skut.
ky apoŠtolri jsou vlastně prvními
aojinaril cirrcve, vlastně vic než
dějinami, protože jsou psány pŤim:/mi
učastníkyrozvojeranfch
kŤesťansk1ich obcí. Pro dějiny
p.uttni
u Židovském pro.
stŤedíjsou vribec jedin;ím pramenem. "i.tu.
Tam se dozvidáme nejen o vzorném
Životě prvoKesťanské
obce v Jeruzalémě a jejím spot.ene-Áujot.u'
o tom, jak i ostat.
ní ukazovali na kŤesťany a Ťíkali
si ,Pohiedte, jak se miluji.,
ale
téŽ o jednotliv..ich fázich pronásledovJni
,.
,..uny
Židovs!Ích
predákri. Ve tricátÝch letech,
po seslání D;chu svatého, pronásle.
duje napŤed apoštoly veleraáa,
sestawci většinou z lidí, kterí
i
20
E--
odsoudili na Smrt Pána JeŽíše.Do té doby spadá i ukamenování
sv' Štěpána a obrácení sv' Pavla pŤed Damaškem. Na základé
Gamalieloqz rady nechal potom Židovsk! sanhedrin kŤesťany na
pokoji. Pronásledování v podstatně horšípodobě obnowje ve čty.
Íicátjlch letech král Herodes Agrippa I., vnuk Heroda Velikeho'
jemuŽ ŘímanésvěŤili vládu nad Jeruzalémem a celou Judejí. Dal
stít mečem apoštola sv. Jakuba staršího a uvěznit sv. Petra, jehoŽ
andéLzázračnjlm zpťrsobem qvedl ze Ža|áÍe. Toto pronásledováni Heroda Agrippy vedlo apoštoly k tomu, Že se piestalivázat na
Jeruza|ém jako jediné centrum a snaŽili se vytvoŤit druhé stŤedisko v Antiochii' kde také byla kvetoucí kŤesťanská obec. V Antiochii
ži|iŽ\déi pohané, proto Se právě tam stala palčivou otázka,jestli
Kesťané z pohanství jsou povinni pŤijmout nejprve obŤízku a s ní
celÝ mojŽíšsky zákon s mnoha pŤedpisy, či nikoliv. Toto Ťešíapo.
štolsk! sněm v Jeruzalémě, kter1i rozhoduje neukJádat pohano.
Kesťan m bŤemeno mojŽíšskéhozákona.
Do padesátych let spadají apoštolské cesty sv. Pavla, sv. Petra
a ostatních apoštolťr'KŤeséanské obce jsou zakJádány prakticky ve
všech většíchměstech fumske Ťiše. Jak vyplyvá z |ičeni Skutkri
apoštolskych, obraceli se apoštolové s hlásáním spásy v JeŽíšiKristu nejprve k Židovsh.fm náboŽensh./m obcím v těchto městech,
neboť Židé Žili v diaspoŤe po celé fumske ríši,potom teprve se
vydali k pohanrim. Po svém návratu do Jeruzaléma ke konci pade.
sátfch let je Pavel uvězněn. ProtoŽe se odvolal jako rímsh.i' občan
k císaŤi, místodrŽitel Festus ho k němu odesílá. V této souvislosti je
nápadné, Že jerlza|émská obec v čele s apoštolem sv. Jakubem
mladším sice existuje a Pavel se u ní hlásí, nicméně kdyŽ káže jeru.
zalémsh./m farizej m, JeŽíšova nauka je pro ně novotou, taktéŽ i pro
krále Heroda Agrippu II, ZaÍknco ve tŤicát1ich letech dle svědectví
tlchŽ Skutku apoštolskych ,,bylJeruzalém plnf tohoto učení..'ke
konci padesátÍ/ch let je to něco nepovšimnutého, zapomenutého,
pŤeŽívajícíhov ilegalitě v hloučku kolem apoŠtola Jakuba. PŤíči.
nou tohoto jelu jsou dvě skutečnosti: První spočívá v tom' Že pro.
následování Heroda Agrippy I. ve 40. letech pŤinutilo mnoho
2l
cIRKEVNÍ DĚJINY
kieséanri odejit z Jeruzaléma, nejspíŠedo Antiochie, kam také odešh podle ustního podání na krátk1i čas i sv. Jan a Panna Maria.
Dalšípronásledování následovalo počátkem 60' let, kdy velekněz
Ananiአodsoudilk ukamenování apoštola sv. Jakuba ml., pŤedstaveného jeruzalémskékŤesťanskéobce. o dalši skutečnosti píše
později církevní historik Eusebios z Cesareje: KŤesťanéznali pro.
roctví Pána JeŽíšeo zkáze leruzaléma, a proto odcházeli postupně
odtud pryč do horského městečka Pely, takŽe pŤi zničení|eruza\é-
ma a povraŽdění j eh o obyvatel voj skem pozděj šíhocísaie TÍa r. ] O
udajně nezahynul ani jeden kŤeséan. ZničeniJeruzaléma bylo dťrsledkem povstání Židovsk17ch zélotri' horlitelri pro mojŽíšskii zákon,
proti Říman m, jejichŽ nadvládu Židovslo-f národ těŽce snášel. Vojev dcové Vespasianus a jeho syn Titus obklíčiliJeruzaléma nechali
ho doslova vyhladovět. Hladomor ve městě byl podle Josepha Flavia, dějepisce Židovsko-Ťímskéválky, tak obrovsky, Že jistá matka
upekla z hladu své vlastní dítě. Uprchlíky z města nechal Titus okamŽitě ukŤiŽovat. Jeruza|ém včetně chrámu byl srovnán se zemí.
Zbytky zélotri se opevnily v pevnosti Massada u Mrtvého moŤe,
kde kladly odpor dva roky. KdyŽ byla fumanťrmvyzrazena jejich
tajná chodba' kudy k nim proudily zásoby jidlaa pití, spáchali hromadnou sebevraŽdu' takŽe Říman é lŽ na|ezlt jen desítky mrtuích
těl včetně Žen a dětí. Tito Židovštízéloti, uctívani i v současném
státě Izraeljako hrdinové národa, pocházeli z okruhu sekty esénri
od Kumránu. Je nápadné, Že v kumránsk ch jeskyn ich, zava|enych
kamenem hned na počátku Židovsko-Ťímskéválky r. 68, se kromě
Židovské literatury na|ezlipapyrus se zlomkem evangelia sv. Mar.
ka, jak jsme o tom hovoŤili v.iše, cožby svědčilo o kontaktech
n
ŽlDE PRoNÁsLEDUJ Í KŘEsŤAh'Y
vza|a za své i Žido.
které osídlili pohanskym obyvatelstvem. Tím
chrám.
Kesťanská obec' neboť i ona bylavázánanajeruzalémsky
na starozákon.
Jeho zničenímse uvolni\a zkáyazbarané církve
světovou
univerzální,
více
stala
se
ní Židovstvo. KŤesťanská obec
obrácenych
kŤeséanťr
v rámci tehdejší ŤímskéŤíše.PŤib valo
Ne však
z pohanštví, aŽ nakonec Židovskf element zce|a zan7kJ'
ne.
nikdo
nikdy
,,neodpáŤe..,
které
kŤesťanství,
Žiáovské koŤeny
podle
fyzicbyl
Kristus
popŤít,
JeŽíš
Že
boť těŽko mťrŽe kdokoliv
poslání
ké pÍirozeno stiŽ\d,vyrostl v této tradici a své vykupitelské
,pájn s mesiášskÝm očekáváním izraelského národa. Žtay ayu,
a jeho
tez vsichni apoštolovéa prvotní vyznavači Kristova boŽství
stojí ukol lépe
wkupitelského poslání. PŤed současnou teologií
odhalit, pochopit a zpÍacovat tyto Židovské koŤeny kŤesťanství
a uzkou vazbu Starého a Nového zákona. Je tŤeba Židovskému
národu lkázat v celé šíŤi,Že JeŽíšKristus je tím Mesiášem, na
kterého čekal a stále ěeká, Že v nikom jiném není spásy neŽ v něm.
esés kŤesťany ze Židovství. Je moŽno se domnívat, Že eséni byll ze
všech Židovsh.ilch náboŽenskych směrťl kŤesťanrim relativně nej.
bliŽšíuŽ pro osobu sv. Jana KŤtitele, kterii, soudě podle totoŽnosti
jeho slovníku s jejich, asi byl jimi formován.
Zborenim jeruzalémského chrámu skončila éra teokratického
starozákonního Židovstva. Na místě jeruzalémsk]ilch trosek postavili fumané zbrusu nové město pod názvem Aelia Capitolina,
22
L)
^a
CÍRKEVNi DĚJINY
PEIRU\, PRl\{Á.r A MUČEDNIc lV|
pomocníky jeŠtětzv. presbytery, z Ťec' starší,z nichŽ se vyvinul
iruaynczi, a diakony čili jáhny. Úloha presbyterťr není v té době
ještézce|a jasná, uváŽíme.li, Že eucharistickou oběť mohl slouŽit
vyhradně jen biskup' neboť on byl pŤedstaven m obce, bez něho
PETRÚV PRIMÁT A MUČEDNICTVÍ
KŤesťanstvíse díky iniciativám apoštolri šíŤilovelice rychle.
Dá
se pŤedpokládat na zákJadě relace Skutkri apoštolsk1fch,
že ve
druhé polovině 1. století uŽ v kaŽdém většímměstě fumské
Ťíše
fungovala kŤesťanská obec. Nesmíme se ovšem domnívat,
Že počet kiesťanri rostl geometrickou Ťadou. Historikové odhaduií
celkorn.1i počet kresťanri v fumské ÍiŠina konci
l' stoletíkolem jednoho
procenta obyvatelstva' Ze Skutkri apoštolsk ch i
z listri sv. Pavla
wp|!"tá' Že vKorintě, Soluni, Efesu, Rímě aj. počet kŤeséanri scházejicich se na nedělní eucharistické slavnosti mohl činit
maxi.
málně několik desítek osob. Srovnáme-li s tím počet obyvatel
tehdejších antickfch měst, pohybujíci se iádově od tŤi do
dvaceti
tisíc, lyjde nám skutečně cca 1 procento, jeŽ pÍIja|o JeŽíše
Krista. K.Ťesťanése scházeli v té době nikoli v katakombách,
ale
v soukrom1ich domech, které mohly pojmout maximálně 50-70
lidí.
Dvanáct apoštolri zakláda|o obce
v
jednotlirn.ich městech fum.
ské Ťíše,někteŤí se vydali hlásat evangelium i mimo
ni, sv. Tomáš
napŤ. šel aŽ do Indie' Jak víme ze Skutkri apoštolsk]/ch
i z listri
Pavlov ch, vkládáním rukou ustanovovali apoštolové vjednotli
qfch obcích své nástupce' jimŽ pŤedali tímto obŤadem
apoštol.
skou posloupnost se všemi pravomocemi' Ti ji potom predavali
svym nástupcrim. Tito muŽové byli vlastními predstaven
mi cír.
kevních obcí abrzy sejim začalo Ťíkat,,episcopos..,
Z Ťec. dozorce,
otrlíŽitel. Z toho v znlkJo če ské poj m enování',bi sku p.. j
ako nástup c e
apoštolri' jenŽ od nich pŤijal jejich duchovní moc a zároven
pověŤení stát v čele cirkevní obce. Biskup měl ve společenství
d
iako
24
je,
kiesťanská komunita v daném městě nemohla fungovat. Jiste
jak v liturgii' tak i pŤi
Že šlo ďnejuŽší spolupracovníky biskupa
presbyterovi
pŤedával
stále více prabiskup
Íízeniobce. Postupně
jak
ho známe
uŤad'
kněŽskÝ
vomocí, aŽ se vytvoŤil samostatny
v dnešnípodobě' Jáhnové, jak víme ze Skutk apoŠtol , byli usta.
noveni pťrvodně ke sluŽbě u stolu, postupně byli pověŤováni dalŠí.
mi sluŽebnymi funkcem\, ze]ména v oblasti charity čili péče
o chudé, nemocné a potŤebné.
Život rané Kesťansklch obcí byl naruŠován, pŤípadně uplně
ničen pronásledováním ze strany Ťímskéstátní moci. Rozlišujeme celkem tÍifáze pronásledováni Kesťan
l) období zhruba od 60. let do r. l13:Tuto periodu nazyváme
:
pronásledov ánim b ez pevného záko nného r ámc e, jeŽ
'divokÝm..
se podobá spíšeorganizovanému pogromu neŽ státem Íizenéper.
zekuci.
2) období zhruba od r' l13 do r.202:Zde sejedná o pronásledování na záklaďé ediktu císaŤe Trajána, které se vyznačuje spíše
popravami jednotlivcťr neŽ ce$ch skupin.
3) období zÍlrlba od r' 202 do r. 313: Jde o státem naÍizené
hromadné pronásledování kŤesťanťrv masovém měŤítku na zá.
kladě ediktu císaŤeSeptimia Severa. V této periodě se stiídá masová genocida Kesťanri s časem relativního klidu a pokojného
rozvoje kŤesťanskj'ch obcí.
Pokusíme
se
V první fázi je
nyní rozeb ratkaŽdé období pronásledování zvlášé.
nutno jmenovat na prvém místě pronásledování
vyvolané císaŤem Neronem. Historik Tacitus lyád| Že tento pa.
novník se známkami duševníchoroby obvinil ŤímskéKesťany ze
ŽháŤství' kdyŽ pÍedtím sám zapálil město Řím, neboť měl patolo.
gickou radost z poŽári. KŤesťanébyli odváděni do amfiteátrri
25
tlCÍRKEVNÍ DĚJINY
PÉTRť\PRlMAl A NÍt.ČFDNlCTVi
k roztrhání dravou zvěÍipÍed tisíci divákri, upalováni na náměstích
jako Živé pochodně, stínáni, kŤiŽováni a věŠeni.
origenes uvádi, Že Petr byl uk-ŤiŽován na vlastní Žádost hlavou
dol . Ve 2' století Žák sv. apoštola Jana Papias hovoŤí o sv. Markovi jako o sekretáŤi sv. Petra' kterjl sepsal své evangelium na
záÝJadéPetrovych kázánipro potŤebu Petrovych posluchačťr, Klernent Al'exandrijskf na počátku 3. století mluví o tomtéŽ a Úslovně
dodává' Že Marek sepsal své evangelium pro potŤeby Ťímskfch
věÍících,kteŤínasloucha|ikázání Petrolrr. Jiny známy Kesťan.
oběťmi tohoto Neronova pronásledování se stali apoŠtolové
sv' Petr a sv' Pavel' Bylo to roku 64. Novějšíhistorické ryzkumy
hovoŤi o tom, ŽePav|ovapoprava mečem se konala ve skutečnos.
ti aŽ o tŤi roky pozděj i, tj' r. 67 , nicméně tento detail je nepodstat.
n;1i. Rozhodující je v tomto směru otázka Petrova primátu, která
se tímto otevírá.
Novy zákon jednoznačně hovoŤí o Petrově prvenství meziapo-
Štoly,Kristus sám mu je udělil' Petrovo slovo bylo respektováno
na apoštolském sněmu v Jeruzalémě, jak uvádějí Skutky apošto.
lťr. Nicméně
Nov
zákon nic 47slovně neŤíká o Petrově prisobení v fumě. Petr sám píševe svém prvním listě o ,,Babyloně.. jako
místě svého pobytu. Je prakticky vyloučeno' Že by se jednalo
o skutečn Babylon, kter1i v té době by| zce|a bezvyznamnou lokalitou, zaÍimco Petr píšeo velkém městě plném neŤestí a zkázy
mrav ' Jednohlasná tradice celého kŤesťanského starověku, a to
jak Zápa l, tak V1ichodu, označuje jménem
',Babylon.. hlavní
město impéria, tj. fum, které prvotním kŤesťanrim sq/.m hedonistickjlm pojetím Života a Svou brutální silou piipomínalo dávn1i
Babylon' jakznalijeho popis ze Starého zákona.
o pobytu Petra v Římě a jeho mučednickésmrti svědčíjiné
prameny. Mučedníksv. Klement Rimsky' tietí nástupce Petrťrv
v uŤadě Ťímskéhobiskupa, se ve svém listě' datovaném kolem
r' 100, zminuje o Petrovi a Pavlovi jako obětech Neronova pronásledováni. Biskup a mučedníksv. Ignác z Antiochie ve svém dopise Ťímskjum kŤesťanrim kolem r' ll0 píšel slovně o Ťímském
biskupovi jako nástupci sv. Petra a jeho zvláštním postavení mezi
jin;imi biskupy. Tento list sv. Ignáce je fakticky prvním dokumen.
tem o papeŽství čili o primátu Ťímskéhobiskupa. Jin mučedník,
sv. Irenej zLyonu, píšekolem r. 180 o za|oŽeniŤímské kŤesťanské
obce sv. apoštoly Petrem a Pavlem' Dionysios z Korinta kolem
r. 170 informuje, že Petr a Pavel vydali svou smrti v fumě svědec.
tví pro JeŽíše Krista' Konečně kŤesťansky apologeta ze 3' století
z6
sk! apologeta Tertulián rovněŽ píšeo mučednické smrti apoštola
je
Petra v fumě. NejdrileŽitějŠíze všech však svědectví Ťímského
presbytera Gaia kolem r. 200. Ten vyslovně tvrdí, Že na vatikán-
ském pahorku v Římě se na|ézá hrob sv. Petra. Informace
o hrobech mučedníkri jsou zaručeně spolehlivé, neboť hrob byl
spojen s liturgicklm kultem. VěŤícíse scházeli u hrobu vyznamného mučedníkaa prosili ho o pŤímluvu.
Uvedené mnoŽství písemnych pramenťr je dostačujícía oprav.
nujícík závérl, Že sv' Petr skutečně byl biskupem' tedy pŤedstavenym ŤímskékŤeséanskéobce, a podstoupil v tomto městě
mučednickou smrt. Zároveíje také dťrleŽitésvědectví sv. Igná.
ce z Antiochie, Že ŤímskÝ biskup měl jako nástupce sv. Petra mi.
moŤádné rozhodčípostavení mezi biskupy.
Nástupci Neronovi jiŽ nevystupovali proti ÍímskymKesťa.
nťrm s takovou brutalitou. I když bezprostŤední Petrovi následov.
níci v uŤadě Linus, Kletus a Klement všichni zemŤeli mučednic.
kou smrtí, obec Ťímskj'ch věŤícíchnedoznala větŠía podstatnějŠí
jinfch
ujmy. Masovějšího charakteru nab]fvalo pronásledování v
větších městech Římské Ťíše,konkrétně v Antiochii, Smyrně aj.
Všechna tato Yystoupení proti kŤesťanťrm mélra ráz spíŠemasově
pogromisticky neŽ legislativně organizovan!. KŤesťanése totiŽ
netěšili zvláštníoblibě u lidu. UŽ Tacitus píševe sv.ich Análech'
Že ,,Itdjimi opovrhoval pro jejich nectnosti..' o jaké ,,nectnosti..
se jednalo? o nich hovoŤí místodrŽitel v Bith;jlnii Plinius ml.
v dopise císaŤi Trajánovi: Kesťané nectí cíSare jako boha, rovněŽ
tak odmítajípŤinášet zápalnouoběť pohanshfm bohťtm. To ovšem
odmítali i Židé, Ž\siciv diaspoie téměr ve vŠech většíchměstech
tCíRKEVNÍDĚJÍNY
PRoNÁsLEDovÁNí KŘESŤANÚ v ŘÍMsKÉŘÍŠl
Ťímskéhoimpéria. Ti byli tolerováni. Proč kŤeséané
nikoliv? Plinius ve zmíněném dopise uvádí ještě dalšÍdrivod: jejich
v
společen.
ství neplatí Žádné stavovské rozdíly, všichni se miluji
a rikají si
bratri a sestry bez ohledu na to, je.li kdo pán nebo podrizĚn1i,
rillr
svobodny člověk nebo otrok. To byla ta hlavní
,,nectnost..' kterou
nemohl antick1f svět trpět a tolerovat: rovnost lidí pŤed
Bohem,
stejná lidská dťrstojnost pro všechny' Pavlova slova
,,zde neplati
Žid nebo Řek, otrok nebo člověk svobodnf..... byla brána prvotními kiesťanskj'mi obcemi nadmíru vážné.Rímská
spolecnost
zažila mnoho krvavych povstáni otrokri, proto se bála
kaŽdého
uvolnění vazeb otrok a pán. Na jednu Stranu sice
dokázala b11it
velkorysá v tom, Že nabizela zavčitychpodmínek
moŽnost osvo-
bozeni z oÍÍoctv| dávala téŽ pÍiležitostik mirnější
formě zemědělského otroctví, tzv. kolonátu, nicméně ani ti nejušlechtilejší
duchové antikynedospěli knázoru, Že otrokje člověk, jemu
žná|eži
taIáž práva jako svobodnému, zejmén a ne1základnějši
právo, prá.
vo na Život' Majitel mohl otroka kdykoliv beztrestně
zabit, ee.
muŽ kŤesťanstvíStriktně odporovalo. Uvedení této
kŤesťanské
lii
myšlenky o rovnosti otroka i jeho pána pŤed Bohem
do praxe by
tak znamenalo pád celého do savadního hospodáŤského
systemu,
na němŽ spočívaltehdejšíantick svět' Proto se kŤesťané
stali
pŤedmětem nenávisti a opovrŽeni jako
buriči a rczvratnici'
ačko-
liv nevolali po revolucích a nikdy nevyzyva\ik násiln1im
povstá.
ním. obyvatelstvo fumské Ťišepochopito, Že toto je pro
vnitŤní
bezpečnost impéria nebezpečnějŠíneŽ vystoupení proti
němu se
zbrani V ruce. Proto musely nastoupit pogromy'
KŤesťanébyt
prostě jiní, měli odlišnou morálku neŽ ostatni.
Kdo se v torrtto
odlišuje od celku, neb1Ívá zpravid|aoblíben' coŽ je
chologicky a sociologick jev.
normální psy.
pRoNÁslnoovÁNÍ rŘpsŤaNÚ v ŘÍusrÉŘÍŠt
Divoké pronásledování Kesťan bez jasného zákonného podklal,zahájené císaŤem Neronem, ukončil císaŤ Traján svym ediktem
r. ll3. Perzekuce vyznavač Kristou.ich dostává zákonny rámec
a pŤesné vymezení. Ke cti Trajánově budiŽ Ťečeno, Že se snaŽil
zmlrnit divoké, pogromistické formy pronásledování a chtěl se lyhnout zbytečnékrutosti. Sympatické je' Že zakazuje qfslovně po
kŤesťanech slídit a pátrat' Pokud však někdo z občanťrfumské Ťíše
odhalí čirou náhodou někoho jako Kesťana, má povinnost toto
oznámit uŤadťlm' Dotyčn se potom musí dostavit pŤed soud, kde
.m bohťrm' KdyŽ tak učiní'má
bude vyzván, aby obětoval pohansk
jalo.fchkoliv následkťr, kdyŽ odmítne, má byt po.
praven. Trajánovym ediktem se Ťídili i jeho nástupci, znichŽHad.
rián a Antonius Pius svymi reskripty ještě zmírnili opatŤení svého
b:Ít propuŠtěn bez
pŤedchťrdce. Hadrián totiŽ naŤídi1 trestat nejen kŤesťany, kteŤí od.
mítnou obětovat modlám, ale také jejich udavače, pokud se denun.
ciace dopustili z osobních nebo ze zištn ch drivodťr' Hluboce
filozoÍicky za|oŽeny a osobně ušlechtil! císaŤ Antonius Pius do.
konce zakazuje obviřovat Kesťany z ateismu, jak bylo v té době
obvyklé. Není nereálnou domněnka, Že tento panovník měl jakési
blÍŽe nedefinovatetné sympatie ke kŤesťanství' jinak by se totiŽ těŽko dalo lysvětlit, proč právě jemu adresovali sv. Justin, jakoŽ i další
kŤesťanštíspisovatelé Quadratus a Aristides své apologie k-Ťesťan.
ství. Kdyby jim nebylo známo, Že Antonius Pius je pŤístupny dialo-
eu o této problematice, nedělali by to'
Ani Hadrián, ani šlechetny Antonius Pius však nezabránili po
pravám kŤesťanťr,na coŽ poukazují všichni tŤi autoŤi. Mučednickou
28
29
cIRKEVNÍ DF]JlNY
PRoNÁSLEDOVÁNÍ KRESŤANŮ V ŘÍMsKÉŘÍŠl
smÍti umírá papeŽ Tělesforus, v
Římě je popravena
n v čele s jist:ím Ptolemaiem, u. s.y.no i valé skupina kŤesťa.
Asii vydává svědectvi krve pro Krista 8-6lety biskup
,u. Polyku,p. JeŠtě za Trajána
umira
mučednickou smrtí Žák
sv.
apoštola Janá biskup sv. Ignác
z Antiochie.
Kruté pronásledování zakusili za
Hadtiánovy vlády kŤesťané
v hlestině za druhého Židovského
povstánÍ
proti rímské
nadvládě
v letech 132-5 podvedením
legendarního Bar Kochby. Židé je
zabijeli, poněvadŽ se odmítďi
učastnit povsuini, po1eho potlačeníje
vraŽ.
dili také Rímané, kterí nerozliŠo,un^"iiidem
a kŤesťanem. PŤesto
je tŤeba Ťici, že popra*/
kŤesťanri ,'",nu,i
;.e.o době v fumské ŤíŠi
masovy charakter, na popraviŠtich
koneí větŠinou jednot'ivci nebcl
malé skupinky, ikdyž nelze popÍit,
žetěchto prípadri bylo
bezpochy-
by veliké mnoŽství'
K zostŤení situace docházi nástupem na
tr n cisaŤe Marka
Aurelia r. 161. Dodnes historiko'é
,.n.|ocr,opiteln ch drivodri
málo hovoŤí o tom, Že právě tento
tzv. fiiozof natrrině, jinak
uznávany pŤedstavitel stoické filozofie
ve starem n'.o,'o"i'ir
k nejkrutějším pronásledovatel
m krestant. Na jeho částečnou
obhajobu budiŽ Ťečeno, Že k zesílení
pronásledování kŤesťanri
nepŤistoupil tak zce|a'z vlastní
vule, ale pod nátlake m. Začátek
jeho vlády totiŽ nebyl
Šéastn]íl.xu *,'or,.u místech
fumské Ťíše
vypukl hlad a mor, barbarské
kmeny ohroŽovaly
v Evropě hrani.
ce Ťiše, která v té době jiŽ nebyla
schopna r.,.j,bojri, pouze obrany'
Lid hledal viníka těchto neštěstía
nalezt jejv nenáviděn1ich kres-
ťanech. Pohanskf spisovatel
Celsos, j.;á; spis proti kŤesťanrim
uveŤejřuje o necel ch sto let později
kresťanskÝ apologeta orige.
nes' píše'Že bohové se rozhněvali,
protoŽev
FÍmské,isi zi:iíznavačiučeníJeŽíše Krista, kteŤí
odmitají prokazovatjim boŽskou
poctu. Pohromy, které v. dris'edku
toho postihl' il;k;;ď
jsou kletbou, která nebude
vyhlazeni.
'nutu,
aoruJtá.,tune nebudou zcela
CísaŤ Marcus Aurelius jako filozofick
y vzd'ě|anya inteligentní
panovnik nesdilel tyto pověrečné
emoce. švědči
.á. r r' t".oi.i,
jeho Meditací, kde povaŽuje
"
kŤesťanstvínikoli
za rouhání
30
abezhoŽnost, a|e za projev hlouposti a slabého ducha. Jako vladaŤ, chtěl-li se v této vypjaté situaci udrŽet u moci, musel však
ustoupít tlaku ulice a pŤistoupit ke zostŤení perzekuce kŤesťanťr.
V principu ponechal v platnosti Trajánriv edikt' na nějŽ se odvo.
|áváve svém vlastním naŤízeníz r. |,|6. PŤipojil k Trajánov-fm
ustanovením, Že Kesťanémají byt povaŽováni za nepŤátele stá.
tu, a proto je nutno pátrání po nich věnovat větší péčineŽ dosud'
obětí pronásledování Marka Aurelia se stal první kŤeséanskjz fi|ozof a známy apologeta sv' Justin, kter byl v Řimě se Šesti spo-
lubratry sťat mečem. Ke krvavému masakru, pŤipomínajícímu
Neronovy časy, došlo v Lyonu, hlavním městě provincie Galia,
r. 177' Na pŤímy rczkaz císaŤe Marka Aurelia bylo v místnímcir.
ku pŤedhozeno dravé zvěŤi téměŤ sto Kesťanri, mezi nimi staŤič.
kj' 90let1 biskup Pothinus, jáhen Sanctus, mladičká otrokyně
Blandina a chlapec Ponticus. Stejně krutě probíhala i pronásledování na V;íchodě' kde je Eusebiem uváděna hromadná poprava kŤesťanri v Pergamu, pÍi niŽ zemŤeli smrtí na hranici biskup
Karpus, jáhen Papylus a Kesťanka Agathonike' V Tertuliánově
Apologii se objevuje zmínka o udajné změně protiKesťanské orientace Marka Aurelia na sklonku jeho Života' kdy za taŽení proti
Markoman m a Kvádrim zastihlo jeho vojsko velké sucho. Modlitba kŤeséanťrve vojsku pr pŤivolala náhl:Í déšť,a tím záchranu
pŤed smrtí Žizni. TaÍo zpráva se jeví nepravděpodobná, neboť je
těŽko pŤedstavitelné, Že by císaŤv takovém pŤípadě pŤipisoval ten.
to náhlf pÍiznivy obrat modlitbám kŤesťanri a nikoli modlitbám
pohans[fch kněŽí ke všemocnému Jupiterovi.
Podstatně klidnějšíčasy pro kŤesťany nastoupily zav|ády císaŤe Commoda, nástupce a Syna Marka Aurelia. Tento panovník se
drŽel mírnějšíverze Trajánova ediktu, jeŽ bylrapouŽivána zaHad.
riána a Antonia Pia. Pr1í dokonce projevoval vťrčikŤesťanťrm taj-
nou náklonnost, neboť jeho manŽelka Marcia, kterou velmi
miloval, byla kŤeséanskou katechumenkou. Na její prímluvu byli
osvobozeni kiesťanštítrestanci, kteŤí pracovali v sardinskych
dolech. o uvolnění poměr svědčískutečnost, Žev té době, tj. na
3l
aFcÍRKEVNÍDEJINY
konci 2. Století, se celkem bez pÍekáŽek mohly konat provinciální
synody, aby vyŤešily spor o datu slavení Velikonoc' PŤesto ani Commodova vláda nezabránila prolití krve Kristorn.jlch vyznavači,
V Kartágu bylo popraveno mečem šest kŤeséanťl, v fumě filozoficky vzdělany senátor Apolonius, kter;i' jak dosvědčuje Tértulián,
pronesl pŤed soudem lynikajícíobranu kŤesťanskévíry. V Malé
Asii tamější místodrŽícíArius Antoninus bez ohledu na postoj cí.
sairiv uplatnoval vriči kŤeséanťrmnejtvrdšíopatŤení.
okolnost, Že i ft|ozoťtcky vzdělan cisaŤ Marcus Aurelius pro.
následoval kŤesťany, dokonce více neŽ jeho predch dci, svědčí
o tom, Že perueklce vyznavačťr Kristova evangelia nebyla jenom
zá|eŽitosti brutální vojenské moci a LŮzy, nybrŽ i reprezentant
antické filozofie. JiŽ ze Skutkri apoštolskjlch vime' jak v Ťeck ch
městech epikurejštía stoičti filozofové polemizovali se sv. Pavlem. KŤesťanskou nauku odmítali rovněŽ i filozofičtí stoupenci
Platona a Aristotela' KŤesťanstvíse jevilo vyznavačťlm antické
moudrosti jako něco primitivního. Pohrdali jím. JestliŽe však tento
myšlenkov směr začal uplatnovat nárok na univerzalitu, jestliŽe
jeho piedstavitelé hlásali ideu o jedinečnosti spásy v JeŽíšiKristu, pŤestalo b;jlt kŤesťanstvípro antickou filozofii nevinnou záleŽitostí. UŽ u.Íše zrniněny Celsos' ktery podle všeho byl vzdělancem
zběhllm ve filozofickjlch naukách, wÍyká kŤesťanrim, Že kromě
JeŽíšeKrista ncuznávají nikoho jiného jako Spasitele' To bylo
pro antické myšleníopravdu pŤiliŠ'ŘeckoŤímská filozofie se vyznačova|a na jedné straně tolerancí, na druhé straně skepsí. Pilá.
tova posměšná otázka
'Co je pravda?,, vystihuje nejlépe
a nejvystiŽněji antickou mentalitu. Její mnohokrát oslavovaná
snášenlivost byla ve skutečnosti nevírou v moŽnost nalezení pravdy, myšlenkovou anarchií a Životním pesimismem ' Z této bezvy.
chodnosti osvobozoval pouze unik za poŽitky a radovánkami
tohoto světa, za chvilkovou rozkoŠí.KŤeséanstvíted'náhle pŤi.
cházi s Íezi, Že objektivní jednoznačná pravda existuje, a sice
v osobě JeŽíšeKrista, Syna Božíhoa Spasitele všech lidí. Proti
modnímu pesimismu Života staví optimismus víry, kterf pŤipadal
PRoNÁsLEDovÁNÍ KŘESŤ,\NU V ŘÍMsKÉŘÍsl
antick m vzdělancťrm naivní azárove nebezpečny, protoŽe nad
vzdělanost povyšoval prostou d věru v Boha a život podle evangelia. Italskjl spisovatel Igino Giordani ve sq/ch knihách ,,od
hordy k Ťádu. a ,Znameni odporu.. srovnává nápisy na náhrob.
cích pohanri a kŤesťanri. Zatímco u těch prvních je zÍejmy zá.
rmutekhad odchodem jejich drahého, opakují se formulace typu
,'Proč jsi odešel?.., ,,Proč jsi nám to udělal?.., ,,Proč uŽ nejsi?..,
u Kesťan zaznivaji zce|a jiné rn.Íroky, a sice ,'PŤimlouvej se za
nás u Krista"' ''Tvuj druh1jl Život uŽ ti nikdo nevezme.., ,,Radujeme se Z tvého spasení,. apod' KŤesťanská mentalita byla prostě
zce|a jtnáneŽ mentalita antické vzdělanosti. ŘeckoŤimŠtíintelek-
tuálové povaŽovali vzdéIánía zběhlost ve filozofii za nejvyšši
hodnotu. KŤeséanství,které kladlo nad ni prostou osobní víru
v JeŽíšeKrista a mravny Žwot,1e tímto hluboce uráŽelo. Proto se
ochotně zapojovali do Ťad odprircťl a pronásledovatelťr Kristov.-ich ryznavač a jeho učení.
Mylně bychom se ovšem domnívali, Že jádto kŤesťan tvoŤili
prosťáčcibez jakéhokoliv vzdělání, kterí se nemohli rovnat anticklm intelektuál m. Už Žáci apoŠtolťrsv' Klement Římskf, sv. Ig.
nác z Antiochie a sv. Polykarp Smyrensky dosvědčují ve sv'.i'ch
dopisech' Že nejsou lidmi bez vzdě|áni a intelektuálního rozhle.
du. Rímsk! mučedníksv. Justin je nikoli náhodou nazyván prv.
ním Kesťanskym filozofem. Pocháze| ze vzdé|anéŤecké rodiny
v Palestině, studoval Platona a ve své apologii věnované císaŤi
Antoniu Piovi prokazuje uŽasnou znalost platonské filozofie, jakoŽ
i filozofie Filona Alexandrijského, a obdiwhodnou
schop-
nost filozoficky argumentovat. TotéŽ lze povědět i o athénském
filozofovi a Kesťanovi Aristidovi' antiošském biskupu Teofilovi,
anonymním autoru listu Diognetovi a jinjlch kŤeséanskych spisovatelích 2' století' To je dostatečnym dťrkazem, Že mezi prvními
kŤesťany nechyběli \ysoce vzdělaní lidé s filozofickou pr pravou,
kteŤí dovedli svého vzdě|áni a intelektu vyuŽit k obraně Kristovy
nauky. Tvrzeni, Že prvotní kŤesťané pohrdali vzděláním, se tedy
ve světle těchto faktťt jeví jako pomluva. Ne' prvotní kŤesťané
a^
33
ClRKEVNÍ DĚJINY
nepohrdali vzděláním, pouze je nestavěli jako nejvyššíhodnotu.
Právě v tomto se lišili od antick ch filozof a intelektuálri.
Pomluvou je rovněŽ i tvrzeni, omílanézejména komunisty
v hodinách dějepisu za totalitni éry, Že kŤesťanébyli téměŤ liihradně |idé z nizki,ch společenskych vrstev: otroci' drobní Ťeme.
slníci, chudí rolníci. Není to pravda. KŤesťanépocházelize všech
společenskych tŤíd, bohatych i chudfch, byli mezi nimi otrokáŤi
i otroci. Dokazuje to sám Nov.f zákon. Už sv. Pavel píšedopis
Kesťanu Filemonovi, kter]l pŤece byl boháčem a majitelem otro.
ka onesima, jenŽ mu uprchl. Zinte|ektuální a poměrn ě zámoŽné
PRoNÁsLEDovÁNI
KŘESŤANŮ V ŘÍMsKÉ ŘÍŠ1
rovnéŽ je, Že Eucharistie byla chápána jako oběť, konsekrovany
chléb byl jednoznačně tělem Kristorn./m' pečlivě uschován, aby
nepadl do rukou pohanťr' a roznášen nemocnym členťrm obce'
Velká péčebyla věnována charitě, pomoci potŤebnym, nemocnÝm a trpícím.
rodiny pocházelrovnéžsv. Justin, jaklŽ bylo qfše iečeno. Mu.
čedníkApolonius' popravenf za Commoda, byl dokonce senátorem. Aby se kŤesťanskéobce skládaly jen z otrokri a chud:ích lidí,
bylo nemoŽné uŽ proto, Že se musely někde shromaŽdbvat
k bohosluŽbám. K tomu byl nutnjr poŤádn! drim s minimální zárukou konspirace' Majitelem takového domu nemohl b t Žádny
chud'as. Liturgické shromáŽdění se těŽko mohlo odb]fuat v malé
kamenné chaloupce pŤíslušníkachudiny, umístěné na ulici' jejíŽ
dveŤe mohl kaŽdf kolemjdoucí otevŤít, a to, co se odehrávalo
uvnitŤ, mohl slyšet kaŽd]f nepovolanf, kdo čirou náhodou měl
tudy cestu.
Zbwá pohovoŤit ještě o Životě kŤesťanskÝch obcí. Druháfáze
pronásledování, probíhajícíve znamení ediktu císaie Trajána, sice
pŤivedla mnoho jednotlivcti a malj'ch skupinek na popraviště,
v podstatě však neublíŽila rozvoji jednotlirn.ilch komunit. Kromě
Lyonu zaMarkaAurelia není znám pŤípad, žeby ce|áobec byla
vybrána a zlikvidována' o tom, jak tehdejšíkŤeséanskéobce žity
a rozvije|y se, nám podávají zprávltŤi prameny té doby: Didaché
neboli Učenídvanácti apoštolri, tzv. Herm v pastfŤ atzv.Barnabáš v dopis. Dozvídáme se, že za nejdťrleŽitější akty povaŽovali
prvotní kŤesťanésvátost kitu a Eucharistii. Velkou roli hrály vjejich
životě modlitba a prist' Biskup a jáhnové byli voleni církevní obcí,
presbytery si biskup vybíral sám' Biskup byl volen jeŠtě za Života
svého pŤedch dce, kter:il ho potvrdil vkládáním rukou. D leŽité
1A
35
tclRKEVNí DĚJINY
oD
SEPTIMIA SEVERA Po DIoKLECIÁNA
TŤetí a z hlediska kvality nejhoršífáze pronásledování kŤesťanri
v Řimské ŤíŠinastoupi|ar.202 atrva|aprakticky aŽ do Milánské-
ho ediktu císaŤe Konstantina r. 313. V tomto zhruba stoletém
období se poměrně rychle stŤídá systematická a promyŠlená genocida Kesťanťr s časem klidu a relativní svobody. Tuto éru zaha-
juje císaŤ Septimius Severus r. 202
ediktem proti kieséanťrm
kŤest i obŤízka. Tajní
císaŤštíagenti horlivě pátrali po katechumenech a novokŤtěn.
cích. Soudy nutily zatčenéobětovat bohťrm a zŤici se kŤtu. Kdo
odmítl, byl bez milosti pŤedhozen v amfiteátru dravé zvěÍi, Z té
doby je znám masakr v severoafrickém Kartágu' kde byly šel.
mami roztrhány mučednice sv. Perpetua a Felicita, jejichŽ jmé.
sv.r.fm
i proti Žid m' V celé ríšibyly zakázány
na jsou vzpomínána v prvním kánonu mše svaté. Nástupce
Septimia Severa císaŤ Caraca1|a, jenŽ dal zbudovat v Řimě pro.
slulé Caracallovy lázně, pokračoval v pronásledováni kŤesťan ,
ale v mírnějŠíformě' obětí jeho perzekuce se stal papeŽ sv.
Kalixt I'
Caracalla se snaŽil čelit kŤesťanství propagací kultu orientálniho boha slunce Mitry. Jeho matka by|a totiŽ dcerou Mitrova velekněze v dnešníSfrii. Dvacátá|éta 3. století znamenala potom
pro kresťany období poměrného klidu a svobody. Stalo se takzásluhou císaŤe Alexandra Severa' jenŽ kiesťanství pŤál a podle legendárních a málo věrohodnjlch lryprávění pr dokonce nechal
v Rímě postavit JeŽiŠi Kristu chrám, neboť ho udajně uctíval jako
boha na stejné urovni s pohansk mi boŽstvy. To je samozŤejmě
pŤehnané a vybájené aŽ o mnoho let později. Faktem a|e je' že
tento císaŤ rád pŤijímal kŤesťany i mezi svoji dvorskou druŽinu,
36
OD SEPTIMIA SEVERA PO DIOKLECIANA
jeho osobním pŤítelem byl kŤesťanskjl teolog Julius Africanus
a na stěny svého paláce nechal napsat citát ze 7. kapitoly sv.
MatouŠe, kde Kristus nabádá k lásce k Bohu a k bliŽnímu' Myl.
ně bychom se však domnívali, Že tento císaŤ měl v umyslu stát
se Kesťanem. Nikoliv, byl pŤesvědčenym pohanem a Stoupencem
neoplafonské filozofie' líbilo se mu ale Kristovo pÍikázání lásky k bliŽnímu. ProtoŽe viděl, Že právě plněním tohoto pÍlkázání
kÍesťanéziskáva1i Stoupence, snaŽil se tuto praxi zavést i do
pohanství' Proto velice podporoval kult legendárního Apolo.
nia zThyany, neoplatonského myslite|e z I. století' jemuŽ byly
pÍipsány některé zázračnéskutky a dobrota srdce podle JeŽíŠo.
va vzoru. Tady nelze nevidět' Že Alexandr Severus chtěl zničit
kŤesťanstvínikoli pronásledováním, ale snahou o vytvoŤení synkretistického univerzálního náboŽenství, jeŽ by do sebe vstŤeba-
i
některé kŤesťansképrvky, pŤedevšímučinnou lásku
k bliŽnímu. Alexandr Severus tedy nezaujímal vťlčikŤesťanství
záporné stanovisko, cenil si JeŽíšeKrista a jeho nauku, ale ne-
lo
pŤijímalvylučnoStSpáSy skrze jeho osobu. PŤesto však jeho kÍes.
éanštísoučasnícina něho vzpomínají v dobrém a váži si
pŤedevším toho, Že on jako první Ťímsk1/' císaŤ je nepronásledoval a dopŤál jim svobodu. Proto také z doby jeho vlády nejsou
vzpomínáni Žádní mučedníci.
Léta poměrné volnosti vedla pŤedevšímŤímskékŤeséany
k pokusu o částečnou|egalizacl'. ProtoŽe Ťímskézákony neumoŽ.
řovaly církvi, aby se ustavila jako samostatná náboŽenská obec
na stejné urovni s pohanskymi kulty, dala si formální název po.
hiebního bratrstva' Tím pŤevzala do své spráry část Ťímskjlch
pohŤebišť,nám dobŤe známycb' katakomb. V nich se také postup.
ně začali věŤícíscházet k eucharistické slavnosti' neboť počet
pokŤtěnj'ch rostl a soukromé domy jiŽ nedostačovaly. Je tedy
nesprávná pŤedstava' Že v katakombách se prvotní kŤeséanéukr1ivali pŤed pronásledováním. Tak tomu nemohlo bj't uŽ z toho dri.
vodu' Že katakomby slouŽilyjako veŤejná a vŠemobčanťrmpŤístupná
pohŤebiŠtě. KŤesťané,pŤesněji Ťečenocírkevjako organizace byla
37
aF,'F
cÍRKEVNi DEJlNY
oD SEPTIMIA SEVERÁ Po DloKLEclANA
jejich oficiálním správcem, proto se Setkáváme v prostorách
ka.
takomb s doklady o Životě kŤesťanri 3. stoletr.
Po Alexandru Severovi nastoupil ve tŤicátych letech na tr n
Maximinus Thrax. Ten opět lydal edikt proti kŤesťan m, a sice
nikoli proti komunitám jako tako',"-im, ani proti jednotlivcrim,
nybrŽ proti biskupťrm jako pŤedstaven m církevnich obci a známfm kŤesťanskym osobnostem. Tak skončili ve vyhnanství
v sardinskych dolech smrtí v drisledku těŽké vysilujícípráce a ned1Íchatelného vzduchu papeŽ sv. Pontian a vzdoropapeŽ sv. Hippolyt, kter neuznal volbu Pontianova pŤedchridce sv. Kalixia
a nechal se protiprávně vysvětit na biskupa. Teprve ve
vyhnanství
se s Kalixtorn./m nástupcem Pontianem smíŤil a uznal ho za prá.
voplatného nástupce sv. Petra.
lytova schism atu viz niže.
o teologicklch
drivodech Hippo.
Čtyricau|étaznamenala pro církev opět klidné období, zvlášté zavlády císaŤe Filipa Araba' kter1i byl p vodně podle Eusebiova tvrzení kŤesťanem' jenŽ odmítl činit pokání za nespravedlivé
krveprolití, jehoŽ se dopustil. odpadl opět
chovány mince, ježho znázotiuji jako tzv,
obětujícíhopohanského velekněze' PŤesto
následoval, coŽ je vysvětlitelné uctou, která
k pohanství, jsou do.
pontifica maxima, tj.
však kŤesťany .,.p.omu pŤece jen zristala
jako součást vzpomínky na pŤíkladny život členťrkŤesťanské
obce, k níŽ kdysi ná|eŽe|'
Velmi kruté období pro kiesťany nastoupilo za kratičké,pou.
ze dvouleté vlády císaŤe Decia (249_51). Ten vydal edikt' jímŽ
naŤizoval všem občan m Ťíše'poddan]fm i otrokrim včetně manŽelek a dětí, povinně obětovat pohansk]fm boh m. Pouze Židé
byli od této povinnosti osvobozeni. Kdo odmítl, měl bfi potrestán podle uváŽeni soudc bud,vyhnanstvím s povinností těŽké
práce, mučenim, zabavenimmajetku, nebo smrtí. To bylo
závaŽ.
né, neboť pŤinést oběť pohansk m boŽstvum bylo chápáno u kŤesťansk ch obcí jako zrada' První, kdo ŠetpŤíkladem a odmítl, byl
papeŽ sv. Fabian, jehoŽ soud odsoudil k smrti. fumsk biskupsk
stolec zťrstal po celou dobu Deciovy vlády neobsazen. Většina
38
Íímsk:ÍchvěŤicích následovala pŤíkladu svého biskupa a skončila
buď na popraviŠti nebo ve vyhnanství, někteŤí se zachránili emi.
gtaci a ukrytem. Biskupové Babylas z Antiochie a Alexandr
z Jerlza|éma zemŤeli na mučidlech, presbyter Pionyus ze Smyr.
ny byl upálen na hranici. Mučen byl rovněŽ i kŤesťansky apologe.
ta origďres, zťrstal však naŽivl a zemÍe| pŤirozenou smrtí. NěkteŤí
biskupové, jako sv. Cyprián z Kartága' Dionysius z Alexandrie
a ŘehoŤ Divotvťrrce z Nové Cesareje, zachráni|i svtij Život utě.
kem.
CísaŤ Decius padl u Dunaje v boji proti Gotrim r. 25l. Pade.
sátáIéta pŤedstavovala opět pro církev klidné období, kterého
bylo velice zapotÍebi, neboé kŤesťanské obce byly zdecimová.
ny a musely teprve pozvolna obnovovat svou činnost. Církev se
navic zmita|a ve vzruŠenfch diskusích o tom, jestli odpadlé kŤes.
éany je moŽno znovu pŤijmout do církve. ZaDeciova pronásledování totiŽ někteŤí věŤícínevydrŽeli a obětovali pohanskfm
boh m, jiní sice neobětovali, ale podplatili pŤíslušnéuredníky,
abyjim vystavili potvtzeni, Že obětovali. obojí bylo povaŽováno v kŤesťanskfch obcích zajeden znejváŽnéjšíchhŤích' Tito
provinilci ve své píevážnévětšině chtěli blt pŤijati zpět do cír.
kve. KdyŽ papeŽ sv. Kornelius souhlasil za pŤedpokladu, Že do-
tyčnívykonají pŤedepsané pokání, postavil se proti němu
presbyter Novacián, kter! neuznával moŽnost kajícího návratu a nechal se zvolit vzdoropapeŽem. Kornelius získal mocnou
oporu v kartaginském biskupovi sv. Cypriánovi, jenŽ se těšil vše.
obecně veliké uctě a měl v tehdejšícírkvi obrovskou autoritu.
Novaciánťrv názot o nepŤípustnosti piijímání odpadlíkťrzpět do
církve byl odsouzen jako bludn!.
Ještě se uplně nezacelily rány zprisobené Deciov.fm pronásle.
dováním a následovalo na pŤelomu padesátych a šedesátfch let
nové Valeriánovo pronásledování. Tento mladf císaŤ byl zprw
lcŤesťanťrm pŤátelsky nakloněn jako kdysi Alexandr Severus, pŤijí.
mal je dokonce mezi své dvoŤany. Ke konci své vlády náh|e zmé-
nil sm;fŠlení,pravděpodobně pod vlivem rádce Macrina' kter!
39
F
CIRKEVNi DĚJINY
oD SEPTIMIA sEvERÁ Po DIoKLECIANA
císaŤineustále namlouval, Že církev má obrovsk
majetek, atudiž
pŤedstaluje nebezpečnou opozičnípolitickou
sílu' Valerián tedy
vydal edikt, jimŽ naiídil zabavit všechno jmění
církevních obci
a odejmout jim správu pohŤebišť' Biskupové,
presbyteŤi a jáhnové
měli byt popraveni, ostatní pŤinuceni k odpadu.
omilostněn měl
blt pouze ten, kdo by dobrovolně vydal státu něco z církevního
majetku. oběti Valeriánova pronásledování
se stali papeŽové Kornelius a Sixtus II. Upálen na hranici byl i jáhen
sv. Laurentius
(Vavrinec)' Velk]f počet mučedníkri je hlášen
z Afriky z
okruhu
biskupri Quadrata a kartaginského sv. Cypriána,kteŤí
oba skon.
čili rovněŽ na popravišti. Valeriánovo pronásledování
znamenalo
fakticky celoŤíšskou genocidu kŤesťanri. Z té
doby pravděpodob-
ně pochází i mučednic-tví oblíbenych Ťímsk:ich
,uot..i Ánezky
(lat. Agnes), Cecilie a Šebestiána (lat.
Sebasti ana)' jejichŽ Živo.
topisy známe v podání pozdějších legend, vzniklych
pravděpo.
dobně v 5. století. Jejich nevěrohodnost vedla
novověké dějepisce
k pochybnostem o samotné historicitě těchto
světcri. s jisLtou
mriŽeme Íici, že historick.fmi osobnostmi skutečně
bylr" neboť
jejich památka se pŤipo miná uŽ od
starověku v liturgii. Liturglcká ucta mučedníkabyla tenkrát nemyslitelná
bez existence hro.
bu. A kde byl hrob, musela blt i historická
osobnost.
Po Valeriánově odchodu následovala čtyŤiceti'etá
perioda na.
prostého klidu pro církev, která dostala
zpět správu pohŤebiŠť
a navic mohla prisobit téméŤzce|alegálně.
Bylo to velice zapotŤe.
bí, neboť Valeriánovo pronásledov áni zdecimovalo
kŤesťanské
obce v celé Ťíšitak jako Žádné jinépŤedtím.
V některych městech
musely b}'t uplně ZnoW založeny, neboť kŤesťané
byli bud'
ly-
vraŽděni' nebo se rozutekli. Pokojné čtyŤicetiletípŤineslo
s sebou
takŤka masov1i pŤíliv nov'-fch člen církevních
obci. Legální statut církve vťrčistátu, ikdyŽ zatim jentiŠe
trpěn a oficiálně nevyhlášen:i, umoŽnoval stavět veŤejné kultovní prostory.
Tak
vznikají
právě v této době, tj, na konci 3. století, první
kŤesťanskéchrámi.
Archeologové objevili z té doby poměrně velké
chrámové stav.
by v Edesse v Malé Asii a v Dura Europos v
Mezopotámii.
40
Ještě vŠakčekalo církev nejt쎚ía nejkrutější pronásledování
za v|áďy císaŤe Diokleciána. Tento panovník, tak jako pŤedtím
a|eián, také Kesťany napŤed toleroval a pŤistoupil k represím
aŽ na sklonku své vlády r. 303. Proč učinil toto rozhodnutí, zrista.
ne patrně navŽdycky tajemstvím. Historikové se ve své většině
domnírají, Že rozhodujícívliv v tomto směru měla skupina rádcťr
vyznávajicich neoplatonskou filozofii,kniŽ se tento císaŤ klonil.
Neoplatonikové nelibě nesli prudk! nárťrst k-Ťesťanťr, jejichŽ počet se pro tu dobu odhaduje na 5-7 milionťr lidí' čili cca l0 procent obyvatelstva ŘiímskéŤíše.
Dioklecián vydal celkem čtyŤiedikty proti kŤesťanťrm. Nejprve naŤídil uzavÍit a zboÍit všechna místa liturgického kultu, po.
tom vydat všechny posvátné knihy včetně Písma sv' a konečně
zatknout všechny duchovni' Kdo by kladl odpor, měl b:it bezpar.
donu popraven. VěŤícíměli bjlt postupně qlbízeni k obětování
pohansklm bohťrm, odmítnutí se rovnalo smrti. Dioklecián po.
dobně jako kdysi Nero vyuŽi| poŽárl v císaŤskémpaláci
v dalmatské Nikomedii (dnes Splitu)' kde sídlil' k vznesení obviněni ze ŽháŤství vriči kŤesťanťrm. Mučedníkťrbylo velice mnoho.
Eusebios uvádí masové popravy deseti aŽ sta kŤesťanťt denně
v Egyptě r' 305, také z Palestiny byly hlášeny desítky mrtrn.Ích.
Jist1i počet kŤesťanri se zalek] a odpadl. Z vyznačnych biskupri
podstoupili mučednickou smrt Petr z Alexandrie, Methodios
z olympu, Silvanus z Gazy aj. V prvnim kánonu Ťímskéhomisá.
lu jsou vzpomínáni jako mučednícibratŤi - dvojčata Kosma a Da.
mián, oba lékaŤi.Hojně rozŠíŤenáby|atéŽicta k mladíku sv. Vítu,
jenŽ poloŽil svtij Život pro Krista v jihoitalské Lukánii. V Římě se
stal pověstn m mučedníksv. Pancratius (Pankrác)' Diokleciánovaéra zná také mučednictvíkŤesťan .vojákťt, slouŽícich v Ťímsklch
legiích, jmenovitě sv. Nerea, Achilla, Mauritia (MoŤice) a dalších.
PoněvadŽ mučedníkriz této doby je velmi mnoho, rozšíŤilyse
později četnélegendy' jejichŽ vyprávění není hodnověrné. Typic.
kfm pŤíkladem je sv. Georgius (JiŤí)' I kdyŽ ne u vŠech uctívanych mučedníkťrDiok]eciánova pronásledování je doloŽen jejich
Á1
Ťl
V
ciRKEvi..i DĚJINY
l
liturgickf kult, povaŽuje seriozní historická věda za nadsazené
tvrzení, Že se nejedná o historické osoby. Tak napríklad sv. JiŤi,
o němŽ bylo nejvíce spor mezi historiky, téměr jistě historickou
osobou byl a podstoupil pro Krista mučednickou smrt
v palestinské Lyddě' Co je tradováno o jeho Životě a jeho udajném boji s drakem, je nevěrohodná legenda, pÍecházejicí místy
ŽlVoT PRVoKŘESŤANSKÉ CÍRKVE A HEREZE
Žw.or PRVoKŘESŤeNsrÉ CÍRKVE A HEREZE
aŽ do pohádky.
Diokleciánovo pronásledování neskončilo císaŤovou smrtí
r. 305. Jeho spoluv|ádci a nyní samostatní uzurpátoŤi Licinius
a Maxentius v něm pokračovali, pouze tŤetí spoluvládce Konstanti.
us Chlorus, otec pozdějšíhocísaŤeKonstantina, byl v perzekuci
umírněnější' Definitivního konce pronásledování se dočkali kŤesťanéaŽ r. 313, kdy císaŤ Konstantin vydává svrij pověstny Milánskf edikt.
Dosud jsme se zab:|vali dějinami pronásledování kŤesťanri v Rímské ŤíšiaŽ do vyhlášení Milánského ediktu císaŤem Konstantinem
r. 3l3. Ted' ještě zb:ivá pohovoŤit o vlastním Životě Kesťansh.Ích
obcí a jejich struktuŤe. K tomu nám poslrytují dostatek materiálri
jednak církevníhistorik Eusebios z Cesareje, jednak Kesťanštíspi
sovatelé Tertulián, Hippolyt' Cyprián, origenes aj.
V čele církevníobce stál biskup jako nástupce apoštolti, jeho
pomocníky byli presbyteŤi (kněŽí) a diakoni (jáhnové). Zhruba
od 3. stol. byl stanoven pro biskupa minimální věk 50 let, pro
presbytera 30 let. Svátosti zprvu uděloval vyhradně jen biskup.
Bez něho nemohla kŤesťanská obec fungovat' KněŽí měli nejdŤi
ve jenom pomocné funkce pŤi vysluhování Eucharistie a pŤi udě.
lování kŤtu, jinak se věnovali hlavně katechezi, jáhnové potom
organizačnía charitativní činnosti.
ZákJadnimi s váto s tmi byly Eu ch ari s tie, Ke st a vy znáni hÍíchťt.
PŤesnou a konkrétní podobu Eucharistie prvotních Kesťan známe z Hippolytova spisu Traditio aposto|ica, kterf je zároveí ja-
kÝmsi rituálem Ťímskéobce. PŤedtím se zmiĎuje o někter]fch
aspektech eucharistické oběti muěedník sv. Justin ve své Apolo.
gii, věnované císaŤi Antoniu Piovi. Zvlášť. d leŽitÝ je dťrraz, kter!
nejen Justin a Hippolyt, nybrŽlŽ Didaché (čili Učeni dvanácti
apoštolťr), spis z první poloviny 2. století, klade na slovo ,,oběé..'
Liturgie nebyla chápána na prvém místě jako hostina, jako pŤipomínka večeŤePáně, ale jako nekrvavá oběť Kristova. Konsekrovanjz chléb a konsekrované víno jsou skutečně a reálně tělem
a laví Kristovou.
42
43
W
ciRKEVNÍ DEJlNY
ŽIvoT PRVOKRESŤ^NSKÉ CÍRKVE A HEREZE
Zdá se, Že podle Justinova kusého svědectví neměla ještě liturgie ve 2. století podobu striktní a pŤesně do všech
detail
Vypracovanou' Hippolytriv rituál vŠakdokazuj e, Že ve
zitvaŽného hŤíchu. To souviselo s praxí tzv. mystagogie čili po.
stupného uvádění do tajemstvi. Nelze vyloučit, Že tento zlyk pŤevzali kŤesťanéz pohanskych mystérií,nicméně to není podstatné'
Rozhodujícíje, Že liturgie, eucharistická oběť stála v popŤedí du.
chovního Žtvota raně kŤesťansk1íchobcí a pŤedstavovala pro ně
3. století
jiŽ tomu tak bylo. Justin píšeo modlitbách,
zpěvech Žalmri
a dík činění,jeŽ pŤedcházejí vlastnimu posvěcení
darri, které
po ploneseni konsekračníchslov biskupem
stávají tělem a krvi
Pána JeŽíšeKrista. Hippolyt uŽ uvádí pŤesne zněni
ce!é euchaSe
ristické modlitby, která v hrubfch obrysech je dnešním
tzv. Íimsklm kánonem, označenym v Ťímskémmisálu jako I. kánon.
Jak Justin, tak i Hippolyt striktně oddělují eucharistickou
oběť
od pŤedcházejícíhozpěvu Žalmri, modliteb, dikr)vzdání
a četby
Písma svatého. Vidíme zde jasně rozdělení bohosluŽby
slova
a bohosluŽby oběti. S bohosluŽbou slova byla
spojena tzv. agapé čili hostina lásky. VěŤíci pŤinesli své pokrmy,
které biskup
požehnal a jeŽ se rozdělily mezi pŤítomné.Kromě jídla
prinášeii
také peněŽní i jiné dary pro chudé' které potom jáhnové
v rámci
charitativní péčerozdělovali. Agapé byla v nejstarŠích
dobách
pŤímou součástí Eucharistie čili bohosluŽby
oběti, jenže sv. Pavel v l. listě Korinťan m upozornuje na snadnou pŤíleŽitost
k nepŤístojnostem, jeŽ se piitom mohou dít. Proto ye
2, a 3. stol'
je agapé součástí bohosluŽby slova, ve 4.
Století, kdyŽ Kesťané
ziskávaji svobodu, zaniká uplně, neboť její aplikace
v situaci. kdv
se ve velk1ich chrámech shromaŽd'ují masy,
se stala nemoŽnou,
nicméně na V1irchodě se ještě tu a tam udrŽovala
aŽ do konce 7.
i
století, kdy jitzv. trullánská synoda definitivně zakázala.
Zatimco bohosluŽba oběti čili vlastní vysluhování Eucharistie
mělo ve 3. století pevnou a konstantní formu, bohosluŽba
slova
byla značně volnější.Každ'á obec si sama rozhodla, které
texty
z Písma se budou číst,kter]i ža\m zpivat a jake modlitby
budou
proneseny. Prostor byl dán i pro spontánní
modlitbu věŤících,
součástítéto bohosluŽby slova bylo i vyznání hŤichri.
Bohoslužby
oběti se mohli učastnit jenom pokŤtění, čekatelékŤtu
zvaní kate.
chumeni by|i z ni lyloučeni a učastnili se jenom bohosluŽby
slo-
va spolu s agapé, rovněŽ tak ti kŤesťané,kteŤi se dopustili
44
nejvyšší'hodnotu. Konala se vŽdy v neděli, den Zmttvychvstání
Páné, a|e uŽ Tertulián na pŤelomu 2. a 3' stol. se zmlÍll1e, Že
lékÍeréobce slaví Eucharistii i ve všední den, sv. Cyprián
v polovině 3. stol. mluví o denní liturgické oběti jako o samo.
zŤejmosti. Všichni učastnícibohosluŽby oběti prdímali Tělo a Krev
Páně,
Kromě eucharistické slavnosti stál v popŤedí hodnot raně kŤes.
éansh.fch obcí také kŤest. V apoštolskych dobách byl udělován
bezprostŤedně po vyznání hríchti, jak dosvědčují Skutky apoŠtol.
ské. Ale uŽ Tertulián píšeo katechumenech jako čekatelích kŤtu,
Hippolyt ve 3. století uŽ zná organizovan katechumenát. KŤest
uděloval biskup dvakrát v roce, a to o Velikonocích a o Letnicích
trojím ponoŤením kŤtěnce do tekoucí vody. Nejprve se tak dělo
vŤekách nebo v moŤi, ke konci 3. století se stavěly k tomuto učelu
zvláŠtníbudovy, tzv. baptisteria (zÍec. baptisma - krest)' obŤad
kŤtu máme zachován u Hippolyta.. začína|znamením kšiŽe, následovalo apoštolské vyznánivíry, exorcismus a slavnostní odfek.
nutí se satana, pomazáni olejem a konečně vstup do kŤestní lázně.
Hned po kŤtu byl véŤici zároveí biŤmován, t1. pomazán olejem
a vyzván, aby byl bojovníkem Kristoqfm. Potom se poprvé zu-
častnil bohosluŽby eucharistické oběti. Po ní dostal symbolicky
jídlu mléko s medem, pokrm novorozenych dětí, aby mu bylo
pŤipomenuto' Že se právě narodil k novému Životu BoŽích dětí.
Z faknl, Že kiest se udílel dvakrát do roka, mriŽeme dedukovat' Že čekacídoba katechumenťt trvala nejméně p l roku. Proč
prvotní církev upustila od pťrvodního apoštolského udělování kŤtu
bezprostŤedně po vyznání hŤíchri a potvrzení víry v Nejsvětější
Trojici, není známo' Asi to souviselo s mystagogickou praxí postupného uvádění do tajemství, jak se ujala v cirkvi ve 2. století,
k
45
cÍRKEVNÍDEJlNY
Svou roli moŽná hrály i bezpečnostnídrivody. Aé uŽ tomu bylo
jakkoliv, je tŤeba povaŽovat tuto katechumenátní formu za šťast.
nou a poŽehnanou, neboť katechumen se vzdělával v pravdách
víry a rostl v duchovním Životě. Katechumeni mohli bft pŤítomni
jen bohosluŽbě slova a agapé, pŤed počátkem bohosluŽby oběti
odcházeli' Krest byl udělován i nejmenším dětem, coŽ dosvědčuje jako první uŽ na konci 2. století sv. Irenej z Lyonu ve spise
,,Proti heretikťrm.., ve 3' stol. sv. Hippoly't a origenes. NovoKtěnci si oblékli po slavnosti bíléroucho, ve kterém chodili pln;ich
osm dní aŽ do následujícíneděle. o tom, jakou váŽností a uctou
zahrnovali prvotní kŤesťanésvátost kŤtu, svědčíspor, ktery se ode.
hrál v padesátfch letech 3. stol. mezi papeŽem Štěpánem I.
a
kartaginsk m biskupem sv. Cypriánem. Biskup Cyprián tvrdil,
Že kŤest udělenjl kacíŤem je neplatny, a pÍoto kŤeséan, jenŽ byl od
něho poKtěn, musí pŤijmout tuto svátost ZnoYu. PapeŽ Štěpán
odmítl takoÚ názor a upozornil, že udělovatelem kŤtu je Bťth'
člověk je jenom nástrojem.
od pokŤtěnf chvyžadovala prvotní církev pŤíkladn! a mravny
Život. KajícípÍaxe Za spáchané hiíchy byla velmi pŤísná. Zahlav.
ní hŤíchy (peccata capitalia) byly povaŽovány vraŽda, odpadlictví a smilstvo. KŤesťan, kterf by někoho zavraŽdL|, ze strachu pŤed
mučednickou smrtí obětoval pohansklm bohťtm, nebo měl mi.
momanŽelsk1i poměr, byl vyobcován z církevního společenství
a jen na záYJadě mnoho let trvajícího kajícího smyšlení spojeného s almuŽnou' dobrfmi skutky, modlitbami a poutěmi k hrobťrm
svatych mučedníkťrmohl bft pÍIjaÍ zpět. TVrdé kajícískutky byly
biskupem ukládány i za menšíprovinění, napŤíklad zaleŽ, ublíŽení na zdraví, lakotu, opomenutí pomoci bliŽnímu v nouzi apod'
Pokání b]ivalo rtvné. Někdy byl hŤíšníkvyloučen na stanovenou
dobu z učasti na eucharistické oběti, pÍizávaŽnéjšímčinu z celé
liturgie, tedy i z bohosluŽby slova a agapé. Tito kajícnícise naz .
vali ,,plačící.,,neboť stáli či klečeli pŤed vstupem do místnosti,
kde se konalo shromáŽdění obce, a prosili své spolubratry
o modlitbu. Někdy byly ukládány jako kajícískutky i poutě do
46
zIVoT PRVoKŘESŤANSKÉ CÍRKVE Á HEREZE
l
znamného mučedníka.
Jertlza|éma nebo ke hrobu některého
3. stoletíjsou hŤíšníkrimstále častěji ukládányjako kajícískut.
ky posty a a|muŽny.
od
RozhŤešeni čili odpuštění hŤíchti udílel biskup' VětŠinou následovalo aŽ po provedeném kajicím skutku, v pŤípadech nebez-
pečísrhrti nebo mimorádně nápadného kajícíhosmyšlení
odpouštěl biskup hŤíchy hned, jako v prípadě jistého Natala, kte.
r! se vrhl papeŽiZeťyrinovi k nohám a s pláčem vyzna|pŤed ce-
lfm shromáŽděním svou vinu. Podle informací origenov1
ch
Hippolytoqfch si mohl kajícník sám zvolit, jestli své hŤíchy vyznápÍed celym shromáŽděnim věŤících'nebo soukromě biskupovi. Praxe byla ta, Že tajné hŤíchy se vyznávaly soukromě
biskupovi' ty vŠak, které zprisobily veŤejné pohoršení, musely bÝt
vyznány veŤejně. Je tedy zÍejmé, že praxe soukromé' tzv. uŠní
zpovědi, existovala uŽ v prvotní církvi, alespoĎ určitě ve 3. stoleti,
kdy máme o ní zprávu u origena a Hippolyta, a není Žádny dluvod, abychom nepiedpokládali, Že tento zprisob v'.fkonu svátosti
smíŤeníbyl pouŽíván od prvopočátku existence církve.
otázka pokání vyvolala v prvotní církvi také spory. Už vzdoropapež Hippolyt na počátku 3. století vytlkal Ťádnému papeŽi
a
sv. Kalixtovi, Že uděluje rozhŤešeníabsolutně všem, kdo projeví
kajícísmjlšleni'bez ohledu na to, jak závažného hŤíchu se dopus.
tili. Sv. Hippolyt náIeŽe|patrně ke skupině rigoristri, čili zastáncri
pŤísnépraxe, kteŤí tvrdili, Že ne1t쎚i hŤíchy' tj. vražd'a, cizoloŽ.
ství a odpad od víry, se odpouštět nemají. Po pronásledování
Deciově v polovině 3. století Se otáZka odpuštěni hŤíchri odpadlictví stala obzvlášť aktuálxí. Tehdy totiŽ mnoho kŤesťanri ze strachu pŤed smrtí obětovalo modlám' nebo si za uplatek nechalo
napsat potvrzení o tom, Že obětovali. oboji bylo smrtelnÝm hŤí.
chem. PapeŽ sv. Kornélius a kartaginsh-f biskup sv. Cyprián hájili
názor, Že tíÍotzv. lapsi (padlí) mají by't prijímáni zpét do církve,
jestliže se podrobí tvrdému pokání. Proti tomu vystoupil
v Kartágu
presbyter Fortunatus, ktery poŽadoval pŤijetí padl]ilch bez jakého.
koliv kajícího skutku' a v Řtmo presbyter a vzdoropapeŽ Novacián,
4l
ciRKEVNÍ DĚJlNY
ŽIVoT PRVoKŘESŤANSKÉ cÍRKvE A HEREZE
kterju kategoricky odmítal pŤijímat tyto padlé zpět. Stanovisko
Kornélia a Cypriána se prosadilo v celé tehdejší církvi jako zá-
Pro Markiona je nepŤedstavitelná myŠlenka, Že by dokonal
abezhÍišny Bťrh vzal na sebe hŤíšnéa zkaŽené lidské tělo. To
bylo u Krista jen zdánlivé. Jiní gnostikové, tzv' doketové, zase
vazné.
otevŤeně je tŤeba Íic\, Že to byla právě pŤísná kajícípraxe,
která vychovala prvotní kŤesťany k odhodlanému mučednictví pro
Krista a také k pŤíkladnému,vzornému Životu podle evangelia.
HŤich byl skutečně chápánjako uráŽka Boha se všímvšudy, od-
por ke hŤichu byl systematicky a cílevědomě pěstován
u katechumen
uŽ
.
Lze Ťici, Že i ostatní svátosti se v prvotní církvi plně vyskytÚí.
Biskupové světili své nástupce vkládáním rukou, pomazáni nemocn ch se dělo ve shodě s pŤíkazem listu sv' Jakuba' novoman.
Želrim bylo biskupem Žehnáno pŤi bohosluŽbě slova pŤed
eucharistickou obětí.
Život prvotní církve ohroŽovaly uŽ v zárodku bludy. JiŽ sv.
Pavel a sv. Jan varují ve svych listech pÍed bludaŤi, s bludnfmi
naukami bojovali perem všichni vyznamní kŤestanštíapologeti.
Nejvíce rozšíŤenou herezi prvních kŤesťanskych století byl tzv.
gnosticismus. Pocházel z Ťeckéhoslova ,'gnosis.., coŽ znamená
poznáni' Nejednalo se o poznáni pÍirozené,ale nadpŤirozené,
o zvláštníosvíceníshťrry. S tím souviselo striktní oddělování duchovního a pozemského světa. Ten první je boŽskf a dokonalf,
zatimco ten druhj' ďábelsk! a zavrŽenihodny. Ďabelsky je i tento
pozemskf Život, proto Spasitel Pán JeŽíšKristus nemohl vzit na
sebe pozemské tělo a Žít jako člověk. PŤed gnosticismem jmeno.
vitě varuje uŽ sv. Pavel Timoteje v l. listě, kdyŽ jej napomíná, aby
se chránil mimo jiné i ,,lichojmenné gnose... Z gnostilcu je tŤeba
jmenovat Menandra, Basilida, Valentiniana, nejznámějším se vŠak
stal ve 2' stol. Markion. Ten Škrtl z Písma sv. cely Star! zákon
a znoyozákonních spisti všechno, co piipomínalo Židovské koie.
ny kŤesťanství. Starozákonní Bťth, Jahve, je pry krut1im Bohem,
totoŽnym s ďáblem, kterf naloŽil na izraelsky národ nesnesitelné
jaŤmo pÍíkazia zákazi. Novozákonní Bťlh' JeŽíšKristus, svedl
právě s tímto starozákonním Jahvem krutj'boj, jenŽ trvá stále.
48
hlásali, Že pry JeŽíšKristus nezemŤel na kríŽi, ale místo něho byl
uKiŽován ŠimonPetr.
Bylď jasné' Že proti těmto nesmyslrim se musely kŤeséanské
obce bránit. Ptivod gnosticismu by| ryze pohanskjl, jeho koléb.
kou se stala Persie, kde Zoroasterova filozoÍie q'tvoŤila náboŽen.
skf dualismus, tzn. systém dvou bohri: dobrého a z|ého. Zastánci
gnose byli vylučováni z církve, ještě častěji však odešli sami
a vytvoŤili si své sekty. Proti gnosticismu bojovali perem velmi
ostŤe a nekompromisně sv. Irenej, sv. Hippolyt a Tertulián. Ve 3'
století dostává gnosticismus název manicheismus; s ním později
svádí tvrdou teologickou polemiku sv. Augustin, ale o tom na
svém místě.
Druhou prvokŤesťanskou herezí se stal tzv. montanismus. Jeho
zakladatelem byl jist Montanus, kterjl vystoupil na pŤelomu 2. a 3'
stol. s piednostním d razem na Ducha sv. Podstatny rozdi|mezi
gnosticismem a montanismem tkví V tom, Že zatimco gnosticismus vznikl mimo kŤesťanskou p du a pronikl do kŤesťanství jako
cizi žive|, montanismus povstal a rozvinul se plně na pridě kŤes.
éanské.Jednalo se o eschatologicko.charismatické hnutí v prvotní církvi, které očekávalo brzk;Í pŤíchod Parakléta čili Ducha sv.
a po něm piíchod Pána JeŽíšek poslednímu soudu. Mystické
vytÍŽeni a extáze byly ve shromáŽděních montanistri častfm jevem. objektivně je tŤeba Ťíci,Že po stránce věroučnénebylo moŽno montanismu v jeho počátcíchnic vytknout, proto se k němu
piihlásil i tak zásadov'j' obránce pravověrnosti jako Tertulián.
Problémy však nastaly, kdyŽ Montanovi stoupenci více spoléhali
na svá vidění a extáze neŽ na autoritu církevníchpŤedstavenfch'
jimŽ nakonec upŤeli poslušnost. Montanismus se nakonec stal,
snad i proti pťrvodním záměrrim Montanovym a zce|a určitě proti záměr m Tertuliánorn./m revoltou proti autoritě v církvi' nizvou
k nastolení anarchie, v níŽby se kaŽd]i' odvolával na své subjektivní
49
cÍRKEVNÍDĎJlNY
NllLÁNsKÝ EDIKT A JEIlo Dť]SLEDKY. BLtjI) ARlÚV
mystické záŽitky. Tomuto nebezpečí se musela církev bránit.
Montaniste byli vylučováni z církevních obcí a zakládali si své
vlastní. Proti montanismu vystupovali aktivně sv. Hippolyt, biskup Apolinarius z Hierapole a bojovn apologeta Miltiades. Zv|áš-
tě Hippolyt se zaměŤil na vyvracení rriznlch pochybn;1ich
proroctví a zjeveni,
Ve 3' stol' se objewjí zárodky pozdějšich tzv. christologickfch
bludťr. Ty lrycházely z problému, jak sladit pŤísnjl monoteismus
Starého zákona' v němŽ platilo' že neni Boha kromě Jahveho,
s boŽstvím JeŽíŠeKrista a vťrbec naukou o BoŽí Trojici. Proto
někteŤi teologové té doby razili formuli o monarchii' čili jedino.
vládě Boha otce, Z toho vznikl termín monarchistické bludy
a Spory' Rozeznáváme monarchianismus dynamick a modalis.
ticky. První hlásal v Římě na sklonku 2. stol. obchodník s kťrŽemi
Theodot' Podle něho byl JeŽíšKristus pouhym člověkem, nikoli
Bohem. Termín ,,BoŽí Syn,.pr1í pouze znamená, Že v něm pŤebÝ.
vala mimoŤádnym zp sobem BoŽí moudrost, a to ve větší míŤe
než v kterémkoliv jiném člověku. Druhy, modalisticky monarchia-
nismus je zase názoremjistého Noeta ze Smyrny, podle něhoŽ to
byl sám Brih otec, kdo na WiŽi za nás trpěl a zemÍe|. Pravou
nauku hájili drisledně papeŽové a mučednícisv. Zefyrin a sv. Ka.
lixt. PapeŽ Zeťyrinjasně prohlásil', Že ,,zná pouze jediného Boha
JeŽiŠeKrista a mimo něho Žádného jiného, kterf byl zp|ozen
a trpěl.., dále potom, Že ,,nebyl to otec, kdo zemŤel, nfbrŽ Syn...
PapeŽové tak uŽ na počátku 3. stol' byli nuceni mocí své auto.
rity hájit zjevenou pravdu o Nejsvětější Trojici. Spor o pŤesné
vy'jádŤení této nauky neby|Žáďnym slovíčkaŤeníma malichern m
haŠteŤenímo subtilní pojmy. Nositelé autority v prvotní círhvi si
byli velmi dobŤe vědomi, Že jakfkoliv ustup od tradice mtiŽe pri.
nést rozmělnění a zŤedění autentického Kristova poselství lásky,
zŤedění pravd víry bude mít zcela logicky za následek i zŤeděni
všech dalšíchhodnot, které evangelium pŤineslo, coŽ by tváŤí v tváŤ
okolnímu nepŤátelskému světu mohlo znamenaIjeho zánik.
50
.MILANSKY EDIKT A JEHO DUSLEDKY,
BLUD ARIŮV
V našich lykladech církevníchdějin jsme se dostali aŽ k pamáÍ.
nému roku 313' kdy císaŤ Konstantin vydal tzv. Milánskjl edikt,
jímŽ udělil kŤesťanrim svobodu. Stalo se tak po památné bitvě
u Milvijského mostu (dnes Ponte Milvio) u Řlima na mistě zvaném Saxa rubra, kde pŤemohl svého protivníka Maxentia. Legen.
da vypráví' Že císai spatŤil na večernímnebi záŤícíkŤíŽ a zaslechl
hlas: 'V tomto znamení zvitéziš|,. Konstantin udajně podle svě.
dectví historika Eusebia nechal znamenikŤíŽe pŤipevnit sl m voják m na oděv. Tím skončila jedna u.fznamná epocha církevních
dějin' doba pronásledování. Církev mohla sčítatsvé mučedníky.
Kolik kŤesťanri v RímskéŤíšivlastně poloŽilo svtij Život pro Kris.
ta? Byly to miliony? To zcela jistě ne, kdyŽ uváŽime' Že Ťímské
impérium měl 60_70 milion obyvatel, z čehoŽ tvoŤili kŤesťané
v l. stol. asi l procento, počátkem 4. stol. l0 procent. Na druhé
straně však to nemohlo byt jen pouh;fch pár stovek, neboť je tŤebavzit v uvahu zejména ve 3. stol' hromadné popravy zaDecia,
Valeriána a Diokleciána. NejstŤízlivějŠí
a nejpravděpodobnější
odhad Íedy zní na šestimístnéčislo, tedy na několik set tisíc'
Milánskf edikt znamena| váŽny a d leŽit mezník v dějinách
církve. Skončila se doba pronásledováni a nastala epocha nepŤesně naz vaná ,,konstantinskou érou.., čimŽ je rozuměno sepětí kŤes.
éanstvíse státní mocí' Toto schéma je ovšem mylné v tom, Že
Konstantin neprohlásil Kesťanstvístátnim náboŽenstvim, pouze
je zrovnoprávnil s pohanstvim, i kdyŽ ostentativně dával kŤesťan m najevo své sympatie. V;ichodní cirkev ho zaÍadI]a i s matkou
CÍRKEVNÍ DEJIN.Y
MILÁNSKÝ ED|KT A JEHo DŮSLEDKY' BLUD ARIŮV
Helenou mezi světce, zápaďni latinská však nikoliv, neboť pŤes
Nicméně ani v době Konstantinovy pÍizně se kŤeséanťtmnevyhnulo pronásledování' tentokrátjiného druhu. Souviselo s tzv.
všechny své zásluhy nedosáhl tento císaŤ stupně hrdinské dokona.
losti. Měl totiŽ chyby - a to nemalé' Jednou z nich bylo napŤíklad
to, Že se nechal pokŤtít až na sklonku Života jako mnoho jeho současníkťr'pro něŽ bylo pohodlnější ztistat co nejdéle pouhj'mi kate.
ArioÚm bludem, ktery zachvátil takrka celou tehdejší církev. Ale.
xandrijsk1i presbyter Arius totiŽ popŤel boŽství JeŽíše Krista srn./m
ťvrzenlrn, Že on není pravym Bohem, pouze jakymsi demiurgem,
prostŤedníkemmezi otcem a lidmi, ktery z pověŤení BoŽího podstoupil za člověka a jeho spásu smrt na kŤíŽi. Blih ho potom vzkŤísil z mrtvych avza| do svého nebeského království. Alexandrijskjl
chumeny, aby nemuseli pŤijmout prísné Životni poŽadavky, kladené
prvotní církvína pokŤtěné. V ariánském sporu, o němŽ budeme
hovoŤit dále, se choval obojace a nezastal se katolíkťl,dal popravit
svého syna Crispa a manŽelku Crispu' protoŽe se stali jeho politic-
biskup Alexandr Aria exkomunikoval, on se ale odvolal k cisaŤi
Konstantinovi. Ten měl eminentní zájem, aby zťrstal zachován
v církvi klid, proto naŤídil svolat všeobecnf církevní sněm do Ni.
ceje. Dostavilo se pŤes 300 biskupri . Mezi nimi byli mnozí, kteŤí
ještě měli na svém těle jizvy po mučeníz doby Diokleciánova
pronásledování. Biskup Eusebios z Cesareje, známy historik pro.
následování kŤeséanťr, navrhl sněmu, aby pŤljal jako závazné pro
celou církev apoštolské vyznánivíry, které se pouŽívalo v Kestni
liturgii. ShromáŽdění formuli pŤijalo, ale pŤipojilo k článku
o BoŽim Synovi dodatek ,,soupodstatnjl s otcem.,, což znamenalo jasné odsouzení Ariovy nauky. Arius a dva libyjštíbiskupové
odmítli usnesení koncilu, proto byli exkomunikováni. Rozhodnutí koncilu podepsal i císaŤ Konstantin'
Brryvšakzapočaly intriky proti těm biskupťlm' kteŤí slovo ,,soupodstatny.. (Ťecky homousios) bralivážně a prosazovali je. NěkteŤíbiskupové totiŽ' ačkoliv podepsali formuli o soupodstatnosti
Syna s otcem, nepokládali tuto dogmatickou definici za dtl|eži.
tou a nechtěli jitrit situaci ve sqfch obcích, neboť Ariovi stoupenci
h.fmi odp rci, nespravedlivě odsuzoval do vyhnanství apod' Na
druhé straně a|ene|ze pominout obrovské kladyvíce než dvacetileté vlády tohoto panovníka, poznamenané kŤesťanskou morálkou.
Konstantin zreformoval právní Ťád v kŤesťanskémduchu mírnosti,
spravedlnosti a milosrdenství. odstranil krut! trest ukÍiŽování' zmknil uŽívánímučeníu soudti, zakáza| zabijeni a tryznéni otrok
a odstranil zásadu ,,Suscipe, pater!.., coŽ znamená
otče!..,
''PŤjjmi'
která spočívalav tom, Že novorozené dítě kladli otci k nohám kdyŽ je zvedl' bylo pŤijato, kdyŽ ne' bylo usmrceno - rovněŽ tak
vydal zákony i proti zabijeni nenarozenych dětí. To všechno nese
pečeénové, kŤesťanské morálky, která se ukáza|a ve srovnání
s pŤedchozí pohanskou morálkou humánnější, spravedlivější
a respektujícÍpráva člověka, zejména jeho nejzákladnější právo *
právo na Život. Právěvtomto se ukázalo kŤeséanstvíjako nav sost
pokrokové v tom nejpozitivnějším a nejkrásnějŠímslova smyslu.
Konstantin téŽ uplatnil Keséanskou etiku i v zákonech tykajicích se manŽelství - muž nesměl svoji Ženu jednoduše zaplldit,
manŽelka mohla uplatnovat své zákonné nároky. Dále tento císaŤ
zakáza| veŤejné práce i soudní Ťizeniv neděli' kterou prohlásil
svátečnímdnem. Z císaŤsképokladnice podporoval v stavbu kostelri, zejména krásného chrámu BoŽího hrobu v Jeruzalémě.
Vťrčipohanství ale nepostupoval netolerantně . Zakáza| pouze
kulty Venery (Venuše) a Aeskulapa' poněvadŽ byly spojeny se
sexuálními orgiemi, a také činnost pochybnfch pouličních věšt.
cri. Jinak ponechal pohanrim naprostou svobodu.
52
byli hojně rozšíŤenipo celé riši. Sám císaŤKonstantin neměl zájem
na vyhrocení sporu s ariány, pr oto zača| trestat vyhnanstvím bisku.
py, kteŤí projevili dťrslednost pŤi prosazování definice nicejského
koncilu. Tak musel odejít do exilu Statečny alexandrijslo.Í biskup
a hlavní odp rce Aririv, sv. Atanáš. Vyhnán byl rovněŽ biskup
z Antiochie Eusthatios. JeŠtě horšíčasy pro katolíky nastaly Konstantinovou smrtí r. 337 a nástupem Konstantia. Ten se pŤiklonil
t.
$
&
tr
r
3.
k arianismu a začal nutit biskupy pod pohrtiŽkami vyhnanstvi nebo
53
CÍRKEVNÍ DÉJINY
i\'llLÁNsKÝ EDIKT A JEtIo DÚSLEDKY. BI'UD ÁRlÚv
yězení, aby pŤestali uplatnovat nicejské vyznánivíry. Na uprázdně.
ná biskupská místa dosazoval ariány. Mnozí biskupové volili cestu
jako Hilarius s klidnym svědomim podepsat, neboé věta
kompromisu. Na jedné straně nechtěli upadnout do hereze
a pŤijmout Ariolu formuli o JeŽíši jako pouhém prostŤedníku a nikoli
jako Bohu' na druhé straně však neměli zájem nicejské vyznáni
hlásatjasně a bez ustupk , aby se vyvarovali konflikt . Proto četné
(Ťec. homoios)
synody volily vágní formu|aci, Že Syn je
',podobn!..
otci, nikoli ,,soupodstatn1i... Tento termín vyhovoval katolíkťrmi ari
án m, neboť neodporoval ani katolické pravdě o JeŽíŠiKristu jako
Bohu' ani ariánskému bludu o JeŽíšijako zvláštní stvoŤené bytosti.
obhájci pravověií s tím ale spokojeni nebyli. PovaŽovali takovou
formulaci za uhybn! manévr, odmítli ji jako nedostačujícía trvali
na nicejském vyznání víry o sottpodstatnosti Syna s otcem. CísaŤ
pravověrné katolíky vyhnan stvím, zákazem vy.
konu funkce, nebo mučením.Sv. Atanáš byl celkem pětkrát poslán
do vyhnanství, několikrát mu ariáni usilovali o Život. Díky císaŤské
pŤízni se tento blud tak rozšíŤil,Že dalšíneohroŽen obhájce pravo-
Konstantius
tre stal
věŤí, biskup Hilarius z Poitiers, si ve svém listě povzdechl: ,,Celf
svět zakvílel, Že je ariánsk!... Početná menšina biskupri fumské ŤiŠe
se hlásila k arianismu, většina potom zastáya|a kompromisní for-
muli o ,,podobnosti.. Syna s otcem' Jen hrstka biskupti hájila odváŽně pravověrnost: Atanáš z Alexandrie, Hilarius z Poitiers,
Luciíer z Calaris a stolety Hosius z Cordoby. Také papeŽ Liberius
bylvyhnán z fuma, vrátil se vŠakpo tŤech letech a oficiálně odsoudil zastánce nicejského pravověŤí v čele s Atanášem. Není jasné'
jestli se jednalo o skutečnévy'jádŤení papeŽe, nebo o falzifikát' pa.
pež Liberius po svém návratu z fuma byl totiŽ drŽen v internaci
a neměl plnou svobodu k rn.ikonu své pravomoci.
Smrtí císaŤe Konstantia začal arianismus mizet sám od sebe.
Atanáš, ktery se vrát1| ze svého pátého vyhnanství' pŤistoupil na
kompromis s těmi pravověrnymi biskupy, kteŤí podepsali formulaci o ,,podobnosti,. Syna s otcem, v tom smyslu, Že nicejské vyznániviry je a z stává záyazné, nicméně formule o ,,podobnosti..
Syna a otce není proti katolické nauce. Toto mohl Atanáš stejně
\4
o podobnosti dvou boŽsk1i'ch osob Skutečně neodporovala katolic.
ké nauce, pouze Se dala v dťrsledku své vágnosti vykládat i ve pro.
spěch arianismu. AtanአovŠemprosadil své právo hlásat veŤejně
soupodstatnost Syna s otcem. Počet Ariorn.ich vyznavačťr od té
doby slábl. Velmi silné pozice si ale uchovali u sousedníchtm'barbarsklch národťr, které zaKonstantia právě od ariánskych biskupri
pÍijaly kŤest. Byli to ostrogotové, VizigÓtové, Vandalové aj.
Krátkou dobu se ale cirkev opět ocitla pod vládou pohanského císaŤe. R. 361 se ujímá vlády Julián, kterf byl vychován na
dvoŤe KonstantinaVelikého a Konstantia jako Kesťan, avšakjeho
učitel Libarius ho svedl k pohanství a neoplatonské filozofii. Pro.
(Ťec. Apostata)'
to si získal tento panovník pŤízvisko
''odpadlík..
jako
literát, ironicky naz1ÍVystupoval proti kŤesťanstvípísemně
val Kristovy vyznavače ''Galilejci... Krvavé pronásledováni neza.
vedl, postupoval proti kŤesťanrim administrativně - odstraĎoval
je z uradťt' zavira|jejich školy' místy i chrámy. K zabíjení Kesťa.
n doŠlojen na hranici Ťíšev Mezopotámii, kdyŽ se zfanatizova.
nf poštvanÝ dav vrhl na vyznavače Kristovy. Jinak není
mučednické krvi nic známo. Nelze však vyloučit, Žeby i k tomu
moŽná došlo, kdyby nebylo cisaŤovy pŤedčasnésmrti za jeho vo.
o
jenského taŽení do Persie r.363. Podle svědectví Kesťanského
historika Teodoreta a pohanského Amiana Marcelina se zab1|val
Julián Apostata také myšlenkou znovupostavení jeruzalémského
chrámu, aby dokázal nepravdivost Kristova proroctví o jeho zká.
ze. Skutečně dal pr1f rozkaz k qfstavbě svatyně. Sotva se však
vztyčilo první zdivo, lyšlehly ze země plameny, a ze stavby seŠlo.
PŤed svou smrti císaŤ Julián udajně zvo|al: ,,Zvitězi|jsi, Galilejskjr!"
Z Juliánovych nástupcťr se jiŽ nikdo k pohanství nevrátil. Počet kŤesťanri pŤibr1val' coŽ s sebou neslo i jisté negativní jevy:
zmizela prvotni mravní pŤísnost a ď.Ůraz na osobní svatost jednotlivce. Vyskytl se téŽ z|ozvyk, čast1/ zejména u vyššíchvrstev,
odkládat pŤijetí Ktu aŽ do stáŤí, takŽe mnozi byli katechumeny
55
ciRKEVNÍ DĚJINY
MILÁNSKÝ EDIKT A JEHo DŮSLEDKÍ BLUD ARIŮV
Ínenem. KdyŽ měl bj't zvolen novy biskup, jedno dité ze zástupu
udajně vykŤiklo: ''Ať je AmbroŽ biskupem!.. Lid, ktery si svého
i několik desítek let. Bohatí a mocní nechtěh bytvázáni pŤísnou
a drislednou etikou evangelia' chtěli si - Ťečeno dnešním jazykem ,,co nejdéle uŽít volnosti... Ke kŤesťanstvíse často hlásili jen
z prospěcháŤsk;jlch drivodťt, neboé toto nové náboŽenství se těšilo
rnístodrŽitele velmi váŽí| pro jeho spravedlnost a moudrost' se
pÍipojil k tomuto hlasu, stejně tak i milánskjl klérus. AmbroŽ tak
pÍijal v jednom dni Kest i biskupské svěcení. Je obrovskou záslu.
hou tohoto biskupa a církevníhoučitele, Že dokáza|jak teoreticky, tak i prakticky obhájit ideálnezávislosti církevnímoci na moci
světské. V praxi se v tomto ohledu vyznamenal tím, Že uloŽil ve.
Íejnépokání i císaŤi Theodosiovi' kdyŽ se dopustil v Soluni ne.
spravedlivého krveprolití, a nepustil ho do chrámu. Ke cti tomuto
světci rovněŽ slouŽí, Že nedopustil a hned v zárodku zaraz1|tendence světské moci k pronásledování pohanri a heretikťr. PatŤí
k velké pŤednosti tehdejšího kŤesťanství,Že pÍeŽivajicímu pohan.
ství neoplatilo pronásledování stejnou měrou. Je sice pravďa, Že
císaŤ Theodosius zakázal pohansky kult ve městech a povolil pohanské svatyně pouze na venkově (latinsky ,,pagus.. - odtud české pojmenování ,,pohané..), nicméně není znám jedin pŤípad
krvavého pronásledování, popravy pohanťr pro jejich víru. Fun.
guji nadále pohanské školy, zejména pověstná platonská akade.
mie v Athénách. AŽ do zániku ZápadoÍimské Ťíšet. 476 se
vyskytují pohané bez problém i v Ťímskémsenátu' v osmdesátfch letech se pohanští senátoŤi brání proti cisaŤovu naÍizeni
o odstranění sochy bohyně Viktorie. Jedinf odsouzeníhodnjl pŤi
pad netolerance a fanatismu kÍesťanri vriči pohan m je znám
z egyptské Alexandrie z počátku 5. století, kdy rozvášněnÝ dav,
v jehoŽ Ťadách byli i duchovní, ubil k smrti tamější novoplaton.
skou filozoÍku Hypacii, ušlechtilou osobu, která si pŤátelsky do-
pÍizni císaŤťr.
Počet Kesťanri rychle piib:íval' ke konci 4. století se jiŽ dá
mluvit o tom, že větŠina obyvatelstva RímskéŤíše,alespon zcela
určitě ve městech, byla Kesťanská. BohuŽel tato rychlost konver.
zibyva|a často na ukor kvality, na ukor Života podle evangelia.
K tomu pŤispěla valnou měrou skutečnost, Že zav|ády císaŤťl
Graciana a Theodosia Velikého v posledních tŤech desetiletich
4. století se stalo kŤesťanstvíoficiálně státním náboŽenstvím. To,
co nazyvají historikové ,,konstantinskou érou.., by se tak mělo
spíšenazyvat ,,theodosiánskou érou.., neboé aŽ zav|ády tohoto
císaŤe dochází k propojení státní a církevní moci, ke vzniku kŤesťanského státu. Tato skutečnost se posuzuje jinak na VÝchodě'
jinak na Západé. V Ťecké oblasti se stává císaŤ faktickym pŤedsta.
vitelem církve, kterÝ bezprostŤedně zasahuje i do teologie aryze
duchovních zá|eŽiÍosti, v latinské sféŤese naopak vytváÍi dualismus církevnía státní moci, církev spolupracuje se státem pŤi pro.
sazováni kŤesťanskÝch ideál do života a poskytuje státu svou
morální podporu, ale uchovává si svou nezávislost. Na tom mají
velkou zásluhu papeŽDamas I. a milánskÝ biskup sv. Ambrosius
(česky AmbroŽ).
Damas byl privodně Ťímskfm jáhnem a jeho volbu r' 366 pro.
váze|y mimoŤádné okolnosti. Rímsk! lid a klérus (volba papeŽe
byla zá|eŽitostí všeho poKtěného obyvatelstva) daly svtij hlas
Damasovi' ale početná menšina se rozhodla pro jáhna Ursina'
Mezi oběma tábory se rozpoutala rvaéka,jeŽ se neobeŠla bez krveprolití - teprve po zákroku ozbrojenÝch pretoriánťl skončila.
Damas byl potvrzen i císaŤem jakoŽtoÍádně zvolen! papeŽ.Počinal si velmi nezávisle a prosazoval autonomii církevní moci vťrči
moci státní. V podobném duchu postupoval v Miláně sv. Amb.
rož.Ten byl ptivodně císaŤskym místodrŽitelem a teprue katechu.
pisovala
i
s katolickymi biskupy. Hypacia byla pŤítelkyní
místodrŽitele oresta, vášnivého zastánce pohanství' coŽ mu vy.
neslo bohuŽel nekŤesťanskou nenávist pokŤtěného lidu. Jeden z du.
chovních ho na veŤejnosti zranil hozenymkamenem, coŽ nesvědčí
pŤílišo tom, Že láska Kristova pronikla všem kŤesťan m do krve.
Nicméně i tato smutná a v kaŽdém pŤípadě odsouzeníhodná
epizoda nic nemění na celkovém konstatováni, Že Kesťané,kdyŽ
56
57
L
|{
cíRKEVNÍ DĚJlh.Y
se
PoUsTEvNlcTVi A N,ÍNlŠsl.vÍ'CÍRKE\'NÍ UČITELÉA JEJICI'I BoJ PRo-r| BLUDÚM
jejich náboŽenství stalo vládnoucím v celé ŤíŠia státem chrá.
něn1ím, se chovali k pohanťrm zcela jinak neŽ pŤedtím oni ke kŤes.
ťanrim. Jejich náboŽenská svoboda alespoĎ v základních
principech byla respektována. Koneckonc i smutny prípad Hypacie a oresta v Alexandrii je toho'r'.imluvn m dokladem, neboť
pohan orestes setrvával bez problémťrve vysoké státni funkci
císaŤského místodrŽitele v kŤesťanském státě. Zťrstane nehynoucí zásluhou sv. AmbroŽe, Že prosadil svou autoritou takovy status
quo. Ve svych dopisech císaŤ m Gracianovi a Theodosiovi i ve
srn.fch spisech neustále zdriraznuje, Že pohanství je nutno omezo-
vat, ale nikdy nesmí byt sáhnuto ke krvavému pronásledováni
vyznavačri pohanskfch kultri nebo neKesťanské filozofie.
AmbroŽ rovněŽ jako první pozvedl sruj hlas proti perzekuci
bludaŤťr. Stalo se tak konkrétně r. 384, kdyŽvzdorocísaŤ Maxim
dal v Trevíru popravit gnostického bludaŤe Prisciliána ze Španělska. Proti tomu se zved|a vlna odporu v Ťadách katolického k]éru. Biskup z Toursu sv. Martin prohlásil tento akt za vraŽdu
a dokonce odmítl podat vzdorocísaŤi Maximovi ruku, aby se ne.
poskvrnil zdánim souhlasu s vraŽdou. RovněŽ tak konstantino.
polskÝ biskup sv. Jan Chrysostomos (Zlatoust ) kategoricky
prohlašuje:
''Nikdy neni a nesmí byt dovoleno zabit bludaŤe.
Poprava bludaŤe je neodpustiteln1/ zločin'.. Podobně smyšlí
i sv. AmbroŽ, kterj, osobně odsiŽdi protestovat do Trevíru. PapeŽ
Siricius na návrh sv. AmbroŽe Maxima za Prisciliánow popravu
exkomunikuje. AmbroŽova autorita to byla, kdo pŤivedl tehdejŠí
církev k odporu vťrčitrestání kacíŤti světskou mocí, a je tŤeba Ťíci,
Že vlivem církve toto světská moc respektova|a aŽ do vrcholného
stŤedověku, aŽ do |3. stol. Škoda, Že se v té době nevyskytl ně.
kdo s AmbroŽovou autoritou a rozhledem, kdo by stŤedověkou
církev a stŤedověky stát varoval pÍed zce|a opačnym postupem.
A]e to uŽ je jiná kapitola.
58
PoUSJEVNICTVÍ A MNIŠSTVÍ,CÍRKEVNÍ UČITELÉ
A .IEJICH BoJ PROTI BLUDÚM
Není pochyb, Že náboŽenskomravní stav kŤesťanstvíve 4'
a 5' stol. ve srovnání s pŤedcházející epochou pronásledované církve poklesl. Hlavním drivodem bylo povrchní pŤijímáníkŤtu lidmi,
kteŤí se stávali kŤesťany z dťrvodťrčistě konvenčních'nebo i pŤi
mo utilitaristicklch' prospěcháŤskjuch, neboť císaŤ byl kŤesťanem
a od dob Theodosiov,.ich byla tato víra oficiálním, státním náboŽenstvím. DalšípŤíčinoupoklesu byla skutečnost, Že zmize|ideá|
mučednictvípro Krista, neboť Kesťany nikdo nepronásledoval.
Ztratl|a se téŽ snaha
b t mravně dokonalejší neŽ pohané, neboť
pohanství postupně odumíralo a stávalo se čímdál více okrajo.
vou záIeŽitostí Ťímskéspolečnosti. Cirkev v této době jako by tak
trochu nasákla ,,duchem tohoto světa... Kdykoliv ale došlo k této
situaci, vzbudil Pán vŽdycky proroky takjako ve Starém zákoně'
aby ukázali správnou cestu. Takovymi proroky oné doby se stali
poustevníci a mniši.
Za zakJadatele poustevnickeho Života se povaŽujt sv' Antonín
EgyptskÝ a sv. Pachomius' oba tito muŽové naprosto nezávisle
na sobě se odebrali do egyptské pouště, aby vedli osamělf Život
modlitby a rozjimáni. VnitŤním impulsem byla nespokojenost
s faktem, Že kŤesťané v čímdál větším počtu vedli Život, kter;f se
pŤílišnelišil od Života pohanské společnosti' Antonín i Pachomius
získali celou Ťadu následovníkri, kteií se zacalriv prriběhu 4' stole.
ti sdruŽovat. Skupinky poustevníkťr se shromaŽdbvaly na jednom
místě' postupně vznikala pravidla společného života. Pachomius
byl první, kdo uŽ r. 320 v egyptské Tabenidě taková pravidla dal'
59
CÍRKEVNÍ DĚJINY
takŽe mriŽeme hovoŤit o prvních mniších a prvním klášteŤe jako
takovém vribec. Pachomiova Ťehole umoŽnuje nahlédnout do Života a ěinnosti egyptsklch mnichťt. Většina dne je vyplněna zemědělskou nebo Ťemeslnickou prací. Mnichové vytváŤejí pracovní
oddíly' kaŽdy z nich má svého vedoucího, kterf zase zodpovidá
pŤedstavenému kláštera. Mimoto však stále mnoho poustevníkťr
Žilo v egyptské poušti osaměle' Poustevnictví se udrŽelo pŤes cel1Í
stŤedověk aŽ do osvícenskych časťr.Novověky racionalismus ne-
měl uŽ pro tuto instituci pochopení. Dnešnípiedstava
o poustevnícícha poustevnictví je naprosto mylná, coŽ je dědictvím osvícenské propagandy. Poustevníci jsou líčenijako poněkud vyšinutí lidé' kteií se z nějakych d vod rozz|obi|i na okolní
svět, a proto odešli do samoty, mimo civilizaci, s nížnechtěli mít
nic společného.Nic není nesprávnějšího neŽ toto klišé.MuŽové
aŽeny odcházejiciuŽ v Keséanském starověku na poušť, aby vedli poustevnicky Život, nebyli Žádnymi osobami zklamanymi Životem' které si touto emigrací od svého okolí hojily osobní rány.
Naopak, jednalo se o lidi plné vitality a silné vŮle, Žádné ztrosko.
tance a desperáty. osaměly Život v pouŠtinebo v lese vyŽaduje
i dnes tvrdy zápas s těŽk mi podmínkami, značnou míru samostatnosti, rozhodnosti a také fyzické zručnosti. Takovou formu
Živ ota by n evydrŽe| Žádny p sychicky nalomen člověk, motivova.
n! zatrpklostí a hoŤkostí. Poustevnícijasně věděli, co chtějí a proč
to chtějí. Štoiim o hlubŠíduchovní ŽivoÍ, jiny, neŽ vedla společnost okolo nich. TouŽili po duchovní hloubce, kterou jim mohla
poskytnout pouze modlitba a s ní spojené rozjímáni. Za timto
ideálem kráčeli' Není rovněŽ tak uplně pravda, Že Ži|i o samotě.
Pověst o poustevnícíchjako silnfch duchovních osobnostech se
rychle rozšíŤilamezi kŤesťansk1fm lidem, kterf je zaéa|vyh|edávat a Žádat je o radu jak pro duchovní Život, tak i pro morální
problémy. Poustevníci a mniši plnili v kŤeséanskémstarověku ulo.
hu nejen duchovních vudc , ale i psychologri a psychiatr . Vděční klienti jim zajejich moudré rady nosili jídlo, neŽivili se tedy
poustevníci jenom náhodně ulovenymi rybami, koŤínky nebo
60
PoUSTE\-'NICTVÍ A MNlŠsTvÍ.CÍRKEVNI UČITELÉA JEJlcH BoJ PRoTl BLUDŮM
rnedem divokÝch včel, jak
líčípozdější legendy. Poustevnictví
a prvotní mniŠstvíse ujalo podstatně více na Ťeckém Vlchodě
neŽna latinském Západé' coŽ souvisí se známou skutečností, Že
VÝchod byl vŽdycky více mystick!, poznávajicí Boha pŤedevším
citem, zatimco Západ více raciona[stick]f, pronikající k Bohu pŤednostně fozumem. Zvynikajicich poustevníkťt 4. a 5. století je tŤeba uvést sv. Charitona, sv' Hilariona, SV. Epifania, jenŽ se stal
pozdéjibiskupem aj. V SÝrii existovaly poustevnické kolonie tzv.
stylitti' kteií trávili svťtj Život na sloupech. Nejznámější z nich je
sv. Symeon. V prostŤedí poustevnikťr a prvotních mnichťr vznikla
ftŽ první asketická literatura, pěstovaná hlavně sv' Nilem
Ankyry a sv. Markem Eremitou.
Řehole sv. Pachomia neznamenala ještě v pravém slova smyslu první klášterní organizaci. Tou se sÍa|a aŽ Ťehole biskupa sv.
Basila Velikého z Malé Asie. Tento světec uloŽil mnichrim společnf Život pod jednou stŤechou, pravidelnou společnou modlitbu, rozjímání' péčio chudé, jednoduchou stÍaYu apod. KaŽd!
klášter basiliánské Ťehole měl svou specifickou zvláštnost. Tak
napŤíklad jeďen z nich zavedl, Že mniši konali po skupinách ne.
pŤetrŽitě modlitby dnem i nocí, takŽe se mu Ťíkalo ,,klášter akcimetťr.. (česky nespících). Všeobecně je tŤeba Ťíci, Že mniši
a poustevníci nebyli od biskup rádi viděni, protoŽe se vymykali
jejich dozoru, coŽ platilo zejména o klášterech. Tomuto prvnímu
napětí mezi institucionální a charismatickou církví,známému
zejména v pozdějších epochách církevníchdějin' hleděl pŤedejít
právě sv. Basil, kter! jako biskup sám byl pŤíslušníkeminstitucio.
nální církve, sepsáním Ťehole. Basil poŽaduje spolupráci klášte.
rťr s biskupy a vylučuje vlastní pastoračníčinnost Ťeholníkťr.Ti
měli vést vyhradně kontemplativní Život uvnitŤ kláštera, věnovat
se postu a modlitbě a nikterak nezasahovat do dění v církevních
obcích. RovněŽ takjim by|o zakázáno vstupovat do vojska, zastá.
vatveŤejné uŤady ajakkoliv zasahovat do světskych záleŽitostí. Tato
pravidla sv' Basila byla v podstatě pŤijata na koncilu v Chalcedonu
r. 451' kde se téŽ stanovilo, aby nad kaŽdlm klášterem vykonával
z
61
CIRKEVNi DEJINY
dozor pŤíslušnmistní biskup. RovněŽ takkza|oŽení nového kláštera bylo tieba souhlasu biskupova. Tato praxe trvá ve v.ichodní
církvi dodnes. osobní posvěcení bylo a dosudje hlavní a v podstatě
jedinou náplní Ťeckého mnicha. To nepodléhá časovym proměnám' Proto také nedošlo v Ťeckém mnišstvík Žádnému dalšímu
'r.Ívoji a k zakJádání norn.|'ch Ťeholí' AŽ dosud mají jak Ťeckokatolická' tak i pravoslavná církevjedinÝ Ťád, spočívající
na Ťeholi sv.
Basila. Mnišstvi na latinském Zápaďě se rozvinulo o něco později a mělo zceIa jiny charakter a rn.fvoj. o tom vŠakaŽ na svém
místě.
Konstatovali jsme, Že poustevnictví a mniŠstvíbylo reakcí na
pokles náboŽenskomravního stavu Kesťanského ob1vatelstva ve
srovnání s érou pronásledování' Nelze však pŤitom upadnout do
zevšeobecnění. Svatost existovala i v této době jako ostatně ve
všech epochách církevníchdějin. Naopak je nutno Ťíci, Že počet
Kesťanťr, kteŤíbrali evangelium vážnéa vynikali príkladnjlm ži.
votem, byl v těchto dobách vysokjl. Svědčío tom pŤedevším církevní dějiny sepsané historikem Sokratem. Světci se v hojném
počtu vyskytovali jak mezi klérem, tak i mezi laiky. Ustanovení
koncilri a místních synod dokumentují, jak pŤísně dbali biskupové na kázen mezi klérem i lidem a jak hleděli zabránit zloŤádťrm
hned v jejich začátcích.Jsou ukládány tresty kněŽím a jáhnimza
panovačnost a lakotu ataké zato, Že si pletli svou sluŽbu s institucí
dŤivějŠíchpohanskych zaklínačri'astrolog a kouzelníkťr, coŽby|
pozťrstatek pohanství. Biskupové hrozili tresty za zanedbání po.
vinné péčeo zestárlé nemohoucí rodiče a o vlastní děti, zakazovali gladiátorské zápasy, společná koupání muŽri a Žen, lascivní
erotická divadelni pŤedstavení apod. Rozsáhlá byla v té době cha.
ritativní činnost apéčeo chudé, nemocné atrpicí, organizovaná
jednotli'r'./mi biskupy' V tomto ohledu vynikl nám všem známy
sv.
Mikuláš, biskup zMyryv Malé Asii' KŤesťanéodmítali chodit
na gladiátorské zápasy a divadelní hry s erotickym podtextem,
sv..llm piíkladem zap sobili i na mnohé herce, kteií se potom obrátili' jako napŤíkJad Pelagia, jeŽ byla jednimkázánim proti diva62
PoUsTE\T.{IcTvÍ A MNIŠ5TVí, cÍRKEvNÍ UČITELÉA JEJICH BoJ pnorr sl-uoŮN't
dlu tak otŤesena, Že se ihned nechala pokŤtít a strávila zbytek
Životav Jeruzalémě jako kajícnice. Církevníspisovatelé té doby
Minucius Felix, Arnobius, Sv. ŘehoŤ Naziánskf azejménacírkev.
ní učitel sv. Jan Zlatoustjz podávají mnoho cenn ch svědectví
o obětavosti a blíŽenské lásce věŤících.Sv' Jan Zlatoustf by|znám
kom tÓho jako velk1i bojovník za sociální spravedlnost a Žádny
jin! církevníspisovatel té doby nepíšetak ostŤe a tvrdě proti boháč m a jejich vykoŤisťováníchudákri.
Snad ale nejširšía nejpŤesvědčivějšívhled do atmosfery tehdejšídoby nabizi sv. Augustin ve sl.i'ch ,Yyznánich*. Toto dílo není
jen historií osobní konverze SvětcoYy, a|e zárovei i cennym doku.
mentem pro poznání stavu tehdejšíantické společnosti ve 4. stol'
v době symbiozy a ideového stŤetávání pohanství s kŤeséanstvím.
Augustin je pŤiveden ke Kristu silou evangelní myšlenky, za niŽ
stojí svědectví stovek a tisícri těch, kteŤí tímto ideálem skutečně
v oné době Žili. Kdyby nebylo dostatečné mnoŽství těchto kŤeséans(fch osobností, těŽko by církev pÍežlla pád fumské Íišena Západě, kdyŽ r' 476 ostrogÓtshÍ král odoakar sesadil posledního císaŤe
Romula Augusta, naprosto neschopného vladaŤe, jenŽ si vice neŽ
vladaŤskych povinností hleděl své veliké záhby - pěstování slepic.
oko|ní barbarské narody, které ohroŽovaly iímskéimpérium, byly
uŽ Keséanské, ale v zajetí Ariova bludu. To platí o ostrogotech,
Vizigotech, Vandalech i Hunech. Kromě arianismu ohroŽovali ka.
tolíky jeŠtě manichejští a donatisté, s nimiŽ svedl ostré teologické
ptitky církevníotec sv. Augustin. Manicheismus byl jednou z forem
gnosticlo.fch nauk. Jeho zakladatelem byl Peršan Mani, silně ovliv.
něnf pŤedstavou Íilozofa Zoroastra o dobrém a z|émboŽstvu, která spolu neustále zápasi' Mani povaŽovalJeŽíše Krista za jednoho
poslri dobrého boŽStva, tZV. ormuzdu, popŤel jeho tělesnost a prohlásil všechno pozemské zahÍich, neboť bylo stvoŤeno z|ymboŽstvem, tzv. Ahrimanem. Manicheismus pronikl s touto pňedstavou
i do některÝch kŤeséanskych obcí a Augustin kárá liknavost někteÚch biskupťr pŤi jeho potlačování. PoŽaduje nekompromisní vy'.
z
loučenízastáncťt manicheismu z církve.
63
CiRKEVNÍ DĚ]INY
Donatismus se stal váŽnějším problémem. Jeho historie sahá
aŽ k milánskému ediktu r. 313. V severoafrickém Kartágu v těch
letech byl konsekrován biskupem jistÝ Cecilián, jehoŽ kŤtil a také
ordinoval k jáhenské službě biskup Felix, kter! v době Diok]eciánova pronásledování lydal státním orgánrim svaté knihy a dostal
pŤízvisko'rraditor.. (zrádce).Toho vyuŽil lektor (pŤedčitatel Písma sv.) kartaginské církevníobce Majorinus, jehoŽ podpoŤila vliv.
ná a zámoŽná vdova Lucilla' oba se odvolali na názory sv.
Cypriána, Že Kest udělenf kacíŤem nebo odpadlíkem je neplatny
stejně jako jáhenská ordinace. Proto prohlásili Ceciliána Za neplatného biskupa a Majorinus se nechal zvolit do biskupského
uŤadu od sqfch stoupencťr. Po jeho smrti ho následoval Donatus'
jehoŽ stoupenci si začali Ťíkat ,,donatisté... Vycházeli z teologicky
naprosto bludného učenío neplatnosti svátostí udělenlch odpad.
líkem nebo kacíŤem. Je sice faktem' Že tyto názory zastávaIve 3.
stol. mučedníksv. Cyprián, podŤídil se však nakonec papeŽi Štěpánovi, kterf je odmítl.
Donatus a jeho stoupenci se nepodŤídili, naopak prohlásili
celou katolickou církev za heretickou' a proto pry neplatně udíle.
jícísvátosti. Jejich nenávistje vedla aŽ k teroristickfm činťrmotŤes.
ného kalibru. Dle svědectví církevního spisovatele optáta
z Mileva a také sv. Augustina obcházeli tito Šílenciměsta a vesni.
ce a s pozdravem ,,Bohu buď chvála!., zaéa|l agitovat ve prospěch
svého učení,Že katolická církev je hŤíšná,kacíŤská a neplatně
udělující svátosti' Kdo s nimi polemizoval, byval většinou sadisticky ubit nebo upálen v peci. Donatistické bandy zvané circum.
celliones (kolem chodící)procházely celou severní Afrikou
terorizovaly. optát z Mileva piše, Že,,lid se děsil jejich náboŽné.
ho pozdravu jako Ťevu lva... Není divu, Že proti těmto zločinnÝm
teroristťrm se i jinak velmi tolerantní sv. Augustin dovolával poa
moci světského ramene, kdyŽ ztroskotalo jednání katolickych
a donatistickych biskupťr o dohodě, které tento církevníuěitel
a biskup v severoafrickém Hipponu sám inicioval. CísaŤ Honori.
us zasáhl velmi tvrdě a nechal donatistické teroristy pobít me.
64
PoUsTE'lT{IcTVi A MNIŠSTVÍ, CÍRKEVNÍ UČITELÉA JEJICH BoJ pnotl gLuoÚv
éemapoupalovat. Augustin v polemice proti donatistrim neschva.
luje takové násilí, ale podot1Íká, Že viníky jsou donatisté samotni,
neboé oni se dopouštěli teroru, oni vraŽdili nevinné včetně Žen,
dětí i starcri, není tedy divu, Že se katolíci dovolávali ochrany
světského ramene. Augustin tehdy v dobré víŤe vyŤkl jednu větu,
která sé stala osudnou zvláště ve stŤedověku a ospravedlnovala proti intencím samotného Augustina - uŽití světského násilí pro.
ti kacíŤ m. S odvoláním na podobenství o královské svatbě, vyslovené Pánem JeŽíŠemu sv' Lukáše, aplikuje Kristova slova
,,PŤinué vejít..i na poslání státní moci, v krajním pŤipadě i násilím
donutit heretiky k pŤdetípravé víry. Augustin měl ovšem na mysli
donatisty, kterí nebyli ničímjinÝm neŽ spros|ími a fanatickymi
vrahy' Tragickym omylem a zárove zneužitim ovšem bylo, Že
ztétovétysi později udělala církevníi světská moc pravidlo, podle kterého potlačovala násilím kaŽdf projev kacíŤství,ale o tom
aŽ na svém místě.
Dalšíherezí, která ohroŽovala církev, bylo bludné učeníkonstantinopolského biskupa Macedonia o Duchu sv., jenŽ prf není
prav..im Bohem, pouze jakousi neosobní silou, pneumatem' Toto
učeníodsoudil r. 38l všeobecn církevní sněm v Konstantinopo.
li. Sv. Augustin musi téŽ zápasit s mylnou naukou mnicha Pela.
gia, kterf tvrdil, Že pry i pŤirozenjlmi prostŤedky je moŽno
dosáhnout spásy, milosti udajně není zapotŤebi. Z Íétopolemiky
vznikl pŤekrásnj' Augustinriv tÍaktát o milosti jako nevyhnutelném prostŤedku spásy.
V 5. století se zab1fualy dva církevní koncily christologickou otázkou' Sněm v Efesu r. 43l byl nucen reagovat na nauku konstantino.
polského biskupa Nestoria, jenŽ učil, že JeŽiš Kristus měl pouze
jednu pŤirozenost, a to lidskou, teprve pŤi kŤtu
v Jordáně se s ní
pŤlrozenost
téŽ
boŽská.
Tím
sniŽoval
i
dristojnost
Panny
:pojila
Marie, coŽ věÍici lid těŽce nesl. Efeskif koncil proto jasně deÍino
val, Že Panna Maria je Matkou nejen JeŽíše člověka, ale i JeŽíše
Boha, neboť boŽská pŤirozenost byla v Kristu uŽ od početí.\ěŤící
lid pŤipravil biskuprim shromáŽděnym na koncilu bouŤlivé ovace.
65
lil'rr
cÍRKEVNÍDEJINY
liltl
lilr
lrl
'ilrl
i
rlt
l
I
L
l;1''
ti
ri
il
tll
i
l
I
BYZANTSKÝ \.ÍcHoD, PoČÁTKY sVĚTsKÉ MoCI PAPEŽŮ, zALoŽENÍ BAZILIÁNSKÉHo ŘÁDU
nadšenf jásoIprovázelzejména oznám eni, žePanna Maria je
,,Theotokos,. (Bohorodička). Krátce nato konstantinopolsh.il opat Eutyches hlásal opačnémínění,totlŽžev JežíšiKristu byla pouze boŽská
pŤirozenost, coŽ ovšem znamenalo, Že Pán Ježíšlidskynetrpěl
ajeho
smrt na Kalvárii byla pouze zdán|ivá. Tento blud byl odsouzen na
koncilu v Chalcedonu,
4' a 5. století pŤineslo také neb]|rva|y rozkvětteologie a|zeÍici,
Že právé tehdy byly definovány a teologicky rozpracovány zákJadní věroučnéčlánky. HovoŤili jsme jiŽ o velkfch postavách sv. Augustina asv. JanaZ|atoustého. NaV chodě prisobiliještě sv.
Basil,
sv. ŘehoŤ Naziánslo.f, sv. ŘehoŤ Nysk:í, sv. Efrém Syrsky aj.
Na
Západě nelze opomenout Sv' Jeron ma, tlumočnika Písma sv' do
latiny té doby' Jeho pŤeklad senazyváVulgáta.
MriŽeme směle a bez obav Íici, Že církev uŽ tenkrát měla tu
BYZANTSKÝ rrfcgoo, poČÁrry svĚrsrÉMoCI
PAPE'ŽU' ZAL)ŽENÍ gpNBorrTINSKÉHo ŘÁou
se rozdíly v pŤistupu ke strategii dalšíhorozvoje církjejího
poslání
mezi Ťeck1fm Vfchodem a latinskfm Zápaďem
ve a
prohlubuji,
i kdyŽ věroučně zristávaji Rím i CaŤihrad v té
dále
době ještě jednotny' Nicméně byzantští(ÚchodoŤímští) císaŤo.
vé projewjí stále zŤetelnější tendence cesaropapistické' tzn. sna.
Ží se o pŤímézasahování do vnitrocírkevních záleŽitostí, do
jmenování biskup a také do věroučnfch otázek' To bylo pŤíčinou
vyhnanstvi jedné z nejušlechtilejšíchpostav Kesťanského Vfcho-
od 5. stol.
podobu, jak ji známe a na jakou jsme zvyklí' Její věrouka
a mravouka by|atatáŽ, rovněž takjejí konkrétnípastoračnípra.
xe a formy. Živáby|atcta P. Marie a svatfch. Maria byla jiz
v aom
pronásledování uctívána jako Matka Boži aPanna, coŽ dosvědčuje už Žák sv. Jana sv. Ignác z Antiochie, svatí
mučed nicibyirlvzy.
váni j ako pŤímluvci. Historikové dosvědčuj í, Že tenkr átteologické
otázky stály v popŤedí veŤejného zájmu, prost lid i na trhu nebo
pŤi práci v dílnách a obchodech diskutoval často o Nejsvětější
Trojici, božskémmateŤství P. Marie a dalšíchvěroučnfch otázkách, coŽ dokazuje, Že tehdejší lid, ač zvelké části negramotny,
vzdě|án ve víŤe byl a zjevené pravdy zna|. Z toho by si mohii
i dnešní katolíci vzít pŤíklad.
du - caŤihradského biskupa sv. Jana Zlatoustého, jenŽ se pro Svou
statečnou obhajobu práv církve a pro kritiku sociální nespravedl.
nosti znelíbil císaŤi Arkadiovi a jeho manŽelce Eudoxii a byl po-
slán do exilu. CísaŤovna k postupu proti světci pouŽila těch
a poslušně plnili jeho
biskupti, kteŤí byli oddáni císaŤskémudvoru
pŤaní'
Byzantsky cesaropapismus dostává definitivní podobu za v|á.
dy císaŤe Justiniána v 6. stol. Tento panovačnf vládce, kter! obe-
stŤel císaŤsk:Ídvur nimbem tajemnosti' coŽ vedlo současníky
o jeho udajnfch zločinech, si církev zce.
la podrobil, dokonce drŽel 8 let v zajeÍi i papeŽe Vigilia I' PŤes
tyto násilné akce proti církvi se Justinián neodchllil od pravověr.
nosti, ano, k jeho zásluhám patŤí svolání všeobecného koncilu
čili církevního sněmu do CaŤihradu r. 553, jenŽ vešel do dějin
katolické církve pod názvem II. caŤihradskjr. Biskupové tam shromáŽdění potvrdili závéry Chalcedonského koncilu o hypostatické unii v Kristu, tzn. o jednotě jeho boŽské a lidské pŤirozenosti'
k fantasticklmzprávám
66
67
L"$
cÍRKEvNÍ DĚJINY
Zároveív této souvislosti odsoudili
tzv. TŤi kapitoly, jejichŽ ano.
nymním autorem byl pravděpodobně teologickjl spisovatel Teodor z Mopsvestie, jeŽ opakovaly bludy o jedné pÍirozenosti v Kristu
JeŽíšia širily se mezi lidem.
V pr běhu prvních kŤesťansk ch staletí získala některá biskupství velikou uctu a váŽnost. Bylo tomu tak vzhledem k jejich
v znamnému postavení v dějinách církve. Biskupové těchto měst
si nárokovali většípravomoci, piedevším ve vztahu k Rímu
a papeŽi' Těmto biskupstvim se začalo Ťíkat patriarcháty. Jejich
biskupové, patriarchové, byli zprvu čestnymi pŤedstavenymi několika okolních biskupri, později získávali i jistou většífaktickou
pravomoc, kterou dŤíve uplatĎoval v celé církvi fum. Jednalo se
o patriarcháty: jeruzalémskjl, antiochijsk!, alexandrijskÝ a caÍi.
hradskÝ. Jeruzalémské biskupství se těŠilovšeobecně uznáyanému respektu proto, protoŽe tam trpěl a vstal z mrtrn.fch Spasitel,
antiochijské z toho drivodu, Že tamyzni|da po Jeruzalému první
kŤesťanská obec, alexandrijské proto, protoŽe tam vznikla první
teologická škola uŽ v dobách pronásledování, a konstantinopolské (caŤihradské) z prosté pŤíčinyhlavního města fumské ŤíŠeod
dob Konstantinov.f ch' PapeŽové lznáv a|i autonomii p atriarch ,
pokud oni respektovali primát Ťímskéhobiskupa. CaŤihradští
patriarchové si však pod nátlakem byzantskjlch císaŤťrpočínalive
vztahu k Římu čímdá1 svévolněji, coŽ vedlo v pozdějších stale.
tích k rozkolu a vzniku pravoslavné církve, jeŽ odmítla primát
ŤímskéhopapeŽe, Ale o tom aŽ na svém místě. Nepochybn1Ím
kladem byzantského V1íchodu jsou ekumenické (všeobecné) koncily. Vjejich svolávání byl Ťeckf Vfchod ve starověku iniciativ.
nějšíneŽ latinskj' Západ a je tŤeba v tomto ocenit i konstruktivní
pŤístup byzantskfch císai ' Latinsk! Západ se omezoval pov}.tce
jen na svolávání synod' Rozdíl mezi koncilem a synodou je ten,
koncil neboli sněm znamená zasedání všech biskupri z celého
světa, v daném pŤípadě z cele ŘímskéŤíŠe,zatímco synodou ro.
zumíme zasedáni biskupri pouze určitéhoregionu nebo oblasti'
Že
68
F
BYZA NTSKÝ \.ÍcHoD' PoČÁTKY sVĚTsKÉ MoCI PAPEŽŮ' ZALoZENÍ BAZILIÁNSKÉHo
IE.ÁDU
\I západni části Ťímskéhoimpéria se situace vyvíjela zcelaJinak' Moc západoŤímskych císaŤri, podstatně slabší neŽ u.fchodo.
ÍírnskÝch, byla nakonec uplně zlikvidována ostrogotskfm dobytím
Říma r. 4,76 a sesazením Romula Augusta. Absence světské moci
vedla k anarchii a zmatk m. V této zotsfaté situaci prosili obyvatelé města Říma reprezentanty jediné existující moci, k nížměli
d věru, tj. papeŽe, aby nezristávali pouze u sv.fch církevních pra.
vornocí, ale aby se ujali i světské vlády nad fumem' Prvním pape-
Žem, jemuŽ pŤipadl tento nevděčnjl ukol' byl v první polovině
5' stol. sv. Lev VelikÝ.
Ten byl nucen bránit ,'věčné město.. pŤed utoky divok]fch Hunťt
vedenfch Attilou a Vandahi vedenych Geiserichem nikoli silou
zbrané, ale vyjednáváním. PodaŤilo se mu skutečně odvrátit ne.
bezpečivypleněnífuma a odvlečeníjeho ob}'rratel do otroctví. Sv.
Lev Veliky patŤí nejen k vynikajícím papeŽ m po organizačnístránce, ale proslul i jako autor mnoha teologiclo.fch spisťr, v nichŽ brá.
ní katolickou víru proti bludťrm Nestoriovym a Pelagioqfm. Sv.
Lev posílil autoritu Ťímskfch biskupťr po všech stránkách. Římské biskupství se stalo od té doby téŽ autoritou politickou vedle
autority duchovní a morální. Vysoká mravní pŤevaha papeŽova
nad císaŤem a ostatními světskymi hodnostáŤi, jakoŽ i neschopnost
Ťímskésvětské autority bránit město proti cizím nájezd m a Ťešit
nejzákladněj šíekonomické a bezpečnostníproblémy pŤispívaly
k prudkému vzr stu drivěry obyvatelstva k papeŽťrm a nedrivěry
k císaŤťrma jinÝm světskfm hodnostáŤrim. Zde je nutno hledat
počátek politické moci papežri. Ti se o ni nikterak nedrali, politické posláni pÍija|i z nezbytnosti, protoŽe jiné autority tady nebylo,
světská moc se na|éza|a v hluboké krizi. od sv. Lva Velikého se
papeŽ stává faktickfm vládcem Říma, ne pouze duchovním, ale
i světskym
vladďem. JestliŽe na Vychodě hovoŤíme o cesaropapismu,
naZápadé o papacesarismu, či1i o zce|a opačnésituaci
a
rozdílném
vyvoji.
Morální autorita papeŽi vrcholí na pŤelomu 6. a 7. stol. za
papeŽe sv. ŘehoŤe Velikého, kter podobně jako sv. Lev Velikju
69
CÍRKEVNÍ DĚ]INY
musel diplomatickfm vy'jednáváním hájit město proti divokjlm
Langobard m' ŘehoŤ je Íazen spolu s AmbroŽem' Jeronlmem
a Augustinem k pŤedním církevnímučitelťtmstarověku. Bojoval
perem proti klasick;/m blud m své doby o Kristově boŽství
a Nejsvětější Trojici. Velkou péčivěnoval liturgii, zvláště církevní
hudbě, a pŤipisuje se mu známy gregoriánskf chorál i hymnus
Deum laudamus.. (Tebe, BoŽe, chválíme). ŘehoŤ jako prvni
',Te
papeŽzavedl termín ,,SerWS Servorum Dei.. (sluha sluhťr Božích)
a podepisoval se tak. Tento zvyk pÍevza|ipotom všichni následujicípapeŽové,PapeŽ sv' ŘehoŤVelik1i vynikl rovněž jako kazatel,
jeho homilie patŤí k vrcholrim kazatelského umění starověku.
PoŽadoval, aby kázáni bylo zaměŤeno na mešníuryvek evangelia a aplikovalo ho na dané náboŽenskomravní poměry. Sv. Ře.
hoŤ rovněŽ jako první jasně formuloval církevnínauku o očistci.
Velmi chvályhodná je razance, s jakou se postavil proti tehdejší.
mu antisemitismu Ťímskéhoobyvatelstva, které odĎalo místním
Židťrm synagogu a usilovalo o jejich násiln]f kŤest. ŘehoŤ toto roz.
horleně odmítl, naŤídil vrátit Židrim synagogu azakáza| jakékoliv
násilné akce proti nim.
Dobu 5..7. století nazyváme,,časem stěhování národri... Tehdy pŤijímajít.akétzv, barbarské, tj. mimo fumskou ŤíšiŽljícínárody kŤest. JLŽve 4. stol. se nechávají poKtít Gotové a Vandalové,
ale od ariánťr' První ariánsk biskup Got se jmenoval Wulfila
a sv'j,m pŤekladem Písma sv. do gotského jazyka se stal jah.fmsi
praotcem pozdějšíchevropskych j azyktl, které pŤejímaly leckteré
gÓtské prvky. Ariánští Vandalové se stali postrachem ze1ména
severní Afriky' kterou v první polovině 5. stol. vydrancovali
a vyplenili. o j ejich surovo ste ch a v r aŽdéni civilního obyvatelstva
podává písemné svědectví biskup Victor z Viti.
Prvním národem, kterf pŤijal kŤest v katolické církvi, byli
r' 496 Frankové. Jejich král Chlodvík byl pokŤtěn biskupem sv.
Remigiem v katedrále v Remeši (v dnešní Francii). Stalo se tak
na nátlak jeho manŽelky sv. Klotildy, která by|a jiŽ od dŤívějška
kŤesťankou. Kronik፠sv. ŘehoŤ z Toursu vyprávi, Že pry Chlod70
,l
F
vÝcHoD, PoČÁTKY svĚTsKÉMocI PAPEŽŮ' zALoŽENÍ BAztLÍÁNsKÉHoŘÁDU
BYZANTSK Ý
vík podobně jako kdysi Konstantin pŤi bitvě u Rfna proti Alernánrim, kdy jeho vojsko bylo ohroŽeno obrovskou pŤesilou, učinil slib, ŽekdyŽ mu kŤeséansk}? B h pomťrŽe, nechá se pokŤtít.
Krátce po Francích následovali keltštíIrové, jimŽ hlásal kŤeséanství mision፠sv. Patrik' Irové pŤilnuli ke katolické víŤe jako
máloktďr]i' jiny národ. Koncem 6. stol. se rozšíŤiloKristovo evan.
gelium také do Anglie. Zásluhu na tom mápapeŽ sv. ŘehoŤ Veliky, ktery tam poslal benediktinského opata Augustina se
40 mnichy jako misionáŤe. Legenda vypráví, Že pty opat Augustin jednou uviděl na trŽišti prodávat nějaké otroky. Ptal se, odkud
jsou' Bylo mu Ťečeno' Že to jsou Angličané(lat' Angli). odpovědé|, že tedy z
nich mají b:Ít nikoli
''Angli..,
ale ,,Angeli.., ne pouze
Angličané, ale andělové. Koupil je' dal jim svobodu a zača| je
vyučovat ve víŤe. V priiběhu 5. - 8. století se katolická víra rozšíŤila prakticky do celé západni a stŤední Evropy.
Hlavní dík tady ná|eŽi benediktinskému Ťádu. Řeholní Život
na latinském Západě se vyvíjel poněkud odliŠně od poměrri na
Ťeckém Vychodě, pŤedevšímvznikl o něco později. Zpočátku se
zformovalo ve 4. a 5. stol' několik klášter podle basiliánské Ťehole, jejich horliv_imi zakladateli byli sv. Martin z Toursu, sv. AmbroŽ z Milána a zvláště Jan Cassianus, ktery zaloŽi|ve|ky muŽsky
i Žensk! klášter v dnešníMarseilli' Církevní učitel sv. Augustin
napsalŤeholi, určenou kněŽím své diecéze, kteŤí měli vést společ.
nf Život. Skutečnfm otcem západnlho mnišstva se ale stal aŽteprve sv. Benedikt. o jeho Životě nás informuje sv. ŘehoŤ VelikÝ.
Narodil se pravděpodobně r. 477 ve městě Norcia ve stŤední Itá.
lii, studoval v fumě, protoŽe však se u něho probudilo povolání
k poustevnickému a Ťeholnímu Životu, odešel do horské Samoty
Subbiaco pob|iŽ fuma, kde se k němu pŤipojili dalšípoustevníci.
Benedikt se ale s nimi brzy dostal do sporu, neboé jeho pŤísné
poŽadavky sejim nelíbily, sv. ŘehoŤ dokonce hovoŤí o pokusech
otrávit ho. Benedikt tedy odešelaza|oŽi| si novou poustevnu na
hoŤe Monte Cassino jiŽně od Říma, kde brzy získal oddan é Žáky,
1I
BYZANTSKÝ VÝcHoD, PoČÁTKY svĚTsKÉMocI PAPEŽŮ, ZALoŽENÍ BAZILIÁNSKÉHO ŘÁDU
CÍRKEVNÍ DĚJINY
jimŽ sepsal svou vlastní Ťeholi. Na Monte Cassinu tak vznikl první benediktinskf klášter.
Benediktova Ťehole neníjen návodem k práci na vlastním zdokonalení, ale také jakousi klášterní ustavou. Pilírem latinského
kláštera se stává opatství, kolem něhoŽ se soustÍed'uje veškerjr
Život mnišstva' Benediktin se zavazuje pŤi vstupu do kláštera ke
stabilitě místa, tzn. Že z stane v dotyčnémklášteŤe natrvalo. NeputÚe uŽ od jednoho asketického poustevníka ke druhému a od
jednoho kláštera k jinému jako mniši v Egyptě. opat je otcem
ale sami si ho vezmou také, aby on neměl obavy, Že zhŤeši,kdyŽ
se tohoto masa nají. Nebo pŤi pravidelnlch kapitulách čili pora-
dách celého kláštera byl opat terčem kritiky a každy z mnich
včetně nejposlednějšího bratra musel qtknout opatovi jeho chy.
by. Jinak ovšem byl kaŽd:Í mnich zavázán bezpodmínečnou po.
slušností svému opatovi. Máme.li tedy zodpovědět otázku, jestli
benediktinská Ťehole byla pŤísná nebo mírná, musíme Ťícitolik:
chápeme-li pod pojmem pŤísnost poŤádek a disciplínu, potom byla
pÍísná. Rozumíme-li ovšem pod tímto pojmem tvrdost a vysoké
nároky na vtj'konnost organismu, byla rozhodně mírná.
Sv' Benedikt se v okolí Monte Cassina setkal se zbytky ještě
pohanského obyvatelstva a rozhodl se věnovat své usilíjejich christianizaci. Tím dal impuls dalšímu bohulibému směru tohoto Ťádu
- šíŤeníevangelia. Christianizace evropsk ch národťrje těŽko pŤedstavitelná bez obětavé práce misionáŤri z benediktinského Ťádu,
znichŽ mnozi nalezli mezi pohany mučednickou smrt. Tato misionáŤská aktivita byla spojena i s civilizačním usilím' neboť byli
to opět benediktini, kdo naučil kočovnégermánské a slovanské
národy, Živícíse pÍevážnělovem a bojem, trvalé a inÍenziyni zemědělské práci. Lze bez nadsázky Íici' Že to byli benediktini, kdo
z našich divokfch pŤedk udělal civilizované národy.
klášterní rodiny a vládne otcovskou autoritou, nikoli tresty
a donucovacími prostŤedky. V Benediktově ieholi se obdivuhod.
nfm zpťrsobem spojuje typicky západní smysl pro praxi
aorganizacis modlitbou
a duchovním Životem. Známé Benedikto.
vo pravidlo ,,ora et labora!..
(Modli
se a pracuj!) nebylo sice nezná-
mé na Vychodě u basiliánri, nicméně teprve Benedikt uvedl obě
tyto sloŽky do pŤekrásné avryáŽené harmonie. NaVychodě pŤeva.
Žoval spíšesklon k modlitbě a meditaci. Benedikt naopak tvrdí, Že
modlitba a práce jsou dvě vesla u loďky. Aby lod,ka mohla plout, je
zapotŤebí zabrat oběma vesly, jinak, omezí-li se veslaŤ pouze na
jedno pádlo začne se lodička otáčet na místě a neplÚe dál.
'
Podstatnou náplĎ činnosti Ťádu tvoŤila péčeo liturgii. Nádherná latinská mše se zpívanlm chorálem se rozvinula právě
Benediktini však nepŤinesli starfm Germánrim a Slovan m
v benediktinsk1fch kláŠterech. Současně se benediktini věnovali
j
enom civi|izaci' nybr Ž také kulturu. o ni s e stali j aklmsi mo stem
mezi antikou (čili kulturou starověkého Řecka a Řima)
teologické vědě a sepisovali asketické spisy' Rovnoměrně s tím se
ale věnovali tělesné práci na poli. Benediktinské kláštery měly
polnosti, jeŽ obdělávali nejprve mnichové sami, později spolu
s nimi téŽ jejích poddaní. Kromě polních prací pěstova|i ÍéŽÍe-
d
Mnoho z duchovních pokla.
antiky by se nezachovalo, kdyby nebylo pilnfch mnich , kte-
Ťí v
raném stŤedověku neunavně sbírali a opisovali staré rukopisy.
a evropskou kŤeséanskou kulturou.
Tak se zaslouŽili o to, že dnešní evropská kultura má skutečnou
spojitost se starjlmi Řeky a fumany, zaÍimco staré kultury Egypta a Babylonu jsou pro nás neznámymi a zaniklymi epochami.
Benediktinštímniši byli často v raném stŤedověku jedinfmi vzdě-
meslnou 'r'.Írobu.
Některé pasáŽe Ťehole sv. Benedikta jsou pozoruhodné a mo.
hou bÝt inspirující také pro dnešni dobu' Tak tŤeba veliky d raz
je kladen na pohostinnost. Ta jde tak daleko, Že kdyŽ na Velkf
pátek pŤijde do kláŠtera hladovy pocestn1/, mniši mají povinnost
nejen ho pohostit, ale dokonce i porušit velkopáteční p st - a to
ne pouze tím, že tomuto hladovému chudákovi nabídnou maso,
se pŤipojovaly i ženy - Ťeholnice. Sestra
Benedikta sv. Scholastika pouŽila Ťeholní pravidla svého bratra pro organizaci prvního Ženského kláštera benediktinské Ťehole'
lan1fmi lidmi.
K nim
sv.
72
4i
É
73
cÍRKEvNÍ DĚJtNY
BYZANTSKÝ vÝCHoD. PoČÁTKY SvĚTsKÉ MocI PAPEZÚ, zALoŽENí BAZILIÁNSKÉHo RÁDU
jimŽ sepsal svou vlastní Ťeholi. Na Monte Cassinu tak vznikl první benediktinskjl klášter'
Benediktova Ťehole neníjen návodem k práci na vlastním zdokonalení, ale také jakousi klášterní ustavou. PilíŤem latinského
kláštera se stává opatství, kolem něhoŽ se soustŤed,uje veškery
Život mnišstva. Benediktin se zavazuje pŤi vstupu do kláštera ke
stabi1itě místa, tzn. Že z stane v dotyčnémklášteŤe natrvalo. NeputÚe uŽ od jednoho asketického poustevníka ke druhému a od
jednoho kláŠtera k jinému jako mniši v Egyptě. opat je otcem
ale sami si ho vezmou také, aby on neměl obaly, Že zhÍeši,kdyŽ
se tohoto masa nají. Nebo pŤi pravidelnfch kapitulách čili pora-
dách celého kláštera byl opat terčem kritiky a každy z mnichri
včetně nejposlednějšího bratra muselvyknout opatovi jeho chyby. Jinak ovšem byl kaŽd:Í mnich zavázán bezpodmínečnoupo.
slušností svému opatovi. Máme.li tedy zodpovědět otázku, jestli
benediktinská Ťehole byla pŤísná nebo mírná' musíme Ťícitolik:
chápeme-li pod pojmem pŤísnost poŤádek a disciplinu, potom byla
pŤísná' Rozumíme-li ovšem pod tímto pojmem tvrdost a vysoké
nároky na v konnost organismu, byla rozhodně mírná.
Sv' Benedikt se v okolí Monte Cassina setkal se zbytky ještě
pohanského obyvatelstva a rozhodl se věnovat své usiÍjejich christianizaci. Tim dal impuls dalšímu bohulibému směru tohoto Ťádu
. šíŤeníevangelia. Christianizace evropskych národťrje těŽko pŤedstavitelná bez obětavé práce mision፠z benediktinského rádu,
znichŽ mnozi nalezli mezi pohany mučednickou smrt. Tato misionáŤská aktivita byla spojena i s civilizačním usilím, neboé byli
to opět benediktini, kdo naučil kočovnégermánské a slovanské
národy, Živícíse pŤeváŽné lovem a bojem, trvalé a intenzivní ze.
mědělské práci'Lze bez nadsázky Íici, že to byli benediktini, kdo
z našich divok ch pŤedkťr udělal civilizované národy.
Benediktini však nepŤinesli starfm Germánrim a Slovanťrm
jenom civ1ltzaci,nybržtaké kulturu. oni se stali jaklmsi mostem
klášterní rodiny a vládne otcovskou autoritou, nikoli tresty
a donucovacími prostÍedky. V Benediktově Ťeholi se obdivuhodnym zpťrsobem spojuje typicky zápaďni smysl pro praxi
aorganizacis modfitbou
a duchovním Životem. Známé Benedikto-
vo pravidlo ,,ora et labora!..
(Modli
se a pracuj!) nebylo sice nezná-
mé na Vj'chodě u basiliánri, nicméně teprve Benedikt uvedl obě
tl.to sloŽky do pŤekrásné avwáŽené harmonie. NaVychodě pŤeva.
Žoval spíŠesklon k modlitbě a meditaci. Benedikt naopak Wrdi, Že
modlitba a práce jsou dvě vesla u loďky. Aby loďka mohla plout, je
zapotÍebí zabrat oběma vesly, jinak, omezi.h se veslaŤ pouze na
jedno pádlo, začne se lodička otáčet na místě a nepluje dál.
Podstatnou náplř činnosti rádu tvoŤila péčeo liturgii. Nád.
herná latinská mše se zpívanym chorálem se rozvinula právě
v benediktinskfch klášterech. Současně se benediktini věnovali
teologické vědě a sepisovali asketické spisy. Rovnoměrně s tím se
ale věnovali tělesné práci na poli. Benediktinské kláštery měly
polnosti' jeŽ obdělávali nejprve mnichové sami, později spolu
mezi antikou (čili kulturou starověkého Řecka a Říma)
d
s nimi téŽ jejictt poddaní. Kromě polních prací pěstova|\ téŽ Íe-
l
I
l
l
t'l
1")
raném stŤedověku neunavně sbírali a opisovali staré rukopisy'
Tak se zaslouŽili o to, Že dnešní evropská kultura má skutečnou
spojitost se star mi Řeky a Římany, zatimco staré kultury Egypta a Babylonu jsou pro nás neznám;fmi a zaniklymi epochami.
Benediktinštímniši byli často v raném stŤedověku jedinÝmi vzdě.
Ťi v
meslnou 'r'.Írobu.
Některé pasáŽe Ťehole sv. Benedikta jsou pozoruhodné a mo.
hou bÝt inspirující také pro dnešní dobu' Tak tŤeba velikf dťrraz
je kladen na pohostinnost. Ta jde tak daleko, Že kďyŽ na Velk1í
pátek pŤijde do kláštera hladou./ pocestny, mniši mají povinnost
nejen ho pohostit, ale dokonce i porušit velkopáteční pťrst - a to
ne pouze tim' Že tomuto hladovému chudákovi nabídnou maso'
Mnoho z duchovních poklaantiky by se nezachovalo, kdyby nebylo pilnfch mnichri, kte-
a evropskou kŤeséanskou kulturou.
ii
:'l
"'
i$
i.'
tfr
#,
Irr' jliir
lanj'mi lidmi. K nim se piipojovaly i ženy - Ťeholnice. Sestra
sv' Benedikta sv. Scholastika pouŽila Ťeholní pravidla svého bratra pro organizaci prvního Ženského kláštera benediktinské Ťehole'
t)
cÍRKEvNÍ DĚJÍNY
Bylo by ovšem omylem se domnívat, Že sv. Benedikt psal svou
Ťeholi kvtili kulturnímu pokroku. Benediktovym hlavním cílem
bylo nebe. Toho chtěl dosáhnout na prvém místě a k němu uká.
zat cestu i su.fm bratŤím' Myšlenka na věčnou spásu, na Ío, Že
zde na zemi nemáme trvaly domov, se vine jako z|atá nit cel;fm
odkazem velkolepého díla sv. Benedikta. Kulturni a civilizační
pokrok, o ktery se benediktini podstatnou měrou zaslouŽili, vy.
plynul právě z tohoto nadpŤirozeného usilí a je nejlepšímargumentem proti marxisÍickétezi o náboŽenství jako ,'opiu lidstva..'
jeŽ wy nabizi člověku, deptanému nesnadností pozemského Ži.
vota, lacinou utěchu vizí nebeské blaŽenosti, a tím ho pr]f odvádí
od práce a ukol na tomto světě' Sv. Benedikt a jeho následovníci
právě dokazují, Že opakje pravdou. Idea věčnéhoŽivota a vidina
nebeské blaŽenosti po smrti, vědomí dokonalejšíhoa lepšíhoŽi.
vota po odchodu z tohoto světajsou schopny dělat divy uŽ zde
nazemi a b t stimulem civilizaěního a kulturního rozvoje, neboť
věčnost se nezískává lacino a zdarma, ale spoluprací s BoŽí mi
losti, coŽ vyŽaduje neustálou dŤinu na vlastním mravním zdokonalení, jehoŽ se dosahuje nejlépe a nejučinněji sluŽbou bratŤím.
To je ten motor, kterf hnal Žáky sv. Benedikta do evangelizační
námahy mezi pohany, jeŽ s sebou pŤinesla nakonec i vzr st civilizace a kulturv.
74
FRANSKÁ ŘÍŠE'KAREL VELÍKÝ. ISLÁM
.FRANSKÁ ŘÍŠB'KAREL VELIKÝ, ISLÁM
KŤeséanství v pr běhu 5.-9. stol. pŤeneslo těŽiště svého vlivu z jihu
na sever. Hlavním nositelem kŤeséanskévíry a Kristova evangelia
lŽ
neni Římská Ťíše,to znamená jiŽní Evropa, Bhizky vÍ'chod
severní Afrika, ale západni a stiední Evropa, později také Evropa v.fchodní. V pr běhu 6.-8 stol. bylo evangelium hlásáno také
germáns[fm kmenrim naizemi dnešního Německa, kde vynikli
jako misionáŤi sv. Severin, sv. Kolumbánazejménamučedníksv'
Bonifác, jenŽ je uctíván jako apoštol a patron Německa. Jeho
a
hrob ve Fuldě je pŤedmětem ucty němeclfch katolíkti. Zároveí
ho povaŽují za svého patrona také Holand'ané, neboť v dnešním
Nizozemsku podstoupil mučednickou Smrt, kdyŽ hlásal evangelium pohanskfm Frísrim.
KŤesťanštíFrankové na uzemí dnešní Francie vyfvoŤili první
raně feudální stát Evropy, kterf mělnavazovatna tradice Římské
Ťíše.Franštíkrálové se povaŽovali za obránce Kesťanství.odtud
vycháze|y misijní impulsy směrem na vychod, coŽ v drisledku
znamenalo rozšíŤeníFranské Ťiše téŽ naizemi dnešního Německa. Vojenské síle Frankri lze děkovat zato' Že mohamedánští Arabové zastavili svuj vÍboj na Pyrenejském poloostrově.
Islám je náboŽenstvím, které vzniklo jakousi symbiozou Židovskfch, pohansklch a kŤeséanskÝch prvkťr. Jeho zakladatelem byl
arabskf obchodník Mohamed, kterf mezi sv.Ími pohanskymi kra.
jany ve městě Mekka na Arabském poloostrově začal hlásat striktní
monoteismus (víru v jednoho Boha)' coŽ mu vyneslo pronásledování a nakonec emigraci do sousedního města Mediny. Tam
byl se srnjim učenímpodstatně lépe pŤijat, nakonec se mu podaŤilo
75
cÍRKEvNi DĚJlNY
zoÍganizoYat vojsko a vytáhnout na Mekku, kterou dobyl. To se
stalo r. 622' od tohoto roku počítajímohamedáni svuj letopočet.
Své učenívyloŽil Mohamed v knize zvanéKorán, jeŽ se odvolává
na vidění a zjeveni, jichŽ se Mohamedovi' kter;f se prohlásil za
BoŽího proroka, dostalo.
Islám má mnohé zásady shodné s Židovstvím a kŤesťanstvím.
Mohamed uznávázaBoŽiproroky MojŽíšei JeŽíše Krista, o němŽ
hovoŤí s uctou, nicméně sebe povaŽuje za největšího a nejrn.izznamnějšího proroka. Korán naléhavě vybizi a vede vyznavače
Mohamedovy k víŤev jednoho Boha, k modlitbě, postu, poutím,
skutkrim lásky k bliŽnímu a pohostinnosti. Na rozdíl od Nového
zákona však nezná odpuštění a lásku k nepŤátelrim, naopak věrny muslim má povinnost bít svého nepŤítele všude, kdekoliv ho
uvidí. Mohamed pŤikazuje sqfm vyznavačťrm ,,svatou válku.. proti tzv' nevěiícim psťrm, jimiŽ sice rozumí pohany, nikoli Židy
a kŤesťany' které hodnotí qiš, nicméně v praxi muslimové mezi
pohany a k'Ťeséanynerozlišovali. Mohamed stojí mimo jakouko.
liv pochybnostnižneŽ JeŽíšKristus tím, Že své náboŽenství uzce
spojuje s vojenskou silou, dobyvačn;fmi válkami a nečestnou politikou, v niž nechybi ani vraŽdy vlastních pŤíbuznfch. Mohamed
neni jen náboŽenskym myslitelem a reformátorem, ale krutlm
vojevridcem a prohnan m pleticháŤem, jemuŽ učel posvěcuje prostŤedky' liŽ za jeho života postupují muslimská vojska směrem na
sever, kde zahJádaji kníŽectvízvaná ka|ifáty, odkud podnikají
nájezdy proti Byzantské Ťíši.Islám se také lišíod Kesťanstvítím,
Že dovoluje muŽi mít vice neŽjednu Ženu, a nebeskf ráj, o néjŽ
mákaŽďy bohabojnf muslim usilovat, líčí
hrubě smyslnfm zpri.
sobem jako velikf harém v krásné zahtadě. Tuto blaŽenost do.
sáhne Mohamed v vyznavač nejsnadněji v hrdinském boji proti
nevěŤícím,v němŽ padne. S tím se pojil i fatalismus (víra v osud)'
což znamena|o, Že určil.li Bťrh, zvan! v arabštině Alláh' někomu
poslání padnout v bitvě, nevyhne se tomu, i kdyby se sebevíc vál.
ce vyhfbal. Naopak určil-li B h někomu, aby zemÍe| pŤirozenou
smrtí, nezasáhne ho stŤela protivníka ani v nejkrutější lítici. Tato
76
FRÁNSKÁ ŘíŠE'KÁREL
veltrÝ
tst-Áv
víra se stala jednou z hlavních pŤíčinuspěchťr mohamedánri v boji
ptotiByzantské Ťíšii proti jinjlm kŤesťanskfm vládcťlm. V pr běhu
7' stol. obsadili mohamedáni cel:/ BlízkÝ v'.fchod' kde se jim podaÍilo během kÍátké doby Kesťanství zcela zlikvidovat. TotéŽ uči
nili i v severní Africe. Kalif omar naiídil spálit proslulou
alexandtijskou knihovnu s odtivodněnim, Že buď je v tam uloŽenfch knihách napsáno to, co je v Koránu, a potom je zbytečná,
nebo je v knihách napsáno něco jiného' a pak je škodlivá. Kdysi
kvetoucí Kesťanské obce pŤestaly existovat. objektivně nutno Ťíci,
Že éásteěnébyly zdecimovány uŽ v 5. stol. zavpáďll Vandal do
severozápadní Afriky, rozhodující ránu jim však zasadili moha.
medáni. Jejich vojska se vydala na pochod do Evropy pŤes Gib-
raltarskou uŽinu a obsadila celf Pyrenejskf poloostrov' Jejich
postup zastavil teprve fransky vojevťrdce Karel Marte|| r' 732
v památné bitvě u Poitiers'
Zán|k asijsklch a africkfch Kesťanskych obci je nám poučením v tom, Že si nemťrŽeme vykládat Kristova slova o trvání církve aŽ do jeho druhého pr-íchodu a o tom, Že brány pekelné ji
nepŤemohou, nesprávně. Církev Kristova nepochybně bude na
této zemi p sobit aŽ do konce světa, ale Pán JeŽíšneslíbil, Že
tomu tak bude v severní Africe, v Evropě nebo v Českérepublice.
Nikde není Ťečeno, Že cirkev ve stŤední Evropě nemriŽe potkat
osud kdysi kvetoucích Kesťanskych obcí v severní Africe a na
Blízkém v.fchodě' Tady bude hodně zá|eŽet na kvalitě kŤesťan-
:{
,t
:;l
ského Života nás, českych a moravsk1ich katolíkťr.
Vraťme se ale ke kŤesťanstvív Evropě v 8. století. Karel Martell se stává zakladatelem tzv. karolinské dynastie, jeŽnahraztlje
pŤedchozí franskou dynastii merovejskou. Jeho syn Pippin Krát$ poskytl vojenskou pomoc papeŽi Štěpánovi II. proti langobard.
skému králi Aistulfovi, kterf ohroŽoval město Řim' Štopan
z vděčnosti za záchranll
města.. udělil Pippinovi slav'Věčného
noshí pomazáni, jímŽ ho duchovně určI| za nástupce Ťímskfch
císaŤri a Franskou Íišiza dědičku kdysi slavného Ťímskéhoimpéria. Pippin se prohlásil za ochránce fuma, nárokoval si pro sebe
71
cÍRKEvNÍ DĚJINY
politickou moc nad tímto městem, kterou symbolicky a zároveĎ
i fakticky prop jčil papeŽi, jemuŽ svěril také světskou správu nad
městem Římem a pŤilehl m uzemím, které dostalo název Církev.
ní stát. PapeŽ Lev III. potom slavnostně pomazala korunoval
Pippinova syna Karla Velikého r' 800 za ŤímskéhocísaŤe.
Tim zač,íná stŤedověk v pravém slova smyslu, tj' doba, která
je charakterizována polaritou a napětím mezi dvěma nositeli
autority: papeŽství a císaŤství.Papež pŤestávábyt pouhou duchovní hlavou církve a stává se zároveĎ i pŤedstavitelem světské
moci. Tento pÍoces probíhal uŽ od 5. stol', počínajepapeŽem
sv. Lvem Velik m' a byl ukončen r.7 56, kdy král Pippin uděluje
papežiŠtěpánovi II' kus uzemíjako tzv' Církevnístát. PapeŽ m
tento ukol blt zároveř i světskfmi panovníky byl vnucen spíše
proti jejich wli' kdyŽ pŤi absenci světské autority se museli sv.
Lev Velikf a sv' ŘehoŤ VelikÝ ujmout obrany města Říma proti
nájezd m nepŤátel. Politická moc papeŽťr byla dvojsečnou zbraní. Na jedné straně měla své nesporné pozitivní rysy dané m|ášÍ.
nostmi doby' neboť zajišťovala papeŽrim potŤebnou dávku
nezávislosti pri u.fkonu j ejich ryze duchovního poslání, na dru.
hé straně však v sobě skr1ivala nebezpečízesvětštěni, záménu
duchovní činnosti zaÍyze světskou, politickou. StŤedověk ukázal, Že toto nebezpečí bylo reálné a ne vŽdy se papeŽťrm podaŤi
lo vyvarovat se ho. Franskfm, později německfm panovník m
pŤíslušípotom vojenská obrana západního kŤeséanstva. Ne
vŽdycky vyllŽivaji své moci k tomuto cíli, častokrát chtéji zasahovat i do záležitostíryze duchovních, které pŤíslušejícírkevní
autoritě. PapeŽ a císaŤ - nejvyššíduchovní a nejvyššísvětská
moc - se tak stávají v evropské kŤeséanské společnosti nejen
nejvyššímiautoritami s vymezen mi kompetencemi, a|e zároveĎ i rivaly, kteŤí si navzájem do sv'.ích kompetencí zasahlii
a nerespektuji je, coŽ bylo vŽdy k neprospěchu kŤesťanstvíjako
takového'
Karel Velikf byl prvním císaŤem ve stŤedověkém pojetí, tzn.
ochráncem církve po linii vojenské a politické. Podporoval ji,
78
FRÁNSKÁ ŘiŠE, KAREL VELIKÝ lsLÁM
jak mohl. Spolu
tím klade také základy stŤedověké kŤesťanské
kultury a civilizace svou péčío vzdělání a rozkvět písemnictví
i architektury v klášterech a jinlch církevních objektech' Za tím
učelem povolává z Irska učenéhomnicha Alkuina, ktety zatJádápÍi Karlově dvoŤe tzv. scholu palatinu' jakfsi ustav pro v.fchovu kléru. Karlovou ctiŽádostí je pŤivést vzdělanost ve Franské
fíši,kterou chápal jako nástupkyni fuŠeŤímské,na její uroveř.
Zatimco v ŘímskéŤíšina sklonku její éry bylo nepŤedstavitelné, aby kněŽí neuměli čísta psát, gramotní byli rovněŽ i státní
s
uŤedníci a znaéná část měšťanstva, ve Franské Ťíšibyl analfabe-
tismus téměŤ stoprocentní. Sám Karel Velikjl neuměl čístani
psát, podepisoval sejen tečkou. ÚroveĎ čtenía psaní byla velice
slabá i u franského duchovenstva. KněŽí jen s velkjlmi potíŽemi
,,pŤe1ouskali.. latinské mešní texty, anlŽjim většinou rozuměli.
JedinÝ'mi perfektně gramotnlmi lidmi byli mniši v klášterech'
kteŤi ovšem většinou pocházeli odjinud, pÍevážnéz Itálie nebo
z britskÝch ostrovri' Proto právě jim svěŤil Karel Velikf v.fchow
kléru' Karel VelikÝ' ač sám analfabet, osobně zkoušel adepty
kněŽství ze éteni a tomu, kdo plynule nepŤečetldan! text, neudělil souhlas ke svěcení. Tuto snahu o povznesení vzdělanosti
nazyv áme karolinskou rene sancí' n eb oť znamena|a rene s anci
(znovuzrození) Ťímskévzdělanosti. To s sebou neslo i zvyšenj'
zájem o antické písemnictví, pěstované opět v klášterech. Karel
VelikÝ podporoval i misijní usilí benediktinťr, zejrnéna tzv.
iroskotslfch misionáŤri, kteŤí zasáhli sv.im prisobením také naši
zemi, jak dosvědčujíarcheologické vykopávky' Je tŤeba prohlásit za štěstí pro církev i pro evropské národy, Že misijní práce se
obešla bez asistence světské moci' ChrisÍianizace evropskjlch
národťr proběhla pokojnou cestou bez vojenského násilí a krve-
prolití' Jedinou vfjimkou bylo násilné pokŤtění slovanského
kmene Sasťr, kterf ohrozoval loupeŽirn.ími nájezdy Franskou Ťíši.
Karel Velikf zorganizoval proti nim vojenské taŽeni, pŤemohl
je a drastickou krutostí pŤinutil pŤistoupit ke kitu. Kdo odmítl,
měl b]Ít bez milosti popraven, kdo holdoval pohansk1fm pověrám,
79
cÍRKEVNÍDĚJINY
měl bj/t umučen a celá rodina postiŽena. Proti tomuto neKesťanskému zpťrsobu pŤivádění ke kŤtu protestoval mnich Alkuin i další
církevníhodnostáŤi, kteŤí poukazovali na tradičnínauku církve
o nutnosti dobrovolného pŤijetí Ktu. Asi není náhodou, ale Boží
ironií dějin, Že právé ze Saska vzešla nakonec Lutherova refor.
mace, jeŽ definitivně narušila jednotu západního kŤesťanstva.
Násilí proti Sas m však bylo v té době vfjimkou. Ve všech
ostatních pŤípadech se jednalo o dobrovolné pŤijetí Ktu kmenovymi vládci a posléze jejich poddanfmi. Problém bylv něčem
jiném. K-Ťest byl pŤijímán ve většině pŤípadťtmasově a značně
povrchně' Většina evropskfch národťr, germánskfch a slovanskÝch, se totiŽ nebránila pŤijetí JeŽíšeKrista a katolické nauky,
neboé ,,čímvíc bohri, tím lépe' alespoĎ více pomohou, kdyŽ bu.
deme potŤebovat... Tak k celé věci pŤistupovali' a proto není
divu, Že v neděli pilně navštěvovali mešníliturgii v chrámě, ale
jinf den bez nejmenších skrupulí obětovali modlám v posvát.
ném háji, kteréŽto obŤady byly často provázeny sexuálními orgi.
emi. Proto pŤijetím Ktu nekončilo poslání mision፝r. Nebylo
totiŽ iakovym problémem píivéstevropské národy ke kŤtu, mnohem větším oŤíškemse stalo pŤesvědčit je, aby po Ktu vedly
opravdorn.Í KesťanskÝ Život: konkrétně aby se vzdaly mnoho.
Ženství, krevní msty, aby pŤestaly zabíjetváIečnézajatce a otroky,
aby skoncovaly s pohanskfmi oběémi, aby se usadily, pŤestaly
vojensky napadat okolni země, loupit, pustošit a plenit a aby
vedly Ťádnf poklidnf Život zemědělcri a Ťemeslníkri. Toto misi
onáŤství bylo mnohem větší a náročnějšíneŽto první, které pŤi
vedlo tyto divoké kmeny ke kŤtu. Archeologické vykopávky
dosvědčují,Že i kŤesťanštívladykové té doby měli celé harémy'
nemluvě o krutostech, jichž se dopouštěli ve vztahu k poddanjlm
nebo k politick]fm odpťlrcrim. Sám císai Karel Velikjl, nadšenÝ
ochránce kŤeséanství,měl několik manŽelek a ještě více souloŽ.
nic. U jinlch Kesťanskych národťr Evropy byla situace ještě hor.
ší.Trvalo celé generace a staletí, neŽ se podaŤilo církvi, konkrétně
mision፝rm, kněŽím, mnichťrm a svat m biskupťrm trpěliv.fm
80
FRÁNSKÁ ŘÍŠE'KAREL VELIKÝ. ISLÁM
ayytrva|ymhlásáním evangetních zásad posunout alespon o kousek morální uroveĎ našich pŤedkťr. Právě takol mi misionáŤi,
pťrsobicími ,,aŽ po kŤtu.., byli sv. Cyril a Metoděj. PŤišli na Velkou Moravu' kde pŤeváŽná většina obyvatelstva by|a jIž pokŤtě.
na, ale jeji Život tomu zdaleka neodpovídal. Proto se sv. Metoděj
dostal do konfliktu s kníŽetem Svatoplukem, jemuŽ vytykal
rnnohoŽenství a surové mravy' a posléze i s dalšími velmoŽi
aznaénou částíobyvatelstva. Proto musel zemÍit násilnou smr.
tí sv. Václav a odejít do vyhnanství biskup sv. Vojtěch, neboé se
stavěli proti mnohoŽenství, otroctví, krevní mstě a Žáda|irespek-
továni práva azylu v sakrálních prostorách. Tyto a podobné
mučedníkymákaŽdy národ. Mnoho obětav.fch misionáŤri je bezejmennÝch. Jak málo myslíme na vŠechny ty stovky a možná
tisíce obětav.j'ch apoštolri Kristovych' kteŤi za cenu osobních
obětí, často i za cenu krve, pŤiváděli naše pŤedky k Životu podle
evangelia a tim i ke kultuŤe a civi|izaci. Jim všem patŤí náš vrou.
jsme dnes civilizovanlm národem Evropy. Tak je
tomu nejen u Čechri, ale u všech evropskfch národri, které pŤi
jaly kŤest.
Zbyváještě pohovoŤit o vlastní duchovní správě té doby. Proti
Ř.ímské Ťíšidochází ke změně v tom, že těŽiště pastorace se
pŤenášíz města na venkov. Dokud existovalo Ťímskéimpérium,
kŤeséanské obce fungovaly ve městech, kde sídlil biskup a ostatní duchovenstvo. Venkov byl málo pastoračně podchycen, proto se také na venkově nejdéle udrŽelo pohanství. Setkal se s ním
ještě sv. Benedikt na pŤelomu 5. a 6. stol., a to nedaleko od
Říma. Zcela naopak tomu bylo ve Franské Ťíši'Tam se města
vyskytovala velice zŤídka, většinou jen jako poztistatek Ťímské
éry' PŤevládajícím typem správního stŤediska bylo hradiŠtě, kde
sidlil buď panovník nebo velmoŽ. Panovník neměl své stálé síd.
lo, většinou cestoval od jednoho hradiště ke druhému. Poně.
cidikza to,
Že
kud více se usadil teprve Karel VelikÝ, kteríu se zdrŽova|
nejčastěji v Cáchách (něm. Aachen), kde je téŽ pohŤben. Na
hradisku sídlil také kněz nebo biskup, tam byla postavena kaple
81
cIRKEVNÍ DĚJINY
nebo chrám' kde se scházel lid z okolních poddansklch vesnic
na bohosluŽby. PŤíslušn!feudál chápal většinou biskupa nebo
kněze jako svého dvorního kaplana, ba co více, jako svého druhu uŤedníka pro duchovní záleŽitosti. Živit ho ze svého majet.
ku' proto takov.f duchovní musel plnit jeho pÍíkazya také mlčet
k jeho hŤíchťrm, zvláště k Životu v nesouladu s šes|fm pÍ1kázá.
ním. Vriči této vrchnostenské duchovní správě, podporované
shora státní mocí, stála jakoby v opozici klášterní duchovní správa. Benediktinské kláštery rostly ve Franské Ťíšijak houby po
dešti. Měly své majetkové zabezpecení díky polnostem, které
jim někdo zboŽny odkáza|, coŽ jim zajišéovalo určitou nezávis.
lost. Mezi vrchnostensklmi duchovními a Ťeholníky docházelo
velmi často ke sporťrm o kompetenci, lid tíhnul mnohem více
k mnichťrm, kteŤí rozuměli jejich rolnické dŤině' často s nimi
i pracovali a učili je, jak dosahovat lepšíchv.fnos . Kláštery se
tak stávaly jakfmisi pŤirozenÝmi pastoračními centry, k nimŽ
tíhlo vesnické obyvatelstvo, neboť benediktini vzhledem ke své
vazbé na p du zakládali kláštery rn.fhradně na venkově.
Nezávislost bediktinskych klášter na světské moci inspirovala i mnohé biskupy, kteŤí nelibě nesli, Že jsou pokládáni jen za
dvorské kaplany. Proto v 7. stol. sv. Chrodegang, biskup v Metách
(dnešní Francie), založi| pŤi svém kostele sbor klerikťr, kteÍísice
neskládali Ťeholní sliby, ale zavazova|i se k povinnosti mod[t se
společně církevní hodinky. Jako společensWíduchovních tak získávali právo vlastnit zemědělskf majetek podobně jako kláštery'
čímŽse stávali na světské moci stejně nezávislymi' Jedná se o tzv.
kapituly čili sbor kněži, tzv. kanovníkri, pii kostele (z lat. canoni.
cus, ten, kdo se modlí kanonické hodinky). Boj duchovenstva
o nezávislost na světské feudální moci trval nepŤerušeně cely stŤe.
dověk.
82
E
IKoNoKLASMUS A PRVNÍ PoKUsY o \.ÍcHoDNÍ scHIzMA
I
i
,
IKONOKLASMUS A PRVNÍ PoKUsY
o VÝCHoDNÍ SCHIZMA
MisionáŤské usilí se stávalo stále více v raném stŤedověku bez
ohledu na obětavost mision፝r a proti jejich vuli pŤedmětem politickÝch vlivťr a získání politické moci. Franská Ťíšepodporou
misijního usilí směrem na 'r'.fchod sledovala zárove i rozšíŤení
svého mocensko.politického vlivu. V tom se ovšem stŤetávala
s Byzantskou Ťíší'jeŽ usilovala o totéŽ a se stejnou horlivostí podporovala své misionáŤe. Řecká Byzanc sice zachovávala jednotu
s Římem a tehdejší světovou církví,nicméně v praxi si počínala
stále nezávisleji na papeŽi. Nespornfm pŤínosem pro církev z její
strany byla péčeo pravověrnost a svolávání ekumenickj'ch konci.
lťt' Tak v 7. stol. vypuld spor o to, jestli v JeŽíšiKristu byla pouze
jedna vrile, tj. boŽská, nebo dvě vule, lidská a boŽská. hpež Martin I. se vyslovil na synodě v fumo pro obě vrile v osobě JeŽíše
Krista. CaŤihradskf patriarcha Sergius a císaŤ Konstans II. vŠak
odmítli tento názor, proto papeŽ vyhlásil jejich exkomunikaci.
CísaŤ Konstans se nechal unést hněvem, poručil vtrhnout vojensky do fuma, papeŽe zatknout a odsoudit jako velezrádce do vy-
hnanství v Chersonu na Krymu. opat Maximos, jeden
z nejvy znamn ěj šíchŤecklch teolo gri, kterf nekompromisně háj il
stanovisko papeŽe Martina, by|zajat, krutě mučen, pŤičemŽ mu
byl vyŤiznut jazyk a useknuta pravá ruka, a deportován do vytrnanství na Kavkaz. Spor tím ovšem neustal, naopak
se stal natolik váŽn1fm, Že syn a nástupce Konstansťrv Konstantin IV.
byl
nucen svolat ekumenick]i koncil o této zá|eŽitosti, jenŽ se konal
po etapách, jeho hlavní
zasedání se odehrálo v letech 680- l' Jde
83
lKoNoKLAsMUs A PRVNI PoKUsY o VÍcHoDNí scHIzMA
cÍRKEVNÍ DĚJtNY
o 6. všeobecnf církevnísněm neboli 3. caŤihradskf' jinak zvan1f
dle místa konání také ,,Tru1lanum.. podle kopulovitého zrcadlo.
vého sálu v císaŤskémpa|áci'jemuŽ se Ťíkalo ,,trulla... Tam byla
potvrzena nauka papeŽe Martina I. o dvou vu1ích v JeŽíšiKristu
a její odprircivčetně patriarchy Sergia byli exkomunikováni, kdyŽ
se odmítli podrobit usnesení koncilu. Na 6. ekumenickém koncilu došlo i k odsouzeni papeŽe Honoria I., jenŽ v obavě o Svou
bezpečnost, aby ho nepotkal osud jeho pŤedchridce Martina I.'
napsal v dopise patriarchovi Sergiovi jako své osobní mínění,Že
věŤí v jednu wli v JeŽíŠiKristu. To bylo v novověku pouŽíváno
jako argument proti papeŽské neomylnosti, samozŤejmě však neprávem. PapeŽ Honorius zde nemluvil ,,ex cathedra.., nedefinova| závazné pro celou církev nějahÍ článek víry, pouze w.jádŤil
svrij soukromy názor a v tom není neomyln!'
Dalšíudálostí v Byzanci, jeŽ se stala pŤedmětem zájmu v celé
církvi, byl v 8. stol. spor o uctu svatfch obrazri. CísaŤ Lev III.
Isaurskf ttzavŤel po dlouhÝch válkách mír s mohamedánskfmi
Araby, které ucta ikon (tj. obraz ma$ch)' rozšíŤená zejména na
VÝchodě, maximálně dráŽdlLa, neboť si vysvětlovali právě tak jako
Židé starozákonní pÍíkazDesatera ,,Nezhotovíš si podobu svého
Boha.. jako striktní zákaz saktálního umění jako takového' Úctu
prokazovanou obraz m a sochám pokládali za modlosluŽbu.
V tom je podporovala heretická sekta tzv. paulikiánri, která získa.
la v Byzanci ideologickf i politickj'vliv. Lev III, zakáza| ctít iko.
ny a naŤídil jejich zničení.Kdo se nechtěl podŤídit, byl uvězněn,
nebo i popraven, jako mnich kláštera v Jeruzalémě sv. Jan
z Damašku. PapeŽ ŘehoŤ II. kategoricky odmítlbyzantské obra.
zoborectví, jeho nástupce ŘehoŤ III. dokonce císaŤe exkomuni.
koval, nicméně Lev III. i jeho nástupce Konstantin V. Kopronymos
na to nedbali. obětí císaŤe Konstantina V. se stal opat sv' Štopan,
jenŽ odmítl vyplnit jeho pŤíkaz k ničeníikon. KdyŽ byl u soudu
dotazov án, proč se v zpk á, p oŽáďal' aby mu p o d ali p eníz, na němŽ
byl lYobrazen císaŤ. Tázal se, jestti ho smí pošlapat. odpověděli
mu, Že by to byla uráŽka císaiského majestátu, která se tresta
84
,,Vidíte' uráŽku vladaŤe trestáte smrtí, a uráŽku Krále králri
naŤizujete,.. Ťekl soudcťrm svat! opat. Dějiny církve
''n1i'
JeŽíše Krista
znaji tento spor jako zápas tzv, ikonoklasmu s ikonodulií, tzn.
odprirc ucty ikon se stoupenci této ucty.
Teprve císaŤovna Irena s podporou papeŽe Hadriána I. svolala
do Nictje 7. všeobecn1Í sněm, jenŽ proběhl v letech 786-7 a vešel
do dějin církve pod názvem II. nicejskf' Tam bylo rozhodnuto,
Že Lkony mají b:it uctívány, neboé ucta jim prokazovaná je uctou
vťrčitěm' koho pŤedstawjí' tj. wči Bohočlověku JeŽíšiKristu,
jeho svaté Matce Panně Marii, andělrim a svat1ím. RovněŽ tak
byla schválena ucta vuči kŤíŽi' neboť se jedná o nástroj našeho
vykoupení. Nicméně tím ještě nenastal konec pronásledování iko-
nodulri, tj. stoupenc ucty svat1fch obraz . Po smrti císaŤovny
Ireny obnovili její nástupci boj proti ikonám, tvrdostí a surovostí
vynikal zejména císaŤ Lev V. Arménskf, kterf poslal do vyhnanství patriarchu Nicefora, nadšeného obhájce ucty. Teprve v 9. stol'
císaŤovna Teodora r. 843 s podporou patriarchy Methodia ukončila deÍinitivně tento spor a rozhodla o tom, Žeucta ikon je oprávněná, ba Žádouci, a napŤíštěnikdo nesmí pronásledovat ty, kdo
obrazy uctívat chtějí' anijim klástjakékoliv prekáŽky. Toto naŤí-
:1.
fil
{
$i1
zeni bylo vyhlášeno na první postní neděli a vešlo do dějin.q1i,
chodní církve pod názvem ,,velkÝ svátek ortodoxie.. a s tímto
titulemje také u Ťeckokatolíkri i pravoslavn ch slaveno.
Ve druhé polovině 9. stol. byl podniknut první váŽnjl pokus
o schizma, tj. o uplné a naprosté odtrŽení Ťecké r". chodní církve
od latinské západni' Stalo se tak tehdy, kdyŽ císaŤMichal III.
sesadil protiprávně a svévolně caŤihradského patriarchu Ignatia'
protoŽe ten nepustil ke svatému pŤijímánícísaŤova str;lce a po.
ručníkaBardase, jenŽ vládl v době jeho nezletilosti, kv li nezŤízenému a pohoršlivému Životu. Místo něho dosadil svého sekretáŤe a velitele tělesné stráŽe Fotia, laika ajednoho z nejvzdělanějšíchmuŽri Ťíše,zběhlého zvláště v právu. Tento muŽ pŤijal během
Feti dní všechna svěcení aŽ k biskupskému a usedl na patriar.
chriv stolec v CaŤihradě. ProtoŽe tento akt znamena| pováŽlivé
85
cÍRKEvNÍ DĚJINY
lKoNoKLAsMUs A PRVNÍ PoKUsY o vÝcHoDNÍ scHIzMA
porušení práv církve, papeŽ Mikuláš I. Fotia i císaŤe exkomuniko.
val a potvrdil právní platnost Ignatiovu. Fotios za podpory císaŤe
prohlásil rn.jlchodní církev nezávislou na Řimu a popŤel autoritu
ŤímskéhopapeŽe. TenÍo závaŽny akt vyvolal pozdviŽeni v celé
církvi, patriarcha Ignatios se hlásil o své zákonné právo' proto
císaŤ byl nucen svolat v poŤadíjiŽ 8. všeobecn! církevnísněm do
CaŤihradu, známy jako 4. carihradskf. Ten potvrdil jednotu
s Římem, odsoudil Fotia a opět uznal Ignatia. Jednota v.ichodní
církve se západní takbyla zachránéna. BohuŽel nikoli nadlouho,
pouze na 200 let.
Nás v této souvislosti zajimá misie svatjuch soluĎskfch bratŤí
Konstantina a Metoděje na naše izemi. Zďe je tŤeba vědět, Že
Konstantin byl pťlvodně osobním piítelem samozvaného patriar-
kdeideavylučnosti spásy v BoŽím Synu JeŽíši Kristu byla zatemněna. Konstantin se pustil do polemiky s chazarskfmi teology
a svou učeností a vymluvností si získal pÍize chazarského vládce. NepŤijal nabizené dary, požadoval pouze propuštění Ťeckfch
válečn]fch zajatctl. ProtoŽe věděl, Že tŤeti papež, sv. Klement' zerniel ve vyhnanství na Chersonu, dal se do hledání a nalezl ostatkytohoto světce. o pravosti ostatk na|ezenych sv. Konstantinem
. Cyrilem dnes pochybujeme, nicméně to není podstatné. Roz.
hodujícíse zápa| sv. Konstantina pro nalezení ostatkri tŤetího
papeŽe, coŽ je dokladem, jakvysoko tento náš apoštol a misionáŤ
ctil nejen tohoto nástupce Petrova, ale Petrriv urad jako takov,.f
v bec. Konstantin a Metoděj byli Byzantinci ve smyslu své doby'
plně oddáni jak duchovní tradici Kesťanského Vfchodu, tak
chy Fotia, rozešel se s ním ale po jeho ohlášeném rozkolu
a zachova|věrnost Římu. Konstantin byl privodně knihovníkem
pŤi chrámu BoŽí Moudrosti v CaŤihradě, později profesorem filo.
zoťte na císaŤskédvorní škole. Metoděj byl privodně císaŤskfm
místodržícím,vzdalse však svého postaveni, neboé touŽil po Ťe.
holním Životě. odešel do kláštera na olympu, kde se stal igume.
nem, tj. pŤevorem, pŤedstaven:im. oba bratŤi byli tedy intelekfuálním
rn.ikvětem své Ťíšea svého národa. Proto je Byzantská ŤíšepouŽíva.
la jako misionáŤe, pŤičemŽsledovala mimo jiné i cíle politické prá.
vě tak jako naZápadé Franská Ťíše'Konstantin se učastnil r. 851
disputace byzantské delegace v Bagdadu u arabského kalifa, kde
skvělÝmi argumenty vyvracel Mohamedovo učení.To mělo pro
Byzanc politickf vyznam, neboé mohamedánští Arabové pŤedstavovali pro tuto Ťíšiobávanou nepŤátelskou sílu, která zabra|a
jeji zemina Blízkémv. chodě. Proto císaŤ podporoval ideu chris.
tianizace mohamedánsk:Ích Arabťr, coŽ se ale nesetkalo
s uspěchem. Konstantin s bratrem Metodějem se téŽ učastnili
cesty byzantského poselstva k Chazarťrm. Šloo národ bltzky Ta-
tar m, ktery sídlil v jiŽnim Rusku, severně od ČernéhomoŤe.
Chazaroyé znali kŤesťanství, nicméně jejich víra byla jakousi směsí
Židovství, kŤesťanství a islámu čili synkretickÝm náboŽenstvím,
86
,i:
",)i
byzantské mocenskopolitické expanzi, kterou nepochybně schvalovali tak jako absolutní většina jejich krajanťt. Tomu však vribec
i
nebránila jejich upŤímná věrnost a oddanost Petrovu nástupci,
ŤímskémupapeŽi.
PŤíklad svatfch soluĎsh.ich bratŤíje dokladem to|to' žev 9. stol.
navzdory Fotiov.im schizmaticlo.jlm snahám, které podporoval císai ještě Žilo dost Byzantincťr, pro néŽ poslušnost papeŽi nebyla
prázdnym pojmem a byli ochotni za ni i leccos obětovat. Svou
věrnost Římu dokázali oba hlasatelé evangelia okamŽitou ochotou odcestovat do Říma, kdyŽ je papeŽ Mikuláš I. o to poŽáda|,
Konstantin, j akznámo,v Římě zemÍe|r. 869, kdyŽ pŤedtím vstoupil do kláštera a pŤijal jméno Cyril. Nebudeme zde líčitpodrobně
dějiny cyrilometodějské misie na Velké Moravě, které jsou dostatečně zpracovány a velké většině našich čtenáŤri známy z čes{fch
dějin. Chceme jen pŤipomenout, Že to byl papeŽ Hadrián II., kte-
schválil slovanskou liturgii, coŽ svědčío drivěŤe, kterou si oba
bratŤi v fumě získali. To by nebylo moŽné, kdyby nesmfšleli jed.
r1f
noznačně katolicky, tj' tak' Že uznáva|t'papeŽe za nejvyššíhoroz.
hodčíhove věcech víry a mrav .TaktéŽkdyŽ Metoděj byl vězněn
a mučen bavorsk;Ími biskupy, zasáh| opět se všírázností papež
Jan MII., Metoděje se ujal a prostŤednictvím svého legáta Pavla
87
cIRKEVNÍ DĚJlNY
IKo^.oKLASMUS A PRVNÍ PoKUsY o vÝcHoDNÍ SCHIZMA
dal vyhlásit exkomunikaci nad pasovskym biskupem Hermanarichem, jenŽ vuči Metodějovi pouŽil utrpného práva neboli mučení. Svou poslušnost papeŽi osvědčilMetoděj i potom, kdyŽpapež
Jan MII. nejdŤíve zakáza| slovanskou liturgii. Podrobil se zákazu.
Nakonec se dočkal papeŽské buly ,,Industriae tuae.., jeŽ opět slo.
Žovo povolání slovanské misie z Byzance by tedy znamenalo po-
vanskou liturgii povolila.
Sv. Cyril a Metoděj nepŤišli na Velkou Moravu hlásat evange.
lium pohanťrm, jak se v popularizačnich publikacích leckde uvá-
dí' PŤišli k lidu z velké části jiŽ pokŤtěnému, ale současně
oddanému pohansk1Ím mrav m, pohanskému zprisobu Života
a také pohanskému kultu. Archeologické vykopávky ve Starém
Městě odhalují záměrně zmrzaěené kostry, coŽ dokazuje víru
našich velkomoravskÝch pŤedkri ve vampyrismus čili v existenci
upír . VelkomoravŠtivelmoŽové měli na zprisob mohamedánsh.fch
vladaŤri harémy, lid obětoval v posvátnfch hájích modlám, coŽ
doprovázel často bezuzdnfmi sexuálními orgiemi. Toto se nepodaŤilo vym tit ani iroskotskfm mision፠m, kteŤi prisobili na Velké Moravě zhruba do poloviny 9' stol., ani bavorsklm kněŽím,
kteŤí odtud Iroskoty rytlačili. Latinská liturgie a germánsk1il jazyk
bavorskf ch duchovních znamenaly pro Velkomoravany jazykovou bariéru' proto tito misionáŤi nemohli na Moravě vybudovat
Keséanskou civilizaci a kulturu' na jejímŽ vzniku měl kníŽe Rastislav enormni zájem, neboť tímto se mohla Velká Morava legalizovat jako kulturní stát na urovni Frank nebo Byzantnci. Zbyvá
jen otázka, proč misionáÍe zna|é slovanského jazyka nenalezli
v Řimo, proč papeŽ Mikuláš I. v tomto Rastislavovi nevyhověl. Je
nepopirateln1fm faktem, Že v fumě neŽ1lŽáďny mnich, kněz nebo
biskup, jenžby slovansky jazyk zna|. PapeŽby se musel chtě ne.
chtě obrátit do Byzance. To ale učinit nemohl, neboť sám musel
zápasilt se snahou byzants[fch císaŤ o poručníkováni papeŽ m.
Nezapomínejme, Že Byzantská ŤíšedrŽela tenkrát celou oblast
severovychodní Itálie. Její vojenská síla pŤedstavovala hrozbu pro
Řím a byl to právě v'.fchodofranskf král Ludvík Němec, kdo pomohl papeŽi ubránit politickou nezávislost Petrova stolce. Pape88
sfup proti vychodofranskfm' tedy německym mocenskopolitickjlm zájmťtm' které směŤovaly na v.fchod.
Svatí bratŤi nebyli všude na Velké Moravě pŤijímáni s nadšenim. Úklady Svatoplukovy proti Metodějovi, v té době jiŽ arcibis.
kupoví měly svou pŤíčinuv tom, Že Metoděj se nedokázal smíŤit
s pohanskj'm zpťrsobem živoÍakníŽetei dalších velmoŽťr. Životopis Metodějriv, sepsanf patrně některfm z jeho Žáktl, uvádi, Že
Svatopluk byl ,,otrokem Ženskych rozkošía kruté povahy.., za coŽ
ho arcibiskup káral' Solunští bratÍinaráželinatytéŽ potíŽe jako
ostatní misionáŤi té doby' kteŤí nemlčeli k neŤestem uŽ pokŤtěného obyvatelstva a vyŽadovali dtisledn;f Život podle evangelia.
Metoděj unikl mučednictví jen o vlásek, ce|á Íada misionáŤri
v jinj'ch zemich nikoliv.
Málo historikťr si u svatÝch solunskych bratŤí povšimlo ještě
jiného aspektu. Zatirnco bavorštíduchovní ve Snaze b;it se Svatoplukem zadobÍe, neboť mysleli pŤedevšímnato, Žejsou Němci,
atadíŽ musí na prvém místě sledovat zájmy svého vládce, mlčeli k pohanskému životu naŠich pŤedk ' Cyril a Metoděj naproti
tomu zapomněli pŤi své misijní práci na to, Že jsou Byzantinci
a mají poslání šíŤitmocenskopolitick1f vliv své Ťíše.Byli si vědomi, Žejsou na prvém místě apoštoly Kristovymi a teprve potom
všímostatním' Právě tímto se lišíod sv'j'ch bavorskych konkuren.
tri, kteŤí sledovali na prvém místě politické a nikoli duchovní zájmy.
Byzantská misie částečně na Velké Moravě ztroskotala, kdyŽ
Svatopluk po smrti Metodějově vyhnal jeho Žáky a vynutil si na
Římu zákaz slovanské liturgie, konkrétně na papeŽi Štěpánu V.,
v č,emŽ mu nadšeně sekundovali bavorští duchovní' Je však zná.
mo, Žebrzy nato počátkem 10. stol. zanIYJa nakonec i Velkomoravská Ťíše,která podlehla náporu divokfch Mad'arri. Slovanská
liturgie však nezanikla. V českémpŤemyslovském státě prakticky
ještě téměŤ dvě staletí Žily vedle sebe latinská i slovanská liturgie
ve vzájemné shodě. Je známo, Že kniŽe sv. Václav měl na svém
89
cÍRKEVNÍ DĚJINY
SAECULUM oBscURUM A PoNÍŽENÍ PAPEŽSKÉ MocI
v
l0- sToL.
dvoŤe kněze latinského i byzantsko-slovanského obŤadu. Česklm
rn.fkvětem staroslovanské liturgie je sv. Prokop a jim za]'oŽenf be-
nediktinsk! klášter na Sázavě. K této symbioze obou těchto ritťr
nedocházelo jen u nás, ale prakticky v celé tehdejšístŤední Evropě' tj. v Polsku, Maďarsku, a|e téŽ v ltálii' ano, i v samotném
Rimo, tae se náš biskup sv. Vojtěch, kdyŽ se rozhodl odejít do
exilu, setkal a spŤátelil s opatem sv' Nilem, velkfm propagátorem
byzantského ritu, sestaveného ve 4' stol. sv. Janem Zlatoustfm.
Tato mírová koexistence obou obŤadťr, Ťeckého a latinského,
v našich poměrech Ťecko-slovanského a latinského, trvala aŽ do
r. 1054, kdy CaŤihrad deÍinitivně zrušil svoji jednotu s Římem
a vydal se cestou schizmatu' od té doby byl v'.ichodní obŤad
v latinské církvi pokládán stále hlasitěji zaherezi a zakazován'
SAECULUM oBSCURUM A PoNÍŽnNÍ
PAPEZSKE MOCI V 10. STOL.
Dostáváme se k bolestivému tématu mravního upadku papeŽ.
ství, k němuŽ došlo koncem 9. století. Doposud církevnídějiny
nezaznamenaly špatné papeže, naopak někteŤí z nich byli světci,
jako sv. Lev Velik! nebo sv. ŘehoŤ Velik;f. Naprostou většinu pa.
peŽ:& uŽ od prvních nástupcri sv. Petra tvoŤili muŽové vzdělaní
a vysoce morální, kteŤí pŤedstavovali pŤirozenou mravní autoritu
svému okolí' Proto iímsk |id Žáda| v kritickém období zániku
RímskéŤíše,aby se papeŽové ujali i světské moci, neboé jejich
mravní pŤevaha nad panovníky a vladaŤi z Ťad Ťímsk ch patriciri
byla pŤílišočividná.
Tak tomu bylo ještě v 9. století, kde se setkáváme s tak wnikajícímipostavou na stolci Petrově, jakou prezentuje Mikuláš I.
Současníciho naz]ivali ,,druhfm Eliášem.. pro jeho odváŽnáká.
záni a dopisy vladaŤ m, v nichŽ kárá jejich nekŤeséanskf Život
a ostŤe protestuje proti zasahování do práv církve a omezování
její svobody. Ve srn.fch četnfch dekretech se vyslovil Mikuláš I.
jasně a nedvojznačně proti pověrám o čarodějnicíchjako o pohanské ohavnosti, rovněŽ tak kategoricky odmítá uŽivániutrpného práva čili mučenípŤi v..fsleších. Duchovní, jenŽ by se učastnil
takového vyslechu, má b:it bez milosti exkomunikován. Tohoto
ustanovení Mikuláše I. uŽil o několik let později dalšípapeŽ,
Jan VIII., proti pasovskému biskupu Hermanarichovi, jenŽ se
učastnil mučenívelkomoravského metropolity sv. Metoděje. Mikuláš I. poŽaduje taktéŽ odstranění tortury (utrpného práva) ze
soudnictví vťrbec a prohlašuj e 1ejitlŽiváníza hŤích. Škoda,Že těchto
90
9l
cÍRKEVNÍ DĚ]INY
slov nedbali ve vrcholném stŤedověku Mikulášovi nástupci. Do
našich dějin vstoupiltento papežtim, Že povolal do fuma svaté
bratry Konstantina a Metoděje. KdyŽ však ďorazili, bylMikuláš
jiŽ mrtev, zemŤel r. 867. Dalšim vyznamnym papeŽem 9. století
byl Jan VIII., taktéŽ známy z našich dějin jako neunavn1i a neob.
lomnÝ zastánce sv. Metoděje proti bavorskému duchovenstvu.
Jeho ukladnou vraŽdou, kterou spáchaljeden zjeho pŤíbuznfch
r. 882, končíŤada dobrÝch papeŽťr. Říma se zmocnil vévoda Quido Spoletsky a vynutil si na slabém papeŽi Štěpánovi V. r. 89l,
aby určil za svého nástupce jeho oblíbence Formosa. PapeŽ Formosus byl pouhou loutkou v rukou spoletského šlechtického rodu,
málo vzdělan:f a politick! intrikán. ProtoŽe zača| vyjednávat
s vychodofranskfm (čili němec[fm) králem Arnulfem, jenŽ vtr.
hl do Říma, pomstil se mu Spoletskf rod, jenŽ ho privodně dosadil na stolec sv. Petra, ještě i po smrti. PapeŽ Štěpán M., dalŠí
loutka v rukou dynastie Spoleti , poručil vykopat Formosow mlt.
volu' pŤinést ji na synodu, kterou svolal, a odsoudit Formosa jako
kacíŤe' Formos v pontiÍikát byl prohlášen za neplatnÝ. To se stalo r. 896. Rok nato byl Štepán VI. svrŽen z tr nu povstáním Ťímského Ldu, uwŽen do vězení a zardoušen. Jeho nástupci Teodor II.
a Jan IX. opět rehabilitovali Formosa.
Tím začtná éra, kterou církevní historikové nazyvaji ,,saeculum obscurum.. (temné století)' Zhruba 150 let trvá doba, kdy
většina papeŽťrjsou buď lidé vysloveně špatní, nebo alespoĎ ne.
kompetentní ke svému uŤadu, bud'pro svuj mladistrn-i věk, nebo
nedostatek vzdé|áni. Jde o loutky v rukou hamiŽnych Ťímsk;ich
patricijťr, kteŤí ovládli papeŽskf Řím a fakticky si dosazovali pa.
peŽe dle vlastní libowle. Šloo naprost;/ protiklad toho, oč usilo.
vali MikulአI. a Jan VIII. Ti v souladu s dosavadní tÍadicíchtěli
papeŽství nezávislé na světské moci, aby papeŽ svou duchovní
a mravní autoritou mohl napomínat světské vladaŤe pro jejich
Život neshodny s Kesťanskymi principy. Mikuláš statečně hájí
nerozlučitelnost manŽelství proti králi Lotharovi, jenŽ chce propustit svou zákonitou manŽelku a vzít si konkubínu. PapeŽové
92
SAECULUM oBscURUM A PoNIŽENÍ PAPEŽSKÉ MocI V l0' sToL'
l0. století mlčíke hŤíchm vladaŤri i Ťímskéšlechty, neboť jsou
pod jejich mocí. Řím ovládají senátor Teofylakt s manŽelkou Teodorou a jejich dcery Marozia a Teodora mladší. Tyto Ženy, zná.
mé sÚm značnéuvolněnym sexuálním Životem, dosazuji za
papeŽe své pŤíbuzné, takŽe místni kronikáŤi hovoŤí o tomto use.
ku dějin papeŽství jako o ,,pornokracii,. neboli ''vládě děvek... Teodora dosadlla na papeŽsky stolec milence své dcery Marozie
Sergia III. a Jana X. Druhf z obou jmenovanych byl nakonec
sesazen a uvrŽen do vězení, kde zemŤel, neboť Marozidnmanže|
Quido se nechtěl smíŤit s tímto poměrem své Ženy. Marozia po.
tom dosadila na stolec Petrťrv svého nemanŽelského syna
s papeŽem Sergiem III., jenŽ měl pouhfch dvacet let a pŤijal jméno Jan XI. Ten byl k r".fkonu tak vysokého uŤadu nezprisobily uŽ
pro svťtj věk, Marozia tedy místo něho vládla sama. Později dosa-
dila na papeŽsk!'prestol
pŤljal jméno Jan XII.
i
svého vnuka, l7letého mladíka, jenŽ
V těchto neutěŠen.ych, taKka svatokrádeŽnych poměrech, které
zav|ád|y v Římě, je nutno hledat koŤeny pozdější báchorky
o ,,papeŽce Johance... První, kdo tuto pověst vypustil do světa,
byl biskup Luitprand z Cremony, kronik፠a pamětník těchto smut-
nfch událostí. Napsal ve své kronice, Že v Římě nevládne papeŽ
Johan (čili Jan)' ale papeŽka Johanka. To měla byt satirická naráŽkana to, Že místo nezletilého papeŽe Jana XII. rozhoduje fakticky jeho babička, kterou ironicky Luitprand nazyvá,,papeŽkou
Johankou... Ve 13. století německ1f kronik፠Martin z opavy, kterÝ tuto Luitprandow zprávu četl, nepochopil jeho ironii a vzal
ť naráŽku na papeŽku Johankujako skutečnost. Sám k tomuještě
lir
pŤidal něco ze své vlastní fantazie, takŽe se dovidáme o tom, Že
pry tato udajná papežka Johanka se vydávala za muže, aniŽ to
kdokoliv zjistil, byla zvolena papeŽem a teprve aŽ pry pŤi procesí
porodila dítě' byla odhalena a vyhnána' Pověst o papežce Johan.
ce pouŽili později ve svych qfpadech proti papeŽství Jan Hus
i Martin Luther' kteŤí nekriticky pŤejímali u.íplody fantazie'Mar.
tina z opavy. Solidní historiografie však nikdy těmto báchorkám
93
cÍRKEvNíDĚJINY
SAECULUM oBscURUM A PoNÍzENÍ PAPEŽSKÉ MocI V l0- sToL
Éra,,temného století.. se pomalu chllí ke konci, aby papeŽství
znovlzazáŤilo ve své privodní krásejakožto stolec zástupce Kristafla zemi. 10. století znamená dobu jednoho z největších poní-
nevěŤila. Proti jejich hodnověrnosti mluví hlavně to, Že se objevu.
13. století. Zpráva Luitpranda z Cremony z 10. století má
jasně a jednoznačně ironicko-satirickf charakter, autor chce tímto pŤíměrem zesměšnit skutečnost, Že místo nezletilého papeŽe
vládne a Ťídícírkev zezákuhsijeho babička.
Světlou v.íjimkou mezi těmito nehodnfmi nebo slabymi pa.
peŽibyl Silvestr II., pŤed svym zvolením arcibiskup Ravenny.
ji aŽve
Jmenoval se občanskym jménem Gerbert z Aurillacu a byl
v tehdejšímsvětě znám]f svou učeností.Vynikl pŤedevším jako
filozol matematik a astronom. o jeho otevŤenosti svědčífakt,
že šel studovat i na mohamedánské učilištěve španělské Cordo.
bě. Pyrenejskf poloostrov byl tenkrát obsazen muslimsk]Ími
Maury. ŘímskÝ císaŤ otto III. (němečtíkrálové získali právo
blt korunováni na ŤímskécísaŤe) si ho zvolil za svého rádce. Je
tÍeba povaŽovat za pozitivní' Že tento císaŤ vojensky obsadil
koncem l0. stol. Řím a alespon částečně učinil pŤítrŽ hamiŽ.
nosti Ťímskych patricijskjlch rodťr, které si dosazovaly papeŽe
dle vlastní libosti. otto III. dosadil na stolec sv. Petra Gerberta,
jenŽ si dal jméno Silvestr II. Ten ještě jako ravennskÝ arcibiskup
byl pŤítelem praŽského biskupa sv. Vojtěcha.PapeŽ Silvestr II' se
snaŽil prosazovat stejné reformní ideály jako v Čechách sv. Voj.
těch. Nepochodil. fumané v něm viděli vetŤelce dosazeného cí.
saŤskou mocí, proto proti němu povstali. Musel uprchnout' neboé
jeho ochránce otto III. nebyl schopen vojensky ubránit jeho
pravomoc. ZemÍe| ve vyhnanství r. 1003. Spoletská dynastie
a dalšíšlechtické rody zača|y opět dosazovat za papeŽe své
loutky, povÝtce osoby bez většíhovzdé|áni a rozhledu, odda.
né buďto Ženám, nebo mamonu, jako kupŤíkladu Jan XIX.'
kterf byl pověstny svou zálibou ve zlatě, jeŽ si opatŤoval ja.
kÝmkoliv zptisobem. Po něm následoval Benedikt IX., jehoŽ
dosadiljeho strÝc z rodu Spoletskfch r. l032 na papeŽsk;f stolec jako 18letého mladíka. Ten vedl tak rozmaŤil:Í a nákladnÝ
Život, spojenf s vysáváním Ťímskéholidu, Že proti němu w.
puklo povstání'
94
n
ll
ll
fl
ŽenipapeŽství, současněje to však éra rychlého šíŤeníkŤesťanství
v zemich stŤední Evropy, kdy Kristovo evangelium dokazuje svou
nespordou morální pŤevahu nad pohanstvim. Zatímco na papeŽském stolci se stŤídajíbezvyznamné loutky a osoby pochybného
rnravního proÍilu, u nás prisobí sv. Václav a sv. Vojtěch, v Mad'arsku
pŤijímá náčelníkVajk kŤest z rukou Vojtěchova rádce Radly' Po-
láci se nechávají pokŤtít zásluhou Doubravky, českékněŽny
z pŤemyslovského rodu, jeŽ si vzala polského vládce
Měška' StŤedni a západní Evropa je takŤka plná svatlch panovníkri, svatych
biskupťt a svat1ich Ťeholníkri. Právě odtud vzešla reforma církve,
jeŽ nakonec zasáhla i samotné papeŽství' Hlavním nositelem re.
formních myšlenek se stal klášter ve francouzském Cluny
vBurgundsku. Vynikající opati odo' Aymard, odilo, Hugo a další
poloŽili d raz na striktní zachováváni Ťehole sv. Benediktaana
myšlenku naprosté nezávislosti na světské moci. Během 10. a ll.
století se k reformnímu programu Cluny pŤipojilo na dva tisíce
benediktinskfch klášterri v celé zápaďni a stŤední Evropě' Jedním z programov.fch bodri reformy napŤiklad bylo, Že se v Cluny
slouŽila nepŤetrŽitě ve dne v noci mše svatá, sotva jeden Ťeholní
kněz skončil, uŽ byl pŤipraven v sakristii další.Tak to šlo dnem
i nocí, měsíce a roky' Mnichové z Cluny žili asketičtěji neŽ ostat.
ní i v ohledu stravování. Jed1i jen zeleninu a chléb, o svátcích
ryby a syr, zaÍo však pili denně vino. Z hlediska sociátního je
zapotŤebí upozornit na to, Že právě klášter v Cluny Se Stal prrikopníkem zákJaďnich pravidel hygieny' Mnichové měli pŤikázáno jednou tjldně si očistit obuv, denně se m1t a česat a tomu
učit i věŤícílid. Klášter denně Živil minimálně 18 chudych' na
Ze|eny čtvrtek jim bratŤi myli nohy. Clunyjskému klášteru vděčí
církev i za nékteré liturgické svátky. Tak napŤ. památka zesnu.
lÝch 2. listopadu se zaÓa|a slavit nejprve v Cluny, než se stala
záleŽitostí celé církve. TaktéŽ slavnost Těla a Krve Páně. známá
95
SAECULUM oBscURUM A PoNÍŽENÍ PAPEŽSKÉ MocI V lo' sToL.
cíRKEVNÍ DĚJINY
typickÝm eucharistickym prrivo.
dem, byla nejprve zavedena opatem Odilem v Cluny v 10. stoleti,
musela však tŤi století čekat, neŽ byla pŤijata celou církví.
Reformní hnutí kláŠtera v Cluny mělo jedno d leŽité pravidlo,
pod star]im náZvem BoŽí tělo,
s
které později pŤevza| zakJadate| Tovaryšstva JeŽíšova,sv' Ignác
zLoyo|y: Chceš-li reformovat' počni reformu nejprve sám u sebe,
potom teprve se vydej na reformování druh1fch. Clunyjská reforma pŤinesla s sebou návrat k opravdové pŤísnosti benediktinské.
ho Ťádového Života podle intenci zak|adatele sv. Benedikta,
opravdovou askezi, štědrost k chudym a ochotu prokazování bli
Ženské lásky. To byly dostaěujíci d vody k tomu, aby clunyjští
mniši a kláštery, které od nich pŤijaly reformní ideály' vytyčili
poŽadavky téŽna reformu církve a společnosti. Právě z Cluny se
ozyva|y radikální hlasy proti obchodu s otroky, za právo azyIu
v kostelích, proti cizoloŽství a také byl veden nesnadny zápas za
respektování neděle jakoŽto dne volného od pracovních povinností, coŽ mělo obrovsk! sociální vyznam, protoŽe Šlechtaby
nejraději z poddan:ich sedŤela k Ži. Clunyjštímniši také prosazo.
vali zavedení všeobecného klidu zbrani v adventě, o Vánocich,
v postě a o Velikonocích' S clunyjskym reformním hnutím se seznáml|během sqfch studií v Magdeburku sv. Vojtěch a vnitŤně se
ztotoŽnl| s jeho ideály, o čemŽ svědčíto, s jakou ruzanci prosazo.
val fakticky jejich požadavky za zrušeni obchodu s otroky
a respektování práva azy|uv chrámu' za coŽ se dostal do
konflik.
tu s tehdejšípolopohanskou českou spoleěností. Z prostŤedí kláŠ.
tera v Cluny vycháze|y taktéŽ protesty proti zásah m světské moci
do církevníchzá|eŽitosti, jmenovitě proti dosazování konform.
ních lidí do biskupskjzch funkcí, potaŽmo i do uŤadu náměstka
Kristova. Clunyjské hnutí postupně ovlivnilo i papeŽsky Rim
a inspirovalo odváŽny zápas o nezávislost uŤadu Petrova na Státni
moci.
To se stalo ve druhé polovině l l. století' V Římě wpukl o r. 1044
povstání lidu proti nehodnému papeži Benediktovi IX. Do jeho
čela se postavil zboŽny a ušlechtil1i kněz Gracian. Ten zabránl|
96
pveprolití tim, Že nabidl papeŽi Benediktovi rezignaci za tisíc
posbíral od bohatfch Ťímsklch měšťan . Lid
stšíbrnych, které
provolal Graciana papeŽem. Ten pŤijal a dal si jméno
R.
1046 však do Ríma pritáhl s vojskem císaŤJindŤich
VI.
ŘehoŤ
ilI' Bylto zboŽny a reformě církve pŤejícímuŽ, kter sám se nadchl
pro refÓrmní ideály kláštera v Cluny' Domníval se ale, Že reformu papeŽství mohou provést jen Němci' nikoli Italové. Proto
donutil Řehore VI. k rezignaci. Ten odešel do exilu ve Francii.
JindÍich III. se postaral o Ťadu papeŽiněmecké národnosti, kteŤí
spontánně
nebyli závislí na Ťímskych patricijskí/ch rodech, ale na samotném
cisaÍi. I kdyŽtady ještě nedošlo k uplné nezávislosti papeŽťr na
světské moci, je nutno uznat tento fakt za pozitivn| neboť tito
papeŽové byli konečně dlouho očekávanjlmi mravně silnymi osob. nostmi, oni se chopili velkolepého díla reformy. Tak Klement II.
8eÍázně postavil proti simonii, tj' prodeji církevníchhodností za
pentze. Lev IX. uspoŤádal několik synod pro povznesení kázně
iv duchovenstvu a seznamoval biskupy akněze s reformními ideály Cluny. Za tohoÍo papeže došlo r' 1054 k politováníhodnému
deÍinitivnímu odtrŽení byzantské rn.Íchodní církve od fuma. Celé
smutné drama zapoéalo tim, Že caŤihradskf patriarcha Michal
Cerularios oznaět7uŽiváni nekvašeného chleba pŤi liturgii, pou.
áívaného v latinském obŤadu, za herezi (u.Íchodní obŤad uŽívá
chleba). Latinské kostely v CaŤihradě byly zavÍeny, na
místech dokonce konsekrované hostie rozdupány no.
Řím naneštěstí odpověděl nevhodně tin, Že obvinil na
tku CaŤihrad z bludri vriči Duchu svatému, vytÝkal Byzantin.
Že neuznávaji boŽství Ducha Svatého. coŽ bylo nadsazené.
o zablokovalo moŽnost dalšího smírnéhoiednání. neboé
CaŤihradě existovalo v té době dost osobností. které nesouhlas pŤíkrjlm postupem ctiŽádostivého a arogantního patriarchy
laria' tudíŽ naděje nebyla ztracena. v Římě i v CaŤihradě
illy pŤečteny exkomunikační buly - v fumě na Cerularia,
CaŤihradě napapeŽe. Lev IX. krátce pŤedtím umírá, exkomunii Cerulariovu provádí aŽjeho nástupce Viktor II. Je tragické,
97
cÍRKEvNi DEJlNY
BoJ o INVESTITURU
v ll.
sToL.,
sv ŘEHoŘvll. A NovÉ ŘEHoLNÍ ŘÁDY
Že do tohoto církevního rozkolu se promítly i politické zájmy.
PapeŽ aposléze celá ltálie nemile nesli byzantské panství na Severu a vychodě Apeninského poloostrova a snaŽili se vojensky od-
tud Byzantince vytlačit.
Posledním německlm papeŽem byl Štěpán IX. To uŽ císaŤ JindŤich III. neŽil. Jeho nezletilf syn JindŤich IV. postrádal mravní
autoritu a vysokou duchovní uroveř svého otce, coŽ vedlo Ťímskjl
klérus a lid k poŽadavku návratu italskfch papeŽri. V čele tohoto
hnutí stál biskup z ostie, kazate| a kardinál sv. Petr Damiani,
osobní pŤítel sesazeného papeŽe ŘehoŤe VI. Ten Žil v exilu
a nemínil se vrátit zpět do fuma. Poslaltam ale svého osobního
sekretáie, jímžbyl mnich z kláštera v Cluny Hildebrand. Ten pŤičiněním sv. Petra Damianiho dosáhl ihned kardinálského klobou.
ku, coŽ byla podmínka papeŽské volby. Lev x. totiŽ ustanovil' Že
aktivní i pasivní právo papeŽské volby mají pouze klerikové Ťím.
skfch kostel , zvaní kardinálové (z lat. cardinalis - základní).
Byl to právě sv. Petr, kdo pŤipravoval mnichovi Hildebrandovi
cestu k tiaŤe, tj. k papeŽské mitŤe. Mezitím se ale ještě vystŤídali
na Petrově stolci Mikuláš II' a Alexandr II', oba nikoli Němci, ale
jiŽ Lta\ové, upŤímně oddaní myšlence reformy, z nichŽ zvláště
Alexandr II., občanskÝm jménem Anselm zLlccy, vedlv severní
Itálii lidová pozdviŽeniproti simonii vysokého kléru a zarcaliza.
ci mnišskÝch ideál ve smyslu clunyjské reformy.
. BOJ O INVESTITURU v il. sToL.,
sV. ŘEHoŘ VII. A NoVÉ ŘBHoI-NÍ ŘÁoy
Emancipačníboj o nezávislost papeŽství na světské moci jakéhokoliv charakteru končíza hrdinského pontifikátu papeže
sv. ŘehoŤe VII. Tohoto padesátiletého mnicha z kláštera v Cluny,
odkud vzešlo velké reformní dílo církve, si vynutil na papeŽsky
stolec Ťímsk1i lid. Řehoi MI. vynikal nejen zboŽností, asketiclc.fm
Životem a dobrotou srdce, ale také neunavnou energií azápa|em
pro BoŽi věc. Byl pŤesvědčen, Že církevje královstvím BoŽím na
zemi, a podle tohoto ideálu ji chtěl také pŤetvoŤit' Proto se pustil s neobyčejnou energií do reahzace reformních dekretri. Hned
r, |074 a 1075 byly znovu prohlášeny na synodách v Lateráně
dekrety Lva IX. a Mikuláše II. proti simonii a proti manŽelství
knéŽi. KaŽdy, kdo by se provinil simonií, tj. kupováním
a prodáváním církevníchobročí,měl b:Ít bez milosti zbaven svého riŤadu. ZároveíŘehoŤ MI. poŽadoval, aby byli svěceni na kněze povze muŽové Ž1jici v celibátě' Je tŤeba po pravdě Ťici, Že
biskupové pŤistupovali k plnění těchto požadavkri ŘehoŤoq/ch
liknavě' Prakticky ttva|o aŽ do 13. století, neŽ se celibát závazně
prosadil v celé církvi.
Současně s bojem proti zloŤádrim v kléru vystoupil ŘehoŤ ostŤe
proti investituŤe panovníkri, tzn. proti svévolnémudosazování do
uŤadri takovych osob, které se panovníktim zamlouvaly, rozuměj.
me: které ve funkci duchovních mlčely k jejich hŤíchrim a zločin m.
hpeŽslď Řím se zbavil dosazování na papeŽsh.i stolec pŤislušníku a oblíbenc iímskéšlechty, ted'šlo o to, zbavit se stejného zloŤádu uplatřovaného německlm králem JindŤichem IV., ienŽ nosil
98
99
cÍRKEVNÍDĚJINY
vznešeny titul císaŤ Ťímsk]f. Titul Ťímskf císaŤ byl udělen r. 800
Karlu Velikému, panovníkovi Franské Ťíše'Ta se v prriběhu 9. stol.
rozdělila na Západofranskou' pozdější Francii, a Vychodofran.
skou, pozdější Německo. Titul Ťímsky císaŤ pŤipadl vychodofran.
skÝm' tedy německym panovníkťrm. ProtoŽe Ťímskf císaŤbyl
povaŽován za ochránce církve, osoboval si často daleko jdoucí
zásahy do vnitrocírkevního Života' Tak napŤíklad JindŤich III.
dosazoval na papeŽsky stolec papeŽe německé národnosti. Proto.
Že JindŤich III. byl osobností vysokého duchovního i mravního
formátu, lkáza|y se tyto zásahy k prospěchu církve. Zce|a opacná situace však nastala, kdyŽ se ujal vládyjeho syn JindŤich IV'
Tento nadan!, ale prchliqil a neukázněnÝ mladík se rozhodl jmenovat na uprázdněné biskupské stolce jen své oblíbence, větši.
nou muŽe bez potŤebn ch mravních kvalit' Tak se stalo v pŤípadě
milánského arcibiskupa. ŘehoŤ VII. vydává proti tomu tzv.Dicta.
tus papae (papeŽské ustanovení), jímŽ prohlašuje, Že pouze on
jako viditelná hlava církve a zástupce Krista na zemi má právo
jmenovat a uvádět do uŤadu biskupy. CísaŤ JindŤich odpověděl
svoláním Ťíšskésynody do Wormsu r. 1076, kde byl vydán mani.
fest proti ,,Hi1debrandovi, ne papeŽi, ale falešnému mnichovi...
ŘehoŤ byl prohlášen za sesazeného. odpověděl tím, Že vyhlásil
klatbu nad JindŤichem. To znamenalo ztrátu koruny. JindŤich
vtrhl s vojskem do ltálie, avšak severoitalská města, jeŽ mu dopo.
sud nebyla poddána, se postavila za Řehore. JindŤich pozna|, Že
nemá šanci vojensky dobÝt Řím a pŤinutit papeŽe k povolnosti,
pŤípadně ho sesadit a vnutit církvi některou ze sv'j'ch loutek. Pro.
to zaéa| s papeŽem vy'jednávat. Vévodkyně Matylda Toskánská
k tomuto učelu propťrjčilasvuj hrad Canossu, kam nejprve pŤijel
papeŽ ŘehoŤ VII. JindŤich tam dorazil bos a v kajícímoděw a tÍi
dny čekal pŤed branami pevnosti. ŘehoŤ ho milostivě pŤijal a udělil
mu rozhŤeŠení.Tim by|a z něho sĎata klatba a JindŤich mohl
neruŠeně pokračovat ve své vládě. To se odehrálo t. |0,76.
L)káza|o se však, jak věrolomně si JindŤich počínal.V Němec.
ku během jeho pobytu v severní Itálii zvolila ŤíšskákniŽata císa.
100
BoJ o INVESTITURU V
ll. sToL.' sV' ŘEHoRVll. A NovÉ ŘEHoLNi
RÁDY
Íem jeho švagra Rudolfa. Yycháze|a z toho, Že panovník' kterf
je v klatbě' nemťrŽe vládnout. JindŤich se však vrátil domťr bez
klatby. Rudolf se však odmítal vzdát trrinu, mezi oběma došlo
k občanskévá|ce,PapeŽ ŘehoŤ se nabídl jako zprostŤedkovatel.
JindŤich to odmítl a Žáda| bezpodmínečnéuznáni svého nároku
na tr n,. jinak pohrozil, že nechá zyoltt vzdoropapeŽe. Toto vy-
hroŽováni ovšem znamenalo, Že papež ŘehoŤ musel sáhnout
k nové klatbě. JindŤichovi se tentokrát podaŤilo shromáŽdit mohutné vojsko a vtrhnout do ltálie. Nechal zvolit ravennského biskupa Wiberta jako vzdoropapeŽe Klementa III. R. 1084 obklíčili
Rím. PapeŽi ŘehoŤovi se podaŤilo jen s obtíŽemi uprchnout do
Salerna, kde následujícího roku 1085 umírá. Jeho poslední slova
byla uryvkem ze Ža|mu 44 : Miloval j s em spravedlno st a nenáviděl
nepravost - a k tomu dodal: proto umírám ve vyhnanství.
Sv' ŘehoŤ VII. je nepochybně jeden z největších papeŽťr stŤedověku. Jeho zápas s císaŤem JindŤichem IV. nebyl politick!, ale
morální. Šloo obranu dobré a ušlechtilévěci - nezávislosti papeŽské moci a potaŽmo moci duchovni v bec na moci světské.
Tato nezávislost byla podmínkou, aby se mohl uskutečnit velkolepf reformní program zamorá|ni očistu kltiru, kter1f zahájil 1. !áš.
ter v Cluny, z něhoŽ tento jedinečny papeŽ vyšel. Jeho nástupci
sklízeli to, co on zasel.
CísaŤ JindŤich [V. nechal v fumc vzdoropapeŽe Klementa III.
slavnostně intronizovat. To ovšem vyvolalo bouŤi odporu kardinálri, kterjlm se podaŤilo po odchodu JindŤichorn.fch vojsk z Říma
Klementa sesadit a zvolit r. 1086, když ŘehoŤ byl jiŽ mrtev, opata
Desideria z kláštera na Monte Cassino papeŽem' Ten pŤijal jmé.
no Viktor III. Po jeho brzké smrti nastoupil r. l08 8 ostijskf kardinál odo jako Urban II. Ten byl svého času pŤevorem v Cluny.
Pokačoval nekompromisně v reformni politice ŘehoŤově, zvlኝ
prosazoval ŘehoŤova opatŤení proti simonii kléru.
Jindiich IV. vedl v Německu občanskou válku proti stoupenctim papeže Urbana II. a neustále dosazoval vzdoropapeže. Jeho
odboj skončil teprve nástupem jeho syna Jindricha V. Tén vedl
l0t
CÍRKEVNÍ DEJINY
dlouhá jednání s papeŽi Paschalem II. a Kalixtem II. Vfsledkem
bylo uzavŤení tzv. Wormského konkordátu r' ||22, jimž se císaŤ
a spolu s ním i všechna německá ŤíšskákníŽatavzda|i investitu.
ry a ponechali jmenování biskupťr v rukou papeŽovych. Wormsky
konkordát byl fakticky posmrtnlm vítězstvím ŘehoŤe MI., i kdyŽ
on za Životavlastně svŮj zápas o reformu prohrál. To uŽ se nacházímeve 12. století, éŤenezávislé papeŽské moci a zátove 'ÍéŽre|a.
tivní svobody církve. Investitura čili dosazování biskupti do uŤad
světskymi vladaŤi nebyla jenom zá|eŽitosti německfch císaŤri
a pŤedtím ještě italskych šlechticklch rodri, ale téŽ francouzskÝch
a anglickych král ' Boj o obranu svobody církve si ltyŽáda|i oběti
krve. V Polsku by| zavraŽděn králem Boleslavem II. biskup
v Krakově sv. Stanislav ze Stěpanova, v Anglii byl poslán do vy.
hnanství zakJadateL teologické nauky zvané později scholastika,
sv. Anselm, arcibiskup z Canterbury později r. 1170 padl rukou
vrahťr, pracujícíchve sluŽbách krále Jindricha II., arcibiskup sv.
Tomáš Beckett. Nebyli to tedy jenom pohanštívládcové, kdo pro-
následoval Kesťanství, ale i KesťanŠtípanovníci, kteŤí se neváhali
dopustit vraŽdy na posvěcenlch osobách, jakmile vznesly radikálním zpťrsobem požadavek nezávislosti církve na státní moci. Pá.
nova slova ,'budete u vŠech v nenávisti pro mé jméno.. se naplĎují
bez ohledu na to, jestli má církev svobodu' jestli je privilegována
kŤesťany, nebo potlačována nekŤesťanskfmi vládci. Principy evangelia se nelíbily a nebudou líbit jak pohanťrm a ateist m, tak
i povrchním a špatn1fm kŤesťanrim' kteŤí v radostné zvěsti Kristo.
vě nevidí vic neŽ ideologii. Z tohoto zorného uhlu se nám objeví
vjiném světle i kŤesťanskf stŤedověk, ktery nebyl takjednoznačně
obdobím, kdy měla církev veŠkerou moc, ale obdobím, kdy muse.
la tvrdě usilovat o Svou nezávislost právě na Kesťanskésvětské
moci, coŽ se častokrát neminulo bez oběti krve.
12. století probíhalo ve znamení dalšíhorozvoje Ťeholního Života. Benediktini v západni církvi ztrácejí své monopolní posta.
vení, neboť vznikají nové feholní Ťády. Jako první se pŤedstavují
světu kartuziáni, za|oŽení r. 1084 kanovníkem katedrály v Remeši
102
BoJ o INVESTITURU V
ll. sToL., sV. ŘEHoŘvll' A NoVÉŘEHoLNi
ŘÁDY
sv. Brunonem. Ten se znepokojením pozoroval, Že se vytrácí poustevnich. Život, a rozhodl se o jeho obnovení' Chtěl, aby poustevni.
ci bydleli ve skupinách jako ve starověku v Egyptě' Tak vznikají
jednotlivé domky poustevník vedle sebe, tzv. kartouzy (odtud název
kartuzián|). Kartuziáni vynikli jako autoŤi asketiclqfch spisri.
Dalším Ťeholním rádem byli cisterciáci. Jejich zakladatelem byl
privodně benediktinsh./ mnich Robert, ktery nebyl spokojen, Že
benediktini opouštějí ustanovení svého zakladatele sv. Benedikta
o povinnosti pracovat na poli nebo v Ťemeslnické dílně vlastníma
rukama, a pŤenechávají tuto práci poddanfm a sami se věnují bud'
kněŽské sluŽbě nebo práci v knihovně či sepisování rukopisťr. KdyŽ
nebyl Robert se svou kritikou pŤijat, rozhodl se opustit benediktinskou Ťeholi a za|ožit novou, taktéžpodle pravidel sv. Benedikta,
ale s dťrrazem na povinnost tělesné práce' ProtoŽe první klášter
tohoto druhu vznikl v Citeaux [Sito] ve Francii, latinslo.i název
zněl Cistercium, vŽilo se pÍo tyto mnichy pojmenování cisterciáci' V cisterciáckfch klášterech se pečlivě dbá na to, aby zde vedle
Ťeholních kněŽí byl dostatečn1i počet laich./ch bratŤí, tzv. konvršri
(česká zkomolenina lat' conventuales fratres)' Cisterciáci do jisté
míry pŤedjímali kapitalistické v.robní vztahy, byli jalc./misi zakJa.
dateli prvního prrimyslu, mťrŽeme-li v poměrech vrcholícíhofeuda-
lismu uŽít těchto slov. PŤi jejich klášterech existovaly četné
Ťemestnické dílny, v nichŽ nacházeli obŽivu pŤíslušnícivesnické
chudiny, kteŤí neměli Žádné po|e' Cisterciáci uvedli ve známost
vinaŤství a za|oŽlh v Anglii většídílny' které se staly zárodky pozdějších tzv. manufaktur, pŤedchtidkyĎ dnešních továren. TypickÝmi byly jejich chrámové a klášternístavby: čtvercové, kostely bez
věŽí' skryté hluboko v lesích' aby je vojenské v..ipravy nebo lupiči
tak snadno nevypátrali.
Nejvyznamnější osobností cisterciáckého Ťádu ve 12. stol. byl
nepochybně církevníučitel sv. Bernard z Clairvaux, jeden z nej.
větších stŤedověkj'ch mystikri. Jeho radami se Ťídili i papeŽové.
Bernard vynikl téŽ svou nebojácností, s jakou kára| a kritizoval
zloŤády v tehdejší církvi. V duchu reformního programu Cluny
r03
cÍRKEVNI DĚJlNY
apapeŽe Sv. Rehore VII. ajeho nástupcťr bojoval slovem i perem
proti simonii, hromadění majetku duchovních, opilství a dalŠím
hŤíchiim kněŽí. M álo ktery světec zasáh| tak vy r azně a vy znamné
do dění své doby jako sv. Bernard. U nás se staly nejznámějšími
cisterciáckfmi klášteryVyŠšíBrod, Žd.ár nad Sázavou aVelehrad.
Dalšívyznamnou stŤedověkou Ťeholí byli premonstráti' Jejich
zatJadate| sv. Norbert, kanovníkv Kolíně nad R:fnem, obrátil svou
pozornost na Zapomenutou Ťeholi sv. Augustina, která byla určena
nikoli Ťeholníkrim, ale kněŽíÍn soustŤeděnym kolem určitéhokostela. Norbert pouŽil Ťeholních pravidel Augustinovych jako základu a za|oŽl7 r. l 1 20 ve francouzské lokalitě Prémontréprvní klášter
tohoto typu. ProtoŽe latinsky se nazyvá toto místo Premonstrum'
odtud českf název ,,premonstráti... Posláním premonstrátťt bylo
věnovat se duchovnímu Životu a šíŤeníevangelia. od benediktinťt
a cisterciákri pŤevzah také poŽadavek majetkového zajištěníkláštera, kaŽdá komunita měla mít své polnosti nebo lesy, které by jí
poskytovaly obŽivu. Premonstráti se stali velmi rychle intelektuálním Ťádem, kde se pěstovala teologie i světské disciplíny, proto
také premonstrátské knihovny se staly pověstnymi svou mohutnos.
tí a mnoŽstvím svazkri. V pr běhu 12. století byli premonstráti nej.
rychieji rostoucím Ťádem, a to v takové mlr.e, Že kolem r. 1l50 byl
vydán zákaz dalšího pŤijímáníuchazeč do této rehole. Premonstráti se téŽ horlivě věnovali duchovní správě akázáni, vynikli rovněŽ jako schopní organizátoÍi. U nás se staly pověstn:Ími jejich
kláštery
v Ptaze na Strahově, v Želivě, Nové Fusi, Hradisku
u Olomouce aj.
Zvliištni kapitolou Ťeholního Života jsou Ťárloví rytíri. K jejich
vzniku daly podnět kÍiŽácké války. Smyslem a cílem rytírskfch
rádťr bylo spojit stŤedověkf stavovskÝ ideál rytíŤstvís Ťeholními
sliby chudoby, pohlavní zdrŽenlivosti a poslušnosti. Rl'tíŤská eti.
keta spočivala na ctnostech pomoci slabému a nemocnému a jeho
obraně v pŤípadě napadení. Na tomto principu vznikly
v Palestině v době kriŽáck:Ích válek rytíŤskéŤeholní Ťády' kdy ry.
tíŤitam pŤítomníse zavazova|i Žít v Ťeholní komunitě, rea|izovat
104
BoJ o lNvEsTlTURU
v ll' sToL''
sv. ŘEHoŘvll' A NovÉ REHoLNi ŘÁDY
s nimi i ideál pravého rytíŤství,tj. pomoa nemocnym. Je obrovsklm
slabfm,
bezbrannfm
ci a ochrany
neporozuměním domnívat se, že hlavním posláním rytíŤsklch
Íádťr byl boj. Nikoliv' meč byl brán pouze na obranu slabšího,
kdyŽbyl^ ohroŽen. Primárním a nejd leŽitějšímposláním rytíŤskÝch Ťádťt byla charita, tzn. ošetŤování nemocnych a raněn1fch.
Aktuálnost této náplně rytíŤskfch Ťádti vyvstala v souvislosti
s dobytím Jeruza|éma kŤiŽáky a masovymi poutěmi věiících
z Evropy do míst, kde Žil a ptisobil Spasitel. Dlouhá a unavná
cesta zp sobila poutníkrim četnézdravotní problémy, bylo tŤeba
jim poskytnout pomoc, krom toho vznikla nutnost postarat se
ojejich ubytování. RytíŤskéŤády zakládaly první hospice, tj' pŤed-
evangelní ctnosti a spolu
chridce dnešních nemocnic. StŤedověkf hospic byl nejen utulkem
pÍo nemocné, a|e zároveĎ i ub1tovnou pro pocestné. Teprve druhotnym ukolem rytíŤsk!'ch Ťádti byla obrana poutníkťr,kdyŽ se
ocitli v ohroŽení buď lupičťt'nebo mohamedánskfch Saracénri.
Nejznámějšími r1.tíŤskj'mi Ťády byli templáŤi' kÍeÉzaloŽilr. ||20
Francouz Hugo de Pains, a johanité, za|oŽení r' 1099 Raymundem de Puy.
oba Ťády měly své první komunity v Jeruzalémě. Název templáŤi vznikl proto, protoŽe měli své sídlo blízko místa, kde kdysi
stával starozákonní Šalomounv chrám, latinsky zvanf ,'Tem.
plum... Johanité pak vděčíza svťrj název oficiálnímu titulu ,,Řád
sv. Jana Jeruzalémského.., později se jim zaéa|o Ťíkat maltézští
rytíŤi' kdyŽ po znoluob s azeni l enlzaléma mohamedány pŤenesli
své sídlo na ostrov Maltu. od johanitťt se r. ll97 oddělili rytíŤi
německé národnosti, kteŤí si dali název Řád sv. Jana Jeruzalém-
ského a Panny Marie, obecně se jim Ťikalo Řád německÝch rytíÍlŮ.' ZceIa zvláštním rytíŤskym Ťádem byli lazaristé, nazvani tak
podle zakladatele sv.Lazara' Vznikli r. 1150 a pŤijali Ťeholi sv.
Augustina. Jejich hlavním posláním bylo ošetŤovánímalomocn;fch, pŤičemŽzdravi měli Žít v jedné komunitě s malomocn mi.
Malomocní byli pŤijímáni jako plnoprávní členovéŤeholní komu.
nity, podle zakladatelov.fch pravidelmusel byt velmistrem člověk
105
cíRKEVNi DĚJlNY
a papeŽe sv. RehoŤe
MI'
a
jeho nástupcri bojoval slovem i perem
proti simonii, hromadění majetku duchovních, opilství a dalším
hŤíchrim kněŽí. Málokterf světec zasáhl takvyrazné a vyznamně
do dění své doby jako sv. Bernard. U nás se staly nejznámějšími
cisterciáckymi kláštery VyŠšíBrod, Žd'ár nad Sázavou a Velehrad.
Dalšívyznamnou stŤedověkou Ťeholí byli premonstráti. Jejich
zakladatel sv. Norbert, kanovníkv Kolíně nad Rynem' obrátil svou
pozornost na zapomenutou Ťehoii sv. Augustina, která byla určena
nikoli Ťeholníkrim, ale kněŽím soustieděnlm kolem určitéhokostela. Norbert pouŽil Ťeholních pravidel Augustinov.fch jako záYJada a za|oŽtlr' l120 ve francouzské lokalitě Prémontréprvní klášter
tohoto typu. ProtoŽe latinsky se nazyvá toto místo Premonstrum,
odtud česky název ,,premonstráti... Posláním premonstrát bylo
věnovat se duchovnímu Životu a šíŤeníevangelia. od benediktinťt
a cisterciák pÍevzah'také poŽadavek majetkového zajištěníklášte.
ra' kaŽdá komunita měla mít své polnosti nebo lesy, které by jí
poslgrtovaly obŽiw. Premonstráti se stali ve1mi rychle intelektuál.
ním Ťádem, kde se pěstovala teologie i světské disciplíny, proto
také premonstrátské knihovny se staly pověstnymi svou mohutnos.
tí a mnoŽsWím svazk . V prťrběhu 12. století byli premonstráti nej.
rychieji rostoucím Ťádem, a to v takové mťq Že kojem r. l150 byl
vydán zákaz dalšího pŤijímáníuchazečťr do této Ťehole. Premonstráti se téŽ horlivě věnovali duchovní správě akázání, vynikli rov.
něŽ jako schopní organizátoÍi. U nás se staly pověstnj'mi jejich
kláštery
v Praze na Strahově, v Že|ivé, Nové fuši, Hradisku
u Olomouce aj.
Zvliištnikapitolou Ťeholního Života jsou Ťárloví rytíŤi. K jejich
vzniku daly podnět kÍiŽácké války. Smyslem a cílem rytíŤskfch
Ťádri bylq spojit stŤedověk stavovskÝ ideál rytíŤstvís Ťeholními
sliby chudoby, pohlavní zdrŽenlivosti a poslušnosti. R1.tíŤská eti.
keta spočíValana ctnostech pomoci slabému a nemocnému a jeho
obraně v pŤípadě napadení. Na tomto principu vznikly
v Palestině v době kŤiŽáckÝch válek rytíŤskéieholní Ťády' kdy ry.
tíŤitam pŤítomníse zavazova|i Žít v Ťeholní komunitě, rea|izovat
104
BoJ o INVESTITURU
v ll' sToL''
sv. ŘEHoŘvII' A NoVÉREHoLNI ŘÁDY
evangelní ctnosti a spolu s nimi i ideál pravého rytíŤství,tj. pomoci a ochrany slab m, bezbrannym a nemocnym. Je obrovskfm
neporozuměním domnívat se, Že hlavním posláním rytíŤskfch
Íádťr byl boj. Niko[v, meč byl brán pouze na obranu slabšího,
kdyŽ byl ohroŽen. Primárním a nejd leŽitějšímposláním rytíŤskÝch Ťádti byla charita, tzn. ošetŤování nemocnlch a raněnych.
Aktuálnost této náplně rytíŤsklch Ťádťr vyvstala v souvislosti
s dobytím Jeruzaléma kŤiŽáky a masovymi poutěmi věŤících
z Evropy do míst, kde Žil a pťrsobil Spasitel. Dlouhá a unavná
cesta zpťrsobila poutníkťrmčetnézdravotní problémy, bylo tŤeba
jim poskytnout pomoc, krom toho vznikla nutnost postarat se
ojejich ubytování. RytíŤskéÍády zakJádaly první hospice, tj. pŤedchťrdce dnešních nemocnic' StŤedověk! hospic byl nejen utulkem
pro nemocné, a|e zároveĎ i ubytovnou pro pocestné. Teprve druhotnÝm ukolem rytíŤskfch Ťádti byla obrana poutník ' kdyŽ se
ocitli v ohroŽení buď lupičti' nebo mohamedánskfch Saracénťr.
Nejznámějšími rytíŤskfmi Ťády byli templáŤi' které zaLoŽL]' r. l l20
Francouz Hugo de Pains, a johanité, za|oženi r. 1099 Raymundem de Puy.
oba Ťády měly své první komunity v Jeruzalémě. Název tem.
pláŤi vznikl proto' protoŽe měli své sídlo blízko místa, kde kdysi
stával starozákonni Šalomounťrvchrám, latinsky zvany ,,Tem.
plum... Johanité pak vděčíza svrij název oťtciálnímu titulu ,,Řád
sv' Jana Jeruzalémského..' později se jim zaéa|o Ťíkat maltézští
rytíÍi, kdyŽ po znovuobs azeni l enlzaléma mohamedány pŤenesli
své sídlo na ostrov Maltu. od johanitťt se r. 1197 oddělili rytíŤi
německé národnosti, kteŤí si dali název Řad sv. Jana Jeruzalémského a Panny Marie, obecně se jim Ťíka|o Řád německlch ryti
ÍŮ.. Zcela zvláštním rytíŤskym Ťádem byli lazaristé, nazvani tak
podle zakladatele sv.Lazara. Vznikli r. 1150 a pŤijali Ťeholi sv.
Augustina. Jejich hlavním posláním bylo ošetŤovánímalomoc.
n]fch, pŤičemŽzdravi měli Žít v jedné komunitě s malomocnymi.
Malomocní byli prijímáni jako plnoprávní členovéŤeholní komunity, podle zakladatelov'.ich pravidel musel byt velmistrem člověk
105
CÍRKEVNÍ DĚJINY
malomocn:i, nikoli zdrav.f. Toto velkolepé charitativní dílo stŤedověku je obdobou novověkého společenství ,,Archa.., které v 60.
letech tohoto století zaloŽil Kanadbn Jean Vaniér jako společenství zdrav.fch s duševně postiŽen1fmi' Moderní a novověké chari
tativní podniky tak navazuji na stŤedověké a svědčío tom, jak
velk!.d raz kladla církev v této době na péčio nemocné, slabé
KRÍŽoVÉvÝPRÁ!"/ ll.-13. sToL
rŘÍŽovÉvÍpnavy ll.-13. SToL.
a postiŽené.
Zce|a zv|áštní kapitolu církevních dějin pŤedstawjí KíŽovév'.f.
pravy. Nelze je hodnotit bez pochopení ducha stŤedověku, ktery
vycháze| z hlubokého kŤesťanského pŤesvědčení, z upŤimné lásky ke Spasiteli a touhy navštívitalespoĎ jednou za Život místa,
kde JežíšKristus Žil^, káza|, uzdravoval, byl ukŤiŽován a vstal
zmttvych. Palestina byla v 7. stol. dobyta mohamedánsk:Ími Araby, kteŤí nečinili pŤekáŽky kŤesťansh.fm poutníkrim zBvropy. Zce|a
jiná situace však nastala, kdyŽ arabské pány Svaté země nahradili
r. 1070 seldŽučtíTurkové, taktéŽ mohamedáni. Ti dobyli nakonec
Jeruzalém a ovládli celou Palestinu. Pro kŤesťansképoutníky nasta|y z|é časy. Turci je zajimali a prodávali do otroctví - a to v tom
lepšímpŤípadě. V horším pŤípadě je tyra|i, mrzači|t a zabi1eli. UŽ
papeŽ sv. ŘehoŤ VII' se zab]Íval myšlenkou vyhlášeni války turec.
kému sultánovi na obranu Kesťansh.fch poutníkri, to ale ztroskotalo ktnili boji o investituru. CísaŤ JindŤich [V. se k tomu pŤipojil.
ldea ozbrojené ochrany poutníkri do Svaté zemé oŽt7aznovu v 90.
letech ll. stol., kdy byzantskf císaŤ Alexios I. Komnen, ačkoliv
uichodní církev uŽ byla odtrŽena, se obrátil o pomoc k papeŽi
Urbanovi II. Byzantská Ííšebyla totiŽ nejvíce ohroŽena vÍ'bojnÝ'mi seldŽuckymi Turky, v Evropě nazyvanymi Saracény. Z Byzance
také odcházelo do Palestiny nejvíc poutníkri, neboé to měli nej-
blíŽe, proto také z Byzance piicházelo nejvíce svědectvi
o krutostech Saracénri.
PapeŽ Urban II. svolal synodu do francouzského Clermontu
r. 1095. Tam byli biskupové seznámeni s náŤky Byzantincťr, k nimŽ
se pŤipojilpoustevník Petr z Amiensu, Žijícív Palestině, kter musel
106
107
KŘÍŽovÉ \.ÍPRAVY ll.-I]. sToL
CÍRKEVNI DĚJINY
pŤed Trrrky emigrovat do Evropy, neboť mu broztla smrt.
Všichni
shromáždění preláti byli otŤeseni hrrizostrašnymi sadistickymi
krutostmi, které páchali Turci na kŤesťanskych poutnících. Mno-
Zbraba sto let trvá v Palestině éra nazyvaná kŤiŽáckou. Z této
doby pocházejí četnéhrady' dnes v troskách, které jsou pŤedměrcm zájmll izraelskych archeologti. Latinské Jeruzalémskékrá-
hÝm byly usekávány ruce a nohy, Ženy byvaly znásilĎovány. Tyto
surovosti nezakoušeli jen poutníci, ale pŤedevším kŤeséanéŽijící
uŽ dlouhé generace v Palestině. otŤesné informace pohnuly fran-
lovství pŤedstavovalo spíševojensky tábor neŽ státní utvar. Saracéni
se totiŽ nevzdali své snahy o znovuzískání Palestiny a neustále
podnikáli vojenské v.fboje proti Jeruzalémskému království. KdyŽ
couzské rytíŤe a sedláky k tomu, Že si sami pŤišívalina pravy ru.
káv srn.ich kabátri červeny kšíŽa s pokŤikem ,,Deus wlt.. (Btih
tomu chce) se hlásili do boje za osvobození Svaté země od Turkri a na obranu Keséanri v Palestině. PapeŽ Urban II. odpověděl
na toto nadšenívyhlášením KíŽovévypravy, kterou označujeme
jako první toho druhu. Do čela kŤiŽáckÝch vojsk se postavil lotrinskf vévoda Geoffroy de Bouillon a jeho dva bratŤi Balduin
a Eustachius. Geoffroy byl dobrÝm vojev dcem akšiŽáci rychle
postupovali. Během čtyŤlet dobyli celou Palestinu. R. 1099 se
jim vzdal Jeruzalém. Je tragické, Že tento uspěch byltotálně zne.
hodnocen krutou krvavou lázní, kterou kriŽáci pŤipravili jeruzalémskémumohamedánskému obyvatelstvu . KÍIŽáckágenocida je
neomluvitelná, neboť se jednalo o civilisty, staré lidi, Ženy a děti.
To všechno bylo proti umyslťrm papeŽe Urbana II.' kterÝ si pŤál
milosrdny postup vtiči civilnímu ob1vatelstvu. o krvavé ÍeŽi
v Jeruzalémě se nedozvěděl' neboé téhoŽ roku 1099 zemŤel. Jeho
nástupce Paschal II. odsoudil toto neospravedlnitelné krveprot.
tí a je moŽno Ťíci, Že právě lcvtili němu nebyly kŤíŽovévypravy
poŽehnané, neboť BoŽí poŽehnání nikdy nespočine na skutcích,
které odporují BoŽímu zákonu.
Vévoda Geoffroy byl provolán králem jeruzalémskym. odmítl
však tento tituls odrivodněním, Že nechce nosit královskou korunu
tam, kde Spasitel nosil korunu trnovou, anazyva| se jen,,ochrán.
cem BoŽího hrobu... To netrvalo dlouho' neboť uŽ r. 1100 Geof.
froy umírá. Jeho bratr Balduin pŤijď nabízenou krárlovskou korunu a
stal se králem nové zÍízenéhoJeruzalémského království' fum zŤí.
dil v Jeruzalémě a Antiochii nová arcibiskupství, tzv. latinské patri.
archáty a dalšíbiskupství, podÍizená těmto patriarchátrim.
108
r. ||44 dobyli Edessu, povstaly v Evropě hlasy poŽadující novou
kŤíŽovou qfpraw, neboť Jeruzalém se ocitl v nebezpeči. NadšenÝm hlasatelem nové kÍiŽovévypravy by| zejména sv. Bernard
z Clairvaux' PapeŽEvŽen III. tak vyhlásil v poŤadí druhou kŤíŽo.
vou v,j'pravu v čele s německym panovníkem Konrádem III.
a francouzsk m králem Ludvíkem VII. Účastnil se jí také náš
pŤemyslovsky kníŽe Vladislav, ktery později získal královskou
korunu pro svoji osobu, nikoli pro své potomky. Druhá kriŽová
v.iprava v letech 1|41 -9 skoněila katastrofálně. Její vťrdcové počítali s pomocí byzantsk 'ch Řekri. ti vŠakzačali spoléhat více na
diplomatické vyjednávání a Turky neŽ na sílu zbraní, proto se
odmítli taŽeni učastnit' Hned v Malé Asii utrpěli kšIŽáci od Sara.
cénri těŽkou poráŽku, kterou se snaŽili odčinit vpádem do Sfrie
a dobytím Damašku. I toto skončilo fiaskem, ukázalo se, Že kŤi
žáci nema1í dostatek muŽstva na dobytí tohoto města.
S nepoŤízenou se vrátili domri, část z nich se vylodila na Pyrenej.
ském poloostrově, kde se jim podaŤilo osvobodit hlavní město
Portugalska Lisabon od Maurri. To byl jedinÝ uspěch druhé kŤiŽáckévypravy.
KÍiŽácká vojska tak odhalila pŤed Saracény svoje slabiny, Jeruzalémskékrálovství se zmítalo ve vnitŤních rozepŤichmezi vlád.
ci. Toho vyrrŽil energick! sultán Saladin, kterf vtrhl na izemí
Palestiny a r.
ll83 dobyl Jeruzalém' Král Quido by| zajat
Jeruzalémské království uŽ nikdy nebylo obnoveno. Teprve tato
ztrátapÍimělapapeŽe i císaŤe zorganizovat novou, tentoklát tŤetí
Kížovouvypraw, jeŽ se uskutečnila v letech ||87-97. Vedli ji
anglick král Richard Lví srdce, francouzsky král Filip II. Au.
gust a Ťímskoněmeck! císaŤ Friedrich I. Barbarossa. Spolu s nimi
a
109
cÍRKEVN.i DĚJINY
jel do Palestiny také syn českéhokrále Vladis|avakniŽe BedŤich.
CísaŤ Friedrich zahynulutonutím v Kilikii v Malé Asii, němec-
kou část v.fpravy vedl potom jeho nástupce JindŤich M. KÍiŽácká
vojska po počátečníchuspěších byla zastavena vojsky Saladino.
v..fmi na severovychodním pobŤeŽí Palestiny. DobÝt zpét Jeruza.
lém se nepodaŤilo. Jedinfm větším uspěchem bylo získání
pŤístavníhoměsta Jaffy. Sultán Saladin nabídl kŤiŽáckÝm vudcrim pŤíměŤí,pŤičemŽ slíbil, Že nezautočína Jaffu oplátkou za to,
Že kšlŽáci nezautočína Jeruzalém . Zár ov e v elkorys e nabídl Kes.
éanrim moŽnost svobodně navštěvovat svatá místa v Jeruzalémě.
Sultán Saladin patŤíke světl m postavám islámu a svou velkorysostí vyniká nad hašteŤirn.imi a malodušnfmi kŤesťanskfmi vudci
kŠižowchvyprav' Svou mírovou nabídkou zahanbil kŤesťanské
panovníky a vojevridce; ač sám neKeséan, zachova| se Kesťan.
štěji neŽ oni, kteŤí dlouho nechtěli tento velkolepf a vpravdě mí.
,
rov.f plán akceptovat. Zásluhou anglického krále Richarda byl
nakonec podepsán i kŤiŽáckÝmi veliteli. To se stalo r. ||92. Zdálo se, Že 3.kÍiŽová u./prava mriŽe skončit, vojáci se uŽ chystali
k odplutí, kdyŽ tu pŤišla zpráva o smrti sultána Saladina, a to
počátkem r. 1193. V SeldŽucké Ťíšinastal boj o moc mezi jeho
nástupci, z nichŽ ani jeden nebyl ochoten dodrŽet smlouvu, kte.
rou Saladin s kŤiŽáky podepsal. Válka opět vzplanula' KÍiŽáci
měli v.fhodu, neboé SeldŽucká Ťíšebyla vnitropolitickÝmi boji
oslabena. PŤesto jí nedokázali vyttŽít. I kdyŽ se jim podaŤilo do.
b:ft Bejrutu, Tripolisu a Antiochie, neuspěchem skončil pokus
pŤiblíŽit se k Jeruzalému. Ten byl pro Keséany ztÍacen. Náhlá
smrt císaŤe Jindiicha VI. r. ll97 pŤiměla unavené a zdecimované
kšiŽáky k návratu zpět do Evropy.
SeldŽučtíTirrci se zformovali k protiofenzivě a během dvou
let obsadili znow Tripolis, Antiochii, Bejrut i Jaffu. KŤeséanrim
zristaljenom pŤístav Akko na severovychodě země. Nebezpečí,
Že k-Ťesťanstvíbude z Palestiny zce|avyt|ač,eno' vedlo papeŽe Ino-
cence I[I. k vyhlášení další,v poiadí čtvrtékÍiŽovévypravy
r' |20|. Jejím v dcem se stal lstiv.f benátsky doŽe Enrico Danda.
110
w
KŘÍŽoVÉ\"ÝPRAVY 1l'-l.]. sToL
lo. Ten papeŽe podvedl a místo do Palestiny zamiÍ1l do CaŤihradu, kterf dobyl' a pŤes papeŽsky zákaz tam vyhlásil latinské císaŤ.
ství. Flanderskf hrabě Balduin se prohlásil prvním latinskfm
císďem Byzantské Ťíše.K násilné rekatolizaci pravoslavnfch Řekri
nedošlo jen díky zásahu papeŽe Inocence, kter;f odmítl poŽadavek Benátěan , aby carihradskf patriarcha byl násilím pŤinucen
k jednotě s fumem. 4. kšíŽová qilprava tak do Palestiny vťrbec
nedojela.
Rozčarování v Evropě bylo obrovské. To pŤispÍvalo k šíŤení
naivních názori, Že čeho nedosáhli vojevtidci a panovníci, mohou dosáhnout svaté a nevinné daše. Za takové byly povaŽovány
děti. Toho vyuŽili někteŤí dobrodruzi obchoduiící s mohamedány, kterym dodávali mladé otroky. Tt zorganizova|i r. I2|2 tzv.
KiŽáckou qfpravu dětí a nic nedbali nato, že papeŽ Inocenc III'
takov!' podnik zakáza| pod církevními tresty. Šlohlavně o děti
zFrancie a Itálie. Vyprava skončila nešťastně. Lod'ztroskotala,
část dětí zahynula' část upadla do rukou arabskfch otrok፝r, části se podaŤilo vrátit dom .
PapeŽ Inocenc III. se pŤesto nevzdáva| plánu na novou kŤíŽo.
vou vtj'pravu. R. 1217 se konečně zorganizova|apátá toho druhu
v čele s uhersk m králem ondŤejem II. a rakouskym vévodou
Leopoldem VI. KŤiŽák m se podaŤilo dob;ft v Egyptě města Damietty na Nilu, odkud měli volnju prostor k taženi do Palestiny
aŽkJeruzalému' JenŽe nepočítalise lstivostí arabsklch obyvatel
Damietty, kteŤíse tváŤili wči nim pŤátelsky, v noci však, kdyŽ
kšIŽácibezstarostně spali, protrhlihráze na Nilu, v jehoŽ vodách
zahynula značná část vojska. KŤIŽáčtivridcové museli poníženě
prosit egyptského kalifa Malika alKamila o pŤíměŤía svobodny
odchod ze země.
ŠestoukŤíŽovou vypravu r. |221 vedl osobně německ]ir císaŤ
Friedrich II. Účastnil se jí téŽ durynskf lantkrabě Ludvík, manŽel sv. AlŽběty, jeŽvyrazně ovlivnila svou zboŽností naši sv. AneŽ.
ku PŤemyslovnu. CísaŤFriedrich musel byt k zorganizoyáni
vojska a taŽeni do Palestiny donucen papeŽem Honoriem III.'
lll
CÍRKEVNÍ DĚJlNY
KŘÍzoVÉ\"ÍPRA\'Y ll'.l3' sToL.
kterÝ mu piipomenul slib danf pŤed nástupem na trrin' Že podnikne kŤíŽovou qipravu, jinak Že ho papeŽ nepotvrdí ve funkci.
se a z stal na Blízkém v.jlchodě jako soukromá osoba, aby zjistil
počet kŤesťanťl,kteŤí upadli do otroctví mohamedánri. Nechal si
CísaŤ se odhodlal ktaŽeni teprve pod hrozbou papeŽské klatby.
KdyŽ ale vojsko čekalo na nalodění v italském pŤístaw Brindisi,
propukl mor, jemuŽ pad|a za oběť. značná část rn.Ípravy' CísaŤ,
jemttŽ se do Palestiny zjevně nechtělo, toho vyuŽil a vrátil se zpět'
Dal vyhlásit, Že sám byl morem také nakaŽen. Jestli to pŤedstíral,
nebo jestli se ho nemoc pŤece jen dotkla, nevíme. Této morové
epidemii pad| za oběť i ušlechÍtly manžel sv. AlŽběty Ludvík. Na
stolci sv. Petra však Ťídil církev energick1jl papeŽ ŘehoŤ IX., kter11i
pohrozil Friedrichovi klatbou, jestliŽe se nevydá s vojskem do
Palestiny. Friedrich tedy vyplul a daŤilo se mu. Jeho vojenské akce
byly podepŤeny obratnou diplomacii,kdyŽ získal na svou stranu
egyptského kalifa Kami|a, jenŽ těŽce nesl nadvládu Saracén .
jeho pomocí dobyl značnou část S rie, dále Betlém, Jaffu, Nazaret a dokonce část Jeruzaléma' Poté uzavŤel se sultánem mír
S
akšiŽáckávo1ska odtáhla. KŤesťanštípoutníci opět směli bezpotiŽi
cestovat na svatá místa, kde pťrsobil Spasitel. Dlouho to však ne-
trvalo. Nástupce egyptského kalifa Malika al Kamila kalif Ejub
se dostal do sporu s rytíŤskym Ťádem templáŤri, kterj'vládl v té
části Jerrrza|éma' jeŽ byla v kŤesťansklch rukou' KdyŽ hrozilo
vojenské stŤetnutí, povolal si Ejub na pomoc Tatary ze StŤední
Asie, kteií v obrovském počtu oblehli Jeruzalém' dobyli jej
a kompletně vyvraŽdili jak Kesťanské, tak i mohamedánské oby.
vatelstvo. Nakonec se Saracéni spojili s egyptskymi Araby
a s tatarskou pomocí získali opět zpátky téměŤ celou Palestinu.
KŤesťanrim zťrstaljen maljl kousek pobŤeŽí a města Jaffa, Antio.
chie a Akko.
To nezristalo bez odezvy v Evropě. Všeobecn;f církevnísněm
v Lyonu r. |245 vyhlásil novou KíŽovou v.fpravu, jíŽ se postavil
do čela francouzsky král sv. Ludvík IX., muŽ neobyčejné ušlechti.
losti a hluboké víry' Vylodil se v Egyptě, dobyl Damiettu
a postupoval směrem na Káhiru, odkud se chtěl obrátit k Palestině. JenŽe pŤed Káhirou byl obklíčena upadl do zajeÍi' Vykoupil
112
posílat z Francie penize, všechny uboŽáky mohl vykoupit
a umoŽnit jim návrat do Evropy. BoŽiProzŤetelnost nakonec pŤed.
loŽila tomuto svatému králi jiné Ťešení,neŽ on p vodně zam šlel
- místo vojenské v'.fpravy ho pověŤila velkorysou charitativní akcí.
Mohamedáni dobyli nakonec i Antiochii a Jaffu' takŽe kŤesťanrim z stal pouze pŤístav Akko. Ten padl do mohamedánskfch
rukou r. |29|. Tak skončila pÍítomnost kŤeséanskéEvropy
v Palestině a vťrbec na Blízkém rn.ichodě.
KÍiŽové vypravy byly bezpochyby obrovskym vzepětím ducha
kŤesťanského stŤedověku. PŤesto je nutno Íici, Že BoŽí cesta to
nebyla. Krvavá ÍeŽ bezbranného jeruzalémského obyvatelstva
hned pŤi prvním kŤiŽáckémtaŽeni jako by poznamenala neuspěch
všech dalŠíchqfprav, jako by sám Brih nechtěl nechat tuto nevinně prolitou krev bez tlestu, zv|ášť. kdyŽ se tak stalo dokonce ve
jménu Kesťanské víry. Na tom nic nemění obětavé nadšenítisícri
šlechticti i prostjlch sedlákri, kteŤí ve jménu Krista byli ochotni
obětovat všechno, ano, i svťrj vlastní Život' Je tŤeba si vyso ce váŽit
takové obětavosti, které novověk uŽ téměŤ není schopen. Velkou
uctu si zas|ouŽi i všichni ti, kteŤí k tomuto smyslu pro oběé lid
vychovávali a vedli, ať. uŽ ce|á Ťada ušlechtilfch papeŽ , nebo
světci jako sv. Bernard z Clairvaux. Pán B h ale ukazoval jinou
cestu, jak bylo zŤejména pŤíkladu sv. Ludvíka, jehoŽ obětavé bo.
jové nadšení nakonec skrze neuspěch obrátil jinfm směrem - a sice
směrem lásky k trpícím,k těm, kteŤi strádali v krutém otroctví
mohamedánskÝch vezírri a emirri.
KŤíŽovévypravy pŤinesly Evropě rozšíŤeníobzoru skrze kon.
takt s arabslc.fm a v bec orientálním světem. od Arabri pŤevzala
Kesťanská Evropa znalost Aristotelovy Íilozofie, prohloubila své
znalosti matematiky, astronomie a celkově piírodníchvěd. Sou.
časně s tím ale pronikly do Evropy pověry a pováŽ|lvé teologické
bludy. Tak se značně rozšíiilaastrologie a věštectví,taktéŽznovn
oŽila manichejská piedstava o dobrém az|émboŽstvu, coŽna|ez|o
113
cíRKEvNÍDĚJINY
PAPEŽovÉ A svĚTcl
12'
sToL.
své vy'jádŤení v bludu albigensla-Ích o tom, Že B h a dábel jsou si
rovni jakoŽto dobr]f a z1Ý brih. Toto pŤecenění moci dábla vedlo ve
sv.fch drisledcích v pozdějších dobách ke strašliqfm proces m s ča-
rodějnicemi, kdy tisíce nevinnfch Žen byly upalovány na hranicích.
To je dalšímdrikazem, ŽekšiŽovévypravy nebyly BoŽí vtilí, neboé
jejich ovoce se ukázalo spíšejako záporné neŽ kladné.
PAPEŽoVÉ A SVĚTCI l2' SToL.
Dvanácté století b:ivá někdy nazyváno z|atym obdobím církevních dějin. Znamenalo vzr st v..iznamu a v1ivu církve, která se čím
dál více osvobozuje od závislosti na světské moci' ZároveĎ je to
doba vynikajících papeŽťr a velkého počtu světcri, doba, kdy kŤeséanstvízapouštívyznamněji své koŤeny také v mravnim Životě ev.
ropsh.fch národ . Ve 12. století dochází rovněŽ kvelkému rozmachu
vědy a kulturního Života, samozŤejmě ve stŤedověh.fch podmínkách.
Románsky myšlenkov. styl, charakterizovany v sakrálním stavitelsWí typickfmi rotundami a bazilikami a projevujícíse snahou pou.
kázat na tajemného trojjediného Boha, skrytého lidskému zrakll,
pozvolna ustupuje gotickému ideálu duchovního rristu směrem
k Bohu, coŽ krásně symbolizuje gotická katedrála svou nosnou
konstrukcí, zdlŮLtazÍlujíci pŤedevŠímuÍšku.
ZÍady vynikajícíchpapeŽi té doby, pŤevážně učencri a asketickfch mnichti' je tŤeba jmenovat zejména Inocence II., EvŽena
III., Hadriána [V. a Alexandra III. Inocenc II. v první polovině
12' století velmi dbal o kázeí v kléru, zvláště celibát prosazoval,
čímŽsi znepŤátelil část duchovenstva, která nakonec sáhla k volbě
vzdoropapeŽe Anakleta I|'' jenŽ byl synem bohatého Židovského
bankéŤe z fuma. Anaklet dosáhl vyhnání Inocence do Francie,
kde se zaného energicky postavil sv. Bernard z Clairvaux, proslulf cisterciáck!' opat a mystik, jehož moŽno právem pokládat za
největšíosobnost 12. stol. Díky aktivitě sv' Bernarda, kterf psal
na všechny strany dopisy vlivnym církevními světskfm hodnost፠m, se mohl nakonec Íádny papeŽ Inocenc znoYu vrátit do
Říma.
rt4
n5
cÍRKEVNÍDĚJINY
Sv. Bernard by| téŽ poradcem dalšíhorrynikajícího papeŽe
EvŽenaIII., privodně cisterciáckého mnicha, proti němuž povstal
v Řimo knéz a demagog Arnold z Brescie. Ten vyhlásil tzv. fumskou republiku, papeŽ musel uprchnout z města. Arnold zaved|
v fumě krvav.f teror. Jeho Ťádění učinil konec teprve německy
císaŤ Friedrich I. Barbarossa, ktery vojensky obsadil město, Arnolda nechal pověsit a jeho tělo spálit. CísaŤ Friedrich I. sice pro.
káza| cklr.:vi mnohé cenné sluŽby, na druhé straně se ale snaŽil
dle vzoru svych pŤedchridcťr o ovládnutí církve světskou mocí.
Proti jeho zasahování do interních zá|eŽitosti církve se museli
IV., kterf po cháze| z Ang|ie, a Alexandr
III., v celém tehdejšímsvětě známÝ pod jménem Mistr Roland
Bandinelli, jenž patŤII k pŤedním učenc m své doby.
bránit
p ap
eŽov é Hadrián
Dokladem stabilizace církevního Života se Staly všeobecné
koncily. Ye |2. stol. proběhly celkem tŤi. R. 1123 se uskutečnii
v papeŽském paláci Lateráné tzv. I' |ateránskf koncil, ktery potvrdil wormskf konkordát, o němŽ jsme hovoŤili v'.iše' Dale tento
všeobecny církevnísněm v duchu reformních poŽadavkri papeŽe
sv. ŘehoŤe VII' ustanovil celibát jako závazny pro duchovenstvo
latinského obŤadu, vydal ostrá ustanovení proti simonii a zaved|
tzy. tÍelJga Dei, tj. povinnost klidu zbraní v adventě a o Vánocích,
jakoŽ i v postě a o Velikono cich. Že\, tohoto ustanovení nebylo
světskfmi panovníky dbáno. Úspěšnějšíbyl I. lateránskf koncil
ohledně naÍizeni o svěcení nedělí a svátkri, kdy vrchnost nesměla
pod církevnímitresty poŽadovat po poddanfch nebo po sluŽebnictvu v.fkon jakékoliv práce. Toto opatŤení mělo obrovskf soci.
ální dopad, neboť umoŽnilo prostému člověku odpočinout si.
Neděle a svátky jakoŽÍo dny votné od práce znamena|y obranu
prostého ělověka proti Svévoli a vykoŤiséování vrchností. Církev
tím demonstrovala, Že stojí na straně chud!'ch a bezbrannfch.
II' lateránskf koncil se konal r. ll39. Zajimavá jsou jeho usta.
novení tykasici se kázně v kléru. PÍíslušníkm duchovního staw
se hrozilo téŽkymitresty, kdyŽ se opijí. Duchovní osoby nesměly
navštěvovat krčmy, chodit v brnění a nosit s sebou zbraít, Musely
ll6
PAPEŽoVÉ A svĚTct
12.
sToL.
chodit oblečeny v.ihradně v kněŽském oděw, tělesné ublíŽení
duchovnímu bylo stíháno exkomunikací. Na II' lateránském kon.
cilu byla vydána naÍizeni proti lichvě. Církev uŽ od raně kŤeséanshÍch dob povaŽova|a rok za nemravny, piipouštěla pouze
nepatrné procento, které si mohl učtovat věŤitel za ztrátu,jiŽ mu
prijčka Zprisobila. To se však realizovalo velmi těŽko, neboé pohané, mohamedáni i Židé učtovali na urok podstatně více, většinou
l00 a více procent. Biskupové shromáŽdění na II. lateránském
sněmu proto stanovili, Že urok nesmí pŤesahovat vlastní částku
prijčky' později to bylo ještě více omezeno.
R' ll79 proběhl potom III. lateránsk koncil. Ten ve snaze co
nejvíce zab nit zasahováni světskfch panovníkri do volby pape.
že ustanovil, aby kardinálové
volili papeŽeÍajné,v izolaci od ostat.
ního světa, v Ízv' konkláve' K platnosti volby bylo
tŤeba
dvoutŤetinové většiny. Tímto zptisobem probíhá vo|ba papeŽe aŽ
do současnosti.
TŤi lateránské koncily ve |2. století navazují na pŤedcházeji
cích 8 koncilti, které proběhly ještě v kŤesťanskémstarovc;:ll pred
deÍinitivnírcztržkou u.Íchodní a západni církve. Byzants[/ Vf.
chod byl tenkrát ve svolávání všeobecnych církevníchsněm iniciativněišíneŽ latinskf Západ, proto prvních 8 koncil proběhlo
na Vj'chodě (4 v CaŤihradě, 2 v Niceji, jeden v EÍ.esu a jeden
v Chalcehonu). Latinskf Západpochopil obrovs{f vyznam celo.
církevních sněmri aŽ po Cerulariově schizmatu r. 1054. oď |2.
století proto pokračuje tradice svolávání koncilti v pŤípadech, kdy
je zapotŤebí projednat záyaŽnou věc platnou pro celou církev,
v latinské církvi'
o tom, Že církev ve 12. stol. jiŽv západní a stŤední Evropě jiŽ
naplno Žila, svědčírozvoj teologie, Íilozofie a dalšíchnauk. osob.
ností, jeŽ v'j'znamně ovlivnila myšlení své doby, byl arcibiskup
anglického Canterbury sv. Anselm, velh.f obránce práv církve proti
panovníkrim. Anselm je povaŽován za zak|adatele teologického
myšlenízvaného
(podle lat. schola = škola), neboť
',scholastika..
bylo pěstováno hlavně ve školách. Na rozdíl od teologie a Íilozofie
n7
cÍRKEVNÍ DĚJINY
PAPEŽoVÉ A svĚTcl l2. SToL
Kesť anského starověku, reprezentov ané zejména sv. AmbroŽem,
sv. Augustinem a Sv' Janem Zlatoustfm, která se stavěla skeptic-
tou pravou církvíKristovou' tou je teprve jakási imaginární du-
jeho
ky k moŽnosti bliŽšího poznáni Boha, zejména k dťrkazťrm
existence, povaŽovala scholastika tuto moŽnost za hodnou zkou.
mání. Anselm sice ještě dle pŤíkladu Augustina a dalšíchcírkev.
ních otcťr starověku staví na první místo víru, jeŽ nemusí byt
podloŽena rozumovym poznánim, pŤesto však povaŽuje rozumové poznániBoŽí existence, kterou lze qvodit ze stvoŤenych věcí,
za pÍ kny drisledek víry. Proto formuluj e okŤídlenou větu:'VěŤím'
abych rozuměl'.. JinÝm vj'znamn m teologem a filozofem 12. stol'
byl Petr Lombardsk!, jehoŽ spis nazvan! pÍiznaéné,,Sentence..
(Myšlenky) pŤedstavuje jahisi první katechismus čili souhrn na.
uky víry. Teologem a zárovei i matematikem a astronomem se
stalRoland Bandinelli, pozdější papeŽ Alexandr III. ÚstŤední filozofickou otázkou, o niŽ se vedly spory, by|a tz-l. problematika
univerzálií. StŤedověká filozoÍie Ťešila problém, jestli obecné poj.
jestli to jsou
my, tzv. univerzáLia, existují skutečně (reálně)' nebo
učenci na
dělili
se
jenom pouhé názvy,jména. Podle odpovědí
dva tábory: realisté uznávali skutečnou existenci obecnych poj.
je chápali
mťr (univerzálií), nominalisté (nomen = lat. jméno)
jako pouhá jména, vymyšlená lidmi. Tento spor nebyl jenom pou.
hfm slovíčkaŤením'Měl swj hlubo[f teologiclo.Í a věroučnjl do.
pad. PŤijetí nominalismu totiŽ znamenalo ve svém dťtsledku
relativizování, potaŽmo potom uplné popŤení jakéhokoliv duchovního světa, neboť jsou-li pojmy pouhfmi jmény, která lidé dávají
pŤedmětťrm a jevťrm, tak následně i nebe, peklo, andělé, svatí, do
dťrsledku domyšleno i samotny Bťrh, jsou jen jména, avzn|ká otázka, jestli vŮbec reálně existují. Proto církevníautorita zavrhla
nominalismus jako blud. Nicméně ani realismus nebyl pro ni bezjako
rn.Íhradně pŤijatelnf. Existují.li totiŽ reálně i takové pojmy
mimo
i
existovat
mohou
církev, společnost, Ťád nebo morálka, tak
tento svět a mimo tuto pozemskou skutečnost. To vedlo
k pozdějším bludnlm formulacím, Že viditelná institucionální
církev na této zemi, sestávajici z omylnjlch a hŤíšnychlidí, není
118
chovní společnost vyvolenych jedincťl, která je neviditelná
rozumu nepoznatelná' Proto církevníautorita odmítjako
blud
také extrémní realismus a doporučila drŽeÍ se tzv.
la
umírněného realismu, formulovaného později ve l3' stol. sv. Tomášem'Akvinskfm' jenŽ učil, Že obecné pojmy (univerzália) sice
existují reálně' ale pouzejako duchovní nebo fyzická podstata té
či oné věci nebo skutečnosti, s níŽ je nerozlučně a nerozdílně
a lidskému
spjata.
Spor o univerzália poznamenal jednoho z nejplodnějších au12. stol. Petra Abélarda, kterjl se pŤihlásil k nominalismu.
Jeho nauka byla církevníautoritou odsouzenajako heretická, ze.
jména v pasáŽích tfkajícíchse Nejsvětější Trojice. Abélard stíral
rozdi|mezi boŽskfmi osobami otce, Syna a Ducha sv. Pozdější
literatura zpracováva|a beletristicky milostnf vztah tohoto filozofakjeho Žačce Héloise, s níŽ se nemohl oženit, protoŽe jako
duchovní osoba byl vázán ce|ibátem. Héloise později vstoupila
do kláštera. Rozvoj teologie, filozofie a dalších disciplín pŤedpo.
tor
kládal ovšem také rozvoj školství.ŠkolyvznikalyuŽ od dob šíŤení
Keséanstvíu tzv. barbarskfch národri západni a stŤední Evropy
u klášterri, později téŽ l jinych církevníchinstitucí' zejména bis.
kupství' Pťrvodně slouŽily jako ustavy pro rn.fchovu budoucích
kJlěŽí. Z nich se potom vyčlenily školy vyššíhotypu pro vzďě|áni
jednak kléru, ale téŽ právníkri a lékai . ZátJadem se stalo studium Íilozofie, jehoŽ absolvování bylo podmínkou dalšíhostudia
teologie, medicíny, nebo práva. Těmto školám se začalo Ťíkat
univerzity (z lat. universus = všeobecnf, tj. poskytujícíco nejširší
rozsah vědomostí)' Ye |2. stol. se staly věhlasnfmi univerzita
v anglickém oxfordu, dále paŤíŽská univerzita (pozdější Sorbon.
na)' poté univerzita ve španělské Salamance a také univerzity v ita|skjlch městech fumě, Bologni, Padově aj. Vyučovacímjazykem
na všech univerzitách tehdejšíkatolické Evropy byla latina a jen
ten, kdo ji perfektně ovládal, mohl uspěšně studovat. Studium
probíhalo uplně jinak neŽ dnes. Studenti nebyli vázáni Žádnymi
lt9
cÍRKEVNÍ DĚJlNY
povinnymi pŤednáškami, museli pouze absolvovat pŤísluŠn!počet zkoušek ve formě tzv. kolokvií neboli rozpÍav o daném pro.
blému. K tomu mě1y pomoci pŤednášky vyučujících,za néŽ
studenti platili' ProfesoŤi museli pŤednášet zajimavé, upoutat Studenty pŤíslušnoutematikou a fonnou pŤcdnesu, jinak se neuŽivili, neboé jim rra pfednáŠlcy nikdo nepŤišel. KdyŽ se postavil za
katedru slavny profesor, byla posluchárna nabita nejen studenty,
ale i dalšímilidmi, touŽícímipo rozšíŤenísvého vzdělání.
Tak ve 12. stol. pŤitahovala intelektuální veŤejnost jména Roland Bandinelli nebo Petr Abélard, ve 13. stol. sv' Albert Velikj,'
sv. Tomáš AkvinskÝ aj' Postupně docházi k odpoutávání univer.
zit od církevniho vliw, ve 13. a 14. stol' je zahJádají i světští panovníci, nebo také města' Nicméně klérus si celj' stŤedověk udrŽuje
monopol na vzdě|áni' U vysokoškolsky vzdělan ch lidí i u právníktr
bylo většinou vyŽadováno alespoĎ niŽšísvěcení, zejména
u veŤejnych notáŤri. Pouze lékaŤi mohli byt zcela bez svěcení' Ji.
nak laikové byli ve své absolutní většině negramotní' To se net!kalo pouze poddenéhr:l li.iu. irir: .:-l ctechty a měšéanstva. Jen
menšina pŤíslušníkrišlechtického stavu ve |2. a 13. stol. uměla
číSta psát, gramotnost dělala v té době potiŽe i některlm panovníkťrm. Číst,psát a počítatspolu s latinclu sel mohli naučit zájemci v klášterních školách, panovníci a vyššíšlechta měli k tomuto
učelu své domácí učitele, kter:fm za to platl|i. Děti měšéanťr
a poddanfch sedlákri mohly jít do školy na doporučenípŤíslušného faráŤe, kterÝ je pŤipravoval na první svaté pŤijímání.Ten tak
učinil tehdy, kdyŽ zjistil, Že někter! z chlapcťrje nadany, tudíŽby
mohl b:Ít knězem. Univerzitní studia si musel potom hrad\t zá.
jemce z vlastních zdrojri, pŤípadně se Živit na studiích pŤíleŽitost.
nou prací, nebo se nechat vydrŽovat od pŤíslušnécírkevníči
světské instituce, jeŽ mé|a o jeho budoucí služby zájem (napŤí.
klad adepti lékaŤstvíbyli na studiích lékaŤstvívydrŽováni měs.
tem, jeŽpočítalos jejich sluŽbami, taktéŽ adepti práva). AniŽeny
nebyly z moŽnosti vzdé|áni vyloučeny, Ženské kláštery poskytovaly s'r'.Ím novickám zátJadniznalosti čtení,psaní, poětťt i latiny'
120
PAPEŽovÉ A svĚTcl
12.
sToL.
ryto znalosti získávaly v Ženskych klášterech i princezny a mladé
šlechtičny, pokud byl o ně zájem, typickfm pŤíkladem je naše
sv. AneŽka PŤemyslovna. Na pŤelomu ll. a 12. století se vyskytu.
je na lékaŤskéfakultě v italském Salernu první Ženajako profe.
sorka: Trotula di Ruggiero.
Spolrl se světskfmi vědami a znalostmi se ve 12. stol' rozvíjí
i mystika, jeŽ se snaŽí naučit člověka ne poznávat Boha rozumem, ale milovat ho srdcem. Zde stojí na prvém místě církevní
učitel sv. Bernard' jejŽ novověkÝ protestantsk! teolog Harnack
nazyvá,,náboŽenskfm géniem 12' stol'.. Bernard mistrně spojil
mystiku s etikou a položilhlavní d-irazna plnění BoŽích pÍikázá.
ni, zejména skutkri lásky k bliŽnímu. Velikou Bernardovou zásluhou je oŽivení mariánské ricty na latinském Západě. Sv. Bernard
požadoval osobní vztah k P. Marii a bezmeznou drivěru v její
pomoc, pŤirovnával ji k hvězdě, která udává moŤeplavc m směr.
Velkfm mystikem 12. stol. byl rovněŽ Hugo od sv. Viktora, jenŽ
dovedně spojil mystickf postulát lásky k Bohu s teologickou nau.
kou o poznání Boha. Mystika 12. stol. ustí také v nadpŤirozená
vidění a zázr aky' V tomto směru vynikia německá b enediktinská
Ťeholnice sv. Hildegarda z Bingenu.
Zbwá ještě pohovoŤit o tom, jak vypadala duchovní správa té
doby' Vpr běhu 12' stol' ustupuje hradská duchovní správavenkovsklm farnostem. To souvisi S procesem emancipace církve od
závislosti na světské moci. JestliŽe v l0. stol. sídlil duchovní správ.
ce na hradě nebo tvrzi a byl povaŽován feudálnim pánem za č|ena druŽiny, ve 12. stol. jiŽ existují venkovské fary, jejichŽ správci,
faráii, jsou nezávisl:imi osobami' podléhajícímipŤímo biskupo.
vi. Kqjlpomoci v duchovní správě jsou ustanovováni kaplani' Fary
se zŤizují také ve městech. Několik far dohromady tvoŤíděkanství' několik děkanství potom arcijáhenství. olomoucké biskupství mělo ve 12. stol. za biskupa JindŤicha Zdíka šest
arcijáhenstvi. ZÍádné světské duchovní správy se vyčleĎujíŤehoa docházi k častym spor m o kompetence
mezi Ťeholním Ťádem a světskou duchovní správou. Pro l2. stol.
le, jejichŽ počet roste
121
PAPEŽSTVI l3. sToL. oD lNocENcE Iu' Po BoNIFÁCE VlIl.
cíRKEVNÍ DĚJINY
i následujíci staletíje
typickf obrovskÝ početnívzrrist pŤíslušníkťr
duchovního stavu. Proti Kesťanskému starověku zde docházi
k určitémuposunu ve vyznamu konkrétníduchovenské sluŽby.
JestliŽe v prvních kŤesťanskych staletích známe jako duchovní
biskupa, kněze a jáhna, ve stŤedověku zaniká funkce jáhenství
PAPEZSTVI 13. STOL. OD INOCENCE
PO BONIFACE VIII.
jakoŽto stálé duchovní služby. Jáhenstvíje zaÍazeno mezi tzv. vyšší
svěcení jakoŽto pŤedstupeĎ svěcení kněŽského. K tomu je pŤipoč.
teno ještě i tzv. svěcení podjáhenské. Podjáhenství, jáhenství
a kněŽství pŤedstavovaly tzv. vyššísvěcení a na všechny se vzta-
hovďa povinnost celibátu. Plnost svěcení měl potom biskup. Krom
toho existovalaještě tzv. niŽši svěcení, jeŽ se vyvinula z privodně
pomocnfch sluŽeb pŤi liturgii (lektoŤi, kantoŤi, akolyti atd.). Na
ně se povinnost celibátu nevztahovala. NiŽšísvěcení byla závazná pro některá povolání vyŽadujicivysokoškolské vzdělání' napŤ'
veŤejní notáŤi nebo vyššíměstští uŤedníci je museli mít, rovněŽ
tak učitelév klášterních školách nebo profesoii na univerzitách'
V jimku
tvoŤily pouze lékaŤskéfakulty'
III.
Nová epocha církevníchdéjn začná ve 13. stol' za papeŽe
Inocence III., jednoho z nejskvělejších muŽri na stolci sv. Petra.
Jmenoval se občanskym jménem Lothar ze Segni a byl zvolen
papeŽem proti své v li, musel b;it téměŤ násilím pŤinucen, aby
volbu pŤijal' Bylo mu teprve 37 |eÍ. Ži|velmi asketich.Ím Životem,
sám je autorem dvou asketich.Ích spisti. To mu všek nebránilo vyniknout ijako právník' praktickf politik a hospodáŤ. Tyto pŤednos.
ti spolu s uměním jednat s 1idmi rozhodly nakonec o jeho vo|bě za
papeŽe. Současníciho nazyvah,,lux mundi.. (světlo světa).
Inocenc III. nebojuje jiŽpouze za svobodu církve a za respektování její suverenity v duchovních věcech proti světskfm panov-
ník m,
ale prohlašuj e papeŽe za naďŤazenou autoritu vtiči jakékoliv
světské moci' Inocenc hlásal teorii, podle níŽ je papeŽ sluncem'
kdeŽto císaŤ měsícem, jehoŽ světlo je teprve odvozeno od slunečního světla. Dále pouŽíval pŤirovnání o dvou mečích,z nichŽ je.
den, nejsilnějši, pŤedstavuje papeŽství, zatimco druh:í, slabší,
reprezentuje císaŤstvi a vribec jakoukoliv světskou moc. Takov'.i
imperiální nárok tohoto vynikajícíhopapeŽe mriŽe b t v dnešní
době pro leckoho pohoršením' nicméně pod zornlm uhlem tehdejšídoby měl své oprávnění a|zebez obav Ťíci, Že pŤedstavoval
vysoce kladnou hodnotu. Mezi Životem většiny panovníkri
a Životem papeŽi 12' a 13. stol. byl totiž obrovsky rozdi|.PapeŽ
jako uznávaná mravní autorita se pokusil o obranu etick1fch
a duchovních principri proti jejich porušování ze strany korunovanlch hlav, coŽ neslo s sebou i obranu prostého člověka proti
t22
123
PAPEŽSTVÍ
cÍRKEVNÍ DĚJlNY
násilí mocnych tohoto světa. Tak brání nerozlučitelnost manŽel-
ského síatku v pŤípadě španělského krále Alfonse IX.
a francouzského krále
Filipa II. Augusta. Zásadové a nekompro.
misně se ujímá Ingeborgy, francouzské královny, kterou její man.
Žel Filip II. August krátce po svatbě vyhnal bez jakéhokoliv
zaopatÍeni,aby si mohl vzít německou hraběnku AneŽku z Mera-
nu. PapeŽ Inocenc krále Filipa exkomunikoval,kdyŽ odmítlpŤi.
jmout Ingeborgu zpět. Exkomunikace rné|a za následek ztrátu
trťtnu. KrálFilip však měl poziciv zemi tak dobrou, Že se toho
nemusel obávat. PapeŽ proto, aby pŤinutil krále respektovatjeho
manŽelskÝ slib, pohrozil, Že vyhlásí nad Francií interdikt (Íj' zákaz bohosluŽeb), dokud Filip buď nepŤijme Ingeborgu zpět, nebo
nerezignuje na tr n. Teprve tato hrozba pŤiměla krále k obnovení
jeho souŽití se zákonnou manŽelkou Ingeborgou'
Stejnlm zp sobem postupoval Inocenc i vťrčiaragonskému
králi Petrovi II., kterÝ chtělzapudit svou Ťádnou manŽelku Marii'
V Anglii nepŤímo pŤispěl tento papeŽ ke vzniku právního ustanovení, které pŤedznamenávalo budoucí novověkou demokracii'
Jednalo se o tzv. Magnu chartu (Velkou listinu), kterou si vynuti-
la anglická šlechta na králi lanlBezzemkovi r' |2I5. Omezova|a
svévoli panovníka, kter;f se musel o moc dělit se šlechtickj/mi
stavy, coŽ byl jahÍsi pŤedstupeĎ k pozdější anglické konstituční
monarchii a demokracii. Tomu pŤedcházel konflikt krále Jana
Bezzemka s církví, kdyŽ král odepŤel uznat nově jmenovaného
arcibiskupa z Canterbury Stevena Langtona, velkého biblistu
a teologa. Ten káral kláIe zajeho utisk poddanych a násilí proti
nim.
PapeŽ uvalil na
Anglii interdikt. KrálJan
se mstil násilím na
duchovních osobách, kdyŽ mu ale hrozila ztráta trrinu, pokoŤil se
pŤed cirkví a souhlasil s pŤedáky šlechtickj/ch stavťr, které podpo.
Ťil klérus v čele s arcibiskupem Langtonem, aby moc by|arozďélena mezi panovníka a stavovsky sněm.
Současní kronikáŤi zaznamenávají iŽasny cit papeŽe Inocen.
ce III. pro slabé, bezbranné a chudé' kterj'ch se energicky zasta.
124
13'
sToL. oD INocENcE lll. Po BoNIFÁCE \'Iu.
val proti panovníkrim a šlechtě. PapeŽská supremace (nadÍaze.
nost) nad světskfmi vladaŤi byla k prospěchu těch, kterí se stáva.
li často obětmi zv le tehdejších feudálťr. Dnes samozŤejmě
nepodporujeme ideu nadŤazenosti církevnímoci nad světskou,
nicméně v zájmu spravedlnosti je tŤeba uznat, Že ve |3' století
takovytárok byl plně oprávněn vzhledem k tomu, Že papeŽ ve
srovnání s císaŤem i jinfmi evropsklmi vladaŤi byl nejen nesrovnatelně vzdělanější, ale také po stránce mravní stál mnohonásobně Úš' coŽ p|ati n|áště o Inocenci III. Kategoricky vzneseny narok
nanadŤazenost papeŽské moci nad mocí světskou, vyslovenf nadto
ve vhodné politické konstelaci, kdy konkrétně císaŤská moc
v Německu se zmítala v Ý'rizi, pŤinesl omezení panovnického
absolutismu a stanovil etické hranice pro politiku vladairi. Proto
je tŤeba Inocencriv nárok, byt zni odpudivě imperiálně, hodnotit
jednoznačně pozitivně.
Na useku církevnímje tento papeŽ známy tkn, Že svolal r. l2l5
[V' lateránsk! koncil. Tam byla prohlášena povinnost katolík
pod hŤíchem minimálně jednou za rok pŤistoupit ke zpovědi
a svatému pŤijímání. Toto ustanovení je smutnfm dokladem toho,
kam aŽ upadla učast věŤícílicllidu na Eucharistii' Zatimco
v prvních staletích bylo samozŤejmé, Že ke stolu Páně pŤistoupili
všichni pŤítomní,ve stiedověku častokrát pŤijímal celebrant pouze sám. Tento posun souvisel s evangelizací nově pŤíchozíchevropsklch národ . V fumské Ťíši,kde kultura a civihzace byly na
podstatně vyššímstupni neŽltzv. barbarri, vynikalvysokou urovní i život věŤících- téměr se nevyskytovaly manželské nevěry,
ktádeže,vraŽdy, podvody aj. U nově pokŤtěnjlch národ naproti
tomu vraŽdy, mnohoŽenství, oběti pohanskym bohrim a jiné neŤesti klasifikované jako těžkéhŤíchy byly ještě dlouho po kŤtu
masov5im jevem, proto církev ve snaze zabránilt svatokrádeŽné.
mu sv. pŤijímáníodsouvala učast u eucharistického stolu aŽ po
svátostném rozhŤešení. Zásluhou iroskotskfch mision፠se ujal
zvyktm. ušnízpovědi s typic[imi nám dobŤe známymizpovědnicemi, zaručujícímianonymitu kajícníka. Privodní zpovědnice
125
cíRKEVNÍ DĚJlNY
PAPEŽSTVÍ l3. sToL' oD INocENcE IlI' Po BoNIFÁCE \'lu,
b:ivaly umístěny v temnu a šerosvitu, aby ani zpovědník nevěděl,
kdo k němu pŤicházi s vyznáním hŤíchťr.RozhŤešení pŤímo pŤi
couzskjl král sv' Ludvík IX', se projevovali jako hrubi a nevzdělaní
despotové. Vysoká uroven papeŽství vedla prostf lid k pŤedstavě,
Že papež je blízlo.f andělrim' a proto Že jednou bude skutečně zvo.
len takoq pontifik, kterf se sám staneještě za svého Života andě-
liturgii, známé z prvotních Keséanskych dob, zcelavymize|o. Již
dŤíve jsme si však vysvětlili, Že soukromé wznáni hŤíchťtbiskupovi nebo knězi existovalo od prvopočátku existence církve. No.
votou iroskotskÝ'ch misií se stala anonymita zpovědnic' coŽ
a odpovídá také situaci dnešní,i kdyŽ
koncilu je tŤeba Íict, Že je ŽáIV.
lateránského
oproti ustanovení
doucí mnohem častějšíučast katolíka jak u svátosti smíŤení,tak
i u stolu Páně.
V linii Inocence III. postupovali i dalšípapeŽové 13. stol.: Honorius III.' ŘehoŤ IX., Inocenc [V., Klement [V. a Urban IV. Slo
o vynikajícía skvělé osobnostijak po stránce intelektuální, tak po
odpovídalo tehdejšísituaci
stránce mravní' VŠichniuplatĎovali Inocencriv poŽadavek nadvlády církevnímoci nad světskou. Tomu se snaŽil čelit císaŤ Friedrich II', kterf se stal také králem Sicílie a ohroŽoval odtud vojensky
Rim. prleorich byl známf svou rozmaŤilostí a pohoršujícímzpriso
bem Života. Jeho náboŽenskofilozofické názory nebyly plně
v souladu s církví.Friedrich se vyjadŤoval o kŤeséansWí skepticky
a posměšně, stejně tak o Židovství a islámu' Snad proto se mu pŤi.
jiÍnlŽ míníMojŽíše'
pisuje anonymní spis
'o tŤech podvodnících", Friedricha
však
císaŤe
JeŽíše Krista a Mohameda. S tímto obrazem
nekoresponduje jeho podpora, kterou poslgrtoval cisterciáckému
Ťádu, a pŤímo vášeĎ pro stavbu kostel . Friedrich byl prostě posta.
vou rozporuplnou v kaŽdém ohledu. Z našich dějin je známpÍedevšímvydáním r. 12|2Z1até buly sicilské, v níŽ uznává dědičnéprávo
pŤemyslovského rodu na královskf titul, a také sÚm pokusem
o námluvy dcery PŤemysla otakara I' sv' AneŽky. Friedrichova vlá.
jeho
da znamená dočasny upadek císaŤskémoci, jenŽ se projevil po
smrti obdobím bezvládí. To pŤispělo ke zv..Íšenímoci a prestiŽe
papeŽství, k čemuŽ pŤispěl markantni rozdil duchovní a mravnt
urovně mezi papeŽi l 3. stol., z nichŽ prakticky všichni byli vynika.
jícímimuŽi jak morálních, tak i intelektuálních kvalit, a světskymi
panovníky, kteŤí aŽ na malé vyjimky, k nimŽ paÍÍt]'zejménafran126
lem. Tato naivní očekávání byla pozristatkem tzv' chiliasmu, tj.
takovéhb Životního postoje, kter1f očekával kolem roku 1000 pŤíchod Kristriv na tuto zemi a za|oŽeni nebeského království zde na
zemi. PŤi volbě papeŽri ze1ména ve druhé prili 13. stol. Ťímsh.f lid
projevoval své pŤání, aby na stolci sv' Petra zasedl ten největší svě.
tec doby bez ohledu na to, jestli má nebo nemá potiebné vzdé|á-
ní a svěcení. Kardinálové v několika pŤípadech vyšli tomuto
poŽadavku lidu, povaŽujícího často prostotu zaprojev skutečnéSvatosti, vstŤíc. R' 1276 se obyvatelťrm Říma zdá|o, Že volba spojená
s hledáním vhodného kandidáta podle pŤedstav o ,,andělském pa.
peŽi,, ttvá dlouho, proto dav uvěznil kardinály v konkláve
aznemoŽnlljim pŤísun potravy - prf ,,bud'zvolí andělského pape.
Že, nebo aé zemŤou... Tak byl urychleně zvolen b]irvaljl učastníkkŤi
Žovych vyprav, ktery ŽiLkajícně jako poustevník a neměl žádné
svěcení. Dal si jméno ŘehoŤ X. a v jednom dni pŤijal všechna svě.
cení od niŽšíchaŽ po biskupské. Po něm následoval Jan )C(I.' ktery rovnéŽ nebyl osobou duchovního StaW, ale v celibátě a pověsti
svatosti Žijicim lékaŤem, oblíbenlm zvláště u nejchudších vrstev
obyvatelstva, jimŽ věnoval pŤednostně svou péči.Vyvrcholením
tohoto trendu se stala r. |294 volba asketického poustevníka Petra,
jenŽ pŤijal jméno Celestin V. Tady se ovšem hmatatelně lkáza|
omyl chiliastického čekáni na ,,andělského papeŽe,.. Celestin V.
byl nepochybně světcem, asketou a oddan;im synem katolické círk.
ve, ale chyběla mu jakákoliv pastoračnízkušenost a znalost chodu
tehdejšího světa, neboé od svych mládenech.fch let Žil v poustev.
nickém ustraní bez jakéhokoliv zájmu o politické, ekonomické
a kulturní dění své doby. RovněŽ tak mu chybělo patŤičnévzdětání. Během několika měsícri se ukázal k vykonu papeŽského uŤadu
naprosto neschopn]|r' v bec se neorientujíci ve spletité problemati
ce vnitrocírkevních i politickj'ch v azeb avztahi, bez jejichŽznalosr27
cÍRKEVNí DĚJINY
PAPEZSTVí l3. sToL' oD INocENcE tII. Po BoNIFÁCE VIII.
ti se vykon Petrova uŤadu nemohl obejit. Celestin toto uznal, dobrovolně rezignoval a vrátil se ke svému poustevnickému Životu.
Církev ho po smrti zaŤadi|a do kalendáŤe jako svatého.
IJkáza|o se, Že nestači, aby papeŽ byljenom zboŽny,nybrŽŽe
musí b:Ít také vysoce vzdělany, mít všeobecny rozhled a také schop
nosti diplomatické' Kardinálové zvolili po rezignujícím Celesti.
nu V. svého kolegu Benedicta Gaetana, jenŽ si daljméno Bonifác
MII. Byl to muŽ laskavého jednání, vynikal Štědrostík chudfm
chem II. pro jeho uráŽlivé v-iroky o papeŽích a neoprávněné zttsahy do vykonu církevní pravomoci a potvrdil rovněŽ papeŽskou
politiku uplatnování nadŤazenosti duchovní moci nad mocí světskou. II' lyonsh.i koncil proběhl r' |274 a proklamoval jednotu
s pÍavoslavím' Ta ale Žel netrvala dlouho.
a zboŽností, ale také neustupnou tvrdostí, kdyŽ šlo o zásady. Proto se brzy dostal do konfliktu s francouzsk 'm králem Filipem IV.
Sličnfm, jenŽ uvalil na duchovenstvo daně a zasahoval neoprávněně do církevních záLeŽitosti, Spor vyvrcholil klatbou na krále
Filipa' Ten vtrhl s vojskem do fuma, papeŽ musel r. 1303 uprch.
nout do Anagni, kde ho dostihl Filipriv vojevridce Nogaret.PapeŽ
Bonifac jen o vlásek unild smrti z Nogaretov'.jzch rukou. Jeho hrdinskf postoj si získal lznánibásníka Danta Alighieriho' známého srn.Ím dílem BoŽská komedie. Ten byl zprvu velk1fm odp rcem
Bonifácov'.Ím, kdyŽ však viděl jeho stateěnost' změnil názor. Po-
vstání ŤímskéhoLdu pŤinutilo krále Filipa odtáhnout z fuma'
PapeŽ Bonifác, jemuŽ bylo uŽ sedmdesát let, se vrátil ze svého
exilu v Anagni, umírá však hned nato v drisledku vyčerpání.Bonifac MII. navazuje bezprostŤedně na linii Inocence III', prosa.
zujicinadÍazenost papeŽské moci nad mocí světsklch panovníkti.
Tento postoj vyjádŤil v bule ,'Unam Sanctam.., zaměŤené proti
králi Filipovi a jeho vměšování do vnitrocírkevních zá|eŽitosti.
Smrtí Bonifáce VIII' r. 1303 končístoletá érav dějinách papeŽství, kdy papeŽové prosazují svou nadvládu nad světskjlmi vladaŤi. Toto období začiná na pŤelomu 12. a 13. století Inocencem
III. a dovršuje ho o sto let později Bonifác MII' Dalšíéra, nazyvaná obdobím avignonského papeŽstvi, je uŽ méně slavnou kapi
tolou církevníchdějin. o ní však aŽ na svém místě.
13. stol. dalo církvi kromě [V. lateránského koncilu ještě dva
dalšícírkevnísněmy, které se konalyve francouzském Lyonu, Tzv.
I. lyonskÝ koncil r, |245 vyslovil klatbu nad císaŤem Friedri.
128
Nejvfraznější duchovní charakteristikou l3. stol. je však bezpochyby františkánská a dominikánská spiritualita, související
se za|oŽenim obou těchto Ťeholních Ťádri. Nebudeme zde probírat Životopisy sv. Dominika a sv' Františka, které jsou dostatečně známy. PŤipomeneme si jen, Že šlo o reakci na dobová kacíŤská hnutí, zd:iurazÍnjicí chudobu jako direktivní a vynucenf zpti-
sob Života. Sv. František a sv. Dominik naproti tomu chtějí
pÍipomenout uŽasnou hodnotu dobrovolné, nikoliv pÍIkázané
chudoby' oba tito světci tvoŤi protiváhu tehdejšímu vzepětí nejvyššíchsloŽek církve, zvláště papeŽství, směrem ke světovládě
tim, Že se sklánějí k obyčejnfm a prostfm lidem a věcem. Fran.
tišek také objevuje obrovskou cenu stvoŤen;fch věcíjakoŽto dilra
BoŽího, coŽ jedinečně ilustruje jeho ,,PíseĎ o bratru slunci... Proti
tehdejšímu románskému a gotickému chápání světa, které mělo
tendenci pohrdat světem a všímstvoŤen;ím ve prospěch duchovních hodnot, obrací František pozornost právě k nim jakoŽto
d kazrim BoŽího tv rčíhodíla' BoŽí lásky
sv.
a velikosti. Proto je
František někter;imi historiky pokládán za duchovního otce
renesance, té pravé a kŤesťanské,nikoli pohanské, která věnuje
pozornost světu a stvoŤen m věcem jakoŽto BoŽímu dílu a objewje za nimi nejen jeho existen ci' nybrŽ i jeho lásku' V tom je
novota františkánské spirituality, která se v církvi prosadila
a mohla rozvinout díky pochopení velikého papeŽe Inocence III.
Legenda vyp rávi, že tento papeŽ měl sen, jak
se
budova církve hrou-
tí a zachraĎuje ji muŽ v oděvu žebráka. KdyŽ František z Assisi
piichází k němu Žádat o schválení Stanov svého bratrstva, které
sestávaly prakticky jen z citátťr z evange|ia, poznává v něm Ino-
cenc muže ze snu. Bud' jak bud', je jisté, že kdyby na stolci Petrově seděl většíbyrokrat s menším duchovním rozhledem a ne tak
129
ciRKEVNÍ DĚJINY
hlubokfm nadpŤirozenym ponorem, mohlo b]it velkolepé dílo
sv. Františka zablokováno v samotném zárodku' Kromě papeŽe
Inocence III' vděčíme rovněŽ kardinálu Hugolinovi, pozdějšímu
papeŽiŘehoÍi w., zato, že dtŽe|nad sv. Františkem a jeho Ťeholi
ochrannou ruku. Františekje v současnédobě povaŽovánzapatrona ekologťr a ochráncri zvlÍatpro svtij bytostny vztah k pŤírodě
a zvláště ke zvíŤatrim' v nichŽ viděl BoŽí tvory. Sv. František umi
rá r. |226, kdyŽ pŤedtím pŤijímá od Spasitele stigmata jakoŽto
projev BoŽi pŤizné a potvrzení svého díla samotnym Pánem. Po
jeho smrti došlo v Ťeholním Ťádu jím za|oŽeném ke sporu mezi
stoupenci mírnějšíhov.fkladu Ťehole s pŤívrŽenci ptivodní pŤísnosti sv. Františka. Mírnějšísměr pŤedstavoval Eliáš z Cortony,
pŤísnějšísv. Antonín z Padovy. Ve 30. letech 13. stol. zvitézlla
pŤísnějšíorientace, nicméně spory pokračovaly a vedly nakonec
k rozdělení Ťádu na mírnějšívětev, tzv' minority, a pŤísnější,tzv.
františkány, ale to uŽjejiná kapitola.
Dominikánská spiritualita se lišíod františkánské tím, Že zakladatel sv. Dominik, kanovník ve španělském městě osma, položil většídiraznakázáni a vnrčovánílidu, zatímco sv. František
se více zaměŤil na svědectví vlastního Života. Dominik piijal
pro svrij nově zďroŽenÝ Ťád bratŤi kazatelťt Ťeholi sv. Augusti.
na. o správné a naprosto vyrovnané hierarchii hodnot u tohoto
světce svědčíjeho chování za hladomoru v osmě, kdy prodal
svou rozsáhlou knihovnu, která byla nezbytná pro jeho teolo.
gicky a duchovní r st, aby zltrŽenychpeněz nakoupil potravi
ny pro lid.
Dominikány a františkány nazyváme ŽebravymiŤády, coŽ znamená' Že na rozdiI od klasicklch Ťádri benediktin , cisterciákti
a premonstrátťr nesměli vlastnit Žádné polnosti nebo jakjukoliv
jinf majetek, jenŽ by jim zajišťoval obŽiw, a Žili jen z toho, co si
vyŽebrali, nebo pŤípadně vydělali vlastní prací. Takov.fm zdro.
jem pŤíjmťrbyla i pedagogická činnost na univerzitách, v niŽvl.
nikli zejména dominikáni, ale ani františkáni nezristali pozadtl
Dominikánská a františkánská spiritualita se staly v znamnym
130
PAPEZSTVI
13.
sToL' oD lNocENcE IIl. Po BoNIFÁCE
\'III.
stimulem pro rozvoj univerzit a vribec vzdé|ánijako takového'
Tehdejšívědeckou disciplínu zvanou scholastika, o níŽ jsme hovoÍili dŤíve, pŤivedli k vrcholnému rozkvětu sv. Albert Velikf a sv.
Tomáš Akvinsk:Í. Albert, německé národnosti, byl opravdovym
polyhistorem, tj. učencem ovládajícím více vědních obor ' Kromě teolÓgie a filozoÍie vynikl téžjako matematik, fyz1ka chemik.
ZemŤe| ve vysokém věku jako světícíbiskup v Kolíně nad R:Í.
nem. Pro obrovskf rozsah srn./ch vědomostí si vyslouŽil titul ,,doctor universa1is,.. Jeho Žák sv. Tomáš AkvinskÝ projevil odvahu
pouŽit Aristotelovy logiky, zpro stŤedkované arabskj'mi mysliteli
Avicennou a Averroesem, pro rozumovou obhajobu BoŽí existence. Jeho ',Teologická summa.. je stále aktuální a co do rozsahu,
logické argumentace a jasnosti ztlstává nepŤekonanym di|em. Získal pŤezdívku ,,doctor angelicus..' Vynikajícím teologem byl rov.
néŽ genetální pŤedstaven františkánri sv. Bonaventura'
Františkáni a dominikáni se zab;fvali rovněŽ pŤírodnimi vědami'
Angličan Roger Bacon vyna|ez| brfle. Jako teolog a filozof františkánského Ťádu vynikl rovněŽ Duns Scotus (doctor subtilis)'
ktery polemizoval se sv. Tomášem Akvinsk1fm, jemuŽ vytfkal pŤeceřování rozumu v otázkách víry' Jako myslitelé té doby se proslavili taktéŽ Raymundus Lullus, Alexandr Halleslo.f aj. PŤedstava o
stŤedověku.. se tak tváŤí v tv፠těmto faktrim ukazuje
',temném
jako naprosto |živá. osobnosti typu Alberta, Tomáše' Bonaventury, Bacona aj.vyznamně obohatily evropskou vzdělanost, civi-
|izaci a kulturu, což je obrovskfm pŤínosem dominikánské
a františkánské spirituality. U nás se stala prototypem františkánského ducha sv. AneŽka PŤemyslovna, dominikánského
sv. Zdislava. K těmto mohutnfm duchovním proudrim mriŽeme
pŤiŤadit i karmelitány, jejichŽ zakladatelem se stal prostf Wižák
Bertold, a pravidla sepsal jeruzalémsh.f latinslc.il patriarcha Albert'
Slo o rozjímaw Íád, jehoŽ wznam se projewje aŽ později, konkrétně v 16. stol.
l3l
BLUDY VE sTŘEDovĚKU A INK\,IZICE
cÍRKEVNÍDĚ]INY
BLUDY vE STŘEDoVĚKU A INKVIZICE
ZávaŽnou kapitolou církevních dějin jsou bludy a jejich potírá.
ní. S tím souvisí i smutná kapitola inkvizice a upalování hereti.
kti' K velkému rozšíŤeníbludti došlo ve 12. stol. v dtisledku
kŤíŽoÚch v..Íprav, kdy kontakt s orientem pŤinesl do Evropy gnostické bludy, pŤedevším pŤedstavu o dobrém a zlém boŽstvu z Persie,
coŽ vedlo k formulaci názorl, Že d'ábel není stvoŤenou bytostí,
ale někym postaven m na roveĎ Bohu, s nímŽ vede odvěky zá-
pas o duše. S tím souviselo i typicky gnostické pohrdání vším
světskfm a pŤirozenym včetně viditelné, institucionální podoby
katolické církve, která byla prohlašována za d o satanovo. Tomu
nahrávala skutečnost, Že církevníhodnostáŤi patŤili v té době
nositel m moci. BludaŤi proti tomu vytyčipoŽadavek
li
chudoby a poukazovali na chud;f Život JeŽíše Kris.
ta a apoštolťr.
Sérii stŤedověkfch bludaŤskfch sekt zahájil ve l2. stol. Arnold
z Brescie, o němŽ viz v.fše' PoŽadovalnaprostou chudobu kléru
a odmítal názor, Že papeŽstvije odvozeno od moci Petrovy. Další
nebezpečnou sektou byli tzv. henriciáni, nazvani podle svého zak pŤedním feudálrim a
kladatele Henriho (JindŤicha) z Lausanne. Ti odmítli cirkevní
učenío svátosti kněŽství, prohlasili, Že biskupskf a kněŽslo.f uŤad
pocházeji od ďábla, a proto je pr! nutno vyvraŽdit mečem všech.
ny duchovní osoby. DalšíbludaŤi, tzv. amalriciáni, hlásícíse
k názor m profesora paŤíŽskéSorbonny Amalricha z Beny, učili'
Že papeŽje antikrist, protoŽe pŤikazuje nerozlučitelnost manŽel.
ského svazku. Hlásali volnou lásku. ortliebovci, nazvaní tak po.
dle svého zakladatele ortlieba, prohlásili zase panictví a panenstvl'
132
zkrátka veškery Život v celibátě, za dílro d'áblovo, popírali panenské ztozeni JeŽíšeKrista, odmítali manŽelstvi a hověli volné lás.
ce. Velmi se v evropsk ch zemích rozŠíŤilii luciferiáni, pŤedchťtdci
dnešníchsatanistti. Vycházeli zteorie o dobrém az|émbohu, kteŤí
jsou si rovni a vedou spolu odvěkÝ zápas' Tím skutečně dobr!'m
bohemvšak pr! není ten Brih, kterého hlásá církev, není jím JeŽíš
Kristus, ale naopak Lucifer (světlonoš), satan' Luciferiáni konali
na srn.Ích tajnÝch shromáŽděnichtzv. černémše' k nimŽ pouŽívali konsekrované hostie vyloupené ze svatostánk , které zneuctili.
Dopouštěli se rovněŽ utokri na duchovní osoby, mnohé z nich
zavraŽdt|i.
Nejznámějšími a nejpočetnějšímisektami v té době však byli
valdenští a albigenští.Valdenštíneboli tzv. lyonštíchudí, vzešli z francouzského Lyonu, kde bohatf obchodník Petr Valdés
byl četbou horského kázáni JeŽiše Krista tak fascinován, Že se
rozhodl prodat svrij majetek, penize dát chud}'m a kázat veÍejně poŽadavek apoŠtolskéchudoby kléru i lidu' Lyonskf arcibiskup ho nejprve podporoval a umoŽnilmu, ačkoliv byl laik bez
jakéhokoliv svěcení, kázativ kostelích. Valdés brzy získal velké
mnoŽství pŤívrŽencri' KdyŽ ale zač,alpoŽadavek chudoby prosazovat radikálně a prohlašovat veškery majetek zahÍich, poznal
1arcibiskup, Že tady hrozi nebezpečí revolučníhopovstání' Pro] to valdésovi zapovědě|kázání po kostelích. Ten neuposlechl
po.
s odvoláním na rn.Írok apoštolri pŤed veleradou, Že
'je lépe
jej
tedy exkomunikoval.
slouchat Boha neŽ lidi... Arcibiskup
Valdés odešel z Lyonu na venkov, kde dal své komunitě organizačniÍáda strukturu, v níŽ dominuje poŽadavek absolutní chu.
doby' Ještě pŤed svou smrtí stačilValdésformulovat své komunitě
nauku, která lŽ nestojí na pridě katolického pravověŤí. Valdés
sice zachoval sedm svátostí a víru v NejsvětějšíTrojici, nicméně odmítl papeŽství, popŤel existenci očistce a mod|itby za zemŤelé' Srn.Ími morálními názory Valdés silně pŤipomíná Petra
Chelčického, p ozděj šíhozakJaďate|e Je dnoty česklch bratŤí' Učí'
Že je nutno neodpírat z|lt, nezabijet ani ve válce, nepŤísahat,
133
cÍRKEvNÍ DĚJtNY
BLUDY VE sTŘEDovĚKU A INKvIzIcE
nečist nic jiného neŽ Písmo sv. a spisy zakladatele komunity
Žové vyptalty proti nim' Několik let trvajícíválka se zapsala do
apod.
Mnohem horšíbyla sekta tzv' albigenskfch. Ríkali si ,'katha-
roi.., coŽ znamenáv Ťečtině,,čistí..,odtud česképojmenování ,'ka.
cíŤi... RozšíŤilise v okolí francouzského města Albi (odtud
albigenští), následně potom na většině izemijiŽní Francie' Je.
jich nauka by|aryze gnostická: ve světě probíhá neustá$ boj mezi
Bohem a ďáblem, kteŤí mají stejnou moc a vliv. JeŽíšKristus není
pravym Bohem, jen jakymsi prostŤedníkem' eÓnem, pŤípadně
andělem, kterf nás má vykoupit z otroctví hmoty a těla. Albigen-
Ktu, katolická církev byla
podnikali
vraŽedné utoky
podle nich ďábelského pťrvodu. Proto
na kněze, v Béziersu, jejich jihofrancouzské baště, se nesměl kněz
nebo mnich v bec ukázat, v jejich druhé baště, Toulouse, mohl
biskup, ktery tam sídlil, vyjít jen se silnou stráŽí. Albigenští odmítali i manŽelswí jako hŤíšné,tvrdili, Že tento hŤích je člověk nucen páchat pouze pro zachování lidského rodu. Albigenštíse dělili
natzv, dokonalé a nedokonalé. Dokonalí ŽiIi v celibátě a asketicky,
nesměli pít alkohol abrát do ruky zbrai. Nedokonali se mohli
Ženit a vdávat, pŤípadně hovět volné lásce a všem světsklm ra.
dostem' k jejich povinnostem patŤilo téŽ šíritalbigenskou víru
ohněm a mečem. Dokonalí plnili funkci jakychsi duchovních
autorit, nedokonali by|s' zavázáni poslouchat je a podŤizovat se
jejich poŽadavkťrm. Na rozdíl od valdensklch jim nebylo zakazo.
váno zabíjet, naopak vraŽda katolického kněze nebo mnicha se
pokládala za ctnostny a bohabojnf skutek. Albigenští měli pod.
šlechty a s její pomoci za.
poru některÝch mocnych pÍíslušníkťr
krá|ové zaia|i
jih
Francouzští
terolem.
a
násilím
plavili
Francie
po
papeŽích
vyhlášení Ki
poŽadovat
ve druhé polovině 12' stol.
Žové wpraw proti těmto teroristickym sektárťlm. PapeŽové od.
štípopírali všechny svátosti s r".j'jimkou
mítali, neboť věŤili v moŽnost misijního ptisobení mezi
albigensklmi a obrácení. Inocenc III' tam vyslal jako |egáta
a misionáŤe biskupa PeÚa z Castelnau. Albigenští jej všakzavraŽ.
dili. Teprve tato smutná událost pŤimě1a papeŽe k vyhlášení Kí.
134
*
r!:_
:!$,
*i1!:
{f
#
{ťl.
ši
s
,t1
dějin Francie surovou krutostí na obou stranách. Velitel kšiŽáckého vojska Šimonz Montfortu likvidoval albigenské vesnice
a nechával s oblibou zajatékacíÍeupalovat hromadně v dŤevěnfch
klecích. Nic nepomohly protesty cisterciáckého opata Arnolda,
kterÝ se učastnil vypravy jako duchovní, Šimon neposlechl ani
papeže Inocence III., kter;f nabádal k mírnosti. Albigenští ovšem
odpláceli stejnou měrou. Zajaté katolíky na svych hradech krutě
mučili a ubíjeli k smrti' Albigenské války pŤedstavují jednu
z nejsmutnějších kapitol v dějinách církve, kdy katoličtíKesťané
zce|a zapomněli na Kristriv poŽadavek milosrdenství a lásky
i k nepŤátel m a dali prrichod fanatické nenávisti. Neomlouvá,
Že totéŽ dělala i druhá Strana' Tím více je ovšem tieba vyzvednout postoj sv. Dominika, ktery odmítal vojenské násili a vydal
se k albigensk1fm jako mision፠zcela sám abeze zbrané. Ziska|
mnoho kacíŤri zpět.
Ve 20.letech l3. stol. albigenštípodlehli' neboť mě1i proti sobě
pŤesilu. Skutečnost, Že jejich blud se rozšíŤilna celém rozsáhlém
zemijiŽní Francie a zprisobildlouholeté krvavé války, vedl evropské panovníky k razantnějšímu postupu proti bludaŤrim. Ci
sď Friedrich II', ač sám pravověrně katolicky nesm:íšlel, ustanovil
pro kacíŤe krutf trest smrti upálením zaŽiva na hranici. Jeho pŤi
kladu následovali téměŤ všichni evropštímonarchové. PapeŽ Ře.
hoŤ IX. zavedl tento tlest i v Církevnímstátě, francouzskf král
Ludvík IX. ho uzákonil pro Francii'
Stanovit, kdo je a kdo není kacíŤ, bludaŤ, pŤíslušeloovšem cír-
kevní autoritě. Jen ona mohla rozhodnout, jestli názory, které
obviněná osoba hlásá, jsou katolicky pravověrné či nikoliv, ona
taktéŽ byla jediná kompetentní vysvětlit obŽalovanému, v čem se
my|i, avyzvat ho ke zŤeknutí se bludu' K pátrání po bludaŤích byl
na synodě v Toulouse r. |229 za|oŽen církevnísoud, jenŽ dostal
název ,,inkviziční..(lat. vyhledávající). Jeho ukol spočívalv pátrání
Fo kacíŤích,jejich usvědčení,poučení,vyzvé k odvolání
a v pŤípadě odmítnutínebo opakovaného upadnutí do bludu
135
cÍRKEVNÍ DĚJINY
v odevzdání světské moci k potrestání. Inkvizičnísoudní tribunály byly zakJádány v celé katolické Evropě. V jejich čele stál
diecézníbiskup, ktery pověŤoval vedením inkvizičních procesťr
právnicky a teologicky nejvzdělanější kněze' velmi brzy byla tato
uloha svěŤována dominikánrim. V rozjitŤené atmosféŤe po porážce albigensk1fch docházelo v počátečnífázi existence inkvizice
k pŤehmatrim' které musel napravovat sám papeŽ. V Německu si
počínalvelmi bezohledně inkvizitor Konrád z Marburku, cho.
robně podezŤívaÚ muŽ, kter! dostal do vězení osoby, jeŽ nikdy
Žádné bludy nehlásaly, a musel je potom propustit. Nemálo lidí
však tento duchovní dostal na hranici. KdyŽ nakonec padl za oběť
rozvášněnému davu, papeŽ ŘehoŤ IX. si posteskl: ,,Já mu tolikrát
domlouval a nabádal ho k mírnosti... Ještě hriŤe si počínalve Francii inkvizitor Robert z dominikánského Ťádu, sám b]ivalf albigen.
shí, kterÝ r. 1239 během několika dnri vydal světské moci k upálení
l80 bludaŤťr. RozhoŤčenjr lid vzal utokem azapá|tldominikánsk
klášter v Toulouse. Robertova tvrdost vyvolala námitky u biskupti,
posléze i u papeŽe Inocence IV., kterf jej nakonec sám sesadil
a dal odsoudit k doŽivotnímu Ža|áÍi' Naprostá většina biskup
právě tak jako papeŽové neměla zájem na krutostech, svévoli
a pŤehmatech. Ani inkvizitoŤi ve své většině nepatŤili k těm' kdo
by usilovali o vydání co největšího počtu heretikri světsklm uŤadrim k upálení' Naopak je tŤeba Ťíct, Že spíšese snaŽili dělat všech.
no moŽné pro to, aby souzeného kacíŤe nemuseli poslat na hranici,
coŽ dokazuje minimální počet odsouzenych v prťrběhu 13. stol.
Konrád z Marburku a Robert byli v.jujimkami. Století čtrnáctéuŽ
bylo po této stránce horší.
Inkvizičníproces vypadal zhruba takto: Inkvizitor nejprve měl
povinnost wzyat všechny, kdo se cítili vinnfmi herezi, aby se
dostavili k soudu. K tomu byla určena doba pŤibliŽně jednoho
měsíce. KdyŽ uplynula, byla pŤijímána udání - a to buď od povo.
lan;ich drivěrníkri nebo od kohokoliv, dokonce i od samotnlch
heretikti. Aby mohl brt někdo označen za vinného kacíŤstvím'
musela existovat dvě udání od dvou na sobě nezávisl ch Žalobcri'
136
BLUDY vE STŘEDoVĚKU A INK\.IZICE
jejichŽ jména z stala utajena' obviněn]Í byl pŤedveden avyzván,
byl obviněn. KdyŽ tak učinil, byl
aby odvolal blud, z jehoŽ Šírení
propuštěn s povinností vykonat pokání ve formě modlitby, almuŽny, pouti atd. KdyŽ tvrdil, Že obvinění je falešné a udávané bludy
nikdy nešíril, byl vyzván k odvolání bez povinnosti vykonat poká,j
;l
$
.#l
#
ffi
lť..
iÍ{
ni' Kdyz odmítl odvolat a bludnou nauku hájil' byl teologicky
poučen, proč jeho tvrzenije bludné. KdyŽ ani potom neodvolal,
rozhodl inkvizičnítribunál o jeho vydání světské moci k upálení.
Inkviziční soudní Ťizeni znamenalo ve své době pokrok. obŽalo-
vanf mohl hodnotu Ža|oby zeslabit ttrn, Že uvedl své nepŤátele,
kteŤí ho chtějí zničit' Pokud se mezi nimi octl jeden z udavačťr,
pŤestala automaticky Ža|oba platit a obviněny byl ihned propuštěn. KacíŤi recidivisté byli pŤedáváni světské moci k upálení.
Situaci obviněnych z kacíŤstvízkomplikovalo, kdyŽ papeŽ Inocenc rV. schválil t. 1252 uŽiváni tortury (utrpného práva) pŤi in-
kvizičníchprocesech. Souviselo to se znovupŤijetím zásad
Ťímskéhoprávav Evropě 13. stol', jeŽ mučenípŤi rn.fslechu pŤipouštělo. PŤesto však u inkvizičníchsoudri docházelo k mučení
podstatně méně než u světskych soudti. Inkvizitor mohl pŤistou.
pit k utrpnému právu teprve tehdy, kdyŽ obviněnf po několika
v'.fsleších tvrdošíjněodmítal uvést jména sv'.fch komplicri, nebo
tehdy, kdyŽ mučeníbylo jedinfm prostŤedkem, jak pohnout ob.
Žalovaného k odvolání hereze, a tím ho uchránit pŤed hranicí. PŤi
mučenímusel bft pŤítomen lékaŤ, kterjz dohlíŽel, aby nedošlo
k trvalému poškozenízdravotního stavu souzeného'
Inkvizice byla tedyv kaŽdém ohledu podstatně mírnějšísoudní institucí neŽ tehdejšísvětské soudy. Nicméně toto konstatová.
ní nesmí slouŽit jako omluva. Skutečnost, Že |idé se octli pŤed
soudem, a dokonce byli upalováni na hranicích jen pro své pie.
svědčení,b1t jakkoliv zvrácené a scestné, se nedá pod zorn;im
uhlem evangelia hájit. Zv|áště pak ne proto, protoŽe privodní stanovisko cirkevní autority by|o zce|a jiné, totiŽ Že kaciÍ nesmí b t
popraven. Toto stanovisko hájili - jak jsme si Ťekli vyše - ve starověku sv. AmbroŽ, sv. Martin, sv. Jan Zlatoustf a do znaěné
t37
cÍRKEvNi DĚJINY
BLUDY vE sTŘEDovĚKU A INKVIZICE
míry také sv. Augustin, ve stŤedověku ještě ve L2. stol. sv. Ber-
terorista. Násilí a krutosti albigenskfch proti katolíkťrm tento
obrazheretika plně potvrdily. Nedá se téŽ jen tak snadno obejít
fakt, Že ve 13' stol. i ti nejušlechtilejŠíduchové podporovali trest
smrti pro heretiky. Největší církevníuěitel všech dob sv. Tomáš
nard z Clairvaux. Pokud světská moc potrestala kacíŤe smrtí, zvedla se ze stÍany církevníchpŤedstavitelri vlna odporu jako kupŤ. r.
1022 v orléansu, kde francouzskf král Robert II. dal upálit tŤináct heretik - klerik i laik . Církev požadova|apouze exkomunikaci, v krajním pŤípadě vězeni, nikdy však smrt.
KdyŽ se synoda v Soissonsu r. 1l15 radila, jak naloŽit s uvěz.
něnfmi kacíŤi' lid wrhl do Ža|áÍe avězné za městem upálil, obávaje se prf
mírnosti kléru... Ještě r. 1|79 požadujepapež
''pŤílišné
Alexandr III' na III. lateránském koncilu trestat heretiky, zvláště
albigenské v jiŽni Francii, vězením a hospodáŤskfm bojkotem,
ani slovo o trestu smrti' R. ll84 uzavŤelipapeŽ Lucius III. a císaŤ
Friedrich I. Barbarossa společnou dohodu o trestání heretikri Ťíš.
skou klatbou, konfiskaci majetku a vězením, o tÍestu smrti zde
není ještě vribec zmínka. ZaÝJadaÍel kacíŤskésekty valdensk]ich
Petr Valdés je exkomunikován, musí odejít z Lyonu, ale umírá
pŤirozenou smrtí na l Žku, aniŽho kdokoliv vězní, nemluvě v .
bec o upálení. JestliŽe ve 13' stol. církevníÍepÍezentace mění svťrj
názor a podporuje trestání heretikťr smrtí, je to naprosto jednoznaěné ustup od dŤívějšíhumánnější praxe, a to je neomluvitelné. Šloo mravní posun směrem k horšímu. Pro ilustraci: V 9.
stol. papeŽ Mikuláš I' prohlásil llživáni mučenípŤi soudech za
,,provinění proti lidskému i BoŽímu zákonu..' ve 13. stol. Inocenc
T'I' zce|a Y rozporu s touto tradicí církve povoluje utrpné právo
i pŤi inkvizičníchprocesech.
Nutno ovšem vidět nezaujatě i druhou stránku mince. Podívá.
me.li se na ideovy program většiny bludaŤskfch sekt l2 ' a l3 . stol.,
musíme konstatovat, Že by měly váŽné problémy i se zákony dneš.
ních demokratickfch státri. KaŽdá svoboda včetně náboŽenské
končítam, kde zaěiná svoboda druhého - to je zátJadni deviza
svobodné společnosti. I ten sebedemokratičtějši stát by netolero.
valterorismus a vraŽdy duchovních, coŽ bylo náplní činnosti všech
tehdejších sekt s v.fjimkou valdenskfch. KacíŤ byl v tehdejšíspo.
lečnosti - a nikoli zce|aneprávem - pokládánzatotéŽ, co dnes
138
Akvinsky srovnává ve své Teologické summě kacíŤe s penězokazcem.
Tak jal{o penézokazec ničímateriální hodnotu, kacíŤničíduchovní hodnotu, tj. víru. JestliŽe penězokazce trestá stát smrtí, tím spí.
še je povinen trestat tak heretika, neboé víra je mnohonásobně
cennějšíneŽpenize, Trest smrti pro kacíŤe uzákonil pro fum tak
vynikajícípapeŽ,jahÍm byl ŘehoŤ IX., velk propagátor díla sv.
Františka a obdivovatel jeho chudoby a prostoty. Ve Francii ho
zavedl král sv. Ludvík IX.' obětavy ochránce chudlch proti svévoli feudálti, kter1i, jak jsme konstatovali vyše, nabízel dokonce
sama sebe jako rn.fkupné za Kesťany upadlé do mohamedánského otroctví. PŤesvědčení,ŽekactÍ zasluhuje smrt, bylo ve l3. stol.
všeobecnéa sdíleli ho i ti nejlepšía mravně nejkvalitnější lidé. To
svědči o jednom: Vrcholny stŤedověk bylna rozdíl od současnosti vysoce citliv'.f na hodnoty. věděl' Že díky Kesťanství, díky katolické víŤe dosáhla Evropa jisté civilizačni a mravní urovně, coŽ se
neobešlo bez oběti a prolité krve mučedník. Proto reagovaltak
ruzantně nakaždy pokus nabourat tuto víru, neboé v tom viděl
snahu o návrat zpětdo érybarbarství.Y sázce bylo udrŽení' uhájení a rozvoj všech hodnot, které kiesťanství pŤineslo: nerozluči.
telnost manŽelství a rodiny, zákaz zabit nevinného, charita
a blíŽenská láska... to všechno mohlo b:ft ohroŽeno, kdyby blud
měl moŽnost vnitŤně roz|ožit církev i stát. Proto obě instituce
reagovaly proti blud m a jejich nositelrim tak ostŤe. Jinak je ovšem
nutno poznamenat, Že katolick;i stŤedověk zachovával toleranci
v či nekŤesťanťrm: pohanrim, Židťtm i mohamedánťrm. Jedinou
myšlenkovou skupinou, kterou netoleroval, byli odpadlíci od ka.
tolické církve - tj. kacíŤi. Svoboda svědomí byla v tomto bodě ze
strany církve váŽně narušena. Bylo to v rozporu s evangeliem,
poselstvím JeŽíšeKrista, a potaŽmo i církevní tradicí. Církev zde
podlehla t7uzi, Že světslo./mi donucovacími prostÍedky se dosáhne
139
cÍRKEVNÍ DĚJINY
Yic neŽ nenásilnÝmi prostredky evangelia, coŽ
AVIGNONSKE PAPEZSTVI
Se
vymstilo hlav.
ně v pozdějŠíchstaletích. Ale o tom aŽ na svém místě.
Závérem této kapitoly je tieba jen doplnit, Že stŤedověkou in-
kvizici, byť seberozhodněji odmítáme principy, na nichŽ byla
postavena, a odsuzování lidí jen proto, Že mě|i odlišnépŤesvědčení, není moŽno srovnávat s moderními totalitními systémy nacismu a komunismu, jak se v publicistice běŽně děje. Církev a stát
ve stŤedověku bránily totiŽ pozitivní a nosné hodnoty kŤeséanské
civihzace, kultury a morálky proti zločineckym a teÍoristick]im
skupinám, které je ohroŽovaly, nadto - dodejme - Samy tolerancí
nejen nevynikaly, ale naopakbyly ještě nesnášenlivější neŽ katolíci. Moderní totality jakobín nacistti a bolševikťrnaproti tomu
'
Žádné pozitivní a nosné hodnoty nebránily, naopak proti dosavadním utočily a s jejich obránci nakládaly tak bestiálně, že ce|á
inkvizice je proti nim neškodn m biídilem.
.
AVIGNoNSKÉ PAPEŽSTVÍ
Smrtí papeŽe Bonifáce MII. r' 1303 neskončily snahy francouzského krále Filipa IV. Sličnéhoo zasahování do vnitrocírkevních
zá|eŽitosti. Naopak se tomuto hamiŽnému a krutému panovníko.
vi podaŤilo prosadit, Že r. 1305 byl zvolen papeŽem Francouz arcibiskup z Bordeaux Bertrand de Got, kterf pŤijal jméno Klement V. Byl oddán francouzskému trrinu a v pŤedcházejícím sporu Filipa s Bonifácem MII' se angaŽoval, i kdyŽ opatrně, na straně
krále. Servilnost papeŽe Klementa V' uiči kÍáli Filipovi šla aŽ tak
daleko, Že pŤe|ožI|sídlo papeŽovo z fuma do francouzského Avi.
gnonu, kde pob:ivalo ještě da1ších šest papežťr.PapeŽové se tak
dostali do područífrancouzskych král .
Filip IV. vykonával nátlak na Klementa V', aby odsoudil svého pŤedchťrdce Bonifáce MII. a prohlásil jej zaneprávoplatného
papeže. To ovšem nemohl jinak servilní Klement V' pŤijmout'
neboť k něčemu takovému nebyl oprávnén. Zato však naprosto
poslušně splnil Filipriv poŽadavek zrušení templáŤského rytíŤského Ťádu, ktery se angaŽova| pŤed r. 1303 agilně na straně papeŽe
Bonifáce wII. Klement V. spolu s králem Filipem obvinili tem.
pláÍe z kacíŤstvía modlosluŽby a nechali všechny v počtu 2 000
uvěznit. Ú0ajne zločiny templáŤrim nikdo nedokázal' Jedinlm
,,d kazem.. obŽaloby byla doznání vynucená utrpnym právem.
To ovšem králi Filipovi stačilo, aby dal postupně všechny templáŤe upálit na hranici ajejich statky zabavit. Jako poslední skonal
na hranici r. |3|4 velmistr Jakub de Molay, ktery aŽ do posledního dechu prohlašoval, Že on a jeho Ťádoví bratŤi jsou nevinní'
PapeŽ Klement V. zde sehrál smutnou roli Pontského Piláta.
t40
141
AvIGNoNsKÉ PAPEŽsTví
cÍRKEVNÍ DEJINY
ui
Likvidace templáŤského Ťádu je skandálem v církevních dějinách'
hanebnoujustiční vraŽdou nevinn ch lidí, oddaně a obětavě slou.
Žicích církvi. Podíl papeŽe Klementa na ní je yíc neŽ politováni
hodn! a zárovei odsouzeníhodn;i.
Tím spíšeje tŤeba ocenit postoj mnoha jinÝch biskup a dal.
šíchcírkevníchhodnostáŤti, které Klement V' svolal na koncil do
Vienne r. l31l. Š1oo alibismus z jeho strany, neboé si chtěl pro
zrušení templ፠zajistit souhlas všeobecného církevníhosněmu'
Nezískal ho' koncil ve Vienne ža|oby proti templ፠m odmítl.
Klement V. vzal morální odpovědnost za genocidu templ፠plně
na sebe.
Pobyt papeŽri v Avignonu byl staršími církevnímihistoriky
nazyván ,,dobou babylonského zajeti,,. Tato éra pŤinesla církvi
obrovské škody. I kdyŽ avignonští papeŽové nebyli v Žádném pŤí.
padě lidmi nízkémorální urovně, naopak se vyskytli mezi nimi
i muŽové vysokjlch kvalit, nezabtánih negativním jevťtm' jeŽwpl:ivaly z jisté podŤízenosti francouzské koruně. Na prvém místě
to byla snaha vyrovnat se co do reprezentativnosti nákladrim fran.
couzského královského dvora, na druhém místě zase potieba stavět v Avignonu, ve srovnání s fumem malém městě, sídla papeŽskÝch uŤad , které se stěhovaly do Avignonu spolu s papeŽem.
To naráŽe|o na problém penéz. Kde je vzít? Jednoduchá odpo.
věď: Církev je dá. Proto avignonští papeŽové neustále vyŽadovali
penize, takŽe se zdá|o, že papeŽsky dvrir není sídlem nejvyššího
velekněze, ale sídlem největšího bankéŤe' PapeŽové vybírali od
biskupti i od světslo.jlch panovníkťt tzv. annáty, tzn. pravidelné roční
poplatky. To ovšem zda\ekanebyla jediná povinná platba' Penize
se vyŽadovaly za uvedení do biskupského či opatského iÍadu, za
udělení privilegil, odpustkri atd. KaŽdÝ biskup v té době měl co
dělat s neustál]fm tlakem papeŽské kurie na to, aby platil. ProtoŽe
sám většinou nedisponoval takovymi penězi, aby mohl papeŽe
uspokojit, musel pŤenášet finančníproblémy níŽ. Proto wŽadoval peníze za uvedení do uŤadri arcijáhnťr, děkanri a faráŤri, kteŤi
potom museli platit ještě dalšípoplatky pŤi rriznych pŤíleŽitos.
142
t:
'{-rl
1l
tech. KněŽí potom pŤenášeli tento finančnítlak na bedra věŤících, kteii museli p|atit za kaŽdou sluŽbu včetně zpovědi a sv.
pŤijímání.Celá církev se tak stala církvíplatící.Tuto linii nazyváme avignonskym fiskalismem. Je sice pravdou, Že tomu, kdo nemé|penize, aby zap|ati| za uvedení do uŤadu, bylo placení prominuto, stejně takkdyž někdo neměl nazap|acení svátostné nebo
svátostinné sluŽby, nicméně bud' jak bud', perioda avignonského
papeŽství pŤedstawje velikou hanbu pro tehdejší církev, kdy se
penize dostaly na první místo na ukor péčeo duše. To vyvolalo
masové zesvětštění kléru, zejména vyššíhoa vysokého, neboé
k těmto funkcím měli pŤístup pÍevážnéti nejbohatší. Na druhé
straně vzrristal počet tzv' kněŽského proletariátu, tzn. chud]ich
kněŽí' kteŤí neměli dostatek peněz na zap|aceni pŤislušnéhoobroči, a pokud nena|ez|i nějakého mecenáše nebo nevynikali tak
vysokfmi kvalitami duchovními a intelektuálními, aby jim byla
platba prominuta, mohli slouŽit pouze jako tzv. oltáŤníci, čili na
zákJadě nějaké finančnínadace celebrovat u bočníhooltáŤe mši
na umysl dárce. Pokud měli většíštěstí,tak mohli i spravovat
faru v zastoupení faráÍe. Situace došla někde až tak daleko. Že
mnozi bohatí kněŽí si zap|aÍI|itŤeba aŽ deset obročí,byli faráŤi na
několika hodně od sebe vzdá|enych místech. ProtoŽe duchovní
správu nemohli z pochopitelnfch dtivodťr všude vykonávat, nechali se zastupovat někter1fm z nemajetnych duchovních, sami
pouze inkasovali poplatky.
Tento v pravém slova smyslu zoufa|y stav vyvolával samozŤej.
mě oprávněnou kritiku. Ta se však obracela nejen proti zesvětštělému kléru a proti pohoršujícímufiskalismu, ale velmi často i proti
papeŽstvíjako takovému' které bylo činěno Zatento stav zodpovědnfm, a nutno dodat, Že nikoliv zce|a neoprávněně. Po smrti
Klementa V. byl zvolen opět Francouz - kardinál Jacques Duése,
jenŽ si dal jméno Jan )o0I. Byl to obratn právník
a diplomat,
ktery se na rozdil od svého pŤedchridce pokusil o trochu nezávis.
lejši potitiku na francouzském králi. Dostal se do ostrého kon-
fliktu s německlm králem Ludvíkem Bavorem, jehoŽ odmítl
143
cÍRKEVNÍDĚJINY
korunovat císaŤem, kteréŽto právo papeŽrim pŤíslušelo.Ludvík
se postavil pÍoti papeŽi a za pomoci právníka Marsilia z Padovy
zpochybnil jakfkoliv nárok papeŽe na světskou moc. Jan XXII.
krále exkomunikoval, ten naopak nechalza pomoci svych dvorních teologri prohlásit papeŽe za heretika a poslat mu obsílku
pÍed inkvizičnítribunál. Marsilius z Padovy píšespis ',Defensor
pacis., (obránce míru), v němŽ tvrdi, Že papeŽskf primát není
institucí boŽskou, ale rnjtvorem papeŽské politiky. Vlastním nositelem církevnímoci je kŤesťanská obec a jejím nejvyššímorgá-
nem všeobecn! koncil. K Marsiliovi se pŤipojil anglickjr
františkánskf filozof a mystik William ockham. Ve františkánském Ťádu se vytvoŤil opozičníproud, stranící králi Ludvíkovi
proti papeŽi. Řikati si ,,fratice1li.. (bratŤíčci)a v jejich čele stál
b valÝ'generál Ťádu Michaelz Ceseny. Literární spor o rozsahu
papeŽské moci probíhal po celé 14. století a vnistil v tzv. koncili-
ární teorii, jeŽ našla své uplatnění na kostnickém koncilu' obhájcem papeŽe v tomto směru byl ŠpanělA]varezPelayo, františkán,
kter:f - inspirován pŤíklady Inocence III. a Bonifáce MII. - prohlašoval papeŽství za zdroj veškerého práva a poŽadoval uplatnění neomezené moci papeže nad světskymi vladaŤi. PŤi tom vŠem
ale Pelayo vidí jasně a ztetelné z|oÍády avignonského papeŽství
a stává se jeho velkym kritikem.
Nástupcem Jana )CfiI. se stal zboŽny cisterciáckÝ mnich Benedikt XII' Ten začal stavět v Avignonu obrovsky palác, kterÝje
obdivován jako skvost vrcholné gotiky. To bylo ovšem neklamnym znamením, Že papeŽové jiŽ na návrat do fuma nepom!šleji
a usadili se trvale v Avignonu. ZaBenediktova pontifikátu vyhlásili r. 1338 němečtíkurfiŤti ŤíšskÝzákon, kter! činil volbu císaŤe
nezávislou n apapeŽově souhlasu. Tim papeŽ pozbyljednu ze su./ch
drileŽitÝch pák politické moci.
Po Benediktovi XII. následoval francouzsk kardinál Pierre
Roger, jenŽ pŤijal jméno Klement VI. Ten obnovil klatbu na Lud-
víka Bavora, kter! postupně ztráce|v Německu pťrdu pod noha.
ma. KurfiŤti, tÍebaŽe nadále trvali na tom, Že papeŽ v souhlas
144
AvlGNoNsKÉ PAPEŽsTvÍ
i'
i,l
li
't,
I
není k volbě císaŤe zapotiebí, pŤece j e n papeŽe poslechli, sesadili
Ludvíka Bavora a zvolili císaŤem českéhokrále Karla Lucembur.
ského' nám vŠemdobŤe známého Karla IV. Ten byl ještě jako
mlady princ Klementou.fm chráněncem, kardinál Roger byl totiŽ
jeho vychovatelem. Napjatf vztah císaŤstvía papeŽství tak skon-
čil' nebď císaŤ Karel IV. měl zájemvycházetspapeŽem co nejlépe. Nicméně císaŤ Karel se taktéždostal s Klementem w. do
sporu ohledně vybírání annát . Tento moudry a zboŽny panov.
ník patiil mezi kritiky papeŽského fiskalismu a snaŽil se mu čelit.
Čim dal iasněji se ukazova|o, že vychodiskem z tohoto zoufalého staw by byl návrat papeŽi do fuma' K tomu Klement M'
neměl nejmenši chuti. Teprve jeho nástupce Inocenc VI' musel
o tomto Ťešenívážně uvaŽovat v souvislosti s povstáním Ťímského lidu' fum pustl a lid trpělneustállmi boji mezi šlechtickfmi
rody Colonna a orsini. fumskemu notáŤi Colovi di Rienzo se
dvakrát podaŤilo získat nad městem vládu jako ,,tribunu lidu...
Uzna| ho i papeŽ, nicméně pŤi novém povstání lidu byl zabit.
PapeŽskf legát kardinál Albornoz udělal v fumo rázné a energicky poŤádek. Svou spravedlností si získal Ťímskjl lid.
Události v Řimo obrátily ZnoYu pozornost západního Kesťanství k ,,Věčnému městu.., které bez pŤítomnosti papeŽri chátralo
čímdál víc' Srdce věŤícíhokŤesťana se muselo nad tím svírat.
Rim tyt pŤece hrobem sv' Petra a místem prvního pronásledování kŤesťanri, poutě do Věčnéhoměsta byly obdaŤeny odpustky'
RovněŽ tak nebylo těŽké poukázatna to, Že pŤed odchodem papeŽ do Avignonu se v církvi nevyskytova|y z|oŤády vypl1ivající
z papeŽského fiskalismu. Proto za pontifikátu Inocence VI. jiŽ
nebylo moŽno ignorovat stále silnějšíhlasy volajícípo návratu
papeŽe zpět do Ríma' Zvlášénaléhavě to poŽadovaly dvě ženymystičky: sv. KateŤina Sienská a sv' Brigita Švédská'Sám cisaŤ
Karel IV. podpoŤil poŽadavek návratu papeŽe do Říma' K tomuto
koku se odhodlalnástupce Inocence VI. Urban V., kterf uposlechl naléhánísv. Brigity Švédske,jeŽ opustila svou severskou vlast
a usadila se natrvalo v fumo. obyvatelé Věčnéhoměsta, kteŤí uŽ
145
VELKÉ ZÁPADNÍ SCHIZMA A KosTNIcKÝ KoNclL
cÍRKEVNí DĚJINY
63 |et žádného papeŽe neviděli, uvítali Urbana V. s jásotem. Brzy
však byli z?Jamáni, neboť papeŽ nalezl v Rímě jen zchátralé bu.
dovy, kde těžko mohly sídlit kuriální uŤady. Proto se vrát\| zpět
do Avignonu
Nov.i papeŽ Řehoi XI. neměl v umyslu pŤesídlit do Ríma. Učinil tak teprve na naléhánídominikánské terciáŤky KateŤiny Be.
nincasové, nám všem dobŤe známé sv. KateŤiny Sienské, která je
obdaŤena titulem ..učitelka církve... Ta r' 1376 osobně papeŽe
v Avignonu navštívila, aby ho pŤemluvila k návratu do fuma, ten.
tokrát definitivnímu. Nebylo to samozŤejmě jenom pŤánítéto svaté
panny, svou roli zde sehrál i tlak císaŤe Karla [V., jenŽ by rád
viděl odpoutání papeŽství od vazby k francouzskému tr nu. Konečně r. 1378 se ŘehoŤ XI. odhodlal k cestě do fuma. Ihned po
pŤíjezdu umírá.
VELKq ZÁPADNÍ SCHIZMA A KoSTNICKÝ KoNCIL
Návrat papeži do Říma nepŤinesl nápravu poměrri v církvi, naopakještě vyostŤil z|oÍády vyvolané pobytem papeŽri v Avignonu.
Fiskalismus, uplatřovan! papeŽskou kurií, byl v organismu círk
ve hluboce zakoŤeněn, k tomu se posléze pŤipojily církevně-politické rozbroje a spory'
PapeŽ ŘehoŤ Xl. hned po návratu do Ríma r. 1378 umírá. RímskÝ lid v obavě z moŽné volby papeŽe Neitala, kterf by se zase
Doba pobytu papeŽri v Avignonu tím definitivně končí.Jak
jsme jiŽ Ťekli, nepŤinesla církvi nic pozitivního. I kdyŽ papeŽové
nadále uplatĎovali Svou moc nad světskÝmi panovníky, nedá se
popŤít jejich závislost na francouzském dvoru. VáŽnost papež.
ství a jeho morální autorita během tohoto období pováŽlivě utr-
usadil v Avignonu' se shromáždi| na Svatopetrském náměstí
k bouŤlivé a v.fhruŽné demonstraci. Kardinálové ve strachu, Že
jejich Život je v nebezpečí,rychle oblékli staŤičkéhokardinála
fiskalismu. Proto v církvi samotné sílily tendence snaŽici Se omezit co nejvíce papeŽskou moc. Ty se váŽněji projevily r. 1352
pŤi volbě Inocence VI., kdy kardinálové odsouhlasili tzv' volební
kapitulaci, coŽ znamená pŤiseŽnou umluvu, jíŽ se všichni kardi.
nálové pro pŤípad zvolení papeŽem zavazuji k určitémuomezeni
nejen zeměpanské, ale i duchovní moci. Zde se jIŽ zŤetelně projevuje tendence vidět v papeŽi ne rozhodčí autoritu, ale ,,prvního
ban
pěla
-
a to zejména pro z|oÍády vyplÝvajici z po|iÍického
mezi rovnf mi., což dospělo k vyvrcholení na kostnickém
a basilejském koncilu. V:í.voj po r. l378 tomu jenom nahrál, ná.
sledky pobytu papeŽiv Avignonu se projevovaly jeŠtědlouho po
návratu RehoŤe XI. do Řjma.
146
Tibaldeschiho, rodilého Římana, do papeŽskych rouch a pŤedvedli
ho lidu' ktery mezitím vnikl do Vatikánu. PŤitom spěšně zvolili
arcibiskupa zBai, kardinála Prignana, papeŽem. Tibaldeschi měl
potom těŽkou práci vysvět|ovat, Že on papeŽem neni, Žeby| molen někdo jiny. Zvo|en:f Bartolomeo Prignano pŤijal jméno Ur-
VL
Byl to muŽ bezuhonny a upŤímně zapáIeny pro reformu zloŤádri v církvi. Chyběla mu však schopnost kompromisu tam, kde ho
bylo zapotŤebí, a také neuměl jednat s lidmi. S kardinály, kteŤí
zristali v Avignonu a nesouhlasili s návratem papeže do fuma.
zacháze| tvrdě, odmítl je vyslechnout a hrozil ihned exkomunika.
cemi. PŤitom ale neprozŤetelně opomenul jmenovat dalšíkardi.
nály, kteŤí by ho podpoŤili. Zbyteč,né si také sv.fm tvrdym postojem
znepŤátelil neapolskou královnu Janu, která mohla b]izt jeho spojenkyní. Záhy se od Urbana odvrátili i ti, kteŤí ho p vodně pod.
porovali. I sv. KateŤina Sienská, kterájej nepŤestala aŽ do konce
r47
lr
cÍRKEvNi DĚJINY
VELKE ZAPADNI SCHIZMA A KosTNIcKÝ KoNcIL
Životapodporovat, mu vytlkala ve svych dopisech ostrlmi slovy
nedostatek lásky a pokory.
Kardinálové jiŽ po několika měsících litovali své volby a pod
záminkou' Že jednali pod nátlakem, se sešli v italském městě Fondi,
prohlásili volbu Urbana VI. neplatnou a zvolili nov.fm papeŽem
kardinála Roberta Ženevského, ktery si dal jméno Klement VII.
na nešťastnémUrbanu VI. fumŠtíobčanés meči v rukou vtrhli
do papeŽského paláce. Urban vyšel proti nim oblečen do papeŽskych rouch s kiíŽem v ruce a zepÍa| se jich otázkou Kristovou:
psychicky zce|a oďzbrojen tímto maje',Koho hledáte?.. Lid byl
státnim chováním papeže a odtáhl. Urban VI. se zde nechal in-
spirovať stejn;fm jednáním Bonifáce VIII' r. 1303 v Anagni, kdy
tento staŤec rovněŽ'vyšel Nogaretovym vojákrim v ustrety v papeŽském oděw a s kŤíŽem v ruce a toatéŽ otázkou Kristovou na
Ten se odstěhoval opět do Avignonu. Urban VI. se však svého
uŤadu nevzdával.Takzačalo v církvi 391eté smutné období pa.
peŽského schizmatu, kdy proti sobě stáli dva papeŽové: Ťímsky
a avignonskÝ. Německf císaŤ a čes$ král Karel IV. se pŤidrŽel
Urbana w.' stejně tak jeho syn a nástupce Václav IY, Za Urbanem stály rovněŽ italské státy s vy'jimkou Neapolska, Anglie, Polsko. skandinávské země a Uhry. Klementa VII. naproti tomu
podpoŤily Francie, Španělsko' Neapolsko se Sicílií,Portugalsko
a Skotsko. Jednotlivi diecéznibiskupovése pŤidrŽeli bud' Ťímského, nebo avignonskéh o papeŽe, stejně tak jednotlivé Ťeholní Ťády. I
vynikajícísvětci té doby byli rozděleni. Zatímco sv. KateŤina Sienská stála nekompromisně na straně ŤímskéhopapeŽe,vynikaji
cikazate|dominikánského Ťádu a mravokárce zloŤádri sv. Vincenc
Ferrersky podpoŤil avignonského Klementa MI. Pro katolíky té
doby, lhostejno jestli pro duchovní či laiky, učence nebo analfabety, bylo velice těŽké posoudit, ktery z obou papeŽ je prav..i
a kterf nikoliv. Urban M. byl sice zvolen ŤádnÝm shromáŽděním
kardinálri v Ťádném konkláve, nicméně volitelé sami později prohlašovali, Že volba byla učiněna v atmosféŤe strachu z lidu, kterf
se bouŤil. Tento argument z hlediska kanonického práva ovšem
nemriŽe obstát, nota bene kdyŽ kardinálové volili Urbana za zavŤenÝmi dveŤmi, kde jejich moŽnost svobodné volby nikdo neo.
mezoval. Proto církev povaŽuje volbu UrbanaYl' za platnou a po
dobu následujících 39 let trvání schizmatu uznává za právoplatné papeŽev Ťímskélinii, tj. ty, kterí byli zvoleni v Rímě, a nikoli
ty z avignonské linie. Tijsou považovánizavzdotopapeŽe.
Po oznámeni, že volba Urbana VI. byla neplatná, došlo
povstání
Ťímskéholidu, kterf si vylil svou bezmoc a zkJamáni
k
148
'$
rtech.
Urban VI. chrlil exkomunikace jednu za druhou a sáhl dokon.
ce k popravám srn.fch odprirc . Vedl válku s neapolskou králov.
nou Janou a posléze i s jejím bratrancem Karlem' jenŽ privodně
bojoval najeho straně. Popudil proti sobě většinu sv ch současníkri. Jeho nástupce Bonifác IX' si uŽ počínalmnohem |épe.IJzavŤel mír s neapolskym králem Ladislavem a dosáhl uznání v celé
Itálii. Po něm ještě následovali Inocenc VII. a ŘehoŤ XII., kterjr
abdikoval na Kostnickém koncilu r. l4l5. Toto jsou právoplatní
papeŽové sídlícív Římě. VAvignonu po smrti Klementa VII. následoval učenf španělskf kardinál Pedro de Luna jako Benedikt
XIII' oba tito avignonštípapeŽové jsou neprávoplatní, proto také
ve qfčtu papeži nejsou uváděni. Benedikt XIII. byl sesazen Kostnick m koncilem.
Nejhoršína celé situaci by|o, Že jak Ťímskf, tak avignonsk1i
papeŽ vyhlašovali navzájem proti sobě klatby a dokonce svolávali
vojska proti sobě, respektive proti světskym panovník m, kteŤí
podporovali toho druhého' To ovšem vedlo ke zvyšování finančního bŤemene duchovenstva a věŤících.Annáty byly stále větší,
objevilo se i hrubé zneuŽiyániprodeje odpustkri k čistě světskfm
učelťtm.Světštípanovníci pŤitom lavírovali a vynucovali si na
papeŽi r zné ustupky pod pohrriŽkou, Že se pŤipojí k druhému
papeŽi. Do tohoto zmatku spadá i mučednická smrt generálního
vikáŤe praŽské arcidiecéze sv. Jana z Nepomuku r. 1393. Král
Václav tV. stál na straně Ťimského papeŽe, zasahoval ale proti
právně do vnitrocírkevních zá|eŽitosti a vyvolal konflikt
149
Ei
li$l
-rw
.T,
cÍRKEVNÍ DĚ.IlNY
reformním arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehoŽ obětí se stal
sv. Jan. Král Václav si byl velmi dobŤe vědom, Že papeŽ Boni.
fác IX. nebude mít zájem energicky se zastat svého arcibiskupa,
neboé hrozilo nebezpečí , ŽeY'rá|Václav se pŤikloní k avignonskés
mu papeŽi.
Stav se stával nesnesiteln:Ím. I kdyŽ duchovní správa pokračo.
vďa normálně a nerušeně di ' otázka, ktery z papeŽ je vlastně
praqf, vyvoláva|a nervozitu a napětí' Vzdělanci poukazovali na
osvědčenou praxi v církevních dějinách' ŽekdyŽ zachvátilo církev
nějaké vnitŤní napětí, Ťešenínalezl vŠeobecny církevnísněm. Jeho
svolání začalauŽ v 80. letech 14. století poŽadovat paŤiŽská univerzita, v té době největší teologická autorita západního světa. oŽily
myšlenky Marsilia z Padovy a Williama ockhama, zpochybřující
světskou moc papeŽri a potaŽmo i samotnf primát. Dva němečtí
profesoŤi paríŽské Sorbonny JindŤich z Langensteinu a Konrád
z Gelnhausenu jako první vystoupili s názorem, Že koncil stojí nad
papeŽem a papeŽ je povinen se jeho usnesení podrobit' Koncil
m Že v pŤípadě potŤeby svolat světslo.i panovník. o pár let pozdéji
tyto myšlenky rozvinul kancléŤ paŤíŽskéuniverzity Jean Charlier
z Gersonu, kteq/ později sehrál dťrleŽitou roli na kostnickém cír.
kevním sněmu' PaŤíŽská univerzita r. |394 vyvolala dokonce mezi
srn.fmi profesory a b:ivďfmi i současnymi Žáky anketu na téma, jak
vyŤešit současné schizma. Vj'sledkem bylo stanovisko, Že oba pa.
peŽové mají odstoupit a norn.f papeŽ má byt zvolen jak Ťímslo.im,
tak i avignonskfm kardinálskfm sborem, v pŤípadě nerispěchu má
b:Ít svolán koncil.
Podle tohoto doporučeníbylo postupováno t |409. Kardinálové z Ríma i z Avignonu se sešli v italském městě Pisa avyzva|i
ŤímskéhopapeŽe ŘehoŤe XII. i jeho avignonského soka Benedik.
ta XIII. k abdikaci' ProtoŽe ani jeden z nich tak neučinil, prohlá.
sili kardinálové oba současnépapeŽe za ',rušitele míru,. a sesadili
je. Místo nich pŤistoupili k volbě nového papeŽe.
Stal se jím milánsk]/ arcibiskup kardinál Petr Filargi, rodilÝ
Řek z Kréty, kterf pŤijal jméno Alexandr V. Ten se usadil
150
VELKÉ ZÁPADNÍ SCHIZMA A KosTNIcKÝ Koh.cIL
v Bologni a byl uznán Francií, Anglií a větŠinou německych bis.
kupri. fumsky a avignonsky papeŽ se však také nevzdávairi, Íakže
církev měla tenkrát v čele tÍt papeŽe. Avignonského Benedik.
XIII' se pŤidrželo Španělsko, Portugalsko a Skotsko, Ťímského
ŘehoŤe XII. část Německa, neapolsk! král Ladislav a většina Itá.
lie. Když Alexandr hned následujícího roku zemiel, zvolili kardinálové místo něho Balthasara Cossu, jenŽ si dal jméno Jan )CflII.
Byl to muŽ velmi prostopášného a špatného Života, kterf dával
svému okolí veŤejné pohoršení.Později vznikla legenda, Že by|
privodně námoŤním lupičem' Není to pravda, tato báchorkavznik
la z toho' Že Cossa byl v mladém věku dristojníkem u námoŤnictva
ta
- a těm se Ťíkalo v lidové hantfrce ,,piráti... Teprve později se
nechal lysvětit na kněze a stoupal po žebríčkucírkevních hod.
ností. Ani Alexandr V. a Jan )C(II. nejsou právoplatn;fmi papeŽi, neboé byli zvoleni za právop|atného pontifikátu Ťímského
papeže ŘehoŤe XII. Jan )oilIl. ještě více vyhrotil jiŽ tak zoufalou
situaci v církvi vyhlášením kŤiŽovévypravy proti Ladislavu Nea.
polskému, na jejiŽ financování vyhlásil odpustky, jeŽ se hanebně
kramáŤskjrm zpiisobem prodávaly v mnoha městech Evropy.
Y Praze proti tomu vystoupil mjstr Jan Hus.
Dle receptu paŤižskéuniverzity ted, uzrá|adoba ke svolání koncilu. Tohoto nevděčnéhoukolu se ujalcísaŤ Zikmund Lucembur.
sky koncem roku 1414' kterf k tomu získal pod nátlakem souhlas
samotného papeŽe Jana )oilIl. Sněm si vl.tkl za cíl provést reformu církve ,,v hlavě i udech... Byl vyhlášen nov.f jednací Ťád, podle
něhoŽ se nemělo hlasovat jako dosud podle hlav' ale podle národťr,
jako tomu bylo na univerzitách. Byly vytvoreny 4 národy: italshÍ,
francouz sky, anglickf a něme ckj'. Zv|ášÍni,,náro d.. vytvoŤilo kardinálské kolegium' Tim došlo k odstranění pŤevahy italskj'ch biskupri, kteŤípodporovali Jana )CilII. Dalšínovinkou kostnického
sněmu bylo, Že hlas na něm kromě biskupri dostali taktéŽ teologové a zástupci světskfch panovníkri. Jan )C(III. ihned zjistil, Že
nemá vyhlídky na své potvrzení ve funkci. Proto se rozhodl uprch.
nout v domnění, žebez pŤítomnosti papeŽe koncil ztroskotá. Tak
t5t
cÍRKEVNi DĚJINY
MYSTIKA. VEDA A BLUDY VE 14. STOL
se málem Stalo a jen díky kancléii paŤiŽské univerzity Gersono-
vi a francouzskému kardinálovi d'Aillymu se podaŤilo udrŽet preláty pohromadě. oba tito hodnostáŤi prohlásili, Že koncil stojí
nad papeŽem, a fiďiŽ nepotŤebuje jeho schválení, ano, nem Že
b:it od něho rozpuštěn. Bylo to bludné a odporujícínauce církve,
koncilní preláti však neviděli v dané situaci jiné uÍchodisko. Jan
XKII. byl zajat, pŤivezen do Kostnice a sesazen. Poznal, Že věc
je zttacena, a podrobil se. fumsk! papeŽ ŘehoŤXII. oznámil koncilu, že rezignuje, jestliŽe se koncil nechá od něho formálně svolat. S tím byl vysloven souhlas a ŘehoŤ XII', devadesátilety staŤec,
rezignoval. Zbyva|ještě avignonsky Benedikt XIII. Ten tvrdošíj.
ně odmítal abdikovat, ačkoliv ho podporovali pouze španělštípre-
láti. KdyŽ jim ale koncil nabídl vytvoŤení pátého národa,
zastoupeného na něm, zŤekli se papeŽe Benedikta, jehož tím pá.
dem uŽ nikdo nepodporoval, a koncil ho proto mohl bez problé-
m
sesadit. Tím došlo k dlouho očekávanémukonečnému
odstranění papeŽského schizmatu.
.MYSTIKA, vĚDA A BLUDY VE
14.
sToL.
Vnější upadek církve zprisoben! pobytem papeŽri v Avignonu
a následující papeŽské schizma nikterak nepodvázaly hlubokou
zboŽnost lidu, projevy blíŽenskélásky a vribec autentické projevy
opravdového Keséanského Života. ZboŽnost lidu byla rozšíŤena
o nové prvky, pŤedevšímse ujala modlitba Anděl Páně ráno,
v poledne a večer, kterou prosadil v celé cirkvi papeŽ Jan )CflI'
Součástí této modlitby se stalo i pravidelné zvonění v kostelích.
Počátky modlitby Anděl Páně je ovšem tŤeba hledat u františkánského Ťádu. Ve 14. stol. se taktéžmasově rozšíŤilypoboŽnosti kŤí.
Žové cesty, jejiž počátky nutno hledat samozŤejmě mnohem dŤíve,
a to uŽ ve 12. stol., kdy Evropané v masovém měŤítku putovali do
Jeruzaléma ke hrobu Spasitelovu. 14' stol. rovněŽ tak znamená hro
madné rozšíŤeníodpustku' Ty se objevily rovnéŽ j1Ž ve 12. stol. na
zákJadě nauky teologti o moŽnosti získat odpuštěníčasnfch trestri
zahŤichy odpuštěné pŤedtím ve zpovědnici tim, Že kajícník vykoná
buď modlitbu, nebo dobrf skutek ve formě za|oŽeni špitálu, koste.
la nebo kláštera, pouti do fuma nebo do Svaté země, učasti v kŤíŽové
v.ilpravě apod. Ve 13' stol. se objevuje téžnauka,Že ziskané odpustky lze věnovat i duším v očistci' Že| je tŤebalitovat, Že odpustková
praxe byla ve 14' stol. znehodnocena kramáŤskym prodáváním konkrétních odpustkov.fch modliteb nebo napsanlch dobrlch skutkri.
Nejsmutnější na tom ovšem by|o, Že peníze z takto získanéhoprodeje se pouŽily k ne zrovna vznešenym a dobrym učelrim.
Značny počet svátkri byl rozmnožen o dťrleŽitf svátek NejsvětějšíTrojice, ktery zavedl papeŽ Jan XXII., a o svátek Navšti
vení Panny Marie, jejŽ ustanovi| papeŽ Bonifác IX. pŤičiněním
152
153
CÍRKEVNÍ DEJlNY
praŽSkého arcibiskupa lana z Jenštejna. Velmi se rozšíŤiltaké
svátek Neposkvrněného početíP. Marie, kdyŽ ve 13. stol. fran-
tiškán Duns Scotus obhájil tuto nauku proti dominikánsklm
teologťtm, kteŤí ji popírali.
Snad málokteré století pŤedstawje tak obrovskf rozmach mys.
tiky jako století 14' a |5, V tomto směru vynikly Německo
a Itálie. V Německu se stal pověstn;Ím provinciál dominikán
mistr Eckhart, jenž v některych bodech sklouzl do panteismu,
coŽ bylo papeŽem Janem )C(II' odsouzeno' Celkově však hodno.
tí církev dílo Eckhartovo kladně jako autentickf pŤínos pro kato.
lickou mystiku. Eckhart v oďkaz rozvije|i dalšídominikáni
Johannes Tauler a Heinrich Seuse, znichŽ zejména Tauler kladl
d raz na malost a ubohost člověka ve vztahu k Bohu. Tím se
pěstoval vztah opravdové a hluboké ucty člověka ke svému Stvo.
Ťiteli a Vykupiteli. Mystikem byl i kartuzián Ludolf Sask1i autor
oblíbenéknížky,,Vita Iesu Christi... Mystika se hojně pěstovala
i v Ženskfch klášterech. V minulé kapitole jsme se zmínili o do.
minikánské terciáŤce sv. KateŤině Sienské a sv. Brigitě Švedské'
vzpomínky si zaslouŽí i italská františkánka bl. Angela z Foligna a německá dominikánka Kristina Ebnerová.
Vrcholem mystiky té doby se stala tzv. devotio moderna (nová
zboŽnost). Š1oo reakci ducha na projevy nepoŤádkri v tehdejší
církvi, o myšlenku' Že nápravu mťrŽe pŤinést jen rozjímání' četba
Písma sv. a drivěra v pťrsobení BoŽí milosti v nitru č|ovéka'Záro.
veĎ hlasatelé této tzv. nové zboŽnosti kritizovali velké mnoŽství
vnějších poboŽností a projevy náboŽenského formalismu. ZakJadatelem nové zboŽnosti je Holand'an Gerhard Groote, ktery sdru.
Žova|kněze stejnfch názor ke společnémuŽivotu v tomto duchu,
ovšem bez Ťeholních pravidel. Z prostÍedi těchto duchovních
vzešel kněz bl. Tomáš Hemerken' známy pod jménem Tomáš
Kempensk1í jakoŽto autor proslulé knihy ,,Imitatio Christi.. (Následování Krista)' která ještě dlouhá staletí potom byla duchovním bestsellelem a formovala mnoho kŤesťansklch duŠí.Novou
zboŽnost podporoval i kancléŤ paŤíŽskéuniverzity Jean Charlier
154
MYSTIKÁ' VEDA A BLUDY VE
14.
sToL
z Gersonu, jemuŽ ptivodně bylo autorství ,,Následování Krista..
pŤipisováno.
Všeobecně je tŤeba poukázat i na skutečnost, Že ve 14. stol.
vzdělanost vzrostla opět o několik stupinkri. Vzniklo mnoho no.t".fch univerzit, m1. téžpraŽská, krakovská,
vídeĎská, lipská aj.
panovníci
objevilt se
s rozsáhlym vzděláním a inteligencí jako
císaŤ a českf král Kare1 [V., nebo nedávno blahoslavená polská
královna Hedvika. Gramotnost avzdě|áni jiŽ dávno nebyly vysa.
dou duchovního stayu, stále častěji se stávaly samozŤejmostí
u šlechty i u měšťanstva. o tom svědčívětšípočet kniŽních titul
na trhu - a to nejen v latině, ale stále častěji i v národníchjazycích, zvláště Bible byla v té době rozšiŤována uŽ v lidové Ťeěi, ve
druhé polovině 14. stol. se objewje i její první českju pŤeklad.
V teologii a filozoÍii nadále probíhala uŽ ve 13. stol. zahájená
diskuse o dťrkazech BoŽí existence, kdy se projevily rozdily mezi
dominikánskou školou, kladoucí dtnaz na rozumové zdrivodnění
BoŽi existence ve smyslu nauky sv. Tomáše Akvinského, a školou
františkánskou, jeŽ upŤednostĎovala spíše bytostnou potŤebu Boha
ve smyslu nauky Dunse Scota. Františkán William ockham ob-
novil církvíodsouzenjl nominalismus, kterf mu posloužil
k popírání papeŽského primátu v době avignonského papeŽství.
Jsou-li obecné pojmy jen pouhá jména, tak se to tfká i takou.ich
pojm jako viditelná církev, papeŽství, kněŽsk1i či biskups[í uŤad
atd. Proto papeŽství není boŽského p vodu, je to jen lidmi vyna.
|ezené jméno. Tato bludná nauka poskytla argumenty největšímu bludaŤi té doby - Angličanu Johnu Wickliffovi. Ten navazoval
na starši kacíŤskénauky valdensh.fch a albigenskÝch. Tito hereti.
kové se navzdory z''"./šenéaktivitě inkvizice rychle šíŤili,neboé
jim nahráva|azol;Jialá situace tehdejší církve. Valdenští na několi.
ka místech v Evropě vyvolali ozbrojené povstání' mj. i u nás
r. l338 v jihorn.ichodních Čechách, na albigenské navazova|itzv.
bratŤi a sestry svobodného ducha, kategoricky odmítajícícirkev
a všechny svátosti. Jejich predstava Boha byla panteistická. Světšti
panovníci stíhali kacíŤeupálením, v našich zemích sám Karel IV.
155
cÍRKEVNÍDĚJINY
ve Svém zákoníku nazvaném Majestas Carolina naŤizoval usvěd-
čenéheretiky, kteŤí neodvolají své bludy, vydat bez milosti plamen m. BludaŤi pÍedstavovali podvratny, rozkladny Živel.
Uvedené hereze byly spíšelidové. Wickliffje oděl do roucha
teologické nauky. Byl profesorem na univerzitě v oxfordu a Svou
kariéru zahájl| tím, Že logicky obhájit postup anglického parla.
mentu, kterf odepŤel platit papeŽské kurii annáty a dalšípoplatky' Nakonec se vytvoŤilzcela nov'j,pojem církve. Její jedinou
hlavou je Kristus, nikoli papeŽ, tato instituce je podle něho zbytečná. Pravymi udy církve jsou ti, kdo Žijí bez hŤíchu. Bez hŤíchu však m Že Žitpovze ten, koho Bťrh k tomu pŤedurčil. Žaana
autorita, duchovní ani světská, jestliŽe není ve staw posvěcující
milosti, nemá právo vyŽadovat poslušnost a poddanjl je povinen jejích rozkazi neposlechnout. Wickliff takzastáváÍzv. na.
uku o predestinaci, o pŤedurčeníjedněch lidí ke spáse
druhfch kzavrŽeni. To ovšem logicky Wickliffa vedlo k dďšímu
radikalismu: popŤení všech svátostí s vyjimkou kŤtu, modliteb
za zemÍe|é, ucty ke svatym, Ťeholního Života aj. Wickliff zavrhli svátost oltáŤní, kdyŽ odmítl transsubstanciaci (nauku o pŤepodstatnění, čili o zménépodstaty chleba avina pŤi vyslovení
konsekračních slov) a učil tzv' remanenci (tj. Že chléb a víno se
pouze obrazné stávají tělem a krví JeŽíšeKrista pŤi vyslovení
konsekračních slov). Za jediny zdroj viry prohlásil Bibli a odmítl tradici' Král a šlechta jej zpočátku podporovali, protoŽe ve
vlastním zájmavítali odboj proti cirkvi. KdyŽ však Wickliffovi
stoupenci, tzv. lollardi, sáhli k ozbrojenému povstání i proti sa.
motnému králi, byl zbaven profesury na oxfordu a odsunut na
venkovskou faru v Lutterworthu, kde roku l384 zemŤel. Canterbursky arcibiskup ještě pŤed Wickliffovou smrtí jeho nauku odsoudil.
Wickliffovy bludy se po potlačenípovstání lollard v Anglii
pŤílišneujaly. Hojně se však rozšíŤilyv Čechách, kde tento ang.
licky bludaŤ ovlivnil nám všem známého mistra Jana Husa. Je
nespornou pravdou, Že Hus nepŤijal Wickliffovu nauku ve všem,
a
156
MYSTIM, VĚDA A BLUDY VE
14.
sToL.
pouze vybral některé body, které zakomponoval do své nauky
o církvi. Kostnicky koncil odsoudil celkem 30 vět z jeho spisu
,,De Ecclesia.. (o Církvi) jakoŽto bludnj'ch. Všechny mají něja.
kou souvislost s Wickliffovym učením,na němŽ byl Hus závisly.
Hus na rozdíl od Wickliffa nepopíral svátosti, pouze ve věci svátosti oltáŤní učil' jak dokáza| jLŽ ve své monografii o něm r. l9l5
česhÍkatolicky knéz a církevní historik Jan Sedlák, umírněné
remanenci, coŽ znamena|o, že pŤítomnost Krista Pána v chlebu
a víně po konsekraci vysvětloval zhruba
takjako později Luther,
tj. Že podstata chleba a vína se nemění, ztlstává stejná' ale Kristus
je jaksi pŤítomen jakoby uvnitŤ chleba a vína. Tato nauka je sa-
moziejmě bludná. Jinak ovšem je tŤeba Ťici, Že Hus nepopíral
mariánskou uctu a uctu ke svat m.
StěŽejním bodem Husovy nauky, kter1i je nepŤljateln:Í v každém ohledu' se stalo pŤijetíWickliffor".fch názorri o tom, že du.
chovní, jenŽ je ve StaW smrtelného hŤíchu, neplatně uděluje
svátosti a rovněŽ neplatně vykonává svoji autoritu ' Zapomně|, Že
tento duchovní je pouhlm nástrojem, neboť skutečnfm udělova.
telem svátostí je Brih' V současné době zvláštní husovská komise
historikri pracuje na tom, aby se stalo jasnfm, co Hus skutečně
učil a co mu bylo neprávem pŤipisováno či špatně vykládáno.
Husovská problematika spadá spíšedo českfch neŽ do všeobecnfch církevnich dějin' Proto se nebudemeb|íže zab;ivat Husor".im Životem a dílem, nelze však se obejít bez několika poznámek. U Husovy osobnosti je tŤeba striktně oddělit dvě věci:jeho
smrt na hranici a jeho nauku. Husovo upálení je tŤeba jasně
a jednoznačně odsoudit, jak
r, |965 zesnul;f pan kardinál Josef BeÍan na Druhém vatikánském koncilu. Absolutně ne-
učinil
omluvitelná je skutečnost, Že Hus byl popraven pro své názory,
které hájil. Na druhé straně by však bylo nespravedlivé a kŤivdí.
cí označit preláty kostnického koncilu jednoduše za Husovy vrahy' V čele kostnického sněmu stály tak vynikající osobnosti jako
kancléŤ paŤíŽskéSorbonny Gerson, kardinálové d'Ailly a Zaba.
rella. Proces Hustiv, jak je popsán u Sedláka a jak u,Ž pŤedtím
157
cÍRKEVNi DĚJlNY
ho líčíFrantišek Palackjl ve svych Dějinách národa českého,
dosvědčuje, Že pre|át\na koncilu měli naopak eminentní zájem
na odvolání Husově, aby ho nemuseli vydat světskému rameni
pÍed.
k upálení. Sami ovšem byli dětmi své doby a nedokázali si
jinak
V
kapihranicí.
neŽ
stavit, Že by kacíŤ mohl bft potrestán
jedná
o hŤích
tole o inkvizici jsme hovoŤili o tom, Že se zde
jiŽ
Jde
stol.
ve
13.
došlo
němuŽ
k
principťr
evangelia,
ustupu od
prskonkrétního
někoho
na
o hŤích církve, kdyje téŽkéukázat
tem. ale znaÓná část těch, kdo nesli tenkrát za cirkev odpovědnost' má na tom svrij většínebo menšípodíl viny. Soud ale ponechme Bohu, spokojme se jen s odsouzením samotné skuteč.
nosti smrti mistra Jana Husa na hranici pro jeho pŤesvědčení.
ostatně nelze nevidět, Že Hus sám byl v tomto směru také dítějeho soudci
tem své doby a nesmfšlelo trestání heretikri jinak neŽ
na koncilu. Palack! ve svych Dějinách (III. dil' str. 1l7) uvádí,
jak Hus poŽadoval po králi Václavovi upálení sv. ch teologic.
kfch odpťrrcri jako kac퍝r.Teprve v Kostnici smfšlel jinak' jak
dosvědčuje jeden z jeho dopisri z vézeni, kde odsuzuje praxi
MYSTIKA, vĚDÁ A BLUDY
vE
14.
sToL
Nic není falešnějšíhoneŽ takov.f oblaz mistra Jana Husa, kter!
nebyl novověkfm člověkem, ale plně stŤedověk m, na hony vzdá.
lenlm novověkému zptisobu uvažování a myšlení.Jen pod tímto
zotnym hlem stŤedověku lze plně porozumět Janu Husovi.
trestání heretikťt.
Druhou stránkou věci je ovšem jeho nauka. PŤenechme zmíněné husovské komisi, aby pŤesně stanovila, co doopravdy Husovo učeníje a co není, nicméně uŽ teď lze jednoznaéněÍici, Že
Hus ve všech bodech pravověrnf skutečně nebyl, zejména učení o neplatném udílenísvátostí duchovními ve stavu těŽkého
jistě
hŤíchu je v jeho spise ,,o Církvi.. naprosto markantní. Hus
má i celou Ťadu pozitivních stránek své nauky, které mohou byt
i dnes inspirující, je však tŤeba, abychom nezapomínali také na
to, Že jsou zde téŽbody, s nimiŽ nemťrŽeme souhlasit právě tak'
jako s nimi nemohli souhlasit biskupové shromáŽdění na Kost-
nickém koncilu.
A ještě něco. Mistr Jan Hus se stalv novověkych českÝch dějinách symbolem protikatolické agitace a boje proti církvi' Liberá.
lové, socialisté a posléze komunisté ho líčilijako tribuna lidu,
bojovníka za svobodu svědomí, za sociátní spravedlnost apod'
158
159
w
CíRKEVNÍDĚJINY
KoNclLIARIsMUs A REh\EsANČNÍ PAPEZovÉ
na však nebyla uspěšná. Faktem je, Že husité bojovali s nadšenim, zatimco kÍižácká voj ska sestávala větŠinou z najatych Žo|dnér , kterí se pri obtíŽích dali raději na utěk, neŽ by prokáza|i
statečnost v bitvě. V čele husitskych vojsk stáli legendární vojevridci Jan Žizka zTrocnova a Prokop Hol:Í. o husitském hnutí
nelze hoÝoŤitjako ojednolitém proudu. I kdyŽ se odvolávali na
Jana Husa a jeho nauku, z privodních Husovych názorinezbylo prakticky nic. Pravicová, konzervativní část husitského hnu.
tí vedená Janem z PŤíbrami a Janem z Rokycan se po určitém
q|voji praktickyve všem sjednotila s katolickou církvís v'.fjimkou
otázky podávání sv. pŤijímání,kde trvala na pŤijímánípodobojí' dále téŽ požadova|a, aby mohla uctívat mistra Jana Husa
jako světce. Upustila i od Husova bludného učenío neplatnosti
svátosti, kdyŽ jeji udělovatel je v těŽkém hŤichu' Jiné proudy
husitismu však popŤely i to' co Hus věrně zastával: svátosti,
uctu P. Marie a svatych. Táborité, orebité, sirotci a jiné směry
byli ovlivněni pŤedevšímnaukou valdenskfch a albigensk1ich,
KoNCILIARISMUS A RENESANČNÍ PAPEŽoVÉ
Kostnicky koncil, ačkoliv měljako hlavní bod programu ,,re.
formu církve v hlavě i udech.., pŤinesl jen minimální nápravu.
odstranil sice papeŽské schizma, avšak vnesl do církevního Života mylnou nauku konciliarismq tj. názor, Že koncil stojí nad
papeŽem. Proto papeŽ Martin V., zvolenÝ ještě v závěrečné fázi
konání Kostnického koncilu, ukázněnf a autoritativni muŽ ze
starého šlechtického rodu Colonna, vyslovil nesouhlas s někte.
rymi závéry sněmu a prosadil jejich revizi. To vedlo k napětí
mezi papeŽem a reformními kardinály a biskupy, kteŤí poŽadovali drisledné uplatnování dekretťr Kostnického koncilu. Nalé.
hali na papeŽe, aby svolal nov:/ koncil, kterf by prohloubil
závéry z Kostnice a ještě více omezil moc papeŽskou. Martin V.
dlouho vzdoroval. Teprve na sklonku svého Života, r. 143|' jLŽ
star! a váŽně nemocny, podlehl a svolal koncil do šÚcarského
pronikaly zde manichejské názory o pozemskfch skutečnos.
tech jakoŽto veskrze špatnych azavrŽenihodnfch, extrémní sekta adamitri odmítala i stud jako něco pŤirozeného a dobrého,
proto její pŤivrŽenci odhazovali oděv a chodili nazi, zavrhova|i
manŽelství a hověli volné lásce. PŤitom husité smutně prosluli
svou intolerancí a fanatismem. Církevni historik našeho století
města Basileje.
Pontifikát Martina V. byl také poznamenán husitskfmi vál.
kami, které svfm vyznamem pŤesáhly českjl region a staly se
j
c elo evrop sko u záIeŽito sti. Husité svymi,, sp anilÝmi ízdami.. byli
Polska
a
Uher. PŤipiNěmecka,
zemí:
postrachem sousedních
pallajim
Čenstochové'
i šrámy na obraze Matky BoŽiv
sují se
prameny
diu polského národa' To je však nepravdivé, autentické
hovoŤí o lupičích,kterí milostny obraz poškodili' nikoli o českych husitech. Jetéžmálo pravděpodobné, Že by se husité spokojili pouhym zasazením ran této ikoně, kdyŽ všude jinde svaté
obrazy a sochy pálili a ničili. PapeŽ Martin V. spolu s císaŤem
Zikmundem vyhlašovali proti husitrim kŤíŽovévypravy, ani jed160
í
:ii '
&.
]&
jezuita B|ažej Ráček trefně napsal o ŽiŽkovi, Že by ,,všechny
své dnešní velebitele dal upálit, protoŽe nevěŤi tak, jak věŤil
on... Husité po tisícíchupalovali nejen katolíky, kteŤí odmítli
pŤijmout jejich učení,ale i lidi z vlastního tábora, pokud se
vnauce odchÝlili od oficiální' TakŽizkanechal ohněm a mečem
vyhubit sektu adamitri, husitskf kronik፠VavŤinec z BÍezové
popisuje, co dělaly husitské hordy s katolíky ve stŤedních Čechách. Nejen kaéžia Ťeholníci byli oběťmi jejich krutosti, ale
i Ženy a děti, kdyŽ se odmitly vzdát katolické víry' Upáleni,
svrŽení z okna na kopí, rozčtvrceni a dalšísurovosti byly uděIem katolíkri ze strany husitri. To není propaganda nepŤátel, ale
l6l
F
KoNcILIARIsMUS A RENEZANeNi PAPEŽoVÉ
cÍRKEvNÍ DĚJlNY
cilu do italské Ferrary, kde, jak věŤil, získá nad ním opět kontro.
lu. VětŠina biskupťr pochopila váŽnost situace, vyvolané Žádostí
autentické Svědectví samotného husity VavŤince z BÍezové'
Počet katolickych obětí husitského Ťádění činídesítky tisíc'
Máme-li tedy bilancovat, tak musíme Ťíci: Ano, Hus byl
v Kostnici upálen, stejnÝ osud potkal o rok později na kostnickém koncilu i jeho Žáka Jeron ma PraŽského' Neschvalujeme
a odsuzujeme to i v duchu vyjádŤení kardinála Berana na Dru.
hém vatikánském koncilu. Stejně tak ale odsuzujeme ivraŽdy
desítek tisíc katolíkri - často vykonanych sadistickym zp sobem - husity o pár rokri později.
Basilejskjl koncil dŤíve, neŽ se zača| zabyvat problematikou
poměru koncilu k papeŽi, musel vyŤešit husitskou otázku. Delegace českych husitti jednala v Basileji s pŤítomnlmi preláty' Úsledkem by|a známá kompaktáta, povolující ČechťrmpŤijímání
zka|icha, coŽ je kapitola česk1fch církevních dějin. Bitvou u Li
pan r. |434 mezi stoupenci jednoty s fumem a jejími odprirci,
kdy, jak známo, zvitézi|i ti první, skončily husitské války, které
Řekri, a odešla do Ferrary. Protestující menšina, jež zista|a
v Basileji, nemohla jiŽ poČitat s tím, Že bude uznána za|egá|ní
cirkevní sněm.
Do Ferrary spolu s cirkevními hodnostáŤi pŤijel sám byzantsk1f císaŤJan WII. Paleolog. Unie latinské a Ťecké církve byla po
dlouhjlch a sloŽitych jednáních slavnostně prohlášena r. l439 ve
Florencii' kam byl pŤeloŽen koncil zFerrary' U Řekťr rozhodly
pro tak náhlou vstŤícnost pŤedevšímpolitické drivody, neboé tu.
pŤinesly českémunárodu jen utrpení.
Ale vraťme se kbasilejskému sněmu. PapeŽEvŽen[V., nástup.
ce Martina V., augustiniánsky mnich a pŤísnj' asketa, koncil pŤedčasně rozpustil, protoŽe se obával dalšíhoomezení papeŽské
moci v duchu konciliární teorie. Účastníci sněmu však papeŽe
neposlechli, setrvali v Basileji dá1 a vyhlásili znovu se všímdťrra.
zem dekret Kostnického koncilu, kterÝ podŤizoval moc papeŽe
moci koncilu a dokonce naŤizova|, Že papeŽskákurie nemá právo
vybírat jakékoliv dťrchody. PapeŽ ustoupil nátlaku a rozpuštění
koncilu odvolal. Počínáníbiskupri shrom áŽdény ch na basilej ském
sněmu vyvolalo v ItáLi protipapeŽskou revoluci. I fumané povsta.
Li, papež EvŽen fV. emigroval do Florencie, kdyŽ pŤedtím musel
prchat v Římě na ělunu po Ťece TibeŤe, ohroŽován deštěm kame.
ní, házeného po něm rozhoŤčenÝmistoupenci konciliarismu. Zdá.
lo se, že papeŽ ztratll svoji moc. Záchranu paradoxně pŤinesli
poslové byzantského cisaÍe z Konstantinopole, kteŤíjej ve Flo.
rencii vyhled ah a poŽadovali jednání o unii' Basilej byla Řekťrm
pŤílišvzdále ná. EvŽen IV. tedy pŤeloŽil jednání basilejského kon.
162
I
lt,
recké nebezpečíbylo pŤílišhrozivé. Sultánova vojska jiŽ ovládala
značnou část Balkánu a ohroŽovala Konstantinopol, kterf nakonec r. 1453 skutečně dobyla. Tim zanikla Byzantská Ťíše.Turci
prohlásili unii s fumem za zrušenou, patriarcha konstantinopolskf musel uznat nadvládu sultánow.
EvŽen [V. se mohl po devítileté nepŤítomnosti vrátit zpět do
Říma, jeho uspěch byl očividnf. Biskupové v Basileji se však nevzda|i a zvolili vzdoropapeže Felixe V. Ten ale získal jen velice
malou podporu, takŽe k obdobě velkého schizmatu pŤed Kostnickfm koncilem jiŽ nedošlo.
Zapontifikátu EvŽena IV. došlo ve Francii ke smutné události
upálení sv. Jany z Arku, známé pod názvem Panna orleánská.
Tato prostá selská dívka, vizionáŤka, zasáh|a mimoŤádnym zpŮ'sobem do anglicko-francouzské války, takže ji Angličané obvini.
li z čarodějnictvía upálili na hranici. IkdyŽbyla odsouzena čistě
světsklm soudem, nebyl na její smrti bez viny biskup Cochon,
kterf - tak jako král Karel - zbabě|e kapituloval pŤed Angličany a obvinil světici nepravdivě z kacíŤství.Jana z Arku psala téŽ
dopis českfm husitrim. Yyzyvá je, aby okamŽitě zanechali syfch
bludri a pronásledování katolické církve, jinak Že na ně pŤijde
s
vojskem.
Nástupcem EvŽena [V. se stal roku 1447 univerzitní profesor
Tommaso Parentucelli, jenŽ pŤijal jméno Mikuláš V. PatŤil k pŤedním vzdělancrim své doby. Vyrostl z velice chud1fch poměr
163
cÍRKEVNÍDĚJINY
KoNclLIARIsMUs A RENEzANČNÍ PAPEŽoVÉ
vlastní pílíse vypracoval. VzdoropapeŽ Felix svou funkci sloŽil'
Mikuláš V. byl pŤedevším muŽem vědy a kultury. PatŤí k prvním
papeŽťrm, které nazy,l áme',rene sančními.,.
loŽil proslulou Vatikánskou knihovnu a podporoval malíŤe Fra
Angelika, jehoŽ fresky zdobí Ťadu italsklch chrámri.
Po celkem málo vyznamném pontifikátu papeŽe Kalixta III.
byl r' 1458 zvolen biskup ze Sieny kardinál Enea Silvio Piccolo.
mini' jenŽ prijal jméno Pius II. Také on byl typickium renesančním vzdělancem, konkrétně historikem a zeměpiscem. Jeho
pŤekrásná latina je dodnes dávána Zayzor. o Piovi II. je známo,
Že trpě| nespavostí' č,ehoŽ vyuŽival k tomu, aby po nocích psal
o dějinách a současnostizemí,které navŠtívil'Diplomatická dráha ve sluŽbách basilejského koncilu ho pŤivedla také do Čech.
Nezapomnělna naŠizem a napsal ,,Kroniku českou.., lat' Chro.
nica Boemorum. Tam neopomenul poznamenat,Žev husitskfch
Čechách zná prostá Žena|épe Bibli neŽ v Itálii leckter:i katolickf prelát. Za pontifikátu Pia II. Turci hrozili invazi do stŤední
Evropy a do Itálie. PapeŽ volal po kŤiŽovérn.ipravě na obranu
Kesťanské Evropy, ale marně. Nikdo se nepŤipojil. Do našich
dějin se zapsa| tento papeŽ tim, Že zrušil kompaktáta dojedna.
ná na Basilejském koncilu.
Jeho nástupce Pavel II., synovec EvŽena IV', na rozdíl od
svého pŤedchťrd c e nehověl rene s ančnímuintelektua|izov ání
a vypověděl z papeŽského paláce všechny jemnocitné literáty,
rn.ftvarné umělce a učence, kteŤí zaplĎovali papeŽské sídlo uŽ
od dob Mikuláše V. Pavel II. byl pŤísna nekompromisní muŽ,
ktery neměl pro renesančnívzdělanost Žádné pochopení. Do
českéhistorie vstoupil r' |466, kdy odsoudil krále JiŤího z Poděbrad pro zatvrze|é kacíŤství.To vedlo k odboji česk1ich katolick;ich stav , sdruŽenfch v Jednotě zelenohorské, proti JiŤímu.
Vyslal na Moravu vyhlášeného kazate|e z františkánského Ťádu
sv. Jana Kapistrána, ktery promlouval k zástupťrm věŤících
v Brně, olomouci, ve Znojmě a na jinych místech. Všude odsuzoval JiŤího jako heretika avyzyvalkatolíky k odepŤení poslušnosti tomuto panovníkovi.
Po smrti Pavla II' se opět renesanční intelektuálové a umělci
do papeŽského paláce vrátili. PapeŽem byl Sixtus IY,, za něhoŽ
a
Renesancí rozumíme duchovní proud zahájeny zhruba ve
13. stol' Znamenáv pŤekladu ,,zÍ|oyuzrození... Rozumělo se tím
znoylJzÍození antiky, kultury starého Řecka a Říma. S tím souviselo i pŤijetí antického názoru na Život a svět. JestliŽe dosavadní goticky názor zdtnazíovalnebe, coŽ symbolizovala rn.Íška
věŽí gotickjlch katedrál, renesance upŤednostřova|a Život na této
zemi a snaŽila se odhalit jeho krásy. Na této myšlence nebylo
samozŤejmě nic špatného potud, pokud pozemskf Život byl chápán jako dar od Boha. V tomto duchu postupoval napŤ' sv' Fran.
tišek z Assisi, jenŽ se dokáza| upŤímně radovat z kaŽdého
stvoŤeni jakoŽto d|ra BoŽího. Svět mu nebyl na rozdi| od hlasatelri manichejského bludu dílem ďáblov.Ím, odsouzenym ke zničení,ale naopak dílem BoŽím, určenfm k oslavě Pána
a StvoŤitele. PočátečníprťrkopníciÍenesance ji skutečně takto
chápali. Radost ze Života pojímali v kŤeséanském duchu, Život
bylpro ně BoŽím darem. Stavěli tak protiváhu gotickému pŤíliš.
nému zdťtra zÍlov áni vě čno sti a j akoby po dc eĎování p ozemskf ch
skutečností.Takového ducha na|ézáme u Danta a Petrarky, pŤed.
ních italskfch básnikťr, pokládanych za prototypy lenesance.
Že|, později znaÓná část renesančníchumělcťr a myslitelťr neza.
chovala toto kŤeséansképojetí a hlásala dle antického vzoru
potŤebu llŽit co nejvíce rozkošína tomto světě bez ohledu na to,
jde-li o hŤích či nikoliv. Tyto názory probleskují nepokrytě
v dílech Boccacciov,j'ch a zpťrsobily ve 14. i 15. století rapidní
upadek mrav , kterÝ zasáhl i církevní Život.
Renesance s sebou pŤinesla téŽ neb1ivalf rozkvět umění
a vědy. V pŤírodníchvědách rynikl zejména polyhistor své doby
kardinál Mikuláš Kusáns[f, ktery první v historii popŤel geo.
centrickou soustavu a hájil názor, Že stŤedem vesmíru je Slun.
ce. PŤítelem kardinála byl profesor Parentucelli, nám známy
papeŽ Mikuláš V., jenŽ vynikl jako literát a mecenáš lméni. Za.
164
::'
fi
165
ŠPATNÍPAPEŽoVE NA PŘELoMU |5.
cÍRKEVNI DĚJINY
A
16.
sToL
Zaé|nánová éra upadku papeŽské moci v drisledku pronikání renesančníuvolněné morálky i do vysokÝch církevníchkruhri.
ŠparNÍPAPEŽoVÉ NA PŘELoMU l5'
A
16. SToL.
d razem na vzdé|áni' špičkovou
uměleckou tvorbu a vysokou hodnotu pozemského životaproniklo plnou měrou na papeŽskf dv r. Na jedné straně obohatilo vydatnou měrou sakrální umění, na druhé straně zase mělo negativní
Renesanční myšlení se sv'j'm
vliv na mravy lidu. Tomu podlehli i papeŽové' HovoŤíme
ir'
ii
166
íf'
IT
is,
lru
tr'
o renesančních papeŽích, kteŤí se sr".fm zprisobem Života na hony
vzdálili ideálu evangelia'
Prvním renesančnim papeŽem,jak jsme Ťekli v!'še, byl Mikuláš V. Tomu se v osobním Životě nedalo naprosto nic vytknout.
Byl nejen mravně bezuhonnf, a|e téŽ štědrÝ k chudfm, laskav.f
a skromnf ve svém jednání a vystupováni, takŽe ho mnozí pova.
Žova|i za světce' RovněŽ tak se nedalo naprosto nic namítnout
proti osobnímu Životu dalšího renesančníhopapežePiaII. Zce|a
jiná situace nastala, kdyŽ kardinálové zvolili r. |47| papeŽem generálního pŤedstaveného františkán della Rovere, jenž pŤijal
jméno Sixtus tV. S jeho jménem je spojena proslulá Sixtinská
kaple ve Vatikánském paláci' Tento papež povolal do sr".fch sluŽeb slavné malíŤe Ghirlandaja, Botticeliiho, Perugina aj., v Rímě
vyrostlo několik nov.fch chrámri v nejčistšímrenesančním slohu
jako napŤ. Santa Maria del Popolo nebo S. Maria della Pace. Sixtus IV. ve svém osobním Životé byl bezuhonnf, ale slabf
a neschopn vzepŤit se nátlak m. Právě za jeho Života proniklo
na papeŽsk! dvrir mnoho nehodnych a nepoctiqfch lidí. PapeŽ
Sixtus se stal pověstnf tim, Že v maximální míŤe vyhověl pŤání
kaŽdého, kdo za ním prišel, č,ehoŽ znelžili mnozí. Uděloval hoj.
ně nejr znějšíprivilegia a odpustky, ano, ustupoval i světskfm
167
cÍRKEVNÍ DĚJINY
SPATNÍ PAPEŽovÉ NA PŘELoMU l5.
panovníkťlm v jejich snahách získat kontrolu nad biskupy, coŽ
bylo dosti pováŽlivé. Ve Španělsku napŤ. vyhověl naléháníkrále
Ferdinanda Aragonského, aby tzv. španělská inkvizice, zÍizená
k vyhledávání tajnfch židťra mohamedánri, kteri se dávali naoko
pokŤtít, aby církev zevnitŤ rozvraceli, byla podŤízena světské
a nikoli církevnívrchnosti, čímŽbyl dán prrichod nejhrťtznějším
krutostem, které se u církevních soudťr nelyskytovaly. Církevni
inkvizičnítribunály, i kdyŽ jejich činnost nikterak neobhajujeme,
ale naopak rozhodně odmítáme, měly podstatně mírnějšíprocesní Ťád neŽ světské soudy. o španělskéinkvizici pojednáme níŽe.
PapeŽ Sixtus byl také smutně prosluly sv.fm nepotismem, tzn.
protekčnímdosazováním sqfch pŤíbuznych do vysokj'ch funkcí
bez ohledu na jejich skutečnékvality. Během tŤinácti let svého
pontifikátu jmenoval kardinály celkem šest srn.fch synovcti, znichŽ
ani jeden si tuto poctu nezaslouŽil, většina Žila nemravn m
a neŤestnym zpťtsobem života. Sixtus udělil kardinálsk! purpur
i několika dalšímduchovním z pŤedních šlechtick ch rodťr, kteŤí
byli oddáni rozmaŤilému a hyŤivému zprisobu Životavčetně podvodťr a násilí. PapeŽ se také bohuŽel nechal svym synovcem Giro.
lamem Riariem nešťastně a zároveí nechutně vmanévrovat do
atentátu na pŤedstavitele mocného rodu Medici ve Florencii, kdy
pŤímopŤi mši, slouŽené jeho dalším synovcem, Rafaelem, jejŽ
také jmenoval kardinálem, byli někteŤí pŤíslušnícimedicejského
rodu povraŽděni d kami. Na omluvu Sixtow je tŤeba podotknout,
Že neda| souhlas kvraŽdě,polze ke spoutání a odvlečení,nicméně nelze hájit samotnf akt, veden:i čistě politick]fm a špinaÚm
zájmem odpťrrc fl orentskÝch Me dicejťr. Na Sixta |Y' padá téŽká
odpovědnost za Ío, Že uvolnil stavidla zesvětštění a pÍimo znemravnění papeŽského dvora.
ovoce Sixtovy politiky se projevilo zÍete|ně uŽ po jeho smrti
pŤi volbě nového papeŽe' Kardinálové měli rozhodnout mezi dvěma kandidáty: synovcem Sixta IV., kardinálem Giulianem della
Rovere, a španělskym kardinálem z proslulého rodu Borgia, Ro.
derigem. Ani jeden z nich neměl potiebné mravní pŤedpoklady
168
A
16.
sToL
k u.ikonu uŤadu Petrova nástupce. Na konkláve se mezi oběma
strhla málem bitka, padaly nadávky' objevilo se podplácení. Nakonec nebyl zvolen ani jeden z obou špičkov.fch kandidátri, ale
zce|a neznámii kardinál Cibo, jenŽ pŤijal jméno Inocenc \|III.
Byl stoupencem kardinála della Rovere a právem považován za
jeho č}ověka. Pocházel z Janova, z měšéanského rodu' Na kněze
se nechal vysvětit aŽ v pozdějším věku' pŤedtím vedl pochybn;1i
Život, měl dvě nemanželskéděti. Svého syna slavnostně oŽenil
dcerou Lorenza Medicejskéh o, čimŽ smíŤil papeŽshÍ dwr s tímto
a vlivnjzm rodem, kterjr nemohl papeŽskému dvoru odpustit učast sixta Iv' na atentátu proti srn.fm členrim. Gestem dobré
vule wči Medicej m by|o téžze strany Inocence VIII. jmenování
s
mocnym
tŤináctiletého Lorenzova syna Giovanniho kardinálem. Byl to
pozdějšípapeŽLevX' okáza|á svatba' kterou papeŽ vystrojil své-
!:.
mu nemanŽelskému synovi apozdéjii dceŤi, byla velik;im pohorŠenímpro všechny katolíky, kterí ctili Kesťanské mravní zásady
a poŽadavky slušnosti. VŽila se pŤedstava, Že nemanŽelské děti
jsou něčímnormálním, co patŤí k Životu, zam|Ži|a se hŤíšnost
mimomanŽelského styku a nerespektování celibátu u duchovních
osob.
Inocenc VIII' se nechal právě tak jako jeho pŤedchridce Sixtus IV. nešťastně zaplést do vnitroitalské politiky, poznamenané
intrikami a podvodnfmi čachry.
Historikové také právem poukazují na nešéastnou Inocencovu
bulu ,,Summis desiderantes..' v níŽ ustanovuje' Že církevníinkvizice má právo soudit vedle kacíŤstvíi čarodějnictví.Procesy
s čarodějnicemi a později téžěaroději, tj. osobami obviněnfmi
z pohlavního styku se zlj'mi duchy, coŽ jim mělo proprijčit nadpŤirozenou moc, se rozmohly právě v l5. století' Cirkevní inkvizice se dosud čarodějnick1/mi procesy nezabyva|a,ty nespadaly do
její kompetence. Pravdivě je treba konstatovat, Že katolická
církev naopak až do |4. stol. odmítala pověru o tom, Že člověk se
mriŽe pohlavně stfkat se zlfmi duchy, a proto odsuzovala
azakazova|a procesy s čarodějnicemi. Dokladri je celá Íada.IJž
169
cÍRKEvN.Í DĚJINY
ve starověku církevníučitel sv. Jan Zlatousty odmítal víru
v čarodějnice jako pohanskou pověru, císaŤ Karel VelikÝ v 8. století vedl systematickou kampan proti ní, biskupové a mniši pou.
čovali v tomto směru lid, císaŤ nakonec zayed|i tresty pro ty, kdo
by veŤejně označL|t někoho jako čarodějnici. V l1.-13. stol' se
s čarodějnickymi procesy vťrbec nesetkáváme, pouze na sklonku
1l. stol. papeŽ sv. ŘehoŤ VII' napomíná dánského krále, kdyŽ
chtěl popravit několik Žen obviněnych z toho, Že sv.Ími kontak.
ty s ďáblem zprisobily hladomor, aby hleděl raději modlitbou
odčinit hŤíchysvého lidu, neŽ rozmnoŽovat BoŽí hněv
krutostí proti nevinnym Ženám' Pověra o čarodějnicích se roz.
mohla zno\u aŽ ve |4. stol. v souvislosti s kacíŤskfmi hnutími
navazujicími na albigensk! blud o ďáblu, jenž je rovnf Bohu.
odtud se vyvinul i kult ďábla, pěstovany zejména v Německu
v satanistickfch sektách. Procesy s čarodějnicemi měly svou reálnou podstatu v tom, Že některé Ženy, pravidelně se zučastĎující
satanistickfch setkání, skutečně věŤilyve svoji nadpiirozenou moc
prop jčenou zlym duchem' byly i upŤímně pŤesvědčeny, Že|étaji
na koštěti na nějakou horu, kde je ďábel očekává apod. Dnes
vime, Že toto bylo zpťrsobeno sugescí nebo omamnfmi prostŤedky. StŤedověk to ovšem povaŽoval za neodpustitelnf zločin
a čarodějnic e, tj. Ženy jeŽ toto hlásaly, byly upalovány. To se brzy
a pokáním
'
rozšíŤiloi na osoby, které někdo z nenávisti nebo závisti naŤkl, Že
mu ve spojení se z$m duchem zprisobily škodu na zdtavi, majetku, dobytku atd.
V 15. stol' se čarodějnické procesy zejména v Německu staly
masovym jevem' naopak jihoevropské a slovanské země to téměŤ
nepostihlo' Církevníinkvizice se dlouho bránila tomu' aby musela soudit i obŽalované z čarodějnictví. Nebylo to však v tehdejších
poměrech moŽné, protoŽe čarodějnictvíse uzce pojilo s herezi.
Proto Inocenc wII' se snaŽil dát tomu jahÍsi rámec. Byl si vědom toho, Že jde o pohanskou pověru, proto se umyslně bránil
čarodějnictvíjakkoliv definovat, pouze je dával do souvislosti
s kacíŤstvíma povolil inkvizici, aby postupovala v těchto pŤípa.
170
SPATNÍ PAPEŽoVÉ NA PŘELoMU 15.
A
16.
sToL
dech stejně jako v pŤípadech hereze' To ovšem vedlo k dvojímu
vykladu. Stoupenci pověry o moŽnlch tělesn1Ích stycích člově.
ka s dáblem v tom viděli potvrzení svého stanoviska, pozdějŠí
odplirci této pověry zase chápali bulu tak, Že papež odsuzuje pověru o čarodějnicích jako herezi a zaměŤuje pozornost inkvizice
pouze lroti prokázanému uŽívání čar a kouzel. Bud' jak bud', Ino.
cencova bula inspirovala dva německé dominikánské inkvizitory,
Jakuba Sprengera a Heinricha Institorise, k vydání strašlivého
spisu ,,Kladivo na čarodějnice.., plného pŤíšernychbáchorek
o čarodějniclo.fch orgiích, ktery poskytl právní podklad k maso.in.fm
čarodějnicklm proces m.
Inocenc MII. umírá r' 1492. V následujícím konkláve se ujímá
iniciativy smutně proslul! kardinálRoderigo Borgia, kterf slibuje sv.fm voličtim bohatou finančníodměnu' To zabralo, byl zvo.
len a pŤijal jméno Alexandr VI. Šloo nejnehodnějšího papeŽe na
stolci Petrově' Byl synovcem papeŽe Kalixta III.' kter! ho jmenoval kardinálem. PapeŽ Pius II. ho napomínal pro pohoršujícíŽivot a hrozil církevními tresty. KdyŽ krátce nato zemŤel, šuškalo
se v Římě, Že ho Borgia otrávil. Tento biskup a kardinál byl pověstn! sqfmi milostnfmi aferami a nemanŽelskj'mi dětmi. Jeho
mÍavy nezušlechtila ani tiara. Ještě jako papeŽ měl syna' Jeho
nemanŽelské děti bydlely s ním v papeŽském paláci a v dospělosti
vedly stejně zpust$ a nemravny Život. obávanfm byl zejména
jeho syn Cesare, kterého Alexandr uŽ v sedmnácti letech jmeno.
val kardinálem, ačkoliv nemělještě ani kněŽské svěcení, pouze
podjáhenské' Aby se mohl oŽenit s francouzskou princeznou,
dostal od otce dispens. Cesare smutně proslul sqfmi vraŽdami
politicklch odp rcťt, jeho obětí se stal i manŽel Alexandrovy dcery Lucrezie. Alexandr neváhal pouŽít jakéhokoliv podvodu
a machinace, aby se zmocnil majetku svych odp rcri, nebo aby je
pokoril a zniči|' PŤipisují se mu i některé vraŽďy, zvláště jedem,
nelze je však povaŽovat za prokázané. Jisto je jen tolik, Že hromadn 'm vrahem byl jeho syn Cesare. hpeŽ Alexandr o tom musel
pŤinejmenším vědět. U tohoto nejhoršího ze všech papeŽ
171
E
cÍRKEVNÍ DĚJINY
v dějinách je tŤeba také poznamenat, že osobně neměl Žádnou
víru. Byl sv./m sm!šlenímspíšenáboŽensky lhostejnjum člověkem,
zaméÍenympouze na sv j osobní prospěch. Dle svědectví některfch sv.fch současníkťrse lry'jadÍoval o mši svaté, Že pry si ,,toto
divadlo hledí co nejrychleji odbÝt, aby se uchÝlil do sv}'ch komnat a rozkoší... PŤesto však se v určitÝch Životních situacích uchy-
loval k modlitbě, konkrétně r. l500' kdyŽ byl neznámym
pachatelem zavraŽdén jeho nejmilejší syn, vévoda Juanz Gandie.
SpatŤoval v tom BoŽí trest a sliboval, Že se polepšía změní svtij
Život. Že|, zristalo jenom u slibri.
Jedinfm kladem Alexandra VI. byly jeho diplomatické schopnosti, jimiŽ dokázal zajistit smlouvami Církevnístát, jemuŽ dal
pevnou organizacia stabilitu. Vystoupil téŽproti španělské inkvi
zici a jejím krutostem, usiloval vymanit ji ze státního područí
a učinit zniÍádny církevnísoud.
S pontifikátem Alexandra M. je spojena i tragická zá|eŽItost
dominikánského kněze Girolama Savonaroly, pievora v klášteŤe
San Marco ve Florencii. Tento asketick avzdéLany mnich začal
hlásat reformu církve, na kazatetně ostŤe vystupoval proti nemrav.
nému Životu kléru a nešetŤil ani samotného papeŽe. Lid v něm
spatŤoval světce' Savonarola se obracel i proti vládnoucímu rodu
Medicejri' S pomocí francouzského krále KarlaVIII. se mu poda-
ŠPATNÍPAPEŽoVÉ NA PŘELoMU 15.
A
16.
sToL'
Savonarolou ajeho odprirci. PapeŽ Alexandr, kdyŽ se o tom dozvěděl' zkoušku zakáza| ve shodě s naukou církve, která prohla.
šovala uŽ od raného stŤedověku tzv. ordá|y za pověru. KdyŽ
Savonarola poslal místo sebe na místo zkoušky jiného dominikána, pochopil to lidjako podvod. Savonarola bylzrozkazu signorie (radhice) zatčen a spolu s dalšími dvěma dominikány oběšen.
Jeho tělo bylo spáleno.
Savonarolovi je nutno bezpochyby vytknout, Že vyslovil souhlas s pověrečnou zkouškou ohněm, coŽ bylo proti nauce církve.
odmítnout je tŤeba i jeho záporny vztah k umění, které povaŽova| za zbytečnost, jeho osudovou chybou taktéŽ bylo, Že se ne.
chal vmanévrovat do politiky a v zájmu udrŽení moci pouŽíval
represí proti sv./m odp rcrim, z nichŽ tŤi dal popravit. Proto ne.
lze o něm hovoŤitjako o světci, i kdyŽ ho mnozí za světce považovali, mj. i sv. Filip Neri. PŤesto však zristává Savonarola vynikající
a
ušlechtilou postavou církevníchdějin, vzorn 'm mnichem
a zapáIenym reformátorem, jemuŽ šlo na prvém místě o církev.
Plnfm právem ho lze považovat za mučedníkaopravdové reformy církve. V zájmu pravdy je ale tŤeba konstatovat' Že papeŽ A7exandr VI.' jenŽ byl ztělesněním všech zloŤád , proti kterlm
Savonarola vystupoval, nenese na jeho smrti vinu, nedal Žádny
pokyn, aby byl popraven.
Ťilo vypudit Medicejské z města a vyhlásit ve Florencii ,,Kristow
republiku.., jakousi teokratickou demokracii, v níŽ měl rozhodo-
vat parlament na záLJadě svobodnfch voleb, coŽ znamenalo ne-
pochybně pokrok. Tento pokus však neměl dlouhého trvání.
Savonarola vnutil Florencii asketickf zprisob Života, zakazova|
veškery pŤepych a naÍizova| trestat těŽké hŤíchy tvrd]fmi tresty.
Tím popudil proti sobě některé ze svych byvalÝch pŤívrŽencri.
Savonarola také zkazate|ny stále ostŤeji hŤímal proti papeŽi Ale.
xandrovi, coŽ vyristilo v jeho exkomunikaci, oficiálně papeŽem
vyhlášenou. Savonarolaji prohlásil za neplatnou a poŽadoval svolání koncilu, kterjl by Alexandra sesadil. Proti němu však vypukla
ve městě revoluce. Florenťané se doŽadovali zkoušky ohněm mezi
l'72
113
CÍRKEVNÍ DĚJINY
PŘEDREFoRMAČNÍ PAPEŽoVÉ A zHoDNocENÍ RENEZANcE v cÍRKVI
kaXII. dosáhnout papežova sesazení svoláním koncilu do Pisy.
Ten musel b;it potvrzen papeŽem, aby byl právoplatny. Julius jej
pŤeloŽil do Říma a chytŤe se postaral o to, aby se tam nedostavi-lo
mnoho prelátri. Ti, kdo se učastnili, patŤili většinou k jeho stou-
penc m. PapeŽ byl potvrzen a na tomto koncilu, ktery nevydal
Žádné,iyznamnější dekrety, došlo k deÍinitivnímu odmítnutí konciliární teorie a potvrzení zásady nesesaditelnosti, zapověděl jakékoliv podplácení pŤi papežskévolbě, coŽ se dělo pŤed volbou
Inocence MII. a Alexandra VI.
Julius II. zemŤel r. 1513. Po něm následoval první papeŽ
z mocného a vlivného rodu Medicejri, kterf si zvolil jméno
Lev X. S jeho jménem spojovali renesančníbásníci a umělci svoji
pŤíleŽitost. objevil se epigram, kterf hlásal, Že napapeŽském stolci
po vládě Venušině (bohyně lásky - myšlen byl Alexandr M.)
a vládě Martově (brih války - myšlen byl Julius II.) nastupuje teď
vláda Minervina (boh. vzdě|ánia umění). PapeŽ LevX. očekávání sv.fch současníkri skutečně nezklamal. JestliŽe jeho pŤedchridce podporoval pŤedevšímvrj'tvarné umění, on dával pŤednost
umění slovesnému. V papeŽském pa|áci se hrála divadla, pŤede-
PŘEDREFoRMAČNÍPAPEŽoVÉA ZHoDNoCENÍ
RENESANCp v cÍRrvI
Nejnehodnější ze vŠechpapeŽi v dějinách Aiexandr VI. zemŤel
r. 1503 na malárii. PŤed smrtí se nechal zaopatÍit a skonalkajícně. Po kratičkém pontifikátu staŤičkéhoPia III. byl zvolen na
konkláve bÝvalÝ hlavní rival'papeže Alexandra kardinál Giuliano
della Rovere , jenŽ pÍija| jméno Julius II. Ten patŤí k dalšímv.fraznym renesaněním papeŽrim. PŤál umění jako máloktery papeŽ,
na jeho dvoŤe umělecky vyrostli Michelangelo, Raffael, Braman.
te, Sangallo aj.PapeŽ Julius II. narozdil od Alexandra M. žil po
osobní stránce bezuhonnÝm Životem, pŤipomínal však daleko více
vojáka neŽpapeŽe. PŤed sv.fm vstupem do duchovního stavu sku.
tečně patŤil k piedním condottierťrm, tj' velitelrim vojska. I jako
papeŽ častokrát seděl na koni a táhl do boje za rozšíŤeníCírkev.
ního státu nebo na jeho obranu. Julius II. by snad mohlb1it histo.
riky hodnocenjako dobrÝ světskÝ vládce, a|e napapeŽe to zdaleka
všímantické tragédie a komedie, recitovaly se básně, ke svému se
dostávala i hudba. Tomuto zaměÍeni odpovídala i papeŽova po
vaha' Byl to muŽ vesel1f, laskarn.f a vtipn!, prav..f opak Julia II.,
kterf nahánělstrach. Také v osobním Životě byl LevX. bezuhonn1/ a mravn . BohuŽel, ani on si nepočínaljako duchovní
autori-
nestačí'V jeho pontifikátu postrádáme právě tak jako
u Alexandra VI. nebo Inocence VIII. duchovní orientaci jako
podstatnou a nejdťtleŽitější.Současníci|tcipapeŽe Julia jako muŽe
panovačného, arogantního a lakomého, kterÝ nesnesl jakÝkoliv
odpor a povaŽoval sama sebe za povolaného k moci a bohatství.
Jeho prchlivého hněvu se báli nejen slouŽící, ale i Samotní kardinálové. VyslouŽil si pŤezdívku ,,Il Terribile.. (strašliv.í)' Tyto cha-
rakterové vlastnosti jsou patrny i z jeho tváŤe, jak ji zachytil
Michelangelo na jeho náhrobku.
Julius II. svolal dalšícírkevnísněm, jenŽ vešel do historie jako
V' lateránskf. Byl to akt proti snaze francouzského krále Ludvi
r74
ta, a|e jako světs{f vládce' Potrpěl si na světskou okázalost,
t
'i
pŤedmětem kritiky se staly nákladné lovy, pŤi nichŽ dal vydělat
venkovanrim veliké peníze. Nakonec zce|a vyčerpal pokladnu
Církevního státu a zanecha| sqfm nástupcrim obrovské dluhy.
Marnivost a okázalost papeŽe Lva vyvolávala kritiku v Ťadách
kléru i věŤících,reptali i mnozi kardinálové. NěkteŤí z nich sáhli
dokonce i k tomu nejhoršímu - k pokusu zavraždit papeŽe za
pomoci lékaŤe. Hlavou spiklencri se stal kardinál Petrucci ze Sieny, jejich kandidátem na papeŽskf stolec kardinál Rafael Riario.
kterju sehrál smutnou ulohu za pontifikátu svého stryce Sixta IV.,
175
PREDREFoRMAČNÍ PAPEŽovÉ A zHoDNocENÍ RENEZANcE
cÍRKEVNÍ DÉJINY
kdy pŤi mši, kterou slouŽil ve Florencii, bylt zawaŽděni někteŤí
pŤíslušníciMedicejského rodu. ZákeŤny plán se nepovedl, kardinál Petrucci by| zatčen, exkomunikován a popraven, ostatní byli
potrestáni jin]ilmi tresty. LevX' potom v jediném dni jmenoval 3l
kardinálri, kteŤímu byli zce\a oddáni. ZaLva X. došlo k jedné
z nejvyznamnějších událostí církevních i obecnych dějin - vy.
stoupení Martina Luthera a Jana Kalvína, čili k protestantské
reformaci. To však je téma tak závaŽné, Že si vyŽaduje samostatnou kapitolu.
Lev X. náhle zemŤe| r. |52|. Jeho nástupce Hadrián VI' byl
Holand'an' po delšídobě opět neital na papeŽském stolci. ZemŤel
po dvou letech. Byl to mlŽ zboŽny, vzdé|any a asketickf, ale
s typicky holands[fm chladem a pŤísností,navíc ho v Římě málokdo znal. ZtJamániŘímanri z jeho osoby bylo podnětem k tomu,
Že následně dlouhá staletí uŽ nedošlo ke zvolení cizince pape.
Žem'
Konkláve r, 1523 zvolilo dalšíhomedicejského papeŽe Klementa MI., osobního pŤíte1e Michelangelova. Klement VII. velice piál
umění, narozdll od Lva X. nebyl tozhazovačn]Í, v osobním Životě
zboŽny a ltkáznény. Zdá|o se, Že v jeho osobě se opět vrací na
Petrťrv stolec papeŽové, kteŤí dávají pŤednost nadpŤirozenÝm hod-
notám. ZYJamáni ŤímskéhoobyvatelsWa však bylo veliké, kdyŽ se
Klement VII. projevil jako uzavŤeny,váŽny a studeny muŽ, pŤipomínajícíspíše svého holandského pŤedchridce Hadriána neŽ svého
pŤíbuznéhoLva X. Na rozdíl od sÚch pŤedchridcťr projevil Klement velice slabé diplomatické schopnosti a dal se nešéastně vtáh.
nout do války proti německému císaŤi Karlu V.' muŽi zbožnému
a oddanému katolické církvi. Jeho vojska vtrhla r. 1527 do Říma
a město strašlivě zpustošila, coŽ zprisobilo strádání Ťímskémuoby.
vatelstnr. Do italss ch dějin vešla tato událost pod názvem ,,Sacco
di Roma.. - zpustošení Říma. KlementVII. se utekl do Andělského
hradu a nakonec musel zaplatit v.j'kupné.
Klementem wI. končíéra renesančníchpapeŽťr a nastupuje
éra tzv. protireformačních papeŽťr. o tom ale aŽ na svém místě'
t'|6
v cIRKVI
Nám nezbyvá neŽ se pokusit o jakési zhodnocení renesanční.
ho období církve, spjatého se jmény několika papežťr. Nepochybně se jednalo o dobu, kdy tradičníkŤeséanskéhodnoty všeobecně
utrpěly, byly odsunuty do pozadí. Proti věčnémuŽivotu v nebi se
stavěl jakoŽto ideál Životnatéto zemi, proti církevní nauce a bibli
se dávať za vzor Sokrates nebo Platon' To všechno samozŤejmě
bezjakéhokoliv popírání pravd katolické víry, pouze akcent, driÍaz na hodnoty, byl jaksi pŤehozen. Toto smfšlení proniklo i na
nejvyššímísta v církvi, coŽ pŤineslo, jak jsme si ukázali na pŤíkladu tzv' renesančních papeŽri, zesvětštění. To se t1kalo i biskup ,
kll.ěŽia Ťeholnik . Mnoho klášter bylo upadlfch, askeze se stala
vysmívanjrm a pt ázdny m pojmem.
Nicméně nelze genera|izovat, autor románu o Michelangelovi
pod názvem,,Kámen a bolest.. Karel Schulz poukazuje právem
na fakt' Že z má|okterého obdobi pocházi tolik světcti jako právě z období renesance. Světci vŽdycky byli, jsou a budoujakousi
''BoŽi
pojistkou.., která zabráni, aby církev, kdyŽ znaéná část je-
jích ud propadne hŤíchu a zesvětštění,zahynula. To platilo
v renesanci a platí i dnes. Akce vŽdycky vyvolá reakci, která znemoŽní vykonat di|o zkázy' UŽ Schulz ve svém románě poukazuje
na to, jak v kontrastu s hŤíchem a rozmaŤilostí papeŽského dvora
stojí Život obyčejnéhoŤímskéhokněze Uga kter]f se modlil a postil,
aby Kristova církev nezahynula v hŤíchu a zesvětštění. Renesančním světcem je také národní patron Šqj'carska sv. Mikuláš z Fltie,
kter! opouštítradičnípozemskou zajištěnost aodcházido hlubo-
lo.fch lesri Žit jako poustevník, věnovat se rozjímání a modlitbě.
Sem je tŤeba zaÍadit téŽ sv. Bernardina Sienského' velkého refor-
mátora františkán ského Ťádu, ktery káza| proti zesvětštění kléru
a šlechty tak mohutně, že jen o vlásek unikl smrti. Jeho duchovním Žákem byl sv' Jan Kapistrán, jehoŽ známe z našich dějin ja.
koŽto kazatele proti husitskfm bludrim. Světci se vyskytovali i na
papeŽském dvoŤe, jako kupŤíkladu sv. Kajetán, p vodně uŤedník
kurie, kter;f nakonec zakJádákongregaci kněŽi, jeŽ měla žítv uplné
chudobě a věnovat se vzdělávání kléru i lidu. A konečně mezi
177
cÍRKEvNÍ DĚJlNY
PoČÁTKY PRoTEsTANTsKÉ REFoRMACE' M. LUTHER
světce Íenesance je nutno čítattaké sv. Tomáše Mora, anglické.
ho lorda kancléŤe a pŤedního renesančního myslitele, upozorĎujícíhooprávněně na hodnoty pozemského Života (mezi něŽ Ťadil
na prvé místo humor), kter ale nakonec tváií v tv፠volbě mezi
zradou katolické víry a věěností volí to druhé se slovy: ,,Co mi to
P'oČÁTKY PRoTESTANTSKÉ REFoRMACE.
M. LUTHER
prospěje pro věčnost?..
Renesance nebyla tedyjednostranně pouze obdobím upadku
církve' Katolíci, kterí ji pochopili správně jakoŽto ape|na pozem.
ské skutečnosti, jako něco radostného, protoŽe stvoŤeného vše.
mohoucím a dobrfm Bohem, se stali opravdorn.fm pŤínosem
a požehnáním pro církev. V tomto duchu se projevoval
i sv' František z Assisi, Žijícísice ještě hluboko v gotice, nicméně
jeho radost zpÍirody, ptactva, slunce apod. jejakousi pŤedzvěstí
toho pozitivního, co pozdéji renesance pŤinesla.
Renesance zksátka tak jako kaŽdá jiná kulturní epocha měla
své klady a zápory, svťrj pŤínos pro církev a své minus' Všechno
ale dělají lidé, hŤíšnícii světci. Tato pravda se ukázala markantně
pŤi vzniku protestantské reformace a katolické reakce na ni, jak
ukáŽeme v pŤíštíkapitole.
ii
t:
;'
Rozdělení zápaďniho kŤesťanstva bylo dalšíranou na těle Kristovy církve. odděleni celé severní a části stŤedníEvropy od katolické církve není moŽno v ŽádnémpŤípaděpovaŽovat zapozitivni
jev. Vinu na tom nesou obě strany' Protestanti tim' Že trvali na
sv.fch bludech, katolíci špatnfm piíkladem Života vysoh.ilch církevních hodnostáŤri a také strnulostí teologického myšlení. Ro.
zebereme si jednotlivé detaily'
Protestantská reformace je spjata se jménem německého augustiniánského mnicha Martina Luthera. Tento rodák ze saské-
ho Eislebenu byl vychováván svym otcem-hornikem velmi
skrupulÓzně.
Jeho víra se vyznačovala upŤímnou horlivostí a zboŽ-
ností, S ní kontrastovala ovšem Lutherova divoká a nezkrotná
povaha. Proti vrili rodič , kteŤí znali jeho slabosti, vstoupil do
kláštera augustiniánri v Erfurtu' Nutno ovšem dodat, Že den pied-
tím se oddával se sv'.fmi pŤáteli bujaré pitce. Nakonec pŤijal kněŽské svěcení, udělal doktorát teologie a zača|pŤednášet biblistiku
na univerzitě ve Wittenberku. PŤitom se snažil upŤímně o Keséanskou dokonalost a - zde se projevil vlivjeho skrupulozní qfchovy - vyčítalsi sebemenši prohŤešek a měl strach, Že bude
zatÍacen' Tento rozpor mezi ideálem a realitou mu prisobil hluboká vnitŤní muka, Vysvobozeni na|ezl konečně aŽ v listu sv.
Pavla Řimanrim, kde je psáno, Že ke spáse stačípouhá víra
v JeŽíšeKrista, nikoli formální skutky Židovského zákona. Lu-
ther učinil rovnitko mezi rituálními skutky Starého zákona
a skutky katolické zboŽnosti počátku 16. století. Pohrdl i dobrimi
t'78
t79
cíRKEVNÍ DĚJINY
PoČÁTKY PRoTESTANTSKĚ REFoRMACE. M' LUTHER
skutky vykonanymi ve prospěch bliŽního v duchu Kristova pŤikázáni|ásky k druhému člověku. List sv. Jakuba, kterf právě tyto
skutky lásky pŤikazv1e,nazyvá,,slaměnou epištolou.. a odmítá jej
uznat jako kanonickf. S tím souviselo i Lutherovo odmítnutíodpustkti, které se stalo motivem jeho otevŤeného Yystoupení proti
že cisaÍ Karel V. vyhlásil nad ním ŤíŠskouklatbu. JenŽe pŤes to
všechno Luther světskému rameni vydán nebyl. Postavila se za
církevníautoritě.
Je tŤeba pÍiznat, Že náboŽensko-mravní stav tehdejšícírkve
nevypadalpŤílišvábně' Pojednali jsme o tom v pŤedchozích kapi.
tolách, věnovanfch církevnírenesanci. ZvIáštěpapeŽsky dvur pŤipomínal všechno moŽné, jenom ne sídlo Kristova zástupce na
zemi. Proto kdyŽ papeŽ Lev X. dal hlásat odpustky na dostavbu
chrámu sv. Petra v Rímě, nebudilo to drivěru. odpuzovala - právě tak jako v době Husově - kramáŤská forma nabízeníodpustko.
v.ích modliteb, které se kupovaly, coŽ vytváŤelo dojem, Že si člověk
mriŽe odpuštění časnych trestri za hŤíchy zktátka a jednoduše
koupit. Luther ovšem - takjako kdysi Hus - nevystoupil pouze
proti tomuto nedristojnému nabízeníodpustk , ale proti odpustkrim samÝm vribec. KdyŽ dominikán Johannes Tetzel začal
v Německu odpustky hlásat a prodávat napsané odpustkové modlitby, Luther r' |5|7 rozeslal biskupťrm 95teziakdyŽnereagovali,
dalje vytisknout.
Tato událo
st j e povaŽov ána
za faktické zaháj eni protestantské
reformace. Luther byl povolán do fuma, aby se ospravedlnil.
odmítl a poŽadoval veŤejnou disputaci na univerzitní ptidě. Po
delšímvyjednávánia sporech se nakonec uskutečnila veŤejnárczprava v Lipsku r. 1519. Jeho oponentem byl profesor z bavorského Ingolstadtu Johann Eck. Ten ho v diskusi porazi' neboť Luther
se nechal unést svou prchlivou povahou, zača| zuŤit a nadávat, ve
hněvu potom prohlásil všechny dobré skutky zanicotné a popŤel
i papeŽsk1f primát, neboé Kristus pr nemyslel skálou Petra, ale
sebe. Luther byl r. 1520 papeŽem Lvem X. vyzván, aby své bludy
odvolal, kdyŽ odmítl, vyloučil jej z ckkve. Dle tehdejších zákon
měl b:ft pŤedán světské moci k potrestáni, které mohlo b]it pouze
jediné: upálení na hranici. Proti Lutherovi mluvila i skutečnost'
180
něho některá vlivná něm eckáknižata, jmenovitě sask1f kurfiŤt Fri.
edrich a hesenskjl lantkrabě Filip.
Luther se uchlflil na hrad Wartburg, kter! mu dal k dispozici
kurfiŤt Friedrich. Tam psal hanopisy proti papeŽi a teologická
díla popírajícípotŤebu dobrfch skutkťt a také nauku, Že pramenem víry je Písmo sv. a tradice' Luther tradici zcela popŤel a prohlásil jedinfm zdrojem víry Písmo fide o známf latinskjl v!'rok
Luther v,,sola scriptura..). PŤirozenost lidská je podle něj dědič.
nlm hŤíchem tak zkaŽena, Že mižejenom hŤešit. Spásu pŤináší
pouze JeŽíšKristus svymi zásluhami, nikoli člověk sqfmi dobrfmi skutky. Umíme pochopit, Že Luther se stavěl proti formalismu
dobrych skutkti, proti jejich hromadění v domněnce, že č,ímvice
jich budu mít na duši, tím jistějšímám nebe. Nelze však dobré
skutky odmítat v jejich zásadé a principu, vŽdyť sám Pán JeŽíš je
pŤikazuje jako nezbytnou podmínku spásy.
Lutherťtv rozchod s katolickou církvívyvolal v Německu opravdovou revoluci. Řeholníci opouštěli své kláštery, kněŽí se začali
Ženit, neboť Luther popŤel také závaznost celibátu, z kostelri byly
odstraĎovány sochy a obrazy svatfch. Lutherova vystoupení pro.
tipapeŽi a Ťímskécírkvi se zača|a dovolávat nová sekta anabaptist (novokŤtěnc ), jež zavrh|a kŤest nemluvĎat s odťrvodněním,
že pry malé děti nemohou mít potŤebnou
',víru..,
která ospravedl-
řuje. NovokŤtěnectví navazova|o myšlenkově na valdenství
a chiliastické hnutí stŤedověku, hlásající brzkf konec světa. Mělo
uspěch pŤedevším mezi nejchudšímivrstvami, zvláště mezi sedláky na venkově. R. 1525 došlo k jejich ozbrojenému povstání
pod vedením radikálního kněze Thomase Miinzera. očekávali,
Že Luther se k nim pŤipojí. Dočkali se trpkého zkJamáni. Luther
naopak lryzval světskou vrchnost, aby zakročila proti - jak se sám
vyjádŤil - ,,loupícím avraŽdicim sedlák m,., avyzfva| dokonce
i k drakoniclo./m trestrim pro ně: šibenici, natahování na sKipci,
lámání kolem atd.
181
cÍRKEvNÍ D]EJINY
Lutherovi nakonec nahrálo, Že Ťíšskj'sněmve ŠpÝruz obavy
pŤed náboŽenskou válkou rozhodl, aby si kaŽd:Í německ! feudál
mohl svobodně zvolit, jestli chce z stat katolíkem, nebo se pŤi
dat k jeho reformaci. Severoněmeckáh.tlťrŽaLa se ve své většině
pŤidala k Lutherovi, jihoněmecká zristala věrna papeŽi, císaŤi a katolické víŤe. K luterství odpadl i velmistr Řádu německfch rytíŤri,
kterí měli ve rn.Íchodním Prusku svtij samostatny stát, Albrecht
Braniborsky.
R. 1530 vznikla nová naděje na smír s katolickou církví'kdyŽ
císaŤ Karel svolal ŤíšskÝsněm do Augsburgu' Luther se sqfmi
stoupenci pŤedloŽili tzv. ,,Confesio Augustana.. (augsb' vyznáni
víry), vypracované teologem Filipem Melanchtonem. Z textu je
zÍejmé, Že luteráni chtěli smír s církví' augsb. konfese ]e aŽ na
malé vljimky pravověrná' Protestanti zde vysvětlují sv j pojem
ospravedlnění jen na zákJaděmilosti bez ritok proti dobrlm skutkrim, které chápou jako nezbytnf produkt Života v milosti, jsou
otevŤeni i k disputaci o tradici jako prameni víry apod. CísaŤale
jakoukoliv diskusi odmítl a jednoduše nďídil, aby se Luther ajeho
stoupenci podrobili.
Toto striktní odmítnutídialogu' jenŽ mohl zachránit jednotu,
definitivně vyhrotilo situaci natolik, Že cesta zpétuŽ nebyla moŽná. Protestanti v Německu vytvoŤili tzv. Šmalkaldsk! spolek proti císaŤi a započala dlouhá náboŽenská válka. Luther, ktery ke
konci 20' let vystupoval umírněně ve vztahu ke katolík m, opět
YyostŤil své pero. Jeho rn.frazové prostŤedky byly natolik arogant.
ní, Že sám T. G. Masaryk, ač protestant, v rozhovoru s německfm
spisovatelem E. Ludwigem prohlásil: 'Luther je na reformátora
pŤílišvulgární'.. Katolíky nazyval osly, o papeŽi napsal ve srn.fch
,,Stolních Ťečech..: ',Řeknu.li ,Posvěé se jméno tvé., musím zároveĎ Ťíci,Prokleto a pošpiněno budiŽ jméno papeŽovo.... Svému
pŤíznivci lantkraběti Filipu Hessenskému schválilŽivot se dvěma
Ženami. ZemÍelr. 1546, pied svou smrtí udajně litoval svého od.
padu od církve a prohlásil: ,,V protestantské víŤe se lépe Žije, a|e
v katolické se lépe umírá.,.Tuto informaci čerpáme z polemické-
182
lť
l
PoČÁTKY PRoTEsTANTsKÉ REFoRMACE. M' LUTHER
ho spisu vratislavského kanovníka Cochláuse, kter1f vidí
zr du a netvora. Tak jednostrann! pohled
v Lutherovi morální
jistě neodpovídá skutečnosti, nicméně nelze na něj poh|tŽetv Žádném pŤípadě jako na světce.
Martin Luther prodělal v..Ívoj od skrupulÓzniho,mravně bezu-
honného mladíka S rysy uzkosttivé zboŽnosti až ke zpupnému
vzdé|anci, vnucujícímu bezohledně své názory druhfm. LutherovináleŽi zásluha na tom, Že upozornil tehdejšíkatolickou církev
na uŽasnou hodnotu Písma sv., které bylo opomíjeno. Na hradě
Wartburgu poŤídil pŤeklad Bible do němčiny, kter!' patŤí
k jedněm z nejlepších. Kladně je nutno u Luthera hodnotit i fakt,
Že obrátt|zŤetelna prisobení BoŽí milosti jakoŽto zákJaduduchov-
ního Života, coŽ postavil do protikladu ke strnulému mechanickému skutkaŤení. To vedlo k osobnímu, vroucímu vztahu
k Bohu, k JeŽiši Kristu. Nicméně tyto klady nemohou vyváŽit
věroučnébludy' které Luther hlásal ajeŽ nakonec pŤivedly celou
západni Evropu k náboŽenskému rozkolu. Stejně tak nemriŽeme
souhlasit s jeho zptisobem Života, kterf bylpro mnohé jeho současníkypohoršením.SamozŤejmě kriticky pŤiznáváme vinu teh.
dejšíkatolické církve, pŤedevšímmálo kŤeséanskf Život kléru,
a také - jak pŤiznal r. 1983 pii návštěvě Německa papeŽ Jan Pavel II. - neochotu k dialogu r. 1530, kdyŽ augsburská konfese
byla ještě celkem katolickou. Nelze však mlčet k vinám na druhé
straně. HŤích rozdělení je oboustrannf a je tŤeba hledat cestu
k jednotě společně a v duchu kajícnosti.
183
cÍRKEvNi DĚJINY
ZWINGLI A KALVIN
ZWINGLI A KALVÍN
Současně s Lutherem zač,a| prováďět reformaci ve šrn.Ícarském
Curychu kněz Ulrich Zwingli. Není bez zajímavosti, Že byl několikrát kárán sv.ím pŤedstavenym pro svtij Život, neshodující se
s ideálem Kristova kněŽství. Zwing|l' zašel ve své nauce mnohem
dáIe než Luther. JestliŽe pro Luthera byla víra v boŽství Kristovo
samozÍejmosti, Zwingli tento článek víry vykládal spíšejako sym.
bol. Luther v první fázi reformace podrŽel katolickou nauku
o sedmi svátostech, Zwng|i uznal pouze svátost kŤtu. Eucharistie je podle něho pouze památkou na JeŽíšezNazareta, nic víc.
S Lutherem měli společnou nenávist k papeži a katolík m. Curyšská městská rada pŤijala Zwingliho nauku, kanton Curych byl
všaknapaden okolními katolick1fmi kantony. Došlo kválce, kato.
Líci nitézi|t' Zwngtlpadl r. 15 3 l v bitvě u Kappelu. Vítězní kato.
Líci však museli uznat právo CuryŠanridrŽet se Zwng|tho vyznáni,
pouze je nesměli šíŤitdo okolních kantonri.
Zwingliho nauka se dlouho neudrŽela. Jeho spolupracovník
Heinrich Bullinger pÍevza|nauku jiného reformátora - Jana KalvinazeŽenevy. Kalvín stojí mravně v'.íšneŽ Luther a Zwingli. Na
rozdíl od nich vedl asketickf' mravně pŤísnf Život a věnoval se
rozjimáni, modlitbě a v bec duchovnímu Životu' Jeho teologie je
za|oŽena na nauce o predestinaci. Brih udajně pŤedurčil (prede.
stinoval) některé lidi k věčnéspáse, jiné k věčnémuzavrŽeni.
Kalvín jde dokonce aŽ tak daleko, Že poptrázávislost tohoto pŤedurčenína osobním Životě ělověka ajeho skutcích. I když pŤipouš.
tí, Že pŤedurčenf k zatracenimriŽe swj uděl změnit, kdyŽ se bude
snaŽit o mravní dokonalost a bude se vroucně modlit k Bohu. ie
184
;r.i
jeho nauka nepŤijatelná. Kalvín uznáva| pouze dvě svátosti: Kest
a eucharistii. Tir druhou ovšem vykládal tak, Že prf uděluje věŤí.
cím zvláštní sílu z nebe, Kristus je v konsekrované hostii piítomen pouze duchovně.
Kalvínova nauka se vyznačuje mravním rigorismem. Tento
p vodně francouzsk právník, jenŽ teprve později vystudoval teologii a usadil se v Ženevě jako kněz, vycházel' i ve své mravou.
ce zteoie o predestinaciazakazoval, aby se člověkradovď a smál,
neboť pr'.i nikdy s jistotou neví, je.li pŤedurčen pro nebe, nebo pro
peklo, takŽe žádny drivod k radosti není. V Ženevě zŤídil tzv. konzistoŤ, jakÝsi vrcholn1f náboŽensk! orgán, kterf měl bdít nad mo.
rálkou obyvatelstva. Ženevská městská rada se mu plně a ve všem
podŤizovala. KonzistoÍ byla svou strukturou podobná katolické
inkvizici. Jejím posláním bylo pátrat po všech, kdo nesouhlasí
s naukou reformátora, a pŤivádět je pŤed soud. Kdo neodvolal,
čekal ho trest smrti buď stětím, nebo upálením. Tak se octl na
hranici španělskf lékaŤ Miguel Servet, vyznavač arianismu' starověkého bludu popírajícíhoboŽství Kristovo a BoŽí Trojici. KonzistoŤ konala téŽ několikrát ročně návštěvy v bytech a kára|a
občany, kdyŽ viděla nějakÝ luxus. DotyčnÝ jej musel do pŤíští
návštěvy odstranit, kdyŽ tak neučinil, byl potrestán vězením, pokutou, někdy i smrtí. Nejmírnějšímtrestem by|a tzv. klatba, tj.
vyloučeníz večeŤePáně. KonzistoŤ také dozírala nad kaŽdou svatbou, aby se svateb čanéneoddávali buj arému ve se|l'. Zakázány by|y
veškeré zábavy, tance a okázalost v oděvu. PŤísně zakročováno
bylo i proti opilcrim.
Kalvín vládlv Ženevé jako diktátor, jakákoliv kritika byla tres.
tána vězením nebo smrtí. Ženeva se stala ponurlm městem bez
nejmenšístopy radosti. Jeho náboŽenství je pŤísné,radost jako
podstatnf prvek v něm vyrazně chybí. Kalvín v Btih je tvrd , kru.
tf a pŤedevšímtrestající Btih' nahánějící strach. Kvrili tomu se od
něho nakonec odvrátili i muŽové, kteŤí byli zpočátku jeho stou.
penci, kupŤ. inteligentní italsk! humanista Casteglio, jenŽ musel
nakonec z Ženevy emigrovat, aby nebyl upálen. RovněŽ tak byli
185
cÍRKEvNÍ DĚJINY
ZWINGLI A KALviN
nuceni utéct zeŽenewvšichni katolíci. Kalvínova vláda v Ženevě
byla v pravém slova smyslu teokracií, tj. světskou vládou duchovenstva. Kalvínovo postavení bylo neotŤesitelné. ZemŤelr' |564,
kdyŽ pÍedtímještě stačil zŤídit v Ženevě teologickou akademii,
která vysílala misionáŤe do celé Evropy. V jejím čele stál učeny
distancují. Kalvín byl nepochybně člověkem vysohÍch mravních
zásad,jakmile se však začne provádět ve jménu morálky diktatu-
Kalvínriv spolupracovník Theodor de Béze.
Kalvín ostŤe zakročoval nejen proti opilctim, smilníkrim
odmi
a dalšim veŤejn;fm hŤíšníkrim,a|e taktéŽ i proti Žebrákrim.
je tÍeba prokazovat skutky lásky a milosrpotŤebnfm,
denství
zvláště těm, kteŤí nic nemají. Učil, Že jejich
tl katolickf názot,
Že
bída je v.isledkem buď vlastní lenosti, nebo pŤedurěenosti k věčnému zatracení. AlmuŽna darovaná Žebrákovi byla stíhána jako
hiíšnféin, žebtáci byli chytáni azavkáni do vězení, kde byli nuceni tvrdě pracovat. Kalvínova teorie o predestinaci vytvoŤila ještě dalšínauku - a sice o tom, Že pry pŤedurčeníke spáse se
projevuje uspěchem v podnikání av práci. Komu se daŤí, kdo má
penize a bohatství, je s největší pravděpodobností pŤedurčen
k věčnéspáse, komu se nedaŤí' kdo má v Životě smrilu a neuspěch, má dttkaz pŤedurčeník věčnémuzattacení. Proto nepŤekvapuje' Že Kalvínovy nauky se chytaly podnikatelské měšťanské
vrstvy' Německf sociolog l9. stol' Max Weber dokonce prohlásil
Kalvína za ideového zakladatele kapitalismu a hospodaŤského
liberalismu. TotéŽ hlásal i jeho kolega Werner Sombart. Nedá se
objektivně upÍít,Že hodně pravdy na tom bude. To dokazuje fakt,
ra, jakmile chce někdo mocenskfm násilim vnutit byť
i sebeušlechtilejší mravni principy lidstw, pŤinášíto jenom škodu a ve su.fch dtisledcích mriŽe vést aŽ k totalitě. Zde p|atí staré
latinskď heslo: ,,Corruptio optimi pessima.. - zkaŽeni nejlepšího
je to nejhorší.
Kalvínovy zásady byly sice po jeho smrti podstatně zmírněny,
neboť se staly na delšídobu neudrŽitelnfmi. Nicméně duch puritanismu a rigorismu, kterf Kalvín v Ženevé zaved|, byl tam ještě
dlouho patrn!. Ještě v l8. stol. si stěŽoval Voltaire, kterjl jistou
dobu v Ženevé pob]ival, Že Život tam pod vládou kalvínského
duchovenstva je nesnesiteln1f. TutéŽ zkušenost učinil i další
z osvícensh.fch filozofii, J. J. Rousseau. To všechno jsou skuteč.
nosti, které pŤi posuzování problematiky je nutno vzít v uvahu
azaÍadltje do celkového kontextu.
Že kapitalistické revoluce pozdější doby' napŤ. holandská
a anglická, byly vedeny v duchu pŤísnéhokalvinismu.
o reformaci ve stylu Kalvínově |ze Íici zhruba totéŽ co
o reformaci Lutherově. Na jedné straně je tÍeba ocenit vroucí
zboŽnost a osobní vztah ke Kristu, na coŽ obrátili reformátoŤi
zÍete|a co bylo v Životě renesaněniho katolicismu často opomíjeno' Na druhé straně však je tŤeba odsoudit Zwingliho a Kalvínovy
bludy zcela jasně a nekompromisně. Jako odstrašujícípŤíklad slou.
Ži zejména Kalvínova teorie o predestinaci , od niŽ se sami dnešní
vyznavaěi kalvinismu, tj. cirkvi, jeŽ se ke Kalvínovu odkazu hlásí,
186
187
cÍRKEVNí DĚJINY
RozŠÍŘENÍPRoTESTANTsKÉ REFoRMACE
RoZŠÍŘENÍpRorBsraNrsrÉ REFoRMACE
Lutherova a Kalvínova reformace se rychle šíŤilypo celé Evropě.
Na tom nic nemění ani ta skutečnost, Že tv rcové reformace se
navzájemnenáviděli a proklínali. Luther napŤ' hrubymi slovy spílal hlavnímu protagonistovi Kalvínovy nauky v Německu Karl.
stadtovi, ktery mu to stejnfm zpťrsobem oplácel' RovněŽ tak
Zwng|i napadal Luthera, jenŽ se mu zdál pŤíliš,,papeŽenecky,,'
Že je
v pekle' TotéŽ Ťekl Kalvín o Lutherovi, kdyŽ r. 1546 zemŤel. Proto zejménav Německu často bojovali luteráni a kalvíni nejen spo-
Když Zwingli padl u Kappelu, prohlásil o něm Luther,
lečně proti katolíkrim, a|e téŽ proti sobě navzájem. Krvavé
náboŽenské války v Německu skončily teprve r. 1555 tzv' augsburskÝm mírem, na němŽ byla vyhlášena zásada,,cuius regio, eius
religio.. (čízemě, toho náboŽenství). Ta dovolovala vrchnosti vnu.
tit na svém izemi své náboŽenství poddanfm, coŽ poskytlo morální oprávnění k násilné protestantizaci i k násilné rekatohzaci.
Podle tohoto principu postupovali v našich zemich Habsburkové
po bitvě na BíléhoŤe r. 1620' pŤijaly ho i jiné země' NáboŽenská
svoboda nebyla respektována a ctěna ani na jedné' ani na druhé
straně' V Německu severní země pŤijaly protestantismus (Sasko)' jiŽní zťrstaly katolické (Bavorsko).
Protestantismus si proklestil cestu do Anglie. Král Jin-
dŤich MII' se zpočátku jevil jako oddan]i katolík' dokonce osobně sepsal spis proti Lutherovi. Byl to člověk charakterově labilní
a poŽivaěny. KdyŽ papeŽ Klement VII. nechtěl dát souhlas ke
zneplatnění jeho prvního manŽelství s královnou KateŤinou, pri.
vodem Španělkou, a k novému sřatku
r88
s
její dvorní dámou Annou
Boleynovou, vydal krá| tzv, supremaění ak| jimŽ sám sebe pro.
hlásil hlavou anglické církve. Státní uŤedníci a duchovenstvo
museli povinně podepsat, odmítnutíse trestalo smrti. Z biskupťt
podepsali všichni s qjzjimkou rochesterského Jana Fishera, kter!
nebojácně šel na popraviště. Lehkost, sjakou angličtíbiskupové
králriv sripremační akt podepsali, nepŤekvapuje. JiŽ pÍed roztrŽkou kardinál Wolsey, primas anglické církve, měl rozsáhlé pravomoci a Ťídilcírkevnízá|eŽitostifakticky bez vlivu Ríma. Z vysolo.fch
státních uŤedníkri odmítl podepsat králriv supremačníakt dosa.
vadní lord-kancléŤ Tomáš More, jedna z nejsympatičtějších postav tehdejšídoby' Byl renesančnímvzdělancem, napsal knihu
,'Utopie.., v niŽLíčisvou pŤedstavu ideálního státu, proslul sv./m
typicky anglickfm humorem, kter! ho neopouštěl ani pod katovou sekyrou. KdyŽ byl odsouzen k smrti, poloŽil hlavu na popravčíšpalek a odsunul si swj dlouhf plnovous se slovy: ,'Ten se pŤece
nedopustil Žádné velezrady.,. Popraven byl r. l 5 3 6. Spolu s Janem
Fisherem byli v tomto století za pontlťtkátu Pia XI' oba svatoŤe.
čeni.
JindŤich MII. odloučil anglickou církev od Říma, avšak věroučně zristal kato|ich-i. Protestantizace ve smyslu zavádéni Kalvínovy
nauky zapoéala aŽ zavlády jeho syna Eduarda VI. Ta však skonči.
Ia,kdyŽ se ujala vlády r. 1553 Marie' JindŤichova dcera z prvního
manŽelství s KateÍinou. Ta zavedla opět katolicismus. Protestanti
povstali se zbraní v ruce, povstání však bylo potlačeno. Královna
ustavila inkvizici a uplatnila tvrdé zákony proti kacíŤtim. Celkem
280 protestantu bylo upáleno na hranici, mezi nimi i bezcharakterní
Thomas Cranmer, jehoŽ JindŤich VIII. pouŽil k rozloučenísvého
manŽelství s KateŤinou' Královna nedbala varování moudrého kardinála Reginalda Po|a, jenŽ radil v této věci k maximální umírněnosti. VyslouŽila si pŤezdívku 'Krvavá Mary...
Po její smrti r. 1558 se ujala vlády její sestra AlŽběta z JindŤichova druhého manŽelství s Annou Boleynovou' Ta se vrátila
k protestantismu a vnutila zemi 39 Kalvínoqfch článkťr'ponechala však biskupské zÍizeni' Canterbursk! arcibiskup Matthew
189
rlť
cÍRKEVNÍ DĚJINY
RozŠÍŘENÍPRoTESTANTSKÉ REFoRMAcE
Parker světil anglikánské biskupy. o platnosti těchto svěcení se
dlouho vedly spory' Je problematické' jestli sám Parker byl plat.
ně vysvěcen, neboť podle pramenťt jeho světitel biskup Barlow
neuŽil správné formule. Součástí AlŽbětiny vlády bylo krvavé pronásledování katolíkťt. Tak skončili na popravišti jezuité Edmund
Campion a Jan ogilvie, ctění katolickou církvíjako světci. obětí
AlŽbětina pronásledování se stala i skotská královna Marie Stuartovna, vnučka nejstarší JindŤichovy sestry Markéty. AlŽběta na
ni Žárlt|a a viděla v ní nebezpečí,neboť katolici povaŽova|i za
dědičku trrinu právě ji a nikoli AlŽbětu, kterou pokládali za nemanŽelskou dceru. neboé manŽelství JindŤicha s Annou neuznávali. Tudorovci skutečně neměli nárok na trrin' Marie Stuartovna
Král Filip tam poslal svého nejlepšího generála, vévodu z A|by,
kter1/ nastohl krutovládu. PŤihlásit se k protestantismu se rovna.
lo v Nizozemí současně vyznáni vlastenectví. Kalvínsk!.pÍotes.
tantismus se tak stal ideovou oporou holandského patriotismu.
Po dlouhotrvající válce se utvoŤil suverénnínizozemskf stát, kte.
ry zaved| kalvinismus jako státní náboŽenství a katolickou víru
zakáza|. JiŽní část nizozemskfch provincií, dnešníBelgie, však
zristala věrna jak španělské koruně, tak také katolickému náboŽenství.
Jihoevropsk é země
z
staly protestantskou reformací zasaŽe.
ny jen okrajově. Španělsko zav|ády
Filipa II. čelilo pomocí španělské inkvizice, o níŽ budeme ještě hovoŤit, veškerému
protestantskému vliw a pronikání myšlenek Luthera a Kalvína
na inemi státu. TotéŽ je tŤeba Ťícii o ltá|ti, jeŽ byla rozdrobena
byla ve Skotsku zbavena tr nu protestantskou šlechtou
a požádala o azy| svoji pŤíbuznou AlŽbětu. Ta ji však uvěznila
na Spoustu drobn1fch stát a státečkťt. Situace ve stŤední Evropě
pak byla mnohem komplikovanější, rovněŽ tak i ve Francii.
a posléze dala popravit' Počet katolickfch obětí AlŽbětiny vlády
činíněkolik stovek'
Velmi rychle se protestantismus rozmohl ve skandinávskfch
zemich. Dánsko, Švédsko,Norsko a Island byly v té době pod
jedním panovníkem, dánsh.im králem Kristiánem II' Ten se pŤiklonil k protestantismu, definitivní protestantizaci země však
provedl aŽ jeho syn Kristián III. od Lutherova Žáka Bugenhage.
na si nechal pŤipravit církevní ustavu, kterou potom uzákonil.
Protestantizace ve Skandinávii postupovala jinfm zp sobem neŽ
v Německu. Úraay v obavě, aby se katolickf lid nebouŤil, ponechaly nejprve katolické obŤady i v.fzdobu v kostelích, v luteránské církvi Dánska, Švédskaa Norska existuje dodnes alespoř
formálně biskupsh.i uŤad' i kdyŽ bez svěcení. Lid byl pŤiváděn
k protestantismu pomalu, pozvolna, drobnfmi změnami.
Zce|an|áštní situace nastala v Nizozemi. To ptivodně ná|eŽelo k německé císaŤskékoruně. CísaŤ Karel V. je však odstoupil
svému synovi Filipovi II., jenŽ bylkrálem španělskfm. Holand'ané těŽko nesli nadvládu katoliclo.fch Španělri, coŽ je vedlo do ná-
ruče protestantismu. ochotně a rádi pŤijímali Kalvínovu nauku.
R. l566 Holandbné otevŤeně povstali proti španělskému panství.
i:.
,ir
190
#
É
191
REFoRMACE vE FRANCII A VE STŘEDNÍ EVRoPĚ
CÍRKEVNÍ DĚJINY
REFORMACE VE FRANCII A VE STREDNI EVROPE
Zce|a netypicky se vyvíjela protestantská reformace ve Francii
a ve stŤední Evropě. Francouzští králové, ač katolíci, podporovali v Německu protestantskou reformaci, neboť doufali v oslabení
svého odvěkého rivala, sami však bránili katolicitu své země vše.
mi moŽnymi prostŤedky. Františkovi I. a Jindiichovi II. se sice
podaŤilo zamezit šíŤeníLutherovych myšlenek' marně však brá.
nili rozmachu kalvinismu. Tomu napomáhala mimo jiné
i
skutečnost, Že Kalvín byl privodem Francouz a měl kontakty
s některymi vlivnfmi šlechtickj'mi rody, na prvém místě s rodem
bourbonskfm, jehož většíčást Kalvínovu nauku pŤijala. Francouz.
Štíprotestanti kalvínskéhovyznáni se na4'vali hugenoty, coŽvznk.
lo pravděpodobně zkomolením německého názvtl
Šv'.j'carské
konfederace,,Eidgenosseschaft... Hugenoti brzy dosáhli znaéné.
ho vlivu i politické moci. Královna KateŤina Medicejská, vdova
po JindŤichu II.' která vládla místo srn.ch nezletil1fch syn ' jim
udělila r. |562 Ediktem saint-germainskfm náboŽenskou svobodu. To však učinila pod nátlakem a nemyslela tento akt váŽně.
Byla obdivovatelkou Macchiavelliho, italského státoprávního te.
oretika, kterÝ hájil zásadu ,,učel posvěcuje prostiedky,,, to znamená, Že kdy ž to vy Žaduj e státní záj em' je dovoleno p ollŽit i vt aŽdy,
k'rádeŽe, podvodu a dalšíchnemravností. PŤesně tímto se Ťídila
katolická panovnice KateŤina Medicejská. NáboŽenská svoboda
hugenotťr nezabráni|a náboŽensk m válkám, neboť hugenoti ji
pochopili tak, Že vuči katolíkrim je ted' dovoleno vŠechno.Katolíci se museli bránit, do jejich čela se postavil lotrinskf vévoda
František Guise.
192
Královna KateŤina se rozhodla učinit s hugenoty rázny konec'
Zasnoubila svou dceru Markétu s JindŤichem Bourbonskfm, hugenotem, kterf měl titul ,,krále navarrského.., coŽ však byl v té
době uŽ jenom čestn] titul, neboť Navarrsko nepatŤilo Francii' ale
Španělsku' Na svatbu 23. srpna 7572pozva|atéŽ hugenotské pŤedáky v lele s Colignym. V noci na 24. srpna, v pŤedvečer svátku
sv. Bartoloměje, dala věrolomně všechny hugenoty pŤítomnéna
svatbě povraŽdit. Tento krvavy zločin vešel do dějin pod názyem
,,bartolomějská noc... PapeŽ ŘehoŤ x]II. byl mylně informován,
Že hugenoti se pokusili o vyvraŽdění královského rodu, coŽ pry
jim královna pÍekazi|a. Proto nechal slavnostně vy zv ánětv fumc
zvony. Svého činu litoval, kdyŽ se dozvěděl později pravdu'
Krátce nato KateŤina pŤedala vládu do rukou svého syna JindŤicha III. Ten zemŤe|bezdétny, nástupnické ptávo ná|eŽelo tedy
KateŤininu zeti JindŤichovi Navarrskému, manŽelovi její dcery
Markéty, privodně hugenotovi, jenŽ se pod dojmem hrriz bartolo.
mějské noci stal katolíkem. Potom však ještě několikrát změnil
vyznáni, což nesvědčilo o stálosti jeho charakteru' Proto papeŽ
Klement wII. odmítl nakonec pŤlimout ho do církve, učinil tak
teprve nazátJadé zaruky kardinála Duperrona. JindŤich Navarrsky
tak vstoupil do francouzslc!.ch dějin j ako král JindŤich IV. R' 15 9 8
udělil hugenot m tzv. Ediktem nantskym nejen náboŽenskou svobodu, ale i rozsáhlá privilegia' Hugenoti museli b1it zastoupeni ve
všech státních uŤadech a mít své reprezentanty u dvora. To skon-
čilo během tŤicetileté váIky za vlády kardinála Richelieua, jenŽ
spravoval zemi jako státní ministr za Ludvíka XIII. Ten odřal
hugenot m všechna privilegia a odstranil je ze všech státních institucí, na náboŽenskou svobodu jim ale nesáhl. AŽ teprve panovačnjl,,král slunce.. Ludvík XIV. r' 16 8 5 definitivně zruŠil Nantskf
naŤidil zbourat hugenotské modlitebny' Kazate|é se museli do 14 dnťr vystěhovat ze zemé,vyznavači Kalvínovy nauky byli
povinni pŤijmout katolickou víru. Navzdoty zákaza vystěhování
se podaŤilo 200 000 hugenotri vystěhovat ze země, zejména do
edikt
a
193
cÍRKEVNÍDĚJINY
REFoRMACE VE FRANCII A vE sTŘEDNi EvRoPE
Švycarska a Angte. PapeŽ Inocenc XI. a biskup Fénelon ale od-
katolick:Ím Habsburkťrm' kteŤí byli téŽ uhersklmi kÍáli. Nejfanatičtěji a nejkrutěji vystupoval proti katolíkťrm sedmihradskf vé.
soudili tyto násilné metody obracení na víru.
Podobně komplikovan;i byl náboŽenskÝ v'.Ívoj ve stŤední Evropě. Rakouskf arcivévoda Ferdinand I. Habsbursk1i, bratr císaŤe
Karla V., kter! byl téŽ ksáIem ěeskj'm, tvrdě potlačil luteranismus v Rakousku stejně tak jako novokŤtěnectví, které v Německu
vojensky zlikvidoval. V česklch zemich ale musel postupovat
mnohem opatrněji, neboť se stal králem z milosti kališnické, nikoli katolické šlechty. SnaŽil se ale zabránit pronikání luteranismu do Čech jednak silou, jednak ostentativní podporou starokališnictví,tj. husitské víry ve smyslu kompaktát, ano, dokonce čes.
kjlm kališník m vymohl od papeŽe Pia IV. povolení pŤijímat
podobojí. Česká kališnická šlechta uŽ o to ale většinou nestála,
neboé fascinace Lutherovou naukou byla pŤílišsilná. Stejně neu-
spěšně se Ferdinand pokusil zlikvidovat jednotu bratrskou.
V česk]Íchzemich došlo ke zce|a zv|áštnísituaci, kdy katolickju
panovník vládl protestantské většině národa, proto byl nucen ji
tolerovat. Nástupci Ferdinandovi Maxmilián a Rudolf nezasahovali násilím do náboŽensklch svobod protestantri, naopak Ru.
dolf II. srn.fm Majestátem r. 1609 jim udělil privilegia za|<7ádat
farnosti i v panovnickfch městech a vesnicích. Ke změně docháziteprve po vypuknutí tŤicetileté války a posléze po bitvě na Bílé
hoŤe. PraŽská defenestrace r. 1618 znamena|a pokus o násilnou
protestantizacizemé, jejíŽ obétíse stal holeŠovskf katolic(f faráŤ
sv. Jan Sarkander, bělohorská bitva r. 1620 byla naopak počát.
kem násilné rekatolizace' jak je dostatečně známo z českfch dě.
jin.
V Uhrách se pÍotestantismus ŠíŤilvelice rychle. Německé obyvatelstvo, Žijícíhlavně ve městech, pŤijímalo luteranismus' Mad'aŤi a Slováci kalvinismus. Státní moc nekladla šíŤeníprotestantismu
pŤekáŽky' neboť byla nadmíru zaměstnána válkou s Turky, kteŤí
několikrát zap|avi|i celé Dolní Uhry (tj. dnešníMad'arsko).
Protestantismus pŤijaly i rn.iznamné šlechtickérody TÓkolyu
a Rákoczyri, které se v rozhodujícíchfázich spojily s Turky proti
194
voda Bethlen Gábor. obětí jeho pronásledování se stali i tŤi
katoličtíkněŽí, krutě umučenív Košicích:jezuita Melchior Grodecki, Marek KriŽin a Štěpán Pongrác. To se odehrálo na usvitu
16 19. Teprve vyhnání Turk po tŤicetileté válce
zav|ády císaŤe Leopo|dal. zabezpečilo katolické církvi v.fraznou
pŤevahu. Piesto však v Uhrách a na Slovensku nedoŠlo narozdí|
od českj,'ch zemí k násilné rekatohzaci, neboé uherská protestantská šlechta nabídla panovníkovi spojenectví a slíbila mu věrnost.
Proto na Slovensku po celé období habsburské katolické protireformace fungovaly pÍotestantské kostely, školy i pastoŤi. Slovenské evangelické obce byly posilovány pŤílivem protestantskfch
exulantťt z českfch zemí.
V pravoslavnych zemích se protestantská reformace neuchytila vťrbec' myšlení Ťeckého Vfchodu bylo diametrálně odliŠnéod
myšleníracionalistického Západu, jehoŽ produktem je protestantismus. Stejně tak zristaly vriči protestantismu imunní katolické
národy na Balkáně, tj. Chorvati a Slovinci. Hlavní pŤíčinoubyla
skutečnost, Že protestantskou víru pŤijímali v těchto zemích hlavně Němci, které Chorvati a zvláŠtě Slovinci povaŽovali zanepÍá-
tŤicetileté války r.
tele.
Zce|a o1ediněl:Í jev ve vztahu katolicismu a protestantské reformace pŤedstavuje Polsko. Německé obyvatelstvo polsh.ich měst
pŤijímá v 16. stol' luteranismus, část šlechty kalvinismus. Polsko
uŽ od vrcholného stŤedověku bylo pověstné svou náboŽenskou
tolerancí, tresty smrti upálením pro kacíŤe Se tam téměŤ nevyskytovaly, takŽe si země vyslouŽila lichotivou pŤezdívku ,'zemé bez
hranic,. (hranic pro kacíŤe). Této tradici zristali Poláci věrni
i v rámci stŤetu katolické církve s reformací. Pokusy některfch
světskÝch i duchovních feudálti trestat odpadlíky k protestantismu smrtí byly v zárodku zlikvidovány. R. 1573 se slavnostně za.
vazují pŤedstavitelé šlechty a katoličtíbiskupové k respektování
náboŽenské svobody protestantské menšiny' Tento dokument se
195
CÍRKEVNÍ DĚJlNY
TRIDENTsKÝ KoNcIL A REFoRMA cÍRKVE
nazryá Varšavská smlouva. Protestanti byli ŤádnÝmi členy polského sejmu, v některfch polskfch městech stály téměr vedle sebe
katolickf i protestantskf kostel, ptisobily zde katolická
i protestantská škola. Takové poměry byly jinde nepŤedstavitel.
né a nezměnily se ani po vyhlášení velkolepého programu rekato-
hzace národa kardinálem Stanislawem Hosiem. Jezuité podnikali
misie na celém polském izemi, avšak bez násilnfch donucova.
cích prostŤedk ' Polsh.i národ, silně fixovanf na mariánskou uctu,
zristal katolick!. UpŤímnépŤilnutí polského národa ke katolické
víŤe je mimo jiné i nepochybnj'm d sledkem toho, Že v Polsku
neproběhla násilná rekatolizace a byla respektována náboŽenská
svoboda. Po ukončenípolsko-švédskéválky a osvobozeni zemé
od švédskfchokupantri uprchli pŤedstavitelé nejmocnějších protestantskych šlechtickfch rodri, kteŤíkolaborovali se Švédy,ze
země, na prvém místě se jednalo o rod Radziwillti. NáboŽenská
svoboda pro evangelíky však z stala nedotčena aŽ do definitivní
ztráty polské samostatnosti r. 1795.
Polsko však bylo v tomto směru čestnou v.fjimkou mezi evrop.
s[fmi zeměmi' jedin!,m státem, kde byla celou dobu náboŽenskych bojti mezi katolíky a protestanty respektována náboŽenská
svoboda' V ostatních částech Evropy se naopak ujala zásada do.
hodnutá v německém Augsburgu pŤi uzavŤení tzv. augsburského
míru mezi katolíky a protestanty: ,,Cuius regio, eius religio'....Na
tomto základě mohlpanovník kdykoli vnutit své náboŽenské pŤesvědčení, aé katolické nebo protestantské, sr".fm poddanÝm. To
vedlo na jedné straně k násilné protestantizaci, na druhé zase
k násilné rekatolizaci' kdy kiesťanéna obou stranách zce|azapomínali na nejd leŽitější Kristovo pŤikázáni, na lásku.
TRIDENTSKÝ KONCIL A REFoRMA CÍRKVE
Protestantská reformace byla mimo jiné i rukavicí hozenou katolické církvi, která potŤebovala generální obnovu. K té zatím neměli pŤílišchuti ani v Římě, ani v diecézich, ani v ieholních Ťádech.
Prvni z papeži, kdo si naléhavě uvědomil potŤebu reformy, byl
Pavel III' Pocházel z rodu Farnese a byl pŤíbuzn m svého ne.
mravného pŤedchťtdce Alexandra M. osobně nevynikal obzvláštními morálními kvalitami, pŤipisuje Se mu cynick]f v'.frok: ,,Svět
chce b:ft klamán, nuŽe, ať je klamán... Byl však neobyčejně inteligentní, vysoce vzdé|any a s Žasnlmi diplomatickymi schopnostmi, takŽe pochopil, Že je tÍeba provést dalekosáhlé změny uvnitŤ
církve' Zapoěa| s kardinálsh.fm sborem. Jmenoval novymi kardinály muŽe pŤísného,asketického Života, známé zároveí svou ne.
smlouvavosti,kdyŽ šlo o zásady.Mezi nimi byl i anglickf biskup
Jan Fisher, ktery čekal ve vězení na popravu. Ke šťastn1fm
aprozlravym činrim tohoto papeŽe patŤí r. 1540 schválení nově
vzniklého jezuitského Ťádu. Jeho zakladatel sv. Ignác zLoyo|y
byl ptivodně španělsh.f voják, kterf si pŤi rekonvalescenci po zÍa.
nění v bitvě pročítalŽivotopisy svatfch a byl jimi tak uchvácen,
že se rozhodl opustit vojenskou kariéru a věnovat se v.fhradně
duchovní dráze se záměrem prospět církvi pŤi jeji obnově. Po
sloŽitém hledání, provázeném nejdŤíve pob1tem u benediktinri
v katalánském Montserratu, rozjímáním o samotě v jeskyni
u Manresy a neuspěšnou snahou o odplutí do Palestiny, se rozho-
dl nakonec pro studium teologie na paŤíŽskéSorbonně, kde spolu s několika dalšími druhy, znichžvyniká sv. FrantišekXaverskf,
zaÝJádánov.f Ťeholní Ťád pod názvem,,Tovaryšstvo JeŽíšovo...Ke
196
197
CÍRKEVNÍ DĚJINY
TRIDENTSKY KONCIL
tŤem základním slibrim chudoby, panictví a poslušnosti pŤipojuje
da| papeŽ najevo svou roztrpčenost a naŤídil pŤeloŽit koncil do
Bologne' tj. na uzemí Církevního státu. CísaŤ, rozhoŤčen1i tímto
Ignác čtvrt1f - bezpodmínečnouposlušnost papeži.Ignác zaměŤuje svuj Ťád protireformačně a staví do protikladu k Lutherovi
a Kalvínovi heslo: Počni reformacikaŽdy sám u sebe, potom teprve
se vydej na reformování bližních'Tovaryšstvo JeŽíšovomělo prisobit na druhé pŤedevšim Železnou kázniadrislednfm naplriová-
aktem, demonstrativně opustil koncil, jehoŽ pokračování nebylo
bez jeho osoby možné.
Dalšípokračování Tridentského koncilu se konalo v letech
|55|-52, kdy se císaŤ Karel V. na jeho pokračování domluvil
s nástupcem Pavla III. na stolci sv. Petra, Juliem III. V této fázi
ním Keséanskéhoi Ťeholního života. Hlavním posláním jezuitri
byly misie mezi nekŤesťany i mezi odpad\iky, kázáni a rn./uka.
Mohutnf duch Ignác v zformoval první organizovanou skupinu
v církvi, kterou je moŽno považovatzaprvnipodobu církve očiš.
těné od renesančníchzloŤádri. To velice dobŤe pochopil papeŽ
hvel III. a poskytl jezuitrim plnou podporu.
NeŤešená otázka Lutherova a Kalvínova odtrŽeniod katolické
církve vyŽadova|analéhavé Ťešení.To se nabízelo ve formě svolání všeobecného koncilu. Pavel III. jej chystal v italské Mantově.
Privodně pŤislíbil svou učast i sám Luther, kdyŽ a|eněmecká protestantská knižata odmítla, odŤekl nakonec i on. Aby Pavel III.
vyšel protestantrim maximálně vstŤíc, pŤeloŽil místo konání kon.
cilu z Mantovy do Tridentu, kterj/ leŽe|nauzemí Německé Ťíše.
Protestanti se však ani potom na koncil nedostavili' K ričasti je
nepohnul ani ustupek císaŤe Karla V., kterf proti vrili papeŽe Pav.
la se snaŽil prosadit, aby se neprojednávaly věroučnéotázky, a|e
jen reformní dekrety, neboé tak se ukáŽe protestantrim dobrá vrile.
KdyŽ kategoricky setrvali na principu neučasti, ustoupil císaŤKarel
papeŽi a na prvním zasedání koncilu byly vyhlášeny driieŽité de-
krety o vztahu Písma sv. a tradice a o dědičném hŤíchu, kde byla
potvrzena tradičníkatolická nauka proti učeníLutherovu
a Kalvínovu.
Tridentskf koncil v této své prvnifázibyl rok nato' tj. r. |546,
rozpuštěn. Drivodem bylo napětí mezi papeŽem Pavlem III.
a císaŤem Karlem V' PapeŽ měl totiž ještě z doby, neŽ pÍijatkněŽské svěcení, syna Pierra Luigiho. Milánskf místodrŽitel Gonzaga, povaŽovany za pravou ruku císaŤe Karla, jej dal ukladně
zayraŽdit. ProtoŽe Karel V. nevyvrátil, Že o tomto zločinu věděl,
198
A REFORMA CIRKVE
koncilu se církev doěkala dekretri o eucharistii a o svátosti pokání. Nicméně císaŤ rok nato koncil opět pŤerušil, tentokrát kvrili
roztrŽce mezi ním a francouzskfm králem.
Následující události v církvi byly poznamenány pontifikátem
velice problematického papeŽe Pavla [V', občansh.im jménem kar.
dinála Gianpietra Carafy. Tento hodnost፠byl jmenován kardiná-
lem za papeže Pavla III. a proslul sv'.im asketickfm Životem
a horlivostí pro reformu. Spolu se sv. Kajetánem za|oŽil nor".i Ťeholní Ťád theatinri. Jeho špatnou vlastností však byla pŤílišná tvrdost a bezohlednost. PŤi volbě se rozhodovalo mezi ním a angliclo.fm
:.
t
lu
kardinálem Reginaldem Polem, muŽem reformy, ale současně
i osobností známou sv.fm laskarn.fm jednáním. Kardinálové se Carafy bďi' pŤesto však jej nakonec zvolili, neboť u Poleho nebylo
jasné, j estli nakonec volbu pŤijme. Pavel tV. si jako papež znepÍátelil nejen naprostou většinu církevních hodnostáŤri, ale také všechny evropské katolické panovníky, dokonce i hlavní oporu katolické
Evropy, španělského krále Filipa II', kdyŽ mu z malichernfch pŤíčin vypověděl válku. Tím jen odhalil slabiny Církevníhostátu, pro
toŽe se ukázalo, Že ten se nemriŽe Ťadit mezi velmoci, ačkoliv pŤed
prilstoletím ho Alexandr VI. a Julius II' tak prezentovali. Válka se
stala komickou apapež se zesměšnil v očíchvšech světshÍch vládcťr' Pavel IV. trpěl stihomamem a nechal i kardinály známé svou
pravověrností vyšetŤovat inkvizicí pro podezŤeni z kacíŤswí,mj'
i kardinála Moroneho.
Po jeho smrti r. 1559 projevili všichni katoličtípanovníci velikou starost, aby nedošlo ke zvolení nového Carafy. Španělsk Fi.
[p II. se postaral, aby na jeho místo dosedl umírněny kardinál
199
cÍRKEvNÍ DĚJINY
TRIDENTSKÝ KoNctL A REFoRMA cÍRKvE
Gianpietra Medici, jenŽ pŤijal jméno Pius IV. Byl to muŽ mírného
jednání aveselé povahy, Žil mravně a spoŤádaně, nevynikal ale Žádnfm hluboh-im duchovním Životem' jeho religiozita byla spíšepovrchní, měl rád zábavy a nemiloval pŤílišnámahu. Jeho pontifikát
by zapad| jakobemyznamnÝ, kdyby v něm nezazáÍt]a hvězda jeho
synovce sv. Karla Boromejského, kardinála a arcibiskupa milánského. Kardinál Carlo Borromeo (Karel BoromejshÍ) patŤí spolu
se sv. Ignácem z Loyoly k největším aktérťrm církevní reformy. Jako
dvacetiletÝ se stalkardinálem, coŽ byl projev nepotismu Ze strany
jeho str1fce. CírkevníhodnostáŤi reptali, avšak jejich hlasy umlkly,
kdyŽ viděli Karlovy skvělé organizaěni schopnosti a pastorační
zápal' Jako milánsky arcibiskup provedl reformu své arcidiecéze
do všech drisledkťr: očistil arcibiskupshÍ palác, kapituly i Ťeholní
Ťády od nehodnych duchovních, coŽ se mu stalo málem osudnym,
neboé mnich Ťádu humiliat ' jistÝ Farina, se pokusil o atentát na
světce' Kardinál Borromeo horlivě vizitoval farnosti své arcidiecé.
ze nikoli tak, Že pŤijel v kočáŤe a s pompou, ale na koni, v prostém
šaté.Žiasketicky a projevovalmimoŤádnou dobrotu vriči chudym.
Jeho láska vynikla zejména v době morové epidemie, kdy takŤka
jedinÝ z vysok;fch světslo.fch i duchovních pŤedstavitelťr města Mi.
lána zťrstal na svém místě, aby slouŽilnemocnym a umírajícímne-
jen jako duchovní udělující svátost nemocnych, ale také jako
ošetŤovatel, aniŽ dbal na riziko nákazy.
Na naléhání sv. Karla Boromejského svolal papeŽ Pius IV. tŤeti, závérečnoufázi Tridentského koncilu r' |562. Byly vydány
dekrety o svátosti manŽelství, svěcení kněŽstva' očistci, uctě
k Panně Marii a svatfm a o odpustcich. Zv|ášť. rn.i'znamné bylo
naÍizenío v.fchově kněžského dorostu v semináŤích, coŽpŤedtirn
neexistovalo' Dále - opět na prvém místě zásluhou Borromeovou - byly vydány dekrety okázni v kléru, pŤedevším se pod cír.
kevními tresty zakazovaly svatokupectví, mnohoobročnictví
a nepotismus' Zárovei se vyšlo protestantťtm vstŤíc povolením
pŤijímánípodobojí, avšak ti o to nestáli.
200
Málokterf církevníkoncil měl takov.i vyznam pro církev jako
tridentsk!. IkďyŽ nedosáhl svého cíle - tj. sjednocení protestantri s katolickou církví- dosáhl něčeho jiného, totiŽ toho, co se
tii;
ř
l,
fii.
$t
#
{
nepodaŤilo ani kostnickému, ani basilejskému koncilu: generální
reformy v hlavě i udech' Nemravní papeŽové se stali definitivně
minuloŠtíprávě tak jako nemravné Ťády a nemravné duchovenstvo. I kdyŽ mnohé z|oÍády se vysk1tovaly v církvi, která je mimo
jiné i společenstvím hŤíšnfchlidí, nadále se vyskytují i dnes, nikdy už nezasáhly celé vrstvy kléru jako takového. DalšídrileŽitÝ
pŤínos Tridentského koncilu spočívalv jeho stránce věroučné'
Nauka víry byla jasně a jednoznačně formulována, takŽe dvojí
a nejasnf v'.fklad' svádějící k bludrim, byl od této chvíle těŽko
moŽny. Tridentskf koncil odhalil katolíkrim i nekatolíkrim' Že
katolická církev není v rozkladu, a|e ztstává tady, plná Života
a mladistvého elánu, očištěná od zloŤádri i od bludti. Dopad Tridentského koncilu byl tak obrovskf, ŽeviceneŽtÍi staletí uŽ nebylo zapotŤebí Žádny noqf koncil svolávat.
t;
i
Ť
",;
il
201
NoVÉ ŘEHoLNÍ ŘÁDY
cÍRKEVNI DĚJlNY
a laskavost k tomu, aby bludaŤe pŤesvědčil o katolickych
NoVÉ ŘnHoI-NÍ ŘÁoy
Vj'sledkem obrodnjlch snah Tridentského koncilu byla volba jednoho z největšíchsvětcri té doby na papeŽskf stolec. Po smrti
papeŽe Pia IV. se postaral jeho synovec sv. Karel BoromejskÝ
o to, aby kardinálové odevzdali swj hlas dominikánskému Ťeholníkovi Michelovi Ghislierimu. Ten pŤijal jméno Pius V. V církevním kalendáŤi je jeho jméno zaÍazeno mezi světci. Málokterf
papeŽ vynikal tak uŽasnfmi duchovnimi kvalitami jako on. Jeho
šestiletá vláda ( 1566 -72) znamenala tak radikální zlom v Životě
papeŽského dvora' jakÝ tato instituce nezaznamenala od dob sv.
ŘehoŤe VII. PŤedevšímbyl odstraněn veškery pÍepych, kardiná-
lrim a kuriálním uŤedníkťtmbyl pŤ1kázán skromny a nenáročnf
zprisob Života s povinností pŤispívat ze srn.fch plat vydatně na
chudé' Vello.í driraz kladl sv. Pius V. na modlitbu, zvláště breviáŤ
nesměli duchovní z pohodlnosti vynechávat. Korupce, lakota
a nedodrŽování celibátu byly tvrdě stíhány' PapeŽ sám šel pŤíkla.
dem vzorného Života. I na papeŽském stolci ztistal asketickfm
mnichem' Pocházel z velmi chudobné rodiny, v mladistvém věku
vstoupil do Ťádu sv. Dominika, kde prosazoval s radikalismem
jemu vlastním reformu Ťádu i celé církve v duchu katolické pravověrnosti a mravní kázné. Vynikal pŤísnostík sobě i k druh]fm'
kdyŽ š1o o principy, ale laskavostí a mírnosti, kdyŽ se jednalo
o pochopení člověka a potŤebu pomoci. Tyto vlastnosti osvědčil
v nepopulární funkci inkvizitora, kterou určitou dobu zastával.
Je známo, Že v éÍe,kdy platil pro heretiky trest smrti upálením,
Ghislieri obŽalované a usvědčené kacíŤe nevydával světskfm sou.
drim k potrestání, ale vyvinul veškerésvé vzdělání, v mluvnost
202
pravdách a pŤiměl k odvolání, coŽ se mu vŽdy podaŤilo, i kdyŽ to
někdy trvalo dlouhá léta' Jen v několika pŤípadech, kdy kacíŤství
bylo spojeno s kriminálními delikty, vydal obviněné světské moci.
Ghislieri vyznáva| cely Život zásadu vyjádienou latinskfm uslovím ,,foťtiter in re, suaviter in modo.. (pevně ve věci, ale laskav.fm
zprisobem)' Je znám z doby, kdy jiŽ byl papeŽem, pÍipad', Že za
ním pŤišla prosit o milost pro svého k smrti odsouzeného syna několikanásobného vraha - jedna prostá Žena. Pius V. jí nevyhověl, neboé nechtěl porušit zákon, Ževrahmusí by1potrestán smrtí. NešťastnéŽeně trpělivě a s láskou tyto drivodyvysvětlil, věnoval
jí několik hodin, aby ji presvědčil, Že nejd leŽitějši teď je modlit
se za spásu duše jejího syna, za to, aby kajícně na popravišti ze.
mŤel. VyloŽi| ji, ŽetimprokáŽe svému synovi většílásku neŽ dosaŽenirn změny spravedlivého rozsudku.
Nejimpozantnějším projevem tohoto papežebyla r. l57l jeho
aktivita u pŤíleŽitosti námoŤní bitvy u Lepanta. Mohamedánští
Tirrci, kteŤí r. |453 dobyli CaŤihrad a vyvrátili z koŤenri Byzantskou Ťíši,posléze obsadili celj' Balkán a stali se váŽnou hrozbou
celé Evropy, chtěli se vylodit také v Itálii, a tak se zmocnit celého kontinentu. KŤeséanskéloďstvo vedené španělskfm vojevridcem Juanem d'Austriou bylo početně mnohem slabšía ze
strategického hlediska nemělo v bec šanci. Pius V. se tenkrát
obrátil o pomoc k Matce BoŽi, zaved| svátek P. Marie R Žencové a uěinil tuto modlitbl závaznou pro celou církev. Vjlsledek se
dostavil, kŤeséanskévojsko, ač početně slabší, odrazilo tureckÝ
utok, kterf by nepochybně znamenal obsazení Evropy a její isla-
mizaci.
PapeŽ sv. Pius V. vydal také katechismus, jenŽ shrnul pravdy
katolické víry v duchu nauky Tridentského koncilu. Za jeho pontifikátu se Ťíkalo: ,,Do fuma dnes nechod', tam se ted'nedělá ka-
riéra, tam se jenom modlí a postí... NemťrŽe b1it lepší
charakteristiky pontifikátu sv. Pia V., kterf stojí v tak radikálním
203
NovÉ ŘEHoLNÍ RÁDY
cÍRKEvNÍ DĚJINY
je
protikladu k pontiÍikátu Alexandra w., Že pŤirozenou cestou
takorn.Í obrat během pouhych 70 let těŽko vysvětlitelnj/.
Součástítridentské reformy církve bylo i očištěníÍeholních
Ťádri od renesančnínekázné a svévole. Spolu s tim vznikJy téŽ
Ťády nové. UŽ jsme hovoŤili o jezuitech, kteŤí se velmi brzy stali
nejen prrikopníky tridentské reformy, a|e zátoveĎ i nejpočetnějšíma nejvlivnějším Ťeholním Ťádem vúbec' Úspěchy měli hlavně na poli školstvía misijní práce. JezuitštímisionáŤi, z nichŽ
vynikl zejménasv. František Xaversky, pronikli aŽ do Čínya do
Japonska. Nové v.fchovné programy, které jezuité zavádělive ško-
lách, se staly pŤitaŽlivé i pro protestanty, takŽe nakonec
i protestantští velmoŽové posílali své děti do jejich škol. Jezuité
kladli ve v./uce dťrraz na ctiŽádost studentťr a uměli náIeŽIté ocenit, kdyŽ někdo vynikl. M|ádeŽ zapojovali do divadelních her,
které hrávali nejen pro studenty, ale i pro širokou veŤejnost. Lidu
pŤedevšímimponovala obětavost členri Tovaryšstva JeŽíšova,kteŤí
nejenŽeuměli b t štědŤík chudfm, ale i obětaví ve sluŽbě nemocnfm, coŽ dokazovali zvláště pŤi mororn.fch epidemiích, kdy celá
Ťada jezuitti poloŽila svrij Život pŤi ošetŤování postiŽenych, anlŽ
dbala rizika nákazy. Klasickfm pŤíkladem je Praha r. 1680. Jezu-
ité vynikli rovněŽ jako uěenci a autori duchovní literatury. Pro
svou velikou moc, sílu intelektu, početnost a Že| také i učast na
po zděj šínásilné rekatolizaci zejména stŤedoevropského pro storu
se stali jezuité terčem nejrriznějších pomluv a piehnanfch obvinění. Celkové vzatoje tŤeba ěinnost Tovaryšstva JeŽíšovanejen
zh|ediskazásluh o církel ale i z hlediska kulturního a civilizačního
pŤínosu pro lidstvo hodnotit vysoce kladně a konstatovat, Že za|oŽeniŤádu bylo dílem BoŽí ProzŤetelnosti'
Plodem tridentské reformy byly i dalšínově zaloŽené Ťeholní
Ťády. Z nich si zasluhují zvláštní zmínku oratoriáni, za|oŽeni
po.
sv. Filipem Nerim, prostym italskÝm knězem, se záměrem
programy
vzdělávacími
lidu
urovně
vznesení mravní a duchovní
akázáním. Ze Života sv. Filipa Neriho je známá Žertovná pŤího.
da. V jednom klášteŤe Žila Ťeholnic e známá slymi viděnimi a zá204
.t
,i
,i
ii,l
.ť'
ztaky'Lidé ji uctívali jako světici. PapeŽ sv' Pius V. se rozhodl její
udajnou ,,svatost.. vyzkoušet - poslal tam tedy sv. Filipa jako svého legáta. Ten si sjeho svolením oblékl ty nejprostšíšaty a dostavil
se do klášteray zab|ácen ch botech. Piivedli ho k této ieholni.
ci a on ji vyzva|, aby mu zula boty. Pohrdlivě se obrátila a dala
najevo, Že jitaková Žádost uráŽí. Sv. Filip tak mohl podat papeŽi
Piovi lakonické hlášení: ,,Není svatá'.. Sv. Filip Neri byl pověstny
sv.fm laskav.1Ím humorem, takže Se mu pŤipisuje qfrok:
'Svatf
smutnlf je opravdu smutnf svatf."
DalšímŤeholním Ťádem vzešlym z tridentské reformy byli piaristé. Jejich zaÝJadate| sv. Josefz Calassanzy byl španělskf kněz,
kter usiloval o Ťeholi, jeŽby se věnovala v.ihradně v.|,uce ve školách. odtud i jejich název ordo piarum scholarum. Piaristé byli
pověstni svou náboženskou snášenlivostí' do srn.ich gymnázipÍijímali studenty bez ohledu na náboŽenské vyznáni, aniŽ je nutili
k piestupu na katolickou víru.
Charitativním Ťádem byli milosrdní bratŤi, založeni PortugalcemŽijicimve Španělsku, sv. Janem z Boha, občanskfm jménem
Juan Ciudad. Ten jako ošetŤovatel v Lazaretl poznal, jak je tato
práce ve prospěch trpících odb1ivána, proto se rozhodl za|ožit
Ťeholní Íád' jenž by se věnoval v.fhradně této činnosti. Milosrdní
bratŤi zakládali nemocnice a zdravotnická zaÍizeníve své době
na nejlepšíurovni, v nichŽ poskytovali veškerou péčizdarma. Pro.
stiedky získávali z milodarťr a fundací bohatfch mecenášri.
Sv. Jan zBohajako první zformuloval poŽadavek, aby duševně
nemocní byli léčenim|ášť a ne společně s tělesně chorymi, ne.
boť vyŽadují zvláštní péči'Tento světec je prrikopníkem novodobého zdravotnictví.
Novou odnoŽi Ťehole sv. Františka se stali kapucíni. Jejich
zakJadate| fra Matteo da Bascio chtěl navrátit oběma dosavadním Ťádrim sv. Františka, tj' minoritrim a františkánrim, p vodní pŤísnost a prostotu, proto za|ožil tŤetí větev' tzv. kapucíny
podle kapucí, které dle pŤíkladu sv. Františka měli nosit. Bascio
se domníval, Že reformní proudy uvnitŤ františkánri a minorit
205
cíRKEVNÍ DĚJtNY
se k němu pŤipojí, leč nestalo se tak. Kapucíni se tak zformovali
jako tŤetíodnoŽ františkánské rodiny. Nebylo to bez problém ,
protoŽe Basciťrv nástupce v uŤadě generála Ťádu ochino odpadl
k protestantismu, coŽ ohrozilo rád v jeho samotné existenci, neboť v fumě se diskutovalo o jeho zákazu' Teprve na pŤelomu
16. a |1. stol. sv' VavŤinec z Brindisi zapoji| Ťád do rekatolizační.
ho usilí a vyvrátil podezŤení z nepravověrnosti. Kapucíni prosluli
jako vynikající zpovědníci.
Zásadni proměnou prošel Ťeholní Ťád karmelitánri, a to díky
v.i'znamnym postavám sv. Jana od KŤíŽea sv. Terezie z Avily'
oba tito španělštímystikové obohatili duchovní literaturu tako.
vou měrou, Že se jim těŽko kdo vyrovná. Jejich d raz na osobní
vztah k Bohu, na osobní proŽitek mysteria Kristova utrpení
a našeho vykoupení vedl k tomu, aby si věŤícíkatolik JeŽíšeKris.
ta zamiloval a pojal k němu hlubokÝ citoÚ vztah jako k někomu
blízkému. Vfsledkem takového vztahu je láska, projevující se pŤedevším chováním k druhfm lidem. Sv. Jan to vyjádiil krásně tě.
mito slovy: ,,Na věčnosti budeme souzeni z toho, jak jsme
milovali... osobní vztah ke Kristu naplĎuje člověka radostí, proto
smutek nemá v Životě kŤesťana žádné místo. Sv. Terezie na toto
NoVÉŘEHoLNÍ ŘÁDY
mentalitě' podobně jako v mentafitě gotické, je cílem člověka nebe'
Nedosáhne ho však, kdyŽ si pro tento pozemsky Život nevyprosí
BoŽí poŽehnání a pomoc. Tako'r'.f je wdčíduch baroka' Tento
kulturní a duchovní proud, kterf tak vyrazné ovlivnil naši architekturu, rn.ftvarné i slovesné umění, by nebyl myslitelnf bez katolické reformy, kterou ztělesnil Tridentslo.i koncil. Baroko nezristalo
omezeno jen na katolické prostŤedí. Mezi barokni myslitele poči
táme i českéhoevangelíka Jana Amose Komenského' barokní
kostely zdobí mimo jiné i krajinu Íyze protestantského Švédska'
se jedné smutné sestry víc neŽ regimentu zl;fch
''Bojím
duchťr... oba tito karmelitánští mystikové nebyli ovšem pouhfmi
teoretiky, nfbrž lidmi praxe, schopnfmi rychlého rozhodování
a rázného jednání. Ujali se nesnadného ukolu reformy karmelitánského Ťádu v tridentinském duchu' coŽ jim vyneslo mnoho
pŤíkoŤí,sv. Jan dokonce byl na nějakf čas uvězněn' Nakonec však
téma Ťekla:
reforma nitézi|a i tady.
V katolické církvi zavládl nor".i směr. Renesančníéra se svym
pŤílišnfm akcentem na pozemsky Život se stala minulostí a na.
stoupila barokní epocha, charakteristická pŤedevšímsr".fm hledá.
ním BoŽí pomoci pro pozemské starosti a těŽkosti' JestliŽe
renesance brala tento Život lehce a snaŽ1la se o trapách raději
nemluvit, baroko odhalilo obrovsky protiklad mezi strádáním člo.
věka v Životě na této zemi a nebeskr'm životem u Boha. Vbarokní
206
207
cÍRKEVNÍ DĚJINY
CÍRKEV Po TRIDENTSKÉM KoNCILU
PapeŽem sv. Piem V. definitivně končíéra špatnfch papeŽtl
a zaěiná nové období dějin papeŽství, kdy se Žádny vysloveně
špatnf papeŽ, jenŽby byl ostudou církve, uŽ nevyskytl. Nástupcem velkého Pia V. byl znamenity církevníprávník kardinál Bon.
compagni, jenŽpŤija|jméno ŘehoŤXIII. I jeho volbu' jakoŽ ivolbu
jeho pŤedchridce Pia V., prosadil sv. Karel Boromejskf. ŘehoŤ
XIII. drisledně prosazoval reformy Tridentského koncilu: refor.
moval Ťímskou kurii, dbal o kázeí v Ťeholních Ťádech a horlivě
podporoval Ťeholní Ťády nové, zejména jenity a oratoriány. S jeho
jménem je spojena proslulá Ťímská univerzita Gregoriana, kterou
zaloŽ1|. PapeŽ Řehor xlil. provedl také reformu kalendáŤe. ProtoŽe tehdy platnf tzv' juliánsk! kalend፠(podle G. J' Caesara) se
zpoŽďova| proti reátnému slunečnímuroku jiŽ o l0 dní, naŤídil
papeŽ ŘehoŤ, aby se po 5. Ťíjnu r. |582 hned psalo datum 15.
Ťíjna. Takto upravenf kalend፠se podle něho nazyvá do dneš.
ních dob gregoriánskfm. Protestanté nejprve tuto reformu odmítli, definitivně se pŤizprisobili aŽv |8. stol., pravoslavní Rusové
k ní pŤistoupili aŽ ve 20. stol.
Po ŘehoŤi XIII. následoval na stolci sv' Petra prost;Í františkánskf mnich Felice Peretti' kterÝ si dal jméno Sixtus V. Jeho
františkánská skromnost a prostota mu nijak nebránily, aby energicky zakročil proti banditťrm, kteŤí v horách kolem Říma pŤepadali vesnice. RovněŽ tak se papeŽ Sixtus V. ujal pŤestavby města
Říma a dá se Ťíci, Že za něho získal fum pŤibliŽné obrysy své
dnešnípodoby. Za jeho pontifikátu došlo k ukončení stavby chrá.
mu sv. Petra, jemuŽ byla nasazena kupole. Sixtus Y, je téžnazy208
cÍRKEV Po TRIDENTSKÉM KoNcILU
ván prvním papeŽem baroka, neboť zajeho pontiÍikátu se objevily ve věčnémměstě první barokní stavby'
Dalšív.ilznamny papeŽ, Klement VIII., se jmenoval občanskym
jménem Aldobrandini. Byl horliv..ím knězem v pastoraci, později
biskupem a kardinálem Ťímskékurie. Vynikal horlivou zboŽností'
denně sé zpovídal vzdělanému oratoriánovi Baroniovi, známému
církevnímu historikovi. sám také uŽ ve funkci papeŽe se mnohokrát posadil do zpovědnice jako prostf kněz. V pátek se postil
o chlebu a vodě. Vynikal rovněŽ štědrostík chudfm, denně jich
několik zva|k obědu a dokonce je i sám obsluhoval' Ponti|rkát
Klementa VIII' je opět dokladem' jak mnoho a zásadně se papeŽsWí změnilo proti době ještě na počátku 16. stol.
Do pontifikátu KlementaVIII' spadá smutnf jev upálení pan.
teistického myslitele Giordana Bruna r. 1600. Bruno byl pťrvodně dominikánskf Ťeholník, kterjl zŤáda vystoupil, potuloval se
po celé Evropě a hlásal panteistické názory o Bohu, jenžje totoŽ.
nf s pŤírodou. odmítal pŤitom katolická dogmata a nevybíravě
napadal církev. Římská inkvizice po něm zahájt|apátráni,lstí ho
vylákala do Benátek, kde jej nakonec zatkJa. Bruno odmítl své
učeníodvolat, proto jako kacíŤ byl dle tehdejších zákon upálen
na hranici. K objektivnímu posouzení celé situace je tŤeba dodat,
Že dominikáni, kteŤí měli v rukou inkvizici, jej obviĎovali nejen
z kacíŤstvi, a|e téŽ z vraždy pŤevora, kdyŽ Bruno jedné noci
uprchl z Ťímskéhokláštera. Podle obŽaloby mělnejprve pŤedstaveného vhodit do Tibery. PapeŽ Klement VIII. na jeho smrti ne.
nese Žádnou pŤímou vinu, neboť Bruno se k němu se Žádostí
o milost neobrátil'
R. 1605 byl zvolen papeŽemkardinál zvyznamného Ťímského
rodu Borghese Se jménem Pavel V. Vynikljako velkf mecenáš
umění, sám také měl velk! cit pro rozpoznáni děl opravdové
umělecké kvality. Vyt]iká se mu ale, Že pŤílišupŤednostřovalpŤi
jmenování do riradri členy svého rodu.
Pontifikát Pavla V. byl poznamenán ostrym konfliktem s Benátskou republikou. Tamější teolog Paolo Sarpi, kterf vyznamně
209
cÍRKEVNÍ DĚJlNY
cIRKEV Po TRIDENTSKÉM KoNcILU
ovlivřoval benátského doŽete, se pokusil vnutit této ostrovní republice protestantismus. Proto zahájtl protipapeŽskou kampan,
kterou plně podpoŤil i dÓŽe. PapeŽ PavelV. odpověděl uvalením
koustem, král Filip se tak ovládl, Že bezjediného zv.išení hlasu
,rak, ateď začněte psát znow... Současnici ale pŤes všechny t}.to nesporné pŤednosti vytÝkají Filipovi uzavŤenost' zádtlmčivost a sklon k fanatismu. Filip II. trestal krutě nejen kriminální
delikty, a|eihereze.To, že protestantismus nezapustil hlubší koŤeny v této zemi, je d sledkem Filipovy tvrdosti a bezohledného
trestání stoupenc Lutherovy a Kalvínovy nauky. Heretikové nebyli v Žádné jiné katolické zemité doby pronásledováni tak bezohledně jako právě ve Španělsku. Svou nezastupitelnou roli tu
sehrála pověstná španělská inkvizice, o nížbude tŤeba pojednat'
Španělskou inkvizici zÍidi|tlžv 70. letech 15. stol. král Ferdi-
interdiktu, tj. zákazubohosluŽeb. DÓŽe, podněcován Sarpim, však
naŤídil, aby interdikt nebyl respektován. Sarpi sepsal protipapeŽské církevnídějiny, v nichŽ poŽadova|, aby církev byla plně podŤi
zena státní moci a papeŽ zbaven jakéhokoliv práva o jejích
záleŽitostech rozhodovat. Spor byl nakonec urovnán prostÍednictvím Francie a Španělska. Benátsk1f doŽe sice od katolicismu na.
konec neodpadl, a|e papeŽ musel strpět některé proticírkevní
zákony v této zemi a vypovězení jezuitri.
PapeŽ Pavel V. se dočkal vypuknutí tŤicetileté války. I kdyŽ
samozŤejmě podporoval v Německu katolickou ligu pod vedením
Maxmiliána Bavorského a ve stŤední Evropě Habsburky' k jeho
cti musí b t Ťečeno, Že pŤímo a bezprostŤedně se nenechal do
válkyvmanévrovat a snaŽil se drŽet zpovzdáLíválečnfch konflik.
tťl.
PapeŽové od dob Tridentského koncilu aŽ do tŤicetileté války
se politicky opírali o Španělsko, které v té době bylo nejsilnější
katolickou velmocí. Jeho politick vyznamvzrostl poté, co se ně.
mecky císaŤ Karel V. sřatkem dostal na španělsk! trrin' Hospo.
dáŤskÝ r".Íznam Španělska se ukázal klíčov.fpo objevení Ameriky,
kterou Španělékolonizovali adováŽeltodtud cenné suroviny, zvláš.
té z|ato. Baštou katolicismu a ochráncem papeŽi se stalsyn Kar.
laV. Filip
II. V jeho osobě znovu oŽívá prototyp raně stŤedověkych
monarchťt, upŤímně oddanych církvi a naplĎujících i v osobním
Životě kŤesťanskéideály' Filip II' byl v pravém slova smyslu pa.
novníkem šlechetnf m. Ži| v e v zo rné m manŽels tv i b ez skandálťt'
běžn ch tehdy na panovnickych dvorech, vzdal se veškerého pŤe.
pychu, vedl Život chudy a asketickf. Podle ideálu panovníka otce poddanych denně hostilchudé a štědŤe rozdáva|potŤebnym.
Pověstná byla Filipova ukázněnost a vyrovnanost. KdyŽ jednou
sestavildlouhf, státnicky d ležitÝ spis, na némŽuŽ chyběl povze
jeho podpis, a písaŤmu neopatrností na to vylil kalam፠s in.
210
Ťekl:
nand Aragonsk . Jejim cílem mělo bi't pátrání po Židech
a mohamedánech, kteŤí se dávali jen naoko pokrtít, aby zevnitŤ
rozvraceh církev i Stát. slab}' papeŽ Sixtus [V. souhlasil, aby byla
podÍizena světské moci. Španělská inkvizice v posledních desetiletích l5. stol' byla skutečně pŤedchťrdkyní pozdějšího gestapa
nebo NKVD. Její nejvyššíšéfTommaso Torquemada byl psycho.
pat se sadistic(fmi sklony, stovky lidí byly upáleny jen na základě
doznání vynuceného utrpnfm právem. obětí španělské inkvizice
se Stávali i biskupové a Ťeholníci, o jejichŽ pravověrnosti nemoh.
lo b;it pochyb, vyšetŤován by|ivzácny a uŠlechtil:ikardinálXimé.
nez. Španělská inkvizice byla prostě ve své prvnifázinástrojem
nnile' StiŽnosti na ni se v Římě mnoŽily. Proto papeŽ Alexandr
VI. zakročil aŽádal, aby se španělská inkvizice, i když podŤízená
světské a nikoli církevnívrchnosti, Ťídila církevními pŤedpisy a ne
státními. Král Karel V. uposlechl a provedl generální reformu
inkvizice ve Španělsku. Ta byla principiální, proto Španělská inkvizice 16. století je něčímuplně jinfm neŽ ve století ls' Úraa
inkvizitorri nebyl uŽ svěŤován kdekomu' nybrž jenYysoce vzdé|anfm muŽrim, pon ejvíce Ťeholníkťrmdominikánského, františkánského nebo augustiniánského Ťádu, kterí se zároveĎ museli
prokázat vzornym Životem. V prriběhu 16. stol. Íak docházi
k paradoxní situaci, Že tento pťrvodně nejhorší inkviziční tribunál
celé Evropy, nahánějící všem hrťrzu, se stal jednou z nejmírnějŠích
21r
CIRKEV PO TRIDENTSKEM KONCILU
cÍRKEVNÍ DĚJINY
rozumn ch v tom nejlepším slova smyslu, nicméně stejně mnoho jich bylo uzkoprsfch, fanaticklch a brutálních.
o španělskéinkvizici p|atitotéŽ, co o církevníinkvizici té doby:
BoŽí cesta to nebyla. Násilné represe proti heretikrim, v 16. stol.
konkrétně proti stoupenc m protestantismu' se hájit nedají
soudních institucí. MučenínapŤ' v 16' stol' bylo pouŽíváno velice
zÍídka,spíšedocházelo jen k tomu, Že obviněnému byly akázány
mučícínástroje, coŽ splnilo svuj učel. RovněŽ tak upálenych na
hranici podstatně ubylo, tyto drastické tresty byly většinou na.
hrazovány tzv. upálením in effigie, tj. místo člověka byla spálena
lan1Ích a
a nutno je rozhodně odsoudit.
dŤevěná figurína, zatimco odsouzeny kacíŤ byli s rodinou depor-
tován do Ameriky' Angličtíhistorikové španělské inkvizice Ka.
men a Turbeville dokumentuj i, Že zaŽivab.1/vali v té době upalováni
většinou jen ti heretikové, u nichŽ hercze byla spojena s nějakÝm
jinÝ'm kriminálním deliktem, napŤ' zabiltímknéze,napadením jeptišky apod. Počet několika desítek tisíc obětí španělskéinkvizice,
kterfuvádív 19. stol. španělsk!'knéza svobodn! zednáÍ Lloren.
te, je nutno o dobré dvě tŤetiny sníŽit, neboť Llorente nerozlišuje
mezi upálenymi zaŽiva a upálenlmi obrazně, tj' figurínou a ne
Živym člověkem. Mírná byla i inkvizilěni vazba. obviněny měl
právo pŤijímat návštěvy a potraviny v neomezeném mnoŽství, jeho
cela nesměla b;ft tmavá, měl právo čísti psát dopisy. Inkvizice
sehrála několikrát ve španělskÝch dějinách i velice pozitivní ulohu' inkvizitoŤi se zastali napŤ' karmelitána sv' Jana od KŤiŽe, kte.
rÝ byl vězněn svymi Ťádovfmi pŤedstaven]fmi' rovněŽ tak
dopomohla k vítězství dominikánovi Bartolomé de las Casasovi,
kter..í vznesl ostry protest pÍoÍizacházeni Španělťrs Indiány v Ame.
rice a informoval španělskou i evropskou veŤejnost o genocidě,
jíŽ se conquistadoŤi dopouštěli. ŠpanělštíinkvizitoŤi taktéŽ za-
bránili, aby se ve Španělsku ujaly čarodějnické procesy.
Tyto kladné strány španělskéinkvizice ale nestačívyváŽitto'
Žeby|a orgánem náboŽenské represe, coŽ se hájit a ospravedlnit
nedá. odsoudit je nutno i fakt, Že by|a za|oŽena, ptávě tak jako
':
.i
',t
fi'
{r
&.r
církevníinkvizice, ne na principll, Že obviněnému je tŤeba nejpr.
ve dokázat vinu, ale naopak Že on musí dokazovat svoji nevinu.
Španělskou inkvizicí byl pronásledov án i zaYJadatel Milosrdnych
bratŤí sv. Jan z Boha, měl s ní potiŽe také zakJadatel jezuitťr sv.
Ignác zloyoly. Hodně zá|eŽe|o na tom, jakÝm člověkem byl pŤi
slušnÝ inkvizitor. Mnoho jich bylo vysoce ušlechtilych, velmi vzdě212
213
cÍRKEvNÍ DĚJINY
STINNÉSTRÁNKY KŘESŤANSTVÍ 16. A
17'
sToL
s neuvěŤiteln!'mi fakty' Že obža|ovaníse bez mučeníhrdě piiznávali k takov.fm skutkťrm. Za pravdivost srn./ch v'.fpovědí byli ochotni
STINNÉ STRÁNKY KŘESŤANSTVÍ
16.
A
jít na hranici. Z toho, co dnes víme o učinku drog, získan1ich
pÍevážně z rostlin, si mriŽeme vytvoŤit objektivnějši obraz
17.
sToL.
KŤeséansh.f Životvykazoval na usvitu novověku i stinné stránky.
Zv|áště sejednalo o pronásledování heretikri na obou stranách,
tj. jak u katolíkti, tak u protestant ' To bylo kodifikováno zása.
dou,,čízemě, toho náboženstvi.., odsouhlasenou na augsburském
mírovémjednání r' l555. NáboŽenská netolerance trvala
v podstatě aŽ do 18. stol.
Dalšímvelice smutn:fm jevem bylo upalováni Žen a v menší
míŤetaké muŽ obviněnfch z čarodějnicwi' Již rn.fše jsme analyzova|i, Že tato pověra byla kŤesťanstvícizí, Že církev ji od prvopočátku odmítala jako pohanskou' Teprve kontakty s orientem,
rozšiŤenísatanistickfch sekt a renesančníoŽivení pohanství včetně pohanskfch m]itri a pověr vedly k tomu, Že vÍra v možnost
pohlavního styku s dáblem se stala masovou. Katolická církev uŽ
ve 14. stol. slevila ze svého nekompromisniho odporu v či této
pověŤe, na konci l5. stol. za pontifikátu Inocence VIII. ji potom
pŤi|a|a' Velmi špatnou sluŽbu prokáza| v tomto směru spis německych dominikánri Sprengera a Institorise
'Kladivo na čarodějnice.., kterf je odpornou četbou. HemŽi se to v něm
perverzními detaily o ženách létajícíchv noci na koštěti na ,,čarodějnické sabaty.., kde se jim zjevují zlí duchové v podobě krásnfch mladíkti, muŽrim zase V podobě sličnfch krasavic, společně
potom šlapou po sv' hostiích, rouhají se Kristu a P. Marii
a oddávají se těm nejsprostějším sexuálním orgiím. odkud se vzaly
tyto báchorky? Vymysleli si je Sprenger a Institoris? Nikoliv. Tito
dva dominikáni p sobili ce|y život jako inkvizitoŤi a soudili mnoho Žen, ale i
214
muŽ
obviněn1fch z čarodějství. Setkávali se pŤitom
i o čarodějnich.fch procesech. Na pŤelomu 15. a 16. stol. se hojně
rozšíŤilyokultnísekty vzyvajicí satana. Jejich členovése dostávali do extáze pomocí odvar z bylin. Žena,kÍerátakto pŤipravenf
nápoj vypila, skutečně upadla do extáze, kdy sejí zdá|o, Že\etina
koštěti na ,,čarodějnickf sabat.. a byla skálopevně pŤesvědčena,
že toto je pravda. VěŤila, že ikdyŽ prijde na hranici, satan, jehoŽ
vzyva|a, ji vysvobodí. Lze jen litovat hlouposti a nevzdělanosti
inkvizitorri Sprengera a Institorise, kteŤí těmto báchorkám uvěŤili a postavili na tom v Německu zátJad smutně proslulfch čarodějnickÝ'ch proces , jeŽ pŤivedly na hranici tisíce lidí. Běsnění
proti čarodějnicím bylo stejné u katolíkri i u protestant
v německfch státech. Poněkud méně čarodějnickfch proces
proběhlo ve Francii a Anglii, zasaŽeno jimi bylo i Holandsko
a Šv.fcarsko. Zajímavé je, Že se téměŤ nevyskytovaly tam, kde bylo
náboŽensky jednotné obyvatelstvo. Skandinávské protestantské
země tyto hrrizy téměŤ nepoznaly, stejně tak pravoslavné Rusko,
katolické Polsko a také katolickf jih Evropy.
Španělská inkvizice se s tímto jevem setkala v Baskicku, kde
se ve 30.
letech
16. stol.
rozmohly okultní sekty. Pozatfkala desít-
ky lidí' kteŤí se pŤiznávali k nejneuvěŤitelnym pŤípadrim udajného pohlavního styku s dáblem. InkvizitoŤi jednali uplně jinak neŽ
v Německu Sprenger a Institoris' Pochopili, Že obvinění měli ha.
lucinace pod vlivem odvarri z bylin a vyslechem dosáhli toho, Že
se pŤiznali' Yyzva|ije ke slavnostnímu zŤeknutí se zlého ducha
a k pŤísaze, Že nikdy neokusi halucinogenní nápoj. UspoŤádali za
tím učelem veŤejné shromáŽdění lidu, tzv. autodafé, kde nakonec
udělili obviněnfm rozhŤešení,biskup pronesl kázáni o škodlivosti
pověr a na závěr byli všichni zatčeni propuštěni na svobodu. od
té doby se ve španělskjuch dějinách s čarodějnickfmi procesy nesetkáváme. Vidíme tedy' Že tolik proklínaná inkvizice mohla by1
2ts
cÍRKEvNi DĚJlNY
za jistÝch okolností i poŽehnáním, kdyŽ se dostala do rukou muŽ
vzdělanfch, inteligentních a šlechetnjlch.
RovněŽ italské státy vykazují čarodějnické procesy končící
smrtí pro obviněného spíše jako v.Íjimku. V Církevním státě pouze zapontiťtkátu Alexandra VI. a Julia II. po r. l500 bylo odsou.
zeno několik Žen, v 60. letech 16. stol. papeŽ sv. Pius V.
čaroděj nické pro c e sy ip|né zakázal'
V našich zemích vrcholí čarodějnicképrocesy v 17. stol., ale
prakticky rn.ihradně jen v oblastech' kde Žilo německé obyvatelstvo. Českéobyvatelstvo této pověŤe neholdovalo. Nejdrastičtější
piípady se odehrály na Jesenicku r' 1620 a potom na Šumpersku
na konci 17. stol., kdy padl za oběť. tomuto šílenstvítaké místní
děkan Kryštof Alois Lautner, vzácny a ušlechtilÝ kněz' kterÝ byl
odp rcem čarodějnickfch procesťt' VyšetŤovánívedla nikoli církevní inkvizice, a1e světskÝ soudce Boblig z Edelstadtu, člověk
podlého charakteru, jenŽ mučenímnutil obŽalované' většinou
bohaté občany, jejichŽ majetku se chtěl zmocnit, pŤiznat se
k nejstupidnějším obviněním' Tady vytvoŤil nechtěně jakÝsi precedens pro pozdějšísmutně proslulé komunistické monstrproce.
sy 5 0. let, kdy se také obŽalovaní ke všemu ,,pÍizna|l,, a na zákJadé
mučenímvynuceného ,joznáni,, byli odsouzeni k trestu smrti.
Nejhoršísituace nastala, kdyŽ se pÍoces proti čarodějnicím dostal do rukou darebákťr a zločincri, coŽ byl zejména v Německu
velice časty jev. Stávalo se dokonce, Že maŽimajicí mimomanŽelslo.f
poměr a chtějící se oŽenit se sÚmi milenkami, coŽ legálně moŽné
nebylo, neboé rozvody ani v katolickych ani v protestantslo.Ích ze-
mích neexistovaly, dali pŤíslušnémusoudci tučnf uplatek, aby manŽelku obvinil z ěarodějství a poslal ji na hranici. I děti b:Ívaly
upalovány.
Čarodějnicképrocesy měly své odpťrrce jak na katolické, tak
na protestantské straně' Nejaktivněji vystupovali proti tomuto zlu
jezlité, z nichŽ vyniki na poč. 17. stol. básník a teolog Friedrich
von Spee. Doprovázeljako zpovědníkna hranici několik desitek
odsouzenych pro čarodějnictví a dospěl k názoru, Že všichnijsou
2t6
STINNÉ STRÁNKY KŘEsŤANsTvÍ 16.
A
17.
sToL
nevinní. Napsal o tom anonymně spis, kter! se rozšíŤilpo celém
Německu' Mohučsk! biskup SchÓnborn, jenŽ byl zároveĎ
i světsh.fm vládcem tzv. Mohučského kurfiŤství, pod dojmem Spee.
ova svědectví jako první německy státník zakáza| ve 40. letech
17. stol. čarodějnické procesy. U protestantťr vyniklijako odváŽni
bojovníci proti čarodějnickfm procesťtm právníci Johann Weyer
a Christian Thomasius. V prriběhu 17. stol. je tato pověra a s ní
spojené procesy deÍinitivně na ustupu. Německé katolické státy
dle pŤíkladu biskupa Schonbornaje postupně zakazují, ve Fran-
cii tak činíparlament na sklonku vlády Ludvíka XIV.
V protestantsk ch zemich se udrŽují čarodějnické procesy
rozsudky smrti ještě i v prťrběhu l8. stol., poslední čarodějnice
byla popravena v 80. letech 18. stol. v protestantském Glaru ve
Šrn.Ícarsku.V našich zemichpo r' 1700 tlŽ aniv oblastech obydle.
n1fch Němci k čarodějnickj'm procesťrm nedochází, i kdyŽ fors
málně zákoník obsahuje nadále ustanovení o trestu smrti za tento
delikt, kterf byl chápán jako kriminální' nikoli náboŽensky. Teprve Marie Terezie ve 40. letech 18. stol. trest smrti pro čarodějnictví rušíanahrazuje ho trestem vézení, Josef II. v 80. letech uŽ
čarodějnictvi mezi z|oélny neuvádí. Domněnka, Že teprve osví.
cenství odstranilo tuto zhoubnou pověru, je mylná, neboé v té
době uŽ byla dávno rozvinuta kampaĎ proti ní z náboŽensklch
katolík , tak protestantťr.
Kvtili čarodějnickÝm proces m byla církev napadána
pozic
1ak
nepŤá.
telskfmi kruhy. Neprávem. Tato pověra není Kesťanskéhoprivo.
du, katolická církev se naopak dlouhá staletí snaŽila o jeji
vymfcení' V kŤesťanstvi neměla své místo, v Bibli ani ve spisech
církevních učitel nejsou k ní nejmenší podklady. odpovědnost
a selhání církve spočívá v tom, Že nedokázala v tomto postoji
vytrvat i v situaci, kdy se za Íenesance ona pověra stala masovou
zá|eŽitosÍi, Že ustoupila pohanskému duchu, duchu tohoto světa.
Avšak ani tady se nedá generalizovat. Čarodějnicképrocesy byly
většinou zá|ežitosti světskj'ch, nikoli církevních soudri. Je pravďa,ŽepapeŽInocencVIII' je akceptoval, a|e jetéžpravda, Že jiny
217
CÍRKEVNI DĚJINY
papeŽ, Pius V.,
je zakázal. Je pravda, Že dominikánští inkvizitoŤi
Sprenger a Institoris napsali obludné ,,Kladivo na čarodějnice..,
ate jetéŽ pravda, Že španělštíinkvizitoŤi zabránl|t čarodějnic[fm
proces m v této zemi a jezuita von Spee v Německu vystoupil
v souladu s naukou svého Ťádu ostÍe proti nim. Díky těmto prorockym hlasrim, které Pán vzbudil uvnitŤ církve, došlo nakonec
k ustupu této pověry a s ni téŽ proces a hranic.
Dalšímsmutnym jevem tehdejšího kŤeséanstvíbyla genocida
Indiánri v Americe, kterou prováděli ve sÚch koloniích Španělé
i Angličané. Z|oěnni dobrodruzi Cortéz,Pizzaro a dalšíse dopouštěli četn]Ích krutostí na bezbrannfch Indiánech, a tím znesnadřovali misionáŤskou práci. Indiáni byli nejen vyvraŽdbváni,
a\etéŽuváděni do otroctví. NěkteŤí španělštíteologové tvrdili, Že
pr!'Indiáni nemají nesmrtelnou duši. Tuto nauku pod trestem
klatby odsoudil ve 40. letech 16. stol. papeŽ Pavel III. Katoličtí
misionáŤi a církevníhodnostáŤi se stávali ve své většině obránci
Indiánťr. Mezi nimi vynikají františkán a biskup Montenegro
a pŤedevším dominikán bl. Bartolomé de las Casas, pozdější biskup v Chiapas v Mexiku. Las Casas zdokumentoval krutou genocidu indiánského obyvatelstva španělskfmi conquistadory, odjel
do Španělska a poŽadova| zákrok krále Karla V. Po vlekfch teologiclc.fch disputacích se zastánci názorri, Že pry Indiáni nejsou
lidmi, mu dal Karel V. za pravdu, zakáza| odvádění Indián do
otroctví a vydal naÍízenina jejich obranu' To ztistalo v platnosti
izav|ády Karlov'.fch nástupcťr, nicméně v praxi se nedodrŽovalo,
neboé Amerika byla daleko a tam vládli místníšlechtici
a dobrodruzi, nikoli španělskf král. KdyŽ se začalo nedostávat
indiánskÝch otrokri na p|antáže, začakbi|t kolonizátoŤi pÍiváŽeÍ
černochy z Afriky. Na jejich obranu rovnéŽ vystoupili katofičtí
misionáŤi, nejradikálněji v 17. stol. Petr Claver z jezuitského Ťádu'
Na genocidě Indiánri v Latinské Americe nenese institucio.
nální církev napÍosto Žádnoll pŤímou vinu, naopak je tŤeba Ťíci'
Že církevní hodnostáŤi aktivně vystupovali proti násilí Španělri
a bránili domorodce, názor, že nemaji duši, byl prohlášen za ka2r8
STINNÉ STRÁNKY KŘEsŤANsTvÍ 16'
A
17.
sToL'
círskju. Smutné a politováníhodné je však to, Že zvěrstva na Indi
ánech páchali lidé' kteŤí se ostentativně hlásili ke katolické círk.
vi
a vydávali se za jeji ochránce.
Násilí a krutosti neomlouvá ani
to, Že Španělépo príchodu do Ameriky se setkávali u Indián
s lidsk:imi obětmi pohanskj'm bohrim, kdy celé zástupy děti byly
pŤiváděny na hromadná jatka.
219
cÍRKEVNÍ DĚJINY
TŘICETILETÁ VÁLKÁ A JEJÍ DŮSLEDKY PRo CÍRKEV
aniŽ mu vadilo, Že Svédsko je protestantská země. PŤesto nelze
Íici, Že by v Německu' kde bylo těŽiště tŤicetileté války, podporo-
TŘICETILETÁ vÁLKA A JEJÍ DŮsLEDKY
pRo cÍRrev
TŤicetiletá válka by1a trpklm ovocem náboŽenské intolerance.
IkdyŽji nemriŽeme nazvat pŤímo a bezprostŤedně náboŽenskou
válkou, pŤece jen náboŽenská nevraŽivost a nesnášenlivost zde
hrá|y vyznamnou roli' Podstatou tŤicetileté války bylo soupeŤení o světovládu mezi dvěma námoŤními velmocemi - Ang|ií a Špa-
nělskem. Anglie byla protestantská' Španělskokatolické.
TŤicetiletá válka sníŽila v.fznam obou. Z jejich poklesu těŽila Francie, dalšíkatolická zemé,Íizená kardinálem Richelieuem, která
dala pŤednost srn.fm mocensk m zájmrim pŤed zájmy náboŽen.
sk]fmi a bojovala na straně protestantskÝch mocností, aby oslabila moc Habsburkri a Španělska.
PapeŽové vystupovali moudŤe a nenechali se do bezprostŤedniho víru válečnlch událostí vmanévrovat. Dali sice jednoznač.
ně najevo svou podporu španělsko.habsburské straně, ale do války
nevstoupili. To platilo zejména o Pavlu V., kter! jako první papeŽ
se dočkal této strašnélítice. Po něm následovala krátká vláda
XV', ktery rokll |622 zaloŽIl-v fum0 kongregaci De pro-
ŘehoŤe
paganda Fide jakoŽto nejvyššiuŤad pro misie. Po jeho smrti
r. |623 se mluvilo v Rímě o praŽském arcibiskupu kardinálu Ar.
noštu Harrachovi jako jeho nástupci. Zvo|en byl ale kardinál ze
vznešeného Ťímskéhorodu Barberini, jenŽ pŤijal jméno Urban
VIII. Ten na rozdílod srn./ch pŤedchťtdcti dával v pr běhu tŤicetileté války najevo své sympatie spíšeFrancii a kardinálu Riche.
lieuovi neŽ německé katolické Lize, Španělskua Habsburkťrm,
ano, schválil dokonce i francouzsko-švédskéválečnéspojenectví,
220
val protestanty proti katolík m nebo dokonce stranil Švédm.
Nikoliv, jeho podpora patŤila plně katolické Lize. SnaŽil se ale
vice neŽ jeho pŤedchridci zdťlrazíloyat svoji nadstranickost
a nabáďat k uzavŤení trvalého míru.
ZaUrbanaMII' proběhl v Římě inkvizičníproces proti pŤírodovědci Galileu Galileimu. Bylo to poprvé, kdy byl odsouzen
heliocentricky názor, Teorii o tom, Že stŤedem vesmíru není Země,
ale Slunce, zastáya| v 15. stol. uŽ kardinál Mikuláš Kusánsk1f,
ovšem pouze jako hypotézu, nikoli vědecky prokázanou pravdu.
V
16' stol. polskj'kanovník Mikuláš Kopernik vystoupil s tímto
názoremjako vědecky prokázan;fm. Nenarazil na potiŽe ze stra.
ny církevních pŤedstavenfch' První, komu byly qtfkány helio.
centrické názory jako heretické, byl filozof Giordano Bruno,
upálen! r. 1600 na hranici. Heliocentrická teorie však hrála
v Brunově filozofii pouze vedlejší roli. Proti ní vystoupili renomovaní pŤírodovědci té doby, jak katolíci, tak protestanti, zejména německ;i Johann Keppler a dánsk Tycho de Brahe. Tím
ovlivnili i postoj ŤímskéhoSvatého oficia, nejvyššíhoinkvizičního orgánu v katolické církvi, kter]i prohlásil tvrzení, Že stŤedem
vesmíru neni Země' nfbrŽ Slunce, za herctické. Rozhodnutí
Sv. oÍicia se opíralo mj. o v'.froky Písma sv., ačkoliv existoval rn.fklad sv. Augustina a jinfch starověkfch církevních otcri, Že tato
tvrzeni, zejména Ža|mu 103, nejsou určujícív pŤirodních vědách
a nechtějí pŤedkládat pňírodovědecké teze' Sv. oficium na to zapomnělo a pŤinutilo Galilea k odvolání' Galileo pochybil tim' Že
odmítl nabídku jezuitského kardinála sv. Roberta Bellarmina' aby
heliocentricky názor pŤedloŽil jako pouhou vědeckou hypotézu
a nikolijako dokázanou pravdu, coŽ bylo oficium ochotno akceptovat. Proces s Galileim znamena| hrubf a nespravedliv.i zásah
do pravomoci pŤírodníchvěd a do svobody pŤírodovědct|. Zástupc m těchto disciplín se za to v dnešnídobě papeŽ Jan Pavel II. omluvil.
221
cÍRKEVNÍ DĚjINY
IŘICETILETÁ VÁLKA A JEJÍ DŮSLEDKY PRo CÍRKEV
Zav!ády papeŽe Urbana VIII. dosáhlo v fumě barokní umění
svého vrcholu. Byla dokončena na náměstí sv' Petra Berniniho
kolonáda a dalšívyznamné stavby.
Nástupcem Urbano'r'.fm se stal kardinál Pamfili pod jménem
Inocenc x. Měl jiŽ 70 let a jevil se sv m současník m jako poně.
kud nerudny staŤec, ale vysoce inteligentní. Za 1eho pontifikátu
došlo k ukončenítŤicetileté války vestfálskfm mírem. Inocenc
proti němu protestoval, neboť vyzněljednoznačně v neprospěch
katolické církve v Německu.
Dále následovali na stolci sv' Petra obratn! diplomat Alexan.
trestajícího Boha. Jansenisticky chápan1f Brih nepŤitahoval, jen
naháněl hrrizu. PapeŽ Inocenc X. odsoudiljansenismus jako blud,
definitivně ho zavrhl r' 1713 papeŽ Klement XI. bulou ,,Unigenitus... Některé jeho pŤemrštěné tendence se však udrŽely zejména v asketice ještě hodně dlouho, napŤ. bezpodmínečná poslušnost
soukrofného duchovního vridce, vzdalování se svatého pŤijímá.
ní z drivodu pouhé náklonnosti ke hŤíchu apod. Teprvev |9. a20.
stol. se podaŤilo jakžtakŽ korigovat jansenistické v.fstŤednosti'
Jansenisté vystupovali proti papeŽstvi a zdiraziovali nezávis-
dr
MI.
a po několikabemyznamnych papeŽich na krátkou dobu
došlo ke zvolení kardinála odescalchiho jako Inocence XI. Byl
to zboŽny asketa, kter]i dle vzoru Sv. Pia V. směŤoval k tomu,
aby z Říma udělal velkÝ' klášter' Za jeho pontifikátu došlo
k definitivnímu zastavení turecké expanze do Evropy, kdyŽ pol.
skÝ'král Jan III. Sobieski osvobodil r. 1683 obleŽenou Víden
z tureckého obklíčení.od té doby Turci uŽ mohli jenom ustupovat' Tento zlom ve válce s Turky je mimo jiné piičitán i mod.
litbám papeŽe Inocence.
Papež Inocenc XI' se dostal do konfliktu s francouzsk'.im ,'králem slunce.. Ludvíkem X[V. Poměr k Francii té doby byl velmi
drileŽitÝ a prošel Ze strany církve specifickfm ltÍ-vojem' PŤedevšímje nutno zmínit noÚ nebezpečnf blud' zvan! jansenismus,
ktery se rozšíŤilnejvíce právě ve Francii. Jeho zakladatel, belgic.
kÝ profesor lovaĎské univerzity a pozdéjibiskup v Ypres Cornel
Janssen, popŤelmírnějšímzp sobem neŽ Luther svobodnou vrili
po hŤíchu v člověku. Hlásal Boha ve smyslu starozákonní tvrdosti, nadměrné zdirazíovaljeho pŤísnost na ukor jeho milosrden.
ství. Jansenismus se rozŠíŤilnejvíce ve Francii, kde se stal jejich
stŤediskem klášter v Port Royal u PaÍiŽe. Jansenisticklm viděním
světa byli nakaŽeni i mnozí francouzští biskupové. Port Royal
často navštěvoval i filozof a náboŽenskf mystik Blaise Pascal'
Největšími odpťrrci jansenismu byli jezuité. Jansenismus vnesl
do duchovního Života a zboŽnosti lidu ponuÍoSt a strach
222
Z
lost místníchbiskupri. Proto byli podporováni ve Francii jak
mnoh mi biskupy, tak i králem Ludvíkem XIV., ktery aŽ na sklonku Života se odhodlal v zájmu dobrfch vztahri s Římem zasáh.
nout ostŤeji protijansenistrim ajejich klášter v Port Royal zbourat.
Ludvík XIV. usiloval o nezávislost francouzské církve na papeŽi.
Biskup Bossuet vypracoval r. 1682 tzv. ,,ČtyŤičlánky galikánskfch
svobod.., kde popŤel pravomoc papeŽe vyhlašovat dogmata, ne.
boé to spadá do kompetence všeobecného koncilu. Dá|e zakazova|papeži cokoliv naŤizovat francouzské cirkvi, všechny papeŽské
r".inosy musí mít nejprve schválení krále. Panovník si téŽ vyhrazo.
val pŤednostní právo pŤi nominaci biskupťr. Tento církevně poli-
tic(f směr,
zvany galikanismus, napáchal církvi ve Francii
obrovské škody. Král LudvíkXIV. si totiŽ tímto zprisobem,,pojistil.. církev, aby nekritizovala jeho nekŤeséanskjl Život. ,,Sluneční
král.. se obklopil pŤepychem a nádherou, zatimco poddan;f lid
strádal. Ži|, jak známo, v manŽelském ohledu nemravně, měl celou Ťadu milenek, z nichŽ nejznámější byla madame de Montespane, s nimiŽ měl více než 200 nemanŽelskfch dětí. Církevní
hodnostáŤi na něm závislí si jej nedovolili kritizovat. Aby se do.
stali do závislosti na něm, bylo nutno je odpoutat od papeŽe. Ino-
cenc XI. odsoudil galikanismus jako svévoli vriči církvi, král
odpověděl tim, že v fume rozšíŤiltzv' exteritorialitu francouzského vyslanectví aŽ k Vatikánu. To bylo pro papeŽe samotného nebezpečné,neboé francouzské ozbrojené síly mohly odtud kdykoliv
vtrhnout do papeŽského paláce. Po dlouhfch jednáních
z^2.)
cÍRKEvNÍDĚJINY
osvÍcENsTvi A JEHo BoJ PRoTI CÍRK\'I
a dohadováních král Ludvík nakonec exteritorialitu omezil jen
na budovu rryslanectví, ale galikanismu se nevzdal. Francouzsky
galikanismus byl pŤedzvěstí pozděj šíhoosvícenského poručníkování církvi apováŽIivého zásahu dojejí svobody.
o.SvÍCENSTvÍ A JEHo BoJ PRoTI CÍRKVI
V
18. stol. se rozvinul do té doby nejhorší a nejnebezpečnějšíboj
proti církvi a kŤesťanstvív bec. ZdeuŽ nešlo pouze o bludy' ale
o po dminování s amotného nadpŤiro zeného základu Ke sťan ství.
Jednalo se o novy myšlenkoqf proud zvanf osvícenství'
Ve své praprivodní podstatě bylo osvícenstvíreakcí na náboŽenskou nesnášenlivost katolíkti a protestantri. NáboŽenské války a pronásledování těch, kdo nenáleŽeli k oÍiciálnímuvyznáni,
vyvolaly v myslích racionátně uvaŽujících |idi váŽné pochybnosti o podstatě Kesťanství vťrbec. Vede-li kŤeséanskénáboŽenství,
lhostejno, zda katolické či protestantské, k těmto koncrim, jakou
má potom hodnotu kŤesťanskédogma? Jakou hodnotu má Kristova nauka o lásce, kdyŽ jeji hlasatelé ji sami su.fmi válkami
a pronásledováním popírají?Tyto otázky je tŤeba brát váŽné
a pŤiznat zde - aŽ na malé q/jimky - selhání Keséanťrtehdejší
doby.
V očíchvzdělanlch a kritick]i'ch současníkrizklamala kŤesťan.
ská nauka, zklamalo dogma, zkJama|y články víry' Proto je nutno
proti dogmatu postavit lidskf rozum, kter! jedinf je schopen zabránit nesnášenlivosti a násilí' Pojem ,,dogma.. chápali osvícenci
nikoli jenom v jeho náboŽenském vyznamu, ale také v ohledu
ÍilozoÍickéma exaktním jako pŤedem dané, experimenty nedokázané tvrzeni, jemuŽ se nesmí odporovat. Proti tomu měla bft zdrirazněna uloha rozumu, kterf má poslání podrobit dogma kritice.
Nutno pÍiznat, Že prvni osvicenci nebyli všichni odp rci lďes-
ťanství.PatŤí k nim mimo jiné i hluboce věŤícíprotestant
G. W. Leibniz, němeclc./ filozof a obdivovatel Tovaryšstva JeŽíšova,
224
225
CÍRKEVNÍ DĚJINY
dále katolich.f biblista, knéz a knihovník Ambroziánské knihovny
v Milaně L. Muratori' filozof G. B. Vico aj' Tito muŽové odmítali
slepou, nekritickou víru v jakékoliv dogma, pŤitom však pevně věŤili pravdám víry v intencích své církve, Muratori napŤ. na záYJadé
suich bib[ckÝch objevu dokazoval pravost a pravdivost evangelií'
To jsou replezentanti tzv. kŤesťanskéhoproudu v osvícenství' kter1i se ovšem neprosadil.
Myšlenkové a potaŽmo také politické pole zcela opanoval směr
druh , protikŤeséansk1f, kterf dosavadní náboŽenskou intoleranci
nejenže neodstranil, ale naopak ještě umocnilnorn.iumi ideologiemi, jeŽ vychutnaly svťtj strašliÚ triumf ve Velké francouzské re.
voluci a později v totalitních systémech nacismu a komunismu.
PŤedzvěstí všech těchto hrriz byla kniha ,,Leviathan.. anglického
fi|ozofa Thomase Hobbese, kter1i je praotcem protikŤesťanského
prouduv osvícenství. Hobbes zďepoŽaduje diktaturu silného vlád.
ce, ktery by mocenskym násiÍm zlikvidovalkŤesťanství. Hobbes
byljedním z prvních vyznavačri tzv. deismu, tj. pŤesvědčení,Že
Bťrh sice existuje, stvoŤil svět a vesmír, ale více se o něj nestará,
ponechává ho svému osudu. Proto neexistuje Žádné BoŽi zjevení
člověku, Brih se mu neukáza|aŽádné náboŽenství mu nedal. Proto ani JeŽíšKristus nebyl Bohem, ale pouhfm člověkem, f1|ozofem na stejné urovni s jin]imi' s jehoŽ názory je moŽno
polemizovat.
Deistické pŤedstavy se nejdŤíve rozšíŤilyv Anglii' kde se jejich
nositelem staly lÓŽe svobodnj'ch zedn፝r. Svobodné zednáŤství
sehrálo - a hraje dosud - zce|a specifickou roli v boji proti kŤesťanství, pŤedevšímproti katolické církvi' Svobodné zednáŤství ve
své pťrvodní podobě bylo směsí deismu a okultismu' Jeho zakla.
datel Anderson spolu s dalšími vytvoŤil k tomu samostatny rituál
vzyvajíci tzv. Velkého architekta vesmíru, čili deisticky chápaného Boha. Tento kult byl praktikován v tajnych organizacich svo.
bodn:Ích zedn፝r, v tzv. |oŽích' Název ,,zednáÍi,, by| pŤevzat ze
zájmového sdruŽení dělníkťr pracujícíchna stavbách chrámťr.
Jejich ideálem bylo postavit v duchovním slova smyslu nov,j,
226
osVÍcENsTvÍ A JEHo BoJ PRoTl CÍRKvl
chrám, tj. nové náboŽenství' které bude syntézou všech dosavadních a v němŽ JeŽíšKristus bude postaven na stejnou rovinu
s antickymi filozofy, orientátními mudrci a také s Mohamedem,
Buddhou, Konfuciem a dalŠímizakladateli nekŤeséanskych ná.
boŽenství. Tento cíl svobodného zednáŤstva byl a je maskován
ideálem duchovního a mravního zuŠlechtěníčlověka a qtvoŤení
společnosti, v níŽ bude vládnout tolerance a humanita. Tak to
formuloval Anderson v prvních konstitucích londfnské zednáÍské lÓŽe r. |723.
Pár let existence svobodného zednáŤstva ukázalo zcela jasně,
Že tyto oÍiciálně proklamované záméry nejsou ptavé a upŤímné.
ZednáÍ\ cílevědomě a bezohledně realizovali sv j plán likvidovat
katolickou církev a vytvoŤit protikŤesťanskou diktaturu podle
Hobbesovy teorie.
V Anglii zťrstalo zednáiství izolováno v prostŤedí intelektuálri a šlechty. Masov.fm hnutím se nestalo' Zce|a jlnak tomu bylo
ve Francii, kde do ložívstupovali vedoucí politikové, ano, i sám
král Ludvík XV. Členy 1oŽí se stalo téŽ značnémnoŽství duchovních osob, pŤedevšímz Ťad vysokého kléru. ZednáÍské|oŽeby|y
semeništěm francouzské osvícenskéfilozoÍie, která sehrála d le.
žitou roli postupného zpochybĎování a ničenívíry francouzského lidu. ZednáŤibyli Voltaire a všichni dalšíosvícenštífilozofové
ve Francii, kteŤí svym soubornfm dílem, tzv. Encyklopedií, hru.
bě utočili na církev a na samotné zák|adykÍesťanství, zv|áštézpo-
chybřovali pravdivost Nového zákona a boŽství JeŽíšeKrista.
To byl dťrvod, proč papež Klement XII. svobodné zednáŤství
r. 1738 odsoudil a katolíkrim pod trestem exkomunikace zakáza|
do loŽi vstupovat. TenÍo zákaz platí dosud, potvrdilo ho mnoho
pozdějších papeŽri včetně nynějšíhoJana Pavla II' Mnoho pŤi
slušníkťrfrancouzského, ale také rakouského a španělského kléru však tohoto papeŽského rozhodnutí nedbalo. Sami totiŽ uŽ
neměli víru a dali se do sluŽeb likvidátor církve' Proto nepiekvapuje, Že v 18. stol. to byla právé kazatelna v kostele, odkud se
věŤícímhlásaly osvícenskéteorie. Voltaire, Diderot, Rousseau,
227
cÍRKEVNÍDĚJlNY
Condorcet a Montesquieu byli deisty, avšak Bayle, d'Alembert
a von Holbach ateisty poŽadujícími likvidaci jakéhokoliv kultu
Boha. Voltaire svou sŽíravou ironií stíhal zvláště Ťeholní stav, Yy.
jádŤil se o katolické církvi sqfm známym rn.ilrokem: ,,Zniětehanebnici!.. PŤesto jakousi potŤebu náboŽenství uznáva|, o čemž
svědčíjeho dalšív rok: ,,Já, Voltaire, Žádné náboŽenství nepotŤebuji, ale potŤebuje ho mrij krejěí' aby mne neokradl...
V osvícenstvíse tedy stŤetly dvě tendence. První, ateistická,
chtěla mocenskfm násilím zakázatjakoukoliv víru v Boha, coŽ
naIez|o později svoji odezw ve Velké francouzské revoluci, dru.
há, deistická, uznávala potŤebu církve jako čistě charitativní
a kulturní instituce, která má za ukol pečovat o mravnost obyvatelstva, nikoli však instituce nadpŤirozeného charakteru s posláním pečovat o věčnou spásu svych členri a všeho lidstva. Takové
chápání rilohy církve se prosadilo zejména v Rakousku zav|ády
Marie Terezte apozdéji Josefa II. Na dvoie těchto habsbursk1fch
panovník získali rozhoduj ícívliv svob odní zednáÍi Swieten, S onnenfels, Miiller, Rautenstrauch aj. Není bez zajímavosti, Že poslední dva byli jeden biskupem a druhf opatem. Ti pŤipravili
josefinské církevni reformy, spočívajícív systematickém rušení
rozjímav.fch klášter jako prf ,,neuŽitečnfch.. (osvicenci uznávali pouze aktivní činnost, nikoli modlitbu a rozjimáni), dále po.
tom v pŤeměně kněŽí na státní uŤedníky, majícípovinnost
ohlašovat zkazate|en mimo jiné i všechny státní v'.fnosy a poučovat
lid o nejnovější zemědělské technice, ale nesmějícikázato Kristu,
pravdách víry, svátostech a zázracich.
Největším odprircem osvícencťtbyl jezuits[f Ťád. Proto vyvi
nulajejich propaganda utok protijezuit m po státní a také církevní linii. Jezuitrim bylo pŤedhazováno, Že pry učínemravné
zásadé,,učel světí prostŤedky... To bylo vylhané a nikdo nic tako.
vého nedokázal. Největšímodpťrrcem jezuitri byl portugalskf
diktátor markyz Sebastiano José de Pombal, kter1i nechal všech.
ny členy Tovaryšstva zatknout, uvěznit, krutě mučit a některé
deportovat do Církevního státu. Pombal byl osvícenec a zednáŤ,
228
osvÍcENsTvÍ A JEHo BoJ PRoTI CÍRKM
obdivovatel Voltaira, s nímŽ si dopisoval. Ve Francii si jezuité
znepŤátelili královskf dvúr ostrou kritikou rozmaŤilého Života
panovníkova. Ludvík XV. se obklopil nádherou a pŤepychem
s harémem milenek a nemanŽelsklÍch dětí. Jezuitští zpovědníci
nekompromisně odmítali udělovat králou-im milenkám rozhŤešení.Tírn si znepÍátelili tu nejmocnější z nich - známou madame
de Pompadour. Ta dokonce po neuspěšném atentátu na Ludvi
ka XV' vynucovala utrpnlm právem na pachateli doznáni, Žeho
k tomu navedli jezuité. Atentátník Damiens to nepotvrdil, nicméně francouzskju dvúr to bral jako hotovou věc. Francouzsk]f,
portugalsk1/ a španělsk! král naléhali čímdálusilovněji na papeŽe,aby Ťád zrušil. Zbyva|o jen získat souhlas Rakouska' CísaŤov.
na Marie Terezie byla velkou pŤíznivkyníŤádu' později však
podlehla sÚm zednáŤskfm rádcťrm a svému manŽelovi Františ-
ku Štěpanovi Lotrinskému, ktery rovněŽ ná|eŽe| k zednáŤské
|oŽi, a pŤipojila se k poŽadavku svych západnich kolegťr. PapeŽ
Klement XIV. ustoupiltlaku a r' |77 3 Ťád zrušil' osvícenci rozšiiovali o jezuitech mnoŽství pomluv: prf ve zpovědnici mámi ze
zboŽnych vdov peníze, nabádají k vraŽdám srn.fch odp rc ' ke
|Žim a podvod m apod. Nic z toho nebylo pravdivé, všechny
tyto v.fmysly pocházeji ze 17. stol. od odpadlého jezuity Zahorowského z Polska, ktery se tímto Ťádu mstil a později všechno
odvolal. Zrušeni jezuitského Ťádu krutě postihlo Indiány
v Paraguayi, které jezuité koncentrovali do tzv. redukcí, kde je
nenásilnÝm a taktním zprisobem christianizovali a civilizovali.
Indiáni zde Ži|i nikoli jako otroci, ale jako svobodní Ťemeslníci
a rolníci s dobrou Životní urovní' To všechno vzalo zrušením
Ťádu za své. Indiáni buď uprchli do pralesťr a vrátili se ke svému
primitivnímu zptisobu Života, nebo byli zajati portugalskÝmi či
španělskfmi vojáky a prodáni do otroctví' Jezuits[im redukcím
v JlŽni Americe se v 17. století obdivoval německf protestant
a fllozof
Leibniz.
osvícenství znamenalo v duchovním i mravním v.fvoji [dstva
obrovské minus. Na tom nic nemění ani udajné zásluhy osvícenství
229
cÍRKEVNI DĚJINY
VELKÁ FRANcoUZsKÁ REvoLUcE
na odstranění čarodějnich-ich procesri, utrpného práva a|egahzaci
náboŽenskfch svobod pro konfesní menšiny, jakož i nastolení
demokracie a právního státu. Všechny tyto tn. zás|uhy se ukazuji jako liché. Čarodějnicképrocesy nezrušili až osvícenci, ale pri.
stupovaly k nim kŤeséanskéstáty jeden po druhém pod dojmem
osvěty ze stÍany církevní rcpÍezentace, kterou zaháji| uŽ v době
tŤicetileté války německy jezuitavon Spee. Je sice pravda, Že Voltaire vystupovalvelmi bojovně proti utrpnému právu, ale jiŽ dŤíve
tak učinil zboŽny katolík a knéz Muratori, dále vzpomínanj'
von Spee, v Řimo a Církevním státě v 18. stol. bylo utrpné právo
zakázino. Krom toho Voltaire brojil proti mučení,ale mlčel' kdyŽ
je pouŽíval jeho pŤítelPombal proti jezuitrim nebo madame de
Pompadour proti atentátníkovi na Ludvíka W., z něhoŽ chtěla
vynutit doznáni, Že jednal znávodll jezuitri. osvícensh.im panov.
nickfm dvor m se sice nedá upŤít zásluha, Že udělovaly postupně náboŽenskou svobodu konfesním menšinám (u nás Josef II.
t. |78| tolerančním patentem evangelík m), nicméně osvícen.
ství toto samo krátce nato negovalo Velkou francouzskou revolu-
ci,která s sebou pŤinesla ne očekávanou svobodu náboŽenskou
oficiální
ateistick! kult rozumu, kterf nastolil tak bestiální pronásledováa občanskou, ale ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství
ní všech jin ch náboŽenskÝch kultti a smj'šlení, jaké nepamatovala ani nejhorší léta inkvizice, ani krvavé pronásledování Keséanťr
v prvnich trech staletích v fumské Ťíši.
VELKA FRANCOUZSKA REVOLUCE
Katastrofálním omylem moderní historiografie je domněnka, Že
počátky svobody a demokracie je tŤeba hledat u Velké francouzské revoluce a osvícenství. Heslo Velké francouzské revoluce ,,volnost, rovnost, bratrstvi.. se velmi brzy lkáza|o b1ft pouhou frází.
Francouzská revoluce nastolila krvav-i teror, kterf prováděla vláda zločincťra ničemnfch dobrodruhri' První na Ťadě byla samozÍ ejmě katolická cirkev.
Krátce po dobytí Bastilly 14. července |789 - toto datum je
pokládáno za počátekVelké francouzské revoluce - byla vyhlášena Deklarace práv člověka a občana. Tazaručova|azáYJadnínáboŽenské a občanskésvobody' To všechno se jevilo jako problematické
jiŽ od prvopočátku. VzbouŤení lidu 14. července vyvolala poplašná
zpráva, Že v Bastille jsou političtívézni. Ukázalo se, Že tam bylo
pouze 7 kriminálních zločincri, mezi nimi pověstnf markfz de
Sade, odsouzeny zatyráni druh1ich. od něj pocházi název,,sadis.
mus..' LeŽ stála uŽ na počátku Velké francouzské revoluce, a to
bylo zlověstné znamení. To neprohlédli pŤedstavitelé francouz-
ské církve, kteŤí v čele s biskupem Talleyrandem krátce po
14. červenci prohlásili veškerf církevní majetek za státní. Značná
část biskup právě takjako většina šlechty vyznáva|a osvícenské
ideály a domnívala se, že teď teprve nastoupí éra rozumu, vo|nosti, rovnosti a bratrstvi. Proto církevní pŤedstavitelé neprotestovali
ani v unoru t |790, kdy byly zrušeny všechny kláštery, Ťeholni.
ci a Ťeholnice internováni. Řeholní klérus byl ve své naprosté vět.
šině pravověrny a nepodléhal osvícenské propagandě, proto musel
byt nejprve on zlikvidován. Pravověrné postoje zastáva|a i většina
230
231
cÍRKEVNÍDĚJINY
prostého kléru. V červenci r. |790 vyhlásilo Národni shromáždě.
nitzv. civilní konstituci kléru, která znamena|a hrub:f zásah do
sobody církve. Počet biskupství byl silně redukován, biskupové
měli bÝt voleni od faráŤri a děkanri, ti zase měli byt voleni od lidu
- a to nejen od katolíkri, a|e téŽ od protestant'i' Židťl a ateistti.
Tehdy pochopili i osvícensky sm šlejícícírkevnípŤedstavení, Že
je z|e. Většina biskupťt a vyššíchcírkevních hodnostáŤri uprchla
do zahtaniléí, emigrovala rovněŽ asi tŤetina všeho kněŽstva
z celkového počtu 100 000 pŤíslušníkriduchovního staw. Zbylí
kněŽí se rozdělili natzv' pŤíseŽnéa nepŤíseŽné.PŤíseŽníodsou.
hlasili, odpŤisáhli tuto civilní konstituci, nepŤíseŽníto odmítli'
poslušni papeŽe Pia M., kterf prohlásil za exkomunikovaného
kaŽdého, kdo by s tím vyslovil souhlas' Nastalo první pronásledování. Bylo zatčeno 3 600 nepŤíseŽnych kněŽí a deportováno
do francouzskÝch kolonií v Americe' 19l nepŤíseŽn]fch kněŽí
a aktivních laik bylo popraveno. To se dělo za éry tzv, konstituční monarchie, kdy panovala ještě jakási svoboda. Na podzim
r. |79| vyhlásilo Ústavodárné národní shromáŽdění demokratic-
kou ustavu, zajišéujícísvobodu a lidská práva, mimo jiné i svobodu
náboŽenskou. Tato ustava však byla uŽ jenom v'j'směchem všem
upŤímnlm svobodymilovnfm lidem, zvláště věŤicím katolík m,
kteŤíchtěli ztistat věrni svému pŤesvědčení,blt v jednotě
s papeŽem a nepodléhat zmatenym osvícensk m názorrim. o rok
později je zrušena monarchie, kdyŽ král Ludvík XVI', kter! se
nedovedl smíŤit s novou ustavou, prchal do zahraničí, byl však na
hranicích poznán a zatčen. Národní konvent vyhlásil republiku
a krátce nato i zákaz katolich-ich bohoslužeb.
V červnu r. |793 se zmocnili vlády největší radikálové mezi
republikány, tzv. jakobíni. Naz vali se tak podle zrušeného kláštera sv. Jakuba, kde mívali schťrze. V jejich čele stáli M. Robes.
pierre, G. J. Danton a C' Desmoulins. Jakobíni rozpoutali hrrizo.
vládu. Podstatu jejich diktatury nejlépe vystihl Desmoulins, kterf v konventu vyKikoval: ,,Nechceme zákony! Chceme krev! Dokud nebudou miliony zpátečník , kněŽia šlechticri utopeny v krvi,
z)z
VELKÁ FRANcoUzsKÁ REvoLUcE
nedočkáme se blaha...Jakobíni zavedhpovinn]f kult rozumu, kterf museli všichni Francouzi pŤijmout jako náhražku za Keséanské náboŽenství. PaŤížsh.íarcibiskup Gobelodpadl od víry a pŤedal
katedrálu Notre Dame jakobínrim, aby ji upravili jako svatyni tzv.
kultu rozumu. Barová zpěvačka a prostitutka madame Maillardová mé|a.ztéIesnit tento kult rozumu. oblékli ji do francouzskfch
národních barev, posadili v katedrále Notre Dame na hlavní ol.
t፠a PaÍíŽanése jí museli povinně klanět. Kdo odmítl' byl bez
milosti popraven gilotinou jako udajnÝ politicky odpťrrce. Giloti.
na pracovala od rána do noci na plné obrátky. Mezi popravenfmi
byly spolu s králem a královnou stovky knéžíaieholnic' Atmosféru doby a statečnost zejména Ťeholních sester ztvárnila v'.fstiŽně německá spisovatelka Gertrud von Le Fort v románě ,,Poslední na popravišti... Teror zasáhlcelou Francii. JakobínivyttŽili jako
záminku povstání v kraji Vendée, jeŽ vyvolali rolníci, kteŤí zristali
věrni katolické víŤe a monarchii. odmítli se pŤizprisobit nov.fm
poŤádkťrm a povstali se zbraní v ruce. R. 1993 jim byl slavnostně
odhalen pomník, pŤi jehoŽ otevŤení promluvil známy ruskf spisovatel a disident Alexandr SolŽenicyn. Povstání ve Vendée vyvolalo teror jakobínri na celém francouzském venkově. Nejh Ťe si
počínalministr vnitra Joseph Fouché, odpadlf kněz' kterf si vyslouŽil smutnou pŤezdívku ''lyonskf kat... Tento zločinec nechal
v okolí Lyonu shromáŽdit všechny venkovany, kteŤí se odmítli
vzdát katolické víry a pŤijmout ateistick]f kult rozumu, i s Ženami
a dětmi nad obrovskou propastí a dalje v počtu asi 200 000 postŤílet z děl' Tuto bestialitu popisuje spisovatel Stefan Zweig
Fouché... Bilance jednoho roku teroristické'
v románě
',Joseph
zločineckéabezboŽecké vlády jakobín je otŤesná' Jen v PaŤíŽi
bylo gilotinováno cca 8 000 osob, v celé Francii potom pad|y za
oběé jakobínskémuteroru statisíce lidí. To všechno během pou.
hého jednoho roku v jedné zemi. Jak směšně musí proti tomuto
bestiálnímu teroru osvicenskfch nepŤátel církve vypadat deset
nebo i podle pŤehnan:fch Llorentoqfch udaj 30 000 obětí španělské inkvizice za dobu 200 let' nebo počet obětí inkvizice v celé
./.5
J
ciRKEVNÍ DĚJlNY
Evropě, kteryje odhadován ÍaktéŽpŤehnaně na 100 000 během
500 let. Velká francouzská revoluce neznamenala počátek nové
éry svobody, demokracie a lidskfch práv, ale naopak počátek
éry novověkÝch totalitních diktatur s hekatombami krvav}ích
obětí. Taková jsou fakta a je s podivem, Žeitakové osobnosti jako
T' G. Masaryk mohou napsat, Že pty ',teprve Francouzská revo.
luce kodiÍikova|apráva člověka a uskutečnilaje v ohledu nábo.
Ženském..'.. (Masaryk: Světová revoluce, str. 608). Protikatolické
zatjeti zaslepuje.
V jakobínskédiktatuie se objeviltéŽ moment známy později
z déjin komunistického teroru: revoluce poŽirá své vlastní děti.
Danton skončil pod gilotinou právě tak jako Desmoulins' kterf
tolik volal po krvi. Nakonec byl popraven i sám Robespierre, po.
slední a nejkrutější tyran, kterfještě na sklonku své vlády nahra.
dil ateistickf kult rozumu deistickym kultem tzv. Nejvyššíbytosti
a byl prohlášen veleknězem tohoto nového náboŽenswí. V červenci
r.1794 usekla gilotina hlavu i jemu.
Tím skončilo období jakobínského teroru, jemuŽpad|o za oběť'
minimálně 3 000 duchovních osob a statisíce katolickfch laikťt,
dalších10 000 bylo deportováno do kolonií. Všichni jen proto'
protoŽe se nechtěli vzdát své katolické viry. PapeŽ Jan Pavel II.
je r. 1993 blahoslavil.
Bylo srovnáno se zemí vice neŽ 2 000 kostel a klášter vy.
soké umělecké hodnoty.
Popravou Robespierra a pádem jakobínskédiktatury utlak skončil, ne však utlak katolické církve. Nastalo pětileté období vlády
Direktoria, která sice oficiálně povolila katolick! kult, pokud si
to oběané pŤáli, ale nepovolila obnovu církevníorganizace. Byla
všemoŽně podporována deistická sekta teofilantropťr, její učení
r. |797 prohlásili direktoŤi za státni náboŽenství a katolickf kult
opět zakázali. Francouzská vojska podnikla ozbrojen! utok na
Řím. PapeŽ Pius VI. by| zajat, deportován do Francie a drŽen
protiprávně v internaci na zámku ve Valénce, kde r. 1199 umírá.
Pius VI. byl velkfm a statečnfm papeŽem 18' století, ktery na
234
vELKÁ FRANcoUzsKÁ REvoLUcE
rozdíl od svého kompromisnického pŤedchťrdce Klementa XIV.
měl odvahu nekompromisně se postavit na odpor osvícenskému
moru. KdyŽ císaŤ Josef II' započa| s rušenímklášterri, Pius M.
osobně pŤijel do Vídně, aby císaŤipŤipomenul, Že neoprávněně
zasahuje do vnitŤních zá|ežitosti církve. Stejně odvážnési poči
nal i v pbstupu vťrčiFrancouzské revoluci, proto zemŤel v internaci.
obnovu církevníhoživotave Francii pŤinesla aŽ Napoleonova
éra. CÍiŽáďostiv'.i generál Napoleon Bonaparte provedl r. |799
státní pŤevrat, zaved| vládu konzulátu a r. 1800 se prohlásil cisaŤem všech Francouzti. Byl ateistou, pŤesto však opět obnovil církevní organizaci v plném rozsahu. Biskupové akněŽise hromadně
vraceli z emigrace i z ilegality' aby znovu zauja|i svá místa
v diecézícha ve farnostech. Zásadně ale Napoleon nedovolilobnow Ťeholí. IJkáza|Vstrícny postoj i vuči fumu. Nov.fm papeŽem
po smrti Pia VI. byl zvolen asketicky žijícíbenediktinskf mnich
Chiaramonti, kterf pŤijaljméno Pius MI. fum bylobsazen fran-
couzskymi vojsky, proto kardinálové se k jeho volbě r. l800 sešli
do Benátek. Napoleon velkoryse umoŽnil Piovi MI. návrat do
Říma a uzavŤel s ním r. 180l konkordát' Papež šel aŽ na hranice
kompromisu: netrval na obnově Ťeholí a souhlasil téŽ s novymi
hranicemi diecézi, které vytyčil Napoleon. Chtěl pouze svobodu
pro církev a plnění jejího duchovního posláni. Brzy se však ukáza|o, Že Napoleonovi jde o vic. Protiprávně vyhlásil galikánské
články zdoby LudvíkaXIV'jako závazné pro církevvčetněpasáŽi zakazl$icich papeži cokoliv naÍizovaÍ francouzské církvi. To
vyvolalo papeŽriv protest. Napoleon se stal taktéžpŤedmětem kri.
tiky církve pro svrij rozvod s Ťádnou manŽelkou KateŤinou a novy
snatek s dcerou rakouského císaŤeMarií Luisou. Napoleon, roz-
hoŤčen papeŽovymi kritikami, obsadil znovu vojensky Řím
a Pia VII., od něhoŽ se krátce pŤedtím nechal korunovat na císa.
Íe, zatk7' odvlekl do Francie a internoval na zámku Fontainebleau' Napoleonova vláda opět rozdělila francouzskou církev.
Z 27 francouzskych kardinál jich 13 podepsalo galikánské
235
cÍRKEVNÍDĚJlNY
články. Jedině těm dovolil Napoleon nosit purpur, zbyvajicím |4
nikoliv. Tak existovali tzv. červenía černíkardinálové: jedni po.
platní Napoleonovi, druzí věrní papeŽi. Podobně byl rozdělen
i klérus. Mnozí falešníproroci tenkrát pŤedpovídalizánikpapež.
ství. Prav.j'opak se lkáza| pravdou. Napoleon, chtějícívládnout
celému světu, byl poraŽen ve válkách, které sám vyvolal, apapež
Pius VII. se vítězoslavně vrátil zpět do fuma.
MEZI ABSOLUTISMEM A LIBERALISMEM
MEZI ABSOLUTISMEM A LIBERALISMEM
osvícenskénázory negativně ovlivnily i teologické myšlení.
Nositelem nov'.fch proudri se stala teologická fakulta v němec.
kém Ti'ibingenu, která byla rozdělena na protestantskou a katolickou část. Tam byly hlásány naprosto nekŤesťanskénázory,
Svátosti, ušnízpověď' mariánská ucta, dědičnf hŤích a vykoupení byly prohlašovány za pozistatek temného, udajně barbarského stŤedověku. Bible pry je pouze symbolicky BoŽím
zjevenim, zázraky JeŽíšeKrista včetně zmrtvychvstání jsou pouhou fikcí, literárním mftem. Tyto teorie byly hlásány i na teologickfch fakultách v Rakousku. Spolu s nimi se odmítalo téŽ
papeŽství, zdirazíovala se autonomie biskupri. Trevírskf světící biskup Hontheim napsal pod pseudonymem Febronius spis,
v němŽ popírá papeŽovu moc klíčti,moc rozhodovat autoritou
Kristovou, a tvrdí, že papeŽiná|eži pouze čestnéprvenství bez
jakékoliv pravomoci. Tyto tendence, zvané podle Hontheima.
Febronia febronianismem, nalezly pÍizei u císaŤe Josefa II.
a jeho bratra Leopolda, jenŽ byl vévodou toskánsk1fm. Ten svolal do italského města Pistoje synodu biskup , na niŽ byly tyto
poŽadavky odsouhlaseny. PapeŽ Pius VI. je odsoudil.
Proti osvícenství v církvi se stavěly nové ŤeholniÍády, na pr.
vém místě kongregace redemptoristri, kteŤíbyli chápáni jako svého druhu náhrada zazrušenyÍád jezuitri' Jejím zakladatelemv 18.
stol. byl italsk knéz a později biskup sv. Alfons zLiguori. Zahájil svou kariéru nejprvejako právník, kdyŽ a|e prohrál svťrj první
proces, pochopil, že je určen k jiné Životnidráze. ozvalo se vjeho
nitru volání ke kněŽství. ProtoŽe pozoroval Žalostn1f náboŽensko.
236
237
cÍRKEVNí DĚJlNY
-mravní stav prostého lidu v okolí Neapole, rozhodl se zaLožtÍ
Íeholníkongregaci, která by se mu věnovala. Dal jí název ,,Kongregace Nejsvětějšího Vykupite1e.., podle latinského slova ,,redemptor - vykupitel..redemptoristé. Jejich posláním bylo konat
misie mezi lidem a věnovat se teologickému studiu. Alfons sám
kter je dosud nejdrikladnější pŤíručkoukatolické morálky. Sv. Alfons by1 později
prohlášen učitelem církve. Do Rakouska a vťrbec do stŤední Evropy uvedl redemptoristickou kongregaci rcdák z moravskych Tasovic u Znojma sv' Klement Maria HoÍbauer'
Dalšímir".fznamnějšími Ťády byli trapisté a školštíbratŤi. Trapisté byli benediktini v klášteŤe La Trape ve Francii, kteŤí se
rozhodli zpŤísnit dosavadní Ťeholi svého zakladatele sv. Bene.
dikta. Trapisté jsou pokládáni za nejpiísnějšíŤeholi v katolické
církvi' Mají pŤedepsáno ustavičnémlčení,pŤísnéposty S naprostÝm vyloučením masit;ich pokrmri a těŽkou polní práci. Aby si
pŤipomenuli nevyhnutelnost smrti, spávali v rakvích místo pošel pŤíkladem, napsal spis ,,Morální teologie..,
stelí. Školskébratry za\oŽi| ve Francii na sklonku 17. stol. remešskf kanovník sv. Jean de la Sale. Šloo Ťeholní kongregaci
učitelri všech stupřťr Školzavazujicich se k chudobě, celibátu
a poslušnosti. Byli to pŤeváŽně laici, Záměr spočívalvezkvalitnění v'.iuky v duchu pravověrnosti a lásky ke katolické víŤe.
K duchovnímu hnutí té doby patÍitéŽzápas o zavedení ucty
k BožskémuSrdci a poboŽností prvních pátkti v měsíci. R' 1675
Ťeholnice sv. Markéta Marie Alacoque v klášteŤe Paray-le.Monial
ve Francii měla zjeveniPána JeŽíše, kterÝ vyjádŤil své naléhavé
pŤání, aby bylo uctíváno jeho BoŽské Srdce a zavedena poboŽnost prvních pátkli v měsíci. Svatá vizionáŤka s tim narazi|a
a dočkala se pronásledování od jansenisticky orientovaného klé.
ru ve Francii. Podobně byl stíhán i její zpovědník bl. Claude de la
Colombiére. Pozdější osvícensky sm]išlejícíhierarchie v 18. století
tvrdě stíhala kaŽdy projev této spiritua|ity, takŽe trvalo více neŽ
sto let, neŽ papeŽ Pius VI' oficiálně povolil uctu k Nejsvětějšímu
Srdci JeŽíšor'rr'
238
MEZI ABSOLUTISMEM A LIBERALISMEM
Rozvrácená církev se dočkala svého obrovského vítězství poráŽkou Napoleonovou r' 1814' Jedním z prvních počinri papeŽe
Pia VII. po jeho návratu z francouzského vězení bylo obnovení
jezuitského Ťádu. Pro církev se otevíraly nové perspektivy rozkvětu, kdyŽ opadly tJluze z osvícenství a z osvícensky chápané svobody. Velká francouzská revoluce ukázala jednoznačně ,kamaŽm.ŮiŽe
dospět myšlenkor".f směr a politické hnutí, které odmítá Keséanství a JeŽiše Krista. Literární hnutí romantismu, odmítajícíjed.
nostrannf driraz na rozum, se stavělo pŤíznivěji ke Keséanství
a také ke katolické církvi.
Protikladem Velké francouzské revoluce byla americká revo.
luce r' 1776.Také ona byla uskutečněna v duchu ideálťr svobody,
votnosti apráv rozumu, a|ebez protiKeséanskéhoostnu, hluboká protestantská víra anglick!'ch kolonistri v Americe hrála drileŽitou rofi v revoluci a pŤi vzniku USA, presbyteriánskf pastor
Evans patŤil k vudčímduchrim revoluce. PŤítomnost JeŽíšeKris.
ta a jeho nauky v této revoluci je drivodem, proč se americká
revoluce na rozdi| od Velké francouzské nezvrhla v krvar".f
a bestiální teÍor a totalitní diktaturu. Na tyto rozdí|y upozornil
uŽ ke konci 18. století anglickf myslitel a spisovatel Edmond Burke. KŤeséanskfm duchem byla vedena i demokratická ustava
v Polsku z května r. |797, která se dokonce odvolává na P. Marii
Čenstochovskou. Její platnost skončila t. |795, kdy Polsko po
tzv. tŤetím dělení definitivně na více neŽ sto let ztratilo svou nezávislost. PŤes tyto skutečnosti se však politické hnutí první poloviny 19. stol., nazyvajici se liberalismem a usilujícío demokratickou
konstituci a občanskou svobodu, odvolávalo naopak na Velkou
francouzskou revoluci a pŤejímalo i její protiKesťansk]Í akcent.
To byl dtivod, proč se oficiální církeu zejména papeŽové, dívali
na poŽadavky svobod a lidskj'ch práv s ned věrou, dokonce
i s odporem. UŽ Pius MI. je odmítal, stejně tak Pius VIII, NejostŤejšímnepŤítelem liberalismu byl však papeŽ ŘehoŤ XW., obč.
jménem Capelari, ptivodně zbožny a asketickf mnich kamaldulského Ťádu, pocházejicízvelmi chudobné zemědělské rodiny' Jeho
239
cÍRKEVNI DĚJINY
privod snad pŤispěl k tomu, Že tento papežkategoricky odmítal
vše, co neodpovídalo patriarchálnímu typu venkovské společnosti. R. 1832 vydalencykliku ,,Mirari vos.., v níŽ napsalslova, která
leckterého současnéhodemokrata zamr azi.,,, Je nemyslit e|né, Že
by bylo moŽno pŤijmout perverzní zásadu, jako by kaŽdému náleŽelo udělit svobodu svědomí... ŘehoŤ XW. zde neÍíká,Že je tÍe-
ba zákonem povinně nadekretovat katolickou
víru,
princip,
Že
akceptovan
béŽné
už
nezpochybřuje v té době
protestanté
nábo.
dalŠí
i
v zemi s katolickou většinou mají mít
Ženské menšiny zákonem garantovanou svobodu, ale trvá strikt.
ně na tom, Že pravda jejen v katolické církvi a stát má povinnost
chránit pŤedevším ji. Svoboda svědomí v pojetí liberálťt stavěla
katolickou víru na stejnou uroveř s jinj'mi vyznánimi, a to Re-
MEZI ABSOLUTISMEM A LIBERALISMEM
formě, v politice josefinského státního dohledu nad církví,a také
v Prusku, kde protestantská dynastie Hohenzollern vnutila zemi
bez ohledu na katolické obyvatelstvo zákony o manŽelské rozluce, které byly pro katolíky nepŤijatelné. Když kolínskf arcibiskup
von Droste-Vischering protestoval, byl uvězněn.
Revďuční rok 1848 rozhodl definitivně, Že budoucnost patŤí
liberalismu a panovnick! absolutismus je odsouzen k postupnému zániku. NepŤátelskf postoj liberálri ke katohcké církvi vyvolal nové problémy.
XW. nemohl pŤipustit.
Na druhé straně však tentfŽ papeŽ zhola nic nenamítal,kdyŽ
Belgie r' l 8 30 jako nově vznikl:i stát vyhlásila konstitučnímonaÍchii a demokratickou ustavu, kterou pŤijali i belgičtíbiskupové.
Belgická ustava nebyla katolické církvi nepŤátelská, zaruÓova|aji
hoŤ
dostatečně vyrazné postavení ve společnosti.
Hlavním nepŤítelem liberalismu byl panovnickf absolutismus.
Je velkym neporozuměním domnívat se, Že církev, jmenovitě papeŽové, byt spojenci absolutismu. Absolutismus první polovi-
ny l9. století byl jen logickym pokračováním osvicenského
absolutismu z 18' století, ktery se snaŽil učinit z ctrkve státní instituci a vykuchat znijejinadpŤirozené poslání. Tento noÚ absolutismus, jehoŽ tvrircem byl rakousky ministr zahraniéi kníŽe
Metternich, byl politicky vytvoŤen na VídeĎském kongresu v letech
l8l4-15. Evropské korunované hlavy tam uzavŤely tzv. Svatou
alianci, tzn. spojenectví všech monarchií s cílem zabránit nové
revoluci. Zárovei bylo vyjádŤeno odhodlání pokračovat
v dosavadní politice poručníkovánístátu nad církví,proto papeŽ
Pius VII. odmítl pŤipojit se k tomuto politickému bloku. Ke spo.
r
m mezi církvía státem docházelo zejména v Rakousku, kde
Metternichriv absolutismus v podstatě pokračoval, byť v mírnějŠí
240
241
ciRKEvNÍ DĚJINY
PONTIFIKAT PIA IX. A LVA XIN.
Revolučnírok 1848 bylpro Pia IX. trpkou zkušeností. Demokratické svobody, které Církevnímu státu udělil, se obrátily proti
němu. Vridce ŤímskÝch liberálťr Giuseppe Mazzlni prohlásil papeŽe za sesazena a vyhlásil tzv. Římskou republiku. Ta ovšem
PoNTIFIKÁT PIA IX. A LVA XIII.
Po smrti papeŽe RehoŤe XW' se stal jeho nástupcem kardinál
Mastai.Ferreti, ze šlechtického rodu, muŽ proslulf svou uŽasnou dobrotou srdce a zboŽnosti' PŤijaljméno Pius IX. Na rozdíl
od svého pŤedchridce byl více otevŤenf technickému pokroku
své doby' Provedl zmény, o kterlch asketicky ŘehoŤ XV[., mentalitou prost1f venkovan, nechtěl ani slyšet: nechal zbudovat
v fumě plynové osvětlení, umoŽnil postavení Že|eznice apod. Ne-
z
sta1o však pouze u otevŤení dveŤí technice a jejím vynález m.
Pius IX. pochopil, Že je nutná i reforma státní správy Církevního
státu. Rozhodl se svěŤit nejdrileŽitější státní funkce, které doposud zastávali duchovní, laikťrm, dále povolil svobodu slova, tis-
ku a shromaŽďováni.Italští liberálové, usilující o sjednocenizemé,
zajása|i' PapeŽi bylo nabídnuto, aby pŤijal roli vridce a sjednoti.
tele italského národa. on se měl stát vládcem sjednocené Itálie.
To by ovšem znamenalo vést válku proti Rakousku, které zabfua1o značnou část severní Itálie a národně osvobozeneckf boj Ita-
lri byl zaměŤen hlavně proti němu' Pius IX. to odmítl. Nikoli
proto, Že by se bá| znepŤátelit si Rakousko, ale pÍoto, protoŽe
nechtěl b:it politickÝm vťrdcem. Argumentoval tím, Že JeŽíšKris.
tus také odmítl nabídku politického mesiášství.
Pro italské liberály to znamenalo obrovské zÝJamáni. Pius IX.
se stal pŤes noc nepŤítelem číslojedna. Role sjednotitele byla
nabídnuta savojské dynastii v Turíně. Boj o jednotu celé země
nebyl tak nyní namíien jenom proti Rakousku, ale i proti papeži a jeho Církevnímu státu.
242
nebyla ani liberální, ani demokratická, ale naprosto totalitní.
Mazzim se prohlásil diktátorem a okamŽitě zrušilsvobody' které
ďaI zemi papeŽ. Zavedlbezuzdny teror. Pius IX. zachránil utěkem z fuma holÝ Život' Mazziniho revolucionáŤi' kdyŽ se nemohli pomstít papeŽi, se pomstili alespoĎ jeho oddanému pŤíteli
hraběti de Rossimu, jehoŽ zavraŽdl7i. Mazziniho vláda pŤipomi
ná v mnoha směrech jakobínskou diktaturu za Velké francouzské
revoluce. Duchovní a Ťeholníci byli nuceni, aby podepsali hanopis proti papeŽi, kdyŽ odmítli, byli bez milosti stŤíleni. Pius IX. se
obrátil o pomoc k Rakousku. S pomocí habsburského vojska byl
uěiněn Ťádění Mazziniho konec a papeŽ se mohl vrátit zpět do
fuma.
Tato zkušenost otevŤela Piovi IX. oči. Stal se uhlavním nepŤi
telem liberalismu a snaŽil se mu čelit všemi prostŤedky' V še-
desátjlch letech vydává dva dokumenty, které byly dlouho
stoupenci demokracie pŤedhazovány katolické církvi. Jedná se
o encykliku ,,Quanta cura.. a dokument zvanÝ',,Syllabus errorum..,
tj. jakÝsi souhrn bludri tehdejšídoby. Kromě odsouzení socialismu. komunismu a nauk německÝch idealistickfch filozofťr jsou
zde i silná slova o tom, Že Ťímskf pontifik se nikdy nem Že smí.
Ťit s demokracií, svobodou a pokrokem, s myšlenkami svobody
svědomí apod. K potvrzení tohoto stanoviska svolal Pius IX.
r. 1869 do Říma I. vatikánslf koncil, kter!.odhlasoval dogma
o papeŽské neomylnosti ve věcech víry a mrav . Záměrem konci.
lu bylo projednat téŽvztahbiskup kpapeŽi, k tomu ale jiŽ nedošlo, neboť sněm byl násilně pŤerušen vpádem italskfch vojsk pod
vedením Garibaldiho do fuma azabránim Církevního státu králem Viktorem Emmanuelem. Jediné, co ještě stačil koncil odhlasovat, byla dogmatická konstituce o tom, Že Boha je moŽno poznat
ze swoŤen ch věcí, činŽby| odmítnut subjektivismus vycházející
243
cIRKEvNí DĚJINY
z Kanta, ktery zpochybĎoval objektivní poznáni BoŽi existence
auznáva| pouze jeho poznániintuicí a potŤebou mravního Ťádu.
Církevní stát pŤestal existovat. PapeŽ Pius IX. se uzavŤe| mezi
zdi Vatikánu a odmítl jakoukoliv komunikaci s novou správou
sjednocené ltálie. Nazval sám sebe
vězněm... Tak
'vatikánsk1fm
ži| aŽ do své smrti
r'
1878.
Dogma o papežskéneomylnosti vyvolalo novou vlnu protikatolickfch emocí. V Německu kancléŤ otto von Bismarck vyhlásil
tzv. kulturní boj proti církvi, která prf tim, Že pŤijala toto dogma,
se stala nepŤítelkyníkultury. Jezuité a četnédalšíŤády byli vypo.
vězeni z Německa, mnozi duchovní uvězněni, katolické školy
zavŤeny, katolickf tisk cenzurován, katolické spolky zakázány.
Aktivní laikové nesměli zastávat vedoucí místa' Naprosto stejnf
tzv. ,,kulturní boj..vedla ve Francii vláda premiéra Gambetty' kterf vystoupil s poŽadavkemtrv. ''laického.. státu, oproštěného od
jak!'chkoliv KeséanskÝch vlivu' Církev nesměla ani do škol.
V mírnějšíformě byl tento ,,kulturní.. boj veden i v RakouskuUhersku, kde školskf zákon vyhlásiltzv. laickou školu bez jaké-
hokoliv církevního vliw a manŽelsk! zákon povolil rozvod
i církevně uzavŤenfch snatk ' Vlády všech těchto zemí podporo-
va|y tn' starokatolickou církev, vzniklou z iniciativy mnichovského probošta lgnaze DÓllingera, kter!,odmítlakceptovat nové dogma o neomy|nosti a odtrhl se od viditelné jednoty se Sv. stolcem.
Tzv. ,,kulturní boj.. byl veden velmi bezohlednfmi administrativně politiclo.imi prostŤedky v zemich, jeŽv té době uŽ byly demo-
kratické, s ustavou, svobodnfmi politickfmi stranami
a svobodnfmi volbami. To je d kazem, Že i demokratickf stát je
schopen, je.li k tomu dostatek politické vrile, pronásledovat katolickou církev stejně tvrdě jako stát totalitní.
Pius IX. ná|ežik jedněm z největších papeŽicírkevníchdějin'
Do jeho pontifikátu spadá r. 1854 vyhlášení dogmatu
o neposkvrněném početíP' Marie, coŽ bylo potvrzeno i církevně
uznanym zjevenim Matky BoŽive francouzsk ch Lurdech o čtyŤi
roky později. ostrfm slovrim na adresu demokracie a liberalismu
244
PoNTIFIKÁT PIA
x. A
LvA xIIl
je tŤeba rozumět v kontextu 19. století. Nelze zapomlnat, Že to
byl právě tento papeŽ, jenŽ se oněm nov5Ím myšlenkov.fm proudrim otevŤel - a dočkal se trpkého zklamání' Jeho reakce byla
naprosto pÍtrozená a logická. Krom toho bylo by omylem se domnívat, Že Pius IX. preferovalnějakfm zpťtsobem absolutismus
a nesvobodu' PaŤížskysvětícíbiskup Dupanloup v komentáŤi,
kterÝ napsal z pověŤení Sv. stolce k Syllabu' vysvětlil' ŽepapeŽovo odmítnutí demokratic$fch svobod by bylo scestné vykládat
v tom smyslu, Žeby církev chtěla katolickou víru a morálku státním násilím vnucovat nekatolík m, nebo Že by chtěla omezit
občana v jeho základních osobních právech. Pius IX. tyto demo
kratické a liberální principy podle Dupanloupa odmítá pouze
z toho drivodu, Že jsou součástí církvi nepiátelské ideologie
a rc|atfuizací věroučnéi mravoučnépravdy.
Neporozumění dogmatu o papeŽské neomytnostibylo zárněrné a poskytlo odprircrim cirkve záminku k pronásledování. PapeŽ
zde nevyhlašoval nic, co by uŽ dávno pŤedtím nebylo formulováno a co by netvoŤilo nedílnou součást katolické víry.
Nástupcem Pia IX' se stal kardinál Giaccomo Pecci, jenŽ si
dal jméno Lev XIII. TéměŤ cely život pťtsobil jako profesionální
diplomat Sv. stolce a měl s tím hluboké zkušenosti. Mimo jiné
byl nunciem v Belgii, prvním demokratickém státě Evropy. Bel.
gická konstitučnímonarchie na rozdíl od většiny jinÝch liberálních státri nebyla katolicismu nepŤátelská, proto ji podpoŤili
i biskupové. Lev X]II. tak osobně pozna|, Že parlamentní demokracie, hlavní duchovní plod liberalismu, nemusí bft vŽdy proti.
církevně orientovaná' Proto zvolil v postupu vťrčiliberalismu jinou
taktiku. Jeho encyklika ,,Libertas.. z r. 1888 sice ostŤe odsuzuje
liberalismus jako blud pŤesně ve stylu Pia IX., nicméně Lev XIII.
zde rozliŠuje mezi liberální lhostejností vťtčipravdě amezipar|a-
mentním státním zÍizenim, které má svá pozitiva, a proto je vhod.
né, aby se v něm katolík angažova|, tzn, aby vyrrŽíval svého
aktivního i pasivního volebního práva a nebál se pŤijímat zodpovědné politické funkce.
245
cÍRKEvNÍDĚJINY
Lev XIII' je papeŽem encyklik. V jejich poětu byl pŤekonán
pouze nynějšímSv. otcem Janem Pavlem II' Neju.fznamnější
nejznámější se stala encyklika
novarum.. o sociální otáz'Rerum
r' I89I.PapeŽv ní klade na svou dobu revoluční poŽadavky,
které ani dnes nepostrádají na aktuátnosti: pŤiměŤená pracovní
doba, právo dělníka na nedělní a sváteční odpočinek, právo na
takovou mzdu, jeŽby stačila k obživě rodiny i k nezbytnlm potŤebám odpočinku a vzdělání, právo na zabezpečení v nemoci, ve
stáŤí a v invaliditě. ostrfmi slovy pranfŤuje Lev XJII. bezohlednost kapitalistickfch kruh . Encyklika vyvolala mezi nimi zděšení. Rakouská v|ádajizakinala pubfkovat, biskupové měli dovoleno
seznámit s ní pouze kněŽstvo, vyskytli se však i takoví, kteŤí ji
zamkli do šuplíkua více s ní nechtěli mít nic společného.
Encyklika ,,Rerum novarum.. má pouze jeden nedostatek: objevila se aŽ téměÍ50 let po Marxově Komunistickém manifestu.
NěkteŤí historikové a sociologové tvrdí, Že právě toto bylo piíčinou odpadu dělnictva od katolické církve a jeho pŤíklonu
k bezboŽeckému socialismu a komunismu' Dnes mriŽeme Ťici. že
toto klišéje velice zjednodušující' Není pravdoll, žeby katolická
církev neprojevovala o sociálně těŽké postavení dělnictva zájem.
a
ce z
PoNTIFIKÁT PIA
x. A LvA xlll
souvisí s odpadem burŽoazie, nositelky idejí Velké francouzské
revoluce' Ve městech, v prostŤedí továren, obchodti a bank, se
vytváŤela zvláštní duchovní atmosféra náboŽensky lhostejného
konzumismu, ktery zasáh|jak podnikatelské, tak i dělnické kruhy.Zde tkví skutečnápÍicinazttátyviry u dělnické tŤídy.
Lev XIII. vydal ještě i jiné encykliky: r. 1879 ,,Aeterni Patris..,
v níŽ doporučil celé církvi studium sv. Tomáše Akvinského, roku
l884 ,,Humanum genus.., kde nešetŤíostrfmi slovy na adresu svo.
bodnfch zednáŤri, které obviriuje ze satanismu a snahy zničit církev, českfm a moravskfm katolík m vyšel vstŤíc encyklikou
,,Grande munus.. z r' l880, jíŽ prohlásil svátek sv. Cyrila
a Metoděje za závazny pro celou církev. Umírá ve vysokém věku
93 let r. 1903. SvÝm diplomatickfm silím dosáhl zrušení kultur.
ního boje v Německu a ve Francii. Ziska| si uctu a respekt
i u nekatolílcu. T' G: Masaryk nazva| Lva XIII' ,,filozofickfm pa.
peŽem,,pro uŽasnou hloubku jeho myšlení a historicko-filozoÍickou kontinuitu, patrnou z jeho encyklik.
V Německu byl v tomto činn bl. Adolph Kolping, mohučskf
biskup Wilhelm von Ketteler je privodcem myšlenky odborového
hnutí, ve Francii se zastával dělníku Fréderic de ozanam, vAnglii
zejména kardinál Edward Manning prosluljako obránce dělnictva atd. Faktem je, Že chyběl rozhodujícíhlas: hlas náměstka Kristova' Ten zazně| aŽ u Lva XIII' Jeho pŤedchridci nereagovali proto,
Že problematika dělnictva jim byla neznámá.Itálie, zvláště Církevní stát, byla zemědělskou zemí s feudální mentalitou, krozvoji
prrimyslu zde nedocházelo. Teprve druhá polovina 19. stol. pÍi.
náší i na Apeninském poloostrově obrat, kterf citliv'.Í Lev X]II.
silně vnímá. Smutnou pravdou ovšem je, že mnozí pŤíslušníci
vysoké hierarchie v Evropě dosti otevŤeně stranili burŽoazii a nikoli
dě|nictvu, čímŽcírkvi jedině škodili a pracujícíWstYy od ní odra.
zova|i. odpad dělnictva od katolické církve však podstatně více
246
247
cÍRKEVNÍ DĚJlNY
20' sToLETÍ
A sv.
PIUS x.
Živi jen ze štolov.fch poplatk a dobrovolnfch pŤíspěvkri věŤících,
pouze opraw kostelri postaven ch pŤed r' 1905 měl financovat
v plném rozsahu stát. Ve školách, na uŤadech a v parlamentě ne.
20. SToLETÍ A
sv. PIUS X.
Po smrti Lva XIII. se stala nejasnou otázkajeho nástupnictví.
Všeobecně se mělo za to, Že nov.fm papeŽem bude dosavadní
státni sekret፠kardinálValRampolla' Ten ale byl ve velké nemilosti u rakouského císaŤskéhodvora. CísaŤ František JosefI. pouŽI1' zapomenutého práva Ťímskoněmeckfch císaŤťtze stŤedověku
a prostŤednictvím krakovského kardinála Puzyny vetoval volbu
Rampollow. Kardinálové zvolili potom benátského kardinála
jménem Giuseppe Sarto, jenŽ pŤijaljméno Pius X. Tento církevní
hodnost፠s.r.fm jednáním a vystupováním silně pŤipomíná postavu našeho arcibiskupa Stojana' Pocházel z velmi chudé rodiny a vynikal uŽasnou štědrostí k sociálně potŤebnfm, takŽe mu
jeho podŤízenímuseli hlídat finance, neboť by rozda| i poslední
kabát. Na rozdíl od su.Ích pŤedchťrdcri nikdy nepracovalv kurii,
prisobil ve venkovské pastoraci a stoupal po ŽebŤíčkucírkevních
hodností aŽ k nominaci benátsk]fm arcibiskupem. Jeho skromné a laskavé jednání pŤitahovalo lidi a získávalo mu uctu a váŽnost.
Pius X' pŤekvapilcírkev i svět tím, co by od něho, laskavého'
zboŽného a asketického duchovního málokdo očekával: nekompromisním jednáním ve vztahu k tzv. modernismu atakévevztahu k mocnÝm tohoto světa' CísaŤe Františka Josefa I. si znepŤátelil
tim, Že zakáza| napŤíštězásahy světskych vládcťr do papeŽské
volby, aby se neopakovala situace po smrti Lva XIII. Radikální
nesmlouvavost Pia X. v}'volala opět napětí mezi církvía státem
ve Francii, coŽ vyvrcholilo r. 1905 zákonem o naprosté odluce
státu od církve' Církev nesměla mit Žádny majetek, stejně tak
nedostávala od státu Žádny finančnípŤispěvek. KněŽí měii bft
248
směly b]it Žádné náboŽenské symboly, ani slova Brih nesmělo bjlt
uŽito ve vyznamu svědectvi pro víru'
Pius
X'
svedl rozhodující zápas s bludy modernismu. Šlo
o s ouhrn pochybnf ch teolo gickych názori, kter é vy cházely z poŽadavku pŤizptisobení církve modernímu myšlení a jednání.
V rámci toho měla katolická církev pŤestat mluvit o tzv. nepopulárních pravdách, resp. neměla je tolik zdirazíovat. Mezi nimi
stála v popŤedí uŽ na Prvním vatikánském koncilu projednaná
oÍázka objektivní poznatelnosti BoŽí existence. Modernisté, nej.
radikálněji v té době Maurice Blondel, hlásali, Že v katolické věrouce je nutno upŤednostnit ÍilozoÍickf subjektivismus a intuitivní
poznáni Boha, nikoli objektivní cesty logického uvaŽování, které
do spívá k uz nání B o Ži exis tenc e, c oŽ zdtn aziov al sv. Tomáš Akvinslo.f. Dále modernisté nabádali, aby církev ve své nauce pokud
moŽno nemluvila o zázracich. S tím souviselo i pŤijetí racionatstického v'.fkladu Nového zákona, běŽného v kruzích německého
protestantismu. Harnack' Tillich' Bultmann a jiní biblisté
a teologové protestantismu popírali zázraky Kristovyvčetně zmrtrn.fchvstání, na katolické straně je následovali Tyrell, Loisy, Rosmini aj. S tím souvisely i radikální požadavky pastoračnípraxe:
zrušenípovinného celibátu, zavedení mateŤského jazyka v liturgii,
volitelnost biskupti a faráŤri atd' To všechno Pius X. kategoricky
odmítl v encyklice ,,Pascendi Dominici gregis..'.. z r. 1907, bludy
!Íkajícíse v.fkladu Písma sv. potom odsoudil v dekretu ,,Lamentabili". Postup tohoto papeŽe byl velmi principiátní a energicky: z
teologic[fch fakult a semin፝r museli odejít všichni hlasatelé
modernismu, novokněŽí pŤed vysvěcením museli povinně skládat tzv. antimodernistickou pŤísahu, hlásání modernistickfch
bludti z kazatelen mělo b;it stíháno suspenzemi, v horšímpŤípadě exkomunikacemi. Je tŤeba děkovat tomuto papeŽi, Že postavil
hráz vnitŤnímu rozkladu církve. Jiné cesty nebylo. Pius X. je dnes
249
cÍRKEVNÍ DĚJlNY
některfmi následovníky modernistri napadán jako diktátor
a duchovní terorista. To je tŤeba rozhodně odmítnout' Zákrok
tohoto papeŽe byl opravdu dílem ProzŤetelnosti' Pius X' rozhodně nezamyšlel omezit v čemkoliv a kdekoliv náboŽenskou svobodu nekatolíkťr, chtěl jenom, aby katolickápravda, jejimŽ stráŽcem
a ochráncem se stal, byla pŤedána následujícím generacím nepo-
rušená a nerozmělnéná. Za to mu patŤíuznání a dík.
Do dějin církve se vyznamně zapsal tento papeŽitim, Že r. 19|0
dekretem ,,Quam singulari..umoŽnil denní svaté pŤijímání laik
a zavedl časnéprvní svaté pŤijímánídětí, kdy rozhodujícím kritériem nebyl uŽ věk, a|e rozpoznání obyčejnéhochleba od chleba
eucharistického.
Pius X. zemÍe| těsně na počátku první světové války r. 1914.
PŤedtím ještě stačil poslat rakousko-uherskému císaŤi Františku
Josefu I. dopis, v němŽ ho naléhavě prosí a žádá, aby neproléval
kvtili atentátu na následníka trťrnu krev nevinn ch ve válce' která
nic nevyŤeší'Habsbursky císaŤ však nemínil brát tato papeŽova
slova vážně. PapeŽi Piovi X' se dostalo cti oltáŤe, r. l950 by| zaÍa.
zen do seznamu svatfch.
PŤelom 19 ' a 20. století pŤinesl s sebou několik vynikajících
světeckfch postav. Na prvém mistě je tŤeba jmenovat zaYJadatele kongregace salesiánri sv. Jana Boska, zemŤelého r. 1888.
Jeho péčeo bezprizorní mládeŽ byla kladně hodnocena i nekatolíky. Dalšíosobností, která vtiskuje pečeéDucha sv. této
době, je karmelitánská Ťeholnice z Lisieux sv. Terezie Martinová, jejiž celf Život upozorřuje na nezastupitelnou hodnotu mod-
litby, meditace, kontemp|ace a utrpení v Životě katolického
kŤeséana. Nelze téŽ zapomenout sv. Damiana Deveustera, misi
onáŤe Nejsvětějšího Srdce JeŽíšova,kter! odchází na ostrov
Molokai v Tichém oceáně, aby se věnoval misijni a civilizačni
prácimezi největšími vyděděnci té doby - mezi malomocnymi'
kteŤí tam byli vyhoštěni a ponecháni svému osudu. Světec sám
byl nakonec malomocenstvím zachvácen a umírá jako jeden
z nich.
250
20- STOLETI
A SV. PIUS X.
Všeobecně |ze povaŽovat pŤelom |9 . a 20. stol' v Životě církve
za dobu protikladri. Na jedné straně kvete lidová zboŽnost, šíŤíse
májové poboŽnosti a dalšíblahodárné zwky, vznikají nové Ťeholní Ťády salesiánri a misljně zaměŤenych verbistri a salvatorián ,
na druhé straně však katolická církev ztrácí inteligenci, bohatou
burŽoazfra dělnickou tiídu' Negativní vliv osvícenství a liberalismu
se projevil' Nicméně pŤes to pŤese všechno prostf lid, zejménana
venkově, stále dává najevo své sepětí s katolicismem, k církvi lne
s upŤímnou láskou a oddaností i drobná burŽoazie a Íemeslnictvo.
Kostely v neděli a ve svátek jsou stále pŤeplněny, většina ob}.vatelstva v evropskjuch katolickÝch krajích lvavtrá církevnísřatky,
dává děti poKtít, posílá je do v.Íuky náboŽenství a pŤeje si mít
církevní pohŤeb. Je ovšem otázka,jestli toto všechnoje Životním
motivem, nebo jen pouhfm dekorativnim doplĎkem. Jistě jak
u koho. BohuŽelje tŤeba Íict, Že náboŽenské praktiky se stávají
čímdál více spíšejakymsi bontonem bez hlubšíchvazeb. To se
projevilo zejména za prvni světové války, kdy kŤesťanská víra nebyla v stavu zabránit tomuto strašlivému krveprolití, v němŽ se
jednalo čistě jen o velmocenské a materiá|ni zájmy'
To jiŽ byl papeŽem BenediktXV., občanskfm jménem kardinál della Chiesa. Po nediplomatickém Piovi X. tak nastupuje
opět diplomat, jenŽ pŤedtím dlouho ptisobil v diplomaticklch
sluŽbách papeŽské kurie. Benedikt XV. vytlŽivá všech prostŤedkri, aby vá]rčícistrany pŤivedl k jednacímu stolu. R' I9|7 zasi|á
nÓtu všem v|ádámvá|čicich zemi, kde pŤedkládá návrhy na uznání práva sebeurčení pro malé národy' Tato papeŽova iniciativa
je ponechána bez povšimnutí' Teprve po skončeníválky pŤi jednání na mírovékonferenci ve Versailles je tato nÓta Benedikta XV. vzpomenuta a některé její body jsou zaÍazeny do
jednacího plogramu. To uŽ se ale nad Evropou vznáší nová hroz.
ba. V Rusku se ujímají moci bolševici, v poraŽeném Německu
se radikalizují stoupenci Adolfa Hitlera. Nová válka je na obzo.
r:e.' anlŽ to kdokoliv tuší.Jen Matka BoŽiv portugalské Fatimě,
malé a bezvyznamné lokalitě' ji pŤedpovídá.
251
cÍRKEVNI DĚJINY
ciRKEV MEZI DVĚMA svĚTo\.ÍMI VÁLKAMI
ut..irány v koncentračních táborech.
V Leningradě
se konal ob.
rovsky monstrproces se statečnym metropolitou Benjaminem,
odsouzenym na smrt, ktery ve své závěrečnéŤeči pran1iŤoval ko-
cÍRKEV MEZI DVĚMA SVĚTo\.ÍMI VÁLKAMI
Po skončeníprvní světové války se rozehrálo strašlivédrama bolševickétyranie v Rusku. ProtináboŽenské zaměŤení Marxe, Engelse a Lenina nenechalo nikoho na pochybách, Že kŤeséanské
církve budou první na Ťadě' Pravoslavná církev jakoŽÍo nejsilnějšíbyla vystavena prvnímu uderu komunistické moci. Její patriatcha Tichon spolu s ostatními metropolity a biskupy vyzvali hned
r. 1919 duchovenstvo, aby odpomohlo hladu, kterf suŽoval obyvatelstvo, tim, Že prodají z chrám všechny cennosti s v.fjimkou
těch, které jsou nezbytné pro liturgii' Lenin a Trockij to ovšem
interpretova|i tak, že pr;í pravoslavná církev chce tímto populistickfm činem získat moc. Nastalo masové zatykáni duchovních
a jejich odvoz do koncentračních táborri - první by| zÍízenna
Solověckfch ostrovech v BílémmoŤi. Stejně bylo nakládáno
i s kláštery' Ťeholníci b:ivali obvykle stŤíleni. Pravoslavná hierarchie byla ustŤedním rn.fborem KSSS vyzvána, aby odevzdala pro
zmírnění hladu i pŤedměty nezbytné pro v.fkon liturgického kultu. To však bylo odmítnuto, neboť kultovní pŤedměty nesměly
b:ft pod trestem exkomunikace z chrámri odvezeny. Bolševičtí
agitátoŤi začali potom násilně obsazovat chrámy a rabovat je'
Duchovní a věŤící,kteŤíse postavili na odpor, byli bez milosti
stŤíleni. V malém městečku ŠujapoblíŽ Moskvy se vzbouŤila proti tomu celá farnost. Nastalo ve|ké zatykání. V. I. Lenin poslal
v této věci t, 1922 dopis ÚV, kde poŽaduje okamŽité zastŤelení'
,,Církev musí zakusit takoqf teror, jakÝ dosud nikdy nepamatovala..',.. napsal Lenin doslova. Tisíce duchovních bylo odsouzeno
k smrti, mnozi z nich i bez soudu zastŤeleni, tisíce dalšíchbyly
252
munisticky reŽim jako satanskjl a zločineckf. Patriarcha Tichon
by|bez soudu internován, v internaci potom zemŤel. PŤed jeho
smrtí prrblikovalkomunisticky reŽim v tisku jeho udajnou závěť,
v níŽ lituje svého protikomunistického postoje alznává duchovní, kteŤí se dali do sluŽeb bolševikri. Zna|cipokládají tuto Tichonovu závěé za padé|ek. Komunisticky reŽim spolu s krvavou
perzekucí chtěl zároven vyuŽít i část kolaborantskfch duchovních. Ti za|oŽill tzv. Živoa církev. Tito kněŽí kritizovali své bisku-
py za to, Že pry ,,nešli s lidem.. a ,,nepochopili poŽadavky doby...
Bolševick!' reŽim vylŽival jejich agitace pŤedevšim pro zahraniči,
posílalje tam, aby právějako kněŽí pŤesvědčovali světovou veŤejnost, že v Rusku Žádnépronásledování církve neexistuje. Skuteč.
nost ovšem vypadala tak, Že ke konci Leninovy diktatury
z privodních více neŽ 80 tisíc chrámri z stalo v pÍovozu pouhfch
5 tisíc' V nich mohli kněŽí vysluhovat svatou liturgii. Jinak nebyla povolena Žádná jná aktivita pravoslavné církve, a pokud se jí
některy duchovní odváŽil, byl ihned odvezen do koncentráku nebo
zastŤelen na místě' obvykle s celou rodinou. Zlikvidovány byly
všechny kláštery a duchovní semináŤe, pravoslavná církev nesměla vychovávat své novokněze. Ke zlepšení situace došlo teprve
r. |943' kdy pravoslavní dostali moŽnost obnovit své hierarchické zŤizení a byly povoleny tŤi semináŤe.
Stejně bestiální teror uplatnili bolševici téŽ vuči katolíkrim.
Katolická církev čítalapŤed revolucí cca 2 miliony věŤících,většinou polské národnosti. Arcibiskupství sídlilo v Mogilevě na Ukrajině. R. |923 se konal v Moskvě monstrploces s arcibiskupem
Janem Cieplakem a jeho pomocníky. Rozsudek pro arcibiskupa
a generálního vikáŤe Budkiewicze byl jednoznačnf: smrt zastŤelením. Proti tomu se však zved|a ve světě obrovská vlna odporu,
do zá|eŽitosti vstoupila i polská vláda, která nabídla sovětskému
reŽimu uÍměnu za komunistického revolucionáŤe Karla Radka.
253
cÍRKEVNÍ DĚJINY
cÍRKEv MEZI DVĚMA svĚTo\.ÍMt VÁLKAMI
kterf byl v Polsku ve vézeni' Máda v Moskvě na to pŤistoupila.
Prelát Budkiewicz, Cieplakťrv generální vikáŤ' byl ale zastŤelen
ihned po vynesení rozsudku pŤímo na chodbě justičního pa|áce.
Katolickf kult byl v sovětském Rusku ip|ně zakázán, bohosluŽby se konaly pouze v kostele sv. Ludvíka v Moskvě, kter]f se na.
cházelnaizemifrancouzské ambasády. Vatikán se zajímal o osud
katolíkri na uzemí SSSR a poslal tam inkognito francouzského
jezuitu a biskupa Michela d'Herbignyho, aby zmapoval situaci
a tajně vysvětil kněze, kteŤí by udělovali svátosti.
Katolická církev odmítala komunismus od jeho prvopočátku.
IJŽ papeŽ Pius IX. ve svém Syllabu r. 1864 povaŽuje ateistick!
komunismus, netajícíse sqfm umyslem zlikvidovat kaŽdé náboŽenství, za jedno z nejhorších zel své doby. TotéŽ Ťíká Lev XIII.
ve své sociální encyklice ,,Rerum novarum... Proto komunisté
všude, kde se dostali k moci, pronásledovali katolickou církev
těmi nejhoršími a nejnevybíravějšími prostŤedky. UŽ r. 187l bě.
kontakt se spisovatelem a konvertitou Giovannim Papinim, s nímŽ
se často pŤel o pravdách víry' Papini vděčně vzpomíná, Že právé
rozhovory s prelátem Rattim mu hodně pomohly k pozdější kon.
verzi. Ratti bylkromě toho i v'.iborn m horolezcem - alpinistou.
Jako papeŽ byl postaven tváŤí v tv፠novému uspoŤádání světa
po první světové válce' Nová situace spolu s bolševickfm nebezpečímodsunuly zájem |Iberálních vlád na perzekuci katolické
církve. Proto se vztahy Sv. stolce k reŽimťrm většiny evropsh.fch
státri vyvijely pŤátelsky, Piovi XI. se podaŤilo uzavÍit s nimi kon.
mi prvními obětmi paŤížskfarcibiskup, r. 1919 v Mad'arsku za
tzv. Republiky rad docházelo k systematickym vraŽdám kněŽí
a Ťeholnich osob, ve dvacátfch a tŤicát ch letech zakusili katolíci
rovskou sílu, kterou je lépe vyuŽit, a ne si ji znepiátelit. Proto
zahájiljednání s Vatikánem, které vedlo r. 1929 k uzavÍeni tn.
Lateránskych dohod. Jimi se zÍizova| současnf stát Vatikán jako
částečná symbolická náhrada za byva|y Církevnístát, zabrany
italskfm vojskem r' l870. Zároveí tyto Lateránské dohody uznávaly práva katolické církve v oblasti vychovy m|ádeŽe azaruéova.
ly jí naprostou svobodu jakékoliv duchovní aktivity' Nicméně
fašistich.í duce (čes. wdce) hned dva roky nato ukáza|, Že své
sliby nemíníbrátváŽně, Štotni m|ádež musela byt povinně organizována ve fašistickjlch mládeŽnickych sdruŽeních, která kona.
la cvičenís oblibou v neděli v době bohosluŽeb. PapeŽ a italští
biskupové proti tomu protestovali,kdyŽ nepochodili, vydal Pius
XI. italsky psanou encykliku ,,Non abbiamo bisogno.., jeŽ odsuzuje fašistickf státní direktivismus a nerespektování svobody svědomí. Vztahy mezi Mussoliniho reŽimem a Vatikánem z staly
od té doby aŽ do diktátorova pádu v r' |943 napjaté, i kdyŽ duce
se k razantním krokrim proti církvi nikdy neodhodlal.
hem pouhé stodenni diktatury tzv. PaŤíŽskékomuny byl mezi její-
krvavé pronásledov áni za vlády zednáŤsko.komunistické diktatury generála Callese v Mexiku, kde katolickf kult bylv některych
oblastech zcela zakázán, vjinfch byl sice povolen, ale často se
stávalo, Že policie po skončenínedělní mše svaté postŤílela všechny
její učastníkyhned pŤi v.fchodu z kostela. Veškerou dokumentaci o těchto zvěrstvech mexického bolševickéhoreŽimu na katolících shromáždi r' |935 americkÝ senátor Borah a pŤedloŽil ji
Kongresu UsA i prezidentu Rooseveltovi. Ti však neměli chué se
tím zabyvat,
období mezi dvěma světoy.Ími válkami je spjato se jménem
papeŽe Pia XI. Ten nastoupil po Benediktu XV. r' |922' Jmenoval se občanskÝm jménem Achille Ratti a byl dlouhá léta knihov.
nikem Ambrosiánské knihovny v Miláně, neŽ nakonec vstoupil
do diplomatick]ich sluŽeb Svatého stolce. ZMllána je známy jeho
254
kordáty. Zce|a netypicky se upravily kontakty Sv. stolce
s
fašistick1fm reŽimem diktátora Benita Mussoliniho v ltálii. Musse zmocnil vlády tzv. pochodem na fum r. l922. Jeho fašis-
solini
tické hnutí bylo silně proticírkevní,chtělo obnovit slávu
starověkého Říma, kŤeséanstvi vyčítalo,že ji zničilo. Mussolini-
ho diktatura byla provázena silnou nacionalistickou rétorikou,její
proticírkevní osten však pozvotna slábl. Mussolini jako realistichf politik si uvědomoval, Že katolicismus pŤedstavuje v ltálii ob.
255
cÍRKEVNi DEJINY
cÍRKEv MEZI DVĚMA svĚTo!ÝMl vÁLKAMl
Pontifikát Pia XI. je plodny na vyznamné encykliky. Hned
prvním
v
roce r. |922 vychází ,,Ubi aÍcano,,, tÝkající se apoštolá-
Pius XI. umírá r' |939, Jeho nástupcem se stal dosavadní státní sekret፠Sv. stolce Eugenio Pacelli, jenŽ si dal jméno Pius XII'
tu laikťr. Pius XI. zde zŤizuje tzv. Katolickou akci, tzn' organizovanf laickf apoštolát pod vedením místníhobiskupa. PapeŽ byl
veden uvahou, Že |aik se dostane často tam, kam je znemoŽněn
pŤístup knězi: do továren, uŤad , do světa techniky, divadla, spor.
tu atd. Všude tam je nutno hlásat evangelium, coŽ je záIeŽLtosti
dobŤe proškolenfch a uvědomělych laik .
Sociálním otázkámvěnoval papeŽ Pius XI. r. l93l encykliku
,,Quadragesimo anno... Aktualizuje v ní zásady vy|oŽené
Lvem XIII. v ,,Rerum novarum.., pŤipomíná zejména, Že socia.
listická a komunistická myšlenka společnéhovlastnictví není
S
jeho pontiÍikátem souvisí druhá světová válka a problematika
německého nacismu, po válce potom znow problematika komunismu.
Žádnym Ťešením.
Velkou pozornost věnoval Pius XI. problematice manŽelství
a rodiny. V encyklice ,,Casti connubii.. pŤipomenul tradičníprin.
cipy katolické sexuátní etiky' v encyklice ,'Divini illius Magistri..
odsoudil názor' Že je nutno zavést do škol tzv. sexuátní r".fchow.
Upozornil, Že pŤičina pochybení mladfch lidí tkví ve v li, nikoli
v nedostatečném poučení,jak se tenkrát hlásalo.
Dvěma encyklikami odsoudil Pius XI. krvavé pronásledování
katolíkri v Mexiku a v Rusku. Komunismu věnoval r' 1937 obsáhlou encykliku ,,Divini Redemptoris.., která pranyŤuje bezboŽecky
komunismus jako ďábelskÝ systém, sledujícísvrij konečnf cíl: likvidaci Kristova evangelia se vším všudy. Pius XI. píšeo krvav.fch
zločinech, kterfch se komunisté dopouštějí na bezbrannfch věŤi
cích' a stěŽuje si na lhostejnost světa v či tomu.
Není náhodoll, Že téhoŽ roku vydává také německy psanou
encykliku ,,Mit brennender Sorge.., jeŽ stejně drirazně a tvrdě odsuzuje zločiny Hitlerova nacionálního socialismu v Německu,
ktery nazw á,, novopohanstvím..' Vydání ob ou encyklik v j e dnom
roce je symbolické: komunismus a nacismus jsou si co do podstaty své orientace a také své krutosti naprosto podobné. Jeden se
opírá o nenávist tŤídni,druhf o nenávist lasovou a etnickou.
256
257
cÍRKEVNÍ DĚJÍNY
cÍRKEv v oBDoBÍ NACISMU
.
PoNTIFIKÁT PIA xI.
Nebylo pochyb, Že pro katolickou církev nebylo v nacistickém
ráji místo. Ta viděla od prvopočátku v nacionálním socialismu
CÍRKEV v oBDoBÍ NACISN{U - PoNTIFIKÁT
PIA XII.
R. 1933
moci Adolf Hitler, kterf si nechal v červenci
parlamentem
diktátorskou moc jako ,Vťldce a Ťíšskf
odhlasovat
kancléŤ... Hitler byl pŤedstavitelern nacionálně.socialjstické strany, která vyznáva|a velice svérázny světovy názor ajemu odpov!
dajícíideologii. Myšlenkovy tr'rirce této strany Alfred Rosenberg
ve svém stěŽejním díle ,,Mftus 20. století..pouŽil azneuŽi| filozoSe dostal k
fie Fr. Nietzscheho, zejména jeho panteistnu a nauky
o nadčlověku. Podle Rosenberga B hjako transcendentni bytost
neeťstuje, pod tímto pojmem rozunrí jakéhosi ',svétovéhodrrclra..,
skrytého uvnitŤ světa a vesmíru' jak to hlásai jiŽ Hegel. Tento
vnitŤní, skrytf Brih ve smyslu panteistickém, tzn. ztotoŽněny
s pŤírodou, procházi qfvojem ocl méně dokonalé formy ke stále
dokonalejší,svého vyvrcholení dosalruje v nadčlověku, kterého
Rosenberg identifikuje s germánskou rasou. Posláním germánského nadčlověka, kterf je vlastně bohem místo skutečného Boha'
je podrobit si ostatní, tzv. méněcenné rasy a národy, mezi néŽ
Ťadili nacisté židy' cikány apozdéji téŽ Slovany, deportovatje na
1tná izemi, pŤípadně vyhlaclit.
Rosenberg si byl vědom , Že tyto názory jsou v absolutním rozporu s kŤeséanstvím.Proto prebírá Nietzscheovy utoky proti JeŽíši Kristu a jeho nauce, která prj' zamoÍila svět a lidstvo učením
o lásce, milosrdenství a odpuštění, čimŽ vychovala z lidí slabochy' Rosenberg pokládá JeŽíšeKrista za špinavého Židovského
podvodnika.
258
Hitlera a Rosenberga svého nepŤítele' Rosenbergriv 'M;ftus 20.
boj" byly dány na index zakázanych knih
stol... a Hitlerťrv
''Mťtj
r' 193l, tedy dva roky pÍed Hitleroqfm nástupem k moci. Ně.
mečtíbiskupové vydali past Ťslf list, kterym zakázah katolíkrim
vstupovat do Hitlerovy strany NSDAP.
R. 1933 však bylo zapotŤebí reagovat na novou situaci v Německu a s Hitlerovym reŽimem jednat. Nacisté tenkrát projevili
jistou vstŤícnost a ochotu. Slíbili zachovat postavení katolické
církve nedotčenéa respektovat náboŽenské svobody. Proto Vatikán uzavŤel s Hitlerorn.ím reŽimem konkordát. Záhy se však ukáza|o, Že nacisté dovedou slíbit, podepsat, ale jednat uplně jinak.
Hned po podpisu konkordátu byly zakázány všechny katolické
spolky a sdruŽení pod záminkou boje proti ,,politickému katolicismu... Jednou z prvnich obětí ozbrojenlch oddílťt SA se stal
funkcion፠Katolické akce a blva ministr Erich Klausener' na
pÍikaz nejvyššíchmíst brutálné zavraždényve svém bytě. Goebbelsova propagandistická mašinerie si neodpustila spolu s rÍtoky
na Židy i ritoky proti katolicismu' To vedlo německé biskupy
r. 1935 k pastÝŤskému listu, jímŽ protestovali proti tomu, Že nacistická vláda neplní ustanovení konkordátu. Zátovei němečtí biskupové odsuzují rasovou teorii nacismu jako nejvíce odporující
katolické nauce.
NacistickÝ reŽim odpověděl hned následujícího roku okáza|ymi procesy s katolickymi duchovními. Jeho postup byl však velmi raÍinovanÝ. KněŽí nebyli souzeni v této fázi jako zrádcinároda a
političtíodprirci, ale byly jim pŤedhazovány delikty proti udajné
mravopočestnosti' zejména pedofilie a homosexualita. Po válce
vyŠlo najevo , Ževevice neŽ 90 procentech pŤípad bylo všechno
vylhané, Goebbelsova propaganda však dokáza|a dát tomu pat.
ÍičnyÍiz, aby duchovenstvo jako celek, těšícíse v katolickj'ch
oblastech Německa velké dťtvěŤe, bylo pŤed národem zkompromitováno. Toho bylo vyrŽito k dalšímadministrativním zákrokťrm
259
cÍRKEVNÍ DĚJINY
cÍRKEv v oBDoBÍ NACISMU - PoNTIFIKÁT PIA xll
proti církvi: došlo k odstrařování KíŽti ze státních škol' likvidaci
katolického tisku a zavkání katolicklch škol. odpor proti tomu
byl trestán zatykánkn a odsuzováním do koncentračníchtábor .
Teror proti katolické církvi v letech 1936-7 se rozjel v plném
proudu. Do r. 1940 byly zlikvidovány v Německu všechny kato.
lické školy a zakázánveškerf periodickf katolickj/ tisk. Papež Pius
XI. reagoval na tuto situaci t |937 vydánim německy psané encykliky ,,Mit brennender Sorge.. (česky ,,S palčivou starostí..), na
jejimŽ textu se vyrazně podíleli čtyŤiněmečtíbiskupové: kardinál
ÍanazLi a vyristil je v obŽalobu nacistického reŽimu jako bezbo.
Faulhaber z Mnichova, von Galen z Miinsteru, Bertram
z Vratislavi a Preysing z Berlina. Encyklika nejen odsuzuje pro-
následování církve, ale odhaluje zločinnou podstatu nacionální-
ho socialismu, coŽ dokumentuje pŤedevšímna jeho rasistické
teorii a kultu hrubého násilí'
Teror proti církvi často probíhal v souvislosti s terorem proti
Žid'im. Tak v listopadu r. 19 3 8 v tzv. Kišéálovénoci, kdy nacistická
lriza zdemolovala Židovské obchody a synagogy, byl zdevastován
i palác mnichovského kardinála Faulhabera jako odveta za jeho
kázárltnaobranu Židovského národa. Faulhaberjiž r' |936 byl osob
ně povolán k Hitlerovi' kterf na něho Ťval a obviřoval katolickou
clrkev z odporu vťtčiantisemitsh.fm zákon m.
V r. l94l nastoupila dalšífáze boje nacismu proti církvi: likvidace*lášter a odváŽení Ťeholník a Ťeholnic do koncentračních
tábor . Proti tomu protestovali němečtíbiskupové v pastfŤském
listě r. l94l. Následoval pas|fŤskÝ list o rok později, kter:i si stěŽuje na státní násilí a porušováni lidskÝch práv; nejostŤejší spo.
lečnévystoupení německého episkopátu se uskutečnilo prohlášenimze srpna 1943, jeŽ odsuzuje masové vyvraŽďováníce ch sku.
pin lidí z dtivodti národnostních či rasor".fch nebo jen proto, Že
jsou nemocní a staŤí. Tim naráŽejí na problém eutanázie, kterou
praktikovaly tajně nacistické uŤady, což nez stalo utajeno a stalo
se pŤedmětem protestu katolick!'ch biskup
' NejostŤeji
a nejodváŽněji z německfch biskupti si poěínal miinsterskf Clemens Yon Galen, kterf r. 1941 pronesl celkem 4 kázáni proti eu260
Žeckého systému, zaloŽeného na násilí a zv li. Tato kázání se
dostala i do zahtaničía byla odvysílána i v německém vysílání
britského rozhlasu. W' Churchill' kdyŽ si je pŤečetl,prohlásil:
,,Nevěděljsem' Že existují i takoví Němci.,. Biskup Galen se stal
ve světě známou osobností, proto Se ho nacisté báli zatknout,
nadto museli počítati s reakcí katolického obyvatelstva
v Německu i v obsazen ch uzemích. Místo toho začali hromadné zatykat jeho diecézní kněze jako rukojmí. Biskup Sproll
z Rottenburgu byl dtŽenv internaci pro svoji obranu církevních
škol' Nejvzácnější postavou německého katolického odporu pro.
ti nacismu je bezesporu nedávno blahoŤečen;f probošt katedrály
sv. Hedviky v Berlíně Bernhard Lichtenberg, kterf ve spolupráci
se sv'j'm biskupem Preysingem zorganizoval pomocnou akci pro
Židy i ostatní pronásledované nacismem a obstarával pro ně ukryty v církevních institucích nebo u spolehliu.ich katolickfch rodin. otevŤeně zkazate|ny protestoval proti kŤišťálovénoci r. 1938,
pŤi večerních nešporách se pravidelně modlil za Židy, válečné
zajatce avéznékoncentračníchtáborri' Byl udán dvěma student.
kami, nekatoličkami a náhodn]fmi návŠtěvnicemi kostela. Strávil
dva roky v berlínském vézeni, kde ho tfrali všemoŽnfm zpriso.
bem, r. 1943 bylo rozhodnuto o jeho pŤevozu do koncentračního
tábora v Dachau, ztyrany atěŽce nemocny Lichtenberg však cestu nepŤeŽil. Z popraven' ch německych kněŽí si zaslouŽí pozoÍnost jezuité Ruprecht Mayer a Alfred DeIp, z katolick]fch laik
hrabě Helmut von Moltke, ktery skončil na popravišti r. 1945
v souvislosti s atentátem na Hitlera.
Evangelická církev v Německu se nacházela v poněkud jiném
postavení. Hlásila se k ní většina německého národa. Hitler jí
chtěl Y}uŽít jako základny k rozšíŤenínového kultu, kterf neměl
s kŤesťanstvímnic společného,ale obracel se ke star m germánskym boŽstvťrm. Vznikla proreŽimní tzv. Ťíšskácírkev v čele s tzv.
biskupem MtiLllerem. To ovšem vyvolalo mezi duchovními
ŤíŠshÍm
i věŤícímiodpor. Nespokojenci zaloŽis' tm. vyznavačskou církev
261
cÍRKEVNÍ DĚJINY
v čele s pastorem Martinem Niemollerem, kterf strávil mnoho
let v koncentračnímtáboŤe Dachau. Světlou postavou německé
vyznavačskécírkve byl teolog Dietrich Bonhoeffer, popravenju
počátkem r' |945 v souvislosti s atentátem na Hitlera'
Stejn tercr zaváděli proti církvi nacisté i v okupovanfch ze.
mich. Nejh Ťe si počínaliv Polsku, kde téměŤ polovina biskupri
musela emigrovat, aby unikla zatčení(včetně primase kardinála
Hlonda), a kde byly zrušeny tŤi čtvrtiny všech klášterri. Nejznámějšímkatolickfm mučedníkemvzešlfm z polského národa je
světec Maximilian Kolbe, kter! v koncentračním táboŤe v osvětimi podstoupil dobrovolně smrt h|ady za svého spoluvězně, otce
rodiny' V koncentračnímtáboŤe v Dachau zemÍe| mučednickou
smrtí statečnf biskup diecéze Wloclawek Michal KoŽal. Nacistickj'mi koncentračnímitábory a vězeními prošlo celkem cca
5 000 duchovních osob z celé Evropy, popraveno nebo umučeno
bylo cca 1 500, z toho vice neŽ polovina Polákri. U nás jsou nejznámějšími mučedníky nacistického reŽimu lidickÝ far፠Josef
Štemberka, kterf neopustil své věŤícípŤi masakru r. |942, dá|e
dominikán Jaroslav Šumšal,zahynuly v osvětimi, a katolick;i
Žurnalista Alfred Fuks'
Podstatně lepšípostavení měla katolická církev v zemích' které nebyly Německem okupovány, ale staly se jeho spojenci ve
válce' Kompromitující je pro ni skutečnost, Že prezidentem loutkového slovenského státu byl katolickÝ kněz Jozef Tiso a že re.
Žim loutkového chorvatského státu psychologicky vyrrŽíval sepětí
katolické víry s nacionalismem k vyvolávání nenávisti vriči pravoslavnfm Srbrim a Žid m.
Je tŤeba také pojednat o postoji papeŽe PiaXII', kter je pŤedmětem nespravedlir".fch titokti a kritik. Jmenoval se občanskfm
jménem Eugenio Pacelli a prisobil zaPiaX]'jako státní tajemník
Y r. 1939 byl zvolen hlavou Kristovy církve. KdyŽ Němci
zaháji|iv záÍiválka proti Polsku, odsoudil ji ve své nástupní encyklice Summi Pontificatus,v niž pranyÍuje téŽ rasové učeníněmeck;ich nacistri. KdyŽ zapoěaly r. |942 depoltace Židri do
Sv. stolce.
262
CÍRKEV v oBDoBÍ NACISMU - PoNTIFIKÁT PIA xlt.
plynov'.ich komor, vydali holandšti biskupové se souhlasem Pia
XII. proti tomu ostry pastyŤskf list, kter]i však vyvolal ještě vět
šía zurivější slíděníněmeckfch uŤad po Židech - a to i po Židech
pokŤtěnych. obětí této zběsilosti se stala i karmelitánská Ťeholni.
ce Židovského privodu sv' Edith Steinová, která zahynulav plynové
komoŤgv osvětimi. To pohnulo Pia XII. k většíopatrnosti. Rozhodně nemlčel k nacistickfm zvěrstv m, zvláště vuei Židrim, nej.
ostŤejšíbylo jeho vánočníposelství z r. 1942. Takticky však
nejmenuje Židy, hovorí pouze o vyvraŽdbvání ,'lidí jiné rasy...
Těchto protestťr je celkem 17. Pius XII. dával pokyny církevním
institucím, aby Židy ukr1ivaly' V tom vynikli hlavně Poláci, coŽ je
obzvlášéobdivuhodné, neboé církev v Polsku byla nejkrutěji pronásledována. opatrnost ve vyjadŤování tohoto papeŽe je tedy vysvětlitelná tim, Že nechtěl upozorĎovat na konspirativní činnost
ukrytu Židti v církevních institucích. Pius XII. se snaŽilpomoci
pronásledovanfm Žid m i nejr znějšími diplomatickj'mi aktivi.
tami. Slovenské biskupy pohnulk pastfŤskému listu proti deportacim Židri, coŽ vedlo později kjejich zastavení, takÍéŽ chorvatské
biskupy, známé jsou jeho intervence u mad'arského diktátora
Horthyho pro záchranu maďarskfch Žid . Když r. 1944 Němci
obsadili Řím a zaháj1lideportace tamních Židri do osvětimi, Pius
XII. wzvalŤímskékláštery, aby ukr]fvaly Židovské rodiny, a zrušil
pro tento učel i klášterní klauzuru. Zásluhou papeŽe a církve bylo
z 10 000 Ťímskfch Židliuzachráněno plnfch 7 000. Yyznamná je
téŽ intervence Pia XII. u turecké vlády' která nebyla ochotna otevŤítsvé pŤístavy lodi s uprch$mi Židovskfmi dětmi. Jménem papeŽov.ium vyjednával s tureckfmi uŤady internuncius Roncalli,
pozdější papeŽ lan )cilI. Vfsledek byl kladny' Turecko udělilo
Židovsklm dětem azyl.
Aktivity Pia)ilI. ve prospěch Žid jsou srovnatelné s aktivitami
švédskéhohumanisty Raula Wďlenberga a zasluhují ocenění ze.
jména proto, protoŽe Angličanéa Američanéneučinili pro ně té.
měŤ nic, dokonce zakazova|lzveiejřování zpráv o holocaustu. Po
válce Piu XII. veŤejně poděkovali takoví pŤedstavitelé světového
263
cÍRKEVNÍ DĚJINY
cÍRKEv Po DRUHÉ svĚTovÉ vÁLcE
Židovstva jako rabín a filozof Pinchas Lapide, kter:f dokonce navr.
milion stromťt,
hl vysázet tomuto papeŽiv Jeruzalémě les čítající
neboť tolik ěiní počet Žid primo nebo nepŤímo zachráněnjlch
díky Piovi XII. Záďuhy Piovy v tomto směru vysoko ocenili téŽ
vrchní rabín Chorvatska Miroslav Freiberger, Ťímsh.Írabín Israel
Zofi',ktery se po válce stal katolíkem, by1valá ministryně zahraničía pozdější premiérka státu lzrael Golda Meierová a dalšíosobnosti Židovského světa. Světoznámy fyzik Albert Einstein, sám Ži.
dovského privodu, napsal na adresu katolické církve tato slova:
,,Katofická církev byla jedinou, kdo proti hitlerovskému utoku na
svobodu protestoval. AŽ dosud jsem o ni neprojevoval nejmenší
zájem. Ale dnes k ní pocitbji velikÝ obdiv, neboť ona jediná měla
odvahu se zasadit o duchovní pravdu a morální svobodu... Tato
slova nepotŤebují komentáŤe'
CÍRKEV Po DRUHÉ SVĚToVÉvÁLcE
PoráŽka hitlerovského Německa neznamenala ulevu pro katolickou církev. Nacistické pronásledování vystŤídalo pronásledování
komunistické, které se dotklo katolíkťt i kŤeséanri jinÝch vyznáni
nejen v Sovětském svazu, ale i v dalšíchstiedoevropskfch zemích,
jeŽ ovládli komunisté.
Existovala však určitá stupnice mezi jednotlirn.fmi komunistickfmi zeměmi v jejich vztahu ke kŤesťanství'Nejhoršísituace byla
samozŤejmě v Sovětském svazu. Tam sice došlo k urěitému uvolnění ve vztahu k pravoslavné církvi' Stalin r. |943 v atmosfeŤe
válečn ch utrap, kdy potŤeboval, aby pravoslavné duchovenstvo
posilovalo ducha odporu, obnovil pravoslavné diecéze s Ťádnou
hierarchií a povolil tŤi semináŤe pro v.fchow kléru: v Zagorsku,
Petrohradě a oděse. Současně byla obnovena činnost i několika
málo klášterťr. Pravoslavná církev však nadále neměla svoji právní subjektivitu a byla zcelazávis|ána státu, ktery rozhodovď, koho
pustit do semináŤe ke studiu bohosloví a koho nikoliv, aktivní
kněŽí byli nadále posíláni do koncentračníchtáborri a věŤícívyhazováni ze sqfch míst. občan, o němŽ se uŤady domědé|y, Že
chodi pravidelně na bohosluŽby, směl vykonávat pouze dělnické
profese, nemohl ptisobit ani jako uŤedník nebo sekretáÍka.
Součástí SSSR se sta|atéŽ oblast zápaďni Ukrajiny' ná|ežejici
pŤed válkou Polsku. Tam měla většinu ieckokatolická církev. Sovětská vládaji násilím pŤevedla k pravoslaví,kďyŽr' 1946 zorganizovala s několika málo duchovními, kteŤí se zaproda|i reŽimu,
tzv. lvovsk]f synod, samozŤejmě neplatnf, neboé jej nesvolali Ťád.
ní biskupové. Tam bylo odhlasováno pŤipojení Ťeckokatolíkri
264
265
cÍRKEVNÍDĚJINY
cÍRKEv Po DRUHÉ svĚTovÉ vÁLcE
k pravoslavnfm, Lvovskf arcibiskup kardinál Josef Slipyj spolu
s dalšími biskupy toto odmítli a zachovali věrnost Sv. stolci. Kardinál byl odsouzen k mnoha let m nucenfch prací v koncentračním táboŤe na SibiŤi, podobně i dalšíbiskupové. Teprve r. |964
umoŽnila sovětská vláda stateěnému kardinálovi odjezd do Vatikánu, kde Ži| aŽ do své smrti. Mnoho ŤeckokatolickÝch kněŽí
i věŤících,kteŤí odmítli pŤestup k pravoslaví, bylo odvlečeno do
koncentrákri, odkud se celá Ťada z nich nevrátila. Řeckokatolic.
ká církev na Ukrajině byla opravdovou cirkví mučedníkťt.To se
tfká i Ťeckokatolíkti na Podkarpatské Rusi, kde statečně vzdoro.
val nátlaku na násilnou unifikaci s pravoslavim biskup v Mukačevu
Theodor RomŽa. Stal se obětí záhadné autonehody, která ukazuje spíšena vraŽdu neŽ na nešťastnou náhodu. Vrahem tu byla
šlo v padesátfch letech k vyvraŽdění některfch čistě katolickfch
vesnic. Albánie r. |967 se prohlásila zaprvni ateisticky stát světa,
veškerÝ náboŽensky kult byl zakázán. To se |Íkalo katolíkri, pravoslavnfch i muslimťr, kteŤí tvoŤili v této balkánské zemi většinu.
pravděpodobně všemocná KGB.
Katolická církev latinského obŤadu v poválečnémSSSR na
rozdíl od církve Ťeckého obŤadu existovala legálně. Anexí pobaltsk;fch republik se octly v sovětském impériu 4 mil. litevskfch katolíkri a prilmilionu katolíkti lotyšskfch; rovněŽ tak na západni
Ukrajině a v Bělorusku, jeŽ pŤipadly po válce ssSR' Žily asi
2 mI|. katolickÝch Polákri. Postavení Ťímskokatolické církve
v SSSR bylo stejné jako církve pravoslavné' Byly povoleny 2 semináŤe: v litevském Kaunasu a v lotyšskéRize, ovšem striktně
kontrolované státem co do počtu uchazeč i co do pŤijetíjednotliuÍch kandidátti' Biskupské stolce byly obsazeny, ale osobnostmi povolnfmi reŽimu, u mnohfch z nich byla kanonická jurisdikce
pochybná. Řeholní Ťády byly zakázány, duchovní i laici za sebemenší projev náboŽenské aktivity a horlivosti byli posíláni do
koncentračních táborti na SibiŤi. PŤesto je obdivuhodné, Že
i v tomto prostŤedí nevšedníhoteroru se rozvinula v podzemí
tajná církev, byli vysvěceni tajní biskupové i kněŽí. Církev
v Pobaltí iv západnich částech SSSR Žila navzdory krutému pronásledování apŤeŽi|a.
Prakticky stejná situace jako v SSSR byla v Rumunsku, Bulharsku a v Albánii. V Bulharsku, kde katolíci Žili v menšině, do266
Albánského pŤíkladu následovala hned nato Čína,v jejímŽ čele
stál poÝěstnf diktátor Mao Ce-tung. Čínskácírkev byla církví
misijní. Hned po uchopení moci komunisty r. 1948 zaéa| reŽim
uplatřovat v či katolík m i protestantrim stejnf teror jako v SSSR.
KŤesťanstvíbylo označeno za náboŽenství bílfch kolonizátorťr,
pr! uhlavních nepÍátel čínskéholidu. R. 1958 vyvolal komunis.
tickf režim schizma v Ťadách katolíkťt, kdyŽ donutil některé bis.
kupy vyhlásit tzv. vlasteneckou čínskoucírkev, která odmítla
poslušnost papeŽi a odtrhla se tímto činem od pravé katolické
církve. Čínsklikomunistick! reŽim prohlásil jen tyto schizmatiky
za|egá1ni, autentickou katolickou církev zakáza|, biskupy, kněze a laiky věrné Sv. stolci popravova| a zavira| do koncentračních
tábor . R. 1967 došlo však k zákaza veškerého náboŽenského
kultu, tedy i tzv. vlastenecké církve.
o mnoho lépe nevypadala situace ani ve stŤedoevropskych státech Československu a Maďarsku. v těchto dvou zemích došlo
k likvidaci Ťeholních Ťádri, katolicklch škol a katolického tisku.
Komunistická vláda vyhlásila zvláštní zákony, které vázaly qfkon
duchovenského povoláni na tm. státní souhlas. Ten byl zásadné
odepírán kněŽím, kteÍíprojevili poněkud více náboŽenské horlivosti' Mnoho duchovních i aktivních laikťr se octlo na dlouhá
léta v koncentračníchtáborech a vězeních, věŤícíkatolíci nesmě.
|i zastávat vedoucí místa a vykonávat učitelsképovolání, neboé
v.fchova se měla dít v.|rhradně v ateistickém duchu. Většina biskupťr byla buď uvězněna nebo internována, protoŽe nechtěla pode-
psat oktrojované státní zákony poniŽující církev' opravdov.fmi
hrdiny nejen církve, ale i národa se stali primasové obou těchto
zemí kardinálové Josef Beran a Jozsef Mindszenty. oba byli vězni uŽ nacistického reŽimu' Beran byl propuštěn zinternace r. 1965'
kdy ho papeŽ FavelM. jmenoval kardinálem. Vláda mu umoŽnila
267
cÍRKEVNÍ DĚJtNY
CÍRKEV Po DRUHÉ svĚTovÉ vÁLcE
odjezd do Říma s podmínkou, Že se nesmí vrátit zpět' Mindszenty se vrátil zvězeni na pouhé dva dny do svého uŤadu v době
maďarského protikomunistického povstání r. 1956' potom však
musel uprchnout na velvyslanectví USA, protoŽe po rozdrcení
maďarského odporu sovětskfmi vojsky mu hrozilo dalšízatčení.
Na americké ambasádě setrval Mindszenty aŽ do r. 197|, kdy
Vatikán vyjednal s maďarskou vládou moŽnost jeho svobodného
odchodu do Rakouska' kde ži| aŽ do své smrti v r. 1975, Zce|a
zvláštní situace nastala v Jugoslávii, kde komunistickf Tit v reŽim zkonstruoval monstrproces proti záhŤebského arcibiskupovi
kardinálu Alojsu Stěpinacovi za udajnou kolaboraci s nacismem
v době existence ustašovského chorvatského státu. Kardinál byl
naprosto nevinen, vydal celkem tŤi past!'Ťské listy proti zločinrim
ustašovcri, gestapo jiŽ rrě1o na něj pÍipraveny zatykač. od nacistického vězení zachránt7akardinála Stěpinace nová ofenziva protihitlerovsh.fch sil. Stěpinac se po propušténi zvézeni nesměl vrátit do
svého riŤadu a dožl7 svťtj Život v internaci. Jugoslávsh.f reŽim provedl do všech d sledku odluku církve od státu. To mělo svá negativa,
ale i pozitiva. K těm prvním patŤilo, Že na veŤejnosti se nesmělo
ani vzpomenout slova Brih, ze škol byla odstraněna uÍuka náboŽenstvi, dokonce i vánoční a velikonoční svátky byly prohlášeny za
normální pracovní dny' Na druhé straně ale stát nezasahoval do
čistě interních záleŽitostí církví'Ty mohly vydávat své tiskoviny
v neomezeném mnoŽství, pokud je prodávaly po:uze ve chrámech
a nedistribuovaly je mimo církevníprostor, rovnéŽ tak mohly organizovat v církevních budovách t".fuku náboŽenství dle libosti,
stát také nezasahoval do rozmístěnikrtéŽiv diecézi.
Relativně nejvolnější byly církevni a náboŽenské poměry ko.
munistického světa v by1valé NDR a v Polsku. v NDR tvoŤili katolíci pouh]fch 8 procent obyvatelstva, většinu pŤedstavovali
evangelíci. Komunisticky reŽim provedl určitá zákonná omezení
pro církve, coŽ se tfkalo hlavně náboŽenské v.ichovy mládeŽe,
V:iuka náboŽenství byla ze škol vykázána, církve se nesměly takzvaně ,,vměšovat.. do politiky' coŽ bylo vykládáno velmi libovol.
ně a svévolně. Mnoho evangelickych i katolicklch kněŽí se dostalo do konfliktu s uŤady kvťtli kázání. Jinak ale reŽim nikterak nezasáh| do interních poměrri církví, fungovaly Íeholní Ťády i rn.Íuka
268
náboŽenství v církevních prostorách, biskupové měli naprostou
volnost pŤi rozmístěni kněŽí. Vycházelo i poměrně hodně nábo-
Ženské literatury a tisku. RovněŽ tak diskriminace věŤících
v zaměstnáni, zejména pedagogri, byla podstatně mírnějšíneŽ
v sousedním Československu. V;fchodoněmeckf komunistickf reŽim si nemohl Yuči církvímdovofit to, co jeho kolegové proto, Že
vzpomínky na nacistické pronásledováni zde byly velmi Živé
a v Žalobě norimberského tribunálu byljeden bod věnován i pronásledování Keséanťr. Komunisté v NDR by se politicky zce|a
znemoŽnihpŤed světem i pŤed vlastním lidem, kdyby se poukázalo na stejné praktiky jejich a nacistri v tomto směru.
Ještě lepšípostavení si vybojovala katofická církev v Polsku.
MasoÚ katolicismus, k němuŽ se hlásilo vice neŽ 90 procent
národa, a jeho sepětí s národním cítěnímučinily prakticky nemoŽnou perzekuci katolické církve ve většímrozsahu. Komunistick!'reŽim nejprve uzavŤel r. 1951 s katolickymi biskupy dohodu,
v níŽ se zaváza| respektovat náboŽenskou svobodu. Slib ale nedo.
drŽel,v rozporu se zněním dohody začalzavirat kláštery a rušit
církevníškoly. KdyŽ primas kardinál Stefan Wyszynski hlasitě
protestoval, byl r. 1953 odvezen policí do internace' TentfŽ osud
potkal i některé dalšíbiskupy. K jejich návratu došlo r. 1956' kdy
v Polsku proběhla demokratizace společnosti pod vedením stranického vridce Gomulky. Ten však se nakonec nechal zastrašit
sovětskou hrozbou a vrátil se zpět k teroristickfm metodám. Došlo k novému napětí mezi státem a církví,reŽim se však neodvážil
zatknoutjediného biskupa' V Polsku celkem svobodně fungovaly
katolichi tisk a vydavatelství, v církevníchprostorách se svobod.
ně vyrrčovalo náboŽenství, v provozu byly i katolické školy, do.
konce i Katolická univerzita v Lublině' PolskÝ katolicismus se
stal brzdou komunistického teroru v této zemi a oázou svobo.
dy' Z tohoto prostŤedí vzešel ipapeŽ Jan Pavel II.
269
DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KoNcIL A soUČAsNosT
CÍRKEVNI DĚJINY
stavilve druhé polovině 50' let, kdy tyto země dosáhly vysokého
DRUHÝ VATIKÁNsrÝ roNctI-
e souČASNoST
Vyspělé demokratické státy Severní Ameriky a západni Evropy
opustily po válce swj pŤedválečn! antikatolicismus, církev se naopak těšila pÍizni uŤadri, které jí vycháze|y všemoŽně vstŤíc. PŤíčinou byly smutné zkušenosti druhé světové války, v níŽ katolická
církev pŤi konfrontaci s nacismem obstála skvěle, dále potom
nebezpečí komunismu, kter!'byl ateistickÝ a proti němuŽ jenom
katolicismus mohl postavit ideologickolhráz' Konečně také svou
nikoli nepodstatnou roli hrály také válečnéutrapy evropského
obyvatelstva, které obrátily mnoho dosud náboŽensky lhostejnych
lidí k Bohu' Ve většině západoevropskfch zemí zvitézl7y po válce
ve volbách kŤesťansky orientované politické strany, jeŽ vynesly
do ěela státní reprezentace politiky' kteŤí byli praktikujícími katolíky: ve Spolkové republice Německo Konrad Adenauel, v Itálii
Alcido De Gasperi, v Rakousku Leopold Figl, ve Francii generál
Charles de Gaulle. PÍizni státni moci se těšila katolická církev
také v Portugalsku a ve Španělsku. PŤedstavitelé těchto zemistzv.
korporativnimzŤizenim, opírajícímse nikoli o svobodně zvoleny
parlament. ale o korporace profesních skupin, Sa|azar a Franco,
byli rovněŽ praktikujícími katolíky a podporovali církev. Generál
Franco si získal ještě za občanskéválky ve Španělsku v letech
|936-39 obrovské zásluhy vojenskym vítězstvím nad komunismem, ktery si počínalv této zemi obzvlášť bestiálně
a
jehož obětí
bylo mimo jrr'é i7 tisíc duchovních osob. Církev v Severni Ame-
rice azápadní Evropě zaznamenávala ve druhé ptili 40. 1et a ještě
v 50. letech vnějšíi vnitŤní rozkvět. Vzrristal počet konvertitri
i počet kněŽslfch a Ťeholních povolání. Tento trend se však za270
stupně hospodaŤského rozvoje a blahobytu. To zprisobt7o zv|aŽ.
něni ve víŤe a spolu s tím i ubytek kněŽskÝch a Ťeholních povolání. Ideálem se stával čímdál více konzumní styl Života a jemu
odpovídajícikonzumní mentalita s jedinfm smyslem a cílem: vy.
dělat co nejvíce penéz a uŽít si co nejvíce světskfch radovánek.
S tím ostŤe kontrastovala situace v tzv' rozvojorn.Ích zemích
Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Mnohé Z těchto státri byly do.
sud koloniemi a teprve koncem 50. a zač,átkem 60. let získaly
nezávislost' obyvatelstvo Žilo v obrovské bídě arozdíI v životní
urovni ve srovnání s b valymi metropolemi se stále zvětšoval. To
zne snad-íovalo misijní ťrsilíkato lické círla,e, dr:rnoro dé o byvatel.
stvo pohiíŽelo na katolické náboŽenstvi jako na náboŽenství bilélro muŽe, kolonizátora, ktery má rra svědon jejich bírÍrra Žije si
v blalrobytu na jejicir ukor. V tomto pŤesvěclčeníutvrzovala náro.
ciy iVriky, Asie a částečnětéžLatinské.funeriky všudypiítomná
kcrrrutristická propaganda, Ťizená z ivÍoskvy. Kato|ická církev se
nacl tiin muscla váŽně zamyslet. Řešení se nabizelr: ve formě vše.
obecného církevníltct sněmu, koncilu.
PapeŽ Pius XII. zemŤel r' 1958' Nc,eí znáino, Že by se sám
hloubéji zabyla| rnyšlenkou svolání Druhého vatikánského kon.
cilu, nicraéně teologicky k němu pŤipravil p du. JiŽ za' vá|ky vy.
clal encykliku ,,Divino afflante Spiritu.. o správrrénr porozumění
Pismu sv', v níŽ poukazuje na potŤebu rozlišování jednotlivfch
literárních druh v bibli. V encyklice ,,Mystici Corporis., rozebí.
rá Církev jako tajemné Tělo Kristovo' r. 1950 v encyklice ,,Humani generis.. znovu odsuzuje bludy moderní doby: marxistickoleninslq/ komunismus
a liberální existencialismus, novy filozofickÝ
směr, odvracející pozornost od objektivni pravdy směrem do nitra
člověka. Vyznamné bylo rovněŽ vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí
P. Marie r. 1950.
,|1|ety
Nástupcem PiaXII. byl zvolen
benátsk1f arcibiskup kardinál A. G' Roncalli, pŤedtím církevníhistorik a diplomat. Po.
cházel z velmi chudého rodu v severní ltálii. wnikal hlubokÝm
271
CÍRKEVNÍ DĚJINY
DRUHÝ vATlKÁNsKÝ KoNcIL A soUČASNosT
duchovním Životem a veselou povahou. Světová média mé|a za
to, Že se jedná o bemyznamného papeŽe na pŤechodnou dobu.
Jan )fiIII. však pŤekvapil. Hned po svém nástupu vydal encykliku ,,Ad Petri cathedram.., která ostŤe odsuzuje pronásledování
tické práce ve vatikánské kurii, pŤijal jméno Pavel M. Ihned se
pŤihlásil k odkazu Jana )CflII. a rozhodl se piivést Druhf vati
kánskjl koncil ke zdárnému konci. Na Druhém vatikánském kon-
věŤícíchv komunistick]fch státech, proto byla ve v'.Íchodním blo-
kuzakázánaaza jeji šíŤeníse dostali mnoziknéŽiilaici dovězení. R. 196l vydává sociální encykliku 'Mater et magistra..' která
mimo jiné pran]iŤuje Kiklavé sociální rczdi|y vyspělé a zaostalé
části světa. Jan )C(III. iniciativně zasáh|jako prostŤedník v tzv.
kubánské krizi, kdy dalšísvětová válka, tentokrát vedená atomo.
r".fmi zbraněmi, byla na dosah ruky. Vfsledkem těchto snah byla
r. 1963 encyklika ,,Pacem in terris..' která teologicky Ťešíproble-
matiku světového míru.
Nejrn.iznamnějším počinem tohoto papeŽe bylo bezpochyby svo
lání Druhého vatikánského koncilu t. |962. Jeho záměrem nebyl
dogmaticky koncil, ale pastorální. Jan )CilII. chtěl iešit vztah círk.
ve ke Kesťan m jinÝch vyznáni, k neKeséanslc.fm náboŽenstvim,
k ateistrim a posléze vťrbec k celém světu' To všechno se mělo dit
v duchu lásky. FapeŽ Jan nabádal ve sv.fch encyklikách i projevech
jeho hlasatele. Blud a hŤích má
katolich.f kŤeséan nenávidět a bojovat proti němu, jeho hlasatele,
k drislednému rozlišení bludu
a
člověka, však milovat' To je podstatou pontifikátu Jana)o(II. a také
podstatou Druhého vatikánského koncilu.
Do Říma se sjely na jeho první zasedání téměŤ tŤi tisíce bis.
kupri z celého světa. Chyběla jen většina biskupti z komunistic.
kfch státri' Pouze polští,v'./chodoněmečtí a jugoslávští biskupové byli zastoupeni v plném počtu. z Československa mohli vy.
cestovat pouze čtyŤi: slovenští Nécsey, PoboŽn]f a Lázik, spolu
s nimi i biskup z olomouce František Tomášek. Nebyl pŤítomen ani jeden biskup ze SSSR, Číny,Bulharska, Kuby a Sever-
ního Vietnamu.
Jednání koncilu bylo pŤerušeno smrtí papeŽe Jana XXIII'
r. |963. Novf papeŽ, pŤedtím milánsk:f arcibiskup kardinál
G' B. Montini, majícíobrovské zkušenosti z dlouholeté diploma272
cilu byly odsouhlaseny r".fznamné dokumenty: pŤedevšim věroučná
konstituce o církvi v dnešním světě Lumen gentium, dále věroučná kortstituce o pramenech BoŽího zjeveni Dei verbum a pastorální konstituce Gaudium et spes, o jejiŽ text Se vedl tuhf boj
mezitzv, integristy a progresisty, kterf skončil vítězstvím pÍogre.
sist , kdyŽ se na jejich stranu pŤidal nakonec i papeŽ Pavel VI.
Principem sporu bylo, jestli tato pastorální konstituce má obsahovat nové odsouzení komunismu, liberalismu, existencionalis.
mu a dalších novodobfch bludťt' nebo jestli se má zaměŤit raději
na dialog s moderním světem. Koncil projednali otázku ekumenismu, čehoŽ u.fsledkem je dekret Unitatis redintegratio, dá|e otáz.
ku apoštolátu laikri, coŽ nalezlo odezvu v dokumentu Apostolicam
actuositatem, problematika sdělovacích prostŤedkri se promítla
do dekretu Inter mirifica, deklarace Dignitatis humanae pojednává o náboŽenské svobodě a deklarace Nostra aetate o vztazich
k mimokŤeséanskfm náboŽenstvím, pŤičemŽ je jednoznačně odsouzen antisemitismus.
Druh!'vatikánsk! koncil byl ukončen r. 1965. Pavel M. se pŤi.
hlásil k jeho nauce encyklikou ,,Ecclesiam suam., a rozhodl se
ce svtij pontifikát věnovat reahzaci koncilních usnesení. Jed.
ním z drileŽitfch krok v tomto směru byla liturgická reforma'
R. 1969 došlo k nahrazeni dosavadního misálu sv. Pia V. nov.fm
misálem Pavla VI., kterf mimo jiné zaváděl do mše v plném rozsahu národni jazyk, aniž by tím byla jakkoliv zrušena latinská
mše, jeŽ mohla byt nadále pouŽívána.
Vlvoj měl i své stinné stránky. Jistí teologové v zápaďnich ze.
mích, poplatní modernismu, vyrrŽili faktu, Že některé koncilové
texty se dají vykládat dvojznačné, a začah pod heslem ,,ducha
koncilu,. hlásat staré modernistické bludy. Stíral se rozdi| mezi
knězem a laikem, popírala reáIná pŤítomnost JeŽíšeKrista
v eucharistii, zpochybřovala se mariánská ucta, ano, dokonce
273
cÍRKEVNÍ DĚJtNY
i boŽství Kristovo a věrohodnost Nového zákona byly popírány.
Nejdále zašel tento v.ivoj v Holandsku. S tím souvise|y i poŽadavky vznášené odbojnfmi teology a laiky za zrlšenícelibátu,
pŤipuštěníŽen ke kněŽskému svěcení a zmirnéni udajně prf tvrdé sexuální morálky. Pavel VI. byl nucen reagovat na tyto rn.ístŤelky dekretem ,,Sacerdotalis coelibatus.., v němŽ obhajuje nutnost
celibátu pro kněze, a encyklikou ,,Humanae vitae,,, jeŽ znovtt prohlašuje sex za pozitivní hodnotu pouze v manŽelství a vyslowje
se proti pouŽívání tzv. umělé antikoncepce' Konflikt církevního
magisteria a odbojnfch teologri se vystupĎoval v sedmdesát]ich
letech. Nositeli odboje byli Němci Hans Kiing a Eugen Drewermann, AmeričanéCourtney-Murray, Curran a Holandan Edward
Schillebeeckx. V osmdesátfch letech došlo nakonec u některfch
z nich ik zákaztlm vyuky na fakultách.
Ve vyspělfch zemich Západu docházi v sedmdesátfch letech
k rychlé sekularizaci, kostely se vyprazdnují a lidé vystupují
z ckkve. Častou pŤíčinouje i zesvětštění liturgie, kdy mnozí duchovní si vytváŤejí ,,svou..mši, pŤipomínajícíspíše politickou schri.
zi neŽ bohosluŽbu. To se děje u stoupencťr tzv. levicové teologie,
snaŽíci se o kompromis marxismu a kŤeséanství.Lidé pŤestávají
vnímat rozdi|mezi náboŽenskym a světskfm obŤadem, mezi sakrálním a profánním, proto pŤestávají chápat, proč by vlastně měli
chodit do kostela. K tomu pŤispěla nepochybně i tzv. sexuátní
revoluce, jeŽ proběhla v západních zemich ve druhé polovině 60.
let. Byla vyvolána koncerny chtějícími zbohatnout na pornogÍafii. Rozklad rodiny a tlak na |egalizacivraŽdnenatozenlch dětí,
eufemisticky nazyvanychinterrupce, byl obrovsky. Vpr běhu 70'
let většina státri Severní Ameriky a Západni Evropy interrupce
legalizovala a následovala tak pŤíkladu komunistickfch státti.
Zce|a jinak se situace vyvíjela v tzv. rozvojov.fch zemích. Ka.
tolická církev se v duchu Druhého vatikánského koncilu odpou.
tala od své jednostranné mocenské vazby na Evropu a dokáza]a
se sblíŽit s afroasijskou mentalitou, coŽ se projevilo vnějším
a vnitŤním rozvojem zejména mladé africké církve. V asijskfch
274
DRUHÝ vATIKr(NsKÝ KoNCIL A SoUČAsNosT
zemich se JiŽní Korea Stala státem s největším pŤír stkem kŤesťanri včetně katolíkťr' v Indii poŽehnaně p sobila mezi nejchudŠími
z nejchudších Matka Tereza, Zdá se, Že Kesťanstvi ztráci své pozice v tradičně Kesťanské Evropě a Severní Americe a ziskává je
naopak v Africe a Asii, coŽ vedlo k oKídlenémuvyroku, Že jed.
nou čďrnošštímisionáŤi pŤijdou hlásat evangelium Evropanrim.
PapeŽ Pavel M . zaháji| také novou politiku ve vztahu ke komunistickému světu. Zhodnotil fakt, Že tento systém uŽ není tak
monolitní jako pŤed dvaceti lety. Tomu se zdály nasvědčovat pokusy o reformu v Madhrsku a Polsku r. 1956 a v Československu
r. l968, které, byé neuspěšné, odhalilyváŽnou trhlinu bolševického světa; krom toho SSSR a Čínase změnily z nerozlučnych pŤátelv zaryté nepŤátele. Ukáza|o se však, Že vatikánská diplomacie
nepochopila zcela proradnost komunistického systému, kterj' je
sám od sebe nereformovateln , a domnívala se, že ustupky se jí
podaŤí zmirnit pronásledování. Nestalo se tak, coŽ bylo patrné
na pŤíkladu Československa. Vatikán r. 1965 vyhověl poŽadavku
čs. vlády, aby praŽskÝ arcibiskup kardinál JosefBeran odjel natrvalo do exilu v fumě, v sedmdesátfch letech svolil k vysvěcení
dvou prominentních člen proreŽimní organizace ',Pacem in ter.
ris.. J. Vrany a J. Ferance na biskupy. Zmirnéniutlaku nenastou-
pilo, pravdou byl spíšeopak. Podobně se dělo i v jinfch
komunistickych státech. Tzv.'r'.ichodní politika Vatikánu se neo.
svědčila. Byla revidována papeŽem Janem Pavlem II., kter]i na
rozdíI od Pavla V[. pocháze| ze země komunistického bloku
a pozna| z vlastní zkušenosti, Že komunisttim nelze ustupovat
a
d věŤovat.
Druhf vatikánsk;f koncil stimuloval romoj laick]fch duchov-
ních hnutí. většina z nich sice vznikla uŽ pŤed koncilem, nicmé.
ně teprve on náleŽitě docenil jejich vyznam. Sem patŤí opus Dei,
fokolarini, letniění, cursillo, ekumenické hnutí mladfch kolem
kláštera v Taizé s jeho charismatickfm pŤevorem br. Rogerem
Schiitzem aj.KaŽďá z těchto spiritualit v intencích srn.fch zakladatelťr kladla driraz na jiné charisma. ZakJadaÍel opus Dei bl'
275
cÍRKEVNÍ DĚJINY
Josémaria Escrivá de Balaguer vyzdvihoval posvěcení lidské práce, zakJaďatelka hnutí focolare Chiara Lubichová zd tazíova|a
Život v komunitě, zakladate| pozoruhodného hnutí Archa Jean
Vaniér poŽadoval společny Život zdravych s nemocnfmi atd.
Po smrti Pavla VI. r. |978 je zvolen benátsk arcibiskup Albi.
no Luciani' jenŽ si dal jméno Jan Pavel I. Jeho pontifikát trval
pouze jeden měsíc, byl ukončen náhlou smrtí. Nová volba pŤived.
la na stolec sv. Petra po 350 letech opět muŽe jiného neŽ italské.
ho privodu - polského kardinála Karola Wojtylu z Krakova, ktery
pŤijal jméno Jan Pavel II. Ale to uŽ není historie, to je současnost.
Bez historie by nebylo ani současnosti katolické církve, bez dějin.
nfch zkušeností by nemohla vstoupit do tŤetího tisíciletí.
276
'
P)UŽITÁ LITERATURA
Neuvádím literaturu, kterou jsem pouŽil pouze okrajově, a člán.
ky v zahraničních i domácích časopisech, jichŽje velky počet.
Brandm ller Walter: Die Kirchengeschichte, Miinchen 1992
Btihlmeier Carl: Die Kirchengeschichte, Paderborn 1962
Grajewski Andrzej; Rusko a k'tiŽ, Praha 1995
Hoffmann BedÍich: A kdo vás zabije.'., Praha l946
Hertling Ludwig: Die Kirchengeschichte, Innsbruck 1983
Kadec raroslav: Církevní dějiny' Praha |976 (skriptum pro
bohoslovce) - PŤehled česklch církevníchdějin' Praha 1991
Kempner M aria.' Priester vor Hitlerstribunal, Leipzig 197 6
Kubeš Konráď Apologetická abeceda, Brno 1948 - Za pravdou
Kristovou, Fr!'dlant nad ostravicí 1938
Ludwig Emil:Hovory s TGM, Praha 1936
Masaryk Tomáš Garrigue: Světová revoluce, Praha 1930
Medek Václav: Cesta českéa moravské církve staletími, Praha
1982
MráčekPavel: Církevní dějiny' olomouc 1995
Nowak lerzy Robert: KoŠciÓl i rewolucja francuzka, Torun
1999
Faiacky František: Dějiny českéhonároda v Čechách a na
Moravě. Praha 1939
Plocek losef: Inkvizice (samizdat z r. 1986)
Ráček Blažej: Církevní dějiny' Praha 1936
Ráěek BlaŽej: Československé dějiny, Praha l9.4ii
Sedlák Ian:Mistr Jan Hus, Praha l9l5
279
cÍRKEvNÍ DĚJlNY
StÓrig Hans Joachim: Malé dějiny Íilozofie, Praha
l99l
Strzelecka Konga: Maksymilian M. Kolbe, Leipzig 1979
Vaško VácLav: Neumlčená. Praha l990
Volkogonov wadimír: Lenin, počátek teroru, Praha 1995
281
280
li
E
cIRKEVNÍ DĚJlNY
Tridentsk! koncil
Saeculum obscurum a poníŽení
papeŽské moci
v l0.
Boj o investituru v
sv. ŘehoŤ
MI.
stol.
11.
''.....'......'.......... 91
stol.,
a nové Ťeholní Ťádv .......................
KŤíŽovévypravy l1.-13. stol.
PapeŽové a světci 12.
...............
stol.
.............99
Nové Ťeholní Ťády
a
reforma
l07
Stinné stránky kŤeséanství|6. a I7, stol.
......................
ll5
TŤicetiletá válka
pro
Církev
a
............132
Velká francouzská
...... 14l
Velké západní schizma a kostnick
Mystika, věda a bludy ve 14.
koncil.....'..''.
stol.
Konciliarismus a renesančnípapeŽové..
.'.....I47
.........
..............
.......2|4
,,''...'.,'.......,,.,.. 220
Církvi
revoluce
Mezi absolutismem a liberalismem
Pontifikát Pia D( a Lva
l53
20. století a sv. Pius
x.
XIII.
........---.-....
...................... 160
Církev mezi dvěma světovÝmi
Spatní papeŽové na pŤelomu 15. a 16. stol..'.............
............. 208
její dtisledky
osvícenství a jeho boj proti
Avignonské papeŽství
.,'..,.,..,...,..,.. 202
Církev po tridentském koncilu
...........'.............
inkvizice
......L97
.'......'.....
PapeŽství l3. stol. od Inocence III. po Bonifáce VIII' ..'......'............ 123
Bludy ve stŤedověku a
Církve
válkami.........
...... 225
..................' 231
......237
.'......,..'....242
,..,...'..248
....,..,,.,,.. 252
167
Církev v období nacismu - pontifikát
PŤedreformační papeŽové
a zhodnocení renesance v
Pia
Církvi
Počátky protestantské reformace, M. Luther
114
XII.
Církevpodruhésvětovéválce............. ........................265
119
Druh! vatikánsk koncil a
Zwing|i a Kalvín
184
RozšíŤeníprotestantské reformace
188
Reformace ve Francii a ve strední E'vrooě
192
PouŽitá
282
...... 258
literatura
současnost
........................270
..'..,..'..'.279
283
(
I
488í
cÍRKEvNÍDĚJINY
Dr. RadomÍr Maly
Lektoroval ThLic. PhDr' František JindŤich Holeček
obálka Zdeika Pospíšilová s pouŽitim fotografie
Mgr. JiŤího Bulgeta
Vydala a vytiskla Matice cyrilometodějská s. r. o.
jako svou 461. publikaci
První vydání
Typograficky zpracoval
Mgr' JiŤíBurget
Olomouc 2001
ISBN 80-7266-083-7
oM
Download

Církevní dějiny