Vycházka č. 13 – Třebenice – Povltavská stezka - Štěchovice
Zajímavosti na trase:
 Tři kříže – legenda vypráví, že místo ležící dnes na břehu jednoho ze slapských zálivů označuje střed českého
království – to ale není pravda. Proč zde ale kříže stojí, se neví. Postavit je zde údajně nechal Jakub Záhorský,
vysloužilý voják, rodák z nedalekého statku Záhoří a iniciátor
výstavby nedaleké kapličky Rovínek. Až v roce 1878 byly původní
dřevěné kříže nahrazeny třemi kříži kamennými (viz letopočet na
zadní straně prostředního kříže). Podle jiných pramenů byl Jakub
Záhorský rodákem z obce Lahoz. Ta se rozkládala v údolí pod kříži a
při výstavbě přehradního jezera byla z části zatopena vzdutou
Vltavou a z části zmizela mezi značným množstvím zde
zbudovaných chat. Skutečností je, že rodina Záhorských v obci
Lahoz skutečně žila a jejich chalupa stála přímo pod strání, na které
jsou kříže postaveny. Kříže byly poničeny vandaly a v roce 1957 byly panem Josefem Chomátem z Přestavlk
opět obnoveny. Pravděpodobně ze statických důvodů musely být zaměněny podstavce levého a
prostředního kříže. Levý kříž získal navíc hlavičku andělíčka, která dnes již bohužel opět chybí.
 Rovínek – empírová kaplička Nanebevzetí Panny Marie, kterou nechal v roce 1841 postavit vysloužilý voják
Jakub Záhorský z Lahozu vysoko nad Vltavou (dnes stojí na břehu Slapského jezera).
Dodnes se zachoval text písně nazvaný Královně Povltaví, kterou složil A. Bartoníček a věnoval jí ke 100.
jubileu kaple Josefu Pavlíkovi, faráři ve Slapech.
Na stoletou připomínku
pějme píseň o Rovínku,
místu, jež, matko milá,
sobě Jsi si vyvolila:
Maria, jež tu dlíš,
za nás se přimluvíš
Matko, vyslyš nás,
dnes i každý čas,
Královno Povltaví!
Kaplička se brzy se stala oblíbeným poutním místem. O svátcích Svaté trojice a Panny Marie sem putovaly
stovky lidí ze Slap i blízkého okolí. V roce 1883 zde byli na výletě Pražští Sokolové vedeni Miroslavem Tyršem.
Tradice poutí byla po roce1990 obnovena. Ve čtvrtek 1. 5. 2014 bude jedna taková pouť od kostela ve
Štěchovicích uskutečněna.
 Hotel Záhoří – byl postaven
majitelem
statku
Záhoří
Rudolfem Bartem v r. 1914 na
místě nad Svatojánskými proudy
blízko přívozu, který spojoval
Skalici s Rabyní. Důvodem byla
turistická atraktivita proudů a
velké množství turistů, kteří rádi
na lodích projížděli divokými
peřejemi do Štěchovic. Hotel
svou kapacitou nestačil a byl
proto postupně přistavován.
Jeho popularita skončila v roce
1943, kdy byly proudy zatopeny
jezerem Štěchovické přehrady a
zájem turistů o návštěvu hotelu
prudce poklesl. Při stavbě
Slapské přehrady byl postupně
rozebírán a po napuštění jezera zůstalo jeho torzo hluboko pod vodou.
Hotel Záhoří se zaryl do povědomí veřejnosti hlavně v roce 1935, kdy Hitlerovi agenti při pokusu o únos
zastřelili německého radiového odborníka inženýra Rudolfa Formise, který z hotelového pokoje ilegálně
vysílal zprávy do Německa. Je pohřbený na hřbitově ve Slapech, kde má také náhrobek.



Slapská přehrada – výstavba začala v r. 1951,
vyžádala si odstranění 300 000 m3 materiálu.
Kámen se sem lanovkou vozil z teletínského
lomu, cement lanovkou z Luk pod Medníkem.
Vzniklé jezero je 44 km dlouhé s plochou 1392
ha a obsahuje 270 miliónů m3 vody. Koruna
hráze je 65 m vysoká a 260 m dlouhá.
Elektrárna
je
osazena
3 Kaplanovými
turbínami, na které se valí voda z výšky 56 m
(což je světový primát). Elektrárna dodává do
sítě 144 MW energie. Do provozu byla
elektrárna uvedena v r. 1954.
Třebenice - První písemná zmínka o ní je už z roku 1055
v listině knížete Spytihněva II., který daroval její část
(3 domy) Ostrovskému klášteru v Davli. Později patřila k panství Hradišťko a nakonec strahovským
premonstrátům. Právě ve Strahovském klášteře byl opatem Kryšpín Fuk, který se proslavil tím, že provedl
splavnění Vltavy a umožnil poměrně bezpečné proplouvání Svatojánských proudů. O starobylosti této
vesnice svědčí i její jméno. Slovní kmen “třeb” je v českých názvech poměrně častý, jedná se o místo ještě
z pohanských dob a souvisí se žárovištěm. Jinak podle pověsti se prý Žižka, když táhnul na Prahu, ptal svých
hejtmanů, co asi může být v těchto místech. Jeden odpověděl: ”Třeba nic”.
Ačkoliv jsou Třebenice blíže ke Slapům, patřily vždy do katastru Štěchovic, s kterými sdílely svůj osud. Bohem
zapomenutá vesnička ožila ve 20. letech minulého století, kdy poklidnou hladinu života ve Svatojánských
proudech rozčeřili trampové, kteří si u řeky postavili své sruby a dřevěné chaty. Velký zlom v historii Třebenic
nastal při budování Slapské přehrady. Na staveniště u řeky se sjížděly stovky pracovníků, byly postaveny
ubikace pro dělníky a řadové domky pro budoucí zaměstnance elektrárny. Tak přišla na svět druhá část
vesnice, Nové Třebenice. Prodloužením trasy parníků pod přehradu nastal další příliv výletníků, kteří začali
navštěvovat nově vzniklou údolní nádrž.
Třebenice jsou dnes moderní obec, ale pár původních chalup pod lesem na nás vždy dýchne nostalgií.
Dominantu okolí tvoří Dvořákův statek, který se tyčí vysoko na řekou. Tato původně klášterní budova sloužila
údajně k ubytování provinilých jeptišek.
Když Třebenice, tak hospoda "U Taterů". Kdo tuto útulnou trampskou hospůdku pod lesem nenavštívil,
nemůže říct, že by v Třebenicích někdy byl. Vždyť pamatuje původní obyvatele okolních chatových osad, její
zdi slyšely písničky, které tady zpívával legendární trampský písničkář Jarka Mottl. Rozhodně stojí za to na
chvilku posedět a prohlédnout si obrazy a fotografie Svatojánských proudů, vlaječky osad a malované
dřevěné “placky”, které jsou na zdech lokálu.
Svatojánské proudy - K nejkrásnějším přírodním výtvorům u nás patří údolí Vltavy jižně od Štěchovic. Řeka se
tu zařezala hluboko do krajiny, aby si v několika meandrech prorazila cestu tvrdými vulkanickými horninami
tzv. jílovského pásma. Vzniklo tak hluboké kaňonovité údolí ozdobené příkrými skalisky a peřejemi, kudy
naše národní řeka spěchala vstříc ku Praze.
Od roku 1722, kdy byla v blízkosti jedné z říčních skal posazena socha svatého Jana Nepomuckého, se
vltavskému údolí mezi Štěchovicemi a Slapy začalo říkat Svatojánské proudy. Divoké vody, které byly
v minulosti postrachem pro všechny lodivody a
voraře, se staly počátkem 20. století symbolem
divočiny středního Povltaví a zároveň také přední
turistickou atrakcí v zemi. Jejich věhlas ukončila
v polovině 20. století výstavba přehrad Štěchovice a
Slapy.
Vzpomínky na minulost
Začátek Svatojánských proudů hledejte dnes na hrázi
Slapské přehrady, která byla dokončena roku 1954.
Pod téměř sedmdesátimetrovou hloubku vodní
masy se přímo pod vámi v někdejším říčním korytě
ukrývá příčně vystupující skála Kubíček, které se
říkalo Dolní Slap. Ve vzdálenosti asi 400 m proti
proudu – před ohbím vzduté vodní masy – je pohřbeno další říční skalisko Sedlo neboli Horní Slap. Právě u
něj začínaly Svatojánské proudy, někdejší 7 km dlouhý peřejnatý úsek se spádem 20 m, kde v minulosti
ztroskotala nejedna loď nebo vor…


Horní Slap vystupující z levého břehu původně zasahoval až do
poloviny říčního koryta a značně komplikoval cestu po významném
středověkém dopravním tahu mezi rakouskými zeměmi a Čechami.
Císař Ferdinand III. proto vydal již roku 1640 příkaz odstranit tuto
nebezpečnou překážku. Přestože část skály byla rozstřílena a
průjezd loďmi se stal snadnější, řeka si i tak zachovala značnou
divokost. Na památku byl na zbytku skaliska vztyčen pamětní
Ferdinandův nebo taky solný sloup – z r. 1643 (na vorech se totiž
dovážela mimo jiné hlavně sůl z Rakouska), později přibyla i socha
svatého Jana Nepomuckého – patrona plavců (z r. 1722). Oba
monumenty byly před napuštěním Slapské přehrady z Horního
Slapu sneseny a přemístěny pod hráz na levý břeh, kde stojí dodnes. Kolem obou památníků, připomínajících
historii naší významné přírodní památky, směřuje i dnešní putování krajinou Svatojánských proudů. Přestože
cesta již nevede po břehu divoké nespoutané řeky, neztratila rozhodně nic na své zajímavosti. Možná spíše
naopak. Peřeje sice pohřbila vodní masa Štěchovické přehrady, ráz krajiny však zůstal zachován a je stále
velmi atraktivní.
U Horního Slapu začínala také kdysi velmi oblíbená turistická plavba na lodích. Jezdilo se na speciálně
upravených šífech různé velikosti, do kterých se vešlo 50 až 200 lidí. Plavba trvala zhruba jednu hodinu a
končila v přístavišti parníků ve Štěchovicích. Trasa se skládala z řady dílčích úseků a lokalit, které měly svá
speciální, dnes už vesměs zapomenutá pojmenování: Horní a Dolní Slap, U křemele, Bednář, Ve strhaných,
Žižkův brod, Ve vosinách atd. Lodivodi podávali ke všem místům výklad a doplňovali jej různými historkami
ze života vltavských šífařů.
Pozoruhodně byl řešen zpětný návrat lodic proti proudu do horního přístaviště. V celé délce Svatojánských
proudů nad Štěchovicemi vedla po pravém vltavském břehu
speciální dlážděná cesta pro koně – tzv. potahová stezka, po níž
zapřažená zvířata táhla prázdné lodě vzhůru proti proudu. Celá
potahová stezka zmizela spolu se Svatojánskými proudy roku
1943 pod hladinou Štěchovické přehrady.
Skupina potápěčů v roce 2007 objevila na dně jezera skalisko
Sedlo (bylo na ní i patrné místo, kde původně stál sloup). 10. 5.
2008 byla na tuto skálu umístěna zmenšená kopie sloupu.
19. 5. 2012 byla pak slavnostně spuštěna na dno jezera i socha
sv. Jana (jejím autorem je akademický sochař Petr Váňa).
Povltavská stezka - v roce 1889 vznikla jako první turistická stezka u nás (zprovozněna byla 11. 5.), v témže
roce byly ještě vyznačeny další trasy na Karlštejn, Skalku a Rač.
Naučná stezka Svatojánské proudy – původně byla
vybudována v roce 1981-82 11. ZO ČSOP Třebenice,
rekonstruována byla v roce 1999 (ZČHB Evans) a chataři z osady
Ztracenka, poslední verze byla vytvořena v roce 2013 členy ZO
ČSOP Zvoneček z Vraného n. Vlt. – je tvořena 15 zastávkami
s QR kódy, 3 herními prvky a odpočívadly
 Osada Svatojánské proudy - Toto místo, dle
webových stránek, začalo být prvními trampy obýváno
již kolem roku 1910. V pozdějších letech zde
začaly vznikat sruby a tím pádem i osady. Byly to
například Vatra, Margon nebo U Dvou šutrů a další.
V roce 1982 se spojením těchto a dalších osad vznikla
osada Svatojánské proudy.
 Ztracená naděje - trampská osada - Na levém
břehu Vltavy, kde pod kopcem Kletecko končily
poslední peřeje bývalých Svatojánských proudů, prochází Povltavská stezka naší nejstarší trampskou osadou,
legendární Ztracenkou. Na starý vodácký kemp pod skálou, později nazvanou Mravenčí, jezdila stanovat
parta šesti trampů - Divočáků už před I. světovou válkou. Nejprve mu říkali Vydří tábořiště, později podle




povídky Breta Harta Tábor ř vavých (Roaring Camp). Nakonec se v roce 1918
spojili s partou Hopsajících dervišů, kteří se scházeli na pražském Žofíně
a společně založili opravdovou trampskou osadu. Tu pak o rok později
přejmenovali podle filmové kovbojky Údolí Ztracené naděje (The Valey of
Lost Hope) na Ztracenou naději.
V zákrutu Vltavy vytvořila řeka písčitou pláž, kde stával charakteristický
stožár s vodáckou vlajkoslávou, poblíž kterého se udávalo veškeré osadní
dění, těsně u břehu na kraji lesa pak původní boudy. Současná osada
musela být po jejím úplném zničení ledovou dřenicí v roce 1940)
a následném zatopením Svatojánských proudů celá nově postavena v lese
nad zátopovým pásmem. Na Ztracenku, která se stala vzorem pro založení
dalších trampských osad, se sjíždělo mnoho známých osobností z řad
hudebníků, herců a sportovců, z nichž tu někteří zakotvili navždy.
Nejznámějším osadníkem byl nejpopulárnější trampský textař a skladatel
Jarka Mottl, který zde prožíval svůj trampský život 61 let.
Na Mravenčí skále jsou 2 sloupy s cedulkami zemřelých členů Ztracenky a je
zde rozptýlen jejich popel – proto je toto místo pro členy Ztracenky posvátné.
Fáberka vznikla na místě starého vodáckého tábořiště objeveného za první světové války při potoku Yukon.
Pojmenována byla na počest převozníka Fábery, který zde měl přívoz a na protějším břehu dřevěnou
kantýnu. Časem se rozrostla o další sruby, a to především na stráních na obou březích Yukonu. Ty je možno
obdivovat v původní podobě dodnes. Dříve tu také kotvili hausbóty.
Vodní nádrž Štěchovice byla postavena v letech 1938–1944 jako druhá část Vltavské kaskády (podařilo se
přesvědčit Hitlera, aby ji zařadil mezi strategické stavby). Hlavním účelem je regulace odtoku vody ve Vltavě.
Součástí díla je také plavební komora pro lodě do výtlaku 1000 t, překonávající rozdíl hladin 20,1 m. K výrobě
elektrické energie slouží vodní elektrárna Štěchovice I s dvěma Kaplanovými turbínami o celkovém
instalovaném výkonu 2×11,25 MW a také přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II.
Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice pracuje mezi vodní nádrží Štěchovice a vodní nádrží Homole na
stejnojmenném kopci. Elektrárna byla zprovozněna v roce 1947, odstavena pro zastaralost v roce 1991.
V letech 1992 - 1996 proběhla výstavba nové elektrárny používající nádrž na Homoli a velkou část přivaděčů
vody. Nová elektrárna je vybavena reverzní Francisovou turbínou o výkonu 45 MW.
Soustrojí obou elektráren byla vážně poškozena během povodní v roce 2002. Po generálních opravách byly
postupně uvedeny do provozu v letech 2004 a 2005.
Štěchovice - První písemná zmínka o sídle (Scecowiz) pochází z roku 1209. Od 10. října 2006 byl obci vrácen
status městyse. Ke dni 30. 11. 2011 zde žilo 1761 obyvatel. Štěchovicemi protéká řeka Vltava. Obě strany
Vltavy spojuje Most Dr. Edvarda Beneše, sloužící pro automobilovou dopravu. Ve Štěchovicích se nachází
také secesní Kostel svatého Jana Nepomuckého s farou. Je to jeden z mála secesních kostelů v republice.
Postavený byl až na začátku 20. století. Jeho architektem je Kamil Hilbert, poslední stavitel Svatovítské
katedrály v Praze. Ke vzniku kostela se váže zajímavá historka:
"V první polovině 19. století tady ve Štechovicích žil Matěj Rada. Byl to obchodník se dřívím. Měl několik šífů,
vozil do Prahy různý materiál a poměrně na tom zbohatl. Nicméně v roce 1853 při jedné cestě, kdy tu byla
větší voda, jeho loď ztroskotala. On to přežil, ale na zápal plic krátce na to zemřel. Protože to byl bohatý
člověk, tak poměrně velkou částku odkázal Štěchovicím na výstavbu kostela, protože Štěchovice žádný kostel
ani kapli neměly. Odkázal 20 tisíc zlatých, oni to uložili do peněžního ústavu a na úrocích to přibývalo
a přibývalo a za nějakých 50 let částka dosáhla na takovou sumu, že bylo možné přikročit ke stavbě kostela.
Je zděný z cihel, ale uvnitř jsou železobetonové prvky. Je hodně strohý, jsou tam plastiky od Vojtěcha
Suchardy."
Matěj Rada, který peníze na kostel věnoval, má na zdejším hřbitově velký pomník. Štěchovický kostel se začal
stavět v roce 1911 a hotový byl za dva roky. Kvůli tomu, že vypukla první světová válka, se jeho svěcení
zpozdilo o dva roky a ani tentokrát to nebylo bez komplikací.
"Svěcení samotné proběhlo až v roce 1915. Bylo naplánováno na 9. září, ale zrovna v ten den, kdy sem přijel
arcibiskup z Prahy, přišla povodeň. A celé okolí zatopila. Kostel je na takovém kopečku a zástavba, co je
okolo, tu nebyla. Kostel tak zůstal na ostrůvku a oni se sem nemohli dostat. Museli počkat, až povodeň
opadne a samotné vysvěcení proběhlo až o čtrnáct dní později."
V obci se do Vltavy vlévá říčka Kocába, kolem níž je mnoho trampských osad a krásná příroda. Štěchovice
jsou s Prahou spojeny okresní silnicí vedoucí souběžně s rychlostní silnicí Praha-Příbram, sítí autobusových
linek příměstské dopravy a také dálkovými linkami do jižních Čech.
Download

zde