Čtení pro lidi
Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC,
CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA,
PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích září - říjen 2014
Cena 15,- Kč
RNDr. Ing. Sattran, chalupář z Nahořan nakreslil pro Čtení kapličku pod Krušlovem
Uvnitř Čtení kandidátky do komunálních voleb a jejich volební program

Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Akce Banát, Tábor Kolčava,O naději
v hospici, Konec TK SANANIM v Němčicích, Setkání rodáků Dřešín, Domácnost paní
mlynářky, Mánek do Senátu, O Čestický brambor, VOLBY, V sekáči, Tábor Strašice – pravěk,
Cesta Jižní Amerikou, Cykloterapie, Fotbal začal, Už máme léto, Jak ten čas letí, Zhodnocení
volebního období 2010-2014 ve Dřešíně, Letní kino na nádvoří, Dějiny rodů

Listování v občasníku:
2.7.
Výbor členek ČSŽ Čestice
8.7.
Zasedání zastupitelstva městyse
9.7.
Ženy se sešly ve ŠVP na zkoušce Konopické
10.7. Výbor členek ČSŽ - příprava dětského dne v Hoslovicích
12.7. Členky ČSŽ Čestice zajišťovaly dětský den v Hoslovicích
24.7. Výbor členů SDH Čestice
27.7. 56 mm vody spadlo u Dobré Vody v Nahořanech
28.7. Před sto lety začala 1. světová válka
2.8.
6.8.
8.8.
9.8.
19.8.
29.8.
30.8.
Silný déšť Čestice, Krumlov, kobylka, Konopice
Zasedání zastupitelstva městyse.
Kino léto - Postřižiny
Noční soutěž hasičů
Výbor členek ČSŽ Čestice
Halo halo ples. Před 70 lety začalo Slovenské národní povstání.
Memoriál Jaroslava Roučeho na hřišti. Rozloučení s prázdninami na zámku v Česticích klaunská show. Kino Léto – Jak se budí princezny
Občasníček před sto lety:
Červenec a srpen roku 1914 byl ve znamení začátku 1. světové války. Sarajevský atentát zničil
usilovně udržovanou rovnováhu v Evropě. Evropa tehdy připomínala sud střelného prachu; všechny
země se podílely na závodech ve zbrojení.
5.-6.7. Císař Vilém II. A říšský kancléř Theobald von Bethmann- Hollweg ubezpečili RakouskoUhersko svou bezpodmínečnou věrností a tím mu de facto vystavili „bianco šek“ k válce.
23.7. V rakousko-uherském ultimátu Srbsku Vídeň požadovala potlačení údajné protirakouské
propagandy a rakouskou spoluúčast na vyšetření sarajevského atentátu.
25.7. Rakousko-Uhersko mobilizovalo osm armádních sborů. Úplnou mobilizaci vyhlásilo 31.7.
28.7. Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku.
29.7. Rakousko-uherské dělostřelectvo ostřelovalo přes řeku Drávu Bělehrad. Byly to první
výstřely světové války. Rusko nařídilo mobilizaci své armády.
31.7. Německo adresovalo ultimátum Rusku a Francii.
1.8.
2.8.
3.8.
4.8.
5.8.
6.8.
7.8.
11.8.
12.8.
23.8.
31.8.
Německo vyhlásilo válku Rusku.
Německo vyhlásilo ultimátum Belgii
Německo vyhlásilo válku Francii.
Velká Británie vypověděla válku Německu.
USA vyhlásily neutralitu.
Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Rusku a Srbsko Německu.
Černá Hora vyhlásila válku Rakousku-Uhersku.
Francie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku.
Velká Británie vyhlásila válku Rakousku – Uhersku.
Japonsko vyhlásilo válku Německu a Rakousko-Uhersko Japonsku.
Ruské hlavní město Sankt Peterburg bylo přejmenováno na Petrohrad.

ČTENÍ se teď soustředí
na životní prostředí.

Vážení spoluobčané,
dovolte mě, abych Vás v krátkosti informoval o dění v našich obcích.
Během prázdninových měsíců jsme zahájili opravu hřbitovní zdi na hřbitově v Česticích,
na kterou jsme získali podporu z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Ze stejného
programu obdržíme prostředky i na opravu kapličky v Doubravici a obnovu části kanalizace
v Česticích. Ve hře nám zůstává ještě žádost na opravu návsi a kanalizace v Krušlově, ale zde
jsme ještě nebyli informováni, zda bude projekt podpořen či ne.
V nedávné době jsme obdrželi registrační listy na žádosti s příslibem podpory ze Státního
fondu životního prostředí ČR, který přerozděluje finanční prostředky z fondů EU. Zde jsme
žádali na další dvě akce a to „Zateplení budovy mateřské školy“ a „Obnova ovocné aleje na
Kobylku“. Pro upřesnění bych jen rád doplnil, že v minulém období jsme již získali z těchto
fondů EU podporu na akci „Zateplení školní jídelny a tělocvičny“, na regeneraci veřejné zeleně a
výstavbu sběrného dvora.
V měsíci červenci jsme schválili nový územní plán, který nám umožní konečně dokončit
některé započaté akce a to hlavně projekt na vybudování nové technické infrastruktury pro území
určené k bytové výstavbě „Pod Vojtěchem“.
Ve
čtvrtek
22.8.2014 jsme se
s místostarostou ing.
Zdeňkem
Pilným
zúčastnili v Úsilném u
Českých
Budějovic
slavnostního vyhlášení
soutěže
„Jihočeská
vesnice roku 2014,
kde jsme převzali
jedno
z hlavních
ocenění a to „Bílou
stuhu
za
činnost
mládeže“.
Na závěr bych
rád připomněl, že
jsme u základní školy a u nákupního střediska umístili nádoby určené ke zpětnému odběru
jedlých olejů a tuků, kde je možno v plastových obalech (PET lahve) odevzdat přepálené jedlé
oleje v uzavřených plastových obalech. Dále bych rád požádal některé občany, aby nádoby na
tříděný odpad používali k účelům, k jakým jsou určeny. Uhynulá drůbež, televize a staré matrace
sem opravdu nepatří.
Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta

Milí čtenáři Čtení, milí voliči. Starosta vás zapomněl ve svém článku pozvat ke
komunálním volbám, které se budou konat zároveň s prvním kolem senátních voleb
v termínu 10. a 11. října 2014. Případné druhé kolo senátních voleb bude 17. a 18.
října. Přijďte a zvolte si, kdo vás bude zastupovat a rozhodovat o činnosti městyse
příští čtyři roky. Tentokrát můžete vybírat z úctyhodného počtu 44 kandidátů,
jejichž jména přinášíme na vnitřní dvoustraně. Šťastnou ruku!!!
Jana Vlažná, redaktorka Čtení pro lidi

Náladu vám mžiku změní
vtipný článek v našem ČTENÍ

Akce Banát (1)
Již v loňském roce jsme koketovali s tím, že bychom se vypravili do Banátu. Kdo? Někteří
členové Kulturního spolku pod vedením Franty Havlíčka. Nakonec jsme se odtud vypravili čtyři.
Vláďa Jelínek, Míša a Vašek Slukovi a Jana Vlažná. V Budějovicích k nám přistoupili Franta
Havlíček, Dan a Cyril Horákovi a Honza Dvořák.
Banát je, pro ty, kdo neví, část Rumunska, kde ještě žijí čeští občané, udržují si řeč, mají zde
i české školy. Banát je také nádherná příroda v oblasti mezi Dunajem a Karpatami, blízko hranic se
Srbskem.
V pátek 11.7. kolem 17. hodiny jsme v Česticích před hospodou nastoupili do velice
pohodlného tranzitu, který řídil Pepa Nedvěd, příbuzný fotbalisty Pavla Nedvěda a rodák z vesnice
Gernic, kam jsme měli namířeno. V Budějovicích jsme nabrali Horáky a v Kamenném Újezdu
Honzu a vypravili se směr Rakousko. Protože jsme jeli nějakým neznámým přechodem, povedlo se
nám zabloudit hned na začátku cesty. Navigace nás pořád tahala do polí nebo do uzavřené cesty, tak
nám dobrou půlhodinku trvalo než jsme se vymotali z objížděk a našli tu správnou cestu na Vídeň.
Pak už šlo vše jak na drátkách, cesta uběhla překvapivě rychle a před půl osmou ráno jsme byli
v Moldově, kde jsme si vybrali z bankomatu rumunské lei na útratu a šli se podívat na místní trh.
Už při procházce městem nás zarazilo množství rour čnějících z paneláků nad střechy. Bylo
nám vysvětleno, že si každý topí v bytě sám a tudíž má z bytu proraženou díru na rouru od kamen.
Paneláky jsou neudržované, rozbité, špinavé. Zato trh byl skvělý. Nádherné ovoce, zelenina, mléko,
sýry, bylinky. Koupili jsme pár rajčat a paprik, kluci si dali čevapčiči, Franta si ještě koupil klobouk
a vypravili jsme se do 15 km vzdáleného Gernicu.
Jestli jsme v Rumunsku jeli po takových silnicích, jaké vedou z Čestic na Nuzín (jejich
hlavní tahy), tak z Moldovy do Gernicu asi 15 km nám trvalo třičtvrtě hodiny. Cesta byla samá díra,
asfalt tak zhruba na dvou kilometrech, zbytek cesty výmoly a kamení. Mít u sebe smetanu, v Gernicu
by z ní bylo máslo. Chvílemi to byla na utržení nápravy, ale řidič se nevzrušoval.
Po šestnáctihodinové cestě jsme zaparkovali v Gernicu na návsi a zašli hned do místní
hospůdky, zatímco velitel Franta šel domlouvat ubytování a stravování. Byli jsme unavení a
nevyspalí, ale temešvárské pivo nalilo chlapcům sílu do celého organizmu. Já s Míšou jsme si daly
kofolu a kafe. Asi po půl hodině se vrátil Franta s klíči od domečku, kde jsme byli ubytovaní a
popojeli jsme asi 300 metrů a vyskladnili všechny naše bágly. Večeře byla domluvená na pátou
hodinu, tak jsme k obědu dojedli „cestovní“ zbytky. Mužská část se opět přesunula do hospody,ale
my dvě ženy už jsme byly natěšené na procházku a tak jsme se vydaly k místním „mlýnkům“.
Mlýnky jsou rozeseté různě ve vsi i kolem. Pohonem je proudící voda a mele se na nich obilí i
kukuřice na mouku. Jeden mlýnek má dohromady třeba pět rodin a starají se o něj a opravují ho
společně. My jsme se vydaly k mlýnkům vzdáleným asi 4 km „po červené“. Polní cesta s kamením
postupně přešla v cestu blátivou, cestu s velkými kameny až v cestu téměř neschůdnou. Poslední část
– sešup k potoku – měl sklon snad 40 % po blátě a to jsme se tedy neodvážily. Trochu jsme se
zarazily, jestli to bude na ostatních cestách vypadat taky tak. Vrátily jsme se tedy zpátky na večeři.
Kluci měli už „uvítací“ odpoledne pěkně rozjeté,byli samé bláto, odření – prý se byli podívat na
Remízku. Asi tam byla „neschůdná cesta“ . Ani se jim nechtělo z hospody odejít. Ale nakonec se
nechali přemluvit. Před večeří jsme od hospodyně dostali štamprdle místní pálenky – asi na
vytrávení. K večeři byla rajská polévka s nudlemi a pak nějaké maso s bramborem a zeleninou. Po
večeři jako zákusek „šišky“ – něco takového jako naše koblihy, ale z trochu tužšího těsta. Plněné
byly želatinou. Paní Boudová, u které jsme se stravovali, už některé z naší party znala. Franta i Láďa
už tam totiž byli. Ptala se i na Vašíka Lukášů, který se jí asi vryl do paměti. Druhý den jsme chtěli jít
do Svaté Heleny, tak jsme si snídani domluvili na půl devátou.
Po večeři jsme cestou „domů“ šli opět kolem hospody, tak si asi dovedete představit, že jsme
jen neprošli kolem, ale posadili se a zhodnotili první den. Tam jsem se také všichni dozvěděli, co
chlapci odpoledne vyváděli. Ženy odešly včas, muži se trousili na ubytování až do druhé hodiny
ranní, pak ještě rachtali nádobím, jedli, pili a probírali „důležité věci“ No moc jsme se s Míšou tu
první noc nevyspaly.
Jana Vlažná

Přejeme všem hodně zdraví,
ať vás ČTENÍ vždycky baví.

Kolčava 2014
Jak už se stalo naší tradicí i letošní prázdniny zahájil náš oddíl Střelka na táborové základně
Kolčava. Naši vedoucí se už vypracovali k dokonalosti, takže stíhají postavit tábor za pátek a
sobotu, v neděli už přijíždějí děti a začíná program. Letošní hra se inspirovala Letopisy Narnie a
táborové družiny se při ní vydaly na plavbu po ostrovech, pátraly po sedmi ztracených lordech a
musely získat sedm mečů, aby Narnii zachránily
před útoky „zelené mlhy“. Čekaly je nejen náročné
etapové hry, ale i spousta táborové práce od
zajišťování dřeva, přes stavbu ohňů, vaření
v kuchyni i na ohništi, také návštěva rytířů
z Vimperka, záchranáře ze Strakonic, sportovní
turnaje, výlety, koupání a vodní hrátky v nové
táborové zátoce, stezky, podvečerní zpívání a
spousta legrace se starými i novými kamarády.
Letos s námi vyjelo i dost dětí odjinud a jsme rádi,
že se jim na táboře líbilo a že všichni společně
vytvořili dobrou partu. Poslední večer, ač již
značně unaveni, nemohli se rozloučit.
A jak jsme letošní léto na Kolčavě začali,
tak jsme ho i zakončili. Přes prázdniny základna poskytla zázemí dalším dvěma dětským sdružením,
sezónu uzavíral týdenní tábor našich rodičů s dětmi a úplnou tečkou za letošním létem bylo setkání
bývalých členů Střelky k 35.výročí vzniku oddílu. Po úspěšném setkání před pěti lety jsme se
rozhodli ve stejném duchu uspořádat i to letošní. Bylo to už trochu jednodušší, protože seznamy
členů máme zpracované, jen se každoročně trochu doplňují, ale samotná práce s přípravou zůstává
stejná: vyrobit a rozeslat pozvánky, zajistit občerstvení, připravit soutěže, postavit oheň, udělat
fakule a hlavně zajistit slušné počasí, což se v letošním aprílovém srpnu zdálo být téměř nemožné.
Ale vše se nakonec zdařilo úplně skvěle, i to počasí nám přes negativní předpověď přálo a myslím,
že více než 50 účastníků bylo stejně jako já spokojeno. Největší zásluhu na tomto zdárném průběhu
měli naši současní vedoucí Honza Vilánek, Jirka Švehla a Petr Vlažný, jim patří velký dík za krásný
den, který nám připravili.
Za oddíl Střelka Milena Maňhalová
Blahopřejeme všem, kteří se v měsících září a říjnu dožívají významného životního jubilea a přejeme do
dalších let pevné zdraví, pohodu a osobní spokojenost.
paní Dana Hrádková z Nahořan
paní Ludmila Havlíková ze Střídky
paní Anna Koldová z Česic
pan Jan Vojta z Nahořan
pan Jiří Lenc z Čestic
paní Marie Poleníková ze Dřešína
paní Anna Čtveráková z Krušlova
paní Marie Radová z Čestic
slečna Ludmila Zedníková z Čestic
pan Jan Brůha z Nuzína
pan Petr Vaněk z Němčic
paní Amalie Harantová z Dřešínka
paní Vlasta Hradecká z Čestic
paní Růžena Hrušková z Němčic
pan Josef Kalivoda z Čestic
paní Miloslava Švehlová z Čestic
50 let
75 let
83 let
83 let
87 let
60 let
90 let
65 let
50 let
84 let
50 let
88 let
65 let
89 let
75 let
55 let
paní Miloslava Staňková z Němčic
pan Jiří Vávra z Čestic
p. Stanislava Matějíčková z Chvlašovic
paní Jiřina Hodoušková z Čestic
pan Karel Kovář z Čestic
pan Karel Kubát z Čestic
pan Augustin Pavešic ze Střídky
pan Václav Kaskoun z Čestic(145)
paní Anna Šoulová z Nahořan
pan František Valenta Čestic
pan Miroslav Gojdič z Dřešína
paní Daniela Žipková z Čestic
pan Ladislav Filous z Čestic
pan Karel Engl z Nahořan
paní Jaroslava Roštárová z Nahořan
86 let
65 let
50 let
80 let
60 let
65 let
65 let
80 let
75 let
65 let
60 let
60 let
70 let
75 let
65 let

Stalo se ti neštěstí?
ČTENÍ zmírní bolesti.

O naději v hospici
Vážení čtenáři, loni jsem Vám v tomto čase psal o tom, komu a jak prachatický hospic slouží,
kolika Vašim spoluobčanům již mohl pomoci. Hospic začíná tam, kde vítězná medicína končí, neboť
vyčerpala veškeré cesty vedoucí k vyléčení a člověka jeho onemocnění ohrožuje na životě. Slouží
zejména onkologicky nemocným v závěrečných fázích života. Každému je v hospici garantováno, že
nebude trpět nesnesitelnou bolestí, v posledních chvílích nezůstane osamocen a za každých okolností
zůstane zachována jeho lidská důstojnost. Tyto sliby jsme mohli naplňovat i Vašim čestickým
sousedům, které jsme doprovázeli na věčnost.
O tom, co hospic je, má snad již většina společnosti alespoň povšechnou představu. Znalejší
vědí, že se jedná o zdravotnické zařízení, které pečuje o terminálně nemocné. O ty, jimž svíčka
života dohořívá, a u kterých byly vyčerpány všechny možnosti vedoucí k vyléčení. Zpravidla se
jedná o onkologicky nemocné, průměrná doba pobytu se pohybuje okolo 30 dní. Ti ještě hloubavější
vědí, že hospic se u pacienta soustředí nejen na zaléčení bolesti tělesné, ale nedílně též i duševní,
sociální a duchovní. Ovšem málokdo již ví, že hospic je zařízením, které se věnuje také péči o blízké
pacienta. Jak v období pobytu v hospici,
tak i po úmrtí, tj. ve fázi truchlení.
Jednou z aktivit, jimž se v péči o
pozůstalé věnujeme, jsou u tzv.
Vzpomínková
setkání.
Přibližně
s čtvrtročním odstupem zveme blízké těch,
kterým jsme směli sloužit a doprovodit je
na Věčnost. Každé setkání spočívá ze
dvou částí. První je bohoslužba, při které
jsou mj. čtena jména našich zemřelých
pacientů a přímluva za ně. Bývá jich
nemálo - ročně dochováme přes dvě
stovky těžce nevyléčitelně nemocných. Při
třech setkáních za rok to znamená vždy asi
sedmdesátku jmen.
Všechna jsou zapsána v Knize
živých, trvale uložené na viditelném místě v hospicové kapli sv. Jana Pavla II. Je to velká kniha,
která má pro každý den v roce jednu svou, daným datem nadepsanou, stránku. V ní jsou zapsáni ti,
kdo v ten den odešli na Druhý břeh. V různých po sobě jdoucích letech. Kniha je trvalou
připomínkou na ty, kteří se u nás léčili. Většině lékaři utišili bolesti těla, mnohým ustaly bolesti duše,
došli smíření v rodině, se sebou samými, s Bohem. I proto je možná o tyto akce zájem a příbuzní
přijíždějí i z větších vzdáleností, z celého kraje. Paradoxně někdy nejvíce pro ty, kteří nejsou
věřícími a kteří zvolili nešťastnou formu pohřbu - rozptylovou loučku. Nemají hrob, ke kterému se
mohou navracet, vzpomínat u něj a vést potomky. A tak se stává, že na Knihu živých, na příslušnou
stránku, se jezdí podívat a zavzpomínat příbuzní i mnoho let po úmrtí milovaného blízkého. Kniha se
tak stala pevným bodem jejich životů a připomínkou rodinných pout.
Po bohoslužbě pozveme všechny účastníky na občerstvení a děkujeme jim za důvěru, ve
které nám svěřili své nejbližší. Věříme, že u většiny z nich jsme naplnili ideál hospicové péče. Tj.
aby člověk odcházel z tohoto světa bez bolesti, usmířen a s vděčností za život, který mu byl dán.
Pozůstalí a zaměstnanci hospice se setkávají nad kávou a zákuskem, vzpomínají na to dobré,
co mohli prožít. Nebývají to setkání v slzách, smutku či depresi. Snad proto, že odchod z tohoto
světa byl hezčí a bezbolestnější, než se ti, kteří hospic zvolili, zpočátku obávali. Jsou to spíše setkání
pokorného a děkovného ohlédnutí, vřelé pospolitosti. Setkání povzbudivá k tomu propustit blízkého.
Nalézt odvahu, nestalo-li se tak již, říci mu v duchu pět nejdůležitějších vět v životě: Děkuji Ti!
Odpusť mi! Odpouštím Ti! Mám Tě rád! Můžeš jít!

Čerstvé ČTENÍ o pouti
nikoho nezarmoutí

Znějí-li uvedené řádky málo reálně, snad je doplní slova pozůstalých po našich pacientech.
…děkuji velmi za Vaše vlídná slova, za Vaši péči, lásku a starostlivost o ni. Za to, že jste jí byli
oporou a pomocí v jejím těžkém období. Děkuji za Vaše nesmírné pochopení, porozumění, za Vaše
úsměvy a vlídná slova, pohlazení. Děkuji za to, že jsme ji mohli kdykoliv navštěvovat a být s ní.
(Z dopisu vnučky pacientky)
… Jsme všichni šťastní, že tatínek mohl poslední dny trávit právě u Vás. Je též velmi důležité, že
umožníte blízkým trávit poslední dny s nemocným. Myslíme si, že nic lepšího jsme my a především vy
udělat pro něho nemohli… (z dopisu dcery pacienta)
… Několikrát jsem maminku navštívil a byl jsem velmi příjemně překvapen péčí a pozorností, kterou
je u Vás zahrnuta. Dojala mne všudepřítomná laskavost a něha. Důstojný přístup Vašich
zaměstnanců, ale i dobrovolníků k lidem v nejkřehčí chvíli jejich života, plný projevů úcty a lásky, je
zcela nevídaný. Netušil jsem, po zkušenosti s LDN či internou okresní nemocnice, že takový zázrak
může u nás existovat. (z dopisu syna pacientky)
Ne vždy je naše práce snadná. Ale, navzdory ekonomickým potížím a nevstřícnosti
škarohlídů, má smysl. Protože každý člověk se snaží dělat v životě, co umí, aby si zachoval lidskou
důstojnost. Při umírání je někdy třeba, aby však jeho důstojnost hájil někdo jiný. Navíc, snažíme-li se
zlepšovat péči o křehké a slabé, zvyšujeme i svoji vlastní naději na to, že jednou z tohoto světa
nebudeme odcházet v osamění a trápení. Více informací naleznete na www.hospicpt.cz.
PhDr. Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, o.p.s.
Terapeutická komunita po 23 letech končí v Němčicích a začíná v Heřmani
Je neděle 23. března 2014, Světový den meteorologie, je zima a prší. Klienti terapeutické
komunity Němčice se přemísťují - jak jinak než na kole - do svého nového dočasného domova.
Komunitu si budujeme poslední dva roky v Heřmani u Písku na samotě u řeky Blanice, kde se
tomu říká „U Karáska“. Máme tu spoustu prostoru a je tu hezky.
Ale vezeme si s sebou také hodně vzpomínek na ta prožitá léta v Němčicích. Za 23 let
existence komunity tudy prošlo 570 klientů, desítky terapeutů a mraky silných životních příběhů.
Nadpoloviční většina bývalých klientů vede po léčbě spokojený život bez drog. Naše společná
práce by nebyla myslitelná bez pomoci celého pošumavského okolí a místních obyvatel, kteří se
do života komunity v různé míře zapojovali. Nemůžeme vyjmenovat všechny, protože bychom
nespravedlivě na někoho zapomněli. Ale určitě víme, že vám chceme všem za tolerantní a
inspirativní soužití s komunitou poděkovat a i touto cestou se s vámi rozloučit.
Některé tradice zůstávají i v nových místech: setkání bývalých klientů a kolegů každou
první neděli v červnu. To pro případ, že by se chtěl někdo přijet podívat, jak se komunitě daří.
Rádi vás uvidíme!
Díky a přejeme všem v Němčicích a okolí hodně štěstí!
Tým a klienti terapeutické komunity Němčice – Heřmaň
(omluvám se autorovi, že článek nebyl zveřejněn v době, kdy byl poslán do redakce. JV)



Stovky lidí brečí ráno,
že je ČTENÍ vyprodáno.

Setkání rodáků, přátel a příznivců obce Dřešín
Setkání rodáků ve Dřešíně se konalo 14. června 2014 teprve podruhé. Skoro přesně devět
let po setkání prvním. Program zahájil v deset hodin páter Bogdan Ganczarski mší svatou,
v kapli zasvěcené P. Marii Matce Dobré Rady. Krátce před polednem vítal přicházející rodáky
taneční soubor Podlešáček se svými folklorními tanci.
V poledne paní starostka Eva Broulimová slavnostně přivítala obyvatele a rodáky Dřešína
a seznámila je s vývojem obce za poslední roky. Na závěr přečetla dopis z Ameriky od
dřešínského emigranta. Na dopis hned rozehráli svoji divadelní scénku místní ochotníci a
přinutili tak tápající diváky přemýšlet, zda je vše s příjezdem slavného rodáka pravda nebo jen
vymyšlený příběh. Že jde o fikci, se diváci dozvěděli až ze závěrečného dopisu. Všichni
pobaveni humornou scénkou s prvky bakalářského příběhu i pohádky o Popelce se s chutí pustili
do slavnostního guláše.
K nahlédnutí byla v Obecní knihovně Dřešín vystavená nová Kronika obce, po celý den
se na plátně v místní hospodě promítaly staré fotografie a všichni vzpomínali na dávné časy i
dávná přátelství, která přerušila vzdálenost i čas. Odpoledne se všichni pokochali vystoupením
krásných Karamelek z Kraselova a chuť si spravili na pečeném prasátku, které se celý den
rožnilo za hospodou. Děti po celý den využívaly nového dětského hřiště.
Kapela Trio Orion hrála a pilo se, zpívalo a tancovalo až do půlnoci. Dle ohlasu,
odcházeli obyvatelé i rodáci, kteří si přijeli připomenout dětství nebo část života, kterou prožili
ve Dřešíně, domů s pocitem, že taková setkání by se měla konat častěji. Určitě se sejdeme dříve.
Byla by škoda nezopakovat vyzkoušenou a funkční spolupráci všech místních spolků (hasiči,
myslivci, Svaz žen a divadelníci) a Obecního úřadu Dřešín. A na závěr slova, která snad obecně
vystihují jeden červnový den ve Dřešíně – radost, úsměvy, vzpomínky, nostalgie, spolupráce a
pohoda. Kéž by to vydrželo.
Smola František (kronikář obce Dřešín)
Vážená paní starostko, vážení zastupitelé!
Dovolte mi, abych touto cestou poděkoval za pozvání a velice příjemný den, strávený
včera na II. Setkání rodáků, přátel a příznivců obce Dřešín.
Atmosféra, kterou se Vám a všem, kteří se na přípravě a průběhu podíleli, podařilo
vytvořit, byla úžasná. Poděkování patří také těm, kteří kulturní tradice v obci znovuvzkřísili nebo
přišli s novými nápady. Tedy i zastupitelům a paní starostce z předešlého období. S velkým
obdivem jsem se skláněl při prohlížení kronik a fotodokumentace před nápady a bohatstvím
kulturního života v obci. Nemohl jsem si nevšimnout, že velká Vaše pozornost je věnována
činnostem pro děti a s dětmi, čehož si zvlášť cením, když vím, jak je to pro jejich další život
důležité. Až jsem trochu zalitoval, že nemohu být při tom. Ale tak už život šel. Bude mi však ctí
a potěšením, dozvím-li se o některých pořádaných akcích, protože teď již jako důchodce, mám
přece jen více času a možností se jich případně zúčastnit.
Ještě jednou Vám všem děkuji a přeji Vám ještě hodně nových nápadů, nadšení, sil a
úspěchů ve Vaší práci pro obec a k tomu především pevné zdraví!
Z Písku Vás srdečně zdraví
Míra Hladký (u Šteflů, čp. 9)

Manželé Hanzlíkovi děkují Úřadu městyse Čestice za projevenou gratulaci k jejich
zlaté svatbě. Taktéž děkují za projevené gratulace a dary.

Když se léto v podzim mění,
nezapomeň koupit ČTENÍ

Domácnost paní mlynářky
Sobota jako každá jiná, po obloze se honí mraky, to zase bude pršet, asi se dnes do Hoslovic
nevypravím. Odpoledne si pouštím rádio a slyším nějaký známý hlas. Správce Středověkého vodního
mlýna v Hoslovicích Jarda Janout vypráví o historii tohoto zařízení. Z dalšího rozhovoru se dovídám, že v
tato místa dorazil přenosový vůz Českého rozhlasu České Budějovice s moderátory Ivanem Studeným a
Evou Kadlčákovou. Neváhám a jedu tam.
Na dvoře je improvizované studio, u mikrofonu sedí již zmíněná moderátorská dvojice a s nimi
ředitelka Muzea středního Pootaví Ludmila Koštová. Hovoří o tom, co všechno mohou návštěvníci ve
mlýně uvidět, ochutnat, případně si i vyzkoušet, například praní prádla v neckách. Potom přicházejí další
hosté. Pepa Rychtář informuje o fotbale v Hoslovicích, spisovatel Ondřej Fibich vypráví pověst z našeho
regionu, pan Daněk seznamuje posluchače se zdejší zemědělskou společností. Se svojí troškou do mlýna
přichází i košíkářka Jana, když vysvětluje, kde bere slámu a jak s ní potom pracuje, aby vznikla ošatka.
Během vysílání se zájemci zapojují do soutěže, vyhraje ten, který správně odpoví na otázku, čím
je pokryta střecha mlýna. Další zajímavostí je flašinet z roku 1917, u kterého se zastavují přicházející
lidé. Celkem jich sem 9.srpna 2014 dorazilo 650. Domnívám se, že je to dost na tuto malou pošumavskou
obec.
Mgr.Věra Rodová


Bydlím kousek od Vás a kdykoliv rád přijedu!
Přijďte mě podpořit 10. a 11. října 2014
„Můj táta mě vždycky učil, že řeči jsou nanic. Proto
jedinou politikou, kterou uznávám, jsou výsledky
konkrétní odvedené práce“
Jiří Mánek, kandidát do Senátu.
Ochrana přírody a zelená Šumava
Při tvorbě zákonů a podmínek pro život chci dát pozor na to,
aby byly dobré pro náš spíše venkovský region. Chci vnést
do Senátu odborný pohled na ekologii a zároveň držet
patronát nad lidmi a přírodou Šumavy.
Jiří Mánek navštívil Čestice v rámci druhé etapy své
300 kilometrů dlouhé senátorské tour na kole.
Do jeho pelotonu se například zařadili čestičtí rodáci
Roman a Jiří Šejnovi, známý podnikatel Miloš
Bečvář, bývalý reprezentant ČSSR v běhu na lyžích
nebo fotograf Šumavy František Janout ze Strakonic
Zemědělství a lesnictví
Chci se zasadit o to, aby zemědělci, rybníkáři a lesníci z
našeho senátního obvodu z Programu rozvoje venkova v
letech 2014-2020 získali v konkurenci ostatních krajů co
nejvíce. To umím!
Sport
Celý život sportuji. S mojí ženou Laďkou vedeme ke sportu nejen naše tři děti, ale i děti ve sportovním oddíle,
který vedeme. Jako senátor bych založil nadaci pro podporu dětských sportovních soutěží.
Zdravotně postižení a senioři
Mám zkušenosti s pomocí osobám se zdravotním postižením. Chci pomáhat i nadále. Naopak se zasadím o to, aby
náš stát tak štědře nepodporoval ty, kteří nechtějí pracovat.
Evropské dotace
Se získáváním dotací mám bohaté zkušenosti. Dotační programy by měly být nastaveny tak, aby vyhovovaly
reálnému životu v obcích a městech našeho regionu. O to bych se jako senátor postaral. (www.cz-outdoorkids.cz)
Regionální podnikání
Podporuji co největší prostor pro podnikatele a co nejmenší prostor pro stát, který navíc s vašimi penězi neumí
hospodařit.
https://www.facebook.com/jirimanekdosenatu
www.manekjiri.cz

Raduj se holka i kluku,
ČTENÍ bude na fejzbuku.

Čestický brambor 2014
Dětská literární a výtvarná soutěž
Ředitelství ZŠ a MŠ Čestice, Kulturní spolek Čestice vyhlašují XX. ročník literární a výtvarné
soutěže pro děti
Čestický brambor 2014
Na rok 2014 vyhlašujeme téma: Lidstvo, věda a technika
Zúčastnit se mohou všechny děti ve věku povinné školní docházky, které mají chuť na dané
téma něco napsat, namalovat nebo vytvořit. Děti budou soutěžit v literárním i výtvarném okruhu
ve třech kategoriích:
I. kategorie: 1. - 3. třídy
II. kategorie: 4. - 6. třídy
III. kategorie: 7. - 9. třídy
Každá práce, literární i výtvarná, musí obsahovat jméno a příjmení žáka, třídu a název školy,
kam žák chodí.
Výtvarné práce posílejte na adresu: Mgr. Anna Uhlířová
387 19 ZŠ a MŠ Čestice 148
Literární práce posílejte na adresu: [email protected]
Uzávěrka soutěže bude 20. října 2014.
Vyhodnocení soutěžních prací proběhne 13. listopadu 2014 v sále Lidového domu v Česticích.
V letošním roce proběhne jubilejní 20. ročník literární a výtvarné soutěže „Čestický
brambor“ na téma: LIDSTVO, VĚDA A TECHNIKA. Práce by měly poukázat na to, jak věda
a technika slouží k pokroku a vývoji lidstva. Očekáváme stejně jako každý rok několik set
literárních a výtvarných prací ze základních škol z celého okresu.
Slavnostní vyhodnocení žákovských prací se uskuteční 13. 11. 2014 v sále Lidového
domu v Česticích. Těšíme se na zdařilé práce dětí.


Věčnost
Josef Křešnička
Paní poštmistrová obhází s novinami ves,
čerstvý zprávy sypou se jak listí na chalupy.
Letos zas ani jabko – vono jaro bylo studený.
Pechlátka teprv sází češněk
a já míval touhle dobou zvoráno, řekl Antoníček.
Sme jak to listí,
jak ty čerstvý zprávy novinách,
zejtra už je pro ně bylo nebylo…
Jo, ale naštěstí pro svět poštmistrová
bude znova obcházet
a támhle v blátě čvachtají se děti.
Vono umřít nebude kór moc zlý, když nic nekončí.
VOLBY – VOLBY – VOLBY - VOLBY
Volební program Nezávislé ženské sdružení pro Čestice a okolí
Motto našeho programu :
Využít všech možností a příležitostí ke zlepšení podmínek pro bydlení
a život v obci
Čestice a okolí - místo, ve kterém žijeme, je naším společným domovem. Stejně jako usilujeme o
dobrý domov pro všechny členy rodiny, chceme budovat dobrý domov pro všechny spoluobčany. I
když jsme ženy, nebojíme se řešit problémy, máme chuť udělat něco pro druhé a jsme schopné
komunikovat.
Náš volební program nezahrnuje zdaleka vše, co bychom chtěly jako ženy vylepšit nebo změnit.
Každopádně máme ještě co dohánět a nad čím se zamýšlet.
Co bychom chtěly jako ženy vylepšit a prosazovat?
1.
Lepší informovanost občanů o všem, co se zde děje - nebát se otevřeně o všem hovořit
2.
Vylepšení bydlení pro rodiny s dětmi - dostatek stavebních parcel, vyřešení územního plánu
3.
Řešení parkovacích míst u zdravotního střediska, pod restaurací Čestice a kolem paneláků,
odstranění vraků a nepojízdných aut v obci
4.
Vytváření podmínek a prostředí pro hraní dětí i neformální sportování všech věkových
kategorií, dostavba dětského hřiště a jeho bezpečnost
5.
Zamezení vytváření černých skládek v obci i mimo ni.Vyšší postihy za nepořádek a
vandalství v Česticích a přilehlých částech
6.
Zprovoznit v obci bankomat pro občany
7.
Vybudování možného koupaliště
8.
Realizace hasičárny z bývalé kotelny, o jejíž výstavbě se pouze hovoří
9.
V neinvestiční činnosti podporovat občanská sdružení nejen v obci, ale i přilehlých částech,
aby jejich činnost mohla být dále rozvíjena, což přispívá k výchově mladé generace i
kvalitnějšímu vyžití našich občanů
10.
Podpora akcí pro děti v Česticích a okolí, podpora tradic - Staročeské máje, Staročeská
konopická, Dětský karneval, Advent.....a jejich zachování
11.
Oprava komunikací, její údržba a správa
12.
Zprůhlednění výběrových řízení při zadávání veřejných zakázek
13.
Podporovat rozvoj podnikatelské činnosti v obci i mimo ni
14.
Zachování MŠ, ZŠ, pošty a praktického lékaře v obci
15.
Zřízení dešťových kanálů v Krušlově
16.
Rozšíření vánoční výzdoby v obci a přilehlých částech
Pravdou však stále zůstává skutečnost, že je důležitá spolupráce se všemi, ať už zastupitel se
zastupitelem, tak i občan s obcí. Určitě záleží na zvolených zastupitelích, zda budou mít stejné
představy, co je pro lidi v naší obci důležité. Pokud Vás náš program alespoň trochu oslovil a nevadí
Vám, že jsme ženy, podpořte naši kandidátku. Je krásné mít představu jak by co mohlo být, ale bez
vzájemné podpory a spolupráce nás všech je vše téměř neuskutečnitelné. Děkujeme.
Za kandidátku Jana Kubešová
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Hana Ježková
Jana Kubešová
Ludmila Vilánková
Marie Kotrcová
Jana Paťková
Eva Lávičková
Jana Pešková
Marie Pešková
Lenka Hradecká
Jitka Němcová
Irena Hartlová
56
50
51
57
36
28
29
47
38
35
36
dělnice
učitelka MŠ
knihovnice
nezaměstnaná
mateřská dovolená
referentka
servírka
OSVČ
nezaměstnaná
dělnice
učitelka ZŠ
Krušlov
Čestice
Čestice
Čestice
Čestice
Čestice
Čestice
Čestice
Čestice
Radešov
Čestice
VOLBY – VOLBY – VOLBY - VOLBY


Volební program
Sdružení nezávislých kandidátů ,, Za rozvoj Česticka"
pro volby do zastupitelstva obce 2014
 zajišťovat finanční zdroje (granty, fondy EU, dotační programy, státní. rozpočet,
vlastní prostředky,…) ve všech oblastech pro rozvoj městyse, příprava nových
projektů;
 úprava a zřízení parkovacích míst např. u zdravotního střediska, hřbitov
Nahořany;
 úprava dopravního značení, iniciovat opravu silnic III. třídy, např. Nahořany –
Čkyně;
 přestavba bývalé kotelny v Česticích na požární zbrojnici;
 správa vodovodu a kanalizace v režii obce;
 zřídit dětská hřiště ve spádových obcích;
 iniciovat možnost výstavby domu s pečovatelskou službou, startovacích bytů pro
mladé;
 zlepšení odpadového hospodářství, podpora třídění komunálního odpadu;
 podpora podnikání, vytváření nových pracovních míst;
 zprůchodnění obecních cest;
 turistická zastavení s informačními tabulemi u zajímavých míst na území městyse,
podpora cestovního ruchu;
 zastřešení a úprava autobusových zastávek.
Seznam kandidátů:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Bc. Jan Trojan
Ing. Jaroslav Rychtář
Michal Krásl
Miroslav Pešek
Václav Kaskoun
Josef Lávička
Jan Kovář
Milan Vaněček
Martin Pešek
Jaroslav Zemen
Jan Kubeš
26 let
student VŠ
30 let vysokoškolský učitel
35 let
kontrolor
25 let
student VŠ
31 let
OSVČ
26 let
OSVČ
25 let obchodní zástupce
40 let
OSVČ
30 let
řidič
30 let
elektrikář
26 let
automechanik
Čestice
Nahořany
Čestice
Čestice
Čestice
Čestice
Nuzín
Krušlov
Čestice
Čestice
Čestice
VOLBY – VOLBY – VOLBY - VOLBY

Sdružení nezávislých kandidátů TJ Čestice
Ač se to nezdá, TJ je organizace, jejíž členové se musí 3x v týdnu 8 měsíců v roce pravidelně
scházet. na trénincích nebo zápasech. Kromě mužů má i žáky a oddíl nohejbalistů. Pravidelně tak
promlouvá do dění obce po stránce sportovní. Má členy téměř ze všech osad obce Čestice. Po úvaze
jsme se rozhodli kandidovat v komunálních volbách v říjnu 2014.
Žádný z našich kandidátů v případě zvolení nebude kandidovat na starostu obce. Chceme se
pouze aktivně podílet na zlepšení podmínek pro život v obci. Naší prioritou bude zasazení se o
zrychlení příprav stavebních parcel pro výstavbu nových domů za rozumnou cenu. Dále bychom
chtěli vybudovat veřejné záchody na hřišti a společně s tím rekonstruovat kabiny pro
sportovce.Upravit obě části parku u zámku, aby prostor více sloužil občanům. Chceme také
napomáhat iniciativám jiných občanských sdružení při jejich činnostech. Víme, že vše závisí na
penězích a dohodě v zastupitelstvu obce , co se podaří prosadit.
Sdružení nezávislých kandidátů TJ Čestice
1. Zdeněk Vilánek, 57 let, podnikatel
2. Lubomír Kolářík, 55 let, technik
3. Václav Němec, 42 roky, zemědělec
4. Karel Rezek, 61 rok, řidič
5. Václav Rada, 65 let, důchodce
6. Roman Zámečník, 37 let, dělník
7. Jakub Sluka, 22 roky, dělník
8. Josef Novák, 50 let, podnikatel
9. Josef Němec, 37 let, technik
10. Josef Brož, 21 rok, dělník
11. Petra Krejčí, 36 let, nákupčí
Sdružení nezávislých kandidátů – Za Čestice a okolí
Vážení spoluobčané, blíží se opět termín, kdy budete přistupovat k volební urnám, abyste
zvolili nové zastupitele našeho městyse. Tato volba bude nejen volbou pro další čtyřleté období, ale
zároveň i zhodnocením práce zastupitelů a představitelů obce v obdobích předcházejících.
Předkládáme Vám jména našich kandidátů, kteří jsou připraveni, ochotni a my doufáme, že
hlavně schopni, Vás v následujícím volebním období zastupovat v představenstvu obce, naslouchat
Vašim názorům, ty pak tlumočit a snažit se prosazovat podnětné myšlenky na jednáních
zastupitelstva i při každodenní práci na úřadu:
1. Milan Žejdl, věk 45 let, starosta obce, Čestice
2. Ing. Zdeněk PILNÝ, věk 51 let, soukromý podnikatel, Čestice
3. František VOZOBULE, věk 62 let, technik, Nahořany
4. Jan STANĚK, věk 50 let, cestmistr, Čestice
5. Ing. Miloslav KALA, věk 44 let, technik, Čestice
6. Miroslav RATAJ, věk 52 let, soukromý podnikatel, Doubravice
7. Ing. Petr Vlažný, věk 29 let, specialista na ochranu rostlin, Čestice
8. Ing. Vladimír JELÍNEK, věk 46 let, ředitel firmy, Čestice
9. Vlastimil PETRÁŠ, věk 41 let, školník, Čestice
10. Vladimír KAČMÁR, věk 45 let, technik, Čestice
11. Zdeněk VALENTA, věk 37 let, technik CNC, Čestice
V minulém i předcházejícím volebním období z naší kandidátky pracovalo
v jedenáctičlenném zastupitelstvu 7 našich zastupitelů. Z těchto sedmi zastupitelů, jak vidíte výše,
opět kandiduje šest původních. Tím předpokládáme kontinuitu v dlouhodobých koncepcích a
připravených záměrech v naší obci. A jestli je na co navazovat, musíte posoudit sami vy, naši
spoluobčané a voliči. Pro rychlé připomenutí jen to nejdůležitější, co jsme za předchozí období
v našem městysi společně udělali a u čeho jsme tedy byli:
VOLBY – VOLBY – VOLBY - VOLBY
-
oprava opěrné zámecké zdi na nádvoří
pořízení nového traktoru s víceúčelovým příslušenstvím pro údržbové práce
oprava zámecké chodby a schodiště v čestickém zámku
přístavba šaten a klubovny sportovců na hřišti
zakoupení nového hasičského zásahového vozidla Gazella
oprava střešní krytiny a zateplení stropů Lidového domu
rozsáhlé opravy chodníků a veřejného osvětlení v obci
oprava vnitřních prostor základní školy, jídelny a tělocvičny
rekonstrukce oplocení fotbalového hřiště ve dvou etapách
oprava rybníku v místní části Nuzín
oprava hasičské zbrojnice Nahořany
bezdrátový rozhlas ve všech našich místních částech
opravy památkových objektů (Poustevna, sochy svatých a kapličky v regionu obce)
oprava venkovní fasády Lidového domu, výměna oken
opravy kanalizací v obci i v místních částech
oprava koupaliště v Prkošíně
opravy vnitřních prostor mateřské školky
finanční podpora pro spolky v místních částech (klubovna u hřiště Krušlov, klubovna ve staré
škole Nahořany, klubovna u koupaliště Prkošín)
oprava sálu Lidového domu (stropy, rozvody elektro, osvětlení, výmalba)
dokončení územního plánu pro další rozvoj obce a všech jejich místních částí
opravy asfaltových komunikací v místních částech (Nahořany, Doubravice, Na Kobylku) i
v Česticích (parcely)
zateplení a výměna oken základní školy, tělocvičny a jídelny u ZŠ
regenerace zeleně v obci (hřiště, hřbitov, zámek) i v místních částech (Nahořany)
výkup pozemků pro budoucí bytovou výstavbu od soukromých osob
sběrný dvůr
oprava hřbitovní zdi
Že naše úsilí nevyznělo jen tak naprázdno, nám potvrdila i letošní komise soutěže „Jihočeská
vesnice roku 2014“, ve které jsme získali „bílou stuhu“. Pro přiblížení úrovně ocenění – v soutěži je
vyhlášena vítězná obec a dalším umístěním v pořadí je udělení několika stuh různých barev, kdy
jednu z nich obdržel právě náš městys Čestice.
Ve výčtu provedených akcí téměř zapadá jeden počin, a to „dokončení územního plánu“. Zde
zabírá pouze část jedné řádky, ale ve skutečnosti za tím stojí plné 4 roky práce, od výběru
zpracovatelské firmy, přes zadání, probírání koncepcí, až po projednání a potřebné odsouhlasení
územního plánu všemi orgány, které se musí k návrhu vyjádřit, včetně připomínek občanů. Nyní
máme již za sebou i konečné odsouhlasení zastupitelstvem obce. Tato skutečnost otevírá možnost pro
naše další připravené záměry a náměty, které nebylo i třeba z důvodu nehotového územního plánu
možné hlouběji rozvádět a realizovat. Tak můžeme začít přemýšlet a nebát se rozvíjet myšlenky
třeba o rozšíření zdrojů pitné vody (zpracována studie), přestavbě bývalé kotelny v sídlišti na
hasičskou zbrojnici (zpracována studie), výstavbě domu pro seniory (zahájeno jednání s konzultační
firmou), úpravě návsi a volných prostranství v obci (studie), víceúčelovém využití přízemních
prostor v zámku (zpracovaná studie),o koupališti (studie architekta), ale především a hlavně musíme
pracovat na dokončení povinné urbanistické studie zastavitelného území a zahájení prací na přípravě
parcel pro novou bytovou výstavbu. Opět úmysl vyjádřený pár slovy, ale představující práci na
několik let dopředu.
Vážení spoluobčané, pokud vás oslovilo to, co jsme všichni společně za poslední dobu v obci
udělali a souhlasíte s našimi vizemi a koncepcí rozvoje obce do budoucna, přijďte k volbám 10. nebo
11. října a dejte svůj hlas v komunálních volbách naší kandidátce
Sdružení nezávislých kandidátů – Za Čestice a okolí.
Za naši kandidátku vám za to děkujeme, Milan Žejdl a Zdeněk Pilný.

V sekáči je plno věcí, můžeš vybrat to, co chceš.
Důležitá informace – ČTENÍ, to tam nenajdeš.

V sekáči
Jiří Kolář
Nevěřili byste, kolik překvapení a dojmů k zamyšlení skýtá nezúčastněnému pozorovateli
docela obyčejný second-hand. Už letmý pohled na obrovské množství nejrozmanitějších látek a
textilií je imponující.
V typickém sekáči se zboží vyskytuje v několikerém uskladnění, Jsou tu jedna stojany
ověšené nejrozmanitějšími oděvními svršky. Dále regál s prádlem a dalšími tkaninami. Na dlouhých
stolech ohromí chaotická změť triček, mikin, spodního prádla, bund, legin, pyžam a svetrů, to vše
v důkladném promíchání od velikostí miminkovských až po nadměrné. Stejný pel-mel se vyskytuje
na hromadách na zemi buď volně nebo v krabicích a pytlích. Svět obnošeného šatstva je roh hojnosti
a ve výběru přebohatý. Dovoz vždy z lepších zemí, které se vyskytují převážně od našich západních
hranic.
Samotné slovo second-hand, které si obecný lid po svém počeštil na sekáč, je jedním
z přebujelých anglistů, kterými je naše řeč v současné době zamořena. V padesátých letech vnikaly
do češtiny rusismy. Výrazů jako chozrasčot, svodka nebo bumážka nebylo však zdaleka tolik, co
dnešních anglismů. Rusismy byly výrazem lokajství a devotnosti tehdejších mocipánů a jejich
jazykových vykonavatelů vůči jazyku velkého bratra. O čem asi svědčí dnešní otrocké přejímání
anglo-amerických výrazů?
Ale vraťme se k sekáči. Se stoprocentní jistotou se dá říci, že sekáč je doménou žen. Většinou
jde o ostřílené amazonky, které v na prvním pohledu zmatené a neorganizované směsici se dovedou
rychle a neomylně orientovat. Zatímco nezkušený nováček by zde beznadějně tápal, ony jdou najisto.
Ženy navštěvující toto zařízení se dělí do několika kategorií. Většina tam chodí z prostého
důvodu lacino nakoupit, jiné tam chodí ze sportu, další, že objeví nějaký poklad v podobě laciného
norkového kožichu. U některých žen se pravidelné návštěvy sekáčů stávají až chorobnou záležitostí
podobnou gamblérství.
Muži, pokud se v sekáči vůbec nějací vyskytnou, hrají úlohu podružných statistů a
pomocníků v domácnosti. Jejich úkolem je nosit tašky a pytle napěchované zbožím a trpělivě čekat,
až se jejich drahé polovice vyřádí.
Second-hand je výdobytkem polistopadové éry. Dříve byly bazary s méněhodnotným zbožím
nebo výrobními zmetky. Obnošené šatstvo se tam vyskytovalo jen sporadicky. První sekáče se
objevily u nás v roce 1900 a byly vítané nóvum, protože západní textilie, byť obnošené, byly vysoce
nedostatkovou a žádanou komoditou. Hlavním lákadlem byly a jsou výrazně levné ceny, které jsou
dány váhou na kila.
Většina návštěvnic sekáčů se rekrutuje ze sociálně slabších tříd. Jsou ovšem i čestné výjimky,
které potvrzují pravidlo. Výjimečně lze vidět v sekáči i příslušnici horních deseti tisíc. Onehdy jsem
viděl v sekáči přehrabovat se v pánských podvlékačkách dokonce jednu šlechtičnu. Možná dostala
záchvat demokratičnosti a chtěla se přiblížit lidu.
Second-hand znamená z druhé ruky. Kdo ale zaručí, že to není z ruky třetí?

Prodej zelí 5.10.2014 v 8,00 u hospody v Česticích
Hlávky
Krouhanka
Zelí kyselé
Cibule (baleno 5 a 10 kg)
Česnek
Brambory
Objednávky u p. Kubeše tel 602199111 nebo 383396221
Aktuální ceny na www.farmaumiklasu.cz budou v půlce září

Patnáct kaček beru ti,
ve ČTENÍ jsou mamuti.

Tábor Strašice – pravěk
Letošní téma dětského tábora s rodiči bylo pravěk. Tábor se konal od 9. do 16. 8. 2014.
Všichni měli úžasné kostýmy a hry se týkaly převážně lovu zvířat. Do pravěku jsme vstoupili
tak, že jsme každý obtiskli večer svou ruku na skálu. Potom jsme se vrátili do tábora a zahráli a
zazpívali si velmi oblíbenou píseň Mamuti:
„Mamuti, mamuti, na kořínky, na bobule seru ti,
kolem běhá hora masa, jó, to bude krása,
přežerem se zase k prasknutí.“
Potom co jsme se odebrali spát,
dva dospělí muži – velitelé tlupy
vstoupili do ohně a navázali kontakt
s bohy. Ráno nám oznámili, že pokud
chceme, aby se nám dobře dařil lov,
musíme každé ráno nosit oběti
k posvátné skále. Uposlechli jsme a
okamžitě se převlékli do pravěkých
obleků a s bubnováním se odebrali ke
skále. Tam jsme položili dary a pro
jistotu jsme prohledali okolí. A co
jsme nenašli? Každý mladý pračlověk
dostal svůj pravěký kyj. Další dva dny
proběhly celkově normálně.
Ve středu jsme jeli na výlet do Zeměráje u Kovářova. Bylo záhadné, že všichni
pračlověci, co se usadili v autobuse za polovinou, byli na zvracení, ale naštěstí se nikdo
nepozvracel, ale zastávku jsme udělat museli. Po zastávce se jako zázrakem všem ulevilo a
začali jsme hlasitě zpívat. Konečně už jsme dorazili. V Zeměráji se nám moc líbilo, hledali jsme
poklad, prošli jsme se po stezce pro bosé nohy a hráli jsme si v herně. Na cestu zpět nám řidič
pro jistotu pustil pohádku, abychom zase náhodou nezačali zpívat. Na Leontýnku se všichni
dívali rádi, jelikož jsme několik dní neviděli televizi.
Další dny probíhaly docela normálně. Oběti se nosily ke skále, až jednou jsme tam nesli
oběti a našli jsme tam něco neobvyklého. Na skále ležela kost a pod ní mapa. Mapa vedla na
místo kousek nad táborem a na kosti bylo zobrazeno, že cizímu pračlověkovi déšť uhasil oheň a
my mu ho prý za soumraku máme přenést. Okolí jsme si samozřejmě prozkoumali a přibližné
místo jsme si nalezli. Za soumraku jsme se na místo dostavili a spatřili kupodivu samotného
pračlověka, který se nás bál víc než my jeho. Předali jsme mu oheň a on začal směšně tleskat a
poskakovat. Po radostném přivítání ohně se na chvíli odebral do mladého lesa a vrátil se s kostí,
na které byla zobrazena mapa pokladu. Tak jsme se rozloučili a vrátili do tábora. Druhý den jsme
se po družinách vypravili na honbu za pokladem. Postupovali jsme podle šipek vytvořených
z ohryzků kostí, až jsme dorazili na místo označené krvavou rukou obtisklou na kameni. Kolem
kamene jsme potom začali hledat a za kamenem jsme nalezli náhrdelníky a každý jsme si jeden
vzali.
Tu noc měli rodiče v plánu chodit po žhavých uhlíkách. Večer už nám nehráli žádné
rychlejší písně a brzy nás poslali spát. Poté už jen bubnovali a meditovali. Asi ve dvě se jim
zdálo, že už mají dostatečně velkou vrstvu uhlíků, tak začali chodit. Uhlíky musely být opravdu
horké, protože ještě asi ve tři odpoledne byl povrch i přes zimu a déšť teploučký. Tak pomalu
končil tábor a my jsme začínali balit. Poslední den jsme opekli slaměného mamuta, který nám
celý týden pobíhal po táboře, a špičku chobotu jsme pohřbili. Poté jsme se pomalu odebrali ke
svým pravozům a postupně odjížděli.
Anička Václavíková


Bavoráci, Sasi, Češi,
na ČTENÍ se všichni těší.

Cesta Jižní Amerikou (3)
Na břehu jezera Titicaca přecházím pěšky peruánsko-bolívijskou hranici. Pak nasedáme do
polorozpadlého autobusu a jedeme do 8 km vzdálené Copacabany.
Bolívie je vnitrozemský stát rámovaný Andami, v 15. století ji dobili Inkové, pak zase
zotročili Španělé a udělali si z Bolívie Španělkou kolonii. Bolívie má obrovské zásoby stříbra, těžbu
ve 4000 m n.m. zvládají jen Indiáni. Od roku 1825 je Bolívie nezávislá, ve válce v letech 1879 – 83
přišla Bolívie o přístup k moři (Chile vyhrála), pak i přístup k řekám – kaučuková válka – vyhrála
Brazílie. Za 160 let proběhlo na 200 pučů, pokusů o převrat. Dnes zemi vládne indiánský prezident
Morales. Bolívie je rozdělena na 9 departmentů, žije zde nejvíce Indiánů v Jižní Americe – přes 50
%. La-Paz je nejvýše položené hlavní město na světě. V zemi jsou královské zasněžené Kordillery i
tropická nížina. Nejvyšší horou je vulkán Sajama (6500 m n.m.), těží se zde zlato a stříbro ve velmi
obtížných podmínkách. Indiáni, aby vydrželi, mají u sebe vždy pytlík s kokou, kterou žvýkají. Těžce
pracují již od 16 let. Je to nejchudší země Jižní Ameriky, žije zde 9 mil. obyvatel, z toho 1 mil. v LaPazu a další milion nad La-Pazem.
Jsme v Copacabaně, bolivijském městečku na břehu nekonečného jezera Titicaca. Zatím
nejlepší ubytování, zejména v tom, že mohu sledovat západ slunce nad jezerem Titicaca a po setmění
svítící peruánskou osadu z bolívijské strany. V Copacabaně si místní nechávají před kostelem
posvětit svá auta, pokropit svěcenou vodou a posypat svěcenými kvítky. Mnozí z naší skupiny mají
velké střevní potíže a bolesti hlavy, já vcelku odolávám. Je to také tím, že téměř nic nejím. Ráno
káva, 2x čaj z koky, k obědu 5 ks rákosu z plovoucích ostrovů, večer opět čaje z koky nebo žvýkám
lístky z koky. Nemám hlad a vyhýbám se zrádným místním specialitám na ulici i v restauraci,
ochutnávám pouze místní bolívijské suché víno, ročník 2009.
Ráno vyplouváme na dvouhodinovou plavbu po jezeře Titicaca, cíl ostrov Isade Sol (Ostrov
Slunce). V přístavu začíná náš 15 km dlouhý trek po ostrově. Je to „nahoru, dolu“, nejvyšší bod 4300
m n.m. Někteří to vzdali a vrátili se do přístavu, kde byla naše loď – my jsme mířili do přístavu na
opačné části ostrova, kam loď potom přeplula. Bylo to pro mě docela náročné, musel jsem pořád
myslet na to, abych zvedal levou nohu, zakopl jsem jen lehce párkrát. Náročné to bylo nejen
terénem, ale i nadmořskou výškou, několikrát jsem si změřil tepovou frekvenci (ihned po zastavení
10 s x 6, celkem 140 – 150 tepů za minutu). Docela slušná zátěž, od dob co má, roztroušenou
sklerózu jsme kromě kola takovou zátěž neměl. A když se k tomu připočte řídký vzduch… Před
cílem napití dobré pramenité vody z pramene věčného mládí a pak již zpět lodí do Copacabany.
Z paluby lze pozorovat jak je země kulatá. Večer se musím vykoupat v nejvýše položeném jezeře na
světě. Pláž – trochu silná káva. Nikdo tam není, pasou se tam ovce, lamy, občas proběhne malé černé
prase. Byli jsme tam jediní.
Ráno míříme do La-Pazu, k zasněženým Kordillerám se přibližujeme a jezero Titicaca je
stále naším věrným společníkem. Zdoláváme trajekt, bus jede zvlášť, my vedle ve člunu. Pedro a
Pablo, tak se jmenuje trajekt a úžina.
La-Paz je již na dohled, pohled na miliónový lidský trychtýř mezi horami je neuvěřitelný.
Přitom La-Paz je ve výši 3600 m n.m. Bydlíme přímo v centru, navštěvujeme chrám sv. Františka,
prohlížíme si náměstí Plaza Morino, prezidentský palác a vládní budovy.
Ráno míříme k solným pouštím. Z přeplněného La-Pazu jedeme náhorní planinou, místy se
již občas objevuje sůl. Vypadá to jako zbytky sněhu po oblevě.
Poslední úsek jedeme již po rozbité cestě s pořádným drncáním, zatím ještě po náhorní
planině, ale již s předzvěstí solné pouště. Lemujeme železnici – jako naše úzkokolejka, pro osobní
přepravu však jezdí vlak pouze dvakrát týdně. Za tmy dorážíme do městečka Uyuni na okraji solné
pouště, do Tonyho hotelu. Tony je Američan, hotel vlastní. Vedle kasárna, pomník, těch je všude
nespočet. Bolívijci by nejraději pořád bojovali, vždy však vše prohráli.
Chladné ráno +3°C, teplota však rychle stoupá, záhy je teplo a jasno. Terénními džípy
vyrážíme do největší solné pouště na světě – Salar De Uyuni (3700 m n.m., 10800 km2). Sůl je ve
vrstvě 2 – 20 m, kdysi to bylo obrovské jezero, které vyschlo. Nyní jsou tam nevyčerpatelné zásoby
soli, poušť lemují vulkány. Je zde 19 bilionů tun soli a také 50 – 70 % světové zásoby lithia.

Kdo vládneš mozkem i pérem
staň se v ČTENÍ reportérem.

Navštěvujeme sušírnu na slunci, sůl se ručně dává do 1 kg sáčků a přidává se jód, který se dováží
z Chile. Na solné poušti žijí divoké kočky, vlci a tři druhy plameňáků. Z džípu pohlížím na
nekonečné bílé pláně, připadám si jako na obrovském ledovci. Je to neskutečná podívaná a také
značné teplotní rozdíly. Přes den pálí slunce a večer teplota klesá k nule. Navštěvujeme solný hotel,
kde je vše ze soli. Solné stoly, židle, postele v pokojích. Pohledy na vulkány jakoby zasazené na
bílých pláních působí jako fata morgana. Zastavujeme u vulkánu se spoustou kaktusů, asi hodinový
výstup na vrchol vulkánu v solném moři. Vulkány zůstaly, moře před dávnými dobami zmizelo.
Obědváme kousky kuřecího a lamího masa, zelenina, banány. Poté sledujeme jak se těží kvádry soli
a míříme na okraj solné pouště do osady Bela Vista, kde přebýváme. Je to velmi chudá osada, žijí tu
pouze tři rodiny. Na bydlení – přespání velice nuzné podmínky. V 10-ti lůžkovém pokoji má každý
jednu postel a dvě deky. Elektřina není zavedena, po západu slunce je tma. Voda není pitná. Raději
pobývám venku. Nebe je plné hvězd a je úplně jiné než na severní polokouli. Je tu více hvězd a jsou
jinak rozmístěné. Místo Severky září nejjasněji Vega a od té mi ukázali Jižní kříž. Je na jihu,
samozřejmě, ale až úplně na obzoru, protože přece jenom tak hodně na jihu zase nejsme. Jižní kříž je
„naležato“ a v průběhu noci několikrát mění polohu. Podle Jižního kříže se spolehlivě orientují
námořníci. Hvězdy na jižní polokouli mají uskupení podobné tryskajícím květům chryzantém.
Druhý den zastavujeme pod jedním z vulkánů, jdeme asi 4,5 hodiny trek na kótu 4150 m n.m.
Cestou si odemykáme hrobku s mumiemi, po sestupu klíč zase vracíme. Závěrečná několikahodinová
jízda bílými solnými pláněmi. Poblíž Uyuni navštěvujeme pohřebiště vlaků, které je tu napospas
přírodě již od roku 1940.
Pak již dlouhé čekání na vlak, který nás přes noc odveze na bolívijsko-argentinskou hranici.
Pojedeme cca 10 hodin. Odjezd má být v 02:34 hod. Časy jsou však orientační, hned při odjezdu
máme téměř hodinu zpoždění. Vlak je dlouhý, naplněný Bolívijci, lůžkové a lehátkové vozy zde
nejsou. Jedeme naštěstí 1. třídou, je to pohodlnější než v letadle. Vlak jede maximální rychlostí 20 –
30 km/hod. Stav kolejí stejně vyšší rychlost nedovoluje. Stavíme téměř na každé zastávce.
V jízdence 99 bol (cca 250,- Kč) je i snídaně v jídelním voze. Trať vede kaňony s bizardními
skalními útvary, ke konci jakousi stepí. Prakticky stále z kopce. Definitivně opouštíme vysoké
nadmořské výšky a pak cíl, bolívijsko-argentinská hranice.
Miroslav Zachariáš
Cykloterapie
S tímto výrazem přišel na jarním závodě letošního závodu „Kolo pro život“ (KPŽ) v Mladé
Boleslavi Roman Čermák, zakladatel největšího seriálu závodů jak pro profesionály tak pro amatéry,
kteří na kole jezdí pro radost. S ním spolupracuji již neuvěřitelných patnáct let, od úplně prvního
závodu ve Vimperku ve skromných podmínkách, až pro naprosto profesionální zázemí úplně pro
všechny.
Tento výraz mě naprosto oslovil a často si na něj vzpomenu, nejenom když mě Roman
Čermák již ve zmíněné Mladé Boleslavi „odeslal“ k rozhovoru pro televizi Nova Sport. Na závody
KPŽ doprovázím klienty od léčících se ze závislosti na návykových látkách až po současné klienty,
kteří jsou více či méně mentálně postižení.
Vracím se k výrazu cykloterapie, protože se domnívám, že svým způsobem se na uvedené
terapii podílím. Ať již od prvních klientů v devadesátých letech, když jsem ukázal, že kolo může být
dobrým prostředkem ke změně stylu života, až po současné klienty, se kterými se právě nacházím na
rozhraní Jizerských hor a Krkonoš v Pasekách nad Jizerou na týdenním pobytu, a kde jsem si
konečně našel čas na napsání tohoto článku. Na místě s nádherným výhledem na vrcholové partie
hřebenu západních Krkonoš. Není to Šumava nebo malebný kraj pod Šumavou Podlesí, ale již dávno
jsem se naučil nerozlišovat, ve které oblasti Čech jsem, kde pracuji, kde se věnuji klientům. Důležitý
je pro mě momentální pocit, že v pomáhajících profesích můžu pracovat kdekoli.
A tak letos jezdím závody KPŽ s mentálně postiženými, a tak to bude i nadále. S mojí profesí
i se závody KPŽ, kde s klienty, kteří o to mají zájem, se jen tak lehce nelze rozejít.
Miroslav Zachariáš


ČTENÍ už zná celý svět.
Kam se hrabe internet!

Fotbalový ročník 2014 - 2015 začal
Čestický fotbal se na jaře udržel v OP mužů a již je tady druhý rok v této soutěži pro
Čestice. Muži absolvovali krátké soustředění v Nezamyslicích, pak začali trénovat 2x týdně a o
víkendech odehráli přípravné zápasy s Vacovem B, Cehnicemi a Radošovicemi. První soutěžní
utkání se odehrálo 17.srpna v Katovicích s B mužstvem. V podvědomí hráčů ještě bylo vítězství
z minulé sezóny a možná to vedlo k tomu, že naši hráči začali hrát příliš dopředu a zapomínali
bránit. Vedlo to k tomu,že domácí utíkali obráncům a několikrát šli sami na brankáře.
Vyvrcholilo to penaltou, kterou domácí proměnili. Ani v dalších minutách se naši nepoučili a do
poločasu dostali ještě jeden gól. Po přestávce domácí nepovolili a přidali další 3 góly. Byla z
toho jedna z nejhorších porážek Čestic v OP. Zklamaly obě posily, Pešír z Poříčí i Timuljak ze
Slovenska, který pracuje ve Strakonicích. Ani ostatní nepodali optimální výkon a tak výsledek
5:0 pro Katovice odpovídal předvedené hře.V druhém kole na nás čekaly Vodňany B, které daly
7 gólů Civa TRANS. Přijelo mužstvo 19-tiletých kluků, velice pohyblivých, dobře trénovaných a
s několika hráči jejich A mužstva. Začátek zápasu byl vyrovnaný. Bylo vidět, že Vodňany jsou
lepší s míčem dopředu, vzadu že dělají chyby. Ty jsme dokázali využít a vedli jsme 2 : 0. V
poslední minutě první půle dokázaly Vodňany využít standardní situaci ke zkorigování stavu na
2:1. Druhá půle probíhala ve stejném scénáři jako první. Opět po chybě utekl Martin Novák a dal
na 3: 1. Bohužel tento hráč neudržel nervy na uzdě a zhruba 20 minut před koncem, kdy hosté
snížili na 3 : 2 /údajně po hraní rukou/, vynadal rozhodčímu, který ho vyloučil. Pro nás to
znamená ztrátu hráče na 3 - 4 zápasy. Vítězství jsme uhájili, i když hosté hodně zlobili. Důležité
vítězství! Celé mužstvo zaslouží pochvalu za bojovnost.
V sobotu 30. srpna začne také sezóna pro žáky Čestic. Starší přípravku posouváme do
kategorie žáků. Začnou opět hrát kluci, kteří skončili vloni a předloni. Uspořádali jsme turnaj
žáků ve čtvrtek 21. srpna, aby si zvykli na větší hřiště a vyzkoušeli si to. Využili jsme toho, že
celý týden trénovali u nás kluci FK Stodůlky Praha, kteří hrají krajský přebor Prahy. Většina
našich chlapců dokázala celý týden od rána do večera s nimi trénovat. Turnaje se zúčastnilo ještě
družstvo Volyně /I.A třída/. Bohužel Vacov nedal mužstvo dohromady. Vytvořili jsme náhradní
družstvo z přebývajících chlapců Čestic a Prahy. Ve finále porazili hráči Prahy Volyni 3 : 0.
Třetí místo vybojovali naši chlapci. Počasí turnaji vcelku přálo, nikdo se nezranil, všichni si
zahráli a to byl hlavní cíl turnaje. První mistrovské utkání hrajeme v Bělčicích 30.srpna.
Václav Rada

Září a říjen v Česticích
6.9.
12.9.
14.9.
19.9.
20.9.
Staročeská konopická
koncert skupiny BRUTUS na zámeckém nádvoří
Velká čestická pouť
Manželské přepadovky – divadlo MIRAON Praha – 19,30 sál Lidového domu
Festival Šumava 2014 – Elčovická dudácká muzika, Podlešák, Pošumavská dudácká
muzika, Prácheňáček Strakonice, Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice,
Základní umělecká škola Volyně – nádvoří zámku, v případě nepříznivého počasí sál
Lidového domu 14,00
10. – 11.10
Komunální volby, 1. kolo voleb do Senátu ČR
11.10. Koncert skupiny Labyrint v sále Lidového domu
17.-18.10.
2. kolo voleb do Senátu ČR
18.10. Tu myš ti ukopnu u huby - divadlo PIKI Volyně - 19,30 sál Lidového domu
25.10. Setkání harmonikářů na Podlesí?

Tvůj život se promění
když čteš články ve ČTENÍ

Už máme léto (příspěvek nezveřejněný v minulém Čtení)
Už máme za sebou nejdelší den. Ale nikdo nevíme, co nás druhý den čeká. A proto je
hezké, když někdo zorganizuje setkání rodáků jako 21. června v Chvalšovicích. Má člověk aspoň
na co vzpomínat a porovnávat. Jak to bylo po válce, když byl člověk mladý. Člověk už žije jen
vzpomínkami. Bylo to tam moc hezké, přivítání a i když dneska je velká svoboda a lidé jsou ve
světě, tak jsem věřila tomu, že se někdo po dlouhém čase vrátí na setkání rodáků. Ale pak jsem
pochopila, že to bylo divadlo, aspoň jsme se zasmáli.A je dobře, že se na vesnici něco děje a že
jsou lidé dohromady, jako ve Dřešíně. V každé vesnici to není. Kdyby nebylo hasičů, kteří jediní
jsou ve vsi jako spolek. Vesnice se vyklidňují. Dříve to bylo úplně jiné ve vesnicích. Byla práce,
lidé si vypěstovali, vyrobili a nebyli tak nároční. Dneska na vesnicích práce e není, všechno je
zrušené. Lidé nakoupí ve městech. Stát a zákony to podporují. Dříve kdo chtěla dělat, vzal práci
jaká byla, každý má ruce, dneska se spoléhá na dávky a práci si vybírá. A doplácí na toten
pracovitý, že mu zvyšují daně. Já se divím, co všechno lidé dokážou. Denně bereme noviny, jako
dovedou lidé ublížit, okrást zabít. Samý spěch a potom mají času dost a ten který to nezaviní,
přijde o život. Slušný a poctivý člověk nevyužívá žádnou dobu ve svůj prospěch. Nedá se ke
špatným věcem ani svést.
Dobří a špatní lidé byli dříve i dnes, ale doba pokročila a proč se vyrábí něco, co lidem škodí a
druhý toho využívá. Všechno je v lidech. Dneska všechno je o milionech, dříve stačila poctivá,
česká koruna. Pracovitý a poctivý člověk nepotřebuje miliony, stačí, že žije slušně a není závislý
na státu a bezdomovec. Poctivou prací jdou získat miliony? Jenom zlodějinou a švindlem Každý
na to nemá povahu. Napsala jsem pravdu.
Staňková z Němčic
Jak ten čas letí
Už bude konec prázdnin. Děti už půjdou do školy. Člověk v mém věku už žije jenom
vzpomínkami. Je dobře, že plno lidí má snahu zachovat památky a jak se dříve na vesnici
pracovalo a s čím. Pro někoho jsou to staré věci, když to nepotřebuje, je to zbytečné a pro
někoho, že připomíná někoho. Každý člověk je jiný, pro někoho i starý člověk nemá cenu jako
věci.
Dříve se dělalo všechno ručně a nebyla ta technika jako dnes. Je dobře, že se zachovají
památky. Hodně lidí je šikovných a mají šikovné ruce a obětují svůj volný čas pro to. Je dobře,
že se strakonické muzeum stará o Hoslovický mlýn, aspoň se zachovaly věci s čím lidé a jak
pracovali. Aspoň se na vesnici něco děje. Kdo má zájem i z daleka jsou tam lidé víckrát i
s vnoučaty. Co tam bylo dětí, když byl dětský den pro děti. Pohádková příroda, hezké počasí
bytosti z pohádek. Děti budou mít na co vzpomínat až budou dospělé a staré. My jsme takové
dětství neměli, jenom pracovní.
Staří lidé se vidí jen u doktora a na pohřbu a proto je dobře, že se někdo postará o to, aby
se lidé setkali, dokavadˇ jsou živí. 2. srpna jsme měli u nás setkání rodáků a známých, co
v Němčicích bydleli. Kdo měl zájem, se zúčastnil. Bylo to hezké odpoledne, ale počasí moc
nepřálo. S hudbou a písničkami se ti starší vrátili ve vzpomínkách na chvíli do mládí. Dříve si
lidé všeho vážili co příroda dala, sami si hodně vypěstovali a nebyli tak nároční a byli
skromnější. A i ta příroda vypadala jinak. Každý den je jiný. Jako počasí i lidé. Poctivý a
pracovitý člověk zůstává, nedá se nikým svést ani dobou
M. Staňková, Němčice
(články nejsou redakčně upravovány)


Pořád zpět a nikdy zpátky!
ČTENÍ už zná kandidátky

Zhodnocení volebního období 2010 -2014 v obci Dřešín.
V komunálních volbách v roce 2010 si voliči v obci Dřešín vybrali své zástupce do
devítičlenného zastupitelstva obce z celkem 3 kandidátních listin. I přesto (nebo možná právě
proto), že si nikdo z nových zastupitelů, resp. jejich hnutí nebo sdružení, za které kandidovali,
nestanovil konkrétní volební program, podařilo se od roku 2011 zrealizovat řadu nových a
potřebných projektů za zhruba 9.500.000,- Kč. Většina akcí se uskutečnila za přispění finančních
prostředků získaných z krajských, státních i evropských dotačních programů v celkové výši
necelých 6.500.000,- Kč (mimochodem tato částka představuje dva roční rozpočty naší obce).
Prvořadým zájmem všech zastupitelů bylo především to, aby se průběžně investovalo do každé
ze všech čtyřech místních částí tak, aby jejich obyvatelé neměli dojem, že zůstávají stranou
zájmu obce. I proto na svém veřejném zasedání dne 15.12.2010 ZO Dřešín schválilo nový
koncepční dokument „Místní program obnovy vesnice – obec Dřešín na období od 10.11.1010
do 31.12.2016“. Tento dokument obsahuje stručnou charakteristiku obce Dřešín, krátké shrnutí
výsledků dosavadní realizace POV a vlastní návrhovou část - Místní program obnovy obce
Dřešín na období do 31.12.2016. Při zpracování návrhu vlastního programu obnovy vesnice
vycházelo zastupitelstvo obce z předchozího programového dokumentu (Program obnovy obce
Dřešín), především z připomínek občanů k činnosti obce v dalším období, vznesených jak na
veřejných schůzích, tak i při osobních setkáních. Při bilanci končícího volebního období nelze
nepodotknout, že většinu projektů navržených do uvedeného dokumentu se podařilo v plné míře
zrealizovat.
Ve Dřešíně se nově vybudovalo dětské hřiště, venkovní sportovní hřiště s víceúčelovým
povrchem, byla dokončena se celková rekonstrukce budovy obecního úřadu a oplocen pomník
padlých v 1. světové válce. V současné době probíhá oprava návesního rybníčku u hasičské
zbrojnice. Do konce října t.r. pak bude zhotoveno posílení kanalizace nad obecním úřadem a
s tím související oprava místní komunikace nad Viků. Celkem bylo ve Dřešíně proinvestováno
cca 3.400.000,- Kč, z toho dotace činila necelých 2.460.000,- Kč.
Ve Dřešínku byla částečně opravena hasičská zbrojnice a vybavena jednotka SDHO
Dřešínek, došlo k opravě fasády kapličky sv. Jana a Pavla, postavila se nová autobusová čekárna
směr Drážov a byla kompletně zrekonstruována budova bývalé školy. Celkem byly provedeny
práce za cca 3.070.000,- Kč, z toho dotace byly 2.250.000,- Kč.
V Hořejšicích byla opravena místní komunikace k penzionu U Máchů včetně
souvisejícího odvodnění za celkem 731 399,- Kč, z toho dotace představuje částku 511.979,Kč.
Chvalšovice se dočkaly nové zvoničky a autobusové čekárny na návsi směr Strakonice,
opravy opěrné zdi kolem obecní budovy a rekonstrukce požární nádrže, došlo k odvodnění
místní komunikace ve Chvalšovických chalupách a místní komunikace nad Volfů. Do konce
října letošního roku bude ještě vyměněna stará autobusová čekárna u rybníka Pelich a dokončena
1.etapa rekonstrukce obecní budovy čp. 25. Celkem byly uskutečněny akce za cca 1.600.000,Kč, z toho dotační prostředky činily 810.000,- Kč,-.
Kromě toho bylo dokončeno položení nového asfaltového koberce na spojovací místní
komunikaci Dřešín – Dřešínek, ve všech místních částech bylo vyměněno a doplněno dopravní
značení a ve Dřešínku a Chvalšovicích byla provedena zdravotní prořezávka obecní zeleně.
Náklady na zpracování všech shora uvedených projektů představovaly zhruba 250.000,Kč. Většina z této částky souvisí s přípravou technické projektové dokumentace. Žádosti o
dotace kromě Operačního programu životní prostředí (rekonstrukce bývalé školy ve Dřešínku) si
obecní úřad zpracovával sám.
V roce 2012 se podařilo sehnat nové kronikáře pro kroniku obce jako takové a to paní Janu
Voldřichovou, pan Františka Smolu ml. a pana Martina Česánka (všichni ze Dřešína).

ČTENÍ píše ti pozvánku
kino LÉTO je na zámku.

Výsledkem jejich práce je ručně psaná a velice pečlivě vedená kronika za celou obec od
roku 2011. Současně s kronikou psanou je vedena i kronika fotografická. Část původní první
kroniky Dřešína je zveřejněna na webových stránkách obce. Nadále jsou však psány i kroniky
místních částí Dřešínek, Hořejšice a Chvalšovice.
Od roku 2012 se ve spolupráci s úřadem práce daří zaměstnávat místní nezaměstnané na
veřejně prospěšné práce. Zlepšil se tak jednoznačně vzhled naší obce při současném minimálním
vlivu na obecní rozpočet - mzdové náklady hradila a nadále hradí v plné výši Evropská unie.
Naopak se nezdařilo dokončit nový územní plán, jehož zpracování se zpozdilo hlavně
díky loňské digitalizaci katastrálních území Dřešín a Dřešínek. Nové zastupitelstvo čeká i úkol
vyřešit budoucí odkanalizování obce, když povolení k vypouštění vod máme prozatím do roku
2022.
V říjnových volbách budou mít naši občané možnost volby nových zastupitelů ze dvou
kandidátních listin. Chci jim popřát šťastnou ruku při jejich výběru. Stávajícím zastupitelům pak
chci poděkovat za odvedenou práci pro obec Dřešín, na kterou mohou být, dle mého názoru,
právem hrdi.
Eva Broulimová, starostka obce Dřešín.
Letní kino na nádvoří zámku sklidilo pozitivní ohlas
Posezení venku s přáteli v příjemném prostředí na lavičce, dece, nebo jen tak na zemi.
K tomu točené pivo nebo limonádu, k jídlu popcorn. To vše identifikuje projekt letního kina,
který zavítal také na nádvoří čestického zámku. Organizace akce se za podpory obce ujala parta
mladých studentů a filmových fanoušků. Hlavní myšlenkou je zavzpomínat na staré filmové
šlágry a také rozhýbat a podpořit kulturní dění v Česticích.
Plátno i promítačku poskytnul Martin Vadlejch, který se podobným projektům věnuje ve
Strakonicích a kterému za to paří velké poděkování. Filmy se promítaly nepravidelně, a sice ve
čtyřech termínech. První promítání se uskutečnilo na samém začátku prázdnin. Páni kluci
přilákali 27. června do otevřeného hlediště více než slušnou návštěvu ze všech věkových
kategorií. Druhým promítaným kouskem bylo dílo z pera tvůrcovské dvojice Smoljak-Svěrák, a
to Trhák, který nám mimo jiné mohl připomenout, jak vypadají Nahořany a blízké okolí zpoza
kamery. Šlágrem promítacího čtyřboje byl však oblíbený český film Postřižiny. Pohodový
večeru u kvalitní podívané strávilo asi 150 diváků. Při posledním promítacím večeru se budou
budit princezny. Pohádková komedie Jak se budí princezny, bude derniérou letního kina
v Česticích. Jako doprovodný program posledního promítacího večera se připravují různé
workshopy. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet výrobu pohledů, korunky, nebo navlíkání
korálků.
„S tím, jak probíhalo letní kino na nádvoří jsem spokojená, lidí chodilo opravdu nečekaně
hodně a myslím si, že se i celkem bavili. Vstupné, které bylo dobrovolné, použijeme na
zaplacení autorských práv za filmy. Ty jsme vybírali především my, šlo hlavně o to, jaké filmy
byly dostupné. Poslední film si vybírali diváci sami za pomoci hlasování na prvním promítání.
Podle mě se skladba filmů vydařila, trefili jsme se výběrem snad do všech věkových kategorií.
Tímto chci poděkovat lidem, kteří se na projektu letního kina podíleli a samozřejmě
návštěvníkům, pro které se tato akce hlavně pořádala“ shrnula dění na čestickém nádvoří jedna
z hlavních organizátorek Bětka Bláhová a naznačila, že podobným projektům nemusí být konec.
Jen houšť.
Vít Zábranský



ČTENÍ večer na faře
zajímá i faráře

Dějiny rodů (pokračování)
Josef Vichr
V archivu sušického muzea jsou uchovány registra gruntovního hlavňovického statku. Léta
Páně 1650 7.Decembris založena jest a obnovena tyto registra J.M. urozená paní Markéta Kocová,
rozená Ježovská z Lub na Hlavňovicích a Volšovech, jakožto mocná otcovská poručnice a vrchnost
po dobrém a hodné paměti urozenými a statečnými rytíři panu Václavovi Kocovi z Dobrše na
Hlavňovicích a Těšově, v kterémžto lidé poddaní, osedlí a na týchž nahoře jmenovaných gruntech
zrodili v poznamenání přišli jakož vnitř psáno jest. Stalo se léta a dle vrchu psaného.“
Markéta Kocová sepsala 27.4.1651 závěť, kterou se postarala o děti, mezi něž rozdělila
veškerý majetek. Šlo o zápis jejího věna 5.000 kop gr.míš. na Hlavňovicích po manželu Václavu
Kocovi. Z této částky odkázala synovi Janu Dětlebovi 1.500 kop a dcerám Kateřině provdané
Běšínové z Běšin a svobodné Markétě a Anně po 1.000 kopách. 500 kop odkázala své vnučce
Alžbětě Markétě Běšínové. Ustanovení bylo platné v roce 1657, kdy zemřela s závěť byla vložena do
zemských desek.
Hlavňovice stále držel syn Václava Koce Jan Dětleb. Byl ženatý s Ludmilou Anastazií
rozenou Běšínovou z Běšin. Když dospěl jejich nejstarší syn Václav Bartoloměj (26.7.1713), uzavřeli
s ním rodiče 24.4.1684 smlouvu na předání majetku v Přestanicích blízko Hlavňovic. Ve stejné době
na něj převedli i statek v Dolním Těšově.
Jan Dětleb a Ludmila Anastazie drželi hlavňovický majetek až do poloviny 90. let 17. století.
Jan Dětleb na něm zapsal roku 1690 věno své manželce 1.000 zlatých a stanovil, že po jeho smrti
přejde majetek na jednoho ze synů, který bude povinen vyplatit ostatním 15.000 zlatých. Z částky
připadne 5.833 zlatých jeho manželce a 1.000 zlatých zapsaného věna. 3.000 zlatých jako hypotéka
zapsaná na majetek s podíly dědiců.
Po smrti Jana Dětleba Koce roku 1690 přešly Hlavňovice na vdovu Ludmilu Anastazii
z Běšin a na pozůstalé syny Václava Bartoloměje, Norberta Václava, Viléma Ferdinanda, Františka
Diviše a na nedospělé Rudolfa a Jana, který byl členem jezuitského řádu. 7.3.1695 uzavřelo pět
bratrů smlouvu s Františkem Divišem, který převzal tvrz a sídlo Hlavňovice s dvorem, panským
pivovarem, spilkou, hvozdem a humnem, stájemi a dobytkem, vesnice Hlavňovice, Radostice a
Milíkovy s částmi vsí Zámyšl, Suchá a Rovná, vše v blízkém okolí Hlavňovic. František Diviš Koc
se zavázal vyplatit požadovaným 15.000 zlatých dle otcova odkazu. Situace mu byla ulehčena tím, že
matka darovala synům podstatnou část majetku, bez nároku na finanční vyrovnání. Mimo
Hlavňovice držel František Diviš Koc Kalenice na Strakonicku, které dostal od Ježovských z Lub
společně s manželkou Annou Alžbětou rozenou Jakardovskou ze Soutic s níž měla syna Jana Ignáce
(Hynka) a dcery Františku Mechtildu a Helenu Barboru.
Františku Divišovi Kocovi a Anně Kateřině Jakardovské se v Hlavňovicích narodily děti:
31.8.1698 Rosa Anastazie, 8.4.1701 Marie Eleonora Barbora, 25.5.1702 Václav Josef, 15.5.1703
Jana Antonie Barbora, 9.6.1708 Johana Barbora. Kmotrou byla Renata Rožnovská rozená
Doudlebská , Ferdinand z Kadova na Volšovech a panna z Kadova. 22.7.1709 se narodil Jan Ignác
(Hynek) budoucí držitel hlavňovického panství. František Diviš Koc 4.5.1718 sepsal poslední vůli.
Předal veškerý majetek manželce Anně Kateřině rozené Jakardovské a tu ustanovil poručnicí dětí.
Anna Kateřina rozdělila majetek na čtyři díly. František Diviš Koc zemřel krátce po sepsání závěti
27.7.1718 a poslední vůle byla vložena toho dne do zemských desek. Anna Kateřina předala dle
sepsané smlouvy z 26.9.1729 statky Hlavňovice s Kalenicemi synovi Janu Ignáci. On byl povinen
vyplatit 11.250 zlatých starší sestře Františce Matyldě a 15.000 zlatých mladší sestře Johaně
Antonii. Jan Ignác Koc se 18.9.1731 oženil s Konstancií Barborou, svob. paní ze Sauer ze Škvořetic.
Janu Ignáci Kocovi a Konstancii Barboře se v Hlavňovicích narodily děti: 11.6.1732 Jan
Nepomucký František Barnabáš. Byl křtěn ve Velharticích farářem Josefem Slavíkem. Při křtu byli
František Koc z Dobrše a na Dolním Těšově rytíř Antonín z Winterberka a na Chlumu a Anna
Elisabeta Kocová z Dobrše rozená ze Soutic.


V ČTENÍ získáš po ránu
na den spoustu elánu.

11.8.1733 se narodil Josef Norbert Vavřinec, křtěný ve Velharticích. Kmotry byli Norbert
svob. pán ze Sauer, rytíř Josef Deym ze Stříteže, Helena Kocová, teta novorozence.
7.února se narodila dcera, křtěná v kapli v Hlavňovicích petrovickým farářem Ludvíkem
Přikrylem. Dostala jméno Anna Marie Sofie Barbora Apolena. Při křtu byli Sofie Rožnovská , rozená
Morlinová z Modlíškovic, Barbora Viderspergrálová rozená Stěnovská z Kadova a rytíř František
Rožnovský v. Krubzen hradní pán na Luckau. Tato Marie Anna zemřela 6.5.1736. 10.5.1736 se
narodila dcera Helena Konstantina Barbora. Při křtu byli Helena Kocová, teta narozené a paní ze
Sauer. Jelikož při samotném obřadu nebyli uvedení přítomni, na jejich místě v kostele stáli dva
žebráci.
18.7.1737 byla ve Velhraticích pokřtěna Aloisie Markéta Anna. Kmotry byli Žižková
z Jamonic, rozená v.Knott, Aloisie ze Sauer a Jan Ernst Žižka v. Janolitz. Dcera zemřela 2.11.1739.
5.8.1738 se narodil Ignác Krištof Václav Dominicus. Při křtu byli Jan Krištof Bořek
Dohalský z Dohalic a na Volšovech, rytíř Václav Hora z Očelovic a na Kněžicích a Elisabeta Horová
rozená Hildbrandtová. Syn zemřel 30.9.1738.
13.8.1739 se narodil Jáchym Štěpán Václav. Při křtu byli Štěpán Janovský z Janovic, rytíř
Václav Stěnovský z Kadova a Terezie Stěnovská z Kadova, rozená Bechyňová z Lažan. 15.9.1740 se
narodil František Václav. Při křtu byli Karel Janovský z Janovic a na Oselci a jeho bratr Štěpán na
Jindřichovicích a jeho manželka Elisabeta Janovská, rozená z Vřesovic. 2.10.1741 syn Karel
František zemřel. 2.10.1740 zemřela manželka Jana Ignáce (Hynka) Koce, Konstantina Barbora,
svob. paní ze Sauer ve věku 23 let.
Jan Ignác (Hynek) Koc smlouvou ze 24.8.1764 předal hlavňovické panství synovi Jáchymovi
Štěpánovi v částce 28.000 zlatých. On pravděpodobně neměl dostatek peněz a tak musel prodat
Kalenický statek. Jáchym Štěpán 5.8.1802 smlouvou převedl hlavňovické panství na syny Inocence
a Josefa a dceru Karolínu. Sourozenci mezi sebou 31.8.1802 uzavřeli dohodu, podle níž zůstaly
Hlavňovice v ceně 50.000 zlatých Inocenci Kocovi. Ten potom vyplatil po odečtení pohledávek na
statku 7.900 zlatých. Bratrovi a sestře vyplatil po 4.000 zlatých.
Jáchym Štěpán Koc se narodil 16.8. 1739 a jeho manželkou byla Elisabeta hraběnka
Khuenoová z Belasi, říšská hraběnka. Podle velhartické matriky se manželům na Hlavňovicích
narodily děti: 22.7.1775 se narodila dcera Karolina Elisabeta Magdalena Marie Anna. Při křtu byli
Elisabeta Kocová, hraběnka Helena Khuenová. Jako svědek byl přítomen Jan Koc z Dobrše a hrabě
Josef Khuen, Cobel Bukovanský Pinta z Bukovan. Křtiny byly v hlavňovické zámecké kapli.
7.6.1778 se narodil syn (jméno nebylo uvedeno). Při křtu byl baron Maxmilian Malovec, Karel
Bukovanský Pinta z Bukovan a paní Malovcová rozená hraběnka Khuenová. 16.5.1766 se narodila
dcera Johana Josefa Marie Anna Antonie. Byl pokřtěna také v zámecké kapli farářem Josefem
Průchou. Při křtu byli svob. paní ze Sauer, rozená Kek v. Schwarzbach, Elisabeta Magdalena svob.p.
v. Musach, rozená Herneck v. Hornberg, Norbert svob. pán ze Sauer, Matěj Josef svob. pán v.
Musach. 7.3.1767 zemřela dcera Johana Josefa Marie Anně Antonie. Zemřela po roce života.
22.6.1767 se narodil syn. Po křtu za půl hodiny zemřel. 17.9.1769 se narodil syn Inocenc Jan
Nepomucký Josef Anton. On 4.3.1784 opustil rodný dům ve Hlavňovicích a odešel do školy
v Klatovech.
(Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)


Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí
Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected]
Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169
Neprošlo jazykovou úpravou
Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce
září - říjen 2014
Cena 15,- Kč
Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni
Registrační známka: EČ EMKČR 12994
IČO: 47255846
Download

Čtení pro lidi - Městys Čestice