Hinduismus … statické náboženství, rozvíjel … společně s dějinami. Ve … rané formě známé … védské náboženství to byla víra pastýřského lidu obecně nazývaného Árjové. Jejich prvotní náboženská činnost měla za úkol vyvolávat či dovolávat … základní abstraktní síly, známé … výrazem brahman, prostřednictvím obřadu… nazýval jadžňa a … uspokojoval různá hmotná očekávání. Doprovázel ho zpěv oslavných a slavnostních písní či hymnů a spalování obětin v ohňovém oltáři odévzdávaných za účelem nabytí plodnosti, úrodnosti … síly. To … tento obřad nevyžadoval … stálý oltář, naznačuje … účastníci byli kočovníci. I dnes … hinduismus silně svázán … zemí, s půdou. Praktikuje … v chrámech, často velmi rozsáhlých a složitých rozměrů. Tento posun … připisuje zhruba více … dva tisíce … starému mísení árijských
kmenů … zemědělci, obyvateli měst a s lesními kmeny… byl vývoj… trval … jak tisíc let. Záznamy tohoto trýznivého jednotícího procesu … objevují v kronikách a velkých epických sbírkách zapsaných teprve v průběhu posledních tisíciletí… nejpozoruhodnějším posunem v povaze hinduismu … pohyb od téměř agnostického obřadnictví ve váhavý a nejistý teismus: posun od víry v nespočet přírodních božstev a duchů k víře ve všemocného či všemohoucího Boha. Ovšem podobně … u všeho v Indii nebyla … víra zase … jednoduchá. Hinduisté zobrazovali všemohoucího Boha nejrůznějšími způsoby… někoho … tímto Bohem světu přitakávající Višnu… někoho jiného naopak svět odmítající Šiva… tu byli tací… Bůh ženského rodu: Bohyní. Bohové žili společně s Bohyní a s duchy… nebylo zavrhováno, taková … totiž indická
podoba víry. O Šivovi … tu nejstarší svědectví … z předvédských dob… o pečeť pocházející z civilizace z poříčí Indu… ní nahý … ztopořeným pyjem… usazený v jógické pozici… říká „trůn“ (bhadrásana)… hlavě má pokrývku s dobytčími rohy a … obklopen zvířaty. Jelikož písmena připomínající znaky … pečeti nebyla rozluštěna, můžeme … pouze dohadovat, co tento artefakt představuje. Nicméně většina odborníků … domnívá … velice raná forma Šivy, protože nese přinejmenším … příznaky: Šiva … zvířat (Pašupati), Šiva … jógy (Jógéšvara) a … pyje (Lingéšvara). V raných védských spisech, střízlivě datovaných … doby kolem př… znám Šiva … jménem Rudra1… to božstvo vzbuzující strach. Hází a střílí šípy způsobující choroby. Vysílají … k němu prosby o smír a bývá žádán… zdržoval v bezpečné vzdálenosti. V oslavném
chvalozpěvu … Rudru zvaném Šatarudrija („Rudrova stovka“) z Jadžur-védy … cítit… byl velmi mocný a nebezpečný. V bráhmanách … nemá vyslovovat … jméno. Zůstává však stále božstvem mimo hlavní proud, bohem, jemuž … nabízejí zbytky jadžňi. Skutečnost … před védami, i zmiňované Rudrovy vlastnosti vedly k předpokladům … Šiva nejspíše … bohem véd. Snad … kmenovým bohem či bohem usedlých zemědělských společenství, totiž Drávidů, přes … přehnaly árijské hordy. Zdráhavý a snad i násilný vstup Šivy … védského panteonu … pravděpodobně vzniknout vyprávění o tom… Šiva znesvětil Dakšovu jadžňu. Příběh poukazuje … napjaté vztahy … veřejnými védskými obřady … jedné straně a utajovanými drávidskými postupy… jóga, sebezapírání a alchymie. Velkou hrozbou védskému obřadnictví … v stol. př.
stal buddhismus a džinismus. Příslušníci obchodnických tříd podporovali … mnišské či klášterní naukové soustavy… i buddhistům stejně … džinistům byla hrozbou představa jednoho jediného mocného osobního Boha… krystalizovala postupně v lidové představivosti. Obyčejný člověk … vždy cítil pohodlněji v přitažlivých vyprávěních a obřadech… otevíraly cestu k uctívání stromů, řek, hor, hrdinů, mudrců, alchymistů, asketů. K přechodu od mnoha ochranných božstev a plodivých duchů k jednomu … sjednocujícímu božství už mnoho nechybělo. Ateistickému či přinejmenším agnostickému buddhismu a džinismu nezbývalo … připouštět … zálibu lidu v teismu a … okrajových jevech. Védští obřadníci v zoufalém hledání … přežít učinili více: vědomě začlenili … směřování obecného lidu … védských kolejí. Ve svých úvahách
došli k závěru a k rozšiřování myšlenky … takový … ničím jiným … vtělením brahmana, mystické síly vyvolávané zpěvem védských chvalozpěvů a uskutečňováním védských obřadů. Vzývání (púdžá) či uctívání tohoto Boha zahrnovalo předkládání jídla, vody, květin, světla a kadidla a nikterak … nelišilo od jadžňi. Metafyzika védánty … proměnila v takovou alegorii … paramátman („nejvyšší Duch“) nebyl … než abstraktním pojetím; … zosobněn … božství. Ve Švétášvatara-upanišadu … vší pochyby totožný s vesmírným vědomím čili s brahmaném. Tímto vzájemným sdružením … védské náboženství proměnilo v něco, co … známé … klasický hinduismus… proměna také zajistila … védská ideologie přežila buddhismus i džinismus. Vedští bohové … Indra … Agni („Oheň“) … dostali … slepou kolej. Všechna pozornost …
věnovala takovým podobám velkého božstva … Višnu … Šiva, jejichž různě podávané životní příběhy byly nakonec zachyceny v sanskrtských kronikách, známých … jménem purány. Středověk … zažíval velkou řevnivost … Višnuovými vyznavači a Šivovými stoupenci. Podle Šiva- a Linga-purány … podává Šiva … ta skutečná síla… stojí za silou Višnuovou. Ve Višnu- a Matsja-puráně … tomu naopak. Řevnivost Višnuových vyznavačů byla taková … kreslili … kastovní značky svislými pruhy, zatímco u šivaistů to byly pruhy vodorovné. Višnuisté zdobili … domy svislými pruhy, naproti tomu šivaisté pruhy vodorovnými. Višnuisté pěstovali ve svých domech rostlinu tulsí2, zatímco šivaisté strom bilva3. Uctívači Višnua odmítají sňatky … společné stolování s vyznavači Šivy. Jistěže … bylo mnoho pokusů usmířit … nepřátelství… ně
patřil kult Hari-Hara… stal populárním kolem století a vyznačoval … společným uctíváním Višnua (Hari) a Šivy (Hara). I Tulsídás ve … Rámájaně … pokouší předvést Šivu a Višnua … jednoho a téhož velkého Boha… pečuje o lidstvo. Dnes … nevraživost … jedněmi a druhými … zřejmá, snad s výjimkou chrámových komplexů v Tamilnádu a v tradicích Ijerů a Ajjangarů. Nicméně ačkoliv … Višnu… Šiva pokládají za … osoby téhož Božství, žádný hinduista … nikdy nebude zaměňovat. Pověsti, symboly a obřady, zvláště … ty… pokládají za svaté, představují … lidi cestu… dává světu smysl. Pojetí Šivy vytvořené … základě svatých pověstí, symbolů a rituálů … zcela odlišné od představ višnuistických. Šiva … vždy zdráhavým mládencem, kterého velká Bohyně musí … manželství nutit. Jejich děti nepřicházejí … svět obvyklým
způsobem. Naproti tomu Višnu bývá obklopen ženami… chrání… Kršna si s nimi zahrává. Zatímco Šiva … spojován s horským štítem pokrytým sněhovou čepicí, s jeskyněmi a … hřbitovy, Višnu pobývá … loukách, u … a v bitevních vřavách… jedné straně … Šiva obklopen svými psy, buvoly, popelem, lebkami, zvířecími kůžemi a drogami… druhé straně … s Višnuem setkáme … kravami, koňmi, hedvábím, květinami, perlami, zlatem a santálovými přípravky. Šiva si nepřeje … součástí společnosti, naproti tomu Višnu vytváří zásady společenského chování. V chrámech … Višnu zobrazován … monarcha… lidský obraz pokrývá zlato a … ctitelé … smí hledět … z uctivé vzdálenosti. Šiva … proti tomu přechováván v otevřených svatyních… vyznavači … dojít až k … symbolu a kropit vodou oblý válec… ho představuje. Višnuovi …
podává máslo a cukroví, Šiva dostává … syrové mléko. Šiva … zcela jasně spojován s asketickými představami, zatímco Višnu … světským myšlením. Pohrdání hmotným světem … vůdčím tématem filozofických škol… považují Šivu za svého božského ochránce… pohrdání … projevuje dvěma cestami: asketismem a alchymií. V prvním případě … jedná o snahu přerůst všechny hmotné věci a sjednotit … se Šivou. Ve druhém případě … usiluje o ovládnutí hmotného světa a o snahu přimět ho… otevřel svou náruč. Kašmírský (kašmírský) šivaismus v Nepálu, šaiva-siddhánta z Tamilnádu a škola lingájat … vírašaiva z Karnátaky … přiklánějí k asketickým naukám, zatímco tantrické či tantrismem ovlivněné školy pášupatů, kápáliků a kánphatů zaujímají vesměs alchymistické postoje. První skupina … zdržuje sexuální aktivity, u druhé
… aktivity součástí okultních rituálů. U žádné z nich … pokládán za potěšitelnou a tvořivou činnost. A přitom Šiva … zobrazován samotným sexuálním symbolem: mužský pohlavní orgán vložený … ženského pohlavního orgánu. Proč? Snaha najít odpověď mě vedla k tomu, abych napsal … knihu… nejsnazší cestou … samozřejmě přijmout nejrozšířenější a nejvíce zjednodušující vysvětlení: … to symbol plodnosti. Nicméně abychom pochopili mytologickou představu, respektive zobrazení v bájích… třeba srovnat … slyšenou (vyprávění, báje) s jazykem uskutečňovaným (obřady) a … záznamem viděným (symboly)… třeba odstranit veškerý nesoulad… tak bylo možno rozluštit skutečný význam. Jakýkoliv pokus hledat „pravý“ význam za sexuálními představami … v nich … třeba vidět … falešnou stydlivost. Hinduisté byli
dlouhou dobu v rozpacích z vyobrazení Šivy … falického symbolu. Celá staletí … toho užívalo k zatlačování lidí … obranného a omluvného postavení. Společnost … vždy v otázce sexu cítila jaksi nepohodlně, byla zděšena … základní přirozeností… kniha … také chápána … další pokus vyhýbat … tomu, co … nasnadě. Možná … tomu tak. Anebo možná … tu naděje odhalit hlubší význam způsobem… nebyl dosud zkoumán. Ve védách … Šiva popisuje … velký bůh, Mahádéva… ničím jiným … Bohem. Podle tantrických spisů Šiva potřebuje velkou Bohyni, Šakti… své božství oživil. Dříme … umrlý, až si Šakti … sedne, probudí ho a nutí ho kopulovat… spojení … usilovné … ho Šiva nepřeruší… ho navštěvují mudrci. Neschopni si vysvětlit … vytrvalé a dosti neskromné spojení, rozhodnou … mudrci rozjímat o Šivovi užívaje
přitom představy lingy. Linga … jiného … zobrazení přírodní skály čnící k nebesům, hladký oválný oblázek sebraný z říčního … anebo dobře obroušená válcová hřídel … vetknutá … lístkovité nádobky… uctívač vstupuje … chrámu a zpříma hledí … lingu… nádobka vždy ústí vlevo od lingy a odvádí vodu kapající … tento symbol z kropenky visící od stropu… vypráví … prvotní řemeslník Višvakarman stanul před válcovou hřídelí s úmyslem ji opracovat … dokonalý Boží tvar. Avšak došel k závěru … velkolepost božství … možno uzavřít … žádného svatého obrazce, a … uložil hřídel … nádobky a prohlásil … neobrazné znázornění Šivy za lingu – … doslova znamená symbol či přívlastek – … za přívlastek něčeho, co žádný přívlastek nemá. Tento příběh zbavuje lingu všech sexuálních významů. Miliony věřících… skrápějí lingu
vodou s velkým citovým pohnutím a oddaností, nejsou schopny spojovat tento … s čímkoliv erotickým. Nicméně mnozí badatelé a četná díla, ať … náležejí k védskému či tantrickému učení, ztotožňují Šivův … mužstvím či mužností. Miska představuje … nich jóni neboli pochvu velké Bohyně. Vdavekchtivým … děti milujícím hinduistkám … doporučuje projevovat úctu Šivovi v této podobě… snadné ztotožňovat Šivu … staroegyptským bohem plodnosti Minem … s římským bohem plodnosti Priapem, jejichž … byl rovněž uctíván… toho alespoň dovolávají antropologové a historici, a to … „zdroj života a libido… stvořitel a zázraků činitel“4. I … takové srovnání vyhovující, nesouhlasí s představami vyjádřenými v obrazech, v pověstech a ve filozofii o Šivovi. Kdyby … Šiva jednoduše božstvím plodnosti, nebyl by … sídlem lesní
útulek spíše … sněhem zavátý horský velikán? Nebyl by spíše spojován s romantikou a slastí … s rozjímáním a odříkáním? Nenazýval by … spíše stvořitelem … ničitelem? Nebyl by snad zobrazován spíše … životodárná voda … život beroucí oheň? … zcela zřejmé … v symbolice Šivy … skrývá mnohem víc… první pohled zdá. Na Šivu … třeba … dívat ve světle … védských… tantrických hinduistických škol. První tradice … zahleděná dovnitř a … mnišská. Druhá … vyhlíží … více světská. Jedna pohlíží … hmotný svět … přelud. Ta druhá v … pak vidí zdroj všech … a každé moudrosti. Ve védách … velkou Bohyní májá, neboli klam a pokušení, v tantrách potom Šakti, zosobněná síla, božský i boží nástroj… Šiva velké Bohyni odpoví? Proč zavírá … před jejím kouzlem? A proč … snaží probudit? Erotičnost či smyslnost okořeňují
pověsti o Šivovi… symboly a obřady. To vzbuzuje pozornost, dráždí smysly, zvedá mysl a poté, co počáteční vzrušení a vybouření pomíjí… umožněno nenásilné pochopení složitých a překvapivých metafyzických myšlenek zakódovaných … tohoto bohatého bájeslovného slovníku. To, co nakonec vykvétá… okouzlující porozumění životu osvobozené od strachu ze skutečnosti … jsme zde, a naplněné pouze mírem, mírem … světem… sebou samým i mírem s božstvím. Tato kniha … po stopách od Šivy k Šankarovi, od osamělosti poustevníka ke společenství hospodáře. Snaží … rozluštit mystérium božského „erotického askety“5 a … posvátného symbolu, lingy, a to rozborem a vysvětlením pověstí, znaků, nápovědí a obřadů s … spojeným. Ve vesmíru existuje síla nemající … jméno … tvar… uvádějící v bytí a žití všechno, co jméno a
tvar má. Neuzavírá ji prostor a neomezuje ji čas… ona buduje prostor ve třech souřadnicích a klade sled času. Lidé… dohlédnou za obzor, jimž … ve staré Indii říkalo ršiové, nazývali … sílu brahman. Přistupovali k ní skrze védy, jádro samovzniklých, samosdělných a mystických chvalozpěvů. Před čtyřmi tisíci lety kněží známí … bráhmanové začlenili … zpěvy … ohňových obřadů zvaných jadžňa. Oběť byla odévzdána ohni tak… dým z ohně přenesl sílu brahmana ve prospěch celého rodu nebeských bytostí nazývaných dévové… přebývali … nebesích. Nabyvše touto zvláštní obřadnou činností energie získávaly … nebeské bytosti životodárnou tresť, obvykle zvanou rasa, ve formě vody, minerálů a rostlin ze zemského povrchu. Bráhmanům … bytosti představovaly bohy, protože jejich činnost podporovala a … životě udržovala
každého živoucího tvora (džíva). Nebesa … zaplnili … větru Váju… ohně Agni, blesky chrlící Indra, sluneční božstvo Súrja a měsíční božstvo Čandra. Během obřadu … každému z nich dostalo … samostatného zpěvu… osobního daru. Ne … ovšem podzemním bytostem, asurům… byli považováni za „démony“, protože zadržovali tresť (rasa) … zemským povrchem, a to v podobě neživotných látek (adžíva). Uprostřed světa … zasněženém vrcholu hory seděl … bůh milostivý Šiva v naprostém odloučení a hlubokém nevnímání koloběhu toho životodárného moku kolem sebe… měl zavřené, tělo v klidu naprostém, z vlasů správný pletenec… potřené popelem. Šiva … vymyká veškeré kategorizaci. Setrvával nedotčen životem kvetoucím i prchajícím, nepodléhal vlivu přívalu či vysychání rasy k žití nezbytné a nevypadal ….. démona.
Zdál … nečinným, netečným, chladným a … života, podobným té ledové hoře… jejíž špičce dlel… rád… nemít … tvora Šivovi podobného, který… se… účelu sleduje život, kterého nejde zaškatulkovat, a tudíž kterého nejde … hodnotit? Urážka Dakši
(podle Šiva-purány) Dakša, zakladatel a patriarcha védské kultury… u všech těšil velké úctě. Jednoho … byl pozván … shromáždění bohů… vstoupil, hrdý a vznešený, všichni bohové povstali. Vzali … za ruce… pozdravili tohoto nejvyššího ochránce jadžňi. Dakšu to potěšilo a přelétl dokola pohledem celé shromáždění přijímaje s povděkem pozdravy bohů. Tu však … pohled sklouzl … osamělou sedící osůbku a výraz mu ve tváři ztuhl. Hle, spatřil Šivu… nepovstal … pozdrav. Šiva nemínil Dakšu urazit, zůstal však usazen, protože … nezapůsobil Dakšův vznešený postoj. Beze všeho opovržení a přezírání v … prostě patriarchův parádní příchod nevyvolal nejlepší dojem. Zůstal … nepohnut, všechno to … ho netýkalo. Dakša to však nesl s nelibostí. Očekával … Šiva mu vzdá čest … všichni ostatní. A v … okamžik si přislíbil … Šivu
nepozve nikdy … žádnou jadžňu. Pokládal Šivu za cizince a nešiku neschopného … modlit, zpívat obřadní chvalozpěv či sebe a jiné světit. Přes nezájem o svět a … dění stálo Šivovo „mužství“ vzpřímeno a pevně. Mnohé to zmátlo, protože … běžně myslí … k tomuto jevu musí docházet díky vnějším stimulům… Šivu kleštili
(podle Linga-purány) Když jednoho … Šiva vyšel ze soustředění a přemítání, vydal … lesa. A hle… vzala, tu … vzala, náhle spatřil poustevnu. Krčila … v tichém lesním koutě a skýtala domov zkušenému mudrci. Když Šiva postoupil blíž, vidí … koná jadžňa. Mnozí mudrci … přišli i … svými družkami. Obřadní oheň … výše plápolal a nesl … zpěvy posvátných manter. Šiva přistoupil blíž a rázem … projevila … přítomnost – stanul zcela obnažen a … napřímený tvrdý pyj. Všichni shromáždění překvapením zalapali po dechu. Zatímco muži … zděšeně zírali nevědouce co dělat, jejich družky rozhodly … odložit všechen … a stud… krása a ztepilost … všechny uchvátila natolik … k němu vrhaly… ho cele objaly… mudrce pomalu opouštěly jejich hrozné mrákoty, rozzuřeně … vrhli … Šivu. Vzali ho útokem toužíce ho za
prostopášnost svých manželek vykleštit. Náhle … však Šivovo mužské pohlaví změnilo v ohnivý sloup hrozící sežehnout poustevnu a s ní i ostatní svět. Pozornost mudrců i jejich … natolik upoutal Šivův ztopořený … už neviděli muže… stál. Nevšimli si … Šivovo tělo nejevilo … známku napětí někoho… touží po objetí, proniknutí a oplodnění semenem. Hinduističtí umělci po dlouhou dobu užívali lingy k vyjádření stavů mysli, zatímco vypravěči pověstí a příhod … používali výtoku semene … metafory k vyjádření myšlenkových procesů. Ztopoření … znamená mysl soustředěnou … hmotný svět a naopak. Výtok semene znamená podřídit … smyslovým podnětům… zadržení … naopak. Šivův … ztopořen….. zavřeny… píše, tehdy … semeno proudí opačným směrem, tj. vzhůru (úrdhva-rétas6). V … případě … Šivova mysl … sice
vzrušená či pohnutá… nikoliv vnějšími podněty. Šivova linga … samobytná (svajambhú) a samovolná, jejím zdrojem … uvědomění si pravé přirozenosti a povahy všech věcí (sat). Tento stav nastává, jestliže vědomí (čit) bylo oproštěno od jáství, vzpomínek, tužeb a všech jiných zdrojů šálících mysl. Následkem toho vzniká blaženost (ánanda), božský klid nepodmiňovaný vnějšími vlivy. Samovolné a nezávislé ztopoření Šivova pyje nedoprovázené žádným vzrušením ve všech ostatních částech těla … umělcovým vyjádřením sat-čit-ánandy… stavu… člověk dotýká brahmana. Pohroužen … sat-čit-ánandy … sebou obsahem, nemá nižádného nutkání zasahovat … dění ve světě… ani v nejmenším okouzlen, a … nemá v úmyslu … semeno … ani rozlít. Podle tantrického učení mužské semeno … ničím jiným … druhem živiny či životní
esencí (rasa)… životní tresť obsaženou v nerostech proměňují rostliny ve šťávu. Dévové … postupy usnadňují… asurové … brání… v neustálém sporu. V živočišném těle … tento rostlinný … postupně vyvíjí v plazmu, krev, svalovinu, kosti, nervy a nakonec v semeno.7 Ženské semeno … známo v podobě vajíčka, mužské v podobě spermatu. Uchované semeno … transformuje v energii (ódžas) uvnitř lidského těla… využita … působení bytosti (džíva) ve svém životním prostoru. Živina (rasa) vstupující … živočichů v podobě potravy, ať … o nerostné živiny, rostlinné šťávy … živočišnou svalovinu, vstupují zpět … prostředí v podobě energie využívané … jakoukoliv světskou činnost, čímž koloběh této životní esence udržuje koloběh života.8 Esence života (rasa) vstupující … v podobě potravin … vrací … svět a upotřebí … vzniku
nového života. Ženy ztrácejí vajíčka mimovolně v době ovulace podobně … rostliny v době opylování anebo živočichové v říji… muž má možnost … semeno kontrolovat pomocí vůle… buď požitkář (bhógin9), podřízen … tužbě a ztrácejíc … semeno … základě smyslových prožitků, anebo … jógin (jógin10), vítěz … tužbou zachovávajíc … semeno… jedinečná fyziologie mužského organismu, v protikladu k moderním vědeckým představám, ho v očích hinduistů učinila dokonalým symbolem „jedince“ v hinduistické mytologii. Stejně … lidský samec … ovládat proudění svého semene… si každá osoba, ať … či žena, zvolit způsob… reagovat … okolní svět. Přijmout … metaforu … znamená proměnu netečného a ztopořeným pyjem … vyznačujícího Šivy v takového jedince… překonal všechny světské pohnutky opačným tokem
semene a došel … onoho tolik vytouženého cíle seberealizace a celistvosti neboli stavu sat-čit-ánanda… v sobě obsažený. Šiva semeno neztrácí … neplýtvá energií. Zato ji shromažďuje v těle v podobě tepla … vnitřní žár, zůstává přitom mimo všechnu vzájemnou součinnost … světem, až nakonec rozsvítí mystický oheň (tapas11). Duchovní praxi … odpovídá křesání … dmýchání ohně (tapasja) a asketa… takto … či oheň křeše… křesač (tapasvin). Tapas osvětluje pravou povahu či přirozenost skutečnosti, spaluje všechno, co klame vědomí askety (tapasvin), a naplňuje mysl klidem. Tapasja … vede k trojjedinému cíli, totiž ke stavu sat-čit-ánanda. Když … snažili mudrci Šivu, největšího ze všech tapasvinů, vykleštit, vyjevila … linga svoji pravou povahu, totiž nikoliv nástroj hmotné slasti… křesadlo duchovního ohně. Každá živoucí
duše (džíva) prodlévá v samsáře12 … světem vnímaným prostřednictvím pěti smyslů. Tento svět … bědným a nešťastným prostředím… jisté a všechno … dočasné… zmírnila utrpení, vyvíjí živoucí bytost (džíva) činnost z popudu sebezachování: rozmnožení a neustálého zlepšování se… jí nabízí život… slibuje jistotu, naději a smysl. Každý … je, metaforicky řečeno, „výronem semene“ a znamená výdej životní esence (rasa). DŽíva doufá … jí konání ve světě konečně přinese pokoj a klid (šánti) a dojde k závěrečnému smíření … skutečností ohledně bezvýznamnosti existence. Šánti … laické pojmenování … metafyzickou frázi sat-čit-ánanda… semeno uvolní, dítě … zrodí. Protože za každou odpovědí … podněty přichází vratný čin… musí duše (džíva) zakusit v průběhu života … tohoto… kteréhokoliv následujícího… všeobecného
karmického zákona. Džíva … totiž během svého života vrhána … zkušeností, jimiž … vyvažuje karmické zatížení. Znovuzrození … trvale cyklicky opakují, jelikož džíva neustále odpovídá … vábivé dráždění samsáry v trvalém úsilí dosáhnout klidu a míru (šánti). Oheň tapasu vykřesaný tapasvinem předá džívě sílu setrvat v klidu … podnětem a odezvou. Mysl potom snáze zvažuje podněty a vybírá odezvy védoucí k šánti… ronila semeno vlivem podmíněných reflexů. Tapas … podřizuje mysl kázni… nasadila pudům pouta rozmyslu. A právě nasazování pout mysli … známé … ujařmení neboli jóga. Jóga … tapasja. Podněcuje oheň tapasu. Ve světle tapasu si džíva uvědomuje … či událost … odezvou … jiný minulý … či událost. A … také určena její totožnost a … hodnocena podle zkušeností a očekávání osobnosti svého
podmětu… zkušenost od očekávání liší, potom … čin či … událost bude různé totožnosti a různé hodnoty. Postupným spalováním klamu … čistí mysl (čitta), uskutečňuje … jsoucno (sat) a zakouší … blaženost (ánanda). Džíva necítí nutkání přispívat ke kroužení odezev a znovuzrození… nevzniká … žádná zátěž doprovázející každé dílo (karma). A … tu nic, co by poutalo džívu k vnějšímu světu. Odtud vzniká klid (šánti) a poslední vykoupení (mókša), svoboda od v kruhu … vracejícího znovuzrozování. Podle tantrismu … znovuzrozované tělo (šaríra) skládá ze … složek: Fyzického neboli hrubého těla (sthúla šaríra) pozůstávajícího z pěti smyslových orgánů: očí, uší, jazyka, nosu a pokožky, a z pěti orgánů činnosti: rukou, nohou, úst, konečníku a pohlavního orgánu. Mentálního neboli jemného těla (súkšma šaríra) tvořeného
myslí, intelektem, jástvím, schopností … učit, vzpomínkami a tužbami. Z příčinného těla (kárana šaríra)… přechovává úplný záznam všech činů džívy zapsaný … paměti. Když někdo zemře… zaniká tělesná schránka čili fyzické tělo… vidíme, a mentální tělo… uvádí to první v činnost. Co … nezaniká… příčinné tělo … svou zásobárnou karem – ty ženou džívu … dalších a dalších existencí. Podstoupením tapasji však … ukončit i příčinné tělo… alegoricky zvěčněna v následujícím příběhu… Šiva vyhladil trojměstí
(dle Šiva-purány) Byli jednou … protivníci dévů, asurové, a protože chtěli … neporazitelní, vystavěli si … vzduchem létající města zvaná Tripura („trojměstí“). Ta města byla podivuhodně sestrojená: všechna byla schopná létat všemi směry a odnikud … nemohla vzniknout žádná škoda. Jediný způsob… zničit, spočíval v tom, proklát … všechna najednou jedním šípem. Jejich vynález asury … blažil … začali vyvádět a běsnit. Uháněli po obloze, pouštěli hrůzu a obraceli všechno vzhůru nohama, vědomi si toho … těžko někdo uškodí, protože … to skoro nemožné. Dévové … obrátili k Šivovi a prosili ho o pomoc… odstranit ty hrůzy vzniklé řáděním asurů. Šiva uhnětl z hlíny válečný vůz. Slunce a měsíc posloužily … kola. Prostředek hory Mandary posloužil za lučiště a tisícihlavý … střežící od počátku čas… Šéša… za tětivu. A …
Višnu stal … šípem. Když … to dalo dohromady… Šiva připraven splnit … poslání a zničit tu létající trojici měst. Sledoval … po celé věky, až konečně nastal … okamžik… všechna … letěla srovnána v řadě… bleskem popadl Šiva svůj … a střelil svůj mohutný, mocný šíp… trefil daná znamení a … létavá města v mžiku zanikla… popelem z doutnajících měst Šiva potřel … tělo. Šivův … vyrobený z prostoru (hora Mandara) a času (had … Šéša) má význam rovnováhy… (Višnu), zhotovený z vědomí, potom znamená ohnisko a soustředění. Samotný … vystřelení šípu … shoduje s křesáním ohně tapasvina… zánik klamu… zničení cíle čistí vědomí … uvědomit pravdu a zakusit blaženství… zasáhne svůj cíl, sat-čit-ánanda … dosažena. Ta … města… Šiva odstranil ze světa, ztělesňují naše … různá těla a také … podnět vázané světy:
mikrokosmos (osobní svět), mezokosmos (společenský svět lidí) a makrokosmos (okolní svět); také představují … předmětné světy: nebesa obývaná dévy, zemi obývanou člověkem a podsvětí obývané asury. Symboly čísla … v šivaismu a jejich možné významy
Šivovy … vodorovné pruhy z popele … vrcholy trojlaločného listu bilva ratolesti … hroty Šivova trojzubce
Cíl tapasji: sat-čit-ánanda, tj. absolutní Bytí-Vědomí-Blaženost… pozemské cíle: sebezachování, seberozmnožování a sebeprosazování. (Jsou překročeny duchovním prozřením.) … rozlišující vlastnosti hmoty: setrvačnost (tamas), vzrušivost (radžas) a harmonie (sattva)… těla: fyzické, mentální a příčinné… světy ze subjektivního hlediska: mikrokosmos, mezokosmos a makrokosmos… světy z objektivního hlediska: nebeský svět bohů, pozemský svět lidí a podzemní svět protivníků bohů.
Až Šivův oheň vzniknuvší z … tapasu zničí … světy … těla, to jediné, co zbude… popel. A popel … všechno, co zůstane, kdykoliv něco shoří. Popel nelze dále ničit. Popel … tudíž symbolem věčné duše, obecné nezničitelné esence všech věcí… přežívají smrt, a všech zevnějšků… přetrvávají po proměně či ztrátě tvaru. V tantrickém učení nese duch či duše označení puruša a ve védském učení naproti tomu … nazývá átman… pravým ztotožněním všech bytostí, konečným cílem tapasji. Písma … věčná duše … bytostí Boží. V realizaci této skutečnosti leží podstata sat-čit-ánandy. Šiva … tělo potírá popelem… jmenuje Vibhútinátha… vládcem (nátha) … popelem (vibhúti) zaměřujícím všechny džívy … úsilí hledět dále za smrt a za rozdíly směrem k dosažení věčné duše. Popele … používá k nanesení … pruhů, z nichž každý
připomíná jedno ze … těl a každý ze … světů… nutno odstranit … sebeuskutečnění. Pruhy … vodorovné… tak vyjádřily trpnost a setrvačnost, protože cesta… opravdu seznámit … sebou samotným a … svým světem… odpovídat … události… o nich rozjímat… věčná duše dojde konečného uskutečnění… ničeho, co by zbývalo. Člověk dojde … konec svého světa… jen mír. Védský obřad odévzdání daru či oběti (jadžňa) … zaměřen rovněž … mír… také všechny obřady končí zpěvem „klid… a pokoj“ – šánti, šánti, šánti. Avšak odlišně od tapasji… mír a božskost obrací dovnitř, jadžňa … naopak obrací navenek. Šivův oheň … vykřesán uvnitř vědomí, zatímco Dakšův … vykřesán … oltáři. U Šivy klid vzchází z očištění mysli … všech klamů, zkušeností a očekávání. U Dakši … dosaženo pokoje… veškeré přirozené prostředí
uspořádáno tak… uspokojovalo lidské touhy. Rozdíly … jadžňou a tapasjou
jadžňa
tapasja
Doložena v obřadních spisech zv. bráhmany.
Doložena v lesních spisech zv. áranjaky.
Provádí … uspokojení bohů.
Provádí … k hledání Boha uvnitř.
Doprovází ji recitace védských manter.
Védské mantry … prostředkem ke kontemplaci.
Je orientována navenek.
Je orientována dovnitř.
Vyžaduje obřady.
Vyžaduje odříkání.
Snaží … změnit svět.
Snaží … změnit … pohled … svět.
Je oblíbená … hospodáři.
Je oblíbená … askety.
Souhlasí s rozdělením sociálních struktur a kast a staví … nich.
Odmítá nahlížet … lidi v závislosti … jejich rozdělení … sociálních struktur a kast.
Vyžaduje zapálení vnějšího ohně.
Vyžaduje zažehnutí vnitřního ohně.
Schvaluje světské cíle.
Zříká … světa.
… Dakšu byla tapasja neplodným bezvýsledným cvičením. U ohňového obřadu (jadžňa) dával přednost zajištěnému a trvalému proudění rasy z přírody … kultury, obohacujícímu lidský život… hymny a dary posilovaly dévy k uvolňování či dobývání životodárných trestí… asurové skrývali a shromažďovali. Šivovo vykřesávání ohně směrovalo … životodárných trestí (rasa) mimo koloběh životů. Jelikož Šiva odňal teplo životnímu prostředí a městnal … svého těla… okolí vychladlo a přestalo rodit, ba vrcholky … pokryl sníh, a … přestalo … schopné dodávat potravu životu a udržovat civilizaci. V Dakšových očích bylo v Šivovi dokonce více … než v asurech… prostřednictvím proměňování rasy z jejich rostlinné či živočišné formy … formy nerostné nakonec působili … součást koloběhu rasy. Šivova činnost byla zaměřena proti
životnímu kolotání, cykličnosti života. Nepřispíval nikterak k samsáře. Odtud také jeden z … epitet, totiž Ničitel. Obývání světa podle Dakšova náhledu bylo spojeno … s rozdělováním rasy prováděným dévy a jejím proměňováním uskutečňovaným asury. Dakša … domníval … jadžňa vyvolává magickou sílu známou jakožto brahman… vychýlí věci ve směru prospěšném … dévy, a umožní … tak sklízet světské blaho k dobru všech džív. Věřil … pohyb přírodních zdrojů ve směru příznivém … něčí blaho bude následovat spokojenost… něj tajemství šánti spočívalo v ovládnutí světa. Hledal řešení silných obav o živobytí v činném sebezachování, seberozmnožování a sebeprosazování. Tento přístup k životu ho … stavěl … sporu … Šivou, stejně … jiné jemu podobné vykonavatele ohňových obětí. V následujícím vyprávění … Šiva
sděluje životní moudrost prostřednictvím tance. Právě tak… někdo … ztratit ve vnějších symbolech jadžňi a neuvědomovat si hlubší význam obřadu… ztratit také v ladných pohybech a posuncích Šivova tance, aniž si uvědomí … v pohodě … skryto i poučení. Šiva… vnímatele činí osvíceným právě prostřednictvím svého tance… král tance, Natarádža. V příběhu obětníky představují ritualisté z náboženské školy púrva-mímámsá… to interpretové védského náboženství a … teologické školy… zdůrazňovala obřady. V jejich ohnisku zkoumání byly posvátné síly pramenící z védských manter. Šivův tanec … analogicky ztělesňuje školu uttara-mímámsá… byla novější a hleděla si smyslu a významu mimo hymny a obřady.13 … názory … neomezovaly … bohoslovce a libomudrce či filozofy… prostřednictvím tance a divadla … šířily
… obyčejnými lidmi. Tančící Šiva nakonec takto ztělesňuje revoluci… přenesla kosmickou moudrost od vyšších společenských tříd k masám lidí. Tancem k osvícení
(podle Skanda-purány) Jednou jedno společenství mudrců vysluhovalo jadžňu a nabývalo … různých sil, aniž ocenilo moudrost mantrám i obřadům vlastní… osvítil, vzal … sebe Šiva podobu pohledného mladíka a připutoval nahý … jejich poustevny… tak krásný … družky těchto mudrců … uprchly a pospíšily za mladíkem. Rozezlení poustevníci použili magických … skrytých v obřadech a zplodili … tygra, jedovatého hada a škodícího šotka. Šiva však tygra zabil, stáhl mu kůži a oblékl si ji. Hada lapil a obtočil si kolem krku … náhrdelník… byl jediným skokem … zádech šotka a … tance. Pozorujíc… tančí, mudrcům svitlo … samotný a … tanec … vyjádřením smyslu bytí. Tygr… a šotek – to byly představy a průměty jejich touhy k sebezachování, seberozmnožování a sebeprosazování. Šiva obětníkům nabídl možnost
seberealizace. Jednou rukou tloukl … buben smrti… rozehrál hudbu života. V druhé třímal plameny záhuby rozlévající svit nauky. A okolo … vinul ohnivý kruh a říkal … příroda … osobní a že … nekonečna střídá znovuumírání a znovuzrození. Jedna noha spočívá … nebesích v kruhu, zatímco ta druhá hledá cestu ven. Ukazujíc … druhou nohu nabízí mudrcům naději uniknout ze světa klamů a odhalit pravdu. Přesun od staré obřadnické hinduistické školy k nové bohoslovecké hinduistické škole … pravděpodobně udál poté, co … před několika tisíci lety setkaly a utkaly různé kultury. Stoupenci jadžňi sami sebe označovali … urozené, tj. árja, protože měli přístup k tajemstvím véd. To … vykonavatelé jadžňi nepotřebovali pevných svatyní, napovídá … jednalo o kočovné pastevce… usadili … indickém subkontinentu, přišli
… styku s … usazenými obyvateli, s DráVidj… obdivovali poustevníky a askety, mistry v alchymii… … kultury setkávaly a mísily, probíhala … nimi také velká výměna světských i nesvětských obyčejů a obřadů. Napětí … nimi bylo nevyhnutelné. Stále více zřeců … ptalo po pravé povaze … a po kouzlech tantrického učení: Shodovaly … védské zpěvy a obřady s pohyby hmotného světa, anebo s pochody světa mysli? … brahman kouzelným zdrojem veškerenstva, anebo prostě božstvím dřímajícím ve všech věcech? Ti… věřili v tu první z možností, sestavovali a předložili podrobné návody k obřadům v příručkách zvaných bráhmany, zatímco ti druzí … spoléhali … myšlenky, shrnuté … spisů známých … jménem „lesní“ čili áranjaka. Rozhovory, rozepře, úvahy a rozmluvy těchto dvou myšlenkových škol … dokládají tajné spisy,
upanišady. Dakša, vrcholný představitel a ochránce obřadnické školy, pokládal Šivovu tapasju za dílo protikladné životnímu koloběhu. Zatímco asurové hromadili zásoby rasy, tapasvinové … přesměrovávali z vnějšího světa … vnitřního ohně tapasu. Odvádění energie zaplnilo svět ledem… tomu bylo u Šivova sídla, zasněženého vrcholku hory Kailásy… tento vnitřní oheň neplodil … jiného … popel… nedával obživu žádnému životu. A … Dakša odmítl podporovat asketismus. Navíc zakázal nabízet obětní dary … počest Šivy. Jadžňa … omezovala … dévy hromadící rasu ve prospěch lidského společenství. Dakša … narazil … odpor ve vlastní rodině. O Satí, Dakšově nejmladší dceři
(podle Šiva-purány) Dakša nabízel dévům nejen hymnické zpěvy… také ke sňatku ruku … dcery… nejmladší dcera Satí však nejevila zájem o žádného z bohů. Dala … srdce, k největšímu ohromení a zděšení otcovu, potulnému žebrákovi Šivovi. Opustila otčinu a následovala Šivu všude … putování. Stala … poslušnou chotí, nikdy nepochybující o … krocích a vždy stojící … straně… jí také dostalo jména Satí14, tj. pravá dokonalá (choť). Snad Satí patřila … ty… zpochybňovali některé ortodoxní védské postupy svého lidu… přikládal větší důležitost mechanickému vykonávání ceremonií … potřebám srdce a dotazům mysli… druhou stranu však … postoj Šivy… zvyklý odtažením svých smyslů … od světa odvracet… Satí neučinil … nejlepší dojem. Toužila po střední cestě védoucí … manželskou láskou a otcovským citem.
Dakša potupně uráží Šivu
(podle Káliká-purány) Jednou Dakša uspořádal velkou jadžňu a pozval všechny význačné dévy… jí účastnili. Satí … pozorovala… s manželkami odebírají … otcovského domu, patriarchova sídla. Velmi ji však překvapilo … ona sama… její choť, byli vyloučeni z tohoto shromáždění. Domnívajíc se … snad stalo nedopatřením, rozhodla … vstoupit. Vždyť … přece … jejího otce. Šiva si však zdaleka nebyl … jistý … by Dakša opravdu … v úmyslu … pozvat … tento slavnostní ohňový obřad a také to … choti naznačil. Ta však měla za to … to muselo stát … přehlédnutím, nejsouc schopna připustit … její otec by si nepřál… tomto obřadním shromáždění přítomni. Vida její přesvědčení nebránil jí Šiva v odchodu … obřad… přednost tomu zůstat … svém místě. Zavřel oční víčka a ponořil … hlubokého rozjímání. Satí dorazila … obydlí
svého otce… vešla, spatřila všechny dévy s doprovodem … pohromadě shromážděné za účelem vykonání jadžňi. Vrhla … dokola letmý pohled, a co nevidí: všechna místa … obsazena… jedno nebylo vyhrazeno … jejího chotě Šivu! Vyvedlo ji to z míry a popadla ji zlost. Uvědomila si totiž … otec jejího chotě nepozval úmyslně. Urážel … jejího milovaného muže Šivu… její zlost rostla, vrhla tázavý pohled … otce. „Tvůj … žádného pozvání hoden,“ procedila s klidem hlava rodiny skrze zuby. Nebohé Satí … moment zkameněl pohled, tělo však zlostí otřáslo … zasvítily … žhavé uhlíky. Bleskově … k němu otočila zády a dřív… někdo mohl vytušit její úmysl, vrhla … ohně a pohltil ji … svatý plamen. Shromáždění rázem ztichlo, krve by … v nikom nedořezal. Dévové zírali v zmatku, znesvěceno bylo svaté místo i bylo jadžňu dlužno
zastavit a ponechat nedokončenou. V některých vyprávěních nepodlehne Satí vnějšímu obřadnímu ohništi oltáře zapálenému za účelem jadžňi jejím otcem… vnitřním žárem … soustředěné mysli. Sebezánik Satí … stal jevištěm násilného střetu … Šivou svět odmítajícím a Dakšou světu přitakávajícím. Šivovi … dostalo zkušeností, jichž předtím nikdy neokusil. Byla to ztráta, bolest a zlost. Oheň po věky v těle zadržovaný najednou vybuchl … sopka citů a vzal … sebe podobu hrdiny … hany a bázně: Vírabhadry. Šiva … proti Dakšovi … útoku
(podle Linga-purány) Zpráva o smrti Satí dostihla Šivu … hoře Kailása. Sklíčilo ho to. Úmrtí … choti mu zlomilo srdce… vyrovnanost byla otřesena. Popadl ho vztek… hněv neznal mezí a přiměl ho k činu… v úmyslu … Dakšovi pomstít za … bezmyšlenkovité jednání vedoucí k sebeupálení Satí… choti a Dakšově vlastní dcery. Ve … zlobě si vyrval vlasy a vytvořil z nich příšeru, bojovníka s jedovými zuby, známého … Vírabhadra, jehož jediným cílem bylo prolévat krev. Vírabhadra kvapil … Dakšova sídla, následován celou tlupou (gana) přízraků a skřetů cválajících … vzteklých psech. Dévové … ještě zůstávali shromážděni, poházené zbytky jadžňi kolem svědčily o zlém osudu s náhlým zakončením. V povětří viselo smrtelné vytí a dévové ustrnuli v němé beznaději. Vírabhadra spolu s Šivovými gany rozpoutali krvavé běsnění.
Vrhli … shromážděné dévy rvouce jejich srdce z … a vyloupávajíce … bulvy z očních důlků. Chlemtali jejich krev a ověšovali … jejich uťatými … a vyhřezlými vnitřnostmi. Svatosvatě bohaté stolování … proměnilo v krví zbrocené pole bitevní. Vírabhadra … začal pídit po vybraném cíli svém, po Dakšovi. Našel … v skrytu za obětištěm ochromeného zděšením. Vírabhadra … vrhl a jedním mocným máchnutím svého meče mu uťal hlavu. Urozená hlava veleváženého patriarchy zůstala nectně pohozena … obětním stole… takto slavně zakončil velikou to jadžňu, vrátil … Vírabhadra zpět … Šivova příbytku. Satí přivedla Šivu ke kontaktu s … vlastními city. V její společnosti pociťoval lásku. V její nepřítomnosti zakoušel žal. Její smrt ho donutila pomýšlet … bezcitnost společenských zásad a předpisů… často zanedbávají city …
zavádění pořádku… rozhořčení … projevovalo usilovnou snahou zničit systém společnosti samé… stoupenci, ganové, rozšiřovali všude… dostali… chaos a zmatek. Zničili jadžňu, a … zaútočili … samé základy védské společnosti… hněv a odveta … rozbíjení společnosti neodstraňovaly bolest… nechtěl rozloučit, upnul … k jejímu mrtvému tělu a putoval křížem-krážem třemi světy hmoždě … svým utrpením… proměnily v posvátné korálky, zvané po … očích rudrákša15… slzy ztělesňují … odpověď … setkání s vlněním životů a smrtí… samsárou. Šiva nachází klid
(podle Višnu-purány) Skvoucí hrdina Vírabhadra zabil Dakšu. Šivovi … sice dostalo zadostiučinění, nicméně Satí to nevrátilo k životu… jakožto Vírabhadra sprovodil ze světa Dakšovu oběť a přivodil smrt a zánik … svatých míst, posbíral zuhelnatělé zbytky Satíny tělesné schránky a obcházel svět s úpěním bolestí. Svět … stal bezútěšným, plným bolesti a utrpení. Truchle … ztrátou … drahé choti nebyl k utišení. To všechno Višnuovi nedávalo pokoje. Propadal strachu o blaho všeho světa. Bylo … Šivovi… skoncoval … svým lkáním. A Višnu zvedl svůj vroubkovaný disk (čakra)… zničí všechen neřád, a mrštil … vzhůru… roztříštil Satíno tělo … 16 částí… Satí pozbyla … hmotné tělesnosti, načež Šiva opět nabyl svých smyslů. Oživil opět dévy, i Dakšu vrátil … života… hlavu uťatou mu nahradil hlavou kozla. Dakša poté dokončil
přerušenou jadžňu a dodal dévům sil, takže tu … opět kolotoč života… konci rituálu byla tentokrát nabídnuta oběť také Šivovi… obětiny přenechal svým psům. On … prostě stáhl … sluje, zavřel oční víčka, ponořil … svého vnitřního světa, znovu zažehl oheň tapasu a zrušil s vnějším světem veškeré spojení. Višnu … boží složkou… udržuje v přírodě a kultuře lidský řád. Ačkoli mohl chápat … povaha civilizace vyvolává v Šivovi zlost a vztek, nemohl přece dopustit… Šiva zničil společnost… zničil tělo Satí… schopen překonat působení bolesti. Satín odchod mu … sílu zvítězit … žalem a vědomím ztráty. Byla tu i možnost oprostit … od šoku. Vrátil … života Dakšu … mu nasadil hlavu kozla a … možnost pokračovat v předchozím díle coby patriarcha védské tradice. Avšak Šiva zůstal … sebou mimo … a hlavní proud. Osvobodil …
od vazeb k světu, hledal svobodu od podnětů působících utrpení a bolest. Usazen v míru … hoře Kailása zavřel … a obrátil … smysly směrem … nitra. Zažehl oheň tapasu a … linga … znovu probrala … mystických rovin pevného, vzpřímeného a neměnného jógického stavu. Sebekontrola činí potřebu světa vnějšího zbytečnou. Šivův tapas zaměřuje proud rasy dovnitř, až nezbude nic, co nutí život i smrt … dalšího proudění. Výsledkem … stažení … sebe a rozpuštění světa… Šivovi také říká Samháramúrti, Ničitel. Ve slovech… ničitel… samo od sebe vždy cítit něco záporného. Nicméně Šivova zhouba, zánik, zničení přináší … a pokoj a ústí v konečnou zastávku existence, v sat-čit-ánandu. Mysl … dostane … ničím nerušeného vnitřního stavu, očištěná … všech klamů, a objeví … věčná Pravda… to stav Božství. Šiva … dekonstruuje
… samsáry od nashromážděných nánosů… myšlení a individuální prožívání džívy ovládají a … ji nakonec védou k tužbám a utrpení v dalších a dalších akcích a reakcích. Šiva vysvobozuje všechny bytosti z pout karmy. Tapas působí zánik těchto vazeb a zastavuje proudění rasy… rasy a karmy žádná samsára nepřichází v úvahu… druhou stranu … samsáry a její turbulence, vření a ohraničenosti samotný bezbřehý brahman ve … úplnosti nedává … smyslu… možno definovat světlo… v protikladu k temnotě, stejně … nemožné definovat vnitřek domu… ho nevysvětlíme v protikladu k … zevnějšku… možné … definovat ducha… v protikladu k hmotě… pozorování, nemůže … pozorovatel … ten… zavírá oči. A … idea Boha potřebuje… zde bylo něco stejného rozměru… protikladného rázu: totiž Bohyně. Bohyně … ztělesněním
společného proudění životů a smrtí a jejich kolotání (samsára)… životodárnou trestí (rasa) a … v neustálém pohybu… brahman… ohněm; vnějším ohněm … obětním oltáři jadžňi a vnitřním ohněm (tapas) tapasji… pozorovatelem života a Bohyně … objektem pozorování, samotným životem. Šiva zavírá … oči před Bohyní, protože její činnosti vyvolávají pocity v … srdci a hubí klid … mysli. Naopak Stvořitel Brahmá … za Bohyní žene a … vlastně tvoří svět. To přivádí Šivu … přímé konfrontace s Brahmou… Brahmá zrodil a … přišel o hlavu
(podle Brahmánda-purány) Na počátku … v mléčném oceánu, uprostřed závitů hadího strážce času, probral Višnu ze … bezesné dřímoty. Z … pupku vyrostl lotos, ve kterém seděl Brahmá… otevřel … a vidí … sám. Opuštěn, zmaten a vystrašen podivil … tomu… vlastně … a proč … je. Brahmá pátraje po odpovědi začal tvořit svět. Ze … mysli vymodeloval čtyři syny,17 tzv. sanatkumáry, věčné (sanat) a nikdy nestárnoucí chlapce (kumára). Byli to stále … chlapci. Nebylo … po vůli … množit a zalidňovat svět. Prchli. Proto Brahmá stvořil jiný houf synů, totiž deset pradžápatiů neboli vládců potomstva.18 Ti sice měli vůli … množit… nevěděli jak. A tu Brahmá rozštěpil … osoby a z … levé poloviny vystoupila žena … jménem Ušas neboli Jitřenka… ji Brahmá spatřil, hned … padla nenasytná smyslná touha, kterou bylo třeba uhasit.
Přemožen svým prahnutím Brahmá … vrhl ke … dceři v zoufalé potřebě … s ní spojit… však dala … úprk před otcovým krvesmilným pohledem berouce … sebe podobu různých zvířat… krávy, klisny, husy a laně. Otec ji však pronásledoval bera … sebe podobu náležitých samců: býka, hřebce, housera a jelena. Brahmovým synům přišlo … otec … nechová… by měl. Znechuceni dali … křiku. Z jejich bojového křiku povstal Rudra, ten… křičí a skučí, strach nahánějící lukostřelec… vystřelil … a přibil Brahmu k nebesům. Jedním ze základních principů, jímž … řídí hinduistické myšlení… představa … žádného jevu, není-li vnímán vědomou bytostí: … nelze pozorovat, není-li … pozorovatele. A to staví představu „bdělosti“, respektive „vědomí“… středu zájmu. Svět … zaniká, zavře-li … oči… u Šivy, a svět vzniká… oči otevře.
Období před počátkem všeho … v sobě zahrnuje božské bytí: Višnua… však setrvává v bezesném hlubokém spánku a … si vědom … svého okolí. Tomuto nevnímání odpovídá … indického názoru … svět nicota, období … podstaty… nazývaná pralaja neboli rozpuštění světa, čas… jak pozorovatel… i předmět pozorování … zbaveni tvaru … tichý mléčný oceán. Vše, co zbude… snad čas, znázorněn rozvíjením a zavíjením hada, zvaného … Šéša – … prvotního zůstatku či počátečního zbytku – neboli Ananta Šéša – co zbylo … počátku… nekonečný zůstatek či nekončící zbytek, to, co vždycky zbude. Má to připomínat … tu zbude … po skonání světa… i před … počátkem. Probuzení Višnua z dřímot, rozkvétající lotos, zrození Brahmy a zrod … prvního hloučku čtyř synů … druhého zástupu synů desíti, to představuje zjitřující …
vědomí a rozvíjení mysli. Mysl … rozvíjí, protože Brahmá … pídí po pochopení … pravé povahy a totožnosti. Kdyby … Brahmá neptal, kdyby … cítil úplný, kdyby … Brahmá zcela … v sobě obsažen, neměl by nikdy snahu klást otázky… by pozorovatel neměl … k pozorování a život by nebyl nikdy stvořen. Skutečnost … první čtveřice Brahmových synů nese označení „staří“ a dostalo … jí vzhledu nedospělých synů, napovídá … představují čtyři aspekty prvotní mysli předtím… byla vystavena jakémukoliv smyslovému podnětu. Těmito aspekty jsou: rozlišovací schopnost mysli a … nádoby – zkušenost, touha a schopnost … učit. Nepřítomnost pohlavní zralosti naznačuje … neznali vnější podněty a netoužili po nich. Nacházejí … totiž v sat-čit-ánandě a nepřejí si otřást touto prvotní čistotou… také zmizí krátce po svém zrození.
Následující desítce Brahmových z mysli zrozených synů odpovídá … smyslových orgánů (oči, uši, nos, jazyk a kůže) a … orgánů činnosti (ústa, ruce, nohy, konečník a pohlavní orgán)… to dráhy… spojují mysl s vnějším světem. Ovšem přítomnost jakýchkoliv orgánů… schopny vnímat a konat… k ničemu, není-li žádný zdroj podnětů a žádný … pro odpovědi. V hinduistickém bájesloví … všichni účastníci až … tohoto okamžiku rodu mužského… vstoupí … scénu dívka. Její jméno Ušas představuje Jitřenku neboli úsvit, protože její příchod … dněním života. Život … uskutečňuje … případě … nějaká látka podněcuje myšlení. Hinduistická symbolika používá mužských forem k vykreslení vnitřních nedefinovatelných životních skutečností, zatímco ženské formy jí slouží ke znázorňování skutečností… zevně určit. Brahmá ovšem …
zahájit svou cestu za poznáním svého vnitřního světa … tehdy, až … seznámí … světem vnějším. Takový svět … ženský… vtělením hmoty… součástí vnitřního světa a … níž Brahmu samého nelze určit … rozlišit. Brahmovo vejce (brahmánda) … zosobněním Brahmova světa. Ušas … objektem a Brahmá subjektem… zdrojem podnětů a on jejich pozorovatelem… zřídlem zkušeností, tužeb a poznatků… vskutku Bohyní… stránky skutečnosti
vnitřní božskost
vnější božskost
význam
vědomí
projev
bájeslovný rod
muž
žena
tantrické hledisko
puruša
prakrti
védské hledisko
átman
májá
příroda
duchovní
hmotná
stav
nehybný
neustále … měnící
tvar
duch
látka
strana vnímání
subjekt
objekt
role vnímání
poznávající
poznávané
Bohyně … Brahmovou dcerou, protože bytost hmotného světa předpokládá vnímavého tvora… vědom hmotného světa. Brahmá, pozorovatel… dříve … Ušas, předmět pozorování… pohnutka… ho vede k objevování a odtud ke tvoření. Měla to … ona… odpoví … otázku po sobě samém. V tomto momentu … však událo něco jiného. Že … Višnu probudí… dáno předem … upadl … dřímoty. A to, co následuje, totiž že vystoupí lotos z … pupku a z … narodí Brahmá, dále … první otázka i vznik … synů a příchod … dcery, to … vypadá naplánované, to … neděje samo sebou. To ovšem mění moment Ušasina příchodu… Brahmá nereaguje spontánně… to volba. Ušas povstala, protože Brahmá toužil po sebepoznání… touhu ji vlastnit opustil svůj prvotní cíl… pozornost … přesunula od odhalování vnitřního světa k dobývání světa
vnějšího. Brahmova reakce budí odpor… krvesmilná. Místo … od dcery získával vědění, toužil … s ní sexuálně spojit. Staří zřeci … spojovali duchovní bezohlednost … společenským soudem. Ušasiny proměny rovněž nepocházejí samy ze sebe… vyvolané Brahmovým incestním pohledem. Podobně i pozorovatelovy vjemy předurčují… svět přetváří. Protože zákon karmy stanoví … každý … má svůj důsledek, i první transformace, kterou zanáší … hmoty Brahmova touha, vyvolává následné tvarové proměny. Prchající Ušas … sebe bere tvary krávy, klisny, husy, laně, a … také známá … Šatarúpá neboli ta… forem. Brahmovi synové trnou hrůzou… pozorují… původní džíva ztrácí sebe sama, neboť usiluje o to svou dceru spíše vlastnit … od ní získávat znalost. Uvědomují si … Brahmovy činy nejspíše znečistí vědomí (čit), zkreslí
vizi bytí… znetvoří vzhled jsoucna (sat) a odstraní blaženost (ánanda)… pátrají po někom… zabrání takovému uzpůsobení mysli. A volají o pomoc… scénu vstupuje Šiva jakožto lučištník Pinákin. Vystřelí svůj šíp… kdysi vystřelil po Trojměstí… Brahmu připíchne k božské obloze. Vysoká zvěř … symbolem nepokojné, těkavé mysli. Umění zobrazuje často Šivu jímajícího takovou zvěř v ruce. Uklidňuje ji. Symbolický šíp… to umožňuje… tapasja. V průběhu dějin tapasja začala … známá … jóga. Sanskrtské slovo jóga pochází od kořene znamenajícího zapřáhnout, spoutat, spojovat, také ujařmit, uzavírat … uzdit. Jóga … znamená nasazovat mysli uzdu tak… nabyla pevnosti a vzdorovala světu. Šiva spoutal svou mysl a … semenění (a rovněž Brahmy) … vyčistil … vědomí, odstranil všechny klamy a uvědomil si nepodmíněnou
blaženost… také Šiva nazývá pánem jógy… Jógéšvara… pronásledování … dcery Brahmá zapomněl … původní účel jejího stvoření. Místo nahlížení … ni jakožto … svoji pomocnici … poznávání vlastní totožnosti, začal … klamně ztotožňovat … všemi podobami… sebe postupně bral podle podob jejích… o různá uzpůsobení mysli postupně nabývající vzpomínek, tužeb, poznatků, a konečně jáství… Brahmu vzdálilo od Višnua. Následující
Od Śivy k Śaṃkarovi
Text a perokresby
Dr. Devdutt Pattanaik
Z anglického originálu přeložil
PhDr. Jaromír Máša
Barevnou obrazovou část sestavil
Rasa Ravi
Na obálce Śiva, cōḻský bronz, 12. století, National Museum, New Delhi. Foto Jan Strnad.
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Pattanaik, Devdutt
Od Śivy k Śaṃkarovi / Text a perokresby Devdutt Pattanaik; z anglického originálu přeložil Jaromír Máša;
barevnou obrazovou část sestavil Rasa Ravi. – 1. české vydání – Plzeň: Siddhaika, 2014
Název originálu: Shiva to Shankara – Decoding the Phallic Symbol
ISBN 978-80-905130-1-3
233-158 S * 233.3 * 233-5 * 2-526.6 * 23-5 * 398.21 * 2-585 * 233 * (34)
• Šiva (hinduistické božstvo)
• šivaismus – Indie
• náboženský kult – Indie
• náboženské symboly – Indie
• rituály a obřady – Indie
• pověsti – Indie
• askeze – hinduistické pojetí
• monografie
22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]
Do češtiny přeloženo ze Shiva to Shankara – Decoding the Phallic Symbol, Indus Source Books,
Mumbai, 2006 (reprint 2009).
Autor © Dr. Devdutt Pattanaik, 2006
Ilustrace (perokresby) © Dr. Devdutt Pattanaik
Český překlad © PhDr. Jaromír Máša, 2012
Odpovědný editor Rasa Ravi
Redakce Lenka Provazníková, Simona Burešová a Lucie Talová
Fotografie © Rasa Ravi (2007), Richard Mag (2009), Jan Strnad (2010) a Mirko Tikalsky (2013)
Originální výtvarná díla © Kailash Raj (reprodukce Exotic India), Rabi Behera (reprodukce Exotic
India), neznámý jihoindický malíř (reprodukce Komilla Sutton) a neznámí umělci
Barevnou obrazovou část sestavil Rasa Ravi.
Typografie a grafická úprava Rasa Ravi
Vydalo nakladatelství Siddhaika, Bolevecká 548/20, Plzeň, jako svou druhou publikaci.
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova ul. 1881, Havlíčkův Brod.
Nakladatelství Siddhaika je nakladatelství občanského sdružení Siddhaika.
Posláním sdružení je podpora staroindické kultury.
<nakladatelstvi.siddhaika.org>
První české vydání © Siddhaika, 2014
ISBN 978-80-905130-1-3
Obsah
Úvodní slovo autora k českému vydání Poznámka českého nakladatele Předmluva autora 7
9
13
Úvod 19
Falické, avšak ne plodné
1. Śiva o samotě 23
Poustevník se zříká světa, aby pátral po vyrovnanosti a klidu
2. Śiva sveden 67
Poustevník se ožení s Bohyní a je vtažen do dění světa
3. Śiva milosrdný 117
Poustevník se stává přístupným a přívětivým hospodářem
zvaným Śaṃkara
Dovětek 167
Jak rozebrat zkázu aneb dekonstrukce destrukce
Vysvětlivky překladatele a editora Vybraná použitá literatura 173
175
Úvodní slovo autora
k českému vydání
Kniha Od Śivy k Śaṃkarovi je idea, a ideje mluví svým vlastním jazykem. Při psaní jsem jednak vycházel z vlastních znalostí kulturní tradice śivaismu, jednak jsem čerpal z publikací, psaných většinou v anglickém jazyce. V neposlední řadě mě inspirovala vyprávění o Śivovi,
která jsem slyšel většinou v současných indických jazycích, méně
pak v sanskrtu. Možná se něco při překladu ztratilo, a pak, doufám, to nebylo důležité, a možná se naopak něco objasnilo a dostalo
konkrétnější podobu. Věřím, že idea přenáší sebe sama a že v knize
i český čtenář objeví moudrost nevyčerpatelné studnice hinduismu.
Dr. Devdutt Pattanaik
7
Poznámka českého nakladatele
Indický nakladatel nám práva k přetištění původní obrazové přílohy,
jiné než autorových vlastních ilustrací, nemohl zprostředkovat, po
dohodě s ním ji tedy nahrazujeme podobnými výjevy z vlastních
zdrojů. Autorovy popisky k těmto obrázkům uvádíme s lehce pozměněným zněním, zejména co se týče místa a autora pořízené fotografie. Případný další popisek uvedený za údajem místa představuje
vložený dodatek našeho nakladatelství, který upřesňuje konkrétní
výjev. Indické vydání bylo černobílé.
Původní dílo nepoužívalo transliteraci, sanskrtské výrazy autor
přepisoval foneticky (anglicky). Ty byly v českém vydání pod revizí
odpovědného editora nahrazeny odbornou transliterací. Výhodou
transliterace je, že tentýž výraz se nachází ve stejném tvaru v celé mezinárodní indologické literatuře.
Zvýšenou pozornost je nutno věnovat některým sanskrtským
výrazům. Slovem brahman v postvedských naukách (zejména ve vedantě) označujeme absolutní božské Jsoucno. Nicméně tento výraz v době samotných ved představoval spíše jakousi mystickou sílu
pramenící ze zpěvů posvátných hymnů, sílu, která oživuje vše. Je
důležité dodat, že tehdy koncepce brahmana byla těsně provázána
s obřadnictvím. Tuto prasílu zprostředkovával k tomuto účelu určený typ kněží, obecně nazývaný brāhmaṇové (v jednotném čísle ten
brāhmaṇa, v české literatuře bráhman či brahmín). Ritualistické
úkony, ale i první mystické představy tito kněží sepsali do textů zvaných brāhmaṇy. Slovo brāhmaṇa tak značí obecně kněžský status i specializovaný kněžský text. Dále se abstraktní a absolutní Bůh/Jsoucno
čili brahman personifikuje a stává se Stvořitelem: Brahmā. Toto může
být pro někoho trochu matoucí, je to ale velmi specifické pro hinduismus. Je nutno mezi výrazy brahman (absolutní Bůh/Jsoucno, posléze v upaniṣadech ztotožňován s ātmanem), brāhmaṇa (kněz), brāhmaṇa
(text) a Brahmā (Stvořitel) umět rozlišovat.
9
Indická písma nerozlišují velká a malá písmena, neznají (kromě
zcela moderní typografie) rozdíl mezi normálním typem písma a
kurzívou a například slovní mezery se nemusejí vůbec používat – až
na málo výjimek hrají spíše estetickou roli. Veškerý přepis formou
transliterace v tomto ohledu je tudíž jen dobře míněný úzus, který je
nutno přizpůsobit, v našem případě, našemu jazyku. V anglofonních
publikacích se velmi často obecné sanskrtské výrazy uvádějí velkým
počátečným písmenem, což ale vychází ze zvyklostí anglického tvarosloví. V češtině podle pravidel musí začít všechny obecné výrazy
malým písmenem. Výjimky tvoří jen zbožštěné přívlastky, které
svým velkým počátečným písmenem naznačují, že je nemáme brát
v obecném smyslu. Zbožštěným přívlastkem ale není brahman, což
je sice slovo vystihující absolutní božskou pláň, je však slovem obecným (není to jméno ani konkrétní a jedinečná podoba jako u příkladu Stvořitele: Brahmā). Zbožštěným přívlastkem je například
Bytí, které naznačuje, že se nejedná o běžně chápané lidské bytí či
bytí v jakkoli omezené podobě.
Autorova webová stránka: <http://devdutt.com>.
Rasa Ravi
Další autorovy publikace:
7 Secrets of Shiva, Westland Books, New Delhi, 2011.
99 Thoughts on Ganesha, Jaico Publishing House, Mumbai, 2011.
Fun In Devlok Series (Set Of 6 Books), Penguin Group India, New Delhi, 2011.
7 Secrets of Vishnu, Westland Books, New Delhi, 2011.
Jaya: An Illustrated Retelling of the Mahabharata, Penguin Group India, Delhi, 2011.
Lakshmi: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 2010.
Hanuman’s Ramayana, Tulika Publishers, Chennai, 2010.
7 Secrets From Hindu Calendar Art, Westland Books, New Delhi, 2009.
Divine Words Box Set (1. Ganesha, 2. Lakshmi, 3. Ram), Penguin Books, New Delhi, 2009.
The Book of Ram, Penguin Global, New Delhi, 2009.
The Pregnant King, Penguin Books, New Delhi, 2008.
Myth = Mithya: A Handbook Of Hindu Mythology, Penguin Books, New Delhi, 2006.
Indian Mythology: Tales, Symbols and Rituals from the Heart of the Subcontinent, Inner
Traditions, Rochester, 2003.
10
Lakshmi: The Goddess of Wealth and Fortune, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 2003.
The Man Who Was a Woman and Other Queer Tales from Hindu Lore, Taylor & Francis, 2001.
Hanuman: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 2001.
The Goddess in India: The Five Faces of the Eternal Feminine, Inner Traditions, Rochester, 2000.
Devi: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 2000.
Vishnu: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 1999.
Shiva: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 1997.
Tabulka transliterace sanskrtu
Pro jednoduchost neuvádíme celou sanskrtskou abecedu, ale
jen ty hlásky, jejichž výslovnost v češtině nemusí být, respektive není
ze způsobu transliterace jednoznačně patrná. Pro běžné čtení sanskrtu tento stručný výčet postačí. Výslovnost ostatních transliterovaných hlásek je zhruba stejná jako v češtině.
IAST
poznámka
výslovnost v češtině
ā, ī, ū
dlouhé samohlásky, vyslovujeme vždy dlouze
á, í, ú
e, o
vyslovujeme vždy dlouze
é, ó
ṃ
(nebo „ṁ“) nazála, nosovka
nosové m/n/ň
ñ
vyslovujeme jako naše
ň
ś, ṣ
obojí lze vyslovovat přibližně jako
š
j
vyslovujeme jako
dž
y
vyslovujeme jako
j
c
pozor, vyslovujeme jako
č
ch
aspirované „č“, vyslovujeme jako
čh
ph
aspirované „p“, nikoliv „f“, vyslovujeme jako
ph
diakritické tečky nad/pod u dalších hlásek si lze při běžné výslovnosti odmyslet
Například slovo „yajña“ čteme jako „jadžňa“, „veda“ jako „véda“,
„yoga“ jako „jóga“, „Śaṃkara“ jako „šankara“ (s nosovým „n“) atd.
Při správné výslovnosti nosovky se řídíme jednoduchým pravidlem, kdy zkoušíme jak nosové „m“, tak i „n“ (nebo i „ň“), a volíme tu
možnost, která se s následující souhláskou vyslovuje nejpřirozeněji.
Je dobré vědět: sanskrt nezná hlásky odpovídající českému „c“
(pouze „ts“), českému „f “, krátkému českému „e“ ani krátkému „o“.
11
Osmnáctiruká tantrická podoba tančícího Śivy. Cālukyský reliéf z jeskynního chrámu
v Bādāmi, 6. století. Foto Mirko Tikalsky.
12
Předmluva autora
Hinduismus není statické náboženství, rozvíjel se společně s dějinami. Ve své rané formě známé jako vedské náboženství to byla víra
pastýřského lidu obecně nazývaného Āryové. Jejich prvotní náboženská činnost měla za úkol vyvolávat či dovolávat se základní abstraktní síly, známé pod výrazem brahman, prostřednictvím obřadu,
který se nazýval yajña a jenž uspokojoval různá hmotná očekávání.
Doprovázel ho zpěv oslavných a slavnostních písní či hymnů a spalování obětin v ohňovém oltáři odevzdávaných za účelem nabytí plodnosti, úrodnosti nebo síly. To, že tento obřad nevyžadoval mít stálý
oltář, naznačuje, že jeho účastníci byli kočovníci.
I dnes je hinduismus silně svázán se zemí, s půdou. Praktikuje
se v chrámech, často velmi rozsáhlých a složitých rozměrů. Tento
posun se připisuje zhruba více než dva tisíce let starému mísení āriyských kmenů se zemědělci, obyvateli měst a s lesními kmeny, což byl
vývoj, který trval víc jak tisíc let. Záznamy tohoto trýznivého jednotícího procesu se objevují v kronikách a velkých epických sbírkách
zapsaných teprve v průběhu posledních tisíciletí.
Tím nejpozoruhodnějším posunem v povaze hinduismu byl pohyb od téměř agnostického obřadnictví ve váhavý a nejistý teismus:
posun od víry v nespočet přírodních božstev a duchů k víře ve všemocného či všemohoucího Boha.
Ovšem podobně jako u všeho v Indii nebyla tato víra zase tak jednoduchá. Hinduisté zobrazovali všemohoucího Boha nejrůznějšími
způsoby. Pro někoho byl tímto Bohem světu přitakávající Viṣṇu, pro
někoho jiného naopak svět odmítající Śiva. Pak tu byli tací, pro něž
byl Bůh ženského rodu: Bohyní. Bohové žili společně s Bohyní a
s duchy. Nic nebylo zavrhováno, taková je totiž indická podoba víry.
O Śivovi jsou tu nejstarší svědectví již z předvedských dob. Jde
o pečeť pocházející z civilizace z poříčí Indu. Je na ní nahý muž se
ztopořeným pyjem, který je usazený v yogické pozici, jíž se říká
13
Śivaliṅga. Bhuvaneśvar (Bhubaneswar). 18
Foto Richard Mag.
Úvod
Falické, avšak ne plodné
Ve vedách se Śiva popisuje jako velký bůh, Mahādeva, který není ničím jiným než Bohem. Podle tantrických spisů Śiva potřebuje velkou Bohyni, Śakti, aby své božství oživil. Dříme jako umrlý, až si
Śakti na něj sedne, probudí ho a nutí ho kopulovat. Toto spojení je
tak usilovné, že ho Śiva nepřeruší, ani když ho navštěvují mudrci.
Neschopni si vysvětlit toto vytrvalé a dosti neskromné spojení, rozhodnou se mudrci rozjímat o Śivovi užívaje přitom představy liṅgy.
Liṅga není nic jiného než zobrazení přírodní skály čnící k nebesům, hladký oválný oblázek sebraný z říčního dna anebo dobře
obroušená válcová hřídel nebo tyč vetknutá do lístkovité nádobky.
Když uctívač vstupuje do chrámu a zpříma hledí na liṅgu, pak vidí,
že nádobka vždy ústí vlevo od liṅgy a odvádí vodu kapající na tento
symbol z kropenky visící od stropu.
Báj vypráví, že prvotní řemeslník Viśvakarman stanul před válcovou hřídelí s úmyslem ji opracovat na dokonalý Boží tvar. Avšak
došel k závěru, že velkolepost božství není možno uzavřít do žádného svatého obrazce, a tak uložil hřídel do nádobky a prohlásil toto
neobrazné znázornění Śivy za liṅgu – což doslova znamená symbol
či přívlastek – tedy za přívlastek něčeho, co žádný přívlastek nemá.
Tento příběh zbavuje liṅgu všech sexuálních významů. Miliony
věřících, kteří skrápějí liṅgu vodou s velkým citovým pohnutím a oddaností, nejsou schopny spojovat tento pyj s čímkoliv erotickým.
Nicméně mnozí badatelé a četná díla, ať již náležejí k vedskému či
tantrickému učení, ztotožňují Śivův pyj s jeho mužstvím či mužností.
Miska představuje dle nich yoni neboli pochvu velké Bohyně. Vdavek­
chtivým nebo děti milujícím hinduistkám se doporučuje projevovat
19
úctu Śivovi v této podobě. Je tedy snadné ztotožňovat Śivu se staroegyptským bohem plodnosti Minem nebo s římským bohem plodnosti Priapem, jejichž pyj byl rovněž uctíván, tak se toho alespoň
dovolávají antropologové a historici, a to jako „zdroj života a libido,
jako stvořitel a zázraků činitel“4. I když je takové srovnání vyhovující, nesouhlasí s představami vyjádřenými v obrazech, v pověstech a
ve filozofii o Śivovi.
Kdyby byl Śiva jednoduše božstvím plodnosti, nebyl by pak jeho
sídlem lesní útulek spíše než sněhem zavátý horský velikán? Nebyl
by spíše spojován s romantikou a slastí než s rozjímáním a odříkáním? Nenazýval by se spíše stvořitelem než ničitelem? Nebyl by snad
zobrazován spíše jako životodárná voda než život beroucí oheň?
Je zcela zřejmé, že v symbolice Śivy se skrývá mnohem víc, než se
na první pohled zdá.
Na Śivu je třeba se dívat ve světle jak vedských, tak tantrických
hinduistických škol. První tradice je zahleděná dovnitř a je mnišská. Druhá pak vyhlíží ven a je více světská. Jedna pohlíží na hmotný
svět jako na přelud. Ta druhá v něm pak vidí zdroj všech sil a každé
moudrosti. Ve vedách je velkou Bohyní māyā, neboli klam a pokušení,
v tantrách potom Śakti, zosobněná síla, božský i boží nástroj. Jak Śiva
velké Bohyni odpoví? Proč zavírá oči před jejím kouzlem? A proč se
ho ona snaží probudit?
Erotičnost či smyslnost okořeňují pověsti o Śivovi, jeho symboly
a obřady. To vzbuzuje pozornost, dráždí smysly, zvedá mysl a poté,
co počáteční vzrušení a vybouření pomíjí, je umožněno nenásilné
pochopení složitých a překvapivých metafyzických myšlenek zakódovaných do tohoto bohatého bájeslovného slovníku. To, co nakonec vykvétá, je okouzlující porozumění životu osvobozené od strachu ze skutečnosti, že jsme zde, a naplněné pouze mírem, mírem se
světem, se sebou samým i mírem s božstvím.
Tato kniha jde po stopách od Śivy k Śaṃkarovi, od osamělosti poustevníka ke společenství hospodáře. Snaží se rozluštit mystérium božského „erotického askety“5 a jeho posvátného symbolu, liṅgy, a to rozborem a vysvětlením pověstí, znaků, nápovědí a obřadů s ním spojeným.
20
Že báje konce nemají
Tak věčné pravdy utají
Čí zrak je všechny spatří?
Varuṇa oči nespočítá
Indrovi se jen sto jich skýtá
Mám jen dvě těchto bratří
1. Śiva o samotě
Poustevník se zříká světa,
aby pátral po vyrovnanosti a klidu
Ve vesmíru existuje síla nemající ani jméno ani tvar, leč uvádějící
v bytí a žití všechno, co jméno a tvar má. Neuzavírá ji prostor a neomezuje ji čas. Jen ona buduje prostor ve třech souřadnicích a klade
sled času. Lidé, kteří dohlédnou za obzor, jimž se ve staré Indii říkalo
ṛṣiové, nazývali tuto sílu brahman. Přistupovali k ní skrze vedy, jádro
samovzniklých, samosdělných a mystických chvalozpěvů.
Před čtyřmi tisíci lety kněží známí jako brāhmaṇové začlenili tyto
zpěvy do ohňových obřadů zvaných yajña. Oběť byla odevzdána ohni
tak, aby dým z ohně přenesl sílu brahmana ve prospěch celého rodu
nebeských bytostí nazývaných devové, kteří přebývali na nebesích.
Nabyvše touto zvláštní obřadnou činností energie získávaly tyto
nebeské bytosti životodárnou tresť, obvykle zvanou rasa, ve formě
vody, minerálů a rostlin ze zemského povrchu.
Brāhmaṇům tyto bytosti představovaly bohy, protože jejich činnost podporovala a při životě udržovala každého živoucího tvora
(jīva). Nebesa pak zaplnili bůh větru Vāyu, bůh ohně Agni, blesky
chrlící Indra, sluneční božstvo Sūrya a měsíční božstvo Candra.
Během obřadu se každému z nich dostalo jak samostatného zpěvu,
tak osobního daru. Ne tak ovšem podzemním bytostem, asurům,
kteří byli považováni za „démony“, protože zadržovali tresť (rasa)
pod zemským povrchem, a to v podobě neživotných látek (ajīva).
Uprostřed světa na zasněženém vrcholu hory seděl pak bůh milostivý Śiva v naprostém odloučení a hlubokém nevnímání koloběhu
toho životodárného moku kolem sebe. Oči měl zavřené, tělo v klidu
23
Jak Śivu kleštili
(podle Liṅga-purāṇy)
Když jednoho dne Śiva vyšel ze soustředění a přemítání, vydal se do lesa. A hle, kde se vzala, tu se vzala, náhle spatřil
poustevnu. Krčila se v tichém lesním koutě a skýtala domov
zkušenému mudrci.
Když Śiva postoupil blíž, vidí, že se tam koná yajña. Mnozí
mudrci tam proto přišli i se svými družkami. Obřadní oheň
do výše plápolal a nesl se mezi zpěvy posvátných manter. Śiva
přistoupil blíž a rázem se projevila jeho přítomnost – stanul zcela obnažen a měl napřímený tvrdý pyj. Všichni shromáždění překvapením zalapali po dechu. Zatímco muži jen
zděšeně zírali nevědouce co dělat, jejich družky rozhodly se
odložit všechen cud a stud. Jeho krása a ztepilost je všechny
uchvátila natolik, že se k němu vrhaly, aby ho cele objaly.
Jak mudrce pomalu opouštěly jejich hrozné mrákoty, rozzuřeně se vrhli na Śivu. Vzali ho útokem toužíce ho za prostopášnost svých manželek vykleštit. Náhle se však Śivovo
mužské pohlaví změnilo v ohnivý sloup hrozící sežehnout
poustevnu a s ní i ostatní svět.
Pozornost mudrců i jejich žen natolik upoutal Śivův ztopořený
pyj, že už neviděli muže, který za ním stál. Nevšimli si, že Śivovo tělo
nejevilo ani známku napětí někoho, kdo touží po objetí, proniknutí
a oplodnění semenem.
Hinduističtí umělci po dlouhou dobu užívali liṅgy k vyjádření
stavů mysli, zatímco vypravěči pověstí a příhod pak používali výtoku
semene jako metafory k vyjádření myšlenkových procesů. Ztopoření
pak znamená mysl soustředěnou na hmotný svět a naopak. Výtok
semene znamená podřídit se smyslovým podnětům, jeho zadržení pak naopak. Śivův pyj je ztopořen, ale jeho oči jsou zavřeny.
Jak se píše, tehdy jeho semeno proudí opačným směrem, tj. vzhůru
25
(ūrdhva-retas6). V tom případě tedy Śivova mysl je sice vzrušená či pohnutá, ale nikoliv vnějšími podněty.
Śivova liṅga je samobytná (svayambhū) a samovolná, jejím zdrojem je uvědomění si pravé přirozenosti a povahy všech věcí (sat).
Tento stav nastává, jestliže vědomí (cit) bylo oproštěno od jáství,
vzpomínek, tužeb a všech jiných zdrojů šálících mysl. Následkem
toho vzniká blaženost (ānanda), božský klid nepodmiňovaný vnějšími vlivy. Samovolné a nezávislé ztopoření Śivova pyje nedoprovázené žádným vzrušením ve všech ostatních částech těla je umělcovým
vyjádřením sat-cit-ānandy, tedy stavu, kdy se člověk dotýká brahmana.
Pohroužen do sat-cit-ānandy je Śiva sám sebou obsahem, nemá nižádného nutkání zasahovat do dění ve světě, není jím ani v nejmenším
okouzlen, a proto nemá v úmyslu své semeno zde ani rozlít.
Śiva nepatří do tohoto světa a ani do něj patřit nechce. Překročil lidské hodnoty a hierarchie, světa si nevšímá. Před lidmi se ukazuje jako
žebrák. Žebráci ovšem prosí o almužnu. Śiva nechce nic.
27
Podle tantrického učení mužské semeno není ničím jiným než
druhem živiny či životní esencí (rasa). Tuto životní tresť obsaženou
v nerostech proměňují rostliny ve šťávu. Devové tyto postupy usnadňují, ale asurové jim brání. Zde jsou v neustálém sporu. V živočišném
těle se tento rostlinný mok postupně vyvíjí v plazmu, krev, svalovinu, kosti, nervy a nakonec v semeno.7 Ženské semeno je známo
v podobě vajíčka, mužské v podobě spermatu. Uchované semeno
se transformuje v energii (ojas) uvnitř lidského těla, která je využita
pro působení bytosti (jīva) ve svém životním prostoru. Živina (rasa)
vstupující do živočichů v podobě potravy, ať jde o nerostné živiny,
rostlinné šťávy nebo živočišnou svalovinu, vstupují zpět do prostředí
v podobě energie využívané pro jakoukoliv světskou činnost, čímž
koloběh této životní esence udržuje koloběh života.8
duše
semeno
nervy
potrava
tapas
kost
rasa
krev
maso
Podle upaniṣadů je celý svět vzájemně propojeným napájením. Je to proudění hmoty od
anorganické k organické a zpět. Látka takto (re)cyklovaná se nazývá rasa. Jednotlivec se
může stát součástí tohoto proudu tím, že na jeho existenci závisí nebo k němu přispívá.
Anebo se může, podobně jako Śiva, z tohoto koloběhu zcela vyloučit: tím že se postí,
zadržuje dech a své semeno. Obrácení cesty mužského semene vede k jeho opačnému
toku, tedy ne dolů a ven, ale uvnitř nahoru, jehož projevem je zář duchovního ohně (tapas).
Esence života (rasa) vstupující do těl v podobě potravin se vrací
na svět a upotřebí se při vzniku nového života. Ženy ztrácejí vajíčka
mimovolně v době ovulace podobně jako rostliny v době opylování
anebo živočichové v říji. Ale muž má možnost své semeno kontrolovat
29
Śivova odtažitost ke všem světským věcem má za následek, že se Śiva vtahuje sám do
sebe. Bez akce není reakce. Bez reakcí jako takových ale tok rasy přestává proudit a svět
má tendenci se ukončit. Śiva bývá nazýván velkým lučištníkem (Pinākin), jehož luk (pināka)
se pokládá za symbol yogy; totiž soustředění, náležité neotřesitelnosti a do nitra obrácené
pozornosti. Śiva tímto lukem zničí všechny tři světy včetně tří těl, která člověk má.
Ale když se semeno uvolní, dítě se zrodí. Protože za každou odpovědí na podněty přichází vratný čin, který musí duše (jīva) zakusit v průběhu života buď tohoto, nebo kteréhokoliv následujícího.
31
Bhikṣāṭana – Śiva jako žebravý
bůh – putuje světem doprovázen psy a duchy. Cōḻský reliéf
z Gaṅgaikoṇḍacōḻapuramu,
12. století. Foto Rasa Ravi.
Tak je tomu dle všeobecného karmického zákona. Jīva je totiž během
svého života vrhána do zkušeností, jimiž se vyvažuje karmické zatížení. Znovuzrození se trvale cyklicky opakují, jelikož jīva neustále
odpovídá na vábivé dráždění saṃsāry v trvalém úsilí dosáhnout klidu
a míru (śānti).
Oheň tapasu vykřesaný tapasvinem předá jīvě sílu setrvat v klidu
mezi podnětem a odezvou. Mysl potom snáze zvažuje podněty a vybírá odezvy vedoucí k śānti, než aby jen ronila semeno vlivem podmíněných reflexů. Tapas tak podřizuje mysl kázni, aby nasadila pudům
pouta rozmyslu. A právě nasazování pout mysli je známé jako ujařmení
neboli yoga. Yoga je tapasya. Podněcuje oheň tapasu. Ve světle tapasu
si jīva uvědomuje, že čin či událost je odezvou na jiný minulý čin
či událost. A tak je také určena její totožnost a je hodnocena podle
32
Když někdo zemře, pak zaniká tělesná schránka čili fyzické tělo,
které vidíme, a mentální tělo, které uvádí to první v činnost. Co ale
nezaniká, je příčinné tělo se svou zásobárnou karem – ty ženou jīvu
do dalších a dalších existencí. Podstoupením tapasyi však lze ukončit i příčinné tělo. Tato idea je alegoricky zvěčněna v následujícím
příběhu.
Śiva Tripurāntaka – ničitel trojměstí či tří světů. Tyto tři světy jsou ty, ve kterých pobýváme.
Patří k nim tři těla, která máme. Śiva je ničí tím, že vykřeše oheň svého tapasu, a cvičením
yogy, jež zde znázorňuje luk. Lukostřelec na obrázku je symbolem yogina, jehož soustředění ho činí schopným přesáhnout za všechny materiální věci. Schopnost zadržet své
smysly a stáhnout se do nitra hubí hmotný svět, jelikož to přerušuje články řetězu karmického koloběhu životů a smrtí. Stropní malba, Virūpākṣův chrám, Hampī. Foto Rasa Ravi.
34
Ta tři města, která Śiva odstranil ze světa, ztělesňují naše tři různá
těla a také tři na podnět vázané světy: mikrokosmos (osobní svět),
mezokosmos (společenský svět lidí) a makrokosmos (okolní svět);
také představují tři předmětné světy: nebesa obývaná devy, zemi obývanou člověkem a podsvětí obývané asury.
Symboly čísla tři v śivaismu a jejich možné významy
Śivovy tři oči
tři vodorovné
pruhy z popele
Cíl tapasyi: sat-cit-ānanda, tj.
absolutní Bytí-Vědomí-Blaženost.
Tři pozemské cíle:
sebezachování,
seberozmnožování
a sebeprosazování.
(Jsou překročeny
duchovním prozřením.)
Tři rozlišující vlastnosti hmoty:
setrvačnost (tamas), vzrušivost
(rajas) a harmonie (sattva).
tři vrcholy
trojlaločného
listu bilva
ratolesti
Tři těla: fyzické, mentální
a příčinné.
tři hroty
Śivova trojzubce
Tři světy ze subjektivního hlediska:
mikrokosmos, mezokosmos
a makrokosmos.
Tři světy z objektivního hlediska:
nebeský svět bohů, pozemský
svět lidí a podzemní svět
protivníků bohů.
36
54
Jak se Brahmā zrodil a jak přišel o hlavu
(podle Brahmāṇḍa-purāṇy)
Na počátku se v mléčném oceánu, uprostřed závitů hadího
strážce času, probral Viṣṇu ze své bezesné dřímoty. Z jeho
pupku vyrostl lotos, ve kterém seděl Brahmā. Ten otevřel oči
a vidí, že je sám.
Opuštěn, zmaten a vystrašen podivil se tomu, kým vlastně
je a proč zde je. Brahmā pátraje po odpovědi začal tvořit svět.
Ze své mysli vymodeloval čtyři syny,17 tzv. sanatkumāry, věčné
(sanat) a nikdy nestárnoucí chlapce (kumāra). Byli to stále jen
a jen chlapci. Nebylo jim po vůli se množit a zalidňovat svět.
Prchli.
Proto Brahmā stvořil jiný houf synů, totiž deset prajāpatiů neboli vládců potomstva.18 Ti sice měli vůli se množit, ale nevěděli jak. A tu Brahmā rozštěpil se ve dvě osoby a
z jeho levé poloviny vystoupila žena se jménem Uṣas neboli
Jitřenka. Jak ji Brahmā spatřil, hned na něj padla nenasytná
smyslná touha, kterou bylo třeba uhasit. Přemožen svým
prahnutím Brahmā se vrhl ke své dceři v zoufalé potřebě se
s ní spojit. Ona se však dala na úprk před otcovým krvesmilným pohledem berouce na sebe podobu různých zvířat, jako
krávy, klisny, husy a laně. Otec ji však pronásledoval bera
na sebe podobu náležitých samců: býka, hřebce, housera
a jelena.
Brahmovým synům přišlo na mysl, že otec se nechová, jak
by měl. Znechuceni dali se do křiku. Z jejich bojového křiku
povstal Rudra, ten, který křičí a skučí, strach nahánějící lukostřelec, který vystřelil šíp a přibil Brahmu k nebesům.
◂ Svět stvořil Brahmā, který se sám zrodil z pupku Nārāyaṇy. Je to výtvarný a výpravný
výraz hinduistické víry, že svět je výtvorem vědomí. Nārāyaṇa představuje vědomí ponořené do spánku. Brahmā je vědomí, které se probudilo. Velká nástěnná malba původně
z 16. století u vstupu do Mahādevova chrámu, Ettumanūr. Foto Rasa Ravi.
55
Liṅgodbhava – Śiva vystupuje z ohnivého sloupu, z pyje, který nemá ani začátku ani
konce. Brahmā na sebe vzal podobu labutě, ale nedobral se jeho horního konce; Viṣṇu
zase podobu divočáka, a nedošel k jeho základu. Bez začátku a bez konce je tento ohnivý
sloup viditelnou podobou Boží. Kāñcipuram. Foto Rasa Ravi.
63
2. Śiva sveden
Poustevník se ožení s Bohyní
a je vtažen do dění světa
Tento svět je zde, protože si ho vnímavé bytosti uvědomují a odpovídají na něj. Každým takovým úkonem se však spotřebuje něco rasy.
Kdykoliv této tresti ubude, proudí. Ovšem jak proudí tento mok, sílí
pohyb životů i smrtí (saṃsāra) a koloběh převtělování se roztáčí.
Śiva je mimo účast. Nesaje rasu, netratí tuto tekutinu. Zadržuje
ji. Zavírá oči, krotí své smysly a odmítá vnímat svět. Proto svět v jeho
okolí přestává být. Není tu květu ni plodů. Proto též bydlí na hoře
pokryté sněhem a ledem. Chladný. Bez života.
Zatímco Śiva zažíhal vnitřní oheň tapasu, jiní bohové pohlíželi
před sebe na vnější oheň yajñi, který je posiloval v jejich boji s asury.
Kdykoliv vítězili, vylévala se ze země všemi jejími póry životodárná
rasa: rozlévaly se řeky, rozkvétaly rostliny, pukaly skály a uvolňovaly
kovy, rozpadaly se hory a sypaly se z nich drahokamy. Země začala
oplývat hojností a její bohatství se dávalo v celém světě na odiv.
Zatímco bohové mohli uvolňovat a přerozdělovat pozemské poklady, neměli sil znovu tvořit vše, co se spotřebovalo. Tuto moc si
uchovali pouze asurové. Asurové věděli, jak přivést k životu to, co zemřelo. Uměli omladit zemi a znovu ji učinit úrodnou. Dovedli znovu
naplnit podzemní prostory vodou a nerosty. Za to všechno vděčili
Śukrovi, vládci planety Venuše, guruovi asurů, kterému byly známy
oživovací postupy (saṃjīvanī vidyā). Toto tajné učení však Śukrovi
nepředal nikdo jiný než Śiva sám.
67
a nerostné bohatství, jež devové mohli sklízet a rozdělovat, ale nikdy
ne plodit. To je také důvod, proč Śiva bývá obklopen démonickými a
asurovskými tvory nahánějícími strach. K nim patří také gaṇové, boží
sluhové.
Třebaže asurové věděli, jak převádět tapas v rasu, nerozdělili se o své
bohatství se světem. Když byli mocní, byla země pustá. Ušlechtilí
lidé, zvaní Āryové, jimi proto opovrhovali jako lakomými chamtivci.
Vysluhováním yajñi dodávali sil devům, kteří uvolňovali životodárnou tresť (rasa), kterou si nahromadili asurové. Takto nashromážděný mok života neposiloval nikoho. Proto se i jeho samoúčelné
hromadění považovalo za zločin. Dakṣa, patriarcha Āryů, kritizoval
Śivu pro jeho zadržování semene a obdivoval Indru, který semenem
a jeho výtokem nešetřil. Postihl boha měsíce Candru dokonce těžkou chorobou, protože ten odmítal sdílet své semeno se všemi svými
manželkami a jednal tak vskutku stejně jako asurové.
Śukra („mužské semeno“) je vládcem planety Venuše, spojované s tušením, čivostí smyslů a tvořivostí.
Říká se mu také Kavi („básník“).
Je učitelem asurů a je jen jednooký, na rozdíl od Bṛhaspatiho („pán
růstu“), vládce planety Jupiter,
který je velikým učitelem devů.
Śukra zde znázorňuje pud a city,
které doplňují porozumění a rozvahu, jež představuje Bṛhaspati.
Śukra ovládá také řemeslo saṃjīvanī vidyā, tedy umění oživovat.
Může například oživit asury z podzemí, poté co byli přemoženi devy.
Výtvarné dílo ve stylu keralských
chrámových nástěnných maleb.
Majitelka díla a foto Komilla Sutton,
<www.komilla.com>.
69
Jedna z mnoha podob
Bohyně. Tepaný plech
na panelu dveří svatyně
v Cintapūrṇī, Himācal­
pradeś. Foto Jan Strnad.
Pokud spí a jeho vědomí neproniká do života, Bohyně je beztvará a bezvědomá Yoganidrā, a když se Viṣṇu probudí a vědomí nabývá zkušeností, stává se Bohyně bdělou a zcela vědomou jakožto
Yogamāyā, plná přeludu, jímž je sám život. V momentech osvícení
zažívá Viṣṇu Bohyni jako znalou a vědoucí Yogavidyā, moudrost mystické zkušenosti.
Brahmā, Viṣṇu a Śiva jsou všichni projevem Boha. V hinduistické
mytologii slovo Bůh označuje to božské uvnitř, zatímco slovo Bohyně
představuje to božské vně. Bůh „tvoří“ Bohyni tím, že si ji uvědomuje.
A Bohyně naproti tomu umožňuje Bohu si uvědomovat své vlastní
božství. Vskutku, v ní je zrozen. Toto hledisko dobře vysvětluje vedský verš: „Z Boha se Bohyně rodí a z Bohyně Bůh se plodí.“
V tradičních výkladech se Sarasvatī označuje za choť Brahmovu,
Lakṣmī za manželku Viṣṇuovu a Śakti za ženu Śivovu. Bůh tu nemůže být bez družky. Jinými slovy, vnitřní subjektivní svět nemůže
existovat bez vnějšího světa objektivního. Brahmā nemůže nic tvořit bez Sarasvatī, která je věděním, znalostí. Viṣṇu nemůže ničemu
77
mu po boku stanula dcera krále hor, Himavata. Poprvé rozzlobil
svého tchána Dakṣu, protože si před ním neklekl. Podruhé k smrti
vyděsil krále hor příchodem v rouše žebráka a potulného mnicha.
Poprvé bohyně odešla z otcovského domu, aby si ho vzala. Podruhé
ho bohyně přiměla, aby ji přišel požádat o ruku do domu jejího otce.
U bohyně vidíme vědomé úsilí sblížit patrony yajñi a vyznavače tapsye
skrze lásku a porozumění. Oba tábory hleděly nalézt klidu, první
obětováním vnějšímu ohni a druzí zažehnutím vnitřního mystického ohně. Bohyně se zasloužila o rozvoj cesty kněžských králů, usilujících o nastolení klidné mírové společnosti, i cesty poustevníků,
hledajících vnitřní pokoj. Je to ona, kdo buduje klenbu nad pro­pastí
mezi stezkou vnější a stezkou vnitřní. Pomocí oddanosti a porozumění bhakti yogy Pārvatī propojuje cestu činů karma yogy s cestou poznání jñāna yogy. Srdce má schopnost úspěšně spojit mysl s hmotou.
V jihoindické tradici je Pārvatī uváděna jako sestra Viṣṇua, na svět orientovaného boha,
který ruku své sestry dává Śivovi, bohu askeze. Bohyně je tu světem těšícím se Viṣṇuově
bratrské ochraně a Śivově ochraně manželské. Novodobá nástěnná malba, Devī svatyně, asi 20 km severně od Tiruccirāppaḷḷi (Trichy). Viṣṇu (modrá postava) dává Pārvatīnu
(zelená postava) ruku Śivovi (se srpkem měsíce ve vlasech). Ze stran stojí jejich (budoucí)
synové: Gaṇeśa se sloní hlavou a věčně mladý Skanda. Foto Rasa Ravi.
90
Typy yogy
jñāna
bhakti
karma
haṭha
hlava
srdce
společnost
tělo
intelektuální
emocionální
sociální
tělesné
filozofické
devocionální
vázáno
povinností
kázeňské
porozumění
povaze všech
věcí
nepodmíněná
láska k povaze
všech věcí
nezaujatá
odpověď
ke všemu
pevné odhodlání
činem změnit
povahu všech
věcí
Jihoindická tradice představuje Pārvatī jako Viṣṇuovu sestru.
Viṣṇu je udržovatelem vesmírného i společenského řádu, udržovatelem přírodních a kulturních hodnot, je zastáncem devů a tím,
který udržuje životní cyklus v chodu. On také ví, že tento sňatek Śivy
a Pārvatī povede k narození dětí, jež zaručí, že Śivova moc se neodcizí světu, ale stane se jeho součástí. Děti z tohoto manželství zabijí
asury, odstraní překážky a nastolí hmotný blahobyt. V uměleckém
vyjádření pak je to Viṣṇu, který vkládá bohyninu ruku do ruky Śivovy.
V tantrách bývá Śiva zobrazován s bělavým popelavým tělem a se
ztopořeným pyjem. Je natolik vnitřně ztotožněn se sebou samým, že
své tělo nevnímá, necítí vnější svět; je jakoby mrtvé. Jeho semeno
stoupající vzhůru a zapalující vnitřní oheň vnitřní moudrosti vzniká
rozložením vnějšího světa. Plameny stoupají vzhůru a popichují jeho
pyj. Bohyně se zjevuje v podobě Kālī, která je temná, krvežíznivá, obnažená a s rozpuštěnými vlasy, sexuálně vzrušená a současně násilná.
Utíná si svou vlastní hlavu a napájí se vlastní krví, čímž vyjadřuje svou
svébytnost a samovládu. Současně usedá k souloži se Śivou naznačujíc
svou závislost. Touto souloží také nutí Śivu uznávat vnější svět, v němž
se hmota projevuje v mnoha podobách. Usiluje o to vysušit jeho energii, vysát jeho semeno. Její pochva je nádobou životodárné vody. Sedíc
na Śivově pyji obklopuje oheň vnitřního světa vodami světa vnějšího.
91
vnímání – žena – hmota – objekt
rozdělení
stvoření
ničení
sjednocení
vnímatel – muž – duše – subjekt
liṅga-yoni se ženským elementem nahoře
▴ Śivův pyj (liṅga) je obklopen pochvou (yoni) Bohyně. Bohyně představuje hmotu,
která přenáší Śivovo vědomí do světa. Śiva je mimo svět, Bohyně ho do světa přivádí.
Tím, že se s ní Śiva zasnoubil, tím, že pozoruje a sleduje svět, dovídá se, kým skutečně je.
◂ Malý bubínek ḍamaru se skládá ze dvou od sebe oddělených trojúhelníkovitých bubínků. Jeden z nich představuje
muže, druhý ženu, vnitřní a vnější skutečnost, duši a hmotu,
subjekt a objekt. Jestliže se od sebe oddělí, dojde ke zkáze.
96
Śivův syn, zrozený z jeho semena, ale z více děloh, jako je oheň, vítr a voda. Je znám pod
mnoha jmény: Kārttikeya, Murugan, Skanda, Kumāra. Je vládcem planety Mars, bohem
války a násilí, je velitelem armády bohů. Ztělesňuje ten Śivův aspekt, který se stal součástí
světa dle úsilí Bohyně. Paraśurāmeśvarův chrám, 7. století, Bhuvaneśvar (Bhubaneswar).
Na horním panelu nad Skandou výjev ze svatby Śivy a Pārvatī. Foto Richard Mag.
98
3. Śiva milosrdný
Poustevník se stává přístupným
a přívětivým hospodářem
zvaným Śaṃkara
S Bohyní po boku už Śiva není lhostejný ke strastem světa. Oči se mu
otevřely. Jeho jas živí věčně se vracející život (saṃsāra). Jeho vyznavači uznávají, že přináší zdar, a je tedy Śaṃkara, že je zdrojem radosti
a štěstí jakožto Śambhu a že je snadno ho potěšit, a je tedy Āśutoṣa.
Zloděj a bilvové listy
(podle Śiva-purāṇy)
Teď zrovna zloději štěstí moc nepřálo. Vesničané na něj nalíčili
past a lapli ho při činu. Jemu se ale nějak podařilo vyváznout
z jejich spárů. Oni však na něj uspořádali lov, aby mu uštědřili lekci. Byl to hon na něj ve vesnici a přes pole, po všech lesních cestách. Podařilo se mu přesto uniknout, a to tak, že se
skryl v hustém temném přízemním porostu. Ale tím to pro
něj ještě zdaleka neskončilo. Sotva stačil nabrat dech, a už
zaslechl, jak něco divoce basem vrčí. Opět se dal na útěk, tentokrát sledován hladovým zvířetem. Přestával už cítit nohy,
a tak se vyšplhal na strom, aby unikl zubům chtivě mu chňapajícím po nohou.
Na stromě pak setrval celou noc v bdění a ve strachu, že se
hladová zvěř se za ním vyšplhá a zpracuje ho jako přesnídávku.
117
Slyše jejich skučení pod stromem usilovně třásl větvemi a
doufal, že je tak odežene.
O tom, že vylezl na bengálskou kdouli neboli na Śivův
posvátný bilvový strom, pod nímž se nacházel malý svatostánek s liṅgou, neměl ani tušení. Jak třásl větvemi, spadlé
bilvové listí měkce pokrylo Śivovu liṅgu. Kromě toho byl
třináctý den ubývajícího měsíce, a jak bylo zvykem, devové i
asurové této noci vzývali Śivu.
Nevědomky tak zloděj oné noci vzdal rovněž úctu Śivovi,
když pokryl bilvovými listy ze stromu jeho liṅgu. To Śivovi
zcela stačilo a zloději vyhradil místo ve svém srdci.
Je zvykem, že ženy uctívají Śivův pyj v pondělí,
aby získaly dobrého manžela podle své volby podobným způsobem, jako
Bohyně získala Śivu, jehož
si sama vybrala. Z výstavy
studentských prací, Mā­
mallapuram (Mahābali­
puram). Foto Rasa Ravi.
118
Stejně jako gaṇové a přízraky (yakṣové), patří k Śivovým ctitelům
šotkové (rākṣasové) a nebozi (asurové). Podle vedské představy byli rākṣasové démoni, protože se řídili zákony džungle, stejně jako asurové,
u nichž byla důvodem chamtivá žádostivost po vesmírné sklizni.
Śiva sám není schopen rozsoudit, kdo z jeho ctitelů patří k bohům a
kdo k démonům. On jednoduše jen reaguje na čistou oddanost, a to
k veliké nelibosti devů.
Snad žádný Śivovi zasvěcený chrám se neobejde bez vyobrazení Rāvaṇy podpírajícího
horu Kailāsa. Rāvaṇa byl králem rākṣasů. Byl pyšný na svoji moc a sílu a usmyslel si, že
celou Kailāsu odnese k sobě domů. Śiva ho však zastavil tím, že horu přišpendlil k zemi
palcem své nohy. Haḷēbīḍu (Halebid). Foto Rasa Ravi.
130
Śiva Bhikṣāṭana (bílá postava s trojzubcem za krkem přes ramena) ve své žebravé asketické podobě je okouzlován svůdnou Mohinī. Nāyakská stropní malba (pozdní 17. století)
v okruhu Naṭarājova chrámu, Cidāmbaram. Text a foto Rasa Ravi.
138
Zatímco krvesmilstvo zůstává tabu ve většině společností, mno­
hoženství, mnohomužství a homosexualita může být v jedné společnosti přijatelná a ve druhé nikoliv. Řád, který v těchto věcech
společnost přijímá, se také mění v různých dobách. Co je vhodné
dnes, nemusí být vhodné zítra a naopak. To také vysvětluje, proč je
Śiva v těchto vyprávěních vykreslen jednou jako mnich, pak věrný
manžel, ale jindy je zobrazen jako nevěrník nebo pohlavně dokonce
nejednoznačný. Śiva totiž vždy stojí mimo společnost. Její pravidla
na něj nemají nijaký vliv, a proto jsou mu vzápětí vždy výzvou.
Spektrum Śivova pohlavního života
mnišství
zabíjí Kandarpu, boha lásky, sexu, slasti a touhy
manželství
svou choť Śakti, která je Bohyní, učiní polovinou
svého těla
mnohoženství
bohyně hor Pārvatī sedí na jeho klíně, zatímco
bohyně řek Gaṅgā sedí na jeho hlavě
sexuálně neurčité
když zahlédne Mohinī, která je ženskou podobou
mužského boha Viṣṇua, oplodní ji svým semenem
V následujícím vyprávění není Śiva schopen pochopit zděšenou
reakci ženy, když ji požehnal pěti manžely.
Desítihlavý a dvacetiruký Rāvaṇa
na jedné z velké série nástěnných maleb převyprávějících národní epos Rāmāyaṇa v obrazech
a heslovitých krátkých popisech.
Viṣṇustický chrám Rāma­svāmīho,
Kumbhakōṇam (Kumba­konam).
Text a foto Rasa Ravi.
143
Draupadī a její manželé
(podle Skanda-purāṇy)
Jednou Draupadī, dcera Drupadova, vzývala Śivu a prosila
o manžela s těmito pěti nejlepšími vlastnostmi:
1. musí to být král,
2. musí to být silák,
3. musí to být chytrý lukostřelec,
4. musí to být pohledný muž a
5. musí být dostatečně vzdělaný.
Śiva jí splnil všech pět přání a oznámil: „Budeš mít všech
těch pět mužů, po kterých toužíš.“ Draupadī obešly mrákoty, když Śiva dodržel své slovo.
Śiva neměl smysl pro věci tohoto světa, a proto neviděl
žádného rozdílu mezi jedním manželem s pěti znaky dokonalosti a pěti manžely, z nichž každý měl po jednom z nich.
A tak se tedy stalo, že se Draupadī stala chotí všech pěti
Pāṇḍuových synů:
1. Yudhiṣṭhira byl král,
2. Bhīma byl mohutný zápasník,
3. Arjuna byl lukostřelec nemající sobě rovného,
4. Nakula byl nejkrásnějším mužem na světě a
5. Sahadeva byl tím, co věděl nejvíc ze všech.
Śivova mysl je očištěna od všech měřítek a rozdělení. Na své
svatbě se nerozpakuje nevěstině matce nabízet hady, lebky a kosti
jako dárky, přičemž budoucí tchyně padá do mdlob. A Śiva žasne,
když na něj jeho nastávající žena Pārvatī roztomile pohlíží jako na
někoho, kdo neví, jak to ve světě chodí.
Nejdůležitějším symbolem Śivovy transcendentní přirozenosti
je asi jeho třetí oko. Toto třetí oko ve „vidění“ totiž nezatěžují představy oddělující od sebe krásu a ošklivost, levou a pravou stranu,
144
Legendární tantrický yogin Matsyendranāth sedící na rybě (matsya). Byl historickou
osobou (respektive se v jeho osobě idealizuje a slučuje několik osob) někdy z pomezí
8.–10. století. Buddhismus ho velebí jako mahāsiddhu. Tradice ho považuje za zakladatele
yoginī-kaula tantrického řádu, jenž mimo jiné proslul sexuálním ritualismem. Jeho nejdůležitější žák Gorakhnāth zorganizoval nāthovský yoginský řád, který působí dodnes. Pro
zajímavost: byla to nāthovská centra středověku, kde ezoterní haṭha techniky byly systematizovány v ucelenou haṭha yogu a kde se jako taková vlastně zrodila. Moderní socha,
Gorakhnāthův chrám, Puṣkar. Text Rasa Ravi. Foto Jan Strnad.
150
Dle hinduistického zeměpravectví Vastuśāstry je jih království Ya­
mův; království smrti. Sever je královstvím Kubery, boha dostatku,
ba přebytku. Jih je tedy spojován se zanikáním věcí, zatímco sever
s jejich trváním. A proto Bohyně ztělesňující pomíjivý svět smyslů
přichází z jihu a současně staví na odiv myšlenky na tvoření (nahota
a milostné hry) a myšlenky na ničení (násilí a chlemtání krve). Pohled
na ni vyvolává úzkost, ale i povzbuzení. Úzkost, protože v proměnlivém světě není žádné jistoty, a povzbuzení, protože její nahé tělo
slibuje slast a nový život.
Śiva Dakṣiṇāmūrti. Kāñcipuram. 152
Foto Rasa Ravi.
Fíkovník může poskytnout stín a slibovat trvání, ale nedovolí ani
jedinému stéblu trávy vyrůst ve svém okolí a ani jí neposkytne jediný
životodárný plod. Takže hmotný svět se vyznačuje protichůdnými
hodnotami. Řeka ani trvale ani rovnoměrně neproudí, ale přesto
udržuje život. Fíkovník nabízí stín, ale nedovolí žádný život ve svém
okolí. V dalším vyprávění Śiva smiřuje oba břehy řeky existence.
Śiva se obětoval a na žádost bezradných bohů vypil kosmický jed halāhalu.
Sestoupení Gaṅgy
(podle Rāmāyaṇy)
Prastrýcové krále Bhagīrathy („proslulého svým vozem“)
omylem jednou označili jakéhosi asketu za zloděje. Ten,
rozzuřen, využil sil nabytých stálým cvičením zdrženlivosti,
aby je upálil zaživa. Naneštěstí tak prastrýcové zemřeli předtím, než byl jejich čas původně vyměřen. Následkem toho
nesměli překročit hranice říše mrtvých a bloumali tak mezi
světem živých a mrtvých.
159
Dovětek
Jak rozebrat zkázu
aneb dekonstrukce destrukce
Śiva je tím božským v nás, pozorovatelem života. Śakti je to božské
kolem nás, pozorování samotné, tedy sám život. Jeden bez druhého
nemůže být. Hinduisté tuto vzájemnou závislost Śivy a Śakti vyjadřují
společnými symboly liṅgy a yoni. Jako nelze odlišit liṅgu od podobných válcovitých tvarů bez podstavce podobajícího se pochvě (yoni),
jako nelze čelní stranu liṅgy identifikovat bez nalevo směřující hubice pochvovitého podstavce, tak ani nelze pochopit a definovat sebe
sama bez pochopení a definování světa.
V tomto případě však liṅga nesměřuje dolů jako u misionářské
polohy při sexuálním aktu. Je tomu tak, protože Śakti se zobrazuje
nad Śivou obrácena k severu, zatímco Śiva leží pod Śakti obrácen
k jihu. To je poloha známá v tantrické literatuře jako viparīta-rati, obrácená poloha soulože. Podstavec či nádržka s vodou zde představuje
vstup do Śaktiny yoni, která představuje svět, v němž se nacházíme,
do nějž vstupuje Śivova liṅga, tedy jeho energie, kterou světu dodává.
Śiva je dovnitř nahlížející nehybné vědomí, které Śakti uvádí
do pohybu a budí k životu. Śakti přitom přichází z jihu, tedy ze směru
spojovaného se smrtí a se změnou jako takovou. Śivova moudrost
jeho samotného posiluje, aby mohl na Śakti hledět s naprostou vyrovnaností. Śaktiným cílem je proměna Śivy v Śaṃkaru, v příznivého. Śakti od Śivy žádá, aby na ni reagoval a poznal ji a skrze ni i
sebe sama.
Śiva dobře ví, že Śakti je veletokem nekonečných proměn a podnětů, které mohou doslova spláchnout všechen klid mysli. Śiva se
167
Muž Boží, to je nitro ve tvé hloubi
S jeho ženou se vše vůkol snoubí
Jedno bez druhého není nic
Kdo to ví, má moudrost bez hranic
V jejich souladném spoji
Pak blaho na věky stojí
Vysvětlivky překladatele a editora
1. Pozn. překl.: Doslovně „křikloun“, „řvoun“.
2. Pozn. překl.: Nebo tulasī, bazalka posvátná, Ocimum sanctum.
3. Pozn. překl.: Nebo vilva, kdoule bengálská, Aegle marmelos.
4. Pozn. ed.: Citát, který autor neupřesňuje, se zdá být parafrází myšlenky
z C. G. Jungovy Psychologie nevědomí, kapitola 1. 4.
5. Pozn. ed.: Autor touto krátkou citací, kterou neupřesňuje, zřejmě naráží
na vlivnou akademickou publikaci Wendy Doniger O’Flaherty, Śiva – The Erotic Ascetic.
6. Pozn. ed.: Ūrdhva-retas je tok spermatu (retas) směřující nahoru (ūrdhva)
v mikrokosmických kanálech (nāḍī) tzv. jemného těla, tedy ne dolů a ven pohlavním
údem; je to tedy zpětný, obrácený tok semene. Pokud běžně muž své semeno vypouští,
Śiva, potažmo yogin, ho obrací, aby vystoupalo vzhůru uvnitř a aby neopustilo tělo.
7. Pozn. ed.: Podle Āyur-vedy se jedná o sedm tělesných složek zvaných dhātu:
rasa – jakási jemná esence-plazma, krev (rakta), maso (māṃsa), tuk (meda), kosti
(asthi), morek (majjas) a semeno (śukra). Rozeznává se jak mužské, tak i ženské
semeno.
8. Pozn. ed.: Je-li mužské sémě často ztráceno, člověk bude mít nedostatek
ojasu a bude mít méně vitality; rasa se do přírody ale tak či onak vrací, tedy buď rovnou, je-li sémě vypuštěno prožitím krátké slasti, nebo skrze transformaci v ojas.
Ojas má schopnost vyživovat mentální i duchovní kvality. Nedostatek ojasu tlačí organismus k šetření s ním, což vede k použití jen na ty nejzákladnější lidské funkce.
Na vyšší lidské činnosti pak už moc ojasu nezbude. Že ejakulací muž ztrácí mnoho
jakési energie, je vypozorováno nejen v Indii a Číně, ale i na Západě. Například vrcholoví sportovci před očekávaným velkým výkonem často sexuálně abstinují.
9. Pozn. překl.: Doslova jedlík, který se řídí svou touhou a svými smyslovými
podněty.
10. Pozn. překl.: Doslova ujařmený – rozumí se odpírač slasti, respektive jejich krotitel.
11. Pozn. ed.: Tapas na jedné straně znamená vnitřní žár (nebo obecně teplo),
na straně druhé tapasya, což je z tapasu odvozená činnost či soubor procedur, znamená odříkání, pokání, mortifikaci těla a další tvrdé asketické techniky. Stejný
termín se tak používá pro oba významy ze zřejmého důvodu, že od nepaměti byly
spojovány. Podle Indů totiž samotný svět vznikl z odříkání/žáru, tedy z tapasu
Boha. V Taittirīya-upaniṣadu 2. 6 Bůh (brahman-ātman) sám k sobě a uvnitř sama
sebe „promluvil“: „Nechť jsem mnoho a nechť se rozmnožím!“ Samotná myšlenka
či vůle k Aktu však nestačila. Začal tedy praktikovat tvrdé odříkání (tapasya), načež
z něj vzniklého mysticko-stvořitelského žáru (tapas) stvořil celý svět. Tento mýtus
v různých variacích nacházíme v mnoha starobylých textech Indie. Tentýž tapas, již
jen jako mystický žár, je v pozdější době po nástupu tantrických škol částečně ztotožňován s kuṇḍalinī.
173
12. Pozn. překl.: Saṃsāra – doslova „společný proud“, obvykle překládáno
jako koloběh životů.
13. Pozn. ed.: Mīmāṃsā, znamenající pronikavou úvahu a zkoumání, je tradiční náboženská-filozofická škola hinduismu, která má starou či původní (pūrva)
větev vyznačující se ritualismem a interpretací vedských textů, a novou, pozdější
či dodatkovou (uttara), která se od ritualismu odklonila směrem k čisté duchovní
filozofii a její praxe. Uttara-mīmāṃsā je na Západě lépe známa pod názvem vedānta,
což je výrazem podobného významu; vyjadřuje přídavek, vyvrcholení neboli konec
(anta) k vedskému, tedy na ritualismu založenému, učení. Obě tyto dvě školy patří
do šestice ortodoxních soustav zv. darśany. Další čtyři školy jsou: nyāya, vaiśeṣika,
sāṃkhya a yoga.
14. Pozn. ed.: Jméno je tvořeno feminizací slova sat – bytí, existence, pravda,
skutečnost, nejlepší, dokonalost.
15. Pozn. ed.: Rudrākṣa („Rudrovy/Śivovy oči“) jsou korálkovitými malými
plody nejčastěji stromu Elaeocarpus ganitrus, z něhož je růženec (mālā), obvykle
ze 108 korálků, vyráběn. Tento typ plodu, s nezaměnitelnými zářezy a svraštělým
povrchem, je pro śivaismus typický – jiné náboženské školy vyrábějí své růžence
z jiných plodů. Pro každého yogina je mālā souputníkem v meditacích i modlitbě.
16. Pozn. překl.: 11 × 22 × 33.
17. Pozn. překl.: Sanaka („starý“), Sanātana („odvěký“), Sanandana („veselý“)
a Sanatkumāra („nestárnoucí“).
18. Pozn. překl.: Marīci, Atri, Aṅgiras, Pulastya, Pulaka, Kratu, Vasiṣṭha,
Pracetas (Dakṣa), Bhṛgu a Nārada.
19. Pozn. překl.: Doslova vodou/nebesy procházející.
20. Pozn. překl.: Pokrmy (anna) naplněná (pūrṇa), tedy bohyně „oplývající jídlem“. Annapūrṇā je rovněž název himālayské hory.
21. Pozn. překl.: Kolo s dvěma řadami protiběžných zubů otáčejících se jako
kolovrátek.
22. Pozn. překl.: Nāyarové představují uzavřenou neāriyskou místní keralskou kastu.
23. Pozn. ed.: Paśupati, doslova Pán divokých zvířat, v pāśupatovském śiva­
ismu přeneseně Pán lidských duší, je starodávným epitetem Śivy.
24. Pozn. překl.: Ten, jehož síly jdou všemi směry – opatrovník Viṣṇuova blaha.
25. Pozn. překl.: V jihoindických tradicích znám jako Ayyappa.
174
Vybraná použitá literatura
Bhattacharji, Sukumari, The Indian Theogony, Penguin Books, New Delhi, 2000.
Coupe, Lawrence, Myth, Routledge, London, 1997.
Dange, Sadashiv Ambadas, Encyclopaedia of Puranic Beliefs and Practices, Vol. 1-5,
Navrang, New Delhi, 1990.
Danielou, Alain, Hindu Polytheism, Inner Traditions International, Rochester, 1991.
______ Gods of Love and Ecstasy, The traditions of Shiva and Dionysus, Inner Traditions
International, Rochester, 1992.
Flood, Gavin, An Introduction to Hinduism, Cambridge University Press, New Delhi,
1998.
Frawley, David, From the River of Heaven, Motilal Banarsidass, Delhi, 1992.
Hawley, J. S. & D. M. Wulff (eds.), The Divine Consort, Beacon Press, Boston, 1982.
Highwater, Jamake, Myth and Sexuality, Meridian, New York, 1990.
Jakimowicz-Shah, Marta, Metamorphosis of Indian Gods, Seagull, Calcutta, 1988.
Jayakar, Pupul, The Earth Mother, Penguin Books, Delhi, 1989.
Kinsley, David, Hindu Godesses, Motilal Banarsidass, Delhi, 1987.
Klostermaier, Klaus K., Hinduism, A Short History, Oneworld, Oxford, 2000.
Knappert, Jan, An Encyclopaedia of Myth and Legend, Indian Mythology, Harper Col­
lins, New Delhi, 1992.
Kramrisch, Stella, The Presence of Shiva, Motilal Banarsidass, Delhi, 1988.
Mani, Vettarn, Puranic Encyclopaedia, Motilal Banarsidass, Delhi, 1996.
Meyer, Johann Jakob, Sexual Life in Ancient India, Motilal Banarsidass, Delhi, 1989.
O’Flaherty, Wendy Doniger, Hindu Myths, Penguin Books, Delhi, 1975.
______ Sexual Metaphors and Animal Symbols in Indian Mythology, Motilal Banarsidass,
Delhi, 1981.
______ Śiva, The Erotic Ascetic, Oxford University Press Paperbacks, London, 1981.
______ Origins of Evil in Hindu Mythology, Motilal Banarsidass, Delhi, 1988.
______ The Rig Veda, An Anthology, N. Delhi, Pengui Books, 1994.
Pattanaik, Devdutt, Shiva, An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 1997.
______ Vishnu, An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 1999.
______ Devi, An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 2000.
______ Goddess in India, Five Faces of the Eternal Feminine, Inner Traditions Internati­
onal, Rochester, 2000.
______ Hanuman, An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, 2001.
______ Man Who Was a Woman & Other Queer Tales from Hindu Lore, Harrington Park
Press, New York, 2001.
Walker, Benjamin, Hindu World, Vol. 1 & 2, Munshiram Manoharlal, Delhi, 1983.
Wilkins, W. J., Hindu Mythology, Rupa, Delhi, 1997.
Zimmer, Heinrich, Myths and Symbols in Indian Art and Civilization, Motilal Banarsi­
dass, Delhi, 1990.
175
Download

PDF ukázky - Nakladatelství Siddhaika