energeticky
Téma:
Investoři vs. projektanti
při návrhu šetrných
staveb
EPDB II: Nákladově
optimální úroveň
79 Kč
2 0
1 2
2
soběstačné
budovy
První český titul zaměřený
na výstavbu a provoz budov
s nízkou energetickou náročností
editorial
„Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, mlčel jsem k této
normě celkem záměrně a cíleně, protože nám nezbývá nic
jiného, než implementovat tuto směrnici do českého právního řádu. Kdybych vám měl říci nějak diplomaticky, co si
o té normě myslím, tak bych řekl, že je nadbytečná a že je to
trochu pitomost. Děkuji vám,“ pravil poslanec Milan Urban
(ČSSD), parlamentní zpravodaj pro návrh novely zákona
č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, při jejím projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. A sklidil za tento
blábol bouřlivý potlesk sněmovny.
Jediný, kdo se pak přihlásil do rozpravy s relativně věcnou
poznámkou, byl poslanec Karel Šidlo (KSČM), načež bylo
odhlasováno postoupení novely k projednání hospodářskému
výboru PSP ČR. I když – odhlasováno... V hromadné vlně
alibistického postoje nazvaného zdržel/a se hlasování (kde
jasně zvítězila vládní ODS spolu s VV) udržela novelu „nad
vodou“ disciplína poslanců KSČM.
Většina českých poslanců asi Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU nerozumí a není třeba jim to mít
za zlé. Je však až tragikomické, s jakým bohorovným klidem
odsouhlasí její transpozici do příslušného zákona a ještě se
mnoho z nich postaví do pozice hlásající okolí: je to pitomost
nařízená z EU, a tak jsem se zdržel hlasování, kdyby mě náhodou někdo volal později k zodpovědnosti. Nejen spravedlnost je hluchá, slepá a němá.
Nezájem politické reprezentace o problematiku výstavby
budov s nízkou energetickou náročností bude mít pravděpodobně fatální důsledky především pro stavebníky. Zatímco
okolní země (především Rakousko a Německo) se cíleně
a dlouhodobě přizpůsobují tomuto stavebnímu trendu – a je
jedno, jestli v tu chvíli leží „na stole“ novela nějakého zákona – česká vláda i český parlament strkají hlavu do písku.
S takovouto politickou (ne)podporou se pak stavebník jen
těžko dočká nějaké promyšlené koncepce finančních opatření energeticky efektivních projektů, a to i v případě, že by
náhodou byly na takovouto akci peníze. Budeme-li mít velké
štěstí, možná se dočkáme řízeného chaosu v podobě Zelená
úsporám II. Ale spíše se nedočkáme ničeho.
Mgr. Jan Táborský
člen redakční rady
2–3
obsah
aktuálně
5
pohled experta
Průkazy energetické náročnosti budov při prodeji a pronájmu budov 8
reportáž
Fenomén londýnského Ecobuildu
9
EPBD II
Návrh novely zákona o hospodaření energií po schválení vládou ČR
dorazil do Parlamentu
Co znamená optimální úroveň nákladů budov?
Zavádění nákladově optimálních úrovní v energetických požadavcích 12
16
17
interview
Efektivní podpora financování energeticky úsporných opatření u obytných budov
22
realizace
Sídlo Mezinárodní unie pro ochranu přírody:
příklad energeticky efektivní budovy
Spielberk Tower B: první šetrná kancelářská budova v Brně 24
30
komentář
Jednou budem dál… aneb Co přinesla debata o udržitelném stavění
na Fóru českého stavebnictví
35
realizace
Dřevostavba rodinného domu na Vysočině – energeticky aktivní dům
37
materiály
Reflexní fólie ve stavební praxi
42
interview
Udržitelné trendy ve výstavbě hotelů
46
budovy a EU
Evropská unie a úspory energie 49
certifikace
SBToolCZ – národní certifikační nástroj
50
anketa
Budovy s nízkou spotřebou energie – pohled investora a architekta
54
firmy a EPBD II
Baumit TWINNER
57
Titulní strana - skica budovy Spielberk Tower B, autor: Ing. Václav Hlaváček, Studio acht
reportáž
autor: Mgr. Jaroslav Pašmik
Fenomén londýnského Ecobuildu
Když londýnský veletrh Ecobuild před pěti lety začínal, sešlo se na něm přibližně 900 lidí.
Letos jich už dorazilo přes 57 000 a expa se zúčastnilo více než 1500 vystavovatelů z celého
světa. Spolu s veletrhem probíhala na stejném místě rozsáhlá konference. Přednášek, diskuzí,
seminářů a workshopů se během tří dnů konalo 130 a probíhalo jich i 25 najednou.
Mezi klíčová témata konference patřila
otázka státní regulace a finančních
nástrojů na podporu šetrné výstavby
(Green Deal). Řešil se také, což je
pro Spojené království typické, důraz
na nízkouhlíkový průmysl a rovněž
vládní Strategie pro udržitelné stavebnictví. Ta je po přibližně třech letech
implementace významným motorem
změn a začíná přinášet ovoce (inovace,
vytváření nových standardů). Velký
prostor dostala debata o klimatických
změnách a tzv. geoinženýringu, nová
olympijská výstavba, otázka hodnoty
šetrných nemovitostí, BIM (Building
Information Modeling), udržitelná architektura a urbanizmus, úspory energií, snižování spotřeby vody na stavbě,
zabudované emise stavebních materiálů, obnovitelné zdroje, nulové domy,
pasivní domy, vzdělávání. Probíralo se
však také například téma biodiverzity:
včely v městském prostředí, kvalita luk
ve městech nebo ptačí budky v developerských projektech.
Co se skrývá za rychlým růstem
veletrhu Ecobuild? Proč se taková akce
pořádá zrovna ve Spojeném království?
Na co inspirativního z programu se
zaměřit?
Nepropásnout příležitost
Začněme od konce. V článku se budeme věnovat dvěma oblastem: Problematice oceňování nemovitostí a fenoménu
BIM. Tato témata patřila na veletrhu
Ecobuild k těm nejvyhledávanějším.
David Lorenz, vedoucí sekce Udržitelného managementu bydlení a nemovi-
Počet návštěvníků překročil 57 000
tostí na Technologickém institutu v německém Karlsruhe v Londýně ukázal,
že i když se akcent šetrnosti objevuje
ve stavebnictví už od sedmdesátých let
20. století, oceňovači nemovitostí jej
začali brát vážně relativně nedávno.
Do hodnoty budov se podle Lorenze
aspekty udržitelnosti promítají strukturovaně asi sedm let. Berou se v úvahu
náklady na budovu v celém životním
cyklu, energetická náročnost a spotřeba vody, kvalita vnitřního prostředí
(pohodlí a zdraví), environmentální
dopady a celková funkčnost. Dobré
výsledky ve zmíněných oblastech mají
za následek snížení provozních nákla-
dů, hodnotovou stabilitu nemovitosti,
maximální funkčnost, adaptabilitu
a užitnou hodnotu a maximální pohodu obyvatel. V investičních nákladech
se projeví redukce nároku na zábor
půdy a čerpání zdrojů.
Důležité je potvrdit hodnotu šetrných nemovitostí tvrdými daty. V tomto případě Lorenz rekapituluje šestnáct
studií z posledních pěti let [1–6], které
ukazují hodnotu šetrných nemovitostí
v různých částech světa (Evropa, USA,
Japonsko a Austrálie). Všechny tyto
studie – až na jednu výjimku – ukazují
na vyšší výkonnost komplexně šetrných
budov, a to ať už jde o tržní hodnotu
8–9
EPBD II
autorka: Marie Báčová
Návrh novely zákona
o hospodaření energií po schválení
vládou ČR dorazil do Parlamentu
Evropské směrnice, patřící k institutům evropského práva, stanoví cíle, kterých mají členské
státy dosáhnout; zároveň jim k jejich dosažení poskytují možnost výběru prostředků.
Aby se zásady stanovené ve směrnici mohly projevit v životě občanů, musí vnitrostátní
zákonodárce přijmout vnitrostátní transpoziční právní akt, který vnitrostátní právní předpisy
přizpůsobí cílům stanoveným ve směrnici. Směrnice stanoví konečné datum pro její převzetí
do vnitrostátního práva: při převádění (transpozici) směrnice mají členské státy dostatečnou
volnost, jež jim umožňuje zohlednit národní specifika. Směrnice musí být převedena do
vnitrostátního práva ve lhůtě stanovené směrnicí.
Časové mezníky druhé
evropské energetické
směrnice (EPBD II)
V souladu s dlouhodobými strategickými cíli snižování emisí a zlepšování energetické efektivnosti schválila
Evropská komise v listopadu 2008 návrh
revize směrnice o energetické náročnosti
budov. Během roku 2009 probíhala intenzivní jednání o úpravách dokumentu,
a to jak v Evropském parlamentu, tak
i v Radě Evropské unie. Kompromisu
o konečné podobě revize této směrnice
bylo v Bruselu dosaženo v listopadu
2009. Dne 15. dubna 2010 schválila
v prvním čtení návrh směrnice o energetické náročnosti budov Rada EU.
Evropský parlament pak schválil novou
směrnici 18. května 2010. Směrnice byla
publikována v Úředním věstníku Evropské unie 18. června 2010 a její plný
název zní Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU z 19. května
2010 o energetické náročnosti budov.
Směrnice vstoupila v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním
věstníku EU, tj. dnem 8. července 2010.
Současně ruší první evropskou směrnici
o energetické náročnosti budov, přijatou
v roce 2002 (Směrnice 2002/91/ES),
a to s účinností od 1. února 2012.
Směrnice ukládá členským státům
mj. povinnost zajistit transpozici
směrnice do národních právních řádů
do 9. července 2012.
ČR provede transpozici EPBD II
novelou zákona o hospodaření energií
a prováděcími předpisy k tomuto
zákonu.
Návrh novely zákona č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (novela zapracovává EPBD
II), projednala a schválila vláda na svém
zasedání 29. února 2012; tímto aktem
byl zákon předán k projednávání a schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu
ČR. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 622/0 téhož dne (29. února
2012). Organizační výbor projednání
návrhu zákona doporučil 1. března 2012;
určil zpravodaje Ing. Milana Urbana
(ČSSD, bývalý ministr průmyslu ČR)
a navrhl přikázat k projednání návrh
hospodářskému výboru.
Projednávání novely zákona
o hospodaření energií bylo zařazeno
na pořad 36. schůze Poslanecké
sněmovny 13. března 2012 v prvním
čtení.
Z pověření vlády v prvním čtení uvedl
návrh ministr průmyslu a obchodu
Martin Kuba.
Ministr průmyslu a obchodu ČR
Martin Kuba (ODS): Vážený pane
předsedající, vážené poslankyně, vážení
poslanci, potřeba novelizovat zákon
o hospodaření energií vyplývá ze závazků
ČR transponovat směrnici o energetické
náročnosti budov. Tento návrh zavádí
povinnost zpracovat průkaz energetické
náročnosti budovy nebo její ucelené
části pro prodej nebo k pronájmu a dále
také při výstavbě nové budovy nebo
větší rekonstrukci dokončené budovy.
Průkaz energetické náročnosti sleduje
stejnou filozofii jako energetický štítek
na prodávaných energetických spotřebičích v obchodech, třeba na pračce nebo
ledničce. Zavádí totiž jednotné označení
spotřeby energií budovy, které bude mít
potenciální kupující nebo nájemce k dispozici při rozhodování, jakou budovu si
pronajme nebo koupí. Na straně prodávajícího či pronajímatele se tím nepřímo
vytváří tlak na provedení opatření, která
EPBD II
autoři: K. B. Wittchen a K. E. Thomsen
Zavádění nákladově optimálních
úrovní v energetických požadavcích
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU z 19. května 2010 o energetické
náročnosti budov (zkráceně EPBD II) definuje, že členské státy musí zajistit, aby požadavky na
minimální energetickou náročnost budov byly nastaveny „s ohledem na dosažení nákladově
optimální úrovně“, přičemž nákladově optimální úroveň musí být vypočtena v souladu se
srovnávacím metodickým rámcem. Konečným cílem je dosažení nákladově optimálního
zlepšení energetické náročnosti budov (nových i stávajících) ve skutečnosti.
Metodika výpočtu
nákladově optimálních
úrovní
EPBD II a srovnávací
metodický rámec
Podle přepracované směrnice EPBD II
je třeba, aby minimální požadavky
na energetickou náročnost budov nebo
ucelených částí budov byly stanoveny
za účelem dosažení nákladově optimálních úrovní (článek 4.1). Dále stanoví,
že: Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byly stanoveny minimální požadavky na energetickou
náročnost pro prvky budovy, jež jsou
součástí obvodového pláště budovy a jež
mají významný dopad na energetickou
náročnost obvodového pláště, pokud jsou
nahrazeny nebo namontovány dodatečně,
s cílem dosáhnout nákladově optimálních
úrovní. Nákladově optimální úroveň
je definována jako úroveň energetické náročnosti, která vede k nejnižším
nákladům v průběhu odhadovaného
ekonomického životního cyklu. Jednotlivé
členské státy si samy určí tyto úrovně
se zohledněním výše nákladů, jako jsou
investice, údržba, provozní náklady
a úspory energie. Stejně tak si tyto státy
určí ekonomickou životnost, a to pro
budovu, nebo její ucelenou část (např.
bytovou jednotku).
Směrnice požaduje, aby jednotlivé
členské státy podaly zprávu o srovnání
požadavků na minimální energetickou
náročnost s vypočtenými nákladově
optimálními úrovněmi za použití
srovnávacího metodického rámce
(Comparative Methodology
Framework). Zpráva musí obsahovat
veškeré vstupní údaje a předpoklady
použité při výpočtu a rovněž výsledky
těchto výpočtů.
Srovnávací metodický rámec od členských států vyžaduje, aby:
• definovaly referenční budovy;
• určily opatření pro energetickou
náročnost;
• vyhodnotily potřebu konečné
a primární energie referenčních
budov a rovněž ty referenční budovy,
u nichž se uplatňují stanovená opatření pro energetickou účinnost;
• vypočítaly náklady (tj. čistou současnou hodnotu) na opatření pro
energetickou náročnost během
předpokládaného ekonomického
životního cyklu, a to za použití zásad
srovnávacího metodického rámce.
16–17
EPBD II
autoři: K. B. Wittchen a K. E. Thomsen
Komise k těmto krokům poskytne
obecné pokyny doprovázející srovnávací
metodický rámec a informace
o odhadovaném dlouhodobém vývoji
cen energií.
Pokud srovnání ukáže, že platné
minimální požadavky na energetickou
náročnost jsou významně méně
energeticky účinné než nákladově
optimální úrovně minimálních
požadavků na energetickou náročnost,
musí členské státy odůvodnit tento
rozdíl Evropské komisi. Pokud
tento rozdíl není odůvodnitelný,
je třeba předložit plán nastiňující
opatření k významnému zmenšení
tohoto rozdílu. Komise zveřejní
zprávu o pokroku členských států při
dosahování nákladově optimálních
úrovní a minimálních požadavků
na energetickou náročnost.
Přepracovaná směrnice EPBD II
nepožaduje, aby členské státy nastavily
minimální požadavky na nákladově
optimální úroveň. Vyžaduje však, aby
sdělily, jak se jejich požadavky liší
od nákladově optimální úrovně. Pokud
jsou rozdíly významné, například vyšší
než 15 % (jinými slovy, pokud jsou
národní požadavky o 15 % vyšší, než
je nákladově optimální úroveň), má
daný stát svoje stávající požadavky
odůvodnit, nebo popsat, jak rozdíl
snížit.
Časový harmonogram:
• Návrh metodického rámce byl
schválen Evropskou komisí 16. ledna
2012.
• Rada EU o návrhu hlasovala
1. března 2012; nebyly žádné
připomínky.
• Rámec musí být schválen Evropským
parlamentem a Radou EU.
• Členské státy mají povinnost
odevzdávat zprávy Evropské
komisi v pravidelných intervalech
o maximální délce pěti let;
první zpráva má být odevzdána
v červnu 2012. Tento termín bude
prodloužen.
Nákladová efektivita versus optimalita
Koncepty nákladové efektivity
a nákladové optimality jsou podobné,
ale ne shodné. Nákladová optimalita
je speciálním případem nákladové
efektivity. Opatření, nebo soubor
opatření, je nákladově efektivní,
pokud jsou náklady na zavedení nižší
než výše přínosů. Oba parametry
jsou založeny na srovnání nákladů
a (ceny) úspor z případného zásahu –
v tomto případě ze zavedení určité
úrovně minimálních požadavků
na energetickou náročnost budov.
Budoucí náklady a úspory jsou
diskontovány (odečteny), takže
finálním výsledkem je tzv. čistá
současná hodnota. Pokud je kladná,
zásah (opatření) je nákladově efektivní
(pro daný soubor předpokladů
použitých při výpočtu). Nákladově
optimální výsledek nastává, pokud
zásah (či soubor zásahů, opatření)
vede k maximální čisté současné
hodnotě.
Nákladovou optimalitu je poměrně
snadné určit pro jednotlivá opatření
realizovaná při přesně definovaných
podmínkách – například stanovení
tloušťky izolace potrubí provozovaného
za konstantní teploty proudící tekutiny
i teploty okolí. Výpočet pro celou
budovu je však výrazně složitější, navíc
v případě, kdy se jedná o soubor budov
(například v národním stavebním
fondu).
Graf na obrázku vpravo nahoře
ukazuje princip nákladové optimality
a efektivity. V reálném případě křivka
distribuce nemusí být unimodální
(může mít více lokálních optimálních
bodů). Typicky je také optimum méně
výrazné než na tomto obrázku, vrchol
je „tupý“ a jeho určení může být
velmi citlivé vzhledem k nepřesnostem
ve vstupních datech. Pro každý typ
budovy existuje navíc celý soubor
křivek, jejichž tvar závisí na reálných
vlastnostech jednotlivých budov
a na kombinaci nákladově optimálních
opatření.
Zkušební výpočty
a testování
V prosinci 2010 byla založena pracovní
skupina Concerted Action EPBD. Jejím
cílem bylo prostudovat první návrh
metodiky výpočtu nákladově optimální
úrovně a dát Evropské komisi zpětnou
vazbu. Hlavní výsledky z této práce lze
shrnout do několika bodů:
• Srovnávací rámec může sloužit členským státům jako účinný a nápomocný nástroj, jenž povede ke zlepšení
národních energetických požadavků.
• Nepřiměřeně přísná a striktní srovnávací metodika může mít negativní
vliv na stanovení národních požadavků.
• Při definování referenční budovy je
třeba rozlišit nové a stávající budovy.
• Referenční budovy by měly co nejvíce reprezentovat místní typologii
budov a stavební zvyklosti.
• Pro stávající stavební fond nemá nikdo téměř žádné zkušenosti s definováním referenčních budov.
• V mnoha případech není pro definování referenčních budov dostupná
statisticky podložená základna, ze
které by se mohlo vycházet.
• Mají být vytvořeny spíše realistické
budovy, jež jsou snadno identifikovatelné, nebo má být cílem zaměřit se
na schematicky zjednodušené budovy
reflektující určité charakteristické
rysy?
• Jak zohlednit aktuální energetickou
náročnost budovy při uplatnění uvedených opatření?
Závěrečná zpráva (Nákladově optimální
úrovně pro požadavky na energetickou
náročnost) z této práce je dostupná
na stránkách www.epbdca.eu nebo
www.buildup.eu/publications.
Některé členské státy provedly
výpočet nákladově optimálních úrovní
a prozkoumaly tak dopady na jejich
národní požadavky. Na obrázku vpravo
dole je zobrazena část výsledků z těchto
prvních předběžných výpočtů. Pokud
interview
autorka: Petra Šťávová
Efektivní podpora financování
energeticky úsporných opatření
u obytných budov
Iniciativa Šance pro budovy pořádala v dubnu tohoto roku seminář na téma Jak budeme
financovat přechod k energeticky úsporným budovám. Hlavním řečníkem byla Gudrun Gumb,
viceprezidentka německé rozvojové banky KfW. V exkluzivním rozhovoru mluvila, mimo jiné,
o zkušenostech s financováním energetických úspor v Německu.
Banka KfW má za sebou velký úspěch
s podporou financování energeticky
efektivních opatření. Mohla byste,
prosím, stručně popsat program
finanční podpory a jeho vývoj?
V Německu se začaly energetické úspory
řešit po první ropné krizi, kdy byl vydán
v roce 1978 první zákon o energetických
úsporách. Banka KfW začala být v tomto směru aktivní počátkem devadesátých
let, když dostala pověření zajistit obnovu
staveb ve východním Německu. V tomto období jsme také realizovali velkou
kampaň zaměřenou na panelové domy
a odstartoval náš první program na podporu energetické efektivity budov. Začali
jsme tedy pomalu, krok za krokem.
V roce 2001 získala vláda finanční
prostředky z prodeje licencí mobilních
operátorů, které rovnou vložila do programu Energetická efektivita obytných
budov realizovaných právě KfW.
V roce 2006 byl program revidován
a znovu spuštěn – vláda se rozhodla
vložit do něj další prostředky, což velmi
pomohlo jeho posunu vpřed. Další revize pak proběhla v roce 2009. Tehdy jsme
program přenastavili tak, aby odpovídal
novým, přísnějším předpisům. Byl také
součástí plánu obnovy po finanční krizi,
neboť vede k úsporám emisí CO2, jak
jsme se již dříve poučili, ale slouží také
jako „nástroj na vytváření zaměstnání“.
Šlo tedy o postupný vývoj pozvolnými
kroky.
Rozvojová banka KfW v Německu již
více než deset let zajišťuje podporu
úspor energie v budovách – nabízí
nízkoúročené půjčky s možností
odečitatelného bonusu. Výše půjčky
i bonusu se odvíjí od energetického
standardu, kterého je při renovaci budovy dosaženo. Podporu však mohou
získat i novostavby, pokud dosáhnou
vysokého energetického standardu.
Banka KfW byla založena v roce
1948 jako Rozvojová banka Federální
republiky Německo. V současnosti
patří mezi největší finanční organizace ve světě – jen v roce 2011 činila
výše poskytnutých úvěrů 70 mld. eur.
Docházelo při revizích jenom
ke zpřísňování kritérií, nebo i změně
metodiky?
Na počátku byla podporována jednotlivá opatření – například izolace obálky
domu. V roce 2006 jsme navíc zavedli
celý balíček, soubor opatření, jenž velmi
přesně definoval energeticky efektivní
kritéria. Vychází se z požadavků definovaných v platných předpisech. Konkrétně se jednalo o nařízení EnEV (German
Energy Conservation Ordinance –
německé nařízení o úsporách energie).
Tyto požadavky a kritéria slouží jako základ programu podpory i v současnosti.
V tomto směru šlo tedy o velkou změnu
nastavení celého programu.
Cílí program pouze na obytné
budovy?
Ano, je totiž zaměřen výlučně na podporu energetické efektivity v rezidenčním sektoru. A to jak pro stávající, tak
i pro nově postavené budovy. Program
má oslovit každého, kdo přemýšlí
o investování do energetické efektivity budov – bez ohledu na to, zda jde
o vlastníka jednoho rodinného domu,
nebo majitele bytového domu, bytové
družstvo apod. Podíl jednotlivých typů
subjektů na celkovém objemu půjček se
dělí přibližně na třetiny. Třetinu tvoří
individuální vlastníci rodinných domů,
třetinu soukromí pronajímatelé a třetinu
bytová družstva. Toto složení v podstatě
kopíruje strukturu rezidenčních budov
v Německu.
Jaké jsou konkrétní výsledky
programu?
Program běží více než deset let a podle
našeho názoru je úspěšný – do dnešní
doby se do programu zapojilo 2,1 milionu domů (téměř 10 % celkového
počtu obytných budov postavených před
rokem 1978, a tudíž vyžadujících celkovou renovaci). Poskytnuté prostředky
za celých deset let již dosáhly 45 miliard
eur. Ale je třeba říci, že německý bytový
fond tvoří 40 milionů budov. Stále je
tedy kam jít dál.
Jaká obecná doporučení byste uvedla
na základě vaší zkušenosti s tímto
Sídlo Mezinárodní unie
pro ochranu přírody:
příklad energeticky efektivní budovy
Mezinárodní unie pro ochranu přírody IUCN (International Union for Conservation of Nature)
aktivně prosazuje ochranu životního prostředí v mnoha zemích po celém světě. Ve svém
sídle ve Švýcarsku kladla proto velký důraz na šetrnost budovy k okolnímu prostředí. Budova
se vyznačuje řadou úsporných opatření nejen v oblasti spotřeby energie, ale například
i hospodaření vodou.
realizace
autor: Matthias Achermann, Dipl.-Ing. HES/SIA
Interdisciplinární návrh
Klíčové faktory pro návrh efektivní
budovy
Počátečním bodem úspěšného návrhu
energeticky efektivní stavby je architektonický koncept, jenž zohledňuje pasivní
sluneční zisky a tepelné ztráty. Optimalizovaná bilance primární energie byla
řešena iteračním výpočtem, proměnným
parametrem byly tepelně technické
vlastnosti obálky budovy, podíl prosklených ploch a ostatních typů konstrukcí,
včetně jejich technických vlastností. Výsledek této optimalizace je rozeznatelný
ve výsledcích provedené práce: relativně
menší míra prosklení fasády, tloušťka zdi
350 mm, vysoce účinná trojskla a venkovní chodby, ochozy zajišťující nejen
ochranu před nežádoucím osluněním
v létě, ale sloužící i jako nouzové východy v případě požáru.
Klíčovým parametrem při optimalizaci bylo zasklení, jež výrazně ovlivňuje
potřebu chlazení a pohodu uživatel.
Poměr prosklení 25 % může významně
omezit špičkovou spotřebu energie. Aby
se zlepšilo přirozené osvětlení bez rizika
přehřívání kvůli slunečním ziskům v letním období, byly navrženy pohyblivé
žaluzie.
Interdisciplinární tým dostal od unie
IUCN v roce 2006 za úkol vytvořit
ukázkový příklad udržitelného stavitelství a vysoce efektivních technologií budov. Budova byla dokončena
a kolaudována v roce 2010. Splňuje
požadavky Minergie-P-ECO a usiluje
o certifikaci LEED Platinum. Klíčovým faktorem k úspěšné realizaci byla
mezioborová spolupráce. Úzká spolupráce mezi architekty a specializovanými inženýry umožnila sladit estetiku,
energetickou náročnost a vysokou
flexibilitu prostoru při velmi omezeném rozpočtu.
Energie ze sklepa a slunce
Díky tepelné účinnosti obálky je potřeba
tepla na vytápění velmi malá. I tak
je však třeba zajistit teplo pro ohřev
venkovního vzduchu pro větrání budovy
a ohřev teplé vody. Požadavky na vytápění prostoru jsou až sekundární. Oproti
tomu potřeba energie na chlazení hraje
v energetické bilanci významnou roli.
Bylo proto nezbytné použít obnovitelný
zdroj pro energii na chlazení – odpovědí
se stala geotermální energie. Geotermální vrty o hloubce 150 m, představující
pasivní chlazení, pokryjí 30 % potřeby
energie na chlazení. Jako zdroj chladu
slouží i reverzibilní tepelné čerpadlo,
ale pouze v případě, kdy dojde k vyčerpání energie pro volné chlazení z vrtů.
Kvůli disipaci tepla do okolní zeminy
se v druhé polovině léta teplem ohřívá
zemní podloží pro optimalizaci výkonu
tepelného čerpadla v následující zimě.
Souběžně s tepelným čerpadlem
připojeným ke geotermálním vrtům bylo
instalováno tepelné čerpadlo využívající
energii odváděného vzduchu – primárně
slouží k předehřevu venkovního vzduchu
v decentralizovaném přívodu vzduchu.
Jedná se o reverzibilní čerpadlo, jež dokáže také pokrýt menší potřebu energie
na chlazení jednotek fan-coil, bez narušení geotermálního chladicího oběhu.
Fotovoltaické panely o ploše 1400 m2
instalované na střeše budovy pokrývají roční potřebu elektrické energie.
Nadbytky vyrobené elektrické energie se
odevzdávají zpět do sítě.
Větrání řízené skutečnou potřebou
Uvážíme-li, že užívání pracovních
prostor je velmi proměnlivé, větrání
s konstantním průtokem vzduchu by
spotřebovávalo příliš mnoho elektrické
energie a běžné zařízení VAV (Variable
Air Volume – systém s proměnným
průtokem vzduchu) by bylo příliš drahé.
Zvolené řešení obsahuje malé lokální
větrací jednotky pro přívod vzduchu,
které jsou umístěné v podlaze a nezávisle
přispívají k větrání a tepelnému komfortu uživatelů. Lokální jednotky jsou
umístěny v podlaze blízko fasády; slouží
k větrání všech kancelářských prostor,
kromě velkých konferenčních místností.
Tyto jednotky (označené na obr. 5
jako AIRBOX) obsahují prvek pro
přívod venkovního vzduchu skrze
fasádu, filtr, ventilátor a ohřívač/chladič.
Jednotky pracují pouze s venkovním
vzduchem, bez recirkulace oběhového
vzduchu, a jejich regulace je řízena podle
koncentrace oxidu uhličitého (CO2)
v místnosti. Měřicí čidlo CO2 je umístěno u klapky odváděného vzduchu, kde je
integrováno do multifunkčního panelu
na stropě. Každá větrací jednotka je propojena s klapkou odváděného vzduchu.
Tento systém se tak obejde bez celkového potrubního rozvodu pro přívod
vzduchu, což výrazně zjednodušuje roz24–25
komentář
autor: Mgr. Jaroslav Pašmik
Jednou budem dál…
aneb Co přinesla debata
o udržitelném stavění
na Fóru českého stavebnictví
Před téměř dvěma stovkami vrcholných manažerů stavebních firem proběhla začátkem března
2012 na Fóru českého stavebnictví debata na téma Co přinese udržitelné stavění. I když byl
panel sestaven ze zajímavých osobností, paradoxně v něm chybělo výrazné zastoupení expertů
na diskutovanou problematiku. To se na kvalitě debaty samozřejmě projevilo. I přesto, nebo
možná právě proto, stojí tato debata za pozornost.
Drahá příležitost
Panel uvedl moderátor Luděk Niedermayer ze společnosti Delloitte, který
upozornil hlavně na problematiku stále
trvající krize, pomalého růstu a neudržitelně velkého podílu státu na straně stavební
poptávky. Problematiku udržitelnosti řešil
Niedermayer spíše v kontextu vnitřní
udržitelnosti firem (efektivity) a obecné
udržitelnosti ekonomiky.
Jako první řečník vystoupil Jan Bárta,
ředitel Centra pasivního domu. Ten se věnoval pouze energetické efektivitě budov.
Proti tomu se nedá nic namítat – energetika je významnou součástí širokého spektra
kritérií udržitelnosti budov. Zdaleka ovšem
ne kritériem jediným. Mezi pasivní dům
a udržitelný nebo obecně šetrný dům nelze
klást automaticky rovnítko. Nejdůležitější
na Bártově prezentaci byla výzva k odpoutání se od automatizmů a tzv. ověřených
tradic stavební praxe a otevření se poznávání faktů, jež přinášejí nový vývoj ve stavebních výrobcích a technologiích. Pro
konzervativní obor je to skutečná výzva.
Na Jana Bártu navázal Evžen Korec,
ředitel developerské společnosti Ekospol,
s tvrzením, že tzv. zelené bydlení pro něj
jako developera nepředstavuje příležitost.
Jedná se podle něj o okrajový fenomén,
který má v Česku méně než 5 % celkového
trhu bytů. Rozšíření těchto budov prý
brání vyšší stavební náklady, vyšší prodejní
cena a příliš specifická (a malá) cílová skupina. Pasivní byty prý jsou o 15 % dražší
než byty pouze dobře zateplené.
Korec má jistě pravdu v tom, že
pasivních bytů je v Česku zatím málo
(několik stovek) a těch skutečně komplexně šetrných s certifikací ještě méně.
Není ovšem jasné, ze kterých zdrojů čerpal
údaje o vyšších cenách či vícenákladech.
Ze zahraničních studií [1] víme, že 15 %
vícenákladů mívají pouze pasivní domy
s velmi ambiciózním řešením. U běžných
pasivních domů se v roce 2009 počítalo
s vícenáklady do 10 %, ovšem s desetiletou
návratností. Trendem je navíc snižovat
ceny technologií a stavebních výrobků,
takže u vícenákladů se dá čekat další
pokles. U bytů nízkoenergetických se pak
vícenáklady pohybují podle stejné studie
v rozmezí 2–6 %.
Možná, že to Korec myslel jinak.
Z nedávné švýcarské studie [2] totiž víme,
že nízkoenergetické byty či domy stavěné
v režimu certifikace Minergie se na začátku
prodávaly až o 17 % dráž než standardní
byty. Klienti byli ochotni za toto nové
a kvalitní zboží více zaplatit, vnímali jeho
vyšší hodnotu. Po šesti letech, když se tyto
certifikované domy rozšířily a došlo k jistému nasycení trhu a větší konkurenci, se
už prodávají přibližně jen o 6 % dráž. Ale
pozor: Tyto byty vytvořily nový standard,
takže obyčejné byty bez certifikace se musí
nabízet za nižší cenu.
Udržitelný penězovod
Další řečník, Miroslav Linhart ze společnosti Deloitte, hned v úvodu upozornil
na důležitý fakt diskontinuity českého
stavebnictví, oproti vývoji v mnoha
západních zemích. Západní země jsou dle
jeho názoru dál a řeší zvyšování standardu
nové výstavby, kdežto v tuzemsku se stále
ještě řeší poptávka: pro koho a co vlastně
stavět. Linhart podobně jako Niedermayer
upozornil na to, že v ČR je soukromá sféra
ve stavebnictví menší než veřejný sektor,
což na západě funguje opačně. V souvislosti s udržitelným stavěním zmínil například
důležitost přiměřenosti, ohled na návratnost a průhlednost.
Linhartova prezentace byla zajímavá,
ale podivně nedoslovená, nerozvedená
a nepropojená se současným kontextem a aktuálními problémy. Zmínil sice
návratnost, ale například problematice
nákladového optima, jež se aktuálně řeší
34–35
realizace
autor: Ing. Rostislav Kubíček a kol.
1
Dřevostavba rodinného domu na Vysočině
Dřevostavba rodinného domu
na Vysočině – energeticky
aktivní dům
Zadáním investora bylo navrhnout stavbu rodinného domu pro pět osob s celoročně
provozovaným krytým bazénem. Důraz byl kladen na kvalitu použitých materiálů, vnitřní
prostředí a maximální úsporu nákladů na provoz domu.
Kromě zmíněných požadavků byl důraz
kladen i na environmentální aspekty. Byly
proto využity jak přírodní materiály, tak
i materiály recyklované. Nebylo možné použít jakékoliv přírodní materiály
(např. hlínu z výkopů, slámu atp.), které
si mohou dovolit používat nadšenci, ale
pouze systémové (certifikované) materiály
a produkty, které nezpomalují a nekomplikují práci prováděcím firmám.
Konstrukce a stavební materiály
Celý nosný konstrukční systém stěn,
stropů a střechy tvoří dřevostavba
z masivních smrkových panelů českého
výrobce (NOVATOP). Dřevo konstrukce zůstává v interiéru částečně přiznané.
Tepelná izolace stěn a stropů je z dřevovláknitých desek, jedná se o rozvlákněné
dřevo v tloušťkách větších než 300 mm.
Na vnitřní povrchy jsou použity hliněné
systémové omítky o tloušťce 25 mm,
jejichž pojivem není vápno ani cement,
ale hliněný jíl. Součástí interiéru obývacího pokoje a pracovny budou plné
cihly bez vypálení o tloušťce 140 mm,
jejichž hlavní složkou je hliněný jíl.
Do podhledů je vložena konopná izolace
o tloušťce 40 mm. Tepelná izolace základů je z granulátu pěnového skla. Jedná
se vlastně o štěrk, jehož kamínky jsou ze
zpěněného recyklovaného skla; jsou nasypány do výkopu a zhutněny do vrstvy
o tloušťce 500 mm.
Energetická koncepce
K tzv. energeticky aktivnímu domu vede
správná cesta vždy přes dům pasivní. Nejdříve je nutné minimalizovat
potřebu tepla na vytápění (na hodnoty
odpovídající pasivnímu domu) a poté
pomocí technologií získat další energii
z obnovitelných zdrojů – ze slunce, země
nebo větru.
Pasivní domy jsou domy, jejichž
měrná potřeba tepla na vytápění
eA ≤ 20 kWh/m2/rok
(podle TNI730329) nebo
eA ≤ 15 kWh/m2/rok (podle PHPP).
Energeticky aktivní domy jsou domy,
které vyrobí více energie, než samy
spotřebují. Přebytku energie je dosaženo díky energii získáné z obnovitelných zdrojů energie (přeměnou
energie ze slunce, země nebo větru).
Pozn.: Pasivní domy určuje více
vlastností než jen potřeba tepla
na vytápění.
1
36–37
materiály
autoři: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová
Reflexní fólie ve stavební praxi
V poslední době se stále více prosazuje užití reflexních fólií jako alternativa tepelných izolací
podkroví i dalších prostor staveb. Článek porovnává vliv reflexních fólií na celkovou izolační
schopnost prostupu tepla stěnou.
V rámci činnosti Sdružení Energy
Consulting, o.s., které si klade za cíl
pomáhat v oblasti úspor energií, jsme se
rozhodli kvantifikovat účinnost reflexních fólií ve stavební praxi.
Vzhledem k tomu, že přenos tepla
zářením se děje v závislosti na čtvrté
mocnině absolutní teploty, bylo nutné
zohlednit i roční období, pro které bude
výpočet proveden. Zvolili jsme zimní
období, kdy tepelné izolace slouží jako
ochrana proti únikům tepla, a kvantifikaci jsme prováděli pro různé skladby
konstrukce tak, aby bylo patrné, jaký
vliv má různý počet reflexních fólií
na tepelně izolační vlastnosti konstrukce, a zároveň zjistili, jaká je závislost
účinků těchto tepelně izolačních fólií
na tloušťce vložené minerální vlny.
Volba úlohy
Pro výpočet vlastností konstrukce byla
simulována střešní konstrukce o skladbě
dle obr. 1:
• krytina (nevstupuje do výpočtu);
• latě (nevstupuje do výpočtu);
• kontralatě (nevstupuje do výpočtu);
• pojistná hydroizolace (nevstupuje do
výpočtu);
• minerální vlna tloušťky alternativně:
0 mm / 80 mm / 160 mm / 320 mm;
• reflexní fólie – počet alternativně od
0 do 10 vrstev; přitom byla uvažována
mezera mezi fóliemi 3 mm;
• vzduchová dutina – 30 mm;
• sádrokarton – 12,5 mm.
Tato konstrukce byla volena tak, aby pokryla široké spektrum možného stavebního užití reflexních fólií a zároveň tak,
aby byl patrný trend, kterým se sledované vlastnosti, tedy výsledný součinitel
prostupu tepla, mění.
Výchozí parametry
Jsou nastaveny následující:
• součinitel přestupu tepla v interiéru
αi = 7,7 W/(m2.K);
• součinitel přestupu tepla v exteriéru
αe = 25 W/(m2.K);
• tepelná vodivost minerální vaty
λ = 0,039 W/(m.K);
• tepelná vodivost sádrokartonu
λ = 0,22 W/(m.K);
• tepelná vodivost vzduchové dutiny tl.
3 mm λekv ≈ 0,0572 W/(m.K), přitom
pro přenos tepla vedením a prouděním byla uvažována hodnota λekv =
0,0429 W/(m.K), zbývající část pak
činí přenos tepla zářením – proto se
jedná o přibližnou hodnotu, neboť
přenos tepla zářením je závislý na
teplotě povrchů;
• tepelná vodivost vzduchové dutiny
tl. 30 mm λekv ≈ 0,1875 W/(m.K);
• emisivita hliníku ε = 0,1;
• emisivita ostatních povrchů ε = 1.
Uvedené parametry byly zvoleny tak,
aby výpočet spadal na stranu bezpečnosti, a současně tak, aby bylo možno
výpočty modelovat zjednodušenou
formou. Z toho důvodu byla u vzduchu
uvažována zdánlivá ekvivalentní tepelná
vodivost. Tato veličina v sobě zahrnuje
přenos tepla vedením a současně i prouděním. Výchozí hodnoty byly vypočteny
na základě tepelného odporu uzavřené
vzduchové vrstvy uvedené v normě. Dále
došlo ke zjednodušení při uvažování
emisivity, kdy byla pro okolní konstrukce uvažována emisivita ve výši ε = 1
proti obvyklé emisivitě stavebních prvků
v rozmezí 0,92 až 0,96. Pro reflexní fólii
byla zvolena emisivita ε = 0,1, ačkoliv
dle různých pramenů v závislosti na
hladkosti napařené fólie, druhu zašpi-
nění, hmotě překrývající reflexní vrstvu
a její tloušťce se emisivita pohybuje od
hodnot 0,15 výše. U obou rozhodných
povrchů tedy byly voleny hodnoty na
straně bezpečnosti.
Popis problematiky
Šíření tepla
Teplo je energie a šíří se třemi způsoby:
• vedením (kondukcí);
• prouděním (konvekcí);
• sáláním (radiací).
Tyto tři způsoby šíření tepla se dějí současně, pouze v omezených případech se
teplo šíří pouze jedním či dvěma způsoby.
Příkladem může být např. pevná hmota bez plynových dutin. V této hmotě
neexistuje šíření prouděním. Sálání je
vyloučeno tam, kde se jedná o hmotu, jež
je pro tepelné záření nepropustná. Pokud
se v prostoru nenachází žádná hmota,
nemůže se teplo šířit ani vedením, ani
prouděním, šíří se pouze sáláním, což je
však možné pouze ve vakuu. Typickým
příkladem je vesmír, kde se teplo šíří
pouze sáláním. V omezené míře pak např.
i skleněná termoska, která je tvořena
dvěma skleněnými stěnami potaženými
kovem s velmi vysokou odrazivostí. V ní
se teplo šíří zejména zářením, omezeně
prouděním (v termosce není dokonalé
vakuum), a tam, kde se vnitřní a vnější
plášť termosky spojuje, dochází k vedení
tepla.
Z tohoto plyne několik velmi důležitých závěrů. Vzduch je velmi špatný
tepelný vodič, resp. představuje výborný
tepelný izolant, proto se snažíme v tepelných izolacích proudění vzduchu zamezit.
Obvykle se to děje tím způsobem, že
budovy a EU
autor: redakce
Evropská unie a úspory energie
Evropská unie spatřuje v energetické účinnosti významný způsob, jak snižovat svou závislost
na fosilních palivech, efektivněji chránit životní prostředí a šetřit výdaje za energii. V současné
době je jedním z nejvíce diskutovaných témat na evropském poli směrnice o energetické
účinnosti, na úspory však pamatuje také cestovní mapa k nízkouhlíkové ekonomice.
Dosavadní vývoj a očekávané kroky
prosinec 2002
Evropská unie přijala směrnici o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive – EPBD).
říjen 2006
Evropská komise zveřejnila Akční plán pro energetickou účinnost, ve kterém jako cíl do roku 2020 stanovila snížení
spotřeby energie o 20 %.
10. ledna 2007
Komise představila tzv. energeticko-klimatický balíček, v němž energetickou účinnost označila za prioritu.
23. dubna 2009
Byla aktualizována směrnice o obnovitelných zdrojích energie (OZE). Nová podoba dává elektřině vyrobené z OZE
prioritní přístup do sítě.
18. května 2010
EU přijala novou podobu směrnice EPBD.
17. listopadu 2010
Evropská komise zveřejnila novou legislativu o energetické infrastruktuře.
4. února 2011
V Bruselu se konal první energetický summit EU. Došel k závěru, že na to, aby se energetika stala zelenější, bude
potřeba vybudovat moderní inteligentní přenosovou síť v ceně cca 200 miliard eur.
8. března 2011
Evropská komise přijala Plán energetické účinnosti 2011.
28. března 2011
Komise zveřejnila Strategii Doprava 2050 a Bílou knihu o dopravě.
21. června 2011
EU zahájila iniciativu Inteligentní města a komunity.
22. června 2011
Evropská komise zveřejnila návrh nové směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive – EED).
15. prosince 2011
Komise představila Cestovní mapu pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050.
duben až červen 2012
Trojstranná jednání mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU o směrnici o energetické účinnosti.
1. července 2012
Konec dánského předsednictví, které úspěšné uzavření jednání o EED označilo za svou prioritu.
jaro 2013
Komise by měla připravit zprávu o pokroku směrem k dosažení cílů energetické účinnosti do roku 2020.
červen 2014
Komise zhodnotí, zda členské státy učinily dostatečný pokrok ke splnění 20 % cílů do roku 2020. Pokud tomu tak
v případě energetické účinnosti nebude, stane se i tento cíl závazným.
2020
Cílový rok pro současné evropské závazky ke snížení spotřeby energie a posílení energetické účinnosti i využívání OZE.
2020
Minimálně 80 % evropských spotřebitelů by mělo mít zavedeny inteligentní měřící systémy.
Plný text článku obsahující analýzu jednotlivých kroků a popis souvislostí týkajících se členských států včetně ČR najdete v on-line verzi časopisu Energeticky soběstačné budovy
(http://www.esb-magazin.cz).
Článek je publikován se souhlasem portálu EurActive.cz (www.euractiv.cz/energeticka-ucinnost).
48–49
anketa
autor: redakce
Budovy s nízkou spotřebou energie –
pohled investora a architekta
Ačkoli se budov s nízkou energetickou náročností staví čím dál více, běžný standard to
v České republice stále ještě není. Diskutuje se o motivaci investorů, problémech při realizaci
a nezkušených stavebních firmách. Architekti se někdy zase naopak potýkají s omezeními,
která jim nízkoenergetická koncepce přináší.
Investorů a architektů spolupracujících na
konkrétním projektu jsme se proto zeptali:
1. Jaké jsou vaše zkušenosti s výstavbou
budov(y) s nízkou energetickou náročností v tomto konkrétním projektu?
2. Kdo inicioval nízkoenergetickou
koncepci a jaký byl postoj druhé
strany (architekta či investora)?
3. Setkali jste se při návrhu a realizaci
s nějakými obtížemi vyplývajícími
z nízkoenergetického návrhu?
Školicí středisko OTAZNÍK
Ing. Jan Neuwirt,
INTOZA s.r.o.
1. To, že budeme stavět administrativní
budovu v energeticky pasivním standardu, bylo rozhodnutí majitele společnosti
INTOZA s.r.o. (Tomáše Závady) a byla
to jedna z nejdůležitějších podmínek při
zadávání a realizaci projektu. Architekt
a projektanti se museli tomuto požadavku přizpůsobit a splnit jej.
2. Měli jsme jasno v tom, že chceme stavět
budovu v energeticky pasivním standardu. Vzhledem k tomu, že se v oblasti
energetických úspor ve stavebnictví
pohybujeme již nějakou dobu a této
problematice rozumíme, musel architekt splnit náš hlavní požadavek (návrh
v energeticky pasivním standardu). Jeho
přístup byl pozitivní a proaktivní.
3. Při návrhu a realizaci bylo důležité splnit
několik důležitých podmínek, na které se
vždy při realizaci staveb nemyslí, ale pro
nás byly klíčové:
• kvalitní vnitřní pracovní prostředí pro
zaměstnance;
• nízké provozní náklady v průběhu
životnosti stavby (energie, údržba);
• opakovatelnost projektu (snadná realizace stavby na jakémkoliv místě);
• přijatelná cena budovy, srovnatelná
s běžnou výstavbou;
• budova v energeticky pasivním standardu.
Již tyto podmínky kladly na všechny projektanty a dodavatele nejvyšší nároky. Důležitá
se však ukázala i komunikace s jednotlivými
řemeslníky. Bylo potřeba, aby prováděli stavební práce a detaily jednotlivých částí stavby
s maximální pečlivostí a podle projektu.
Nejtěžší bylo skloubit jednotlivé dílčí profese
(vytápění, větrání, ZTI, MaR, inteligentní
elektroinstalaci) tak, aby jednotlivé části
budovy fungovaly správně, vše fungovalo
pokud možno zcela automaticky a aby se
zbytečně při provozu neplýtvalo energií.
1
Ing. arch. Radim Václavík,
ATOS-6, spol. s.r.o.
1. Vše nastartoval osvícený investor Tomáš
Závada, jenž jasně nastavil zadání
v pasivním standardu a cenové limity,
do kterých jsme se museli vejít. Pro náš
projektový tým to byla výzva, umocněná
skutečností, že pasivní administrativní dům v České republice před námi
nikdo zatím nevyprojektoval. Zásadní
pro návrh budovy byla spolupráce mezi
architekty a specialisty, a to od prvního
konceptu návrhu. Na základě průběžných ověřovacích výpočtů jsme neustále
redukovali v návrhu okenní otvory –
na počátku jsme zkoušeli rozsáhlejší
prosklení, bohužel ale nebylo vhodné pro
splnění pasivních parametrů budovy.
3. Výstavba budovy ověřila reálnost nízkoenergetického navrhování v pasivním
Download

Energeticky soběstačné budovy