Blatnička – 27.4.1945
Blatnička byla německým vojskem obsazena 16.3.1939 ve směru od Blatnice a taky
od Louky. Jednalo se o 44.pěší divizi – někdy se jí také říkalo Vídeňská. Po silnici od Louky
přijela do Blatničky německá, spíše rakouská posádka ze Sv.Hypolitu - St.Pölten u Vídně.
Tyto vojenské útvary přijely do naší obce z Rakouska přes Břeclav a Hodonín. Jen tak pro
zajímavost: sláva této 44. pěší divize skončila 31.1.1943 na západní straně stalingradského
kotle u obce Baburkin při řece Rossoška. Fortuna se totiž koncem roku 1942 ke 44.pěší divizi
obrátila zády a divize byla roztavena 65 amádou – velitel Batov. Velitelem 44.pěší divize
(General der Infanterie) ve stalingradském kotli v r.1942-1943 byl Fridrich Siebert. 44 pěší
divize byla v 6.armádě začleněna do 11.sboru – velitel generálplukovník Karl Strecker. V létě
r.1943 sice vznikla čestná 44.divize nosící ve znaku kříž a nápis Stalingrad, která skončila
v r.1945 v Rakousku, ale to byl již jen její odvar.
Při obsazování Blatničky 16.3.1939 patřila 44.pěší divize spolu se 4.lehkou divizí a SS
standartou „Der Führer“ pod Hlavní velitelství XVII.armádního sboru (XVII.Armeekorps)
pod vedením generála pěchoty Wernera Kienitze se sídlem v Břeclavi. 44.pěší divize
(44.Infanterie-Division) pod vedením generálporučíka Albrechta Schuberta byla založena
teprve 1.4.1938 ze starých příslušníků rakouské armády a jejím posádkovým městem byla
Vídeň-proto i Vídeňská. Složení 44.pěší divize bylo následující: pěší pluky č.131, 132, 134,
dělostřelecký pluk č.96, divizní jednotka č.44, protitankový dělostřelecký oddíl č.46, ženijní
prapor č.80 a zpravodajský oddíl č.64. Všechna vojska na Moravě v r.1939 byla začleněna do
Armádní skupiny 5 (Heeresgruppe 5) pod vedením generála pěchoty Wilhelma Lista. O tom,
že se jednalo o velkou armádu svědčí i fakt, že v letech 1935-1945 sloužilo ve Wehrmachtu
18 milionu mužů.
Ironií osudu je, že někteří vojáci ze 44.pěší divize uměli česky, jelikož jejich rodiče pocházeli
z jižní Moravy.
Blatnička byla osvobozena 2. Ukrajinským frontem, jeho 40.armádou generálporučíka
F.F.Žmačenka a to 240. střeleckou divizí generálmajora T.F.Umanského v pátek 27.4.1945
směrem od východu – od Boršic.
Původně měla být Blatnička osvobozena ve čtvrtek 26.4.1945, kdy navečer vojska RA
útočila z Boršic od Jasenové, ale německé dělo ve stodole na č.8 jim v tom zabránilo.
V Blatničce byla vojska Wermachtu skupiny JIH, která byla od února 1945 přejmenována
na armádní skupinu Střed pod vedením polního maršála Ferdinanda Schornera (zvaného
Krvavý, alias Železný Ferdinand) a prováděla opevňovací práce kolem celé Blatničky. Její
velitelství předpokládalo útok od jihu, proto nařídilo provádět zákopové práce na jihu katastru
(na horizontu od Drína – po Bernátky, předpokládali, že rumunské vojsko půjde od Velké
n.Vel. nebo od Louky-tak to myslel i velitel 53.armády generálporučík Managarov), na
severo-západě na loukách Miliovy (od Blatnice) i na severo-východě v háji Jasenová, aby
nakonec byla Blatnička osvobozena od Zápotočí z jiho-východu, kde opevňovací práce
nebyly vůbec prováděny.
Německé velitelství bylo v Blatničce u Lagů na č.93, ubytování mužstva s důstojníkem u
Hudečků na č.61 a lazaret u Malůšového na č.7. Z lazaretu byli ranění a mrtví vojáci odváženi
Žlabskou cestou do Hluku.
V sobotu 28.4.1945 našli 2 umučené sovětské vojáky kluci Talašovi 127 na spodku lesa
v Novosádech uvázané drátem u hrušky a upálené plamenometem.Byli to 2 průzkumníci –
velitel s vojákem. Jedna teorie v Blatničce sice říkala, že byli 25.4.45 zajati nad Blatničkou u
Skúpého, pravděpodobnější je, že byli zajati 26.4.1945 v Boršicích a jelikož německé
velitelství i pro Boršice bylo v Blatničce, tak byli přivedeni sem a odsouzeni k trestu smrti.
Viděl je Jan Nezval 146, jak je vedli od č.36 po silnici do Blatničky, ale nevěděl přesně
odkud.
Wermacht se navečer 26.4. a přes noc na 27.5. odsunul Žlabskou cestou do Hluku.
Blatnička byla jako jediná v okrese Hodonín osvobozena 27.4. vojáky 40.armády, 240
střelecké divize, 794. střeleckého pluku (794.sp) – 1.praporu střeleckého pluku. Velitelem
tohoto 794.střeleckého pluku byl plukovník Potěmkin. Když tito vojáci neuspěli 26.4.navečer
osvobodit Blatničku přes nejvyšší kótu Jasenovou, provedli to příští den ráno naopak korytem
potoka Svodnice. Nad Splavem se s nimi tehdy setkal František Hána 138-st. A přivedl je do
Blatničky. Němci ruské vojáky čekali spíše z jihu, než z východu a proto se rychle stahovali
přes Malou uličku do Hrubé uličku do Hluku. Otec mi vyprávěl, že když šli Němci při zdi od
č.65 k č.72, tak jejich spolubojovníci a ně volali:“ Válka skončila, Rúzvelt je kaput!!“.
Na první velmi mlaďučké, upravené a pěkné vojáky z 1.praporu 794.střeleckého pluku
vzpomínají občané Blatničky s obdivem a láskou. Poběhali po domech s dotazem: „ Germán
nět?“ a když je chtěli místní uhostit, tak si vůbec nic nevzali a odpovídali: „Nam nádo jechat“
a skutečné hned šli cestou na Milijova a Žlabskou cestou k Hluku směrem na Uh.Hradiště.
Ani druhý sled, který došel do Blatničky od Boršic nezanechal ještě špatné vzpomínky na den
osvobození. Problém byl se třetím sledem, který přišel od Suchova a Louky. Domácí jen
říkali: „Pakáš“. Odpoledne 27.4.1945 přicházeli od Suchova Rumuni a kradli hlavně
náramkové hodinky.
Celkem zbytečně přišel o život 26.4.1945 Josef Šumbera č.139 nar.12.9.1865. Vyšel doma se
za stodolu k potoku podívat „jak ide fronta“ a náhodná střepina šrapneru jej zasáhla do
„křížů“ - na následky zranění do večera zemřel.
Dne 28.4.1945 byli nalezeni 2 vojáci RA před hájem - na louce pod kótou 411 - Jasenová a
další 2 vojáci dole na louce Závaliska-Pasinky ( u cesty Podlúkama), pouhých 100 m od obce
kde padli 26.4. večer po nezdařeném útoku navečer 26.4.1945 od Boršic.
Tyto 4 padlé vojáky svezl Minařík Josef 125 (č.146) na voze na hřbitov, kde byli pochováni
(jeden z těchto 4 vojáků RA byl bez bot-byl to prý velice mladý a pěkný voják). Později - asi
v roce 1960 byl jeden z nich identifikován jako starší poručík Vladimír Bemecký
(Bemenskij).
Celkem zajímavý je osud 4.rumunské královské armády, která se v dubnu 1945
nacházela severo-východně od Suchova – asi 4 km od Blatničky a měla ji osvobodit. Zatímco
1.rumunská armáda operovala na pravém křídle 53.armády a po osvobození celého tohoto
kraje (mimo Blatničky) postupovala na Brno, tak 4.rumunská armáda bojovala na levém
křídle 40.armády a byla ve fyzickém sepětí s 1.rumunskou armádou (mělo to logiku). Tato
4.rumunská armáda byla pak přeskupena na jiný úsek fronty (směr Haná). Pozadí této změny
je v konfliktu Malinovského a vedení 4.ra o dalším pokračování bojů Rumunů na Moravě.
Malinovskij se měl v této době vyjádřit, že když Rumunsko nechce dále bojovat, tak už
vlastně rumunskou armádu nepotřebuje, jelikož Sovětská armáda je dost silná na to, aby
osvobození Evropy dokončila sama.
Na místním hřbitově v Blatničce (druhý hrob u hlavní brány) bylo pochováno 6 vojáků Rudé
armády:
Bemenskyj
Vladimír-poručík, 240.stř.div.794.stř.pluk, padl 26.4.45
NN
-“padl 26.4.45
NN
-“-“NN
-“_“_
NN
NN
velitel průzkumu
voják průzkumu
40.armáda
40.armáda
upálen 26.4.1945
upálen 26.4.1945
Zatímco většina padlých sovětských vojáků v okrese Hodonín byla převezena na
hřbitov do Hodonína, nebo do Ořechova u Brna, v Blatničce padlí sovětští vojáci zůstali.
Na místním hřbitově u staré márnice byl pochován jeden německý voják (z rakouských Sudet,
který dobře mluvil česky):
Šťastný
František (říkalo se mu Franc)
+ 26.4.45 (?)
(Jeho rodiče si s Ant.Hnátkem č.111 – kovářem a Josefem Holasem 119 po válce dopisovali).
Na Kopečkoch u Cíchové jabloňky byl v neděli 29.4.45 zastřelen (a je také tady pochován)
jeden mladý německý voják, kterého zajali 29.4.45 na půdě domu č.60. Když ho ihned
v neděli po kostele vedli hore Hrubú uličkú zastřelit šel vzpříměně a byl moc mladý a hezký.
Vůbec se nebál a lidem ho bylo líto. Je zajímavé, jak se k němu postavil obyvatel domu 60 a
jak se zachoval Vratislav Šuránek č.55 k německému vojákovi, kterého našel ve stodole – to
je ale již jiná kapitola.
Některé mrtvé si odvezli Němci Žlabskou cestou do Hluku.
Po válce dal kapitán Zajcev – velitel obvodu v Uh. Brodě souhlas k exhumaci 1 vojáka RA V.Bemeckého (?) k jeho převezení do hrobu na místě pomníku Ant. Švehly v Blatnici pod
Sv.A. u mlékárny. (V Blatnici padlo asi 29 Rumunů, ale žádný sovětský voják). Odtud byl
pak zase vykopán a převezen na hřbitov do Brna. (Snad už mu dají pokoj).
Dne 27.4.1946 (v den 1.výročí osvobození) byl v Blatničce na místním hřbitově odhalen
pomník padlým vojákům RA, který předala vojenská část 03077 s velitelstvím v Uh.Brodě do
péče MNV. Odhalení pomníku provedl na místním hřbitově za ONV Uh.Hradiště jeho
předseda Emil Žejglic a major RA Jakovlev za sovětskou armádu..
O společný hrob v Blatničce, kde je nyní pochováno 5 vojáků RA se občané Blatničky dobře
starají (snad to bude i nadále v jiných režimech). Na pomníku je nápis:
Obětem Hrdinné Ruské Armády na věčnou pamět
- 27.IV.1945 –
Nápis v azbuce
stejného obsahu
jaký je na pravé straně.
Přejdou věku-doba mine
však vzpomínka nezahyne.
Životy – krev a oběť dali
Svobodu vybojovali.
Download

Osvobození Blatničky