Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
5 / 2014, ročník VI.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského
rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět
více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to
jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni
rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za
neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé
republiky. Tímto zveme i Vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Z OBSAHU:
 PŘIDANÉ HODNOTY REHABILITACE
Co vše děláme v BRC pro to, aby se u nás
klienti cítili dobře po psychické stránce (str. 2 a 3)
 SE ČTYŘMI ZAJÍMAVÝMI MUŽI
UPROSTŘED LÉTA
V seznamu klientů a návštěvníků našeho
centra je mnoho zajímavých osobností (str. 4 - 7)
 SESTŘIČKY V NOVÉM
 V restauraci U Sestřiček se po rekonstrukci
mnohé změnilo. Čtěte více na straně 10.
CESTAMI LESNÍMI...
Momentka z ranního lesa pod Čertovým mlýnem
poblíž Kněhyně je součástí výstavy fotografií Petra
Kasala, která probíhá v Galerii Lara až do 25. září
2014. Nenechte si ujít krásné velkoformátové
přírodní fotografie z Beskyd i z dalších zajímavých
míst Česka. Otevřeno je denně od 9 do 21 hodin,
výstava je volně přístupná z kavárny AD Lara.
K vernisáži výstavy se vracíme na stranách 8 a 9.
1
PŘIDANÉ HODNOTY REHABILITACE
Andrea Adamová
Všichni víme z vlastní zkušenosti, jak naši psychiku dokáže ovlivnit třeba jen bolest hlavy.
Prostě s námi nic není, dokud nepřejde. Stejně tak platí, že když nás něco trápí psychicky,
necítíme se dobře ani po tělesné stránce. Je již dostatečně potvrzeno, že ovlivňování
fyzického stavu a psychiky probíhá „oběma směry“. I proto vám každý, kdo pracuje v oboru
rehabilitace, potvrdí, že účinná léčba předpokládá zapojení těla i mysli a pozitivní přístup. O
práci našich zdravotníků a o jejich obdivuhodném přístupu k pacientům se lze dočíst téměř v
každé Fontáně. V našem centru děláme mnohé pro to, aby se u nás pacientům dobře vedlo po
psychické stránce, tedy aby se lépe a rychleji uzdravovali. Co dalšího je to konkrétně?
například žádoucí u
pacientů, kteří
rehabilitují po mozkové
mrtvici. A navíc zvukové vibrace,
vytvářené při hře více
bubínků, pozitivně
ovlivňují nervové dráhy a
harmonizují tak celé tělo.
Bubnuje se každé úterý
od 15.15 v tělocvičně.
1) Jednoduchá
relaxace
Přímo ovlivňovat
vlastní psychiku se
mohou pacienti naučit
pod vedením zkušeného
terapeuta a
propagátora celostního
přístupu ke zdraví
Andrewa Urbiše.
Tréninkové skupinky
jsou zaměřeny na
nenáročná cvičení
a jednoduché postupy,
například jak relaxovat,
správně dýchat, nebo
jak zmírnit akutní bolest
(nahoře). A kdo se před
druhými ostýchá, může
využít individuální
poradenství.
3) Vycházky s hůlkami
Pacienti, kteří dávají
přednost pohybu,
si mohou při dobrém
počasí vyjít
s ergoterapeutkou
na vycházku s holemi
na severskou chůzi.
Samozřejmě jim hole
půjčíme a dostanou
i radu, jak je správně
používat. Vycházka není
přitom žádná honička tempo se přizpůsobuje
možnostem účastníků.
2) Překvapení nejen
pro vnoučata
Ti, kdo mají vnoučata,
jistě vědí, jak je přitahují
hračky, které vydávají
různé zvuky. A co teprve,
když se jim dostane do
ruky třeba bubínek - to
pak aby se rodina
vystěhovala. Velice
jednoduchou hrou na
africký bubínek djembe
si mohou pacienti
zdarma zpestřit jedno
odpoledne v týdnu
(uprostřed).
Samozřejmě s patřičnou
instruktáží a pod vedením lektorů, kteří ovládají základy hry.
Jednoduché bubnování zvládne za chvíli každý a nejde jen o překvapení vnoučat. Pravidelné
střídání rukou při hře totiž velice pomáhá
rozvíjet jemnou motoriku a „nutí“ lépe
spolupracovat i obě mozkové hemisféry. To je
4) Stovka dobyvatelů
Lysé hory
A co takhle podívat se až
na vrchol Lysé hory?
Od letošního května
to dokázalo už přes
stovku našich pacientů,
někteří dokonce i na
vozíčku (dole). Jak je to
možné? Jde to díky
povolení ke vjezdu do
této chráněné krajinné
oblasti. To jsme obdrželi
pro služební minibus, určený pro přepravu
našich zejména imobilních pacientů.
Pro některé z nich to pro jejich vážný zdravotní
stav bylo opravdu splnění toho nejtajnějšího snu
- a velkým důvodem k radosti.
2
dokumentů Důvěrné hovory se známými
osobnostmi, které si k nám opakovaně jezdí
odpočinout a načerpat rehabilitací nové síly. Již
vysíláme díl s hercem Ladislavem Frejem
a rozhovor s odborníkem na zdravou výživu
Rajko Dolečkem, máme již natočenu řadu
záběrů pro „Hovory“ se zpěvačkou a
houslistkou Ivou Bittovou. Všechny vysílané
dokumenty a filmy jsou také trvale umístěny na
našem kanálu YouTube, takže si je tam může
prohlédnout kdokoliv.
5) Středeční tanečky a zpívání
Kdo si chce večer jen posedět a třeba i zazpívat
s muzikanty, má tu možnost pravidelně každý
týden. V naší restauraci U Sestřiček se každou
středu střídají typické „cimbálovky“
s jednotlivci, kteří na přání zahrají téměř
cokoliv.
6) Galerie Lara
Milovníci výtvarného umění mají možnost
potěšit se výtvarnými díly v Galerii Lara
(vpravo), která je umístěna vedle kavárny
ve stejnojmenném domě.
Pravidelně se zde střídají
různorodé výstavy
regionálních výtvarníků
a fotografů. Všechny
vernisáže jsou volně
přístupné veřejnosti
i pacientům a většinou
obohacené o živé hudební
vystoupení.
8) Dopisy čtenářů čtou
všichni
Naším dalším
sdělovacím prostředkem
je tento časopis, který
vydáváme pro klienty,
zaměstnance a partnery
již šest let. Fontána
vychází v tištěné podobě
jednou za šest týdnů,
v BRC i v Informačním
centru v Čeladné je
k dispozici zdarma
a rozvážíme ji také
do sousedních obcí,
čekáren zdravotních
středisek a poliklinik
a do Fakultní nemocnice
v Ostravě. V časopise
najdete například
rozhovory s pacienty
a jejich životní příběhy,
články, které představují
práci zaměstnanců v
různých zdravotnických
profesích, nebo zprávy a fotografie z kulturních
akcí a výstav. Jednou z nejčtenějších rubrik jsou
dopisy a vyjádření od našich pacientů a čtenářů.
Všechna čísla jsou v elektronické podobě trvale
umístěna na našem webu v sekci „Časopis BRC“.
7) Samé dobré zprávy
Ondřejka - to je nejen
název jednoho
z původních léčebných
domů BRC, ale od února
2013 ho nese také náš
vlastní televizní kanál.
Spuštěním tohoto
informačního programu
sledujeme podobný cíl,
jako u ostatních
doplňkových služeb
pro naše hosty. Má
hlavně přispět k radosti
a k dobré náladě,
v případě televize doslova
k dobrému „naladění“ našich pacientů. Vysílání
televize ONDŘEJKA mohou sledovat ve svých
pokojích všichni klienti, ubytovaní v hlavním
areálu. Program je rozdělen do tří bloků, které
se vysílají různé dny v týdnu 24 hodin denně,
a obsahuje informace o rehabilitačním centru,
jeho službách a reportáže o tom, co se u nás
právě děje zajímavého. Měl by to být
nejpohodlnější a nejdostupnější způsob zejména
pro ty pacienty, kteří jsou upoutáni na lůžko
ve svém pokoji a sledování televize je často
jejich jedinou dostupnou zábavou.
Výhodou vlastního programu je především to,
že informace do něj vybíráme sami
a zaměřujeme se na pozitivní témata. A přímo
raritou je skutečnost, že velkou část pořadů také
sami připravujeme. Další vznikají ve spolupráci
s profesionály, jako například náš vlastní cyklus
9) Přednášky pro zvídavé
Již čtvrtým rokem vždy poslední čtvrtek
v měsíci probíhají v konferenčním salonku
LARA vlastivědné přednášky, které připravují
pro pacienty i veřejnost členové Okrašlovacího
spolku Rozhledna v Čeladné (vlevo). Letošní
cyklus má název „Jaké to bylo v dobách kolem
první světové války“.
Jak vidíte, snažíme se našim klientům
zpestřit pobyt různorodou doplňkovou
nabídkou. Je jen na nich, zda si z ní podle
svého vkusu něco vyberou. Naším hlavním
cílem je, aby se potěšili, rozptýlili a přišli na
jiné myšlenky. Mohou při tom zároveň
ledacos objevit a udělat sami pro sebe.
3
ROZHOVORY PRO ČELADENSKOU FONTÁNU (1)
Petr Andrle
Šéfredaktorka tohoto listu mě svého času požádala, jestli bych nemohl své novinářské zkušenosti využít i
pro její časopis. A to tím, že bych pro Čeladenskou fontánu čas od času zpracoval rozhovor se zajímavými
lidmi, kteří se v seznamu klientů BRC ve značném počtu vyskytují. Činil jsem tak případ od případu
donedávna, avšak nyní jsem se rozhodl, že si ony rozhovory budu číslovat. Toto číslo jedna „Rozhovorů“
zahrnuje hned čtyři najednou. A to s muži, kteří stojí za to. Proto jsem si „uprostřed léta“ pro ně vyžádal
čtyři stránky. A věřím, že se vážený čtenář nebude nudit. I pro mě je to výhodné. Nemusím to psát čtyřikrát,
leč pouze jednou :-)
Po letech u bazénu v Čeladné
A tak jsme se počátkem léta sešli v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné opět (a již tradičně)
s hercem Ladislavem Frejem. Během roku udržujeme kontakt prostřednictvím elektronického
týdeníku ČAS, který vydávám, a posléze se zde po roce potkáme. A snímek dole? Ladislav Frej se
svojí dcerou Kristýnou, která je zde také častým hostem, jako kdysi její maminka. Loni v BRC mimo
jiné absolvovala i týdenní pobyt ve tmě. Dívenka uprostřed je Ráchelka. Její dcera a Ladislavova
vnučka. A co se stalo letos zajímavého? Inu příhoda k popukání. Ladislav Frej absolvoval v letech
1959-1963 brněnskou JAMU, a částečně spolu s ním ji v letech 1957-61 absolvoval i kolega Luboš
Vraspír, který tam začal studovat později a byl o několik let starší, než jeho tehdejší spolužáci.
Znali se tedy jen letmo a od té doby se více než padesát let neviděli. Kolega Vraspír nakonec končil
v oblastním divadle v Uherském Hradišti; dnes je již na zaslouženém odpočinku. Nedávno jeli
s manželkou kolem BRC a rozhodli se využít dobrodiní bazénu v Apartmánovém domě Lara. Stalo
se tak ve chvíli, kdy na jednom z lehátek u bazénu odpočíval Ladislav Frej. Jeho poznala paní
Vraspírová a upozornila muže. Toho ovšem nepoznal Ladislav, protože přece jen nějaké to
desetiletí člověka změní. Jsou to zvláštní cesty osudu. Bazén Apartmánového domu Lara se stal po
mnoha desetiletích průsečíkem cest dvou herců, kteří se již nikdy nemuseli potkat. Tak tedy jedna
příhoda letní od Ladislava Freje. Na další si počkáme zase rok.
4
Lidé již jezdí za dobrým jídlem
Když přijíždí automobilista ke kruhovému objezdu, vždy zpomalí. Vyžaduje to společná bezpečnost
těch, kteří se chtějí pomocí objezdu vydat různými cestami. Automobilisté, kteří zpomalí před
vstupním kruhovým objezdem do obce Čeladná (ze směru od Frýdlantu nad Ostravicí), mají před
sebou ještě jednu možnou cestu. U objezdu stojí billboard čeladenského hotelu MIURA, na němž je
uvedeno: Vyzkoušejte umění Michala Götha. Kdo je Michal Göth? A kde se vzal v Čeladné?
Vysvětlení je zcela prozaické. Michal Göth je muž na snímku, který jsme si vypůjčili z webu hotelu
Miura. Michal zde totiž vaří, což dobří kuchaři většinou dělají. Sešli jsme se zde k rozhovoru, a já se
přistihl při tom, jak se pokouším zjistit, jestli to v hotelu Miura voní. Michal totiž svého času
prohlásil „že to v dobré hospodě musí vonět“. A tak jsme si v té „voňavé hospodě“ povídali. Michal
Göth je rodák z Brna, v Brně také absolvoval hotelovou školu a započal v roce 1991 svoji kuchařskou
kariéru ve známé restauraci „U Kastelána“. Mezitím se učil u vyhlášených kuchařů v italském
Meranu (Christofer Kaufmann), v Burgundsku, Tyrolsku a v dalších evropských regionech. V roce
2005 se dokonce stal členem gastronomické společnosti Chaine des Rôtisseurs, sdružující znamenité
kuchaře ze sedmi desítek zemí světa. Kuchař Michal Göth není znám pouze výše uvedeným výrokem.
Ví se o něm, že vyhledává netradiční suroviny a u těch tradičních dbá na to, aby byly kvalitní. Již
z Brna si jezdil pro jehněčí do Beskyd, dnes to má blíže. Navázal styky s některými místními farmáři
a neváhá na jídelníčku uvádět jejich jména. Odmítá univerzálně namíchané brambory.
Jedna z mých prvních otázek se týká jídelníčků. Co si mám myslet o restauraci, která má jídelníček
o mnoha listech, na nichž se nabízejí desítky pokrmů, a to častokrát pod obskurními názvy, jako
třeba „špekáčky hraběte Šporka“? Inu, říká Michal, představte si, že do té restaurace přijde čtyřicet
lidí a každý si dá něco jiného. Ta jídla nemohou být kvalitní a dobrá, to není v silách žádného
kuchaře.
Michal Göth si vzal jakýsi patronát nad restaurací U Sestřiček v Beskydském rehabilitačním centru.
Už je to tam poznat. Dlouhý rozhovor o umění kuchařském a o tom, na čem si můžete v Čeladné tedy
pochutnat, vyjde v příštím čísle tohoto listu.
5
Devadesátiletý mladík z Trojanovic
Mezi srpnovými klienty roku
2014 v Beskydském
rehabilitačním centru
v Čeladné se objevil
neuvěřitelně vitální
a nestárnoucí muž, který je
vlastně legendou. Šestého
srpna zde oslavil své 90.
narozeniny. „Potřeboval jsem si
trochu zrehabilitovat levé
koleno, tak mírně se o něj
pokouší artróza…“, vysvětloval
mi při kávě na terase
Lázeňského náměstí.
Ludvík Šablatura stihl prožít
několik životů. Byť v tom
prvním měl namále. V březnu
1945 byl jako člen odbojové
skupiny Beta zatčen gestapem
a jeho vyhlídky na další život
byly velice mizivé. Pouhých pět
dní ho dělilo od plynových
komor v Mauthausenu, naštěstí fronta byla rychlejší.
Ludvík Šablatura žije po desetiletí v Krkonoších, kde je také sportovní a manažerskou legendou. Tam
se vlastně dostal pro své umění lyžařské, jehož základy získal jako kluk i jako lesník na brigádě.
Narodil se 6. srpna 1924 v Trojanovicích - Bystrém. Z jeho devíti sourozenců jich přežilo šest, rodina,
podobně jako mnohé další, neměla na růžích ustláno. Leč Ludvík si usmyslel, že bude lesníkem.
Miloval les, v němž jeho otec také svého času pracoval jako dřevorubec v Noříčí a na Zmrzlém. Jako
kluk mu nosil obědy a pokukoval po lesnických uniformách. A ještě měl rád lyže. Ty byly jeho
největší pomůckou, když musel překonat oněch šest kilometrů v zimě tak, aby byl včas na vyučování
měšťanské školy ve Frenštátě pod Radhoštěm. V létě chodil pěšky, avšak nejprve musel vyhnat na
pastvu krávy a posléze doslova klusat do školy. Zvládal to za tři čtvrtě hodiny. A lyže dokonale ovládl,
když pracoval dva roky jako brigádník na správě arcibiskupských lesů v revíru Podolánky u hajného
Františka Vlčka. V září 1944 nastoupil do prvního ročníku lesnické školy v Hranicích, avšak ve
stejnou dobu okupační úřady školu zavřely. Aby studenti nemuseli nastoupit na nucené práce
do Německa, byli posláni na práci v lesním revíru Ostravice. Nastoupili i se svým třídním
profesorem Milošem Vysockým, který byl již v odboji a měl za úkol připravit podmínky pro vysazení
skupiny Wolfram.
Ludvík se stal jeho nejbližším pomocníkem, také proto, že znal dobře místní lidi a místní krajinu.
Ludvík to byl, kdo přivedl k profesoru Vysockému pensionovaného brigádního generála
československé armády Josefa Brauna z Malé Ráztoky.
V březnu 1945 byla činnost několika odbojových skupin díky dvěma konfidentům prozrazena
a většina členů zatčena. Ludvík, jak uvedeno na začátku, se štěstím přežil. Po válce se mohl věnovat
milovanému lesnictví. Vystudoval střední lesnickou školu a posléze i lesnictví na zemědělské vysoké
škole v Brně.
Jeho další anabáze by vydaly na několik knih. Pracoval dlouho jako hlavní inženýr lesnického závodu
v Krkonoších, v době normalizace musel z funkce odejít, protože neměl tu správnou legitimaci,
jakkoli si tu opravdovou vysloužil na konci války v Beskydech. A tak se svůj další život věnoval
lyžařskému sportu, stavění lyžařských můstků a dalších zařízení. V čeladenském rehabilitačním
centru byl již potřetí. Vyhovuje mu také proto, že je blízko Trojanovic. Navštěvují ho blízcí i vzdálení
příbuzní, rodina drží pevně pohromadě. Život Ludvíka Šablatury patří nesporně do historie
beskydských lesů a lidí kolem nich.
6
O komunikaci s pacienty přijít nechci…
Sedíme na terase
čeladenského hotelu
Miura při takové pozdně
ranní nedělní kávě
a nedaleko od nás se
u zábradlí terasy zastaví
starší dáma a zapálí si
cigaretu. Profesor Vorlíček
zpozorní. „Podívejte, moje
pacientka…“, říká.
Podivuji se. „Vy si všechny
své pacientky
pamatujete?
To snad není ani možné?“
Čtvrtý muž v pořadí
„Rozhovorů uprostřed
léta“ se zasmuší. „Neřekl
jsem, že byla mojí
pacientkou. Myslel jsem
tím, že jí bude. Však se
podívejte, jak labužnicky
kouří.“
Profesor MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr. h. c. je ředitelem Masarykova onkologického ústavu v Brně a
předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP. S manželkou Hildou přijeli k několikadennímu
pobytu v Čeladné. Seznámili se s místním golfovým hřištěm a stali se i na dva dny hosty
Beskydského rehabilitačního centra. A tak se ptám:
Jak se Vám jeví čeladenský golf?
„Pokud jde o golfové hřiště, je nejkrásnější z těch, které jsme kdy v Česku viděli. Technicky
vynikající a přiměřeně obtížné, čímž je i zajímavé a žádoucí. A jeho umístění v podhůří
interesantních beskydských hor je naprosto unikátní. A jakési zakončení golfového areálu hotelem
Miura patří do říše fantazie. V tomto hotelu navíc nejde pouze o uspokojení požitků tělesných.
Zdejší galerie moderního umění předbíhá kulturní politiku našeho státu snad o několik generací.“
A Beskydské rehabilitační centrum, které se na tři dny stalo Vaším dočasným domovem?
„Vládne zde neuvěřitelně vstřícný systém, to jsme poznali, aniž bychom byli účastníky nějakého
ozdravného programu. Lidé v centru, na všech možných postech služeb, vykonávají své povinnosti
velice vstřícně a mile. S tím souvisí i profesionalita, která je evidentně patrna na každém kroku.
Víte, já osobně se domnívám“, říká s velice vážnou tváří profesor Vorlíček (a jeho žena mu
přitakává), „že naše současná doba nám obecně poskytuje krásný a pohodlný život, o němž se
našim tatínkům ani dědečkům zdaleka nesnilo. A Beskydské rehabilitační centrum je svou
vstřícností a mimořádnou péčí toho pouze dokladem.“
Profesor Jiří Vorlíček je na počátku své další životní etapy. Letos odejde z funkce ředitele
Masarykova onkologického centra. „Ponechám si pouze nějakou klinickou praxi, nějaké přednášky
a nějaká zkoušení. Netoužil jsem nikdy po slávě. Vždy jsem se rád obklopoval lidmi, kteří byli
chytřejší než já. Proto jsem jim také rád pomáhal. Mojí největší radostí byla komunikace
s pacienty. A té mi jistě neubude…“
Mohlo by to znít na první pohled jako rouhání. Leč člověka maně napadne, že by nemuselo být zase
až tak špatné být páně profesorovým pacientem. Navzdory jeho profesi. Neboť oněch několik hodin
na terase hotelu Miura bylo vstupem do světa setsakra fundamentálně uspořádaného.
Takže i poděkování za rozhovor postrádá jakékoli náznaky formality.
7
Andrea Adamová
Na organizační zajišťování výstav jsem si za ty tři roky
existence naší Galerie Lara docela ráda zvykla. Je to
vždy zajímavé a dobrodružné - aspoň rok předem najít
vhodného autora a dohodnout s ním vše potřebné. Pak
mu pomoci s instalací nebo i s výběrem exponátů a
samozřejmě uvést jeho vernisáž. Je to vždy řada
neopakovatelných zážitků, protože každý autor je
osobnost, jeho dílo je originální, každý má jinou
představu o uspořádání výstavy, jiné přátele, kteří
Přípitek ke slavnostnímu zahájení výstavy.
přijdou na vernisáž, a podle svého vkusu volí hudební
Zleva Petr Kasal, Andrea Adamová, Petr Andrle
doprovod. Už v průběhu příprav jsem si s každým z nich
vytvořila docela přátelský vztah, možná i proto, že naše galerie nemá žádného, výtvarně vzdělaného
kurátora, a tak výběr autorů i exponátů je jen na nás, probíhá volněji a všichni se přitom řídí svým citem.
Při výstavě Cestami lesními jsem to ale prožívala úplně jinak. Fotografie u nás tentokrát vystavuje můj bratr
Petr Kasal, a tak bylo pro mě mnohé snazší, ale i těžší. Jeho
fotografie se mi líbí odjakživa, ale vsaďte si na to, že se budou líbit i
ostatním... Určitou zárukou, že výstava se líbit bude, byl úspěch vloni
vydané knihy Cestami lesními od Lysé až po Radhošť, kde se řada
jeho fotografií objevila. Vždyť jsme také před rokem putováním po
lesních cestách a hledáním míst pro nejzajímavější záběry strávili
ještě s dalšími přáteli několik dní.
Letos připravujeme v Okrašlovacím spolku Rozhledna další knihu
(Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech), kde budou jeho
fotografie opět, ale také mnoho dalších, od jiných autorů. A právě ty
všechny jsme také pozvali na vernisáž výstavy. A z Prahy přijeli i naši
rodiče a další bratr Dan i s mými malými synovci. Byla jsem tedy
docela nervózní z toho, aby všechno klaplo, jak má. Fotografie jsme
nechali vyrobit v jedné opavské firmě, aby je Petr nemusel složitě převážet z Berouna, kde bydlí. Volba hudby
byla z téhož důvodu na mně, a tak jsem o doprovod poprosila flétnistku Markétu Odlevákovou (vpravo), jejíž
hra se mi líbila už na jedné z předchozích vernisáží. Vybrala i tentokrát zajímavé a svižné skladby a dokonce
zahrála i na dvě flétny najednou. O průvodní slovo a představení autora jsem poprosila doma - historika a
publicistu Petra Andrle. A protože se jeho „výlet“ k počátkům fotografování účastníkům vernisáže moc líbil,
připojuji také zkrácený text jeho proslovu „Princip fotografování je úplně jednoduchý“. Atmosféru vernisáže
přibližují připojené fotografie, za které děkuji Danu Kasalovi, Petru Pazdírkovi a Stanislavě Slovákové. A jaká
je výstava? Tak to se musíte přijít podívat sami. Otevřeno je denně od 9 do 21 h., výstava končí 25. září 2014.
8
„Pustíte světlo malým otvorem do temné místnosti.
A to vytvoří na protější stěně převrácený obraz
předmětů před otvorem. Tento jev popsal již v pátém
století před naším letopočtem čínský filozof Mo Ti. O
sto padesát let později popsal tento jev Archimédes,
který jeho princip nazval camera obscura (temná
místnost). Tato tma doprovázela lidstvo dalších více
než 20 století. Až v roce 1826 vznikla první fotografie
na světě, kterou její autor Nicéphor Niépce nazval
„Pohled do dvora na statku Le Gras“. To jsme si
mysleli ještě před 12 lety. Jenže v roce 2002 byla
v kolekci jednoho francouzského sběratele objevena o
rok starší fotografie téhož autora, na níž je mladý chlapec, odvádějící koně do stáje. Ta je tedy úplně nejstarší.
Francouzská národní knihovna za ní v aukci zaplatila 450 000 euro. Podle toho víte, jakou mohou i fotografie
mít cenu, pro případ, že byste si chtěli nějakou zakoupit na dnešní výstavě. A od roku 1825 do roku 2014, tedy
téměř 190 let, trvalo, než jste si mohli pořídit fotoaparát, který v podstatě fotografuje sám.
Princip otvoru do temné místnosti zůstal stejný, je pouze na nás, kolik chceme investovat do přístroje, který
všechno udělá za nás. Nu a to je právě ten hluboký omyl. Camera obscura, pokud jde o pořizování fotografií,
funguje úplně jinak. Ano. Princip pořízení fotografického snímku je úplně jednoduchý. To úžasné a krásné
spočívá v tom, že fotograf nám vlastně vlezl do oné temné místnosti. A záleží jen na jeho umění, kolik a
jakého světla si pustí oním otvorem, na který kdysi upozornil ctihodný pan Mo Ti. A kolik toho zachytí.
V takovém případě hovoříme o umění toho, kdo ví, kdy a jak stisknout spoušť, když před tím správně zamířil.
Hovoříme tedy o situaci, kdy do camery obscury vešel člověk.
Takže vidíte, že to je úplně jednoduché. Párkrát si to vyzkoušet a budete fotografovat, třeba jako Petr Kasal.
Pochopitelně, že skutečnost je zcela jiná. Vezl jsem dnes z ostravského nádraží jeho zde přítomné rodiče a
tatínek Jirka mi potvrdil, že se Petr již jako malý klučina sápal po rodinném Flexaretu… Což všichni víme, o
jakou značku šlo. Dnes má Petr Kasal Canon EOS 400D. Pomocí tohoto fotoaparátu, dle jeho vlastních slov,
může více mluvit do fotografování. A že mu to řečnění již mnoho let jde...
O citlivém a zcela zvláštních vztahu Petra Kasala k přírodě, který si bere s sebou do oné temné místnosti,
camery obscury, jsme věděli. A kojili jsme se nadějí, že zbytek dokoná krása Beskyd. O tom, jak se to všechno
povedlo, uvidíte následně na vystavených fotografiích.... Zvu vás na výstavu autora, který nám z oné temné
místnosti ukazuje krásy světa, v němž žijeme.“
Zvýhodněné zájezdy pro zaměstnance BRC
Jak jsme vás již informovali v letáku rozeslaném na jednotlivá pracoviště, od června
2014 je na dobu neurčitou uzavřena nová smlouva mezi CK Čedok a BRC o poskytnutí
slevy pro zaměstnance BRC a jejich doprovod na zájezdy zakoupené v síti vlastních
cestovních kanceláří Čedoku. Sleva se vztahuje na zájezdy z katalogů, které jsou k dispozici v kanceláři
ústředny BRC a budou průběžně aktualizovány. V ústředně je rovněž k dispozici seznam poboček kanceláří
Čedoku s kontakty a leták s podrobnými informacemi o postupu uplatnění slevy. Každé pondělí jsou na naši
adresu v ústředně [email protected] doručovány nabídky „Last minute“, můžete si je nechat přeposlat.
VÝŠE SLEVY:  12% ze základní ceny katalogových pobytových zájezdů letadlem nebo autokarem z kolekce
katalogů Čedoku na léto 2014 a zimu 2014/15 (s výjimkou některých destinací, které jsou vyjmenovány v
letáku).  5% ze základní ceny ostatních zahraničních a tuzemských katalogových zájezdů (vyjma pobytů
s označením „délka pobytu dle přání zákazníka“).  Z nabídek „Last minute“ ve výši 300 Kč zaměstnanci i
jeho doprovodu u autobusových a 500 Kč u leteckých zájezdů. SLEVU LZE UPLATNIT buď osobně v
pobočkách ČEDOKU uvedených v letáku, nebo elektronicky při uzavření smlouvy o pobytu e-mailem.
NÁROK NA SLEVU vzniká na základě předložení dokladu o zaměstnaneckém poměru (na požádání Vám ho
vystaví v personálním oddělení BRC).
KONTAKT CK ČEDOK: Ing. Lenka Šmidáková, 596 124 087, 724 626 748, [email protected]
9
Lenka Machálková
V Beskydském rehabilitačním centru jsme začátkem srpna 2014
otevřeli nově zrekonstruovanou restauraci U Sestřiček. Interiér
restaurace je laděn převážně do světlých, přírodních barev (fota na
titulní straně). Na první pohled zaujmou neobvyklá stropní svítidla a
také krb s kamenným obložením, který má průhled jak do hlavní
místnosti, tak do sousedního salonku s kapacitou 25 osob. Originální
jsou také výtvarné doplňky: průčelí hlavního prostoru zdobí obraz
s beskydskou tématikou od malíře Jaroslava Korečka, který měl v září
2011 jako jeden z prvních výstavu v tehdy nově otevřené galerii Lara
(mimochodem je to také náš bývalý pacient). Další plochy zdobí
velkoformátové reprodukce fotografií z přelomu 19. a 20. století,
jejichž originály nám laskavě zapůjčilo muzeum Beskyd ve FrýdkuMístku. Ty zachycují například beskydskou krajinu, neznámé dospělé i
děti, nebo naopak osobnosti, kterých si v našem regionu vážíme a
jejichž činnost je zdokumentována. Najdete zde také málo známý
portrét čeladenského básníka Josefa Kaluse, který vznikl u příležitosti
jeho 70. narozenin v roce 1925.
V restauraci jde ale samozřejmě v první řadě o jídlo. Sestavili jsme
proto zcela nový jídelníček, zaměřený na českou kuchyni. S novou
koncepcí restaurace nám pomáhal Michal Göth, šéfkuchař hotelu
Miura a legenda české gastronomie (rozhovor s ním vyjde v příštím
čísle). V nabídce je například kančí gulášová polévka s tarhoňou,
hovězí krk s domácí koprovou omáčkou a s knedlíkem, lákavá je i
palačinka s čerstvým ovocem a se šlehačkou (fota vpravo).
Fotografie všech jídel jsou na https://www.facebook.com/brcentrum.
Jídla nyní připravujeme metodou „sous vide“*, jejíž hlavní předností
je zachování přirozené chuti, uchování a zvýraznění aroma, šťávy,
textury a křehkosti, hodí se také výborně při přípravě dietních jídel.
Nejdůležitější zásadou přitom je, že se vždy musí používat naprosto
čerstvé a kvalitní suroviny. Proto je vybíráme jen od místních a
ověřených dodavatelů. Maso nám dodává firma Steinhauser z
Tišnova, domácí sýry odebíráme ze statku pana Menšíka v Kunčicích
pod Ondřejníkem, brambory z Fryčovic, zelí z Nošovic a máslo z
místních statků. Pohanku dovážíme z vyhlášeného Pohankového
mlýna Šmajstrla v Trojanovicích.
Unikátní způsob přípravy, čerstvost a kvalita výchozích surovin a
především příprava pokrmů bez přidání jakýchkoliv chuť
zvýrazňujících látek dělají z jídel opravdový gastronomický zážitek.
Přijďte i Vy ochutnat! Restaurace je otevřena denně od 10 do 22 h.
* Poznámka: Výraz sous vide (čti su-vi) pochází z francouzštiny a
znamená „ve vakuu“. Sous vide je kuchařská metoda, při níž se
potraviny připravují ve vzduchotěsném umělohmotném obalu ve
vodní lázni s kontrolovanou teplotou. Takto vakuované potraviny
(například maso, ryby, zelenina nebo ovoce) se pošírují po různě
dlouhou dobu - většinou několik hodin - při přesně vypočítané
teplotě, která je nižší než bod varu (nejčastěji 55 až 60 °C). Při takto
nízké teplotě se nesrážejí bílkoviny, uvolňuje se kolagen a nemění se
struktura masa. Maximálně se zachovávají živiny, proteiny,
minerály a aminokyseliny.
10
Z DOPISŮ REDAKCI A VEDENÍ PODNIKU
Mimořádně profesionální, odborný a lidský přístup
Ve dnech od 2. do 23. června 2014 jsem byl na léčebném pobytu v LD Polárka. Jako Váš stálý a věrný klient
bych chtěl touto formou poděkovat za profesionální přístup zdravotního personálu pod vedením MUDr.
Špačkové a všech zdravotních sester a ošetřovatelek. Zejména bych chtěl poděkovat fyzioterapeutce Bc.
Šárce Neuwirthové, Dis., za mimořádně profesionální, odborný a lidský přístup. Výše uvedené mohu potvrdit
i během mé celoroční účasti, kdy soukromě do BRC dojíždím do Polária. K mé diagnóze RS zejména využívám
možnosti Polaria... Ještě jednou Vám všem mockrát děkuji a těším se na shledanou v roce 2015.
Ing. Pavel Pospíšilík, Ostrava
To nejsou sestřičky a ošetřovatelky, ale andělé
Vážená paní primářko, v červenci a srpnu 2014 jsem byla na rehabilitačním pobytu ve Vašem zařízení
v léčebném domě Dr. Storcha na oddělení R3 (i v roce 2012). Chtěla bych vyjádřit velké poděkování za péči
staniční sestře paní Hirmanové, všem sestřičkám a ošetřovatelkám i ostatnímu personálu za vždy vstřícné,
milé, laskavé jednání, pomoc, obětavost, profesionalitu s jakou k nám pacientům přistupují, jednají a pečují o
nás. Mohu říci, že to nejsou sestřičky a ošetřovatelky, ale andělé.
Mají těžkou, náročnou práci, a přesto pro nás mají vždy pěkné slovo, úsměv a každodenní stálý zájem o naše
zdraví... Děkuji i panu MUDr. Soškovi... a MUDr. Lokajíčkovi za péči po celý pobyt v BRC.
Pobyt ve Vašem zařízení je příjemný, zklidňující, protože všechen personál - zdravotnický na jednotlivých
procedurách byl laskavý, přijímal nás vždy s úsměvem a dobrou náladou, což také přispívá k zlepšení
zdravotního stavu, a to mě ještě umocňuje krásná a udržovaná příroda kolem. Děkuji všem, kteří o mne
pečovali za jejich obětavost, pomoc a laskavé jednání a přeji jim hodně štěstí a zdraví a oceňuji jejich
profesionalitu. Zaslouží si velké poděkování.
Miroslava Huvarová, Přerov
Jsem opět šťastný člověk
Vroucí poděkování za opravdu lidský přístup, vzornou péči a zpříjemnění rehabilitačního pobytu po všech
stránkách v léčebném domě Kněhyně patří především staniční sestře Miroslavě Švarcové a její zástupkyni
paní Sylvě Chalupové, včetně celého kolektivu sestřiček a pomocného personálu. Zvláště pak děkuji MUDr.
Michaele Plucnarové, která mi naordinovala léčebné procedury s blahodárnými zdravotně léčebnými účinky.
Mé poděkování patří i všem terapeutům a zdravotnickému personálu z jiných léčebných domů, kteří
profesionálně prováděli úkony daných procedur.
Díky Vám všem se mi podstatně zlepšil můj zdravotní a psychický stav. Jsem opět šťastný člověk, který se díky
Vašemu centru přestává bát o svou budoucnost.
Alžběta Bardoňová, Havířov - Podlesí
NEZAPOMENEME
ODEŠEL VZÁCNÝ ČLOVĚK
V pátek 25. července 2014 jsme se v čeladenské obřadní síni rozloučili
s primářem MUDr. Zdeňkem Klimešem, dlouholetým vedoucím lékařem
Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Odešel z tohoto světa
týden před tím a mezi truchlícími nebyly pouze jeho děti Jana a Petr,
manželka Květa a další příbuzní. Vzpomínku na laskavého a starostlivého
lékaře si uchovali ve svých srdcích stovky pacientů a spolupracovníků.
Jejich jménem se s ním rozloučil jeho přítel a kolega MUDr. Milan Bajgar,
ředitel Beskydského rehabilitačního centra. Mimo jiné řekl:
„Především byl vynikající lékař. Ke Zdeňkovi měli lidé i jeho pacienti
hlubokou důvěru. Být s ním na vizitě a sledovat jeho chování a promluvy
s nemocnými byla vždy veliká škola. Bylo to něco jako přeměna vody ve
víno, po promluvě se Zdeňkem se nemocní lidé proměňovali, neštěstí a
beznaděje bylo méně, naděje vždy více… Jeho příchodem do Čeladné získali pacienti zkušeného a
vnímavého lékaře, my ostatní, lékaři a spolupracovníci, vynikajícího kolegu a mnozí z nás
váženého přítele… Potkat se s Tebou, milý Zdeňku, bylo pro nás velmi příjemné. Děkujeme Ti, že jsi
mezi nás před 68 lety přišel. Bylo nám velkou ctí.“
11
Fotografii vlevo nám poslala paní Pavla Olšerová
(sedící vpravo), jedna z účastnic oblíbeného výletu
na Lysou horu, který v létě organizujeme pro naše
pacienty. K tomu nám 23. srpna 2014 mimo jiné
napsala: Výlet se nám moc vydařil, počasí
nám přálo a pan řidič Jaromír Svatoš byl
skvělým průvodcem. Naprosto spokojeno
bylo všech osm „účastníků zájezdu“.
Sluší se dodat, že fotografii pořídil manžel paní
Olšerové Břetislav a náš zmiňovaný (a osvědčený)
řidič a průvodce v jedné osobě je zcela vpravo. (aa)
Ve čtvrtek 17. července 2014 proběhla v BRC přednáška o principech a využívání metody Mirror Therapy. Poprvé byla
tato terapie popsána kalifornským lékařem Ph.D. V. S. Ramachandranem, ředitelem centra pro mozek a kognici v San
Diegu. Princip tohoto cvičení je založen na biologické zpětné vazbě (biofeedback) a obnovení či znovuvytvoření jistých
spojů v mozku. Nejčastěji se léčba pomocí zrcadla používá při jednostranném postižení horních či dolních končetin. V
podstatě jde o „oklamání mozku“ pacienta. Zrcadlením zdravé končetiny nabízíme mozku vjem, že obě končetiny
vykonávají stejné pohyby, i když poraněná končetina toho vzhledem k postižení není schopná. Metoda Mirror Therapy
tak rozšířila škálu postupů, které můžeme v indikovaných případech využívat k terapii našich klientů. (lem)
RODINA BRC SE ROZROSTLA I LETOS V LÉTĚ
Mnozí rodiče studentů středních a vysokých škol by jistě potvrdili, že je docela obtížné sehnat pro děti
vhodnou letní brigádu. Práci, která bude odpovídat jejich schopnostem, nebo ještě lépe studijnímu zaměření,
nebude moc daleko od místa bydliště a výdělek bude přiměřený. V rehabilitačním centru potřebujeme
pomoc brigádníků zejména v letních měsících, nejobtížnější je sehnat odpovídající zástup za zaměstnance
v době dovolených od června do září. Proto vítáme a oceňujeme iniciativu našich zaměstnanců - rodičů,
jejichž děti k nám jako brigádníci nastoupily letos v létě. Bylo jich docela dost. Zhruba každý dvanáctý
zaměstnanec měl v BRC na brigádě přes léto svého potomka. Rádi je uvádíme všechny jmenovitě.
DĚKUJEME ZA PRÁCI NAŠIM BRIGÁDNÍKŮM:
Martin Adámek, Lada Baroňová (Petra Kaňková), Barbora Bayerová, Barbora Jenčková (Marie Polonyiová),
Miroslav Kiša, Markéta Kuttlerová, Kristýna Magnusková, Kamil Maralík, Iva Maralíková, Ondřej Marek,
Markéta Maroszová, Magda Šnajdrová, Jakub Štefek, Pavla Štulcová, Lucie Růžičková, Vendula Tymlová.
(Pozn.: Příjmení rodiče uvádíme současně jen tehdy, pokud se liší od příjmení jeho dítěte.)
Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v říjnu:
Taťána Borisová - lázně
Jitka Kalášková - lázně
Jarmila Krhutová - R7
Bc. Dagmar Kubinová - správa
Svatava Kulihová - R7
Martin Lekač - restaurace
Miroslav Mažar - údržba
Alena Pavlásková - R7
Šárka Preinerová - R9
MUDr. Marie Špačková
Eva Telváková - R2
Jana Ulčáková - lázně
Věra Závadová - lázně
Čeladenská FONTÁNA.
Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.
Redakční rada: Dobroslava Havránková, Mgr. Lenka Machálková, Věra Machálková. Adresa redakce: BRC, 739 12 Čeladná 42.
Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál.
Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail.
Toto číslo vyšlo v září 2014 v nákladu 700 výtisků.
12
Download

ZDE - Beskydské rehabilitační centrum