1.adventní neděle, 27.11. 2011
Mt 25, 1-13: Evangelium do temné noci
Advent znamená příchod. Čí? V písni před kázáním jsme zpívali, že tím přicházejícím je Král
slávy. Kdy však přijde, kde a jak? A jak se na jeho příchod připravit? A jak jej vítat? To jsou
pro tento čas otázky myslím docela příhodné…
V podobenství Matoušova evangelia je ten přicházejí král přirovnáván k ženichovi.
K ženichu přicházejícímu na vlastní svatbu. Je očekáván, vyhlížen, ale ještě tu není. Vstříc mu
však nocí kráčí 10 družiček … O těch družičkách toho nevíme moc, co by nás třeba ještě
zajímalo. Nevíme, kdo to je, čí dcérky to jsou. Ani nevíme, jak vypadají, nebo co mají na
sobě. Matouš tentokrát mlčí o vhodnosti jejich šatu. Jediné, co o nich víme, je to, že pět z nich
bylo rozumných a pět pošetilých.
S posuzováním rozumnosti nebo pošetilosti může být problém. Co jeden považuje za
rozumné, může se druhému zdát pošetilé, nebo přímo bláznivé. A naopak. Nakonec však,
když na to přijde, posuzujeme rozumnost nebo pošetilost člověka podle jeho jednání.
Rozumný je pro nás ten, kdo se rozumně chová… A tak nějak je to v tomto případě. Ty
rozumné družičky nebyly rozumné proto, že by měly shůry dáno, nebo že by moudrosti
nabyly pečlivým studiem. Ale jsou považovány evangelistou za rozumné, prostě proto, že se
v daný okamžik zachovaly rozumně - prozíravě. Zvážily všechny okolnosti a vzaly si ke
svým lampám olej do zásoby, kdyby se čekání na ženicha protáhlo, aby měly v noci čím
svítit. A to se nakonec opravdu ukázalo jako prozíravé…
Pět družiček bylo tedy rozumných. Ale jestliže byly moudré, pak sympatické (alespoň na
první poslech) rozhodně nebyly. Alespoň mně ne. Vždycky, když si ten text pročítám, zarazí
mě, že se v rozhodující okamžik ty rozumné o svůj olej s těmi druhými nerozdělily. Pravda,
argumentují tím, že kdyby se dělily, nezbyl by potom olej ani pro jedny z nich. Jenže, když
byly tak rozumně a prozíravé, jak se píše, cožpak si toho oleje nemohly vzít do zásoby víc?
Mně se to jejich jednání zkrátka na první pohled zdá být docela sobecké…Jenže, kdy se nad
tím zamyslíme, pak uvidíme, že jsou věci, o které se rozdělit dá, ale pak také ty, o něž se dělit
nemůžeme třebaže bychom chtěli. Docela snadno se můžeme dělit o věcí méně podstatné.
Třeba o peníze. Ty můžeme rozdělit snadno. Když vyhrajeme 100 000 Kč, 25 000 dáme státu
na daních, 25 000 svým dětem, 25 000 samozřejmě sboru, třeba jako dar na zvony, a 25 000 si
necháme. O peníze se lze dělit docela snadno. Nebo o jídlo. Vždyť se dokonce říká, že o oběd
se má člověk podělit s přítelem a večeři dát celou nepříteli… Ale pak jsou také věci, o které
se snadno dělit nelez, anebo je to docela nemožné. Například zdraví. Zkuste se rozdělit o své
zdraví s někým, kdo by to tolik potřeboval … Nebo zkuste někomu dát kousek svého štěstí,
anebo radosti. Nelze to, i kdybychom chtěli …
A tak možná ten olej do lamp ve vyprávění dnešního podobenství představuje něco, o co se
rozdělit vlastně ani nejde…. Podle většiny výkladů se tím olejem míní víra. A zkuste se o
svou víru rozdělit. Možná to jde ve společenství lidí, kteří také věří, kteří také ten olej sebou
mají - zde se ve shromáždění se o víru s druhými dělit můžeme. Dokonce ji zde můžeme i
přijímat a dále rozhojňovat. Ale zkuste se rozdělit o svou víru s někým, kdo žádnou víru
nemá, koho ta vaše víra vůbec nezajímá … Možná to i zkoušíme: dělit se o svou víru se svými
nevěřícími přáteli, známými, se svými dětmi … Ale příliš to nelze. Pokud si pošetilé družičky
samy nevezmou kanystry s náhradním olejem, těžko jim za noci pomoci …
To je vlastně první docela temné místo dnešního evangelia. Někdo má a někdo ne. Tak to
je. A ten, kdo má nemůže příliš tomu, kdo nemá, pomoci. Naopak. Zdá se, že tu platí to, co
jsme slyšeli v podobenství o hřivnách – že tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má
…Rozumné družičky svým pošetilým kamarádkám příliš nepomohou. Naopak - v
rozhodující chvíli je ve tmě ztratí.
Další temné místo se týká právě té tmy, která kolem panuje. Temné noci, ve která sice lze
slyšet zprávy, že ženich přichází, lze jej i očekávat, ale ještě jej nelze vidět a dlouhou dobu ani
slyšet. To temné místo se týká také temnoty tohoto světa. Světa, kde sice zní hlas evangelia,
který přináší naději národům i jednotlivcům. Ale také se v něm dějí strašné věci, na nimiž
zůstává stát rozum rozumných a bláznovství pošetilých se může zdát jedinou obranou. A je tu
také tma, která někdy vstupuje do život každého z nás…V takové temné přepadá člověka
únava. Dokonce taková, že nevydrží bdít a usíná. Zvláštní je, že ta únava doléhá úplně stejně
na rozumné i pošetilé. Čekali bychom, že ty rozumné družičky nejspíš při svém čekání
vytrvají bdít, už proto, že na konci oddílu jsme slyšeli výzvu k tomu, abychom bděli. Jenže
ne. I ty rozumné může za noci přemoci malátnost, strach nebo ospalost: duch je odhodlán, ale
tělo slabé … Pokušení podléhají zbožní lidé úplně stejně, jako ti ve víře vlažní …
A všechny probouzí až křik, že ženich je blízko, že už přichází. Je to veliká radost, ale
zároveň se tím dostáváme k nejtemnějšímu místu vůbec. Ženich přichází, rozumné
družičky – ty, co mají k dispozici náhradní olej - mu svítí lampami a vchází s ním na svatbu.
Jenže ty pošetilé zůstanou venku. A dveře jsou zavřeny. Pošetilé družičky zůstanou venku.
Udělaly chybu, pravda, ale vždyť si jí stihly uvědomit a chtěly jí napravit! Ale už nebyl čas.
Příliš jim nepomohla ani rada rozumných družiček. Pospíchaly ke kupcům a mezitím propásly
ženichův příchod.
Ta představa děsí. Někam chceme, ale nevezmou nás tam. Přibouchnou nám dveře před
nosem a už se nedoboucháme. V kůži těch pošetilých družiček můžeme být docela snadno i
my… Ale co nám potom chce text evangelia říci? Je to tvrdé varování? Výstraha, že můžeme
zůstat před zavřenými dveřmi, že nás docela dobře může namísto milosti čekat také odmítnutí,
temnota, pláč a skřípění zubů? Jsme tu strašeni, že se dostaneme (nebo můžeme dostat) do
pekla? Možná. Tak je to alespoň často vykládáno. Ale na druhou stranu - evangelium je přece
dobré zpráva, která nechce šířit děs a strach, ale hlavně radost. Pocit, že zůstaneme stát ve
tmě, v sychravém nečase, před zavřenými dveřmi, však není úlevný ani radostný ani trochu .,,
Možná však jde právě o to. Abychom si to prožili už teď, dokud je ještě čas. Ve slyšení. Ve
svém srdci. Abychom ve svém srdci vyznali právě to, že pokud jde o nás, o naši víru a
schopnosti, pak jsme opravdu těmi, kteří docela snadnou mohou zůstat stát před zavřenými
dveřmi … A před nimi nám nezbývá než doufat, že nakonec - snad - budou přece jen
otevřeny …
A snad nám nakonec právě i to doznání pomůže v sobě nalézt dostatek dobrého oleje…
Vždyť přicházející Král slávy přichází jako ženich. A průvod, co jde s ním, je radostný. Není
řeč o tom, že by kráčel v čele soudního tribunálu,. Nejde tu na první místě o soud, ale o
svatbu. A my všichni jsme zváni, nikoliv na lavice obžalovaných, ale do hodovního sálu,
neboť ta jeho hostina právě začíná. A on nám opět dává i svůj chléb a nejlepší víno. Amen
Download

Podobenství o deseti družičkách