»asopis turistick˝ch oddÌl˘ ml·deûe
20 let Asociace TOM
20
LEDEN 2011
O hořci
Ilustrační foto: Václava Hušková
OBSAH
leden 2011
str. 4
str. 5
str. 6
str. 7
str. 8
str. 9
str. 10
str. 11
str. 12
str. 13
str. 14
str. 16
str. 17
str. 18
str. 20
str. 21
str. 22
str. 23
Zvítězili jsme nad upíry,
Jana Dvořáčková,
Ocenění vedoucí TOM,
Jiří Homolka
Zavírání řeky Úhlavy 2010,
H. Žambůrková a D. Švihlová
Mlýn vám může klapat už
v létě!, ton
65 let BVÚ, Rosťa Kašovský
Kterak nám hasiči zachránili
tábor, Jiří Magasanik
Delfíni na Sněhu, Tomáš Beňo
Ve Svitavách vládne tomík…,
Tomáš Novotný
30. letní sraz Tomíků,
Tomáš Fúsek
Lvíčci na Polaně,
Vratislav Cvejn
Obsah
Přechod smůly, Michael Paprota
Vánoční pohár,
Milan Ťuky Hrstka
Adventní čas, Soňa Rokytová
Finále 21, Kačka Blandová
Poděkování, Tomáš Buriánek
Finále „21“ očima Kadetů,
Milan Ťuky Hrstka
Zimní Mezholezy,
Rosťa Kašovský
Zasněžený Janov,
Pavel Rabušic,
Jak vlastně vznikli tomíci...
Tomáš Novotný
Woodcraft, Ablákela-J. Porch
A hurá na kraby!,
Milan Ťuky Hrstka
Předvánoční kuchtění,
V. Hušková – Unčida,
Po stopách vozových cest
v Kokořínském dole,
Jiří Adamovič – Žralok
Veverci v Litoměřicích,
Simona Fialová
Zprávy z ústředí
Ohlasy
PF 2011
TOMÍK LEDEN 2011
Máloco utkví člověku v paměti tak pevně jako
táborový slib. Obřad u ohně, který jsem jako kluk
přeukrutně prožíval. Slibový odznak, modro-zlatý,
který z čekatele dělal opravdového táborníka, měl
nebezpečně ostrý bodec a zmatkař jako já ho brzy
ztratil. Pak znovu našel, někde v táborové bedničce,
opět ztratil kdesi doma… Maruška, tehdejší vedoucí
mého oddílu, mi určitě dala odznak nový, a tím pofoukala duši, z té ztráty celou bolavou…
Tam někam, do léta roku 1978, sahá má paměť.
K odznáčku.
Když jsem o pár let později oddíl začal vést sám,
oddílový rituál spojený s předáváním slibového odznaku, zeleného šátku a korálkové spony jsme dovedli k mystické dokonalosti. Mohu to dnes napsat s pousmáním, ale myslím, že i pro
mé svěřence, dnes dospělé a obšťastněné často opět malými tomíky, to byly chvíle nezapomenutelné. Ty u ohně, kdy za zvuku praskajících polen, při hymně a v kruhu svých
kamarádů, kapitánů družin, skládali slib a kdy jim vedoucí slibový odznak připínali na
košili. Méně velebné pak byly chvíle jiné, kdy jsem lál těm, kdo odznaky poztráceli a –
světe zboř se! – dovolili si chodit bez nich…
Odznaky byly vždy s hořcem. Stylizovaný květ a písmena ČST (Český svaz turistiky)
pak bolševici nakrátko nahradili jakousi mutací odznaku pionýrského, kde nechyběl
plamen a hvězda. Těmi jsme ale pohrdali a dál nosili modro-zlaté znáčky z liberálnějších dob roku 1966–68, kdy hnutí tomíků zapouštělo kořínky.
Po Listopadu jsem měl unikátní šanci ovlivnit to, jaký atribut si nově vzniklá Asociace
TOM zvolí. Neváhal jsem ani vteřinu. Vzpomínky na první oddílová léta byly příliš
živé, vedl jsem v té době svůj druhý oddíl, jehož členové nosili stále stejné odznaky
s modrou květinou.
Pro někoho palma, pro jiného atomový hřib, pro tomíky a jejich přátele vždy ale
hořec. Je skvělé vidět náš znak na výpravě v horách na triku anonymního turisty, je
sympatické vidět ho ve společnosti o mnoho starší lilie či znaku woodcrafterského. Těší
mne, když hořec zdobí klubovny, tábory, oddílové kroniky, mikiny našich členů, když se
třepotá na lodním stěžni, když je vyražen v tiráži knížek či časopisů…
Modrá a bílá, nic jiného do našeho oficiálního znaku nepatří. Na druhé straně, nejsme žádné úzkoprsé citlivky! Na naší webové stránce se hořec trošku pitvorně usmívá
a kývá se zleva doprava…pomaaalu…. Mezi hořci běhá Veverek Joachym, v herberku
ve Sloupu je kvítek umně zakomponován mezi habsburského dvojhlavého orla a evropské hvězdy, o hořci se točí filmy, kde vystupují hořcoví lidé. Zkrátka, hořec kvete
a věřím, že je tomíkům pod ním dobře.
Tomáš Novotný
PF 2011
3
Akce a události
ZVÍTĚZILI
JSME! NAD
UPÍRY
Náš oddíl TOM Zálesáci přijel na Čeládnou, kde nás čekalo nemilé překvapení. Naši chatu totiž obsadil samotný upír!
Po společné poradě jsme se ale dohodli,
že s upírem budeme bojovat a rychle jsme
se k chatě vydali. Upír kolem nás létal,
koukal, strašil nás, ale my naštěstí našli
papírek s návodem, jak se upíra zbavit,
a tak jsme se do toho dali. (Museli jsme
vymyslet písničku, kterou upír nemá rád,
a zazpívat mu jí.)
Nakonec jsme přece jenom zvítězili
a chatu dobyli. Po zabydlení jsme šli na
malou procházku, poznávali hvězdy a poslouchali zvěř. Večer jsme si v chatě ještě
jednou zazpívali, a pak jsme spali a spali
až do druhého dne. Ráno byla velmi zají-
mavá rozcvička, též byl zajímavý běh kolem kopečků hlíny (krtinců).
V průběhu dne jsme vyčistili potok,
kde nám potom mloci zatančili pod vodou. Také jsme poznávali obec Čeládnou,
zjistili jsme, kdo je starostou a podívali
jsme se na řeku. Hlavně ale musíme pochválit cukrárnu a její dobroty a já musím
pochválit členy a vedoucí oddílu, kteří
byli bezvadní. Nejvíce pochval musíme
dát sluníčku a přírodě, která nám přinesla
pohodu.
Hlavní vedoucí oddílu
Jana Dvořáčková,
TOM Zálesáci, Ostrava-Hrabůvka
Vedoucí TOM
oceněni
hejtmanem
Zlínského kraje
V rámci ocenění nejlepších dobrovolníků Zlínského kraje byli v letošním roce
ocenění hned tři vedoucí TOM Asociace
turistických oddílů mládeže ČR:
Jarmila Paňáková – dlouholetá vedoucí
TOM Kamínek Chropyně, neúnavná organizátorka oddílových, klubových akci
i akcí pro veřejnost.
Jiří Miškár – dlouholetý vedoucí TOM
Nivnice a aktivní člen KČT.
Ivo Skoček – vedoucí legendárního
TOM Zlaté Šípy z Valašského Meziříčí.
Mimo jiné skvělý organizátor akcí pro děti
a mládež, autor mnoha celotáborových
her, vedoucí táborových škol asociace.
Potěšitelné je, že pouze Ivo Skočka navrhla na ocenění Krajská rada Asociace
TOM Zlínského kraje. Ostatní dva oceněné navrhla příslušná obec, což je důkazem
toho, že o našich lidech se ví, že práce,
kterou naše spolky vykonávají, je veřejností a komunálními politiky pozitivně
vnímána.
Jiří Homolka
Na fotografii vpředu zleva:
Jarmila Paňáková, Ivo Skoček, Jiří Miškár
Za nimi vzadu:
Libuše Valentová. členka předsednictva ATOM
a KČT, hejtman Zlínského kraje Stanislav
Mišák.
4
TOMÍK LEDEN 2011
Z našich oddílů
Zavírání řeky Úhlavy 2010
aneb
Bezpečnost na vodě očima dětí
S pomocí dotace v projektu JUMP
uspořádala děvčata z oddílu TOM 20902
Úhlava soutěž s názvem „Bezpečnost na
vodě očima dětí“, neboť v dnešní době je
samotná bezpečnost při turistickém sjíždění prázdninových řek velmi opomíjena. Někteří „taky vodáci“ ani netuší, co
vhodného si obléci na vodu, jak vypadá
nebezpečný jez, či případně jak pomoci
tonoucímu.
Studené, ale slunečné počasí přivítalo
v sobotu 23. 10. 2010 u přeštické loděnice 48 soutěžících dětí a mládeže již v 10
hodin ráno. Celý den začal rozlosováním
šestičlenných družstev, ve kterých byli
vždy 2 zkušení vodáci či instruktoři. Soutěž začínala orientačním závodem zkušených vodáků z jednotlivých týmů na řece
mezi přeštickou loděnicí a příchovickým
potokem, kde byly uschovány šifry s jednotlivými úkoly. Mezi tím se menší děti
seznámily teoreticky s nutným vodáckým
vybavením a pak si to formou soutěže
zopakovaly. Dále následovala ukázka Zá-
chranné služby v Přešticích. Profesionálové seznamovali děti i přihlížející se správným postupem,
jak jednat při záchraně tonoucího,
jak zavolat odbornou pomoc a jak
provádět nutné úkony první pomoci do příjezdu sanitky. Resuscitaci na modelu si v rámci soutěže
vyzkoušely všechny děti. Následovala ukázka použití záchranného
vodáckého prostředku házečky
s následnou soutěží hod házečkou
na cíl. Organizátorky poté zařadily
vodáckou znakovou řeč, která je
důležitá při komunikaci při sjíždění řeky, kde díky divoké vodě
nejsou slyšet mluvené povely pro
skupinu. Po vtipné ukázce znakové řeči
a srozumitelně podané teorii museli soutěžící vysílat a přijímat soutěžní zprávu.
Po dobrém obědě byla připravena týmová
soutěž na vodě, a to slalom v brankách na
čas. Soutěžní odpoledne završili pro zahřátí pohybové soutěže na souši. Jednalo
se o štafetu s kajakářským pádlem a oblíbenou recesistickou soutěž „na blbouna“.
Soutěžní odpoledne u řeky bylo ukončeno
slavnostním vyhlášením vítězného družstva a rozdělením cen všem soutěžícím.
Všichni obdrželi letáky, kde byla shrnuta
teorie o bezpečnosti na vodě, se kterou se
seznámili během této akce. Po hromadném přesunu do přísálí přeštické sokolovny byla všem rozdána večeře a byl zahájen
countrybál k příležitosti ukončení vodácké sezóny v Přešticích.
Poděkování patří občanskému sdružení Aktivios za vypsání tohoto grantu
a dále též firmám a organizacím, díky kterým byla tato akce přitažlivá a děti si z ní
odnesly mimo získaných znalostí i hodnotné ceny: Město Přeštice, Základní škola Přeštice, Záchranná služba Přeštice, Tělocvičná jednota Sokol Přeštice, OBSTAV
Profi s. r. o, Jaroslava Soukupová hračky
– papírnické zboží, Jaroslava Baxová – cukrárna U Baxů, Autodílna Brož a Křivan,
Mlsnoty od Jáji a Páji.
Výtěžek z této akce věnujeme oddílu
TOM SPT Lomnice, neboť tábor tohoto
oddílu byl v srpnu zcela odplaven a zdevastován povodní.
Hana Žambůrková a Dagmar Švihlová,
TOM Úhlava, Přeštice
TOMÍK LEDEN 2011
5
akce a události
Mlýn vám může
klapat už letos
v létě!
65 let BVÚ
Ostrava – Petřkovice 5. 11.
Pět let od posledních oslav uběhlo jako
voda, a tak k nám došlo pozvání na další slavnostní chvilku. V 18 hodin v kompresorovně vypukly oslavy 65 let založení
oddílu BVÚ (dříve Baník Vítězný únor).
Z velké části zaplněný sál nejprve přivítal náš oblastní předseda KČT a dlouholetý oddílový vedoucí Břeťa Boháč, poté
hovořil vedoucí oddílu Akim a na závěr
oddílu popřál za KČT a Asociaci TOM
Nadpis vlastně není tak docela pravdivý, mlýnské kolo v Opárně není a hned
tak nebude. Ale ostatní platí: oddíl, který
se smíří s tím, že nově rekonstruovaný
areál Opárenského mlýna je teprve v záběhu, může v něm a na přilehlé louce prožít pěkný tábor.
Opárno nedaleko Lovosic otevřeme v
červnu roku 2011 a jsme v dobré víře, že
nic nebude bránit tomu, aby se v něm a
u něj v létě téhož roku tábořilo. V tento
moment tedy nabízíme oddílům objekt o
kapacitě 30 osob( část na karimatkách v
podkroví) a s možností postavení 10 stanů (turistických, ne podsad) na louce u
mlýna. Nabízíme pro oddíly, které půjdou
do podniku s mírným rizikem, že „jsou
první“, nebojí se loučky, kde se sluníčko
ukazuje jen pár hodin denně, hledají romantiku (té bude v nově zrekonstruovaném mlýně dostatek).
Nabízíme polovinu letních prázdnin,
prakticky začátky měsíců: 1.-15.července
a 31.července až 19.srpna. jiné termíny
jsou louka a mlýn již obsazeny.
Nebudeme preferovat pobyty kratší
než jeden týden, dva týdny jsou optimální. Cena bude záběhová, předpokládáme,
že krom uhrazení elektřiny obvyklou sazbou (viz naše chalupy) půjde o 70-90 Kč
za noc.
Mlýn bude vybaven základním kuchyňským vybavením, kamna, sprcha s
teplou vodou. Poplatek za postavený stan
bude symbolický, počet stanů bude ale limitován - nebude tedy možné „levně“ spát
a mlýn používat „jen“ jako zázemí. Tato
možnost je jen jako kombinovaná - část
ubytovaných ve stanech, část v budovách.
V červnu „předáváme“ dílo EU a sami
sobě, není tedy důvod se domnívat, že
bude něco jinak, než plánujeme. Kontaktní osobou budu prozatím já, obracejte se
prosím mejlem na adresu [email protected]
Opárno je samota, nejbližší stavení jest
hospoda se sezonním provozem, cca 1000
metrů vzdálená. Správcem bude v červnu
2011 Helena Podroužková.
ton
6
místopředseda Jirka Homolka, který dorazil společně s Líbou Valentovou ze Zlína
a Vsetína. Poté následoval koncert Pavla
Dobeše s Tomášem Kotrbou. Společně
zahráli průřez letitou tvorbou a na závěr
nechyběly ty nejstarší „ostravské“ songy
jako Jarmila, Zum zum, Alois Crha („Oko
ztratíš ve chvíli, když pracuješ bez brýlí“)
a další. V průběhu písní se promítala na
plátno prezentace oddílu z dob opravdu
historických až po současnou, bylo se na
co dívat a mnozí se poznávali na starých
černobílých fotografiích a filmech formátu 8 mm. Je logické, že hodně prostoru
bylo věnováno zakladateli oddílu Karlovi
Líbovi, „ostravskému Foglarovi”. Po přestávce hrála k poslechu další trampská kapela a hosté se k diskusím rozmístili i do
jiných prostor Hornického muzea pod
Landekem. U stánku bylo možno získat
různé historické i současné materiály. Tak
tedy hodně úspěchů i do dalších oddílových let!
Rosťa Kašovský,
TOM ČMOUDÍK Ostrava
TOMÍK LEDEN 2011
Z našich oddílů
Delfíni
na sněhu
Kterak nám hasiči
zachránili tábor
Píše se rok 2010 a podzim už rázně
klepe na dveře. Listí zlátne, hnědne a červená. Podzimní selanka nás obklíčila ze
všech stran a po zádech nás šimrá pomyšlení, že na krásných dlouhých 5 dní se
zavřou dveře školy a místo na autobusovou zastávku vyrazíme na cyklopobyt do
Doupovských vrchů. Slastně sledujeme
modrou oblohu a laskavé podzimní sluníčko. Nemůžeme se dočkat, až konečně
vyjedeme na cyklostezku.
A to všechno se nám skoro zhroutilo.
Den před odjezdem nám Job přinesl zprávu, že tělocvična v obci Valeč, kde s námi
počítali, je mimo hru. Praskla tam kanalizace a spát se tak v tělocvičně nedá. Jsme
zoufalí, nepojedeme nikam, budeme sedět
doma a koukat, jak je venku krásně. Kde
jen hledat pomoc? Kdo nás zachrání?
Jasně. Každý, kdo si přečetl nadpis, už
ví, že to byli hasiči. Přesněji Sbor dobro-
volných hasičů Nepomyšl, kteří neváhali
a nás ubohých sirotků se ujali. Na těch pět
dní podzimních prázdnin poskytli našemu oddílu svou požární stanici, čímž uhasili náš problém doslova v hodině dvanácté. Takže vděční Ústečané děkují hasičům
z Nepomyšle.
Pravda, v kanceláři hasičů bylo trochu
těsno. Nebohá místnost asi tolik lidí pohromadě ještě neviděla, natož aby si tam
holomci ještě rozložili spaní a batohy.
Skutečné spartánské podmínky mnohého cyklistu zpočátku trochu překvapily,
ale jak rád se pak vracel po náročném dni
zpět do vyhřáté místnosti. Akce byla zachráněna a my mohli jezdit po Doupovských horách až do roztrhání.
A když už nám osud do cesty přivál
krásnou hasičárnu, bylo by hříchem toho
nevyužít a neprohlédnout si hasičskou
techniku pěkně zblízka. I tady díky sboru
dobrovolných hasičů, že jednoho krásného říjnového odpoledne mohli naši cyklisté nasadit požárnický mundúr, nalézt
do kabiny auta nebo pózovat u vodního
děla. A možná si tak trochu obnovit své
sny z doby, kdy byl pan hasič vedle astronauta ten největší hrdina.
Již tradičně jsme v tomto čase zamířili
na místo s tajuplným kouzlem a duchem
pohádky, na místo zvané Chaloupky.
Náš příjezd byl v podvečerních hodinách. Brzy ráno jsme vyrazili na první
obchůzku zasněženým krajem, kde jsme
se učili rozeznávat stopy a zvuky lesa. Následovalo sledování časti uprchlíků naší
skupiny, jedinou pomocí bylo stopování
a výjimečně zařehotání sobů, za které se
skupinka označila.
Po dobrém a vydatném obědě jsme
znovu vyrazili do sněhových krás. Zlákala
nás překrásná louka a myšlenka o zdolání
nějakého rekordu.
Tudíž jsme se pustili do výstavby našeho největšího sněhuláka. Dílo se dařilo
a práce šla od ruky. Sněhulák „Chaloupák“ byl hotov.
Nemáme ho přesně změřeného, ale
výškou se šplhal něco přes čtyři metry.
Leč sil bylo stále dost a namísto oddechu tak vypukla sněhová bitva, která
neměla strany. Spontánně všichni proti
všem!
Po návratu na naši základnu jsme dobře povečeřeli a pustili se do rozvíjení kreativní činnosti s keramickou hlínou. Tvary
byli různé a nápady také, pokusili jsme se
vytvořit si společně vlastní šachy.
Osobně mohu říct, že to budou šachy
více než originální. Každý z nás dělal jednu nebo více postaviček. Nyní už čekají
jen na vypálení. Fotky našeho výsledku
jistě pošlu. Den jsme zakončili filmovou
projekcí hrdinů Pottera a pana Bonda.
Neděli jsme započali výcházkou a návštěvou našeho „Chalupáka“. V noci bojoval
s větrem, který ho z části povalil na zem.
Pomohli jsme mu zpět „na nohy“.
Naše rekordmanské choutky se však
opět probudily. Pokus o uválení největší
sněhové koule a následné její zdolání jedním skokem. Na sněhovou kouli se náš
vešlo a doslova vyškrábalo osm.
Po zbytek dopoledne jsme se připravovali k odjezdu. Byl to krásný sněhový
výlet, vlastně jako pokaždé na tomto pohádkovém místě.
Tomáš Beňo,
TOM Delfíni Borotín
Jiří Magasanik,
3. VOM Ústí nad Labem
TOMÍK LEDEN 2011
7
Tomíci na radnici
Ve Svitavách vládne tomík…
Vzpomínáte na svitavský sněm? Konal se v roce 2006, mrzlo při něm, až praštělo,
závěje sněhu, to vše v malebném městě Svitavy. Ale hlavně – bylo tam o nás nadmíru
dobře postaráno, klapalo ubytování i organizace sněmu, vycházka byla dlouhá, ale
fundovaně vedená, hostitelé z řad svitavských tomíků – Zálesáků – milí.
Muž, který tehdy sněmu velel, takto pardubický krajánek, usedl před několika týdny do křesla starosty města Svitav.
A protože mezi tomíky je sice mnoho zastupitelů a radních, ale už o hodně méně
starostů (a želbohu žádný primátor či ministr), rozhodli jsme se vám Davida Šimka
představit ve stručném rozhovoru.
Díky patří i Kačce a Elišce Balcerovým,
Tomáši Radovi, Tomáši Benešovi-Cibuli,
Kateřině Matoušové-Kometě z TOM Kadet z Červeného Kostelce, jejichž tváře
nafocené v ateliéru Macroworld ozdobily
sál divadla ABC, a také stránky tohoto čísla
Tomíka.
Tomáš Novotný
8
Co tě to, Davide, napadlo – kandidovat do komunálních voleb tak úspěšně, žes
usedl do starostenského křesla? Máš ženu,
dvě dítka, početný oddíl, v klidu jsi řediteloval v menší školičce...
Ptám se jistě s nadsázkou, jsem sám
komunálně činný už od revoluce. Nicméně – prozraď čtenářům Tomíka, jak se to
„přihodilo“?
Ještě před rokem jsem nad pozicí starosty města ani neuvažoval. Chtěl jsem
být pouze členem rady města a zastupovat zájmy škol, školek a zájmových organizací. Před Vánoci lídr našeho sdružení
odstoupil od kandidatury na post starosty,
a jelikož jsem byl na plánované kandidátce jako druhý, posunul jsem se o post
výše. Pak už jen následovala doba učení,
seznamování se s komunální politikou
podrobněji atd. Stále jsem si nedělal velké naděje, že pozici starosty obhájím. Přece
jen na kandidátkách jiných stran byli silní
a zkušení kandidáti. Ale osud tomu chtěl
jinak.
Jak se tedy „vládne“ Svitavám?
Jsem rád, že na radnici jsme s místostarosty vytvořili funkční pracovní tým, který má jasnou vizi, kam město za čtyři roky
dovést. Musím říct, že to není práce lehká,
ale rozhodně je velmi zajímavá. Během
následujících čtyřech let bychom rádi zateplili základní a mateřské školy, provedli
kompletní údržbu zeleně ve městě, vysadili Park patriotů, vybudovali Seniorcentrum. Velkým oříškem bude intenzifikace
čistírny odpadních vod, kterou město na
jaře začne za 180 mil. korun opravovat.
Plánů je mnoho. Jen je třeba mít dost prostředků na jejich realizaci.
Jsi starosta, který vzešel z neziskového sektoru. Není to handicap? Budeš se
setkávat s podnikateli, developery, všemi
těmi dravci kroužícími kolem radnice, tu
s úmysly čistými, tu méně… Nechci tím
říci, že v neziskovkách to je ráj a člověk se
pohybuje mezi samými anděly, nicméně
– takové peníze se u nás přece jen netočí,
tak drsné klima přeci jen nepanuje. Jsi na
tohle připraven?
Jako ředitel školy a vedoucí oddílu
jsem často oslovoval o finanční pomoc
různé podnikatele ve městě. S většinou se
osobně znám. Tudíž věřím, že připraven
jsem, i když to ukáže čas.
A jakpak se svitavské spolky budou mít
za starostování starosty Davida Šimka?
Ve své gesci mám mimo jiné i spolkovou činnost. Jsem si vědom, že život
ve městě dělají spolky a další uskupení.
Takže má podpora do této oblasti samozřejmě bude směřovat. Ve městě Svitavy
je tradičním zvykem, že lidé pracující
s dětmi v různých spolcích a sportovních
oddílech jsou městem placeni měsíční
odměnou. Tento zvyk samozřejmě budu
podporovat i v tomto volebním období.
s Davidem Šimkem rozmlouval
Tomáš Novotný
Ilustrační foto
TOMÍK LEDEN 2011
akce a události
30. letní sraz tomíků
v Mikulášovicích
Chcete získat nezapomenutelný zážitek
při hledání nových zákoutí překrásné přírody protkané spoustou turistických stezek, kulturních a přírodních zajímavostí?
Navíc se při tom setkat s mnoha příteli
stejného vyznání, které spojuje putování,
soutěže, hry, sport, zábava a spousta legrace? Nezapomeňte navštívit letošní letní
sraz turistických oddílů mládeže na severu Čech v Mikulášovicích.
V pořadí již 30. letní srazmladých turistů se koná o prázdninách ve dnech 1. –7.
srpna 2011 a pořádá ho turistický oddíl
mládeže Stopaři Mikulášovice.
Sraz je určen pro všechny věkové kategorie, z programu výletů si vybere určitě
každý, záleží pouze na Vás kolik toho budete chtít vidět a co všechno si užít.
Upozornění: některé z tras povedou
přes území Německa, je tedy zapotřebí
cestovní doklad!
Organizátoři nabízejí:
téměř dvě desítky zajímavých turistických výletů po okolí (příroda nejmladšího Národního parku České Švýcarsko, návštěva německého národního parku Saské
Švýcarsko, rozhledny severu Čech, hrady
a zámky Děčínska a sousedního Saska)
– návštěvu společenských center obou
národních parků České i Saské Švýcarsko
– návštěvu jednoho z nejstarších dinoparků v německém Sebnitz
– koupání v přírodním koupališti
– vystoupení country a folkové kapely
– celosvazovou bodovací hru o zajímavé ceny (dvě varianty historie a rozhledny)
Ubytování: ve třídách základní školy
a tělocvičně (vlastní spacák a podložka)
Přírodních krás bude k vidění tolik,
že týden pobytu ani nebude stačit.
Stravování: ve školní jídelně
Cena: 1. 500 Kč (orientačně)
Nezapomeňte se přihlásit včas – vzhledem k poloze srazu v centru dvou národních parků je omezený počet účastníků.
Předběžné přihlášky:
Tomáš Fúsek
407 79 Mikulášovice 1039
E-mail: [email protected]
Těšíme se s vámi na shledanou!
Tomáš Fúsek, TOM Stopaři,
Mikulášovice
Hrady a zámky v Čechách i Německu čekají na toulající se tomíky.
TOMÍK LEDEN 2011
9
Brigádníci na chalupách
Lvíčci na Polaně
Tradiční oddílovou podzimní gruntovací výpravu jsme letos nasměrovali na
vzdálenou Polanu ve Vsetínských vrších,
kterou jsme znali díky letním táborovým
školám, na kterých byli účastni naši mladí
instruktoři a vedoucí. Uklízet je potřeba
i v zastrčených koutech nebo hlavně v zastrčených koutech, není-liž pravda, tomíci ?
V poměrně omezeném počtu 21 malých
dětí a vedoucích jsme pozdě večer dorazili
k chalupám v pohádkově zasněžené krajině. Ano, již teď na konci října zasněžené.
A úplné ticho vůkol podtrhovalo atmosféru místa. Byla to nádhera. Další dny byl
mrazík i slunce, a pak poznenáhlu pohádka roztála...
Skupinky dětí a vedoucích v následujících dnech postupně uklíze-
10
ly v podstatě vše, co šlo: vysmejčily, utřely
a umyly stěny, obrazy, poličky, skříňky
a skříně. Utřely a vydrhly podlahy, umyly téměř všechno nádobí, umyly všechna
okna, vydrbaly pec, vyprali utěrky a srovnaly všechny věci. A všechen svinčík
po dřívějších návštěvách vyházely.
Také jsme stihli vyčistit dešťové žlaby od listí, uklidit venkovní stoly
a lavice. Mezi tím jsme pokáceli 10 stromů a zpracovali je na dřevo – asi tak na
dvě zimy... a les zůstal úplně čistý... :-) Jen
velký rovný čtyřpařez na lesní světlince
nedaleko nad chalupou láká k pikniku.
Přijďte pobejt! Ale nezapomeňte po sobě
uklidit!
Vratislav Cvejn – Démon,
TOM Lvíčci, Hradec Králové
TOMÍK LEDEN 2011
Akce a události
Přechod
smůly
Účast: Méďus, Vašík
Kolik: 35 km
Kde: (Havířov) – Frenštát pod Radhoštěm – Velký Javorník – Pindula – Radhošť – Pustevny – Čertův Mlýn – Martiňák – Horní Bečva – (Ostrava – Havířov)
Původní název měl být pochod smrti.
Vylézt totiž za jeden výlet (nikoli den!)
beskydské tisícovky typu Radhošť (z Pinduly!), Kněhyně, Smrk, Lysá hora, Travný dá poněkud práci. A když se k tomu
jako bonus hned ze startu přidá Velký Javorník, rázem se z výletu stane přechod,
který už je pro trochu náročnější turisty.
Nicméně celé se to kapánek zvrtlo. Začnu
od začátku.
Ráno, když jsem zamykal dům, pršelo.
Už tento fakt je jakousi předzvěstí, že se
výpravě něco stane. A do toho měl Dědek
volno, což hovoří za vše. Pokud nad námi
opravdu někdo bdí, musel zařídit, aby se
počasí umoudřilo. Ve Frenštátě již bylo
pěkně a po velmi namáhavém výstupu na
první horu, pouhou devítistovku, nám byl
odměnou nádherný pohled do okolí doprovázen silným poryvem větru. Trpělivost opravdu přináší růže!
Cestou dolů jsme se ztratili. Jen lehce. Během klábosení jsme totiž přehlédli
značku. Avšak nějaký ten kilometřík nás
nevystraší. Netrvalo dlouho a byli jsme
zpět ve hře. Na modré v pindulském sedle. Před námi se majestátně tyčil Radhošť.
Začalo zdolávání tisícovek.
A nebyla to žádná hračka. Navíc několikakilový batoh na zádech. I zde však
uplatním moudro. Všechno má své oběti.
Obětoval jsem sílu svých stehen a výnosem mi bylo… a neřeknu to, protože jsme
objevili jedno tajné místo (je dobře viditelné) a nechci, aby mi tam někdo chodil
a vyžral všecky ostružiny!
Dostat se na Tanečnici nebyl žádný
problém. Kdyby však nepršelo, sakra fix.
A Čertův Mlýn stvořil snad samotný ďábel!!! Za chvíli se spustil takový slejvák, že
spát v přírodě bylo o hubu. Navíc teplota
okolí začala nebezpečně klesat. No… jen
klesat. A tak jsme se vydali na Martiňák,
turistickou chatu. A tehdy se to stalo. Ucho
mého laciného batohu prostě prasklo. Jen
tak, samo od sebe. Netřeba nic dodávat.
Prostě jsme na druhý den jeli domů.
A nakonec ještě jedno přísloví: Všechno zlé je k něčemu dobré. Kolem jedenácté hodiny se spustil takový slejvák, že bych
v tu dobu nechtěl být na horách.
Vánoční
pohár
Součástí pravidelných schůzek oddílu TOM 19208 Kadet Červený Kostelec
v zimě je výcvik v bazénu. Tady se členové učí jednotlivé plavecké styly, ploutvové
plavání, potápění, první pomoc ve vodě
a hrají hry. Poslední bazén v roce je vždy
zasvěcen Vánočnímu poháru, závodům,
při kterých si každý může ověřit, kolik
se toho za rok naučil a o kolik se zlepšil.
Hlavně pro ty nejmladší, kteří ještě v loňském roce nepřeplavali ani dětský bazén
je to velký zážitek.
Milan Ťuky Hrstka,
TOM Kadet Červený Kostelec
Michael Paprota –Méďa,
TOM Beskydská 9 Havířov
TO
M
Adventní
čas
Poslední listopadový víkend jsme se
rozhodli strávit na srubu našich kamarádů skautů Líheň v Bělkovicích. Našli jsme
studánku, zatopený lom, golfové míčky,
Tu
ři
vyráběli jsme si kofoláčky, bambule, zahráli si různé hry a uvařili jsme si mňamku. Venku začala opravdová zima. Kiťa
přeměřoval neustále teplotu, která se dostávala pod bod mrazu. I když část oddílu
onemocněla a jeli jsme v malém počtu,
tak se nám výprava vydařila.
Soňa Rokytová,
vedoucí TOM Tuři Olomouc.
TOMÍK LEDEN 2011
11
Akce a události
Finále
O víkendu 22. až 24. října proběhla finále soutěže 21. Malé oddíly na Polaně,
velké ve Sloupu.
Ve Sloupu se pořadí vítězů neměnilo – stejně jako vloni vyhrály Zlaté Šípy
z Valmezu, druzí byli Kamarádi z Pacova
a třetí šikovní vodáci, Kadeti z Červeného
Kostelce.
Na Polaně letos dosáhly na místa vítězů jiné oddíly než před dvěma lety. Na
první příčku se vyšplhal oddíl Maracaibo
z Třince, druhý byl Saturn z Plzně a třetí
místo obsadili členové oddílu S. T. A. N.
z Prahy. Bramborovou medaili dostali po
čtyřletém vládnutí Lotři z Hronova, kteří
při gratulaci vítězům řekli, že jim to tedy
na dva roky půjčují. Krásné páté místo obsadili Dakoti z České Lípy.
Atmosféra byla parádní, bojovnost
jednotlivých oddílů střídalo vzájemné
přátelství. Perfektně navazující slet her
a úkolů byl skvěle nastaven tak, aby hlava
i tělo byly plně zapojeny. Počasí nám přálo
a spokojenost byla vidět na všech zúčastněných.
Za TOM S. T. A. N. bych ráda velice
poděkovala zejména organizátorům Hopovi a Věrce, ale také vedoucím a jejich
dětem. Byl to báječný víkend, na který se
jen tak nezapomíná.
Kateřina Blandová
Výsledky:
Malé oddíly POLANA:
1. Maracaibo
2. Saturn
3. S. T. A. N.
4. Lotři
5. Dakoti
Velké oddíly SLOUP:
1. Zlaté Šípy
2. Kamarádi Pacov
3. Kadeti
Chippewa, Otrokovice,
Medvědí stopa Holešov
Ahoj, rád bych poděkoval
jménem Lotrů za krásný víkend,
který pro nás připravili organizátoři finále „21“ na Polaně. Celý
program byl opět nabitý soutěžemi a hrami a nádherným počasím a přírodou Beskyd. Takže
ještě jednou díky Hopovi i Věrce
a také celému vedení asociace,
které podporuje a pořádá tuto
soutěž.
Za hronovské Lotry
Tomáš Buriánek
12
TOMÍK LEDEN 2011
Z našich oddílů
Finále „21“
očima
Kadetů
V pátek vyrazilo naše družstvo ve složení Cibule, Luba, Xena, Kometa a Smajl
na dlouhou cestu. Šest hodin se kodrcali
vlaky a autobusy, aby ve stanoveném čase
dorazili do Sloupu v Čechách, kam jeli náš
oddíl reprezentovat. V minulém ročníku
jsme vybojovali třetí místo, a tak družstvo
čekal nelehký boj. Soutěžili ve vaření, znalosti morseovky, odlévání stop, v botanice,
řešili šifry, protáhli si těla při prolézačce
pomocí kolíků a při prezentaci oddílu se
pochlubili naší činností. Obrazovou prezentaci komentoval Cibule a zhostil se
toho skvěle. Večer se naši stali iniciátory
vypečené hry na schovávanou, kterou začali a postupně se přidávali další a další
lidičky. A večer si ještě s partou kamarádů z ostatních oddílů poseděli při kytaře.
Někteří seděli opravdu dlouho. Však měli
dost času dospat se při nedělní nekonečně
dlouhé zpáteční cestě.
Na rozdíl od minulého ročníku si naši
celou soutěž a celkovou atmosféru moc
a moc chválili. Dík tak patří organizátorům za zdařilé disciplíny, výborné jídlo
a kamarádský přístup. A našemu družstvu
za bojovnost a šikovnost, která se zasloužila o to, že jsme obhájili krásné třetí místo. A to druhé nám uteklo jen o pověstný
chlup. Měli jsme s druhým družstvem
stejný počet bodů, ale oni měli o jedno
vítězství v disciplíně víc. I tak je to skvělý
výsledek. A ještě jsme získali spoustu nových kamarádů.
Myslíme si, že takové přátelské měření
sil a trocha toho „pochlubení“ vlastní činností je skvělá a pro členy oddílu hodně
motivující.
Za organizaci soutěže děkuje
21
21
21
Milan Ťuky Hrstka,
TOM Kadet Červený Kostelec
TOMÍK LEDEN 2011
Zimní
Mezholezy
V zimním období trošku opomíjené
Mezholezy mají co nabídnout! Napadne-li sníh, najdete v okolí zábavu nejen
v běžkařských stopách, ale také v Klatovech, Horšovském Týnu, Chudenicích,
Švihově, v muzeu řemesel v Koloveči, na
místním obecním rybníku či v nově otevřeném Centru vodní zábavy ve Kdyni.
Také Příhraniční muzeum v témže městě
stojí za návštěvu. V nádherném historickém centru Domažlic možná natrefíte na
ohňostroj, také na expozici v Chodském
hradu anebo na parádní modely vláčků.
Pokud by příroda nepřála a vodní plochy
nezamrzly, zimní stadióny najdete v Klatovech a Domažlicích. Kdo se umí přemisťovat, další běžecké a lyžařské terény
najde na Šumavě anebo pod Čerchovem
a v Českém lese... Zkrátka zimní radovánky se vším všudy!
Rosťa Kašovský,
TOM Čmoudík Ostrava
Zasněžený
Janov
Mezi Vánocemi a Novým rokem uspořádal náš TOM Ještěrky Brno zájezd na
asociační chatu Janov nad Nisou v Jizerských horách. Byla tam slušná sněhová
nadílka, průměrně 80 cm sněhu. Také
teploty klesaly k ránu až k mínus dvaceti
stupňům Celsia. Takže kromě lyžování na
běžkách a dalších sněhových radovánek
jsme museli řádně topit v chatě, abychom
se vymrzlí mohli zahřát. To nám však
nevadilo a projeli jsme několikrát oblast
mezi Bedřichovem a Jizerkou po Lyžařské magistrále. Navštívili jsme i plavecký
bazén v Jablonci a  IQ centrum v Liberci.
Všichni účastníci turistické akce byli nanejvýš spokojeni.
Pavel Rabušic,
vedoucí TOM Ještěrky.
13
Z historie tomíků
Jak vlastně
vznikli tomíci...
Čas od času dostávám otázku, jak
vznikli tomíci. A kdy vlastně, prosím?
Možná to bude v čase oslav dvacátého
výročí Asociace TOM znít zejména mladším kolegům divně, ale hnutí TOM existovalo už dávno před vznikem naší současné asociace.
V roce 1967 vydal ústřední odbor turistiky Československého svazu tělesné
výchovy Prozatímní směrnici pro turistiku mládeže v ČSTV.
14
Sedmistránkový text vyšel v časopise Turista a byl – v souladu s dobou pozvolného uvolňování politických poměrů
před rokem 1967 – vcelku rozumný.
Po dvacetiletí pionýrského monopolu
na výchovu mládeže šlo vlastně o jakousi
krotkou alternativu oddílů pionýrských.
Junák v té době nebyl ještě povolen, do
jeho obnovení chybělo několik měsíců.
Pionýrská organizace si byla vědoma mezer ve své práci a obrovského formalismu,
který v mnoha skupinách panoval. Měla
dost práce s reformou sebe sama, stejně
jako „mladí dospělí“, Československý svaz
mládeže. Podmínky pro vznik TOM – turistických či tábornických oddílů – tak
byly vlastně velmi příhodné.
Směrnice určovala, za jakých podmínek mohou oddíly vzniknout, jaká bude
jejich náplň a kdo je může vést. Solidní
prostor dostal samostatný úsudek vedoucích, oddílová samospráva, pestrost forem
práce s dětmi a mladými lidmi.
Považte – po letech, kdy nejvyšší metou
bylo soudruhování, rudý šátek a hlazení
Lajky či obdivné zírání na Sputnik, náš
vzor, se zkoprnělí vedoucí mohli ve směrnici dočíst, že „táborové a besední ohně
jsou nezbytnou součástí života v přírodě,
hlavně pak táborů“. nebo že „nejvyšší formou činnosti, vhodnou zejména pro mládež nad 15 let, je putovní táboření... “
Tvůrci směrnice, dlouholetí funkcionáři turistiky, ale také oddíloví praktici,
nadšení turisté, chtěli mládež motivovat
získáváním odznaků Mladý turista ČSSR,
plněním různých stupňů tábornických
dovedností, dobrovolných zkoušek, bezpochyby inspirovaných skautskými odborkami.
Příkladem našim vedoucím měl být
funkční a tehdy velmi známý oddíl táborníků z Trutnova, metody jejich práce byly
uváděny jako inspirativní.
Tomíkům mělo být povoleno brigádničit a přivydělat si tak na materiál nutný
pro táboření, mezi osobnostmi, kterými
TOMÍK LEDEN 2011
Z historie tomíků
se měli mladí táborníci inspirovat, nechyběl Amundsen, Gagarin, Marco Polo či
Vinnetou.
Tomíci měli právo nosit jednotné kroje
a používat symboliku ČSTV.
Organizační struktura pak byla poměrně složitá: Oddíl existoval v tělovýchovné
jednotě, která měla ustavený odbor turistiky. Odbor mohl mít i několik oddílů,
vedle mládeže dospělé, vodáky…Tomíci
mohli vznikat také při závodních klubech
odborové organizace, tehdy zvané Revoluční odborové hnutí, nebo při organizacích Československého svazu mládeže.
Oddíl mohl vést vedoucí starší 18 let,
družstvo (družinu) instruktor nad 16
roků.
Oddíly podléhaly okresním komisím
mládeže, která je vedly metodiky. V praxi to vypadalo tak, že na příslušném
okresním šéfovi komise mládeže hodně
záleželo, jaké měly TOM v jeho okresu
postavení, jakou svobodu měli vedoucí,
jaké finanční prostředky se podařilo pro
tomíky na okresních funkcionářích ČSTV
vydobýt.
Nad komisemi okresními bděla komise
ústřední– krajská organizace v době zřízení TOM neexistovala.
Zakládání oddílů TOM vyvolalo přiro-
zeně diskusi – ze známějších jmen se ozval
například pionýrský pracovník František
Továrek, který se ve článku uveřejněném
v Turistovi přimlouval za lepší organizaci „dětského léta“ a přál si, aby současné
změny nezůstaly na poloviční cestě.
Když už jsme u těch jmen, uvedu, že
v zimě roku 1967 vyšel v Turistovi seznam předsedů okresních komisí mládeže. K těm se měli zájemci o práci s tomíky
a táborníky obracet v případě, že potřebovali metodickou pomoc či radu. Najdeme
tu jména lidí, kteří zůstali turistice dětí
a mládeže věrni dlouhý čas, někteří až dodnes, bezmála 45 let, které od zakládání
TOM uplynuly.
Vybírám jen jména mně známá, větší
pamětníci by měli přirozeně větší záběr.
V Brně byl šéfem okresní komise Vlastimil Hnilica, v Děčíně Pravoslav Vebr,
ve Frýdku-Místku Miluška Sedláčková,
v Jablonci Josef Kuna – známá postava
hnutí TOM a dodnes člověk aktivní ve vedení oddílu!, v Trutnově Vlastimil Vykus
a ve Vsetíně jeden z našich dnešních nestorů, populární Jaroslav Kubeš– Robin.
Myslím, že vzpomínání k narozeninám
patří. Tehdy, v letech 1967 a 1968 vzniklo
hnutí, které se udrželo i po husákovské
normalizaci. Tomíci pořádali tábory,
jezdili na velkolepé srazy, plnili odznak
100 jarních kilometrů, závodili v branně-turistickém závodě mládeže v tehdy
tříčlenných hlídkách, sem tam cvičili
na spartakiádě, kradmo pošilhávali po
všem, co do táboření a pobytu v přírodě
vnesli Baden-Powel, Svojsík či woodcrafteři…
Snad nebude znít příliš odvážně, když
napíšu, že ideologie, marxleninských
blábolů a všeho, čím byla sedmdesátá
a osmdesátá léta tak „kovaná“, bylo v turistických oddílech mládeže opravdu
poskrovnu. Pod našimi křídly našlo útočiště nemalé množství oddílů skautských,
Foglara nevyjímaje, „práce „pro tomíky“
představovala pro drtivou většinu vedoucích uspokojení i jistou dávku osobní svobody i za sešněrovaného socialismu.
Je pro mne potěšitelné, že krátce mohu
historii našich oddílů připomenout v roce,
kdy slavíme dvacet let Asociace TOM. Jejím založením v roce 1991 jsme dali našemu hnutí novou svébytnost, dynamiku,
pozvedli jsme na zásadně odlišnou úroveň
dosavadní vztahy s Klubem českých turistů, s našimi partnery z řad jiných spolků
či státní správy. To je ale zase úplně jiný
příběh. Ten prožíváme právě teď.
Tomáš Novotný
foto: 1987–88, archiv TOM Roztoky
TOMÍK LEDEN 2011
15
woodcraft
Omluva redakce
To by mě zajímalo, z kterých kruhů pochází rčení „Každý správný muž nosí
v kapse nůž.“ Moc se mi líbí, proto je i pro mě malý zavírací nůž mým každodenním
společníkem. Vybavuje se mi můj kamarád, který na svatební veselici vyspravil své
vzdálené příbuzné (kterou dosud nikdy v životě neviděl) náhle se rozbivší kabelku
a ta ho pak chválila celý večer.
U indiánů tomu nebylo jinak a tohle
heslo platilo i pro ženy. Bez nože nechodili takřka nikam – byl to nejběžnější nástroj
denního použití. Vždycky bylo potřeba
něco uříznout, zkrátit, nakrájet – anebo se
bránit.
Kultura pláňových indiánů – tedy těch,
co bydleli v týpí – používala nože získané
od evropských přistěhovalců. Jednalo se
o nepřeberné množství typů – hodilo se
zkrátka všechno, co bylo zrovna k mání,
protože sami si nože vyrobit neuměli. Asi
nejčastěji se objevoval nůž tvaru a velikos-
(obr. 1)
ti dnešních kuchyňských nožů (viz obr.
1). Určitě nějaký takový najdete v kredenci své babičky anebo ve vetešnictví. Tedy
– prostá dřevěná rukojeť bez ozdob, neleštěný silný kov (tak aby se nůž příliš anebo
vůbec neohýbal) bez nápisů (nerez ne!).
Výhodou je jistá opotřebovanost – mimo
jiné vám může připomínat množství lidí,
kteří jej používali před vámi. Lze si také
nechat nůž vykovat, ale to už je většinou
dražší záležitost.
Na obr. 2 vidíte nože, které používám
při táboření já. První používám jako klasický nůž – pochází z kredence babičky.
Velký nůž je kovaný a hodí se na osekávání větví nebo výrobu třísek a nahrazuje
tak vlastně malou sekerku. Kromě toho
s sebou nosím zavírací nůž, který – ač
není indiánský – se dobře hodí na drobnější práce. Kdo by chtěl malý nůž v indiánském stylu, tak i zde se dá vypomoci
– lesní indiáni z východu nosili na krku
pouzdro s právě takovým.
Aby vám dobře sloužil, vyžaduje nůž
péči. Měli byste si zjistit, jak se správně
brousí (např. na internetu zadáním „jak
nabrousit nůž“). Měli byste jej udržovat
v čistotě a suchu. Dostatek tipů naleznete
téměř ve všech tábornických příručkách.
Shánějte tedy správný indiánský nůž
a příště vám nabídnu návod, kam jej
uschovat.
Josef Porsch – Ablákela
[email protected] com
Z minulého čísla Tomíka nedopatřením „vypadlo“ několik fotografií
váčků na křesadlo. Redakce časopisu se
za to omlouvá a tímto chybu napravuje.
Martin Kupka – Logan
Petr Vilhelm – Willy
Petr Vilhelm – Willy
(obr. 2)
16
Petr Vilhelm – Willy
TOMÍK LEDEN 2011
Z našich oddílů
A hurá na
kraby!
Letošní vánoční schůzka oddílu TOM
Kadet byla opravdu slavnostní. Všichni
přišli v krojích, čekal je nazdobený stromeček s kupou dárků, nechyběly vypečené hry, soutěž o nejlepší cukroví a rozbalování dárků a oblíbené vánoční Bingo. A
pak následovala večeře při svíčkách. Tentokrát hodně netradiční. Protože oddíl
čeká rok námořnický a pirátský, k večeři
byly rybičky a vaření obrovští krabi!
Když se na míse tahle pochoutka objevila, způsobila pěkné pozdvižení. Nakonec jsme se do nich přece dobojovali,
a jak prohlásili členové „bylo to současně
to nejlepší a nejhorší, co jsme kdy v životě jedli. Pak nás čekal ohňostroj a hurá
domů, těšit se na domácí vánoční nadílku.
Milan Ťuky Hrstka,
TOM Kadet Červený Kostelec
Předvánoční kuchtění
Vánoce doma jsou ve znamení
cukroví a vánoček, takže ani v oddíle to nemůže být jen tak obyčejně.
Občas vypíšeme výpravu zvanou Adventní kaše. To pak vaří každý nebo
aspoň každá družina a snaží se ostatní překonat laskominami, které do té
kaše vpraví. Letos jsme vymysleli Kluky v akci. Začačali jsme sice trochu
staročesky ve skanzenu v Krňovicíh,
kde každá družina soutěžila o nejoriginálnější recept a pak i provedení,
ale bylo to o to zajímavější, že letos
napadla pořádná sněhová peřina,
takže jsme se přitom naučíli dokonce i rozdělávat oheň na sněhu. Výsledky byly všechny jedlé a vedení
oddílu využilo této příležitosti
k propagaci svých povedených
banánových palačinek. Kdo chce
recept, ať po nás pátrá a napíše.
Václava Hušková – Unčida,
TOM Pěšinky a Ostříži.
TOMÍK LEDEN 2011
17
LETNÍ TÁBORY
Po stopách vozových cest
v Kokořínském dole
Ti, kteří chodí často do přírody, se na svém putování jistě dostali také do pískovcových skal, do míst, kterými se vinou tesané vozové cesty. Všimli jste si, jak jsou úzké
a pro dnešní motorová vozidla většinou nesjízdné? Zveme vás nyní na prohlídku
krajiny, kterou tak důvěrně znal a miloval velký romantik - Karel Hynek Mácha.
Před dvěma stovkami let byla krajina
mezi Kokořínem a Mšenem více zalidněná než dnes. Už na konci 18. století vedl
rychlý nárůst počtu obyvatel ve vsích
k rozšiřování obdělávané půdy na úkor
lesů. Využíval se každý kousek země.
V naprosté pustině daleko od dnešních vsí
nás překvapí uměle zarovnaný povrch skalních plošin až po samý jejich okraj, někde
s patrnými odvodňovacími příkopy nebo
opěrnými zdmi z pískovcových kvádrů.
Na takových místech bývala políčka nebo
chmelnice. Na dně mnohých roklí, dnes
stěží prostupných, můžeme najít jasné
známky starých příčných teras, které měly
zabránit erozi půdy při přívalových deš-
Hlučovská cesta
tích. Tady dřívější obyvatelé vesnic s oblibou pěstovali ovocné stromy, alespoň soudě podle dodnes zachovaných sušáren na
ovoce, vyhloubených do pískovce.
V tehdejším světě, který dokázal přírodu víc respektovat a zároveň lépe využívat, hrály důležitou roli vozové cesty.
Rostoucí městečko Mšeno čím dál víc
pociťovalo nedostatek vody. Zachycená
18
dešťová voda se dala používat jako užitková, pitnou vodu ale museli mšenští až do
roku 1872 dovážet od pramene Stříbrník
ve Vojtěchově nebo od pramene pod Vínem v Ráji. Podobně museli pro vodu do
údolí Pšovky dojíždět i obyvatelé Jestřebice nebo Kokořína.
Kromě dopravy pitné vody se vozové
cesty využívaly především ke svozu obilí
určeného na semletí. Mezi Rájem a Kokořínem fungovaly na Pšovce čtyři mlýny.
Mlýn ve Vojtěchově stával tam, kde odbočuje ze silnice červená značka směrem
na Pokličky, naproti pivovaru. Jen o 300
metrů níž, mezi dnešní studánkou v ústí
Boudecké rokle a silnicí, byl Boudecký
mlýn. Podle popisu v deníku Karla Hynka
Máchy to muselo být klapání Boudeckého mlýna, které dokreslovalo jeho nocleh
pod nedalekým převisem první srpnovou
noc roku 1832. Jediná zachovaná z budov
mlýna dnes slouží jako chata. Při pravé
stěně údolí 500 metrů pod Cikánským
pláckem mlel nejméně od roku 1520 Hlučovský mlýn. Části místností vyhloubených ve skále jsou stále k vidění v bažině u silnice. Nejstarším byl Podhradský
mlýn na Dolině – stával v místě dnešního
parkoviště pod koupalištěm. V blízkosti
těchto mlýnů se sbíhaly cesty od vsí a hospodářských usedlostí rozkládajících se na
okolních plošinách.
Kvůli tomu, že vůz tažený koněm může
překonat jen poměrně malý výškový spád,
nemohly vést hlavní cesty po dně hlavních
údolí. Závěry těchto údolí bývají totiž velmi strmé a skalnaté, navíc zde hrozilo zapadnutí vozu do podmáčené půdy. Úzké
stezky podél Pšovky byly nespolehlivé,
po větších deštích jistě nesjízdné. Vozové
cesty byly tedy budovány tak, aby z co nej-
Cesta nad Umrlčí roklí
větší části vedly po povrchu plošin nebo
po temenech hřbetů. Nejstrmější úsek
na dno údolí pak překonávaly klikatým
průběhem s ostrými zatáčkami. To si vyžadovalo určité úpravy skalního podloží
nebo přímo oboustranné zapuštění cesty
pod povrch skal. Ve skalnatých úsecích se
často cesta rozdělila na dva pruhy: strmější pruh pro cestu s kopce dolů a mírnější, více zklikacený pruh pro stoupání. Jak
Vročení z 18. století nad Hlučovem
víme odjinud, bývaly podél pískovcových
vozových cest svaté obrázky zapuštěné do
vytesaných výklenků – nik, ale také jakési „dopravní značky“ v podobě emblémů
vyrytých přímo do skály. Různá návěstí
upozorňovala na rozvětvení cesty, na úseky strmého klesání nebo zúžení cesty. Pokud nebylo dno cesty ošetřeno položením
kulatiny, docházelo k vymletí podélných
kolejí. Čas od času tak museli cestáři dno
kamenickým způsobem zarovnat, čímž se
cesta postupem let víc a víc zahlubovala.
Ve stěnách cest sestupujících do Kokořínského dolu zůstaly v důsledku stoletého
používání stopy po oškrtu od nábojů kol
od jejich paty až do výšky několika metrů.
Kromě nich se ve stěnách zachovala různá
vročení, byť jsou mnohá dnes už obtížně
čitelná. Stáří vyrytých letopočtů zpravidla
roste spolu s jejich výškou nade dnem cesTOMÍK LEDEN 2011
ty: nejstarší a nejvýš umístěný letopočet
může označovat rok vybudování cesty,
mladší letopočty pak datum její opravy.
Iniciály jmen pak můžeme nejspíše připsat kameníkům, kteří se na úpravě cesty
podíleli.
Pozoruhodná a přitom téměř neznámá
je cesta sestupující od romanovské hájovny Umrlčí roklí do Ráje. Její úvoz můžeme
sledovat podél dnešní silnice, pak ji na
krátkém úseku využívá žlutá značka kolem Bludiště. Tady míjíme řadu drobných
lomů, jeden z nich se do cesty zakusuje asi
metrovým stupněm. Hned potom se cesta
stáčí ostře doprava, přetíná silnici a tvoří
až pět metrů hluboký zářez. Po dalších sto
metrech se stáčí zas doleva a u odbočky
k samotě Víno přechází nalevo od silnice,
na dno hluboké strže vymleté v měkkém
žlutém pískovci. Vysoko v levé stěně je
kartuš s vročením 1813, nápis W. K. 48
o kus níže se možná vztahuje k pozdější
opravě cesty. Stopy od nábojů kol začínají
až ve výšce dvou metrů a ukazují, že po
skončení užívání se cesta ještě zahloubila přirozenou erozí. Název Umrlčí rokle
prý připomíná příhodu, kdy parta opilých
funebráků při cestě nahoru roklí ztratila
rakev i s nebožtíkem.
Přímo do Vojtěchova se jezdívalo
z druhé strany Bludiště po Pivovarské cestě. Kromě zákrut nad Špíglovkou je další
skalnatý úsek s ostrou levotočivou zatáčkou v pravé straně Pivovarské rokle sestupující ke Stříbrníku.
Droužkovská cesta je skoro celá turisticky značená. Ze Mšena vedla od skalní
kaple Sv. Antonína Míčovkou, vyhýbala se
romanovské hájovně a sestupovala doleva
na hřbet Droužkov. Tento 150 m dlouhý
úsek, známý jako Průsečná skála, je až šest
metrů hluboký, s mnohými nápisy, dobře čitelný je rok 1863, dříve uváděný rok
1789 je už nečitelný. Na dolním konci zářezu byl dříve i nápis „1500 byla tato skála prosekána P R W S“, nepochybně vytvořený nějakým nadšeným romantikem
v pozdější době. V dalším průběhu pak asi
bylo možné odbočit doprava do Boudecké
rokle, jinak je možné cestu vystopovat až
nad Pokličky, kde se ztrácí.
Dnes téměř zapomenutá Hlučovská
cesta vedla přes Sedlec a ústila v Kokořínském dole na dvou různých místech. Dá
se odhadnout, že byla svého času velmi
oblíbená:
LETNÍ TÁBORY
po třicetileté válce měli totiž hostinští ve
Mšeně povinnost odebírat pivo z panského pivovaru v Lobči. Pivo prý chutnalo
jako bahno a měšťané hledali kdejakou
příležitost napít se něčeho lepšího. Jak
vítaná musela být tedy pro formany možnost navštívit sedlecký hostinec, na který
se uvedená povinnost nevztahovala
a který mohl odebírat kvalitní pivo
z různých drobných
pivovarů
v okolí!
Co je zajímavé, že
obdobný stav vydržel dodnes (Mšeno
– Gambrinus, Sedlec – Svijany).
Od křížku Nad
Loučkama za Sedlecem se Hlučovská
cesta stáčí k severu
a v úseku 250 metrů
dlouhém je zapuštěná hluboko do skály. Na stěnách najdeme různé značky. V následujícím
otevřeném úseku se cesta rozdvojuje: levá
větev se opět zařezává do pískovce a strmě padá k ústí Mokrého dolu a do Hlučova k tehdejšímu mlýnu. Tady najdeme
jedny z nejstarších vyrytých letopočtů na
Mšensku, například 1767. Pravá větev pokračuje k severu a mnoha oblouky klesá
svahem naproti Pokličkám na Cikánský
plácek; podle zákrut říkají místní tomuto
místu Monte Carlo. Je možné, že Monte
Carlem jezdily vozy nahoru a strmější větví pod Mokrým dolem
zas dolů. Pravdu se těžko dozvíme, původní emblém v kartuši na
skále v místě rozvětvení cesty už
dávno setřel čas.
V sedlecké hospodě měli sedláci s obilím dobrou příležitost
promyslet další trasu. Od křížku Nad Loučkama nemuseli
jen do Hlučova, ale mohli se
rozhodnout i pro Podhradský mlýn. V tom případě pokračovali dál na západ a na
hraně Kokořínského dolu
Od zákruty Podhradské cesty je pěkný výhled
na hrad Kokořín
odbočili Komínem doleva dolů, po dnešní zelené značce. I tady ukazují stopy od
kol vysoko ve stěnách na značné dopravní
zatížení. Poněkud záhadnou zůstává vozová cesta Salmovka, která se odděluje od
Podhradská cesta - hluboké vrypy od nábojů
vozových kol
Podhradské cesty nad Komínem a míří
k severu. Po půl kilometru mizí uprostřed
skal. Do údolí nevede, ale mohla být využitelná ke stahování dřeva směrem na
Sedlec a Mšeno.
Zkuste si někdy projít některou ze starých vozových cest a třeba na vás padne
trochu splínu z pomíjivosti času. Mnohé
z frekventovaných, ba přímo nepostradatelných, barokních magistrál během
posledních osmdesáti let zmizely v roští
nebo pod mladším asfaltem. A symboly
na jejich stěnách, kdysi srozumitelné každému mlýnskému tovaryšovi, dnes už nedokáže nikdo rozluštit. Můžeme doufat,
že třeba za sto let vznikne po egyptologii
a sumerologii konečně obor, který nám
umožní, abychom rozuměli sami sobě.
Jiří Adamovič – Žralok
převzato z časopisu Vitamín Kř
19
Z našich oddílů
Veverci
v Litoměřicích
Třetího prosince bylo opravdu mrazivé počasí. I přes nepřízeň matky přírody
se však skupina odvážných Veverků vydala na cestu do Litoměřic. Celou skupinu netvořili jen Veverci, bylo mezi námi i jedno kuře (plyšové).
Se soumrakem dovezl malý osobní vlak naši zvířecí tlupu na litoměřické nádraží, kde již čekal vedoucí Sluníček, aby nám ukázal cestu do jejich klubovny,
která se měla stát po dva dny naším útočištěm před krutým mrazem.
V tomto prostorném a skvěle vybaveném domě se nám okamžitě zalíbilo
a díky vstřícnosti a ochotě místního oddílu jsme zde našli vše, co jsme potřebovali a ještě mnohem víc. Velmi oblíbený se stal například pingpongový stůl,
který po celou dobu našeho pobytu nezůstal nikdy nadlouho opuštěn.
Ještě tentýž den se odehrála Velká kulinářská soutěž, při které byly vytvořeny speciality, např. flambované palačinky, řecký salát, lívance, celerová pomazánka, bruschetta, žloutkové řezy, omeleta a imaginární rizoto. Všechno bylo
opravdu výtečné a na kutě jsme šli s nacpanými bříšky.
Na druhý den nám bylo dovoleno spát až do devíti hodin. Venku byl ještě větší mráz než předchozí den. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že na Lovoš
v mínus třinácti nepůjdeme. Místo toho jsme po dobré snídani vyhodnotili kulinářskou soutěž a opět si zahráli ping pong. Ještě před obědem jsme se rozhodli
podniknout průzkumný pochod po Litoměřicích. Navštívili jsme muzeum s výstavou loutek a betlémů a seznámili se s roztomilým dědou Lebedou.
Naše výprava byla završena hlasitým
zpěvem za doprovodu kytar.
Konec dobrý – všechno dobré: Veverci (a kuře) překonali všechny nástrahy
zimy a vrátili se v pořádku do svých pelíšků.
Simona Fialová
TOM Veverk,
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
20
Roztočtí sokolové nemilosrdně vyklovali roztocké tomíky z domku zvaného likusák. Domek si těsně před revolucí
tomíci postavili za pomoci posledního
předsedy MěNV a provozovali v něm
sklad oddílového i asociačního materiálu
a turistickou ubytovnu.
Náměstek ministra školství Jan Kocourek se omluvil z narozenin Asociace
TOM, stejně tak to učinil o měsíc později ministerský předseda. Pozvání naopak
přijaly Helena Illnerová, Eva Bartoňová
a Alena Gajdůšková.
V Opárnu došlo k zázraku srovnatelnému s tím v Lourdech – to když nápaditý
šéf stavební firmy Tomáš Hlaváček a jeho
lidé nalezli hluboko v zemi prastarý, leč
funkční a normy splňující, dva kilometry
dlouhý kabel, kterým byla před víc než
patnácti lety dovedena do mlýna elektřina a o kterém neměli tomíci, projektant,
hasička Růžičková ani ekoterorista, který
kvůli přívodu elektřiny vydíral náš spolek,
ani tušení. Ekoteroristovi sklaplo, tomíci
a stavitelé zajásali.
Náčelníci spolků požádali o přijetí
u ministra Dobeše, a když se jim nepodařilo k němu proniknout přes kruhovou
obranu jeho úřadu do měsíce od odeslání
dopisu, využili předvolebních kontaktů
a poslali ministrovi textovou zprávu, na
kterou Josef Dobeš obratem zareagoval
osobním telefonátem a příslibem brzké
schůzky.
Zlaté Šípy poznaly, že napsat knihu
o dobrodružném oddílovém životě není
žádný špás.
Proběhl 3. ročník soutěže 21, který
v kategorii malých oddílů vyhrál oddíl
1. Maracaibo z Třince a v kategorii velkých
oddílů opětovně Zlaté Šípy z Valmezu.
Tomáš Fúsek obsadil v mistrovství
světa v orientačním biatlonu krásné páté
místo a krom toho si z pořádajícího Dánska odvezl ještě i čtvrtou pozici v běhu na
7,5 kilometrů. Umístění v horních pěti
šprušlích na světovém poháru téže disciplíny už přestal Tom počítat.
Tomíci blahopřejí, druhý takový borec
mezi námi není!
Týž Tom Fúsek začal připravovat letní
sraz tomíků v Českém Švýcarsku s předsevzetím připravit nejméně stovce účastníků
skvělý letní týden.
Kancelář ministerského předsedy
pozvala šéfy spolků ke schůzce s Petrem
Nečasem, aby pak dohodnutý termín zase
zrušila, zatím žel bez náhrady.
TOMÍK LEDEN 2011
zPRÁVY Z ÚSTŘEDÍ
Co bylo
v říjnu, listopadu
a prosinci
2010
Proběhly komunální a senátní volby
a někteří tomíci kandidovali do zastupitelstev. David Šimek, pořadatel jednoho
z nejúspěšnějších sněmů ve Svitavách, se
stal tamtéž starostou a T. Novotný usedl
do neplaceného křesla radního v rodných
Roztokách. Skaut Petr Bratský – Bráca,
který se k neziskovkám vždy hlásil a který
pro ně leccos dobrého udělal, získal v nejtěsnějším souboji v Praze post senátora.
Předseda Asociace TOM a šéf malostranského Sokola se přátelsky dohodli,
že tomíci si v roce 2011 opět pronajmou
srub Psí zub.
Šéf skautů, předseda Pionýra, šéf tomíků a předseda národní rady se před
schůzkou s ministrem školství P. Dobešem sešli s ředitelkou odboru Janou
Heřmanovou a požádali ji o řadu úprav
a změn, které by měly vylepšit vzájemnou komunikaci mezi odborem pro mládež a dětskými spolky. Změny a úpravy
se týkaly metodiky, možnosti opravného
prostředku ve výběrových řízeních (jinak
řečeno, aby dobrý projekt nevypadl kvůli
formální maličkosti, ale aby byl dán prostor pro nápravu), účasti zástupců spolků
v grantových komisí a také toho, aby dekret označující organizaci uznanou státem pro práci s mládeží nebyl jen zarámovaným papírem, ale aby byli jeho nositelé
v praxi alespoň minimálně zvýhodněni,
tak, jak to ministerstvo již před dávnými
roky slíbilo.
Paní ředitelka byla změnám nakloněna.
V Kamence po novém sporáku přistála i nová lednice a Janov se díky dotaci
ministerstva školství dočkal nových toalet
a sprch, ze kterých se nikdy nikomu nebude chtít odejít.
Na ústředním výboru KČT konaném
pohostinnými turisty z odboru Čeřínek
na stejnojmenné chatě na Vysočině vystoupil se svým hlavním a v podstatě jediným klubovým tématem, totiž kritikou
tomíků, šéf Královehradecké oblasti klubu
pan Hovorka.
Eliška Rydlová z Poděbrad ušila překrásné potahy na postarší matrace v Pořešíně a Tadeáš Klaban z téhož maloměsta
vyrobil spolkovou novoročenku, nad jejíž
nápaditostí mnozí jásali.
Ministr školství Josef Dobeš v hodinovém rozhovoru na obědě s náčelníky spolků souhlasil s jejich návrhy, podněty a požadavky a konstatoval, že chápe význam
dotačních prostředků z „tuzemských“
zdrojů, které ne vždy mohou nahradit peTOMÍK LEDEN 2011
níze evropské. Poté poděkoval spolkům za
práci a požádal jejich zástupce, aby ho po
čase informovali, jak je s jejich požadavky
a náměty v jeho úřadě naloženo.
Proběhla oprava podlah ve srubu
v Broumově u Tachova.
Jiří Homolka sestavil rozpočet Klubu
českých turistů, po dlouhé době snad reálný, bez chimérických příjmů a zbytečných
výdajů.
Václav Hrobský z Pacova poslal jako
každoročně do Roztok zásilku jedlých
kaštanů ze své zahrádky, což bylo pro
úředníky ústředí milým dokladem toho,
že rituály fungují a zima se blíží.
Neuvěřitelná pomalost České pošty,
která se vybavuje skvělými novými uniformami a neustále prochází restrukturalizací, zavinila, že drážďanská banka, která
financuje v rámci evropského programu
Cíl 3 rekonstrukci Opárna, opozdila splátku a přinutila úředníky ústředí přemýšlet
o prodeji rodinných šperků, aby po Novém roce bylo na živobytí.
Zdeněk Vejrosta usilovně doloval
vyúčtování turistických závodů z tomíků
z Českého Brodu.
Vedení spolku, které zasedlo v Praze
zkraje prosince, rozhodlo, komu udělit na
slavnostním večeru 22. ledna Stříbrný hořec a koho doporučit na vyznamenání po
linii Klubu českých turistů.
Pionýři si po Petru Haladovi zvolili do
čela opět Martina Bělohlávka.
Alice Pařízková byla zavalena oddílovými vyúčtováními.
Náměstek ministra školství J. Kocourek pozval zástupce spolků zpět do grantových komisí s tím, že budou mít hlas
poradní.
Petra Chourová z TOM Veverk se
stala ředitelkou kanceláře České rady dětí
a mládeže.
Sešla se Rada turistických závodů,
kterou poprvé vedl nové šéf závodů Jiří
Buňka a na které předseda asociace poděkoval Zdeňkovi Vejrostovi a se zájmem
vyslechl, co všechno závodníci ve své pestré činnosti chystají.
Tomek Hurt a Helenka Podroužková
se chystali na schůzku se saskými partnery, kterou však německá turistka Gabi Lorenz kvůli přívalům sněhu zrušila.
V Opárně se po roce a půl od zahájení rekonstrukce rozsvítilo opravdové
elektrické světlo (do té doby byl elektrický
proud vyráběn Dieselovým agregátem)
a všichni zazpívali Hosana.
Na inzerát, kterým KČT poptával
asistenta či asistentku generálního sekretáře, se během čtyř hodin, po které visel
na webu Job´s. přihlásilo 89 (!) zájemců,
z nichž Mojmír Nováček a Tomáš Novotný vybrali dvacítku, kterou následně
pozvali na pohovor. Od ledna by na klubovém ústředí měli nakonec pracovat dva
noví zaměstnanci, sekretářka a asistent.
Tereza a Filip Chmelovi z Ligy lesní moudrosti přemýšleli o tom, jak v létě
roku 2011 vypravit v pořadí už 4. ročník
banátského táboření.
Ústředí vyzvalo oddíly, aby využily
možnosti mimořádné materiálové dotace,
což následně několik TOM také učinilo.
Michal Urban, dosavadní šéf Agentury mládež, byl nominován do čela odboru
pro mládež školského ministerstva.
Jan Stráský obdržel na Pražském
hradě z rukou Václava Klause Stříbrnou
plaketu prezidenta republiky. Stalo se tak
u příležitosti 70. narozenin předsedy KČT
a je jistě milé, že hlava státu kývla na nabídku stát se čestným členem Klubu českých turistů.
TOM Čmoudík zachránil v Mezholezích náčelníka spolku a také Tomka
Hurta, kteří při pozorování jeleních skoků
pod rozhlednou Koráb zapadli vozem do
nekonečných spoust sněhu.
V ukrutných mrazech, které od listopadu mučil a trýznil celou naši zem,
zamrzl zobák anonymovi zvanému Mysterious Marker.
Skončil rok 2010 a tomíci s nadějí
hledí do roku 2011, do roku dvacátého
výročí své novodobé existence.
Poděkování
Lednový Tomík vychází v den oslav
20. výročí našeho spolku. Rád v něm poděkuji všem, kdo se na velkých oslavách v divadle ABC podíleli. Můj dík patří trpělivé
a precizní organizátorce sněmu Kačce
Blandové z ústředí, Tomkovi Hurtovi
i dalším kolegům – úředníkům, Milanu
Blšťákovi, který se postaral o výzdobu sálu,
Jiřímu Chourovi, který poslal při příležitosti oslav do světa příběhy Veverka Joachyma, Ondrovi Šejkovi, který si hrál s CD
a DVD, Lence Podolákové a Leoši Piroutkovi z Polabí, jejichž roli teprve doceníme, Jiřímu Palátovi, autoru „Poupátka“–
naší skvělé sněmovní znělky a konečně
všem pomocníkům
z řad našich oddílů, kteří v pravý čas
přiložili ruku k dílu.
Tomáš Novotný
21
OHLASY
Tomík č. 76,
Leden 2011
Blahopřejeme!
7. listopadu oslavil 70. narozeniny Miloš Stejskal, vedoucí TOM Horolezčata
a významný zástupce VHT v Klubu českých turistů. Svojí energií a vitalitou by
mohl být inspirací i pro mladší kolegy
v našem spolku. K jubileu mu přejeme vše
nejlepší, a také spoustu dalších zápisů do
vrcholových knížek.
Kateřina Blandová,
ústředí Asociace TOM
Návštěvníci veletrhu Regiontour v Brně
se jistě zastavili také u stánku KČT, který
obětavě střežila dlouholetá vedoucí poděbradských tomíků Zdeňka Formánková.
Osmého ledna se v Ostravici, u srubů
Baníku Ostrava, konal Zimní sraz oddílů
Moravskoslezského kraje, letos již 43. ročník. Obleva způsobila, že i v Beskydech
rychle zmizel sníh, což však 140 účastníkům ze 14 oddílů neubralo na náladě.
Poděkování patří TOM Sirius Ostrava za
poskytnutí zázemí a všem účastníkům za
příspěvek na charitativní Novoroční čtyřlístek!
Rosťa Kašovský,
Tom Čmoudík Ostrava
Brigádníci
Dobrovolníci:
1. TOM Lvíčci Hradec Králové – nejvíce
práce, pracovali celý prodloužený víkend.
(dřevo, úklid, okna, prach) Polana
2. TOM Lesani Karviná– víkendová brigáda (dřevo) Kusalíno
3. TOM Kačeny Rousínov – víkendovka
( dřevo) Kusalíno
4. TOM Bobři Úštěk – dřevo Polana
5. TOM Tuláci Frýdek-Místek – dřevo
Polana
6. TOM UFO Ostrava – dřevo Polana
Za materiál: TOM Maracaibo Třinec,
TOM Medvědí Stopa Holešov, TOM Delfíni, TOM FANTAN
Brno, TOM Neptun Vyškov
Všem velké díky za pomoc!
Jirka Homolka
Časopis turistických oddílů mládeže.
Vydává Asociace TOM ČR
ve spolupráci s Klubem českých turistů,
s podporou Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy ČR
Redakce:
ústředí Asociace TOM,
ulice Palackého 325,
252 63, Roztoky.
Tel.. fax: 220 910 460, 220 910 314
mobil: 777 322 785
E-mail: [email protected] cz,
www. a-tom. cz
Číslo do tisku připravili:
Jiří Chour, Tomáš Novotný,
Petr Balcer, kuha, Tomek Hurt
Grafika: Jiří Chour
Foto obálka: Zdeněk Šmída
ostatní fotografie: oddíloví vedoucí
Příspěvky a fotografie vedoucích jsou
zveřejňovány bez nároku na honorář
a vracejí se jen na vyžádání.
Náklad 1000 výtisků.
Uzávěrka příštího čísla
25. března 2011
Nový krajánek
Libereckého kraje
Jan Stráský organizující, kouřící, jubilující
Naše blahopřání má trochu zpoždění, ale myslím, že na
upřímná slova je čas vždycky. Nadto je oslavenec demokrat,
který jubilea a s nimi spojené taškařice nijak zvláště neprožívá, což se o něm všeobecně ví.
Sedmdesátka, kterou ve zdraví a též nemalé svěžesti duševní 24. prosince 2010 předseda Klubu českých turistů
oslavil, stojí však alespoň za drobné laudatio.
Tak tedy: popřejme nepřehlédnutelnému Janu Stráskému, politikovi, který nějaký čas seděl v křesle premiéra končící federace a který v téže době dokonce zastupoval prezidenta republiky, ale také organizátorovi, milovníku Šumavy
a pohybu v přírodě vůbec, neúnavnému tvůrci klubových
směrnic a trpělivému diskutérovi, aby se mohl ještě řadu let
věnovat svému bezesporu nejmilejšímu koníčku, a to turistice. Lhostejno, zda tuzemské
či zahraniční, povznášející jsou obě.
Kdybych nebyl zapřísáhlý nekuřák, napíšu, že ty nejobyčejnější cigarety mají na
výkon a výdrž našeho předsedy kouzelný vliv. Tak tedy dobrá, je to venku, je to má
historicky poslední pozitivní poznámka o kuřivu a o nikom jiném v celé EU bych to
nenapsal. Všechno dobré, pane předsedo!
jménem redakce Tomíka a tomíků vůbec
Tomáš Novotný
22
Předsednictvo spolku jmenovalo ve
středu 24. listopadu 2010 novým krajánkem Libereckého kraje Zdeňka Šmídu
(35), vedoucího TOM Chippewa a majora
civilní služby v. v.
Zdeněk tak vystřídá ve funkci krajánka
svého bratra Jiřího, který v ní setrval od
roku 2000 a kterému vedení spolku vyslovilo srdečný dík. Zdeněk Šmída přibírá vedle
péče o ženu Lucii, syna Matýska, dva psy,
českou Letní táborovou školu, dubický Domek, Tomka a oddíl Chippewa ještě jednu
roli. Přejme mu v ní mnoho úspěchů.
Tomáš Novotný
TOMÍK LEDEN 2011
Download

Tomík leden 2011 - Asociace TOM – Pro členy