Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
4/ 201 4
● J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Největší problém Česka?
Bydlení!
říká Sri Kumar
Vishwanathan
strana 11
EDITORIAL
obsah
Dobře
utajený problém
Obsah
Dobré zprávy
Podpora po transformaci
Burzy filantropie
Workshop o zaměstnávání
Mistrovství ČR v curlingu vozíčkářů
Noční běh pro Světlušku
4–5
Věra Jourová:
Chceme patřit
k moderním
evropským
společnostem
str. 8
Anketa
Co by měl změnit zákon
o sociálním bydlení?
Jestli mají Praha a Berlín něco společného,
tak je to nedostatek levných bytů, běžně
nazývaných sociální bydlení.
To, že v Česku bydlí na 100 tisíc lidí
v ubytovnách, které slouží jako zdroj
rychlých peněz jejich majitelům, je všem
jasné. Ne každý si ale uvědomuje, že tahle
situace zakládá do budoucna na docela
velký průšvih. Nejenže se tak dospělí na
ubytovnách nevymaní z chudoby (veškeré dávky od státu padnou na konta
ubytovatelů), ale doplatí na to především
jejich děti. Nemají soukromí, žijí často
v drsných hygienických podmínkách a jen
ti s fantazií si dokážou představit, jak asi
píší úkoly do školy nebo v klidu sledují
televizní pohádky. Jaké hodnoty asi budou
uznávat, až dospějí?
V Berlíně mají opuštěné letiště Tempelhof. Leží uprostřed města a od roku 2008
z něho nevzlétlo jediné letadlo. Berlíňané
na něm o víkendech hrají fotbálek, pouští
dálkově ovládaná autíčka, jezdí na kole
a na in-linech, prostě si tu užívají. A jsou
šťastní, že mají ve své megapoli ohromnou
louku s kytičkami, kde se usídlila dokonce
i zvířata. Přesto se radnice rozhodla tuto
oázu zrušit a postavit zde téměř pět tisíc
nových bytů. Zhruba polovina z toho má
naplňovat statut sociálního čili levného
bydlení.
Jak vidno, berlínská radnice, na rozdíl
od těch v českých městech, se k problému
staví čelem. Sice nechá o osudu letiště
hlasovat v referendu, ale nakonec sociální
bydlení (někde) vyřeší. V Česku se hovoří,
že na toto téma bude přijat nový zákon
(viz rozhovor s ministryní Věrou Jourovou
na str. 8), nicméně jde o horizont dalších
několika let. Navíc není vůbec jasné, jak
bude zákon ochraňující sociálně slabší lidi
vypadat. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček dokonce hovoří na tohle téma
úplně opačně než Anna Šabatová. Což pro
leckoho není jen zneklidňující, ale doslova
pobuřující.
I proto známý ostravský aktivista Sri
Kumar Vishwanathan považuje problém
sociálního bydlení v současném Česku za
ten nejzávažnější (více na str. 11). Dokonce ještě větší než nezaměstnanost, a to je
na Ostravsku co říci.
Kumar totiž vidí o kousek dál, než
dohlédne většina ostatních. Jinými slovy
říká: Pokud nedokážeme pomoci slabším,
nebudeme nikdy patřit k silným. 
Přeji vám inspirativní čtení.
Jindřich Štěpánek
6
Téma: Sociální bydlení
Věra Jourová: Chceme patřit
k moderním evropským společnostem 8–10
Drsná zkušenost občanského aktivisty 11–13
Takové normální město
14–15
Ať se cítí Jako doma…
16–17
Příběh Konta BARIÉRY
Kvadruplegik s podnikavou duší
18–19
Umělci Konta BARIÉRY
Tomáš Bím: Ať si každý dělá, co chce
Umělci Konta BARIÉRY:
Tomáš Bím: Ať si každý
str. 20
dělá, co chce
20–21
Vaše fotografie
Lidé v záběru
22
Nové zahraniční technologie
Cursum: kočárek a vozík jdou dohromady 23
Konto BARIÉRY
Melantrichova 5, Praha 1
Kdo jsou naši dárci?
25
Poradna
Jaké existují možnosti bydlení
pro osoby se zdravotním postižením?
26–27
Na cestách
Za historií Španělska
28–29
Auto Moto
Ženevské novinky
30–32
Tip na výlet
Osahejte si starou Prahu
34–35
SENSEN
Shání lidem práci,
nechává je určovat ceny
36–37
Křížovka o ceny38
Auto Moto:
Ženevské novinky
str. 30
Vydává Spolek přátel Konta BARIÉRY
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová,
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt,
PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman,
Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová,
Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v dubnu 2014.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Tip na výlet:
Osahejte si starou Prahu
str. 34
můžeš / číslo 4 - 2014
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
Podpora
po transformaci
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Workshop
o zaměstnávání
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
Transformovaná zařízení sociálních služeb
mohou žádat o peníze z EU. Foto: Radek Musílek
Evropský sociální fond v ČR vypisuje výzvu
ke grantovému projektu Podpora sociálních
služeb komunitního typu vzniklých po transformaci. Uzávěrka výzvy č. 2 je 17. dubna
2014 a rozděleno může být až 40 milionů
korun. Cílem je podpořit aktivizaci klientů
zařízení na takovou práci, která podporuje
jejich samostatnost v rámci možností a rozvíjí
jejich schopnosti a dovednosti. Více informací na stránkách Evropského sociálního fondu
v ČR www.esfcr.cz/vyzva-d2. 
Burzy
filantropie
Neziskové organizace, které působí v okresech Pardubice a Chrudim, mohou do 7.
dubna 2014 přihlásit své projekty na burzy
filantropie. Jde o jednu z cest, jak na tyto
projekty získat peníze. Tyto burzy se úspěšně realizují v Pardubickém kraji již čtvrtým
rokem. „Díky zapojení a přímé finanční
či materiální podpoře podnikatelů, firem
a veřejné správy se daří nastartovat nebo
dokončit zajímavé a zároveň potřebné projekty neziskovek,“ uvedl Pavel Šotola, radní
Pardubického kraje. Letošní burzy filantropie s finálovým kláním se uskuteční
9. června 2014 v Chrudimi a 17. června
2014 v Pardubicích.
Nově začínajícím neziskovkám je nabízen
přípravný seminář, který se bude konat
7. května 2014 v sále Jana Kašpara v budově
Krajského úřadu v Pardubicích, jak sdělila
4
Jana Machová z pořádající Koalice nevládek
Pardubicka. O tom, jaké projekty do finále
burzy filantropie nakonec postoupí, rozhodnou jednak návštěvníci webových stránek
www.nevladky.cz, jednak donátoři z řad
firem, podnikatelů a zástupců veřejné správy. Hlasování na stránkách www.nevladky.
cz se otevře 18. dubna 2014. Z veřejného
internetového hlasování postoupí do finále
vždy jeden projekt v každém okrese, tedy
jeden projekt v okrese Chrudim a jeden
projekt v okrese Pardubice. Ostatní finálové
projekty si vyberou sami donátoři.
Formulář pro přihlášku projektu je
možné stáhnout z webových stránek
www.nevladky.cz/cs/burza-filantropie/
prihlaska/. Na burzách filantropie nepřijdou
zkrátka ani neziskové organizace působící
v ostatních regionech Pardubického kraje.
Podzimní kolo burz proběhne v okresech
Svitavy a Ústí nad Orlicí. 
Neziskovky z Pardubicka se mohou ucházet
o podporu svých projektů. Foto: Radek Musílek
Hospodářská komora v Opavě pořádá
workshop o zaměstnávání OZP. Foto: archiv OHKO
V sídle Okresní hospodářské komory Opava
se ve čtvrtek 10. dubna 2014 od 9.30 do
14.00 uskuteční workshop o legislativě a financování zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Workshop je zaměřen na
finanční a další přínosy zaměstnávání OZP
pro zaměstnavatele převážně z volného trhu
práce a nové možnosti podpory konkurenceschopnosti a vzdělávání zaměstnanců s postižením. Jedná se o ojedinělý workshop,
kde je možné získat komplexní informace
o teoretických i praktických rozměrech
zaměstnávání pracovníků s handicapem.
Účastníci rovněž získají informace o možnosti zapojení do projektu Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením včetně
možnosti získání finančních prostředků na
vzdělávání jimi zaměstnaných OZP/OZZ.
V případě zájmu o účast se zaregistrujte
nejpozději do 7. dubna na webové stránce
www.komora.cz. Do registračního formuláře uveďte konkrétní místo a termín
workshopu. Účast je zdarma. Kontaktní
osobou je Danuše Krečmerová, tel.:
597 479 333 nebo e-mail: sekretariat@
khkmsk.cz. Další informace hledejte také na
www.khkmsk.cz. 
Mistrovství
ČR v curlingu
vozíčkářů
V pražské Curlingové aréně Roztyly se
26.–27. dubna 2014 uskuteční finále mezinárodní Ligy curlingu vozíčkářů, které bude
zároveň mistrovstvím České republiky. Do
závěrečného turnaje postoupilo šest z osmi
ligových týmů. Hlavním favoritem je tým
Slovenska, účastník paralympijských her
v Soči, který v základní části ligy neztratil
ani bod a bude obhajovat loňské vítězství.
Obhajobu se Slovákům pokusí překazit několikanásobní mistři ČR z předchozích let ze
Sportovního clubu Jedličkova ústavu Praha
nebo také loni druzí hráči SK Nové Město
můžeš / číslo 4 - 2014
Z REDAKČNÍ POŠTY
Je Bůh
dobrotivý?
Pokusím se reagovat na myšlenku
výtvarníka Pavla
Švýcarský
Brázdy v Můžeš
úspěch
českých
2/21: „Ve světě je
vozíčkářů
v curlingu
tolik neštěstí, … je
nepředstavitelné, že
by mohl být nějaký
bůh dobrotivý.“ To,
že na světě umírají
denně miliony dětí
hladem, je opravdu
neslučitelné s pojmem dobra. Ale je to slučitelné se zákony
přírody, ve které se neustále rodí a umírají
biliony nádherných tvorů.
Michelangelo, Zrzavý, Švabinský aj. věřili
ve všemohoucnost tvůrčího principu pod
označením Bůh. Dovedli spojit vitalismus
s dimenzí věčnosti. Základem křesťanství
je obětavá láska se vzorem Krista. Výtvory
Pavla Brázdy jsou vlastně důkazem Boží
dobroty, Pavla Brázdy jako Božího stvoření,
protože přemáhají egoismus a pomáhají
potřebným.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
2/ 20 14
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 16
O titul mistra ČR se utkají dva české a čtyři
zahraniční týmy. Foto: Ladislav Polnický
nad Metují. Silným soupeřem bude i tým
Itálie, druhý po základní části, nebo stále se
zlepšující družstva Německa a Polska.
Fanoušci mohou přijít podpořit sportovce
bez vstupného. Místa pro ně jsou vyhrazena
v restauraci, která funguje současně i jako
zasklená tribuna. Českým hráčům bude
držet palce i Konto BARIÉRY, které nedávno
curling vozíčkářů finančně podpořilo na
2. benefičním turnaji v curlingu. 
Noční běh
pro Světlušku
Noční běh pražskou Stromovkou je efektní
a zároveň prospěšný. Foto: Matěj Stránský
Nadační fond Českého rozhlasu pořádá
29. dubna noční charitativní běh pražskou
Stromovkou. Jeho výtěžek pomáhá pořádání akcí a sportovních aktivit pro zrakově postižené. Registrace a doprovodný program
probíhá u vstupu do parku Stromovka při
hlavní bráně Výstaviště od 18.00 do 20.45
hod. Součástí účasti je i zaplacení charitativního startovného ve výši 450 Kč. Ve 21.00
hod. pak závod odstartuje a „světlušky“
vylétnou na tratě dlouhé pět nebo 3 km.
Poběží se i neosvětlenými částmi parku,
takže čelovky, které dostanou první dva
tisíce běžců, se budou hodit. Konec akce je
naplánován na 23.00 hod. Další podrobnosti
najdete na internetové adrese www.behprosvetlusku.cz. 
můžeš / číslo 4 - 2014
M02_2014.indd 1
1/17/2014 10:14:09 PM
S pozdravem
Miloslav Hronek, Praha
Vážený pane Hronku, děkujeme za příspěvek. Není úplně snadné na něj reagovat,
neboť otevírá otázky, za které by se nemusela stydět ani seriózní teologická disputace.
Pan Brázda v podstatě vyslovil problém,
který řešil už sv. Augustin. Může být Bůh
všemohoucí, vševědoucí a zároveň absolutně
dobrý, když stvořil tento svět se všemi jeho
nedostatky? Významný teolog počátků
křesťanství si – velmi zjednodušeně řečeno
– odpověděl, že zlo je absencí dobra, tak
jako je tma absencí světla. Takové vysvětlení
však jistě řadu lidí neuspokojí, možná mezi
ně patří i pan Brázda. A jistě bychom mohli
snést řadu dalších argumentů pro i proti. Je
však především otázkou vlastního přesvědčení každého z nás, čemu věříme.
(red)
Spory
ve sportu
Oceňuji, že jste se
v posledních číslech
Největší paralympijská
věnovali postiženaděje na medaili
ným sportovcům,
zejména vzhledem
k paralympiádě
v Soči. Osobně jim
moc fandím, i když
se sám sportu aktivně nevěnuji, nikdy
jsem na to neměl
talent. Jak pozitivní
emoce se ve mně probouzejí při sledování
jejich úspěchů (i když média by se jim určitě
mohla věnovat víc), tak negativní pocity
zažívám, když čtu o sporech v zákulisí.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
3/ 20 14
●
Neustálé dohady a rozepře, podivné vztahy,
to všechno musí sportovcům jen škodit,
nehledě na nedůvěru z řad sponzorů. Zaujal
mě třeba případ cyklisty Iva Koblasy a jeho
sporu s Českou federací Spastic Handicap,
o kterém vysílali na konci února Reportéři
ČT. Chci se zeptat, jestli se nechcete věnovat
i této odvrácené stránce sportu handicapovaných. Třeba to něčemu pomůže, i když –
upřímně řečeno – jsem už trochu skeptik.
Díky a hodně zdaru
Petr Skála, Brno
Vážený pane Skálo, děkujeme za podnět,
který přichází právě v době, kdy v naší
redakci diskutujeme o přípravě rozhovorů
a článků k této problematice. Již brzy se tedy
v našem měsíčníku možná začnete setkávat
s názory různých lidí, kteří mají k poměrům
uvnitř sportu handicapovaných co říci. Jestli
se nám tím podaří něco reálně změnit, pochopitelně nevíme, ale optimismus bychom
ztrácet neměli. Možná přineseme náměty
k přemýšlení a diskusi, což nemusí být málo.
(red)
Sněžný
Sysel
I když letošní zima
nás vozíčkáře množstvím sněhu vcelku
Švýcarský
ušetřila, moc se mi
úspěch
českých
líbil článek o Syslovozíčkářů
v curlingu
vi – sněžném tanku
pro vozíčkáře. Musí
to být úžasné svezení a velká zábava.
Jen škoda, že si podobné hračky z rubriky technologie
málokterý z našinců
někdy vyzkouší, natož pořídí. Každopádně
díky, alespoň mám o čem snít.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
2 / 201 4
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 16
M02_2014.indd 1
1/17/2014 10:14:09 PM
S pozdravem
Tomáš Pokorný
Vážený pane Pokorný, jsme rádi, že se vám
líbí rubrika o technologiích. U některých
inovativních novinek skutečně přinejmenším
zatím nelze předpokládat masové rozšíření.
Nicméně je dobré o nich vědět a třeba i, jak
sám píšete, snít.
(red)
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 18
M03_2014.indd 1
2/12/2014 11:31:22 AM
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Jan Milota
Filip Rameš
Jaroslav Zavadil
Jiří Zimola
koordinátor Platformy
pro sociální bydlení
manažer Nadace
Open Society Fund Praha
předseda výboru
pro sociální politiku
hejtman Jihočeského kraje
Zákon o sociálním bydlení by měl změnit situaci,
kdy nemáme co nabídnout lidem vyloučeným
z bydlení. Přístup k bydlení pro lidi bez domova
není v současnosti nijak
vymezen, a důsledkem
toho je rostoucí počet
lidí dlouhodobě žijících
v ubytovnách, ústavech
nebo azylových domech.
Zákon by měl lidem,
kteří domov ztratili,
i těm, kterým jeho ztráta
hrozí, zajistit minimální
standard bydlení, který
odpovídá mezinárodně
uznávaným normám
a zajišťuje základní lidské
potřeby.
Zákon o sociálním bydlení považuji za právní
předpis zásadního významu. Měl by definovat
sociální bydlení, poskytovatele i skupiny příjemců,
roli státu, krajů a obcí.
Ty z principu nejsou
schopny poskytnout domov. Zákon by měl sociální bydlení vymezit jako
veřejnou službu, která
lidem v bytové nouzi poskytne podporu k samostatnému a důstojnému
bydlení. Zákon však není
samospasitelný. Je také
třeba připravit kvalitní
a adekvátní koncepci
sociálního bydlení, která
bude jasně říkat, jak se
nároky vyplývající ze zákona budou realizovat.
Důstojné bydlení je
předpoklad společenského uplatnění a stát by
měl garantovat podporu
samostatného bydlení
podobně jako například
veřejné zdravotnictví. 
Bydlení, které poskytne bezpečí, soukromí,
hygienické standardy
a základní jistotu, že se
tito lidé neocitnou na
ulici. Sociální bydlení
nesmíme chápat ani jako
zbytečný luxus, ani jako
milodar.
Je to efektivní nástroj
prevence kriminality,
gamblerství, drogové
závislosti a jiných patologických jevů a přispívá
k tomu, aby děti z ohrožených rodin nemusely končit v ústavech.
V neposlední řadě zajistí
sociální bydlení velkou
úsporu státních peněz,
které dnes proudí do
ubytoven, jejichž majitelé
vydělávají na chudobě. 
Co by měl
změnit
zákon
o sociálním
bydlení?
Předložen by měl být společně ministerstvem pro
místní rozvoj a ministerstvem práce a sociálních
věcí ve spolupráci s ministrem pro lidská práva
a legislativní radou vlády.
Jde o velice citlivou
normu, která má zajistit
přechod tzv. sociálních
ubytoven na důstojné
a cenově akceptovatelné
bydlení.
Zákon by měl dále
zabraňovat sociálnímu
vyloučení určitých skupin
obyvatelstva. Specifickou
částí budou podmínky
pomoci seniorům vzhledem k jejich vysokým
nákladům na bydlení
v porovnání s příjmy. 
V České republice žije
spousta rodin, které se
z vlastních příjmů neuživí
a spoléhají se na stát. To
je situace, kterou musíme
změnit.
Řešení ale nevidím
v dalším pumpování peněz do systému
sociální podpory, byť mi
je jasné, že bez účinné
sociální záchranné sítě
se mnozí lidé neobejdou.
Bydlení je úzce navázáno na existenční situaci
rodin, a proto bych chtěl
přenést do jižních Čech
a následně i do praxe celé
České republiky nápad
z Vídně.
Jde o zavedení centrální
bytové a sociální poradny
pro všechny, kterým
hrozí vystěhování. Tato
poradna by poskytovala
pomoc seniorům, rodinám s nízkými příjmy,
samoživitelům, zdravotně postiženým, obětem
domácího násilí a mnoha
dalším. Takováto právní,
sociální a ekonomická
pomoc stavějící i na jejich
aktivitě a zodpovědnosti
by mohla všem významně
pomoci. 
DOBRÉ ZPRÁVY
iPady postiženým. Krajská
vědecká knihovna v Liberci přichází s novou službou Blahomat.
Půjčuje zdravotně postiženým,
seniorům nebo třeba i speciálním
pedagogům k vyzkoušení tablet
společnosti Apple – iPad. Na vlastní prsty si tak mohou vyzkoušet,
že se nejedná jen o hračku, ale
o dobrou kompenzační a vzdělávací pomůcku. Do Liberce dorazila služba z Jablonce nad Nisou,
kde se na jejím provozu podílelo
několik dobrovolníků. Pokud se
půjčování osvědčí, budou následovat další města.
Sociální služby na Vysočině.
5,8 milionu korun poskytne
letos Kraj Vysočina na provoz
sociálních služeb pro zdravotně
postižené. Kraj podpořil jednoho
6
zastřešujícího dodavatele, místní
Centrum pro zdravotně postižené, který má částku v rámci
komplexního programu rozdělovat dalším poskytovatelům
služeb. Částka pokryje například
zajištění odborného sociálního poradenství, tlumočnické,
průvodcovské, předčitatelské
a sociálně-aktivizační služby.
Podobný model pevné vazby na
jednoho generálního dodavatele
se kraji osvědčil už v minulosti.
70 tisíc korun. Tolik věnovaly děti pomocí projektu Čtení
pomáhá Diakonii Českobratrské
církve evangelické – středisku
Světlo ve Vrchlabí. Peníze zde
pomohou hlavně vybudovat moderně vybavenou cvičnou kuchyni, ve které se lidé se zdravotním,
duševním nebo kombinovaným
postižením mohou posouvat blíže k plné samostatnosti. Projekt
Čtení pomáhá, ve kterém děti za
čtení knih získají kredit a mohou
se rozhodnout, kterému projektu
pomohou, rozdělí na dobročinné
účely až 10 milionů korun.
Příručka na nový rok.
Ministerstvo práce a sociálních
věcí vydalo pro letošní rok novou
pub­likaci pro osoby se zdravotním postižením. Dozvíte se z ní,
jak získat průkaz osoby s handicapem, kdo má nárok na příspěvek na péči, kde lze zažádat
o patřičné sociální příspěvky či
jak konkrétně probíhá posuzování pro jednotlivé dávky. MPSV
si od příručky slibuje zjednodušení orientace v komplexním
systému sociální podpory. Lidé si
odpovědi museli často hledat ve
složitých paragrafech. Příručka
je ke stažení na stránkách MPSV
zde: http://www.mpsv.cz/files/
clanky/16882/Prirucka_OZP.pdf
Second help provozovnou
roku. Ve třetím ročníku ankety
o nejlepší provozovnu roku,
kterou pořádá město Klatovy,
zvítězila provozovna Second
help. Obchod, který zaměstnává
výhradně zdravotně postižené
z Klatovska, nabízí použité, outletové i nové zboží z dovozu. Na
náměstí stojí obchod pouze rok,
zákazníci do něj ale chodí rádi
zejména díky milým a ochotným
zaměstnancům. Poctivě odvedená práce se vyplácí! 
(ph)
můžeš / číslo 4 - 2014
Soutěž o kartu Handy Card!
Jak se jmenuje speciální čtyřkolka
pro vozíčkáře, která se bude vyrábět
v hanáckých Lošticích?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. dubna 2014
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected]
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděl
Josef Hurdálek z Rudic.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji
280 Kč.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
í
kč
up
20
K o h o to is u
lé
ite
at
to so p ří te
pl
ed
Př
ča d p o
č /
p o n to r y k 3 0 k
K o r ié ý v ý t i s
Ba t l i v
Je
●
ww
w.m
uz
es.c
Ča
z
so
e
kt
ří
se
v
ne
zd
áv
s
pr
o
ty
,
í
●
1/
20
14
ch
ký
dn
í?
o
zn
Lá
12/2013
●
●
ww
w.m
na
Ča
Kristýna Ševčíková:
Nesedím doma v depresích,
že nemám partnera
so
pi
Zru
stra
na
12
s
pr
o
ty
ším
18
stra
1_2
013
:10
.ind
d
1
13
es.c
, k
t
z
eř
í s
e
eú
strana 10
M1
uz
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
s
Jan
z
nti
de áři!
Stu hod
Po
pi
aj
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
ne
vz
dá
va
sta
jí
●
11
/2
vy
01
?
3
●
Je
Ko
to u p í
ča h o to
p o so p
K o d p o is u
B a n to ří te
r ié
ry
ot
liv
ý
dn
vý
tis
k
30
kč
/ P
ř
ed
pl
at
ite
lé
20
kč
AM
9:22
6/20
12/1
M12_2013.indd 1
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
roční předplatné za 240 Kč
JMÉNO a příjmení:
11/12/2013 9:21:05 AM
ulice:
d
název organizace:
číslo popisné:
10/1
7/20
1
13
.ind
10:0
6:06
014
1_2
M0
PSČ:
AM
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.
3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Téma: Sociální bydlení
■ Nebydlí v podstatě asi 150 tisíc lidí, takže o prioritě nelze pochybovat.
■ Hledá se nový pohled na využití evropských zdrojů v oblasti bydlení.
■ Státní fond rozvoje bydlení nepracoval, jak by měl.
Věra Jourová:
Chceme patřit
k moderním
evropským
společnostem
Text: Zdeněk Jirků, Jindřich Štěpánek
Foto: Jan Šilpoch
Cítíte se být političkou?
Cítím, proč se ptáte?
Na předvolebních billboardech hnutí
ANO jsme viděli nápis: Nejsme politici.
Makáme.
Bylo to před volbami a my měli na mysli –
a tímto také kritizovali – velké množství lidí,
kteří se na politiku přilepili, neřešili vážné
otázky, ale sebe, své zájmy. To jsme chtěli
a chceme změnit. Když teď strávím celý den
ve sněmovně a zjišťuji, že se za tu dobu nepodařilo nic zvládnout, a jednací den přitom
stojí občany půl milionu korun, ještě silněji
si uvědomuji, jak je splnění našeho předvolebního slibu důležité. Takže se političkou
nejen cítím, ale opravdu jí jsem.
Na nedávném mezinárodním workshopu
v ženevském sídle Evropské hospodářské komise OSN prohlásil zástupce z vašeho ministerstva, že pro novou českou
vládu je koncepční a legislativní řešení
sociálního bydlení vysoká priorita. Můžete nám to přiblížit?
V naší republice zhruba 150 tisíc lidí
v podstatě nebydlí. Takže o prioritě nelze
pochybovat. Jedna věc je pak nastavit
nějaké finanční řešení, což bude největší
8
problém. Druhá je ovšem spojena s komplexnějším pohledem, třeba s řešením
nezaměstnanosti, protože právě nezaměstnaní jsou pochopitelně nejvíce ohroženi
ztrátou bydlení. Stát proto musí dobře
spolupracovat s obcemi a městy, s investory a podnikateli, ale i s neziskovým
sektorem, abychom neřešili jen důsledky
sociálního vyloučení, ale co nejvíce jeho
příčiny. Účelné vynakládání veřejných
prostředků souvisí s celkovou koncepcí
rozvoje bydlení, která už existuje. Teď
jsem rozhodla o její aktualizaci; hledáme
např. nový pohled i na využití evropských
zdrojů v oblasti bydlení.
Ví se o vás, že jste odbornice právě na
evropské fondy. Jak by evropské peníze
mohly pomoci?
Máme dvojí evropské peníze. Jednak ty
dobíhající, jednak nadcházející v dalším
plánovacím období. Tam se otevírají nové
možnosti v rámci dohodnuté evropské
strategie proti chudobě. Takže rychle
zkoumáme už uzavřené dohody pro příštích sedm let a díváme se na reálné využití
případných evropských peněz právě pro
bydlení. Ovšem zdůrazňuji, že pro EU jsou
problémy seniorů a dalších ekonomicky
neproduktivních skupin obyvatelstva plně
v kompetenci národních států. Evropa
preferuje využití svých fondů především ke
zvýšení zaměstnanosti.
Takže velké naděje nemáte?
To bych neřekla. Těžko budeme moci využívat evropské fondy přímo na jednotlivé
projekty.
My musíme spíše pokračovat ve vytváření
úvěrových nástrojů a posílení Státního fondu rozvoje bydlení jako významného článku
bytové politiky státu.
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Stát musí dobře spolupracovat s obcemi a městy, s investory
a podnikateli, ale i s neziskovým sektorem, abychom neřešili jen
důsledky sociálního vyloučení, ale co nejvíce jeho příčiny.
Ovšem o významném článku poslední
dobou moc neslyšíme, natož v souvislosti se sociálním bydlením…
Státní fond se v poslední době opravdu nesnažil. I členové jeho výboru si
stěžovali, že se vůbec nescházel. Takže
jsem jmenovala novou ředitelku a jasně
požaduji, abychom se nejdříve dohodli, do
můžeš / číslo 4 - 2014
čeho má státní podpora jít, a pak teprve se
bavme o zdrojích. O státních nebo třeba
o nabídkách Evropské banky. Souvislost se
sociálním bydlením je zde přímá a bezprostřední.
V tomto čísle časopisu Můžeš se k budoucímu zákonu vyjadřuje i jihočeský
hejtman Jiří Zimola a navrhuje vzít si
příklad z Vídně, kde funguje poradenské
centrum pro ohrožené skupiny. Počítáte
s tím?
My ale přece občanské poradny máme.
V Třebíči jsem byla u zakládání takové
poradny osobně a vím, že se osvědčila.
Druhá věc je, že bychom je mohli tře-
�
9
Téma: Sociální bydlení
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
V době privatizace jsem pracovala na
třebíčské radnici a mohu dosvědčit, že
tehdejší doporučení centra znělo, aby
si část bytů radnice ponechaly. My jsme
tenkrát čtvrtinu bytů nezprivatizovali
právě proto, abychom si zachovali
prostor pro řešení nutných případů.
trochu profesionalizovat, a hlavně
� ba
propagovat. Už dnes jsou místem, kam si
právě sociálně ohrožení lidé mohou přijít
pro kvalifikovanou radu. A ta je ve složité
životní situaci nejcennější, protože mnoho
občanů prostě o svých právech a možnostech nic neví.
Co tedy bude v novém zákoně nejdůležitější?
Základní úkol zní – dobře určit, co vlastně
sociální bydlení je. A kdo má na ně nárok.
To musí zvládnout především resort práce
a sociálních věcí. Naším úkolem je dobře
vyčíslit a doplňovat investiční nároky. Musí
se ujasnit role obcí, a také kontrola využití
velkých prostředků. Takže jde o spolupráci
MMR, MPSV, Úřadu veřejné ochránkyně
práv, zástupce ministra pro lidská práva
a neziskových organizací. Jejich platforma
pro sociální bydlení už existuje. Dohoda pěti
subjektů bývá v Česku složitá, ale já jsem
optimistka.
Nejsme ve složité situaci také proto,
že jsme celkem bezhlavě zprivatizovali
obrovskou část bytového fondu?
Některá města a obce se kvůli vidině snadných příjmů opravdu připravila o nástroj,
jak řešit situaci nejpotřebnějších skupin
lidí. Reakcí jsou pak proslulé ubytovny,
jejichž majitelé mají velký zisk z veřejných
prostředků. Takže někde se musí začít od
nuly, a to pak jde o miliardy. Ale v době
privatizace jsem pracovala na třebíčské
radnici a mohu dosvědčit, že tehdejší doporučení centra znělo, aby si část
bytů radnice ponechaly. My jsme tenkrát
čtvrtinu bytů nezprivatizovali právě proto,
abychom si zachovali prostor pro řešení
nutných případů.
Byli jste prozíraví?
Asi ano. Dostáváme se tím k širším souvislostem tohoto tématu. Neustále se nám
vrací názor, že bydlení je běžná ekonomická
komodita, kterou si prostě jedinec musí
zajistit. Pak je tu ovšem jiné stanovisko –
­bydlení je lidské právo, které má chránit
celá společnost.
Proto nás čeká obrovská práce s kultivací
veřejného mínění. Při řešení vážných, doslova životních problémů části občanů totiž
10
info
Kdo je Věra Jourová
Česká politička, podnikatelka, právnička, od
ledna 2014 ministryně pro místní rozvoj.
Dříve na tomto ministerstvu působila jako
náměstkyně. Je první místopředsedkyní
politického hnutí ANO.
nepůjde jen o miliardy, ale také o atmosféru
v obcích a městech.
Závist a nedostatek solidarity se sice
krátkodobě mohou v politice vyplatit, ale
dlouhodobě vedou jen ke zhoršení problémů. Bydlení není ani levicové, ani pravicové. Chceme patřit k moderním evropským
společnostem, a tak musíme přemýšlet
mnohem dál než k příštím volbám. 
Bydlím, bydlíš,
bydlíme
Americký psycholog Abraham Maslow
(1908–1970) definoval hierarchii potřeb
člověka, tzv. Maslowovu pyramidu. Na
úplném základu této pyramidy jsou fyzio­
logické potřeby (spánek, příjem potravy,
teplo, vyměšování…) a hned dalším stupněm je potřeba bezpečí a jistoty, nad ním
potřeba lásky a sounáležitosti (někam
a k někomu patřit, být milován). Pod
vrcholem je potřeba úcty a uznání, úplný
vrchol tvoří potřeba seberealizace.
Když se nad touto pyramidou zamyslíme,
bydlení, náš domov, je úzce spojeno s potřebou bezpečí, jistoty. Ne nadarmo mají
Angličané přísloví Můj dům, můj hrad.
Mít kde bydlet je jedna ze základních
potřeb člověka.
Někdo má ještě specifické potřeby s ohledem na svůj zdravotní stav – potřebuje
třeba bezbariérové bydlení nebo možnost
osobní asistence, jiný potřebuje chráněné
bydlení. Jsem velkým zastáncem bydlení,
kde je člověk tak nezávislý, jak mu jeho
zdravotní situace dovolí. Proto existují
příspěvky na péči, aby bylo možné si nakoupit služby a zůstat v domácím prostředí či prostředí částečně upraveném.
Optimální je, aby obec či město měly byty
pro nájemníky se specifickými potřebami,
popřípadě byty, které je možné pro tyto
nájemníky bezbariérově upravit. V těchto
městských či obecních bytech je regulované nájemné a trvale by měly zůstat ve
vlastnictví zřizovatele. Pokud se byt uvolní, měl by ho dostat opět člověk se specifickou potřebou. Tak by bylo zajištěno,
aby byty se zvláštním určením neobývali
lidé, kteří zvláštní potřeby nemají.
Sociální byty ve vlastnictví obce zajistí
bydlení pro potřebné spoluobčany a současně ušetří státu a nám všem finanční
prostředky. Pojem sociální bydlení je nyní
mohutně medializován v souvislosti s faktem, že příspěvky od státu na bydlení pro
sociálně slabé občany často končí v rukou
vyděračů. Jedná se hlavně o romskou
menšinu na severu Moravy, ale tato problematika je u lidí s menší adaptabilitou
aktuální i v dalších regionech republiky.
Stát by měl zajistit bydlení všem potřebným, ale současně by měla administrativa ohlídat, kam finanční prostředky jdou.
Za příspěvky na bydlení, které potřební
lidé získají od státu, jenže skončí v rukou
spekulantů s bídou, by bylo možné postavit byty s regulovaným nájemným, jež
zůstanou v majetku obcí a měst. 
Autorka je lékařka,
členka rady Konta BARIÉRY.
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
■ Sociální vyloučení řešíme od konce.
■ Bydlení není luxus.
■ Potřebujeme úplně jiná řešení.
Kumar je populární,
ale často bezmocný
proti systému.
Drsná zkušenost
občanského aktivisty
Text: Sri Kumar Vishwanathan
Foto: Jan Šilpoch
P
odle mě je naprosto největším
problémem současného Česka
sociální bydlení. Dokonce – i když
léta působím na Ostravsku – větším
než nezaměstnanost. Protože práce
se dá přece jenom případně najít jinde, ale
nemít kde bydlet je doslova katastrofa.
Je jasné, že si tedy nejdříve musíme
odpovědět na klíčové otázky: Kdo sociální
bydlení potřebuje? Jací lidé? Potřebují ho
na celý život? Vidím každý den stovky lidí
v ubytovnách. Mezi nimi je hodně romských rodin s dětmi. Mají obrovské dluhy,
můžeš / číslo 4 - 2014
V jedné místnosti žije
pět nebo i deset lidí,
na konci společné
chodby je kout na
vaření, společný záchod
a jakási koupelna.
otcové jsou často ve vězení, z běžných
bytů je vyhnali majitelé domů nebo obec,
protože dlužili. Dluhy často vznikají za roční
vyúčtování služeb a za vysoká penále. Tak
žije v jedné místnosti pět nebo i deset lidí,
na konci společné chodby je kout na vaření,
společný záchod a jakási koupelna. Společnost prý chce, aby se děti učily, získaly
dobrou kvalifikaci, naučily se spořádanému
životu. Opravdu je to v těchto podmínkách
možné? Opravdu je možné v neustálém hluku, zmatku a pohybu spousty lidí psát dobře
úkoly do školy? Opravdu je možné, že si děti
nenajdou místečko, kde by si něco přečetly,
nebo se dokonce podívaly na zajímavý pořad v televizi? Dokáže si někdo představit,
jaký svět se tady znovu a znovu rodí?
�
11
Téma: Sociální bydlení
info
Kdo je Sri Kumar
Vishwanathan
Ředitel obecně prospěšné společnosti
Vzájemné soužití.
Původně indický fyzik, nyní už dlouhá léta
přední občanský aktivista.
Nositel Ceny Františka Kriegla, kterou
uděluje Nadace Charty 77.
Jakou mají tyto děti
perspektivu?
Koho to zajímá?
Každá práce
je dobrá.
Další skupinou jsou senioři. Nemají
� třeba
dluhy ani jim nehrozí exekuce, ale pro
majitele domů jsou málo výnosní. A neopatrní – podvést je nějakou novou smlouvou
není problém. Noví majitelé domů vymění
staré dekrety za smlouvu na dobu určitou,
a je to. Takže opět skončí na ubytovnách,
a dokonce u nás, v Ostravě-Hrušově, si starší
bezdomovci už začali budovat jakési chatrče
přímo v bývalé zatopené oblasti.
A nemalou skupinou jsou i maminky
s dětmi, opuštěné svými partnery. Takže
dost rozsáhlá část společnosti.
Dobrých příkladů je málo
Ubytovna není a nikdy nemůže být domovem. Když se nám podařilo po povodních
v roce 2002 postavit vesničku Soužití,
mysleli jsme si, že jsme našli použitelný
vzor, který se dá aplikovat všude – třeba i ve
skromnějších formách. Jenomže jaká byla
tehdy solidarita! Jaké pochopení jsme našli
u primátora, církve a dalších partnerů!
Ale to je pryč. Zdá se mi, že mnoho lidí,
zejména v politice, nechápe, že jakousi
ničivou povodeň zažíváme denně. Nemáme
zákon o sociálním bydlení, nemáme pravidla hry, nemáme chuť převzít odpovědnost.
Takže se státní příspěvky posílají přímo do
kapes majitelů ubytoven a z bydlení pro
chudé se stal paradoxně velký byznys, kde
dosáhnete obrovských zisků bez námahy.
Divná situace… Dostali jsme se do bodu,
kdy bezbranné lidi jaksi nakládáme do vagonů, které nikam nejedou.
A ještě jedna smutná skutečnost – vláda,
kraje, města a obce se bojí veřejně zavázat
k povinnosti zajistit sociální bydlení pro určitou část obyvatelstva. Nevidí si na špičku
Opravdu je možné v neustálém hluku, zmatku a pohybu
spousty lidí psát dobře úkoly do školy? Opravdu je možné,
že si děti nenajdou místečko, aby si něco přečetly, nebo se
dokonce podívaly na zajímavý pořad v televizi? Dokáže si někdo
představit, jaký svět se tady znovu a znovu rodí?
12
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
Vesnička
Soužití je
trvalým důkazem,
že když se chce...
Střetům
lze zabránit
Tato lokalita
určitě není
vyloučená.
nosu, zahraniční zkušenosti je nezajímají.
Zkrátka toto téma není atraktivní, hlasy ve
volbách asi nepřinese, nechme to být. Všichni mluví o velké nezaměstnanosti, nabízejí
různé programy, mávají miliardami. Ovšem
jak chcete zaměstnat člověka, který se ani
nemohl něco naučit, který nikdy nepoznal
pravidelný životní režim, který celé mládí
a dětství prožil v provizoriu plném nepořádku a násilí? Jakou práci by asi mohl dělat
třeba i kvalifikovaný padesátník, který nemá
kde spát, kde se převléknout a umýt?
Díky bohu znám i pár, ale opravdu jen
pár příkladů, že to jde. V samotné Ostravě,
třeba Na Liščině, už najdete domy a ulice, kde
není nepořádek, kde není ghetto. Lidé získali
jistotu, že je nikdo nevyžene, a začali se o své
domovy starat úplně jinak. Takže to jsou
malinké hráze proti povodni vyloučení, bídy
a nekonečného stěhování z místa na místo.
Co chybí?
Především zákon. Nyní se zdá, že bude
a mohl by být dobrý. Pak potřebujeme
vytvořit podmínky pro vznik neziskových
můžeš / číslo 4 - 2014
bytových družstev. Lidé musí dostat šanci,
že když se sami postarají, když doslova
vlastníma rukama přispějí ke své střeše nad
hlavou, bude to mít dobrý výsledek.
Může to pomoci i skomírajícímu stavebnictví, přestože mu zrovna ohromné zisky
nepřinese. Ale je jasné, že dnešní bezdomovci
všeho druhu se pak budou ke svému bydlení
úplně jinak chovat, že si svůj majetek ochrání. Tedy: především potřebujeme problém
sociálního myšlení veřejně pojmenovat, vytáhnout ho na světlo, ukázat jeho souvislosti
všem. Tisíce lidí na ubytovnách a v azylových
domech jsou smutkem této země. Jsou ostudou, před kterou stejně nakonec neutečeme.
Ti nejslabší nikam neodejdou. Když se za pomoci celé společnosti nezvednou, zůstanou
zátěží našeho sociálního systému, příkladem
obrovské krátkozrakosti.
Každý z nás chce mít spořádané a milé
sousedy, domov. Takže sociální bydlení není
jen zoufalá potřeba problémových skupin.
Ony tu jsou a jejich počet roste. Když pro jejich
proměnu nic neuděláme, budeme je mít před
očima donekonečna. 
Mezititulky a záznam zj
V dětství jsem občas slýchala slovní
obrat „to je dobrá adresa“ či „za takovou
adresu by jiný dal majlant“. Později
byl nedostatek bytů, stavěla se sídliště
a tento slovní obrat vymizel. Před dvěma
desítkami let se nabídka bytů k prodeji
zase obnovila. V některých čtvrtích ceny
bytů šly nahoru, v jiných klesaly.
Někteří, ti chudší, často i s postižením,
ale vysoký nájem platit nemohou, takže
se stěhovali a stěhují do bytů levnějších.
Tak se pomalu, ale jistě, rozdělují určité
čtvrti měst na chudší a bohatší. Dnes je
bytů relativní dostatek, počet nabídek
přesahuje zájem, ale často na byt chybí
peníze. Je to u nás podobné, jako to bylo
celá desítiletí na tzv. Západě. Pro získání
bytu již člověk nepotřebuje mít protekci,
stačí mu peníze. Za byt na dobré adrese
se platí více. Kdo nabídne víc peněz,
může si vybírat.
Již skoro čtvrt století tedy žijeme na
principu tržního hospodářství, podobně
jako tomu bylo a je v jiných zemích.
Bohatším lidem to vyhovuje. Těm chudým či sociálně znevýhodněným to vadí
a často je to nutí ke stěhování do čtvrtí,
kde je nájem nižší. Budou se zase rozdělovat městské čtvrti na chudé a bohaté?
Asi budou.
První a zdánlivě logická rada zní: „Když
na to nemáš, přestěhuj se do levnější
čtvrti.“ Logiku to doporučení má, ale
z hlediska celku, občanů, správy města
a údržby to vhodné není. V Americe, či
spíše v USA, dobře vědí, kolik peněz ze
státního rozpočtu stojí snaha alespoň
zabránit rozšiřování center chudých.
Vedle přístupu humánního je třeba si
uvědomit, že se pak v určité čtvrti začnou koncentrovat chudí a handicapovaní lidé, a v důsledku toho se tam budou
se objevovat nové sociální problémy,
jejichž asanace stojí také hodně peněz.
Lidi z těchto vyloučených částí budeme
jen s potížemi znovu včleňovat do celku.
Řešení? Zachovat i za cenu současných
sociálních podpor diverzitu, rozmanitost
složení občanů ve městech a obcích i po
stránce sociálního složení.
Třeba tím, že společnost jako celek
přispěje na nájem těm, kteří bez vlastní
viny nemohou platit více. Jinak se
ještě prohloubí propast mezi bohatými
a chudými a tyto vrstvy se už nebudou
ani potkávat. Budou se jen a jenom
střetávat. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
13
Téma: Sociální bydlení
■ Města včetně Neratovic postrádají legislativu v oblasti sociálního bydlení.
■ Nový občanský zákoník ruší povinnost poskytovat bytové náhrady.
■ Konto BARIÉRY podpořilo muže, kterému povodně dvakrát zničily bydlení.
Takové
normální město
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Ř
eknete-li Neratovice, většina lidí
jedním dechem dodá Spolana. Tenhle chemický závod je pro město
ležící dvacet kilometrů severně od
Prahy skutečně charakteristický.
Nejde zrovna o nejpozitivnější asociaci. Neratovice zkrátka většinou nemáme zařazené
ve škatulce „místo, kde bych chtěl rozhodně
bydlet“. Snad o to víc překvapí, že zdejší
radnice se snaží dělat zodpovědnou sociální
politiku nejen v oblasti bydlení.
K dispozici má 536 městských bytů
(z toho dva bezbariérové), což představuje
přibližně devět procent bytového fondu
města, které obývá necelých 16 500 obyva-
14
tel. Průměrné nájemné činí 68,41 Kč/m2.
Ačkoliv se primárně nejedná o tzv. sociální
byty, vedení města je za ně vlastně považuje. Důvodem je, že město rozhoduje o jejich
přidělování podle vlastních kritérií a podmínek. Ty na rozdíl od tržních nájmů zohledňují celkovou situaci žadatelů. „Sociální
situace žadatelů je pro nás při rozhodování
o jednotlivých žádostech důležitá. Snažíme
se o individuální přístup,“ říká zdejší vedoucí odboru sociálních věcí a školství Marcela
Brodilová. Zároveň si ale povzdechne, že
chybí opora v legislativě.
Podle neratovické starostky Lenky
Mrzílkové nese politika mravenčí sociální
práce ovoce. „Nemáme tu prakticky žádné
sociálně vyloučené lokality a jen málo
sociálně vyloučených jedinců. Negativní
výjimkou jsou dva domy fungující jako
Milana Pförtnera
postihly dvě ničivé povodně
a roztroušená skleróza.
Žije v mobilním domě
a neztrácí optimismus.
soukromé ubytovny. Tam se koncentruje
nejvíc nešvarů,“ konstatuje. Právě ubytovny pro sociálně slabé obyvatelstvo jsou
terčem kritiky prakticky po celé republice.
V nevyhovujících podmínkách za nepřiměřeně vysoké nájemné tam bydlí lidé, kteří
jsou závislí na sociálních dávkách. Provozovatelé těchto zařízení lacino inkasují
velké peníze z veřejných rozpočtů. Radnice
mají přitom jen velmi omezené možnosti
situaci řešit.
Svázané ruce
„Úřad práce vypracoval metodiku a podniká
první kroky v detailní kontrole ubytoven.
Pokud ovšem jejich provozovatelé dodrží
veškeré předpisy, máme prakticky svázané
ruce,“ říká Lenka Mrzílková. Jen v případě
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Lenka Mrzílková
je starostkou Neratovic
od roku 2010.
nutnosti a na základě podaného podnětu může zasáhnout městská policie nebo
sociální pracovníci. Marcela Brodilová
přitom dodává: „Řada obyvatel ve zdejších
ubytovnách nejsou lidé z Neratovic. Jde
často o cestující nezaměstnané hledající jakoukoliv práci nebo o přespolní pracovníky
zdejších průmyslových podniků.“ Z pochopitelných důvodů osazenstvo ubytoven
s radnicí moc nekomunikuje. Nechtějí na
sebe upozorňovat a samospráva ztrácí
o situaci přehled. V tomto ohledu způsobilo
přenesení kompetencí z radnic na úřady
práce výrazné ztížení práce v oblasti sociální
politiky obcí.
Pokud někdo z místních na ubytovně přece jen skončí, je to především kvůli dluhům.
Jedním z kritérií při přidělování městských
bytů je totiž absence dluhů vůči městu.
Starostka i vedoucí odboru sociálních věcí
a školství ale nevidí řešení ve stavbě speciálních sociálních domů. Za lepší považují
různě rozmístěné jednotlivé byty, jako je
tomu v této chvíli. „Neratovice se naštěstí
nezbavily úplně svých bytů, jak to s vidinou
rychlých peněz udělala řada obcí v České
republice. Současný trend je spíše odklon od
privatizace a uchování i revitalizace stávajících kapacit,“ konstatuje starostka Lenka
Mrzílková.
Ostatně město na bytech nijak netratí, jejich pronájem je i při regulovaných
cenách ziskový. Na druhé straně nevidí
potřebu navýšení stávajícího počtu bytových
jednotek, protože trh je v regionu prakticky
pokrytý. Na město se ročně obrátí přibližně
devadesát žadatelů, přičemž v současnosti
se rozhoduje o přidělení 35 bytů. Matky
samoživitelky nebo senioři, kteří už neutáhnou komerční nájem, tak mají velkou šanci.
Ostatně tři patra domu, kde sídlí zároveň
i část městského úřadu, obývají právě senioři, pro které zde funguje i městská pečovatelská služba.
Kromě toho město Neratovice zajišťuje
i terénní sociální program pro rodiny ohrožené sociálním vyloučením, nízkoprahové
zařízení pro děti, předškolku, doučování
pro děti a terénní práci v romských komunitách. Lidé vědí, že má smysl se v případě
potřeby obrátit o pomoc na město, a nebojí
se tak učinit. Stále však zůstává otázka, co
s neplatiči.
Nestěhovat na ulici
„Máme pro ně tzv. náhradní přístřeší,“
vysvětluje Marcela Brodilová. „Celkem se
jedná o patnáct místností, které nejsou
plnohodnotnými byty. Momentálně jsou
obydlené tři. Od ledna město připravuje
koncepci jejich dalšího využití.“ Důvodem
je, že nový občanský zákoník zrušil povinnost tato přístřeší nebo bytové náhrady
poskytovat! Starostka Neratovic k tomu
dodává: „Zásadním způsobem ale využití
těchto kapacit měnit nehodláme. Jejich potřeba zůstává a nevím, proč došlo ke zrušení
této povinnosti. Stěhovat lidi na ulici se mi
zdá krajně nešťastné.“
můžeš / číslo 4 - 2014
O aktivním přístupu města k sociálním
otázkám svědčí i fakt, že vytvořilo pracovní
pozici koordinátora aktivit pro seniory a občany se zdravotním postižením. S podporou
úřadu práce tak vzniklo místo pro pana
Jiřího Bohuna, který před šesti lety skončil
na invalidním vozíku. Zastavme se však
podrobněji ještě u dalšího příkladu pomoci
konkrétnímu člověku. Jmenuje se Milan
Pförtner a žije v Zálezlicích, což je obec
ležící deset kilometrů od Neratovic.
Pan Pförtner byl všeuměl, který žil aktivním životem. Ve volných chvílích se věnoval
volnočasové zábavě pro děti. Stál u zrodu
sdružení Rotunda, s dětmi vyjížděli do
přírody, účastnili se lesních brigád, pořádali
prázdninové i další akce. Dostal přezdívku
Bacil, protože prý každého nakazí dobrou
náladou. Pak ovšem přišly povodně roku
2002 a velká voda mu navždy změnila život.
Spadl dům jeho rodičů i další stavení, ve
kterém bydlel on. Náročné podmínky, stres
a fyzické vypětí byly pravděpodobně spouštěcím mechanismem roztroušené sklerózy,
která se záhy u Milana Pförtnera projevila.
Nedosti však na tom. S manželkou si pořídili
dřevěnou obytnou buňku a postupně se
s novou situací začali sžívat. V roce 2012
však přišly další záplavy. Sice menší, ale
stačily na to, aby dřevěné obydlí zničily. Ač
postižen progresivním postižením, obýval
s rodinou dva měsíce provizorní přístřešek
z boudy pro auto. Jeho snem se stal mobilní
dům, který by snadno a rychle mohl instalovat na svém pozemku.
Bariéry pomohly
Nemáme tu prakticky
žádné sociálně
vyloučené lokality
a jen málo sociálně
vyloučených jedinců.
Negativní výjimkou jsou
dva domy fungující jako
soukromé ubytovny.
Tam se koncentruje
nejvíc nešvarů.
A v této chvíli přichází na scénu neratovická
radnice a Konto BARIÉRY. O nelehké situaci
Milana Pförtnera věděla Michaela Landová,
se kterou dříve spolupracoval na pořádání
aktivit pro děti z Neratovic a okolí. Paní
Landová je členkou zastupitelstva města
Neratovice a spolupracuje s již zmíněnou
vedoucí odboru sociálních věcí a školství
Marcelou Brodilovou. Společně s Jiřím
Bohunem se obrátili na Konto BARIÉRY
se žádostí o pomoc pro Milana Pförtnera. Byla schválena ve výši 43 100 Kč, což
představovalo čtvrtinu nákladů na pořízení
vyhovujícího mobilního domu.
Ten dnes vévodí pozemku, který dosud
nese stopy nelehkých časů velké vody. Za
provizorním plotem z dřevěných fošen
se ozývá bečení a mečení. „Mám tři ovce
a kozu,“ vysvětluje Milan Pförtner. „Alespoň se kvůli nim musím hýbat,“ říká muž,
který už kvůli špatné chůzi musí používat
chodítko. Dvůr jeho pozemku přitom rozhodně nepokrývá vzorně upravený anglický trávníček. Optimismus však neztratil.
O všech nelehkých chvílích mluví otevřeně
a vyrovnaně, občas i zažertuje. Většina z nás
by s ním asi neměnila. Ani zdravotní stav,
ani bydlení. Přesto vypadá spokojeně a za
pomoc, které se jemu a rodině dostalo, je
vděčný. A jeho spokojenost může být odměnou těm, kteří mu pomohli. Tak jako on,
dokud mohl, nezištně pomáhal druhým. 
15
Téma: Sociální bydlení
■ Nejohroženější skupinou postiženou bezdomovectvím jsou ženy.
■ Svou situaci se snaží dlouho maskovat, přespávají u známých.
■ Pomáhá jim pražská organizace Jako doma.
Text: Michaela Bučková
Foto: Jan Šilpoch
D
aniele je 55 let a už pět roků žije
na ulici nebo v azylových domech.
Původním povoláním šička ze severu Čech přišla nejdříve o práci. Pak
zažila domácí násilí, které skončilo rozpadem manželství. Muž ji ve finále
donutil odejít z bytu, a tak se ocitla na ulici
v Praze. Sáhla si na dno – zažila pohrdání
veřejnosti, šikanu ze strany policie, odmítání na úřadech… Teprve po dvou letech
zjistila, že existují azylové domy. Ty však
lidé v nouzi dostanou pouze na rok, pak
se většinou stěhují do jiného, na ubytovnu
nebo zase zpět na ulici.
Se třemi tisíci korun pomoci v hmotné
nouzi žije Daniela v začarovaném kruhu,
ze kterého není podle jejího názoru cesty
ven. Některé azylové domy je nutné od 8
do 14 hodin opustit – proto, aby si jejich
obyvatelé hledali práci. V takovém případě
Daniela volný čas většinou nějak zabíjela.
Na hledání práce nemá energii. „Netrpí ale
závislostmi ani fyzickou nemocí, pracovat by
mohla. Nemá ale k rozvoji a růstu bezpečné
a stabilní prostředí,“ tvrdí Radka Hetmánková z nevládní organizace Jako doma.
Organizace se snaží upozornit na to, že
na ulici žijí nejenom muži, ale také ženy. Riziková skupina, na kterou si podle slov jedné
z nich každý dělá nároky… A téměř každá
žena zažila nějakou formu násilí – fyzického, sexuálního či verbálního.
Těmto ženám se rozpadly rodinné
a partnerské vztahy, přišly o práci nebo jim
dal majitel domu podepsat výpověď, které
nerozuměly. Jako oběti domácího násilí si
řekly dost a zabouchly za sebou dveře…
Dostaly se pak do dluhové spirály – třeba
i proto, že se zaměstnavatel zpožďoval
s výplatou…
Z práce jsem šla rovnou
do tramvaje, spící
vsedě jsem projezdila
noc a ráno šla zase do
práce. Dvanáctky jsem
měla nejraději, v práci
bylo teplo.
16
Ať se cítí Jako
Takhle nějak znějí jejich příběhy, které
mají jedno společné: ženy si vydělávají
méně peněz, mají menší důchody, a chudoba je proto postihuje častěji než muže a z úst
jinde aktivních padesátnic zaznívá jediné
přání: „Chci jen někde dožít.“
Azylové domy
Pro ženy bez domova je typické, že se vzniklou situaci snaží do poslední chvíle maskovat: zůstávají v nevyhovujícím svazku, například s agresivním alkoholikem, přespávají
na gauči u příbuzných či kamarádů, hledají
si účelové krátkodobé známosti – jen aby
někde přečkaly noc. Do poslední chvíle se
snaží oddálit konec na ulici. A jako čert kříže
se bojí vyslovit nahlas slovo bezdomovkyně.
„Z práce jsem šla rovnou do tramvaje, spící
vsedě jsem projezdila noc a ráno šla zase do
práce. Dvanáctky jsem měla nejraději, v práci bylo teplo,“ popisuje 45letá Pavla.
Nikdo neví, kolik takových žen v Česku
je. Potkat je můžete na nádražích, schovávají se na zahrádkách, v teplovodních kanálech, pod mosty a v neobydlených domech.
A nejsou to jen šičky, jsou mezi nimi i středoškolačky a vysokoškolačky. „Jste na to
úplně sama, občan druhé kategorie, nikdo
vám nepomůže,“ shrnuje své zkušenosti
55letá Dana ve studii, kterou dala dohromady organizace Jako doma.
Ani získání místa v azylovém domě není
žádná výhra. Je to jen na rok, soukromí tam
je minimální, ubytování za moc nestojí, návštěvy i konzumace byť skleničky vína jsou
zakázané. Je třeba dodržovat spoustu pravidel a příkazů. Třeba se tam v osm hodin
ráno koná pravidelný nástup. „Člověk musí
mít v pořádku doklady a pobírat dávky, což
je pro spoustu lidí, kteří jsou na ulici, hrozně
těžké. Řeší jen základní životní potřeby (jídlo, teplo) a na nic jiného jim nezbývá čas,“
dodává Radka Hetmánková.
„Nemůžeš se natáhnout, jsi unavená, pořád
si hlídáš věci. Máš strach, aby tě někdo
ne­okradl, nezbil. Zima není tak hrozná, nejhorší je ta únava,“ dodává 55letá Dana.
Jak to zlepšit...
Organizace Jako doma upozorňuje na to, že
v Česku chybějí genderově specifická zařízení nebo alespoň vytvoření chráněných zón
pro ženy v těch existujících. Nedostatečné
jsou i prostory, kde by se ženy bez domova
mohly scházet. Třeba aby provozovaly volnočasové aktivity. Pomohlo by také, kdyby
se pobyt v azylových zařízeních protáhl na
dva roky, aby se ženy mohly zotavit a načerpat síly, aby zde fungovaly terapeutické
služby. A po skončení pobytu v tomto domě
jim někdo pomohl najít další bydlení. „Jsme
členy Platformy pro sociální bydlení, která
se zabývá bezdomovectvím, a snažíme se
lobbovat za změnu zákonů,“ dodává Radka
Hetmánková.
Jako vzor vidí propracovaný systém
so­ciálního bydlení, který původně vznikl
v USA, ale využívají ho zejména ve skandinávských zemích. Tady uplatňují systém
housing first – člověk, který ztratí bydlení,
nejdříve dostane kvalitní a dostupné sociální
bydlení, aniž by musel nějak jinak stabilizovat svou situaci. Tak se zbaví bezdomovectví
a může se soustředit na ostatní věci.
Kuchařky bez domova
Organizace Jako doma spolupracuje s přibližně třiceti ženami bez domova, zapojuje
je do nejrůznějších projektů. Stěžejní jsou
Kuchařky bez domova, které vaří a své
jídlo nabízejí za dobrovolný poplatek na
pražských farmářských trzích – na náměstí
Jiřího z Poděbrad a v Karlíně. „Usilujeme
o otevření kamenné jídelny, která bude
v provozu sedm dní v týdnu, a kuchařky
zde najdou pracovní uplatnění. Startovat
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
SLOUPEK
Daniely Filipiové
Ženy si vydělávají méně peněz,
mají menší důchody, a chudoba
je proto postihuje častěji než muže.
doma…
Pomoci ženám
v nouzi
můžete tak,
že si koupíte
jejich polévku.
chceme na podzim,“ říká Radka Hetmánková a dodává, že odezva veřejnosti je
velmi příznivá. Kuchařky vaří většinou
vegetariánská jídla, která se prodávají za
dobrovolný příspěvek, lidé se vracejí, roste
Radka Hetmánková má v organizaci Jako doma
na starosti projekt Kuchařky bez domova.
můžeš / číslo 4 - 2014
počet těch, kteří je podporují finančně. Po
otevření kamenné kuchyně v ní ženy bez
domova najdou plnohodnotné pracovní
uplatnění.
Ukazuje se, že tohle může fungovat:
ženy, které ztratily naději, se chtějí zapojovat, přivádějí i své kamarádky. Dvě z nich si
například společně pronajaly pokoj na ubytovně a odešly z azylového domu, pomalu se
stavějí na vlastní nohy.
Jako doma zároveň nabízí další aktivity
(jako třeba projekty Spolčení nebo Ženy
sobě), které chtějí ženám vrátit motivaci,
vzbudit zájem o jejich situaci a její řešení.
Ať už se jedná o péči o sebe, psychohygienu,
relaxační techniky, výlety, kurzy sebeobrany
a podobné aktivity…
Samy ženy bez domova, které prošly
školením, radí, jak řešit krizové situace
s bydlením, kde sehnat nárazové brigády,
jak si vyběhat doklady, co dělat, když jde do
tuhého. Funguje to na principu vzájemné
podpory…
„Cokoli zaměstnává jejich mysl, je dobré,
ale nejlepší volnočasovou aktivitou se
ukázala pomoc ostatním,“ dodává Radka
Hetmánková. 
Čeká nás
hodně práce
Bezbariérovost. Pro lidi s handicapem
jde o pojem, který je alfou a omegou
jejich svobodného, volného života. Je
smutné, že stále ještě, po tolika letech,
kdy platí vyhláška stavebního zákona, která jasně stanoví podmínky,
jaké mají rekonstruovaný objekt nebo
novostavba splňovat, je realita taková,
jaká je.
Nejhorší je situace u rekonstruovaných
objektů, a to ze dvou důvodů. Buď
investor, respektive projektant, napíše
do žádosti o stavební povolení, že se
jedná o rekonstrukci výkladců (nikoliv
vstupu), nebo zažádá o výjimku, což
vyhláška sice umožňuje, ale již nestanoví, kdo ji může povolit.
Myslím, že by měl v tomto případě
existovat soudní znalec, který profe­
sionálně posoudí, zda budovu opravdu
nelze nebo naopak lze přestavět na
bezbariérovou.
Nevím, jak je to v jiných městech,
ale v Praze jsem zaregistrovala jeden
nešvar. Objekt provozovny, který
přístupný byl, se po rekonstrukci stal
nepřístupným. A bohužel se nejedná
o ojedinělé případy.
S bezbariérovostí úzce souvisejí i vyhrazená parkovací místa. Když nemáte kde
zastavit, máte vážný problém. Zejména
v zimě při sněhu nebo za deště.
Nebudu zde opakovat již mnohokráte
řečené o zneužívání znaků a o způsobu
jejich přidělování, který je přinejmenším pochybný (v zemích EU jsme
opravdu výjimka).
Chci mluvit o tom, že jsem si již na
mnoha místech všimla, že vyhrazená místa sice existují, například na
Staroměstském náměstí v Praze nebo
před motolskou nemocnicí, ale jejich
bezbariérovost je jen v tom, že mají
svislé i vodorovné značení, ale místa
mají zcela standardní rozměr, tedy šířku dva a půl metru. Takže pro člověka
s postižením pohybového aparátu jsou
naprosto nepoužitelná.
A nakonec se dostávám k bydlení.
Vyhláška říká, že bytový dům s více než
třemi byty má být přístupný. Ale proč
se již nemluví o tom, že by tam v tom
případně měl být alespoň jeden bezbariérový byt? Není to nijak nákladné ani
náročné řešení. Stačí sloučit koupelnu
a toaletu.
Na poli bezbariérovosti je před námi
ještě hodně práce... 
Autorka je senátorka.
17
Příběh Konta BARIÉRY
■ Zkušenosti začal Martin sbírat hned po škole.
■ Po úrazu se dokázal vrátit k práci i do svého bytu.
■ Dnes pomáhá lidem s podobným postižením.
Kvadruplegik
s podnikavou duší
Martin žije
s pomocí asistentů
samostatně ve starém
bytovém domě v samém
srdci Prahy. Do bytu mu
pomáhá výtah i osobní
asistent.
Text: Štěpán Beneš
Foto: Jan Šilpoch
M
ít křídla ještě neznamená létat,
říká s oblibou Martin Olišar
(37), a způsob života, který se
za tímhle mottem skrývá, je u něj
patrný už od jeho prvních slov.
Působí jako člověk, který výzvy překonává s pečlivostí a tréninkem překážkového
běžce. Když vypráví o svém životě, nadšeně
mluví o projektech do budoucna a je patrné,
že energie mu nikdy nescházela a neschází
dodnes. Křídla by ale minimálně v jednom
dni svého života býval upotřebil.
Z Vysočiny do Prahy
Martin se narodil v městečku, které už dnes
neexistuje. Jmenovalo se Zahrádka a zmizelo pod hladinou vodní nádrže, která dodnes
18
zásobuje hlavní město pitnou vodou. Údolí
řeky Želivky začali vodohospodáři plynulým
zatápěním proměňovat v přehradu, když
mu bylo půl roku. S rodiči a sestrou se
přestěhovali do blízké Ledče nad Sázavou,
kde oba rodiče získali práci a Martin zde vychodil základní školu. Ve studiu pokračoval
v Poděbradech; tam navštěvoval střední
hotelovou a jazykovou školu.
Po maturitě neváhal ani chvilku a pustil se
do sbírání zkušeností z velkého světa. Odjel
do Prahy a začal pracovat v restauraci jako
barman. Psala se však polovina devadesátých
let, v Česku divoce bujelo svobodné podnikání a Martin se brzy začal zajímat
o prostředí obchodu. Získal manažerskou
pozici v oblasti cestovního ruchu a mnoho
let působil ve společnosti, která prodávala
letenky. Sám v té době také hodně cestoval.
Na přelomu tisíciletí si Martin, vybavený
množstvím zkušeností, založil vlastní agenturu a ostatním firmám pomáhal organizovat
vánoční večírky, oslavy a teambuildingy.
O klienty se staral s pečlivostí dobrého obchodníka a firmě se dařilo.
Jednoho odpoledne na Letenské pláni
spadl Martin nešťastnou náhodou ze
stromu, kam lezl vysvobodit zachyceného
draka. Pád odnesla krční páteř a v motolské nemocnici si Martin vyslechl diagnózu kvadruplegie, tedy ochrnutí nohou
a částečně i trupu a rukou.
Akce výtah
K detailům toho odpoledne i měsíců, které
následovaly, se Martin vrací spíše nerad.
Život se mu samozřejmě otočil dokola. Po nemocnici následovala rehabilitace a přemýšlení, co bude dál. Musel se vzdát aktivní účasti
na svém podnikání, úraz zafungoval i jako
síto na přátele. Dnes se Martin pohybuje
na mechanickém i elektrickém vozíku a chtě
nechtě musel do svého života zakompono-
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Práce ve firmě, kterou založil, pro něj kvůli náročnosti
nadále nepřipadala v úvahu, a každodenní péče i snaha
o samostatný život si kvůli postižení žádaly nemalé prostředky.
Přesto,
že se pere
s poměrně
těžkým
postižením,
zůstává
aktivní.
Málokdy je
zavřený doma.
všechny překážky i výhrady sousedky, které
výtah narušil výhled do dvora, se Martin
mohl do svého původního bydliště vrátit.
Život pod kontrolou
„Mít křídla ještě neznamená létat.“
Tak nahlíží Martin na svůj život.
vat i neustálou pomoc asistentů. Už když
ležel v nemocnici, spřádal plány na návrat
k normálnímu životu. Velmi toužil vrátit se
do svého bytu na Starém Městě, ve kterém
prožil velkou část života a kde byl zvyklý.
První překážka byla na světě: k bytu
ve druhém patře vedlo množství schodů,
které bylo nutné obejít venkovním výtahem.
Martin měl ale štěstí už v majitelích domu.
Ti pro plánovanou stavbu uvolnili pozemek
na dvoře a krytá plošina po drobných peri­
petiích skutečně vyrostla. Se stavbou pomohlo i Konto BARIÉRY. „Pomoc se mi nabídla
ještě dříve, než jsem ji začal sám hledat,“
usmívá se Martin a naráží na to, že jej Konto
BARIÉRY samo oslovilo v rámci projektu
Nový start (projekt pomáhající lidem, kterým
náhlý úraz otočil život naruby).
Z bytu byly odstraněny všechny prahy,
aby se v něm dalo bez zbytečného hopsání
pohybovat na vozíku, přestavět se musela
koupelna i část vnitřních prostor. Přes
můžeš / číslo 4 - 2014
Hned, jak se nastěhoval zpět domů, přišla
na řadu otázka finanční nezávislosti. Martin byl vždy zvyklý postarat se o sebe sám,
s postižením se ale takový úkol zdál zprvu
obtížný. Práce ve firmě, kterou založil, pro
něj kvůli náročnosti nadále nepřipadala
v úvahu, a každodenní péče i snaha o samostatný život si kvůli postižení žádaly nemalé
prostředky.
Příležitost pracovat z domova pomocí
počítače dostal Martin od svého bývalého
zaměstnavatele, mezinárodní cestovní
společnosti HRG. Přivýdělkem doplnil
svůj invalidní důchod, do začátků přispěla
i pomoc od hodného člověka, který jej
několik let podporoval. Díky tomu se vedle
zaměstnání mohl Martin pustit i do studia.
Zajímaly jej humanitní vědy a do řad svých
studentů ho přijala Karlova univerzita.
Podobně aktivní život by byl náročný i pro
leckterého zdravého člověka, Martin jej však
statečně zvládal po několik let. Finanční
náročnost pojící se s jeho postižením jej však
nakonec donutila studia přece jen ukončit
a poté, co přišel o sponzora, věnovat svůj
čas pouze zaměstnání. „Nelituji toho. Škola
mě velmi bavila a mám v hlavě znalosti
za několik let, a ty se rozhodně neztratí.
Jsem naopak pyšný, že jsem to rozhodnutí
udělal, jsem dnes díky tomu zčásti finančně
nezávislý a běžné potřeby včetně pravidelné
asistence si dokážu hradit sám,“ říká pyšně
Martin. Ten pocit je podle něj nesmírně
důležitý. „Chci ale ještě jednou poděkovat
všem, kteří mě tehdy podpořili, protože bez
nich bych se neosamostatnil,“ dodává.
Pomoc ostatním
Se stejnou vervou, jako když před lety
zakládal svoji firmu, založil Martin krátce
po úrazu s přáteli projekt Kvadru. Organizace, jejímž cílem je pomoc a podpora
lidem se stejným postižením, má dnes
statut občansky prospěšné společnosti.
Do začátku dokonce dokázal několik
kvadruplegiků, jejichž pozice na běžném
trhu práce patří spíše mezi ty horší,
zaměstnat. Se změnou podmínek státní
podpory před dvěma lety si ale nemohl dovolit zaměstnance udržet.
I přesto se Martinovu projektu dodnes
daří. Základem je poradna, která lidem
po úrazu radí, na koho se obrátit, jak se co
nejlépe postavit ke vzniklým překážkám či
která pomůcka by mohla být nejvhodnější.
Některé kompenzační pomůcky dokonce
spolek Kvadru bezplatně zapůjčuje. Díky
sociálním sítím dochází k efektivní výměně
informací v rámci komunity vozíčkářů ­
a v e-mailové schránce se kupí dotazy nejen
z celé republiky, ale dokonce i ze zahraničí.
Žádost o radu přišla třeba z Ruska nebo
Japonska. „To byla vážně legrace, japonský
kvadruplegik neuměl anglicky, text jsem si
musel dát do překladače, ze kterého jsem
ho jakžtakž pochopil. A tak jsem odepsal,
a zase to nechal přeložit překladač. Naštěstí
to pochopil i ten Japonec,“ směje se Martin.
Kdo si prohlédne webové stránky neziskové organizace Kvadru, narazí na heslo:
Už když ležel
v nemocnici, spřádal
plány na návrat
k normálnímu životu.
Kvadruplegie není postižení, kvadruplegie
je životní styl. I z toho je patrné, s jakým
zápalem v této neziskovce k projektu
přistupují. A také se již našlo několik
finančních partnerů, mezi nimiž nechybí
ani Konto BARIÉRY. „Díky podpoře Bariér
můžeme zdarma zapůjčovat speciálně
upravený handbike pro kvadruplegiky; to
je fantastická pomoc, za kterou jsem moc
vděčný,“ líčí Martin. Do organizace investuje i část svých peněz, stojí to ale podle něj
za to. A vize, jak vozíčkářům dál pomáhat,
mu rozhodně neschází. Snil třeba o bezbariérové lodi, která by vozíčkáře dokázala
bez překážek vozit na palubě po krásách
historického centra Prahy, které jsou vidět
jen a jen z Vltavy. Přemýšlí také o speciální
rádiové stanici pro vozíčkáře i jinak
zdravotně postižené. „Detaily vám ale
zatím neprozradím…“ usmívá se šibalsky
Martin. Podnikatelského ducha v sobě
nezapře. 
19
Umělci Konta BARIÉRY
■ Samouk, který se učil od nejlepších.
■ Proslavily jej reklamy i drobné grafiky.
■ Obraz od něj má i Usain Bolt.
Tomáš Bím:
Ať si každý dělá, co
Text: Štěpán Beneš
Foto: Jan Šilpoch
Kunsthistorik František Dvořák o vás
říká: „Sžít se s obrazy Tomáše Bíma
znamená pocítit v sobě radost z objevu
reality, kolem níž jsme dosud chodili
netečně, ale se součinností s malířem si
najednou řekneme, jaké má půvaby a jak
se v prostoru obrazů Tomáš Bíma cítíme
dobře a krásně.“ Jak se vidíte vy sám?
Kdybych sám měl o sobě něco říci, tak jen –
jsem malíř, grafik, ilustrátor. Dál už nic.
Jak jste se dostal k umění?
Můj otec byl velkým sběratelem umění, navíc
pracoval v ateliéru Jiřího Trnky, kam jsem
taky docházel. Vyučil jsem se knihtiskařem
a díky tomu, že jsem navštěvoval vinárny, jako
byly Reduta či Viola, jsem se dostal k práci pro
Státní divadelní studio. Poznal jsem Hanuše
Bunzla a Miloše Hercíka, právě ti mi zadali
první plakáty, prospekty pro bigbítové kapely
či obaly na gramofonové desky. Postupně jsem
se dostával k užité grafice, ale stále jsem se
musel živit psaním reklam, tvorbou interiérů
a výstavních prostor. Pořád jsem si tak nějak
kreslil sám pro sebe, ale jednoho dne jsem si
20
info
Kdo je Tomáš Bím
Populární grafik, malíř a ilustrátor se
zaměřením na magický realismus a americké
precizionisty. Narodil se v r. 1946 v Praze.
Absolvent učiliště Středočeských tiskáren
v Praze, od roku 1999 člen SČUG Hollar.
Věnoval se ilustraci knih a časopisů, vytvářel
plakáty a drobné grafiky. Účastník stovek
výstav doma i v zahraničí, se zastoupením ve
sbírkách po celém světě. Držitel řady ocenění.
Své obrazy věnoval i slavným sportovcům,
například Usainu Boltovi, Ivanu Lendlovi nebo
Martině Navrátilové.
Žije a pracuje v Letech u Prahy nebo
v prostorném ateliéru v Hostivaři.
řekl, že pokud se chci věnovat malbě, budu
muset užité grafiky zanechat.
Ale jak jste se uživil?
To byl vždycky problém a nebyl jsem to jen
já, kdo se takhle trápil. V roce 1968 jsem mu-
sel opustit tiskárnu plakátů, byl jsem na volné
noze a následně mě zaměstnali v tiskárně
Supraphonu. To byla alespoň nějaká jistota,
ale po roce jsem zase musel odejít a byl jsem
opět na volné noze. To už to bylo horší, byla
normalizace, a já potřeboval razítko do občanky, že mám svobodné povolání, jinak jsem
byl příživník. A už jsem měl rodinu. Hodně
mi pomohlo setkání s hudebníkem Danielem
Sodomou, ten byl na tom tenkrát podobně.
Přihlásili jsme se na výstavu, kde Sportpropag najímal na smlouvu o dílo lidi na psaní
všelijakých transparentů. Tuším, že se ta
výstava jmenovala Autoprogres. Vystavili
nám hned smlouvu, měli jsme znovu razítko
v občance, což bylo pro nás tehdy hodně
důležité. A když už jsem začal docela slušně
žít, byl jsem v klidu, začal jsem dělat volné
umění. A zase jsem začínal od nuly.
Kde mohli lidé tenkrát vidět vaši práci?
Začali jsme dělat pro spousty firem, běžné
reklamy pro plzeňské pivo, Budvar, Sazku,
Sportku, Motokov, výstavy Země živitelka,
Flora Olomouc. Také plakáty pro bigbítové
kapely, obaly na gramofonové desky nebo
různé prospekty, například pro Tradicional
Jazz, Studio Pavla Smetáčka, dělal jsem Jižák,
Lesík Hajdovský, Šlapací kolo, pro Petra Spále-
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Když už jsem se docela slušně uživil,
nechal jsem grafiky a vrhl se na volné umění.
A tak jsem začal zase od nuly.
ného, Jitku Molavcovou. Naposledy to byl CD
double Zdeňka Rytíře k jeho šedesátinám. Ten
už je v hudebním nebi, ale práce pro něj byla
pro mě opravdu srdeční záležitost, práce pro
kamarády jsem si vždycky moc vážil. Hodně
jsem se také věnoval obalům na desky vážné
hudby. I když tam jsem toho ze sebe moc dát
nemohl, navíc tu byly schvalovací komise, a ty
byly dost prudérní. Ale to už je hodně dávno…
Na třešních, litografie, 2012
pro tyhle sběratele udělal několik stovek ex
libris. Tyhle symbolické záložky do knihy
mají u nás velkou tradici, nechci vás nijak
poučovat, ale české ex libris začíná rokem
1868, a to ex libris Josefa Mánesa pro Vojtěcha rytíře Lannu, který byl v 19. století největším českým sběratelem umění. Mucha,
Švabinský, Mikoláš Aleš a mnozí další dělali
ex libris, která se mnohdy podceňují, ale je
to zajímavý kumšt.
Ve vaší volné tvorbě se objevují krajiny,
vždy však bez lidí. Proč jen takové
zvláštní kulisy?
Každý obraz je příběh a na vás záleží, jak
si ho domyslíte, jak ho vnitřně dotvoříte.
Třeba tam najdete svůj příběh i vy.
A co váš vztah k charitě?
U nás je spousta charitativních organizací,
kterým prostě nevěřím, nenašel jsem k nim
důvěru. Ale před dvanácti lety, když začínal
Aukční salon výtvarníků Konta BARIÉRY,
jsem byl osloven přímo paní Boženou Jirků,
zda bych také nepřispěl nějakou malbou.
Myslím, že je to jedna z mála charitativních
organizací, která je průhledná.
Co vás tedy inspiruje?
Všechno kolem mě. Život toho nabízí hodně,
jen se musíte umět dívat. I mé obrazy jsou
určitá zastavení, momenty, já tomu všemu
říkám plácky.
Na čem zrovna pracujete?
Mám rozdělanou grafiku, dvě plátna, dokončil
jsem dokument, který o mně točil Ivan Kawaciuk, a připravil jsem výstavu do Ostravy.
A při té příležitosti bych také rád řekl, že jsem
s výstavami na dobré dva roky skončil. Dělal
jsem i několik ilustrací do knížky.
chce
Jak dlouhá byla cesta od první kresby po
první výstavu?
Krátká. První výstavu jsem měl na základní
škole, byla ve Vyšší dívčí ve Vodičkově ulici.
Ale chtěl bych říci, že jsem na své cestě
potkal pár přátel, kteří mi hodně pomohli.
Vzhlížel jsem k nim, Šalamoun, Born, Vysušil, Lhoták, Bouda, Gross, Komárek, Kulhánek, Stehlík, Roučka a další, na některé jsem
určitě zapomněl, pro mne to tenkrát byly
velké osobnosti. Přijali mě mezi sebe, byl
jsem samouk, a o to víc jsem si toho vážil.
Na výstavách byly v každé přihlášce otázky:
co jste studoval, kde jste studoval, u koho
jste studoval. Na ty jsem odpovědět nemohl,
neměl jsem tam co napsat, a tak jsem byl
bez šance. Naštěstí bylo dost menších galerií, kam se velcí umělci nehrnuli. Takže tam
byla i pro mě šance něco vystavit.
Nebo třeba v klubech. Ty většinou vedli
nadšení mladíci s obrovským zaujetím a zájmem o kumšt. Také to neměli lehké, kaž­
dou chvilku dostali přes prsty, ale uměli si
prosadit jména, když se jim někdo líbil. Měl
jsem štěstí, že jsem byl mezi nimi. Pomohly
mi například i ilustrace do novin. Tenkrát
se v novinách běžně tiskly povídky, noviny
měly literární přílohy, a dostal jsem občas
nabídku je ilustrovat. Spolupracoval jsem
můžeš / číslo 4 - 2014
Výstav jste měl bezpočet. Která vám
utkvěla v paměti nejvíce?
Nechtěl bych připomínat výstavu v Německu, kterou mi doslova celou ukradli. Byly
to krásné věci, mé první velké obrazy, které
jsem nikdy nechtěl prodat. A na kterou
vzpomínám rád? Určitě na tu poslední největší, už proto, že byla retrospektivní, byla
na Staroměstské radnici v Praze, viselo tam
přes 400 obrazů, grafik a ilustrací, obsadil
jsem sklepení, přízemí a patro radnice.
Mochomůrky, litografie, 2009
i s časopisy Stadión, Tvorba, Pionýr, Naše
rodina, Sedmička pionýrů, tam jsem měl dokonce seriály. A tak jsem se dostal k ilustracím knih, ilustroval jsem na padesát titulů.
Poslední pro nakladatelství Akropolis.
Myslíte, že dnešním novinám povídky
a podobné žánry chybí?
Rozhodně. Dokonce i Mladá fronta mívala
povídky, dávala šanci mladým autorům
a ilustrátorům. Tím se člověk dostával do
povědomí. Jednou z největších reklam pro
mě byl ale Klub přátel sběratelů ex libris
a drobné grafiky, to říkám hodně nahlas,
měl jsem v tomhle klubu opravdu mnoho
příznivců. Sběratelé chodili za malíři a grafiky, kteří dělali ex libris speciálně pro ně
a oni si je pak jednou měsíčně vyměňovali.
I tak se začalo mé jméno šířit, určitě jsem
Hodně cestujete; kde to máte nejraději?
Ko Samui, to je nádherný thajský ostrov, ale
líbil se mi před patnácti lety, dnes už je to
turistický Václavák. Hrozně rád se vracím do
New Yorku a taky do Londýna. Tam všude
mám pocit, že se svět najednou zastavil a ve
vteřině zase šíleně pulsuje. Ten nadhled je
tam znát na každém kroku, my jsme malí
a moc si vidíme do talířů.
Někde jste řekl, že nemáte rád zimu. Že
se schováte do ateliéru a malujete něco
veselého…
Ale já ji mám rád, ale jen tu opravdovou,
bílou. Když je sníh. Nemám rád vlezlou
zimu, špinavý sníh a ten bordel kolem. To se
pak stávám takzvaným kavárenským typem.
Zalezu do kavárny, do dobré vinárny nebo
zůstanu v ateliéru. Přemýšlím o létě, a hlavně se na ně těším.
Předepsal byste tedy umělecký život
jako terapii na zimní deprese?
Ať si každý dělá, co chce. Já to dělám taky. 
Konto BARIÉRY připravuje 12. aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhne v prosinci 2014 v pražském Karolinu a výtěžek půjde na podporu
vzdělávání studentů se zdravotním postižením.
Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz
21
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
vaše fotografie
Lidé
v záběru
Je to s podivem, nicméně jinak to už
nebude – živé fotky lidí budou asi navždy
v menšině vůči krajinkám a fotkám
statickým. Přitom právě lidské fotky
udělají nejvíc radosti. Jednu takovou
poslala Danuše Fialová, záběr z benefiční
slavnosti. Co tu vidím dobrého: na fotce
jsou tři lidi! To je správný počet, říkám
tomu „pravidlo tří“: ve třech lidech se
vyznáme, jakmile jich je na fotce víc,
obličeje jsou méně výrazné a ztrácíme
přehled. Vytkl bych zbytečný prostor nad
hlavami. Hlídejte si to, a nad hlavou
nechte minimum.
I ta holčička signalizující „viktorku“ od
Ivana Navrátilíka by mohla mít míň
nad hlavou. Prázdný prostor kolem ní je
zbytečný, nenese žádnou informaci. Jděte blíž a hlídejte si prostor nad hlavou,
a hned to bude lepší!
Bohumil Dobrovolský
Lépe to pořešil Bohumil Dobrovolský
svým záběrem ze zimních cyklistických
závodů. Tam je nad hlavou jen malý prostor a figury jsou mnohem lépe umístěné.
Irena Vagenknechtová
Danuše Fialová
Věra Růžičková
Ivan Navrátilík
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Uvítáme libovolná témata, nicméně jaro dokáže být pro fotografy zajímavé,
a tak se pokuste zaměřit především na něj.
Fotka zachycující Honzíka v bludišti
na Petříně je trochu specifická. Honzík
má sice hodně nad hlavou, ale tady ten
prostor v horní části fotky nese informaci
– vidíme, že je to bludiště, ten prostor je
tedy důležitý. To dodávám jako důkaz,
že žádné pravidlo se nesmí aplikovat bez
rozmyslu, kromě jediného – je třeba jít
po významu obrazu, je třeba sledovat to,
co chceme obrázkem sdělit. No a na fotce
Honzíka v bludišti od Ireny Vagenknechtové musí být bludiště vidět, to dá rozum!
Na závěr jsem si nechal fotku Helenky
s tabletem od Věry Růžičkové. Tady
opravdu není moc nad hlavou – Helenka
má hlavu dokonce seknutou. Tím líp!
Aspoň se můžeme soustředit na výraz
obličeje. Důležité je držet oči nad vodorovnou osou fotky – a toto pravidlo je tu
velmi dobře splněno.
Takže závěrem: foťte lidi a dbejte, aby
měli málo nad hlavou! 
Autor je novinář a spisovatel.
Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)
22
můžeš / číslo 4 - 2014
Nové zahraniční technologie
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
■ Na trhu chybí kočárek pro vozíčkáře.
■ Koncept navrhla švédská designérka.
■ Pomoci si ale často musí vozíčkáři sami.
Cursum:
kočárek a vozík
jdou dohromady
Text: Štěpán Beneš
Foto: Archiv autora
M
ít handicap a zároveň úspěšně
vychovávat potomky už dnes
není pražádná zvláštnost.
Příkladných rodičů, kteří své
povinnosti zvládají bez ohledu na
své postižení, bychom našli řadu. Přesto je
ale mnoho takových, pro které je představa
rodiče, zejména maminky, sedící na invalidním vozíku, něčím nepředstavitelným. Diví
se běžná populace, dá se ale bohužel říci,
že mezi ně prozatím také patří jak výrobci
potřeb pro děti, tak výrobci kompenzačních
pomůcek.
Ani jedna zmíněná strana nevyrábí
kočárek pro vozíčkáře. Pokud by maminka
na vozíku chtěla chodit s miminkem na
procházky, musela by si dnes buď poradit
s klasickým kočárkem, nebo požádat šikovného kutila o zhotovení nějaké speciální
můžeš / číslo 4 - 2014
konstrukce domácí výroby. Češi jsou národ
veskrze kutilský, nebyl by to asi tedy větší
problém. Protože ne všichni ale mají šikovné
partnery či sousedy, bylo by dobré mít alespoň jednu tržní alternativu.
Stejně to vidí i Cindy Sjöblom, švédská
designérka. A její odpovědí na tržní vakuum
je Cursum, prototyp dětského kočárku spe­
ciálně uzpůsobeného pro bezpečné použití
i pro osoby na invalidním mechanickém
vozíku.
Jednoduchá konstrukce
Konstrukce není nijak složitá. Vychází
z podvozkové platformy se dvěma většími
koly. Doplňují je dvě menší kolečka na
výsuvné kovové tyči. Spolu s uchycením
větších kol tvoří na podvozku trojúhelníkový
prostor, který vyplňuje kapsa na drobnosti.
Z podvozku vede šikmo vzhůru masivní tyč,
na konci rozdvojená do tvaru písmene Y.
Na vrcholy pomyslného písmena navazuje
otočným uchycením kolébková konstrukce
samotného sedátka pro miminko. Samozřejmě se všemi nezbytnostmi – výsuvným držadlem, pohodlným a bezpečným sedátkem
a stříškou.
Design nevznikl sám od sebe. Cindy obešla několik rodin, které z vozíku děti vychovávají, a pečlivě si vyslechla jejich potřeby
i nápady. Na jejich základě začala kreslit,
a než vznikl použitelný design, skončila
v koši doslova celá kupa nedokonalých návrhů. Prototyp pak zkoušeli stejní lidé, kteří
Cindy radili s jeho konstrukcí. V akci vypadá
kočárek ještě působivěji. K vozíku, přesněji
k jeho trubkám vedoucím ke stupačce, se
kočárek napevno nacvakne pomocí oček. Ta
sice dovolují mírný pohyb, aby konstrukce
byla schopna vyrovnávat nerovnosti, jinak
ale drží spolehlivě. Konstrukce samotného
kočárku je výškově i podélně plně nastavitelná, a tak se přizpůsobí jakékoli velikosti jak
vozíku, tak samotné maminky (či tatínka,
pokud chodí na procházky spíše on).
Kočárek přidělaný k vozíku jede jen po
větších předních kolečkách, zadní menší
jsou ve vzduchu a opřena jsou o konstrukci
vozíku. Kočárek je pak samozřejmě natočený sedačkou směrem k rodiči, takže se
z vozíku pohodlně dostane jak k dítěti, tak
do odkládacích prostor v nižším patře. Podle
fotografií se zdá, že po městě nečiní jízda
s prototypem sebemenší překážku. Překonat
se dají i nižší obrubníky a rodič na vozíku
má svého potomka neustále pod kontrolou.
Kočárek lze samozřejmě i složit, takže se dá
�
23
Nové zahraniční technologie
Kočárek přidělaný k vozíku jede jen po větších
předních kolečkách, zadní menší jsou ve vzduchu
a opřena jsou o konstrukci vozíku.
Kočárek
Cursum
je určený
hlavně
vozíčkářům,
umí ale
být celkem
univerzální.
Kromě
bezpečné jízdy
jej lze i odpojit
a zajistit. Tlak
na jeho výrobu
je velký.
Jak je to v problematičtějším teré� převážet.
nu, zatím není známo, přece jen jde hlavně
o městský prototyp.
Když pak přijede rodič do společnosti
známých a potřebuje se dostat ke stolu,
kočárek mu nepřekáží. Stačí jej odpoutat od
vozíku, vytáhnout menší stabilizační kolečka,
a kočárek může rázem stát sám. Může se
s ním i pohybovat, dítě ukolébávat ke spánku.
Není ani těžké si představit, že po drobných
úpravách by mohl stejně sloužit i zdravému
rodiči, pokud je partnerství namíchané.
Stačilo by osadit ho druhými většími kolečky
a po vytažení středové tyče do vyšších poloh
by se dal tlačit jako běžný kočárek.
Udělej si sám
Cursum je zatím prototyp a Cindy se s ním
aktuálně na trh nechystá. Podle svých slov
to ale udělá ráda, jen co najde vhodné
partnery. Rodiče s postižením však nemohou čekat, a dotazy na to, kdy bude kočárek
možné koupit, neberou konce. Nabídka na
trhu totiž není jen malá, není vůbec žádná.
Kdysi údajně existoval jeden podobný
produkt v Německu, zvěsti o něm se nesly
docela dlouho i naší komunitou. Zmiňovaný však zmizel kamsi do propadliště dějin,
a tak dnes není ani možné ověřit, zda se
díky šeptandě nejednalo náhodou o záměnu
se vznikajícím prototypem Cursum.
Pokud si dnes vygooglujete slovní spojení
kočárek na invalidní vozík, ať už česky nebo
anglicky, budete každopádně zklamáni. Autorovi článku se nepodařilo vyhledat jediný
výrobek na běžném trhu, který by rodičům
s postižením pomohl. Pokud budete mít větší štěstí, neváhejte redakci kontaktovat, rádi
zkusíme výrobek si vyžádat a otestovat.
Vedle kočárku Cursum existuje i řada
amatérských pokusů, které samozřejmě můžete podle množství své odvahy a zodpovědnosti následovat. Mezi nimi vyniká kupříkladu jedna Kanaďanka, které v rámci místní
komunity pomohli dobrovolníci sestrojit
speciální konstrukci na její mechanický
24
vozík. Nejde o nic složitějšího než o kovovou
konstrukci svařenou na míru s uchycením
na přední trubky vozíku, na vrchu spojenou
k sobě. Na spoji je napevno navařeno cosi,
co připomíná miniaturní dětskou autosedačku. Když se tedy celá konstrukce připevní
na místo, sedí dítě v autosedačce otočené
směrem od maminky, zhruba v prostoru,
jako by jí sedělo na klíně. Maminka má díky
tomu ruce volné k pohybu, dítě je naopak
zajištěno v autosedačce a nevypadne. Před
sebou má malý výklopný stoleček. Na videu
si maminka vynález pochvaluje, pro ulehčení pohybu s celou konstrukcí navíc používá
přídavné kolečko Freewheel, které jsme na
těchto stránkách již představili v minulosti
(jedná se o jedno velké kolo, které připojením ke stupačce mechanického vozíku
zvedne do vzduchu dvě klasická malá
přední kolečka a umožní lépe se pohybovat
jak ve městě, tak především v terénu – pozn.
autora). Prcek sedí přikurtovaný v sedačce
a zkoumá okolní svět. Vypadá sice spokojeně, jak je to však s bezpečností, není nikdy
u prostředků domácí výroby tak úplně
jisté. Také není jasné, zda je možné otočit
sedačku směrem k mamince, pokud je třeba
jakkoli se věnovat dítěti.
Pokud i přes určité riziko nechcete čekat,
kdy a zda Cursum vůbec přijde na český
trh, najdete v amatérských pokusech určitě
inspiraci. Pak už stačí jen vhodný materiál,
trocha představivosti a svářečské brýle.
Možná i z vašich pokusů nakonec vznikne
něco, co by si uvedení na trh zasloužilo
stejně jako Cursum. 
Tlačítko pro
nastavení
výšky
a vzdálenosti
sedačky
Lišta pro nastavení
vzdálenosti sedačky
Pojistka sedadla
Nastavení
uchycení
kočárku k vozíku
Tlačítko pro
skládání kočárku
Tlačítka
pojistky
upevnění
kočárku
Tlačítko
pro
nastavení
polohy
držátka
Držátko
Pojistná brzda
Plynová pružina
Adaptabilní kloub
Odkládací prostor
Tlačítko pro
nastavení pozice
stabilizačních koleček
Manévrovací
kolečka
Stabilizační kolečka s pojistkou
Závěs
můžeš / číslo 4 - 2014
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
■ Neopakovatelná veřejná sbírka trvá už jedenadvacátý rok.
■ Kupte si pohlednici, obraz, klaunský nos, pošlete DMS.
■ Už stoprocentně neplatí, že o narozeninách se dávají dárky oslavencům.
Kdo jsou naši dárci?
Prodejní výstava
nádherných fotografií
pomůže oboustranně
neslyšící žákyni 8. třídy
Nicole Michalíkové
z Olomouce získat
finance k pořízení
řečového procesoru
Nucleus.
Foto: Gabriel Urbánek
Č
asto se chlubím tím, co se nám podařilo v roce 1993. Získali jsme dobrou
kampaní desetitisíce pravidelných
dárců a ti nám vydrželi více než
dvacet let. Je to unikátní výsledek.
Přes tuto jistotu neusínáme na vavřínech.
Pokračujeme ve shánění finančních prostředků na rozdělování lidem se zdravotním postižením.
Jsem pyšná na práci mých kolegyň, na
práci Rady Konta Bariéry. Nadace není
projektem jednoho muže nebo jedné ženy.
Je to týmová práce, a čím dál více nás
pohlcuje, zavaluje. Proč? Protože jsme získali to nejcennější, renomé v neziskovém
sektoru. Renomé v celé škále organizací,
které se starají o lidi s handicapem, renomé
rodin, které pečují o své postižené děti
i samotných zdravotně postižených. Znám
jich osobně stovky a vedu k tomu i ostatní
v nadaci. Není nic lepšího než neposuzovat
lidi z papírů. A ačkoliv jsem na začátku pochválila stálost a pravidelnost dárců Konta
BARIÉRY, nestačí to.
Troufnu si říci, že jsme v neziskovém sektoru trochu jako Kolumbové. K pravidelným
dárcům jsme přidali nekonečné množství
metod, jak peníze na projekty získávat.
Třeba si ještě vzpomenete na samolepky
s medvídkem, jejichž prodej plnil legendární
Konto MÍŠA. Na jogurty označené logem
Ostrovy života. Z každého šlo pár haléřů na
konto projektu a výsledkem bylo vybavení
jednotek intenzivní péče ve všech fakultních
nemocnicích v republice. Pohlednice Konta
Bariéry prodáváme s pomocí České pošty už
osmnáct let a díky tomu je bezmála 250 škol
bezbariérových.
můžeš / číslo 4 - 2014
Troufnu si říci, že jsme v neziskovém
sektoru trochu jako Kolumbové.
K pravidelným dárcům jsme přidali
nekonečné množství metod,
jak peníze na projekty získávat.
Aukce Konta Bariéry? Letos v prosinci už
podvanácté dáme dohromady přední české
výtvarníky. Pro Konto BARIÉRY se spojí,
a máme tak každý druhý rok šanci dražit
jedinečnou uměleckou kolekci. Pomáháme
tím handicapovaným studentům, díky výtvarníkům financujeme Stipendium Bariéry.
Aukce nám přinesly desítky milionů
korun a stovky absolventů vysokých a středních škol. Získali jsme skvělého partnera na
pořádání nejrůznější internetových dražeb
a sbírek. Několikrát jsme vydražili dary
olympijských medailistů na portálu iDNES.
cz, každoročně pořádáme vánoční sbírku
s fantastickým zájmem jeho návštěvníků
a čtenářů, navíc s vynikajícím výsledkem.
Aktuálně vystavujeme a prodáváme (ještě
do 5. dubna) v kavárně Uměleckoprůmys­
lového muzea v Praze krásné fotografie
Islandu od Gabriela Urbánka. Pomohou
14leté neslyšící Nicole.
Předáváme peníze a šeky od těch, kteří se
rozhodli využít svých narozenin k pomoci.
Dostávají ke kulatinám padesát lahví vína,
dvacet parfémů anebo milých, ale často zby-
tečných dárků. Uvědomilo si to v průběhu
loňského roku i několik úspěšných osobností, které také slavily kulaté výročí.
Přispějte na konkrétní osud, řekli hostům
pozvaným na oslavu. Naposledy jsem díky
tomu před pár dny spolu s manželi Frolíkovými, úspěšnými podnikateli a majiteli firmy
Linet, předávala čtvrt milionu korun šesti
rodinám s onkologicky nemocnými dětmi ve
FN Motol. Dojemné odpoledne. Pořád se mi
ty chvíle vracejí. A také slova Zbyňka Frolíka: „Přál bych si, abyste příští rok dostali
pro Konto BARIÉRY takových darů z narozenin alespoň sto šest.“
Letos byli s manželkou už šestí.
Těším mě to, potřebných je pořád dost. 
Vaše Božena Jirků
[email protected]
25
Poradna
■ Počet žadatelů o bezbariérové byty značně převyšuje nabídku.
■ Upravitelný byt přesně definuje vyhláška.
■ K úpravám lze využít příspěvek na úpravu bytu.
Jaké existují možnosti bydlení
se zdravotním postižením?
S
problematikou bydlení se setkáváme velmi často. Důstojné bydlení
by se dalo zahrnout do základních
lidských potřeb. Osoby se zdravotním postižením mají naplňování
této potřeby značně ztíženo, protože jejich
specifické požadavky z důvodu zdravotního omezení kladou nároky na uzpůsobení
bytu, a potažmo také na návaznost na
bezbariérovou dopravu. Problematické jsou
rovněž mnohdy vysoké finanční náklady na
bydlení.
Byty zvláštního určení
Častěji nazývané jako bezbariérové byty
jsou ve většině případů obecní (městské).
Bohužel počet žadatelů většinou značně
převyšuje počet bytů, které mají obce k dispozici. Vždy je tedy dobré se obrátit přímo
na bytový odbor obce (případně odbor dispozice s majetkem) a zjistit aktuální situaci.
Měli byste být seznámeni nejen s celkovou
nabídkou bytů, ale také s reálnou čekací
dobou. Není bohužel výjimkou, že se po
podání žádosti o přidělení bezbariérového
bytu čeká i několik let.
Většinou osoby se zdravotním postižením
žádají o bezbariérový byt v místě trvalého
bydliště. Není však vyloučena ani možnost
podat si žádost v jiném městě, v tomto případě však mohou dostat přednost žadatelé
s bydlištěm v dané obci.
Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.
definuje byt zvláštního určení v § 2300
jako byt určený pro ubytování osob se
zdravotním postižením nebo byt v domě se
zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt
v domě s pečovatelskou službou. Byt zvláštního určení se může nacházet v domech,
kde většina bytů bezbariérová není, upravený je pouze jeden nebo několik málo bytů.
Druhou variantou jsou byty v tzv. domech
zvláštního určení, které jsou bezbariérové
kompletně.
Přesné technické požadavky na byt
zvláštního určení pak upravuje vyhláška
č. 398/2009 Sb., o obecných technických
požadavcích zabezpečujících bezbariérové
užívání staveb.
Podle vyjádření ministerstva pro místní
rozvoj získávají jednotlivé byty status bytu
zvláštního určení, jestliže byly zřízeny pro
tento účel ze státních prostředků nebo stát
na jejich zřízení přispěl. Dalším dokladem
může být také projektová dokumentace,
tedy pokud se jedná o byty, u kterých již
bylo předem rozhodnuto developerem, že se
bude jednat o byty zvláštního určení. Podle
26
Osoby se zdravotním
postižením mají specifické
požadavky na bydlení. Z důvodu
zdravotního omezení kladou
nároky na uzpůsobení bytu,
a potažmo také na návaznost
na bezbariérovou dopravu.
vyjádření ministerstva práce a sociálních
věcí lze také získat status bytu zvláštního
určení na základě potvrzení příslušného
stavebního úřadu, že byt splňuje parametry
dané tzv. bezbariérovou vyhláškou.
Tzv. upravitelný byt
Nařízení vlády č. 146/2003 Sb. definuje
upravitelný byt v § 2, bodu d) následovně:
Upravitelným bytem je byt, který bez dalších
stavebních úprav může sloužit osobám
s omezenou schopností pohybu a orientace,
tj. zejména osobám postiženým pohybově, zrakově, sluchově, mentálně, osobám
pokročilého věku apod., a splňuje podmínky
uvedené v příloze k tomuto nařízení.
Přesné technické požadavky na upravitelný byt stanovuje také vyhláška č. 398/2009
Sb., o obecných technických požadavcích
zabezpečujících bezbariérové užívání
staveb. Požadavky na upravitelný byt jsou
téměř totožné s požadavky na byt zvláštního
určení. Jediným rozdílem je vlastně absence
požadavků na madla v sociálním zázemí.
Individuálně upravený byt či dům
Nejekonomičtější variantou bezbariérového
objektu je novostavba, která je od počátku
realizace budována jako bezbariérová.
Jakékoliv pozdější úpravy již stojícího domu
jsou většinou mnohonásobně nákladnější.
Náklady, které jsou do novostavby vkládány
proto, aby byl objekt bezbariérový, se pohybují zpravidla mezi 2–10 % z její celkové
ceny. Pokud si jednotlivec staví vlastní dům
k běžnému bydlení, není třeba se při výstavbě řídit bezbariérovou vyhláškou; dům si
tak může přizpůsobit přesně svým indivi­
duálním potřebám.
Osoby se zdravotním postižením často
využívají vlastní byt či dům, případně byt
v družstevním vlastnictví. Další častou formou bydlení je nájem bytu od soukromého
vlastníka, případně běžného obecního bytu.
V případě, že je nutné se následně pustit
do stavebních úprav již stojícího objektu,
vždy je lepší, pokud to situace alespoň
trochu umožňuje, řešit úpravy stavebně.
Varianta aplikace některého zařízení, jako
například schodišťové plošiny, by tedy měla
být využita až jako poslední možnost. Stavební úpravy jsou totiž prakticky provedeny
s přibližně stejnou životností a nároky na
údržbu jako zbývající část objektu. Zároveň se většinou jedná o univerzálnější
řešení, které vyhovuje daleko větší skupině lidí – např. stavebně vytvořená rampa
před objektem je přístupná nejen osobě na
vozíku, ale také osobě s kočárkem, na rozdíl
od schodišťové plošiny šikmé, která by měla
sloužit pouze osobě na vozíku.
S přestavbou vám může pomoci šikovná
publikace Bydlení bez bariér, která je zdarma ke stažení v PDF formátu na informačním portálu Ligy vozíčkářů v sekci Bariéry
(www.ligavozic.cz).
Jak bydlení financovat?
Pokud potřebuji upravit dosavadní bydlení
na bezbariérové, lze využít příspěvek na
úpravu bytu; od 1. 1. 2012 je však výrazně
omezeno jeho využití, a to na:
s tavební práce spojené s uzpůsobením
koupelny a WC; jedná se o stavební
práce a s nimi nezbytně související
materiál na úpravu (nikoli o obklady,
podlahové krytiny, sanitu apod.)
s tavební práce spojené s rozšířením
dveří v bytě
nájezdové ližiny
přenosnou rampu
schodolez
s chodišťovou plošinu či sedačku včetně instalace
stropní zvedací systém včetně instalace
Příspěvek je poskytován do výše 350 000
korun (400 000 Kč u pomůcky schodišťová
plošina), a to do výše 90 % nákladů z výše
uvedených položek; 10% spoluúčast lze na
žádost snížit, minimální spoluúčast však činí
1000 Kč.
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
■ Představy o zabezpečení v zahraničí jsou někdy naivní.
■ Legalizace pobytu v zahraničí není úplně jednoduchá.
■ Reklamace pomůcek od lékaře by měl vyřizovat lékař.
pro osoby
Odpovědi na otázky čtenářů
?
Jsem sama se třemi dětmi, mám poloviční
důchod 2. stupně a chtěla bych se odstěhovat do Německa. Nemohu pracovat. Zabezpečí mě tam stát? Musím tam mít trvalý pobyt?
A jakým způsobem? Děkuji.
Například u výměny umakartového
bytového jádra za zděnou koupelnu a WC
dokáže příspěvek pokrýt asi třetinu až polovinu všech nákladů (sami si hradíte obklady,
dlažbu, sanitární techniku a všechno zařizovací vybavení – např. vodovodní baterie,
zrcadlo, topný žebřík, vypínače, výplň dveří
atd.)
Doplňuji, že výše uvedený příspěvek bohužel nelze využít při realizaci novostavby.
Pokud na zaplacení nákladů na bydlení
nestačí příjmy rodiny (anebo je na náklady
spojené s bydlením vynakládána značná část
příjmů), lze požádat o pomoc stát.
V systému sociálního zabezpečení existují
dvě specifické dávky na bydlení:
1) Příspěvek na bydlení (dávka státní
sociální podpory)
2) Doplatek na bydlení (dávka pomoci
v hmotné nouzi)
Neexistuje však žádná specifická dávka
na bydlení pro osoby se zdravotním postižením. Výše uvedené příspěvky tedy mohou
čerpat při splnění podmínek i ony. Doba
poskytování obou příspěvků byla sociální
reformou omezena na 84 kalendářních měsíců v období 10 let (počítá se od data
1. 1. 2012), s výjimkou bytu:
a) který užívá osoba, které byl poskytnut
příspěvek na úpravu tohoto bytu podle
zákona upravujícího poskytování dávek osobám se zdravotním postižením,
b) zvláštního určení podle občanského
zákoníku, pokud je užívaný osobou,
jejíž zdravotní stav zvláštní úpravu
vyžaduje,
c) kde rodinu tvoří výlučně osoby starší
70 let.
Ve výjimce se tedy částečně myslelo i na
osoby se zdravotním postižením, nicméně
pokud osoba se zdravotním postižením
bydlí v bytě, který není upraven na základě
příspěvku, ani se nejedná o byt zvláštního
určení, platí i pro ni tvrdá kritéria omezení
doby výplaty příspěvku na bydlení. 
Lucie Marková
Odborná konzultace článku
Ing. Kateřina Poláčková,
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
můžeš / číslo 4 - 2014
Odpověď:
Obávám se, že dotaz na konkrétní podmínky sociálního zabezpečení v cizí zemi
přesahuje kompetence Poradny pro život
s postižením Ligy vozíčkářů; v rámci naší
služby odborného sociálního poradenství
se věnujeme pouze oblasti české legislativy, protože jsme schopni ji průběžně
sledovat.
Váš dotaz jsem konzultovala i s brněnskou poradnou pro cizince Celsus,
nicméně i zde mi bylo sděleno, že se věnují
pouze české legislativě – pomáhají tedy
cizincům v oblasti českého zabezpečení.
Ze zkušenosti této poradny vyplývá,
že zlegalizovat pobyt v cizí zemi (i když je
součástí EU) není tak jednoduché, jak se
možná na první pohled zdá. Primárně řeší
sociální zabezpečení osob stát, ve kterém
má dotčená osoba občanství a trvalý pobyt. I u nás v České republice jsou některé
dávky tzv. pojistné anebo na ně mají cizinci
nárok až po určité době pobytu v ČR. V ČR
jste také primárně zdravotně pojištěna
(jako osoba s invalidním důchodem),
máte zde své lékaře, nevzniká tu jazyková
bariéra.
Se stěhováním do zahraničí se také
pojí velké finanční náklady a v praxi to
rozhodně neprobíhá tak, že by za osobu
někdo vyřídil potřebné administrativní
změny atd.
Doporučuji tedy, abyste zvážila, zda
si můžete dovolit reálně uvažovat o této
razantní změně. S vaším dotazem na
konkrétní podmínky sociálního zabezpečení v cizí zemi byste se tedy měla obrátit
ideálně na podobnou poradnu pro cizince
přímo ve státě, kam se chcete přestěhovat,
a případně ji požádat i o pomoc s vyřizováním potřebné administrativy.
?
Chtěla bych se zeptat, kde uplatnit reklamaci
u pomůcek zakoupených u lékaře. U normálního zboží se reklamace uplatňuje u prodejce. Lékař však tvrdí, že reklamaci na pomůcky
musím uplatnit u výrobce. Má pravdu? Děkuji za
odpověď.
Odpověď:
Podle nového občanského zákoníku č.
89/2012 Sb. se zakoupená věc běžně
reklamuje („práva z vady se uplatňují“) u prodávajícího, u kterého byla věc
zakoupena. Pouze v případě, je-li v potvrzení (kupní smlouvě, dokladu ke koupi)
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
uvedena jiná osoba určená k opravě, která
je v místě prodávajícího nebo v místě pro
kupujícího bližším, uplatní kupující právo
na opravu u toho, kdo je určen k provedení
opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté při koupi
věci mezi prodávajícím a kupujícím.
V praxi tedy záleží na tom, zda jste
byla dopředu písemně o jiném místě
reklamace informována či nikoli. Pokud
toto jiné místo uvedeno v dokladech není,
je povinen reklamaci vyřídit přímo lékař
(tedy zprostředkovat vyřízení reklamace
s výrobcem pomůcky, pro kterého pomůcky distribuuje).
V případě dalších potíží doporučuji
obrátit se na některou ze spotřebitelských
poraden, které se této oblasti primárně
věnují. 
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
27
Na cestách
■ Z Madridu se vozíčkář dostane za památkami v okolí vlakem.
■ Přízemí paláce El Escorial je částečně bezbariérové.
■ Procházka Toledem není snadná, ale dá se zvládnout.
Za historií
Španělska
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: AUTOR
P
okud se někdy ocitnete v Madridu,
neměli byste si nechat ujít výlet na
dvě vcelku nedaleká místa. Jedním
z nich je palác a klášter El Escorial,
tím druhým město Toledo. Oba
turis­ticky lákavé cíle dělí od španělské
metropole maximálně hodina jízdy vlakem.
Dobrou zprávou pro cestovatele na vozíku
přitom je, že jsou oba historické klenoty dostupné i jim, byť s jistými obtížemi. Vše jsme
zvládli i jako skupina tvořená paraplegikem
na mechanickém vozíku, jeho chodící manželkou a pětiměsíčním dítětem v kočárku.
Výchozím bodem pro obě cesty za hranice
Madridu je centrální nádraží Atocha. Nezasvěcený návštěvník musí počítat s tím, že bude
zpočátku trochu tápat. Nejprve při hledání
nejvhodnějšího bezbariérového vstupu,
později při hledání správné pokladny. Nádraží
je vcelku rozlehlé a slouží množství různých
druhů vlakových spojení. Panuje tu čilý ruch
a o fronty není nouze. Je lepší navštívit nádraží s dostatečným předstihem, abyste nehledali
svůj spoj na poslední chvíli. Navíc stihnete
prohlídku krásné staré haly s tropickou zahradou uprostřed. Na jejím konci, u propojení
s novou částí, najdete i prosklenou informační
kancelář se službami pro cestující s postižením. Obsluha ale prakticky neuměla anglicky
a spíše rukama nohama jsme se domluvili, kde
si máme koupit lístek do Toleda.
U nedalekých pokladen železniční
společnosti Renfe jsme si bohužel vyhlédli
přepážku, jejíž obsluha nebyla z nejrychlejších. S rezervací místa pro vozíčkáře si pán
nevěděl moc rady. Alespoň ale uměl anglicky. Výsledkem zdlouhavého procesu bylo
sdělení, že na aktuální den už nemá volná
bezbariérová místa, ale že lze udělat rezervaci na zítra. Cena zpáteční jízdenky 20 eur
za osobu, žádné slevy. Souhlasíme, ale když
už jsme na nádraží, nechce se nám odejít
s nepořízenou. Ptáme se, zda by se dalo jet
hned do El Escorial. Odpověď zní ano. Jede
Toledo si uchovalo historický ráz
a patří k nejkrásnějším městům
ve Španělsku.
tam však jiný spoj v podobě příměstského
vlaku, takže musíme do jiné části nádraží. Tam jsou pokladny doslova v obležení
cestujících a situaci příliš neodlehčují ani
samoobslužné automaty na jízdenky, které
navíc odmítají akceptovat naši platební kartu. Abych to zkrátil: Po několikerém přebíhání mezi informacemi, frontou, automaty
a bankomaty jsme nakonec úspěšně dorazili
na nástupiště. Celý proces nám zabral dvě
hodiny. S o to větším uspokojením jsme
usedli do moderní nízkopodlažní soupravy zahrnující i bezbariérové WC. Zhruba
padesátikilometrová cesta na severozápad
trvá hodinu.
Vzpomínka na vítězství nad Francií
Na bohaté výzdobě katolických chrámů
španělští vladaři nikdy nešetřili.
28
Malebné, ale dlážděné a kopcovité uličky
Toleda zvládne lépe elektrický vozík.
El Escorial, celým názvem klášter a královské sídlo svatého Vavřince z El Escorialu,
nechal postavit španělský král Filip II.
jako monumentální připomínku vítězství
Španělska nad Francií. Panovník osobně
dohlížel a schvaloval výstavbu v letech 1563
až 1584. Dal vzniknout jednomu z nejmohutnějších a nejpůsobivějších královských
paláců v Evropě. Jeho půdorys připomíná
rošt, tedy atribut sv. Vavřince. Komplexností
a rozlohou může konkurovat i zámku ve
Versailles, i když odlehčená elegance francouzského sídla mu chybí. El Escorial svými
mohutnými a strohými obvodovými zdmi
připomíná tak trochu uzavřenou pevnost.
O to zdobnější je interiér, na kterém se podíleli například El Greco, Tizian, Michelangelo
a Velázquez. Stavba byla v roce 1984 zařaze-
můžeš / číslo 4 - 2014
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Po několikerém přebíhání mezi informacemi, frontou,
automaty a bankomaty jsme nakonec úspěšně dorazili
na nástupiště. Celý proces nám zabral dvě hodiny.
Přízemí paláce El Escorial
je přístupné převážně bez bariér.
Klášter a královské sídlo v El Escorialu
představují působivý stavební celek.
na na seznam světového dědictví UNESCO,
což ještě zvýšilo její oblibu mezi turisty.
To, že klášter El Escorial připomíná pevnost, dokládá i jeho poloha na kopci, a to
ne zrovna nízkém. Začněme však na jeho
úpatí, kde leží nádraží. Výstup z nástupiště
nám zkomplikoval nefungující výtah. Museli
jsme si dost zajít, než jsme našli bezbariérovou cestu podchodem na potřebnou stranu.
Po několika stech metrech uličkami ospalého městečka jsme pochopili, že vlastní
silou se do kopce ke klášteru nedostaneme,
byť se jedná o upravenou silnici a chodníky.
Rozhodl jsem se pro taxi, zatímco moje žena
s kočárkem zvolila výstup pěší. Chvíli trvalo,
než nějaký taxík jel kolem. Přesedl jsem, řidič naložil můj vozík a vyrazili jsme. Taxikář
neuměl ani slovo anglicky, netvářil se moc
nadšeně, ale svůj úkol splnil. Za pár minut
mě dovezl až před klášter a pomohl mi s vy-
stupováním. To vše za sedm eur. Manželka
s kočárkem dorazila po čtvrt hodině.
Vstupní brána je vybavena nájezdem.
Uvnitř jsem se obrátil na dámu v elegantním
kostýmku s vyšitým královským znakem, zda
by nám poradila s bezbariérovostí. Z internetu jsem totiž dopředu věděl, že vozíčkář se
nedostane všude. Ochotně se nás ujala a provedla nás po nejzajímavějších dostupných
místech v přízemí. Použili jsme i zkratky,
kam se veřejnost běžně nedostane. Když jsme
se napojili na obvyklou prohlídkovou trasu
včetně vstupu do hlavního chrámu, rozloučila se s námi. Ačkoliv neuvidíte vše, i tak stojí
návštěva za to. A mimochodem: na placení
vstupného vůbec nepřišla řeč.
Na cestu zpět k nádraží už taxi použít
nechci, protože z kopce přece jet zvládnu.
Nejprve jedu po krásném asfaltovém chodníku a rozjímám o tom, jak na stránkách
Můžeš vřele doporučím pěší procházku dolů.
Pak ovšem přijdou dlažební kostky a prudší
svah. Raději pokračuji po silnici, ale ani po ní
to nakonec není úplně jednoduché. Zkrátka
počítejte s poněkud nadrncaným zážitkem,
nebo buďte trpělivější než my a počkejte na
některý nízkopodlažní autobus. Na nádraží
výtah ještě neopravili, ale cestu už jsme znali.
Se západem slunce tedy usedáme na vlak do
Madridu. Přichází noc, Španělé ožívají.
Na nádraží je vše bez problémů
S nástupem do rychlovlaků společnosti Renfe
pomáhají mobilní elektrické plošiny.
můžeš / číslo 4 - 2014
S lístky v kapse a o něco zorientovanější přicházíme druhý den opět na nádraží Atocha.
Máme to jen tak tak. Rychlovlak do Toleda,
který připomíná české Pendolino, už je za
minutu připraven k odjezdu. Pracovník
obsluhující elektrickou mobilní plošinu pro
vozíčkáře, která je mimochodem na každém
nástupišti, už nás nervózně vyhlíží a popohání. Jeho elegantní oranžová košile a mohutná gestikulace se nadala přehlédnout.
Rychle nás nakládá a vlak se hned rozjíždí.
Po půlhodině nás vítá historizující nádraží
v maurském slohu, které zajímavě kontrastuje
s moderními rychlovlaky. Protože Toledo
je starobylé město na strmém kopci, nějaké
velké procházky nepřicházejí v úvahu. Hned
u nádraží lze za 20 eur za osobu nastoupit do
červeného bezbariérového okružního turistického autobusu s audioprůvodcem. Zastavuje
na působivých vyhlídkách a následně míří do
města k pevnosti Alcázar. Další putování je
pěší. Pohybujete se spletitými romantickými
uličkami, jejichž středověký ráz pod ochranou
UNESCO velebí všechny bedekry. Počítejte
s dlažbou, klesáním, stoupáním a davy lidí.
S vypětím jsem se vlastnoručně „vyplazil“
k hlavní gotické katedrále Panny Marie, která
ale stála za to. Vedle jižní strany katedrály se
nachází prodej vstupenek a bezbariérové WC.
Vydechnout po náročném pochodu můžete
v některé z četných restaurací a kaváren.
Když už jsme se atmosférou města nasytili, chtěli jsme si objednat bezbariérové
taxi. Ano, je to neuvěřitelné, ale v některých
uzoučkých uličkách Toleda jezdí auta. Bohužel Radiotaxi Toledo mělo zrovna speciální
vůz mimo provoz. Naskládali jsme se tedy do
běžného passatu a nechali se za 11 eur odvézt k vlaku. Toledo je krásné, ale náročné. 
29
AUTO-MOTO
■ Pro osoby s postižením se na trhu objeví zajímavá auta.
■ Peugeot 308 je evropské auto roku, Peugeot 308 SW i pro vozíčkáře.
■ Nové modely i pro organizace přepravující lidi s postižením.
Škoda Octavia Scout
nabídne vyšší světlou výšku,
plastové doplňky na karoserii
a pohon všech kol.
Ženevské novinky
Text: Petr Buček
Foto: Archiv autora, Škoda auto
B
řeznový ženevský autosalon představil velmi zajímavého kombíka
v podání Peugeotu 308, budoucí
design škodovek, nová miniauta
z Kolína, ale také velkoprostorové
vozy od luxusních značek BMW a Mercedes.
Tradiční ženevský autosalon ukázal několik
Citroën C1
nové generace
se bude opět vyrábět
v Kolíně. Spolu
s Toyotou Aygo
a Peugeotem 108.
30
zajímavých novinek pro lidi s postižením.
Kdo potřebuje kombíka nižší střední třídy
se základní cenou okolo 350 tisíc korun
(včetně DPH), může se napříště zamyslet
nad Peugeotem 308 SW.
Pro tento francouzský automobil byla
ženevská přehlídka nanejvýš úspěšná.
Odpoledne před začátkem autosalonu
vyhlásila novinářská porota výsledky ankety
o evropské auto roku 2014. Stal se jím právě
Peugeot 308. Za sebou nechal Škodu Octa-
via nebo nový a designem výrazný Citroën
C4 Picasso.
58 novinářů z 22 zemí hodnotilo krátkou
pětidveřovou verzi Peugeotu 308. Den po
vyhlášení výsledků měl na výstavišti světovou premiéru kombík 308.
Novému peugeotu nižší střední třídy
nechybí elegance a i po technické stránce se proti svým předchůdcům hodně
zlepšil. Ani přímé srovnání s Volkswagenem Golf nebo Škodou Octavia nedopadá
Odpoledne před začátkem autosalonu vyhlásila
novinářská porota výsledky ankety o evropské auto roku 2014.
Stal se jím Peugeot 308.
Skupiny lidí
s postižením
budou
přepravovat
také nové
Mercedesy
třídy V.
Sen pro
mnohé
postižené
představil
Rinspeed.
Ukázal,
jak by mohlo
vypadat auto
s automatickým
ovládáním.
Také BMW
se pustí
do výroby
minivanů, které
nabízejí větší
prostor než
kombíky.
Kombíky
nižší střední
třídy, oblíbené
u vozíčkářů,
dostanou novou
konkurenci
v podobě
Peugeotu
308 SW.
Škodovky dostanou atraktivní
sportovní výbavu Monte Carlo.
zle, přinejmenším se jim může rovnat.
Handicapovaní však budou asi postrádat
větší karoserii předchozích Peugeotů 308
a 307. Novinka je nižší, hezčí a lepší, ale
méně prostorná.
Škoda se studií
a novými verzemi octavie
Největším tahákem na stánku tuzemského
výrobce byla studie VisionC. Lze jen spekulovat, nakolik se její tvary podobají budoucím generacím superbů a octavií.
Škoda VisionC dostala nepřehlédnutelnou zelenou barvu a určitě patřila k nejzajímavějším studiím ženevského autosalonu.
Její design je velmi výrazný, světla i prolisy působí hodně odvážně – a především
zcela jinak než u současných škodovek.
můžeš / číslo 4 - 2014
�
31
AUTO-MOTO
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Duben,
bezpečný měsíc
Jak budou vypadat
škodovky
příštích generací?
Možná jako studie VisionC.
Škoda v Ženevě nevystavila úplně nový
� model
připravený do sériové výroby. Nová
fabia se patrně představí letos na podzim,
poté budou následovat další modely – například nástupce roomsteru nebo další SUV,
které se zařadí po bok yetiho.
Na českém trhu nejprodávanější a mezi
lidmi s postižením oblíbená Škoda Octavia
se v Ženevě objevila v provedeních Scout
s terénním vzhledem a zvýšenou karoserií. Nechyběla ani další nová verze G-TEC,
tankující stlačený zemní plyn, a octavia
v luxusním provedení Laurin & Klement.
Kromě toho se na stánku mladoboleslavské značky ukázaly sportovně laděné
verze Monte Carlo pro modely Yetti, Fabia
(i kombi), Rapid a Citigo.
Nejmenší auta do města v novém
V Ženevě mělo premiéru hned několik miniaut určených především do města. I tato
auta jsou mezi lidmi s postižením oblíbená kvůli své nízké ceně a jednoduchému
ovládání.
Moderní miniauta přitom umí překvapit
svým prostorným interiérem, naložení vozíku za přední sedadlo nemusí být problém.
V Česku je nejžádanějším miniautem
Škoda Citigo. Na ženevském výstavišti se
pro vůz mladoboleslavské značky objevila
několikanásobná konkurence: miniauta
ze středočeského Kolína a také technicky
zajímavý Renault Twingo.
Kolínská trojčata, jak se přezdívá společně vyráběným vozům Citroën C1, Peugeot
108 a Toyota Aygo, mají opět společnou
techniku, ale různý design. Ten je navzájem
odlišuje ještě více, než tomu bylo u jejich
předchůdců. Citroën dostává výrazná kulatá
přední světla s úzkým proužkem světel
nahoře, připomínajícím obočí. Malá toyota
zase překvapuje křížem vedeným přes celou
příď.
Pozornost však na sebe strhává také nový
Renault Twingo. Vznikl ve spolupráci se
značkou Smart, má motor umístěný neobvykle vzadu a pohon zadních kol.
32
Velký prostor od luxusních značek
Na novinky se mohou těšit i organizace
přepravující lidi s postižením ve skupinách.
Fordy Transit a Volkswageny Transporter
totiž dostanou zajímavou konkurenci v podobě Mercedesu třídy V.
V Ženevě představený osmimístný minibus
bude sjíždět z pásů německé automobilky se
dvěma různými rozvory (3200 a 3430 mm)
a ve třech délkách (od 4895 do 5370 mm).
Zatímco jeho předchůdci až příliš připomínali užitkové auto, nový Mercedes třídy V
bude komfortnější a luxusnější. Véčko se
bude ucházet o roli největšího osobního
vozidla v nabídce Mercedesu.
Na velkoprostorové vozy se vrhne také
BMW. Na ženevském autosalonu bavorská
automobilka vystavila nový model řady 2
s označením Active Tourer.
Dvojka je dlouhá 434 centimetrů, a svými
rozměry tak připomíná vozy Renault Scénic
v kratší verzi, Mercedes třídy B nebo Ford
C-Max. Nebude však tak vysoká jako například Renault Scénic, stačí jí 155 centimetrů.
Další velké novinky představí automobilky letos v říjnu na autosalonu v Paříži. 
Více na www.autembezpecne.cz
info
Konto BARIÉRY
radí při nákupu auta
Internetové stránky AutaBezBariér.cz jsou
projektem Konta BARIÉRY a usnadňují
handicapovaným nákup vozu. Dealerům
přitom radí, jak auto lidem s postižením
prodat. Jsou rozdělené do pěti hlavních
částí: Tvoří je informace zaměřené na státní
podporu, dále se věnují vrácení DPH při koupi
auta, financování i pojištění auta a také
úpravám vozidel.
Více na www.autabezbarier.cz
Možná mnozí ještě pamatujete: Březen
– měsíc knihy, duben – měsíc bezpečnosti!
Jako malý jsem musel ve školách různých
stupňů, většinou za trest, vykonávat
funkci nástěnkáře. Dneska se to vlastně
jmenuje reporting, a když se podíváte
hodně zpátky, tak feedback, ale je to
podobné.
Stále dokola jsem musel točit témata
a obrázky charakterizující měsíce, kvartály a pětiletky. Tehdy jsem si říkal: proč
se který měsíc vlastně nějak nazývá?
V zimě se kdysi málo jezdilo, ale hodně
četlo – tedy chápu ten březen. Pro
papírové knihy se chodilo do knihovny,
a ten, kdo moc nečetl, dělal po večerech
spíš to, co plánovači projektovali na
květen.
Co už taky dělat: všude bylo sněhu, auta
měla zadní náhon, nikdo nikam nevyjel.
Nebyl internet, byl jeden bolševický
televizní program a pevná linka na
pořadníku.
Ale ten duben? Relativně malý provoz,
žádné prázdniny, děti ve škole a mnozí
ještě auta na špalkách ve stodole – takže
vymysleli bezpečnost!
Asi že když sleze sníh, má se jezdit po
rozbitých cestách pomalu a opatrně.
Nebezpečí z tajícího sněhu a očumování
luk s prvními květy brání plynulosti
a bezpečnosti provozu.
A tomu se musí napomoci nebo to chránit. Policisté se tedy v akci budí ze zimní
hibernace ve služebnách a vyrážejí do
ulic. Asi je to dobré – monitorovat zvyšující se frmol na komunikacích a richtovat
neukázněné řidiče i za jiné přestupky než
jindy v roce.
Třeba přestanou na chvíli měřit rychlosti
schováni za keřem na hranici obce nebo
nasazovat boty autům parkujícím na
zákazu stání.
Nebo s odvahou sobě vlastní začnou vysazovat z kabiny spící řidiče obrovských
přeložených kamionů se zpomaleným tachografem či přestanou tolerovat projevy
a jízdu taxikářů.
Stále věřím, že třeba armáda dalších
nakoupených stíhacích rychlých vozidel
dokáže vynutit na dálnici alespoň jeden
průjezdný pruh a nebude při stíhačce
kluka, co vzal doma auto, sama bourat.
To by pak nemusel být jenom jeden
měsíc bezpečnosti, ale třeba hned celý
bezpečný rok. 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
můžeš / číslo 4 - 2014
inzerce
zaměstnání
Nabízím zaměstnání
Hledám touto cestou zdatnějšího
člověka do našeho skladu v Olomouci
k chystání a balení balíků a manipulaci s paletami. Jsme chráněná dílna
a potřebujeme někoho se zdravotním
znevýhodněním. Požadujeme samostatnost se schopností se učit a rychle
rozpoznávat zboží. Zatím na poloviční
úvazek. [email protected]
Zn.: 02022014
Na dlouhodobou brigádu hledám
šikovnou paní z Prahy, která výborně
ovládá ruční práce, zejména pletení, háčkování, šití aj. [email protected]
Zn.: 04022014
Pro nově připravované pracoviště
zákaznického centra v Ústí nad Labem
a Pardubicích hledáme nové kolegy/kolegyně na pozice: pracovník zákaznického
centra, aktivní a pasivní telemarketing,
e-mailing, balení zásilek. Nabízíme: •
Práci na HPP, vedlejší pracovní poměr
• Zázemí silné a stabilní společnosti •
Příjemné pracovní prostředí a kolektiv • Motivující finanční ohodnocení.
Požadavky: • OZP • Dobrá znalost práce
na PC •Příjemné vystupování a dobré
komunikační schopnosti • Chuť do práce.
V případě zájmu zašlete svůj strukturovaný životopis na [email protected]
cz, nezapomeňte uvést kontaktní údaje,
ať se s vámi můžeme co nejrychleji spojit.
Těšíme se na případnou spolupráci!
Zn.: 04022014
Nabízíme práci na pozici asistenta
manažera logistiky, kvality, výroby. Jedná
se o tři pracovní místa. Požadujeme
angličtinu na komunikativní úrovni.
Časová flexibilita. Praxe není podmínkou.
Frýdek-Místek. [email protected]
Zn.: 05022014-1
Distribuční firma hledá distributory
pro roznos reklamních letáků pro
lokality: Fryšták, Mladcová, Louky.
Tel.: 778 211 280 [email protected]
Zn.: 07022014
Hledám kosmetičku, masérku do
zavedeného salonu v Táboře. schate@
seznam.cz Zn.: 10022014
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Paní s tělesným postižením z Prahy 2
pohybující se na mechanickém vozíku
hledá osobního asistenta. Hlavní náplní
práce bude doprovod na procházkách
a pochůzkách. Rozsah požadované služby cca dvě hodiny týdně v pracovní dny,
nejlépe mezi 14. a 17. hodinou. Odměna
bude sjednána na první seznamovací
schůzce. V případě zájmu pište na e-mail
[email protected] Pražská organizace vozíčkářů. Zn.: 10022014
Obsluha stroje KOMAX – náplň práce:
seřizování stroje, stříhání vodičů, 2směnný provoz. Pracoviště: Ostrov u Tachova.
Požadujeme: základní znalost práce
na PC, zkušenost se strojem KOMAX
výhodou, minimálně výuční list, znalost
cizích jazyků výhodou (ne podmínkou),
spolehlivost, loajalitu, zodpovědnost.
Nabízíme: zajímavé finanční ohodnocení,
nástup možný ihned, příspěvek na dopravu, stravenky, prémie. Kontakt: Mgr.
Šárka Kocourková, tel.: +420 778 404 179.
E-mail: [email protected]
Zn.: 0502214-2
Náplň práce: – montáž kabelových
svazků, obsluha pletacího stroje –
2směnný provoz. Pracoviště: Ostrov
u Tachova. Požadujeme: – manuální
zručnost, dobrý zrak – spolehlivost, loajalitu, zodpovědnost. Nabízíme: – zajímavé platové ohodnocení – práci na HPP,
dlouhodobé pracovní uplatnění – prémie,
příspěvek na dopravu – nástup možný
ihned. [email protected]
Zn.: 19022014
Seznámení
Hledám kamarádku, se kterou bych
mohl trávit dlouhé chvíle. Mám rád cestování a turistiku. Jsem nevidomý, je mi
47 let, výška 171 cm. Jsem zaměstnaný.
Bydlím v Brně. Mobil: 604 878 308
Zn.: 22012014
Jsem muž z Pardubického kraje, je mi
35 let a hledám ženu hodnou, tolerantní
a upřímnou. Jsem v invalidním důchodu
a léčím se s RS. Já pohodový, sympaťák
se smyslem pro humor, který by se rád
zasmál ve dvou. Moc se těším na případnou odpověď. [email protected]
Zn.: 25012014
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected]
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
Dana z Prahy, věk 54 let, plnoštíhlá,
hledá muže kolem 65 let, pohodáře,
upřímného, který už nechce být sám. Jen
Praha, více osobně. Může být i s malou
tělesnou vadou. Jen SMS tel. 705 226 807
Zn.: 26022014
Hledám perspektivní hospodyni ke
společné domácnosti, která uvolní byt,
stejně jako já, a nastěhujeme se někde
do bezbariérového hezkého prostředí
v ČR. Byt v nájmu nebo s vlastní investicí.
Výhoda – důchodový věk s vitalitou dožít
v co největší možné pohodě. drahomir.
[email protected] Zn.: 03022014
Jsem starší zajištěný muž, bezdětný,
a toužím poznat ženu, která také touží
po rodině a společném miminku. Jsem
z Kolína. [email protected]
Zn.: 04022014
Mladý a upřímný muž ve věku 43 let
hledá štíhlou ženu kolem 30 let z Prahy.
Jezdím rád na kole a chodím rád na procházky, v létě zase na přírodní koupaliště.
Umím i nějaké domácí práce. Ve vztahu
hledám upřímnost a důvěru. Budu rád,
když se ozveš na tel. 728 716 766 nebo na
722 000 643. Zn.: 05022014
Koupím, prodám
Prodám televizor zn. Thomson,
úhlopříčka asi 58 cm, je funkční, vhodný
na chalupu či chatu. Cena: 800 Kč, při
rychlém jednání sleva. horacek.lbc20@
seznam.cz Zn.: 03022014-2
Prodám chodítko dvoukolové skládací
DMA 233 ELC, jako nové, ještě téměř
rok v záruce, duralový rám skládací,
nastavitelná výška, přední kolečka,
protiskluzové nástavce. PC 2400 Kč,
nyní 1500 Kč, dohoda možná. elzelenec@
seznam.cz Zn.: 04022014-1
Koupím bezbariérový byt v Praze 4,
do 1 500 000 Kč. jitka.schmidtova@
centrum.cz Zn.: 05022014
Prodám: čtyřkolové chodítko skládací •
pohodlné sedátko, pevné, z plastu • odnímatelná zádová opěrka • odnímatelný
košík ve standardní výbavě • kola plná
8” • brzdění v parkovací poloze • výškově
nastavitelné rukojeti • pohodlná madla
anatomicky tvarovaná • vnitřní šířka: 45
cm • výška sedadla: 53 cm • hmotnost:
8,5 kg • maximální zatížení: 110 kg, cena:
1000 Kč [email protected]
Zn.: 03022014-1
Prodám elektrické polohovací lůžko
LINET. Lůžko je stále v záruce, používané
pouze tři měsíce, součástí prodeje je
i antidekubitní matrace. Jedná se o typ
prodlouženého lůžka eleganza 1. Původní cena i s matrací 45 000 nyní 39 000 Kč.
Pro info volejte na tel.: 702 497 360 petra.
[email protected] Zn.: 23012014-1
Prodám nový FM transmitter pro pouš­
tění vlastní hudby v každém autě přes
rádiové stanice: Hlavní vlastnosti: • konstrukční provedení s ohebným kloubem
k lepšímu pozičnímu nastavení zařízení •
podpora čtení USB flash disků, SD/MMC
paměťových karet • audio vstup jack 3,5
mm • display • supertenký dálkový ovladač • podporované formáty: MP3/WMA
• možnost užít i jako nabíječku mobilních
zařízení (přes USB port) pepa.ves90@
seznam.cz Zn.: 23012014-2
Prodám mechanický vozík DMA 10823, jako nový, ještě téměř rok v záruce,
výškové a podélně nastavitelné područky,
podložky z PU pěny, bubnové brzdy pro
doprovod, stabilizační kolečka proti
převrácení, nosnost vozíku 130 kg, včetně
antidekubitní podložky, PC 9000 Kč. Nyní
6500 Kč. Dohoda možná. elzelenec@
seznam.cz Zn.: 04022014-2
Více inzerce na www.muzes.cz
33
Tip na výlet
■ Nevidomí mohou vyjít na prohlídky starou Prahou.
■ Zajímavá je cesta z Pohořelce na Pražský hrad.
■ Lea Skanderová začínala jako osobní asistentka v Anglii.
Osahejte si J
starou Prahu
Text: Michaela Bučková
Foto: Jan Šilpoch
de to poznat, je to taková baculka, říká
Libuše Petrašová, zatímco její ruce
jezdí po Alegorii obžerství. Jde o kopii
sochy Matyáše B. Brauna, kterou lze
vidět v podzemí Schwarzenberského
paláce nedaleko Pražského hradu. Usmívá
se, když postupuje od jedné sochy ke druhé
a prozkoumává jejich profil. „Byla jsem i na
Kuksu, ale tam jsou sochy veliké,“ dodává.
Je jich tu celkem čtrnáct, přibližně stejný
počet je zastávek téhle prohlídky Pražského
hradu. Je určena nevidomým a pořádá ji
cestovní agentura Accessible Prague.
Vyzbrojená úsměvem od ucha k uchu
a nekonečnou trpělivostí provází 35letá
průvodkyně Lea Skanderová lidi s postižením
po Praze. Ví, jak nevidomého navigovat po
schodišti, kdy upozornit na dveře, schůdek,
nízký strop… „Nejraději mám prohlídky pro
dva tři lidi, ale provázím jich i deset,“ dodává.
Vystudovala historii a pak vyrazila na
roční zkušenou do Velké Británie. Dostala se
do agentury, která zprostředkovávala domácí pečovatelky k tetraplegikům. Vyzkoušela
několik rodin klientů, než se u jednoho
zabydlela nastálo. Když se pak vrátila do
Česka, chtěla britského klienta-kamaráda
pozvat do Prahy.
Do plánování se zabrala tak, až jí došlo,
že podobná služba – průvodci pro postižené – v Praze chybí. Začala se tomu tedy
věnovat. Od roku 2007 funguje agentura
Accessible Prague (Přístupná Praha) a Lea
Skanderová se přes léto nenudí ani náhodou. „Prohlídky s postiženými dělám tak
dvakrát třikrát do týdne. V zimě mám víc
času na plánování novinek pro nadcházející
sezonu a napadlo mě lépe zpřístupnit Prahu
i nevidomým,“ říká.
Obešla si město a postupně zjišťovala,
na co zajímavého by se dalo upozornit. Výsledkem je několik zastávek a moc zajímavá
prohlídka, během níž Lea kombinuje historii
budov s pověstmi.
Od paláce na náměstí
Potkáváme se na Pohořelci, odkud nás Lea
vede k první zastávce, Černínskému paláci.
Je ze 17. století, během věků sloužil také jako
lazaret, nájemní dům, kasárna či sídlo Protektorátu Čechy a Morava. Do výšky tří metrů
ho zdobí bosáže připomínající diamanty.
„Je to zajímavý barokní prvek,“ navádí Lea
Libušiny ruce na vystouplé kameny.
Šla jsem tudy tolikrát, ale nikdy jsem si
toho nevšimla, honí se mi hlavou, zatímco
Lea vypráví o Janu Masarykovi, který údajně
vyskočil z okna Černínského paláce, byť
tomu dnes nikdo nevěří.
To už ale náměstím zní sedmadvacet
zvonů z protější Lorety. Stojíme na vyhlídce
Libuše Petrašová
a její pejsek Lia na jedné z pražských zastávek.
34
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Nevidomí
si mohou osahat také dveře
do chrámu svatého Víta.
Ve sklepení
Schwarzenberského
paláce si mohou
nevidomí sáhnout
i na kopie zajímavých
soch.
a necháváme se unášet tóny mariánské písně,
zatímco Lea vypráví a vytahuje z kabelky
hnědý reliéfní list, na kterém je vyražena
budova Lorety. „Tohle je skvělý vynález, ale
haptické modely jsou ještě lepší,“ pochvaluje
si Libuše stránku, po které přejíždí rukama.
Prahu si je třeba nejen osahat a poslechnout, ale také cítit, je heslo agentury Acces­
sible Prague. Proto zpomalujeme před hospodou U Černého vola, odkud je cítit přepálený
tuk. I to přece patří k pražským ulicím.
Jak klesáme k Hradu, Lea nás upozorňuje na úzké schodiště vedoucí o ulici níž
a zároveň si pro nás připravila hádanku:
Kolik členů má hradní stráž? Víte to? My se
netrefili. Číslo 653 nás překvapilo.
Na Pražském hradě
„Tak co, máte ještě sílu na další poznávání?“
ptá se naše průvodkyně poté, co nás nechá
V místnosti, ze které byli vyhozeni
pražští konšelé z okna.
můžeš / číslo 4 - 2014
V zimě mám víc času na plánování novinek
pro nadcházející sezonu a napadlo mě
lépe zpřístupnit Prahu i nevidomým.
vystoupat na Plečnikovo schodiště připomínající amfiteátr. Je akusticky zajímavé,
zvuk se z něj odráží. Po zakoupení lístků
do Pražského hradu (ZTP zdarma, ZTP/P
i s doprovodem), stihneme ještě prozkoumat kašnu, studnu a také nejstarší část zdiva
románského opevnění hradu (v průčelí
vedoucím ke katedrále). „Tohle už znám,“
říká Libuše Petrašová, zatímco její ruce rejdí
po hrbolaté zdi.
Před katedrálou svatého Víta vytahuje
naše průvodkyně opět reliéfní list. „Sáhněte
si na dvě bohatě zdobené věže. Tohle je ta
renesanční část a tady rozetové okno,“ vede
Libušinu ruku po reliéfu stavby na hnědém
obrázku. Pak vcházíme do monumentální
katedrály, která vznikala v mnoha etapách
a její výstavba se táhla od roku 1344 až do
roku 1929. Libuše obchází gotický sloup
a za oltářem nechá svou nohu klouzat po
berlách na hrobech biskupů, jejichž ostatky
jsou dole uloženy. „Mám kostely ráda. Mají
jinou akustiku; hlasy a kroky zde působí
monumentálně. Jsou to promodlená místa,
je tu něco cítit,“ říká žena, která o zrak přicházela postupně. A lékaři ji dlouho uklidňovali, že bude nosit jen silné brýle. Dnes ji
Prahou provází labradorka Lia, chodí spolu
pracovat do Hmateliéru, kde se vyrábí keramika, i pomáhat na Neviditelnou výstavu.
Největším zážitkem v katedrále jsou
ovšem vchodové dveře. Průvodkyně Lea si je
nechá přivřít a na jejich druhé straně se objeví reliéfy – výjevy ze života svatého Václava.
Cestou ke Starému královskému paláci se
ještě zastavujeme u obelisku z mrákotínské
žuly. A pak už spěcháme do Vladislavského
sálu, který bez televizních reflektorů vypadá
tak nějak ušlápnutý, a dále k oknu, kde se
v roce 1618 uskutečnila pražská defenestrace. Oknem tehdy vyletěli královští místodržící a písař.
Událost se obešla bez obětí na životech,
odstartovala však české stavovské povstání.
Zatímco zkoumáme výšku pádu místodržících, Lea nás zve k vytopeným kachlovým
kamnům. Ruce si na ně položíme všichni,
venku je totiž zamračeno a nádvořími profukuje vítr. Je moc příjemné se o ně opřít. 
Více na www.muzes.cz
info
Kolik to stojí
Objednat si můžete
tyto dvě prohlídky:
P
rocházka po Starém Městě a Malé Straně
H
radčany a Pražský hrad
Prohlídkami provázejí průvodci proškolení pro
práci s nevidomými.
C
ena: 1800 Kč (skupina 1–5 osob), 2500 Kč
(6–10 osob)
w
ww.touchableprague.com
www.accessibleprague.com
35
sensen
■ Senior roku Zdeněk Joukl je renesanční člověk.
■ Jeho kiosek v Jizerských horách je unikátní.
■ Domnívá se, že s jeho miniangličtinou se lze domluvit všude.
Shání lidem práci,
nechává je určovat ceny
Zdeňku
Jouklovi
předávala
titul Senior
roku i herečka
Simona
Stašová.
Text: Miloslav Lubas
Foto: Jan Šilpoch
J
e pevný jako kameny v řece Desná, u níž
desítky let žije. Nedá se jen tak odbýt
a s větrnými mlýny bojuje s odhodláním,
jež nemá konce ani kraje. Má ale i řadu
dalších pozoruhodných vlastností, které
mu pomohly k prestižní ceně udělené Nadací Charty 77. Dvaasedmdesátiletý Zdeněk
Joukl z Desné v Jizerských horách se stal
v prosinci Seniorem roku. Jeho kopii byste
na tomto světě našli stěží.
Když jsem s ním mluvil, právě se pokoušel sehnat jednomu nezaměstnanému
člověku práci. A byl ochotný poskytnout
konzultace dalším lidem, kteří se ocitli
na chudém Tanvaldsku bez práce. „Jedna
paní z úřadu práce mi pomáhá s aktualizací
letáčku pro nezaměstnané,“ říká. „Chci
tam mít všechny novinky, které se poslední
dobou objevily.“
Svůj letáček považuje za mírně optimis­
tický přehled toho, co člověk bez práce
potřebuje na cestě za novou lepší existencí.
Vystudovaný strojní inženýr Zdeněk Joukl
prošel lecčím. Považuje se za sociálního
ekologa. Pracoval jako konstruktér, technolog, technik, topič, výhybkář, signalista,
vedoucí výroby, vedoucí technik bytového
družstva, lesní dělník i jako podnikatel.
Pokud někoho překvapuje rozptyl Jouklových profesí, pak za ni může jeho politická práce v roce 1968, kdy usiloval o zrušení
komunistické cenzury a likvidaci úderné
pěsti dělnické třídy – Lidových milicí.
O dva roky později vyletěl z podniku SONP
Kladno a dostal se na seznam pravicových
oportunistů. V roce 1989 založil v Desné
Občanské fórum.
Očkování vyzkoušel na sobě
Zdeněk Joukl žije i v dvaasedmdesáti letech
především dneškem. Právě teď doplňuje
novinkami svou Tabulku zdraví. „Moje
známá zná jednoho doktora. Pomůže mi
umístit do Tabulky zdraví poslední aktuality z oblasti medicíny,“ podotýká.
Na své nástěnce v Desné horuje pro
očkování proti chřipce a pro preventivní
prohlídky. „Sám na sobě jsem poznal, že
očkování proti chřipce starší lidi chrání,“
svěřuje se. „Dříve jsem býval během zimy
i několikrát nemocný. Od doby, kdy se
nechávám očkovat, jsem zdravý.“
Zdeněk Joukl tvrdí, že lidem v Česku
chybí odpovědnost nejen ke svému zdraví,
ale i k věcem veřejným. „Až odpovědnost za
dvacet třicet let získají, začne tady být koneč-
Kurzy práce pro Romy by podle
Zdeňka Joukla trvaly měsíc.
Nejdříve by chodili do práce jen
na hodinu, aby si přivykli, pak na dvě,
na tři a nakonec na šest hodin.
36
ně dobře,“ prohlašuje. Lidé z celé republiky
znají Zdeňka Joukla především jako majitele
kiosku Promenáda, kde si turisté už více než
dvacet let určují ceny sami. „Přemluvil mě
kdysi, ať tam s ním v zimě tahám z Jizerky
zboží,“ říká bývalý senátor za ČSSD František
Vízek. „Jeli jsme na lyžích a za sebou jsme
vláčeli dětské boby plné surovin pro kiosek.“
Třiasedmdesátiletý Jabloňan František
Vízek patří mezi lidi, kteří Zdeňka Joukla na prestižní cenu Nadace Charty 77
navrhli. V jeho bufetu na Promenádě navíc
pracoval. Na živnosti, kde obrátil obchodní
zvyklosti naruby, Zdeněk Joukl neprodělává, leč vyinkasuje tam asi o čtvrtinu méně
než kolega v kiosku Na Kneipě.
Bonus: hory v dalekohledu
Zdeňkovi Jouklovi na Promenádě před lety
přikuloval také ředitel desenské základní
školy Stanislav Jirouš. „Zdeněk tam měl
starý dalekohled po Němcích a půjčovali jsme ho turistům, aby se pokochali
krajinou,“ říká. „Hodně z nich nevěřilo, že
dalekohled ještě nikdo neukradl. Tak jsem
si vymyslel, že jednu turistku, která si ho
vzala, jsem dohonil až na Vosecké boudě.“
František Vízek se setkal se Zdeňkem
Jouklem při kampani před volbami do Se-
můžeš / číslo 4 - 2014
č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í
Nejznámější aktivitou Zdeňka Joukla
je kiosek Promenáda. Turisté si tu už více
než dvacet let určují ceny sami.
Kurzy práce pro Romy by podle Zdeňka
Joukla trvaly měsíc. „Nejdříve by chodili
do práce jen na hodinu, aby si přivykli, pak
na dvě, na tři a nakonec na šest hodin,“
vysvětluje. „Na závěr by dostali razítko, že
kurz práce zvládli. Kdyby se potom někde
ucházeli o zaměstnání, podnikatelé nebo
personalisté ve větších firmách by věděli,
že skutečně dokážou dělat.“
Zdeněk Joukl je přesvědčen, že se
v Česku vládne pouze systémem průšvihů,
a pro Romy se začnou dělat správné věci až
poté, co se rozhoří rasové bouře a zahynou
při nich lidé. „Opakujeme stejné chyby,
jaké napáchali Američané a jiné národy,“
upozorňuje. Proto vyzdvihuje zkušenosti
starých lidí. „Teprve po šedesátce pochopíte
souvislosti a před očima se vám rozvine celá
mozaika, nikoliv pouze její zlomky,“ konstatuje Zdeněk Joukl. Mezi jeho aktivity patří
i projekt Senioři s námi. „Každý by si měl
pohovořit alespoň jednou za měsíc půl hodiny se starým osamělým člověkem,“ tvrdí.
Vytvořil miniangličtinu
nátu v roce 1996. Joukl si na boj o hlasy voličů našetřil přesně 7777 korun. František
Vízek tehdy vyhrál, Zdeněk Joukl skončil
mezi poraženými. Nezávislého politického
dona Quijota ale nezdar neodradil a do senátních voleb šel neúspěšně ještě čtyřikrát.
V roce 2000 jezdil vylepovat své volební
letáčky na horském kole.
Jouklův záběr nepřestává udivovat
nezasvěcené. Založil například Společnost
na ochranu před negativními vlivy reklamy
a od roku 1998 vede kampaň, jejímž smyslem je, aby Češi nakupovali české výrobky.
Inspiruje se slovy Karla Havlíčka Borovského: „Nečiňme jim po vůli, nedejme
se promrzeti.“ Podle Františka Vízka se
skutečně nedá od svých vizí odradit: „Když
Zdeňka odněkud vyhodí dveřmi, vleze tam
oknem,“ tvrdí. „Půlka lidí ho velebí, druhá
můžeš / číslo 4 - 2014
půlka ho nenávidí nebo ho má za polovičního blázna. Ve svém věku Zdeněk srší
nápady. Do toho, co vymyslí, se navíc taky
pustí. Já mám čtrnáct vnoučat a nevím,
kam dřív skočit. Jemu ale jen rodina nestačí, chce dělat věci pro celou zeměkouli.“
Romům by prý pomohlo razítko
Zdeněk Joukl prohlašuje, že vynalezl
recept na romskou otázku. Pro Romy by
pořádal kurzy, kde by se učili, jak pracovat.
„Bohužel už neumějí dělat,“ upozorňuje.
„Když jsem je najal na vysazování stromků,
první den dřeli jako šílenci. Ale udělali si
mozoly, a druhý den už nepřišli. Nebo si
nevzali pláštěnku a vytahovali se, že jim
déšť nevadí. Pak se ale nachladili a zůstali
doma.“
Zdeněk Joukl se klidně pustí do řeči s cizími lidmi za plotem a vysvětluje jim, že
dlouhé chození v holínkách není zdravé.
U přechodu pro chodce zase popohání kamiony, aby kvůli němu nezastavovaly a při
rozjíždění nevypouštěly do vzduchu víc
škodlivin, než když jedou plynule. „Právě
díky takovým lidem jako Zdeněk je však
náš svět poutavější,“ podotýká František
Vízek.
Zdeněk Joukl hraje znamenitě šachy,
v nichž dosáhl titulu kandidát mistra.
Schází mu však nadání pro jazyky. „Nedokázal jsem se naučit pořádně anglicky,“
přiznává. „Takových lidí žije na světě
mnoho. Vytvořil jsem proto slovník s pěti
sty slovy, jakousi miniangličtinu, s níž se ve
světě domluvíte, ať už jste z Čech, z Číny
nebo z Afriky.“
Zdeněk Joukl se v Desné stará také
o lesní arboretum. Na nádraží v Kořenově
pořádá výstavy, lidé si tam mohou zahrát
šachy, šipky, přečíst knížky. Píše rovněž
básně. Jeho renesanční osobnost výstižně charakterizují stránky www.joukl.cz
s rubrikami Společenská problematika,
Problematika vstupu do EU, Životní prostředí, Hlavně zdraví, Komentáře, Písně,
Foto, Poezie, Moje politika.
Sám o sobě mluví jako o vizionáři,
kterého však zatím nikdo moc neposlouchá.
Doufá, že mu pomůže právě prestižní cena
od Nadace Charty 77. „Snad díky ní dostanu
větší šanci, abych prosazoval své názory
v médiích,“ říká strojní inženýr, ekolog,
podnikatel a básník. „Média nejsou sedmá
velmoc, ale první. Aby se do nich ale člověk
dostal se svými vizemi, byť sebelepšími, musel by bohužel někoho zabít nebo alespoň
znásilnit.“ 
Autor je redaktorem Mladé fronty DNES.
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Na co se můžete
těšit v květnovém
čísle?
❛ Reportáž z centra
pro rehabilitaci osob
se zdravotním postižením
Arpida v Českých
Budějovicích.
❛ Jarní bezbariérové
novinky
v Jizerských horách.
❛ Rozhovor s malířem
a sklářským výtvarníkem
Vladimírem Kopeckým.
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
Březnové slunce má krátké ruce
Luštitelé – výherci:
Mobilní telefon:
Václav Beneš
Zboží 50
544 01 Dvůr Králové
Jeden vylosovaný čtenář
získá za správně vyluštěnou
křížovku mobilní telefon
a dva DVD s českými filmy
38
DVD Počestné paní pardubické
Jakub Vaněk
Marta Höferová
Lubojaty 74
Dvořišťská 1244
742 92 Bílovec 5 198 00 Praha 9-Kyje
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.
Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím
nejpozději do 15. dubna na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected]
můžeš / číslo 4 - 2014
Download

Zobrazit PDF