Vijay Iyer
Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace
No1
2012
oficiální fanzin mezinárodního festivalu JAZZFESTBRNO
Tigran Hamasyan
Rytmus nemá hranic
.
Jonathan Kreisberg & Will Vinson
.
Inner Spaces Štěpánky Balcarové
.
Donny McCaslin
Perpetual Motion
.
Jiří Stivín & Mojmír Bártek
slaví 70
1
PÉČE
V RYTMU
No 1
e
Žádejt
ech
v salon ch
ící
pracuj
čkou
se zna
A.
ALCIN
organizační tým
festivalu
UNESCO
Mezinárodní den jazzu
Vilém Spilka
umělecký ředitel a dramaturg festivalu
V roce 2011 byl Herbie Hancock, americký jazzový pianista
a skladatel a desetinásobný držitel ceny GRAMMY, jmenován
velvyslancem dobré vůle organizace UNESCO. Při této
příležitosti byl 30. duben 2012 vyhlášen Mezinárodním dnem
jazzu. Jeho oslavy začnou 27. dubna 2012 a budou pokračovat
celý měsíc. Akce tak propojí jazzové umělce, kapely, fanoušky,
odbornou i laickou veřejnost a otevře prostor pro objevování
nejrůznějších dimenzí jazzu, včetně jeho historie, vývoje,
nových proudů a směřování.
Do oslav jsou zapojeny také významné jazzové události
konající se napříč celým světem. Těm organizace UNESCO
udělila morální záštitu a dala tak najevo svůj zájem o podporu
žánru jazzu jako takového. Řadí se mezi ně i mezinárodní
festival JAZZFESTBRNO 2012.
Vlastimil Trllo
výkonný ředitel festivalu
Hana Krejčí
fundraising
Martin Kašpar
marketing a mediální servis
Irena Dvořáková
office, produkce, vstupenky
Silvie Marková
za spolupracující PR agenturu
Jana Běhalová
editorka
Jana Otevřelová
korektorka
SKÁKALA
grafický designér festivalu
Martin Zeman
festivalový fotograf
DAtelier.cz
z obsahu
DTP a tisková produkce
Vijay Iyer:
Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace
str. 23
Tigran Hamasyan:
Rytmus nemá hranic
str. 29
Libor Šmoldas:
Jazz je mladá a vzrušující hudba
str. 18
Cena Gustava Broma
str. 20
Jonathan Kreisberg
str. 26
3
Nová
mekka
jazzu?
Vlastně ani při nejlepší vůli nejsem docela
schopen pojmout, jak se nám podařilo
dostat do omezeného prostoru jednoho
měsíce (a jednoho středoevropského festivalu
ve velkoměstě nižší střední velikosti)
tolik fantastických kapel v době, kdy se
většina kulturních podniků doslova klepe
Vilém Spilka o pouhé přežití. Vsadili jsme právě na vás,
naše pravidelné i občasné návštěvníky,
s vědomím, že jen váš nadstandardní zájem
o festivalové koncerty může udržet rozpočet
v černých číslech.
Laťka nasazená loňským dvojkoncertem
Bobbyho McFerrina se překračuje těžko, ale
pouhý pohled na letošní line-up prozrazuje,
že s loňskou hvězdností krále mužského
vokálu se letošní stěžejní programové taháky
mohou bez uzardění srovnávat, a společnou
silou ji dokonce překonat. Předsevzali
jsme si, že v nastoleném trendu zvyšování
úrovně nepolevíme, a nabízíme vám
jedny z nejzářivějších jazzových superstar
současnosti: Avishaie Cohena
a Pata Methenyho.
Vedle těchto mimořádných umělců
s popularitou ignorující hranice
představujeme i další jazzmany – stejně
dobré, jen zatím o něco méně známé.
Proslavili se často jako sidemani, ale
paralelně iniciovali své vlastní projekty
a dnes jim věnují patřičnou pozornost
i nezanedbatelný díl svého časového prostoru.
Brian Blade vypiloval své umění v kapelách
Kennyho Garretta, Joshuy Redmana či
Waynea Shortera, ale dnes vede hned dva
zásadní ansámbly, z nichž ten novější máme
Mohlo by vás zajímat
Mohu nějak ovlivnit
dramaturgii festivalu?
Jistě – vyplňte dotazník na naší webové
stránce, popř. odpovězte na anketní
dotazník distribuovaný na koncertech.
K vašim přáním přihlížíme při sestavování
dramaturgie ovšem zároveň se snažíme
zachovávat náš objevný formát.
Jak mohu přispět ke zvelebení festivalu?
Chcete-li přispět festivalovému týmu
dobro­volnou prací, přihlaste se na adrese
[email protected] Máte-li zájem
přispět finančně, kontaktujte výkonného
ředitele festivalu na adrese [email protected]
tu čest zažít i v Brně. Klavírista a „jazzman
pro 21. století“ Vijay Iyer zase více než
dekádu pomáhal formovat sound kapely
Stevea Colemana a dnes sklízí zasloužené
úspěchy s vlastním triem. Donny McCaslin
je nepostradatelným členem kapel Marie
Schneider či Davea Douglase, ale vede jak
vlastní trio a kvinteto, tak nejaktuálnější
přímočarý projekt Perpetual Motion.
Kytarista Jonathan Kreisberg jedinečně
doprovází třeba Dr. Lonnieho Smithe, ale
zároveň píše krásnou a originální hudbu
a s radostí ji pak s vlastnoručně vybranými
spoluhráči interpretuje.
Takto bychom mohli pokračovat
s každým jménem z nabitého programu,
ale neztrácejme čas, raději se soustřeďme
na dobrou hudbu a společně si přejme, aby
konsekvence současných ekonomických
problémů nezahnaly do kouta kulturní
akce, jež vždy preferovaly objevnost,
upřednostňovaly umělce hledající vlastní
cestu a vedle prověřených produktů nabízely
prostor i smysluplným experimentům.
I mezinárodní festival JAZZFESTBRNO si
vedle profesionální organizace a maximální
orientace na své návštěvníky snad postupně
renomé takové akce vybudoval.
Přesvědčte se sami, že jazz v rukou
interpretů letošního ročníku Jazzfestu i těch,
kteří ozdobili ročníky předchozí, rozhodně
nemíří do slepé uličky. Kreativita a schopnost
improvizace jsou vlastní nemalému procentu
muzikantů a ve spojení s otevřenou myslí
a srdcem dávají vzniknout úžasné hudbě
osobitým prizmatem reflektující současnost.
Existují nějaké slevy na vstupné?
Ano, poskytujeme slevy studentům
a důchodcům ve výši 20 %, a studentům
hudebních škol dokonce 30 %.
Co mám udělat pro to, abych mohl(a) na
festivalu vystoupit?
Na [email protected] pošlete
jednoduchou nabídku s linkem na
hudbu a informace o kapele. Potýkáme se
s přetlakem nabídky, nejsme proto schopni
garantovat zařazení do programu.
Mohu se po dobu trvání festivalu v Brně
levněji ubytovat?
Naše partnerské hotely nabízejí výrazně
výhodnější podmínky po dobu trvání
4
festivalu. Kontaktujte naši kolegyni
na adrese [email protected]
Mohu platit vstupné na místech konání
koncertů kreditní kartou?
Není-li uvedeno jinak, není na místech
konání možné platit kreditní kartou.
Mohu platit vstupné na místech konání
koncertů v eurech?
Pokud není výslovně uvedeno jinak, není
na místech konání možné platit eury, pouze
v českých korunách.
Je povoleno v místech konání akcí kouřit?
Kouření je zakázáno v místech konání všech
hlavních koncertů festivalu.
Festivalová předehra
Koncert posluchačů
Katedry jazzové
interpretace JAMU / cz, sk
Brno, druhé největší město České republiky s téměř
400 tisíci obyvateli, leží v centrální části Evropy. V okruhu
od 120 do 200 km od Brna se nachází další významné
evropské metropole: Praha, Vídeň a Bratislava. Na brněnské
mezinárodní letiště létají pravidelné letecké spoje.
Brno je moravskou metropolí a výchozí turistickou
destinací za poznáním přírodních a kulturních krás regionu
jižní Morava. Na sever od města se nachází chráněná oblast
Moravského krasu a směrem na jih se rozprostírají vinice se
stylovými vinnými sklípky. Metropole je obklopena krásnými
smíšenými lesy, které nabízejí mnoho příležitostí pro turistiku
a cykloturistiku. Brno se pyšní mnoha architektonickými
památkami, které jsou důkazem jeho bohaté historie. Perlou
moderní architektury je světově proslulá vila Tugendhat – dílo
německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe zapsané na
seznamu světového dědictví UNESCO.
Dnes je Brno sídlem veřejných i soukromých vysokých
škol, nejvýznamnějších orgánů justice a centrem vědy,
výzkumu a inovací. Nabízí bohaté možnosti kulturního vyžití
v divadlech, muzeích, galeriích, kinech a klubech. Obrovský
hospodářský a společenský význam představuje pro metropoli
výstaviště, které má už osmdesátiletou tradici a je místem
konání řady mezinárodních veletrhů, výstav a kongresů.
Každoročně se ve městě pořádají kulturní akce, festivaly
a také významné sportovní podniky (např. Mistrovství světa
silničních motocyklů – Grand Prix Brno).
Co vás čeká:
D
ruhým rokem fungující Katedra jazzové interpretace
se chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem
v čele s Davidem Dorůžkou, Matúšem Jakabčicem,
Rostislavem Frašem, Rasťo Uhríkem či Jurajem Bartošem,
ale především talentovanými studenty. Během prvního
prezentačního koncertu katedry v rámci festivalu se představí
hned několik kapel, a dokonce i bigband, ačkoliv má
oddělení zatím pouhé dvě desítky studentů.
Neznalý posluchač by si možná představil anonymní
studentský „šraml“, ale když se podrobně podíváme, kdo
v jednotlivých kapelách vystoupí, zjistíme, že jde o vyspělé
jazzové soubory často prezentující autorskou hudbu svých
členů. Těšit se můžeme na vzorné studenty Jaromíra Honzáka,
Libora Šmoldase, Radka Zapadla a další.
10. 4. / 19.30 / Hudební fakulta JAMU
112
22
hudebníků
koncertů
13
dnů
3
jamsessions
Festival v čase
Festival JAZZFESTBRNO se
zrodil v hlavách aktivních hudebníků
s myšlenkou na důstojnou platformu pro
vystoupení místních jazzmanů a zároveň
na příležitost vidět ty nejzářivější hvězdy
světového jazzu na brněnských pódiích.
Spíše než o plnění snů šlo o snahu řešit
neutěšenou situaci ve smyslu nedostatku
příležitostí k vystupování a omezených
možností vidět a slyšet opravdovou
hudební kvalitu v jihomoravském
regionu. Festivalový vývoj naštěstí předčil
veškerá očekávání a původní ambice jeho
zakladatelů. Vlastimil Trllo, Jakub Rejlek
a Vilém Spilka, tedy duchovní otcové ideje
vybudovat v Brně festival středoevropské
úrovně, začali s přípravnými aktivitami
na podzim roku 2001, v době, kdy se
ještě naplno věnovali dennímu studiu na
Janáčkově akademii múzických umění.
5
Úspěšnému rozjezdu akce přispěl hned
první ročník v dubnu roku 2002, kdy
se relativně nezkušeným pořadatelům
podařilo „ulovit“ hvězdu prvotřídního
formátu, skvělou zpěvačku a držitelku
dvou Grammy Dianne Schuur. Vyvedený
úvodní ročník nastavil vysokou laťku,
přilákal sponzory a zahájil tradici, jež se
prohlubuje už celou dekádu.
2002
grafika Skákaly. Poprvé přijel do ČR americký kytarista
Kurt Rosenwinkel se svým famózním kvintetem
s tenorsaxofonistou Markem Turnerem a bubeníkem Jeffem
Ballardem. Publikum si podmanil také izraelský basista
Avishai Cohen, jehož popularita právě v té době začala
rapidně stoupat. Úžasně na hudební scéně Městského divadla
Brno zazpívala i Francouzka Anne Ducros, electro-jazz
přivezli rovněž francouzští Wise, slávu poválečného jazzu
oživil Scott Hamilton a v pozitivním světle se opět představily
i početné domácí soubory v čele s bigbandem Milana
Svobody či vokální skupinou 4TET. Masterclass Kurta
Rosenwinkela nechal nahlédnout do tajů improvizace.
Nejsvětlejším bodem úvodního ročníku
bylo famózní vystoupení zpěvačky
Dianne Schuur, která si brněnské publikum získala během
úvodní skladby. První ročník přinesl i další příjemné zážitky
ve formě vystoupení Petera Lipy, Janusze Muniaka, Luboše
Andršta či Miriam Bayle a především zahájil jedinečnou sérii
jamsessions místních hudebníků s festivalovými interprety.
Formát festivalu předznamenal jeho dnešní podobu, tedy
dvojkoncerty s případnou jamsession po jejich skončení.
Ročník 2002 navštívilo víc než tisíc posluchačů.
2003
Úspěch úvodního ročníku umožnil
rozmach festivalu po stránce počtu
koncertů i kvality interpretů. Hlavní večer ozdobila výtečná
zpěvačka Nnenna Freelon a své umění předvedl u nás téměř
neznámý, ale doma velmi ceněný americký saxofonista Arthur
Blythe. Ve čtyřech festivalových dnech dostali příležitost
i nejlepší domácí tvůrci včetně vynikajícího kontrabasisty
a skladatele Jaromíra Honzáka. Rovněž počet zúčastněných
zemí se zvýšil s důrazem na středoevropský prostor, velmi
mile překvapilo polské vokální kvarteto Sound Office. Polsko
je nakonec východoevropskou jazzovou mekkou a jeho
reprezentanti jsou pravidelnými účinkujícími festivalu od
jeho počátku.
2007
Mimořádně hvězdnému složení tohoto
ročníku vévodil devítinásobný držitel
ceny Grammy a slunce latinskoamerické hudby Eddie
Palmieri se svými Afro-Caribbean All Stars, ale neméně
přesvědčiví byli i ostatní headlineři. Baskytarista Victor
Bailey přivezl svoji kapelu s bubenickou legendou Lennym
Whitem, neuvěřitelnou muzikálností ohromil francouzský
kytarista Sylvain Luc, trumpetista a skladatel Dave Douglas
představil projekt Keystone, který živě doprovázel němé
filmy z počátku 20. století. Hlavní festivalový večer
v Janáčkově divadle působivě zahájil zpěvák Dan Bárta za
asistence tria Roberta Balzara. Basistický workshop vedl
Victor Bailey na Janáčkově akademii múzických umění.
2004
Festival se tímto ročníkem probojoval
mezi absolutní špičku jazzových akcí
v České republice. Formát se rozšířil na pět večerů, všechny
už proběhly ve formě kompaktního večerního dvojkoncertu.
Průlomovým koncertem bylo triumfální vystoupení
americké vokální skupiny Take 6, jež do Česka dorazila
v historii vůbec poprvé. Festival rovněž ozdobil legendární
kytarista John Scofield s projektem Überjam či famózní
duo Alan Broadbent – Gary Foster. Evropskou vlajku nesla
především charismatická polská zpěvačka Anna Marie Jopek,
která uhranula posluchače jako předskokanka Take 6 ve
vyprodaném Janáčkově divadle. Festivalovou premiéru si
odbyl i nadmíru talentovaný kytarista David Dorůžka.
2008
Novinkou tohoto ročníku bylo vedle
rozšíření formátu na celých jedenáct dní
také zahájení série „Ruský jazz“ ve spolupráci s projektem
Ruská kultura v ČR. Historicky prvním interpretem se stal
nejpopulárnější ruský jazzman, famózní saxofonista, lídr
a promotér Igor Butman. Zahrál hned dvakrát, s kvartetem
i bigbandem Gustava Broma. Příležitost dostaly i další
fantastické evropské projekty v čele s polskou zpěvačkou
Agou Zaryan, původem brněnským kytaristou Romanem
Pokorným či nové sestavy kapely Vertigo s hostující Dorotou
Barovou. Vrcholem ročníku bylo pochopitelně vystoupení
brazilské zpěvačky a pianistky Eliane Elias v triu s Marcem
Johnsonem a Adamem Nussbaumem.
2005
Trend rozrůstání festivalu se nezastavil
ani tento rok, festivalové koncerty
doplnily rozšířené vzdělávací workshopy. Hlubokou stopu
zanechal v brněnských posluchačích klavírista Jacky Terrasson,
skvělý program odzpívala v rámci galakoncertu v Janáčkově
divadle rovněž členka slavných Manhattan Transfer Janis
Siegel. Zapůsobilo i duo rakouských virtuózních bratrů
Muthspielů, americký kytarista Ron Affif v triu s Jurajem
Griglákem a Martinem Valihorou, trombonistka Sarah
Morrow, saxofonista Henryk Miskiewicz a celá řada domácích
i slovenských souborů v čele s Československým bigbandem
Matúše Jakabčice. Hojně navštívený workshop vedli na
Janáčkově akademii múzických umění Ron Affif a Alan Pasqua.
2009
Mimořádně pestrému ročníku opět
dominovaly skvělé americké kapely
v čele s kvartetem zpěvačky Karrin Allyson, jež společně
s Petrem Lipou potěšila posluchače v nabitém Bobycentru.
Allyson vystoupila v ČR vůbec poprvé a fanoušky svého
sonorního vokálu rozhodně nezklamala. Nefalšovanou
jazzrockovou fusion zahrál na tradiční festivalové scéně
v kulturním centru Semilasso bubeník Lenny White
s bohatým přispěním skvělého klavíristy George Colligana.
V mezinárodních projektech zazářil americký saxofonista
Chris Cheek, švédský kytarista Ulf Wakenius či trumpetista
Alex Sipiagin v rámci druhého pokračování „Ruské série“.
Bubenický workshop vedl Lenny White na Janáčkově
akademii múzických umění.
2006
Velmi vyvedený ročník ozdobila
přítomnost mnoha světových hvězd
i nový a mimořádně vyvedený design festivalového
6
2010
Deváté pokračování Jazzfestu nabídlo
svým fanouškům vzácnou příležitost zažít
show kultovního klavíristy, skladatele a producenta George
Dukea na hudební scéně Městského divadla Brno. Úžasnou
souhru a komunikaci předvedlo trio klavíristy Jeana-Michela
Pilca s Borisem Kozlovem na kontrabas a Billym Hartem na
bicí. Neméně potěšil při svém druhém brněnském vystoupení
John Scofield, tentokrát s akustickým kvartetem. Tento
kytarista par excellence jednoznačně potvrzuje tezi, že dobří
hudebníci zrají jako skvostné víno. Podruhé na festival zavítal
i nejvlivnější jazzový kytarista současnosti Kurt Rosenwinkel,
tentokrát se svým Standards triem. Z domácí scény rozhodně
nezklamal talentovaný a rychle se vyvíjející klavírista Vojtěch
Procházka. Historicky první sólový koncert odehrál varhaník
Ondřej Pivec, dnes na trvalo usazený v New York City. Norští
Motif zase předvedli, jak má vypadat zábavný free jazz.
Zdravice
ministryně kultury
Někteří odborníci tvrdí,
že slovo jazz vzniklo ze
slova jasmín, protože právě
jasmínová vůně byla v dobách,
kdy se jazz formoval, mezi
hudebníky nejoblíbenější.
Jsem proto nesmírně ráda,
že právě moravské Brno
bude po celý duben vonět
jazzem. A všem milovníkům
a fanouškům jazzu přeji, aby
v nich ta opojná a omamná
vůně zůstala po letošním
brněnském Jazzfestu napořád.
2011
Jubilejní desátý ročník překonal očekávání
především neuvěřitelnou návštěvností. Hlavní
gratulant, hlasový čaroděj Bobby McFerrin, vyprodal hned
dvakrát sportovní halu Vodova. Jeho vystoupení bylo bez
nadsázky kulturním zážitkem roku 2011 v městě Brně a vrylo
se hluboce do paměti všech návštěvníků koncertu. McFerrin
vystoupil v předvečer standardního formátu festivalu, jemuž
vévodilo vystoupení kapely amerického kytaristy Mikea
Sterna s oblíbeným Davem Wecklem na postu bubeníka,
famózní komunikace tria bubeníka Dana Weisse či energický
avantgardní jazz Michalea Formaneka s invenčním a technicky
nedostižným klavíristou Craigem Tabornem. Potlesk ve stoje
si ve zcela zaplněném Městském divadle Brno vysloužila
temperamentní zpěvačka Carla Cook a další pokračování
„Ruské série“ obstaral tamtéž altsaxofonista Dmitrij Baevský
v tandemu s newyorským kytaristou Joe Cohnem. Vícedenní
workshop s triem Dana Weisse inspiroval studenty nově
vzniklé jazzové katedry Janáčkovy akademie múzických
umění v Brně.
Mgr. Alena Hanáková
ministryně kultury České
republiky
Festival
v jeho historii
navštívilo celkem
31 500
*
posluchačů.
*) letošní ročník
samozřejmě není do výčtu zahrnut
7
Využijte jedinečnou možnost získat reprint prvního
vydání Respektu z roku 1990 v limitované edici. Získejte
reprodukce kreseb Pavla Reisenaurera nebo si vyberte
trika, mikiny nebo hrnky s potiskem.
166x246.indd 1
21.3.2012 16:13:08
Phishbacher NY3 / aut, usa
Muff / cz
Walter Fischbacher / klávesy, Goran Vujic / baskytara,
Ulf Stricker / bicí
Marcel Bárta / tenor & soprán saxofon, Jiří Šimek / kytary, efekty,
Jakub Zitko / Rhodes, varhany, syntezátory & samply,
Jakub Vejnar / baskytara, Roman Vícha / bicí & perkuse
R
akušan původem, Newyorčan volbou. To je Walter
Fischbacher, jazzový pianista a klávesista, jehož hudba je
hluboce ovlivněna syntezátorovým zvukem. Jeho životní příběh
připomíná osud jiného rakouského klávesisty, který v 70. letech
spojil své jméno s proslulou značkou Weather Report.
Aktuální projekt s mnohé prozrazujícím titulem
„Phishbacher New York Electric Trio“ a s Walterem na pozici
hlavního pilota schovaného za bateriemi kláves hraje svébytnou
variantu funku a fusion pro 21. století. Poslední CD „Live in
Europe“ nezaznamenává jen nezanedbatelné klavírní schopnosti
kapelního lídra, ale především vynikající a hluboce uspokojivé
hudební propojení mezi Walterem a jeho spoluhráči.
Ulf Stricker na bicí a Goran Vujic na baskytaru kráčejí
ve stopách Petera Erskinea a Jaca Pastoriuse. Všichni tři
dělají hudbu se společným cílem – jako velkou zábavu svoji
i svého publika. Harmonické spojení na lidské i hudební
úrovni umožňuje triu jak zemitě rockovat, tak se vznášet
v improvizovaných pasážích.
Walter Fischbacher pochází z Rakouska, kde vystudoval
Musikhochschule a Music Conservatory ve Vídni a působil
na rakouské hudební scéně až do roku 1994, kdy se rozhodl
zdokonalit své hudební umění v New Yorku. Tam si rozšířil
vzdělání na Mannes College a New School a hrál v několika
kapelách. Aby si rozšířil své hudební horizonty, založil
vlastní nahrávací studio a také se věnuje ladění klavírů.
Spolupracoval s mnoha jazzovými hvězdami, mezi kterými
nechybí George Garzone, Tim Lefebvre, Chico Freeman,
Ric Firebracci, Joel Hoekstra, Joel Rosenblatt, Mino Cinelu,
Billy Harper, Charles Tolliver, Frank Foster, Vienna Art
Orchestra, Ingrid Jensen, Wolfgang Muthspiel, Gary Dial,
Jamie Haddad, Peter Herbert, Corin Curschlelas a další.
kupina Muff pojmenovaná podle postavy ze Studia
Kamarád vznikla v roce 1999 v Praze. Její produkce se
skládá výhradně z autorských kompozic, jejichž inspirační
zdroje můžeme najít v hudbě Milese Davise, Waynea Shortera,
Jimmiho Hendrixe či Medeski Martin & Wood. Pro kapelu
je typický elektrizující náboj, psychedelické polohy, používání
samplů a nejrůznějších kosmických zvuků. Po tvůrčí pauze se
skupina Muff nedávno vrátila do centra pozornosti milovníků
otevřené instrumentální hudby s (prv…ní!) deskou, která
se vyznačuje osobitým zvukem, skladbami na pomezí jazzu,
rocku a elektroniky, se silným emočním nábojem a širokým
dynamickým rozpětím. A když Muff vše zmíněné okoření
samply, efekty i hudebním vtipem, zábava je zaručena.
O zvukovou pestrost se stará nejen klávesista Jakub Zitko,
ale také kytarista a král efektů Jiří Šimek, multiinstrumentalista
Marcel Bárta i muzikální a energický bubeník Roman
Vícha. Posledně jmenovaný se společně s basistou Jakubem
Vejnarem stará rovněž o rytmický grunt, bez něhož je jakákoliv
nápaditost stejně málo platná.
Kapela je právem označována za „all-star band“ české scény,
tvoří ji muzikanti nastupující generace, hrající
zároveň např. v kapelách Vertigo Quintet, Toxique, Soil,
NUO či Gumbo. Právě žánrová verzatilita jednotlivých
členů je největší devízou kapely. Umožňuje jim snadno mísit
vlivy, propojovat různé hudební jazyky či idiomy a vytvářet
tak ojedinělý a svébytný vlastní sound. Své zkušenosti
z inteligentní pop-music přetavují muzikanti z Muff do
komunikativního hudebního sdělení, jež má nespornou
uměleckou hodnotu, ale hlavně nezapomíná
na svého konzumenta.
11. dubna, 19.30, klub Alterna
11. dubna, 19.30, klub Alterna
S
9
Najponk Trio
featuring
&
Jaromír Honzák
Matt Fishwick / cz, gb
Najponk / piano, Jaromír Honzák / kontrabas,
Matt Fishwick / bicí
N
ajponk (Jan Knop) hraje na piano od svých devíti let
a od té doby je značně posedlý jazzem. V roce 1990
založil své trio a později kvartet Najponk Q. Získal první
místo v mezinárodní soutěži jazzových pianistů v Ostravě
v roce 1995 a později byl přizván do projektu Českého
rozhlasu Tribute to Thelonious Monk. Mezi renomované
hráče, se kterými během své dosavadní kariéry vystupoval
a spolupracoval, patří Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr
Baron, Osian Roberts a George Mraz. Najponk pravidelně
vystupuje na jazzových festivalech od ruského Novosibirsku až
po západoanglický Cheltenham a zavítal třeba i do prestižního
A Trane Jazz Club v Berlíně.
Jeho trio bylo mnohokrát zvoleno kapelou roku, poprvé
v roce 1998 v anketě České jazzové společnosti. Za své sólové
album „Just About Love“ dostal prestižní cenu Anděl 2001
v kategorii Jazz & Blues. Album „Going It Alone“ bylo
vyhodnoceno v roce 1999 v anketě časopisu Harmonie. Prague
Post o jeho hře napsal: „Pianista Najponk hraje přímočarý
jazz s invenčními, originálními sóly a alchymií, která je čistým
kouzlem. Vzrušující improvizátor kombinuje svěžest Oscara
Petersona s výstředností Theloniouse Monka a klasickým
nádechem Wyntona Kellyho a Reda Garlanda.“
Mezi jazzovými muzikanty a příznivci je Najponk znám jako
sběratel jazzu s encyklopedickou znalostí prakticky všeho, co se
jazzu týká. Je považován za jednoho z největších českých znalců
tohoto žánru; však také na Ježkově konzervatoři vyučoval
svého času historii jazzu. Avšak jako posluchač o sobě říká,
že má daleko širší záběr: od Led Zeppelin přes Megadeth,
Beatles, Franka Sinatru až po klasiku. Jeho životním smyslem
je swingující rytmus, takže do vyzvánějícího telefonu se vám
Najponk často může ohlásit heslem: „Čtyři jsou nejvíc!“
Aktuální Najponk Trio ve složení Najponk, Jaromír Honzák
a Matt Fishwick pokřtí nahrávku pro firmu Animal Music,
která vyjde letos na jaře pod názvem The Real Deal: Najponk
meets Jaromír Honzák and Matt Fishwick.
ejen skvělým pianistou, ale především originálním
skladatelem a zručným aranžérem je talent
česko‑slovenského jazzu Matěj Benko. Jeho tvář citlivého
doprovázeče a invenčního sólisty známe z kapel zpěvaček
Evy Emingerové nebo Miriam Bayle, ovšem Quintet
nabízí navíc hluboký exkurz do Benkovy duše skladatele.
Ne nadarmo vystudoval skladbu na Konzervatoři Jaroslava
Ježka. Benkův kompoziční talent prosakuje každým opusem,
a protože se Matěj obklopuje hudebníky schopnými převést
jeho myšlenky do reality bez zkreslení a navrch přidat špetku
vlastního koření, nemusí mít o osud svých skladeb strach.
Benkovi vyšlo autorské CD u nahrávací společnosti
Arta, je v neustálém tvůrčím zápřahu a s přehledem zvládá
i roli kapelníka a trojnásobného otce. Pobyt na pódiu
si evidentně užívá a pozitivní pocit z tvorby přenáší beze
ztrát na své posluchače. Na pedály v kvintetu šlape také
bubeník Bady Zbořil, jenž na půl plynu ostatně ani hrát
neumí, a popohání tak nejen Benka, ale i saxofonistu Radka
Zapadla a trumpetistu Miroslava Hloucala k nadstandardním
výkonům. Z pozice basisty vše drží v otěžích a fundament
dodává spolehlivý Tomáš Liška.
Matěj Benko dokáže své hudební vlivy přetavit do vlastní
svébytné výpovědi a ve společnosti zdejší hudebnické elity
je velkým příslibem pro jazzovou scénu.
12. dubna / 19.30 / klub Alterna
12. dubna / 19.30 / klub Alterna
Matěj Benko Quintet / cz, sk
Radek Zapadlo / tenor saxofon, Miroslav Hloucal / trubka,
křídlovka, Matěj Benko / piano, Tomáš Liška / kontrabas,
Pavel Zbořil / bicí
N
10
Jiří Levíček Trio / cz, usa
Jiří Levíček / piano, Francois Moutin / kontrabas,
Ross Pederson / bicí
J
iří Levíček je klavírista a skladatel původem z Brna. Po
studiu na Janáčkově akademii múzických umění se vydal
do Spojených států amerických, aby se dále zdokonalil. Vybral
si University of North Texas (UNT), která je známá svou
dlouholetou tradicí jazzové výuky. Dva roky studoval u Stefana
Karlssona a hrál ve vyhlášeném One O’Clock Big Bandu,
v orchestru, jehož nahrávky byly několikrát nominovány na
cenu Grammy. S tímto orchestrem hrál na mnoha festivalech
v USA i v Evropě (Kennedy Center in Washington D.C.,
Richardson Jazz Festival, Umbria Jazz Fest, North Sea Jazz
Festival, Jazz a Vienne, Montreux Jazz Festival, Denton Art
Jazz Festival).
Jiří se v současné době věnuje hlavně hře v triu a dalších
komorních ansámblech. Před odjezdem do USA natočil
několik rozhlasových nahrávek se spoluhráči z Česka (Petr
Dvorský, Vlastimil Trllo, Kamil Slezák). V roce 2008
Vážené dámy, vážení pánové,
velmi rád jsem převzal záštitu
nad letošním ročníkem
mezinárodního jazzového
festivalu JAZZFESTBRNO.
Je to již po jedenácté, kdy
se obyvatelé a návštěvníci
moravské metropole mohou
seznámit s tím nejlepším
z oblasti jazzové hudby.
Zdravice hejtmana
vydal svoji téměř výhradně autorskou desku „Returns“
s Danielem Foosem na basu a Rossem Pedersonem na
bicí. S triem vystoupil na mnoha festivalech a v jazzových
klubech v Severní i Jižní Americe (Washington D.C., Dallas,
San Antonio, turné po Peru, Bogota v Kolumbii, Toronto
v Kanadě, Pensacolla na Floridě). V roce 2009 vyhrál Jiří
první cenu na prestižní jazzové soutěži Phillips International
Jazz Competition, kde o rok později zasedl v porotě. V roce
2010 se zúčastnil Jacksonville Jazz Piano Competition
(Florida), kde získal 3. cenu.
Jiřího jazzové skladby jsou do určité míry ovlivněny
klasickou hudbou, které se naplno věnuje jako
klavírista i skladatel. Inspiruje jej především expresivita
postromantismu a druhé vídeňské školy, tedy hudba
postavená na volnějších harmonických vazbách či atonalitě.
Zvuková barvitost jeho kompozic a citlivá orchestrace jeho
spoluhráčů dává vyniknout nuancím, které jsou častěji
spojeny s prožitkem vážné hudby.
14. dubna / 19.30 / Semilasso
Pořadatelům se podařilo
opět připravit osvědčený
blok dvojkoncertů
doplněných o noční
jamsessions a další
doprovodný program,
při kterém se v Brně
představí řada výjimečných
zahraničních hostů i špiček
domácí scény.
11
Vážení milovníci jazzu,
jsem přesvědčen, že účast
na letošním Jazzfestu Brno
bude vynikajícím kulturním
zážitkem. Těším se s Vámi
na viděnou na některé
z jeho akcí.
JUDr. Michal Hašek
hejtman Jihomoravského kraje
Jiří
Jiří
Stivín slaví
&
70
Bártek
Mojmír
Mojmír
/ cz, nor, usa
Jiří Stivín / flétny, saxofony, …
Mojmír Bártek / trombon
Didrik Ingvaldsen / trubka
Vincenc Kummer / kontrabas
Skip Wilkins / klavír
Martin Kleibl / bicí
host:
host:
Didrik
Didrik Ingvaldsen
Ingvaldsen
České jazzové legendy ignorují věk a v plné síle pokračují v tvůrčích aktivitách.
Sedmdesátku nedávno oslavili třeba Karel Růžička, Vincenc Kummer nebo Milan Kašuba, ale nezdá se,
že by je to nějakým způsobem brzdilo v tvůrčím rozletu. Naopak zúročují nabyté zkušenosti, spolupracují
s mladší generací a udržují se tak ve formě a v mladistvém duševním rozpoložení.
P
rvní oslavenec Jiří Stivín se téměř čtyři dekády zabývá
interpretací předklasické hudby na zobcovou flétnu.
Studoval nejdříve kameru na pražské FAMU, po absolutoriu
se ale začal věnovat výhradně hudbě. Stivín interpretuje hudbu
středověku, renesance i baroka, ovládá všechny druhy příčných
i zobcových fléten a kromě hudby předklasické se intenzivně
věnuje jazzu, skládání a improvizované „Nové hudbě“. Vedle
saxofonů, klarinetu a příčné flétny používá také flétny zobcové,
různé lidové píšťaly a obecně vše, na co se dá dechem vyloudit
zvuk. Jako sólista spolupracuje s renomovanými hudebními
tělesy (Virtuosi di Praga, Pražskými symfoniky, Slovenským
komorním orchestrem, Pražskými madrigalisty, Due Boemi,
Sukovým komorním orchestrem, Talichovým kvartetem aj.),
řídí vlastní soubory Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and
Co Jazz Quartet. Jiří Stivín je autorem mnoha skladeb pro
nejrůznější formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní
jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři, při jazzových
kurzech ve Frýdlantu a v rámci mnoha dalších projektů včetně
výchovných koncertů pro děti.
Druhý oslavenec Mojmír Bártek studoval hru na trombon
na brněnské konzervatoři a dále pokračoval ve studiích
kompozice na JAMU. Jako orchestrální hráč a sólista
na trombon působil ve více orchestrech, nejdéle ovšem
v Orchestru Gustava Broma, kde účinkuje od roku 1967
do současnosti. Skladatelsky se zaměřuje především na oblast
jazzu, populární nebo taneční hudbu, ale věnuje se i hudbě
vážné. Jako trombonista se účastnil četných jazzových festivalů
v tuzemsku i zahraničí a premiéroval skladby z oblasti jazzové
a dechové hudby.
Oběma oslavencům vedle celé řady gratulantů hudebně
popřeje i vynikající a všestranný norský trumpetista
a Mojmírův dlouholetý přítel Didrik Ingvaldsen.
14. dubna / 19.30 / Semilasso
12
Alex
Sipiagin
Quartet
featuring
Boris Kozlov
/ rus, usa
Alex Sipiagin / trubka
Misha Tsiganov / klavír
Boris Kozlov / kontrabas
Donald Edwards / bicí
U
ž páté pokračování jazzové série v rámci společného projektu Jazzfestu
a festivalu Ruská kultura v ČR představuje další významnou osobnost ruského
jazzu. Kvalita interpretů „ruské“ série nejlépe ilustruje trend nebývalé obrody
jazzu v zemích bývalého východního bloku po pádu železné opony. Nastupující
muzikantská generace produkuje nepřeberné množství talentů neomezovaných
v rozletu ostnatým drátem ani rušičkami rádiových vln. Kvarteto ruského
trumpetového fenoména Alexe Sipiagina sdružuje právě tyto talenty v kompaktní
jednotku, jež s příznačnou energií interpretuje především skladby svého lídra. Rodák
z ruské Jaroslavle Alexander Sipiagin je jednou z největších osobností současného
ruského jazzu žijících v USA a jeho talentu si tam povšimli mnozí hybatelé žánru
včetně legend Michaela Breckera nebo Davea Hollanda, s jehož sextetem a big
bandem Sipiagin dnes pravidelně vystupuje.
Sipiagin je nejen sidemanem na roztrhání, ale i sebevědomým lídrem. Má za
sebou deset alb pod vlastním jménem, nahrávek napěchovaných originální hudbou
i energickými interpretacemi jazzových klasik za asistence jazzové extraligy. I z těchto
alb (a především z nejnovějšího Opus 5) bude čerpat repertoár kapely složené
z ostřílených reprezentantů ruského i amerického progresivního jazzu, vycházející
z tradice a zároveň nepoznamenané omezeným přístupem k informacím a izolací.
Ve svém současném mezinárodním kvartetu si Sipiagin hýčká elitní sidemany.
Rodák z Moskvy basista Boris Kozlov je talentovaný multiinstrumentalista,
jehož největší hudební láskou se postupem doby stal kontrabas. V posledních
letech se věnuje naplno i aranžování a vedení jedné z nejlepších světových
velkých kapel, Mingus Big Bandu. Pianista Misha Tsiganov je mimořádně
citlivý doprovazeč a nápaditý sólista schopný vnímat jak euroasijské, tak
americké hudební kořeny, z nichž jeho kapelník vyrůstá. Není proto divu, že si
Alexander Sipiagin ke spolupráci vybral pro své druhé vystoupení v Česku právě
jeho. Společně s fenomenálním, a proto i fenomenálně vytíženým bubeníkem
Donaldem Edwardsem formují hudební prostředí, jež nechá jeho trubku v kapele
vyniknout a zároveň s ní přirozeně splynout.
15. dubna / 19.30 / Divadlo Husa na provázku
14
Marta Töpferová
Quartet / cz, usa
Marta Töpferová / zpěv, cuatro a maracas, Tomáš Liška /
kontrabas, Alejandro Soto Lacoste / kytara, akordeon, zpěv, piano,
Cristian Carvacho / perkuse, charango a zpěv
Z
pěvačka a skladatelka Marta Töpferová ztělesňuje netuctový
životní osud lemovaný zajímavými zvraty. Marta je
původem Češka, nicméně dlouhodobě žije v New Yorku, kde se
déle než patnáct let paradoxně věnuje hudbě Latinské Ameriky.
V dětství začínala zpěvem české lidové a vážné hudby v Praze.
Láska ke sborovému zpěvu jí zůstala i po zásadní životní
změně, emigraci do Spojených států v roce 1987. Tam Marta
pokračovala v pěveckém růstu ve sboru „Seattle Girls’ Choir“.
V mezičase studovala španělštinu, kytaru a sólový zpěv jak ve
Spojených státech, tak ve Španělsku, a postupně procestovala
Mexiko, Kubu, Portoriko, Argentinu a Guatemalu. Všude tam
se s vervou sobě vlastní pídila po stopách své oblíbené hudby.
V roce 1996 se Marta Töpferová usadila v New Yorku,
kde začala skládat vlastní písně inspirované celou škálou
temperamentních rytmů, mezi kterými nechyběl kubánský son,
venezuelské vals a merengue ani argentinská zamba.
Ovlivněna latino melodikou začala hrát na jihoamerickou
kytaru „cuatro“ a to jí vydrželo dodnes. Také její kompoziční
talent rozkvetl do krásy, a hudební druhovou rozmanitost
tak Marta už léta obohacuje svými poetickými skladbami ve
španělštině, unikátními svojí lyrikou. Nedávný projekt nabízí
písně v angličtině a famózní doprovodnou kapelu složenou
z newyorské jazzové smetánky. Na letošním turné po Evropě
doprovází Martu basista Tomáš Liška a multiinstrumentalisté
Alejandro Lacoste a Cristian Carvajo.
Marta Töpferová cestuje po světě, zastávky dělá třeba
v Queen Elizabeth Hall v Londýně, na Jazzovém festivalu
ve Vídni, ve vyhlášeném klubu New Morning v Paříži, na
Jazzovém festivalu v Tanglewoodu, na World Music Festivalu
v Chicagu a v mnoha dalších klubech a divadlech ve Spojených
státech, Španělsku, v Argentině, ve Francii, v Německu,
Holandsku, ve Velké Británii, v Rakousku či v Itálii. Teď
konečně také na brněnském Jazzfestu.
Zdravice primátora
Hudební festival
JAZZFESTBRNO letos
vstupuje do druhé dekády
své existence. Deset let
jeho konání svědčí o tom,
že festivalový tým odvádí
vynikající práci. A jedenáctý
ročník jistě potvrdí vysokou
uměleckou a organizační
úroveň, kterou se tato
akce pyšní.
Již standardně se kreativní
organizátoři snažili zajistit
účast hudebníků, kteří
zaručují různorodost
dramaturgie Jazzfestu. Jako
malou „ochutnávku“ ze
skvěle sestaveného programu
si dovolím alespoň některé
z nich zmínit.
Brněnskému publiku se
opět představí mistři ve svém
oboru, k nimž nepochybně
patří český jazzman číslo
jedna Jiří Stivín, který
letos oslaví 70. narozeniny.
Společně s ním budou
tuzemskou jazzovou scénu
zastupovat například Libor
Šmoldas, David Dorůžka
nebo Marta Töpferová. Další
16. dubna / 19.30 / Semilasso
15
skvělí muzikanti k nám
dorazí ze zámoří – těšit se tak
můžeme na Briana Bladea,
Avishaie Cohena nebo Pata
Methenyho. Stačí zmínit
jen těchto pár jmen a je
zřejmé, že naše uši budou mít
„perné dny“.
Jsem velmi rád, že díky
festivalu JAZZFESTBRNO
je brněnské kulturní jaro
nabito hudebními hvězdami
světového formátu. Věřím,
že i tento ročník bude
tak mimořádný jako
všechny předešlé.
Bc. Roman Onderka, MBA
primátor statutárního
města Brna
16
Brian
Blade
music from
Mama Rosa
/ usa
Brian Blade / zpěv a kytara
Chris Thomas / kontrabas
Kelly Jones / zpěv a kytara
Geoffrey Moore / kytara
Steve Nistor / bicí
T
ento všestranně talentovaný mladý veterán si již v jazzovém světě získal uznání
jako bubeník, skladatel a lídr seskupení The Brian Blade Fellowship, se kterým
vydal tři alba. Je také obdivován jako všestranný bubeník, spolupracující s řadou
špiček hudebního světa. Nechybí mezi nimi třeba Daniel Lanois, Joni Mitchell,
Bob Dylan, Wayne Shorter, Seal, Bill Frisell či Emmylou Harris. Mama Rosa
představuje nový Bladeův počin: s láskou vytvořený dojemný cyklus písní hluboce
zakořeněných v bohaté osobní zkušenosti. „Sebeodhalování je vždycky náročné,“ říká
Blade, „ale mám pocit, že si musím klást výzvy a postupně se odkrývat, abych se dostal
k jádru toho, kdo jsem a co mohu nabídnout.“
Organická hudební paleta projektu Mama Rosa představí Bladea na akustickou
kytaru a bicí. Prozrazuje vlivy jedné z osobností, které jej po řadu let inspirovaly,
dlouholetého přítele a oblíbence hudebních tvůrců Daniela Lanoise. „Doufám, že lidé
najdou v písních z Mama Rosa nějaké osobní potěšení,“ říká Blade, „skutečnou výzvou
pro člověka je být upřímný sám k sobě a vyjádřit a odhalit v písních to, kým jsme.“
Brian Blade se narodil 25. července 1970 v Shreveportu v Louisianě. Vyrůstal
v prostředí gospelů a poslouchal hudbu Ala Greena, Stevieho Wondera, Earth,
Wind and Fire a Staple Singers. Během střední školy objevil Johna Coltranea,
Charlieho Parkera, Milese Davise, Arta Blakeyho, Theloniouse Monka, Elvina Jonese
a Joni Mitchell. V roce 1988 se přestěhoval do New Orleans a spřátelil se s Jonem
Cowherdem. Brian i Jon studovali a hráli s většinou nejlepších místních muzikantů,
jako byli John Vidacovich, Ellis Marsalis, Steve Masakowski a řada dalších.
V New Orleans žila nebo jej navštívila celá řada inspirativních hudebníků, kteří
Brianovi pomohli ve vývoji, jako Chris Thomas, Peter Martin, Nicholas Payton,
Delfeayo Marsalis, Joshua Redman, Harry Connick Jr., Marcus Roberts
a Daniel Lanois.
V roce 1998 začali Brian a Jon Cowherd nahrávat s vlastní kapelou Fellowship.
Vydali tři alba – Fellowship, Perceptual a Season of Changes. Od roku 2000 je Brian
spolu s Danilo Perezem a Johnem Patituccim členem kvarteta Waynea Shortera.
16. dubna / 19.30 / Semilasso
17
Libor Šmoldas Quartet
&
& Bobby Watson / cz, usa
Josef Fečo / kontrabas, Libor Šmoldas / kytara, Petr Beneš / klavír, keyboard, Tomáš Hobzek / bicí, Bobby Watson / saxofon
18. dubna / 19.30 / Semilasso
„
“
Jazz je mladá a vzrušující hudba.
Libor Šmoldas
Mimořádná kapela, která přitahuje stále větší množství mladých posluchačů k jazzu.
Libor Šmoldas Quartet právě vydává své nové album „18 days. 2000 miles.“, které se zrodilo během turné
po Spojených státech amerických. Lídr kapely, třicetiletý jazzový kytarista, skladatel a profesor na konzervatoři
Libor Šmoldas, patří k hvězdám české jazzové scény. I přes svůj mladý věk spolupracuje s předními světovými
muzikanty a získal si uznání domácí i zahraniční kritiky. V dubnu vyráží na turné s legendárním
saxofonistou Bobbym Watsonem, s nímž zavítá také na
mezinárodní festival JAZZFESTBRNO.
Právě vychází vaše nové album s názvem „18 days.
2000 miles.“ Můžete ho představit?
Jedná se o studiovou nahrávku pořízenou ve studiích
Western Carolina University. Během našeho amerického turné
jsme kromě jazzových klubů a koncertních pódií navštívili tři
univerzity, kde jsme hráli a pořádali workshopy se studenty.
Spíše než výsledkem dlouhé práce ve studiu je album zachycením
momentální nálady kapely. Natočili jsme ho za pouhý den.
Libor Šmoldas Quartet v již ustálené sestavě: Petr Beneš (piano),
Josef Fečo (kontrabas), Tomáš Hobzek (bicí). Obsahuje tři
moje skladby, dále dvě původní písničky od Pepy a Tomáše a tři
„standardy“, převzaté skladby ověřené jazzovou historií.
K jedné nahrávce jste si přizval také slavného saxofonistu
Bobbyho Watsona. Jak začala vaše spolupráce?
Bobby Watson byl hvězdou festivalu v Severní Karolíně,
tam jsme se seznámili a zahráli si. Shodou okolností jsme
měli příležitost se společně pobavit na studentském večírku,
kam jsme byli pozvaní den před vystoupením, takže bylo
velmi příjemné si zahrát, když už jsme se trochu znali.
Vzájemně se nám to vystoupení líbilo, a protože ho celé
natáčel skvělý pianista a učitel Pavel Wlosok, který působí
na místní univerzitě, rozhodli jsme se jeden živý track
s Bobbym zařadit do alba. Myslím, že dokresluje celkovou
náladu desky.
18
Je to v pořadí už druhé album, které jste nahrál v USA.
Tím prvním bylo kritikou ceněné „In New York On Time“
(2010), na kterém jste spolupracoval se špičkovými
jazzmany, jmenovitě s kontrabasistou Georgem Mrazem,
klavíristou Samem Yahelem a bubeníkem Jeffem Ballardem.
Jak se vám podařilo dát dohromady taková slavná jména?
V roce 2009 jsem jel po druhé do New Yorku a vzal jsem si
do hlavy, že cestu využiji ke
splnění jednoho ze svých snů.
Takže jsem postupně všem
třem muzikantům poslal svoje
nahrávky a všichni souhlasili,
že natočíme desku. Byla to
skvělá zkušenost po všech
stránkách – hudební, lidské,
profesní, organizační. Dodnes
z toho čerpám takřka každý
den. Také vděčím mnoha
lidem, bez kterých by se to
celé nikdy nedalo uskutečnit.
Bernsteina v klubu Smoke. Hrál se skvělou kapelou, byl tam
například Eric Alexander na tenor a Mike LeDonne na varhany.
Byl jsem z toho koncertu úplně unesený,, naprosto mě dostala
energie, zvuk, všechno. Zrovna jsem si říkal, že jim jako
muzikant nejsem hoden ani zavázat tkaničky u bot, když v tom
(jak je v NYC zvykem) mě Peter do mikrofonu vyzval, abych si
šel zahrát s kapelou jednu písničku. I když vlastně o nic nešlo,
já měl pocit, jako by se na
mě koukal celý New York,
a v životě jsem nebyl víc
nervózní. Mimochodem,
u baru seděl legendární
saxofonista Lou Donaldson.
Kapela se mě ani neptala, co
budeme hrát, prostě začali
a já tu skladbu ani neznal.
Nakonec to dobře dopadlo,
během sól ostatních jsem
se skladbu naučil a nějak to
zahrál. Byl to docela zážitek.
V poslední době jezdí do
New Yorku nahrávat řada
českých muzikantů. Co na
tom lákalo vás?
Co se týče jazzu, New York
stále platí za světové centrum,
kam se sjíždějí hudebníci ze
všech zemí a snaží se načerpat energii a vzájemně se inspirovat.
Dá se říct, že až když jsem to tam zažil, pochopil jsem z velké
části, o čem jazz je. Navíc mě velmi láká tamní atmosféra
a mezilidské vztahy. Celková uvolněnost, bezprostřednost
místních lidí, mix kultur, ras a názorů. Daleko méně tam
také mezi lidmi cítím předsudky a závist. Zároveň je to výzva
dokázat něco právě v New Yorku. Když jsme například v rámci
turné vystoupili v klubu Smalls, hodně to pro mě znamenalo.
Zvlášť když pak vyšla na koncert pozitivní kritika. Člověka
potěší, když ho v zahraničí ocení. New York je prostě super.
Vaši muzikantskou
dráhu provázela řada
osudových setkání, ať už
s manželkou, zpěvačkou
Vendulou Šmoldasovou, se
kterou hrajete v její kapele
Zeurítia, nebo přátelství
s varhaníkem Ondřejem Pivcem, s nímž jste hned za první
společné album Don’t Get Ideas (2006) získal cenu hudební
akademie „Anděl“ za nejlepší jazzovou desku roku. Kdo
další zásadněji ovlivnil vaši hudební kariéru?
Ondrovi i Vendulce jsem opravdu za mnohé vděčen. Moc mi
také ze začátku pomohl pianista Najponk, který mě, dá se
říct, uvedl mezi dobré pražské muzikanty a poskytl mi velkou
podporu. Pak to byli kytaristé Petr Zelenka a David Dorůžka,
kteří jsou mi opravdu skvělými učiteli. Nerad bych někoho
opomněl, všichni lidé, se kterými jsem kdy hrál, mi svým
způsobem pomohli, protože od každého je hodně co se naučit.
Rozhodují také finanční prostředky? Jak důležitá
je podpora sponzorů?
Samozřejmě, komerční tlak je vždy více či méně přítomen.
Beru to jako výzvu a nenechávám se tím otrávit. Navíc to,
jestli si dokážete peníze sehnat, je určité (nikoliv ovšem jediné)
měřítko, jak dobře věci děláte. Jsem moc vděčný, že existují
lidé, kteří moji práci oceňují natolik, že jsou ochotní dát
svoje peníze na to, abych například natočil desku. Zvlášť když
v jazzu u nás zatím nejsou prodeje desek v takové fázi, aby se
jim finanční investice vrátila. Alespoň ne v penězích. Pomoc
od sponzorů vnímám jako závazek a snažím se odvést co
nejlepší práci, je to součást motivace a vyžaduje to na člověku
všestrannost, což je dobré.
Převážná většina vašich skladeb je autorská. Jaké jsou
vaše zdroje inspirace?
Moje skladby nejsou moc složité a prokomponované.
Ten tvůrčí proces bych spíše než skládáním nazval zapisováním
nápadu, který přijde odněkud shora, sám. Fakt je, že od té
doby, co mám rodinu a děti, to jde samo, takže to asi bude
v tom. Taky mi dost pomohlo to, co mi jednou řekl pianista
Michal Tokaj, že život není o hudbě, ale hudba o životě,
a že bych měl hlavně žít, a ne jenom cvičit, abych měl o čem
hrát. To taky dost otevřelo dveře tvořivosti. V současné chvíli
už mám hotové skladby, nové skladby, které budeme hrát
s Bobbym Watsonem na našem turné.
Vzpomenete si ještě na své první živé vystoupení v NYC?
Velice dobře. Nejednalo se vlastně o plnohodnotný koncert.
Byl jsem se podívat na svého oblíbeného kytaristu Petera
Předchozí živou desku Libor Šmoldas Quartet: Live at Jazz
Dock (2010) jste nabídli volně ke stažení na svých webových
stránkách. Co vás k tomu vedlo?
19
Myslím si, že jazz má u nás tradičně spíše špatnou pověst
neprávem. Zkrátka hodně lidí si myslí, že je to zvláštní
složitá hudba, které se nedá rozumět. Na druhou stranu často
zažívám, že když se někdo takový náhodou dostane na jazzový
koncert, je nadšen a překvapen, jaká je to ve skutečnosti
dynamická, interaktivní, mladá a vzrušující hudba. Rozhodl
jsem se proto udělat živou nahrávku, kterou si každý bude
moct pořídit zdarma, a nabídnout tak jazz co nejširšímu
publiku. Pak už se může každý rozhodnout podle sebe, jestli
ho to osloví, nebo ne. V této chvíli je už stahování desky
zdarma ukončeno, protože se blíží vydání desky nové, ale
Live at Jazz Dock bude i nadále k dispozici ke koupi za velmi
příznivou cenu.
Vypozoroval jste díky tomu také zvýšený zájem
o vaše koncerty?
Naštěstí ano, lidé se o nás i o jazz obecně začali víc zajímat
a o to šlo. Je milé mít na koncertech třeba v pražských
jazzklubech pro změnu také početnou skupinu
českých posluchačů.
Nedávno jste se vrátil z Austrálie, kde jste učil na jazzovém
workshopu. Jak se daří jazzu u protinožců? Lze najít
nějakou zásadní kulturní odlišnost?
Pokud jsem mohl ze svého krátkého pobytu soudit, tak
se tam jazzu daří dobře. Určitě je tam mnoho skvělých
hudebníků. Ty, které jsem slyšel a s nimiž hrál, byli výborní.
Mají tam poměrně blízko k Americe i k Evropě, myslím
kulturně. Co mě opravdu mile překvapilo, byl velký zájem
o jazz mezi mladými lidmi. Na workshopu, kde jsem učil,
bylo asi 140 studentů a většina byla do této hudby naprosto
nadšená. Hodně hráčů na dechové nástroje (to u nás nebývá
zvykem). Co se týče odlišností kultur, je to hodně jiné než
u nás. Zatímco my si pořád velmi pomalu zvykáme na jiné
kultury, náboženství, rasy a názory, v Austrálii panuje totální
tolerance a pohoda. To se mi moc líbí. Taky je to nádherná
země, doporučuji navštívit. Jen je to trochu z ruky.
Prozradíte, jaké jsou vaše další hudební plány?
Bobby hraje na desce „18 days. 2000 miles.“ jen v jedné
písničce. A protože se nám dohromady opravdu dobře hrálo,
rád bych ho měl na celé příští desce svého kvarteta. Taky mám
jeden projekt, který zatím nemůžu prozradit. Jsem z něj dost
nadšený, jedná se o album balad, obsazení je zatím tajné,
doufám, že to vyjde.
Na jaře vyrážíte s Bobbym na společné turné. Kde vás
můžeme slyšet?
V dubnu odehrajeme v Čechách několik koncertů. Kromě
už zmíněného Jazzfestu v Brně také v Trutnově na Jazzinci,
v Nových Hradech na festivalu South Bohemia Jazz Fest,
v Praze bude klubový dvojkoncert v Jazz Docku. Taky uděláme
workshop na Konzervatoři Jaroslava Ježka a možná i v Brně.
Detaily najdete na www.liborsmoldas.cz.
Jana Běhalová
Patnáctou Cenu
Gustava Broma
získal Jaromír
Honzák
Výběrová komise ve složení Jiří Plocek
(vedoucí hudební redakce ČRo Brno),
Max Wittmann ml. (externí redaktor
ČRo Brno), Vilém Spilka (dramaturg
Jazzfestu Brno) a Aleš Opekar (hudební
redaktor ČRo Vltava) oslovila okruh
publicistů, hudebníků, redaktorů
Držitelem jubilejní patnácté ceny
a dramaturgů činných v oblasti jazzové
Gustava Broma se stává vynikající
kontrabasista a skladatel Jaromír Honzák. hudby a v příbuzných žánrech s žádostí
o účast při nominacích na CGB 2012.
Cenu převezme v rámci mezinárodního
Účast přijalo 17 osobností, které mohly
festivalu JAZZFESTBRNO 14. dubna
do stanoveného termínu poslat jednu
v brněnském kulturním centru
až tři nominace. Výběrová komise poté
Semilasso. Po loňské smrti Maxe
vyhodnotila došlé nominace s tímto
Wittmanna, významného brněnského
hudebního redaktora a zakladatele Ceny výsledkem: Na prvním místě se umístil
Jaromír Honzák (6 hlasů), druhý byl
Gustava Broma, se ředitel Českého
Emil Viklický (5 hlasů), třetí Josef
rozhlasu Brno Ludvík Němec rozhodl
Škvorecký (3 hlasy). První dvě jména
na dlouholetou tradici navázat. Pověřil
nejsou pro fanoušky jazzu překvapením,
vedoucího hudební redakce ČRo Brno
Jiřího Plocka sestavením výběrové komise třetí místo by dnešní generaci překvapit
a vytvořením nominačního kruhu, který mohlo – ale jen do určité míry. Nedávno
zesnulý spisovatel Josef Škvorecký byl
bude hlasovat o držiteli CGB 2012.
20
bytostně spjat s popularizací jazzu
a americké hudby v českém prostředí
především v 50. a 60. letech. Se dvěma
či jedním hlasem se ve výsledcích
objevilo ještě celkem dalších 16 jmen.
Novým držitelem ceny Gustava Broma
se tedy stal Jaromír Honzák. Vyhlášení
výsledků ankety o Cenu Gustava Broma
2012 za účasti zástupců Českého
rozhlasu a Jazzfestu Brno proběhne dne
14. dubna 2012 v Brně. Právě v tento
den začne v sále Semilassa v 19.30
koncert tria Jiřího Levíčka a následně
oslava 70. narozenin Jiřího Stivína
a dlouholetého člena Orchestru Gustava
Broma Mojmíra Bártka. V rámci oslav
narozenin bude vyhlášena i Cena
Gustava Broma 2012. V minulosti
cenu získaly největší osobnosti zdejšího
jazzu v čele s Karlem Růžičkou, Jiřím
Stivínem, Milanem Svobodou
či Vlastou Průchovou.
Vijay
Iyer
Trio
Amerického klavíristu Vijaye Iyera a festival
JAZZFESTBRNO spojuje potřeba objevovat, nezůstat
na místě, nonšalantně provokovat, bavit, ale zároveň nutit
k přemýšlení. Iyerovo hudební myšlení se obloukem vyhýbá
pouhému cizelování již mnohokrát vyřčeného, naopak upřímně
zrcadlí dnešní překotnou dobu se všemi jejími
pozitivy i negativy.
Vijay Iyer / klavír, Stephan Crump / kontrabas, Marcus Gilmore / bicí
18. dubna / 19.30 / Semilasso
21
V
o vlastním nitru. A protože je Iyer duší i tělem jazzman,
v centru pozornosti drží především rytmus, nejdůležitější
element jazzu. Libuje si v lichých metrech, jeho permutacích
a modulacích, doma se cítí i v komplikovaných polyrytmech.
Hluboce ponořen je i do činnosti kompoziční. Jeho vysoce
ceněná skladba pro orchestr s názvem Interventions byla
premiérována v roce 2007 tělesem American Composers
Orchestra. Jako nefalšovaný improvizátor si však Iyer
užívá hlavně tvorbu v menších sestavách, jmenovitě třeba
v experimentálním kolektivu Fieldwork a pro vývoj současné
improvizované hudby zásadním duu se saxofonistou
Rudreshem Mahanthappou.
O klavírním triu se často říká, že je ideálním formátem,
a Iyer to nejspíš sám potvrdí. Jeho dlouholetá spolupráce se
Stephenem Crumpem a Marcusem Gilmorem zatím vrcholí
deskou Accelerando na německém labelu ACT. „Marcus,
Stephan i já jsme pro to, co děláme, nadšení,“ potvrzuje Iyer.
„Já sám pokládám triové složení za velice podnětné vzhledem
k jeho proměnlivosti a dynamice. Dokáže znít stejně tak mohutně
a intenzivně, jako jemně a křehce. Hudba má v jeho podání
rytmický náboj, je hutná a živá, ať už hrajeme mé vlastní
skladby, nebo tlumočíme něco dříve napsaného. Trio je pro mě
tedy trvalým zdrojem inspirace.“
Komunikace v hudebním trojúhelníku vyžaduje maximální
schopnost nabízet a reagovat, žádný člen tria se nemůže
jen pohodlně vézt na hudební vlně, již vytváří ti ostatní.
I s tímto vědomím se Iyer obklopuje inspirativními spoluhráči
provokujícími svého leadera k dalším výletům za hranice
hudebních konvencí. Bubeník Marcus Gilmore možná
zbytečně často slýchá, že je vnukem nejvýznamnějšího
žijícího bubeníka Roye Haynese, ovšem komplexem z toho
evidentně netrpí. Hudební řemeslo ovládá dokonale – jak se
dnes sluší a patří – ale navrch přidává úžasný barevný zvuk,
vkus a muzikálnost à la Brian Blade. S Iyerem ho navíc pojí
tovaryšská zkušenost v kapele Steve Colemana, do jehož služeb
byl Gilmore najat ve věku patnácti let! S podporou takového
bubeníka v kapele má Iyer jisté přinejmenším jedno: jakkoliv
náročná je kompozice, ve výsledku bude znít přijatelně i pro
naprostého laika.
Podobně otevřený, invenční a vkusný hráč je i kontrabasista
Stephan Crump, rodák z Memphisu ve státě Tennessee. Šíře
jeho záběru je ohromující, zahrnuje spolupráci s legendami
blues či Motown a pochopitelně nespočetná angažmá u celé
řady jazzmanů. V triu Vijaye Iyera je pro výsledný zvuk stejně
nepostradatelný jako Gilmore.
O hudbě Vijaye Iyera s nadšením mluví jeho posluchači, se
stejným entuziasmem se ovšem zaslouženě setkává u novinářů
a kritiků. Jeho hudba není podlézavá, ale přece se vám po
chvíli záhadně snadno dostane hluboko pod kůži. Hodnota
Iyerovy tvorby dochází také Americké asociaci jazzových
žurnalistů (Jazz Journalists Association, JJA). V loňském
roce Vijay získal JJA Musician of the Year Award 2010
v konkurenci Sonnyho Rollinse, Davea Douglase, Joea Lovana
či Henryho Threadgilla. Těžko si v této kategorii představit
lepší společnost. Nás může těšit, že jazz i díky umělcům
kalibru Vijaye Iyera rozhodně nepatří do starého železa.
šechny fáze historie hudby nesou společný znak: vždy
totiž generují hrstku inovátorů, kteří se obdařeni
mimořádným talentem neohlížejí na obchodní stránku
umění, ale dobývají další hudební poklady z postupně
slábnoucího naleziště. V současné mladší generaci jazzových
pianistů se takto profilují třeba Jason Moran, Craig Taborn,
Ethan Iverson nebo Danilo Perez. Do této exkluzivní
společnosti je ovšem nezbytné přidat právě Vijaye Iyera, jehož
prospektorská povaha jej nutí hledat v hudbě další souvislosti.
„V hudbě se zabývám emocionalitou, intuicí, politikou
i spiritualitou,“ vysvětluje Iyer.
„Snažím se dospět k určitému
chápání toho, jak slyší hudbu
běžní lidé – vnímání emocionální
a intuitivní cesty, hlubinného
napojení, které hudba
dokáže navodit.“
Iyerova slova dokumentují jeho nepopiratelnou schopnost
zaujmout bez nutnosti sklouznout k povrchnímu cirkusáctví.
Nepodléhá sebeklamu a vždy na konci tvůrčího procesu
nachází normálního konzumenta hudby. „Hudebníci právě
schopnost vnímat své posluchače často ztrácejí, jelikož si zvyknou
na analytický poslech a zaměří se na technické záležitosti.
Jenomže na hudbě je přece hlavní právě to, co se nachází za
oblastí techniky.“
V oblasti za technikou nalézá Iyer nespočet duchovních
souvislostí. K hlubšímu přemýšlení ve spirituální rovině
jej částečně předurčila zkušenost sidemana v kapelách
Stevea Colemana či Roscoe Mitchella. Právě oni se
nespokojují s pouhým mistrovským zvládnutím tradice
žánru, naopak pokračují v nalézání východisek, kličkování
v úzkých, či někdy dokonce slepých uličkách. Cesta je pro ně
cíl podobně jako pro Vijaye Iyera.
Dříve než se Vijay vyprofiloval jako mimořádně originální
pianista a skladatel ve službách Colemana a dalších, nasával
inspirace z celé řady stylů. „Jako posluchače mě patrně nejdřív
chytil rock, pop a soulová muzika z rádia,“ říká Iyer. „Jako hráče
mě pak nejvíc zaujala improvizace na všechny možné způsoby.“
Ve výčtu vlivů ovšem nesmí scházet také funk, hip-hop, dub,
elektronika či hudba ze země klavíristova původu, Indie.
A pak ještě věda. Skutečně, exaktní a zdánlivě suchopárný
svět vědy. Iyer se totiž honosí akademickými tituly v oborech
matematika, fyzika a technologie. „Opravdu ve svém přístupu
k hudbě uplatňuji jistou dávku matematické a formální
přísnosti,“ popisuje harmonické skloubení dvou rozdílných
světů Iyer. „Uvažuji o energii a frekvencích, rezonancích
a cyklech, percepci a kognici.“
Není ale přílišné lpění na principech v hudbě na škodu?
Rozhodně ne v případě Vijaye Iyera. Ve prospěch koncepce
nikdy neobětuje intuici, ve prospěch formy spontaneitu. Smysl
pro duchovno, který v něm zažehli guruové George Coleman,
Wadada Leo Smith či Roscoe Mitchell, se ruku v ruce
s jeho lidským dozráváním proměňuje v poutavou výpověď
22
„Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace.“
nikoliv jako tvůrčího hudebníka. Na klavír jsem se ovšem
učil čistě improvizací. Tak jsem vlastně u piana v jistém
smyslu „tvořil“ od samého začátku. Zabýval jsem se při tom
samozřejmě i teorií, harmonií a tak dál, jenže mi to sloužilo
jen jako strukturální opora a jako prostředek k jasnému
vymezení onoho základního tvůrčího impulzu. Docela
intenzivně se zabývám interpretací elektronické hudby
a kromě toho také hodně skládám pro jiné nástroje než
klavír. K neklavírním hudebním vzruchům se tak dostávám
nepřímou cestou.
Vaše hra na klavír je ovlivněna celou šíří stylů a kultur,
přesto se zeptám: byl jazz vaší první hudební láskou?
V mém hudebním vývoji nehrála otázka stylu nikdy
žádnou roli. Vnímal jsem ji čistě informativně, neohraničeně.
Pokud se týče mé první hudební lásky – prvního zážitku
opravdového opojení hudbou – jako posluchače mě patrně
nejdřív chytil rock, pop a soulová muzika z rádia; jako hráče
mě pak nejvíc zaujala improvizace na všechny možné způsoby.
Jak vás ovlivnili vaši vlastní slavní kapelníci
na počátku kariéry?
Steve Coleman byl první, kdo mě dovedl k výraznému
soustředění pozornosti na rytmus a kdo také zapříčinil, že
jsem z rytmu udělal těžiště své koncepce. Od samého počátku
mě taky upozorňoval na to, že má vlastní tvorba získá na síle
i co do podstaty, budu-li umělecky kultivovat souvztažnost
s dědictvím, z něhož vyrůstám. Já sám už jsem se sice tehdy
vydával právě touto cestou, i tak si ale myslím, že právě
zkušenost z práce s Colemanem mi pomohla dosáhnout
propojení těchto dvou podstat, totiž rytmu a identity.
Roscoe Mitchell je pro mě jedním z nejvýznamnějších
současných saxofonistů, je naprosto nekompromisní ve
svém vizionářství a svou životní dráhu zasvětil bezezbytku
hudebnímu experimentování. Jeho hudba se velice obtížně
interpretuje, vyžaduje totiž od hráče velkou dávku přísné
disciplíny. V kompoziční rovině pracuje s krajními polohami
dynamiky, notové délky, hustoty a složitosti notace. Vyjadřuje
se v tom smyslu, že hudba se má zabývat zkoumáním
formálních protikladů, a tuto zásadu velice vážně uplatňuje
přímo v tvorbě oněch neuvěřitelně intenzivních hudebních
prožitků. Spolupráce s ním mě přivedla k takovým postupům
v klavírní hře, jaké jsem si dříve nikdy nedokázal představit,
a zároveň mě naučila poslouchat hudbu tak, jak jsem ji nikdy
dřív neposlouchal.
Wadada Leo Smith je úžasně novátorský skladatel
a improvizátor, ale zároveň i skvělý teoretik a filozof. Je
svrchovaně duchovní osobností, a právě v tomto rozměru
spočívá i hlavní síla jeho tvorby; její součástí jsou sice velice
konkrétní formální postupy, zároveň je však jejím pravým
posláním služba vyšším, univerzálním pravdám. Jeho
kompozice jsou budovány s ohromnou pečlivostí a s ohledem
na konkrétní detail, zároveň ovšem jako by v nich přesahoval
technickou dimenzi tónů, akordů, rytmů a podobně.
Jeho systém notového zápisu, „Ankhrasmation“, který
v současnosti začínám chápat, uvádí interpreta do duševního
stavu napojení na veškeré roviny vědomí. Učí nás usilovat
o dokonalé nalézání sebe samých v niterném prožitku hudby.
Co vás nejvíc baví a vzrušuje na hře v triu?
Marcus, Stephan i já jsme pro to, co děláme, všichni
nadšení, a v triu už spolu hrajeme dlouho. Já sám
pokládám triové složení za velice podnětné vzhledem k jeho
proměnlivosti a dynamice. Dokáže znít stejně tak mohutně
a intenzivně, jako jemně a křehce. Hudba má v jeho podání
rytmický náboj, je hutná a živá, ať už hrajeme mé vlastní
skladby, nebo tlumočíme něco dříve napsaného. Trio je pro
mě tedy trvalým zdrojem inspirace. A za všechna ta léta, co
spolu hrajeme, se naše hudba dopracovala jisté lehkosti, z níž
máme opravdu dobrý pocit.
Vaše tvorba je výrazně inovativní a poměrně složitá. Zdá
se mi přesto, že se vám daří zachovat přístupnost vaší
hudby běžnému hudebnímu konzumentovi.
Jak to děláte?
Tak za tohle vám mockrát děkuji – to je velký kompliment!
Vlastně hned tři velké komplimenty najednou! Upřímně
řečeno, spoustu jsem se toho naučil od nemuzikantů –
filmařů, básníků, choreografů, divadelníků a také aktivistů.
Spolupráce s nimi mi pomáhá dospívat k určitému chápání
toho, jak slyší hudbu běžní lidé – vnímání emocionální
a intuitivní cesty, hlubinného napojení, které hudba dokáže
navodit. Hudebníci právě takové cítění často ztrácejí, jelikož
si zvyknou na analyticky zaměřený poslech a zaměří se na
technické záležitosti. Jenomže na hudbě je přece hlavní právě
to, co se nachází za oblastí techniky.
Vzhledem k vašemu technickému vzdělání se nelze
nezeptat, jak lehké či složité je zkombinovat rozdílné světy
vědy a hudby v jedné kreativní osobnosti Vijaye Iyera?
Skutečně ve svém přístupu k hudbě uplatňuji jistou
dávku matematické a formální přísnosti: uvažuji o energii
a frekvencích, rezonancích a cyklech, percepci a kognici.
Současně s tím se ale zabývám i emocionalitou, intuicí,
politikou a spiritualitou.
Celá řada mých inspirátorů a učitelů – Coltrane,
Steve Coleman, George Lewis, Amiri Baraka – byli a jsou
zároveň jak vysoce kvalifikovanými teoretiky, tak výkonnými
hudebníky. Vlastně se jen snažím řídit se jejich příkladem.
Vnímáte piano jako ideální nástroj pro vyjádření vlastních
kreativních myšlenek? Hrajete i na jiné nástroje nebo
toužíte umět hrát na jiné nástroje?
Můj první nástroj byly housle, opravdu tvůrčím způsobem
jsem na ně ale nikdy nehrál – jako většinu houslistů, i mě
školili jako interpreta (ve smyslu klasické evropské tradice),
Čím si dobíjíte tvůrčí baterie?
Science fiction, hořkou čokoládou a červeným vínem!
Bruno Brewer
23
Djabe / hun
Tamás Barabas / baskytara, Attila Égerházi / kytara,
Szilárd Bana / bicí, Zoltán Kovács / klávesy,
Ferenc Kovács / housle, trubka
Milan Svoboda
Quartet / cz
D
jabe je dnes v Maďarsku jazzová/world fusion kapela
číslo jedna. Byla založena před 15 lety a od té doby
získala řadu domácích i mezinárodních ocenění a uznání.
Od prosince 2007 hraje Djabe pravidelně s bývalým
Milan Svoboda / klavír, Milan Krajíc / saxofon,
kytaristou Genesis Stevem Hackettem. Od roku 2002
Filip Spálený / baskytara, Ivan Audes / bicí
hrála kapela ve 41 zemích po celé Evropě, Asii a Severní
Americe. Djabe je na mezinárodních festivalech jedním
udba kvarteta Milana Svobody navazuje na tradici
z nejvyhledávanějších maďarských uskupení.
moderního jazzu 60. a 70. let., v jeho originální
Djabe hraje jedinečnou hudbu, ve které se jazzový jazyk
tvorbě se však objevují i vlivy rocku, folklóru a soudobé
míchá s různými prvky maďarské hudby a world music. Hlavní
hudby vážné. Milan Svoboda své kompozice často řadí do
skladatel kapely je Tamás Barabas, nejvirtuóznější maďarský
větších tematických celků, a vznikají tak příznačné suity,
baskytarista. Jazz a původní maďarská hudba jsou i součástí
jež nabízejí dostatek prostoru pro kreativní improvizace
hry Ference Kovácse. Podle Archieho Sheppa, který s Ferencem
všech členů skupiny. Se svým kvartetem koncertoval Milan
Kovácsem několikrát spolupracoval, „je to jeden z nejlepších
Svoboda téměř po celé Evropě, v USA a v Indii. Zúčastnil se
houslistů na světě a navíc hraje na trubku jako Miles Davis“.
řady jazzových festivalů a nahrál gramofonová alba „Okno
Spolupracoval i s Davem Murrayem, Balanescem a Hamidem
dokořán“, „The Boston Concert“, „Dedication“, „Dnes večer
Drakem. Hra Zoltána Kovácse na klávesové nástroje je pestrá,
zítra ráno“, „Milan Svoboda Q & Tony Lakatos“, „Znamení
někdy klasická, a v nemalé míře přispívá k vysoké úrovni Djabe.
střelce“, „Live At The Castle“ a „Moment’s Notice“. Kvalitu
Djabe znamená v africkém jazyce ashanti svobodu. Další
souboru potvrzuje účast na prvním ročníku festivalu European
zakladatel a skladatel kapely Attila Égerházi – hraje na kytaru
Jazz Night ve Vídni, který přenášela televizní společnost EBU
a je vedoucím skupiny – interpretuje tuto svobodu především
do celé Evropy.
jako volné míchání stylů a nástrojů. Bubeník Szilárd Bana je
Během téměř pětadvacetileté existence se v souboru
jedním z nejtalentovanějších maďarských jazzových bubeníků,
vystřídala celá řada předních českých jazzmanů, např.
jeho spolehlivá a muzikální hra poskytuje kapele nejlepší
Michal Gera (tp), Aleš Charvát (b), Jaromír Helešic (ds),
možné rytmické zázemí.
Ivan Myslikovjan (as) nebo Martin Lehký (b). V krátkém
Djabe v uplynulých patnácti letech spolupracovala se
„americkém“ období v něm hráli Greg Badolato (ts) a Aaron
Scott (ds). Jako hosté s kvartetem často vystupují mezinárodně zahraničními i domácími hudebníky. Saxofonistu Bena Locka
(Brand New Havies, Sting, Jamie Cullum), který s kapelou
uznávané osobnosti, jako např. Tony Lakatos (ts), Sigi Finkel
absolvoval i několik turné, můžeme slyšet na čtyřech albech
(ts), Jarek Smietana (g), Jiří Stivín (as) a mnoho dalších.
a třech koncertních záznamech. John Nugent, americký
Příležitostně tak skupina vystupuje jako Quintet nebo Sextet.
saxofonista (Ella Fitzgerald, Tony Bennett, Carla Bley), hraje
Aktuální obsazení kvarteta Milana Svobody je vybranou
na albu Take On a pravidelně se účastní koncertů. Malik
společností špičkových sólistů, kteří spolupracují s předními
Mansur je mistrem starého ázerbájdžánského nástroje taru –
kapelami české jazzové scény. Repertoár tvoří převážně
původní kompozice Milana Svobody a jeho originální aranžmá Djabe s ním hrála v Baku a v Maďarsku. Kromě toho jej lze
slyšet na albu Take On. Z domácích hudebníků musíme
světové jazzové literatury. Milan Svoboda Quartet je častým
zdůraznit dva saxofonisty – Mihály Dresche a Viktora Totha.
hostem evropských hudebních festivalů a jazzových klubů.
H
19. dubna / 19.30 / Semilasso
19. dubna / 19.30 / Semilasso
24
Krize jako
stimul
na všech úrovních. Od
špičkové dramaturgie přes
zajištění financování až po
profesionální a bezchybnou
Vlastimil Trllo
produkci jednotlivých akcí.
Tato neustálá bdělost nás
nutí stále intenzivněji vnímat
dnes už téměř samozřejmou
složitost doby, stále větší tlak
na financování kultury, na
nutnost hledat alternativní
a nové zdroje podpory. Je
více než jasné, že pro udržení
stabilního financování je
třeba procházet napříč celou
společností od soukromých
Jaro je obdobím
mecenášů přes silné partnery
probouzení ze zimního
a donátory z komerční
spánku. Již po jedenácté
sféry až po veřejné zdroje.
máme
příležitost
probouzet
featuring
/ esp, cz, ned
Dostávám se tak přirozeně
se ve společnosti festivalu
JAZZFESTBRNO. Festivalu, k úvaze nad brněnským
Albert Vila / kytara, Cyrille Oswald / saxofon,
jazzovým svátkem jako nad
jenž se za poslední dekádu
Petr Dvorský / kontrabas, Martin Novák / bicí
značkou, která svým vysokým
stal nedílnou součástí
uměleckým a společenským
brněnského kulturního jara
lbert Vila studoval hudbu nejprve na „Taller de musics“
kreditem, bohatou historií
a zároveň vyrostl v silnou
v Barceloně. V roce 1999 byl přijat na amsterodamskou
a jedinečností tvoří
akci, která bourá hranice
konzervatoř do třídy Jesse van Rullera. V roce 2004 získal
mimořádně atraktivní
provinčnosti a se zdravým
první cenu na nizozemské jazzové soutěži, následující rok
sebevědomím vyplňuje jeden produkt, jenž má pro své
obdržel stipendium na absolventský program na prestižní
konzumenty i silné partnery
z bodů na pomyslné mapě
Manhattan School of Music v New Yorku.
obrovský potenciál.
V roce 2007 se po ukončení postgraduálního studia rozhodl největších jazzových svátků
Současnou finanční a s ní
nejen České republiky, ale
vrátit do rodného města, Barcelony. Tam dal dohromady
i střední Evropy. Máme před související společenskou krizi
nový projekt: Albert Vila Quintet. S touto skupinou zvítězil
vnímám jako období selekce.
sebou mnohadenní maraton
v celostátní soutěži „Debajazz“ v Donosti v roce 2007
Selekce akcí hodnotných, za
a ve stejném roce vydal u gramofonové společnost Fresh Sound koncertů za účasti těch
kterými stojí znalost oboru,
největších jmen současného
New Talent debutové album „Foreground music“.
profesionalita a poctivá práce.
světového i domácího jazzu.
V roce 2011 vydal druhé album na značce Fresh Sound
Jsem hluboce přesvědčen,
Takto příjemné jarní
New Talent s názvem „Tactile“. A přesně takové nové CD
Alberta Vily je – příjemné na dotek. Je pečlivě zkonstruováno, probouzení ovšem podmiňuje že mezinárodní festival
JAZZFESTBRNO mezi
skladby přecházejí z intimních do energických, z melodických naprostá celoroční bdělost
takové patří.
pořadatelů festivalu, a to
do rytmických poloh, od rozjímání k výbuchům – a přitom
procházejí širokou škálou hudebních krajin. Těžké pochopit,
vzrušující poslouchat.
Albert vystupuje ve Španělsku a v několika evropských
zemích, včetně Velké Británie, Německa, Belgie, Itálie,
České republiky a Polska, kde je velmi vřele vítán
veřejností i kritikou.
V letošním roce Albert představí své nejnovější album
s novou sestavou – obklopuje se tím nejlepším z evropského
jazzu. Cyrille Oswald pochází z Holandska, ale za svůj
druhý domov si vybral Prahu. Zdá se, že pro Alberta je
se svým energickým a přesto propracovaným konceptem
ideálním partnerem. Bude je doprovázet mimořádně zkušený
a vyhledávaný rytmický tandem: bubeník Martin Novák
a basista Petr Dvorský.
Albert Vila Quartet
Cyrille Oswald
A
20. dubna / 19.30 / Semilasso
25
26
Jonathan
Kreisberg
Quartet
/ usa, gb
Jonathan Kreisberg / kytara
Will Vinson / alt saxofon
Joe Martin / kontrabas
Colin Stranahan / bicí
K
ytarista a skladatel Jonathan Kreisberg se narodil v New Yorku a v deseti letech, poté co se rodina přestěhovala do Miami,
začal hrát na kytaru. V 16 letech byl přijat na New World School of Arts, kde se soustředil na studium jazzu. Intenzivně
se věnoval cvičení na svůj zamilovaný nástroj a časopis Guitar Player si ho povšiml již v neobvykle mladistvém věku. Získal
stipendium na University of Miami, kde se stal kytaristou v uznávaném Concert Jazz Band, cestoval po Brazílii a hrál s Joe
Hendersonem, Michaelem Breckerem a Redem Rodneym.
Po dokončení studia začal hrát mainstreamové jazzové „kšefty“, stejně jako nespočet dalších projektů. V roce 1997 se vrátil
do rodného New Yorku a soustředil se na progresivní akustický jazz. „Když jsem se přestěhoval do New Yorku, vstoupil jsem
do introspektivnější fáze a snažil se proniknout co nejhlouběji do melodií a harmonií.“ To se shodovalo s obnoveným zájmem
o jazzovou tradici. „Zjistil jsem, že čím hlouběji jsem se dostával do tradice, tím více jsem si uvědomoval možnosti do budoucna.“
Od návratu do New Yorku hraje Jonathan v kapelách mnoha jazzových velikánů, jako jsou Lee Konitz, Joe Locke,
Dr. Lonnie Smith, Joel Frahm, Greg Tardy, Lenny White, Roy Nathanson, Donald Edwards, Jane Monheit, Ari Hoenig
a Yosvany Terry. Vedl také různě obsazené skupiny, ve kterých účinkovali umělci nejvyššího kalibru – Bill Stewart,
Larry Grenadier a Scott Wendholt.
Jonathan nahrál řadu CD jako lídr, jeho aktuální projekt Shadowless nevyjímaje. Na kritikou vřele přijatém albu hrají
Henry Hey na klavír, Will Vinson na alt saxofon, Matt Penman na basu a Mark Ferber na bicí. Přestože má Jonathan
základnu v New Yorku, cestuje po celém světě. Nedávno dokončil úspěšné turné po Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Finsku,
Itálii, Japonsku, Nizozemí, Švýcarsku, Mexiku a Ekvádoru. Velmi rychle se etabloval jako špičkový sólista na mezinárodní
jazzové scéně.
20. dubna / 19.30 / Semilasso
27
Tigran
Tigran
Hamasyan
Solo
Solo
/ arm
Tigran Hamasyan / piano
D
alším vynikajícím pianistou, jenž vedle vizionáře
Vijaye Iera obohatí jedenáctý ročník mezinárodního
jazzového festivalu JAZZFESTBRNO, je mimořádně
talentovaný Armén Tigran Hamasyan. Narodil se v roce
1987 v arménském Gyumri a vyrůstal v umění přejícím
prostředí hudební rodiny. Jako batole měl sklon hrát si
místo běžných dětských hraček s magnetofony či klavírem
a už ve třech letech hledal způsoby, jak na klavír zahrát
písničky Beatles, Louise Armstronga, Led Zeppelin,
Deep Purple a Queen. Jeho jazzový vkus byl brzy poté
formován fusion obdobím Milese Davise. Když mu bylo
deset let, rodina se přestěhovala do Jerevanu a Tigran začal
objevovat jazzové standardy pod záštitou učitele Vahaga
Hayrapetyana, který studoval u legendárního bopového
pianisty Barryho Harrise.
Ačkoliv Tigran studoval na hudebně zaměřené arménské
střední škole klasickou hudbu, pokračoval ve vlastním
růstu jako jazzový pianista. Účinkoval na 1. mezinárodním
jazzovém festivalu v Jerevanu v roce 1998, který mu otevřel
další možnosti koncertování, a na festival se vrátil i ve
druhém ročníku v roce 2000. Poté se setkal s promotérem
Stephanem Kochoyanem, který mu domluvil vystoupení na
několika evropských festivalech.
Když mu bylo šestnáct let, rodina se přestěhovala do
Los Angeles, aby svým dvěma dětem (Tigranova sestra
je malířka a sochařka) nabídla lepší umělecké příležitosti.
Tigran brzy vyhrál řadu klavírních soutěží, například hlavní
cenu v Monkově soutěži a druhé místo na Mezinárodní
jazzové soutěži Martiala Solala v Paříži v roce 2006. Ve stejné
době se Tigran dostal do kontaktu s jazzovými hudebníky
z Los Angeles včetně Alphonso Johnsona a Alana Pasquy
a začal hrát se saxofonistou Benem Wendelem a bubeníkem
Natem Woodem, se kterými hraje dodnes.
Díky vítězství v Monkově soutěži a sice nevelkému,
ale o to působivějšímu portfoliu se Tigranova kariéra ocitla
na výrazném vzestupu. S novou sólovou nahrávkou „A Fable“
učinil v jazzovém světě další obří krok vpřed. „Název alba mě
napadl díky tomu, že všechny skladby vyprávějí nějaký příběh,“
říká Tigran, který v mezičase přesídlil do New Yorku, „myslím,
že lidé mají bajky rádi, protože jsou jednoduché, ale hluboké.“
Pokud jde o nahrávání sólového alba po třech letech s kapelou,
říká: „Spousta lidí mě slyšela hrát sólové koncerty a já jsem
se chtěl v tomto kontextu také slyšet.“ Následující rozhovor
se týká nejen nového alba, ale i Hamasyanovy hudební
současnosti a sólového vystoupení v brněnském Besedním
domě 23. dubna.
23. dubna / 19.30 / Besední dům
28
Rytmus nemá hranic
Váš hudební projev formovala celá řada vlivů a kultur.
Co bylo vaší první hudební láskou?
Asi hudba samotná. Všechny ty magnetofonové pásky,
které jsem poslouchal, když jsem byl malý, a pochopitelně
klavír. Poslouchám dnes nejrůznější druhy hudby: death
metal, alternativní a indie rock, elektronickou, folkovou
i klasickou hudbu.
Mají arménská lidová hudba a jazz něco společného?
Určité spojitosti mezi arménskou hudbou a jazzem existují,
ale je poměrně těžké konexe vysvětlit slovy.
Znáte českou a moravskou lidovou hudbu, popřípadě její
vlivy na klasické skladatele, jako je třeba brněnský rodák
Leoš Janáček?
Leoše Janáčka samozřejmě znám, ale příležitost
k hlubšímu prozkoumání české a moravské lidové hudbě
jsem upřímně řečeno zatím neměl. Nicméně se velmi těším
na svoji první návštěvu Brna. Určitě bude inspirativní nejen
po hudební stránce.
Kteří učitelé vás ovlivnili na vaší hudební cestě nejvíce?
Určitě především můj první arménský učitel jazzového
klavíru Vahagn Hayrapetyan. Díky němu jsem vlastně
pochopil, co je jazz. V průběhu jedenáctiletých studií
klasického klavíru jsem měl navíc hned tři vynikající
pedagogy. Mými nejbližšími učiteli ale byly především
všechny nahrávky, jež jsem poslouchal dřív a které
poslouchám dnes.
Jak se vám daří tak snadno přiblížit svoji hudbu
i nepoučenému posluchači, přestože je poměrně náročná?
Tohle se dá vyjádřit slovy jen velmi těžko. Skládám a hraju
to, co vychází z mého srdce – v tom je zřejmě ten „trik“.
Jazzoví hudebníci se často snaží svými improvizacemi
vyjádřit nějaký příběh. Vaše současné album se nazývá
A Fable, tedy Bajka. Jaké příběhy vyprávíte vy?
Horory před usnutím (smích). Ale vážně – myslím, že člověk
musí být v určitém meditativním modu, když improvizuje.
Vaše mysl musí být při hře zcela prázdná, jen tak můžete dát
vzniknout novým myšlenkám. Když hraju hudbu, snažím
se myslet na prázdnotu.
Rozhodl jste se rozvíjet svoji kariéru v New Yorku, co vás
na něm baví?
Líbí se mi atmosféra New Yorku, jeho konkurenční prostředí
a výzvy, které předkládá. Mám rád jeho energii a lidi, kteří
v něm žijí. A navíc jsou tam skvělé restaurace…
Jak nejraději dobíjíte kreativní baterie?
Nejčastěji jógou, nejrůznějšími sporty, procházkami.
Rád také poslouchám některé live shows.
Bruno Brewer
Považujete klavír za ideální platformu pro svoji kreativitu?
Hrajete na nějaké další nástroje nebo na ně hrát toužíte?
Na jiné nástroje, než je klavír, víceméně nehraju. Hrával
jsem trochu na bicí nástroje a občas zpívám. Zpěv můžete
ostatně slyšet na mém nejnovějším sólovém albu „A Fable“.
Mým hlavním nástrojem je ale rozhodně klavír.
minulý
ročník navštívilo
Co vás nejvíc přitahuje na sólovém hraní na klavír?
Určitě je to svoboda sólo vystoupení a zároveň výzva, kterou
sólo recitál představuje. Při sólovém vystoupení se můžete
opravdu spolehnout pouze sám na sebe.
14 000
posluchačů
Z vašich nahrávek a vystoupení je patrný hluboký
zájem o rytmus. Liší se nějak rytmický přístup k hraní
sólo a v kapele?
Rytmus je hudební atribut, u kterého platí, že čím
podrobněji jej zkoumáte, tím hlouběji můžete jít. Rytmus
jednoduše nemá hranic. Můj rytmický koncept se v podstatě
neliší, ať jde o hraní sólo, nebo s kapelou. Pokud máte určitou
rytmickou vizi a koncept, pak je vlastně téměř jedno, v jaké
sestavě je uplatňujete.
29
Radio String
Quartet Vienna
/ aut
Bernie Mallinger / housle, Igmar Jenner / housle, Asja Valcic / violoncello, Cynthia Liao / viola
U
ž jste byli svědky extatické produkce rakouského smyčcového kvarteta Radio String Quartet Vienna (RSQV), které objíždí
světové festivaly s přearanžovanými tématy z pera Joea Zawinula? Pokud ne, máte nejlepší příležitost na letošním Jazzfestu.
Kapela, která dokáže převést fusion materiál do formátu smyčcového kvarteta, je naprosto ojedinělým zjevem i na dnešní
diverzifikované hudební scéně a dokázala to už v roce 2008, kdy uhranula brněnské publikum předělávkami skladeb Johna
McLaughlina. Mnozí členové RSQV jsou vynikajícími interprety klasické hudby, jejich vnitřní potřeba improvizace a jazzový
přesah jsou však tak silné, že se derou na povrch s každým tónem jejich vášnivých představení.
Bernie Mallinger jazzem načichl už v raném věku a na hudební akademii v Grazu mu propadl docela. Studia si doplnil i za
oceánem a v New York City prošel všemi nejdůležitějšími učilišti včetně New School či Julliard. Johanes Dickbauer stihl před
začátkem spolupráce s RSQV vyhrát pár soutěží a zkusit angažmá jak v komorních souborech, tak v orchestrech i pod vedením
legendárního Yehudi Menuhina. Cellistku Asju Valcic cepovali zástupci ruské, americké, chorvatské i německé nástrojové školy,
aby z ní vytvořili přizpůsobivou hudebnici. Práci a zkušenosti s předními světovými dirigenty, Claudia Abbada a Zubina Mehtu
nevyjímaje, dnes zúročuje v RSQV. Poslední, ale neméně významná členka kvarteta Cynthia Liao se do Rakouska přistěhovala
za studií a dnes z něj odjíždí hlavně na světová turné. V minulosti s Alban Berg Quartet či Milánskými symfoniky, dnes s Radio
String Quartet Vienna, kvartetem, které oplývá podobnou hudební silou jako legendární Zawinulův a Shorterův Weather Report.
23. dubna / 19.30 / Besední dům
30
Inner Spaces
featuring
David Dorůžka / cz, pl
Štěpánka Balcarová / trubka, Luboš Soukup / saxofon,
Vít Křišťan / klavír, Max Mucha / kontrabas,
Grzegorz Masłowski / bicí, David Dorůžka / kytara
M
„
…JAZZFESTBRNO nejlépe
postihuje významné trendy
na světové jazzové scéně
a disponuje nejkoncepčnější
dramaturgií ve smyslu
zprostředkování toho
nejhodnotnějšího ze
soudobého jazzu…
“
Jaromír Honzák
Jamsessions
ezinárodní kvinteto Inner Spaces bylo založeno v lednu
2009 na Akademii múzických umění v Katovicích
v Polsku za účelem propojení české a polské hudební tradice.
Dřívější inspirace v polských kapelách odkazujících na zvuk
ECM a v české multižánrovosti je v poslední době doplněna
o vlivy hudby skandinávské, která je slyšitelná zejména ve
volných improvizovaných pasážích. Široký a kultivovaný zvuk
kapely, melodická témata, pozvolna se rozvíjející improvizace
a celková prokomponovanost skladeb jsou hlavními
charakteristickými rysy debutového alba Inner Spaces, které
vyšlo v roce 2011 a je reprezentativním výsledkem úspěšného
propojení výše zmiňovaných vlivů. Záštity nad debutovým
albem kvinteta se ujal časopis Jazz Forum a podařilo se mu
album v Polsku značně zviditelnit.
Kapela byla několikrát oceněna na předních festivalech
a soutěžích v Polsku. Mezi úspěchy patří zejména první místo
na festivalu Krokus Jazz v roce 2009, druhé místo na Jazz
Juniors Krakow téhož roku nebo druhé místo na festivalu
Klucz do Kariery v roce 2010 a celá řada individuálních
ocenění pro členy kvinteta. Aktuální turné je obohaceno
přítomností kapelního hosta Davida Dorůžky, jenž snad
nesmí chybět u ničeho podstatného, co se v současnosti
v jazzu u nás doma děje…
Inner Spaces jsou nadějí současné středoevropské
improvizované hudby třeba i pro schopnost nahlížet do
nejrůznějších zákoutí vlastní duše, nacházet netuctové
myšlenky a pocity a upřímně je reprodukovat pomocí svých
instrumentů. Řemeslo mají členové pořešeno skvěle a veškerou
pozornost zaměřují na hudební komunikaci a oduševnělou
prezentaci vlastního hudebního materiálu. Tvůrčí spojení
českých a polských hudebníků jsou téměř vždy příkladně
životná, a jinak tomu není ani v případě Inner Spaces.
25. dubna / 19.30 / Semilasso
Radek Zapadlo / saxofon
Jaromír Viteker / kytara
Vladimír Micenko / kontrabas
Petr Štefaník / bicí
18., 20. a 25. dubna
Music Club Mju:z
31
Tradice jamsessions je jednou
z nejhlubších rýh, kterou vryl
JAZZFESTBRNO do povědomí všech
návštěvníků během jejich šestileté
historie. Jedenáctý ročník se neubrání
jejímu dalšímu prohlubování, bude
pokračovat v rozhojňování zážitků
ze setkání jazzmanů zvučných jmen
s méně známými a dále zprostředkovávat
spontánní muzicírování, které bourá
hranice mezi lidmi.
Donny
Donny
McCaslin
Quartet
Quartet
Perpetual
PerpetualMotion
Motion
/ usa
Donny McCaslin / saxofon
Uri Caine / Fender Rhodes a piano
Fima Ephron / baskytara
Rudy Royston / bicí
P
roč Donny McCaslin nazval své nové CD „Perpetual
Motion“ (Nekonečný pohyb), je jasné hned během
několika úvodních vteřin. Tenhle muž s tenor saxofonem
je přírodním živlem, který rozpoutává nové, neuvěřitelné
myšlenky rychlostí světla, jeho rty drží krok s mozkem,
stále někam odbočuje a nás posluchače nechává jen hádat,
kam se vzápětí vrhne.
V doprovodu skvělých spoluhráčů, jimiž jsou
Uri Caine (Fender Rhodes a piano), Fima Ephron
(baskytara) a Rudy Royston (bicí), se McCaslin
ponořuje do post‑bopu plného zatáček, polyfonního
funku v závratných tempech, posazeného R&B,
křehkých a éterických balad, aniž by popřel svůj výrazný
kompoziční styl.
Perpetual Motion není pro zbabělce. Navazuje na
nápady, které McCaslin představil na kritikou ceněné
předchozí desce The Declaration, obrací se o 180 stupňů
od úsporného triového alba Recommended Tools
a s ničím se nemazlí.
McCaslin je neuvěřitelně všestranný: objev roku
v anketě časopisu Downbeat, nominace na Grammy
jako sólista Maria Schneider Orchestra, člen kvinteta
Davea Douglase, Mingus Dynasty, bandlídr a skladatel,
prakticky žije na turné. A samozřejmě výjimečný
saxofonista, jehož sóla se vyhýbají klišé jako morové
nákaze a sama sobě slouží jako stimulans. Web All Music
Guide uvádí, že McCaslin je „dobře obeznámený s tradicí,
ale vytváří si vlastní skladatelský a instrumentální hlas“.
Proč ta zbytečná skromnost? Nikde to neplatí víc než na
albu Perpetual Motion.
25. dubna / 19.30 / Semilasso
32
Avishai Cohen, hudebník, jenž bývá časopisem Down Beat nazýván vizionářem světového měřítka a který byl časopisem
Bass Player zařazen mezi stovku nejvlivnějších basistů 20. století, se chlubí enormním množstvím úspěchů na hudebním poli,
ať už jako lídr, nebo sideman osobností kalibru Chicka Corey, Kurta Rosenwinkela, Danila Pereze či Nnenny Freelon.
Svůj multitalent neprojevuje Cohen jen jako energický sólista,
melodický skladatel a provokativní lídr, ale promítá jej především do hry svého tria.
Avishai
Avishai
Cohen
Seven Seas
Seas
Seven
A
vishai Cohen se cítí jako doma jak ve svém rodném Izraeli, tak na turné,
kde ostatně tráví většinu času. Seven Seas je název jeho nejnovějšího alba
inspirovaný nakažlivým lichým metrem titulní skladby. Pomocí říkanek, ukolébavek
a svity, v nichž překypují hrdinské a symfonické inspirace, nás Seven Seas vtahuje
do nádherné zvukové plavby, v níž nekonečný souboj sehrávají okázalost a skrytý
detail a která by se snadno dala převést na stříbrné plátno. Ostrovy rytmu
a kontinenty zvuku, které při plavbě míjíte, ohromují, aby vás na konci překvapila
prostota tradiční písně zpívané ladinem a Cohenovým nenapodobitelným témbrem
v doprovodu samotného piana.
Seven Seas znamenají nový milník v Cohenově kariéře. Kdyby to nevzbuzovalo
nepříliš příznivé konotace, dalo by se snad album nazvat vyspělým. Minimálně je
jisté, že fúzuje hudební žánry a poutavě popisuje realitu jedinečné plavby: Seven Seas
je snad nejvíce vzrušující deska dosavadní Cohenovy diskografie.
Seven Seas dává prostor nejen věhlasným hostům, ale především členům
Cohenova současného tria. Bubeník Amir Bresler i pianista a klávesista Omri Mor
okupují posty v Cohenově triu už pár let a dohromady tvoří tito mistři svých
nástrojů kompaktní jednotku, jež je schopna proplétat nejrůznější vrstvy rytmů
či hudebních vlivů vycházejících z hudebního zázemí jednotlivých členů kapely.
Výsledný hudební amalgám je vkusně namíchanou kvintesencí umění a zábavy.
/ il
Avishai Cohen / kontrabas
Amir Bresler / bicí
Omri Mor / klavír
26. dubna / 19.30 / Bobycentrum
33
Tajenku pošlete na adresu [email protected]
Křížovka o dvě
vstupenky na koncert
Pata Methenyho
Vylosovaní výherci vstupenek na koncert Pata Methenyho
budou upozorněni e-mailem.
Přejeme hodně štěstí!
34
36
Americký jazzový kytarista a skladatel Pat Metheny je jedním z nejúspěšnějších
jazzových hudebníků současnosti. Jeho úspěšná kariéra začala v polovině sedmdesátých let
a v průběhu osmdesátých let už byl jedním z nejrespektovanějších světových jazzmanů.
Je lídrem mimořádně populárního ansámblu Pat Metheny Group, ale kromě toho vydává i sólová alba
a ceněn je rovněž jako skvostný sideman, tedy spolupracovník jiných významných hudebníků.
Ze své nejnovější kapely je Metheny nadšený a není se co divit,
vždyť na saxofon hraje Chris Potter, na kontrabas Ben Williams
a na bicí nástroje Antonio Sanchez.
Pat
Metheny
Unity Band
Unity Band
with
with
Chris Potter
Ben Williams
Antonio Sanchez
/ usa
Pat Metheny / kytara
Chris Potter / saxofon
Ben Williams / kontrabas
Antonio Sanchez / bicí
19 ×
S
těžejním obdobím pro profilaci Methenyho vlastního
stylu byla druhá polovina sedmdesátých let a léta
osmdesátá, kdy získával za svoje průlomová alba jednu cenu
Grammy za druhou. Alba „Bright Size Life“, „American
Garage“ či „Offramp“ jsou definicí stylově otevřené
kreativní hudby té doby. Rovněž první album „Pat Metheny
Group“ se stalo stylovým etalonem a posíleno přítomností
legendárního basisty Jaca Pastoriuse zaujímá nesmazatelné
místo mezi nejvýznamnějšími nahrávkami jazzové historie.
Jeho nedávná spolupráce s pianistou Bradem Mehldauem
a jeho triem vyvrcholila společnými turné i dvěma krásnými
nahrávkami. V roce 2008 vydal Metheny druhé triové album
„Day Trip“ (společně s bubeníkem Antoniem Sanchezem
a kontrabasistou Christianem McBridem) a v roce 2010 nahrál
nevídaný projekt „Orchestrion“, kdy ovládal celý ansámbl
nástrojů sám pouze svým kytarovým midikontrolerem,
a s celým tímto „cirkusem“ vyrazil na úspěšné světové
turné. Loni vydal nádhernou sólovou desku „What’s It All
About“, která opět potvrzuje šíři jeho hudebního záběru.
Není pochyb, že máme co do činění s jedním z nejvýraznějších
tvůrců dneška, hudebníkem, který dokáže propojit hudební
kvalitu a intenzitu sdělení s posluchačskou atraktivitou,
neopakovatelnou upřímností a citem pro krásu melodie.
Ozvěny Jazzfestu
28. června / 19.30 / Bobycentrum
37
Section for english speaking friends of the festival
Jam Sessions / cz
Radek Zapadlo / saxofon, Jaromír Viteker / kytara,
Vladimír Micenko / double bass,
Petr Štefaník / drums
Jamsessions is the most spontaneous events
within the framework of the international
jazz festival JAZZFESTBRNO have become
an inherent part of its history. Some of these
memorable sessions have cut a profound
furrow in visitors’ minds. The eleventh
edition of the festival is ready to continue
in keep up this tradition of meeting of great
jazzers with those less known and provide
space for impulsive music making which
breaks the barriers among people.
Subject to change
Festival Overture
April 10 / 19.30 / Janáček Academy
of Performing Arts, Faculty of Music
JAMU’s Department of
Jazz Performance student
concert / cz, sk
A
lthough the Jazz Department has
been active for only two years, it
boasts not only an excellent teaching staff,
(headed by David Dorůžka, Matúš Jakabčic,
Rostislav Fraš, Rasťo Uhrík or Juraj Bartoš)
but also very talented students. Despite
the fact that the Jazz Department consists
of a mere two dozen students, the first
presentation of the department at this festival
will feature several bands and even a big
band. Listeners will be pleasantly surprised
to find mature-sounding jazz ensembles,
often presenting original music as well.
The presentation will feature some of our
exemplary students, notably Jaromír Honzák,
Libor Šmoldas or Radek Zapadlo.
April 11 / 19.30 / Alterna club
Phishbacher NY3 / aut, usa
Walter Fischbacher / keyboards, Goran Vujic / bass,
Ulf Stricker / drums
A
ustrian by birth and New Yorker by
choice, we present jazz pianist and
keyboardist Walter Fischbacher. Deeply
influenced by synthesizer sounds, Walter
Fischbacher’s story reminds us of another
Austrian jazz musician who in the 1970’s,
made his indelible mark with the band
“Weather Report”.
Fischbacher’s band is called “Phishbacher”,
and in it he uses his cockpit-like stack of
keyboards to create his very own variation of
Funk/Fusion updated for the 21st century.
His latest CD, “Live in Europe”, is not only
a testament to Fischbacher’s ability and
prowess as a pianist, but to a deeply satisfying
musical connection with his fellow musicians.
Ulf Stricker (drums) and Goran Vujic
(bass) walk in the footsteps of Peter Erskine
and Jaco Pastorius, respectively, and together
the trio makes music that is fun for the band
and audience alike. Thrilling, groovy,
and cool, the set presented is passionate
and engaging, and, while the musicians
harmonize on a musical and personal level,
the individual members are free to rock out
and let fly!
Walter Fischbacher graduated from
the Musikhochschule and Music
Conservatory in Vienna and, after making
his first important steps on the road to
a successful musical career in Europe, decided
to challenge himself by facing the competitive
environment of New York City. While
attending Mannes College and the prestigious
New School he quickly picked up a number
of stable gigs and, to broaden his own music
horizons, he founded a recording studio and
took up piano tuning. Since moving to New
York he has been able to establish a name
for himself and to collaborate with many
notable artists such as George Garzone, Tim
Lefebvre, Chico Freeman, Ric Firebracci, Joel
Hoekstra, Joel Rosenblatt, Mino Cinelu, Billy
Harper, Charles Tolliver, Frank Foster, Vienna
Art Orchestra, Ingrid Jensen, Wolfgang
Muthspiel, Gary Dial, Jamie Haddad, Peter
Herbert, and Corin Curschlelas.
Muff / cz
Marcel Bárta / tenor & soprano saxophones,
Jiří Šimek / electric guitar, effects,
Jakub Zitko / Rhodes, organ, synths & samples,
Jakub Vejnar / electric bass,
Roman Vícha / drums & percussion
T
he “Muff” (named after a character
of a popular TV show for children)
was founded in Prague in 1999. The band
performs original compositions with sources
of inspiration in the music of Miles Davis,
Wayne Shorter, Jimmie Hendrix and Medeski
Martin & Wood. Electrifying energy,
psychedelic moods, and a variety of samples
and cosmic sounds are typical for the group.
After a creative break, Muff recently returned
to the attention of free instrumental music
lovers with their first CD. The recording
features original sounds—songs bordering
on jazz, rock and electronics with strong
emotional charge, and a wide dynamic range.
And, when Muff splices these with samples,
effects, and musical wit, fun is guaranteed.
This sonic kaleidoscope is provided not only
by keyboardist Jakub Zitko, but by guitarist
and the “king of sound effects” Jiří Šimek,
multi-instrumentalist Marcel Bárta, and
musical and powerful drummer Roman
Vícha. Together with bassist Jakub Vejnar,
they also provide the rhythmic foundation for
soloistic creativity.
The band, rightly described as the “all-star
band” of the Czech scene, consists of a new
generation of musicians who play in various
other bands (Vertigo Quintet, Toxique, Soil,
NUO, and Gumbo). The stylistic versatility
38
of individual members is the greatest
advantage of the band as it allows them
to easily mix influences and link different
musical languages ​​and idioms into a unique
and original sound. The Muff musicians mold
their experiences of intelligent pop music into
a communicative musical message that has
indisputable artistic value, while, at the same
time, engages their audiences.
April 12 / 19.30 / Alterna club
Najponk Trio featuring
Jaromír Honzák & Matt
Fishwick / cz, gb
Najponk / piano, Jaromír Honzák / double bass,
Matt Fishwick / drums
N
ajponk (Jan Knop) began studying
piano at the age of nine, and it was
not long after that he became obsessed
with jazz. In 1990 he founded his first trio,
later followed by “Najponk Q”. In 1995
he won the international jazz piano
competition in Ostrava and was invited to
work on the Czech Radio project, “Tribute
to Thelonious Monk”. His jazz career has
included performances with Janusz Muniak,
Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts
and George Mraz. Both as a soloist and in
a trio, Najponk has been featured in jazz
festivals from Novosibirsk to Cheltenham,
and has also played at the prestigious
“A-Train Jazz Club” in Berlin. In the Czech
Jazz Society’s “Top Jazz” poll, the Najponk
Trio was recognized as the 1998 Jazz Group
of the Year, and it has been collecting
additional accolades ever since. The Prague
Post wrote of Najponk’s performances:
“Najponk plays exciting straight-forward
jazz; his playing is inventive, original, and its
alchemy produces pure magic. An exciting
improviser, he combines the vigour of Oscar
Peterson with the eccentric brilliance of
Thelonious Monk and the classical touch of
Wynton Kelly and Red Garland.”
Among jazz musicians and fans, Najponk
is known as an informed collector of jazz
records, and indeed he is one of the most
knowledgeable people in Prague, where
he taught history of jazz at Jaroslav
Jezek’s Conservatoire. As a listener he declares
his interests to be considerably wider, ranging
from Led Zeppelin, Megadeth, the Beatles
and Frank Sinatra to classical music, but
perhaps the most important thing in his life
is the “swinging for rhythm”. You can often
catch him answering the phone with
“Keep swinging!”
The current Najponk Trio, featuring
Najponk, Jaromír Honzák and Matt
Fishwick, will christen a brand new recording
for the Animal Music label. The record is
due to come out this Spring, aptly titled
“The Real Deal: Najponk meets Jaromír
Honzák and Matt Fishwick”.
Matěj Benko Quintet / cz, sk
Radek Zapadlo / tenor saxophone,
Miroslav Hloucal / trumpet, fluegelhorn,
Matěj Benko / piano, Tomáš Liška / double bass,
Pavel Zbořil / drums
I
t takes talent and effort to make it in
Prague as a jazz pianist, but the Slovak
pianist and composer Matěj Benko posesse –
in addition to both talent and effort –
the flair and stamina to meet this goal. As
a student of composition at the Jaroslav Ježek
Conservatory in Prague he quickly established
himself as a sought-after accompanist for
singers as well as an accomplished pianist
for trios and larger ensembles. Gradually he
became comfortable with these platforms for
his own compositional output, as evidenced
by his trio or by his most recent project,
the Matěj Benko Quintet.
The quintet offers a thorough excursion
to Benko’s soul, as evoked through his
introspective writing. He has been fortunate
to have found himself the best possible
cohorts to help him materialize his deep
thoughts through the music, which is at
the same time, lively, catchy, and complex.
Pavel Zbořil on drums, Tomáš Liška on
double bass, Radek Zapadlo on saxophone,
and the young trumpet ace Miroslav Hloucal
seem ideal for Benko’s jazz with hints of latin
as well as Slavic music.
The Arta publishing house released
Benko’s debut record in 2009; and we
can all be proud that there is a new voice
in the Czech jazz scene, an outstanding
accompanist for Miriam Bayle and other great
artists, and a peculiar writer who fancies to
ignore stylistic boundaries.
April 14 / 19.30 / Semilasso
Jiří Levíček Trio / cz, usa
Jiří Levíček / piano, Francois Moutin / double bass,
Ross Pederson / drums
J
iří Levíček, originally from Brno, is both
a pianist and composer. After studying at
the Janacek Academy of Performing Arts, he
moved to the United States to pursue further
studies. He chose the University of North
Texas (UNT), which is known for its long
tradition of jazz education. For two years,
he studied with Stefan Karlsson and played
at the renowned One O’Clock Big Band, an
orchestra whose recordings were nominated
for a Grammy on many occasions. With
this orchestra, he played at festivals both in
the U.S. and in Europe (Kennedy Center in
Washington DC, Richardson Jazz Festival,
Umbria Jazz Fest, North Sea Jazz Festival,
Jazz a Vienne, Montreux Jazz Festival, and
Denton Art Jazz Festival).
Before leaving for the United States, he
had made several radio recordings with
Czech collaborators (Petr Dvorský, Vlastimil
Trllo, Kamil Slezák). Then, in 2008, he
released his almost exclusively original album
“Returns,” with Daniel Foose on bass and
Ross Pederson on drums. The trio performed
at many jazz festivals and clubs in North and
South America (Washington DC, Dallas,
San Antonio, a tour of Peru, Bogota in
Columbus, Toronto, Canada, Pensacolla in
Florida). In 2009, Jiří won the first prize
at the prestigious Phillips International
Jazz Competition, where he sat in the jury
a year later. In 2010, he participated in
the Jacksonville Jazz Piano Competition
(Florida), winning the 3rd prize.
Jiří currently devotes his efforts primarily
to playing in a trio and other small ensembles.
Jiří’s jazz compositions are to some extent
influenced by classical music, to which he
is fully dedicated as a pianist and composer.
He is mainly inspired by the expressiveness of
post romanticism and the Second Viennese
School, a music based on looser harmonic
ties or even atonality. The sonic colors of
his compositions and the sensitivity of his
orchestration showcase the nuances that
are often associated with the experience of
classical music.
Jiří Stivín & Mojmír Bártek
celebrate their 70th
birthday/ cz, nor, usa
featuring Didrik Ingvaldsen
Jiří Stivín / flutes, saxes…, Mojmír Bártek /
trombone, Didrik Ingvaldsen / trumpet, Vincenc
Kummer / double bass, Skip Wilkins /piano,
Martin Kleibl – drums
T
hese Czech jazz legends ignore age and
continue their creative activities in full
force. Among those who recently celebrated
their seventieth birthday are Karel Růžička,
Vincenc Kummer and Milan Kašuba, but it
does not seem to have inhibited their creative
efforts in any way. On the contrary, they
capitalize on the gathered experience and,
together with the younger generation, keep in
shape and in a youthful state of mind.
Jiří Stivín has devoted his efforts to
interpretation of pre-classical music on
flute for almost four decades. He studied
film photography at FAMU, but switched
exclusively to music after graduation.
Stivín interprets Medieval, Renaissance and
Baroque music, plays many types of flutes
and recorders, and has also been intensely
involved in jazz, composition and improvised
“new music”. Apart from saxophone, clarinet,
and flute, he also uses recorders, folk pipes –
and generally anything that produces sound
through breath! As a soloist, he collaborates
with renowned musical ensembles (Virtuosi
di Praga, Prague Symphony Orchestra,
Slovak Chamber Orchestra, Prague
Madrigalists, Due Boemi, Suk Chamber
Orchestra, Talich Quartet, etc.), and leads
his own ensembles (Collegium Quodlibet,
Jiří Stivín and Co. Jazz Quartet). He is
the author of numerous compositions for
various ensembles as well as stage and film
music. He is active as a teacher and lecturer
at the Prague Conservatory and the Frýdlant
Jazz Courses and many other projects,
including educational concerts for children.
39
Mojmír Bártek studied trombone at
the Brno Conservatory and went on to study
composition at the Janáček Academy. As
an orchestral player and soloist, he worked
in several bands, namely the Gustav Brom
Orchestra, in which he has been performing
since 1967. As a composer, he focuses
primarily on jazz, pop, and dance music, but
also writes classical music. As a trombonist,
he participated in numerous jazz festivals at
home and abroad and premiered numerous
jazz and brass compositions.
Apart from many well-wishers, both
men celebrating their birthday will be
greeted by Didrik Ingvaldsen, an excellent
and versatile Norwegian trumpeter and
longtime friend of Mojmír’s.
April 15 / 19.30 / Theater Husa
na provázku
Alex Sipiagin Quartet
featuring Boris Kozlov / rus, usa
Alex Sipiagin / trumpet, Misha Tsiganov / piano,
Boris Kozlov / double bass,
Donald Edwards / drums
E
astern Europe is in the phase of an
unprecedented renaissance after
the fall of the Iron Curtain in the late 80s.
The up‑and-coming generation of young
musicians produces an ample amount of
talent whose flowering has not been restricted
by barbed wire or other infringements.
The group gathers some of these talents
into a cohesive unit, which performs
primarily compositions of its leader, Russian
trumpet phenomenon Sipiagin, with
characteristic energy. Sipiagin is a one of
the top Russian jazzmen living outside of
Russia and, during his tenure in NYC, he has
been honored with numerous opportunities
to play as a featured soloist with both small
groups as well as big bands, including
the Dave Holland Big Band and Sextet,
the Michael Brecker Sextet and Quindectet,
the Mingus Big Band.
Sipiagin boasts a rich discography as
a leader. It features his originals alongside
with blistering renditions of jazz classics in
an exquisite company of the world’s best
sidemen such as Dave Kikoski, Tain Watts,
Scott Colley, Gene Jackson, Seamus Blake,
Chris Potter, Adam Rogers, Jonathan
Blake, Robin Eubanks, and Antonio
Sanchez. The trumpeter’s special project for
JAZZFESTBRNO, consisting of seasoned
representatives of the Russian and American
jazz scene, draws some of its repertoire from
his last solo album, “Opus 5”.
The bassist, Boris Kozlov, was born in
Moscow. He began playing acoustic bass
while in College and later served in the Soviet
Army playing horns and bass. In the 90s
Boris studied at the State Academy of Music
while touring USSR, Europe, and USA with
various jazz groups – including his own. After
winning the first spot in the Young Musician
category in “USSR Jazz Journal” in 1991,
Boris moved to New York. While there he
has performed, recorded, and toured with
Michael Brecker, Bob Berg, Benny Golson,
Ravi Coltrane, Alex Sipiagin, David Kikoski,
and Michel Petrucciani. Since 1998 Boris has
been playing with the Charles Mingus‘ as well
being an arranger and musical director for
the Mingus Big Band.
The passionate playing of
highly‑in‑demand drummer Donald
Edwards reveals essential Afro-American
drumming influences and the solos of
the pianist Misha Tsiganov resemble a stream
of water. Together, they take the listener
floating along in the current. No wonder
that Alex Sipiagin has picked out this line-up
to let his trumpet shine and while it easily
blends into the group’s chemistry.
April 16 / 19.30 / Semilasso
Marta Töpferová
Quartet /cz, usa
Marta Töpferová / vocals, cuatro & maracas,
Tomáš Liška / double bass, Alejandro Soto Lacoste /
guitar, accordion, vocals, piano, Cristian Carvacho
/ percussion, charango & vocals
S
inger-songwriter Marta Töpferová has
had an unusual life, full of interesting
twists. Although Marta is of Czech origin,
she has lived in New York and, ironically,
dedicated her efforts to Latin American music
for more than fifteen years.
As a child, she began singing Czech
folk and classical music in Prague. She
preserved her love of choral singing even
after a major change in life – her emigration
to the United States in 1987. There,
Marta continued her singing growth in
the “Seattle Girls’ Choir”. At the same time,
she studied Spanish, guitar and, singing –
both in the United States and Spain, and
traveled through Mexico, Cuba, Puerto
Rico, Argentina, and Guatemala. With
her trademark verve, she searched for her
favorite music in all of those places.
In 1996, Martha settled in New York,
where she began composing her own songs
inspired by a range of lively rhythms that
included the Cuban son, the Venezuelan vals
and meringue, and the Argentinean zambo.
Influenced by Latin melodies, she took up
the “cuatro” (South American guitar). Her
compositional talent blossomed in beauty
and diversity, and for years Martha has been
enriching us with her poetic songs with
unique Spanish lyrics. One of her recent
projects offers songs in English, complete
with an outstanding backing band of New
York’s jazz elite. On this year’s European tour,
she is accompanied by bassist Tomáš Liška
and multi-instrumentalists Alejandro Lacoste
and Cristian Carvajo.
Marta Töpferová travels the world to
play in such places as the Queen Elizabeth
Hall in London, the Jazz Festival in Vienna,
the famous New Morning club in Paris,
the Tanglewood Jazz Festival, the World
Music Festival in Chicago, and well as in
many of the other clubs and theaters in
the United States, Spain, Argentina, France,
Germany, Holland, Great Britain, Austria
and Italy. And now, at last, she appears
at the JAZZFESTBRNO.
April 18 / 19.30 / Semilasso
Brian Blade
A
Music from MAMA ROSA / usa
Brian Blade / vocals & guitar, Chris Thomas /
bass, Kelly Jones / vocals & guitar, Geoffrey Moore /
guitar, Steve Nistor / drums
T
he multi-talented young veteran Brian
Blade is already widely respected in
the jazz world as drummer/composer/leader
of The Fellowship Band, with whom he has
released three albums. He is also known as
the hero of drummers for many heroes of
the music world, including Daniel Lanois,
Joni Mitchell, Bob Dylan, Wayne Shorter,
Seal, Bill Frisell and Emmylou Harris. Mama
Rosa marks a new endeavor for Blade –
a lovingly crafted, emotionally affecting
songcycle that’s deeply rooted in a rich vein
of personal experience. “Revealing more of
ourselves is always daunting,” says Blade, “but
I feel like I need to keep challenging myself
and peeling away layers to get to the core of
who I am and what I have to offer.”
Mama Rosa’s organic musical palette
showcases Blade’s diverse talents on acoustic
guitar as well as that of longtime friend
and music-maker, drummer Daniel Lanois.
“I hope that people will find some personal
joy in these songs from Mama Rosa,” Blade
says. “The real challenge is to be honest
with myself and to let more of who we are
be seen and heard as the songs
reveal themselves.”
Brian Blade was born on July 25, 1970 in
Shreveport, Louisiana. During his childhood,
Brian would hear not only Gospel music,
but the music of Al Green; Stevie Wonder;
Earth, Wind and Fire; and the Staple Singers.
During high school, Brian began listening
to the music of John Coltrane, Charlie
Parker, Miles Davis, Art Blakey, Thelonious
Monk, Elvin Jones, and Joni Mitchell. In
1988, Brian moved to New Orleans and
became friends with Jon Cowherd. Both
Brian and Jon were able to study and play
with most of the master musicians living in
New Orleans, including John Vidacovich,
Ellis Marsalis, and Steve Masakowski. In
fact, there were many inspiring musicians
living and visiting New Orleans who helped
Brian in his development: Chris Thomas,
Peter Martin, Nicholas Payton, Delfeayo
Marsalis, Joshua Redman, Harry Connick,
Jr., Marcus Roberts, and Daniel Lanois.
In 1998, Brian and Jon Cowherd began
recording their own music with the group
“Fellowship.” They have released 3 albums
together – “Fellowship,” “Perceptual,” and
“Season of Changes.” Since 2000 Brian has
been part of the Wayne Shorter Quartet,
playing with Shorter as well as with Danilo
Perez and John Patitucci.
40
Libor Šmoldas Quartet with
Bobby Watson (USA)
Bobby Watson / saxophone, Libor Šmoldas / guitar,
Petr Beneš / piano, keyboard, Josef Fečo / double
bass, Tomáš Hobzek / drums
n American music legend and a hot
young European quartet from the Czech
Republic’s new jazz generation scene have
joined forces to proudly present you with
a new project: Bobby Watson & the Libor
Šmoldas Quartet. Acoustic, straight-ahead,
yet 100% modern and contemporary, it is
a mixture of original music by both Bobby
Watson and Libor Šmoldas!
Saxophonist, composer, producer,
and educator Bobby Watson attained
his legendary status in jazz circles during
a four‑year stint (1977 to 1981) as musical
director and member of Art Blakey‘s Jazz
Messengers. After that, Watson vigorously
pursued session work and touring, playing
with drummers Louis Hayes and Max
Roach, saxophonists George Coleman and
Branford Marsalis, multi-instrumentalist
Sam Rivers, guitarist Carlos Santana, and
trumpeter Wynton Marsalis. Bobby has
also worked with a “who‘s-who” list in
the jazz vocal world, including Joe Williams,
Dianne Reeves, Lou Rawls, Betty Carter,
and Carmen Lundy.
Watson has amassed nearly 30 recordings
as a band leader, but he is also a veteran
session man and has played on more than one
hundred other recordings. As a composer,
he has recorded more than 100 of his original
compositions. Bobby‘s arrangements for big
bands have circulated internationally. Watson,
working in both New York City and Kansas
City, has been a “first-call” musician for over
three decades.
Czech jazz guitarist Libor Šmoldas’ quartet
is a leading representative of the so‑called
“new generation of Czech jazz”. To his
credit, Libor has already recorded with
numerous stars of the world‘s stage, such
as basists George Mraz and Jay Anderson,
drummers Jeff Ballard and Adam Nussbaum,
and organist/pianist Sam Yahel. Libor has
made several of his own records, and also
has a wealth of international live experience.
When assembling the quartet, Libor
surrounded himself with three outstanding
Czech musicians from his generation.
Vijay Iyer Trio
/ usa
Vijay Iyer / piano, Stephan Crump / bass, Marcus
Gilmore / drums
A
merican pianist Vijay Iyer has established
himself as a creator with a constant
need to discover, move ahead, nonchalantly
provoke, and entertain, while also making
people think. Iyer’s musical thinking avoids
the mere perfecting of what has been said
many times before, while honestly reflecting
the contemporary rush era with all its positive
and negative aspects.
All stages in music history have a common
denominator: They generate a handful of
innovators who are blessed with extraordinary
talent and an artistic disregard for
the business side of art. Among contemporary
young jazz pianists, this definitely applies to
Jason Moran, Craig Taborn, Ethan Iverson,
and Danilo Perez. However, this exclusive
company would be incomplete without Vijay
Iyer whose pioneering nature forces him to
look for new contexts in music. “I try to
come to some understanding of how ordinary
people can hear music,” Iyer says. “I examine
perceptions of the emotional and intuitive,
and focus on the deep connection that music
can evoke.”
The roots of this deeper focus come from
his experience as a sideman to Steve Coleman
and Roscoe Mitchell who were never satisfied
with merely mastering the tradition of
the genre but rather looked for ways out of
the genre, sometimes zigzagging into narrow,
or even blind, alleys. For them, like for Vijay
Iyer, the journey is an end in itself.
The piano trio is often said to be the ideal
format. Iyer’s longtime collaboration with
Stephen Crump and Marcus Gilmore
culminated in the recent Grammy-nominated
album “Historicity” as well as the brand
new “Accelerando” on German label ACT.
“Marcus, Stephan, and I are enthusiastic
about our cooperation,” Iyer says, “I consider
a trio to be a very challenging format due
to its variety and dynamics. It can sound
powerful and intense, yet gentle and delicate.
Trio music has a rhythmic charge and it can
be dense and exuberant, whether we play my
own songs or interpret something previously
written. For me, the trio is a constant source
of inspiration.”
Audiences, critics, and journalists speak of
Vijay Iyer’s music with similar enthusiasm.
His music does not pander, yet after awhile
it mysteriously creeps deep under your skin.
Thanks to jazz artists of Vijay Iyer’s caliber,
we can sleep well knowing that jazz will not
end up in the scrap yard of history.
April 19 / 19.30 / Semilasso
Milan Svoboda Quartet / cz
Milan Svoboda / piano, Milan Krajíc / saxophone,
Filip Spálený / electric bass, Ivan Audes / drums
T
he Milan Svoboda Quartet continues
the tradition of modern jazz of the 1960s
and 1970s. The music, however, betrays
influences of rock, folk and contemporary
classical music. Milan Svoboda often organizes
his compositions into larger thematic units
and creates distinctive suites, offering plenty
of room for creative improvisation among
the group members. With his quartet,
Milan Svoboda toured throughout Europe,
the USA, and India. He participated in
numerous jazz festivals and recorded several
albums – “Okno dokořán”, “The Boston
Concert”, “Dedication”, “Dnes večer zítra
ráno”, “Milan Svoboda Q & Tony Lakatos”,
“Znamení střelce”, “Live at the Castle” and
“Moment’s Notice”. The quality of the band
has been confirmed by its participation in
the first edition of the “European Jazz Night”
festival in Vienna, which was broadcast across
Europe by EBU TV.
During its nearly twenty-five years of
existence, a number of leading Czech jazz
musicians played in the band, including
Michal Gera (tp), Aleš Charvát (b),
Jaromír Helešic (ds), Ivan Myslikovjan (as),
and Martin Lehký (b). During its short
“American” period, Greg Badolato (ts)
and Aaron Scott (ds) expanded the lineup.
International stars such as Tony Lakatos (ts),
Sigi Finkel (ts), Jarek Smietana (g), Jiří Stivín
(as), and many others often perform as guests
with the quartet. Occasionally, the group
performs as a quintet or sextet. The current
lineup consists of top-notch soloists and
members of other leading bands in the Czech
jazz scene. The repertoire consists mostly
of original compositions by Milan Svoboda
and his original arrangements of standards.
Milan Svoboda Quartet is a frequent guest
at European music festivals and jazz clubs.
Djabe / hun
Tamás Barabas / bass, Attila Égerházi / guitar,
Szilárd Banai / drums, Zoltán Kovács / keyboards,
Ferenc Kovács / violin, trumpet
D
jabe is the number one jazz/world
fusion band in Hungary. It was
established 15 years ago and since then
Djabe has won numerous domestic and
international awards and recognitions.
Since 2007, Djabe has performed regularly
with the former guitarist of Genesis,
Steve Hackett. Since 2002, the band gave
concerts in 41 countries throughout Europe,
Asia and North America. Djabe is one of
the most sought after Hungarian bands at
international festivals.
Djabe plays unique music, mixing
the language of jazz with various elements
of Hungarian and world music. The main
composer of the band is Tamás Barabás,
the most famous Hungarian virtuoso bass
guitarist. Jazz and authentic Hungarian music
are simultaneously present in the playing of
Ferenc Kovács. According to Archie Sheep,
who worked with Ferenc Kovács on several
occasions, “he is one of the best violin players
in the world, and on top of that he plays
trumpet like Miles Davis.” He also worked
with Dave Murray, Balanescu, and Hamid
Drake. Zoltán Kovács’ colorful keyboard play,
sometimes leaning towards classical, greatly
increases the standard of Djabe’s performance.
Djabe means freedom in the African
language Ashanti. The other composer
and founder of the band is Attila Égerházi
– playing guitar – who leads the band,
interpreting “freedom” primarily by
freely mixing the styles and instruments.
Djabe’s drummer, Szilárd Banai is one of
the most talented Hungarian jazz drummers.
His reliable and musical play gives the best
41
possible rhythmic background for the band.
In the past fifteen years Djabe worked
together with several foreign and domestic
musicians. Saxophonist Ben Castle
(The Brand New Havies, Sting, Jamie
Cullum) can be heard on four albums and
three concert releases of Djabe and also
toured extensively with the band. American
saxophonist, John Nugent (Ella Fitzgerald,
Tony Bennett, Carla Bay) plays on the album
Take On and regularly participates in
Djabe’s concerts. Malik Mansurov, a master of
the ancient instrument of Azerbaijan, the tar,
played with Djabe in Baku and Hungary.
He can also be heard on the album Take
On. Mihály Dresch and Viktor Tóth are two
influential domestic musicians that played
with the band.
April 20 / 19.30 / Semilasso
Albert Vila Quartet
featuring Cyrille Oswald
/ esp, cz, ned
Albert Vila / guitar, Cyrille Oswald / saxophone,
Petr Dvorský / double bass, Martin Novák / drums
A
lbert Vila began his musical
studies at the Taller de Musics in
Barcelona. In 1999 he was accepted into
the Conservatory of Amsterdam with Jesse
Van Ruller as his main teacher. In 2004
he was awarded with first prize in the Dutch
Jazz Competition, the following year he
was provided with a scholarship to join
the graduate program at the prestigious
Manhattan School of Music in New York.
In 2007 after completing his post graduate
studies he decided to return to his hometown,
Barcelona. Once there, he decided to put
together the Albert Vila Quintet. With
this group, in the same year, he won both
the national competition, ”Debajazz,”
in Donosti, and released his debut album
“Foreground music” with the record label
Fresh Sound New Talent.
In 2011 he released his second album on
Fresh Sound New Talent, entitled “Tactile.”
Tactile, the new CD of Albert Vila, is just
that. It is carefully constructed; compositions
move from intimate to energetic, from
melodic to rhythmic, from contemplation to
outbursts – travelling through a wide range of
musical landscapes along the way. It is hard to
grasp, but exciting to listen to.
Albert performs his work in Spain, the UK,
Germany, Belgium, Italy, the Czech Republic
and Poland, receiving a very warm welcome
by both the public and the critics.
Surrounding himself with the cream of
the crop of European jazz, this year Albert
will perform his latest album with a new lineup. Cyrille Oswald hails from the Nederlands,
but he chose Prague as his second home. His
energetic and yet sophisticated display seems
to be a perfect match for Albert. They will be
accompanied by the great and sought-after
drummer Martin Novák and the wonderful,
seasoned bassist Petr Dvorský.
Jonathan
Kreisberg
Quartet / usa, gb
Jonathan Kreisberg / guitar, Will Vinson / alto
saxophone, Joe Martin / bass,
Colin Stranahan / drums
B
orn in New York City, guitarist
and composer Jonathan Kreisberg
started playing guitar at the age of ten
after moving to Miami with his family.
At 16 he was admitted to the New World
School of the Arts, where his jazz studies
took center stage. Intensely dedicated to
the instrument, he was featured in Guitar
Player and DownBeat while still in his teens.
He won a scholarship to the University of
Miami, where he held the guitar chair in
the acclaimed Concert Jazz Band. With
them, he toured Brazil and performed
with Joe Henderson, Michael Brecker,
and Red Rodney.
Upon graduation, Jonathan began playing
jazz gigs as well as a myriad of other projects.
In 1997 he returned to his birthplace in
NYC with a focus on cutting-edge acoustic
jazz. “When I moved to New York I entered
a more introspective phase, really getting
deeper into melodies and harmonies.”
This also coincided with a renewed interest
in jazz traditions. “I found that the deeper
I got into the tradition the more possibilities
I became aware of for the future.”
Since returning to New York City,
Jonathan has worked in the bands of many
jazz greats including Lee Konitz, Joe Locke,
Dr. Lonnie Smith, Joel Frahm, Greg Tardy,
Lenny White, Roy Nathanson, Donald
Edwards, Jane Monheit, Ari Hoenig, and
Yosvany Terry. He has also led groups of
various instrumentations featuring artists
such as Bill Stewart, Larry Grenadier, and
Scott Wendholt.
Jonathan has recorded numerous CDs
as a leader, including Shadowless, his latest
project. The critically acclaimed recording
features Henry Hey (piano), Will Vinson
(alto saxophone), Matt Penman (bass), and
Mark Ferber (drums). Although he is based in
New York City, Jonathan can be seen on tour
worldwide. He recently completed successful
tours of Spain, Portugal, Denmark, Finland,
Italy, Japan, the Netherlands, Switzerland,
Mexico, and Ecuador. Jonathan is quickly
establishing himself as a major new voice on
the international jazz scene.
April 23 / 19.30 / Besední dům
Tigran
Hamasyan
Solo / arm
Tigran Hamasyan / piano
B
orn in Gyumri, Armenia in 1987, Tigran
grew up in a household full of music.
When he was just a toddler, he gravitated
to tape players and piano instead of regular
childhood toys. By the time he was 3, he was
working his way through figuring out songs
on piano by the Beatles, Louis Armstrong,
Led Zeppelin, Deep Purple and Queen. His
early jazz tastes were informed by Miles Davis’
fusion period, and around the age of 10,
when his family moved to Yerevan, he learned
the classic jazz repertoire under the tuteledge
of his teacher Vahag Hayrapetyan, who had
studied with Barry Harris.
While he studied classical music at an
Armenian high school geared toward music
studies, Tigran continued to grow on his own
as a jazz pianist. He performed at the First
International Jazz Festival in Yerevan in 1998,
and he returned to the festival for its second
edition in 2000. Along the way he met
promoter Stephane Kochoyan, who booked
him to play several European festivals.
When he was 16, his parents moved
to Los Angeles to give their two children
better artistic opportunities. (Tigran’s sister
is a painter and sculptor.) Tigran stayed in
high school for two months before gaining
entrance to USC, which he attended for
two years. Soon he began to win a series of
piano competitions, including the top prize
at the Monk competition and second place
in the 2006 Martial Solal International Jazz
Competition in Paris. At the same time,
Tigran began to make contact with such L.A.
jazz musicians as Alphonso Johnson and Alan
Pasqua, and started gigging with saxophonist
Ben Wendel and drummer Wood, who
continue to play with him today.
With his prowess established from
the Monk honor as well as his small but
impressive catalog, Tigran’s career has been
on an upswing. With a new solo recording
A Fable, he continues to make another
giant stride in the jazz world. “The title
of the album came to me because all of
the compositions are telling a story,” says
the New York-based Tigran. “I think people
relate to fables because they are simple, yet
deep.” As for recording a solo album after
three recordings that featured a full band,
he says, “A lot of people heard me perform
solo concerts and wanted to hear me in this
setting.” Fortunately for us he does not limit
his touring territorium to his hometown…
Radio String Quartet
Vienna / aut
Bernie Mallinger / violin, Johannes Dickbauer /
violin, Asja Valcic / violoncello,
Cynthia Liao / viola
H
ave you wittnessed the extatic
production of the Austrian ensemble
Radio String Quartet Vienna (RSQV) which
travels around the world with their original
renditions of themes written by Joe Zawinul?
If not, you are given a great opportunity
during this year’s JazzFest. Believe it or not,
this band can transform the legendary fusion
material to a string quartet setting. Quite
a feat, isn’t it? It works more than well,
though, as can attest the Brno jazz fans who
were able to witness the quartet’s mesmerizing
42
performance of works written by John
McLaughlin. Most of the members of RSQV
are outstanding classical music performers,
however, their inner urge to improvise and
yearning to explore jazz is so strong that they
cannot resist it.
Bernie Mallinger became infected by
jazz early in his childhood. Yes, jazz is quite
a contageous disease, and Malinger’s later
school years in the Graz Academy of Music
even helped in its development so that he
could continue with the studies in the New
York City prime institutions such as Julliard
or New School of Music. Igmar Jenner joined
the RSQV just recently. The cellist Asja Valcic
was coached by Russian, American, Croatian
and German teachers to become a versatile
musician capable of adjusting to many
possible music settings. She has earned her
current respect by working with world famous
conductors Claudio Abbado and Zubin
Mehta and she assesses it with the RSQV
these days. The last, but not the least member
of the quartet Cynthia Lao came to Austria
to study and nowadays she mostly leaves it
to go on tour to all corners of the world.
With the Alban Berg Quartet and Milano
Symphony in the past, with the Radio String
Quartet Vienna today. With an ensemble,
which abounds with a similar music power
as Zawinul’s and Shorter’s Weather Report
ever did.
April 25 / 19.30 / Semilasso
Inner Spaces / cz, pl
featuring David Dorůžka
Štěpánka Balcarová / trumpet, Luboš Soukup /
saxophone, Vít Křišťan / piano, Max Mucha / bass,
Grzegorz Masłowski / drums,
David Dorůžka / guitar
I
nner Spaces Quintet (originally Inner
Spaces Quartet) was formed in January
2009 by trumpetist Štěpánka Balcarová.
All band members are currently students at
the prestigious Jazz Academy in Katowice,
Poland. The band currently performs as
a quintet with Czech saxophonist Luboš
Soukup, Czech pianist Vít Křišťan, Polish
drummer Grzegorz Maslowski and Polish
double-bassist Max Mucha. Inner Spaces
quintet is an international band, which is
evidenced by their absorption of influences
from contemporary polish and czech music
scenes, as well as influences of classical music.
The band plays its own compositions which
search for its own musical style and expression.
In March 2009, Inner Spaces participated
in the Jazz nad Odra competition, where each
member of the group received an award, and
the band played at the final evening during
the festival. In November 2009 Inner Spaces
won the 1st prize in famous KROKUS Jazz
competition in Jelenia Gora. In December
2009 the band won the 2nd prize in Jazz
Juniors Competition in Cracow. In May
2010 the band received 2nd prize at the Jazz
Competition in Gdynia. Wrote about us:
Jazz Forum 4–5/2009 “The Czech saxophone
player Luboš Soukup impressed everyone by
his advanced composition Inner Odyssey in
a style of Andrzej Trzaskowski‘s late work with
controlled riffs, complicated form and changes
in rhythm … Zbygniew Namyslowski has
already invited the whole band to Kalatówki
… intelligent, unconventional and quite
energetic piano player Vít Křišťan, very
attractive trumpetist Štěpánka Balcarová… “
Donny McCaslin
Quartet / usa
Perpetual Motion
Donny McCaslin / saxophone, Uri Caine /Fender
Rhodes and piano, Tim Lefebvre / electric bass,
Rudy Royston / drums
I
t becomes immediately apparent within
the first few seconds why Donny McCaslin
has named his new CD Perpetual Motion
(Greenleaf Records). The man is a tenor
saxophone-blowing force of nature,
unleashing new, mind-numbing ideas at
the speed of light, his lips keeping pace with
his brain as he turns down one avenue, juts
down another and always keeps those of us
on the receiving end guessing just where
he’ll head next.
Accompanied by a brilliant cast of
collaborators—Uri Caine (splitting Fender
Rhodes and piano duties), Fima Ephron
(electric bass), and Rudy Royston on
drums—McCaslin delves into angular postbop, blistering polyphonic funk, backbeatdriven R&B, delicate and ethereal balladry,
all without compromising his distinct
compositional voice.
Perpetual Motion is not for the faint of
heart. Building upon ideas McCaslin brought
to the fore in his critically acclaimed previous
effort, 2009’s Declaration, and making
a 180-degree turnaround from 2008’s sparse
trio record Recommended Tools, Perpetual
Motion takes off with a powerful blast.
McCaslin wears many hats:
Downbeat’s Rising Star Poll Winner,
Grammy-nominated soloist for Maria
Schneider Orchestra, heavy-blowing sideman
in Dave Douglas’ Quintet, Mingus Dynasty,
effective bandleader and composer, and
touring machine. And, of course, he’s an
exceptional saxophonist whose epic solos
avoid cliché like the plague and serve as
their own stimulus package. The All Music
Guide has said that McCaslin is “conversant
with the tradition but forging his own
compositional and instrumental voice.” What
an understatement – never has that been truer
than it is on Perpetual Motion.
April 26 / 19.30 / Bobycentrum
Avishai Cohen / il
Seven Seas
Avishai Cohen / double bass, Amir Bresler / drums,
Omri Mor / piano
A
vishai Cohen, a musician who has
been called a “jazz visionary of global
proportions” by DownBeat, and was declared
one of the 100 Most Influential Bass
Players of the 20th Century by Bass Player
Magazine, boasts an enormous amount of
musical achievement both as a leader and
sideman for leading figures in today’s jazz,
including Chick Corea, Danilo Perez and
Nnenna Freelon among others. Indeed,
Cohen exposes his many gifts as a melodic
composer, powerful soloist and provoking
leader, reflected in the brilliant performances
by the trio.
Whether in native Israel, or in his adopted
home on the road playing his music (where
he finds himself much of each year), Avishai
Cohen feels comfortable. His new album,
which features his current bandmates, is
entitled Seven Seas. Its name is derived from
a catchy title track composed in intricate
meter, but delivered with incredible ease.
Featuring nursery rhymes, lullabies and suites
in which heroic inspiration and symphonics
abound, Seven Seas plunges us into a fabulous
sound voyage, in which understatement and
magnitude play a never-ending game of pingpong, a trip that easily transposes to the silver
screen. Once you get past the opening credits
dripping in joyful nostalgia, you steer past
isles of rhythm and continents of sound,
winding up with a traditional piano ladino
with Cohen’s intense vocals. With Seven
Seas, Cohen has reached a new pinnacle as an
artist. It could be classified as a mature work,
if that were not too heavy a connotation.
It’s more of a fusion album, perhaps bringing
us closer to reality of an odyssey, with its title
that transports us into nautical legend: Seven
Seas’ many twists and turns make it the most
exciting of albums in Cohen’s discography.
Drummer Amir Bresler and pianist and
keyboardist Omri Mor have been occupying
their respective chairs in the Avishai Cohen
Trio and Quartet for quite a while now.
Together they form a compact unit capable of
simultaneous intertwining of different layers,
be it layers of rhythms or musical influences
drawn from all group members’ musical
background. A resulting music amalgam
is a tastefully mixed quintessence of art
and entertainment.
Echoes of the festival
June 28 / 19.30 / Bobycentrum
Pat Metheny
Unity Band / usa
with Chris Potter, Ben
Williams & Antonio Sanchez
Pat Metheny / kytara, Chris Potter / saxofon, Ben
Williams / kontrabas, Antonio Sanchez / bicí
M
etheny first made his name as
a teenage prodigy under the wing of
jazz master and innovator Gary Burton. In
1974 he made his recording debut on two
sessions for pianist Paul Bley’s and Carol
Goss’ Improvising Artists label, along with
fretless electric bassist Jaco Pastorius. Then
he entered the wider jazz scene in 1975 when
43
he joined Gary Burton’s band, where he
played alongside resident jazz guitarist Mick
Goodrick. Metheny’s musical momentum
carried him rapidly to the point that he had
soon written enough material to record his
debut album Bright Size Life with Pastorius
and drummer Bob Moses.
Metheny’s next recording,
1977’s Watercolors, was the first to feature
pianist Lyle Mays, Metheny’s most frequent
collaborator. The other musicians on this
session were Eberhard Weber on upright
bass and Danny Gottlieb on drums.
Metheny’s next album formalized his
partnership with Mays and began the Pat
Metheny Group, featuring several songs
they co-wrote; the album was released as
the eponymous Pat Metheny Group on
West German musician/producer Manfred
Eicher’s ECM record label. Pat Metheny also
has released notable solo, trio, quartet and
duet recordings with musicians such as Jim
Hall, Dave Holland, Roy Haynes, Toninho
Horta, Gary Burton, Chick Corea, Pedro
Aznar, Jaco Pastorius, Charlie Haden, John
Scofield, Jack DeJohnette, Herbie Hancock,
Bill Stewart, Ornette Coleman, Brad
Mehldau, Joni Mitchell and many others.
Pat Metheny has been touring for more
than 30 years, playing between 120 and
240 concerts a year. When working outside
of the confines of the PMG, Metheny
has shown different sides to his musical
personality. On Secret Story (1992) and
Orchestrion (2009), he has ventured into
forms of orchestrating his music not covered
by the PMG. In the late ‘80s Metheny began
collaborating more with established jazz
figures such as Ornette Coleman, Chick
Corea, Michael Brecker, Joshua Redman,
Charlie Haden, Jim Hall, Dave Holland,
Christian McBride, David Sanchez and
Roy Haynes. Despite his conversion from
Brazilian and Latin jazz into more traditional
jazz, Metheny still pushed the envelope in
the mid-90s with avante garde albums in
Zero Tolerance for Silence and The Sign of
Four (with Derek Bailey). Metheny’s latest
side projects teams him with Brad Mehldau
and his Trio. In 2006, Metheny appeared as
a sideman on Brecker’s last album, Pilgrimage.
FAQ
Can I somehow influence
the festival line-up?
You certainly can – by posting a request
or tip via our website or by filling out
the survey taken during the festival.
We obviously value your opinions and
simultaneously we strive to pursue our
forward thinking strategy.
Are there any admission discounts?
Yes, we offer 20% student and senior
discounts plus 30% discount
for music students.
Festival History
The international jazz festival JAZZFETBRNO was created in the minds of practicing
musicians as a means for a dignified creative platform at the local scene as well as an
opportunity for the local audience to experience top-notch jazz and beyond artists in Brno.
It began as more of a solution of the situation with limited opportunities to find inpiring
places to perform and experience a genuine quality music in the region of South Moravia,
then a dream come true. However, the rapid development of the festival considerably
exceeded any expectations of its founders. Vlastimil Trllo, Jakub Rejlek and Vilém Spilka,
the spiritual fathers of the idea to develop a central European festival of a top class, started
the initial arrangements in the fall of 2001, at a time when they still studied at the Janáček
Academy of Music and Performing Arts.
The festival was boosted by its succesful initial year in April of 2002, when the relatively
unexperienced organizers managed to put together a very decent program and were lucky
enough to book Dianne Schuur, a legendary singer and two-time Grammy Award holder.
It set the bar high, attracted a few sponsors and set a new tradition that has been rapidly
developing ever since.
2002
How do I turn in my
band/project submission?
Send a simple offer including music and
bio links to [email protected] Since
current offers are exceeding our possibilities,
we cannot guarantee your participation,
unfortunately.
A memorable performance of the one and only Dianne Schuur was
a clear highlight of the initial festival year. She managed to mesmerize
the Brno audience even before she finished the first song. Fortunately, it was not the only
experience worth memorizing. Peter Lipa, Janusz Muniak, Luboš Andršt or Miriam Bayle
did a great job as well. They also helped establish a tradition of late night jamsessions with
festival performers. The concert format of the first year consisting of a double-bill with
a subsequent jamsession has prefigured today’s festival format.
How can I contribute to the festival?
If you wish to volunteer, please contact our
colleague at [email protected]
If you wish to contribute financially, please
contact the executive director of the festival
[email protected] Thank you.
2003
Can I find a more reasonably-priced
accomodation in Brno during
the festival period?
Our partner hotels offer considerably more
affordable deals during the festival period.
Contact our colleague at dvorakova@
jazzfestbrno.cz to obtain a price quote.
Can I pay admission with a credit card
at the festival venues?
It is not possible to pay with credit card
at the venue unless stated otherwise.
Can I pay admission with EUROs
at the festival venues?
It is not possible to pay with EUROs
at the venue unless stated otherwise.
The official currency of the Czech Republic
is the Czech Crown (koruna).
Can I smoke at the festival venues?
Smoking is prohibited at the main
festival venues.
The success of the first festival year enabled a relatively rapid
development of the event regarding both the number of concerts and
the quality of performers. The second edition peaked with the performance of Nneena
Freelon, a great American singer. Also a locally lesser known American saxophonist
Arthur Blythe played great. Four festival days also featured some of the best domestic
musicians including the outstanding Czech bassist Jaromír Honzák. The number of
countries represented in the program also increased with an accent to the Central Europe.
Poland’s surprisingly pleasing vocal group The Sound Office was one of the first acts in
a string of top-notch Polish performers at the festival.
2004
This year represented a major breakthrough for the festival. With
its five-day format and incredible headliners it reached the group
of the best events of its kind in our region. The crucial highlight was the performance
of Take 6, the famous American a capella vocal group. The sold out show in the Janáček
Theater was their first appearance in the Czech Republic ever and its impact was immense.
The remaining acts included the legendary guitarist John Scofield with his open-minded
jamband project Überjam, fantastic singer Anna Marie Jopek from Poland or talented
Czech guitarist David Dorůžka.
2005
This year, the festival continued in its gradual expansion and
the evening performances were topped up with music workshops
during the day. The French-American pianist Jacky Terrasson played an awesome set
and so did a great singer and member of the legendary Manhattan Transfer Janis Siegel.
Austrian Muthspiel Brothers with their unique duo concept, American guitarist Ron Affif,
trombonist Sarah Morrow, Polish saxophone player Hanryk Miskiewicz, Czechoslovak
Bigband lead by Matúš Jakabčic and many others also contributed to this successful year.
Inpiring music workshops were lead by Alan Pasqua and Ron Affif together with his
bandmates Juraj Griglák and Martin Valihora.
2006
One of the most attractive editions of the festival so far featured
a great line-up as well as an eye-catching design by the festival designer
Skákala. The great Kurt Rosenwinkel Quintet with Mark Turner on tenorsaxophone was
one of the main acts next to the Israeli sensation Avishai Cohen, whose today’s immense
popularity was just about to rise at the time. French vocalist Anne Ducros also
contributed to the high quality of this year as she pleased the audience in the Music hall
of the Brno City Theater together with the a capella group 4tet and the Milan Svoboda
Big Band. A contemporary electro jazz was well presented by energetic Frenchmen from
the group Wise and old-school bebop by a great American saxophonist Scott Hamilton.
Kurt Rosenwinkel also shared some profound thoughts about music with students and
general public at the Janáček Academy.
44
2007
The year of 2007 represented almost a week long rally of wonderful jazzand-beyond artists lead by the “Sun of Latin Music” and a nine-time
Grammy Awardee Eddie Palmieri, who ripped it with his temperamental and virtuosic AfroCarribbean All Stars. The remaining headliners did not let themselves outshined by this great
band and delivered some top-notch music. Victor Bailey featured his band with the legendary
Lenny White on drums, Sylvain Luc startled the audience with a musicality only seldom seen,
Dave Douglas presented his “live soundtrack” to silent movies with his Keystone project. Also
the Czech singer Dan Bárta performed a great set with the Robert Balzar Trio in the Janáček
Theater to open for Eddie Palmieri. Bassist Victor Bailey also lead a masterclass at the Janáček
Academy.
2008
This festival edition featured a new Russian series in cooperation with
the “Russian Culture in the Czech Republic” project. Igor Butman – as
the most popular Russian jazzman – was the first representative of this series and he played
great. Both sets, one with a quartet and the other with the Gustav Brom Bigband, were truly
memorable. As every year, the festival naturally created more opportunities for European
performers. Polish vocalist Aga Zaryan, Prague based guitarist Roman Pokorný or the Vertigo
Quintet with Dorota Barová were some of the best among them. This festival year peaked with
a fabulous performance of the Eliane Elias Trio featuring Marc Johnson and Adam Nussbaum.
2009
This multifaceted year was once again dominated by American acts lead by
the Karin Allyson Quartet, which pleased the audience together with her
Slovak colleague Peter in the packed Bobycenter hall. It was Allyson’s very first performance
in the Czech Republic and she definitely did not disappoint her fans. The legendary drummer
Lenny White performed a genuine jazz-rock fusion with an irreplacable contribution of his
keyboardist George Colligan in the traditional festival venue Semilasso. The international
projects of various leading Czech and Slovak jazzmen featured American saxophonist Chris
Cheek, Swedish guitarist Ulf Wakenius or Russian trumpeter Alex Sipiagin in the third sequel
of the “Russian series”. Drummer Lenny White also lead a masterclass at the Janáček Academy.
2010
The ninth edition of the festival offered a unique opportunity to experience
a wonderful show of the cult pianist, composer and producer George Duke
at the Music hall of the Brno City Theater. The Jean-Michel Pilc Trio with Boris Kozlov
on bass and Billy Hart on drums performed with a seldom seen unity in a double-bill with
Duke. Similarly to his first festival appearance, John Scofield played awesome again, this time
with his new accoustic Quartet. This superb guitarist is a living proof of the thesis that great
musians mature like a nice wine. Kurt Rosenwinkel made his second festival appearance this
year as well, this time with his Standards Trio. A talented Czech pianist Vojtěch Procházka
featured his new trio with Norwegian bandmates and a New York based organist Ondřej Pivec
performed his first ever solo set. Open minded musicians of the Motif group from Norway
played some of the best free jazz of today.
2011
The jubilee tenth edition of the festival even overcame the great expectations,
especially with its incredible number of visitors. The main conglaturator,
the voice magician Bobby McFerrin, sold out the Vodova Sports Hall for two nights in
a row. His performance was definitely a culture event of the year 2011 in Brno and stayed in
the memories of its visitors for a long time. McFerrin performed apart of the standard festival
format at the end of March and invited all his fans for the reminder of the festival, which
among others featured American guitarist Mike Stern and drummer Dave Weckl, Dan Weiss
Trio with unsurpassed communication or avantgarde and forward thinking modern jazz by
the Michael Formanek Quartet featuring an incredible pianist Craig Taborn. Vocalist Carla
Cook earned a standing ovation for her wonderful performance at the City Theater Brno and
a talented Russian saxophonist Dimitry Baevsky delivered a virtuosic set with his New York
City musical friend Joe Cohn at the same venue. A three-day workshop of the Dan Weiss Trio
inspired students of the newly established jazz department of the Janáček Academy in Brno.
45
UNESCO
International
Day of Jazz
In 2011, Herbie Hancock,
the American jazz pianist/
composer and ten times
GRAMMY winner was appointed
a goodwill ambassador of
UNESCO. On this occasion,
April 30, 2012 was proclaimed
the International Day of Jazz.
The celebrations will begin on
April 27, 2012 and will continue
for a month. The event will
connect jazz artists, bands, fans,
professionals and the general
public, and open opportunities
for exploring various dimensions
of jazz, including its history,
development, new currents and
directions.
Significant jazz events taking
place across the world are also
involved in the celebrations.
UNESCO granted them
moral patronage and indicated
its interest to support jazz.
The JAZZFESTBRNO 2012
International Festival is one of
those events.
hlavní partneři
oficiální partneři
za finanční podpory statutárního města Brna, Jihomoravského kraje
a Ministerstva kultury ČR
hlavní mediální partneři
hlavní partner pro internet
velkoplošný tisk
oficiální dopravce
partneři
mediální podpora
mediální partneři pro Internet
mediální partneři
Záštity
Festival se koná pod záštitou ministryně kultury
České republiky Aleny Hanákové,
hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška,
primátora statutárního města Brna Romana Onderky
a starosty MČ Brno-střed Libora Šťástky.
Pořádá
Festival pořádá JAZZFESTBRNO, o. s. ve spolupráci
s TWENTYFOURSEVEN Promotions, s. r. o.
Předprodej vstupenek
poděkování
Vstupenky jsou k dostání v prodejní síti Ticketstream (www.ticketstream.cz),
včetně cestovních kanceláří ČEDOK, FIRO-tour a knihkupectví KANZELSBERGER,
v Brně pak v Domě pánů z Lipé, v předprodeji TIC Brno a Indies. Na koncert Tigran
Hamasyan Solo a Radio String Q. Orchestra, který se koná v Besedním domě, můžete
vstupenky zakoupit také v předprodeji Filharmonie Brno. K dispozici je také zvýhodněná
permanentka umožňující zhlédnout většinu koncertů s 20% slevou. JAZZFESTBRNO 2012
nabízí také zvýhodněné ceny jednotlivých vstupenek s 20 % slevou abonentům Filharmonie
Brno, seniorům nad 65 let, držitelům průkazu ZTP a studentům (ISIC), 30 % slevu pak
studentům uměleckých škol s hudebním zaměřením (ISIC).
Pro další informace o vstupenkách pište na [email protected]
Petr Kovařík
Jana Otevřelová
JD Peavler
SERVIS CENTRUM, a. s.
Thomas Sovik
Zuzana Vojtová
Proti vypadávání z rytmu
pomáhá metronom.
Zpomalte vypadávání vlasů včas!
K dostání v lékárnách,
ve vybraných salonech
nebo na www.lekarna.cz.
www.pomoc vlasum.cz
Kof
ýz
rt
kum
•
•
Pravidelná aplikace vlasové kosmetiky
Alpecin s kofeinem zajistí očekávanou
účinnost kofeinového komplexu na vaše vlasy.
ový komp
lex
Hudební rytmus je pravidelné střídání
či opakování zvuku. V přeneseném
smyslu slova jsou rytmické i mnohé další periodické děje a procesy přírodní i společenské povahy.
u
D r. K
Proti vypadávání vlasů je tady Alpecin.
ein
Wolff – v
10. 4.
Hudební fakulta JAMU
11. 4.
klub Alterna
koncert posluchačů Katedry
jazzové interpretace JAMU/ cz, sk
Phishbacher NY3
Muff
10. 4.—28. 6.
2012
/ usa, aut
/ cz
12. 4.
klub Alterna
14. 4.
Semilasso
Najponk Trio
/ cz,gb
featuring Jaromír Honzák & Matt Fishwick
Matěj Benko Quintet
/ cz, sk
Jiří Levíček Trio
Jiří Stivín & Mojmír Bártek slaví 70
/ cz, usa
/ cz, nor, usa
host Didrik Ingvaldsen
15. 4.
Divadlo
Husa na provázku
Alex Sipiagin Quartet
Marta Töpferová Quartet
16. 4.
Semilasso
11. mezinárodní jazzový
festival
11. mezinárodní
jazzov
/ usa, cz
featuring Boris Kozlov
Brian Blade
music from
festival
/ cz, usa
/ usa
Mama Rosa
Libor Šmoldas Quartet
18. 4.
Semilasso
featuring
Bobby Watson
/ cz, usa
Vijay Iyer Trio
/ usa
19. 4.
Semilasso
Milan Svoboda Quartet
Djabe
/ cz
/ hun
Albert Vila Quartet featuring Cyrille Oswald / cz, esp, ned
20. 4.
Semilasso
Jonathan Kreisberg
Quartet
/ usa, gb
23. 4.
Besední dům
25. 4.
Semilasso
Tigran Hamasyan Solo
Radio String Quartet Vienna
/ arm
Inner Spaces featuring David Dorůžka
/ aut
/ cz, pl
Donny McCaslin Quartet
/ usa
with Uri Caine, Tim Lefebvre & Rudy Royston
26. 4.
Bobycentrum
Ozvěny
JazzFestu
28. 6.
Bobycentrum
Avishai Cohen
Seven Seas
/ il
Pat Metheny
Unity Band
with Chris Potter, Ben Williams
& Antonio Sanchez
/ usa
JazzFestBrno.cz
Download

Jazzman No 1 - JazzFestBrno