CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a
podporovatele.
Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/
Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail: [email protected]
Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858
Toto číslo vyšlo v říjnu 2010 v nákladu 50 výtisků. NEPRODEJNÉ!!!
Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Klubové zprávy, aktuality
Vážení čtenáři,
krátící se podzimní dny nám připomínají, že
co nevidět tu budou Vánoce. Než však nastanou, jsme tu my s dalším číslem Cukřenky.
Jeho obsah je tentokrát skutečně výživný,
některé připravené články jsme dokonce uložili
do redakčního šuplíku a použijeme je příště. O
čem si však počtete dnes?
Jako obvykle zde najdete reportáž z naší
mezinárodní burzy, která se letos opět vydařila. Z dalších článků zjistíte, že i jinak jsme byli
v létě aktivní a čile jsme se scházeli.
Představujeme vám rovněž zajímavé cukry
vydané jak, klubem, tak našimi členy. Kromě
tradiční série k burze vydal klub i šestnáctikusovou členskou sérii Naše mince I., která se,
soudě podle ohlasů, docela líbila.
Přečtete si však o ní až příště, protože na ni
navazuje druhý díl – Naše mince II., jehož
varianta na bílém papíře se bude fasovat na
výroční schůzi v Uhříněvsi.
Výročka bude druhým vrcholem naší letošní
činnosti. Pozvánka visí na klubových stránkách
a těm, kteří tam nechodí, byla zaslána poštou
spolu s přihláškou.
Toto číslo je letos poslední, ale nezoufejte.
To další vyjde jako obvykle záhy po Novém
roce (nejpozději v únoru) a doufáme, že opět
budeme mít o čem psát.
I když to vzhledem k tomu, že sotva začal
podzim, může vypadat neobvykle, přejeme
vám všem již teď mnoho úspěchů jak ve zbytku roku 2010, tak v tom nastávajícím roce
2011 sladký život!
Redakce
7. 5 let KSBC – bílý papír a fialový tisk – zásoba 70 ks
8. Praha (burza 2009) – bílý papír a červený
tisk – 25 ks
9. Domečky – bílý papír a modrý tisk – zásoba 40 ks
10. Olomoucké památky – bílý papír – zásoba
15 ks
11. Kouřim – bílý papír a oranžový tisk – zásoba 110 ks
Objednávky zasílejte Jitce Schovancové:
e-mail: [email protected] , sms: 602 763 683
nebo napište objednávku do tlachárny na
www.ksbc.cz. Cukry budou k rozprodeji také
na burze v Uhříněvsi.
Platby zasílejte na konto klubu převodem
nebo přiloženou složenkou. Číslo konta:
1734682359/0800, zpráva pro příjemce – cukry. Součástí platby je poštovné dle sazeb ČP.
Nezapomeňte na příspěvky!
Na výroční schůzi v Uhříněvsi budeme inkasovat nejen účastnické poplatky, ale i členské
příspěvky na rok 2011. Osvědčilo se placení
bankovním převodem, takže kdo můžete, zaplaťte jedno nebo druhé nebo obé předem na
účet klubu číslo 1734682359/0800 u České
spořitelny. Jako variabilní symbol uveďte své
členské číslo a do zprávy pro příjemce uveďte
„Příspěvky 2011“. Odbavení u prezence bude
kratší!
Upozorňujeme, že podle stanov klubu je
nutno zaplatit členský příspěvek do
31. ledna daného roku. Máte tedy ještě trochu času, ale raději s placením neotálejte.
Výbor
Sklad klubových cukrů k rozprodeji
Dobrovická muzea vás zvou!
Motto e-shopu: Mravenci nás nedostanou!
(Snad.)
Náhled cukrů najdete na www.ksbc.cz v sekci Klubové cukry. Cena za sérii je 4 Kč.
1. Olomoucký kraj (hrady a zámky) – hnědý
nebo bílý papír a modrý tisk – obě série
zásoba po 50 ks
2. Pan Kostička (letadlo, surf, aj.) – bílý papír a vínový tisk – zásoba 90 ks
3. Rostliny – hnědý papír a zelený tisk – zásoba 100 ks
4. 700 let Ronova – bílý papír a fialový tisk –
zásoba 100 ks
5. Olomoucké památky – bílý papír a hnědý
tisk – zásoba 20 ks
6. Olomoucká veduta – bílý papír a fialový
tisk – zásoba 20 ks
V květnu 2010 bylo slavnostně otevřeno Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství
a města Dobrovice.
Na
vzniku
jeho části –
muzea cukrovarnictví - se
velmi aktivně
podíleli i naši
členové.
Někteří z vás
už tam byli,
ostatním jeho
návštěvu vřele
doporučujeme
(mají tam svůj
cukr). Průvodce muzeem najdete v tomto čísle.
-2-
Náš mezinárodní výměnný den
Sešli jsme se po třinácté
Někdy po deváté večer se společnost až na
ty, kteří u Ireny spali, postupně odebrala na
kutě. Velký podnik mohl začít.
V sobotu jsme se sešli v hojném počtu ve
velkém sále litoměřického hotelu Koliba. Přihlášeno bylo 82 účastníků, z toho patnáct ze
zbytku Evropy. Nakonec sice nepřijeli všichni
přihlášení, ale o moc méně nás nebylo.
Abychom nehrabošili o hladu, byl ještě před
vlastní výměnou zajištěn pro zájemce v hotelové jídelně oběd. Po něm jsme se shromáždili
před sálem, Irena slavnostně přestřihla pásku
uzavírající vchod a výměna mohla začít.
Místa bylo dost a zajímavých cukříků také,
obleženy byly stoly zejména zahraničních
účastníků. Řekl bych, že každý si přišel na své.
Pěkné věci přivezli Italové a rovněž naši dlouholetí příznivci a účastníci Jan Spil z Nizozemí,
Anne-Marie Ducrocq z Francie, Marianne
Dumjahn a Renate Dämlow z Německa a Vibeke Hvitved z Dánska.
Již podruhé se naší burzy zúčastnila Olga
Baljugina z Litvy a vůbec poprvé přijeli Portugalec Paolo Machado a Ruska Jana Semjonova zvaná Sjomaška, která je vůdčím duchem
ruského klubu sběratelů Caxapuku (čti Sachariki).
Všichni účastníci obdrželi u prezence klubovou tašku s nadílkou – novou klubovou sérií
Naše mince I., sérií Královské město Litoměřice, vydanou u příležitosti naší burzy, pěknou
homolkou z produkce firmy TTD Dobrovice a
propagačními předměty klubu i města Litoměřic. Rovněž bylo rozdáváno 45. číslo Cukřenky.
Již tradičně přivezli někteří účastníci cukříky
vydané vlastním nákladem (představujeme je
na jiném místě tohoto čísla), kterými podarovali
své přátele a známé. Sešlo se však i mnoho
příspěvků do studeného bufetu, který byl instalován ve vedlejší místnosti.
Po burze původně plánovala pořadatelka
Irena vyhlídkovou projížďku po Litoměřicích v
turistickém vláčku. Zájemců se předběžně
přihlásilo hodně, proto objednala dokonce dvě
jízdy. Majitel však rezervaci stornoval. Zachoval se tržně, protože se mu v téže době naskytla jiná zakázka, na níž trhnul víc.
Účastníci tedy vyrazili na pěší vycházku po
místních pamětihodnostech. Nakonec to bylo i
lepší, protože je nehonil čas a v pěkném počasí, které v té době již panovalo, se pěkně šlapalo a fotilo. A že je toho v Litoměřicích k vidění hodně! Po cestě se stačili i průběžně občerstvit v restauraci Katovna a nakonec volným
krokem dorazili na společnou večeři v hotelu
Roosevelt.
Letošní sraz cukromilů z Čech, Slovenska a
zbytku Evropy se tentokrát konal 19. června v
zahradě Čech – Litoměřicích a jeho uspořádání se ujala Irena Kundrtová se svým Pepou,
podporována na dálku dalšími členy klubu, o
nichž bude ještě řeč.
Protože taková burza vyžaduje důkladnou
přípravu, začali s ní organizátoři již v lednu.
Zdeněk Adámek vyrobil elektronickou pozvánku a přihlášku a Jitka Schovancová vytvořila
její cizojazyčné verze a rozeslala je spřáteleným klubům a jedincům.
Bylo třeba zadat výrobu cukrů, čehož se ujal
Pavel. Byly to docela nervy, protože se pořád
nějak nemohl dohodnout s grafikem, ale nakonec byly všechno hotovo včas. Celá dodávka
od KAMO byla složena v pražské dvougarsonce Danušky Měsíčkové, kde byla jejím obětavým týmem nasáčkována a odkud ji Irena dopravila vlastním autem do Litoměřic.
U Ireny v bytě se pak dva dny před burzou
sešel tým našich obětavých členek, který naplnil účastnické tašky a vůbec připravil vše, co
bylo třeba.
Velice pěkné jmenovky a cedule na stoly pro
účastníky a jejich doprovod vyrobila Jitka
Schovancová, která také zařídila výrobu klubových propagačních předmětů. To vše poslala
do Litoměřic předem poštou. Naštěstí, protože
den před burzou ji sklátil virus a nemohla se
osobně pokochat výsledkem svého snažení.
Irena Kundrtová zajišťovala ubytování, což
nebyla žádná legrace. Původně byla objednána celá kapacita hotelu Koliba, ale ta nám byla
posléze až na pár pokojů odřeknuta, protože
bylo třeba ubytovat také účastníky svatební
hostiny. Místo zbylo sotva na zahraniční
účastníky.
Povedlo se však sehnat jiné, dokonce levnější ubytování, které bylo pěkné a za babku,
což byla práce Pepova kamaráda Ing. Dobrotka. Zablokoval pro nás 80 míst, i když jsme do
poslední chvíle nevěděli, kolik jich vlastně bude potřeba. Nakonec bydleli všichni.
Na páteční večer byli organizátoři a někteří
již přijedší účastníci pozváni na párty na Irenině zahradě. Jenže jako na potvoru zrovna ten
den hustě pršelo a zahrada se změnila v mokřad. Irena je tedy obětavě přesunula do svého
bytu, kde spolu s Pepou servírovala připravené
lahůdky – grilované maso, slavnostní dort a
vínko z místních vinic.
K tomu nám sama napsala: „Nebylo tolik
místa jako na zahradě, ale každý seděl a doufám, že ne nasucho.“ Ano, bylo to pěkné a
moc za to děkujeme.
-3-
Náš mezinárodní výměnný den
Schovancové za přípravu jak vizitek, tak ostatního materiálu.
Dále Pavlu Tlustému s chotí za přípravu
krásné série Litoměřic, kterou Jitka nakreslila,
Lence Novákové, Saše Vlachovské a Ivance
Nývltové, které přijely už ve čtvrtek ke mně
domů a balily a balily tašky pro naše sběratele.
Chci rovněž poděkovat Janu Smítkovi - několikrát mi volal a nabízel pomoc, ale my jsme to s
Pepou vše zajistili.“
Skončil první velký podnik našeho klubu v
tomto roce a na dveře už klepe výroční schůze
s následnou burzou, která se bude konat
13. listopadu (další šťastná třináctka!) v Uhříněvsi a na níž oslavíme deset let od oficiálního
založení KSBC. A napřesrok se setkáme na
14. mezinárodním výměnném dnu, který by se
měl tentokrát konat na Moravě.
JK
Nedělní dopoledne bylo věnováno návštěvě
nedalekého zámku Ploskovice. Nikdo z naší
redakce už v té době v Litoměřicích nebyl, ale
z obrázků vystavených na internetu je zřejmé,
že i tady bylo pěkně. Zejména cizinci byli spokojeni, protože ke svému překvapení zjistili, že
Česká republika není jenom Praha, Český
Krumlov a Karlovy Vary a že je u nás k vidění
daleko víc.
Náš 13. mezinárodní výměnný den se navzdory té třináctce vydařil a je třeba poděkovat
všem, kdo na tom mají zásluhu, především
Ireně Kundrtové a Pepovi, kteří udělali daleko
víc, než se od nich očekávalo a požadovalo.
Sama Irena nám napsala: „Sponzoroval nás
Ing. Antonín Kučera, podnikatel z Litoměřic a
Pepův kamarád; bez něj bychom zaplatili za
sál 4000 Kč. Také bych chtěla poděkovat hlavně Danušce s jejím balicím týmem a Jitce
Litoměřická burza „očima“ našich fotoaparátů
Den D-1: Irena nám připravila krásný dort
Litevsko – ruská družba: poslední pivo před spaním
-4-
Náš mezinárodní výměnný den
Den D je tady! Tak se nám hosté sjíždějí…
Prezence: Pepa inkasuje, Alena distribuuje
Chystá se sice občerstvení…
…ale napřed si dáme oběd!
Čekání? To známe, taky jsme pořádali burzu…
…no konečně! Šmik a s chutí do toho!
Celek - pohled shora…
…a detail – sestry Pelcovy v akci
-5-
Náš mezinárodní výměnný den
Intervjů s Mílou Žďárskou – je na Youtube.
De suiker is leuk? Naozaj, s cukrom je aj legrace!
Ornella: Tak tohle v Itálii nemáme.
Paolo, projedeme se vláčkem po Litoměřicích?
Vláček nebyl, jde se pěšky. Nahoru, dolů, nahoru…
Tak takhle to náměstí na našem cukru nemáme.
Katovna: Ne abyste se sťali, ještě nás čeká večeře!
A zítra se pojede do Ploskovic…
Foto: K. Pelcová, H. Blažková, AJK a P.T. Více na www.ksbc.cz
-6-
Nové klubové série
Královské město Litoměřice
Stalo se již dobrým zvykem, že ke každému místu, kde pořádáme své burzy vydáváme pro účastníky sérii cukříků, na nichž jsou zobrazeny zajímavé památky v místě i v okolí. Nejinak tomu bylo i
v Litoměřicích.
Obrázky opět moc pěkně nakreslila Jitka Schovancová, cukříky vyrobilo KAMO na bílém a hnědém
papíře. Série byla vydána pouze pro účastníky litoměřické burzy, ale pár jich v klubovém skladu ještě
zůstalo a budou na prodej za režijní cenu.
.
Takovýhle obrázek jsme ještě v Cukřence neměli. Je to ukázka návrhu zpracovaného grafikem do
podoby, podle níž se po schválení zadavatelem vyrobí raznice a může se tisknout.
-7-
Sešli jsme se
Nová Ves – kurty 2010
Ani tentokrát jsme nevynechali neformální sběratelské setkání, které každoročně na konci léta pořádá náš člen Láďa Moulis na svých kurtech v Nové Vsi u Plzně. Předpověď počasí na sobotu 28. srpna
sice nevypadala povzbudivě, meteorologové věštili studený vítr a déšť, ale nakonec to nebylo tak
hrozné. Sice ten den pršelo, ale naštěstí někde jinde, a před chladem jsme se schovali na verandě
tenisové klubovny, zahřívajíce se kafem, čajem a grogem, ti otužilejší pak pivem.
Přijeli Pražáci – Zdena, Hanka a Fous.
Irena s Pepou líčí krásy dovolené, z níž se právě vracejí.
Když jsme tak přehlíželi účastníky, zkonstatovali jsme, že je mezi nimi docela dost klubových funkcionářů. Dostavily se dvě ze tří členek revizní komise v čele s Vlastou Holubovou a kompletní redakce
Cukřenky, kterou přivezla naše účetní Margareta. Vlasta, jsouc z Roudnice, přivezla kromě cukříků
také místní víno a Pavel všechny překvapil svou fotografickou technikou – fosilním aparátem značky
Smena, v němž měl skutečně film a jímž pořídil něco záběrů. Co na nich bude, to se prý teprve uvidí.
Materiálu na výměnu se tentokrát sešlo skutečně hodně. Irena a Pepa, pořadatelé naší jarní burzy,
přivezli a vrhli v plen „dědictví“, které tam při odjezdu zanechal Portugalec Paolo – plnou krabici cukříků. Náš nový člen Michal Valenta přispěl nejen svými krásnými vlastními sériemi (píšeme o nich na
jiném místě), ale i spoustou zajímavých českých, německých a rakouských cukříků. Ani ostatní se
nedali zahanbit a stůl v klubovně byl tak plný, že se něco muselo rozložit na verandě. Na každého se
dostalo.
-8-
Sešli jsme se
Hraboši v akci – Dáša, Danuška, Michal a Markéta
Hrabe se i venku
Novoveské kurty jsou proslulé vybranou krmí. Ani letos nechyběly Láďovy bramboráky s kyselým
zelím zvané vošouchy, účastníci dodali něco chlebíčků a výborné zákusky. Na oběd se podávalo grilované masíčko - prostě jsme si užívali.
Když již hrabošivý zápal poněkud pominul, oživil Láďa scénu vypuštěním své miničunči Bambi. Část
účastníků se pak věnovala obdivování a fotografování jejích četných potomků, někteří se odebrali na
houby do blízkého lesa.
Ještě než jsme se postupně rozjeli do svých domovů, uspořádali jsme hromadné fotografování
všech účastníků. Dalo to práci, sehnat celou jednadvacetičlennou tlupu dohromady a udržet ji na ně-
-9-
Sešli jsme se
jakou chvíli na jednom místě, ale podařilo se. Obrázek pořídil pan Holub. Tenisová síť nechť slouží
coby důkaz, že jsme se skutečně sešli na kurtech, i když na sportování tentokrát nějak nedošlo.
JK
ÐÐÐÐÐÐ
Sleziny u Míly Žďárské
Nebylo jich sice letos moc, ale byly pěkné a na
stole se vždycky něco našlo – vydatné pohoštění
i zajímavé cukříky.
Na zatím poslední slezině, která se konala v
sobotu 25. září, nám Míla představila své nové,
tříměsíční štěňátko Kitynku (na tohle jméno slyší
a je mu jedno, jak se to píše).
Fenečka se předvedla jako skutečný cukromil: v
nestřežených okamžicích nám kradla plné cukry
a blaženě je žvýkala. Mezi tím ohryzávala vše, co
bylo v jejím dosahu. Těsně před naším příchodem upadla u paničky do nemilosti, protože jí
sežrala perlový náhrdelník…
- 10 -
Představujeme
Nové cukříky od našich členů
Podívejte se, čím se pochlubili naši kolegové na litoměřické burze:
Při pohledu na vybrané laskominy, které v civilu vyrábí a na cukrech zvěčnila Irena Kundrtová se
sbíhají sliny, že? Prostě sladké mámení…
„Ubrouskové květiny“ přivezla do zahrady Čech Markéta Víchová.
- 11 -
Představujeme
Velikonoce už sice byly, ale i tak jsme dostali od Saši Vlachovské nějakou tu koledu.
Romantickými náměty na svých cukrech se pochlubil pan Rudolf Koutský…
… a Marcela Raisrová nám popřála hezké léto. No, co do počasí to přání tentokrát moc nevyšlo.
Pan Josef Kittner splnil svůj slib a obohatil svou podkovářskou sérii (psali jsme o ní posledně) také
o modré, červené a zelené provedení.
- 12 -
Nenechte si ujít
Cukrovarnické muzeum v Dobrovici
Dobrovická muzea jsou rozčleněna na čtyři
základní části – muzeum řepařství, cukrovarnictví, lihovarnictví a města Dobrovice. Expozice cukrovarnictví je jejich hlavní a nejdůležitější částí. Veškerá pozornost je v celém procesu
pěstování řepy a výroby cukru soustředěna na
konec celého řetězu, na konečný výrobek,
kterým je cukr – sacharosa. Ten je konzumován či dále spotřebováván, ne řepa. V Dobrovických muzeích tak nabízí největší škálu informací, fotografií a exponátů právě cukrovarnická expozice.
Začněme na dvoře Dobrovických muzeí. V
levé části dvora se nachází hlavní vstup do
muzea v podobě velkého tubusu. Ten představuje základní pracovní operaci cukrovaru –
extrakci cukru z řepy do vody. Každý, kdo chce
dojít do prvního patra, musí tímto tubusem
projít – po točitém schodišti stejně jako nařezaná řepa při extrakci (pozn.: patro má i bezbariérový přístup).
V pravé části upoutají pozornost největší
muzejní exponáty: parní lokomotiva doplněná o cisternový vagon. Parní lokomotiva
pochází z lihovaru Smiřice. Sice již dávno nebafá a nekouří se jí z komína, ale je krásnou
připomínkou, že tento typ v Dobrovici na cukrovarské vlečce také jezdil. Za lokomotivou
stojí cisternový vagon. Podle dostupných údajů
byl vyroben v 90. letech 19. století a byl používán původně jako soukromá cisterna.
Expozice cukrovarnictví v pavilonu M1 se
nachází ve dvou patrech. V přízemí je výstavní sál s velkou projekční plochou. Již při vchodu do sálu každého upoutá obří kostka cukru
o hraně 1 m vyrobená v mělnické balírně, která
je patrně největší kostkou ve střední Evropě a
zároveň připomínkou českého předsednictví
Radě EU.
V sále převažují závěsné posuvné panely.
Část panelů obsahuje informace trvalejšího
charakteru, často informace o současném
stavu a přehled cukrovarů, část je charakteru
dočasného, neboť se počítá s obměnou textů.
Sál doplňuje několik menších vitrín, které v
časově vymezeném období budou obsahovat
různé náměty vážící se k cukrovarnické tematice.
V sále je pro návštěvníky promítána dvacetiminutová smyčka filmu, která zprostředkuje
pohled především na chod soudobého cukrovaru při kampani, tj. za plného provozu zpracování řepy a při výrobě cukru. Návštěvníkům
muzea tak tento film umožňuje shlédnout cukrovar v činnosti i mimo podzimní kampaňové
období.
Panely sdělují základní informace o současné organizaci cukrovarnického průmyslu i s
náhledem do historie. Je z toho vidět dlouholetá organizovanost cukrovarníků v rámci kdysi
společných státních útvarů. Na dalších panelech jsou představeny všechny cukrovary fotografiemi a základními údaji z jejich vývoje a
současnosti.
První panely ale možná překvapivě nechrlí
sladké informace, ale fotografie a údaje o rekonstrukci bývalého hospodářského dvora, ve
kterém se Dobrovická muzea nacházejí. Návštěvník je tak vtažen do historie míst, v nichž
právě stojí a která byla převážně obydlena
převažujícím počtem hospodářských zvířat.
Lze tak získat větší a bližší kontakt s prostředím muzeí.
Atmosféru umocňují hlavně zachované trámové stropy o patro výše na sýpce, jejichž
stáří je datováno do období let 1568–1578.
Zároveň je na panelech vidět ohromné množství práce vykonané v době rekonstrukce na
muzeum. I když byl projekt velmi pečlivě připraven, vlastní rekonstrukce samozřejmě přinesla řadu překvapení a překážek, které bylo
nutno řešit na místě. Ostatně to tak bývá, když
se kopne do staré křivé zdi.
Zvláštní prostor je věnován Dobrovici a majitelce, akciové společnosti Cukrovary a lihovary
TTD, jako zakladatelce muzeí a jako společnosti, která v Čechách dokázala výrazně zmodernizovat a zkoncentrovat výrobu cukru z celé
řady malých a neefektivních závodů. Rovněž
tak samostatné místo má i balírna cukru v
Mělníku, pokračovatelka dnes již neexistujícího
mělnického cukrovaru, která byla zmodernizována v největší balírnu cukru na východ od
německých hranic. Ročně se zde zabalí okolo
80 tisíc tun cukru, což ještě před dvaceti lety
bylo číslo z kategorie snů.
Následující panely prostupně představí
všech sedm funkčních českých cukrovarů –
České Meziříčí, Dobrovice, Hrušovany nad
Jevišovkou, Litovel, Opava - Vávrovice, Prosenice a Vrbátky. Další zavěšená sada je opět
tematicky společná – v základních bodech
přiblíží vztah a vliv cukrovarnického průmyslu k
ostatním oborům lidské činnosti, které nejvíce
ovlivnila nebo jimi byla výrazně ovlivněna.
Strojírenství, stavebnictví, bankovnictví a školství. Živnobanka, Nekvasil nebo ČKD patří
mezi pojmy, které by si každý návštěvník měl z
muzea odnést ve spojitosti s cukrem.
Hned při vstupu na sýpku v horním patře
pavilonu upoutá po pravé ruce, kromě vystavených současných výrobků, historická mapa
cukrovarů za celé období existence cukrovar-
- 13 -
Nenechte si ujít
modelů, skutečných strojů nebo třeba surovin
potřebných k provozu cukrovaru. Zde lze ukázat na takové materiály, jako je například spodium, křemelka nebo karborafín. Zajímavostí
jsou i tzv. inkrustace – srostlice a usazeniny
materiálů, jež zejména v potrubí dokáže vytvářet teplo, tlak a voda.
Krabičky, krabice, pytlíčky, sáčky, roury a vrtule a vedle toho maxikrystal, velké, menší,
malé a nejmenší krystaly, kostičky, kostky,
homoličky, homolky a maxihomole. Jedno z
hlavních lákadel cukrovarnické expozice, jedna
z hlavních a viditelných fází výroby cukru –
obal s výrobkem. V depozitáři je jich tolik, že
by se s nimi mohla polepit veškerá plocha
podlah, zdí i stropů, nebo z nich sesypat asi
jedna tuna cukru. Výstavní vitríny umožňují
návštěvníkům ukázat základní podoby výrobků
i obalů. A je počítáno s jejich obměnou.
Krystal cukru je základní podoba pevného
skupenství sacharózy. Všechny jiné názvy
(krupice, moučka, písek, Corse Grain, Cubes,
tablets, CB1, chips atd.) jsou jen pojmenováním velikostí, tvarů a způsobů zpracování. Oko
diváka rozhodně upoutá ve zvláštní skříňce
skutečně abnormálně velký krystal cukru. Váží
5 kilogramů a má rozměry 23 × 17,5 × 14 cm.
Lze jej směle nazvat maxikrystalem. O kus
dál jsou ukázány krystaly jak v různých velikostech, tak i v různých baleních. Každý by se měl
podívat na tzv. kubesy, speciálně vařený druh
cukru, který byl předmětem významného vývozu, zejména na zahraniční, veskrze luxusní
trhy.
Oku lahodící je vitrína s ukázkami hygienicky
baleného cukru všeho stáří, typů, různých
námětů a tvarů. Hygiena, jak se zkráceně tomuto výrobku říká, je předmětem samostatně
organizované sběratelské činnosti Klubu sběratelů baleného cukru se členy nejenom v
České republice. Postupně se počítá s možností obměny této vitríny aktuálními a atraktivními výrobky z celého světa.
Kromě atraktivních obalů a výrobků nabízí
sýpka i další neméně zajímavé informace. V
historické laboratoři jsou k vidění na malém
laboratorním stole z konce 19. století i na velkém pracovním stole z let dvacátých přístroje,
nádoby a pomůcky, které nemohly chybět v
žádné tovární laboratoři. Všechny vystavené
exponáty sloužily v praxi řadu let.
Expozice výzkumné a vydavatelské činnosti cukerního oboru sděluje, že cukrovarnictví byl obor s velkou vědecko-výzkumnou a
vydavatelskou základnou reprezentovanou
institucí světového jména a věhlasu – Výzkumným ústavem cukrovarnickým. Výzkum již
převážně a poměrně dávno skončil, protože
všechno podstatné bylo objeveno a vyzkou-
nického průmyslu na dnešním území ČR.
Technologie výroby cukru je téma, které se v
různých podobách a intenzitě objevuje prakticky všude, kam návštěvníkovo oko dohlédne.
Je to pochopitelné, protože jednotlivé fáze
výroby cukru prošly svým vývojem, a všechny
se nějakým způsobem podílely nebo stále
podílejí na tvarech a velikostech strojů, budov
nebo na konečné podobě výrobku.
Není také bez zajímavosti, že všechny hlavní
fáze výroby jsou spojeny s vynikajícími osobnostmi, které otáčely pomyslné cukerní kolo
dějin dopředu. Julius Robert vynalezl v Židlochovicích difuzi, jako způsob získávání cukru z
řepy. Je to celosvětově rozšířená a dodnes
nepřekonaná metoda; již 146 let. Také Arnošt
Mik svým vynálezem popsaným v roce 1885
(hasidlo na vápno) zastínil všechny předchozí
způsoby. A další, Hugo Jelínek, cukrovarník,
který vyřešil letitý problém s čištěním řepné
šťávy. Dodnes se podle jeho způsobu surová
šťáva s vápenným mlékem probublává oxidem
uhličitým, jak to předvedl ve vysočanském
cukrovaru v roce 1863. A do čtveřice – Jakub
Kryštof Rad, ředitel rafinerie cukru v Dačicích,
který vynalezl lis na kostky cukru – už v roce
1843.
Kdo by si myslel, že je výčtu vzácných osobností konec, mýlil by se. Jen je v něm pokračováno v oblasti analytické chemie, oboru, který
významně celosvětově ovlivnil laboratorní metody sledující a kontrolující cukrovarnický provoz. Především je třeba uvést Karla Napoleona
Ballinga, který dal v roce 1841 světu sacharometr a popsal proces měření. Josef Jan Frič,
další vynikající osobnost, v roce 1898 zkonstruoval vlastní polarimetr a dvojice cukrovarnických vědců, Jaroslav Dědek a Josef Vašátko, formulovala a praxi předala tzv. progresivní
předčeření – metodu, která významně ovlivnila
proces čištění difuzní šťávy. Bylo by možné
pokračovat dále, seznam osobností je podstatně delší, zde byly představeny jen ty největší.
V každém případě vzešly z českého území tak
zásadní vynálezy cukrovarnické technologie a
analytiky, že o něm lze bez nadsázky hovořit
jako o průkopníku a hybateli světových dějin
cukru.
Nenechat si ujít podrobnější prohlídku průřezu modelu cukrovaru visícího na zdi proti
hlavnímu vchodu na sýpku by mělo být zcela
samozřejmé, protože se na něm každý dozví,
jak takový cukrovar vypadal ještě v nedávné
době (z převážné většiny vypadá i dnes stejně)
a pozná základní procesy a stanice výroby
cukru. S některými částmi zobrazenými na
průřezu se pak může návštěvník setkat v různých místech sýpky nebo jiných pavilonů, ať už
je to v podobě fotografií zařízení nebo malých
- 14 -
Nenechte si ujít
nické podnikové dílny ve Skřivanech. Cukrovarnickou expozici pavilonu M4 doplňuje sada
strojů na potisk pytlů a na jejich údržbu a opravy. Rozhodně zajímavým exemplářem je potiskovací kolíbka pytlů na cukr, která je stále
funkční. K vidění je také řada potiskovacích
figur z různých cukrovarů a s různými texty.
Výroba na ukázku návštěvníkům však možná
není, protože modrá inkoustová barva, která se
k potisku používala, by ulpěla nejenom na pytli.
K předvádění je připravena i vypalovačka
textu na bedny. Návštěvníci by měli uvidět její
elektrifikovanou verzi. Původní se nahřívala na
kamnech nebo ve žhavém uhlí. Rozžhavený
kov pak vypaloval na dřevěné bedně požadované údaje o obalu a obsahu.
V poslední části cukrovarnického muzea, v
pavilonu M5, se nacházejí stroje nebo jejich
části, které byly třeba ještě nedávno součástí
technologických linek cukrovarů a podílely se
na výrobě cukru. I když některé z nich nejsou
používány už celá desetiletí, jedno však mají
společné – z funkčních nebo ze zrušených
cukrovarů byly shromážděny prakticky ve chvílích, kdy jim hrozil fyzický zánik. Přitom se
často jedná o zařízení, která byla v České
republice nebo v širším regionu v provozu již
jako poslední svého druhu nebo typu. Podařilo
se tak posbírat soubor exemplářů různého
stáří. Časově se doba užívání exemplářů pohybuje od konce 19. století až do 80. let století
dvacátého.
Uvedená sbírka si neklade za cíl představit
za každou část technologie jednoho starého
zástupce. Ani to není možné, protože v řadě
případů to neumožnily fyzické rozměry takových zařízení. Například nebylo možno přemístit celý kotel, proto jako připomínka jsou zachována jen kotelní dvířka. Naproti tomu pokud
to bylo jen trochu možné, byl zachraňován celý
exponát. Příkladem je řízkolis nebo odstředivka.
Dalším společným rysem vystavených zařízení je jejich zachovaná funkčnost anebo stav,
který umožňuje zprovoznění s přispěním menší práce a nákladů. S tímto cílem také byly z
cukrovarů stroje získávány. U většiny z nich
však není možné, aby si jejich chod vyzkoušeli
přímo návštěvníci muzea, neboť by nebylo
možné zaručit bezpečnost. Předpokládá se
ještě doplňování dalšími exponáty, pokud se je
podaří v budoucnu získat.
U každého stroje je stručný popis, takže návštěvník se dozví umístění stroje v technologickém postupu. Mezi vizuálně zajímavé lze
označit (zde oproti skutečnosti ležící) automatickou recyklující odstředivku na cukr. Pochází z cukrovaru Mělník a byla vyrobena v 80.
letech. Představuje typický a světově rozšířený
automatizaci procesů a technologie. Vydavatelská činnost však nadále pokračuje prostřednictvím odborného časopisu Listy cukrovarnické a řepařské, který patří mezi nejstarší odborné časopisy u nás.
Běžným návštěvníkům zůstane utajena
knihovna muzea. Uvažuje se, že bude přístupná omezeně pouze po dohodě pro odbornou veřejnost v badatelně, kde bude možné
studovat dějiny řepařství a cukrovarnictví až po
současnost. Knihovna obsahuje patnáct tisíc
svazků odborného charakteru a je pravděpodobně druhá nejucelenější svého druhu vůbec.
V levé části pavilonu M4 je instalována expozice velkoobjemových obalů a některých
úkonů při opravách a údržbě pytlů na cukr.
Uprostřed této expozice je umístěn starý laťkový dopravník pytlů s cukrem, na kterém jsou
vystaveny různé typy velkoobjemových obalů
na cukr. Vévodí jim moderní vak na 1 tunu
cukru tzv. big bag, dále jsou zde k vidění klasické pytle z jutového materiálu na hmotnost
50 a 100 kg a pytle papírové různých tvarů,
velikostí (na 10, 15, 20, 25 a 30 kg) a modifikací (ztrojený papír, polyethylenová vložka
apod.). Až na jednotunový vak patří všechny
vystavené obaly ke klasickému způsobu nejenom balení, ale i uskladnění cukru. Do 70. let
nebyla k dispozici velkoobjemová betonová či
ocelová sila, proto bylo nutno cukr přímo z
výroby zabalit a pak uskladnit do etážových
skladišť cukru. Problémem těchto skladišť bylo
udržení stálé teploty a vlhkosti atmosféry kvůli
vlhnutí a tvrdnutí cukru, proto byla některá
vytápěna.
Mezi dalšími velkoobjemovými obaly jsou
zde k vidění historické bedny ze dřeva a krabice z lepenkového papíru na kostkový cukr o
hmotnosti 25 a 50 kg, ve kterých se až do 50.
let 20. století expedovaly kostky z cukrovarů
do tržní sítě. Vedle těchto obalů návštěvník
uvidí i řadu dalších převážně soudobých krabic
a tzv. přebalů na kostky, sypký cukr nebo na
moučku.
Hlavním magnetem této části cukrovarnické
expozice by měl být funkční balicí automat
typ RA 4 na hygienické balení cukru, neboli
na klasické kavárenské sáčky. Byl vyroben v
roce 1970 a pracoval v cukrovaru Mělník. Balicí automaty na drobné balení cukru, tzv. hygieny, jsou v Čechách známy od 30. let 20. století na balení kostkového cukru. Sypká forma
cukru se začala balit až od konce 50. let, nejprve o hmotnosti 7 g, později 5 g a nyní 4 g. Až
do počátku 90. let výroba probíhala téměř výhradně v cukrovarech.
První balicí automat byl sestrojen téměř na
koleně v cukrovaru Cerekvice nad Loučnou,
odtud pak sériovou výrobu převzaly cukrovar-
- 15 -
Nenechte si ujít
do 620 kg. Vzhledem k celé konstrukci a stavebnímu zakotvení se z celého zařízení podařilo zachovat právě vážicí skříň.
Další váha na řepu je zastoupena pásovým
typem váhy sladkých řízků „Adequate“.
Pracovala v Litovli a je originálním výrobkem
cca z doby kolem roku 1966. Tento systém
nahradil dotehdy používaný diskontinuální
systém vážení, a od konce 60. let 20. století po
tři desetiletí byl tento způsob zjišťování hmotnosti řízků v ČR nejrozšířenější.
Před expozicí vah je vystaven lapač nečistot z vápenného mléka patent „May“. Je
mladší doby vzniku (1980–1990) a pochází z
cukrovaru Kojetín. I přes své „mládí“ je lapač
zajímavým exponátem, protože je věrnou kopií
předchozího původního nedochovaného zařízení patentovaného cukrovarníkem - vynálezcem ing. Jindřichem Kořánem v roce 1905.
Lapač odstraňuje z vyhašeného vápeného
mléka nežádoucí části, zejména písek. Hašené
vápno je pak použito v procesu čištění řepné
šťávy.
Naproti vahám se nacházejí exponáty z oblasti dopravníků na cukr. Oba patří mezi pasivní systémy dopravy využívající gravitaci – cukr
v pytlích po nich klouže vlastní vahou. Prvním
je dřevěný skládaný tobogan, přesněji skluz
pocházející z cukrovaru ve Slatiňanech z doby
kolem roku 1961. Tobogan na pytle s cukrem
byl levným, rychlým a praktickým pomocníkem
při vyskladňování cukru z vyšších pater cukerních skladišť. Zhmotňuje um a dovednost truhlářů, tesařů, mědikovců a potrubářů. Je sestaven z jednotlivých zvlášť opracovaných a sestavených dílů - prken, navléknutých na nosnou konstrukci, kterou je kovová roura. Stavební zabudování a umístění toboganu mezi
patry cukerních půd dovolilo získat jen část z
původní výšky, i tak je zachována jeho jedinečnost a tvar.
Druhým je kovový svářený skluz, do roku
2006 pracující v cukrovaru Mělník. Je výrobkem vlastních dílen cukrovaru a tudíž také
dokladem zručnosti, dovednosti a schopnosti
zaměstnanců cukrovaru poradit si i v době
nedostatku všech možných materiálů. Skluz na
pytle byl v mělnickém cukrovaru používán pro
dopravu pytlů s cukrem o hmotnosti 50 a 100
kg a byl umístěn v nábřežním skladišti cukru,
které je dodnes v provozu především pro expedici cukru v drobném spotřebitelském balení.
Stroje na manipulaci s cukrem doplňuje ještě
mlýn na cukr pocházející z cukrovaru České
Meziříčí. Mlýn patřil mezi doplňková strojní
zařízení tzv. krystalovny. Vlastní mletí cukru se
provádělo kladívkovým způsobem. Obecně
byla v cukrovarech výroba mletého cukru zpočátku pouze doplňková, nezřídka se zpracová-
výrobek královéhradeckých strojíren, ve kterém se odděluje zbývající tekutá fáze cukru od
krystalické. Vystavený exemplář je diskontinuální typ ARO 1250 ZVÚ, což znamená, že v
jednom cyklu zpracuje až 1,25 t cukroviny.
Dalším velkým exponátem je řízkolis tehdejší východoněmecké výroby typ GH 2, který
zejména v 70. letech výrazně pomohl řešit
cukrovarům situaci v oblasti lisování vyslazených řízků. Byl vyroben v roce 1973 a až do
kampaně 2009/10 pracoval v Litovli. Řízkolis
patří mezi neodmyslitelný prvek technologie
zpracování cukrové řepy. Odděluje přebytečnou vodu od řepných řízků, z kterých byl difúzí
získán cukr. Voda je dále zpracovávána, vylisované řízky jsou buď přímo, nebo usušené
prodávány k dalšímu využití jako krmivo pro
zvířata nebo jako topné médium. Řízkolisů je
známo několik typů (převažují horizontální typy
např. Škoda, Stord, Nysa), typ GH 2 patří mezi
vertikální. Je posledním dochovaným v ČR.
Kapsový výtah na řepu, postaru páternoster, patřil více jak jedno a čtvrt století k základním zařízením v cukrovaru. Pomocí kapes
zavěšených na řetězech se jím dopravovala
vypraná řepa do řezaček, přičemž překonávala
poměrně značnou výšku (okolo 15–20 m). V
dávné minulosti tuto práci zastávaly ženy a
pacholci nošením řepy v nůších. Vzhledem k
abnormální namáhavosti zařízení se páterů v
každém cukrovaru vystřídalo několik; zbytek
posledního byl původně v provozu v Lovosicích. Pět kampaní, až do té poslední v Mělníku
v roce 2003/2004, denně dopravoval až 3 300
tun řepy, část výtahu je z Českého Meziříčí.
První v řadě vah je sklopná automatická
váha na cukr „Chronos“, vyrobená ve východním Německu přibližně v letech 1975–1980. Až
do likvidace pracovala v cukrovaru Kojetín.
Sloužila k vážení cukru přicházejícího z výroby
na sklad. Jakmile dopravovaný cukr dosáhl
nastavené hmotnosti, zásobník váhy se překlopil, vyprázdnil a vrátil do výchozí polohy.
Další automatická sklopná váha na řepu systém „Chronos“ patří mezi staré exponáty, byla
vyrobena kolem roku 1890 a pracovala v Protivíně.
K vidění také je vážicí část velmi vzácného
typu – automatické vagonetové váhy systém
„Wiesner“ Chrudim. Byla vyrobena v roce 1924
a až do zrušení provozu v roce 1995 pracovala
spolehlivě a bez poruch v cukrovaru Trnava na
Slovensku. Vážicí skříň byla součástí vážicího
úseku elektrické visuté kolejnicové dráhy. Ve
své době představovala efektivní způsob dopravy cukru z výroby do skladu. Na zabudované kolejnici se pomocí stejnosměrného proudu
pohybovaly zavěšené vozíky. V určitém místě
dráhy byl zabudován vážicí systém s váživostí
- 16 -
Nenechte si ujít
cukrovaru Bašnice starý 139 let. Více než
tunový kvádr o objemu cca 422 tis. cm3 ze
světoznámého hořického pískovce nese datum
mše svaté a slavnostního poklepu při zahájení
výstavby cukrovaru. Druhým skvostem je základní kámen cukrovaru Postoloprty, který
se honosí stářím 158 roků. Nese rodový znak
původních majitelů – Schwarzenbergů a je
opatřen vytesaným prostorem pro vložení dokumentů z doby založení cukrovaru. Třetím
krásným exponátem je kulová ozdoba štítu
továrny cukrovaru v Českém Brodě, jejíž vznik
lze odhadovat před rokem 1900.
Posledním velkým exemplářem je saturační
vápenec. Patří mezi základní pomocné suroviny při výrobě cukru. Po vypálení a vyhašení v
podobě vápenného mléka spolu s oxidem uhličitým je nezbytným komponentem při čištění
řepné šťávy. Zhruba jednu tunu vážící kámen
zde slouží jako vzorek této povrchově těžené
horniny. Ve skutečnosti cukrovary zpracovávají
pouze podstatně menší a rovnoměrně velké
kusy vápence s požadovaným obsahem podílu
jednotlivých sloučenin.
Vystavené velké kameny doplňují ještě
ukázky menších stavebních prvků jako cihel,
prefabrikátů, dlaždic z dnes již neexistujících
cukrovarů. A tak je zde možno vidět i kus komínu, cihly s různými cihlářskými značkami,
dlaždice nebo některé z rozličných cedulí.
Nejkrásnější z nich, metr v průměru široký
modřanský lev, je třeba připomínkou dávné
slávy pražského cukrovaru v Modřanech.
Vnitřek pavilonu doplňují velké zavěšené panely s různě starými fotografiemi většiny základních technologických stanic výroby cukru z
řady cukrovarů. Je tak vhodně doplněna sada
vystavených strojů informacemi o těch chybějících.
Jeden panel se věnuje splachovačům řepy,
tzv. elfám. V době otevření muzea totiž ještě
nebude získaný exemplář vystaven. Podařilo
se jej transportovat teprve nedávno, je poměrně rozměrný, demontovaný a bude nutné některé části doplnit. Ve své době, až do 60. let
20. století, patřil mezi základní způsoby vykládání řepy z vagónů. Jeho kapacita stačila zcela pokrýt přísun řepy do závodu (až 1 200 tun
denně). Exemplář byl plně funkční až do demontáže. V obdobném stavu je ještě několik
dalších exemplářů, jejich příprava však zabere
jistý čas.
val odpad z výroby kostek a homolí. Postupně
se však moučkový cukr v domácnostech rozšířil při přípravě a zdobení potravin. Exponát je
mladšího věku, poslední moučku umlel v roce
1998, patří však mezi typické a po desetiletí
vyráběné stroje tohoto druhu.
Srdce každého cukrovaru, kotelnu, v expozici zastupují jen malé kotelní součásti. Vzhledem k rozměrům a hmotnosti každého kotle
nebylo možno převézt ani jeden z nich. Proto
jako vzpomínka nebo památka jsou vystavena
kotelní dvířka.
Vedle čistě nezbytných strojů v technologickém procesu jsou v pavilonu vystaveny i pomocné a doprovodné stroje a zařízení. Mezi
nimi je i ventilátor na řemenový pohon z 30.
let 20. století z cukrovaru Němčice nad Hanou,
kde byl používán prakticky až do zrušení cukrovaru, a to včetně řemenového pohonu. Patřil
mezi první ventilátory použité v cukrovarech na
odsávání cukerného prachu. Byla tak řešena
svízelná situace každého cukrovaru s prašností v prostorách manipulace s vyrobeným cukrem. Vznikalo tam velké množství drobných
částic cukru usazujících se na všech předmětech a strojích. Cukr, jak známo, tvoří spolu se
vzduchem rychle se šířící třaskavou a hořlavou
směs. Manipulační prostory cukrovarů byly
většinou celodřevěné, plné strojů s plochami
tření řemenů a jiných částí, a tudíž i místem
pro vznik výbuchu a požáru přímo ideálním. A
že to nebyl jen ideál, dokládají z historie četné
záznamy o zahoření nebo zničujících požárech
částí nebo celých cukrovarů.
Tzv. transmise (pohon strojů pomocí soustavy řemenů) byla používána jako převod mechanické energie z místa její výroby ke strojům
rozmístěným po celém cukrovaru. V době před
elektrifikací továren to byl takřka výhradní způsob, jak uvádět do chodu čerpadla, vývěvy,
třasadla, pračky na řepu, odstředivky a další
stroje. Každý cukrovar proto zaměstnával alespoň jednoho řemenáře, člověka, který opravoval a udržoval v chodu stovky řemenů vyrobených z vybraných kvalitních kůží.
Dalším zajímavým exponátem je bezpochyby buchar z kovárny cukrovaru Mělník. Pochází odhadem z 20. až 30. let a sloužil k obrábění menších dílů a součástí strojů a technologického zařízení. Nepatřil mezi základní vybavení strojní dílny každého cukrovaru, vyskytoval se ve velkých cukrovarech, jako byl právě
Mělník.
Pavilon vyplňuje i ukázka stavebních prvků z
cukrovarů, které dominují základní kameny
cukrovarů, ukázky cihel, dlaždic a komínových prvků z dnes již neexistujících cukrovarů.
Za skutečné skvosty lze považovat vystavené
základní kameny. Prvním je základní kámen
Použitý pramen:
Ing. Daniel Froněk: Průvodce cukrovarnickou
expozicí muzea v Dobrovici, Listy cukrovarnické a řepařské č. 5 – 6/2010. Zkráceno a redakčně upraveno se souhlasem autora.
- 17 -
Ze sbírek našich členů
Co cukr, to originál!
To však je jen faksimile. Daleko zajímavější
je originální podpis, který se ovšem dost těžko
shání a také možnosti výměny jsou vzhledem k
počtu sběratelů velice omezené. Werner, který
má takových autogramů skoro 1100, by mohl
vyprávět. Zato je každý takový cukřík originál.
Běžní sběratelé autogramů zpravidla zasílají
různým celebritám prázdné kartičky a mají-li
štěstí, celebrita jim je vrátí se svým podpisem.
To naši dva kolegové nemohou – zkuste někomu poslat poštou čistý sáček s cukrem! V
lepším případě skončí v kafi obeslaného, v
horším v policejní laboratoři s podezřením na
antrax. Naši sběratelé tedy musí kontaktovat
objekt svého zájmu osobně a dlužno přiznat,
že podaří-li se jim to, je jim vždy vyhověno,
zpravidla s úsměvem.
Podívejte se na následující (zmenšené)
ukázky ze sbírky Evy Šeré a pokud byste měli
možnost setkat se s nějakou zajímavou osobností, nezapomeňte si s sebou vzít čistý sáček
s cukrem a fixku a požádat ji o autogram pro
naše kolegy. Ti to určitě ocení.
Když se někdo pochlubí, že sbírá autogramy
významných osobností, nepřipadne nám to
nijak zvláštní – takových sběratelů je u nás i ve
světě spousta. Sběratelů hygienicky baleného
cukru už je daleko méně a sběratelé autogramů na HB cukrech (aspoň ti, o nichž víme)
jsou u nás jen dva – naši členové Werner Kulhanek a Eva Šerá.
S cukry, na nichž je vytištěný nějaký autogram, už jste se určitě setkali. Třeba s tímhle:
Otec Miloš a syn Michal Nesvadbovi
Petra Černocká
Olympijské vítězky – Barbora Špotáková, Dana Zátopková a Kateřina Emmons
Lucie Vondráčková
Oldřich Navrátil
- 18 -
Josef Zíma
Cukrové zajímavosti
Sladký šampionát za osm káv a 20 stotinek
Fotbal je hra populární a k mistrovstvím Evropy nebo světa vždycky někdo vydá nějaké cukry. Nebylo tomu jinak ani v případě mistrovství světa 2010, které se konalo v Jihoafrické republice.
Tuhle pěknou fotbalovou sérii jsme objevili v
bulharské metropoli Sofii, kde jsme se zdržovali několik dní začátkem června. Nasbírat ji
byla fuška, protože ji měli jen v jednom bistru
nedaleko našeho hotelu. Pod záminkou konzumace kafe jsme je navštívili asi čtyřikrát, ale
do plného počtu 32 cukříků (každému mužstvu
byl věnován jeden) jich pořád deset chybělo.
Nakonec jsme se odhodlali a lámanou slovanštinou jsme oslovili servírku. Vzala to s
humorem a prohrabala s námi celou krabici.
Chtěli jsme cukříky zaplatit a nabízeli jsme jí
dvě leva (asi 25 Kč), ale ona nám to spočítala
(a namarkovala!) na 20 stotinek, tedy bratru na
dvě koruny padesát. Vzhledem k tomu, že
jedno velmi dobré kafe espreso stálo 60 stotinek, pořídili jsme celou sérii za celkem pět leva
a ještě jsme si smlsli.
Česká reprezentace se sice do závěrečných
bojů šampionátu neprobojovala, ale podařilo
se to bratrům Slovákům, kteří si ani v Jihoafrické republice rozhodně ostudu neudělali.
Zajímavé je, že tuto sérii vydal bulharský
Multipack, třebaže Bulhaři vypadli již v kvalifikaci.
JK
- 19 -
Cukrové zajímavosti
Malý rozdíl – taky rozdíl!
Od uzávěrky minulého čísla Cukřenky už
uplynulo pár měsíců a nám se sešlo několik
dalších ukázek drobných rozdílů a odchylek na
našich cukrech, které pokládáme za běžné a
jejichž podrobnějším zkoumáním už se ani
nezabýváme. Tady jsou:
Na zcela běžných cukrech firmy Hellma se objevila čísla. Na sáčku vlevo jsou zatím známa jen od
jedné do pěti (a bez čísla), kolik jich je na tyčkách zobrazených vpravo, nevíme. Hledejte, hledejte…
Další odchylka – novější tyčky kávy Dallmayr. Nejenže mají jiný text na zadní straně, ale jsou i kratší, než původní. A producent přejmenoval své internetové stránky…
Cukrem kávy RIOBA jsme se obírali už ve 42. čísle, tohle je další varianta. Přibyl text „a lihovary“ a
další údaje jsou i v polštině. Obrázek bohužel není tak ostrý, chce to vidět v reálu.
- 20 -
Cukrové zajímavosti
Ani notoricky známé slovenské cukry nejsou vůči drobným odchylkám imunní. My jsme na této Lavazze našli čtyři (no, tři určitě), kolik jich najdete vy?
AJK
Populární Velryba v novém hávu
Až donedávna se pražská kavárna, klub a galerie Velryba pyšnila pěknou sedmikusovou sérií:
Ta se postupem času měnila jen nepatrně - od „krupice 5 g vč. obalu“ přes „krupice 5g“ po „krupice“
V létě však byla nahrazena úplně jinou sérií. Nevím, řekl bych, že ta původní „secesní“ byla hezčí.
JK
- 21 -
Cukr ve světě
Seriál o výrobcích baleného cukru – 2. část
Sbíráme balené cukry, tyčky, čtverečky,
kostičky. Vyměňujeme , třídíme, zařazujeme.
Víme, ze kterého státu ten který cukřík je, čím
se liší, koho prezentuje, možná i kdo ho
vyrobil.
Co ale víme o těchto firmách – výrobcích HB
cukrů?
A jelikož mám trošku zmatek v evropských
nadnárodních společnostech, chtěla bych
dnešní laický článek věnovat právě třem z
nich.
1. Koncern Südzucker AG
2. Francouzský cukrovarnický koncern Tereos také patří k největším v Evropě. Jde o
společnost, kterou vlastní zemědělci – pěstitelé
řepy ve Francii (kolem 12 000) a vyvíjí činnost
v Evropě, Jižní Americe a také v Africe.
V naší republice je tento koncern akcionářem
cukrovaru TTD Dobrovice, což je v současné
době největší český producent cukru a lihu.
Německá společnost, největší výrobce cukru
v Evropě s roční produkcí kolem 4,8 milion tun.
Společnost má 29 cukrovarů a 3 rafinerie v
Rakousku, Belgii, České republice, Francii,
Německu, Maďarsku, Moldávii, Polsku, Rumunsku, Slovensko a Bosně-Hercegovině.
Koncern se nezaměřuje pouze na výrobu cukru.
Pokud si na stránkách www.suedzucker.de
najdete mezinárodní pracoviště, objeví se vám
dvě společnosti:
a) Agrana Zucker – Moravskoslezské Cukrovary a.s. (cukrovary Hrušovany nad Jevišovkou a Opava, jejichž značka Korunní cukr
má již dlouholetou tradici. (www.cukrovar.cz)
b) PortionPack Europe – Hellma – gastronomický servis Praha s. r. o. (www.hellma.cz).
K zahraničním firmám, členům Südzucker
Group, patří například také Saint Louis Sucre
(Francie), belgická Raffinerie Tirlemontoise,
Südzucker Polska, Südzucker Moldova nebo Magyar Cukor Zrt.
3. Společnost Nordzucker patří k největším
producentům cukru v Evropě a zabezpečuje
rozsáhlý sortiment výrobků a zákaznický servis. Vlastní pět cukrovarů v Německu, další v
Dánsku, Finsku, Litvě, Polsku, Švédsku a na
Slovensku a pokračuje v další expanzi.
Členem této společnosti je také Považský
cukor a.s., nám známý novou značkou
SweetFamily. Modré obaly doplněné různými
barvami podle využití (žlutá a hnědá pro nápoje) s různými nápisy jsou lákadlem pro každého sběratele.
V příštím čísle se chci věnovat dalším evropským společnostem s národní a nadnárodní
působností.
Zpracovala J. Schovancová.
Společnost Tate & Lyle končí v Evropě s výrobou cukru
150 let po zahájení rafinace cukru v londýnském závodě Thames Refinery oznámil její
majitel, společnost Tyte & Lyle, počátkem července 2010 prodej svých aktivit v Evropě skupině American Sugar Refining, která je součástí koncernu Florida Crystals Corp. Cena rafinerií v Londýně a v Lisabonu činí 250 mil. eur.
Společnost Tate & Lyle vytvářela ze dvou třetin
výnos z aktivit ve výrobě cukrovinek, škrobu a
etanolu, v obchodu s melasou a z provozu
rafinerie cukru ve Vietnamu.
Pramen: Listy cukrovarnické a řepařské
- 22 -
Tlusťjochovy křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A
B
C
D
E
F
G
H
I
Ve snu… (tajenka) dostati, na cesty vyraziti.
VODOROVNĚ: A. Kocouři (expr.); velký zobák; ženské jméno. B. Zkratka lidových družstev; svazek
obilí; latinsky kostky; být moderní (expr.). C. Smyčka; bezduchý výcvik; ukazovací zájmeno; příslovce
místa. D. Posvátný zákaz; jméno psa; rukavičkářská useň; zavýsknutí. E. TAJENKA. F. Tázací zájmeno; mety; pouzdro; telegrafické tečka. G. Pramáti; otec; jihoamerický indián; druh pepře. H. Silný
provaz; koupací nádoba; vznešená žena; chem. značka astatu. I. Nadezdívka nad hlavní římsou; druh
revolveru; dopravní prostředky.
SVISLE: 1. Podšívková tkanina; kobka. 2. Dávat reference. 3. Citoslovce opovržení; správní jednotka;
spojka. 4. Asiat; zhotovit šitím; označení našich letadel. 5. Druh jeřába; vyvřelina. 6. Opojený; uhlovodík. 7. Přitakání; tváře; jež (zast.). 8. Ženský hlas; popravčí; chem. značka stříbra. 9. Vzácný plyn;
hromadná objednávka alkoholu v hospodě. 10. Obvazová potřeba; Rom. 11. Římskými číslicemi 99;
hudební skladba; japonská lovkyně ústřic. 12. Doušek; spisy; citoslovce bolesti. 13. Řídit diskuzi. 14.
Stromořadí; část nohy.
NÁPOVĚDA: ALEA; AMA; AVA; NAGAN; NAPA.
- 23 -
Tlusťjochovy křížovky o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A
B
C
D
E
F
G
H
I
Ve snu… (tajenka), přírůstek do sbírky očekávati.
VODOROVNĚ: A. Část skeletu; část atlasu; tímto způsobem; inferno. B. Primát; nepohoda; ostrov v
Malých Sundách; zbabělec. C. Mys; divadelní závěs; zámotek; jež (zast.). D. Palivo; sibiřská řeka;
nástroj žence; přitakání. E. TAJENKA. F. Ukazovací zájmeno; minulý rok; obojživelník; domácké
slov. mužské jméno. G. Úkaz; jihočeská řeka; chytit; souhlas. H. Částečka hmoty; hořké žaludeční
léky; vnímat očima; přibližně (zast.). I. Jednotka ryzosti drahých kovů; zájmeno osobní; vesnická mládež; starogermánský znak.
SVISLE: 1. Kulovitá bakterie; kterým způsobem. 2. Protiklad; příbuzná. 3. Hlas hada; přijímací řízení.
4. Prkenný strop (nář.); kruh; moje. 5. Stěrač prachu; svinout. 6. Korálový ostrov; na jiné místo (nář.).
7. Stavební dílec; ruské mužské jméno. 8. Chem. značka astatu; spojka; papoušek. 9. Nervový
záškub; letopis; povzdech. 10. Tropické šílenství; strach. 11. Druh ořechu; egyptský posvátný býk. 12.
Škemrat; běloveská kyselka. 13. Název sykavky; severoatlantický pakt; škrobení. 14. Končina; zde.
15. Silný provaz; biblická postava. 16. Ten i onen; symetrála.
NÁPOVĚDA: TIMOR.
ÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎÍÑÐÎ
A nakonec trochu (cukrové) vaty
Sesadit a zformátovat jednotlivé příspěvky tak, aby
přesně vyplnily tiskové stránky, není vždycky lehké.
Občas je třeba proškrtat text, občas se musí zmenšit nebo zvětšit obrázek. Občas ale nezbude, než
použít tzv. výplň čili vatu. A ten případ právě nastal:
Tlusťjoch se už skoro rok chlubí těmito ne zrovna
mravnými bulharskými cukry a pořád dotírá s otázkou, kdy už je uveřejníme. Neví, kde k nim přišel,
ale tvrdí, že na oněch místech osobně nebyl. Zato
se mě snažil přesvědčit, že bych tam při své červnové návštěvě Sofie mohl zajít.
Nezašel jsem, kam taky? Zjistil jsem totiž, že je to
reklama firmy „RADONI“, vyrábějící kakao, čokoládu
a cukrové produkty. Navíc neumím bulharsky, takže
nápisu „Nie rabotim za vas“ nerozumím, a sladkému
se vyhýbám.
JK
- 24 -
Download

zde - Klub sběratelů baleného cukru