NETWORK
ÖGP
PROSINEC 2012
Pr v
n
ško í vy
lní dán
ho
í
ma
gaz
í
nu
V
Editorial
ážení čtenáři,
vždy, když člověk píše nějakou úvodní řeč nebo proslov, chce se držet při zemi,
nevybočovat z řady a uchýlí se k tradičnímu, většinou nudnému a opakujícímu se rituálu.
Ten se většinou skládá z popisu originality časopisu, komplimentů vůči čtenářově intelektu
i jeho nadprůměrné inteligenci, která se projevuje čtením daného magazínu a pokud je jeho
editor opravdu odvážný, napíše si nakonec o sobě i pár lichotek. Takže teď se asi ptáte sami
sebe, kde jsou tyto opotřebované a lichotivé věty. Čtětě dále…
Vážení čtenáři, tímto Vám slavnostně oznamuji, že jste se právě dostali k
pravděbodobně nejhodnotnějšímu dokumentu v této budově, tudíž k jednomu z prvních a
originálních výtisků školního časopisu Rakouského gymnázia v Praze. Dozvíte se v něm
spoustu informací o naší škole, najdete zde názory některých z našich studentů, kulturní
recenze a je to skvělý způsob, jak zabít čas v jedné z našich krátkých přestávek. První číslo
je věnováno návštěvníkům ,,Dne otevřených dveří”, ale přesto očekáváme, že naši spolužáci
zde najdou také něco zajímavého ke čtení.
Doufáme tedy, že se vám bude časopis líbit. Pokud čtete tento nanejvýš zajímavý editorial v elektronické podobě, jak tomu bude i v budoucnu, a časopis se vám nelíbí, o nic jste
nepřišli. Pokud vlastníte přímo tištěnou kopii, můžete do něj zabalit tabák, uklidit exkrement
po svém mazlíčkovi nebo ho prostě můžete spálit jako kacířský pamflet.
Za tým bezvěrců tedy děkuji, že věnujete svůj, v dnešní době tak drahý čas našemu
školnímu plátku. Doufáme, že se vám na naší škole líbí.
Albert Jasanský, šéfredaktor
Upálen inkvizicí 2012
1
“When
men make plans, the
Gods
laugh“
A
n interview with our new English teacher, Christoph Oman. He is 35 and he arrived in
Prague at the beginning of November. You might think that this is a bit late, but he has
got a very interesting excuse... And that would be a four-year experience in Guatemala.
CO - Christoph Oman
AJ - Albert Jasanský
AJ: How did you find this school?
CO: When I moved to Guatemala, I found out that
there are more Austrian schools abroad. There is one
in Guatemala, a new one in Mexico, one in Prague,
one in Budapest, one in Turkey and one in Albania,
at least as far as I know.
AJ: And in Guatemala you also taught at an Austrian school?
CO: Yes, I did.
AJ: Why did you decide to just change the country
and not the type of school?
CO: I wanted to stay within the system of the Austrian schools abroad. Before I went to Guatemala I
didn’t know that such a system even existed.
AJ: What are your impressions of Prague, the Czech
Republic and the ÖGP?
CO: Well, I arrived in Prague exactly one week ago,
but these were not my first impressions, because I
knew Prague quite well even before going to Guatemala. I met my wife about five and a half years
ago in Spain. Back then we started a mix between
a long distance and weekend relationship travelling
to and fro between Linz, where I worked at that
time, Hradec Králové, where my wife is from, Wels,
where I used to live, and Prague as it is located on
the way between these cities. My first impressions
were definitely positive, because Prague is for sure
one of the most beautiful cities in Europe. I like the
atmosphere, maybe because it’s got this gothic touch
to it. It is a metropolis and a very cosmopolitan city.
As far as the school is concerned, I have the feeling
that it is like working in a family as I got to know
my new colleagues pretty fast, which makes things a
bit easier for me.
AJ: So you have been to Prague before?
CO: Yes, the last time I was here was last year,
because whenever I came to Europe from Guatemala, I visited Austria, as it’s my home country and the
Czech Republic, because it’s my wife’s home country.
AJ: How many languages do you speak?
CO: Well, fluently three, that of course would be
German, my native language and English and Spanish, because I’ve studied both languages to become
a highschool teacher and I have lived abroad in
Spanish- and English-speaking countries. I also
learned French for five years at school and had to
take the school-leaving exams in French. But as this
is about 16 years ago I can’t speak it that well anymore, but I still do understand quite a lot. Now I am
learning Czech, for obvious reasons.
AJ: You came to this school at the begining of November. Why so late?
CO: Well, the answer is very simple, and you also
mentioned it at the beginning of the interview; I
actually got lucky and I got myself transferred directly from Guatemala to Prague, without having to
go back to Austria for two years. In Guatemala the
school year starts at the beginning of January and
lasts until the end of October. As according to the
Ministry I had to finish the schoolyear in Guatemala,
I couldn’t come here any sooner.
AJ: Do you like your new colleagues?
CO: Well, right now it´s still too soon to say anything, because I met most of them for the first time
yesterday, but as far as I can tell, they seem to be
nice people. They are really willing to help me with
everything and I feel comfortable with them.
2
AJ: What about the students?
CO: That is basically the same. I met most of them
yesterday, so now I really can’t tell yet. But my first
impressions are that the students are very disciplined
and I think they are willing to learn, which is good.
AJ: How long are you planning to stay here?
CO: Well, I could say theoretically eight years,
which is the longest period of time the Austrian
Ministry of Education, the Arts and Culture allows
me to stay, but maybe I can stay longer. We will see
what the future holds. And talking about the future,
let me refer to one of the major themes of the novella The Pearl, by John Steinbeck, which could be
paraphrased something like this: “When men make
plans, the Gods laugh“. So, you never know what
will happen.
AJ: Do you have any hobbies?
CO: Well, of course. I like travelling, obviously,
I have also been playing the drums for 22 years, I
used to have a band in Guatemala; we covered Latin-Rock songs such as songs by Carlos Santana and
Maná, but also other famous rocksongs like
Runaway by Bon Jovi or Jump by Van Halen. Apart
from that I like jogging and of course, reading, listening to music and so on.
AJ: What kind of music do you like?
CO: I like a lot of genres, but I prefer rock music.
AJ: Will you teach only English or would you also
like to teach something else?
CO: Well, if there is a possibility of teaching
Spanish, I would like to express the wish to to do
so, but if someone is new, it is natural that one can´t
ask too much. First of all I´d like to adapt to the new
working environment and see how things develop.
AJ: Why did you decide to live in Guatemala?
CO: Well, the main reason was probably that my
wife and I both speak Spanish and English, so we
thought that it would be nice to move to a country
in which one of these languages is spoken. Then
I heard about the Austrian school in Guatemala, I
informed myself, applied and luckily, I got the job.
We stayed there for four years, as you already know,
but recently, the country has become very dangerous
as there’s lot of crime; people get mugged, robbed,
assaulted, also during the day. There is also a lot of
organised crime, especially drug cartels from Mexico, such as the „Zetas“. A shift in drug trafficking
seems to have occurred, moving away from Co-
3
lumbia and focusing rather on Mexico now. A lot of
drugs are also transported through Guatemala. It’s a
pity, because Guatemala is a beautiful country and it
is regarded as the heart of the ancient Mayan culture, but people do not seem to appreciate this beauty.
The political system there is also problematic as
Guatemala is supposed to be a democracy, but the
real power is held by very few extremely rich
families who basically do what they want.
AJ: Is there anything you would like to say to your
future students?
CO: Yes, I am very much looking forward to teaching in a new environment again. I have a feeling
that they are very disciplined and I hope we will
have a good time together and that our work will be
productive.
AJ: OK, that´s all, thank you for your time.
CO: You´re welcome. Thanks for having me.
Albert Jasansky
Co
se dá dělat o polední pauze?
S
touhle otázkou se jistě setkal každý z nás. Během 55 minut by se žák měl připravit na
ven, dostat něco k jídlu, najíst se a vrátit se zpět do školy. Pokud chodíte do školní jídelny, máte pohodu. Pokud ne, musíte řešit otázky typu “Kde se najím?”; “Stíhám?”; “Půjde
někdo se mnou?” a “Mám na to?”.
Holešovice jsou naštěstí přecpané různými restauracemi, obchody, večerkami a kdo ví
čím vším. O posezení a místa, kam si ven sednout, není nouze. Pojďme se tedy podívat na
některé z možností...
Jako první mě napadá palác u starého pivovaru a supermarket Albert - v Albertu se dá
občas sehnat čerstvé pečivo (zbytek případů: nečerstvé, jedlé), pokud nemáte rádi ovocné závitky či sýrové rohlíky, dá se koupit leccos, je to přece supermarket. Zvlášť bych
pečené brambory. Ty by už teoreticky měly být čerstvé vždy. S frontama to bývá jak kdy,
každopádně počítejte s 5 minutovou rezervou. Areál pivovaru snad není třeba představovat
- je tam docela dost míst, kam se posadit, plno laviček, plno slunce (ale i nějaký ten stín, ke
konci roku velice potřebná záležitost, že) a určitě tam nebudete sami. Užitečná záležitost - v
teplých měsících je funkční fontána na “hlavním náměstí”. Pokud se nic neměnilo, spouští se
v 14:00. Což je jakýsi signál pro zvednutí a odchod do školy.
Dalším místem, kam se lze dostat poměrně rychle, je krámek s posezením a sortimentem
salátů, kroket a baget. Bohužel nevím, jak se jmenuje, každopádně je to příjemné místo.
Adresa je Jankovcova 14b... Přiložená mapka snad napoví. Navigace krok za krokem: Vyjdete ze školy, hned doprava, zase doprava (směr tělocvična), teď ale pokračujete po 5 schodech dolů a jdete rovně dál - k ulici Jankovcova. Je tam budova se zvláštním designem oken.
Na levém konci jsou garážové dveře. Zprava najdete zmíněný obchůdek. Nebo je to spíš
samoobslužná restaurace? Posuďte sami. Doporučuji.
Co dál? Můžete zkusit čínskou restauraci na ulici Komunardů. Občas je třeba jíst, jak jsem
se nedávno dozvěděl. V kostce je to typická čínská restaurace, ničím nezklame stejně tak
jako ničím nad jinou podobnou restaurací nezaujme. O výběr není nouze, přes 50 jídel tam
budou mít určitě. Ceny - klasika, za 70 korun se člověk s přehledem nají. Nevíte kde to je?
Dveře mezi Albertem a DM, postavte se doprostřed, hleďte na ulici. Přímo na druhé straně
chodníku.
Jako další možnost se nabízí restaurace U Kelta či prostě Kelt. Mají tam denní jídelníček,
je to nejblíže škole a jsou tam nekuřácké prostory. Nechceme ve škole zapáchat hospodou.
Za 20 polévka, tak za 70 hlavní jídla. Platí se nějaké drobné i za pečivo.
Co děláte o pauze vy? Určitě je toho víc. Hodně zdaru v porážení nudy o pauzách!
Angel Dodov
4
Das Gespräch
5
mit
Herrn Sperer
Wie gefällt es Ihnen an unserer Schule?
Das ist eine große Frage. Ja, ich fühle mich sehr wohl. Alles ist klein, alle kennen sich. Die
Zimmer sind nicht ideal, das wissen wir. Solche Dinge haben aber auch seine Vorteile – alle
kennen alle und das gefällt mir auch gut.
Woher kommen Sie?
Ich komme aus Österreich und zwar aus dem Norden Österreichs, eigentlich relativ nahe der
Tschechischen Grenze, also aus dem Bundesland Oberösterreich.
Wo haben Sie über unsere Schule gehört?
Ich habe schon mehrmals von dieser Schule gehört. Und ich kenne jemanden, der hier zehn
Jahre unterrichtet hat, aber das war schon vor zehn Jahren. Das ist das erste, dann habe ich
einen guten Bekannten im Österreichischem Ministerium, der mir das erzählt hat. Und dann
aus Internet.
Waren Sie schon vorher in Prag?
Ja, eigentlich in letzten Jahren gar nicht, aber ich war in achtziger Jahren sehr offen in Prag.
Und wie gefällt Ihnen Prag?
Mir gefällt Prag, wie glaube ich allen Menschen, sehr gut. Ich habe mir auch Prag
ausgesucht, weil es mir super gefällt. Ich wollte nicht einfach ins Ausland gehen. Ich wollte
nach Prag gehen und deshalb bin ich hier.
Und haben Sie ein Lieblingsort in Prag?
Ja da gibt es vielleicht mehrere, also mir gefällt sehr in Vinohrady in den Parks, wo man
über die ganze Stadt sehen kann. Das gefällt mir wirklich sehr gut, aber auch auf dem
Sommerberg (Letná) oder in Žižkov und darum wohne ich in Žižkov.
Haben Sie schon hier in Prag ein wirklich gutes Tschechischen Gericht
gegessen?
Die Tschechische Küche ist für uns sehr einfach, weil sie so
ähnlich ist und deshalb habe ich überhaupt keine Probleme.
Alles schmeckt mir gut, weil alles so ähnlich schmeckt, wie zu
Hause. Aber ich habe gestern den Name für eine neue Speise
kennen gelernt, es heißt bei uns genauso und es war “špíz“.
Ich habe “špíz“ gegessen, er hat sehr gut geschmeckt. (lachen)
Ist die Tschechische Republik in etwas anderes als
Österreich?
Sind die Leute oder Dinge anders?
Das ist eine schwierige Frage. Natürlich fallen mir
Dinge auf, die hier andere sind. Z. B.: Wenn es wo
eine Baustelle gibt, gibt es immer viele Arbeiter, bei
uns gibt es immer weniger. Aber auch die Leute die
hier Straßen dienst machen, wahnsinnig viele Leute
machen die Straßen sauber, das gibt es bei uns nicht.
Erstens macht man bei uns, glaube ich nicht so sauber
und wenn man sauber macht, dann machen das die
Maschinen. Aber das ist ein kleines Beispiel, es gibt
viele Dinge, die mir aufgefallen sind. Aber auch sehr
viele Dinge, die ganz gleich sind.
Anežka Jakubcová
Slovo Schulsprecherin
A
Ani nevím, jak jsem se ke svojí funkci
dostala. Loni běhal po škole pan Sajovitz a sháněl lidi do Schulsprecherswahl.
Nějak jsme se tam octli: já, Honzík a Martin zvaný Rybák. Lucka Očenášková nás
provedla po třídách, hlasy sečetla, Honzík
vyhrál a já mu mohla dělat zástupkyni. Zavedli jsme školní parlament, odmoderovali
školní besídku... A letos mi tu hlavní funkci
přenechal. Pod sebou mám hyperaktivního
Alberta a Michala, který nechce nic měnit.
A je to fajn. V parlamentech pokračujeme
a naštěstí mi sama paní ředitelka nabídla,
abychom se scházeli v době vyučování,
takže je nás plno.
dveří (pořád nechápu proč nikdo nechcete
pracovat v šatně!), webové stránky, sedmiboj, studentské volby... Bylo toho moc.
Posledně nám maturanti pověděli i něco
k plesu (jednou nás to čeká všechny) a na
konci nám vždycky zbude čtvrthodinka na
chválu, připomínky, stížnosti nebo nápady,
a ty se vždycky nějaké najdou, jen abychom
nemuseli zpátky do tříd... Každopádně jsem
se všemi zástupci tříd moc spokojená a
vždycky se těším na další spolupráci
Kristina Rudišová
Prváci už se rozkoukali a taky s námi diskutují a tu naší hodinku si až na pár nejmenovaných jedinců užíváme. Zatím jsme
měli jenom dvě sezení, ale do Vánoc bude
muset ještě alespoň jedno být, abychom
promysleli letošní Vánoční akci, která by
měla být ve velkém stylu! Doposud jsme
na parlamentu řešili Projekt sgs (sdružení
gymnaziálních samospráv - naštěstí se mohl
zasedání účastnit Albert), Ball der Österreicher, tento časopis, Den otevřených
6
Maturitní
ples
Rakouského
V
pátek 16.11.2012 se uskutečnil se
stresem a pílí připravovaný 19.maturitní ples Rakouského gymnázia. V
Národním domě na Vinohradech se sešli
studenti a jejich rodiče, učitelé, absolventi
i přátelé školy. Během večera, který byl zahájen předtančením maturantů a proslovem
rakouského velvyslance Dr. Ferdinanda
Trauttmansdorffa, byli slavnostně přivítáni
studenti prvních ročníků.
Imatrikulační stužkou jim od letošních
maturantů byla předána zodpovědnost
vzorně reprezentovat naši školu. Maturitní
třída 8.AB se naopak se školou pomyslně
rozloučila, neboť ji v letošním roce po
zkoušce z dospělosti, kterou všichni
určitě úspěšně složí, opustí. Nápisem na
šerpách (výrok „Großmutti lacht schon“),
které byly studentům maturitního ročníku
slavnostně předány, studenti vzdali poctu
svému třídnímu učiteli panu Adimu Schrieblovi, jenž je autorem zmíněného výroku.
7
gymnázia
Celý večer byl tradičně věnován především
tanci. Hudební doprovod obstarala skupina Metroklub Big Band a dívčí vokální
skupina Cosmetic Tissues. Na programu nechyběla tombola ani půlnoční
překvapení, které završilo slavnostní večer.
Názory
studentů prvního ročníku
Z
ajímali mě názory nových studentů z prvního ročníku. Zeptala jsem se na jejich názor
na OEGP. Jak se jim tu líbí nebo co se jim nelíbí, co jim škola dala. Někteří se rozepsali, jiní to vzali s humorem. Názory jsme ponechali pro jistotu anonymní a vybrali jsme pár
nejzajímavějších:
„Líbí se mi tu holky. Líbí se mi zde kluci. Dalo mi to nové holky a kluky.“
„Líbí se mi zde holky. Nelíbí se mi kluci. Dalo mi to tady lepší holky. Vzalo mi to staré
kámoše, ale už mám nějaké nové.“
„Tato škola se mi líbí, protože je tu p****! Jsou tu prima lidi.“
„Mně se tu líbí učitelský sbor. Nelíbí se mi 40 Kč za jeden oběd.“
„Na škole se mi celkově líbí přístup, to že je s učiteli možná domluva a také to, že problémy
(např. se skříňkami) bývají většinou řešeny. První dva měsíce byl problém s učitelem (redakce nebude jmenovat) a i ten byl po nepříjemných situacích nahrazen.“
„Rakouské gymnázium mi pomohlo od strachu mluvit cizím jakzykem před ostatními. Líbí
se mi zde přístup učitelů k žákům.“
„Líbí se mi, že máme hodně prázdnin. Nelíbí se mi že máme často suplované hodiny.“
„Jo, škola je dobrá, hodně dobrých lidí a učitelů, zařízení taky dobré, hlavně záchody
jsou bezva! Na starý škole jsem musel trpět až domů! Jenom trochu moc němčiny – ale
samozřejmě že na to si stěžovat nemůžu – je to přece rakouský gympl ;)“
„Jsou tu málo přísní učitelé.“
„Líbí se mi přátelské nálada, která je v této škole. Jen některý hodiny jsou trochu nuda.“
„Nelíbí se mi krátké přestávky.“
„Všechno je super!“
Kristina Rudišová
8
Das Filmfest
V
e dnech 17. - 21.10.2012 se konal sedmý ročník festivalu Das Filmfest - festivalu
německy mluvených filmů. V pražských kinech Lucerna a Atlas a v brněnském kině Art
se představilo celkem 25 nejen současných filmů z německé, rakouské a švýcarské produkce.
Filmy byly rozděleny do čtyř tématických okruhů. Fokus Frau, který se, jak už název napovídá, zaměřil na ženy v nejrůznějších životních situacích. Das Filmfest Spezial divákům
představil filmové výkvěty německy mluvící produkce posledních dvou let. Berlín ve filmu/
FilmstadtBerlin pouhými čtyřmi filmy přenesl diváky do hlavního města i do jeho pohnuté
minulosti (všechny „berlínské filmy“ totiž vznikly ještě před rokem 1989). Současné dokumenty pak sdružila sekce Die Doku. Filmové projekce zpestřila přítomnost účinkujících
herců a režisérů. Das Filmfest se ani letos nevymezil pouze na německy mluvící publikum,
neboť většina filmů byla opatřena českými i anglickými titulky.
Osobně na Filmfestu:
Das Filmfest jsem netrpělivě očekávala již
od začátku října. Minulý rok jsem tento
festival navštívila poprvé a ihned se stal mou
hlavní podzimní kulturní událostí. Vybrat
si několik pro mě nejpoutavějších filmů z
poměrně širokého výběru nebylo tak těžké.
Má finanční situace i časové možnosti mi
nakonec dovolily zhlédnout tři filmy. V sekci
FilmstadtBerlin mě zaujaly hned dva starší
filmy, Ostrov labutí (1982) a Ročník 45
(1965). Ve Fokus Frau jsem si vybrala film
Zeď (2011), který hodnotím následovně:
Zeď/Die Wand
Režie: Julian Roman Pölsler, AT/DE 2011
Jediný film z Fokus Frau, který jsem
dokázala akceptovat.
Tento film uvedený mimo jiné i na Mezinárodním festivalu v Karlových Varech je
zfilmováním knižního bestselleru rakouské
spisovatelky Marlen Haushofer z roku 1963.
Vypráví příběh ženy, která společně s přáteli
vyrazí na výlet na loveckou chatu do Alp.
Když se její přátelé dlouho nevrací z nedaleké vesnice, vydává se je hrdinka hledat.
Při průzkumu okolí však naráží na neviditel-
9
nou zeď, která ji nevratně odřízla od zbytku
vnějšího světa, který se zdá být mrtvým.
Hrdinka je tak znenadání odkázána k životu
v izolaci se psem, krávou, kočkou a divokou
alpskou přírodou.
Film Die Wand jsem toužila zhlédnout už
kvůli tomu, jak moc jsem se trápila se čtením
knižní předlohy. Tento bestseller jsme četli
ve škole s paní profesorkou Mark a já byla
jednou z mála vytrvalců, kteří knihu přečetli
až do konce. Ačkoli tato robinzonáda v sobě
ukrývá mnoho poutavých filozofických a
existenčních otázek, v knize je jim na úkor
popisu stereotypních činností na lovecké
chatě věnováno příliš málo prostoru, což je
zřejmě důvod, proč většinu mých vrstevníků
kniha jednoduše nudila. Kvůli špatné
zkušenosti s knihou jsem tedy od filmového
zpracování románu Die Wand nic záživného
nečekala. O to příjemnější však bylo mé
překvapení v kině Lucerna.
Celkový pozitivní dojem, který jsem
po zhlédnutí filmu získala, jsem zprvu
připisovala svému nulovému očekávání
(jde-li totiž do kina s pocitem, že se následující dvě hodiny budete nudit, je velmi
pravděpodobné, že vás film dokonce bude
bavit). Domnívám se však, že kvality tohoto
filmu tkví v něčem jiném než ve skutečnosti,
že je oproti své knižní předloze mnohem
záživnější.
vání nadčasovosti. Děj knihy se neodehrává
v blíže určeném čase, ale lze vycházet z
předpokladu, že je zasazen do doby vzniku
románu, tedy do 60.let minulého století.
Filmové zpracování Juliana Pölslera se odehJe nutné uznat, že režisér Julian Pölsler,
rává v době, která se současnosti podobá
který bestseller Marlen Haushoferové označil (oblečení, auta), ale zároveň se od ní odlišuje
za knihu svého srdce, odvedl výbornou
například absencí mobilních telefonů. Tím
práci. Dokázal totiž z románu vytáhnout ty
se režisérovi podařilo vytvořit tak jako v
nejpoutavější pasáže, které v knižní verzi
případě Marlen Haushoferové nadčasově
v záplavě popisů pracovního postupu zanipůsobící dílo.
kají. Pomocí zvukových efektů (narážení
hrdinky na neviditelnou zeď, hlasitá muzika
Filmové zpracování románu Zeď ve mně
z rádia rozlehájící se po údolí, kráčení v
znova vyvolalo a následně zakonzervovalo
čerstvě napadlém sněhu, ticho plné prázdpozitivní dojmy, které jsem měla po přečtení
noty a osamělosti, které hrdinku obklopují)
knihy a které byly silně zastíněny špatným
pak dovytvářejí kulisu, která diváka vtáhne
čtenářským zážitkem. Nedokážu si moc
do minimalistického děje tohoto filmu.
představit, jak film působí na ty, kteří román
Důkazem, že filmové zpracování mě mnonečetli. Každopádně ho vřele doporučuji
hem více strhlo než knižní předloha, je savšem vytrvalejším, akcí neposedlým
motné vnímání konce hrdinčina vyprávění.
divákům, kteří dokážou bez pocitu dlouhé
Zatímco po přečtení posledních řádků knihy chvíle sledovat záběry postrádající dialogy či
jsem si rozhořčeně řekla: „A to má být jako
náhlé dějové zvraty.
konec?“, při posledních záběrech a větách
vyřčených vnitřním hlasem hrdinky jsem si
dělala starosti, jak s ní dál osud naloží.
Je také třeba režiséra ocenit za zachoDas Filmfest
Von 17. bis 21.Oktober 2012 fand zum siebten Mal Das Filmfest - Festival deutschsprachiger
Filme - statt. Insgesamt 25 Filme, die aus deutscher, österreichischer und schweizerischer
Produktion stammen, wurden im Kino Lucerna und Atlas (Prag) und im Kino Art (Brünn)
aufgeführt. Die Filme wurden je nach ihrem Inhalt aufgeteilt. Eine Frau, die sich in verschiedensten Lebenssituationen befindet, steht im Mittelpunkt der Fokus Frau Filme. Das Filmfest
Spezial bot den Zuschauern die beste Filme, die in letzten zwei Jahren im deutschsprachigem Raum gedreht wurden und die auch viele Preise erhielten. Filmstadt Berlin entführte die
Zuschauer in die deutsche Metropole und gleichzeitig in die Vergangenheit - die „berliner“
Filme entstanden nämlich als die einzigen vor dem Jahr 1989. Schließlich stellt Die Doku
die neueste Dokus vor. Die Zuschauer hatten auch eine besondere Möglichkeit, manche
Regissere und Schauspieler der aufgeführten Filme persönlich kennenzulernen. Das Filmfest passte sich auch an das nicht deutschsprachige Publikum an. Fast alle Filme wurden mit
tschechischen, sowie englischen Untertiteln ausgestattet.
Karolína Bukovská
10
Skyfall – Review
T
he longest running movie franchise—the Bond movies (Dr. No was filmed in 1962)—
hasn’t lost its constant ability to reflect changing times. As the 50th anniversary of the
Bond series comes to pass, we have a unique chance to see the latest addition of Ian Fleming’s
work with quite a different super-spy. Under the breath-taking direction of Academy Award
winner Sam Mendes, you can’t miss the chance to see Judi Dench as M and Daniel Craig as
007 Agent. M faces an ugly truth coming from
the words of newly appointed Intelligence and Security Chairman, Gareth
Mallory, played by Ralph Fiennes. A
proper consideration of her future is
in place, and M finds herself under
political and psychological pressure.
The Government wants her to retire,
but she feels responsible and
doesn’t want to leave with
her job only half done.
Moreover, M transmits
a part of her worries
onto her agents, as she
demands more and more from them, even
though it sometimes
borders with death.
The movie starts
with a varied opening
sequence: a loud motorbike
chase over the roofs of the
Grand Bazaar in Istanbul,
ending on top of a train
among Turkish mountains,
which hints at the main
theme of this film. I
thought that Adele’s
opening credits theme song
would come as no surprise, but
it comes with a curious and
almost nostalgic feeling. This
movie captures a return to the
older Bond series. We may refer
to Adele’s rendition as a job well
11
done.
Daniel Craig’s Bond bears signs of
age and a lot of worry. He is aware of
it, making himself vulnerable to M’s
decisions. This isn’t the James heartbreaker we are used to seeing.
We recognize Bond, capable of great
deeds, but with the ghost of his past
appearing around him. 007 finds himself
in a dangerous game against one of his
most terrifying adversaries – a former
MI6 Agent, Silva, played by Javier
Bardem.
Silva is skillful at changing the world
with only a click on a computer and
is always a few steps ahead of Bond.
I am not sure if he lost his mind, or
if he had a head surgery gone wrong,
but his behavior is really crazy. His
blond hair and very clear pronun
ciation make his first entrance very
strange. His deviation from normal
behavior, beginning with the
destruction of rats and ending
with his cyber-terroristic plans,
portrays a person injured by
his past relation with M as
his boss. Still, his hi-tech
“plans” may be just the
nudge Bond needs to stop
Silva.
As we slowly flow through
the plot, along with some
new faces, the fate of
most of its characters
becomes clear. 007
appears in London,
and as we reach the second half of the film, Bond
and M flee to Scotland. As many others have
said, it’s more British than ever. Though it’s
quite grim, occasionally we enjoy Q side
Craig making enjoyable conversation,
which has a simple and often positive
effect on us. Of course, Q can’t resist
saying his “please return the equip
ment in one piece” quote. A contrast
between old and new, pleasure and
seriousness is everywhere in this
film. Shadows creep up from the
past, and the only thing one can do is
learn how use them as a defense.
It has always been interesting to
watch how James Bond is able to
charm women. When I think about it
now, the real Bond girl wasn’t in Mon
eypenny. The real tension is with the boss
herself. At first, we see an agent doing his job –
protecting M from getting killed. A certain relation between Bond and M was created during
those years of 00’s duty, revealing itself just near the end.
This was not the James Bond movie I went to the cinema to watch. The more I think about
it, the more the story seems entangled and more complex. The contrast of modern Shanghai
with an abandoned lodge in Scotland creates a curious combination. As for the bad-guy, Silva, my expectations weren’t really fulfilled. His performance is impressive, though it sometimes reminded me of Christopher Nolan’s Joker – enjoying his own insanity. From time to
time, there is even a sentimental note, and Bond has appealing human emotions. Yet, despite
the apt title, Bond movies are simply not falling from the sky.
Katka Lemerová
12
Apple Inc. –
novinky roku
2012
A
pple v roce 2012 představil poměrně velké množství novinek ve všech sférách jeho
výrobků. Avšak už nepředstavuje revoluční výrobky jako za Steva Jobse, jedná se spíše
jen o evoluci…..
iPhone 5 – Stal se velkým terčem kritiky kvůli, – na první pohled jediné změně – zvětšení
velikosti displeje. Není to zas tak ale úplná pravda. První změnou je už zmíněná velikost
displeje, zvětšená z 3,5 na 4 palce. Šířka displeje byla zachována, do výšky displej narostl.
Tím pádem se změnil poměr stran na klasických 16:9, což přijde vhod při sledování filmů.
Další výhodou je tloušťka, tedy spíše tenkost telefonu. V pase má pouhých 7,6 mm, a při
použitých materiálech, jako je sklo a hliník dosahuje neuvěřitelné hmotnosti pouhých 112
gramů! iPhone 5 dostal nový dvoujádrový čip Apple A6, který je 2x rychlejší než „á pětka“,
a má zajistit až o 40% rychlejší odezvu dotykového displeje. Fotoaparát má nově 8Mpx a
umožňuje pořizování panoramat. A jako poslední věc je nový konektor Lightning, který nahradil starý 30ti pinový, a bude se instalovat do dalších nových Apple zařízení.
MacBook Pro – V Americe je Apple se svými MacBooky jedničkou na trhu a proto se i
laptopy dočkaly pár novinek. Asi hlavní je Retina displej s neuvěřitelným rozlišením 2560 x
1600 pixelů ve 13ti palcové verzi! Notebooky jsou lehčí a tenčí. Verze s 13ti palcovou obrazovkou má 1,7 kilogramu a je jen 1,9 cm tlustá.
Mac mini – Apple představil též nové stolní počítače. Prvním je Mac mini, který může mít
nově až 16 GB RAM, čipy Intel i5 nebo i7 a až 256GB SSD nebo 1TB HDD. Nechybí ani
USB 3.0, HDMI konektor a Firewire.
iMac – Apple začíná být posedlý tenkým vzhledem. Nová verze počítače iMac shodila 80%
tloušťky. Nabízet se bude stále velikost 21,5 a 27 palců. Hlavní novinkou je pak systém Fusion Drive, což je kombinace SSD a HDD disků. Dále je v systému zahrnut i software, který
řídí ukládání buď na SSD nebo HDD.
13
iPad 4 – iPad 4 dostal obrazovku s plnými deseti palci velikosti, nový čip A6X a je dvakrát
výkonnější než předchůdce. Apple slibuje delší výdrž na baterie, podporu LTE a vylepšenou
kamerku. Součástí nového iPadu je také konektor Lightning.
iPad mini – Asi nejočekávanější novinka podzimní prezentace – úhlopříčka displeje činí 7,9
palce, jeho tloušťka je pouhých 7,2 mm a váží jen 310 gramů. To znamená, že váží přibližně
polovinu toho, co „dospělý“ iPad. Displej nemá bohužel tak vysoké rozlišení jako iPad 4,
avšak skvěle padne do ruky a dá se na něm pohodlně psát jedno rukou. Je osazen čipem
Apple A5 a měl by vydržet na baterie až 10 hodin. Apple prý ještě nikdy nedělal tak tenké
baterie jako do mini.
Rok 2012 byl opravdu bohatý na různá vylepšení Apple výrobků, ale bude pouhá evoluce
stačit? Steve Jobs si vždy zakládal na tom, někoho šokovat něčím neobvyklým. A to se Applu po jeho smrti moc nevede. V říjnu 2010 navíc Steve Jobs prohlašoval, že 9,7“ displej je
pro tablet minimální rozměr a sedmipalcové tablety jsou již od počátku odsouzeny k záhubě.
Uvidíme tedy, jak se iPad mini uchytí a jestli měl nebo neměl Steve pravdu. Jen doufejme, že
výrobky Apple budou stále takové jiné než ostatní – čistší, jednodušší a nesoucí tu příjemnou
atmosféru.
Martin Pavlíček
14
Nerd’s Corner
Collecting Meteorites
I
f you missed the peak viewing day for the Leonid meteor shower this year because you
were at the Maturaball, don‘t fear. Many meteorites made it to Earth and are just lying
around waiting for you to pick them up and show to your amazed friends and relatives.
The Earth is constantly being bombarded by interstellar particles, most of which
are very, very small. Luckily around 5% of meteorites have a high iron content and can be
picked up with a magnet.
For this months Nerd‘s Corner experiment you will need
A magnet
A plastic bag
Use of a magnifying glass or microscope
Put your magnet in the plastic bag, this prevents your magnet from being covered in magnetic crap forever and you won‘t have to spend hours picking the bits off with your fingers.
Find a place where particles might accumulate outside. A good place is a roof drain gutter
and drag your magnet in a bag along the sandy bits. In fact while you‘re up there your parents would probably appreciate it if you cleaned out the dead leaves too.
Your magnet should have collected plenty of bits after only a few minutes. Take them inside
and remove the magnet from the bag over a flat piece of white paper. Hopefully the bits will
all fall off onto the sheet of paper and you can examine them with a magnifying glass. Try to
avoid sneezing while inspecting the bits or you‘ll have to get the ladder out again and repeat
the experiment.
You need to look for rounded metal particles or particles with irregular shapes that look like
they have melted and solidified.
An even easier method is to get on a snow mobile, cut a section of ice away from the Antarctic ice sheet, take it back to your research station and melt it in a big bucket while watching
TV or playing pinball. Because the Antarctic surface has remained mostly stable for millions
of years, there are loads of meteorites just lying around in the ice.
Then bring all of your bits of dust to Mr Kelner for inspection, he offers a 24 hour meteorite
verification service and has many years of astronomical expertise.
15
Neil Wiltshire
The Earnest
to parádně rozjeli na
Strahově
D
nes je pátek 2. 11. 2012 a já se právě nacházím v docela malém, zakouřeném a mladými
lidmi přeplněném Klubu 007 Strahov. Dle programu teď právě na jevišti předvádí své
umění kapela Twisted Rod. Za několik minut se ovšem objevuje na podiu zlatý hřeb celého
večera a důvod, proč je tu dnes tak „narváno“. Přichází kapela The Earnest! V čele s frontmanem Adamem Ernestem, kytaristou Janem Voříškem, baskytaristou Matoušem Holadou
a bubeníkem Kryštofem Fuxou. Není náhodou, že se tady nachází i mnoho studentů Rakouského gymnázia v Praze, protože právě posledně jmenovaný Kryštof Fuxa je studentem
třídy 8. AB ÖGP.
Dnes jsme se tu všichni sešli, abychom společně s kapelou oslavili jejich první, právě vycházející EP s názvem „Láďa“. Po předchozích výkonech v soutěžích Startér live a Rock
Café Contest a na festivalech Omská fest a Letní žižkovská noc, je tento počin dalším
krokem k úspěchu. Nyní už ale začíná ta nejbáječnější show se skvělou atmosférou, kterou
umí jen The Earnest. Jakmile zazní první tóny, před pódium už se vrhají první nadšenci,
kteří začínají „pogovat“ (komu tento pojem nic neříká, tak ve zkratce to znamená, že je celý
prostor před pódiem zaplněn skákajícími a křepčícími lidmi). Celé publikum se dostává do
varu a troufám si říci, že se klub musí otřásat až v základech. Zhruba v polovině koncertu je
pokřtěno i ono slavné EP a láhev se šampaňským mizí hluboko v davu. Koncert pokračuje
ještě v bujařejší formě až do konce.
Jak by řekla většina mladých návštěvníků, byl to skutečně „epický“ (impozantní) zážitek.
Tak skvělou atmosféru na tak mladé kapele asi jen těžko zažijete. Odcházím z koncertu plná dobré nálady a naplněna skvělou hudbou. Přeji The Earnest, aby vydržela a dál
obšťastňovala své příznivce stejně jako dnes.
Magdaléna Voldřichová
16
Presidential Election 2012 – USA
T
he presidential election of the United States of America 2012, was the 57th election in
the history of the United States. The election took place on the 6th of November, on
Tuesday. The election consisted of two major candidates, Barack Obama with his running
mate and vice-president Joe Biden from the Democratic Party, and Mitt Romney with his
running mate Paul Ryan. Barack Obama carried 26 States, plus Washington DC and Mitt
Romney carried only 24 states. Officially, 63,470,174 people voted for Barack Obama, when
Mitt Romney received only 59,646,883 votes. The total percentages were 50, 7% to 47,6%.
4 major debates took place during the last weeks: one vice-presidential and 3 presidential.
Debate matters included jobs, economy, social policy, immigration and foreign policy. Media, bookmakers, analysts and betting markets counted Obama as a clear winner. It was as
well evident to Mitt Romney that Obama would win, therefore at 06:00 (GMT) on the 7th
November he conceded Obama to win the election. Obama carried all of the states in which
he won in 2008, except for North Carolina, Indiana and Nebraska’s 2nd district. Several
Parties took part in the presidential elections: the three major were the Democratic Party, the
Republican Party and Third parties, which included the Libertarian Party, the Green Party,
the Constitution Party, the Justice Party and Americans Elect. In total, 417 people presented
their Statement of Candidacy to run for president in 2012. The majority was not even shown
on the polls in any state during the general election on November 6th.
The Democratic Party had only one candidate: Barack Obama. Barack Hussein Obama II
was born on August 4, 1961 in Honolulu, Hawaii. In 2008 he was elected as the 44th President of the United Sates. Before becoming president, Barack Obama was a member of the
Illinois Senate from the 13th District, (1997-2004), then a senator of the United States (20052008). Barack Obama is now 51 years old, has 2 children (Malia and Sasha) and his current
spouse is Michelle Robinson.
The Republican Party had however more than one candidate: Mitt Romney (elected as representative of the Republican Party), Ron Paul, Newt Gingrich, Rick Santorum, Buddy Roemer, Rick Perry, Jon Huntsman, Michele Bachmann, Gary Johnson, Herman Cain, Thaddeus McCotter and Tim Pawlenty.
The Third Parties included several different Parties such as the Green Party, Libertarian and
so on. Candidates were the following: Libertarian Party – Gary Johnson, Green Party – Jill
Stein, Constitution Party – Virgil Goode, Justice Party – Rocky Anderson, and so on…
Willard Mitt Romney, Obama’s major opponent in the elections, was born on March 12th in
17
1947. He is currently an American businessman who served as the 70th Governor of Massachusetts from 2003 to 2007. He was the Republican’s Party candidate for President of the
United States in the election. He is now married to Ann Romney and has 5 children. Mitt
Romney lives now in Belmont, Massachusetts. Profession – Management consultant, Venture
capitalist.
As we already know, Barack Obama with his running mate Joe Biden won the presidential
election, as in year 2008, when Obama’s main opponent was John McCain from the Republican Party, with his running mate Sarah Palin.
More and more jokes are associated with the victory of Barack Obama in the election with
the Batman movie. The first Batman movie (The Dark Knight) was released in 2008, the year
when Obama became president of the USA. In 2012 a new movie was released, named The
Dark Knight Rises, which is somehow (a coincidence) related to Barack Obama’s triumph in
2012 in the election…
Dennis Tagunkov
18
Výhra
levice nebo prohra pravice?
P
o čtyřech letech jsme měli opět možnost zamíchat uspořádáním krajských zastupitelstev
a složením jedné třetiny Senátu. Na výsledcích se podepsalo mnoho faktorů, a proto nyní
můžeme přihlížet vytváření především levicových, červenooranžových koalic ve většině
krajů.
12. a 13. října si voliči mohli zvolit své zástupce v krajských zastupitelstvech. Letošní volby
byly skutečnou přehlídkou nových i stávajících politických stan, uskupení a iniciativ celého
spektra zprava do leva. Avšak voliči přeci jen dali přednost již starým známým. V krajích
jasně dominovala ČSSD s celkovým počtem 23,58 % hlasů a KSČM s 20,44 % hlasy, teprve
jako třetí se umístila ODS s celkovým součtem 12,29%, dále pak následovala KDU, Starostové pro Liberecký kraj a TOP 09. Podobně tomu bylo i u senátních voleb, které se konaly
mimo jiné i v částech Prahy, Brna a Ostravy. V senátních volbách dominovala ČSSD a ODS.
Otázkou zůstává, proč by se tyhle volby mohly zdát jako výhrou levice a porážkou pravice.
Podstatným faktorem zůstává volební účast, která nepřesahovala ani v jednom případě 40 %
(konkrétně: v krajských volbách 36, 89%; v senátních volbách v 1. kole 34, 90 %; v druhém
18, 61%). Dalším důležitým faktorem bylo i věkové složení voličů. Lidé ve věku 18 – 35
let se snažili svými rozhodnutími prosadit především neparlamentní uskupení a iniciativy,
nicméně byli „převálcováni“ starší skupinou, která tíhne většinou k levicově orientovaným,
již zavedeným stranám. Měl by být pro nás vzestup komunistů varováním nebo jen potvrzením vývoje naší země? Určitě by se měl člověk zamyslet nad tím, co vlastně chce a co
může očekávat. Každý z nás je zodpovědný za své činy a toto pravidlo samozřejmě platí i
v politickém rozhodování. Tudíž každý ať naloží se svým hlasem dle svého uvážení. Další
možnost je za dveřmi. Čeká nás v lednu 2013 první přímá volba prezidenta!
Magdaléna Voldřichová
19
Poděkování
P
rostě a jednoduše, toto bylo první číslo našeho školního magazínu. A pokud svět
neskončí 21. prosince 2012,o čemž pochybuji, tak se můžete příští měsíc těšit na náš
další pamflet. Pakliže máte zájem podílet se na tvorbě časopisu, pište na e-mailovou adresu
šéfredaktora [email protected]
Velmi rád bych touto cestou také poděkoval našim stávajícím redaktorům, jmenovitě Anežce
Jakubcové, Kristíně Rudišové (ano, Kristína s 2 ,,i”) Karolíně Bukovské, Katce Lemerové,
Dennisovi Tagunkovi, Magdě Voldřichové, Martinu Pavlíčkovi, nešemu anglickému lektorovi Neil Wiltshirovi, a za grafiku a pomoc s editováním Adamovi Dotlačilovi, zkrátka všem
těm, kteří pro Vás připravili ve velmi krátkém čase první číslo našeho školního časopisu.
Velké díky patří také panu učiteli Janu Pilsovi, který dohlédl na obsahovou korektnost a
případou cenzuru celého časopisu. Dále bych chtěl poděkovat paní ředitelce, že náš projekt
podpořila.
Doufáme, že se Vám číslo líbilo. Pokud ne, instrukce k znehodnocení časopisu se nacházejí
v editorialu.
Vaše redakce, 26.11.2012
20
Download

školní časopis