Zábory půdy
– hrozba, ale i příležitost
Ludmila Bosáková
Přibližně 70 % chudých obyvatel na světě žije ve venkovských oblastech a většina z nich se živí
zemědělstvím (IFAD 2010). Zemědělci půdu využívají nejen pro pěstování potravin. Půda jim také
poskytuje stavební materiál, palivo, barvivo, pastvu pro dobytek, bylinky a koření. Rozsáhlé investice
a zabírání půdy vedou místní obyvatele k obavám o zachování vlastní soběstačnosti.
Zahraniční investice do zemědělské půdy nejsou novým jevem. Rozsáhlé plantáže v Africe, Asii
a Latinské Americe existují od dob kolonialismu. Od roku 1980 se vlastnictví půdy zahraničními
investory snižovalo a bylo považováno spíše jen za další druh investic, který ale nebyl investory
preferovaný. Situace se změnila až s globální krizí cen potravin a finanční krizí mezi lety 2007 a 2008,
kdy si lidé začali více uvědomovat hodnotu půdy a spatřili v ní nové investiční příležitosti.1
Termín zábor půdy (land grabbing) představuje skutečnost, kdy mezinárodní a národní ekonomičtí
hráči z různých průmyslových odvětví skupují nebo pronajímají rozsáhlé plochy, které předtím
byly využívány místními komunitami (Glopolis 2011). Přičemž akvizice zahrnují více než 10 000
hektarů nebo dochází k porušení základních lidských práv (Merian Research).
Dle organizace Land Matrix byly mezi lety 2000 – 2010 uzavřeny dohody za účelem pronájmu nebo
prodeje půdy o rozloze 203 milionů hektarů (Oxfam 2011). Takto rozsáhlé zábory půdy ohrožují
potravinovou bezpečnost v cílových zemích, protože omezují přístup původním uživatelům půdy.
Těmi jsou ve většině případů drobní rolníci nebo pastevci, pro které znamená zemědělství jediný zdroj
obživy. Zemědělci jsou ve složité situaci. Mnohdy totiž využívají společnou půdu podle tradičního
a zvykového práva a na ni se nevztahuje žádná právní ochrana. Dle zákona nemohou právo na půdu
nijak vymáhat. Pokud tedy o přístup k přírodním zdrojům přijdou, zároveň přicházejí o zdroj výdělku
a propadají se ještě do větší chudoby, než v které se nacházeli (Saracini 2011).
Nejčastější formou záborů je pronájem půdy místní vládou, který může trvat 25 až 99 let. Tento
dlouhodobý pronájem má dopady na více generací, ty jsou odříznuty na desítky let od zdroje půdy,
vody anebo pastvin. Pronájem půdy se investorům vyplatí, protože půda je v rozvojových zemích
velmi levná a investoři často platí jen symbolické částky s příslibem, že podpoří rozvoj vesnic
nebo infrastruktury. Otázkou zůstává, jak moc jsou tyto sliby naplněny. S prodejem půdy je to
problematičtější, protože v některých zemích je pro zahraniční subjekty ale i pro místní obyvatele
vlastnit půdu ilegální. Z tohoto důvodu se investoři spíše uchylují k pronájmu. Nejméně častá
forma je získání licence, kdy si například investor koupí licenci k provozování dolů nebo rybaření
(Willy 2011).
1Podle Světové banky jen v letech 2008 – 2009 získali investoři přes 40 milionů hektarů půdy v subsaharské Africe (10 milionů pak jen v pěti
zemích: Etiopii, Libérii, Mosambiku, Nigérii a Súdánu). V období mezi 1961 – 2007 zhruba jen 1,8 milionů hektarů (Glopolis, 2012).
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
1
Proč jsou některé země více atraktivní než jiné?
Nejvíce atraktivní jsou země se slabou vládou, které neposkytují dostatečnou právní ochranu
místním obyvatelům. Ti mají jen malé šance bránit se a vymoci si právo na využívání půdy. Dalším
faktorem, který podporuje příliv investic je nedostatečná transparentnost a kontrola při sjednávání
smluv ze strany místní administrativy, to posiluje roli investorů a vytváří živnou půdu pro korupci.
Jednání probíhají za „zavřenými dveřmi“. Místní obyvatelé se ve většině případů jednání účastnit
nemohou; informace, které jsou poté poskytovány, bývají neúplné nebo zavádějící (Willy 2011).
Aktéři zapojení v land grabbingu
Hlavní cílové země investorů najdeme v Subsaharské Africe, konkrétně jsou to země Súdán, Etiopie,
Madagaskar, Mozambik a Tanzanie. V Asii se jedná o Kambodžu, Laos, Filipíny anebo Indonésii.
V Evropě je nejvíce zasažena Ukrajina. V Latinské Americe je nejvíce postižena Argentina, Paraguay
a Uruguay.
Obrázek 1: Přehled zemí zapojených v land grabbingu
5
'H
'
Landrabbers: země původu investorů, kteří získávají půdu pro produkci potravin
5
'
Landgrabbed: cílové země investorů
Země, které jsou zároveň zeměmi původu investorů i cílem investic
/
'
6
'N
Země, kde více než 10 % populace trpí podvýživou
Zdroj: Grain 2011
Nejvíce uzavřených dohod je mezi soukromými subjekty 2 a vládou cílové země. Soukromé
podniky jsou pobízeny nejen ze strany cílové země, ale také ze země, z které pocházejí. Například
Saudská Arábie podporuje firmy prostřednictvím „King Abdullah Initiative for Saudi Agricultural
Investment Abroad“, kdy mohou získat až 60 % potřebných finančních prostředků na pokrytí
projektů v zahraničí.
Mimo klasické agro-společnosti se významným hráčem staly finanční instituce jako například
soukromé banky (Goldman Sachs, Deutsche Bank) a penzijní fondy převážně z USA a Velké Británie
2Především z Jižní Koreje, Singapuru, zemí Evropské Unie (zejména Británie a Německa), Spojených států amerických a Perského zálivu.
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
2
(TIAA-CREF, který má pronajatou půdu o rozloze 600 000 ha). Pronájmy zemědělské půdy jsou
pro finanční instituce cestou, jak diverzifikovat své portfolio a zajistit si větší bezpečnost svých
investic. K prohloubení problému přispívají také univerzity, které si vybraly tento druh investic pro
jejich značnou jistotu návratnosti finančních nákladů. Harvard a další významné univerzity investují
prostřednictvím hedgeových fondů skrz investiční firmy (např. Emergent Asset Managment) nebo
banky např. Goldman Sachs (Vidal a Provost 2011). Méně výrazné investice pocházejí od lokálních
firem, které jsou řízené elitami. V některých případech tyto firmy ale spolupracují se zahraničními
investory (Cotula, 2011).
Mezi významné hráče patří i vlády států. Každý ze států má své vlastní důvody. Země Perského
zálivu (Saudská Arábie, Kuvajt, Spojené Arabské Emiráty) se snaží zajistit svoji potravinovou
bezpečnost, která je v důsledku nevhodné půdy a nedostatku vody výrazně ohrožena. Tyto vlády
podporují firmy různými ekonomickými nástroji (úlevami na daních nebo dotacemi ze speciálních
fondů), aby mohly částečně pokrýt své náklady na zahraniční investice. Dalším významným hráčem je
Čína, která se prostřednictvím svých státních podniků snaží pokrýt svoji spotřebu surovin. Nemalým
dílem k záborům půdy přispívají také multilaterální organizace (např. Světová banka) či rozvojové
banky, které podporují tento druh dohod (Cotula 2011).
Faktory podporující landgrabbing
Zábory půdy jsou podpořeny několika faktory. S přibývajícím růstem populace a změnou skladby
konzumovaných potravin (zejména nárůstem konzumace mléčných výrobků a masa) sílí tlak
na produkci potravin. Země, které nejsou schopny navýšit vlastní produkci, jsou nuceny více dovážet,
aby uspokojily poptávku. Dalším faktorem je zvyšující se tempo urbanizace. Lidé, kteří dříve byli
samozásobiteli, se stěhují do měst, kde ale nemají prostor, aby si vypěstovali vlastní potraviny
a stávají se závislými na jejich dovozu.
Dalším faktorem je omezení dodávek potravin. Nejméně 25 zemí včetně Ruska, Indie nebo Vietnamu
v důsledku neúrody v roce 2008 zakázalo nebo omezilo vývoz základních potravin. Tato situace
přispěla k dalšímu zdražení potravin, ke zvýšení lukrativnosti zemědělství a spekulacím. Cena půdy
v rozvojových zemích je stále nižší než na Západě, a proto se investorům vyplatí skupovat nebo si
pronajímat půdu ve velkém. Investoři se obracejí k produkci zemědělských komodit kvůli zajištění
diverzifikace svých prostředků a ochraně před inflací. Půdu začnou obhospodařovat ve chvíli, kdy
mohou očekávat nejvyšší zisk. Například v Mozambiku bylo převedeno kolem 2,7 milionu hektarů
a během auditu v roce 2009 se zjistilo, že přibližně 50 % z celkové rozlohy je obhospodařováno jen
částečně nebo dokonce vůbec (Deininger a Byerlee 2012).
Od roku 2011 byly nuceny čerpací stanice všech členských států EU postupně zvýšit podíl pohonných
hmot s nízkým obsahem CO2. Tím se Evropská Unie, která si dala za cíl do roku 2020 docílit 10 % tržního
podílu v biopalivech, stala silným hráčem „v závodě o půdu.“ Evropa ale nemá dostatek zemědělské
půdy pro pokrytí zvýšené poptávky. To vedlo k tomu, že evropské podniky začaly hledat nové volné
zemědělské plochy, na kterých by mohly pěstovat plodiny určené pro biopaliva (Ravanera a Gorra
2011). Dochází tak k vzájemné konkurenci a zemědělských ploch pro pěstování potravin ubývá. Toto
jednání může vést k narušení světové potravinové bezpečnosti (Cotula a kol. 2008).
Menší podíl na záborech půdy má zablokování tisíců hektarů půdy pro průzkumy nových nalezišť ropy,
uhlí nebo plynu. Místním obyvatelům je odepřen přístup na tato území, přestože není využíváno.
Například v Súdánu je blokováno 1,1 milionu km² převážně státními podniky z Číny nebo Indie (Global
Witness 2009).
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
3
I zájem o ochranu přírody má svůj podíl na záborech půdy. Soukromé osoby, firmy, mezinárodní
finanční instituce nebo neziskové organizace zabývající se ochranou přírody skupují území, aby
z něj vytvořily chráněná území. Bohužel tyto snahy mají i odvrácenou stranu. Příkladem může být
zalesňování národního parku Mount Elgon v Ugandě. Z pozemků byly vyhnány stovky rodin vesničanů.
Během vystěhování byly napadeny a mučeny ostrahou národního parku a jejich úroda byla zničena
(Smith, 2007).
Aby vlády přilákaly vyšší příliv investic do své země, provádějí politické reformy. Snaží se upevnit
pozici investorů tím, že upravují legislativu tak, aby byla výhodná pro investory. Tím ale zároveň
oslabují práva svých občanů. Investorům jsou nabízena daňová zvýhodnění, nižší cena za pronájem
půdy a tak dále. Nově objevujícím se důvodem je také rozšiřující se turismus, a to především
v přímořských oblastech. Například na Kostarice je 80 % všech pláží vlastněno zahraničními investory
(Honey, 1999).
Pozitivní a negativní dopady land grabbingu
A co mohou místní obyvatelé získat? Lepší přístup na trh, import nových technologii a know-how,
vybudování nové infrastruktury a tvorbu nových, dobře placených pracovních míst. Následně
by všechny tyto faktory měly vést k celkovému rozvoji venkova, zlepšení životní úrovně obyvatel
a v konečném důsledku k růstu HDP země. Na druhou stranu ale obyvatelé mohou přijít o hodně.
V první řadě se jedná o ztrátu přístupu k přírodním zdrojům (půda, vodní zdroje, pastviny a lesy).
Prvním paradoxem je, že si investoři vybírají místa, kde je již infrastruktura vybudovaná. Pokud je
produkce určená na export, investor nemá žádnou motivaci pro budování lepšího přístupu na trh.
Se slibovanými pracovními místy je to také složité, protože nabídka je omezená. Tedy ne každý, kdo
přišel o půdu, získá práci. I když práci získá, plat je často nižší, než investor přislíbil, a zaměstnanec
není schopen pokrýt své životní náklady. Tato situace nejvíce ohrožuje ženy. Nejen že mají horší
přístup k vlastnickým právům k půdě, ale jejich živobytí je více závislé na vypěstování dostatečného
množství plodin, převážně z polí vlastněných manželem nebo mužským příbuzným. Placená práce je
určená především mužům, a pokud už je žena zaměstnána, často dostává nižší plat než muž. Všechny
tyto faktory vedou k prohloubení chudoby.
Protože je půda zabírána i na více než 50 let, dopady se dotknou více generací. Tradiční zemědělství
se přeměňuje v intenzivní zemědělství s rozsáhlými monokulturami. Dochází k znečištění životního
prostředí prostřednictvím neodborného nadužívání hnojiv a pesticidů, což dále vede k úbytku
biodiverzity, nižší rezistenci ekosystému, znečištění vodních toků a následnému ohrožení lidského
zdraví. Často dochází k záměrnému přečerpávání vodních zdrojů a půdy. Investoři často nemají
zájem o dlouhodobou udržitelnost, a to celé vede k degradaci půdy, nižší produktivitě a rozšíření
desertifikace. Po odchodu nájemců je půda vyčerpaná a takřka bezcenná.
Jedním z nejzávažnějších negativních dopadů, který doléhá na obyvatele, je nucené vystěhování
nebo dokonce vyvlastnění půdy. Nucené vystěhování probíhá často násilně, během noci či v brzkých
ranních hodinách, za asistence policie, vojenských složek nebo soukromých ozbrojených sil, přestože
mnohde účast soukromých složek zákon zakazuje. Ztráta půdy s sebou přináší konkurenční boj
o nezabranou půdu. Zvyšuje se tlak mezi komunitami a objevují se nové konflikty mezi vesnicemi,
zemědělci a pastevci.
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
4
Problém land grabbingu v Kambodži
V Kambodži pracuje 70 % populace v zemědělském sektoru. Pokud tedy ztratí půdu, znamená
to pro ně i ztrátu živobytí. Mezi lety 1988 až 2006 bylo zabráno kolem 1 000 000 hektarů. Jen
v hlavním městě Phnom Penhu mezi lety mezi lety 1990 – 1996 bylo vystěhováno 3 100 rodin, mezi
1997 – 2003 to bylo 9 200 rodin a mezi 2004 – 2008 se už jednalo o 14 300 rodin (Land and Housing
Working Group, 2009). V celkovém součtu se jedná o 133 000 lidí a přibližně dalších 150 000 žije
pod hrozbou vystěhování. Téměř 56 % dostupné orné půdy je využíváno soukromými společnostmi
(Saracini, 2011).
V roce 2001 byl schválen zákon zaručující právo vlastnit půdu. Podle zákona existují dvě kategorie
vlastnického práva k půdě. Státem vlastněná půda, která je klasifikována buď jako státní veřejný
majetek (např. les) – ten má být chráněn před komerčním využitím, a státní soukromý majetek, ten
je určený pro ekonomické a sociální záměry. 3 Druhou kategorii je soukromý majetek, který může
být vlastněn individuálními osobami nebo komunitou. Maximální rozloha pozemku pro ekonomické
účely, kterou je možné získat, je 10 000 hektarů. Tento limit se vztahuje na jednotlivé osoby, ale také
na společnosti (Saracini, 2011).
Každá rodina, aby mohla získat vlastnický titul, musí prokázat, že na pozemku žije více než 5 let.
Získat registraci je velmi komplikované, proces je zdlouhavý, netransparentní, obtěžkán byrokracií
a korupcí. Přesto, že rodina vlastní všechny potřebné dokumenty, není jisté, že práva obdrží včas.4
Častým problém je i neinformovanost komunitního vůdce, který obyvatelům podá nesprávné
informace. Tak se stalo i v následujícím příkladě, kdy místní obyvatelé byli ujištěni, že není nutná
registrace jejich půdy, o kterou ovšem posléze přišli.
Hořkosladká příchuť cukru z Kambodži
V Kambodži najdeme mnoho příkladů land grabbingu, pro ilustraci můžeme uvést příklad z provincie
Koh Kong. V roce 2006 byly uzavřeny dvě koncese (9 700 a 9 400 hektarů) na pěstování cukrové
třtiny za účelem vývozu do zemí Evropské Unie společnostmi Kong Sugar Industry Co. a Koh Kong
Plantation Co. spoluvlastněné senátorem Ly Yong Phat a zahraničními partnery v Thajsku a Taiwanu.
Ale jelikož u obou společností je stejný spoluvlastník, v našem případě senátor Ly Yong Phat,
je porušen zákon. Ten stanovuje maximální možnou rozlohu pro jednotlivce na 10 000 hektarů
(CHRAC, 2010).
Nejméně 459 rodin ztratilo kolem 5 000 hektarů půdy, přestože na půdě hospodařily více než 5 let,
a tím pádem dle zákona o půdě z roku 2001 měly na tuto půdu právo. Přes protesty místních obyvatel
byly rodiny za asistence z půdy násilně vystěhovány. Během policejní akce byla postřelena jedna
žena a zničená úroda a obydlí. Stížnosti vesničanů příslušným organům byly naprosto ignorovány.
Celá akce měla tyto dopady: snížila se potravinová bezpečnost (farmáři ztratili kvalitní půdu,
přístup na pastviny a do lesa), mnoho rodin bylo nuceno prodat svůj dobytek, protože neměly půdu
pro jejich pasení. Chemické odpady z plantáží znečistily místní vodní zdroj a zahubily ryby. Děti
z chudších rodin byly nucené opustit školu a začaly vydělávat peníze pro svoji rodinu. Někteří
obyvatelé, kteří přišli o svá pole, se rozhodli nastoupit do práce na cukrových plantážích, avšak před
tím museli souhlasit s nižším odškodněním. Mnohé rodiny přiznaly, že se propadly do větší chudoby,
než ve které se dosud nacházely. Rodinám bývá nabídnuto odškodnění, které ale není adekvátní,
neodpovídá skutečné ceně půdy na trhu a je placeno se zpožděním (Saracini, 2011).
3Pro využívání půdy si musí jednotlivci či investoři obstarat ekonomické či sociální pozemkové koncese, ty se vztahují ale pouze pro půdu
ve státním soukromém vlastnictví.
4To ale není dodržované např. čínská společnost The Green Rich Co Ltd. má pronajato v Koh Kong distriktu 60 200 hektarů (Üllenberg, 2009)
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
5
Land grabbing má stinné i světlé stránky. Je jen otázkou, jak se podaří dotčeným zemím eliminovat
negativní dopady a zároveň využít všech výhod, které přicházejí se zahraničními investicemi.
V každém případě je nutné této problematice věnovat větší pozornost, aby se zamezilo dalšímu
porušování základních lidských práv.
Doporučená řešení na úrovni občanské společnosti v postižených zemích
oo Šíření povědomí o existujících právech na vlastnění půdy – základem může být školení, kdy se
cílová skupina dozví, jaká práva má a jak se jich může domáhat.
oo Podpora participace obyvatel při jednání o udělení koncesí investorům.
oo Posilování schopnosti místních komunit organizovat se a vytvoření sítě pro vzájemnou podporu
společných práv (například školení, pravidelné setkávání napříč komunitou).
oo Monitoring případů, kde jsou porušována práva místního obyvatelstva. Zajištění anonymity
obyvatel při poskytování informací.
oo Vytváření a posilování již existujících národních sítí a sdružení mezi místními komunitami.
oo Podpora obyvatel při uplatňování svých práv a při komunikaci s úřady – například při vymáhání
odškodnění, poskytování právního poradenství pro postižené rodiny nebo asistence při registraci
půdy pro jak jednotlivé rodiny, tak i pro celé komunity.
oo Školení pro lokální vůdce, kteří budou schopni adekvátně zastupovat zájmy své komunity
ve vyjednávání s vládou a investory.
Doporučení pro účastníky rozhodovacího procesu v Česku
oo Podpora projektů na budování kapacit a odborného poradenství v soukromém sektoru a občanské
společnosti.
oo Působení prostřednictvím členství v EU a dalších multilaterálních organizacích při jednání
s jednotlivými vládami postižených zemích na prosazování zemědělské politiky respektující práva
obyvatel k půdě.
oo Podporovat zájem Evropské unie, dalších multilaterálních organizací a vlád cílových zemí
na tvorbě legislativy, která by stanovila minimální úroveň požadavků na investory týkající se
výstavby infrastruktury, tvorby nových pracovních míst, benefitů pro místní komunitu a ochrany
životního prostředí. Podpořit transformaci Dobrovolné směrnice o zodpovědném investování
do zemědělství vytvořené FAO na závaznou. (Voluntary guidelines on the responsible governance
of tenure o fland, fisheries and forests in the context of national food security and agriculture
organization of the united nationas)
oo Zajistit, aby každý investiční návrh obsahoval zhodnocení ekonomických, sociálních a ekologických
dopadů z pohledu dlouhodobé udržitelnosti.
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
6
Seznam zkratek
EUEvropská unie
FAOOrganizace pro výživu a zemědělství
HDP
hrubý domácí produkt
TIAA-CREFTeachers Insurance and Annuity Association and College Retirement Equities Fund
Použité zdroje:
oo IFAD. [online]. Rural poverty report 2011, 2010. [cit. 2 června 2012].
Dostupné na http://www.ifad.org/rpr2011/report/e/print_rpr2011.pdf
oo Unit National Department of Economic and Social Affairs. [online]. Foreign land purchases for agriculture: what impact on
sustainable development?, 2010. [cit. 24 června 2012].
Dostupné na http://www.un.org/esa/dsd/resources/res_pdfs/publications/ib/no8.pdf
oo Glopolis. [online]. Investice do zemědělství v Africe, 2012 [cit. 3 července 2012].
Dostupné na glopolis.org/cs/potravinova-bezpecnost
oo Prášková. D [online]. Zábory půdy v Africe, Hrozba pro potravinovou bezpečnost, 2011 [cit. 10. července 2012].
Dostupné na glopolis.org/cs/potravinova-bezpecnost
oo Merian Research, CRBM [online]. The Vultures of Land Grabbing, nedatováno [cit. 10. července 2012].
Dostupné na http://www.rinoceros.org/IMG/pdf/VULTURES-completo-2.pdf
oo Saracini, N. [online]. Stolen land, stolen future – a report on land grabbing in Cambodia, 2011[cit. 5. června 2012].
Dostupné na http://www.aprodev.eu/files/Trade/landgrab_aprodev.pdf
oo Oxfam. [online]. Land and power, 2011[cit. 26. června 2012].
Dostupné na http://www.oxfam.org/sites/www.oxfam.org/files/bp151-land-power-rights-acquisitions-220911-en.pdf
oo Willy, L. [online]. The tragedy of public lands: The fate of the commons under global commercial pressure, 2011 [cit. 11. června 2012].
Dostupné na http://www.ibcperu.org/doc/isis/13585.pdf
oo Cotula, L. [online]. The outlook on farmland acquisitions, 2011 [cit. 10. července 2012].
Dostupné na http://www.landcoalition.org/sites/default/files/publication/899/IIED_fatmland_web_11.03.11.pdf
oo Deininger, K. Byerlee. D. a kol. [online]. Rising Global Interest in Farmland. Can It Yield Sustainable and Equitable Benefits?, 2011
[cit. 14. července 2012]. Dostupné na http://siteresources.worldbank.org/DEC/Resources/Rising-Global-Interest-in-Farmland.pdf
oo Ravanera, R. Gorra, V. [online]. Commercial pressures on land in Asia:An overview, 2011 [cit. 26. června 2012].
Dostupné na http://indiaenvironmentportal.org.in/files/Commercial%20pressures%20on%20land%20in%20Asia.pdf
oo Cotula, L. Dyer, N. Vermeulen, S. [online]. Fuelling exclusion? The biofuels boom and poor people’s access to land, 2008
[cit. 4. července 2012]. Dostupné na http://pubs.iied.org/pdfs/12551IIED.pdf
oo Global Witness. [online]. Fuelling Mistru, 2009 [cit. 17. července 2012].
Dostupné na http://www.globalwitness.org/sites/default/files/pdfs/v12_final_sudan_fuelling_mistrust_lowres.pdf
oo Carbon Trade Watch. [online]. Carbon trading, REDD+ and the push for pricing forests, 2012 [cit. 24. června 2012]
Dostupné na http://www.carbontradewatch.org/articles/carbon-trading-redd-and-the-push-for-pricing-forests.html
oo Vidal, J. Provost, C. [online]. US universities in Africa ‘land grab’, 2011 [cit. 11. června 2012]
Dostupné na http://www.guardian.co.uk/world/2011/jun/08/us-universities-africa-land-grab
oo Smith, K. [online]. The Carbon Neutral Myth, Offset Indulgences for your Climate Sins 2007 [cit. 18. července 2012]
Dostupné na http://www.carbontradewatch.org/pubs/carbon_neutral_myth.pdf
oo Üllenberg, A.[online]. Foreign Direct Investment (FDI) in Land in Cambodia, 2009 [cit. 17. července 2012]
Dostupné na http://www2.gtz.de/wbf/4tDx9kw63gma/gtz2010-0061en-foreign-direct-investment-cambodia.pdf
oo CHRAC.[online]. Still Losing Ground, 2010 [cit. 15. června 2012]
Dostupné na http://www.chrac.org/eng/CHRAC%20Statement%20in%202010/Still%20Losing%20Ground_En_s.pdf
oo GRAIN.[online]. Land grabbing and the global food crisis, 2011 [cit. 6. června 2012]
Dostupné na http://www.grain.org/article/entries/4164-land-grabbing-and-the-global-food-crisis-presentation
oo Honey, M.[online]. Ecotourism and Sustainable Development: Who owns paradise? 1999 [cit. 13. června 2012]
Dostupné na http://www.palgravejournals.com/development/journal/v54/n1/full/dev201097a.html#bib15
oo Land and Housing Working Group.[online]. Land and housing rights in Cambodia, Parallel Report 2009. 2009 [cit. 17. června 2012]
Dostupné na http://www2.ohchr.org/english/bodies/cescr/docs/ngos/CHRE_Cambodia_CESCR42.pdf
Z ábory půdy – hrozba , ale i příležitost
7
Projekt V4 Aid byl podpořen z prostředků České rozvojové
agentury a Ministerstva zahraničích věcí ČR v rámci Programu
zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské komise.
Download

Bosáková - Zábory půdy – hrozba, ale i příležitost