Univerzita Karlova v Praze
Právnická fakulta
Dominik Fojtů
Blankosměnka
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
JUDr. Mgr. Vít Horáček, Ph.D.
Katedra:
Katedra obchodního práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):
březen 2013
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval
samostatně, všechny použité prameny a literatura jsou řádně citovány
a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 4. dubna 2013
Podpis:
„…wenn stets ein Gott geniessen kann,
bin ich dem Wechsel untertan…“
(Tannhäuser ve stejnojmenné Wagnerově opeře)
Rád bych na tomto čelném místě poděkoval vedoucímu mé práce,
JUDr. Mgr. Vítu Horáčkovi, Ph.D., za ochotu ujmout se tématu
a za poskytnutí cenných rad při vytváření práce.
Dále bych rád poděkoval svým rodičům, jejichž obětavá podpora mi
umožnila na právnické fakultě studovat.
Obsah
Obsah ................................................................................................................................ 1
Úvod.................................................................................................................................. 3
1. Historický úvod............................................................................................................. 4
1.1 K historii směnky.................................................................................................... 4
1.2 K historii právní úpravy.......................................................................................... 5
1.2.1 Ve světě............................................................................................................ 5
1.2.2 V tuzemsku ...................................................................................................... 7
2. Pojmosloví .................................................................................................................... 9
2.1 Směnka.................................................................................................................... 9
2.2 Nad pojmem blankosměnka.................................................................................... 9
3. Pojmové znaky blankosměnky ................................................................................... 12
3.1 Neúplnost obsahu.................................................................................................. 13
3.2 Záměrnost neúplnosti............................................................................................ 15
3.3 Dočasnost neúplnosti ............................................................................................ 16
3.4 Určenost přeměnit se v úplnou směnku................................................................ 17
3.5 Alespoň jeden podpis............................................................................................ 18
3.6 Existence vyplňovacího práva .............................................................................. 21
4. Vyplňovací právo........................................................................................................ 22
4.1 Charakteristika vyplňovacího práva ..................................................................... 22
4.2 Vznik vyplňovacího práva .................................................................................... 25
4.2.1 Způsob a forma .............................................................................................. 25
4.2.2 K dohodě o vyplnění z pohledu smluvního práva ......................................... 29
4.2.3 Časový a osobní rozměr vzniku, předání listiny............................................ 31
4.3 Rozsah, využití a zánik vyplňovacího práva ........................................................ 33
4.3.1 Rozsah............................................................................................................ 33
4.3.2 Využití a jiný zánik vyplňovacího práva ....................................................... 34
4.4 Realizace odchylně od smlouvy ........................................................................... 36
4.4.1 Neúplné využití vyplňovacího práva - podvyplnění...................................... 37
4.4.2. Porušení vyplňovacího oprávnění................................................................. 39
4.5 Shrnutí – vznik platné směnky, otázka převoditelnosti ........................................ 43
4.6 Trestněprávní exkurz ............................................................................................ 44
5. Podoby blankosměnky a alternativní klasifikace........................................................ 46
5.1 Blankoakcept ........................................................................................................ 46
5.2 Blankoaval ............................................................................................................ 47
5.3 Dělení blankosměnek dle Chalupy ....................................................................... 47
6. Některé procesní aspekty a obrana dlužníka............................................................... 49
6.1 Arbitrabilita směnek ............................................................................................. 50
6.2 Směnečný platební rozkaz .................................................................................... 51
6.3 Námitky ................................................................................................................ 53
Závěr ............................................................................................................................... 56
Použitá literatura ............................................................................................................. 57
Knihy .......................................................................................................................... 57
Články......................................................................................................................... 57
Internetové zdroje (vždy nahlédnuto nejpozději dne 22 března 2013) ....................... 58
Akademické práce....................................................................................................... 59
1
Rozhodovací praxe ..................................................................................................... 59
Právní předpisy České republiky ................................................................................ 62
Abstrakt........................................................................................................................... 63
Abstract – Blank Note..................................................................................................... 64
Klíčová slova / Keywords / Schlüsselwörter .................................................................. 65
2
Úvod
Ze široké rodiny cenných papírů jsou směnky patrně nejstarší. Podle mého
názoru navíc nejzajímavější, a to už pro svůj neopakovatelný historický vývoj, který
vznešeně řečeno představuje nejlepší syntézu hospodářských potřeb a odborníky
vytvářeného práva.
Nejzvláštnější z nejzajímavějších jsou blankosměnky, listiny zpočátku záměrně
neúplné, jejichž finální podobu utváří vůle stran komplikovaněji, než je tomu u jiných
cenných papírů. Tím blankosměnka klade zvýšené nároky na své uživatele, zároveň jim
ale umožňuje přizpůsobit ji zcela potřebám svých vztahů, ať už je směnkou platební,
nebo nejčastěji zajišťovací. Flexibilita je umožněna existencí a nuancemi vyplňovacího
práva, které je v práci rovněž podrobně popsáno.
Otázky s blankosměnkami spjaté jsou přitom pořád aktuální, navzdory vysoké
stálosti právních předpisů a soudního rozhodování. Renesance používání směnek
v českém ekonomickém životě přinesla potřebu více se jimi zabývat. Potřebu o to
palčivější, že zákonná úprava je jen velmi stručná. Jak napoví šíře zdrojů, které jsou
dnes již k dispozici, včetně mnohých rozhodnutí zejména Nejvyššího soudu a Vrchního
soudu v Praze, právní věda i praxe na tuto potřebu vyčerpávajícím způsobem odpovídá,
nejen u směnek obecně, ale i co se týče jejich blankopodob. Přesto nejsou některé
otázky zodpovězeny plně či v odpovědích nepanuje shoda. V předkládané práci
si kladu, mimo shrnutí poznatků o blankosměnce obecně, za cíl takové aspekty najít
a zaujmout k nim vlastní stanovisko. Své náhledy dokládám i odkazy na závěry teorie
a rozhodovací praxe německé; z praktických ohledů tak činím vždy u sporné otázky
a nikoli ve zvláštní komparativní kapitole.
V úvodu považuji za vhodné vyjádřit se k častému předsudku a tiché námitce,
že blankosměnka je cosi nebezpečného, nevyzpytatelného či snad rovnou nekalého.
Další text snad takový názor nepřímo vyvrací. Přesto nelze nepoznamenat, že by měla
být nástrojem obeznámených, bdělých a rozvážných. Jen při zachování vhodné
opatrnosti nebude dlužník „poddán směnce“ tak zoufale, jak si v mottu této práce – byť
ve výroku záměrně velmi volně přeloženém a ještě volněji chápaném – naříká
Wagnerův hrdina, minnesänger Tannhäuser.
3
1. Historický úvod
1.1 K historii směnky
Cenné papíry jakožto listiny (dnes již nikoli výlučně) ztělesňující jistý nárok,
který může jejich majitel uplatnit za vystavovatelem, prošly dlouhým historickým
vývojem. Jakkoli se tato práce zabývá jen specifickou podobou pouze jednoho druhu
cenného papíru, považuji za vhodné a zajímavé některá období ve vší stručnosti
připomenout. Teorii, že první předchůdci cenných papírů, konkrétně pokladničních
poukázek, se objevují již v Babylónii, uvádí s odkazem na archeologické vykopávky
Vítek1. Není bez zajímavosti, že tato myšlenka našla i beletristické zpracování
ve Waltariho
populárním
Egypťanu
Sinuhetovi.
Jako
druhou
epochu
není
ve středoevropském prostoru možné nezmínit dobu (klasického) římského práva.
To však překvapivě vývoji příliš nepřálo. K neformálním úmluvám řazený slib bankéře
vyplatit třetí osobě určitou částku jménem svého klienta (receptum argentarii)
se v závazek podobný směnečnému nepřetvořil, doložky na doručitele či na řad
se nevyvinuly.
Etapou
připomínanou
v souvislosti
s vývojem
cenných
papírů
obecně
a konkrétněji pak již s původem směnky patrně nejčastěji je středověk, jmenovitě
křižácké války, čilý obchodní ruch a rozvoj těch, kdo se mu věnovali, zejména měst
severní Itálie. Podle Kovaříka bylo již v tomto „na co navazovat“2. Vítek pak uvádí:
„všeobecně se má za to, že prvními skutečně cennými papíry v pravém slova smyslu byly
směnky, jež byly používány v severoitalských městských republikách“3. Není těžké
pojmenovat důvody, pro které si směnka získala italské bankéře. Bezpečnost na cestách
kolísala od nevalné po iluzorní, převoz hotových peněz nebyl nikterak snadnou
záležitostí. Směnka toto riziko úspěšně snižuje, k tomu navíc odstraňuje problémy
s potenciálně nákladnou směnou cizí měny za místní. Oprávněný, například kupec,
získal od kampsora listinu se slibem, že ji kampsor sám či jeho obchodní partneři
na určeném místě vyplatí. Tím umožňuje oprávněnému, remitentovi, cestovat do jiného
1
KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009. str. 4.
2
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 1.
3
KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009. str. 7.
4
města či země s jistotou, že přímo jemu či (po dalším vývoji) tomu, koho určí, bude
vyplacen určitý obnos v místní měně. Tolik počátky směnky vlastní. Směnka cizí –
příkaz jinému zaplatit určitou sumu – se vyvinula z jakéhosi doprovodného dopisu
obchodnímu partnerovi kampsora, který v cílové destinaci neměl vlastní zastoupení.
Tento dopis obsahoval výzvu zaplatit směnečnou sumu a postupně nabyl takového
významu, že nebylo nutné vydávat zvlášť směnku. Později přibyly další typické
instituty, směnečný akcept a indosament, který směnku přeměnil v oběžný cenný papír.
Směnárenská funkce tím ustoupila, informace o kauze na směnce se stala nepotřebnou
- a směnka abstraktním cenným papírem.4
1.2 K historii právní úpravy
1.2.1 Ve světě
Je všeobecně uznáváno, že málokteré právní odvětví je tak stabilní a jeho
předpisy tak zřídka novelizovány jako právo směnečné. Vývoj směřoval od místního
zvykového práva přes mnohostátní roztříštěnost (v roce 1847 platilo v Německu 55
různých směnečných řádů!)5 po vznik oblastí, které se hlásily ke stejnému systému
směnečného práva (v 19. století francouzská, rakousko-německá a dodnes samostatná
anglosaská). Praktické potřeby vedly k úvahám o sjednocení. Konference v Lipsku
konaná roku 1847 přinesla Směnečný řád, posléze převzatý vnitrostátními právními
řády účastníků – německých států a Rakouska. Konference v Haagu, probíhající letech
1910 až 1912, se zaměřila na sjednocení směnečného práva francouzské
a rakousko-německé oblasti. Další vývoj byl zbržděn množstvím uplatněných výhrad
a přerušen první světovou válkou.
Nejvýznamnějším unifikačním počinem jsou však bezesporu výsledky
konference jednající v Ženevě v roce 1930. Došlo k podepsání celkem tří úmluv,
jmenovitě Úmluvy o jednotném zákonu směnečném, Úmluvy o střetech zákonů
a Úmluvy o směnečných poplatcích. Prvně zmíněná úmluva je nejdůležitější,
představuje vlastně samotný text zákona určený k převzetí do právních řádů účastníků
konference. Úmluva nabyla platnosti 1. ledna 1934. Je zajímavé, že soubor úmluv
4
HOLZHAMMER, Richard. Allgemeines Handelsrecht und Wertpapierrecht. Achte, verbesserte
Auflage. Springer-Verlag Wien New York, 1998, str. 317.
5
tamtéž
5
je navzdory nevysokému počtu signatářů a ratifikujících6 základním kamenem jedné
oblasti směnečného práva. „Je tomu tak proto, že i ti, kdo ženevské úmluvy nepodepsali,
přesto fakticky tyto úmluvy do svého práva inkorporovali a tohoto práva se ve svém
vnitrostátním směnečném zákonodárství přidržují.“7
Co se vývoje blankosměnky týče, Kovařík a shodně i Kotásek poznamenávají
zajímavou skutečnost k její přípustnosti, která byla podle Kotáska „předmětem sporů“.8
Oba autoři ale dokladují tradiční přípustnost blankosměnky v našem právním řádu
poprvé od roku 1853 a za první republiky též zákonem č. 1/1928 Sb. Široce byla
blankosměnka akceptována právě na ženevské konferenci. Kotásek přiznává zásluhy
za připuštění její existence polským a československým delegátům.9 Jednou z možných
výhrad k Úmluvě bylo právo vynechat čl. 10 a blankosměnku tak neuznat; tuto možnost
využily tři země – Belgie, 10 Francie11 a Brazílie.12
Od třicátých let lze proto mluvit o ženevském směnečném právu a o anglosaské
směnečněprávní oblasti. Spojené království si dodnes drží svůj Bills of Exchange Act
z roku 1882.13 I úpravy ostatních států common law již většinou dosáhly důstojného
věku, australský Bills of Exchange Act pochází z roku 1909,14 stejnojmenný
novozélandský z roku 1908.15 Ani jeden svůj předobraz nezakrývá. Kanada se sice
v roce 1985 rozhodla pro novou úpravu,16 její čl. 9 ale jasně určuje, že anglické právo
platí dál, pokud není rozporné s výslovnou úpravou nového zákona.
6
Ratifikací bylo do roku 1942 pouhých 19; podle
http://treaties.un.org/Pages/LONViewDetails.aspx?src=LON&id=547&lang=en.
7
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 6-7.
8
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až
§ 10. Obchodní právo 9/2002, str. 15.
9
tamtéž
10
Dnes belgický Code de commerce úpravu blankosměnky podle Úmluvy obsahuje, též v čl. 10. Pro
elektronickou databázi belgických zákonů viz http://www.ejustice.just.fgov.be/loi/loi.htm.
11
Srov. absenci ustanovení o blankosměnce ve francouzském Code de commerce. Pro elektronickou
databázi francouzských zákonů viz http://www.legifrance.gouv.fr/.
12
Srov. absenci ustanovení o blankosměnce v brazilském směnečném zákoně - Decreto Lei n.º 2.044
ze dne 31. prosince 1908, přístupný na
http://www.planalto.gov.br/ccivil_03/decreto/Historicos/DPL/DPL2044.htm.
13
Přístupný na: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/Vict/45-46/61. Přímé odkazy na jednotlivé zákony
uvádím, neboť podobnost či raději jednotnost anglosaské oblasti je v literatuře tvrzena, ale nedokládána.
14
Přístupný na: http://www.comlaw.gov.au/Details/C2012C00128.
15
Přístupný na http://www.legislation.govt.nz/act/public/1908/0015/latest/DLM137811.html.
16
Přístupná na http://laws-lois.justice.gc.ca/eng/acts/B-4/FullText.html.
6
Základní úpravou pro Spojené státy americké představuje čl. 3 Uniform
Commercial Code z roku 1952. Zapletal pozmenává, že americký UCC akcentuje
oběžnou povahu směnek a tudíž nutnost federální regulace.17
Posledním unifikačním pokusem je United Nations Convention on International
Bills of Exchange and International Promissory Notes z roku 1988, vypracovaná
UNCITRAL.18 Dosud však byla ratifikována jen 5 státy z potřebných deseti. Jejím
cílem je překlenout rozdíly obou oblastí vlastní úpravou. Ta se však podle čl. 1 odst. 1
a 2 této úmluvy bude aplikovat, pokud bude směnka v nadpisu a směnečném textu
informovat, že je směnkou mezinárodní.19 Úprava je tedy paralelní k oběma oblastem,
resp. k úpravám národním a je nutno se jí přímo dovolat. Blankosměnkou se zabývá
čl. 12, který blankopodpisateli proti vlastníkovi rovněž přiznává obranu v případě
bezsmluvního či protismluvního vyplnění.
1.2.2 V tuzemsku
Kovařík uvádí,20 že směnka zdomácněla již po nástupu Lucemburků na český
trůn, své tvrzení podpírá odkazem na zachovanou směnku, kterou – moderně řečeno –
avaloval Jan Žižka. Jako v celosvětovém měřítku se i u nás opakuje řetězec vývoje
obyčej – místní předpis – kodifikace, kdy první psanou směnečnou normou u nás byl
patent Marie Terezie z roku 1763. Již zmíněný lipský Směnečný řád, do rakouského
práva zavedený patentem z roku 1850 (novelizovaný roku 1853, aby umožnil existenci
blankosměnky), byl po několika novelizacích převzat recepční normou i do právního
řádu poválečné Československé republiky. Nesnáz nově vzniklého státu, existence
vícera právních řádů na jeho území, se projevila i ve směnečné oblasti. Tuto potíž
se podařilo odstranit roku 1927 přijetím směnečného zákona č. 1/1928 Sb.
Bezprostředně předcházející dualismus rakouské a uherské úpravy byl tak nahrazen
úpravou jednotnou, která se přiklonila k rakousko-německé právní oblasti. Pro tuto
práci je nejdůležitější ustanovení § 6 odst. 2 prvorepublikového zákona směnečného,
který zněl: „Okolnost, že v době podpisu směnky některá z podstatných náležitostí
17
ZAPLETAL, Pavel. Srovnání právní úpravy směnek v ženevském a anglosaském právu. Právní
rozhledy 11/1999
18
Pro text, výkladovou zprávu a další informace viz
http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/payments/1988Convention_bills_promissory.html.
19
Text pro cizí/vlastní směnku zní „International bill of exchange/promissory note (UNCITRAL
Convention“.
20
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 7.
7
chyběla a teprve později byla doplněna, není na závadu ani platnosti směnky, ani
závaznosti podpisu. Stalo-li se doplnění bezprávně nebo proti úmluvě, může být
namítnuto směnečnému věřiteli jen, jestliže doplnění takového byl účasten anebo
jestliže, nabývaje směnky, o něm věděl anebo věděti musel.“21
Ženevské konference bylo Československo účastno, stalo se signatářem
přijatých úmluv, ty však neratifikovalo. K ženevské směnečněprávní oblasti se výslovně
přihlásilo až po právnické dvouletce přijetím zákona směnečného a šekového
č. 191/1950 Sb. Pro úplnost je nutno uvést, že Jednotný směnečný zákon byl na území
Protektorátu Čechy a Morava de facto zaveden již roku 1940, vládním nařízením
č. 111/1941 Sb., které zavedlo Jednotný směnečný řád po německém vzoru.
Je paradoxem, že zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen
„ZSŠ“)22, do našeho právního řádu zavedl Jednotný směnečný zákon, tedy normu
upravující nástroj svobodného obchodu, v době, která svobodě nepřála vůbec, včetně
podnikatelské. Důvodová zpráva je poměrně lakonická a trochu alibistická. Konstatuje
se, že k ženevským úmluvám přistoupil i Sovětský svaz, Polsko, Rumunsko,
a že směnky se nadále používá jako úvěrního prostředku. „Proto i když v našem
hospodářství, sloužícím k výstavbě socialismu, směnka a šek ztratily zejména zavedením
placení bez hotových peněz svůj dřívější význam, je třeba, aby směnečný a šekový styk
s cizinou byl upraven stejným způsobem jako ve většině cizích států.“ 23
O ZSŠ platí plně poznámka o stabilitě právní úpravy vetknutá na začátek této
podkapitoly. Za dobu své účinnosti byl totiž novelizován pouze dvakrát, poprvé
v otázce zachování lhůt při využití poštovních služeb a podruhé v souvislosti
s insolvenčním zákonem. To je v českém právním řádu skutečné unikum.
21
Citováno dle KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného
a šekového - § 9 až § 10. Obchodní právo 9/2002, str. 23.
22
Vzhledem ke shodné textaci našeho ZSŠ a německého WG používám v dalším textu při odkazu
na závěry německé teorie či praxe českého dělení textu a českých zkratek.
23
Důvodová zpráva je přístupná zde:http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0528_03.htm.
8
2. Pojmosloví
Předchozí kapitola byla věnována vývoji institutu pouze naznačeného, avšak
nedefinovaného. Úkolem této kapitoly je tento nedostatek napravit.
2.1 Směnka
Jednotný směnečný zákon – a tedy ani právní úpravy ženevské oblasti –
zákonnou definici pojmu směnky neobsahuje. Dotvořit definici proto připadlo doktríně
a praxi. Dlužno říci, že jejich různost nečiní v praxi větší problémy. Většinou zdůrazňují
to nejpodstatnější, totiž slib či příklaz zaplatit určitou sumu. Pro Chalupu je tak směnka
„listinným cenným papírem, do kterého je vtělena abstraktní peněžitá pohledávka.
Směnka není pouhým důkazem o existenci pohledávky a závazku, ale listinou, se kterou
jsou směnečná pohledávka a jí odpovídající závazky neoddělitelně spjaty“24.
A například Kotásek používá definici „listinný cenný papír se zákonem předepsaným
obsahem, ve kterém jeho výstavce buď sám slibuje, že zaplatí jiné osobě určitou
peněžitou částku […], anebo platit určité osobě přikazuje […]“.25
2.2 Nad pojmem blankosměnka
Stejně jako není definována směnka, tak Jednotný směnečný zákon neposkytuje
přímou definici pojmu stěžejního pro tuto práci – blankosměnku zdánlivě nechává
stranou. Základ pro veškeré úvahy, § 10 ZSŠ,26 dokonce slovo „blankosměnka“ ani
neobsahuje. V celém ZSŠ se s ním setkáme pouze jedenkrát, v § 77 odst. 2, podle
kterého pro vlastní směnku platí vyjmenovaná ustanovení vážící se ke směnce cizí;
na § 10 se odkazuje právě pomocí zkratky „blankosměnka“. Kovařík se tedy mýlí, když
tvrdí, že „z hlediska samotného označení není blankosměnka termínem psaného práva,
v žádném právním předpise se takový výraz neobjevuje“.27
Při pohledu na zákonný text může napadnout, zda není nesprávné,
že blankosměnka není výlučně připuštěna. Tuto úvahu považuji za – přinejmenším
24
CHALUPA, Radim. Zajišťovací směnka. Linde Praha, 2009, str. 24-25.
KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009. str. 173. Jedná se tedy o definici v textu učebnice.
26
Nebude-li výslovně uvedeno jinak, takto zestručnělý odkaz se vztahuje vždy na příslušné ustanovení
čl. I ZSŠ.
27
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
25
9
dnes – již teoretickou. Přípustnost daná již tradicí byla zmíněna výše; je to však
především analýza ustanovení § 10 ZSŠ, která blankosměnku jasně aprobuje. Souhlasím
tedy plně s Chalupou v tvrzení: „Vyjadřuje-li se zákon k důsledkům nedodržení ujednání
o způsobu vyplnění blankosměnky, a vypočítává-li dokonce účastníky směnečného
vztahu, kterým lze nedodržení ujednání o způsobu vyplnění blankosměnky namítat,
jednoznačně tím blankosměnkám přiznává směnečněprávní relevanci.“28 Je zajímavé,
že tentýž autor dříve zastával názor výrazně kritičtější, kdy absenci výslovného
připuštění blankosměnky považoval za „největší mezeru v úpravě blankosměnky“.29
Samotný pojem je vyjádřením jednoho ze zásadních znaků tohoto nástroje.
„Blanco“ či „bianco“ upozorňuje na skutečnost, že zárodek směnky obsahuje bílá, čistá
prázdná místa určená k pozdějšímu vyplnění. ZSŠ hovoří o neúplnosti při vydání.
Literaturou nabízené definice se i nyní v podstatných aspektech většinou
shodují. Pro Chalupu je blankosměnka „listina emitovaná jako zárodek směnky nebo
jako směnka s neúplným obsahem. Neúplnost obsahu listiny je přitom záměrná
a dočasná“.30 Či v jiném pojednání „[…] listina s neúplným obsahem, která byla
emitována s tím, že bude dodatečně doplněna na úplnou směnku a k jejímuž doplnění
zhotovitel nabyvateli udělil vyplňovací právo.“31 Kovařík pojímá blanskoměnku jako
„listinu, která je záměrně vydána v nehotové formě tím, kdo se na tuto listinu podepsal
a který při vydání směnky udělí nabyvateli tzv. směnečné právo vyplňovací“.32
A naposledy rozsáhlejší popis Kotáskův: „Blankosměnka je listina, která ještě není
směnkou, ale má se jí teprve stát. […] Blankosměnku tak lze pracovně definovat jako
vědomě neúplnou listinu, která se má podle dostatečně určitě vyjádřené vůle účastníků
stát směnkou. Listina přitom musí nést určitý podpis, nejčastěji podpis výstavce nebo
příjemce (blankoakceptanta). Předává se nabyvateli, se kterým se současně uzavírá
dohoda o vyplňovacím právu.“33 Je patrné, že citovaní autoři své definice pojímají jako
shrnutí pojmových znaků blankosměnky. Pro Kovaříka je to tedy přítomnost aspoň
jednoho podpisu, určení listiny za směnku, její záměrné vydání a udělení vyplňovacího
28
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 91.
29
CHALUPA, Radim. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce 4/1999 (zvláštní příloha).
30
CHALUPA, Radim. Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky. Právní rádce
12/2009.
31
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 80.
32
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 118.
33
KOTÁSEK, Josef. K některým praktickým aspektům blankosměnky. Bulletin advokacie 9/1998.
10
práva. V jiném pojednání přidává dva další znaky, totiž upravenost právem a výslovnou
úpravu obrany toho, kdo byl nesprávným vyplněním dotčen.34 Mínění zastávané
Chalupou a Kotáskem se shoduje. Uvedené názory nejsou rozporovány ani rozhodovací
prací Nejvyššího soudu.35
Plně ve shodě se vším uvedeným budu tedy za blankosměnku nadále považovat
listinu, která vyhovuje následujícím podmínkám (při dalším zkoumání bude patrné,
že se nutně prolínají):
1. je neúplná co do obsahu;
2. tato neúplnost je záměrná;
3. tato neúplnost je dočasná;
4. je určena přeměnit se v úplnou směnku;
5. obsahuje alespoň jeden podpis; a
6. existuje k ní vyplňovací právo.
Listina,
která
při
emisi
nevyhovuje
všem
těmto
podmínkám,
není
blankosměnkou.
Pro úplnost se na tomto místě sluší dodat, že ze skupiny úkonů záměrně
obsahujících prázdná místa ZSŠ upravuje ještě jeden, totiž blankoindosament, který
je v § 13 odst. 2 definován jako „pouhý podpis indosantův“ a některá další ustanovení
upravují právní režim směnky obsahující takový rubopis (§ 14 odst. 2, § 16 odst. 1).
Nuancím převodu směnek však tato práce věnována není.
34
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
Za všechna rozhodnutí např. rozsudek spis. zn. 29 Odo 1407/2006 ze dne 24. září 2009 a tamější popis
blankosměnky, včetně uznání existence vyplňovacího práva jakožto pojmového znaku.
35
11
3. Pojmové znaky blankosměnky
Předchozí kapitola vymezila znaky, které musí listina splňovat, aby mohla být
uznána za blankosměnku. Před jejich bližším rozborem je nutné zdůraznit podmínku,
která se jinak jeví být samozřejmou, totiž skutečnost, že směnku nelze vydat
v zaknihované podobě. Podle mého názoru musí – už pro svou praktičnost vzhledem
k mnohosti situací, které mohou nastat – ještě dlouho vítězit směnka fyzicky existující,
i když představy podpisu směnky coby souboru ve formátu pdf elektronickým podpisem
nebo její editace při uskutečňování vyplňovacího práva mají také své kouzlo. Jeví se mi
proto vhodnějším až obligátně konstatovat, že hmotným podkladem může být jakýkoli
vhodný materiál, a různé možnosti zaknihování odmítnout jako nepraktické.36
Na tomto místě je rovněž vhodné poznamenat, že při pořizování již zárodku
směnky je možné využít formulářů. Jejich použití není povinné, občas se doporučují
a zejména větší podnikatelé (banky a subjekty poskytující spotřebitelský úvěr) je často
používají. V souvislosti s nimi je ale nutné uvědomit si, že i při jejich použití musí
směnečný text zůstat jednotný a logicky nezávadný. Vodítkem mohou být následující
dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu a nález Ústavního soudu. V prvním případě,
posuzovaném Nejvyšším soudem pod spis. zn. 29 Cdo 722/2010,37 byla vyslovena
právní věta: „Je-li ze směnky zřejmá vzájemná souvislost i logická návaznost textu
směnečného prohlášení, nemá skutečnost, že jednotlivé náležitosti směnky jsou umístěny
do rámečků, zásadně vliv na platnost směnky.“ Nejvyšší soud tedy za pravdu Vrchnímu
soudu v Praze, který ve skutečnosti, že každé prohlášení bylo ve vlastním rámečku
(anonymizovaná podoba směnky byla přetištěna), spatřoval nesouvislost textu;
směnečné prohlášení tak nemělo být kryto podpisem výstavce. Ve věci posuzované
pod spis. zn. 29 Cdo 5250/200938 bylo dovolání zamítnuto poté, co Nejvyšší soud
přitakal závěru Vrchního soudu v Olomouci o tom, že rámečky na (rovněž přetištěné
směnce – relevantní je kvůli chybě Nejvyššího soudu scan směnky v opravném
36
Nesdílím tedy optimismus vyjádřený v PÁVKOVÁ, Ludmila. Směnka podle české a anglické právní
úpravy. Rigorózní práce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Listopad 2007, str. 19-21.
37
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 722/2010 ze dne 17. srpna 2011, též publikován pod
R 32/2012.
38
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5250/2009 ze dne 18. srpna 2011 ve znění opravného
usnesení ze dne 18. ledna 2012.
12
usnesení!) „oddělují text listiny a činí z něj nesouvislou řadu údajů“.39 V odůvodnění
dovolací soud ocitoval pravidlo vytvořené Vrchním soudem v Praze již v roce 1998,
podle něhož platí, že „je-li některý údaj na směnce v rámečku, může to znamenat jeho
vyloučení z textu listiny jen tehdy, musí-li být z grafické úpravy listiny každému zřejmé,
že rámeček má právě tento význam a nikoli význam jiný“.40 Druhý případ měl
ústavněprávní dohru; jmenovaný rozsudek byl nálezem Ústavního soudu41 zrušen poté,
kdy byl závěr Nejvyššího soudu soudu označen za formalistický a konstatováno,
že „z podoby posuzované směnky je zřejmá celková vzájemná souvislost i logická
návaznost jednotlivých doložek směnečné listiny i přes řadu svislých a vodorovných čar
rozdělených“.42
Zejména kalvárii druhého případu popisuji jako důkaz tvrzení, že účastníci musí
již od počátku postupovat se značnou pečlivostí, což zahrnuje i opatrnost při spoléhání
se na formuláře. Zejména to platí pro oprávněného ze směnky; svého sice nakonec
patrně dosáhne, přesto se mu značně zvýšily finanční a časové náklady.
S formuláři
pak
úzce
souvisí
i
další
rozhodnutí
Nejvyššího
soudu
spis. zn. 29 Odo 157/2009.43 Blankosměnka v něm posuzovaná neobsahovala datum
splatnosti a formulář měl v příslušné kolonce údaj „199“. Věřitel toto přeškrtl a vyplnil
odchylný datum splatnosti – v roce 2001, přičemž jím provedené doplnění bylo plně
v souladu s vyplňovací smlouvou. Správnost postupu potvrdil i Nejvyšší soud;
argumentace žalovaných, že předtištěný údaj na formuláři sám o sobě vyjadřoval záměr
stran vytyčit hranici, jaký nejpozdější den splatnosti může být doplněn, nebyla shledána
správnou vzhledem k zajišťovací povaze směnky a k dohodě, podle níž právo vyplnit
končí směnku končí dnem splacení úvěru. Problému změny textu směnky se věnuji dále
v práci.
3.1 Neúplnost obsahu
ZSŠ vytváří pro neúplné směnky dvojí režim. Lze na ně nahlížet objektivem
povinného obsahu dle § 1 ZSŠ a navazujících pravidel § 2. (Pro směnku vlastní pak
39
tamtéž
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 780/97 ze dne 30. června 1998, publikován
v časopise Soudní rozhledy 7/1999, opět citováno dle 29 Cdo 5250/2009.
41
Nález Ústavního soudu spis. zn. III. ÚS 3660/11 ze dne 14. března 2012.
42
Původně tamtéž, citováno dle rozsudku Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 988/2012
ze dne 31. července 2012.
43
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 157/2009 ze dne 24. srpna 2010.
40
13
§ 75 a § 76 ZSŠ.) Tato ustanovení je třeba uplatnit, nejedná-li se o blankosměnku – totiž
tehdy, chybí-li sice některé náležitosti, avšak neexistuje úmysl je později doplnit, jak je
vyžadováno u blankosměnek. V konečném důsledku je jedno, zda je absence náležitosti
na směnce úmyslná nebo výsledkem omylu. Obstojí-li směnka podle odkazovaných
podpůrných pravidel platnosti, směnečný závazek platně vzniká. U záměrně neúplných,
u kterých se předpokládá, že budou doplněny, je namístě aplikovat § 10 ZSŠ a níže
popsané úvahy.
Otázka neúplnosti obsahu s sebou nutně přináší detailnější otázky dílčí. Předně,
co na zárodku směnky vlastně může chybět. Dále, co tento zárodek musí nutně
obsahovat, je-li takový požadavek.
Odpověď na první otázku se podává již se samotného znění § 10 ZSŠ. Směnka
má být „při vydání neúplná“. Na rozdíl od prvorepublikového směnečného zákona,
který vyžadoval, aby chyběla „některá z podstatných náležitostí“ (byť výkladem
ad minus by bylo možné dovodit, že mohly chybět i náležitosti nepodstatné), může
listina dle přání účastníků (tedy dle ekonomických potřeb) již při vydání obsahovat
všechny náležitosti podle § 1 či § 75, a přesto být stále blankosměnkou. Může být
smluveno, že do směnky bude za určitých podmínek doplněna některá doložka,
například úroková, nebo další prohlášení. Odlišná a o něco problematičtější bude
situace, kdy bude směnka obsahovat všechny náležitosti s výjimkou údaje o splatnosti,
bude tedy splatná na viděnou (§ 2 odst. 2, § 76 odst. 2). Jedná se stále o blankosměnku,
všechny znaky jsou i nadále naplněny, ale tato skutečnost není pro třetí osobu
seznatelná. ZSŠ souběh existence směnečné pohledávky a práva směnku dál doplnit
obecně nezapovídá. Kovařík se v tomto případě vyslovuje pro ochranu dobré víry
netušícího nabyvatele44 a akcentuje rizika při obchodování takové směnky, pokud
bychom přijali opačný závěr. V této otázce je namístě srovnat odkazované místo
s jiným Kovaříkovým dílem, neboť hrozí vznik dílčí nejasnosti. Tentýž autor totiž tvrdí
rovněž, že „[ve zkoumané situaci] by se zdálo, že jde o směnku splatnou na viděnou.
Protože blankosměnka ještě není směnkou, nemůže být ani zdrojem práv a povinností
účastníků. Teprve po svém vyplnění se stane skutečnou směnkou. […] Do jejího
doplnění však nelze na jejím základě ničeho úspěšně požadovat.“45 Tento rozpor
44
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 117.
KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. dopl. vyd., Praha: C. H. Beck, 2005,
str. 47.
45
14
považuji za zdánlivý a vykládám tak, že (i) autor svůj názor zpřesnil a (ii) v citovaném
výkladu má na mysli práva a povinnosti mezi blankopodpisatelem a oprávněným
z vyplňovacího práva. Kotásek k nastíněnému problému presumované vistasměnky
podotýká, že taková situace bude „spíše výjimkou“.46 (Chalupa takovou listinu nazývá
platnou směnkou s neúplným obsahem a v zájmu terminologické přesnosti dodává:
„Je-li blankosměnka platnou směnkou, bylo by nesmyslné označovat ji jako zárodek
platné směnky.“47
Se závěry ohledně platnosti výše popsané blankosměnky souhlasím, přičemž
po prostudování (blanko)směnečné judikatury dodávám, že nejčastěji doplňovanou
položkou je nakonec stejně údaj o směnečné sumě a datum splatnosti. To souvisí
s typickým využitím blankosměnky coby směnky zajišťovací.
Odpověď na druhou otázku – totiž zda musí blankolistina vůbec něco
obsahovat – úzce souvisí s určeností blankosměnky přeměnit se ve směnku úplnou a též
s požadavkem podpisu. Oba problémy jsou diskutovány v příslušných podkapitolách.
Poněkud kuriózní otázce spojené s neúplností směnky čelil Spolkový soudní
dvůr SRN ve věci spis. zn. II ZR 208/65. Posuzovaná směnka obsahovala údaj
směnečné sumy hned dvakrát, vždy na stejnou sumu číslicemi a slovy. Slovní údaj byl
přitom dopsán až později, bez opory ve vyplňovacím právu, a údaj číslicemi změněn.
Spolkový soud shledal, že se nejednalo o blankosměnku, ale o změnu textu směnky.48
Názoru oponuje Hefermehl s poukazem na čl. 6 odst. 1 ZSŠ, že vyplňovací právo může
být záměřně smluveno tak, aby slovní údaj přesáhl číselný. Oběžná funkce směnky
bude jistě oslabena.49
3.2 Záměrnost neúplnosti
V okamžiku vydání musí účastníci (blankopodpisatel/é a nabyvatel listiny)
vědět, že skutečně vytvářejí blankolistinu, která bude později doplněna, musí to být
jejich úmyslem. Pokud by tomu bylo jinak, jednali by například v pouhém omylu
46
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až
§ 10. Obchodní právo 9/2002.
47
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 83.
48
Rozsudek Spolkového soudního dvora SRN spis. zn. II ZR 208/65 ze dne 13. února 1967, přístupný na
http://www.ejura-examensexpress.de/online-kurs/entsch_show_neu.php?Alp=1&dok_id=1213
49
HEFERMEHL, Wolfgang. Wechselgesetz und Scheckgesetz. 22., neubearbeitete und erweiterte
Auflage, München : C. H. Beck 2000, str. 152.
15
ohledně povinných náležitostí, třeba že směnka nemusí obsahovat označení remitenta,50
těžko jejich jednání přisuzovat relevanci. Jedná se zkrátka o neplatnou směnku, přičemž
proti pozdějším změnám je dlužník chráněn ustanovením § 69 ZSŠ; zůstal by tedy
„zavázán“ dle neplatné směnky.
Objektivní skutečnost, existence nevyplněných
míst,
se tedy spojuje
se subjektivní okolností. Důležitý dopad požadavku na úmyslné vynechání vyjadřuje
Kovařík: „Blankolistinami také nejsou listiny, které někdo podepíše proto, že mu jiný
podstrčí čistý list papíru, či případy, kdy by si někdo třeba na čistém listu papíru
zkoušel svůj podpis a jiný by se tohoto listu papíru zmocnil a zneužil jej tak, že by nad
tento podpis uvedl nějaké prohlášení.“51
K subjektivní
stránce
přináší
Bülow
zajímavý
judikát:
„Vůli
[vydat
blankosměnku] lze předpokládat, je-li den splatnosti napsán tužkou a zbytek textu
inkoustem.“52
3.3 Dočasnost neúplnosti
Tento aspekt navazuje na předchozí pojmový znak. Účastníci vydávají neúplnou
listinu schválně, předpokládají tedy, že bude za nějakou dobu doplněna. Literatura tento
znak vyjadřuje většinou slovy „směnka zatím neúplná“. Vyplývá ostatně i z logiky věci
– bylo by zbytečné zabývat se listinou schválně vydanou neúplně a neurčenou
k vyplnění. Kým, kdy a jak bude doplněna, určuje udělené vyplňovací právo, o kterém
bude hovořeno ve zvláštní kapitole. Zdůrazněme již nyní, že na pořadí doplňování
nezáleží, pokud není jako poslední doplněn podpis; ten by jen uzavřel směnečné
prohlášení. Podobně Kovařík: „Jestliže někdo listinu vypíše a pak ji dá jinému podepsat,
nejde o blankolistinu; podpis musí předcházet úplnému dohotovení listiny.“ 53
Vyplněním směnky dochází k jejímu přerodu, kdy přestává být blankolistinou
a stává se platnou směnkou (nebrání-li tomu některá v zákoně předvídaná okolnost),
a to s účinky ex tunc.
50
Příkladem usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 494/2006 ze dne 24. července 2007. Omyl stran
ohledně náležitostí se z rozhodnutí nedá dovodit, vydání směnky bez označení remitenta a absenci
dohody o vyplňovacím právu ale ano.
51
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
52
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 64.
53
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
16
Komparativně lze poznamenat, že zatímco u nás musí být směnka doplněna již
v okamžiku uplatnění a podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu,
německá praxe dospěla k názoru, že stačí doplnit i po splatnosti při posledním jednání
před soudem.54
3.4 Určenost přeměnit se v úplnou směnku
Teorie není jednotná v otázce, zda musí listina upozorňovat na skutečnost – nést
informaci – že je blankosměnkou. Chalupa nesouhlasí: „Předpokladem toho, aby
neúplná směnka byla považována za blankosměnku, tedy není vyznačení skutečnosti,
že má dojít k doplnění obsahu listiny do jejího textu.“55 Kovařík oponuje: „Zároveň však
musí být patrné, že ještě o směnku nejde. Z tohoto hlediska nutno uvážit, jaké jsou
hranice nevyplněnosti. Z výše uvedeného bude zřejmo, že vedle alespoň jednoho
podpisu mělo by se na listině vyskytovat slovo ‚směnka‘. […] Na bílém listu papíru mělo
by být uvedeno, byť jako nadpis listiny, který sice, jak jsme již dříve rozvedli, není nutný,
zde je však vhodný.“56 Šnyrch radí použít slova směnka, „které nemusí být přímo v textu,
ale postačí nadepsání předmětné listiny“.57 A naposledy Kotásek nesouhlasí
s obligatorním uváděním slova směnka a uvažuje i alternativní způsob označení listiny.
Navrhuje následující znění: „K této listině bylo ve smyslu čl. I § 10 z. č. 191/1950 Sb.
zřízeno vyplňovací právo.“58
Z předestřených názorů je mi nejbližší Chalupův. Nevidím důvodu, proč teprve
na zárodek psát výslovně „směnka“. ZSŠ to vyžaduje pouze po úplné směnce.
Přijmeme-li tuto povinnost doktrínou dobrovolně, pouze dosti formalisticky rozšíříme
směnečnou přísnost. Ad maius pak platí, že není nezbytné označovat v textu listiny,
že se k ní váže vyplňovací právo. Zajisté je to prostředek ochrany dlužníka – rozumný
dlužník by na podobné doložce informativního charakteru podle mého dokonce měl
trvat59 – ale jakkoli se jedná o rozumné opatření, přece nemá coby povinnost oporu
54
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 65.
55
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 92.
56
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 117.
57
ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996.
58
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až
§ 10. Obchodní právo 9/2002.
59
Výslovně k informační doložce KOTÁSEK, Josef. K některým praktickým aspektům blankosměnky.
Bulletin advokacie 9/1998. Informační doložky se doporučuje uvádět i na zajišťovacích směnkách.
17
v zákonném textu. Samozřejmě platí, že podobné pochyby odpadají v případě, je-li
užito formuláře. Uživatelům směnky se jeho podoba ponechává na jejich fantazii
a technických možnostech, vyšší opatrnost je snad spravedlivé očekávat například
od bank.
Na podporu svého tvrzení mohu citovat i závěry německé teorie: „Pro platnost
blankosměnky není nutné, aby byla listina označena jako ‚směnka‘.“60
Zbývá vyřešit otázku, jaký vliv má výslovné označení listiny za blankosměnku,
nikoli však v nadpisu, ale přímo ve směnečném prohlášení (nabízí se formulace:
„za tuto blankosměnku zaplatím…“). Nejvyšší soud dosud řešil pouze situaci, kdy byla
listina za blankosměnku označena v záhlaví. Tehdy konstatoval, že se jedná o údaj
relevantní co do objasnění historie směnky, na práva a povinnosti ze směnky takový
údaj vliv nemá.61 Mnou navrhované prohlášení bych považoval za terminologicky
nesprávné, ale uznal jeho platnost; ve shodě s praxí i teorií si myslím, že „lze připustit,
když půjde o podstatné jméno složené, které bude slovo směnka obsahovat“.62 Kovařík
jako
příklad nabízí
„vistasměnku“. Rozdíl
mezi
složeninami
zde považuji
za zanedbatelný.
3.5 Alespoň jeden podpis
Lze bez výhrad souhlasit s Kovaříkem, že přítomnost podpisu na nevyplněné
listině je základním znakem blankolistin.63 Výše již bylo řečeno, že podpis musí
předcházet vyplnění. A je zřejmé, že něčí podpis musí listina obsahovat, jinak se jedná
jen o „zajímavý text“.64 Náležitosti může postupně vyplnit i jiná osoba (to plyne už
z principu), podpis musí být vlastní. Ale čí? Kotásek shrnuje: „Není rozhodující, zda jde
o podpis potenciálního dlužníka přímého či nepřímého. Pokud je podepsán směnečník,
hovoří se o tzv. blankoakceptu, v případě avala o tzv. blankoavalu.“65 Zcela správně
Vzhledem k častému překryvu mezi oběma skupinami lze i na neúplné směnky vztáhnout doporučení
v KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009. str. 31 a násl.
60
HEFERMEHL, Wolfgang. Wechselgesetz und Scheckgesetz. 22., neubearbeitete und erweiterte
Auflage, München : C. H. Beck 2000, str. 150.
61
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 4088/2009 ze dne 31. března 2010.
62
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 80.
63
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
64
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 81.
65
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až §
10. Obchodní právo 9/2002.
18
se hovoří jen o podpisech (budoucích) dlužníků. Podpis věřitele nic neznamená,66 není
ostatně vyžadován ani na směnkách úplných již od vydání. Nepozornému věřiteli může
být na nesprávném místě naopak spíše na škodu.67
Jak ale klasifikovat listinu, která obsahuje právě podpis? Názory se různí.
Kovaříkovo stanovisko je jasné a vyplývá z toho, co již bylo řečeno, totiž že zárodek
směnky musí obsahovat slovo „směnka“. „Obecně se uznává, že postačuje, když na
listině by bylo vyznačeno slovo ‚směnka‘ a podpis. Na rozdíl od obecných blankolistin
nepostačuje jen pouhý podpis čistého listu papíru. Postačovalo by však jen podepsat
směnečný formulář.“68 Užití formuláře je mimo diskuzi (vždy budou obsahovat slovo
směnka a příslušné kolonky). Rozboru neprospívá, že citované místo na další autory
neodkazuje přímo, nepodává vysvětlení, kdo a z jakých důvodů zastávaný názor
uznává. Chalupův názor je stručný: „Jediným nutným obsahem blankosměnky je
směnečněprávně zavazující podpis některého z účastníků směnečného vztahu.“69 I
v jiném díle připouští pouze čistý list papíru.70 Šnyrch tvrdí, že „Pouhý podepsaný list
papíru nelze dle převažujících názorů obecně za blankosměnku považovat […]“71, avšak
také cituje starší literaturu „…(stačí dokonce pouze podpis výstavcův na kusu čistého
papíru)...“72 a uvažuje vůli původce blankolistiny.
Potíž s prázdným listem papíru zahrnuje dva vzájemně provázané aspekty. Výše
diskutovanou přípustnost a rovinu praktičtější. Jak chránit toho, jehož podpis byl
vylákán, vynucen nebo zneužit?
Vzhledem k nejednotnosti teorie v otázce přípustnosti považuji za nutné vyslovit
vlastní názor. Stejně jako v otázce označení listiny za směnku se držím zásady
nevytváření nových povinností uměle tam, kde pro ně není zákonná opora. Je logické,
že nechápeme-li slova „směnka, která byla při vydání neúplná“ jako povinnost
zárodečnou listinu nějak speciálně označit, rozvolňujeme pravidla určující obsah takové
zárodečné listiny na nejvyšší možnou míru – až na pojmový znak blankolistin,
66
Shodně CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 81
V úvahu připadá konstrukce podle § 31 odst. 3 ZSŠ.
68
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
69
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 91. Plně v logice jiného již citovaného místa, srov. poznámku pod čarou č. 47.
70
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 82.
71
ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996.
72
LANDA, Alois. Směnka a šek v zahraničním obchodě. Československá obchodní komora 1965, str. 13,
citováno dle ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996.
67
19
totiž na pouhý podpis. Soudím proto, že podepsaný list papíru může být za splnění
ostatních podmínek blankosměnkou vhodnou k doplnění.
Svůj argument mohu podpořit i komparací. Bülow (a shodně s ním
i Hefermehl)73 uvádí: „Na míře nevyplnění nezáleží. […] Je též myslitelné, že listina
obsahuje jen jeden z nutných údajů, zejména nemusí obsahovat slovo ‚směnka‘…“74
Citované místo tak přináší názor i na výše diskutovaný problém s označením
za směnku.
Co se možného zneužití podpisu týče, je třeba konstatovat, že jen vrcholně
neopatrný člověk volně ponechá prázdné papíry se svým podpisem. Nelze namítat
faktickou nutností při výkonu práce či funkce – pokud nelze vytvořit formulář
nezaměnitelný s jiným (zde směnečným), je neobezřetné cokoli podepisovat. Pokud
k tomu přesto dojde, někdo se listiny zmocní a nad podpisem dotvoří směnku, obrana
je možná, nicméně zejména po důkazní stránce nikterak snadná. Směnečněprávně
bude ale ulehčena právě skutečností, že o blankosměnku nikdy nešlo, z čehož plyne,
že „obrana osoby takto podepsané se nezakládá na § 10 SŠZ, nýbrž nejspíše jde
o obranu podle § 69 SŠZ. Podepsaný pak sice musí prokázat, v jakém stavu listinu
podepsal, je však osvobozen od dokazování o subjektivním vztahu vyplňovatele listiny
a není ani dotčen případnou námitkovou přehradou podle § 17 SŠZ.“75 Není správné
namítat, že se nejedná o směnku; namítnout je třeba materiální nezávaznost podpisu.
To může učinit právě oklamaný, přičemž osoby, které by se na tuto směnku dále
podepisovaly, zavázány budou, a to podle zásady samostatnosti směnečných prohlášení
(například směnečný ručitel, § 32 odst. 2 ZSŠ). Potíž samozřejmě nastává po indosaci.
K tomu německá teorie poznamenává, že ze směnky je nabyvateli v dobré víře
přece zavázán ten, kdo si myslel, že podepisuje stvrzenku nebo dlužní úpis,
ve skutečnosti však vykonal směnečný akcept. Podobná ochrana je přiznávána
nabyvateli po odcizení a vyplnění blankosměnky.
73
HEFERMEHL, Wolfgang. Wechselgesetz und Scheckgesetz. 22., neubearbeitete und erweiterte
Auflage, München : C. H. Beck 2000, str. 152.
74
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 64.
75
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
20
3.6 Existence vyplňovacího práva
Z definic citovaných v části 2.2 vyplývá, že se všichni autoři shodují v mínění,
které Nejvyšší soud v již připomínaném rozhodnutí vyjadřuje takto: „Má-li jít skutečně
o blankosměnku, musí existovat též konkrétní ujednání o způsobu vyplnění záměrně
nevyplněných údajů na směnce. Právo vyplnit blankosměnku pak s blankosměnkou
neoddělitelně souvisí, když si lze jen stěží představit že by existovalo právo vyplnit
blankosměnku, aniž by blankosměnka existovala a bez dohody o vyplnění by bylo jen
stěží možno hovořit o blankosměnce.“76
Vzhledem k významu vyplňovacího práva a množství otázek s ním spojených
mu je věnována samostatná kapitola; na tomto místě je zahrnuto, aby byl výčet znaků
blankosměnky úplný.
76
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 1407/2006 ze dne 24. září 2008, též publikován
pod R 89/2009.
21
4. Vyplňovací právo
Opakovaně bylo řečeno, že blankosměnka je teprve zárodkem, listinou, která
má potenciál stát se skutečnou směnkou. Obrazně je možné fyzický podklad
a vyplňovací právo s ním spjaté připodobnit k jinak inertní látce a činiteli, který ji uvede
do pohybu a přivodí žádoucí výsledek, v našem případě tedy platnou směnku.
U vyplňovacího práva je třeba
1. objasnit jeho povahu;
2. popsat, kdy vzniká;
3. věnovat se jeho rozsahu, využití a jinému zániku; a
4. vyčlenit zvláštní pozornost jeho realizaci odchylně od smlouvy.
4.1 Charakteristika vyplňovacího práva
Je to právě mnohost nuancí vyplňovacího práva, která z blankosměnky činí
pro praxi tak zajímavý instrument. Majitel blankosměnky je blankopodpisatelem nadán
oprávněním „přeměnit nehotovou směnku na směnku hotovou připojením chybějících
podstatných náležitostí a obvyklých nebo smluvených doložek nepodstatných.“77 Autoři
jsou v této věci zajedno, jen vyjadřují základní myšlenku jinými slovy. Kovařík mluví
o „oprávnění majitele blankosměnky svým úkonem, to je doplněním chybějících částí
[…] přeměnit nehotový zárodek směnky na skutečný cenný papír, to je úplnou
směnku“.78 V podobném duchu ho charakterizuje i Chalupa, když mluví o přeměně
na úplnou směnku a aktivizaci či pozměnění závazků blankopodpisatele a dalších
podepsaných osob.79 (Dlužno poznamenat, že Chalupa dává přednost obratu
„vyplňovací oprávnění“. Podle mého názoru je při zachování jasnosti možné používat
jakýchkoli označení.)
Tolik základní princip. Ohledně povahy nepanuje plná terminologická shoda.
Kovařík považuje právo za smluvní s tezí „Smlouva je tím rozhodujícím momentem
v celé věci.“80 Smlouvou – a výlučně smlouvou – skutečně vzniká. Chalupa tvrdí:
„Vyplňovací oprávnění není regulováno směnečným zákonem, toto právo nemá
77
ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996.
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 118.
79
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 86.
80
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
78
22
směnečný charakter. Vyplňovací oprávnění není právem věcným ani obligačním, nemá
ani charakter pohledávky. Přesto jej lze považovat za právo, které má svoji
prokazatelnou hodnotu.“81 Mluví o charakteru „práva utvářecího“.82 Kotásek ho neváhá
označit za právo sui generis, což považuje spíše za „vyjádření pochybností, které tento
právní institut vzbuzuje.“83
V dalším popisu se literatura shoduje. V prvé řadě jde o právo akcesorické.
Na podporu tohoto tvrzení lze opět připomenout rozsudek Nejvyššího soudu ve věci
spis. zn. 29 Odo 1407/2006. Existence vyplňovacího práva je závislá na bytí a nebytí
listiny. Z akcesority k listině plyne základní poučka obsažená v právní větě téhož
rozhodnutí: „S převodem nebo přechodem blankosměnky přechází na nabyvatele bez
dalšího i právo ji vyplnit.“ Stejného závěru se dobrala i prvorepubliková judikatura:
„Právo vydatele vyplniti blankosměnku přechází s blankosměnkou na jejího
nabyvatele.“84 Z komparativního pohledu tomu také není jinak: „U blankosměnky se
presumuje, že remitent je oprávněn směnku buď doplnit sám, nebo toto oprávnění
přenést na své následovníky.“85
To zakládá neodlučitelnost oprávněného z vyplňovacího práva od majitele
blankosměnky, neznačí však, že ho nemůže využít někdo jinak oprávněný; sem spadá
jednání správce dědictví, insolvenčního správce podle insolvenčního zákona
č. 182/2006 Sb., správce podniku v případě postižení podniku správou podle
novelizovaných ustanovení § 338f a následujících OSŘ. Obecně je pak při směnečných
úkonech možné zastoupení, včetně zastoupení na základě plné moci, což vyplývá z
§ 8 ZSŠ a contrario, potvrzení lze nalézt výslovně v judikatuře.86 Plná moc přitom musí
být písemná (§ 31 odst. 4 OZ a nově § 441 odst. 2 NOZ). Z hlediska výkladu může být
problematické, že odkazovaná ustanovení hovoří o právním úkonu, resp. právním
jednání. U vyplnění blankosměnky však nevládne plná jednota, zda je právním úkonem.
Chalupa tvrdí rozhodné ano: „Vyplnění blankosměnky je plnohodnotným právním
81
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 92.
82
tamtéž
83
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až
§ 10. Obchodní právo 9/2002.
84
Rozhodnutí č. 5.812 Vážného sbírky.
85
Rozsudek Spolkového soudního dvora SRN spis. zn. II ZR 146/68 ze dne 4. července 1969, přístupný
na https://www.jurion.de/de/document/show/0:535906,0/.
86
Například rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 3180/2011 ze dne 28. března 2012.
23
úkonem.“87 Kovaříkův názor je přesně opačný, zde vysloven na podporu
nepromlčitelnosti popisované níže: „Vyplňování blankosměnky není žádným právním
jednáním, jde o faktickou činnost, stejně jako když vlastník diáře činí si do něj
poznámku. Jde o výkon vlastnických práv a ten se promlčet nemůže.“88
Z neodlučitelnosti zároveň plyne, že opravňuje utvářet podobu jedné ryze
konkrétní listiny, oprávněný „má právo psát do zcela konkrétní, lze říci unikátní
listiny.“89 Mylné jsou tedy představy, že by oprávněný například po zničení původní
listiny mohl zhotovit novou a psát do té. Poněkud paradoxně se pak může jevit další
charakteristika – samostatnost vyplňovacího práva uváděná Chalupou.90 Chápu to jako
teoreticky správnou připomínku, že vyplňovací právo je s listinou spjato, není v ní však
inkorporováno.
Jedná se rovněž o právo neodvolatelné a nepromlčitelné.91 Nepromlčitelnost
je pevně zakotvena v judikatuře; právní věta rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
publikovaného pod číslem R 71/2005 zní: „Právo na vyplnění blankosměnky
se nepromlčuje.“92 I zde se projeví akcesorita vyplňovacího práva. Vrchní soud
argumentuje, že není-li smluveno jinak, trvá právo věřitele blankosměnku vyplnit,
dokud existuje listina. Neuplatní se zde ani § 70 ZSŠ, ani ustanovení o promlčení
v občanském a či obchodním zákoníku. Domnívám se, že tento závěr plně obstojí
i za účinnosti NOZ (srov. ustanovení § 609 a násl. NOZ). Aplikační praxe jistě dostane
dříve či později příležitost se k této otázce vyjádřit. Vodítkem může být též – zdá se,
že osamělý – Chalupův názor: „Je-li v blankosměnce tento údaj [údaj splatnosti]
uveden, může se vyplňovací právo promlčet, když promlčecí lhůta počíná běžet ode dne
splatnosti blankosměnky.“93 S přihlédnutím k Chalupovu názoru je pro úplnost třeba
uvést, že Vrchní soud posuzoval situaci, kdy se jednalo o vistasměnku s nevyplněným
údajem směnečné sumy.
87
CHALUPA, Radim. Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky. Právní rádce
12/2009. Citované místo pokračuje tezí, že je-li takový právní úkon kvalifikovaně zpochybněn, musí být
v soudním řízení též řádně zkoumán.
88
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007,
str. 10 a násl.
89
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
90
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 92.
91
Výslovně v KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného
a šekového - § 9 až § 10. Obchodní právo 9/2002.
92
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 274/2004 ze dne 18. října 2004, též publikován
pod R 71/2005.
93
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 88.
24
Nepromlčitelnost bez dalšího konstatuje i Hefermehl.94
Nepromlčitelnost se tak v praxi jeví nespornou; citované rozhodnutí Vrchního
soudu v Praze bylo následně potvrzeno vícero rozhodnutími Nejvyššího soudu.95
Ustálená rozhodovací praxe zároveň představuje přihlášení se k prvorepublikové
judikatuře, která se dopracovala ke stejnému závěru: „Právo vyplniti směnku
nepromlčuje se ve třech letech po podepsání směnečného blanketu.“96
Ohledně neodvolatelnosti se autoři v dosud citovaných dílech shodují bez
rozdílu. Předivo smluvních vztahů, jehož součástí je i vyplňovací právo, by bez této
vlastnosti bylo jen obtížně představitelné.
Z vlastností výše zmíněných též plyne, že se jedná o právo děditelné
a převoditelné.
4.2 Vznik vyplňovacího práva
4.2.1 Způsob a forma
Jak zmíněno v charakteristice vyplňovacího práva, panuje v tomto praktickém
ohledu na rozdíl od terminologie shoda. Vyplňovací právo vzniká smlouvou,
a to výlučně smlouvou. Všichni shodně tvrdí, že: „Vznik vyplňovacího oprávnění
ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu je vyloučen.“97 Kovařík doplňuje98, že
ačkoli blankosměnky často slouží jako prevence proti porušení smluvní či šířeji právní
povinnosti, není to samotný delikt, který nechává vzniknout vyplňovacímu právu; vždy
je to delikt coby podmínka ve spojení s příslušným ustanovením smlouvy (věřitel tak
bude například doplňovat částku vzniklého úroku z prodlení). Jedná se o smlouvu
nepojmenovanou, je pouze zmíněna; žádná další ustanovení se výlučně jí nezabývají.
Obě tvrzení se opírá o text zákona, který mluví o „vyplnění tak, jak bylo
ujednáno“. To neznamená, že jednostranné prohlášení blankopodpisatele zůstává zcela
bez významu – ten je nepopiratelný zejména v případě, že smlouva nebude mít
písemnou formu a prohlášení je učiněno před svědky nebo za použití vhodných
94
HEFERMEHL, Wolfgang. Wechselgesetz und Scheckgesetz. 22., neubearbeitete und erweiterte
Auflage, München : C. H. Beck 2000, str. 155.
95
S dalšími odkazy nejnověji viz usnesení Nejvyšího soudu spis. zn. 29 Cdo 2906/2010
ze dne 31. července 2012.
96
Rozhodnutí č. 10.863 Vážného sbírky. Kuriózně není toto rozhodnutí Vrchním soudem citováno.
97
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 93 (pars pro toto vybrána jedna citace).
98
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
25
nosičů.99 Kovařík uvádí další důvod, proč je vhodné zvlášť vyhotovit vyplňovací
prohlášení (ideálně s vhodným informativním dodatkem na listině). Po převodu
blankosměnky nemusí být nový majitel obeznámen s detaily smluvních vztahů
původních účastníků, ale list kolující s blankolistinou mu poskytne jasné vodítko,
jak ji vyplnit.100
Smlouva o vyplnění může nabýt mnoho podob. Je možné – a patrně to bude
pravidlem – ji zabudovat do kauzální smlouvy (typicky smlouva o úvěru, smlouva
kupní, smlouva o dílo), nic však stranám nebrání dohodnout se později. (A pochopitelně
nejen stranám, je velmi dobře možné představit si situaci, kdy třetí osoba
prostřednictvím směnky zajišťuje závazek kupujícího.) Smlouvu je dokonce možno
uzavřít konkludentně: „Za konkludentní uzavření smlouvy o založení vyplňovacího
oprávnění se považuje každé předání a převzetí blankosměnky, není-li doplněno
výslovným uzavřením smlouvy.“101 S tímto stanoviskem souhlasí i rozhodovací praxe:
„Vyplňovací právo (jehož podstata tkví v oprávnění doplnit do blankosměnky chybějící
náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká
dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na (blanko)směnce a osobou,
které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem listiny). Tímto ujednáním je vymezen
obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel
chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu
(postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být (jako
v posuzovaném případě) zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží
jako doklad o udělení vyplňovacího práva a jeho rozsahu.“102 Rozsáhlá citace zároveň
potvrzuje některé výše nastíněné závěry včetně toho (pro praxi důležitého), že obecně
není předepsána forma.
Dohoda nemusí být uzavřena výslovně. „Výrazem dohody může být i jen
jednostranné prohlášení dlužníka, které majitel mlčky přijme.“103 Judikatura se už
99
Lze si představit například oběma stranám dostupný záznam z telefonické konference.
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011,
str. 120-121.
101
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 93.
102
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 2605/2007 ze dne 22. dubna 2009, též publikován
pod R 19/2010. K citovanému názoru se Nejvyšší soud výslovně přihlásil znovu v usnesení
spis. zn. 29 Cdo 5053/2009 ze dne 26. října 2011.
103
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až
§ 10. Obchodní právo 9/2002.
100
26
vypořádala i s otázkou jednání za jiného v souvislosti s vyplňovací dohodou:
„Podepíše-li blankosměnku osoba, která prokazatelně uzavřela smlouvu o vyplnění
směnky s nabyvatelem směnky také jako zástupce jiného účastníka směnečného vztahu,
je nutno nejméně neformální dohodu o vyplnění směnky považovat za prokázanou
rovněž mezi tímto podepsaným a prvým majitelem listiny.“104 Jednalo se o situaci,
kdy z celkem tří žalovaných byli dva ručiteli a zároveň statutárními orgány výstavce
blankosměnky – postup obvyklý zejména u menších společností s ručením omezeným.
Přímo o konkludentně vytvořené dohodě – přesněji o domněnce existence
takové dohody – mluví Vrchní soud v Praze ve věci spis. zn. 12 Cmo 408/2004, jehož
právní věta zní: „Pokud fyzická osoba, která blankosměnku (budoucí směnku vlastní)
jménem výstavce podepsala, bez dalšího tuto směnku avaluje, má s remitentem
konkludentně dohodnuto obsahově totožné ujednání o vyplnění směnky jako výstavce,
ledaže by bylo prokázáno, že uzavřeli smlouvu jinou. Z tohoto důvodu může vznášet
tytéž námitky o nesprávném vyplnění směnky.“105 Tento závěr platí stejně pro obecnou
směnečnou dohodu (typicky při zajišťovací směnce) jako pro blankosměnku.106 V části
věnující se rozsahu vyplňovacího práva bude ukázáno, že je konkludentně lze udělit
také jen v jedné doplňované náležitosti.
Co se formy týče, je zapotřebí věnovat pozornost rozhodnutí Nejvyššího soudu
ve věci spis. zn. 29 Cdo 1464/2009107 a zopakovat, že pro dohodu o vyplnění není
obecně předepsána forma. Jak je z tohoto rozhodnutí patrné, v některých případech
nemusí obecná poučka platit. Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy žalobce – jediný
společník společnosti s ručením omezeným a též jednatel – si zajistil svoji pohledávku
za společností směnkou. Tu vystavila společnost jednající právě žalobcem jako směnku
vlastní. Směnka byla platná a žalobce u soudu prvního stupně uspěl. Vrchní soud
v Praze
však
prvostupňový
rozsudek
104
změnil
tak,
že
žalobu
zamítl.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000 ze dne 20. února 2001, publikován
v Právních rozhledech 5/2001.
105
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 12 Cmo 408/2004 ze dne 11. dubna 2005, citován dle
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, judikát č. 62. Pro úplnost je třeba dodat, že dovolání proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto,
vznesené otázky neměly potřebný judikatorní přesah.
106
Výslovně konstatováno Nejvyšším soudem ve věci spis. zn. 29 Cdo 998/2009 ze dne 8. června 2010.
107
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1464/2009 ze dne 27. dubna 2011; ústavní stížnost proti
tomuto rozsudku byla usnesením Ústavního soudu spis. zn. III. ÚS 2285/11 ze dne 31. ledna 2012
odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
27
Poukázal na § 132 odst. 3 ObchZ108 a dovodil, že jakékoli smlouvy uzavřené mezi
společníkem a společností musí mít písemnou formu. A to včetně smluv směnečných.
Písemnou smlouvu žalobce nedoložil, nevyhověl koncentraci řízení; Vrchní soud proto
shledal, že se žalovaná povinnosti platit ubránila. K dovolání žalobce Nejvyšší soud
přitakal názoru odvolacího soudu s tím, že ObchZ skutečně směnečné smlouvy
z působnosti § 132 odst. 3 ObchZ nevylučuje. Nečiní tak ostatně u žádných
inominátních smluv. Dovolací soud zároveň upřesnil, „že neplatnost tzv. směnečné
smlouvy nezpůsobuje neplatnost samotné směnky ani neplatnost podpisu osoby, která
převzala směnečný závazek, ale směnečný dlužník se může (případně) ubránit
povinnosti směnku zaplatit kauzální námitkou, že důvodem směnky je neplatná
(směnečná) smlouva…“109
K uvedenému je nutno dodat, že předmětné ustanovení ObchZ nedoznalo co do
základu změny, naopak bylo zpřísněno, kdy nově musí být specifikované smlouvy
buď formu notářského zápisu, nebo musí být podpis ověřen.
Popsané rozhodnutí navíc předkládá dvě otázky. Předně, zda je možné jeho
závěry vztáhnout nejen na směnečnou smlouvu o zajištění, ale i na smlouvu o vyplnění
(resp. na směnečné smlouvy vůbec). Domnívám se, že ano. Můj názor podporuje výklad
(i) jazykový, když i podle názoru Nejvyššího soudu jsou si před ustanovením § 132
odst. 3 ObchZ všechny smlouvy rovny, bez ohledu na druh a název, (ii) logický, byla-li
směnečná dohoda a smlouva o vyplnění postavena naroveň ve shora citovaném
rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 998/2009, není důvodu nyní vytvářet
odlišné pravidlo, a konečně (iii) teleologický. Jak v předmětném rozsudku konstatuje
i Nejvyšší soud, požadavek tohoto ustanovení „je motivován zejména potřebou ochrany
třetích osob“.110 Shodně (jen bez onoho „zejména“) i teorie.111
Druhou otázkou je, zda ze učiněný závěr uplatní i po reformě soukromého práva.
I zde je odpověď ano. § 13 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích,
určuje: „Smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným
společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy.
To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku
108
Rozhodné znění bylo do 31. prosince 2000.
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1464/2009 ze dne 27. dubna 2011.
110
tamtéž
111
ŠTENGLOVÁ, PLÍVA, TOMSA a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck,
2010, str. 458.
109
28
a za podmínek v něm obvyklých.“ Z textu ustanovení je zřejmé, že nedochází k zásadní
změně úpravy. Posouzení výjimky – běžnosti obchodního styku a obvyklosti podmínek
– přesahuje možnosti této práce.
Závěrem podkapitoly považuji za vhodné ilustrovat, že účastníci nesmí podcenit
logiku – a zároveň ustanovení základního předpisu soukromého práva – v žádném
okamžiku. V rozhodnutí spis. zn. 29 Cdo 3317/2007 posuzoval Nejvyšší soud následky
poměrně zásadního přehlédnutí. Právní věta mluví za vše: „Byla-li
směnka
původně
vystavena jako neúplná se záměrně nevyplněným údajem směnečné sumy a bylo-li v ní
vyznačeno, že je splatná na viděnou, avšak v dohodě o vyplnění směnky bylo mimo
podmínek pro doplnění směnečné sumy ujednáno, že jako datum splatnosti bude
doplněno "5 dní po viděné", je dohoda o vyplnění směnky v části týkající se údaje
splatnosti směnky neplatná pro nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.).“112 Uvedený
závěr obstojí plně i po reformě soukromého práva (§ 580 odst. 2 NOZ).
4.2.2 K dohodě o vyplnění z pohledu smluvního práva
Shora je rozebírána forma dohody o vyplnění. Zabývat se právním režimem
takové dohody je relevantní i v očekávání účinnosti nového občanského zákoníku, nelze
totiž už pro nepromlčitenost vyplňovacího oprávnění odhadnout, jak dlouho budou
„dobíhat“ dohody z doby duality základních soukromoprávních předpisů. Úkolem této
práce není kompletně rozebrat problematiku směnečných smluv jako celku, v tomto
odkazuji na specializovanou literaturu.113Některé aspekty však nelze při popisu vztahů
týkajících se blankosměnek pominout.
Předně je nutno znovu zopakovat zřejmý fakt potvrzený i citovanou judikaturou,
totiž že se bude vždy jednat o inominátní smlouvu, nikoli o upravený smluvní typ.
Tak tomu ostatně je i v NOZ. Dále o smlouvu samostatnou, a to jak vzhledem ke
kauzálnímu závazku, tak i ke smlouvě o zajištění prostřednictvím směnky.114 To platí
též v případě, že jsou všechny sepsány na jedné listině. Vzniká tak předivo smluvních
vztahů, z nichž každý musí být – přes prima facie zřejmou hospodářskou souvislost,
kdy by jen vyplňovací dohoda bez kauzálního závazku neměla opodstatnění – také
zvlášť posuzován. Praktické to bude zejména v případě, zkoumáme-li neplatnost
112
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 3317/2007 ze dne 24. června 2009, publikován též pod
R 38/2010.
113
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnečné smlouvy. Právní rozhledy 9/2003.
114
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009. str. 79.
29
některého prvku. Neplatnost by tak bylo třeba dovodit pro každou ze smluv zvlášť,
neboť: „Neplatnost jedné smlouvy nezapříčiňuje bez dalšího neplatnost ostatních, pokud
se důvody neplatnosti nevztahují na všechy tyto smlouvy.“115 Podobně mají být
posuzována mnohost vyplňovacích smluv k téže blankolistině. Taková situace je rovněž
možná, i když její praktičnost se plně ponechává na úvaze věřiteli. Zejména při
mnohosti účastníků musí být už během negociací, tak později při vyplňování v duchu
známého přísloví pamětliv, jak těžké je zavděčit se všem. Než uvažovat potíže spojené
s pluralitou účastníků (v detailech a též v otázce přípustnosti za všechny
viz Kovařík)116, bude lepší se jim vyhnout a směnečné vztahy individualizovat.
Co se vlastního podřazení právního režimu pod občanský nebo obchodní
zákoník týče, je zapotřebí uvažovat typ vztahu, osoby zúčastněné a případně též volbu
práva. Přípustnost vyplňovací dohody (a směnečných smluv obecně) je zřejmá, vyplývá
ze smluvní svobody vyjádřené v § 51 a § 491 OZ (nově § 1746 odst. 2 NOZ) či též
§ 269 odst. 2 ObchZ.
O absolutní obchody dle ustanovení § 261 odst. 3 ObchZ se výkladem
a contrario nejedná.117 Ustanovení § 261 odst. 4 ObchZ rovněž nebude možné
aplikovat, neboť je třeba, jak řečeno výše, odlišovat smlouvu o zajištění,
kde se ustanovení uplatní, od smlouvy o vyplnění. Taktéž se nejedná o absolutní
neobchod. Bude tedy dle § 261 odst. 1 a 2 rozhodná povaha účastníků a nakolik
se vztah týká jejich podnikatelské činnosti. Může se pak stát, že režim nebude jednotný,
ale bude se rozpadat podle postavení účastníků, což zvlášť vyniká v situaci, kdy směnku
vystavenou podnikatelem avaluje jeho rodinný příbuzný nebo když jednatel avaluje
za svou společnost. Tyto úvahy ale rozbíjí Kovařík poukazem na to, že je třeba
zohlednit zamýšlenou funkci blankolistiny, a to i v případě, že se smlouva o vyplnění
účelem směnky nezabývá. Proto je třeba „[…] uznat, že smlouvy o vyplnění budou
u zajišťovacích směnek sledovat právní úpravu smlouvy kauzální prostřednictvím
smlouvy směnečné podle [§ 261 odst. 4 Obchz].“118 Výše naznačený závěr o možné
roztříštěnosti právního režimu se však plně uplatní na směnky platební.
115
tamtéž
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 69.
117
Shodně KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009. str. 79.
118
tamtéž, str. 80
116
30
V této podkapitole byla vícekrát zmíněna nutnost, byť modifikovaná, oddělovat
různé právní prvky hospodářsky jednotného vztahu. Tato teze platí nejen pro smlouvy,
ale i pro smlouvy a směnku samotnou. Disonanci vyplňovacího oprávnění a finální
podoby směnky je věnována příslušná část práce. Na tomto místě je však nezbytné
zmínit samostatnost jako vůdčí princip – platná směnka totiž (po vyplnění) vzniká
v případě neplatné dohody, za její absence a dokonce i v případě fyzického vynucení
podpisu. Dlužníkovi samozřejmě vždy zůstávají odpovídající námitky.
4.2.3 Časový a osobní rozměr vzniku, předání listiny
Dosud bylo vyplňovací právo diskutováno po pojmové a formální stránce.
Praktické ohledy však vyžadují zkoumat i některé další okolnosti jeho vzniku.
Kdy přesně? V čí prospěch? A je kromě smlouvy zapotřebí ještě dalších náležitostí?
(Vzhledem ke shora diskutovanému významu existence blankolistiny v dalším textu
předpokládejme, že taková vznikne.)
Kdy přesně se jeví zřejmým – perfekcí dohody, kterou jedině může vzniknout.
Personální hledisko rovněž nečiní problémy. „Účastníky smlouvy o udělení
vyplňovacího práva jsou blankopodpisatel a první nabyvatel blankosměnky.“119
Stačí tedy vyhotovit blankosměnku ve fyzické podobě a smluvit vyplňovací
právo? Starší judikatura trvala na předání listiny. Z publikovaných rozhodnutí lze
odkázat na následující dvě: „Zmocnění k vyplnění směnky (uvedením směnečníka
v adrese) jest spatřovati v tom, že ten, kdo ji podepsal nevyplněnou, ji odevzdal věřiteli,
ačli nebyla prokázána dohoda o opaku.“120 Druhé rozhodnutí se věnuje časovému
rozměru vyplnění blankosměnky v jiném než shora diskutovaném směru, požadavek
na předání listiny je však zřejmý: „Zmocnění, dané příjemcem směnečnému věřiteli,
by směnku dodatečně vyplnil tím, že mu odevzdal nevyplněnou směnku, není vůči
příjemci časově omezeno protestem.“121 Současní autoři názor většinou přejímají.
Šnyrch řeší rovnou praktické otázky formy dohody a důkazní situace,122 ale Chalupa
bez dalšího souhlasí: „Odevzdání blankosměnky jejímu prvnímu nabyvateli je pojmově
119
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 86.
Rozhodnutí č. 11.687 Vážného sbírky. Dnes archaická spojka „ačli“ použitá se záporem značí „leda“,
po kladné větě má vždy význam vylučovací.
121
Rozhodnutí č. 4.416 Vážného sbírky.
122
ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996.
120
31
spojeno s udělením oprávnění blankosměnku vyplnit.“123 Podobně Kotásek.124
Náležitosti předání věnuje zdaleka největší prostor Kovařík. Jeho argument je velmi
fyzický: „Je přece vždy možné, že někdo blankosměnku vytvoří, sjedná dohodu o jejím
vyplnění, ale listinu - blankosměnku si ponechá ve svém držení. Pak mohou sice nastat
smluvené předpoklady pro vyplnění blankosměnky, oprávněný však těžko bude moci toto
právo vykonat, nebude-li mít blankosměnku v rukou.“125 Podobně argumentuje i pro
situaci, kdy je blankolistina v opatrování třetí osoby. Dohoda o vyplnění sice již
uzavřena být může, ale jak bude věřitel doplňovat? Výsledek je stejný, ať už bude
listina předána blankopodpisatelem nebo třetí osobu. Předání má proto být vedle
zhotovení listiny a dohody jednou z kumulativních podmínek vzniku vyplňovacího
práva.
Úvaha, zda je odevzdání nutné, je plně legitimní, ale z praktického pohledu
podle mého názoru poněkud nadbytečná. V konečném důsledku zvítězí fyzická realita –
nebude co vyplňovat. (Čistě teoreticky lze přemýšlet nad pečlivě sepsanou dohodou
o vyplnění, která explicitně zahrnovala i povinnost blankolistinu předat, o následném
odmítnutí tak učinit ze strany blankopodpisatele a snaze věřitele získat listinu vposled
pomocí výkonu rozhodnutí odebráním věci.126 Který obezřetný věřitel by to však chtěl
postoupit? Věřiteli by mohlo pomoci zajištění splnění této povinnosti prostřednictvím
smluvní pokuty.127 Takto by mohl na dlužníka vyvinout potřebný tlak, aby k předání
došlo. Nebo se aspoň nějak finančně zahojit, pokud k předání nedojde. Pro úplnost je
k této úvaze nutno dodat, že přinejmenším dohoda o smluvní pokutě však musí být dle
§ 544 odst. 2 písemná; NOZ tento požadavek v ustanoveních § 2048 – 2052
neobsahuje.)
123
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. Linde Praha 2008, str. 86.
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a šekového - § 9 až
§ 10. Obchodní právo 9/2002.
125
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
126
Ustanovení § 345 a násl. OSŘ,
127
S obecnou platností pro směnečné smlouvy viz KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnečné smlouvy. Právní
rozhledy 9/2003.
124
32
4.3 Rozsah, využití a zánik vyplňovacího práva
4.3.1 Rozsah
S trochou nadsázky lze v úvodu do problematiky rozsahu a využití vyplňovacího
práva konstatovat, že výše zmíněné fyzické překážky hrají svou roli i zde. Neboť rozsah
toho, co lze do blankolistiny doplnit, je dán především tím, co tam dosud není, tedy
„mírou neúplnosti směnky“.128 To je jakási absolutní hranice vyplňovacího práva.
Je však užitečnější zaměřit se opět na dohodu o vyplnění. Ujednání totiž nejenom
nechává vyplňovacímu právu vzniknout, ale zároveň vytyčuje jeho meze. Již výše bylo
zmíněno, že nejčastěji bude k doplnění směnečná suma a den splatnosti.
V případě, že vyplňovací právo sice je smluveno a blankosměnka předána,
ale strany nesmluvily rozsah, může majitel nepochybně směnku vyplnit. Měl by tak
učinit obvyklým způsobem podle kauzálního vztahu a řídit se i zvyklostmi, které
se mezi účastníky vyvinuly, případně obecnou obchodní praxí.129
Jiná potíž vzniká, není-li rozsah vyplňovacího práva smluven přesně. Strany
například dohodnou doplnění směnečné sumy, ale nikoli už splatnost. Touto
problematikou se zabývají dva následující rozsudky. V jiné souvislosti již citovaný
rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 274/2004130 a rozsudek Nejvyššího
soudu spis. zn. 29 Odo 1621/2006.131 V prvním rozhodnutí Vrchní soud vyslovil právní
větu: „Je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího
vyplnit datum splatnosti, má majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky
jakékoliv datum splatnosti. Jedná-li se o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum
předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu.“ Nutno doplnit, že v posuzovaném
případě nebylo úmyslem stran vytvořit vistasměnku. Vrchní soud konstatuje i obvyklost
jednání, které jeho závěr aprobuje.
128
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 93.
129
Shodně KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011,
str. 121.
130
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 274/2004 ze dne 18. října 2004, též publikován pod
R 71/2005.
131
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 1621/2006 ze dne 17. prosince 2008; jak tento rozsudek,
tak rozsudek v předcházející poznámce pod čarou byly rovněž částečně publikovány v KOVAŘÍK,
Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, jako
judikáty č. 58 a 59.
33
Druhé rozhodnutí dochází ke stejnému závěru ohledně data vystavení.
Z odůvodnění se podává: „V situaci, kdy zmíněnou blankosměnku, která neobsahovala
(krom výše uvedeného) ještě údaj data vystavení, dovolatelé v pozici směnečných
rukojmí podepsali a předali žalobkyni, museli být minimálně srozuměni s tím,
že žalobkyně blankosměnku (také) o tento údaj doplní.“
V podkapitole věnované blankoakceptu je reflektováno i usnesení Vrchního
soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 817/96,132 které za některých okolností připouští
konkludentní udělení práva doplnit výstavce.
4.3.2 Využití a jiný zánik vyplňovacího práva
Je-li třeba teoretického dělení zániku vyplňovacího práva, lze jako vyčerpávající
příjmout Kovaříkovo.133 I zde je možné navázat na vícekrát zmíněné „fyzično“ a vztah
práva s listinou; zopakujme proto závěr, že není-li listiny, není práva. Zanikne-li listina
(zcela či pro věřitele ztrátou) nemůže si věřitel vytvořit novou a tvrdit „přenos“
vyplňovacího práva. Stranám se samozřejmě ponechává veškerá volnost zhotovit listinu
novou; bez dalších dohod se jim ale nanejvýš podaří konkludentně vytvořit oprávnění
nové ve stejném rozsahu.
Se zánikem listiny úzce souvisí otázka, zda je možné ji umořit. Většinové
mínění se přiklání k názoru, že to možné není. Odpověď vychází z podstaty
blankosměnky, nejedná se totiž o „listinu, kterou je potřeba předložit k uplatnění
práva“ (§ 185i odst. 1 OSŘ), ale o „objekt práva“.134 V tomto závěru lze spatřovat
logické vyústění výše popsané skutečnosti, že vyplňovací právo je s listinou pouze
spojeno, ale není v ní inkorporováno, o cenný papír se dosud nejedná. Z praktického
pohledu je pak náročné představit si vyplňování usnesení o umoření. Soudy by taková
usnesení tedy vůbec vydávat neměly. Přesto se tak již stalo. Ondrejová135 detailně
informuje o rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně. Druhým mně známým případem
je usnesení Městského soudu v Praze spis. zn. 24 Co 210/2003,136 ve kterém Městský
soud neúplnost blankosměnek sice zmiňuje, ale konstatuje, že po doplnění se jedná
132
Usnesení Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 817/96 ze dne 27. dubna 1998, též publikováno
v Soudních rozhledech 4/1999, str. 124.
133
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
134
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 127.
135
ONDREJOVÁ, Dana. Umoření směnky: všemocná justice či nedůsledný zákonodárce? Bulletin
advokacie 7-8/2008.
136
Usnesení Městského soudu v Praze spis. zn. 24 Co 210/2003 ze dne 31. října 2003.
34
o listinu, kterou je pro uplatnění práva třeba předložit, a proto je umořit lze. Podle mého
názoru tak plně nedocenil časový rozměr vyplňování blankosměnky. Zkoumaná
blankosměnka přitom nemohla samostatně obstát, neobsahovala totiž údaj splatnosti
a směnečnou sumu. Vzhledem k nesprávnému meritornímu názoru je pak nerozhodný
názor, který by se mohl v akademické rovině odděleně posuzován udržet, totiž že pro
neúplné listiny nelze použít ustanovení pro umořování směnek, ale toliko ustanovení
obecných. V zájmu úplnosti je nezbytné nechat zaznít i opačný názor zastávaný
Chalupou,137 který tvrdí, že na základě blankolistiny lze uplatnit vyplňovací oprávění,
blankosměnku proto lze umořit jako prostou listinu. To platí v situaci, že blankosměnce
chybí aspoň jedna podstatná náležitost. V opačném případě Chalupa na listinu nahlíží
již jako na platnou směnku, pročež „neexistuje žádný důvod, proč při jejím umořování
nepostupovat podle úpravy přijaté pro směnky.“138
Předpokládejme raději běžný průběh a neohroženou existenci listiny.
Pravidelněji pak dojde k zániku práva jeho konzumací, totiž doplněním. Nelze již
doplňovat tam, kde není prázdné místo. Z tohoto důvodu nepovažuji za platné ujednání,
podle kterého má věřitel právo zasáhnout do textu již platné směnky například
přeškrtnutím směnečné sumy a – jinak plně ve shodě se zdánlivým vyplňovacím
právem – vepíše částku odlišnou. § 69 ZSŠ je podle mého soudu neúprosný, když jasně
vymezuje režim před změnou směnečného textu a po ní. Slovo „změna“ je nutné
vykládat doslova, což vylučuje i „škrtací“ dohodu o odstranění termínu splatnosti
a ex post vytvoření vistasměnky.
Zdůrazněme, že vyplňovací právo je jen právem věřitele. Je pouze na jeho
rozvaze, zda ho využije nebo ne. Vymýšlet konstrukci, která věřitele zaváže ho
realizovat, mi připadá nepraktické – který dlužník by opustil naději, že třeba nebude
muset nic platit a dobrovolně na sebe zvýšil tlak?
Pro další existenci vyplňovacího práva není výsledek ani průběh jeho užití
podstatný. Znamená to, že věřitel může doplnit směnku naráz i postupně; takto může
být realizováno i vícero oprávněnými. A jak řečeno výše, vyplní-li, právo zaniká.
Je přitom bez významu, zda směnku doplní přesně podle dohody. I když se zmýlí
137
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 96.
138
tamtéž
35
a vytvoří neplatnou směnku (například horlivě vyplní datum splatnosti i v hodinách),139
přece právo konzumací zaniklo. Může se samozřejmě vyskytnout i situace, kdy věřitel
dohodu dodrží, ale díky chybě v ní obsažené stejně vytvoří neplatnou směnku. Měnit
text směnky a napravovat tak svou chybu již nemůže.140
Pro úplnost dodejme, že vyplňovací právo zaniká také, doplní-li prázdná místa
osoba odlišná od věřitele – opět zaniká prázdné místo. Problém vyplnění směnky
v rozporu se smlouvou bude diskutován v následující podkapitole.
Další způsoby zániku vyplňovacího práva zahrnují:

Uplynutí doby. Ve smlouvě o vyplnění si strany mohou dohodnout časovou
mez, do které může věřitel své právo realizovat. Opírají se tak o § 578 OZ (či již
brzy § 603 NOZ) Neučiní-li tak, může dát dlužníku do rukou odpovídající
námitku. Prokázat, kdy byla směnka vyplněna, bude ale velmi nesnadné.

Vzdání se. Plně postačí obyčejné vrácení blankolistiny podpisateli.

Dohodu.

Novaci.

Narovnání.

Odstoupení od smlouvy o vyplnění.

Splynutí. Avšak pouze u blankosměnek na jméno.
Vyplňovací právo však nezaniká odvoláním (výše je uvedeno, že je zásadně
neodvolatelné), konkursem (vyplňuje insolvenční správce), smrtí či zánikem některé
ze stran, ani pozdější ztrátou způsobilosti blankopodpisatele se směnečně zavázat.
O další situaci, kdy je vyplňovací právo neuplatnitelné, mluví německá teorie.
Oprávnění vyplnit tak „odpadá, když věřitel obdržel blanket jako zajištění své
pohledávky, ale tuto postoupil; poskytovatel zajištění by tak mohl být žalován dvakrát,
majitelem směnky a cesionářem.“141
4.4 Realizace odchylně od smlouvy
Vyplňovací právo nepředstavuje jen možnost věřitele vyplnit směnku podle
dohody. Je zároveň slibem blankopodpisatele zaplatit určitou sumu za předem
139
Pro argumentaci a příklad přece možného uvedení hodinového údaje na směnce, byť nikoli
ve splatnosti srov. rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 2162/2010 ze dne 27. září 2011.
140
Srov. rozhodnutí č. 5.923 Vážného sbírky.
141
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 66.
36
dohodnutých podmínek. „Dlužník není povinen jinou směnku, než jakou ve smlouvě
o vyplnění povolil, zaplatit.“142 Navíc je třeba uvážit, že vyplnění pak záleží jen na vůli
věřitele, který k tomu již nepotřebuje dlužníkovy součinnosti, výkon práva
je jednostranný. To znamená, že dlužník odevzdáním blankolistiny přijímá značné
riziko, že se věřitel od dohody odchýlí. Není správný názor, že věřitel nemůže
se směnkou nakládat, jak se mu zlíbí. Vlastníku listiny svědčí vlastnické právo k věci,
s předmětem svého práva je oprávněn v mezích zákona nakládat (§ 123 OZ, podobně
§ 1012 NOZ). Může proto vepsat libovolný nesmysl, listinu ztratit nebo i zničit,
lhostejno, zda vyplněnou či nevyplněnou. Dokud nebude požadovat plnění, je jeho
jednání bez následku.
V zásadě přichází v úvahu tři možnosti, jak může věřitel jednat. První
alternativou je vyplnit přesně dle dohody. Tato možnost nepotřebuje rozsáhlejšího
komentáře, směnka počne plnit svůj hospodářský, stranami uvažovaný účel. Druhou
variantou je blankosměnku tzv. podvyplnit. Naposledy může své vyplňovací oprávnění
překročit a porušit tím dohodu o vyplnění.
4.4.1 Neúplné využití vyplňovacího práva - podvyplnění
Podvyplněním se rozumí využití vyplňovacího práva v menším rozsahu než bylo
smluveno. Praktická je tato otázka zejména při rozhodnutí věřitele vepsat nižší než
dojednanou směnečnou sumu; věřitel nemusí vymáhat celou částku, která mu náleží –
přirovnání s běžnou žalobou na zaplacení dlužné částky je zcela namístě. Tento závěr
potvrzuje i judikatura: „Podvyplnění blankosměnky není porušením dohody o vyplnění
směnky při vydání neúplné.“143 S tím je třeba souhlasit; praktické uvažování pak říká,
že nemusí být vždy v silách věřitele přesně vyčíslit dlužnou částku. Dlužníku nelze
přiznat zcela účinnou obranu jen věřitelovi opatrnost či chybu ve výpočtech.
Jinak je třeba nahlížet na situaci, kdy věřitel dopíše odchylné datum splatnosti.
Zde už dlužník nutně nemusí mít prospěch z věřitelova rozhodnutí. Uvedený případ
reflektuje rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5260/2007.144 Nejvyšší soud
posuzoval následky mylného vyplnění dne splatnosti, kdy bylo vepsáno 1. září místo
142
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy 1/2007.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 132/2009 ze dne 26. října 2009, též publikován
v Právních rozhledech 13/2010, str. 484 a násl. Citované místo je dle publikace v časopisu právní větou.
144
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5260/2007 ze dne 19. srpna 2009, též publikován
pod R 84/2010.
143
37
dohodnutého 31. srpna téhož roku. Právní věta tohoto rozhodnutí předkládaný problém
řeší takto: „Skutečnost, že majitel blankosměnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím
právem údajem pozdějšího data splatnosti, bez dalšího neznamená, že by neměl vůči
dlužníku, který vadné vyplnění namítne, právo na zaplacení směnky. V této souvislosti
je nezbytné posoudit, zda jde o ‚podvyplnění‘ blankosměnky v údaji data splatnosti nebo
zda majitel blankosměnky nezmařil dlužníku případnou námitku promlčení.“ Dovolací
soud se tak jasně vymezil vůči případným praktikám směnečných věřitelů, kteří by
chtěli „zhojit“ svou nečinnost. Zkoumání, zda se věřitel rozhodl svá práva nevyužít,
nebo je za každou cenu prosazovat, nemusí být zcela snadné. Ondrejová145 rozhodnutí
považuje
za
diskutabilní
a
tvrdí,
že
bylo-li
datum
splatnosti
dohodnuto,
má tomu odpovídat doplnění, jinak se jedná o porušení dohody. Nejvyšší soud od tohoto
rozhodnutí bohužel podobnou situaci znovu neposuzoval, kazuistické zpřesnění146 tedy
neexistuje. V nových sporech bude v konečném důsledku rozhodující přesné znění
dohody; relevantní pasáž zde zněla „splatnost směnky bude stanovena na 30 dní
od splatnosti příslušné leasingové splátky uvedené ve splátkovém kalendáři“,
což Vrchní soud v Praze i soud dovolací vyložily jako ustanovení na ochranu dlužníka
zabraňující dřívější splatnosti zajišťovací směnky. Osobně se v této otázce přikláním
k potřebě větší přísnosti a přesnému dodržení dohody.
Pro úplnost je nutno vymezit výše diskutovanou situaci vůči jiným případům,
které judikatura posuzovala. Například Vrchní soud v Praze v již citovaném rozhodnutí
spis. zn. 9 Cmo 274/2004 se ve druhé právní větě vyslovil i k situaci, kdy bylo
smluveno oprávnění doplnit datum splatnosti, avšak bez podrobnějšího ujednání.
Majiteli bylo potvrzeno právo vyplnit jakékoli datum, s důležitou výhradou: „Jedná-li
se o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu splatnosti
zajišťovaného dluhu.“147 O podvyplnění se tak nejedná vůbec.
145
ONDREJOVÁ, Dana. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné
„blankodlužníky“. Právní fórum 11/2010.
146
O nutnosti posuzovat případ od případu hovoří i Kovařík v KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České
republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 122.
147
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 274/2004 ze dne 18. října 2004, též publikován
pod R 71/2005.
38
4.4.2. Porušení vyplňovacího oprávnění
Porušení vyplňovacího oprávnění, nejčastěji ve formě jeho překročení (jak ukáže
jeden z příkladů níže, tyto výrazy by bylo nepřesné používat promiscue), je poslední
z výše jmenovaných možností jeho realizace.
Hned v úvodu je třeba přičinit zásadní poznámku. Porušení vyplňovacího
oprávnění – odchýlení se jinak než podvyplněním – nezakládá neplatnost směnky.
K tomuto závěru dospěla již starší judikatura: „Směnka vyplněná proti úmluvě není
neplatná, ale lze ji uplatniti pouze v rámci úmluvy.“148 Moderní judikatura ustáleně
navazuje, například rozhodnutí Vrchního soudu spis. zn. 5 Cmo 125/99: „Vyplní-li
majitel směnku, která byla vydána jako neúplná (blankosměnku), odlišně od ujednání
o jejím vyplnění, není z tohoto důvodu směnka neplatná. Nesprávné vyplnění jen
zakládá námitku dlužníka ve smyslu čl. I. § 10 zákona směnečného a šekového.“149
Toto rozhodnutí bylo později potvrzeno i judikaturou Nejvyššího soudu.150
Co tato rozhodnutí znamenají v konkrétních situacích?
Zrcadlově k podvyplnění co do směnečné sumy lze uvažovat i převyplnění.
Zde stačí prosté konstatování, že částka vyšší zahrnuje i tu správnou nižší. Dlužník
se může ubránit povinnosti platit tento přesah, uplatní-li vhodnou námitku. Judikatura
však na dlužníky klade poměrně vysoké nároky. Nestačí pouhé tvrzení, že tolik nemělo
být vyplněno (například že dlužná částka z kauzálního vztahu není tak vysoká), námitka
musí být upřesněna informací, jak nesprávně byla směnka vyplněna (a kolik je tedy
dluženo). Vrchní soud v Praze dospěl v rozhodnutí spis. zn. 9 Cmo 7/2003 k závěru:
„Pokud je v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu pouze konstatováno,
že směnečná suma byla v blankosměnce vyplněna nesprávně, nemůže tato námitka
obstát, neboť z ní ani vyplývá, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán,
a zda tedy předsmětem námitkového řízení je celý směnečný peníz či nějaká jiná částka.
Zcela v rozporu se zákonem je požadavek žalovaného, aby žalobce sám prokázal
148
Rozhodnutí č. 15.717 Vážného sbírky.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 125/98 ze dne 13. října 1998, též publikován
v Soudních rozhledech 4/1999.
150
Již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5260/2007 ze dne 19. srpna 2009, též
publikován pod R 84/2010; a dále například rozhodnutí téhož soudu spis. zn. 29 Cdo 1521/2011 ze dne
6. června 2012 a nejstarší spis. zn. 29 Cdo 509/2008 ze dne 28. srpna 2008.
149
39
správnost vyplněné směnečné sumy.“151 Poslední větu soud opřel o ustanovení
§ 495 OZ. Nejvyšší soud tento judikatorní směr potvrdil například v rozhodnutí spis. zn.
29 Cdo 630/2007,152 kdy vyjadřuje jinými slovy totéž a poukazuje na paradoxní situaci,
že by muselo být věcně rozhodováno o dosti neurčité námitce. V této souvislosti
lze poukázat i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu,153 které varuje před mechanickou
aplikací výše popsaného pravidla. V předmětné věci, uplatniv svou vlastní právní větu,
ponechal Vrchní soud v Praze po změně prvostupňového rozsudku v platnosti směnečný
platební rozkaz, vydaný pro směnku zajišťující leasingové splátky. Podle kasačního
rozhodnutí Nejvyššího soudu však nesprávně posoudil zánik leasingové smlouvy
po odcizení předmětu leasingu. Námitkám žalovaného pak nešlo nic vytknout,
když tvrdil,že všechny splátky platil a po odcizení byla vyplacením pojistného
„věc vyřešena“ – odvolací soud tedy námitky týkající se rozsahu s námitkami, že vůbec
nenastaly podmínky pro vyplnění zajišťovací blankosměnky.
Porušit vyplňovací dohodu lze nejen co do směnečné sumy, věřitel může
protismluvně doplnit libovolný další údaj. Zde je judikatorní názor přísnější než
ve shora zmiňovaném případě posunutí data splatnosti. Vrchní soud v Praze
koncentroval v rozhodnutí spis. zn. 12 Cmo 391/2006 úvahy do této poučky: „Pokud
remitent doplní v blankosměnce chybějící údaj remitenta, byť jej k tomu dohoda
o vyplnění blankosměnky, uzavřená se směnečným dlužníkem, neopravňovala, nemá
remitent právo na zaplacení směnky proti směnečně zavázaným osobám, které se na
listinu podepsaly před vyplněním údaje remitenta. […]“.154 Zde se dlužníci ubránili
plně. Popsané jednání považoval soud za změnu textu směnky a posoudil ho podle
§ 69 ZSŠ; následkem bylo, že dříve podepsaní nebyli směnečnými dlužníky,
nepodepsali se totiž na směnku.
151
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 7/2003 ze dne 29. března 2004, citováno dle
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, judikát č. 198.
152
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 630/2007 ze dne 21. ledna 2009.
153
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 987/2009 ze dne 30. listopadu 2010.
154
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 12 Cmo 391/2006 ze dne 26. února 2007, citováno dle
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, judikát č. 54.
40
Může se také stát, že věřitel protismluvně vyplní údaj platebního místa.
Německá teorie pak zastává názor, že pak nelze s úspěchem požadovat splnění závazku
ze směnky – staré platební místo není nikde vyznačeno, nové lze odrazit námitkami.155
Třetím možným způsobem porušení je na první pohled možná paradoxní
nevyplnění v rozporu s dohodou. Kovařík156 upozorňuje na situaci, kdy byla dohodnuta
splatnost směnky (pevně či podle nějakého algoritmu)157 a věřitel směnku v tomto
rozsahu nevyplní. Vytvoří tak vistasměnku (§ 2 odst. 2 ZSŠ, resp. § 76 odst. 2) stejně
dobře, jako kdyby odpovídající údaj přímo vepsal. Ondrejová158 pod prizmatem výše
diskutovaného rozhodnutí o „posunutí“ data splatnosti argumentuje, jestli by nebylo
namístě očekávat příklon judikatury k nižší přísnosti vůči věřiteli. Přikláním se k jejímu
názoru, že se i zde jedná o porušení vyplňovací smlouvy. S jistou dávkou ironie
lze dodat, že porušení je přitom o to jasnější, oč je snazší dohodnout se na splatnosti
než určit den splatnosti podle smluveného algoritmu.
Jak ale posoudit situaci, kdy dohoda o vyplnění některého údaje neexistuje
a tento je stejně doplněn? Judikatura se zde zdá být mnohem benevolentnější.
V podkapitole o vzniku vyplňovacího práva byla citována dvě rozhodnutí, která dávala
věřiteli možnost vyplnit datum splatnosti (totiž jakékoli, není-li dohodnuto jinak)159
a vystavení (totiž z toho důvodu, že dlužníci s tím musí být přinejmenším srozuměni).160
Na podporu tohoto myšlenkového proudu lze uvést též rozhodnutí ve věci spis. zn.
4 Cmo 816/1999, ve kterém Vrchní soud v Olomouci hypoteticky diskutuje též doplnění
beze smlouvy: „[…] nebylo-li datum a místo vystavení na blankosměnce při vystavení
vyplněno, byl majitel oprávněn, nebylo-li mezi účastníky dohodnuto jinak, tuto
podstatnou náležitost do směnky doplnit. Učinil-li tak způsobem, který odpovídal
skutečnosti, doplnil-li blankosměnku datem a místem skutečného vystavení směnky,
nelze mu přičítat ani hrubou nedbalost ani zlou víru ve smyslu ust. čl. I § 10 ZSŠ.“161
155
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 68; autor sám dodává, že
situace se mění po řádné indosaci.
156
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 122
157
Pro příklad takového ujednání viz již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn.
29 Cdo 987/2009 ze dne 30. listopadu 2010.
158
ONDREJOVÁ, Dana. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné
„blankodlužníky“. Právní fórum 11/2010.
159
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 274/2004 ze dne 18. října 2004, též publikován pod
R 71/2005.
160
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 1621/2006 ze dne 17. prosince 2008.
161
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci spis. zn. 4 Cmo 816/1999 ze dne 27. září 2001.
41
Nutno poznamenat, že se jedná o jakési obiter dictum, protože podle skutkového zjištění
nebyly směnky vyplněny jen co do směnečné sumy a data splatnosti.
Zajímavou otázkou, v judikatuře ani literatuře dosud neřešenou, je posouzení
horlivosti věřitele, který by se v rozporu s dohodou – který zde lze ztotožnit s absencí,
byť jen absencí bližšího určení – snažil „upřesnit“ místo splatnosti a dohodnutý údaj
„Česká republika“ doplnil například i o obec. Rozhodnutí v této hypotetické věci
samozřejmě nelze předvídat, ale jako už několikrát, i zde bych se přiklonil k pečlivému
a přesnému dodržení dohody; věřitel by totiž značně rozšířil dlužníkovu povinnost.
Ohledně vyplnění bez dohody je nutno nechat zaznít i odlišný názor. Chalupa
je nesmlouvavý: „Je-li do blankosměnky doplněn údaj, k jehož vyplnění vyplňovací
oprávnění uděleno nebylo, nelze takový úkon považovat za realizaci vyplňovacího
oprávnění.“162 Pro Chalupu představuje takové „doplnění“ změnu textu blankosměnky
s následky dle § 69 ZSŠ.163 Ubránit se zde námitkami ale nemusí být vůbec snadné,
požadavky na námitky pregnantně vyjádřil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí spis. zn.
5 Cmo 556/2000: „Dlužník, který tvrdí, […] že vůči němu byla listina doplněna
‚bezprávně‘, musí ovšem vysvětlit a prokázat, za jakých okolností byla směnka, o které
musel vzhledem ke všem okolnostem vědět, že není úplná, podepsána, a že tedy ani
neformálně dohoda o vyplnění směnky vzniknout nemohla.“164
V této souvislosti považuji za kuriózní situaci, kdy je úmyslně vystavená
vistasměnka dlužníkem beze smluvní opory doplněna o den splatnosti. To je možná
jediný případ, kdy bych mohl změkčit výše tolik prosazovanou přísnost. Majitel
vistasměnky se může rozhodnout uplatnit své právo v zásadě kdykoli. Okolnost, že do
směnky něco vepsal – tentýž den, kdy by stejně přišel s vistasměnkou – z dlužníkova
pohledu nemusí hrát významnou roli. Přesto je ale lákavé ponechat mu v souladu
s citovaným Chalupovým názorem námitku, patrně navíc silnější námitku z § 69 ZSŠ
a nenutit ho prokazovat zlou víru nebo hrubou nedbalost podle § 10 ZSŠ. Bohužel
se jedná o hypotetickou, v judikatuře či literatuře dosud neřešenou situaci.
162
CHALUPA, Radim. Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky. Právní rádce
12/2009.
163
Blíže tamtéž.
164
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000 ze dne 20. února 2001, též publikován
v Právních rozhledech 5/2001, str. 231 a násl.
42
4.5 Shrnutí – vznik platné směnky, otázka převoditelnosti
Vyplňovací právo nepředstavuje jen možnost věřitele vepsat do směnky údaje
podle mimosměnečných ekonomických potřeb. Je zároveň slibem dlužníka,
že specifikovanou směnku zaplatí. A také jeho obranou, že zaplatí právě tuto směnku.
To ve stručnosti shrnuje zásadní aspekt blankosměnky. Pro vyloučení veškerých
pochyb je ještě vhodné zopakovat, ve kterém okamžiku se směnečné závazky aktivují.
Je to teprve výkonem vyplňovacího práva, kterým „jsou založeny vztahy
směnečněprávní vždy s účinností ex tunc k datu, kdy byla blankosměnka podpisatelem
vydána“.165 Pro judikatorní podporu lze znovu připomenout rozsudek Vrchního soudu
v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000.166 Pod tímto zorným úhlem je třeba zkoumat
směnečná prohlášení na listině učiněná, včetně případných indosamentů. Již bylo
zdůrazněno, že blankosměnku nelze převést bez současného převodu vyplňovacího
práva (výslovně Kovařík: „i nevyplněná směnka, která tedy skutečnou směnkou není,
může být bez omezení převáděna stejně jako skutečné směnky, a to jak indosamentem
směnek na řad, tak postoupením pohledávky u rektasměnek“167; v tomto citátu není
zmíněn v ZSŠ ani OZ neupravený institut prodeje podniku, kterým též lze směnku
převést).168 Podobně jako povinnost zaplatit směnečnou sumu se aktivují i indosamenty
– i tuto variantu lze vyčíst z § 10 ZSŠ, který mluví obecně o majiteli, nikoli o majiteli
nutně prvním.
Poslední citace mluví o převodu „bez omezení“. I na blankosměnky se totiž
uplatní pravidlo významné zejména pro zajišťovací směnky vyjádřené v rozsudku
Vrchní soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 242/2004: „Dohody zakazující převod směnky
jsou možné. Nezakládají však ani u směnky na řad ani u směnky na jméno neplatnost
převodu směnky, je-li tento proveden v souladu s předpisy směnečného práva.“169
Toto pravidlo bylo následně aprobováno i rozhodnutími Nejvyššího soudu, a to včetně
důležitého dovětku: „Význam této dohody by tkvěl v tom, že pokud by byla dohoda
165
ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996, str. 544 a násl.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000 ze dne 20. února 2001, publikován
v Právních rozhledech 5/2001, str. 231 a násl.
167
KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. dopl. vyd., Praha: C. H. Beck, 2005,
str. 50.
168
Viz rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 314/2001 ze dne 30. října 2002, publikován též pod
R 62/2003; tam vyjádřený závěr se uplatní i při prodeji závodu dle § 2175 NOZ.
169
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 242/2004 ze dne 13. července 2004, publikován
v Právních rozhledech 10/2005, str. 377 a násl.
166
43
postupem směnky porušena a některé ze stran dohody by v důsledku toho vznikla škoda,
bylo by lze se na tom, kdo ji způsobil, domáhat náhrady. Je možno si také představit,
že splnění povinnosti zdržet se převodu bude zajištěno třeba smluvní pokutou.
Nic více.“170 Za všechna potvrzující rozhodnutí lze uvést rozsudek Nejvyššího soudu
spis. zn. 29 Odo 280/2005.171 V rozsudku 5 Cmo 242/2004 poukázal Vrchní soud
v Praze ještě na skutečnost potvrzující výše uvedený závěr, že „po vyplnění se převody
jen pouhého listu papíru stávají se zpětnou účinností skutečnými převody směnky“,
čemuž je nutné přihlédnout při způsobu převodu, směnky na řad musí být proto
indosovány, rektasměnky cedovány.
Nutno podotknout, že v případě zákazu převodu je ve Spolkové republice nabytí
vyplňovacího práva společně s nabytím blanketu podmíněno dobrou vírou nabyvatele.
Je-li přítomna, je pak blankopodpisatel zavázán.172
4.6 Trestněprávní exkurz
V souvislosti s vyplňovacím právem je třeba zkoumat nejen civilněprávní
následky jeho uplatnění a překročení, ale zkoumat též – právě u překročení – možné
dopady trestněprávní. Směnky obecně se v trestní judikatuře Nejvyššího soudu objevily
častěji,173 relevantní ryze blankosměnečná rozhodnutí jsou stále jen dvě.
První
z nich
představuje
usnesení
Nejvyššího
soudu
spis.
zn.
6 Tdo 1576/2010.174 V posuzovaném případě obviněný v rozporu se smlouvou vyplnil
zajišťovací blankosměnky krátce poté, co jimi zajišťované závazky již byly uhrazeny.
Nejvyšší soud konstatoval rozdílnost padělání či pozměnění běžné směnky
a blankosměnky, když zopakoval soukromoprávní závěr, že „Soulad způsobu využití
vyplňovacího oprávnění […] s obsahem tohoto oprávnění není pojmovým znakem
vyplnění blankosměnky.“ Podstatou sporu však bylo jednání obviněného, který
zajišťovací směnky prodal, ačkoli si byl vědom skutečnosti, že vzhledem k zániku dluhů
170
tamtéž
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 280/2005 ze dne 1. března 2006. Jedná se už o případ
„posměnečný“, o náhradu škody. Proto ho uvádím, i když blankosměnka nevystupovala ani ve směnečné
fázi.
172
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 70.
173
Jako úvod do problematiky s dalšími odkazy může sloužit PÚRY, F., VESELÝ, V. Zneužití směnek
a trestní odpovědnost. Právo – časopis pro právní teorii a praxi 4/2011.
174
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 6 Tdo 1576/2010 ze dne 31. března 2011, též publikováno pod
R 27/2012.
171
44
„byly doplněny o údaj (směnečnou sumu), který naprosto neodpovídal realitě“. Věc byla
vzhledem k neúplným skutkovým zjištěním vrácena odvolacímu soudu; Nejvyšší soud
však i v rozsáhlé právní větě vyslovil, že: „Samotné využití vyplňovacího práva
oprávněnou osobou, která doplnila do tzv. blankosměnky […] chybějící náležitosti, byť
tak učinila v rozporu s obsahem nebo podmínkami vyplňovacího práva (tj. excesivně),
není paděláním ani pozměněním směnky ve smyslu § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku,
resp. § 233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku za použití § 238 tr. zákoníku.“ Zároveň však
platí, že: „pokud majitel po excesivním vyplnění směnky: prodal takto vzniklou
zajišťovací směnku třetí osobě se záměrem, aby vedle plnění získaného ze zajištěného
závazku dosáhl prospěch i z prodeje směnky, přičemž jejímu nabyvateli zamlčel,
že neměl důvod k využití vyplňovacího práva a že závazek zajištěný touto směnkou byl
splněn, lze posoudit při naplnění ostatních zákonných znaků jako trestný čin podvodu
podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku nebo jeho pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.“
Druhým relevantním rozhodnutím je usnesení Nejvyššího soudu spis. zn.
6 Tdo 610/2011.175 V něm bylo odmítnuto dovolání obviněného z trestného činu
vydírání. Jeho jednání spočívalo v tom, že rodičům svého dlužníka, který v jeho
prospěch též vystavil blankosměnku, vyhrožoval, že nedojde-li k úhradě dluhu, vyplní
buď částku značně vyšší a směnku prodá, nebo prodá ji vymahačské společnosti
nevyplněnou. Soudy všech stupňů rozhodly, že popsaný skutek naplnil skutkovou
podstatu trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb.
Tento závěr je plně použitelný za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.
175
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 6 Tdo 610/2011 ze dne 30. září 2011.
45
5. Podoby blankosměnky a alternativní klasifikace
Nejčastěji je zřejmě směnečný blanket pojímán jako nevyplněná listina
obsahující podpis výstavce. Nemusí tomu tak ale být vždy, přípustné jsou i dva další
způsoby
blankoprohlášení,
blankosměnka
176
blankoakcept
a
blankoaval.
Zatímco
„klasická“
nepředstavuje pro uchopení větší problém, ostatním dvěma typům
je vhodné se krátce věnovat.
Společnou otázkou je přípustnost. Přijetí směnky upravuje § 25 odst. 1 ZSŠ
mj. takto: „Přijetí se píše na směnku.“ Zdálo by se proto, že platný akcept vyžaduje již
platnou směnku. Tuto námitku lze odrazit poukazem na schopnost blankosměnky
se ex tunc přeměnit na směnku platnou a „aktivovat“ tak i blankoakcept. Totéž platí pro
rukojemské prohlášení, které se podle § 31 odst. 1 ZSŠ „píše na směnku nebo
na přívěsek.“ Základní argumentaci ve prospěch přípustnosti je možné užít stejnou.
5.1 Blankoakcept
„Blankoakcept je ve své podstatě předběžným akceptem dosud neexistující
směnky.“177 Představuje budoucí akcept, kdy trasát, která zároveň směnku dává
do oběhu, přijímá směnku, která bude podle dohody vytvořena. Samozřejmým
požadavkem je, že vznikne směnka cizí.
Blankoakcept výslovně připouští judikatura, poprvé v usnesení Vrchního soudu
v Praze spis. zn. 5 Cmo 817/96. Posuzovaná směnka neobsahovala označení výstavce,
nebylo ani smluveno doplnění tohoto údaje. V odůvodnění soud uvedl: „Není však
vyloučeno, aby takovou listinu vystavil – také tím, že ji podepíše a uvede do oběhu –
i směnečník. Pak směnečník vyznačí všechny doložky na směnce včetně údaje
směnečníka, kterým označí sám sebe, vyznačí na listině akcept a vynechá údaj výstavce,
který je pak tím bílým místem, jež má být doplněno v budoucnu.“178 Dále hovoří o často
jen neformálním udělení práva doplnit výstavce, konkludentně předáním.
176
Chalupa o ní hovoří jako o nevyplněné základní směnce v CHALUPA, Radim. Základy směnečného
práva. Linde Praha 2008, str. 83.
177
tamtéž, str. 84.
178
Usnesení Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 817/96 ze dne 27. dubna 1998, též publikováno
v Soudních rozhledech 4/1999.
46
5.2 Blankoaval
V úvahu přichází též alternativa, že směnku jako první podepíše avalista
a podobně jako blankopříjemce, i on ji uvede do oběhu. Listina tak bude obsahovat
právě rukojemské prohlášení, nad kterým bude doplněn zbytek směnky.
Základní argument pro přípustnost blankoavalu byl již zmíněn – ex tunc
přeměna a skutečnost, že během vytváření směnky je lhostejné, v jakém pořadí jsou
údaje na směnce zapisovány. Toto pojetí zvolil i Vrchní soud v Praze v již vícekráte
citovaném rozsudku spis. zn. 5 Cmo 556/2000: „[…] Zejména okolnost, zda v zákoně
se dříve hovoří o blankosměnce nebo o rukojemství, není významná. Jinak by totiž
nemohl být zavázán ani akceptant, který směnku v nevyplněné podobě podepisuje, nebo
který ji dokonce vydává. Blankosměnka by nemohla být ani platně indosována. Přitom
ustanovení čl. I. § 10 SŠZ s indosací výslovně počítá.“179 V podobné rovině se nese
i uvažování Nejvyššího soudu v rozsudku spis. zn. 29 Cdo 1047/2007: „[…] nedostatek
podpisu výstavce cizí směnky na směnce v době, kdy aval učinil rukojemské prohlášení,
nemá vliv na existenci směnečného závazku avala.“180 Nejvyšší soud rovněž
konstatoval, že existenci závazku avalisty je nutné posoudit v době uplatnění práv
ze směnky, čímž se vypořádal s námitkou dovolatelky, že v době, kdy rukojemské
prohlášení (fakticky) učinila, zajišťovaný závazek dosud neexistoval.
5.3 Dělení blankosměnek dle Chalupy
V článku Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky181
přináší Chalupa zajímavé dělení blankosměnek; nikoli podle podoby ve smyslu
nastíněném výše, ale podle faktického osudu listin a dalšího určení. Jedná se o dělení
v dostupné české literatuře ojedinělé, je proto v zájmu úplnosti vhodné krátce ho stručně
popsat.
Blankosměnky dělí na (klasické) neúplné směnky, zdánlivé blankosměnky, spící
a mrtvé blankosměnky. Za zdánlivé považuje takové, kde sice došlo k vydání neúplné
listiny, avšak nebylo smluveno vyplňovací právo, protože například právní úkon
účastníků směřující k jeho udělení byl neplatný. Spící směnkou rozumí tu, pro jejíž
179
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000 ze dne 20. února 2001, publikován
v Právních rozhledech 5/2001.
180
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1047/2007 ze dne 19. září 2007.
181
CHALUPA, Radim. Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky. Právní rádce
12/2009.
47
vyplnění dosud nenastaly podmínky podle smlouvy o vyplnění. Konečně pro mrtvou
směnku vyplňovací právo zaniklo.
48
6. Některé procesní aspekty a obrana dlužníka
Je zřejmé, že obrana dlužníka v širším slova smyslu má začínat už před
vyplněním blankosměnky. S jistou dávkou volnosti si lze vypůjčit Chalupův obrat
„domobrana směnečných dlužníků“.182 V prvé řadě rozhodnutím, zda blankosměnku
vůbec podepíše. S tím úzce souvisí úvaha, zda je zamýšlené užití blankosměnky
přípustné – zmiňme zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož § 18
po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.183 směnku zakazuje použít ke splacení
nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru.184 Obdobně vyslovila Česká národní
banka v rámci dohledu nad pojišťovnami v rozhodnutí č. j. 2011/14136/570185
protiprávnost použití směnek zajišťujících platby pojistného klientů pojišťoven, kteří se
zároveň podíleli na činnosti správně trestané zprostředkovatelské společnosti.186
V obou případech sice vznikne platná směnka, ale dlužník bude mít k dispozici
námitku neplatnosti kauzálního závazkového vztahu.187
Další otázkou je vhodnost užití blankosměnky. Už v roce 1998 poznamenává
Kotásek, že rady o vydávání blankosměnek jen seriózním institucím jsou „z rodu
knížecích“.188 Rady praktické, jak zabezpečit svoji situaci, již byly zmíněny –
informační doložka na směnce a vhodný text blankosměnky obecně, písemná smlouva
o vyplnění. V úvahu připadá možnost smluvní pokuty zajišťující závazek věřitele
směnku nepřevést. Velmi účinným nástrojem je pak rektadoložka předvídaná
ustanovením § 11 odst. 2 ZSŠ. Jí opatřenou směnku je pak nutno cedovat, přičemž mezi
účinky cesse patří i zachování námitek (§ 529 odst. 1 OZ, obdobně § 1884 odst. 1
NOZ).
182
CHALUPA, Radim. Zneužití zajišťovací směnky. Právo – časopis pro právní teorii a praxi 4/2011.
Obrat se původně vztahuje k přípravě obrany proti uplatnění zajišťovací směnky, podle mého názoru ho
lze vhodně užít i zde.
183
S účinností od 25. února 2013.
184
S výjimkou těch vypočtených v § 2; ustanovení § 2 písm. h) nabízí zajímavé možnosti vzhledem
k nad- a podlimitnímu rozsahu půjček a úvěrů vyňatých z působnosti zákona.
185
Rozhodnutí České národní banky č. j. 2011/14136/570 ze dne 14. prosince 2011; rozklad byl zamítnut.
Rozhodnutí je přístupné na
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/pravomocn
a_rozhodnuti/prilohy/Sp_2010_110_573.pdf.
186
Společnost totiž tímto fakticky vyžadovala složení vstupního poplatku, čímž podmiňovala výplaty
odměn.
187
Podrobněji KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009. str. 69.
188
KOTÁSEK, Josef. K některým praktickým aspektům blankosměnky. Bulletin advokacie 9/1998.
49
Bez ohledu na všechna opatření snižující rizika se vyskytnou spory. Informovat
o nich je cílem této kapitoly.
6.1 Arbitrabilita směnek
Pomyslným procesním krokem č. 0 je volba fora. Základní otázku, zda je
přípustné nároky ze směnky uplatnit v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb.,
o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“), lze odpovědět
kladně. Jedná se bezpochyby o majetkové spory, v nichž lze uzavřít smír (§ 2 odst. 1 a 2
ZRŘ). Teoretický závěr potvrzuje judikatura; ilustrativní jsou následující rozhodnutí.
Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí spis. zn. 7 Cmo 520/2002189 sice přípustnost
rozhodčí doložky nevyslovil, ale poukázal na smluvní a procesní otázky. Ke smluvní
podotkl, že je nezbytné posoudit, zda se rozhodčí doložka vztahuje jen na nároky
z kauzálního vztahu (zde kupní smlouva), nebo též na nároky směnečné. Ohledně
procesních vyslovil, že o procesní námitce nedostatku podmínek řízení má soud
rozhodnout při jednání podle § 175 odst. 4 OSŘ.
V naznačeném směru byl Vrchní soud v Praze ve známějším rozhodnutí
5 Cmo 342/2007 o něco přesnější, když vyjádřil: „Jestliže rozhodčí smlouva týkající
se pohledávky zajištěné směnkou neuvádí zcela jasně, že se vztahuje také na nároky
z takové směnky, nejsou nároky ze směnky podřízeny rozhodčímu řízení a k projednání
směnečné žaloby jsou příslušné soudy.“190 V odůvodnění zdůraznil samostatnost
směnky na kauzálním závazku, kdy „ujednání, jež se vztahují ke vztahu zajištěnému,
nemohou se týkat vztahů ze zajišťovací směnky.“191
Byl to opět Vrchní soud v Praze, který v rozsudku spis. zn. 5 Cmo 141/2008
přímo potvrdil názor o arbitrabilitě směnky, když vyslovil, že: „Nároky ze směnek lze
uplatnit v rozhodčím řízení.“192 Později vyslovil stejný závěr i Nejvyšší soud v rozsudku
189
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci spis. zn. 7 Cmo 520/2002 ze dne 30. června 2004; zajišťovací
směnka byla původně blankosměnkou.
190
Rozsudek Vrchního sodudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 342/2007 ze dne 5. února 2008, citován dle
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, judikát č. 168.
191
tamtéž
192
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 141/2008 ze dne 20. května 2008, citován dle
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, judikát č. 167.
50
spis. zn. 29 Cdo 1130/2011.193 Výslovně dodává: „Skutečnost, že rozhodce není
oprávněn rozhodovat formou směnečného platebního rozkazu, na výše uvedeném závěru
ohledně arbitrovatelnosti nároku ze směnky není způsobilá nic změnit.“194 Není úkolem
této práce zabývat se uvedenými závěry dopodrobna; v zájmu úplnosti ale dodávám,
že problematika není jednoznačná a skrývá četné praktické obtíže.195
6.2 Směnečný platební rozkaz
Ustanovení § 175 OSŘ dává směnečnému věřiteli rychlý nástroj, jak nabýt
exekučního titulu. Na návrh žalobce, doprovázený předložením originálu směnky –
a pouze toho – vydá soud směnečný platební rozkaz. Dlužník má, po nedávné novele
OSŘ provedené zákonem č. 404/2012 Sb.,196 8 dní na podání námitek. Nepodá-li je,
má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Podá-li námitky, soud
nařídí jednání; posléze rozsudkem směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti, nebo
ho (celý či v určitém rozsahu) zruší. Věcně příslušný je vždy krajský soud.197
Nespornou výhodou plynoucí ze samostatnosti směnečného závazku je skutečnost, že
žalobce nemusí uvádět nic než jen to, že je majitelem platné směnky. Nemusí
specifikovat ani obsah směnečné dohody; tím spíše je pak „nadbytečné v žalobě tvrdit,
že směnka byla původně nevyplněnou směnkou.“ 198
Procesní hledisko je pro tuto práci podstatné z následujících důvodů. Jako první
lze uvést, že předložením směnky je nutno chápat předložení směnky platné,
tj. doplněné (či takové, která již obstojí). Chce-li proto mít úspěch, musí majitel svého
vyplňovacího práva využít nejpozději před uplatněním směnky.
193
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1130/2011 ze dne 31. května 2011; i zde byla směnka
původně blankosměnkou.
194
tamtéž;
195
Za všechny článek zabývající se rozsudkem 29 Cdo 1130/2011 viz ČECH, Petr. Arbitrabilita
směnečných práv. Legal News advokátní kanceláře Glatzová & Co., listopad 2011, přístupný na
www.glatzova.com/pdfdownload.php?id=31. Pro problematiku směnečného platebního rozkazu viz
shrnutí názorů viz SMEČKA, Michal. Směnka v rozhodčím řízení. Diplomová práce na Právnické fakultě
Masarykovy univerzity, odevzdána dne 29. června 2012, str. 38-41. Přístupná na
http://is.muni.cz/th/309792/pravf_m/.
196
Účinnost od 1. ledna 2013.
197
Usnesení Vrchního soudu v Praze spis. zn. Ncp 494/2002 ze dne 26. června 2002, též publikováno v
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, judikát č. 169.
198
DERKA, Ladislav. Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky. Bulletin
advokacie 12/2007.
51
Důležité je rovněž povšimnout si možnosti žalovaného podat námitky a lhůty,
kterou mu k tomu OSŘ poskytuje. Do zmíněné novelizace § 175 odst. 1 OSŘ byla lhůta
třídenní. S rozšiřováním používání směnek i mezi neprofesionály, přesněji jejich
vyžadování bankovními i nebankovními subjekty jako zajišťovacího instrumentu
po spotřebitelích, se objevily názory, že je příliš drakonická; o to více pak pro
spotřebitele, uvážíme-li často „žraločí“ praktiky úvěrových společností. Podnětný byl
v tomto směru Hrudův článek, ve kterém navrhuje prodloužení lhůty na 15 dnů
a konstatuje, že: „Česká právní úprava […] je tak k žalovanému nepřiměřeně přísná
a v mnoha případech mu znemožní jakoukoliv oprávněnou obranu.“199 Krátce před
účinností novely byla třídenní lhůta předmětem ústavní stížnosti, kterou se Ústavní soud
zabýval ve věci spis. zn. Pl. ÚS. 16/12.200 I když je výrok nálezu fakticky překonán
legislativním vývojem, nález sám přesto ukazuje na jistě nezanedbatelnou část
blankosměnečné praxe a její stinné stránky, proto ho považuji za relevantní.
V předmětném rozhodnutí se Ústavní soud zabýval poměrně typickým sporem.
Dlužnice, jedna z mnoha dlužníků nebankovního poskytovatele půjček, drobnou půjčku
nesplatila, dluh zanikl až po vymožení exekutorem. Zajišťovací blankosměnku
indosoval původní věřitel na současného žalobce. V námitkách žalovaná (marně)
popírala pravost podpisu na směnce, ostatní námitky vznesla až na jednání,
tedy vzhledem ke koncentraci řízení pozdě. V ústavní stížnosti pak napadla celý
§ 175 OSŘ s tím, že je použitelný jen pro „klasickou směnku“, zatímco u blankosměnky
je důkazní situace složitější. Za typické považovala, že podobné drobné půjčky si často
berou klienti bez patřičného vzdělání, kteří si častokrát ani neschovají potřebné
písemnosti, nemluvě o tom, že si nemohou dovolit právní pomoc. Ústavní soud seznal
aktivní legitimaci dovolatelky,201 zabýval se účelem směnečného řízení a posléze
samotnou lhůtou, vůči které se ostatně, jak shledal, navrhovatelka vymezovala nejvíce.
Shledal, že přispívá k „nerovnováze mezi směnečnými věřiteli a směnečnými dlužníky“.
Reflektoval i změny směnečné praxe, když konstatoval: „[historická kontinuita
používání profesionály a významnými ekonomickými entitami] ovšem neplatí pro dnešní
199
HRUDA, Ondřej. Třídenní lhůta k podání směnečných námitek – neobvykle tvrdý přežitek.
Obchodněprávní revue 8/2011. Článek rovněž obsahuje srovnání procesní úpravy naší a německé,
rakouské a francouzské. Článek byl citován i nálezem zmíněným dále.
200
Nález ústavního soudu spis. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. října 2012, též publikován pod
č. 369/2012 Sb.
201
Ta nebyla zcela jednoznačná, neboť (nějakou) námitku se jí přece vznést podařilo. Viz zejm. bod
31 nálezu.
52
realitu tržního hospodářství, kdy je směnka uplatňována i mezi subjekty, jež zásadně
nejsou v rovném postavení a které nemohou – aniž by bylo spravedlivé to od nich
očekávat – vnímat směnečný vztah v celé jeho šíři a reflektovat tak případná rizika pro
ně z něj plynoucí.“ Ústavní soud proto rozhodl o zrušení třídenní lhůty. Odlišná
stanoviska připojili soudci Balík a Nikodým. Balík vyslovuje skepsi, že delší lhůta
dlužníkům – včetně stěžovatelky – pomůže a poznamenává, že: „Směnečné právo je
souborem právních norem určeným pro ty, kteří by měli vědět, do čeho jdou.“202
Podobně se i Nykodým domnívá, že delší lhůta není samospasitelná; potíže plynoucí
z toho, že se původně profesionální nástroj rozšířil i do spotřebitelské sféry, nelze řešit
toliko procesněprávní úpravou.
Třebaže to podle mého názoru bude novela zákona o spotřebitelském úvěru,
která se pro ochranu výše nastíněných malých dlužníků – k jejichž situaci nelze
nepoznamenat, že nemají bezhlavě podepisovat vše, co je jim podstrčeno, nebo dokonce
uvěřit častým slibům o bezvýznamnosti či neuplatnitelnosti blankosměnky! – ukáže
jako významnější, přikláním se k názoru Ústavního soudu203 a prodloužení lhůty vítám.
6.3 Námitky
Jedinou procesní zbraní dlužníka, kterou může uplatnit ve směnečném
rozkazním řízení na svou obranu, jsou námitky. Uspěje-li, je směnečný platební rozkaz
následně rozsudkem zrušen; neuspěje-li, je ponechán v platnosti. Zároveň jsou námitky
dlužníkovou jedinou obranou. Společné všem níže diskutovaným aspektům jsou
následující dvě stránky. Zaprvé je třeba mít na paměti, že: „Jestliže dlužník ze směnky
popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno.“204
Tento závěr vychází z abstraktní a nesporné povahy směnečného závazku, uplatní
mutatis mutandis i u blankosměnek. V Německu platí stejné pravidlo.205 Zadruhé
skutečnost, že rozhodnutím ve věci je zde právě směnečný platební rozkaz, přičemž:
„Předmětem námitkového řízení je již jen posouzení, zda směnečný platební rozkaz byl
202
Posléze cituje z publikace z roku 1879 a vyvozuje, že takovými osobami mohli být i analfabeti.
Záměrně rozsáhleji cituji Ústavní soud, protože důvodová zpráva k novelizaci, zákonu č. 404/2012
Sb., je poměrně stručná, nicméně na straně 34 zdůrazňuje možnost vyhledat právní pomoc a efektivněji
reagovat. Přístupná na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=686&CT1=0,.
204
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 32 Cdo 1338/2000 ze dne 27. března 2001. Tento závěr byl
judikatorně mnohkráte potvrzen a řadí se vlastně k notorietám.
205
HEFERMEHL, Wolfgang. Wechselgesetz und Scheckgesetz. 22., neubearbeitete und erweiterte
Auflage, München : C. H. Beck 2000, str. 157.
203
53
či nebyl vydán právem…“206 Proto platí už tehdy vyslovený závěr, který Nejvyšší soud
zopakoval v rozhodnutí spis. zn. 29 Odo 63/2006: „K námitce započtení uplatněné
po vydání směnečného platebního rozkazu soud při rozhodování o tom, zda směnečný
platební rozkaz ponechá v platnosti, nepřihlíží.“207
Zároveň je zjevné, že blankopodpisatel má k dispozici všechny směnečné
námitky jako kterýkoli jiný směnečný dlužník. Poznámky v této podkapitole se však
omezují jen na námitky vyplývající z toho, že podepsal blankosměnku; následující text
tak navazuje na otázky protismluvního vyplnění.
Kdo může námitky uplatnit? „[…] jen ten, kdo se jako dlužník podepsal
na listinu ještě nevyplněnou a kdo, třeba neformálně, dohodl se s majitelem listiny
o jejím vyplnění.“208
Významnou roli ovšem hraje, proti komu je námitka uplatňována, zda proti
prvnímu
majiteli,
či
proti
majitelům
dalším
(neuvažujeme-li
rektasměnku).
Dle § 10 ZSŠ je „branou“ k přípustnosti námitek vedle odchylného vyplnění vždy buď
zlá víra anebo hrubá nedbalost k okamžiku nabytí směnky, „pozdější vědomost
neškodí.“209 Obrácené nazírání by oslabilo oběžnou schopnost směnky.
Ve zlé víře postupuje majitel blankosměnky, který vyplňovací právo zná,
ale nedodrží ho. V každém případě to však bude „úmyslná vědomá činnost majitele
směnky směřující ke zneužití blankosměnky.“210 Shodně zlou víru definuje Kovařík,
který dodává, že nemůže jít o jednání například jen v omylu.211
Hrubou nedbalost pak lze poměřovat k běžné obchodní opatrnosti. Kovařík
zkoumá požadovatelné po budoucím nabyvateli „ohledně zjišťování poměrů listiny,
co se týká způsobu jejího doplnění.“212 Dále zdůrazňuje, že potenciální nabyvatel
má často jen málo času na rozhodnutí, omezené informace a jen obtížně rozpozná
206
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci spis. zn. 12 Cmo 336/2006 ze dne 18. prosince 2006,
publikován též v KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. vydání, Praha:
Wolters Kluwer ČR, 2010, judikát č. 213; směnka byla původně blankosměnkou.
207
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 63/2006 ze dne 26. července 2007, publikován též pod
R 31/2008.
208
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009. str. 90.
209
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 71.
210
tamtéž
211
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009. str. 91.
212
tamtéž
54
podvržené listiny. Lze mluvit i o „zběžné opatrnosti“213 a zdůraznit oběžnou povahu
směnky.
Zpozornit
je
nutné
při
(na
dlužníka)
nebývale
vysoké
sumě,
jeho nedůvěryhodnosti či rozporu číselného a slovního vyjádření směnečné sumy.
Obě modality hrají roli i v uvažování, proti komu bude námitka uplatněna.
Možnosti jsou buď proti prvnímu majiteli blankosměnky, nebo proti dalším. U prvního
je situace jasná, zde „bude vlastně postačovat jen průkaz, že směnka je vyplněna odlišně
od ujednání. Protože tento majitel buď takto postupuje záměrně, je tedy ve zlé víře,
anebo sice již neví, jak směnku vyplnit (ztratí vyplňovací prohlášení), ale přesto směnku
vyplňuje – jde tedy nepochybně o hrubou nedbalost.“214 U pozdějších majitelů je třeba
zkoumat, co nabyli, zda směnku již vyplněnou, nebo stále ještě v blankopodobě.
Pokud získal směnku již vyplněnou, musí se dlužníkovy námitky řídit § 17 ZSŠ.
Zmiňme, že majitel ani nemusí vědět, že se kdy jednalo o blankosměnku. Nesprávné
vyplnění však přesto uplatnit půjde, a to tehdy, prokáže-li dlužník vědomé jednání
na škodu dlužníka. Pak bude možné vznášet námitky z vlastních vztahů k výstavci.
Sem patří i případ, kdy majitel věděl o protismluvním vyplnění.
Nabyl-li nový majitel pouze blankosměnku, je dlužníkova situace snazší potud,
že bude muset prokázat pouze zlou víru či hrubou nedbalost. V tom mu mohou výrazně
pomoci informativní doložka na směnce, nebo ryze konkrétní okolnosti, například
personální
indosatáře.
propojení
215
původního
dlužníka
a
(ne)vhodně
zvoleného
offshore
Dlužník z ordresměnky se tak dostává do nezáviděníhodné situace, neboť:
„Možnost uplatnění námitky vyplnění blankosměnky v rozporu s ujednáním tedy končí
první indosací směnky uskutečněnou po vyplnění blanka, která byla prostá zlé víry
a hrubé nedbalosti.“216 To se samozřejmě netýká dlužníka z rektasměnky, kterému
námitky zůstávají. Protismluvní vyplnění tak může v konečném důsledku vytvořit nový,
byť vlastně zdánlivý právní stav, platný vůči všem s výjimkou prvního nabyvatele
blankosměnky.217
213
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 69.
214
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 125.
215
V již citovaném nálezu Ústavního soudu soudu spis. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. října 2012 byla
žalobcem ze směnky také zahraniční společnost, konkrétně kyperská.
216
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část Směnky. 2. vydání. Linde Praha
2006, str. 95.
217
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz, Scheckgesetz und zu den Allgemeinen
Geschäftsbedingungen. 3., neu bearb. Aufl., Heidelberg: Müller, 2000 str. 68.
55
Závěr
V úvodu předkládané práce jsem si za cíl vytyčil shrnutí poznatků
o blankosměnce jako zvláštním a výrazně individualizovatelném druhu směnky. Dalším
úkolem bylo nalezení otázek, ve kterých je právní teorie nejednotná, a vyslovení
vlastního názoru na jejich správné řešení.
Nejdůležitějšími dvěma aspekty, na které je nahlíženo různě, byla nejkrajnější
možná podoba blankosměnky. Zde jsem se po konfrontaci různých mínění
po přihlédnutí k závěru německé teorie přiklonil k názoru, že stačí pouhý podpis
dlužníka. V návaznosti na to jsem argumentoval i pro nutný závěr dílčí, totiž že listinu
není nutné opatřit označením určujícím ji za (budoucí) směnku.
Přinejmenším z teoretického pohledu byla zajímavá i otázka možnosti umoření
směnky.
Rozsáhleji jsem se zabýval též otázkami vyplňovacího práva, otázkami jeho
vzniku a realizace jak ve shodě se smlouvou, tak použitím protismluvním. Uvedené
otázky jsou v předkládané práci zkoumány především z praktického pohledu,
totiž hlediska uplatnitelných námitek dlužníka.
Pozornost jsem věnoval též otázce lhůty k uplatnění námitek ve směnečném
řízení, a to navzdory skutečnosti, že připomínky k její přílišné krátkosti byly
legislativním vývojem odsunuty do teoretických úvah. Diskuze o tomto tématu mi totiž
dovolily poukázat na nový, možná ne zcela pozitivní, vývoj (blanko)směnečné praxe.
Považuji za důležité, že jsem na vícero místech v práci varoval před zbrklým
a neopatrným používáním blankosměnky, a to ze strany zejména podpisatele.
Příslovečná směnečná přísnost dobře slouží potřebám profesionálů, nepoučenému
je spíše zlým pánem.
56
Použitá literatura
Knihy
BÜLOW, Peter. Heidelberger Kommentar zum Wechselgesetz/ Scheckgesetz und zu den
Allgemeinen Geschäftsbedingungen: Wechsel- und Scheckrecht sowie Nrn. 9, 23 bis 25
AGB-Sparkassen (Nrn. 9, 11, 15 AGB-Banken/Postbank), Scheckbedingungen, ecBedingungen. 3., neu bearbeitete Aufl. Heidelberg: Müller, 2000, XXVI, 958 s. ISBN 38114-2012-7
HEFERMEHL, Wolfgang a Adolf BAUMBACH. Wechselgesetz und Scheckgesetz: mit
Nebengesetzen und einer Einführung in das Wertpapierrecht. 22., neubearbeitete und
erw. Aufl. des von Adolf Baumbach begründeten Werkes. München: Beck, 2000, 927 s.
ISBN 3-406-46907-8
HOLZHAMMER, Richard. Allgemeines Handelsrecht und Wertpapierrecht. 8., verb.
Aufl. Wien: Springer, 1998, 438 s. ISBN 3-211-83156-8
CHALUPA, Radim. Zajišťovací směnka. Praha: Linde, 2009, 189 s. ISBN 978-807201-756-0
CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. 2. rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2008, 319
s. ISBN 978-80-7201-716-4
CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vyd. Praha: Linde, 2006,
623 s. ISBN 80-7201-570-2
KOTÁSEK, Josef, Vlastimil PIHERA, Přemysl RABAN, Jarmila POKORNÁ a
Jindřich VÍTEK. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: Beck,
2009, 419 s. ISBN 978-80-7179-454-7
KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4., aktualiz. a rozš. vyd.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.
H. Beck, 2011, 642 s. ISBN 978-80-7400-402-5
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XI, 128 s.
ISBN 978-80-7400-182-6.
KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. dopl. vyd. Praha: Beck,
2005, 421 s. ISBN 80-7179-347-7
LANDA, A. Směnka a šek v zahraničním obchodě. 1. vydání, Praha : Československá
obchodní komora, 1965, 30 s.
ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010,
1447 s. ISBN 978-80-7400-354-7
Články
ČECH, Petr. Arbitrabilita směnečných práv. Legal News advokátní kanceláře Glatzová
& Co., listopad 2011, přístupný na www.glatzova.com/pdfdownload.php?id=31,
nahlédnuto dne 22. března 2013
57
DERKA, Ladislav. Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky.
Bulletin advokacie 12/2007, str. 25-30.
HRUDA, Ondřej. Třídenní lhůta k podání směnečných námitek – neobvykle tvrdý
přežitek. Obchodněprávní revue 8/2011, str. 234 a násl
CHALUPA, Radim. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce 4/1999
(zvláštní příloha).
CHALUPA, Radim. Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky.
Právní rádce 12/2009, str. 17-29.
CHALUPA, Radim. Zneužití zajišťovací směnky. Právo – časopis pro právní teorii a
praxi 4/2011, str. 19-34.
KOTÁSEK, Josef. K některým praktickým aspektům blankosměnky. Bulletin advokacie
9/1998, str. 34 a násl.
KOTÁSEK, Josef. Nad směnečným právem. Komentář k čl. I zákona směnečného a
šekového - § 9 až § 10. Obchodní právo 9/2002, str. 15-23.
KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnečné smlouvy. Právní rozhledy 9/2003, str. 443-450.
KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní
rozhledy 1/2007, str. 10 a násl.
ONDREJOVÁ, Dana. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na
směnečné „blankodlužníky“. Právní fórum 11/2010, str. 529-534.
ONDREJOVÁ, Dana. Umoření směnky: všemocná justice či nedůsledný zákonodárce?
Bulletin advokacie 7-8/2008, str. 30-34.
PÚRY, F., VESELÝ, V. Zneužití směnek a trestní odpovědnost. Právo – časopis pro
právní teorii a praxi 4/2011, str. 35-51.
ŠNYRCH, Roman. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy 12/1996, str. 544
a násl.
ZAPLETAL, Pavel. Srovnání právní úpravy směnek v ženevském a anglosaském právu.
Právní rozhledy 11/1999, str. 610 a násl.
Internetové zdroje (vždy nahlédnuto nejpozději dne 22 března 2013)
United Nations Treaty Collection, záznam k Úmluvě o jednotném zákonu směnečném
http://treaties.un.org/Pages/LONViewDetails.aspx?src=LON&id=547&lang=en
Belgický obchodní zákoník získán z http://www.ejustice.just.fgov.be/loi/loi.htm
Francouzský obchodní zákoník získán z: http://www.legifrance.gouv.fr/
Brazilský směnečný zákon Decreto Lei n.º 2.044 ze dne 31. prosince 1908
http://www.planalto.gov.br/ccivil_03/decreto/Historicos/DPL/DPL2044.htm
Anglický Bills of Exchange Act 1882
http://www.legislation.gov.uk/ukpga/Vict/45-46/61
Australský Bills of Exchange Act 1909
http://www.comlaw.gov.au/Details/C2012C00128
Novozélandský Bills of Exchange Act 1908
http://www.legislation.govt.nz/act/public/1908/0015/latest/DLM137811.html
58
Kanadský Bills of Exchange Act 1985
http://laws-lois.justice.gc.ca/eng/acts/B-4/FullText.html
United Nations Convention on International Bills of Exchange and International
Promissory Notes
http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/payments/1988Convention_bills_pro
missory.html
Důvodová zpráva k zákonu č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový
http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0528_03.htm
Důvodová zpráva k zákonu č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=686&CT1=0
Akademické práce
PÁVKOVÁ, Ludmila. Směnka podle české a anglické právní úpravy. Rigorózní práce
na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Listopad 2007.
SMEČKA, Michal. Směnka v rozhodčím řízení. Diplomová práce na Právnické fakultě
Masarykovy univerzity, odevzdána dne 29. června 2012. (Práce je přístupná na
http://is.muni.cz/th/309792/pravf_m/.)
Rozhodovací praxe
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 722/2010 ze dne 17. srpna 2011,
též publikován pod R 32/2012.
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5250/2009
ze dne 18. srpna 2011 ve znění opravného usnesení ze dne 18. ledna 2012.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 780/97 ze dne 30. června 1998,
publikován v časopise Soudní rozhledy 7/1999
Nález Ústavního soudu spis. zn. III. ÚS 3660/11 ze dne 14. března 2012
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 988/2012 ze dne 31. července 2012
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 157/2009 ze dne 24. srpna 2010
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 494/2006 ze dne 24. července 2007
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 4088/2009 ze dne 31. března 2010
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 1407/2006 ze dne 24. září 2008,
též publikován pod R 89/2009
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 3180/2011 ze dne 28. března 2012
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 274/2004 ze dne 18. října 2004,
též publikován pod R 71/2005.
Usnesení Nejvyšího soudu spis. zn. 29 Cdo 2906/2010 ze dne 31. července 2012
59
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 2605/2007 ze dne 22. dubna 2009,
též publikován pod R 19/2010.
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5053/2009 ze dne 26. října 2011
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000 ze dne 20. února 2001,
též publikován v Právních rozhledech 5/2001
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 12 Cmo 408/2004 ze dne 11. dubna 2005,
citován dle KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4., aktualiz.
a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4, judikát
č. 62
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 998/2009 ze dne 8. června 2010
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1464/2009 ze dne 27. dubna 2011
Usnesení Ústavního soudu spis. zn. III. ÚS 2285/11 ze dne 31. ledna 2012
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 3317/2007 ze dne 24. června 2009,
též publikován pod R 38/2010.
Usnesení Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 817/96 ze dne 27. dubna 1998,
publikováno v Soudních rozhledech 4/1999
Usnesení Městského soudu v Praze spis. zn. 24 Co 210/2003 ze dne 31. října 2003,
dostupné na http://kraken.slv.cz/MSPHAAB24Co210/2003
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 2162/2010 ze dne 27. září 2011
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 132/2009 ze dne 26. října 2009,
publikován v Právních rozhledech 13/2010
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 5260/2007 ze dne 19. srpna 2009,
též publikován pod R 84/2010
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 125/98 ze dne 13. října 1998,
publikován v Soudních rozhledech 4/1999
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1521/2011 ze dne 6. června 2012
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 509/2008 ze dne 28. srpna 2008
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 9 Cmo 7/2003 ze dne 29. března 2004,
citováno dle KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4., aktualiz.
a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4, judikát
č. 198
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 630/2007 ze dne 21. ledna 2009.
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 987/2009 ze dne 30. listopadu 2010.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 12 Cmo 391/2006 ze dne 26. února 2007,
citováno dle KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4., aktualiz.
a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4, judikát
č. 54
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 1621/2006 ze dne 17. prosince 2008.
60
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci spis. zn. 4 Cmo 816/1999 ze dne 27. září 2001.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 556/2000 ze dne 20. února 2001,
publikován v Právních rozhledech 5/2001
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 314/2001 ze dne 30. října 2002,
též publikován též pod R 62/2003
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 242/2004 ze dne 13. července 2004,
publikován v Právních rozhledech 10/2005
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 280/2005 ze dne 1. března 2006
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 6 Tdo 1576/2010 ze dne 31. března 2011,
též publikováno pod R 27/2012
Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 6 Tdo 610/2011 ze dne 30. září 2011.
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1047/2007 ze dne 19. září 2007
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci spis. zn. 7 Cmo 520/2002 ze dne 30. června
2004; zajišťovací směnka byla původně blankosměnkou.
Rozsudek Vrchního sodudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 342/2007 ze dne 5. února 2008,
citován dle KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4., aktualiz.
a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4, judikát
č. 168
Rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 5 Cmo 141/2008 ze dne 20. května 2008,
citován dle KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4., aktualiz.
a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4, judikát
č. 167
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 1130/2011 ze dne 31. května 2011
Usnesení Vrchního soudu v Praze spis. zn. Ncp 494/2002 ze dne 26. června 2002,
publikováno též v KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura. 4.,
aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-5304, judikát č. 169
Nález ústavního soudu spis. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. října 2012,
též publikován pod č. 369/2012 Sb.
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 32 Cdo 1338/2000 ze dne 27. března 2001
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci spis. zn. 12 Cmo 336/2006 ze dne 18. prosince
2006, publikován též v KOVAŘÍK, Zdeněk. Přehled judikatury: směnečná judikatura.
4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357530-4, judikát č. 213
Rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Odo 63/2006 ze dne 26. července 2007,
též publikován pod R 31/2008.
Rozhodnutí č. 10.863 Vážného sbírky
Rozhodnutí č. 11.687 Vážného sbírky
Rozhodnutí č. 15.717 Vážného sbírky
61
Rozhodnutí č. 4.416 Vážného sbírky
Rozhodnutí č. 5.812 Vážného sbírky
Rozhodnutí č. 5.923 Vážného sbírky
Rozhodnutí České národní banky č. j. 2011/14136/570 ze dne 14. prosince 2011
přístupné na
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_do
hledu/pravomocna_rozhodnuti/prilohy/Sp_2010_110_573.pdf
Rozsudek Spolkového soudního dvora SRN spis. zn. II ZR 146/68
ze dne 4. července 1969, přístupný na
https://www.jurion.de/de/document/show/0:535906,0/
Rozsudek Spolkového soudního dvora SRN spis. zn. II ZR 208/65
ze dne 13. února 1967, přístupný na
http://www.ejura-examensexpress.de/onlinekurs/entsch_show_neu.php?Alp=1&dok_id=1213
Právní předpisy České republiky
Zákon č. 1/1928 Sb.
Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (OZ)
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ)
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ObchZ)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
62
Abstrakt
Předkládaná diplomová práce se zabývá blankosměnkou jakožto speciální
podobou směnky. Je tvořena historickým úvodem věnovaným stručným poznámkám
k vývoji cenných papírů obecně a směnkám konkrétněji, včetně krátkého popisu
legislativního vývoje na území České republiky s přihlédnutím k unifikujícím
konferencím.
Pozornost v hlavním textu je věnována vymezení pojmu blankosměnky; definice
je rozdělena na jednotlivé charakteristiky, kterým jsou pak následně věnovány příslušné
úseky práce. Diskutována je tak podoba blankosměnky, její nutné náležitosti, otázka
minimálního obsahu, podpisových náležitostí, jakož i vůle stran vytvořit listinu určenou
k pozdějšímu doplnění.
Samostatná rozsáhlá kapitola je věnována jednomu z nejdůležitějších pojmových
znaků blankosměnky, totiž vyplňovacímu právu udělovanému majiteli jejím
podpisatelem. Rozebrána je tak povaha vyplňovacího práva, jeho vznik, vlastnosti.
Zvláštní pozornost je věnována jeho zániku, zejména zániku realizací. V této souvislosti
věnuje práce více prostoru využití práva v rozporu s vyplňovací smlouvou, neboť právě
tyto otázky patří ve sporech týkajících se blankosměnek k zásadním. V souvislosti
s odchylným uplatněním vyplňovacího práva práce obsahuje i krátký exkurz
do trestněprávních aspektů zneužití blankosměnky.
Stručně je pohovořeno rovněž o dalších dvou možných podobách
blankosměnky, totiž blankoakceptu a blankoavalu.
Závěrečná část práce se věnuje procesním otázkám. Zabývá se možností uplatnit
směnku v rozhodčím řízení; hlavní důraz je kladen na řízení dle občanského soudního
řádu, přičemž pozornost je věnována nedávnému prodloužení lhůty k podání námitek
ze tří na osm dní ve světle nedávného nálezu Ústavního soudu.
Samotný závěr práce navazuje na výklad o vyplňovacím právu a znovu zkoumá
námitky směnečného dlužníka s přihlédnutím ke změnám majitelů směnky a různým
situacím, které mohou v souvislosti s vyplněním blankolistiny vzniknout.
V celém textu práce jsou podstatné aspekty české teorie a praxe srovnávány
s německými; někde je poukázáno na rozdílnost v nahlížení, jinde pro podporu
uváděného názoru z jiného úhlu pohledu.
63
Abstract – Blank Note
This thesis deals with blank note (incomplete instrument) as a particular subset
of promissory notes/bills of exchange. It is comprised of a brief introduction on history
of securities followed by a summarization of development of prommisory note,
including its legislative history in the Czech Republic. International conferences aiming
to unify the subject matter are also considered.
The main body of the text aims to define the incomplete instrument;
the definitions itself subsequently subdivided to provide comprehensive description
of form, minimal content of the instrument, demands placed on signature and on the
intent of parties to create an inchoate note.
A whole individual chapter investigates one of the crucial elements typical
of incomplete instrument, which is authority to fill in empty spots as given by the signee
to a holder. Thus, its goal is to illustrate its nature and the ways it can originate and
terminate. It being the crucial issue of many litigations concerning a once incomplete
promissory note, particular attention is given to termination of such authority
while the largest part of this chapter looks at application of licence to fill in violation
of the authority given. In this context, a brief description of possible penal repercussions
follows.
The thesis also deals with two additional imaginable variations of incomplete
bills, i. e. incomplete aval and incomplete acceptance.
Concluding chapters aim to address procedural issues, beginning with
a discussion whether claims arising of a note can be arbitrated under Czech law,
yet focusing mostly on procedural rules as governed by the Czech procedural code.
Further, analysis is provided for a recent decision of the Constitutional court
and a relatively newly ammended provision prolonging the period for submission
of objections against summary payment order.
The thesis is concluded by description of objections the signee can put forth,
thus drawing on the previous comments on violation of licence to fill. Herein, various
possible scenarios and legal standing of respective signees are explained.
Throughout the thesis, important facets of Czech theory and practice are
compared with their German counterparts, sometimes to point out differences
in conclusions, sometimes to support them providing a diverse view.
64
Klíčová slova / Keywords / Schlüsselwörter
blankosměnka, směnka, vyplňovací právo, směnečné námitky, lhůta k podání námitek
incomplete instrument, inchoate instrument, blank note, bill of exchange, promissory
note, filling right, authority to fill, objections against bill of exchange, period for the
submission of objections against bill of exchange
Blankowechsel, Wechselblankett, Ausfüllungsermächtigung, Widerspruch,
Einwendungen, Widerspruchsfrist
65
Download

Text diplomové práce.