Cena 45 Kč
biomanželka
Veronika
Vieweghová
Téma: Konopí
Jan Hnízdil
jak ho neznáte
�echte se unést je�nou chutí a čerst�ou vůní
do časů našich babiček. Zastavte se a dopřejte si
lahodné doušky špaldového kafe.
�cení všichni� kdo �ají rádi t�adici
a poctivé české suroviny.
Základní příprava:
Dvě polévkové lžíce mletého špaldového kafe
nasypte do 1/2 litru vroucí vody a 3 minuty vařte.
Poté odstavte na 3 - 5 minut a přeceďte.
Kafe můžete osladit medem nebo třtinovým
cukrem a zalít mlékem či smetanou.
www.nasebiofarma.cz
ána k detem
r
b
nákup v
šemi
smy
sly
Ergonomická nosítka a šátky na nošení dětí, ekologické hračky z biobavlny či kukuřičného škrobu, vlněné a biobavlněné
oblečení pro děti nebo moderní látkové pleny. Vše pro radostné dětské koupání a slunění, přírodní kosmetika, drogerie
a mnoho dalšího. Zboží více než 40 lokálních českých výrobců pohodlně pod jednou střechou.
Nabízíme nejen nejširší sortiment zdravých a přírodních produktů pro novorozence a děti, ale i unikátní semináře pro rodiče.
Prodejna Brno, Orlí 17 tel.: 601 374 776 e-mail: [email protected] www.facebook.com/branakdetem.cz
Prodejna Praha, Náplavní 11 tel.: 725 811 631 e-mail: [email protected] www.facebook.com/BranakdetemPRAHA
Pobočka Jičín, Fügnerova 193 tel.: 732 917 285 e-mail: [email protected] www.facebook.com/branakdetemjicin
Pobočka Damníkov, Damníkov 104 tel.: 732 188 299 e-mail: [email protected] www.facebook.com/
branakdetemdamnikov
Pobočka Košice (Slovensko), Bočná 6 tel.: +421 902 724 310 e-mail: [email protected] www.facebook.com/branakdetom
www.branakdetem.cz
www.facebook.com/branakdetem.cz
Otvírák!
Pet
XX
XXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Petra Kruntorádová
Pravý domácí časopis | 1
OBSAH
LÉČBA POCHOPENÍM
Medicína je orientovaná
na chorobu, místo aby se
soustředila na pacienta, říká
celostní lékař Jan Hnízdil. Pravý
domácí nakoukl do jeho domácího
hnízda, do ložnice na balkoně i pod
pokličku hrnce.
OBOHACOVANÁ A FASCINOVANÁ
O žízni po informacích,
o touze stále žasnout, divit
se a objevovat, o radostech
i handicapech… a o mnohém
dalším je rozhovor s Veronikou
Vieweghovou.
KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ
Tentokrát jsme si pro naše hlavní
téma vybrali rostlinku mnohdy
opomíjenou a často obávanou, ale také
mnohoúčelovou. Jak konopí obstojí
v kuchyni, při stavbě nebo při tkaní?
Co všechno umí léčit a kdy už je
pacient kriminálník?
PĚKNĚ NAKVAŠENÁ
Kdo? Zelenina! Máme pro vás
návod, jak zpracovat zbytky
lehce povadlého zelí, mrkve
či papriky. Vyrobte si domácí
Pickles! Ať vám pěkně kvasí
a hlavně chutná.
SLÁVA OSLAVÁM
Rituál je pozastavení se, uctění
mezníků, zkrátka oslava toho, co
je... Co si zahrát na dobré sudičky
právě narozeného mrněte? Nebo třeba
po rozvodu přivítat nové životní
kapitoly? Důvod se vždy najde.
VAŠE NAŠE KAŠE
Rozjíždíme novou rubriku s názvem
„o 180 stupňů“. Budeme vás v ní
seznamovat s lidmi, kterým život
přinesl pořádnou změnu. První díl je
o herečce z reklamní agentury, která
se dala na vaření kaší!
VLASY Á LA MRAKOMOR?
Pro někoho to může znít
poněkud šíleně - nemýt si vlasy
šamponem… Mnozí už ale o metodě
No poo nejen slyšeli, ale dokonce
ji i vyzkoušeli. Možná budete
překvapeni…
Zakladatelka a předsedkyně mateřského centra,
jedna ze zakladatelů
komunitního centra,
příznivkyně domácího
vzdělávání, dula, laktační poradkyně, lektorka
kurzů, propagátorka
biopotravin (teď už
umírněná), obyvatelka
domu postaveného
ve stylu feng šuej, umístěného mimo patogenní
zóny a s permakulturní
zahradou… Veronika
Vieweghová je zkrátka
správná „biomanželka“
a pro náš časopis jako
stvořená .
4 | Pravý domácí časopis
TEXT:
Markéta
Čepická Daňhelová
Mám potřebu stále žasnout
Vloni nám k prvním narozeninám časopisu do redakce dorazil tento mail: „Minulý týden jsem
byla tři dny v lázních a po celou dobu mi vaše tři čísla dělala společnost. Tolik zajímavých
lidí, iniciativ, organizací! Opravdu skvělý časopis. Přeji vše nejlepší do dalších let.“ Podepsána
Veronika Vieweghová. Když se spolu o několik měsíců později usazujeme k rozhovoru nad
cappuccinem a domácí bábovkou v příjemné kavárně v Nuslích, se smíchem dodává: „Měla
jsem tam s sebou knihu a ani jsem ji neotevřela. A to je u mě co říct!“ Veroniku zná většina lidí
jako manželku současného nejčtenějšího českého spisovatele Michala Viewegha, sama ale má
nepřeberné množství aktivit a plánů… Naše povídání začalo u domácího vzdělávání, u Vieweghů
totiž od září nastala změna. Přes týden opouštějí dům na Sázavě a přebývají v pražském bytě,
kde Veronika dál vzdělává mladší Báru. Starší Sára nastoupila poprvé do školy…
Jak Sára přechod z domácí školy na gymnázium zvládá? A jak
jste vůbec došla k rozhodnutí druhý stupeň už sama nevyučovat?
Sára je nadšená, hlavně kvůli kamarádkám. Včera jsme s jednou
její kamarádkou byly v kině a druhá u nás bude zítra spát…
Když jsem se rozhodovala, jestli mám učit i druhý stupeň, trochu jsem se bála. Teď zpětně si ale myslím, že bychom to bývaly
se Sárou zvládly. To jsou vždycky ty moje obavy. Místo abych
se zklidnila a dala důvěru dětem a sobě, začnu pochybovat.
Občas ale dál děláme různé projekty, které jsme dělaly v rámci
domácího vzdělávání. Nedávno Sára nesla náš projekt dějepisáři a ten žasl, co všechno zvládáme. My jsme se ale takhle učily
běžně! A skoro všude. /smích/. Před časem jsme viděly se Sárou
film Interstellar, takové vesmírné sci-fi. Celé to bylo o kvantové
fyzice a ona chtěla, abych jí to vysvětlila. Nebyla jsem si pochopitelně jistá, tak jsem jí poradila, ať zeptá ve škole. Ona opravdu
na chodbě odchytila fyzikářku a začala se jí ptát. A učitelka jí
řekla, že to pochopila to dobře, ale že je to výuka oktávy. Sáře
nešlo na rozum, proč se to děti nemohou učit dřív. Myslím, že
když je dětem látka podaná zajímavě a baví je to, jsou schopny
přijmout mnohem víc informací.
teřském centru… A hodně se učím i já. Vlastně si znovu procházím základní školou, protože jsem buď všechno zapomněla,
nebo jsem to tenkrát vůbec nepochopila, a to je příjemné.
Snažím se učit projektově, aby to dávalo smysl a děti si zapamatovaly co nejvíc informací.…
Domácí vyučování vyžaduje také velkou přípravu od vás,
neměla jste někdy chuť s tím seknout?
Člověk to musí brát jako práci. Když jdete do práce a máte napsat článek, také se na to musíte připravit, sehnat si informace…
A také má člověk určitě někdy chuť s tím seknout. Domácí
vzdělávání je náročné, když jste unavená nebo jsou třeba děti
nemocné, protivné, jste vlastně pořád s nimi. Já neříkám, že
je jediné možné a že je pro všechny. Ale spousta skvělých lidí
vyšla právě z domácího vzdělávání.
A ne podle předmětů a ne podle toho, co je látka z oktávy…
Přesně tak. Když bereme průmyslovou revoluci, díváme se to
téma ze všech stran – co to bylo, proč a jak to nastalo, jaký to
mělo vliv například v literatuře… A holky to zajímá a hledají
souvislosti: „Aha, takže když žil Josef II, tak už byl létající
balon?“ Do učení je potřeba dát hravost. Do šesti let si děti
mohly hrát a najednou přijde 1. září a konec? To je přece divné.
Navíc, když jsme pak dospělí, tak to zase po nás chtějí. Nějaké
teambuildingy? Máme někde lézt po stromech nebo po laně? No
proboha, vždyť nás od 6 let učili, že už si hrát nesmíme! Učení
mě obohacuje a fascinuje. Myslím, že to mám v sobě geneticky
zakódované, pořád potřebuji doplňovat znalosti, informace.
Jako kdybych měla vnitřní potřebu se pořád divit, žasnout. Říkat: Jé, to je zajímavé! To je úžasné! To jsou skvělí lidé… A další
důležitá věc, kterou mi domácí vzdělávání dává, je, že pracuji
sama na sobě. Děti vám dávají neuvěřitelnou zpětnou vazbu.
A nerozčílit se, zůstat v klidu, kdo vám takový trénink dá? Nebo
ty dotazy, které děti pokládají! Ukazují tím svůj svět. Já se třeba
rozčiluji, jak funguje politika. A věřím tomu, že ony se stejně tak
mohou rozčilovat, jak mohou takhle hloupě fungovat dospělí.
Proč nemají potřebu si hrát? Proč nemají potřebu se pořád
smát? Občas mě napadá, kde jsme tohle všechno ztratili. Když
dospějeme, přestáváme se divit, přestáváme objevovat, hledat
a přestáváme být volnomyšlenkářští a tolerantní. Děti takové
jsou.
Jaké vidíte jeho hlavní přínosy? Sklízíte na dcerách „úrodu“
domácího vzdělávání?
Přínosem je minimálně to, že nás společný čas hodně sblížil.
Holky jsou ke mně opravdu otevřené a říkají mi cokoli. Často
diskutujeme o všem možném, o prezidentovi, o volbách, o ma-
Vy jste někde říkala, že existuje teorie, podle které tak
do dvou, do tří let náš vzdělávací systém krachne. Myslíte, že
rodiče už jeho současnou podobu nevydýchají? Nebo děti?
Já si myslím, že dva tři roky jsou málo. Dávám tomu mnohem
víc, ale asi to dál nepůjde, jak ze strany rodičů, tak dětí. Znáte
Pravý domácí časopis | 5
Vlevo: Předávání cen, Statek Benice. Vpravo: Rozdávání
knih v rámci akce „Celé Česko čte dětem“.
princip sté opice*)? Tak to je ono, ještě víc lidí musí pochopit,
že tudy cesta nevede. A pak se to překlopí… Podívejte se, jaký
vývoj jsme udělali za posledních 20 let. Dítě je ve školském
systému od 6 do 24, tedy 18 let. Co všechno se za tu dobu změní!
Máme ty děti připravovat na to, co bude za 18 let? Víme to?
Neříkám, že by se děti neměly učit informace, protože to je
o paměti, trénování. A děti jsou opravdu schopné si strašně
moc zapamatovat, když se jim to podá hravou formou, když si
to projdou všemi smysly. Ale my nepotřebujeme mít děti, které
budou mít encyklopedické znalosti, když si to během sekundy
najdou na všech možných přístrojích. My potřebujeme, aby
uměly myslet, aby byly kreativní, aby používaly selský rozum.
Vývoj jde rychle dopředu, a to se týká i vývoje mozku. To, jak
děti pracují, jak přemýšlejí, má ohromný význam. Vezměte si
třeba tu hru, kterou teď všichni hrají, minecraft. Představte si, že
vy jako dospělá dostanete hru, která je v jazyce, který moc neovládáte, nemáte návod, nevíte, co tam máte dělat, s čím hrajete,
proti komu hrajete, jaké máte pomůcky. A děti udělají párkrát
pokus omyl a za chvilku se v tom orientují. Já jsem z toho úplně
vyřízená, vůbec nevím, o co tam jde, doteď jsem to nepochopila.
Já jsem se radši ani nesnažila. Takže necháváte děti hrát
na mobilech, tabletech?
Nechávám. Protože vím, že děláme spoustu jiných aktivit. Třeba
jsme před Vánocemi dělaly vánoční přáníčka a holky je rozdávaly důchodcům, chodíme často na procházky, pomáhají mi
na zahradě. Ono se to vyváží. A myslet si, že když dítěti vezmu
tablet, že ho před něčím zachráním? Nezachráním.
Když jste teď přes týden v Praze, co vaše mateřské centrum?
Nezahálí?
Já se snažím jezdit na Sázavu kromě víkendů ještě aspoň jednou týdně. Barča byla zvyklá se tam učit s dětmi ve skupince,
teď je vlastně se mnou sama doma, tak i kvůli ní. A teď zakládáme ještě jednu neziskovku, která bude vycházet z mateřského
centra. To se jmenuje Putti, (což jsou tlusťoučcí barokní andílci.
Dcera chtěla, aby se centrum jmenovalo Andílci, ale to už existovalo, tak jsem zalistovala v cizích slovnících, a tohle na mě
vypadlo) a nová neziskovka se bude jmenovat Puttika. Bude tu
) Fenomén sté opice – experiment na několika japonských ostrovech
krátce po 2. světové válce ukázal zajímavý úkaz. Opice makak rády
jedly brambory, vadila jim ale nalepená hlína a písek. Jedna mladá samička si potravu před jídlem začala omývat ve vodě a naučila to určitou
skupinku makaků. V okamžiku, kdy se zhruba stovka opic naučila potravu omývat, najednou začaly brambory mýt všechny opice. Překvapivě
i na jiných ostrovech.
*
6 | Pravý domácí časopis
pro občany Sázavy i okolí, měli bychom být takový rozcestník
informací a pomocník při potížích. Třeba prvním počinem,
i když ještě pod hlavičkou mateřského centra, protože jsme ještě
nebyli zaregistrovaní, bylo školení pro seniory o zadlužování
a exekucích. A zároveň bychom chtěli být partnery města
v různých oblastech, sociální, environmentální apod. Když jsme
třeba řešili kácení stromů v Sázavě a měli nějaké protiargumenty, zjistili jsme, že moc nezmůžeme. Neměly jsme žádné páky,
protože jsme nebyli tou organizací, se kterou by město mohlo
spolupracovat.
Nevím, jestli to na mě dělá jen takový dojem, ale zdá se mi,
že už vám tak trochu zůstal ten titul z knížky vašeho muže
„biomanželka“, je to tak?
Myslím, že už se ho nezbavím! /smích/ Ale kdyby lidé viděli, co
je u mě v lednici…
Co tam je a kde nakupujete?
Samozřejmě nakupuji i v Tescu. Já jsem se odnaučila být striktní. V momentě, kdy jsem objevila biopotraviny a všechno okolo,
jsem měla pocit, že to všem lidem musím říct. „Představ si, když
budeš jíst tohle, tak…“ Kamarádky ze mě byly trošku šílené, pak
už vidíte určitý distanc. To byl správný signál, v ten moment
jsem si řekla: ha, a dost. Známí vědí, co dělám, jaký mám názor,
a když budou chtít, tak si pro tu odpověď přijdou, já už jim nic
nebudu nutit. Biopotraviny jsou pořád skvělé, měla jsem období, kdy u nás nesmělo být vůbec nic jiného, ale jsem z toho vyléčená. Došla jsem k tomu, že když je tělo nemocné, tak to nemusí
souviset s chemií v jídle, může to být spíše o naší psychice. Když
je člověk v pohodě, tak se tělo může s ledasčím vyrovnat. Teď
jsem někde četla článek o rakovině. Psali, že každý člověk ji má
několikrát za život, že vzniká během velmi krátké doby. A když
jste v pohodě, tak se s ní tělo vypořádá. Je to o našem nastavení.
Kdy a jak jste se vlastně začala zajímat o „bio“ životní styl?
Přicházelo to postupně, s dětmi?
Ano, když jste těhotná, tak najednou začnete řešit: Aha, a co
mám jíst? A dělám dobře dítěti? Je fajn, že mi dávají 15 tabletek
magnézia, když se mi stahuje děloha? Člověk si ale na všechno
musí postupně přicházet sám, ve svém tempu. Zpětně vidím, že
stejně jako já dávám rady, i mně se lidé různě snažili poradit,
ale já jsem na to nejdřív vůbec nebyla připravená. Všechno chce
svůj čas a k někomu to třeba nepřijde vůbec, a to je také v pořádku. Občas si říkám, že je fajn, když se žena stará jen o rodinu,
nikde se neangažuje, nemá starosti navíc, rozumíte, čistá hlava.
To já pořád všechno řeším.
Veronika Vieweghová (* 1976)
- vyrůstala v Litoměřicích
- vystudovala střední zdravotnickou školu
- po té pečovala o děti v Německu a na Kanárských ostrovech, o seniory v Německu
- od roku 2002 manželka spisovatele Michala
Viewegha
- dcery Sára (11) a Bára (9)
- zakladatelka a předsedkyně mateřského centra v Sázavě, jedna ze zakladatelů komunitního centra
- dula, laktační poradkyně
Když jste zmínila těhotenství, prý jste měla hezké porody, je
to tak?
První až tak moc ne, byl dost dlouhý a bolestivý, ten druhý už
jsem si užila. Už jsem věděla víc, měla jsem mnohem víc načteno. Orgastickému porodu se to tedy ani náhodou nepřiblížilo.
Ale bylo hezké, že mě nechali být, mohla jsem si porod svým
způsobem řídit sama, ve svém tempu. Myslím, že už ani manžel
neměl tendenci mě nějak zachraňovat, opravdu to bylo hezké.
Nezbavilo mě to bolesti, ale byl to postupný nárůst, tělo se připraví samo, má své mechanismy. Teď v novinách byl moc hezký
článek o bolesti u mužů. Jak je možné, že muž se sekne do nohy
a dál seká dřevo, ale když má rýmičku, tak „umírá“. Muž je totiž
zaměřený na akci. Byl třeba ve válce, v boji, šel zabít nějaké
zvíře, a když se mu něco stalo, tak adrenalin, který měl v sobě,
bolest přebil. Ale v momentě, kdy je potíž dlouhodobá, muž
s tím vůbec neumí pracovat. Žena to má obráceně, když ji něco
bolí, je to hodně emoční, ale umí s tím dlouhodobě pracovat.
To byl pro mě zajímavý článek, konečně jsem pochopila, proč ti
chlapi fňukají, když mají 37 /smích/.
Na tom něco je. Ale co se týče porodů, vy jste také dulou, jak
moc se této činnosti věnujete?
Teď vůbec. Ale nevnímám to, že bych něco promarnila. Už jen to
studium pro mě bylo velmi důležité. Všechny informace, které
jsem tam získala, mě posunuly v myšlení, v úhlech pohledu.
Takže i kdybych už nikdy neměla dulu dělat, dalo to mi strašně
moc. Celý první rok studia byl sebezkušenostní. Bylo hodně zajímavé koukat se sama na sebe. Pokud se máte o někoho starat,
a tím nemyslím jenom duly, ale všechny sociální či pečovatelské profese, musíte v první řadě umět pečovat sama o sebe.
Řekla bych, že přestože se nevěnujete činnosti duly, máte
toho i tak až dost. S dcerami, domácím vyučováním, mateřským a komunitním centrem a asi i manželem… Jak se mu
teď daří?
Zdravotně je na tom líp, ale myslím si, že přijmutí té nemoci
nebo toho, co se mu stalo, ještě úplně nepřišlo, asi s tím bojuje…
V nějakém z rozhovorů jste zmínila, že jste během manželovy
operace prasklé aorty měla zvláštní zážitek, viděla jste anděla. Nevadilo by vám popsat mi, jak to probíhalo?
Ano, viděla. Byli dva. A jak to probíhalo? V nemocnici, kde jsem
už byla se švagrovou a manželovou první dcerou, nám řekli, že
operace bude trvat nějakých pět hodin. Takže jsme jeli domů
a já jsem si potřebovala někam zalézt. Sedla jsem si do kouta
a vědomě se dostala do nějakého zklidnění, meditace. Bylo mi
jasné, že když budu napjatá a ve stresu, nic to nepřinese a jen
mě to bude ničit. A najednou jsem viděla operační sál, viděla
jsem manžela a dvě obrovské postavy andělů. Přišlo to v momentě, kdy jsem přemýšlela, jestli se mám modlit za to, aby tady
Nahoře: „Celé Česko čte dětem“ je celorepubliková akce,
v Sázavě ji organizuje právě Veronika a její mateřské
centrum. Uprostřed: Z čištění v Nechybech, v rámci akce
Čistá řeka Sázava. Dole: Dětská narozeninová oslava
v sázavském domě.
Pravý domácí časopis | 7
zůstal. A vlastně jsem pochopila, že to není moje věc, že já nemám právo ho tady držet. Jediný, kdo může rozhodnout, je jeho
duše. Lidé mi to vyčítají, říkají, že to přece nemohu myslet vážně. Ale já jsem v tom cítila nesobeckost. Ano, bylo by to pro nás
těžké, pro děti by to bylo strašně těžké, kdyby přišly o tátu, ale já
nemám právo ho tady držet, on není můj majetek. Dokonce by
to člověk neměl mít, ani kdyby šlo o dítě. Je to šíleně bolestivé,
já jsem zažila, když mi umřel bratr, vím, co moje mamka prožívala. Ale to už není v našich rukách, to si řídí ten člověk sám
anebo ten nad námi. A v tom momentě, kdy jsem ho nějakými
„vlákny“ přestala držet a opravdu to pustila, se objevili ti andělé.
Stalo se vám někdy něco podobného před tím nebo potom?
Anděly jsem pak už nikdy neviděla. Před časem jsem byla
na jednom zajímavém semináři a tam jsme si měli „zažít“ svého
anděla, jako by stál za námi. A to jsem měla pocit, že tu sílu
za sebou cítím. Stála jsem, měla zavřené oči a přišlo mi, jako by
někdo za mnou potichu přišel. Nevidíte ho, neslyšíte, ale víte, že
tam za vámi je.
Myslíte, že děti vnímají více než my dospělí, mají k těmhle
věcem „mezi nebem a zemí“ větší citlivost?
Myslím, že ano. Sára je hodně vnímavá. Barča je zase empatická
a myslím, že má dar v rukách. Když mě holky masírují, třeba
záda nebo chodidla, přesně vystihnou místo, kde mě to bolí. Asi
tam něco bude, ale to už má spousta dětí.
Veroniko, vy mi přijdete jako velmi moudrá, sebevědomá
žena, stojíte si za svým, i když to třeba není úplně po proudu
a i když třeba někdy narazíte…
Já myslím, že to tak není. Velmi často si uvědomuji při různých
situacích, třeba při jednání se zastupitelstvem, nebo když jsme
bránili kácení stromů v Sázavě, že mám svoje hranice a handicapy. Přeci jen jsme byli naučení na autority a já na to pořád narážím. Nebo když jsem byla nedávno v parlamentu na školském
výboru. Mám pořád pocit, že když je tam vystudovaný člověk
a má všechny tituly před a za jménem, že by neměl říkat takové
nesmysly. Jak mohou rozhodovat o zákonech pro celý stát a ani
si je nepřečíst? A já se nemohu zbavit svého handicapu, že
nemám žádnou vysokou školu. Teoreticky to všechno vím. Vím
i to, že nepotřebuji tituly, abych něco uměla, že už jsem zažila
spoustu inženýrů a magistrů, kteří ani nic nevěděli, a možná
toho vím už teď mnohem víc než oni. Ale mám to v sobě.
Byla byste ráda, aby dcery vystudovaly vysokou školu? Budete to po nich chtít?
To je na nich. Třeba Sára chce. Ještě do minulého roku chtěla
být farmářkou a mít „zemědělku“ nebo „veterinu“, aby mohla
mít svoji farmu. Už to měla od dvou tří let naplánované: statek,
zvířata, pole, kde bude pěstovat biopotraviny, pak je bude prodávat, naprosto přesná představa. Teď se trochu odklání, protože
bohužel začala být v režimu dospělých a vidí překážky. Že si
to musí všechno koupit, zaplatit, postavit… Ta mladší chce být
designérka. Nejdřív chtěla dělat návrhy oblečení, teď k tomu
přidala i šperky a bytový design. Už si vybrala nějakou vysokou
školu designu v Barceloně. Ale myslím, že nechtějí na školu
proto, aby měly titul, ony jdou za informacemi.
Někdy ale titul potřebujete.
Bohužel je to tak. Já jsem třeba chtěla učit, abych uplatnila
znalosti, které jsem v rámci domácího vzdělávání nabyla, prošla
jsem spoustu kurzů, mám načteno spoustu knížek… A podle
zákona smí učit jen vystudovaní pedagogové, tak jsem se přihlásila na „peďák“. Přijímačky byly rozdělené na dvě části, první
byl pohovor, mohlo se získat až 50 bodů, zbytek byl za praxi.
A já jsem v té první části získala 49 bodů. Ale protože se domácí
vzdělávání nepočítá, za druhou část jsem měla nulu. Takže jsem
8 | Pravý domácí časopis
Foto: Honza Malíř, který je autorem také hlavní fotografie
v úvodu rozhovoru.
nebyla přijata, měla jsem málo bodů. Ale pak koukáte na soupis
a vidíte, že je tam učitelka, která dostala z pohovoru 36 bodů,
takže mnohem míň než já, ale získala asi 50 bodů za to, že měla
15 let odučeno. Opravňuje to tuto paní učitelku být učitelkou? Já
jsem si z toho udělala závěr, že do toho systému vlastně nechci.
Co byste naopak chtěla? Myslíte si, že má každý člověk tady
na světě nějaké poslání, našla jste to svoje?
Myslím, že má. Já docela ráda vymýšlím různé projekty, v sociální nebo školní oblasti. Ale popravdě, už mě tolik nebaví projekt
dotahovat do konce, vysedět ho a vyřídit všechno to papírování
kolem. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem propojila lidi nebo
jsem něco navrhla a oni to pak převzali. A to mě baví, já nepotřebuji mít někde cedulku „tohle jsem udělala já“ nebo, „za tím
stojím já“, vůbec ne. Těší mě, když někoho můj nápad nadchne
a pak ho zrealizuje. Ale nevím, jestli to je můj úkol, těžko říct,
možná ho stále ještě hledám.
Koukněte na:
www.putti.cz
www.celeceskoctedetem.cz
www.favory.cz
TÉMA: KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ
Konopí je víc než tráva
Když jsem na střední experimentovala
s omamným účinkem marihuany, vůbec mě
nenapadlo, že tahle rostlinka umí i něco jiného, než ze mě udělat přiblble se smějícího
neotesánka. Nikdo nás ve škole neučil o tom,
že z konopí se dá ušít košile, splést provaz, postavit dům, že se jím dá topit, jeho semínkem
výživně nasytit a že je dokonce léčivé. Pro
všechny to byla jen „tráva“.
Vedle konopí indického, bohatého na omamné látky, ze kterého
se vyrábí převážně hašiš a léčiva, existuje však ještě konopí
seté, které obsahuje ve svém květu psychoaktivní látky THC,
neboli tetrahydrocannabinolu, daleko méně, zato je vyšší. A právě z kulturní verze cannabis sativa se prý dá vyrobit na dvacet
pět TISÍC různých užitečných věcí, od přírodní kosmetiky přes
pevnou látku, kompostovatelný bioplast, chutnou pomazánku
až po konopný beton. Dokonce i první bible prý byla napsána
na konopném papíru a díky konopí byla také objevena Amerika. „Na jednu loď Kryštofa Kolumba spotřebovali tenkrát šedesát tun konopí. Konopná lana a plachty vydržely bez problémů
i působení slané vody,“ vypráví Iveta Marková z o. s. Konopa
o časech, kdy syntetické materiály ještě neexistovaly.
TEXT:
Markéta Davidová
Nad 0,3 % THC se nesmí pěstovat
Ještě ve 30. letech měl u nás každý sedlák své konopné pole
a celkem se osévalo tisíce hektarů. Třeba kolem Konopiště jich
bylo dost. A selo se pěkně nahusto, aby konopí vyrostlo vysoké.
„Byla to tehdy především přadná rostlina,“ vysvětluje Iveta,
proč bylo potřeba co nejdelší vlákno. V každé vesnici pak byla
takzvaná tírna, kde se konopí zpracovávalo. „Linka zlámala
namočený stonek, vyklepala z něj dřevitou štěpku, konopný
prach a separovala vlákno,“ popisuje metodu zpracování stonku.
Z takto připraveného materiálu si pak lidé už sami předli, stavěli nebo si s ním topili. Tehdejší puberťáky nejspíš ani nenapadlo,
že kytka, co jim roste za barákem, máma jim z ní šije košile
a táta staví chlívek, by se dala i kouřit. Ona ostatně ta setá varianta opravdu moc omamných látek neobsahuje.
Napadlo to ale OSN, které vydalo v roce 1961 prohibiční Jednotnou úmluvu o omamných látkách a o deset let později ještě
Úmluvu o psychotropních látkách. Obě podepsalo i tehdejší
Československo a pěstování a nakládání s konopím s obsahem
THC vyšším než 0,3 % je u nás dodnes protizákonné. A to přesto,
že THC je obsaženo z celé rostliny jen v samičím květenství,
které se nepoužívá ani na výrobu konopné košile, ani konopného betonu, ani lisovaných konopných briket. Prohibice spolu
s objevem syntetických materiálů, pevnějších a levnějších než
konopná vlákna, nakonec přispěla k vymizení rostlin rodu
cannabis sativa (konopí seté) z českých polí.
(pokračování na str. 10)
Pravý domácí časopis | 9
TÉMA: KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ
Pěstitelů je stále málo
Dnes se však semínka konopí setého začínají do české země pomalu vracet. Nově vyšlechtěné odrůdy s nízkým obsahem THC
se dají pěstovat legálně a říká se jim technické. „I tak mají podle
zákona pěstitelé u ploch nad 100 m² ohlašovací povinnost,“ upozorňuje Hanka Gabrielová, která už pátým rokem osévá pole
na biofarmě Sasov u Jihlavy. První roky se zaměřovala s pomocí
brigádníků jen na ruční zpracování konopného květu. „Sušíme
ho odpadním teplem z bioplynové stanice,“ popisuje ryzí bio
eko postup. Vyrábí z něj pak esenciální oleje, čaje, extrakty pro
výrobu sirupů či lázeňských solí. Poslední dvě sezóny přidala
i výrobu dalších produktů z konopného semínka, ze kterého
peče například sušenky nebo dělá pomazánku. „Semínko je
nejlepší část z rostliny,“ potvrzuje také Iveta současný lukrativní
pohled na konopí. Olej ze semínek je prý opravdu výživný, a co
zbyde po jeho vylisování, se ještě dále zpracovává na mouku.
Nejen po semínkách, ale celkově po konopí a materiálech z něj
je prý v Evropě taková poptávka, že se sem konopí musí dovážet. „Pokud se sklizeň povede, většinou není problém prodat
to, co v biokvalitě vypěstujeme,“ říká Hanka. Krom vlastních
konopných výrobků jde velká část její produkce konopných
listů a květů ze sušárny na další zpracování. „Od loňska obchodujeme i kulaté balíky konopných stonků pro výrobu pazdeří
a vlákna.“ Stále prý však u nás chybí dostatek zařízení, která
sklizené konopí zpracují na další produkty. „Pěstitelé říkají, že
nemají odbyt, ti, co by postavili linky, říkají, že nemají stabilní
dodávky,“ vykresluje Iveta začarovaný kruh, proč se u nás v současnosti osívají ročně konopím jen stovky hektarů.
Vrátí se k nám tradice?
Od letošní sklizně to možná změní ADAM-1. Už dva roky
na vývoji tohoto mobilního dekortikátoru neboli tírny pracuje
Obchodně výrobní a stavební družstvo ŽIVA. „ADAMA-1 lze
dopravit k usušeným konopným stonkům třeba na druhý konec
republiky,“ prozrazuje iniciátor jeho vývoje Petr Chelčický
Hradil jednu z velkých předností tohoto stroje. Cílem je získání
co možná nejjemnějšího pazdeří, dřevité části stonku, a co
nejdelšího a nejčistšího vlákna, které se dá snadno rozčesat
a spřádat, v hrubší podobě pak použít na izolaci či výrobu papíru. Petr věří, že ADAM-1 výrazně přispěje ke skutečně plošnému
pěstování konopí setého na našich polích. „Ještě v 60. letech
minulého století patřilo tehdejší Československo ke konopným
velmocem. Věřím, že se k tomu budeme v oblasti zpracování
navracet.“
Při pohledu na dlouhovlasého Petra oděného do doma šitých
kalhot a košile z ručně tkaného konopného plátna mám tak
trochu pocit, že se ta dávno zapomenutá tradice už vrátila. Alespoň k Hradilům. Potkali jsme se na Cannafestu u jejich stánku
s oděvy z jejich Konopné dílny. Nejmladší synek svačil Petrovi
u nohou pohankovou kaši kořeněnou sušeným konopím setým,
které si sami vypěstovali. Starší tři dcery, které pomáhaly
konopí na jejich poli sít i sklízet, zrovna na nedalekém pódiu
vedly v soutěži v lámání konopného stonku. Naproti manželka
Svitlana Hradilová, v pokročilém stádiu pátého těhotenství,
s neuvěřitelnou lehkostí a zručností předváděla, jak se spřádá
konopné vlákno. Když kdokoli z nich promluvil, jejich slova zněla jemně, rozvážně, nebyl v nich žádný spěch, jakoby opravdu
žili před šedesáti lety.
V konopí je celý život
„Konopí je pravdivý a krásný materiál. Vezmete přízi, vlákno je
tuhé, vypadává z něj spousta prachu. Pak upředete nit. Ta už je
10 | Pravý domácí časopis
čistší. Potom utkáte plátno, z něhož ještě nějaký prach vypadne.
Teprve poté, co plátno poprvé vyperete, uvidíte jeho pravou
tvář. Až se dá těžko uvěřit, že z této příze bylo plátno utkáno –
liší se barvou a jemností… S konopným plátnem je to jako s láskyplným vztahem, věkem se stává jemnější a jemnější – a tak
vlákno s trpělivostí upředené a utkané obohacuje náš život.“
vypráví mi Svitlana, jako vypráví při práci svým dětem. Všechny, až na první, porodila doma, kde se děti i učí. Každodenním
životem. I s konopím.
Konopí, zdá se, začíná být pomalu ale jistě pro mnohé zase více
než jen „tráva“. „Na konopí setém se dá postavit soběstačnost
regionů,“ přeje mu velkou a prospěšnou budoucnost Petr. Ani
podle Hanky potenciál této rostliny není díky mezinárodní
prohibici ještě zdaleka naplněn. „Dávám tomu dva roky, než
proběhne úplná legalizace,“ vidí to nadějně Robert Veverka
z občanského sdružení Legalizace.cz, které se u nás snaží šířit
osvětu o této všestranné rostlině a prosadit svobodné pěstování
i užívání i konopí indického. A to nikoli kvůli omamným účinkům, ale především těm léčivým. O nich si přečtěte už v dalším
článku.
Slovníček
Konopí indické (cannabis indica)
Obsahuje 8–12 % THC především v pryskyřici samičího
květenství, je nelegální ho pěstovat, jakkoli s ním pak
nakládat a užívat ho, od jara 2013 (fakticky až od listopadu
2014) je možné si ho u nás legálně koupit na předpis v několika lékárnách ve formě léčebného konopí dovezeného
ze zahraničí (jeho cena je cca 250–300 Kč za gram, tedy
dvojnásobek ceny na černém trhu).
Konopí seté (cannabis sativa)
Má nižší obsah THC, je vyššího vzrůstu a jeho stonek se
tolik nevětví, což je vhodné pro využití jeho dlouhého
vlákna na výrobu, pěstovat jej, pokud obsahuje THC nad
0,3 %, je též nelegální.
Konopí technické
Tak se říká uměle vyšlechtěným odrůdám kulturního konopí setého s obsahem THC pod 0,3 %, které se smí legálně
pěstovat i zpracovávat.
Koukněte na:
ití konopí.
Konopa.cz – Především hospodářské využ
alizaci
o leg
Legalizace.cz – Časopis a o. s. snažící se
, co si
všem
tví
dens
pora
konopí vůbec a poskytující
bu.
potře
svou
pro
chtějí pěstovat
ství s pěsHempoint.cz – Hančiny výrobky a poraden
továním.
ch organicKluboz.cz – Stránky Petra a Svitlany o jeji
otě.
a živ
ví
dělst
kém země
vyrábějícíDruzstvo-ziva.cz – stránky družstva ŽIVA
M-1“.
„ADA
ho nejen dekortikátor
Zajímavosti o konopí setém:
1. Konopí na vrcholu svého růstu dosahuje přírůstků
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
i přes 60 cm týdně a je také využíváno k dekontaminaci
půd.
Konopí má jedno z nejdelších vláken, je až 3,5 metru
dlouhé. Juta, náhradnice v provaznické výrobě, měla
vlákno dlouhé 5–10 cm.
Dříve nosil novou konopnou košili nejprve sluha, aby ji
pánovi onosil, praním potom změkla a neškrábala.
Mužské rostlinky konopí mnozí považují za zbytečné,
ale právě z nich se získává nejtenčí příze, z níž se tká
nejjemnější plátno.
Od doby, co se přestal používat konopný papír, se musí
data digitalizovat. Papír bez konopí se začal rozpadat,
zatímco ten s konopím drží.
Bioplast z jemné konopné štěpky a škrobu používaný
na vnitřní obložení aut se při haváriích netříští a nezraní vás. Po dosloužení se dá zkompostovat, nebo znovu
rozpustit a vytvarovat.
V konopném pytlíku vydrží pečivo déle čerstvé, odolá
napadení molům a díky konopí má pytlík antibakteriální a antiseptické vlastnosti.
Konopí má skvělé izolační vlastnosti, v kombinaci s vlnou, která výborně saje, stačí na zimní bundu jen 3 mm
tlustá podšívka a udrží i holé tělo v teple.
Konopný prach hoří jako prskavka.
Obrázek konopí setého s popisem:
Samičí rostlina
Semínka (uvnitř květu)
Květ s pryskyřicí obsahující THC
a CBD
List
Vlákno
Pazdeří (vnitřní dřevnatá část stonku)
Kořen
TEXT:
Svitlana Hradilová
O konopí, předení a tkaní
Každý, kdo má něco do činění s konopím, má k tomu svou
cestu, svůj příběh. Moje cesta je plná „náhod“. Když jsem se
přestěhovala z Ukrajiny do ČR, můj manžel Moravan mi ukázal
své konopné košile, které si nechal ušít. Měla jsem radost, že mu
mohu ušít další oblečení včetně kalhot, a to z daleko vzácnějšího, ručně utkaného plátna z příze spředené na kolovrátku. Tak
se vlastně zrodila Konopná dílna – součást Klubu Organického
Zemědělství občanského sdružení UNUECO se sídlem ve Zlíně.
V Konopné dílně vyrábíme věci s nádechem historie a tradice.
Čerpáme ze znalostí a zkušeností nejen Moravy a Čech, Slovenska a Ukrajiny, ale také Běloruska, Ruska a dalších zemí.
Stavíme především na slovanské tradici. Šijeme na míru a tomu,
kdo se rozhodl pro oděv od nás, vysvětlujeme, proč a jak se co
šilo – proto např. pro ženy nešijeme kalhoty a šaty s odkrytými
rameny či kraťasy pro muže. Výrobu jsme rozšířili i o tkaní
konopno-vlněných podšívek do vest a zimních bund, a protože
jsme nemohli sehnat ručně předenou vlněnou přízi z místních
zdrojů, „museli“ jsme se pustit i do předení vlny. Konopí, len
a vlna jsou materiály, které k nám jako Slovanům patří už stovky let, jejich výroba a zpracování má hlubokou tradici…
Někdo říká: „vždyť to je dřina, je to moc těžké…“, já to ale pojmenovávám jinak – je to poctivá a tvořivá práce. Mnozí namítají,
že na to nemají čas, pro nás je to ale smysluplnější než hodiny
strávené u televize. Také tvrdí, že to už nikdo neumí, ale když
na akcích nechávám předvádět předení a tkaní naše dcery,
které mají 10 a 12 let, padne i tato námitka.
Ve Slovanské mytologii existují dvě protikladné bohyně – Dolja
a Nedolja, něco jako sudička světlá a sudička tmavá – obě sedí
u kolovrátků a spřádají předivo osudu každého člověka. Ale
ne současně, přede buď jedna, nebo ta druhá. Tradice hovoří
o velké příležitosti žen – mohou příst, a tak pomáhat své bílé
sudičce. A ta černá? Ať jen sedí…
Tak, ženy, pojďme tvořit svůj ženský osud a chránit svůj rod!
Pravý domácí časopis | 11
TÉMA: KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ
„Marjánka“
jako lék
Asi by bylo správnější použít v titulku slovo konopí.
Jednak léčí i konopí bez THC a také se hodně lidí marihuany lekne. Proboha, vždyť je to droga! Ano, ale to
je i spousta legálních léků. A závislost s fatálními důsledky si můžete vytvořit i na alkoholu či cigaretách...
Ač Státní ústav pro kontrolu léčiv dosud neměl důkazy
o tom, že léčba konopím je „v porovnání se stávající
léčbou klinicky významná“, o účincích konopí na zdraví
člověka se vědělo už dávno v historii. A vlastně se
i v Česku začaly prolamovat ledy, od loňského listopadu
se oficiálně smí léčebné konopí (tedy marihuana) pacientům předepisovat. Pěstitelství pro vlastní léčbu dál
zůstává nelegální.
Už od jara 2013 platí zákon, který umožňuje léčit konopím
s vyšším obsahem THC (nad 0,3 %). Ve skutečnosti se konopí
dostalo do prvních lékáren až v listopadu 2014, Ministerstvo
zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) totiž včas
nespustily potřebný registr. I některé další mouchy v zákonech
se nyní napravují, konopí se bude moci od konce ledna 2015
dostat k pacientům v dostatečné dávce a bez
omezení věku. MUDr. Tomáš Zábranský, který je
propagátorem léčby konopím a který se netají tím,
že před několika lety, tedy v době, kdy to ještě bylo
nelegální, léčil konopnou mastí atopický ekzém
svého tehdy ročního syna, tyto změny vítá.
Přesto, konopí si musí pacienti sami platit, SÚKL konopí
na seznam hrazených léků nezařadil, protože neměl důkazy,
že léčba konopím je „v porovnání se stávající léčbou klinicky
významná“. To je trochu legrační argument, o léčebných účincích se ví dlouho, ne?
Je to legrační argument. Spolek pacientů léčících se konopím
(www.spolek-kopac.cz) chystá zákonnou iniciativu, která pojišťovnám úhradu ve shodě se současným stavem vědeckého poznání a ekonomickými hledisky umožní. Osobně jsem přesvědčen, že SÚKL nebude mít jinou možnost než tuto pacientskou
iniciativu adoptovat.
Konopí se k nám zatím pouze dováží. Budou se moci zapojit
i čeští pěstitelé?
Zatím se dováží z Holandska, je ale velmi drahé. Před Vánoci
proběhlo výběrové řízení na prvního českého pěstitele, do poloviny roku 2015 jich bude mezi třemi až deseti podle toho, jak
moc bude o levné konopí stát lékařská komunita, která je jediná
může legálně dostat k pacientům.
Není paradox, že pacienti musí v lékárně za konopí draze platit (gram konopí přijde na 300 Kč, což je zhruba dvojnásobek
ceny na černém trhu), když by si ho mohli velmi levně pro
vlastní potřebu vypěstovat? Měla by být umožněna legalizace
pěstování pro vlastní potřebu?
12 | Pravý domácí časopis
Foto: Hempoint
Paradox to je, ale tak to přikazují Úmluvy OSN o drogách – a ČR
je jejich signatářem. Samopěstování je zakázáno, a to i pro léčebné účely. Možná by bylo dobře to změnit – pak se to ale musí
stát zase na úrovni OSN, ve shodě všech členských států.
Samopěstitelé stále kriminálníci
Někteří pacienti, například ti, kteří jsou sdruženi ve spolku
Kopac, volají po hrazeném konopí v lékárnách a preferují právě
onu oficiální cestu, lékař – lékárník – pacient. Chtějí mít dohled
lékaře a jistotu kvality konopí.
Například občanské sdružení Konopa je ale názoru, že léčebné
konopí v lékárnách nesmí být záminkou pro kriminalizaci samopěstitelů. „Zkušenosti ukazují, že onemocnění a jeho průběh
je vždy významně ovlivněno osobností pacienta a v domácích
podmínkách pěstovaná marihuana je v mnoha případech tím
nejúčinnějším a zároveň nejšetrnějším a nejlevnějším lékem,
který si pacient může opatřit,“ říká předseda sdružení Michal
Ruman a dodává: „Vždyť pěstování rostlin konopí pro vlastní
potřebu nevykazuje společenskou nebezpečnost. Současná
legislativní úprava, kdy je pěstování pěti rostlin konopí a držení
malého množství marihuany jen přestupkem, sice spolu s rozhodnutími soudů omezuje perzekuci pacientů na únosnou mez,
zároveň z nich ale stále činí kriminálníky. Zákonodárci i státní
orgány by si měli jasně stanovit hranici nebezpečnosti jejich
Ma – tak je konopí nazýváno v čínské bylinné léčbě. Už
před 4 700 lety, v nejstarším známém soupisu farmakologických prostředků, je doporučováno proti malárii, zácpě,
revmatickým bolestem, roztržitosti a ženským poruchám.
Šmšmt – v egyptském lékařství bylo konopí zmiňováno
na papyrech i na nápisech v pyramidách. Jeho využití bylo
mnohostranné ve formě olejů, mastí a výluhů.
Vijaya – tak je konopí nazýváno v indickém ájurvédském
lékařství a znamená to „vítěz“. V dokumentech z doby cca
2 000 před naším letopočtem je konopí zmiňováno jako
jedna z pěti hlavních posvátných bylin.
Zdroj: www.spolek-kopac.cz
TEXT:
Markéta
Čepická Daňhelová
Jak se léčebné konopí užívá (oficiálně)?
- Inhalace – pomocí vaporizéru (zahřívání až na teplotu kolem
200 °C, nedochází ale ke spalování rostlinného materiálu,
proto je takové užití zdravější než klasické kouření)
- Konzumace v jídle – nejlépe s potravinami, které obsahují
tuky, ve kterých se účinné látky rozpustí a dále vstřebávají
Jaké má konopí účinné látky?
jednání pro společnost a podle toho upravit zákon tak, aby si
lidé, kteří konopí potřebují, mohli tuto vzácnou rostlinu pěstovat skutečně beze strachu.“
„Pokud se někdo dostane do křížku se zákonem, tak naše sdružení nabízí pomoc. Poskytujeme i pěstební poradenství během
sezóny, rady ohledně zpracování atd.,“ upozorňuje Robert Veverka, předseda občanského sdružení Legalizace.cz, a dodává:
„Zakazující politika nepřinese nic. OSN samo vybídlo jednotlivé
vlády, aby experimentovaly s otázkami drogové politiky a přizpůsobily ji dané společnosti. Ovšem zaplést se s konopím je
pro politika příliš kontroverzní téma.“
„Věřím, že fakt, že se konopí dostává do lékáren, motivuje lékaře
a farmaceuty, aby se vzdělávali, věnovali této problematice pozornost, a tím se změní i celkový náhled na konopí. Věřím, že se
časem i pacient přestane bát přiznat svému lékaři, že si konopí
pěstuje a terapeuticky jej užívá. Dialog pacienta a lékaře je pro
úspěšnou léčbu konopím velmi důležitý,“ říká k tomu Michal
Ruman.
Co konopí léčí?
Neurologická onemocnění (roztroušená skleróza, Parkinsonova
a Alzheimerova choroba, epilepsie…), onemocnění imunitního
systému (alergie, astma, atopický ekzém, Crohnova choroba,
revma…), onkologická onemocnění (účinnost léčby se liší podle
typu nádorového onemocnění, jednoznačná je úleva od nežádoucích účinků klasické protirakovinné léčby – chemoterapie
a radioterapie), další onemocnění: cukrovka, hypertenze, kožní
onemocnění, podpůrná léčba při transplantaci orgánů či při
antivirotické léčbě u AIDS…
1) Základní léčebnou složkou konopí jsou látky zvané KANABINOIDY, nyní jich je rozpoznáno kolem 200 a jejich léčebný
potenciál se stále zkoumá. Podívejme se proto jen na dvě z nich:
2) THC (tetrahydrokanabinol) je hlavní psychoaktivní složkou
v konopí. Základní účinky THC: psychoaktivní, analgetické,
neuroprotektivní, působí proti nevolnosti a svalovým křečím
a zvyšuje chuť k jídlu.
3) CBD (kanabidiol) zmírňuje psychoaktivní účinek THC,
samostatně má spíše sedativní efekt. Lékařsky bylo prokázáno,
že zmírňuje křeče, záněty, úzkost a nevolnost, brání růstu nádorových buněk…
Je tedy zřejmé, že léčí i tzv. technické konopí, tedy se zanedbatelnou hodnotou THC. „CBD je celosvětový trhák, je minimálně
stejně účinné jako THC, funguje ale na jiné spektrum onemocnění. Zatímco THC je euforizující, CBD má spíše tlumivý efekt.
Navíc ho lze získat legálně z technického konopí,“ objasňuje
Michal Ruman z o. s. Konopa.
Co říkají zákony?
• pěstování pro vlastní potřebu do počtu pěti rostlin konopí
(s THC nad 0,3 %) je přestupkem, u většího množství se jedná
o trestný čin.
• přechovávání marihuany pro vlastní potřebu se stává trestným činem při množství větším než malém, podle stanoviska
Nejvyššího soudu je u marihuany toto množství nyní určeno
na více než 10 gramů sušiny. Přechovávání marihuany do tohoto množství by tedy mělo být přestupkem.
• pokud se nejedná o pěstování konopí či přechovávání marihuany pro vlastní potřebu, jedná se vždy o trestný čin.
vtip
Koukněte na:
www.spolek-kopac.cz
www.lecebnekonopi.cz
www.konopa.cz
www.konopijakolek.cz
Pravý domácí časopis | 13
TÉMA: KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ
Konopí v kuchyni
pro chuť i zdraví
Konopná
cibulačka
TEXT:
Andrea Lengylová
Věřím, že mi sami můžeme ovlivnit naše zdraví a také
se vyléčit. Kouzlem je strava. Příroda nám připravila
mnoho darů a jedním z nich je konopí, nazývané také
jako „dar bohů“. Léčení stravou by mělo být přijemné
a chutnat, pak má totiž dvojnásobný účinek :-). Mou
vášní je vaření i léčení, proto jsem dala dohromady pár
mých oblíbených a zároveň jednoduchých receptů z konopí, o které se tady s vámi ráda podělím.
Konopí seté, které neobsahuje THC (psychoaktivní látku), obsahuje stovky dalších léčivých látek, převážně kanabinoidů, které
mají protizánětlivé, uklidňující, neuroprotektivní, antioxidační
a analgetické účinky. Důležitou vlastností, se kterou v kuchyni
pracujeme je rozpustnost těchto látek v tuku či alkoholu. Další
výhodou je vysoký obsah vlákniny, proteinů a zdravých omega
3 a 6 nenasycených mastných kyselin, které jsou pro nás navíc
v ideálním poměru.
Konopná cibulačka
zahřeje a uklidní V dostatečném množství másla osmažíme
4-6 nakrájených cibulí. Jakmile cibule
zesklovatí přimícháme hrst jemně rozemnutého konopí (Konopný čaj list a květ)
a špetku kmínu. Smažíme spolu do lehkého
zhnědnutí a poté zaprášíme 3 lžícemi
mouky. Směs mícháme a přiléváme vývar
či bujón, který jsme si připravili. Necháme
ještě chvíli vařit, přisolíme, připepříme
dle libosti. Nalijeme do misky, vložíme
opečené bagetky či housku, zasypeme nastrouhaným sýrem a posypeme tymiánem
a konopím.
Konopné mléko
místo kravského Neloupané konopné semínko necháme
přes noc namáčet ve vodě a ráno jej rošléháme mixérem, přecedíme a máme konopné mléko, které můžeme dále zpracovávat
v kuchyni jako alternativu živočišného
mléka.
Sladká kašička
která pohladí Uvaříme mléko (konopné, sojové, rýžové,
kravské), přisypeme jáhlovou kaši a zamícháme. Nalijeme do misky, přidáme
hoblinku másla, posypeme loupanými
konopnými semínky, rozinkami, skořicí
14 a pokapeme
| Pravý domácímedem.
časopis
Proteinové palačinky
pro energii na celý den Pro snídani šampionů nebo jako jakékoli
jiné posilňující jídlo jednoduše smícháme
a vyšléháme 200g hladké mouky, 100g
konopné mouky, 1/2 l mléka, 2 vejce,
špetku soli. Nalíváme na rozhřátou pánev
(případně s kapkou oleje na smažení)
a opečeme do zlatova.. Palačinky se dají
jíst jak na sladko s marmeládou, tvarohem,
tofu krémem, ovocem nebo na slano se
špenátem, sýrem, zeleninou a třeba i zapéci v troubě.
Konopný hummus
zasytí a posílí Potřebujeme hrnek uvařené cirzny nebo
cizrnu v konzervě, 2 lžičky tahini sezamové
pasty, 2 lžíce konopného oleje. Vše dáme
do mixéru a rozmixujeme na pastu, kterou
zakápneme citrónovou šťávou (balsamicem), dochutíme mořskou solí a pepřem.
Namažeme na chléb či bagetu, posypeme
loupaným konopným semínkem a baštíme :-)
Konopný čaj, ručně sbírané
květy konopí, povzbuzuje chuť
k jídlu a přináší uklidnění nervové soustavy.
Konopný olej, za studena
lisovaný z konopných
semínek, obsahuje ideální poměr omega 3 a 6
kyselin a tím chrání srdce
a snižuje cholesterol. Svými nutričními hodnotami
předčí i panenský olivový
olej.
Konopná semínka
patří k nejzdravějším a nejvýživnějším potravinám
pro lidský organismus.
Konopná mouka, která
neobsahuje lepek, je
skvělým zdrojem vlákniny, bílkovin a a minerálů.
Zasejte konopí, vyroste dům
Dříve prý stačilo mít osetý pouhý hektar konopím a jedna
sklizeň pak hospodáři stačila na postavení celého domu. Jak je
to doopravdy s konopím ve stavebnictví, jsme se zeptali dvou
přírodních stavitelů, kteří s konopím pracují už několik let, Petra
Hamšíka a Patrika Majringera.
TEXT:
Markéta Davidová
Statek, Francie
Stačí opravdu jeden hektar konopí na celý dům?
Uvádí se, že z jednoho hektaru technického konopí lze sklidit až
dvanáct tun suroviny, z čehož lze vyrobit cca osm tun materiálu
využitelného pro stavění. Z tohoto množství lze postavit menší
domek. Samozřejmě to ale není tak, že by ten dům byl de facto
jen z konopí. A není to jen o tom vypěstovat konopí. Jde spíš
o to, jak a čím konopí ve větším množství sklidit a na čem dále
zpracovat, aby to bylo ještě v rozumné vzdálenosti od místa
pěstování/použití.
Proč se dnes využívá konopí ve stavebnictví?
Konopí dobře tepelně izoluje, propouští vodní páry, pohlcuje
vzdušnou vlhkost, akumuluje teplo, je hygienicky nezávadné,
obnovitelné, ekologické, a to mimo jiné svou možností místní
produkce. Žije se v něm a pracuje se s ním určitě příjemněji než
třeba se skelnou vatou. Stačí pár doteků na konopnou izolaci
a poznáte rozdíl.
Jaká část rostliny se využívá pro stavění?
Použít lze prakticky celou rostlinu. Vlákno jako tepelnou a akustickou izolaci ve formě rohoží, filců, desek nebo volně ložené
či foukané izolace. Pazdeří se využívá zejména jako plnivo
do malt, omítek a konopného betonu. Zvyšuje jejich tepelně izolační vlastnosti, propustnost vodních par, schopnost akumulace
vodních par a zároveň snižuje praskání a hmotnost. Olej má
použití jako nátěr na ochranu dřeva.
Co je to konopný beton?
Konopno-vápenný materiál Hemcrete® je stavební materiál složený z konopného pazdeří a směsi vápna spolu s hydraulickými
složkami (nikoli však cementem!). Používá se jako výplňové
zdivo do nosné, nejčastěji dřevěné konstrukce, na podlahy, jako
střešní a stropní izolace i jako zateplovací a zároveň designová
omítka. Aplikuje se nástřikem nebo u nás častěji sypáním
do bednění. V jednom kroku je hotové nejen zdivo, ale i zateplení a dá se říci, že z větší části i povrchová úprava.
Ing. Petr Hamšík Vystudo-
val dřevařské inženýrství v Brně,
přírodní a udržitelné stavění se
učil na různých přednáškách
a kurzech mimo školu (Tom
Rijven, Jakub Wihan, Barbara
Johnes, Pavel Koterzyna aj.)
a zabývá se jím už čtrnáct let.
Jeho vizí je stavět „s přírodou
a k lidem“.
www.sprirodouaklidem.cz
Hemcrete®
Bc. Patrik Majringer
S konopím ve stavebnictví
pracuje sedmým rokem. Spolurealizuje stavby a rekonstrukce
domů z přírodních materiálů,
jako jsou hlína, dřevo a konopí.
Zabývá se i lektorskou činností,
aktuálně na fakultě architektury v Brně.
www.styl-konopi.cz
Koukněte na:
Konopa.cz pořádá v létě
kurzy stavění z konopí.
Pravý domácí časopis | 15
Koukněte na:
www.hnizdo-zdravi.eu
a na knihy Jana Hnízdila
Mým marodům a Zaříkávač nemocí
Dýňová polévka, kterou
jsme nakonec neměli
Docela obyčejný pražský panelák. Docela obyčejný
panelákový byt. Přesto se na setkání, které tady proběhne, těšíme s manželem několik dnů dopředu. Dá se totiž
očekávat, že to bude naopak neobyčejné. Jako uvítací
četa nám přibíhá vstříc čistokrevný voříšek Skip. Nezdá se, že by se z našeho příchodu radoval tak jako my,
ale je shovívaný a pouští nás dál. Vítáme se s urostlým
mužem, na němž mě překvapuje, že je v prostředí své
domácnosti vlastně také „docela obyčejný“, domácí kalhoty, pohodlné triko, káva v hrníčku s Maxipsem Fíkem
a Ájou. Muž, kterému se ještě před pár lety mnozí smáli
za jeho celostní pohled na léčbu a který je dnes terčem
zájmu nemocných, mocných, lékařů, laiků i novinářů.
Vyšla mu už druhá kniha, nazvaná Zaříkávač nemocí,
a je celkem zjevné, že si čtenáři vyžádají minimálně ještě několik dalších…
„Posaďte se ke stolu, jen dodělám dýňovou polévku
a hned jsem u vás,“ vítá nás Jan Hnízdil a mně je jasné,
že dnes tady padnou další důkazy toho, že čím věhlasnější persona, tím obyčejnější člověk.
16 | Pravý domácí časopis
Setkání první
TEXT:
Petra Kruntorádová
Je to už pár let, co jsem se za panem doktorem Hnízdilem vydala se svými zdravotními neduhy na jeho tehdejší dobřichovické
působiště. Jeho aura na mě působila už tenkrát, stejně jako při
dnešním setkání, jako velmi pevná, silná a přesvědčivá. Dodnes
vzpomínám na jednu z otázek, které jsem dostala, a která
mě zcela odzbrojila: „Co všechno jste ochotná udělat pro své
vlastní zdraví?“ Otázka, s níž přišlo i mnoho mých vlastních
soukromých odpovědí a dodnes, když „na mě něco leze“, si ji
připomínám. Jasně, věděla jsem, že doménou tohoto lékaře je
celostní pohled, nikoli žlučníky, kolenní klouby a zadýchané
plíce vytržené ze souvislostí, ale i tak – bylo to tnutí do živého.
„Říkám tomu komplexní pohled,“ vysvětluje doktor Hnízdil při
rozhovoru v jeho pražském bytě. „Abych pochopil pacientovu
nemoc, potřebuji vědět, jakou má povahu, jak pracuje, jak odpočívá, co manželka, děti, jaké má radosti i starosti. Mám na to
deset jednoduchých otázek. Po nikom nechci žádné detaily.
Zpočátku se na mě pacienti dívali divně, když přišli s bolestí
kyčle a já se zeptal na vztah s manželkou, ale dnes už si zvykli.
Často na mě vybalí své trable i s podrobnostmi, se všemi křivdami z dospělosti i z dětství. Až je musím brzdit. Většinou brzy
zjistíme, jak to vše souvisí se zdravotním problémem, s nímž
přišli.“ Souhlasně přikyvuji, protože tohle začíná být naštěstí
už docela známý základ diagnostiky a léčby Jana Hnízdila.
Návrat k lidovým příslovím, moudrosti našich předků, k pravé
domácí medicíně. Máte něčeho plnou hlavu? Tak vás asi začne
bolet. Leží vám něco nebo někdo v žaludku? Nedivte se, že je
vám šoufl. Naložili jste si toho na bedra až příliš? Pak není divu,
že vás trápí záda. A podle toho, co jste ochotni udělat pro své
zdraví, neboli kolik z toho jste ochotni změnit, můžete očekávat
zlepšení zdravotního stavu. Jestli nezměníte nic, zázraky nečekejte. Jak prosté, říkám si. Ale je k tomu vůbec potřeba studovat
šest let medicínu? „Klasické medicínské vzdělání je základ. Bez
něj bych si nikdy nedovolil pracovat jako doktor. Postupem
času jsem ale zjistil, že jen tento základ nestačí k tomu, abych
porozuměl, proč člověk stůně, a poradil mu, co má dělat, aby se
uzdravil,“ odpovídá na mé vyzvídání pan doktor.
Setkání druhé
Podruhé se s panem doktorem setkávám na jedné z jeho mnoha
přednášek pro veřejnost. Využíváme toho, že jedni z prodejců
Pravého domácího časopisu, Hanka a Jiří Rakušanovi, jsou
tak milí, že nás vmáčknou na přednášku v jejich libereckém
rodinném centru HaJiRu. V sále je nabito, oči příchozích lačné
a natěšené. „Zájem je obrovský. Pozvání na besedy přicházejí už
i ze zahraničí. Na jaře se chystám na sérii besed do Irska. Jsem
z toho úplně vedle, vždyť neříkám nic objevného, vědeckého,
jen lidová přísloví, pravdy našich babiček, základní věci, neustále to opakuji, připadám si jak gramofonová deska, lidé to ale
chtějí stále slyšet.“ Napadá mě, že to musí být někdy únavné
opakovat dokolečka pořád ty samé věci. „To je. Někdy je mi až
stydno. Jak jen to jde, snažím se svoje povídání obměňovat,
prokládat aktuálním společenským děním, přidávám nové
příběhy pacientů… Některé věci jsou ale tak základní, že je
opakovat musím. Nikomu nic nevnucuji, nemanipuluji, jen nabízím informace. Kdo chce, může je využít. Na besedy nejezdím
Dýňová
polévka
dle Skipa
V litru vody uvařím pro Skipa asi 400 g kuřecích
krků, ve vedlejším hrnci podusím 3 nakrájené
velké cibule (do sklovita), na cibulku přeliji vývar
z krků, přidám nakrájenou menší dýni hokkaido
(necelé kilo), tři velké brambory (pravé domácí), dva
zeleninové bujóny a špetku koření Peri Peri. Vařím
do úplného rozvaření. Pak rozmixuji tyčovým
mixérem, přiliji půl litru sladké smetany a ještě
chvíli povařím. Na talíři každý sám dochutí kapkou
Pimento Chilli omáčky, olejem z dýňových semen
a lžící kysané smetany – créme fraiche.
Polévky je aspoň
pro 8 lidí. Mám ji
rád horkou, Skip
krky studené.
proto, abych získal pacienty, ale naopak, abych lidem vysvětlil
jejich nemoc a poradil jim, jak se uzdravit bez prášků, doktorů
a beze mě.“ Ovšem, co je to platné. Jak jsem viděla po skončení
liberecké přednášky a jak je prý běžným zvykem po každém
takovém setkání, stejně se nakonec utvoří dlouhá řada dychtivců, kteří by rádi konzultaci, kteří by se rádi objednali a nechali
doktorem Hnízdilem léčit. „Jakoby to neslyšeli, pořád se hrnou
nové vlny pacientů, hledají spasitele a čekají ode mě zázrak, ale
ty já neumím. Jen jim přeložím jejich nemoc, tělo vám vzkazuje,
co děláte v životě špatně, co je potřeba změnit. Pro některé
pacienty musí být takové nastavení zrcadla velkým zklamáním.
Stále více lidí to ale ocení. Minulý týden jsem jel z práce domů
na kole a zastavil mne starší muž. Že prý byl nemocný se zády,
bral hromady léků, schylovalo se k operaci. Pak si přečetl knihu
Mým marodům a našel se v ní. Uklidnil se, zajel na měsíc do lázní, začal lehce cvičit a uzdravuje se sám. Takhle „na dálku“ léčím
nejradši,“ dodává Jan Hnízdil.
Setkání třetí
Domov Jana Hnízdila. Každý kus nábytku tu má evidentně svůj
příběh, žádné naleštěné novinky z Ikea, ale mnoho starších
i historických kousků. Ubrus i prostírání vyšívané od babičky.
Jako občerstvení dostáváme čaj z bylin nasbíraných a nasušených na chalupě ve Šluknovském výběžku. Voní tak, že by
mě nepřekvapilo, kdyby byl malinko cítit i ze stránek tohoto
článku. Všude kolem spousta keramiky. „To všechno vyrábí žena
s dcerou, většinou to jsou dárky, které pak putují příbuzným
a kamarádům,“ uvádí nás pan doktor do souvislostí výtvarně
nadaných členek rodiny. Starší dcera Běta studuje textilní
Pravý domácí časopis | 17
S Johanou, Bětou a psy
Skipem a Tondou.
Špalků bylo málo. Pracujeme na tom, abychom tu mohli žít
nastálo. Chtěli bychom i malé políčko, být soběstační. Opravili
jsme studnu, postavili kurník a králíkárnu, topení je na dřevo.
Máme tam spoustu šikovných kamarádů. Malda s Eliškou
chovají kozy a dělají výborné sýry, David s Vojtou jsou skvělí
tesaři, vdova po hajném paní Taubrová je vyhlášená kořenářka,
Lukáš lesní dělník, soused David chová včely, hospodský Láďa
zase kapry. Prostě všechno, co člověk k životu potřebuje,“ zasní
se Jan Hnízdil. Zní to jako ideál a já si říkám, proč vlastně ještě
sedíme v Praze, jak to, že pan doktor není se svou rodinou už
dávno na chalupě. „Manželka má v Praze, kousek odsud, rodiče
– tatínek je slepý, maminka na vozíku. I když jsou čilí, vyžadují
pravidelnou péči a na chalupě by to nezvládali. Patnáctiletou
Johanu tady nemůžeme nechat samotnou. A syn Honza je zase
neslyšící, občas také něco potřebuje. Navíc mám rozjetý projekt
Hnízda zdraví…“
Setkání čtvrté…
design na UMPRUM, mladší Johana se dostala na grafickou
„Helichovku“ a manželka, která za dob prezidentování Václava
Havla pracovala ve výstavním oddělení pražského Hradu, se
na volné noze věnuje produkci výstav. „Teď před Vánoci je hodně zaneprázdněná, v Jízdárně pražského Hradu finišuje výstavu
Hrady a zámky objevované a opěvované. Takže obstarávám
nákupy, vařím, peru…“ Jasně, že jsem si nemyslela, že rodina
Jana Hnízdila má služebnictvo, ale stejně mě tyhle normální
věci provozního života zahřejí u srdce.
„Ještě vám ukážu svoji ložnici,“ zve nás pán domu. Překvapí mě,
že míjíme místnost s manželskou postelí a míříme na lodžii. Ta
je sice prosklená, ale koncem prosince dost chladná. Jsou na ní
uskladněna jablka, květiny, vína… ale také lamelový rošt a matrace. „Je to něco mezi lodžií a ložnicí. Vlastně lodžnice. Spím
tu celý rok. Manželka má ráda teplo, já zase zimu. Když hodně
mrzne, než vlezu do postele, zapnu si na chvíli elektrickou dečku.“ Začíná mě to bavit víc, než jsem předpokládala. Touha ptát
se na krizi zdravotnictví, práci, knihy, politiku a farmaceutický
průmysl je vystřídaná chutí povídat si o tom, jaké cukroví budou u mít u Hnízdilů na Vánoce, jak tráví rodinný čas nebo jak
se těší na chalupu. A tak se ptám.
„Na chalupě nám je nejlépe. Trávíme tam prodloužené víkendy, prázdniny, Vánoce. Vypneme mobily a vypneme. Fyzicky
makáme, jsme v přírodě, sbíráme houby, sušíme byliny. Třeba
k letošním narozeninám ode mě dostala manželka valník dubových špalků. Byla nadšená, jen jsme se přetahovali o sekerku.
Na chalupě při
přehazování kompostu.
18 | Pravý domácí časopis
Aneb výhled od budoucna. Setkání čtvrté totiž zatím neproběhlo, ale čítám, že se tak stane právě v Hnízdě zdraví, jehož
návštěva mě už teď láká a jehož spuštění plánuje doktor Hnízdil
a jeho kolegové v březnu.
„Manželka našla prostory na Praze 6, bývalou hospodu Domov.
Pronajali jsme je, zrekonstruovali a chtěli už před rokem začít.
Pak ale nastaly obrovské komplikace dané mojí důvěřivostí
a podnikatelskou nezkušeností. Vypadalo to beznadějně.
Do roka a do dne se vše v dobré obrátilo, boží mlýny dokonale
zamlely. Tým přečkal těžkou zkoušku a Hnízdo zdraví vstává
z popela,“ vysvětluje pan doktor. „Už teď se hlásí řada pacientů.
Chtějí přijít, i když vědí, že nemůžeme počítat s podporou zdravotních pojišťoven, že je to bude něco stát. Co je zadarmo, toho
si lidi neváží. Navíc musíme vydělat na režii i na sebe.“ vysvětluje svůj postoj Jan Hnízdil. „Pojišťovny neplatí, mnoha zařízením
dluží,“ popisuje dále fakt, který zná z vlastní zkušenosti, protože
momentálně hostuje u kamaráda v soukromém zdravotnickém
zařízení. „Pacienti chodí s kartičkami, všechno se pečlivě zapisuje, vykazuje, odesílá. Vypadá to, že je všechno v pořádku. Pak
ale pojišťovna oznámí, že je limit vyčerpán. Systém státního
zdravotnictví se hroutí. Spoléhat na něj je jako naskakovat
na Titanik. Medicína orientovaná na chorobu, místo aby se soustředila na pacienta v souvislostech jeho života, a zdravotnictví
orientované na výkon a zisk jsou zničující kombinace. Zdravotnictví, ale vlastně celá společnost jsou založené na neustálém
růstu. Všem musí růst platy, musí jít víc peněz na zdravotnictví,
na důchody, musí se víc vyrábět, víc prodávat, víc spotřebovávat… Ono už ale není z čeho ani kam růst. Společnost vůbec nepočítá s tím, že se růst zastavil. Titanik narazil na ledovec a jde
ke dnu. Proto jsme se s kolegy rozhodli od něj vzdálit a na malé
lodičce Hnízda zdraví odplout do klidných vod. Tam začít stavět
nový systém založený na vztahu, porozumění, pochopení,
vysvětlení, uklidnění. Kromě terapie bychom se chtěli věnovat
i vzdělávání, besedám, publikacím.“.
Zní to logicky a tento způsob logiky už oslovuje mnoho lidí,
kteří se těší, až na jaře zavítají do Hnízda zdraví. „Zbývá už jen
pár věcí. Kamarádi ze šluknovského výběžku vyrobili nábytek
z dřevěných palet, který je třeba instalovat. Starožitný stůl věnoval herec Petr Štěpánek. O pacienty není nouze. Společenská
poptávka po komplexní medicíně je drtivá. Už ji nemůžeme
uspokojit bez společenské podpory. Naštěstí i tenhle problém
se „sám“ řeší. Podnikatel Václav Dejčmar, zakladatel galerie
moderního umění DOX a společník firmy RSI, se už před časem
zajímal o náš projekt a nabídnul, že do Hnízda věnuje finanční
dar – jakýsi základní kámen. Kámen mi spadnul ze srdce. Bez
takové podpory bychom rozjezd těžko zvládali. Trochu to připomíná stavbu Národního divadla – národ sobě.“ Hezky se to
poslouchá: starožitný stůl a paletový nábytek mě samozřejmě
oslovují, ale nechápu, kde jsou lékařské přístroje, vyšetřovací
technika a podobné věci, které přeci musí stát
nejvíc peněz. A každý doktor (i ten, který je tak
trochu alternativní) přece hlavně vyšetřuje
a předepisuje léky. „Techniku nepotřebujeme.
Té je všude dost. Mám opačný problém, pacienti
přicházejí s tlustou složkou vyšetření, ze které
se toho o příčině jejich nemoci moc nedozvím.
Budeme mít jen recepci, telefon, počítač, židličku, stoleček a vyšetřovací lehátko. Když mám
pochybnost, že by se za bolestí břicha mohla
skrývat třeba vředová choroba nebo nějaký
nebezpečný organický problém, pacienta odešlu
na specializované vyšetření. Když zjistím, že už
na zvládnutí nemoci jeho vlastní síly nestačí,
tak mu napíšu antibiotika, antidepresiva,
kortikoidy…, ale snažím se jen krátkodobě, aby
mu pomohly odrazit se ode dna a on mohl pak
změnit chování, které k nemoci vedlo. Za možnost používat léky jsem vděčný. Problém vidím
v jejich zneužívání a nadužívání.“
V Hnízdě zdraví se veřejnosti bude prezentovat
ale i celá řada dalších zajímavých lidí. Pan doktor by chtěl pozornost od své osoby odpoutávat
a představovat lidi, kteří tak známí nejsou, ale
zasloužili by si to. A zdaleka to nebudou jen
lékaři, psychologové a fyzioterapeuti. Budete
si tu moci objednat paletový nábytek šluknovských tesařů, koupit knížky životního poradce
Jana Konfršta, dřevěný šperk od řezbáře Filipa
Šumbery, cédečka Karla Richarda Marinova
a Ladislavy Písničky Svobodové nebo keramiku
s logem Hnízda, vyrobenou dcerami doktora
Hnízdila. V nabídce nebude chybět ani Pravý
domácí časopis . A my tu zase najdeme spoustu
dalších témat pro naše články. Přijďte i vy pobýt.
Ať už jste nemocní nebo zdraví. A můžeme to
čtvrté, páté, šesté… setkání uskutečnit společně.
Epilog
„Než odejdete, neodpustím vám dýňovou polévku,“ vracíme se zpět od úvah o zdravotnictví
do příjemné přítomnosti. Jak těžké je někdy
odmítnout. Ale povídání bylo dlouhé a neúprosný chronos nás žene na další zajímavé setkání.
A tak si odnášíme jako dárek alespoň pytlík šluknovského čaje, s nímž se mi posléze báječně píše
tento článek, a recept na polévku, kterou jsme
sice neměli, ale zase se o něj můžeme podělit se
čtenáři. Dobrou chuť a hodně zdraví! Vám, nám
i Janu Hnízdilovi a všem, které má rád!
v kráteru
Volkano
na Stromboli
PŘÍKLADY TÁHNOU
Každý rozhovor, každou svou knihu, přednášku či besedu doktor Hnízdil
vydatně doplňuje příklady z praxe. I pro nás měl pár nejnovějších „úlovků“.
Tak co, nenajde se v nich někdo z nás?
1. Asi 35letá žena, vždy úplně zdravá. Loni v létě ji začalo bolet koleno
a kyčel. Strašně ji to vyděsilo. Na internetu začala studovat vážné nemoci.
Obešla čtyři ortopedy, dva neurology, revmatologa a rehabilitačního lékaře.
Má za sebou desítky vyšetření. Rentgeny, cétéčka, magnetické rezonance,
ultrazvuky, odběry… Nikde nic. Každý specialista ji řekl něco jiného. Jeden,
že má špatně vyvinutý kyčelní kloub, který vyřeší jen operace, druhý, že je to
zánět a píchl jí kortikoidy, třetí, že jde o artrózu, doporučil ultrazvuk, brufen
a kloubní výživu. Na neurologii se dozvěděla, že má zánět sedacího nervu,
na revmatologii že nespecifický revmatizmus, na rehabilitaci předepsali
vložky do bot… Naprostý chaos. Mám zkušenost, že čím tlustší složka
vyšetření, tím banálnější problém. Ukázalo se, že byla vždy velmi výkonná
v práci, v soukromí, ve sportu. Dělala závodně orientační běh. V rychlém
sledu pak porodila tři děti. Je na ně sama, od rána do večera na nohou. Loni
v létě se rozhodla, že pro sebe musí něco udělat, a začala běhat, jak byla
zvyklá. Třikrát týdně si dala deset kilometrů, za měsíc stovku. No a začalo
ji bolet koleno a kyčel. Šla z toho do kolen. Naložila si víc, než bylo únosné.
Řekl jsem jí: „Vy jste v podstatě zdravá. Jen se chováte jako pacient. Můžete
si vybrat. Jestli chcete chodit na ortopedii, neurologii nebo revmatologii
a necháte se léčit. Nebo se uklidníte, odpočinete si a začnete žít zdravě.
Nabídl jsem jí, aby tu tlustou složku vyšetření symbolicky hodila do koše
a vyšla na cestu uzdravení. Asi po minutě váhání to udělala.
2. Mladá, štíhlá, krásná blondýna, sportovkyně, vysokoškolačka. Dva
roky ji trápí záchvaty nevolností a zvracení. Gastroskopie, kolonoskopie,
ultrazvuky, odběry…, všechno v pořádku. Naslepo podávané léky
nepomáhaly. Hodinu jsem si lámal hlavu a na nic nemohl přijít. Kolega
Šavlík, zakladatel české psychosomatiky, mi kdysi radil, abych dal na první
dojem. Tak jsem si vzpomněl, že když vešla, cítil jsem studenou krásu, chlad.
Ukázalo se, že v dětství na ni byli oba rodiče přísní, nedostala od nich lásku.
Teď ji neumí ani dát, ani přijmout. Partnery má i nemá, je v napětí, neví, co
se s ní děje. Když dosáhne napětí nadkritické hodnoty, uvolní ho zvracením.
Na čas se uleví, pak znova. Doporučil jsem jí soustavnou péči psychologa,
relaxační pohyb a zklidňující byliny. S psychologem teď napravuje to, co
zanedbali rodiče. To už je terapie na řadu měsíců, možná let. To už nejde jen
tak hodit do koše.
3. Marketingová ředitelka velké farmaceutické firmy. Vystoupala
na vrchol byznysu, makala i šestnáct hodin denně, v obrovském stresu.
Rodina se jí rozpadla, zhroutila se a skončila v rukou doktorů, které učila
předepisovat prášky. Teď se jí to vrátilo jako bumerang. Střídavě byla
v léčebnách a pak zpátky v práci. Z jednoho blázince do druhého. Prášky
nepomáhaly, tak začala obíhat léčitele. Pak pochopila, že léčitelé jsou
na tom často podobně jako lékaři. Také vedou pacienta k závislosti, k tomu,
aby k nim chodil a platil. A tak jí došlo, že jediná cesta je nezávislost. Dala
výpověď, jela do lázní, začala sportovat, chodí na psychoterapie, navazuje
rozbité vztahy s rodinou a uzdravuje se. Svůj životní příběh, pro poučení
všem manažerům, popsala v knížce Zaříkávač nemocí.
4. Osmiletou Janu přivedla maminka s tím, že jí zjistili astma a nasadili
kortikoidy. Občas se v noci počurává. Maminka se přišla poradit, jak to
řešit bez léků. Jana je šikovná, sportuje, dělá hip hop, přímo v ordinaci
mi tancovala asi čtyři minuty a vůbec se nezadýchala. Nález na plicích
normální. Po astmatu ani památky. Zato z maminky jsem cítil velké napětí.
Tak jsem ji poprosil, ať nás nechá s Janou chvíli o samotě. Ukázalo se, že
maminka je učitelka, velmi emotivní, perfekcionistka. Jana má trojku
z fyziky. Denně o to vedou spory. Obě jsou narozené ve znamení Berana.
Když jsem mamince řekl, že Jana nemá astma, jen že mají doma dusno,
pustila se do mne. Ať jí domluvím sám, aby se učila a nebyla drzá. Vydusila
mne tak, že jsem začal cítit nucení na močení. Na chvíli jsem musel opustit
ordinaci, abych to rozdýchal. Pak jsem jí řekl, ať si vybere, jestli chce
mít doma zdravou trojkařku, nebo jedničkářku astmatičku. Doporučení
na psycholožku pro sebe si nakonec vzala.
Pravý domácí časopis | 19
Od tatínka
pro miminko
TEXT:
Marek Vodička
Narodilo se Vám nebo Vašim přátelům v nedávné době děťátko? Nebo na jeho příchod
netrpělivě čekáte a už jste rozhodnuti, že byste mu raději místo umělého dudlíku chtěli
dát něco „opravdovějšího“? Co takhle vyrobit hmatku – kousátko ze dřeva? Stačí Vám
obyčejný nožík a kousek měkkého dřeva, může být i suchá větev z lesa. Řezbářským
nožíkem to půjde nejlépe, jestliže ho však nemáte, nenechte se odradit.
Skrze hmatku miminko dotykem vnímá okolní svět v době,
kdy s námi ještě nemůže běhat jako o závod. Formy, které
kousku dřeva s láskou, s citem vtiskujeme, působí na jeho
celý organismus. Tady si můžeme uvědomit, že nejvíce se
člověk vyvíjí a roste v prvním sedmiletí svého života, než
opustí máminu náruč a jde do světa – většinou do školy.
To, co dítě v tomto období zažije, jaká slova, hudbu či zpěv
uslyší, jakých předmětů se bude dotýkat, jaké barvy bude
vnímat a tak dále, to vše působí na jeho vývoj.
Hmatkou si dítě tříbí cit, představivost, a tak je dobře, když
má v sobě různé formy: prohlubně, zakřivené plošky nebo
vyvrtanou díru (měla by být tak velká, aby v ní neuvázly
20 | Pravý domácí časopis
malé prstíky, ideálně vyvrtat sukovníkem o průměru 20–
25 milimetrů). Hmatky by neměly být příliš velké, hranolek
může mít rozměr třeba 6,5×3,5×2,5 cm.
Vždy, když vyřezáváme, opracováváme výrobek ze všech
stran rovnoměrně. Tím snadněji najdeme hledanou formu
výrobku. Při řezbání prohlubní je vhodné upnout hmatku
do svěráku a nahradit nožík háčkem. Používám ho také při
vyřezávání lžic a vůbec miskovitých forem. Nakonec můžeme hmatku mírně osmirkovat. Brusivo z běžně dostupných
brusných papírů není pro miminko až takový hit, a tak
broušení nepřeháníme.
1
3
2
4
5
Když rodiče vidí pohrávat si své děti s kouskem dřeva, které sami opracovali,
je to veliká radost. Stejně jako když pak děti odrostou, vy u řezby zůstanete, oni
přijdou a řeknou: „Tati, já chci taky vyřezávat.“ Na takové zážitky se ještě dlouho
vzpomíná.
Tati, já chci
taky vyřezávat.
Když miminko roste, můžeme vyrábět větší hmatky ve formě zvířátek: veverky,
ptáčka, koníka atd. Kdo bude chtít, může vyřezat i první malou panenku –
chrastítko: Potřebujeme hranolek o rozměrech přibližně 10×3,5×3,5 cm. Nejprve
si nakreslíme tvar panenky. Uřízneme ji a pustíme se do práce nožíkem. Kdo
má doma akuvrtačku, může vyvrtat zespoda co nejhlubší otvor pro korálek,
vložit korálek, uříznout kus týble (dřevěná tyč o různých průměrech, k dostání
v železářství) a zalepit jím vyvrtaný otvor. Lepidla nanášíme jen trošičku, a to
pouze na začátek týble, aby se s ním miminko nedostalo do kontaktu, když bude
panenku olizovat.
2
1
3
ičPojďte to zkusit s námi, díln
.cz
nka
avl
ky najdete na www.m
dláta
Řezbářské nožíky, menší
šuod čit
a háčky mohu doporu
ňka
Zde
ta
mavského patrio
z/
Liberdy z Volar: www.fler.c
hou
lou
s d
y
žík
No
ci
ava
sum
pro
rukojetí se výborně hodí
,
mi
dět
mi
alý
s m
vyřezávání
ku
ruč
ch
jeji
t
vés
e
žem
mů
kdy
se
že
,
a zároveň mít jistotu
neříznou.
Pravý domácí časopis | 21
Cesta
za poznáním
stromů
s muzikoterapeutkou Gunhild von Kries
Zážitek z poznání různých kvalit dřevin
Jaké dřevo se hodí na rodinný stůl, kuchyň anebo postel?
Jak harmonizovat život výběrem vhodného dřeva?
13.–15. února 2015 v Bečkově, dům Yrmin
(okres Trutnov, 5 kilometrů od Bernartic)
Víkendový seminář pro veřejnost, nadšence se vztahem ke dřevu,
domácí kutily, truhláře, řezbáře, tesaře, učitele řemesel a pro další
zájemce. Cena 2 700 Kč zahrnuje překlad, stravu, materiál (dřeviny) na řezbu a ubytování na postelích pro 12 účastníků. (Větší
počet může spát na karimatkách nebo matracích.)
Bližší informace a přihlášky:
Marek Vodička, email: [email protected], tel.: 608 355 071
Uzávěrka přihlášek: 31. ledna 2015
Pečení pro neziskovky
Tenhle způsob pomoci se nám ve Vodafonu osvědčil. Dvakrát
či třikrát do roka naši zaměstnanci vyberou tři neziskovky,
pak napečou dobroty a prodávají je za dobrovolné ceny
kolegům. Při předvánočním prodeji jsme vybrali krásných
21 420 Kč, nadace Vodafone pak celou částku zdvojnásobila.
Z příspěvků se tentokrát těšily tyto neziskové organizace:
Bona o. p. s., která pomáhá lidem s duševním onemocněním,
kterým poskytuje chráněné bydlení a také práci v chráněných
dílnách. Usiluje o opětovné začlenění lidí s duševní poruchou
do společnosti a o zkvalitnění jejich života při zachování důstojných životních podmínek.
Azylový dům pro těhotné ženy v tísni, jehož posláním je
podpora těhotných žen a matek v překonávání jejich nepříznivé situace prostřednictvím nabídky ubytování, poradenství
a zázemí. Tato podpora směřuje k samostatnosti a účasti
matky na běžném životě. Azylový dům se nachází v Hamrech
u Hlinska, poskytovatelem sociální služby je Obecně prospěšná
společnost Dlaň životu se sídlem v Ostravě.
Čerčany Baby Bikers, tato organizace věnuje obrovskou část
svého volného času k organizaci a přípravě závodů na kolech
pro dospělé a hlavně pro děti. Jsou zapálení ukázat dětem, že
sportovat se musí férově. Odměnou jim jsou rozzářené dětské
oči.
22 | Pravý domácí časopis
ODVRÁCENÁ
Y
K
T
STRANA MA
Příšerná rána rozráží vláčné nedě
lní
dopoledne. Vbíháme do kuchyně v do
mnění, že
vybouchlo kuře v troubě, ale je
to jen dřevěná
židle, která se pod tíhou tašek a ob
lečení
zvrátila na podlahu. Můj externí
šatník. Podobný
mám ještě v pracovně a v ložnici.
„Ty-ty-ty, zlobivá maminko! Copa
k si to neumíš
uklidit?“ „Já se opravdu snažím,
ale nějak mi to
nejde…“ „Tak to nebudeš moct dnes
ka na počítač!“
„Ale já na počítači musím pracovat
!“ „Dobře, tak
budeš večer bez pohádky!“ Howgh.
Sedím a přemýšlím. Snažím se nedr
ásat
myšlenkami, jak báječně mi mohlo
být u dvou set
padesátého šestého dílu Tučňáků
z Madagaskaru,
kdybych si uklidila, a formuluji
si v duchu svůj
coming out. Ano, jsem bordelář. A tr
ochu mě to
mrzí. Pořádek mám upřímně ráda,
ale neumím ho.
Nevím, jestli je to lenost, nebo vroz
ená vada.
Sobectví, nebo dyspraxie. Nějaký
alibistický
termín bych určitě našla, ale co
na tom. Bordel
zůstane bordelem, i když ho přel
ožíte do latiny.
Můj muž, bohužel od přírody pořá
dkumilovný
člověk, se s realitou vyrovnává
statečně. Někdy
- uzavřený do sebe - zachmuřeně
rovná a zametá.
Jindy si s hysterickým pochechtáván
ím fotí můj
noční stolek a pracovní stůl. A ob
čas zařve:
TEXT:
Monika Valentová
„Chci uklízečku!!!“ Vidina vnadné dvacetileté
brigádnice v kraťoučké černé zástěrce, která
roztomile oprašuje knihy a manžela, mě vytrhne
z letargie a vypnu se k heroickým výkonům.
Odsunuji pračku, demontuji myčku, rozmrazuji
ledničku a pak si dávám skleničku. Zaslouženou.
Najednou mi pučící děvče s prachovečkou
nepřipadá jako až tak špatný nápad.
Problém je, že mám děti a jsem jim blbým
vzorem. Holčičky, zdá se, mou diagnózu zdědily
a jediný, kdo jim může cokoli vyčítat, je
jejich tatínek. Chudák. „Ale maminka taky
nemá ustláno!“ „Ale maminka má taky v posteli
nutellu!“ „Ale maminka taky hází věci na zem!!!“
„Ale maminka se snaží,“ říká ten pán, který
s námi bydlí, a jeho svatozář pableskuje v přítmí
kuchyně. „Jenže už je moc velká (stará) na to,
aby se dokázala změnit.“
V tu chvíli další šílená rána přetíná
delikátní okamžik. Jedna z židlí opět tvrdě
dopadla na podlahu. Dobře, dobře! Vzdávám se!
Beru telefon a vytáčím číslo agentury Čistý
domov. „Dobrý den. Sháním pána na úklid. Ano,
třeba studenta. Další požadavky? Když bude
vysoký a černovlasý, nebudu se zlobit.“
Pravý domácí časopis | 23
Seznamte se
s pohankou
Paní Čechová se
svými huculy.
Ekologický
farmář Přemysl
Čech při sklizni
pohanky.
TEXT:
Barbora Hernychová
www.probio.cz
Pohanku máme u nás doma nejraději v podobě
neodolatelných francouzských palačinek
tradičně vyráběných z pohankové hladké mouky.
Připravujeme si je se špenátovou náplní a ovčím
sýrem feta coby hlavní jídlo a několik posledních
kousků podáváme s javorovým sirupem či domácí
marmeládou coby dezert. A pokud ještě nějaké
zbudou, lze je srolovat, nakrájet a elegantně vložit
do svačinkové školní krabičky na příští den.
Plodina našich předků
Pohanka patřila od pradávna do života našich předků a pokrmy
se z ní připravovaly prý až pětkrát do týdne. Rozkvetlá pohanková pole hojně zdobila naši krajinu a pohankové květy poskytovaly vhodnou potravu i pro včely. Postupem času byla pohanka
vytlačena jinými zemědělskými plodinami s vyššími výnosy
a upadla téměř v zapomnění. Naštěstí má tolik pozitivních
vlastností, že se jí opět začíná blýskat na lepší časy a získává si
přízeň nejen mezi vyznavači zdravé výživy. Jedná se o přirozeně bezlepkovou plodinu, nezatěžuje organizmus lepkem a je
vhodná i pro jedince s celiakií.
24 | Pravý domácí časopis
Odolná plodina z drsných krajů
Původním domovem pohanky jsou chladné oblasti Číny, Sibiře
a podhůří Himalájí. Díky svému původu v drsném a chladném
podnebí je velmi silnou a odolnou plodinou, které se dobře daří
i v horských oblastech. Svou sílu a odolnost je schopná předávat
i do pokrmů, které z ní připravíte.
Zahřeje a posílí cévy
Podle východní medicíny patří pohanka mezi plodiny tzv.
zahřívající, a proto je obzvláště vhodná pro přípravu pokrmů
v zimním období. Kvůli svému vysokému obsahu vitamínu P
– rutinu se považuje za pomocníka při léčbě křečových žil a hemoroidů. Lepšímu vstřebávání rutinu pomáhá vitamín C, proto
si k pohankovým pokrmům nezapomeňte vždy přidat čerstvou
zeleninu či kysané zelí.
Pohanka pokaždé jinak
Pohanka má nespočetné množství variant kuchyňského využití.
Loupané kroupy jsou výbornou surovinou pro přípravu rizota,
příloh či salátů. Drobná pohanková lámanka se po tepelné úpravě stane dokonale kompaktní základní hmotou na karbanátky,
placičky, nákypy a sladké dezerty. Krupice je vhodná do kaší či
knedlíčků do polévky. Pohanková mouka má vynikající pojivové vlastnosti, které využijete při přípravě těst, knedlíků, noků,
halušek či omelet. Tradičním pokrmem z pohankové mouky
jsou již zmiňované francouzské palačinky, tzv. crepes.
Česká pohanka od Čecha
Jedním z pěstitelů české pohanky je ekologický farmář s pří-
Pohanková polévka paní Čechové
Pohankovozeleninová polévka
s červenou čočkou
Doba přípravy 50 minut, počet porcí 8
Ingredience: ½ hrnku pohankových krup NAŠE BIOFARMA,
½ hrnku červené čočky loupané BIOHARMONIE, 4 lžíce olivového oleje BIOLINIE, 2 velké cibule, 4 stroužky česneku, 750 g
sezónní zeleniny (v zimě mrkev, celer, petržel, kapusta, případně červená řepa, v létě brokolice, pórek, cuketa, fazolky, hrášek
atd.) lze případně použít i zeleninu mraženou, 2 l vody, pepř
a sůl na dochucení, petrželka či pažitka na dozdobení.
Postup: Na oleji zpěňte nadrobno nakrájenou cibuli a nechte
zesklovatět. Přidejte na kostičky pokrájenou zeleninu a společně pár minut restujte. Mezitím propláchněte čočku a pohanku
pod studenou vodou. Přidejte k zelenině, promíchejte a ještě asi
5 minut společně restujte. Zalijte vodou, osolte a vařte do změknutí zeleniny asi 25 minut. Nakonec dochuťte utřeným česnekem, pepřem a solí dle chuti a podávejte posypané petrželkou
nebo pažitkou.
K tomuto
receptu
doporučujeme
naši českou
pohanku z řady
Bioharmonie.
Foto: archiv PRO-BIO
hodným jménem – Přemysl Čech. Již více než 10 let hospodaří v nádherném podhůří Jeseníků v severomoravském
Postřelmově a do chodu farmy se zapojuje celá jeho rodina.
Ekologické zemědělství pro ně představuje vlastní životní styl.
Kolem pohankových polí se spokojeně pase stádo koní a oveček, o které pečuje paní Čechová a které jen dokreslují místní
idylickou atmosféru.
Zpracování v bezlepkovém
mlýně
Svoji pohanku dodává pan Čech do bezlepkového mlýna
společnosti PRO-BIO ve Starém Městě. Zde je pohanka zpracována zcela odděleně od ostatních plodin, aby si zachovala
svoji přirozenou bezlepkovost a byla bezpečná i pro lidi s alergií na lepek a celiaky. Pohanka je nejprve tzv. mechanicky
loupána. Loupáním vznikají pohankové kroupy, které se dále
upravují do podoby drobné pohanky lámanky, krupice a jemné mouky. Díky šetrnému mechanickému způsobu loupání
si pohanka zachovává cenné živiny, původní chuť a typickou
světlou růžovo-zelenou barvu. Pohanku od pana Čecha nabízí
společnost PRO-BIO v rámci svého projektu NAŠE BIOFARMA
(www.nasebiofarma.cz).
Paní Čechová pro vás připravila svůj báječný recept na zimní
pohankovou polévku. Je nesmírně jednoduchá, rychlá a Čechovic děti si ji prý umí uvařit úplně samy. Polévka je tak hustá a vydatná, že když si k ní dáte pořádný krajíc chleba, bude
vám stačit jako výživné hlavní jídlo.
Náš tip:
Vyzkoušejte rychlé
bezlepkové pohankové
palačinky (foto směs
na Pohankové palačinky
BIOLINIE)
Pravý domácí časopis | 25
Konec šamponů
TEXT:
Zuzana Čítková
v Čechách a na Moravě?
Na focení bezšamponářů dorazily
3 moje kamarádky Katka, Jana
a Lenka, za což jim patří dík.
Také si pro své vlasy vybíráte přírodní šampon? Dáváte pozor, aby neobsahoval parabeny, silikony,
sulfáty, různé konzervanty a jiné látky škodící nejen jim, ale i životnímu prostředí? A víte, že můžete jít
ještě dál? Co takhle zkusit to úplně bez něj? Že se vám vlasy mastí a mýt si je musíte skoro každý den?
Byla jsem na tom stejně. O No Poo (zkráceně No ShamPoo) metodě mytí vlasů jsem věděla už dlouho,
ale přesvědčila mě až diskuze, která se strhla pod příspěvkem mé kamarádky Kateřiny na Facebooku.
Přečetla jsem si tam řadu inspirativních zkušeností, tipů a rad ohledně údržby vlasů bez šamponu, až
jsem si řekla, že je na čase to také vyzkoušet a poslat tuto zprávu i mezi čtenáře Pravého domácího.
Základem této metody je mytí vlasů bez agresivního šamponování. Vlasy si samozřejmě myjete i nadále – nicméně pouze pomocí
přírodních prostředků. Během odvykací kůry, která trvá zhruba 6 týdnů, budete postupně svoje vlasy učit, jaké to je žít bez chemie.
V této fázi vám pomůže jedlá soda a jablečný ocet, případně další suroviny, které máte běžně v domácnosti. Pak můžete vlasy mýt
pouze vodou a sodou nebo jiný přírodní prostředek použít jen občas. Budete překvapeni, kolik možností se nabízí! S postupem času
by se měla prodlužovat doba, po kterou vlasy zůstanou na pohled hezké, tedy nebudou mastné, těžké, ale naopak přirozeně a zdravě vypadající – chcete-li lesklé. Vždy záleží na tom, jak často a čím jste své vlasy myli doposud.
26 | Pravý domácí časopis
Proč to všechno podstupovat?
FÁZE 2: Přechod na přírodno
•
Jak tedy na to?
•
Hlavním důvodem, který mimochodem často zmiňují i dermatologové, je fakt, že vlasová pokožka přirozeně produkuje
oleje (sebum), které vlasům dodávají výživu. Pokud tyto oleje
pravidelně smýváte šamponem, pak vlastně narušujete celou
rovnováhu na vlastní hlavě a paradoxně tvorbu olejů ještě více
podporujete. Tím se ale dostáváte do bludného kruhu, jelikož
musíte opět sáhnout po šamponu, což ostatně zmiňuje velká
část těch, kteří se do metody pouští. Mýt si vlasy každý den,
protože jsou hned mastné, je zkrátka otrava.
Kůže je největším tělesným orgánem. Každá látka, která s ní
přijde do kontaktu, se dostává velmi rychle do krevního oběhu.
Výčet škodlivosti chemikálií v běžných šamponech by vydal
na samostatný článek, proto se do něj nebudeme ani pouštět.
Některé mohou být pro naše zdraví skutečně nebezpečné, nebo
vyvolávat alergické reakce či vysušovat pokožku hlavy. Každopádně příliš agresivní odmašťovací složky, které běžné šampony
obsahují, jsou v rozporu s prvním bodem.
Odkrývá se přirozenost vlasů. Někdo popisuje, že se mu vlasy
začaly více vlnit, odkryla se jejich přirozenější barva. Jemné
vlasy obvykle přestaly poletovat.
Posledním pádným důvodem může být samozřejmě i finanční úspora. Kilo jedlé sody a litr jablečného octa seženete
za zhruba 100 Kč. To je přitom zásoba na pěkně dlouhou dobu.
•
•
FÁZE 1: Jak začít?
Pokud používáte běžné šampony, můžete začít některým
přírodním, ale můžete klidně také skočit na další fázi. Jak ale rozeznat přírodní od toho, který se tak pouze tváří? Poprosila jsem
o odpověď Adélu Zrubeckou z Nobilis Tilia: „Přírodní šampon
se pozná pouze podle složení. Nesmí hlavně obsahovat Sodium
Lauryl Sulphate, Sodium Laureth Sulphate, Amonium Laur-yl/-eth Sulphate a vlastně žádné sulfáty. Žádné PEG deriváty
(zkratka PEG). Dále pak žádná quternia (quaternium-číslo), silikonové deriváty (koncovka -icone, -icon), DEA a MEA deriváty
(Cocamide DEA například), syntetické konzervanty (parabeny,
imidazolidinyl urea, methylchlorisothiazolinon, methylisothiazolinon... atp). Vzhledem se to určitě nepozná. Pro zákazníky je
snadnější orientace podle nezávislé certifikace, například podle
české CPK a CPK bio.“
Jak se vyznat v ostatních certifikátech:
bit.ly/7G-prirodni-kosmetika
Dalším krokem je velmi zjednodušeně řečeno nahrazení
šamponu jedlou sodou a kondicionéru jablečným octem, citrónovou šťávou, případně jinými přírodními prostředky. Nemusí
to být snadné, zvláště pokud jste předtím používali běžný
šampon a skočili jste hned sem. Přestup z přírodního šamponu
na sodu a ocet je podle odpovědí těch, kteří to již zkusili, relativně snazší.
Jedlou sodu smíchejte s teplou vodou v poměru 1 polévková
lžíce na hrnek vody. Protřepejte, směs je hotová. Pro uchování
můžete použít obaly od šamponu ideálně i s pumpičkou.
Protože pH jedlé sody je zásadité, je potřeba jeho účinek pomocí
jablečného octa či citrónové šťávy stabilizovat a na hlavě si
tak vytvořit opět optimální pH. Opět si můžete připravit směs
dopředu ve zhruba stejném poměru (citrónovou šťávu přeceďte,
zbytky dužiny nevypadají na vlasech příliš dobře). V kombinaci
s posledním oplachem vlažnou či studenou vodou bude vlas
krásně hladký a bude se dobře rozčesávat. Nebojte se toho, že
bude například ocet z vlasů cítit. Jakmile vlasy uschnout, octová
vůně vymizí.
Čím dalším vlasy mýt?
Na umytí vlasů se hodí i jemné marseillské
mýdlo s obsahem olivového oleje nebo
žloutek (pozor – je nutné natrhnout blanku
a vymáčknout jen tekutou část) buď samotný, nebo v kombinaci s medem.
Marko nám poslal svůj tip na mytí vlasů
pomocí žitné mouky. 1–3 lžíce (podle
délky vlasů) jemně mleté žitné mouky (bez
slupek) smícháte s trochou vody. Vytvoříte
tak tekutou pastu, kterou nanesete na vlasy
a necháte chvíli působit, zatímco se sprchujete.
Poté důkladně opláchnete teplou vodou a je to.
Na rozdíl od sody nemusíte již používat ocet ani
citrón, abyste vyrovnali pH.
Soňa používá na mytí vlasů lávovou zem rozmíchanou s vodou.
Několik „bezšamponářů“ zmínilo jako nepostradatelnou pomůcku kartáč s kančími štětinami, který rovnoměrně rozčeše
sebum po celé délce vlasů.
Pravý domácí časopis | 27
Nika napsala: „Tato metoda je skvělá pro děti trpící seboreou
– tvoří se jim na pokožce hlavy mastné hnědé strupy, které
se špatně odstraňují. Dříve jsme je vyčesávali po předchozím
promaštění olejem a následném umytí. Dětem to ale nebylo moc
příjemné, hlavně to vyčesávání. Teď už vůbec nepoužíváme olej,
ale jen umyjeme sodou a octem. Soda povlak krásně rozpustí
a vše se z vlásků vymyje.”
FÁZE 3: Samá voda
Kdo úspěšně přešel fází 2 a hodlá ještě pokračovat, může zkusit
mýt si vlasy pouze čistou vodou a pouze jednou za čas si je umýt
nějakou přírodninou.
Jak vlastně voní vlasy
sami o sobě?
Vlasy samozřejmě nebudou navoněné, jako když si je umyjete
šamponem. Po „odvykačce“ by měla vlasová pokožka a vlasy
samotné vonět vlastně stejně jako naše kůže, což je například
z hlediska výběru vhodného životního partnera velmi výhodné.
Je dokázáno, že lidé, kteří si voní (teď ovšem není řeč o šamponech, parfémech atd.), jsou dobrým předpokladem pro to, aby
předali svým případným potomkům lepší imunitní systém
a řadu jiných pozitivních vlastností.
Zdroj: bit.ly/prof-vyskocil-o-samponech
Přirozená vůně může být problém pro někoho, kdo má pocit
čistoty spojený právě s vůní svého šamponu či jiné kosmetiky,
a tím pádem se může cítit o něco ochuzen. PLenka se například
svěřila: „Mé rozhodnutí přestat používat šampon vycházelo
z myšlenky dobrovolné skromnosti. Odepřu si drahou a neekologickou kosmetiku a vystačím si s jednoduchou sodou a octem,
odlehčím planetě díky lahvičkám a celé výrobě a logistice těch
přípravků. Takhle jsem se dobrovolně vzdala i tělové kosmetiky
a sprchových gelů, pracích prášků a vystačila si s obyčejným
mýdlem a místo voňavé aviváže zvolila ekologickou. Jenže jsem
si v zátěžových situacích uvědomila, že jsem planetu upřednostňovala před sebou a radostí z péče o tělo. Možná by to chybějící
šlo dodat jen nějak v mysli?“
Přestat si mýt vlasy voňavým šamponem není zkrátka úplně
běžné a obava z reakcí okolí, přechodové fáze a toho, že metoda
selže a my budeme vypadat jako blázni, se v nás logicky může
nastartovat. Většina z nás byla vychovávána k tomu, že čistota
= vůně mýdla. Kam se ale dnes posunula ona snaha překrýt
všechno přirozené? Naše koupelny jsou bez nadsázky malé
chemické laboratoře.
Zuzana, která svůj šampon zahodila před 9 měsíci, nám článek
Další tipy od těch, kteří vyzkoušeli No Poo
metodu na přírodní péči o tělo:
Kokosový, mandlový, konopný nebo olivový olej –
pokožka celého těla
Předchozí oleje v kombinaci se solí – tělový peeling
Kokosový olej – maska na vlasy, pokud pokožka svědí
Konopný, dýňový olej – výživná maska na vlasy
Bambucké máslo – pokožka celého těla, balzám na rty
Líh a esenciální oleje – parfém
Kokosový olej, jedlá soda – deodorant
Kokosový olej, jedlá soda (lze přidat i citrónovou šťávu
a sůl) – zubní pasta
Zelený jíl – zubní pasta, pleťová maska
Med – popraskané rty
Hena – barvení a ozdravení vlasů
28 | Pravý domácí časopis
krásně uzavírá: „V dnešní době jsme silně masírováni mediálním tlakem. Používáme spoustu věcí, které nepotřebujeme,
a je dobré přemýšlet o tom, co je doopravdy důležité. Podle mě
jedním z nejzávažnějších environmentálních problémů je náš
konzum a hromadění. Můžeme s tím ale něco udělat. Začala
jsem se stravovat vegansky, kupovat v second hand obchodech
a bazarech, nepoužívat šampony a vidím, že mé okolí je silně
inspirováno, někteří přechází na tyto metody, nebo jen o nich
přemýšlí a mluví s ostatními lidmi, což je ohromné. Je zjevné, že
jedinec má moc měnit svět k lepšímu.“
Moje zkušenost
Vstupní diagnóza: vlasy jemné, polodlouhé. Vlasy jsem si myla
každý den nebo alespoň obden. Hodně se mi mastily. Používala
jsem výhradně přírodní certifikované šampony. Nepoužívám
styling. Barvím pouze henou 1–2× do roka.
První umytí sodou a následné opláchnutí citrónem mě vážně
překvapilo. Chyběla mi „pěna“ a já měla pocit, že si vlasy vůbec
nemyji. Po vysušení byly ale vlasy krásně lesklé. Asi po 3 umytí
jsem si přestala vlasy mýt každý den. Nebylo potřeba. Vlasy byly
po týdnu na první pohled bohatší. Také mi vlasy lépe drží, nepoletují. Hodně mě to překvapilo. Pořídila jsem si kartáč s kančími
štětinami podle rad ostatních, aby rozčesala sebum po celé
délce vlasů. To považuji za výborný „trik“. Druhý týden jsem se
dostala k mytí jednou za 4 dny – do té doby nepředstavitelné.
Vlasy vypadaly nejlépe 3 dny po umytí. Stále čekám na fázi
nazývanou „Mrakomor“, ale nekoná se. Asi proto, že jsem si před
experimentem myla vlasy přírodním šamponem. Zkusila jsem
také oplach jablečným octem, ale i když po usušení vlasy nejsou
po octu cítit, hodně mi vadila jeho vůně při samotném oplachu.
Vrátila jsem se k citrónu. Po třech týdnech jsem vyzkoušela
žitnou mouku a asi u ní zůstanu. Použití je praktičtější, vlasy
vypadají báječně a já je nyní myji zhruba jednou za 3 až 5 dní.
Co dodat… Zkusíte to také?
Vaše tipy a zkušenosti, které jste nám poslali
po zveřejnění na našem facebookovém profilu:
odkaz na blog, až bude
Bylo nebylo…hádky
Aneb vyprávějme dětem po
TEXT:
Lucie Niebauerová
Waloschková
Umíme to ještě? Jak často spoléháme na ty
barevné obrázky a text v knize a jak často se
setkáme už ve školce s dětmi, které nám řeknou,
že tuhle pohádku nechtějí, protože tam nejsou
obrázky? A co obrazy v jejich vlastní fantazii? Jsme
ještě schopni nabídnout dětem možnost nechat
takové obrazy ožívat v jejich hlavičkách? Myslím,
že ano, jen jsme na to trochu zapomněli.
Pozor na draka
Ve školce i se svým synem Šimonem mohu vidět každý den, jak
významnou roli v jeho dětském světě hraje vyprávění příběhů.
Je to úplně jiné, když mu čtu knihu, nebo když celou pohádku
uchopím srdcem a celou odvyprávím s tím, že se můžeme dívat
jeden druhému do očí. Občas se u toho zahledí někam do dálky,
občas si rukou přikryje ústa… to když rytíř právě bojuje s drakem, aby vysvobodil princeznu…
Nejoblíbenější pohádky Šimona jsou ty, které vyprávěla už moje
babička: Pohádky bratří Grimmů, Špalíček nebo Zahrada od Trnky. Z nových jsou to například nádherné Indigové pohádky.
Máme také oblíbenou hru s kostkami StoryCubes, kdy si celý
příběh můžeme sami vymyslet podle obrázků na kostičkách.
Prostor pro svět fantazie
Kdysi byl příběh a pohádky nedílnou součástí dlouhých zimních
večerů v každé rodině. Dnes je často nahrazován počítačem,
televizními programy „pro děti“, CD pohádkami a dalšími médii.
Jako rodiče můžeme namítat, že doba se změnila a na dlouhé
vyprávění není pro všechny další podněty čas. Ale myslím si, že
je tomu právě naopak, právě v této době potřebuje dítě příběhy,
aby mohlo probudit živé obrazy ve své mysli, ve svém srdci a aby
mohly formovat jeho bytost… Jinak se jeho příběhem stane právě
počítač, nebo televize… a ty ho budou také formovat.
V pohádkách se skrývá hluboká moudrost a živé obrazy, do kterých bychom dětem neměli příliš zasahovat. Neměli bychom
posuzovat, jestli představy dítěte jsou reálné či nemožné, nebo
dítěti podsouvat, jak moc je pohádka strašidelná. Vyprávět
pohádku bez přehršle vlastních emocí a výkladů nechává dítěti
prostor se s pohádkou setkat podle sebe sama. Dětský svět je
přece úplně jiný. Každý může stejný příběh vnímat naprosto
odlišným způsobem.
o Červené karkulce tím, že při výletu do zoo začala dětem
u výběhu pro vlky vyprávět, že vlk, kterého vidí, je určitě ten
vlk z pohádky o Karkulce. A jak to dopadlo? Žádné z dětí jí to
nevěřilo. Děti začaly honem argumentovat, že se určitě spletla,
protože vlk z Karkulky je mnohem větší a je šedý a vůbec nežije
v zoologické zahradě. Pár dětí se rozplakalo, že to přeci nemůže
být pravda, že takhle vlk z pohádky nevypadá… Nechme dětem jejich obrazy a jejich fantazii.
Příběhy nás učí
Národy, které označujeme jako „rozvojové“ nebo
„přírodní“, příběhy žijí a imaginární svět od reality
nerozlišují a ani takovou potřebu necítí. Zaujal
mě fakt, že Křováci své děti vychovávají pomocí
příběhů, a ty jim pak pomáhají přežít v těžkých
podmínkách, protože se jejich prostřednictvím
naučí vše potřebné právě pro ono přežití. Indiáni
kmene Nutka používali pro každou plavbu rytmický zpěv, který jim umožnil orientovat se na moři, a své děti
učili navigační příběhy na pláži. Podle nich pak dokázali plout
mezi vzdálenými ostrovy. Podobně Austrálci používají příběhy
jako mapu pro hledání cest v pustině.
Pohádky a příběhy pomáhají rozkvétat dětské duši. A co se oblasti vzdělávání týká, jsou obrovským přínosem pro získání lásky
k literatuře, rozvíjí kognitivní i emoční dovednosti, představivost
a fantazii. A jsou základem pro rozvoj jazykových a komunikačních schopností každého dítěte, které se promítnou do všech
oblastí jeho života. Magický začátek vyprávění „Bylo nebylo…“ je
vždycky jako mávnutí kouzelné hůlky a… jste tam. Tak to zkuste…
Pohádkový vlk v zoo?
Často jde také o způsob, jakým příběhy
vyprávíme. Měla jsem možnost zažít si
vyprávění pohádky o Červené karkulce,
které mě vyděsilo k smrti, a vyprávění stejného
příběhu se stejným koncem, kdy vlka s kameny v břiše hodili
do studnice…, které mě vnitřně nadchlo a které jsem jako dítě
chtěla slyšet vždy znovu a znovu. Tu první verzi vyprávěl můj
bratranec, když nás chtěl pořádně vystrašit, abychom usnuli
a nevylézali z postele, bylo plné emocí a překvapení a strašení.
Tu druhou vyprávěla moje babička svým sladkým občas monotónním hlasem, jakoby někde z dálky z vesmíru světa kolem mě.
Jedna paní učitelka v MŠ se rozhodla dětem přiblížit příběh
Lucie Niebauerová Waloschková – Jsem maminkou čtyř dětí.
Třech dospělých, kteří už téměř všichni vylétli z hnízda, Václava,
Elišky a Jonáše a čtyřletého Šimona. Své povolání mám spojeno se
spoustou dalších dětí ve třídě MŠ, kde mohu být dětem průvodcem
na jejich cestě. Mou touhou je zprostředkovávat dětem úžas nad krásou světa, který nás obklopuje, vyvolávat v nich otázky a zvědavost
a objevovat, co vše ještě nevíme… S kolegyní
Hankou jsme založily malé centrum pro rodiny a děti FaceJam, kde pořádáme semináře
o „pedagogice“, emoční inteligenci, máme
dílničky arteterapie, učíme se anglicky nebo
jen tak společně tvoříme…
Pravý domácí časopis | 29
O 180 stupňů…
TEXT:
Markéta Ovsíková
Hrnečku,
vař!
:
ěte naz
n
k
u
o
.c
K
ekase
as
www.n
Kelímků s Naší kaší jsem si všimla v prodejně se zdravou
výživou, ale žádný jsem nekoupila, protože snídaňové kaše doma
vařím. Pak vznikla u nás v redakci nová rubrika „o 180°“ a Naše kaše do ní
perfektně zapadla. Domluvila jsem si schůzku a zakoupila dvě kaše, abych
nepřišla na rozhovor úplně nevědoucí. Kaše byla výborná, a to jsem ještě
netušila, kdo ji připravuje. Jana je milá blondýnka s hnědýma očima a David
čahoun, který úsměvy nešetří. Z kavárny, kde jsme společně povídali skoro
dvě hodiny, se mi ani trochu nechtělo odejít.
Našli se, a to je dobře
Jana pochází z Olomouce, David z Boleslavi. Jana chtěla být herečkou – stala se jí, ale pak trochu
rozčarovaná z reality toto povolání opustila. Nastalo tříleté období, kdy se rozhodla poznat svět.
Z dalekých krajů se Jana nevrátila na rodnou Moravu, ale zakotvila v Praze v reklamní agentuře. Tam se šťastnou shodou náhod ocitla v kolektivu úžasných lidí, ale i tak cítila, že to není
práce na celý život. A vadily jí i jiné, pro ni důležité věci. Například nezdravé stravování. Tento
moment zřejmě nastartoval změnu směru v životě Jany a vlastně i Davida. „V reklamce nebylo
dobré stravování, tak jsem si připravovala jídlo doma. Vařila jsem si různé upravené kaše, které
jsem si nosila s sebou do práce,“ vypráví Jana. V té době se už znala s Davidem a dávala mu své
kuchařské výtvory ochutnávat. „Vždycky jsem se trochu divil, jak to vypadá, ale vždycky jsem
30 | Pravý domácí časopis
ochutnal. A bylo to
dobré.“ dodává David.
On sám vystudoval
kameru v Písku, ale
brzy přehodil výhybku. „Najednou jsem
se cítil v zajetí klientů a jejich nároků,
neměl jsem volnou
ruku a nemohl jsem
využít své vlastní
tvůrčí nápady,“ vzpomíná na toto období.
Oba se ale shodují
na tom, že práci v reklamě a produkci jsou vděční za to, že jim
dala potřebné znalosti pro následující období. Potom nastal
čas, kdy si našli společné bydlení, a tím došlo i na společné stravování. Ve stejném domě bydleli jejich kamarádi, tak zavedli
společné snídaně. Jedna kaše střídala druhou :-). A možná právě
tady nastal onen obrat. Herečka a kameraman skončili trochu
prozaicky – u hrnce a vařečky. Vlastně neskončili: tam to totiž
teprve začalo.
Láska prochází žaludkem
David ani Jana se netají tím, že jedním z elementů, které je
sblížily, bylo jídlo. Jana už jako „náctiletá“ dívka dost přemýšlela
o zdravé výživě. Po škole (Vyšší škola hudebně dramatická
ve Zlíně) se dostala do angažmá v divadle, a jak sama říká, moc
peněz nebylo. Na toto období Jana vzpomíná: „Co se týče jídla,
musela jsem být dost kreativní. Kombinovala jsem různé obiloviny a zeleninu. Také neumím vyhazovat jídlo.“ David pochází
z rodiny s „klasickými“ stravovacími návyky, ale sám je dost
otevřený novým chuťovým vjemům a pojem zdravá výživa pro
něj není ani odpudivý, ani cizí.
se spousta zásadních věcí. Jako třeba, že se jen tak „pro legraci“
přihlásili na vyhlášený kulinářský trh Apetit piknik. Byli přijati. A co víc, kamarád jim pro přihlášení zpracoval perfektní
prezentaci a Jana s Davidem se najednou ocitli v profesionální
kategorii. A pak to šlo ráz na ráz. Během měsíce museli připravit
všechno – od receptur až po balení. Naše kaše byla na světě
a nezbývalo, než se do toho pořádně „obout“.
Mimo prostor kuchyně
Je jasné, že nejde mluvit jen o vážení, ochutnávání, vaření
a dávkování (mimochodem, to byl tvrdý oříšek pro Janu, která
byla zvyklá vařit od oka a nic si nezapisovat). Je tady povolení
k výrobě a prodeji, nahlášení na hygieně, nahlášení na státní
potravinářské inspekci, zkrátka nutná a otravná úředničina.
Také se oba snaží hledat vhodné dodavatele surovin, které
třeba nemusí být 100% bio, ale u kterých budou mít záruku
kvality (tím lépe, pokud budou lokální). Další důležitou věcí jsou
webovky a facebook. O ty se s nadšením stará David, který je
vedle toho také členem malé produkční
skupiny. Přeci jen k těm hrncům a vařečkám potřebuje ještě něco dalšího,
k čemu má také blízko (hudební klipy
– to je jeho oblíbená parketa).
Z trhu do prodejny
Byl tu název, bylo tu balení
a několik „vypiplaných“ receptů.
A hlavně bylo a je tu nadšení pro
věc a víra ve správný směr. Tak šup
s tím na farmářský trh! Po dvou
měsících se Naše kaše objevila
na pultech obchodů Sklizeno
a po dalším měsíci vyšel o Janě
Moje babička říkala: „Snídej sám, obědvej s přítelem, večeři dej
u
nepříteli.“ Myslím, že každému vyhovuje něco jiného, ale pravdo
bříško
si
t
a nacpa
dne
jídlo
první
é
důležit
velmi
je
ě
je, že snídan
k snína noc nám moc dobře neudělá. Je dobré vysledovat, co nám
liší.
se
a dost
mnoho
je
snídat,
co
i,
dani vyhovuje. Zdrojů s radam
jiný
šťávu,
ovou
zelenin
u
čerstvo
po ránu
si
dát
je
Někomu vyhovu
ě zase potřebuje zasytit teplým jídlem. Každý cyklický děj v přírod
a měla
vlhká
spíše
být
měla
ě
číná vodou, a proto by i naše snídan
znali,
by mít alespoň tělesnou teplotu. Naši předkové toto pravidlo
t, že
namíta
budete
Asi
kaši.
nebo
u
polévk
ně
převáž
snídali
a proto
leccos
můžete
si
Večer
na vaření ráno nemáte čas. Ale jde to zařídit.
připravit a ráno už jen dovařit nebo ohřát. Za pokus to stojí.
Vařili jsme kaši, krupicovou kaši…
Slovo KAŠE samo o sobě nezní moc poutavě a ani pro oči není
tento pokrm příliš vábný. Jana s Davidem mají k tomuto tématu
vtipný slogan na svých kelímcích –
„chutnám lépe, než vypadám“. To musím potvrdit. A přitom všechny jejich
kaše jsou přirozeně bezlepkové, vařené
z jáhel, rýže, pohanky. (Takže, přátelé,
žádná krupičná kaše ze školní jídelny,
o které se možná někomu zdá ještě
dodnes.) „Naším cílem je, aby stoupla
spotřeba jáhel a pohanky v Česku,“
směje se Jana.
Ještě než začínající podnikatelé vyrazili na trh s prvními produkty, odehrála
a Davidovi článek v časopise Apetit. To je popostrčilo k tomu,
aby nabídli své kaše v dalších kamenných prodejnách. A dokonce, někteří prodejci zdravé výživy se ozvali sami. V takovém
modelu funguje Naše kaše už rok a půl: v pátek vaření, v sobotu
trhy, v neděli vaření, v pondělí rozvoz do prodejen, úterý, středa
a čtvrtek organizace a také důležitý odpočinek. „Úterý a středa
– to je takový náš „víkend“. Hrady
a zámky jsou otevřené.“ směje se
David.
Z Jany a Davida jsem měla pocit,
že jsou spokojení a uspořádaní.
Jak řekla Jana: „My musíme být
spokojení. To je pro nás nejdůležitější.“ Bylo mi s nimi tak nějak
hezky mladě.
Pravý domácí časopis | 31
Koukněte na:
www.mentalnijazyky.cz
Přehled seminářů Mentálních jazyků:
www.branakdetem.cz/kurzy
TEXT:
Kateřina Stojaspalová
On není „vůl“
p
y
t
ý
n
ji
jen
Vysvětli, prosím, co to tedy jsou Mentální jazyky a k čemu je
dobré je znát?
Jsou dobré k pochopení skutečnosti, že jsme jako lidé různí, že
máme mezi sebou odlišná nastavení. Když vím, že je 16 různých
možností, jak jsou nastavená naše komunikační centra, tak chápu,
že každý má jiný přístup k životu i k samotné komunikaci. To asi
každý zažil. Většina závažných sporů ve skutečnosti vzniká z banálních důvodů, když jednomu slovu rozumíme každý úplně jinak.
My všichni máme celkem osm mentálních center, to je taková
základní kostra naší psychiky. Ale každý z nás v těch mentálních
centrech máme vlastně jiný mentální jazyk. Například emoce,
schopnost analyzování nebo vize a nápady. Takže je jasné, že
mezi různými typy to může skřípat. Když to pochopíme, tak už ten
druhý pro nás najednou není „vůl“, ale jen jiný typ, který tu věc asi
chápe jinak.
Proč ona nerozumí tomu, co říkám? Proč on
to neumí říct jasně? Proč, když vychovávám
obě děti stejně, každé reaguje jinak? Spousta
otázek z každodenního života asi většiny z nás.
Odpovědi ale existují… Se Saškou Polarczyk
jsem se setkala na několika seminářích. Vypráví
s humorem a hravostí, jak lépe porozumět sobě
i druhým lidem, jak nesoudit ostatní jen podle
sebe, jak prohlubovat vlastní dary a budovat
si sebevědomí. A to všechno pomocí tzv.
Mentálních jazyků, díky kterým pochopíme,
že jsme zkrátka každý jiný. Saša lektoruje,
zabývá se individuálním otypováním a výukou,
jak se znalostí mentálního typu nakládat,
jak lépe předvídat reakce druhých a správně
komunikovat s lidmi kolem. Vede i kurzy pro
maminky zaměřené na to, jak co nejlépe
porozumět svému dítěti a jak se s ním na základě
toho krásně sžít.
32 | Pravý domácí časopis
Jak mi může znalost šestnácti mentálních typů a vztahů mezi
nimi pomoci v osobním životě, v partnerském vztahu nebo
v rodině?
Díky Mentálním jazykům můžeš zjistit, co mají tví blízcí rádi, co
potřebují dostávat – co hladí jejich duši a co je třeba rozvíjí, nebo
naopak stresuje. A to samé můžeš zjistit i u sebe. Takže třeba zjistíš,
že máš hodně logickou maminku a že ji rozvíjí tvá empatie, tvé
morální hodnoty, ale už nepotřebuje moc emocí. No a tatínek je
zase senzorik, potřebuje se obklopit nějakými nápady a je rád,
když někdo udává směr. Takže každý z těch tvých blízkých potřebuje dostávat něco jiného a ty si díky tomu uvědomíš, na kolik
procent jim to mentálně můžeš dát a v jaké kvalitě.
Třeba já mám maminku „Napoleonku“, tak vím, že je zbytečné
cokoliv jí analyzovat, teoreticky vysvětlovat nebo se snažit vyjadřovat přesně a doslovně, přestože já sama to miluji. Ona si ale
spoustu věcí domyslí a má raději obecnější vyjadřování. Tohle
všechno mi pomáhá pochopit sebe, co potřebuji a nepotřebuji, co
mě stresuje a motivuje, nebo v partnerství – jaké vzájemné jednání
Láska si najde cestu…
Mentální jazyky jsou jeden z nejsilnějších nástrojů empatie. Jsou inspirované Jungovou koncepcí psychiky a dále
socionickou typologií, kterou rozvádějí do nejpodrobnějších
praktických detailů každodenního života. Pracuje se zde
s šestnácti osobnostními typy, osmi mentálními centry, osmi
jazyky mysli a jednou mentální kostrou člověka rozdělenou
na vědomí a podvědomí. Každý z šestnácti typů je pojmenován podle historických osobností.
nás dobíjí, či naopak vyčerpává. Například když po mně partner
chce, abych s ním pořád jezdila na kolo, protože má rád adrenalinové sporty, řeknu mu: „Ty to máš rád, tak jeď sám či s někým
jiným, já si tu v klidu zacvičím jógu. Nemusíme všechno dělat
spolu.“ A když si pak myslí, že budu sama doma bečet, řeknu mu:
„To si myslíš ty, protože ty bys smutný byl, ale já nebudu, protože
já jsem introvert a jsem ráda sama.“ Mentální jazyky nám zkrátka pomáhají v uvědomění, že to, co motivuje mě, nemusí motivovat tebe. A to, co stresuje mě, nemusí stresovat tebe, může tě
to dokonce rozvíjet. Zkrátka naučíme se velmi dobře chápat, že
přístup „podle sebe soudím tebe“ nefunguje. A tak to prostě je.
Co vztahy rodič – dítě?
Jak nám může znalost
Mentální jazyků pomoci
při výchově?
…Uvedu příklad mojí
kamarádky. Má dvě děti,
jedno je racionální a druhé
iracionální typ. A ona
k nim přistupovala k oběma stejně. Jedno dítě s tím
bylo úplně v souladu, a tak
si myslela, že bude i druhé,
jenomže tomu druhému
dítěti tím tlačila na slepé
místo. Totéž se vlastně dělo
i u nás doma s výchovou
mojí maminky, která říkala: „Já jsem vás vychovala
obě stejně, tak nechápu,
proč jste každá jiná.“ No ale
to je právě ten problém, že
nás vychovávala obě stejně. Ke každému dítěti je třeba přistupovat jinak. Musím si říct – aha, tohle je jiná mentalita, musím
vědět, jak funguje, abych byla bdělejší.
Maminkám a vůbec rodičům se hodně uleví, když zjistí, k jakému typu patří jejich děti. Pokud si uvědomí, že některé chování
je dětem přirozenější než jiné, přestávají děti mezi sebou tolik
srovnávat a mohou v každém dítěti rozvíjet jeho potenciál. Vědí
tak od začátku alespoň rámcově, co děti bude zajímat, jaká komunikace je rozvíjí a jaký způsob sdělení naopak blokuje. Podle
toho se také snáze vybírá školka, vhodná vychovatelka či učitel,
zájmové kroužky atd. Rodiče pochopí, že není jejich povinností
být pro dítě vším, protože i kdyby se na hlavu postavili, stejně
to nebude fungovat. A také si rodiče uvědomí, že dítě se nemusí
(a třeba nikdy nebude) chovat jako oni. Chování dítka není
vždy vizitkou rodiče, je to prostě jistá součást typu tohoto konkrétního dítěte. Rodiče potom mají díky Mentálním jazykům
jednoznačný návod, jak funguje mentalita jejich dítěte a jak
s ním komunikovat. Toto poznání přináší do domovů velkou
dávku pohody.
Různé mentální typy jsou „pracovně“ pojmenovány podle
historických osobností. Dumas, Balzac, Žukov, zmíněný Napoleon. Je těžké poznat, k jakému typu ten který člověk patří?
Když dobře znáš všech 8 jednotlivých Mentálních jazyků a víš,
jak se projevují v lidech, tak to v nich začneš vidět, všímat si
toho v jejich chování. Jenom musíš správně rozklíčovat a poznat,
ze kterých center jejich projevy vycházejí. Třeba logik ti může
dalekosáhle vyprávět, jak je emocionální, že miluje lidi, zábavu
a humor, až si budeš myslet,
že je to skutečně emoční
typ. Ale pak si všimneš, že
pořád jen sedí u počítače
a s kamarády nemá čas ani
zajít na pivo, protože přece
musí dokončit tuhle zakázku. Je to dáno tím, že ten
logik po vztazích či emocích
skutečně podvědomě touží,
ale nevytváří je. A když
tohle umíš rozpoznat, pak
víš, že ty emoce představují
třeba jen touhu z jeho snového centra, nikoliv jeho
řídicí jazyk.
Člověk sám sebe dokáže
otypovat až v momentě, kdy perfektně zná všechny jazyky
a chápe významy jednotlivých center. Jinak máme sklon otypovat se jako někdo, kým bychom spíše chtěli být, ale kým ve skutečnosti nejsme. V naší mentální kostře máme čtyři vědomá
a čtyři podvědomá centra. A častokrát odpovídáme na otázky
v různých testech osobnosti právě pod vedením podvědomí.
A někteří lidé se otypovat nedokážou vůbec, protože prostě
sami sebe vidí jako kousek z toho typu a kousek z jiného. Ale to
nejde. Od narození až do smrti jsme jeden typ. Stejně tak jako
bříza je navždycky břízou.
Jak ses k Mentálním jazykům vlastně sama dostala a co ti
přinesly do tvého života?
Dostala jsem se k nim během hledání sebe sama. Začala jsem
studovat socioniku – psychologický obor z Ruska. Bylo to pro
mě ale hodně vědecké, potřebovala jsem to pochopit v praxi.
Začala jsem nazývat vědecké pojmy lidověji – jak jsem to viděla
v běžném životě. Po pěti letech pozorování vznikly Mentální
jazyky. Přineslo mi to obrovské zvýšení sebevědomí, přijetí sebe
sama. Konečně mi „něco“ řeklo, že jsem normální. Díky znalosti
MJ jsem také pochopila svou rodinu a naše vztahy. Začala jsem
si nacházet vhodnější partnery, s nimiž jsem byla sama sebou.
A díky správné práci se svým mentálním typem jsem trvale
zhubla 40 kilo během jediného roku.
MgA. Alexandra Polarczych je průvodkyní seberozvojem, autorkou a lektorkou Mentálních jazyků. Připravuje semináře a výuková videa o práci
s Mentálními jazyky v běžném životě. Provádí
individuální otypování dospělých, dětí i celých
rodin, která zahrnují výuku, jak s mentálními
typy pracovat. Sama sebe označuje za „koučku sebelásky“. Kromě toho zpívá v několika hudebních
projektech: Hildegarda von Bingen, Vlčí mág.
Pravý domácí časopis | 33
Rituály
„moderní“ doby
TEXT:
Lilia Khousnoutdinova
Svatební rituál vedený Katkou
Kramolišovou, kněžkami bohyně
a českobratrským knězem
V životě ženy je mnoho klíčových momentů,
které si zaslouží zvláštní oslavu. První menstruace,
porod, sexualita… mohou být buď zdrojem
poznání a radosti, anebo také trápení, podle toho,
jak se k nim přistupuje. Věřím, že když se tyto
okamžiky zdravým způsobem oslavují, poskytují
životu úplně jiný náboj. Může to být svatba
(i rozvod), narození dítěte, ale i smrt… Uctít
mezníky na naší ženské cestě můžeme pomocí
starých zvyků, které se dají přizpůsobit potřebám
moderní doby a hlavně přáním daného páru
či jednotlivce. Anebo můžeme použít vlastní
fantazii, zaposlouchat se do vlastních potřeb
a stvořit rituál, který bude dokonale odpovídat
naší vnitřní touze. Příležitostí je spousta. Stačí se
odhodlat, každá žena může vytvořit nádhernou
oslavu pro sebe, svoji rodinu a přátele.
34 | Pravý domácí časopis
Rituály nás provází celou lidskou historií, propojují nás s tím, co
je větší než my: změny ročních období, cykly přírody a vesmíru,
život a smrt. Rituál je také pozastavení se, uctění mezníků,
zkrátka oslava toho, co je. Mohou dodat jistotu, vytvořit prostor
pro uvolnění potlačených emocí, upevnit nebo v úctě rozvázat
svazek. Rituály jsou jen jedním ze způsobů, jak vést smysluplný
život a oslavovat vše, co nám přináší.
Jak připravit
rituál
Oheň – plamen,
energie, vášeň, impuls,
odvaha
Je mnoho způsobů, jak rituál provádět. Toto je pouze
Zapálíme svíčky nebo oheň. Můžeme
jedna z mnoha možností,
v ohni spalovat to, co už nepotřebujeme
kterou se můžete a nemusí(i fyzicky) – např. napsat na papír seznam
te nechat vést. Mně se líbí,
vlastností a spálit ho. Nebo si naopak
protože je to jednoduchý
zapálit oheň na podporu zvoleného účelu,
„návod“, poskytuje pevnou
například: „Ať v našich vztazích vždy plane
strukturu, ale zároveň se dá
láska a vášeň a zahřívá všechno kolem.“
přizpůsobit téměř jakékoliv
situaci. Může to být osnova
pro svatební obřad, přivítání
novorozeněte, rozloučení se
na poslední cestě, požehnání
projektu…, seznam by byl
dlouhý. Jednoduše jakákoliv událost, kterou chcete
výjimečně zdůraznit – ať už
několikadenní svatbou, nebo
Rituál menarche vedený
pětiminutovým obřadem
kněžkou Jankou Lengyelovou
na zahradě.
(na fotce Livia Keseličkova)
Přípravy na rituál se budou
vždy lišit podle toho, jak dlouhý a důležitý bude, kolik bude
účastníků a jak si ho přejete provést. Před začátkem slavnosti
je dobré prostor připravit – to je očistit. Nejen uklidit, ale třeba
pomocí kadidla, bylin, zvuků – jakýmkoliv způsobem, který
pro vás znamená očistu a požehnání. Můžete prostor příslušně
ozdobit – květinami, ubrusy, případně postavte oltář, kde budete
mít po ruce všechny pomůcky potřebné k rituálu. Je dobré vše
Požehnáme kapkami vody,
promyslet a připravit, ale zároveň nechat prostor pro inspiraci
umyjeme si ruce či nohy…,
a spontánnost.
nebo můžeme pronášet sliby
Každý rituál se dá začít modlitbou, přivoláváním archetypů,
nad pohárem a následně
o jejichž požehnání prosíme – mohou to být andělé, vaši předvodu z poháru vypít. Napříkové… Rituálem nás provázejí živly. Vzduch, oheň, voda a země.
klad dívce, jejíž menarche oslavujeme, umyjí ostatní
Většinou v tomto pořadí – začínáme vzduchem, který symboliženy ruce a nohy, zatímco nahlas pronášejí požehnání. Novozuje očistu, a končíme zemí, tedy uzemněním.
manželé společně drží pohár plný vody (nebo vína) a dávají si
vzájemné sliby („budu tě respektovat a podporovat, budu stát
po tvém boku…“) a následně obsah poháru společně vypijí jako
symbolické přijetí slibu.
Zapálíme kadidlo, bylinné směsi nebo vonné tyčinky, a vějířem
pírkem nebo rukou očišťujeme kouřem. Kouř očišťuje minulost,
pocity viny a obviňování, všechno, co brání lásce, aby mohla
volně plynout. Pouštíme vše, co nás omezuje, vše, co už nepotřebujeme. Rozpouštíme svazky z minulosti, které nás drží a svazují. Odevzdáváme svoje strachy a nejistoty.
Malování symbolů na tělo (např. okrem), pohřbívání kamenů
a jiných darů zemi, políbení země, dávání darů, například dítěti,
jež vítáme na svět.
Voda – emoce,
hloubka,
plnost, pohár
Vzduch – očista, svoboda, vějíř,
kouř
Země – pevnost, hmota,
uzemnění, sliby, závazek,
fyzické zdraví, stabilita
Požehnání vzduchem
- vykuřování
Na konci každého rituálu je dobré poděkovat – jak archetypům, které jste přivolávaly na začátku, tak všem
přítomným a místu, kde se obřad prováděl, a s láskou
vše uzavřít. Pokud je to vhodné, může následovat
hostina.
Při tvorbě svého rituálu použijte vlastní fantazii, intuici.
Je to krásné hrací pole pro ženskou tvořivost, nejsou zde
žádná pevná pravidla. Věřím, že každá žena v sobě nese
archetyp kněžky, a když si to dovolí, je schopná vytvořit
neuvěřitelný, živý a silný rituál, jde-li do toho upřímně
a s láskou. Důležitý je záměr a vděčnost. Věřím, že rituál
vedený ze srdce je vždy silnější než ten dokonale naplánovaný, čtený z papíru. A nebojte se! U prvních pokusů
se vám možná budou třást ruce, ale časem si to začnete
užívat jako kreativní hru.
Pravý domácí časopis | 35
Obřad přivítání a pojmenování dítěte
Žena provádějící obřad, kněžka, vítá všechny přítomné, kterým vysvětlí záměr
rituálu: že se sešli, aby oslavili příchod dítěte na svět a požehnali jeho cestě.
„Vzduch“ Žena připomíná rodovou linii, ze které dítě pochází (může vyjmenovat
několik generací), a žehná dítěti, aby vždy cítilo podporu a propojení se svým
rodem, a přeje mu, ať zdědí co nejvíce darů a talentu svých předků. Následuje
očista – kněžka očišťuje bylinnou směsí hořící na uhlících kadidla prostor kolem dítěte, následně i kolem matky a otce – s prosbou, aby zanechali v minulosti
vše, co stojí v cestě šťastné, spojené a pevné rodině.
„Oheň“ Na řadu přichází pojmenování. Za každé jméno, které dítě nese, se zapaluje jedna svíčka, a kněžka zve rodiče, aby vysvětlili význam jména a vlastnosti,
které chtějí, aby toto jméno dítěti přineslo. (Svíčku necháváme hořet po celou
dobu rituálu.)
„Voda“ Kněžka bere nádobu s vodou (můžete do ní nasypat bylinky, sůl, položit
křišťály nebo cokoliv, co pro vás znamená požehnání) a pírko, které namáčí, a kapkami nebo pohlazením dítěti žehná. Vyjmenovává při tom vše, co mu do života
přeje, a následně vyzývá rodiče nebo všechny přítomné, aby udělali to samé (pohlazení může být i symbolické – ve vzduchu, aniž by se dítěte přímo dotýkalo).
„Země“ Kněžka vyzývá rodiče, aby poděkovali za úspěšný porod a zdraví dítěte.
Pak rodiče přednesou svůj závazek, vyjádří vše, co chtějí dítěti slíbit. Například:
„Budu za tebou vždy stát“, „Budu tě podporovat v tom, abys byl takový, jaký jsi,
a ne jakého bych tě chtěla mít“ apod. Důležité je jen to, aby sliby vycházely ze
srdce. Na jejich uzemnění mohou společně dítěti darovat symbolický dárek,
třeba přívěšek na ochranu, prstýnek prababičky, prostě dar, který má pro ně
význam. Následně vyzve kněžka kmotry, aby řekli, co dítěti slibují a jak si představují svoji roli v jeho životě, a také oni uzemní slib symbolickým dárkem.
m poprvé procházela
Kdysi dávno, když jse
ll v Avalonu, cítila
zahradami Chalice We
o kdybych se projak
–
ní
jsem zvláštní chvě
rou jsem ale zároveň
padla do říše divů, kte
jsem každý krok jako
dobře znala. Vnímala
že za rohem na mne
v pohádce a těšila se,
který mě odnese
čeká velký zlatý drak,
rosti a zázraků. Drak
do své jeskyně moud
Chrám Bohyně – místam nebyl, ale stál tam
božství už 2 000 let
to zasvěcené ženskému
y ponořila do starých
– kde jsem se na tři rok
dů, zatímco jsem zárosvátků, tradic a obřa
átky k sobě.
veň hledala cestu zp
hodně let a dnes, když
Od té doby uplynulo
ně v Praze, obklopená
hy
stojím v Chrámu Bo
i, cítím, že jsem vynovodobými kněžkam
v
práce. Pokud jsem dří
konala pořádný kus
– teď
í
pln
y
sn
se
tli
jes
,
měla pochyby o tom
jsem si další, tehdy
už nemám. Zhmotnila
šílený sen. V Čechách
na první pohled téměř
budoucí kněžky,
lím
už druhým rokem ško
řejnosti právě tyto
které pak nabízejí ve
ční škola ale není jen
netradiční obřady. Ro
to osobní prožitková
o nácviku rituálů, je
e do hloubky zvyky
ám
cesta, kde poznáv
m dobám, pradávné
pojící se ke slovanský
slunečního cyklu,
svátky vycházející ze
hyni v sobě“ – úctu
„Bo
a hlavně hledáme
tělu a odvahu žít si
a lásku k sobě a svému
o prvního ročníku
život po svém. Z našeh
spočet svateb, křtin,
ne
vzešlo hodně plodů –
porodních obřadů.
příprav nevěsty a před
36 | Pravý domácí časopis
Ženská bubnovací skupina Luna, foto z oslavy letního slunovratu na Labyrintu v Bělé. Foto Josef Mikeš
Voda jako voda,
čaj jako čaj
TEXT:
Markéta Fingerová
Také nejste fanoušky plastových láhví? Napijete se džusu,
ale cítíte kávu, která byla v láhvi o den dříve. Špatně se
udržují čisté a to nemluvím o složení plastů. Jsou skutečně
zdravotně neškodné? Zkoušela jsem různé varianty. Nabízelo
se sklo, ale s malým dítětem jsem váhala. Snadno se rozbije,
nebyla bych ráda, aby se dcera pořezala. Nakonec jsem řešení
našla… Je sice skleněné, ale zase tak snadno se nerozbije.
Jaké výhody tedy pití
ze skleněných nádob přináší:
1) Nemění se chuť
Když jíte jídlo z plastové dózy nebo pijete z plastové láhve,
můžete cítit chuť plastu. Vybavujete si ji? Nic příjemného. Sklo
chuť jídla ani pití neovlivňuje. Patří mezi inertní materiály, tedy
takové, které nereagují s žádnými látkami, proto se používá v laboratořích. Je netečné, nejedovaté a neškodné.
2) Voda voní jako voda
Jednou čaj, podruhé kávu, pak vodu nebo limonádu. Pokaždé
máme chuť na něco jiného a nápoj si chceme vychutnat včetně
jeho vůně. Plast pachy nasává, a i když myjete láhev pravidelně,
dostat z ní výrazné aroma není vždy snadné. Sklo pachy nepřijímá, a tak tento problém úplně odpadá.
3) Vydrží jako nové
Zkusit můžete například láhve a dózy Lifefactory
Ve výčtu předností skla můžeme pokračovat. Teď už však
buďme konkrétní. Láhve Lifefactory jsou vyrobeny z borosilikátového skla, takže do nich můžete nalít vroucí čaj i ledovou
citronádu. Mají plastové víčko a silikonový obal, aby se
lépe držely a neklouzaly. Díky němu jsou také odolnější při
nárazech. Použité plasty neobsahují diskutované propyleny
BPA a BPS v žádném množství. Láhev můžete bez problémů
sterilizovat tříminutovým varem. Obal není třeba sundávat.
Nechat ho na láhvi je možné i při mytí v myčce. Stejně tak
jsou na tom dózy.
Na výběr jsou láhve pro děti (120 a 250 ml se třemi různými
uzávěry), pro dospělé (350, 475 a 650 ml se třemi typy uzávěrů), sklenice ve dvou velikostech a tři různé dózy. To vše
v nepřeberném množství barev. K dětským láhvím patří
šroubovací víčko, dudlík a pítko, k těm pro dospělé pak kromě
šroubovacího víčka také flip nebo uzávěr s brčkem.
Sklo jen tak nepoškrábete. Vypadá pořád stejně, drží si svůj tvar
i vlastnosti. Samozřejmě se snadněji rozbije než plast, ale i to je
v případě láhví na pití a dóz řešitelné – například, jak ukážeme
dále, silikonovým obalem. Čiré sklo se také snáze udržuje čisté,
prostě vidíte, jestli je špinavé, nebo ne.
4) Máte jistotu, že neobsahuje žádné škodlivé sloučeniny
Při výrobě plastů jsou používány různé propyleny, nejčastěji
se mluví o BPA a BPS. Ty mohou významně ovlivnit zdraví dětí
i dospělých, mj. vývoj plodu v těhotenství, imunitu nebo tvorbu
spermií. Sklo je sklo. Při jeho výrobě žádné škodlivé sloučeniny
používány nejsou.
5) Recyklace
Záleží vám na životním prostředí? Sklo je materiál, který lze bez
problémů recyklovat.
Koukněte na:
www.pijemezeskla.cz
www.mamaja.cz.
Pravý domácí časopis | 37
TEXT:
Zuzana Čítková
PICKLES
aneb jak skvěle
zužitkovat zbytky
zeleniny, pochutnat
si a ještě udělat
něco pro svoje
zdraví
Ten podtitul článku je velmi výstižný. Ať se snažím jakkoliv – vždycky mi v lednici zbyde nějaká
zelenina, se kterou si nevím rady. Do žádného jídla se dohromady nehodí, na salát už je trochu povadlá,
ale na vyhození určitě také není. Pickles řeší všechny tyto problémy. Navíc mě nakládání tak nadchlo,
že jsem si nechala udělat „kvašáčky“ do zásoby a obdarovala jsem jimi o minulých Vánocích celou svou
rodinu. Nakládání zeleniny se hodí především teď v zimě, kdy bývá přirozeně té čerstvé pomálu, nebo
by to alespoň tak být mělo, i když se nám supermarkety snaží namluvit opak.
Co nám doma všechno kvasí
Až třetina jídla běžného člověka prý prošla nějakou formou
fermentace. Kromě nakládaného zelí, okurek a jiné zeleniny se
jedná o chléb a pečivo, které kyne pomocí droždí nebo kvásku,
ale i o alkohol či zakysané výrobky z mléka. Kromě změny
chuti tak fermentace potraviny přirozeně konzervuje. U pickles,
nebo chcete-li nakládané zeleniny, jde o mléčné kvašení, kdy
díky bakteriím vzniká z cukrů kyselina mléčná a další látky. Ty
dohromady s faktem, že k zelenině nemůže vzduch, zabraňují
tomu, aby se nám výsledné dílo zkazilo.
38 | Pravý domácí časopis
Co budete
potřebovat
Kvašáček – můžete
použít i velkou zavařovací sklenici nebo
jinou kameninovou či
keramickou nádobu,
ale na internetu se to
jen hemží nabídkami
na opravdu vychytané
kvašáčky, které vám
navíc udělají v kuchyni
ještě parádu. Doporučuji
na www.fler.cz zadat
do vyhledávače slovo
kvašák nebo kvašáček
a rázem budete ztraceni,
jako jsem byla já. Nebudete vědět, který vybrat.
Zeleninu – úplně nejzákladnější kombinace je
tvořena z bílého zelí, mrkve a cibule. Osvědčilo se mi dávat zelí
zhruba polovinu k poměru k ostatní zelenině. Zkoušela jsem
ale i ředkve, ředkvičky, tuřín, kedlubny, petržel, pórek, papriku
a červenou řepu (tu ale nastrouhejte jemněji než ostatní zeleninu). Skvělé jsou topinambury – díky Heleno za tip! Nově jsem
vyzkoušela i cukety a dýně hokaido.
Můžete ale přidat i čerstvý zázvor, křen, feferonky nebo jablka.
Sůl – na 1 kg zeleniny budete potřebovat 10–15 g soli. Hodně
záleží na tom, jak jste zvyklí solit.
Koření – může a nemusí být. Nejčastěji se používá kmín, ale
experimentujte!
Nyní nechte vše kvasit zhruba 7 dní při
stabilní pokojové teplotě zhruba 20 °C.
Nedávejte pickles k topení nebo k oknu.
Bude mu dobře někde v rohu místnosti.
Pokud není nádoba dostatečně velká,
může z ní vytékat šťáva, v tom případě ji
postavte ještě na talíř či misku. Po této
době přendejte zeleninu i se šťávou
do skleniček a přesuňte ji do ledničky.
Tak totiž zastavíte proces kvašení. Tam
by měla vydržet i přes měsíc. Nastal čas
ochutnávání: zelenina by měla lehce
křupat a chutnat trochu slaně a trochu
kysele.
Co se může pokazit
objeví plíseň,
• Pznamená
okud se na zelenině
to, že k ní mohl vzduch.
Je potřeba ji příště více namačkat
do kvašáku. Také je možné, že byla
nádoba špinavá nebo byla zelenina
nahnilá či plesnivá. Nikdy plíseň či
hnilobu ze zeleniny nevykrajujte.
Pokud zelenina pustí málo šťávy a nestačí to na potopení, je
možné přilít trochu převařené vody.
Brukvovitá zelenina (zelí, kapusta, ředkev, křen…) pomáhá
kvašení, proto ji do vaší kombinace dávejte vždy alespoň
v jednom zastoupení.
•
•
Vaše první pickles
Jestli čekáte nějaký sofistikovaný návod na přípravu, budete
zklamáni. Příprava je jednoduchá a určitě ji zvládnete. Zeleninu
očistěte, případně oloupejte (obrázek číslo 1). Nakrájejte ji nebo
nastrouhejte na tenké proužky, tvrdou zeleninu nastrouhejte
na hrubém struhadle (obrázek číslo 2). Poté ji smíchejte se solí
a kořením a důkladně promačkejte, až se uvolní šťáva. Množství
šťávy záleží i na ročním období. Na jaře je zelenina šťavnatější
než v zimě.
Vzniklou směs namačkejte do nádoby na kvašení (obrázek
číslo 3) a zatěžkejte závažím tak, aby byla všechna zelenina
potopená ve šťávě (obrázek číslo 4) a přiklopte (obrázek číslo 5).
Nádoby na kvašení bývají opatřeny gumičkou a dřívkem, což
zaručí, že zelenina bude pořád potopená a nevyplave. Pokud
nemáte kvašáček, jednoduše použijte jako závaží další sklenici
naplněnou vodou a vše přiklopte.
Jak a proč konzumovat
Já osobně mám moc ráda luštěniny, a tak mě dostala kombinace vařené čočky s máslem, vejcem a pickles. Přidávala jsem
ho ale i k ostatním jídlům nebo po jídle místo salátu. Vylepšuji
s ním svoje vegetariánské burgery nebo zapečené těstoviny se
zeleninou. Pickles už dále tepelně neupravujeme, když ho chceme přidat třeba do polévky, vždy
to uděláme až na talíři po uvaření.
Obecně vlastně platí, že nejlepšího
efektu na vaše zdraví docílíte,
když budete pickles pojídat často
po malých porcích. A když už
je zmínka o zdraví: probiotika
v pickles zvýší obranyschopnost
vašeho těla (znáte ze
spousty reklam,
že?). Pickles
také pomáhá
zregenerovat
vaše buňky,
působí blahodárně na zažívání a pomáhá
detoxikovat.
Pravý domácí časopis | 39
Když něco je
TEXT:
Klára Šlehoferová
JINAK
Jsem maminkou dvou miminek, která
se narodila s vrozenou genetickou
poruchou látkové výměny, zvanou
fenylketonurie. Jde o onemocnění
velmi vzácné, postihne zhruba 10
miminek ročně. Ráda bych tímto
článkem přispěla k tomu, aby informace o těchto vzácných anomáliích
přírody nezůstávaly ve společnosti
tabu a uzavřeny pouze v okruhu lidí,
kteří mají stejný osud. Ráda bych také
sdílela informace s lidmi, kteří mají
zkušenosti s touto diagnózu a zároveň mají zájem o zdravý životní styl,
v oblasti stravování především.
Naše životy jsou plné nepředvídatelných překvapení a náhod, nad
kterými nám zůstává rozum stát. A to i v případě, když věříme,
že v přírodě náhody nejsou a vše jsou jen důsledky. Pokud jde
o příjemné záležitosti, je nám veselo a cítíme, že je vše tak, jak má
být. Co ale s tím, když nás překvapí vychýlení z proudu pozitivního
očekávání a něco je prostě JINAK?
Pro nás to „něco jinak“ začalo pozitivním nálezem jedné z mnoha možných vzácných genetických zvláštností, které má za úkol
zachytit novorozenecký screening. Díky němu jsme s manželem
zjistili, že jsme náhodou oba „každý čtyřicátý v populaci“, který
je přenašečem mutace genu, jež je zodpovědný za metabolickou
poruchu s názvem fenylketonurie (PKU). V zemích střední
Evropy se narodí přibližně 1 dítě s touto poruchou na 10 000
dětí. Řetězení náhod nemělo konce, protože ani dva přenašeči
příslušné genové mutace nemají jistotu, že se jim narodí dítě
s PKU, pravděpodobnost je 25 %! A pokud se ocitnete v situaci,
kdy ležíte v porodnici s druhým miminkem a po 2,5 dnech, co se
narodilo, vám telefonuje paní doktorka z odborného pracoviště,
že PKU má i vaše druhé děťátko, jste náhodami převálcováni natolik, že na ně rezignujete a řeknete si, ono to tak snad má být.
Proč je tak důležité zjistit, že se ta mizivá pravděpodobnost narození děťátka s PKU stala právě vám? Protože můžete zásadně
40 | Pravý domácí časopis
ovlivnit kvalitu života svého dítěte. Rozhodující je přitom čas.
Platí zde, čím dříve, tím lépe. V sázce je totiž vývoj mozku, jehož
bouřlivý rozvoj je v prvních letech života významně ohrožen,
pokud se o této genetické zvláštnosti neví. Čekat, jestli se nemoc
projeví, by už mělo nevratné následky.
A jak se to dá zařídit,
aby vše bylo v pořádku?
Jedinou možností je začít od prvních dnů života dodržovat velmi striktně tzv. nízkobílkovinnou dietu. V prvních dnech a měsících života to znamená hledat správný poměr mezi denním
množstvím mateřského mléka a speciálním dietním přípravkem. Tento poměr se upravuje každý týden, na základě laboratorního vyšetření suché krevní kapky, kterou odebíráte svému
děťátku každý týden z prstíku. K tomu je potřeba vědět, kolik
vypije mateřského mléka za den, takže vážíte před a po každém
kojení, pakliže máte to štěstí, že kojit můžete. Důsledky, jako
např. omezené cestování (potřeba vážení), spánkový deficit,
stres „abych měla dost mléka, abych nakojila tak akorát“ apod.
jsou nasnadě.
Kolem půl roku s časem začínajících příkrmů se už začíná
přepočítávat fenylalanin v přijaté stravě, což je tělu nepostradatelná aminokyselina, kterou děti a lidé s PKU potřebují, ale
jen tolik, kolik jsou schopni zpracovat bez toxických následků
pro tělo. Proto je potřeba počítat, vážit a vyvažovat optimální
množství. V praxi to znamená vyškrtnout z jídelníčku 80–90 %
běžných surovin, což se neobejde bez plánování, vážení všech
surovin v syrovém stavu, počítání, vyhledávání a nakupování
speciálních produktů pro PKU dietu.
Co tedy děti s PKU
mohou, a co ne?
Volně mohou konzumovat vše, co
neobsahuje žádné bílkoviny, tedy
sacharidy a tuky, ve všem ostatním
je potřeba bílkoviny přepočítávat na obsah fenylalaninu. Potraviny, v nichž často
obsah vysoce převyšuje denní dávku fenylalaninu, je nutné
tedy naprosto vyloučit z jídelníčku: maso, mléko, ryby, mléčné,
tvarohové výrobky, luštěniny, veškeré obiloviny, semínka. Co
nám tedy zbývá? Ovoce? Zelenina? Škroby? To vše zpracované
v co nejpestřejších obdobách, aby alespoň touto cestou byl jídelníček zajímavý a pestrý. Zbytek pro tělo nezbytných bílkovin
dostávají děti i dospělí ve formě speciálních léčebných přípravků, které pijí za každým jídlem. Byť jsou tyto přípravky uměle
vyrobené, zajišťují tělu přísun všech chybějících živin, vitamínů
a minerálů, které lidé s PKU nemohou přijímat v běžné potravě.
Je velké štěstí, že tyto přípravky hradí pojišťovna, protože vlastní úhrada spolu s výdaji na speciální nízkobilkovinné potraviny,
i ty základní, by byly pro rozpočet běžné rodiny naprosto
zničující. Z běžných produktů v běžných i alternativnějších obchodech zaměřených na zdravou výživu si člověk s PKU velmi
obtížně vybírá, protože údaj o obsahu fenylalaninu na obalu
nenajdete, častokrát ani tabulku základních nutričních hodnot, kde je určitým vodítkem alespoň údaj o obsahu bílkovin
ve 100 g výrobku. Analýzy obsahu fenylalaninu ve výrobcích
jsou velmi nákladné a peníze se na ně získávají velmi obtížně,
vzhledem k menšině osob s PKU v populaci.
Člověk si občas musí říct, že může být mnohem hůř, když ho
důsledky „několika náhod“ válcují a prověřují jeho trpělivost,
vytrvalost a nadhled. Je řada věcí, které by se
daly zlepšit, zařídit, nastavit anebo vymyslet,
aby stravování pro děti a dospělé s PKU bylo co
nejsnadnější. Aby jejich socializace probíhala
bez komplikací a nebylo na ně nahlíženo ani
jako na chudinky, které „nemohou“ téměř
nic „normálního“ jíst, ale ani jako na vzácné
anomálie přírody. Je ale dlužno v závěru poznamenat, že existuje i spousta pozitivních
věcí, díky kterým umožníte svým dětem
zdravý vývoj od prvních okamžiků
na světě. A když pak vidíte, že se
to daří, byť je z vaší kuchyně malá
alchymistická laboratoř, cítíte se pohlazeni na duši a děkujete, že pokrok
v lékařské vědě vám toto umožnil.
Pravý domácí časopis | 41
?
n
ý
r
a
m
roz
Dal by si někdo výborný…
TEXT:
Beáta Matyášová
První rozmarýn v květináči jsme dostali od babičky
mého muže. Vezli jsme si ho domů vlakem více
než sedm set kilometrů. Manžel má „zelené ruce“
a rozmarýnu se u nás dařilo. Naučili jsme se s ním
vařit, a když přišla zima a v bytě se začalo topit,
našli jsme květináčku místo na chodbě před
bytem. Nevydržel tam dlouho, někdo si ho „půjčil“.
Dodneška je mi to líto.
Rozmarýn i rozmarýna
Rozmarýn lékařský, nebo chcete-li rozmarýnka, pochází z teplých oblastí Středomoří. Její poetické jméno je odvozeno z latiny
a vykládáno jako mořská růže, nebo také mořská rosa. Ve své
domovině na skalnatých mořských pobřežích dorůstají rostliny
ve volné přírodě až 15O cm, jsou trvale zelené a hustě rozvětvené. U nás se rozmarýnu daří v teplejších vinařských oblastech,
nebo právě v květináčích. Líbí se mu za oknem, v teplých měsících i na bylinkové zahrádce.
Podpora lásky, paměti i zdraví
Rozmarýn byl zasvěcen bohyni Afrodité jako symbol plodnosti,
lásky, věrnosti a spolehlivosti. Studenti starého Řecka nosili
na hlavě věnce z rozmarýnu, aby podpořili své učení, a v dobách epidemií moru lidé věřili v mocné účinky této aromatické
bylinky až do té míry, že si ji věšeli ve váčcích na krk, aby je
ochránila před nákazou. Jedna z legend také vysvětluje, proč
jsou kvítky rozmarýnu modré – údajně když svatá rodina utíkala do Egypta a na cestě si chtěla odpočinout, Panna Marie rozprostřela svůj plášť na keři rozmarýnky a do té doby původně
bílé květy se zbarvily na její počest do blankytně modra.
Blahodárná síla silic
Léčivé účinky rozmarýnu můžeme využít v kuchyni, kosmetice
i aromaterapii, přičemž nejsilnější jsou právě z rostlin vybujelých na slunných mořských plážích. Rozmarýnka dokáže
stimulovat krevní oběh a lehce zvýšit krevní tlak, zároveň ale
také uklidnit naši mysl, předejít pocitům úzkosti či nespavosti
a nervovým migrénám. Užíváme ji ve formě čajů nebo jako
koření – samotné i společně s ostatními bylinkami, kdy nejznámější z nich je provensálské koření. Dezinfekční účinky bylinky
působí velmi blahodárně na náš trávicí trakt. Využít je můžeme
při nadýmání, kolikách, střevních potížích či otravě jídlem.
Rozmarýn lékařský podporuje trávení a tvorbu žluči a dokáže
nám rychle ulevit.
Masti s výtažkem této rostliny se báječně hodí k masážím, mírní
bolesti a pomáhají při léčbě revmatu. Éterické oleje s obsahem
rozmarýnových silic dokáží vydezinfikovat v místnosti vzduch
a jejich vdechování se doporučuje především při infekčním
onemocnění dýchacích cest, kdy naše sliznice umí báječně
vyčistit a ozdravit.
42 | Pravý domácí časopis
Rozmarýnka v kuchyni
K okamžité spotřebě můžeme sklízet rozmarýnu po celý rok, ale
největší sílu má těsně před květem. V této době se doporučuje
několik větviček rostlinky ostříhat, svázat do kytiček a zavěsit
k vysušení. Suché jehličky se pak dají snadno otrhat a skladovat
v uzavřené nádobě, aby si zachovaly co nejvíce ze své chuti
a vůně. Drtíme až během vaření.
Rozmarýn se v kuchyni určitě neztratí. Má silné aroma, proto
bychom měli být při jeho použití střídmí. Ve větším množství
by nám navíc mohl zhořknout. Nejlépe se hodí k masu a rybám,
výtečně dochutí ale i dresing do salátu, polévku či omáčku.
Doporučuji vyzkoušet si naložit rozmarýn do olivového oleje, je
výborný k čerstvé zelenině.
TIPY
Na rozmarýn by si určitě měly dávat pozor těhotné ženy a také lidé trpící vysokým tlakem.
Recepty:
Následující tři recepty jsem nedávno připravovala jako
nedělní oběd pro návštěvu a po všem se jen zaprášilo.
Rozmarýnové brambory
NA 4 PORCE PŘÍLOHY:
700 g brambor, které při vaření zůstanou pevné, 2 snítky
rozmarýny, 4 lžíce olivového oleje, sůl.
Tuto přílohu jsme měli poprvé na svatbě (zvolili jsme italské menu) a od té doby ji máme rádi .
Brambory umyjeme pod tekoucí vodou a vydrbeme kartáčkem. Vaříme je vcelku, dokud nebudou měkké, cca 25
minut a pak necháme vychladnout. Brambory oloupeme
a podélně rozřízneme na čtvrtky. Rozmarýnu omyjeme,
osušíme a odtrháme jednotlivé jehličky. Na široké pánvi
rozpálíme olej a vložíme do něj brambory jednu vedle
druhé. Na středním plameni osmahneme brambory
do hněda, obrátíme, přidáme rozmarýnu, osolíme, opepříme a dosmažíme. Podáváme nejlépe s pečeným masem,
ale výtečné jsou i jen tak .
Vepřová pečeně s rozmarýnem
Fazolové crostini s rozmarýnem
NA 4 PORCE PŘEDKRMU:
400 g plechovka malých bílých fazolí, 4 lžíce olivového oleje, 1 lžička nasekaného čerstvého rozmarýnu (jen otrhané
jehličky), 1 chilli paprička bez semínek, nasekaná nadrobno, 2 stroužky česneku, rozmělněné, čerstvě namletý pepř,
petrželka na ozdobu, plátky bílého chleba.
Fazole slijeme a propláchneme vodou. V pánvi zahřejeme
olivový olej, přidáme okapané fazole, rozmarýn a chilli
papričku, osolíme a minutu mícháme. Poté směs z plotny
stáhneme, rozmačkáme a dochutíme česnekem a pepřem.
Plátky chleba pokapeme olivovým olejem a opečeme
na pánvi. Natřeme na ně fazole a podáváme ozdobené
petrželkou.
NA 6 PORCÍ:
1,2 kg vepřové pečeně bez kosti, 6 větviček čerstvé rozmarýny, 1 chemicky neošetřený citron, 4 stroužky česneku,
4 lžíce olivového oleje, 250 ml suchého bílého vína, sůl
a čerstvě mletý pepř.
Omyjeme rozmarýn a ze 3 větviček otrháme jehličky. Citron omyjeme pod tekoucí horkou vodou, osušíme a kůru
lehce ořízneme. Rozmarýn, česnek i citronovou kůru
na prkénku jemně nasekáme. V mističce smícháme sůl,
pepř, 2 lžíce oleje a směs koření. Maso osušíme a ze všech
stran potřeme ochuceným olejem. Troubu předehřejeme
na 180 °C (horkovzdušnou bez předehřátí nastavíme
na 160 °C, maso vložíme do pekáče a na plotně ze všech
stran osmahneme do hněda. Poté vložíme pekáč do trouby
a přiložíme zbývající větvičky rozmarýnu. Maso pečeme
45 minut, pak ho podlijeme vínem a necháme péct další
hodinu a čtvrt. Mezitím občas ještě přidáme víno a pečeni
obrátíme. Po dopečení ji necháme ještě 10 minut odpočinout, než maso nakrojíme a podáváme.
Pravý domácí časopis | 43
Sedím v úplné tmě. Jsem stejně tak jako všichni přísedící promáčená svým vlastním potem.
Prsty zarývám do chladivé země a celou svou bytostí se soustředím na znějící posvátné písně.
Je jaro a právě probíhá obřad potní chýše. O tři měsíce později opět sedím ve tmě, promáčená
svým vlastním potem. Prsty zarývám do kuchyňského křesla a celou svou bytostí se soustředím na zpěv. Na svět přichází synek Adam. Písni, která ho provedla vstupní branou do života,
dal její autor název „Creator Have Pity On Us And Hear Our Prayer“. Už roky zpívám tuto píseň v kruhu těhotných žen při setkávání na téma „Prozpívat se porodem“ v Maitree a k mému
velikému překvapení se mi právě tato píseň doslova vedrala do úst i při příchodu mého třetího syna na svět. Kdo vlastně je onen autor – muž s havraními vlasy a bílou holí, kterého jsem
poznala při již zmíněném obřadu znovuzrození?
TEXT:
Lucie Suchá Groverová
Hledání odolnosti
„Jsem členem kmenů Shosone–Paiute z indiánské rezervace
Duck Valley,“ říká Arnold William Thomas. Tato rezervace se
nachází v severovýchodní Nevadě a jihozápadním Idahu, jediné
zdejší město se jmenuje Owyhee. Na území Nevady byl lid
Shosonů přemístěn vládou Spojených států v roce 1877. Jejich
posledním známým domovem byl Great Basin. Podobně se zacházelo s lidem Paiute, který byl přemístěn na sousedící území
v Idaho. Vláda Spojených států plánovala, že se tyto dva kmeny
vzájemně zlikvidují. Před příchodem bílých lidí oba kmeny
putovaly po celém území dnešních USA a jihu Kanady.
Vykořenění a trauma
Ve středověku bylo utlačování domorodých národů uzákoněno
bulami a dekrety, které vydal papež Alexandr v době, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Tyto papežské dekrety zaručily
Evropanům nadvládu nad územím, které po tisíciletí obývaly
domorodé národy. Vydání těchto území zahájilo katastrofický
sled událostí, a ačkoli byly tato listiny sepsány před pěti sty lety,
nikdo je dosud neodvolal. Historickým a vědomým cílem kolonizátorů a misionářů bylo narušení kulturní integrity. Prvním
nástrojem manipulace s americkými indiány a mnoha jinými
domorodými národy po celém světě byla škola, která převracela
jejich základní kmenové hodnoty. Děti měly od útlého věku zakázáno hovořit svým původním jazykem či dodržovat původní
tradice. Ve škole trávily zpravidla devět měsíců v kuse, což oslabilo vliv jejich rodin i vazbu na původní kulturu. Další a další
generace jsou poznamenány. Poničená sebeúcta, vykořenění,
ztráta tradic. Generační trauma, které neustále zasahuje i do života dnešních mladých lidí…
„Na střední škole jsem byl
vybrán jako jediný za Nevadu mezi elitní fotbalové
a basketbalové hráče. Snil
jsem o tom, že budu profesionální sportovec, a zdálo
se, že všechno je na dosah,“
vzpomíná Arnold Thomas.
„Jednoho jara můj otec
spáchal sebevraždu. Život
se mi otočil vzhůru nohama
a moje dosavadní rovnováha byla narušena. Jednou
v létě jsem vzal třicítku revolver , vložil ho pod bradu
a zmáčkl spoušť. Rozdrtila
se většina kostí v mém obličeji. Bylo mi osmnáct. Pokusil jsem se zabít, protože
jsem nebyl schopen vyjádřit
své myšlenky a pocity.“
44 | Pravý domácí časopis
Sebevražda Arnoldova otce, které předcházela sebevražda dědečka, měla hluboký dopad na Arnolda samotného i celou jeho
rodinu. Snažil se utopit svůj zármutek v pití alkoholu a braní
drog. Tento způsob života ho přivedl k pokusu o sebevraždu,
který vážně poškodil jeho tvář, způsobil úplné oslepnutí a znemožnil mu na několik let mluvit. Velice náročné životní období
se mu podařilo zvládnout za veliké podpory jeho rodiny, přátel
a kmenového společenství. Pomalu se začal ze zdecimovaných
kusů skládat zase dohromady. Teď říká, že jeho pokus o sebevraždu byl pro něj vlastně dar. Při hledání vlastní smrti našel
nový život. Ztratil svou schopnost vidět, ale získal neocenitelný
nadhled a vhled, takže teď sám může druhým pomáhat zvládat
emocionální bolest.
Malé cíle postačí
„Když jsem se začal vzpamatovávat, zapojil jsem se do našich
kmenových léčebných obřadů: Tance Slunce, obřadů s dýmkou,
vision questů, potních chýší, peyotlových obřadů…
Síla Owyhee je ve veliké propojenosti a blízkosti členů celého
kmenového společenství a jejich ochotě si pomáhat. Odešel jsem
do Salt Lake City na rehabilitace a zařadil se do programu pro
nevidomé a zrakově postižené. Podstoupil jsem kolem třiceti
operací. Dostal jsem druhou šanci… Pro začátek jsem si vyhotovil seznam malých cílů, kterých chci dosáhnout, a definoval
si, co pro mne znamená úspěch. Prvním cílem bylo dostat se
z postele. Další naučit se jíst prostřednictvím svých úst. Další
naučit se žít samostatně jako slepý člověk. Naučil jsem se Braillovo písmo, používat slepeckou hůl, vařit, uklízet, prát…“ Jakmile
Arnold dokončil rehabilitační program, byl přijat na univerzitu
v Utahu. V roce 1997 získal titul v oboru psychologie a o dva
roky později magisterský titul v oboru sociální práce s důrazem
na individuální, skupinové a rodinné poradenství.
„Musel jsem se probudit a odpustit sám sobě fakt, že jsem se
chtěl zabít. Žádal jsem Boha o odpuštění a teprve poté jsem byl
schopen požádat o odpuštění svoji rodinu a blízké. Prostřednictvím hovorů s mými blízkými a ceremoniálních obřadů jsem byl
Co máme vlastně společného a proč
tento příběh?
Několik generací Čechů bylo „odkojeno“ rudým gentlemanem
Vinnetouem. Pro mnoho lidí byly prostřednictvím právě tohoto
příběhu položeny základy čestného chování. Kolik kluků zažilo
situaci, kdy učitel objevil, že si místo doporučeného vzdělávání
čtou „májovky“ pod lavicí? Pro mnoho lidí to byla v době totality
jedna z možností, jak se alespoň dočasně vymanit z jejího
područí. I naše společnost prochází jakýmsi kolektivním
traumatem. Rodinné vazby jsou velmi narušeny a o lidských
hodnotách a poztrácených tradicích, můžeme dlouze nevesele
diskutovat.
schopen pustit svůj smutek a pohnout se kupředu. Sjednocením
tradičních duchovních učení a západních terapeutických metod
jsem prošel bolestí a našel jsem určitou harmonii a vyrovnanost.
Od roku 1990 vyprávím svůj příběh jednotlivcům, rodinám,
komunitám s nadějí, že získají víru, sílu a motivaci žít plný život
s vděčností za to, co mají.“
„PROČ? To byla otázka, na kterou se mne ptali. PROČ? To je otázka, na kterou se ptají prarodiče, rodiče, příbuzní, kteří ztratili
sebevraždou někoho milovaného. V některých komunitách,
kde pracuji, jsou myšlenky na sebevraždu denním chlebem.
Skličující je fakt, že sebevraždy v naší komunitě mají čím dál
větší věkový rozsah. Vzít si život se už podařilo jak desetiletým,
tak stařešinům našeho kmene. Stávám před našimi lidmi celé
země a pokouším se na tuto otázku odpovědět. Existuje mnoho
důvodů PROČ. Pro mnohé z nás je to neschopnost vyjádřit
naši duševní a emocionální bolest hluboko v nás a sdílet ji
s ostatními. Někteří si myslí, že se o nás nikdo nezajímá, nikdo
nám nerozumí a že se náš život nezlepší. Často ztrácíme naději
a víru a upadáme do depresí. Pak je jednodušší si začít myslet,
že sebevražda je tou správnou reakcí. Trvalé řešení dočasných
problémů…“
Arnold Thomas si uvědomuje, že téma jakési „vykořeněnosti“
se netýká jenom domorodých Američanů. Říká, že mnoho lidí,
které na svých cestách potkává, pochází z rozvrácených rodin,
smíšených manželství nebo mají rodiče, kteří s nimi špatně
zacházejí.
Hranice jsou otevřeny a domorodí gentlemani tedy mohou se
svým poselstvím přijít přímo k nám. Tentokrát už ale nejsme
pouhými diváky a snílky u knih či televizních obrazovek. Všechno je to doopravdy.
Slovy Arnolda:
„Pojďme vzájemně sdílet osobní boje
a vítězství.“
Naše tradiční duchovní učení říká, že
život je dar
Sebevražda není historicky součást naší kultury. Vzít si život je
sobecký akt. Jsme tu pouze na určitý čas a nemáme právo si ten
čas zkrátit. Někteří naši stařešinové říkají, že když jednotlivec
spáchá sebevraždu, jeho duše zůstává uvězněna na zemi až
do té doby, kdy měl odejít přirozenou cestou.
Už přes dvacet let jsem úplně slepý – žiji ve světě temnoty.
Podpora mé rodiny a přátel byla a je pro mne klíčová v utváření
osobnosti, kterou jsem dnes. Vzájemná podpora lidí je životně
důležitá pro snižování podílu sebevražd v komunitách. Může to
znít směšně, ale nikdy nevíte, kdy úsměv, objetí, poplácání po zádech nebo slova útěchy mohou změnit člověku život.“
Jedním z hlavních témat, kterým se Arnold věnuje, je osobní
odolnost. Popisuje ji jako schopnost odrazu od jakékoliv negativní či pozitivní zkušenosti v životě. Jako proces hledání, vlastní odolnější povahy. „Odolnost je intuitivní a pro mne i spirituální záležitostí. Domorodí lidé po tisíce let využívají čtyři základní
elementy, aby si udrželi vyrovnanost. Spojením s těmito prvky
prostřednictvím modlitby byli domorodí lidé vždy schopni najít
vnitřní klid a nezáleželo na tom, jakými traumaty, tragédiemi,
nebo naopak pozitivními zážitky procházeli. Byli schopni držet
se své životní linie, přijmout různé zkušenosti, přizpůsobit se
jim, najít krásu v jakékoliv situaci a co nejlépe ji využít.“
Pravý domácí časopis | 45
TEXT:
Nataša Foltánová
KU
EK
OP
RZ
RAN
Í
díl čtvrtý
závěrečný
VYHRŇME SI RUKÁVY
A ZAČNĚME (EKO)PRÁT
V předchozích třech dílech jsme se zabývali teorií praní. Teď tedy už víme dost na to, abychom mohli
převzít zodpovědnost za prací proces do vlastních rukou, a chápeme, že to bude vyžadovat víc než
jen nasypat do pračky zázračný voňavý prášek a zavřít dvířka. Úspěšnost praní posuzujeme zejména
podle toho, do jaké míry si poradí se skvrnami a výrazným zašpiněním. V tom je potřeba šetrným
a ekologickým přípravkům pomoct, ale zdaleka to není tak složité ani namáhavé, jak se domnívají
škarohlídi a jak tvrdí ti, kteří to nikdy nezkusili. Tak se tedy pojďme dát do díla.
PŘÍPRAVA NA PRANÍ
První zásadou a mantrou ekopraní je skvrny ošetřit před praním (a ideálně hned po jejich vzniku). K tomu je třeba prádlo
třídit nejen podle barev a materiálu, ale také podle stupně
znečistění.
1. TŘÍDĚNÍ PRÁDLA
PODLE BAREV – Bílé prádlo oddělíme od barevného a pereme
zvlášť v přípravku na bílé prádlo nebo s přídavkem bělicího
činidla. Barevné prádlo je dále vhodné rozdělit na prádlo tmavé
a světlejší. U barevného prádla volíme přípravek a způsob praní
tak, aby zůstala zachována barva.
46 | Pravý domácí časopis
PODLE MATERIÁLU – Materiál, ze kterého je oděv vyroben,
je buď přírodní (bavlna, len, vlna, hedvábí…), nebo syntetický,
časté jsou také směsi. Syntetické materiály a směsi pereme
obvykle na 40 °C (nebo podle doporučení výrobce). Bavlnu a len
je možné prát na vyšší teploty. Vlnu a hedvábí je vhodné prát
zvlášť a použít co nejšetrnější přípravky, jako jsou mýdlové ořechy nebo čisté olivové mýdlo.
PODLE STUPNĚ ZNEČISTĚNÍ – Většina prádla je po běžném
nošení znečištěna pouze potem a prachem a k vyprání postačí
jen jednoduché prostředky, jako je saponin z mýdlových ořechů
nebo mýdlo. Před samotným praním se zaměříme na prádlo,
na kterém jsou buď jednotlivé skvrny, nebo je celkově více
znečištěno.
2. OŠETŘENÍ SKVRN
Máme-li v hromadě prádla pár kousků se skvrnami od čokolády nebo ovoce, dává smysl skvrny ošetřit zvlášť předem,
abychom měli jistotu, že se jich zbavíme, a nemuseli kvůli nim
vystavovat zbytek pračky dávce silné prací chemie, případně
riskovat, že je nevypereme vůbec, protože se do textilu nečistota jednoduše „zavaří“.
Jak na to: Skvrnu
namočíme a potřeme
mýdlem. Výborně
funguje žlučové mýdlo,
což je mýdlo s přídavkem hovězí žluči.
Ta obsahuje enzymy
rozkládající tuky a enzymy štěpící bílkoviny,
proto se výborně hodí
k odstranění skvrn.
Pro vegany a ty, jež se
chtějí vyhnout použití
živočišných surovin,
stejnou službu udělá i mýdlo s citronovým výtažkem, který má bělicí účinek. V případě starých nebo hutných
skvrn lze vzít na pomoc kartáček.
SILNĚ ZNEČISTĚNÉ PRÁDLO – Pokud je některý kousek prádla obzvláště znečištěn celý, třeba od bláta, nebo na něm jsou
staré zaprané skvrny, nejúčinnější formou, jak nečistoty ošetřit,
je namáčení.
Namáčení před praním: Do přiměřené nádoby (kbelík nebo
umyvadlo, v případě většího množství prádla použijeme vanu)
napustíme co nejteplejší vodu podle toho, co prádlo snese. Čím
teplejší voda, tím lépe. Ve vodě rozpustíme 2–3 lžíce (zhruba
na 10 l vody) prášku na skvrny, můžeme přidat také trochu mýdlových vloček, a do připravené lázně namočíme prádlo ideálně
přes noc. Před praním vodu vylejeme (nejlépe do záchodu, aby
se špínou zbytečně nezanášel odpad) a budeme pozorovat, kolik
nečistot se do vody uvolnilo. Nečistota, kterou vyléváme, je
špína, která by se jinak rozpustila v pračce, a v této vodě by se
pralo veškeré ostatní prádlo!
Vychytávka: úžasným pomocníkem pro „turbonamáčení“ je zvon
na čistění odpadů. Jeho funkci jsem objevila při namáčení jednoho extra znečistěného kousku, který měl po namočení do kbelíku stále tendenci vyplavávat k hladině. Protože byla voda
horká a po ruce byl záchodový zvon, použila jsem ho k zanoření
prádla. Zvon se k prádlu přicucl a síla jeho podtlaku způsobila,
že po několika pohybech zůstaly kalhoty takřka čisté! :-)
3. PRANÍ
Máme-li ošetřeny skvrny a extra špinavé prádlo předem namočeno, můžeme se pustit do ekopraní
s klidem a jistotou, že vypereme a budeme
s výsledkem spokojeni. Jaký tedy použít
prací prostředek?
DĚTSKÉ PRÁDLO A PRÁDLO PRO
ALERGIKY – Nejšetrnější praní je praní
v mýdlových ořeších, protože nezanechávají v textilu chemická rezidua dráždící
pokožku. Pokud perete v pracím prostředku, mýdlových vločkách nebo mýdlovém
slizu, nezapomeňte použít místo aviváže
ocet nebo máchadlo, které pomůže z textilu odstranit zbytky pracího prostředku
(viz předchozí díl). Zejména se ale vyhněte přípravkům se syntetickou parfemací,
enzymy či optickými zjasňovači.
BAREVNÉ PRÁDLO – Na barevné prádlo
použijeme buď prací prostředek na barevné prádlo, případně můžeme opět sáhnout po mýdlových ořeších, které jsou
velmi šetrné k barvám.
BÍLÉ PRÁDLO – Prací prášek s obsahem
bělicí složky nebo prací gel s přídavkem
bělicího prášku se postarají o to, že bude
dobře a doběla vypráno. Ekopřípravky
neobsahují optické zjasňovače, takže se
vám prádlo může jevit méně zářící (a také
nebude ve tmě fosforeskovat :)
PRANÍ TEXTILNÍCH PLEN
Před praním ošetřete skvrny žlučovým
nebo citronovým mýdlem. Pleny perte
na teplotu doporučenou výrobcem
v pracím prostředku. Vyhněte se použití
přípravků na bázi enzymů – poškozují
vlákna a zkracují životnost plen, a také
mohou způsobit podráždění pokožky.
Do poslední máchací lázně přidejte ocet
nebo máchadlo, které zneutralizuje zbytky pracího prostředku. Máchadlo ani ocet
ale nepoužívejte u bambusových plen. Při
praní látkových plen nikdy nepoužívejte
aviváž – ucpává vlákna a snižuje savost
plen.
PROČ V PRACÍCH TESTECH VYCHÁZEJÍ EKOLOGICKÉ PRACÍ PROSTŘEDKY
HŮŘE NEŽ KONVENČNÍ?
Testy obvykle porovnávají chování
různých produktů za stejných podmínek. Pro získání prakticky
použitelných informací o účinnosti praní by ale bylo třeba testovat celý postup praní, který respektuje specifika daného pracího
prostředku, prané textilie a druhu znečištění.
MÝDLOVÝ SLIZ – je doma vyrobený prací prostředek z mýdla, sody a vody. Používá se stejným způsobem jako klasické
přípravky na praní. V případě praní bílého prádla lze do bubnu
pračky přidat bělicí prášek – perkarbonát sodný. Soda se
do mýdlového slizu přidává ke změkčení vody a pro své mírné
dezinfekční účinky.
Návod na přípravu: Prací mýdlo o váze cca 175 g nastrouháme či
použijeme mýdlové vločky a cca 150 g sody na praní rozpustíme
v 1 l teplé vody. Doplníme horkou vodou na objem 10 l a řádně
promícháme. Po zchladnutí je mýdlový sliz hotov a lze ho takto
skladovat k průběžnému použití. Dávkujeme cca 200 ml slizu
přímo do bubnu pračky.
Pravý domácí časopis | 47
MÝDLOVÉ OŘECHY – jsou plody stromu Sapindus Mukorrosi,
který roste v Nepálu a Indii. K praní se používají slupky, které
mají vysoký podíl saponinů.
Mýdlové ořechy šetrně čistí tkaninu, uchovávají barvy a jsou
vhodné zejména k praní
dětského prádla, pro alergiky a osoby trpící kožními
nemocemi. Mýdlový ořech
je vhodný k praní lehce
znečištěného prádla beze
skvrn nebo se současným
užitím aplikace žlučového
mýdla přímo na skvrnu
či předchozího namáčení
prádla a k jemnému praní
vlny a hedvábí. Výluhy
z mýdlových ořechů nepředstavují nebezpečí pro
životní prostředí a skořápky lze kompostovat.
Saponiny z mýdlových
ořechů mohou být součástí prací gelů, které se pak
používají obdobně jako
konvenční přípravky. Gel
má lepší prací účinnost než samotný mýdlový ořech, protože obsahuje větší koncentraci saponinů.
Závěrem
Všichni, kteří s námi absolvovali všechny čtyři díly, jistě chápou, že prát ekologicky není o maximálním zjednodušení. Zároveň se ale také přesvědčili, že to není
složité nebo zdlouhavé, a zejména, že je možné vyprat
téměř vše, jen se na to musí o něco chytřeji. Co je ale
nejdůležitější – to, že jste dočetli až sem, znamená, že
si uvědomujete, PROČ chcete omezit chemii ve svém
prádle. Oblečení nás provází 24 hodin denně, 365 dní
v roce, a omezit chemii v oblečení znamená významně
snížit celkovou chemickou zátěž na naše tělo i na celou
planetu.
Budeme rádi, když nám napíšete svoje zkušenosti i další postřehy. Sledujte dále stránku www.ekoalchymie.cz,
kde vám budeme přinášet další novinky, návody a informace.
Budete-li mít zájem o uspořádání přednášky ve vašem
městě, pište na [email protected]
JAK PEREME U NÁS REDAKCI
Markéta Ovsíková:
Jsem moc spokojená s praním v mýdlových vločkách – vůně mýdla, co se line bytem, mě oblažuje.
Další na výběr mám mýdlové ořechy, ke kterým přidávám levandulovou silici. K bílému prádlu pak
přisypávám trochu bělicího prášku a pokaždé naliji do vaničky trochu levandulového máchadla. Co
do kvality praní bych řekla, že vločky perou trošku lépe než ořechy. Agresivní prostředky z běžné drogerie
vyperou jistě lépe, ale mně je bližší tato varianta. Skvrny řeším namáčením a žlučovým mýdlem (nebo je
neřeším). Špinaví nechodíme, a jestli někomu nepřipadáme zářivě čistí, tak je to jeho problém :-).
Zuzana Čítková:
Já jsem pleny prala v mýdlových ořeších. Vypraly, ale prádlo bylo zašedlé. Kdybych přidávala
bělicí prostředek, tak by se to nestalo, ale mně tehdy nešlo o zářivě bílé plenky, tak mi to nevadilo.
Spokojena jsem byla i s tekutým koncentrovaným Ecoverem, ale používala jsem ho v začátcích
těhotenství, a tak ho teď nemohu ani cítit. Pravdou je, že jako po jediném pracím prostředku, který jsem
kdy používala, prádlo i vonělo. To se mu ale stalo v naší domácnosti osudným ;-) Teď používám ekologický
tekutý prostředek z DM (značka DenkMit Nature) a jsem spokojená. K bílému prádlu používám bělicí
prášek – také eko. Aviváž jsem přestala používat, protože jsem měla pocit, že mi prádlo pak jakoby zatuchá
(nemám ideální podmínky na sušení). Poté, co jsem si přečetla několik dílů ekopraní, chystám se vyzkoušet
máchadlo. Beáta Matyášová:
Já peru v Yellow and Blue gelu s mýdlovými ořechy a jsem spokojená, prádlo čisté a voňavé :-),
aviváž dávám jenom minimálně (stejná firma), na povlečení, ručníky…
Petra Kruntorádová:
Mojí stálicí jsou nejrůznější přípravky Ecover. Jsou pro líné pradleny, protože zvládnou většinou bez
máchání, namáčení a úzkostlivého třídění i ponožky, ve kterých naše tři děti (co nenosí bačkory)
prošly nejen celým domem, ale někdy i zahradou a chodníkem před domem. Díky Nataše a jejímu
testovacímu proužku jsem zjistila, že máme extrémně tvrdou vodu, takže od té doby používám jak změkčovač Yellow and Blue, tak máchadlo od této firmy, což hodně pomohlo. Když se mi stane, že například dceřin
světlý svetřík jeví i po čtvrtém vyprání známky toho, že byl totálně politý kečupem, sáhnu po konvenční
razantní variantě pracího prostředku a nemám výčitky svědomí, protože ji zase pak dlouho nepoužiji.
Markéta Daňhelová:
Přiznávám, že jsem ještě donedávna prala v normálním prášku, který vše vypere dočista do čista.
Pak jsem si na základě knížky „Děláme si to doma sami“ zkusila vyrobit domácí prací gel z olivového mýdla. A sice už opravdu prádlo nejásá běloskvoucí září, po přečtení Natašina seriálu Ekopraní
se už ale k oněm ropným látkám, optickým zjasňovačům a syntetickým parfémům
opravdu těžko vracet. Místo aviváže dávám do pračky trochu octa s vodou. Ocet na prádle cítit není,
přesto přidávám ještě pár kapek éterického oleje.
48 | Pravý domácí časopis
Štafetové rozhovory
OTÁZKY:
Markéta Davidová
ODPOVĚDI:
Markéta Čepická
Daňhelová
redaktoři PDČ
představují
redaktory PDČ
Pozitivní dítě systému
Na poradách je pokaždé dobře naladěná, krásně upravená a má praktické postřehy k chodu
časopisu. Mé notorické nedodržování uzávěrky
přechází vřelým úsměvem, ráda si mě po mailu
dobírá a já ji. Jinak nevím o Markétě Čepické
Daňhelové nic.
Začnu hned pěkně těžkou otázkou, i když pro tebe
možná vůbec. Kdo jsi a kam kráčíš? (Odpověď přišla
mailem po měsíci:-))
(Protože mi Markéta zcela v rozporu s jejím pojímáním času poslala první otázku asi před půl rokem
) Zkusím se popsat asi takhle: Dělá mi radost, když
moje děti s mým mužem dělají ptákoviny a řehtají se
u toho na celé kolo, když peče sluníčko, když se v troubě pečou muffiny, když si mohu ráno přispat, když držím v ruce sklenici vína, šálek dobré kávy nebo nové
číslo PrDoČasu, když si čmárám obrázky, když krájím
šťavnatý steak, když se mi daří zrecyklovat veškerý
odpad v domácnosti… A kam kráčím, to si opravdu
nejsem jistá. Jenom doufám, že jsem na trase.
A kdo jsi a kam kráčíš v PrDoČasu?
Ha, to je o něco jednodušší. K časopisu jsem se nachomýtla samozřejmě přes Petru, se kterou jsme před sedmnácti lety „zprávařily“ společně v rádiu Evropa 2. Když před dvěma lety Petra
s Danem přišli s nápadem na Pravý domácí časopis (tenkrát se
ještě měl jmenovat Roh hojnosti nebo Špajz), zapojili všechny
okolo. Do každého čísla jsem dodávala jeden až dva články.
Časem se mě Petra zeptala, jestli bych jí s chodem časopisu trochu nepomohla. Já nabídku ráda přijala. Je to krásná společná
tvorba, veskrze pozitivní počin.
Staráš se teď o obsahovou a organizační stránku časopisu.
Máš k tomu ještě nějaké své vlastní počiny?
Napsala jsem knížku pro děti, a také jsem si k ní nakreslila
obrázky, což moc neumím, ale o to víc mě to bavilo. Pak se ještě
drápkem držím v České televizi. Nějakých dvanáct let jsem tam
pracovala ve zpravodajství, teď občas něco natáčím pro jiné
pořady.
Není to naše povídání nějaké moc uhlazené? Jsou vůbec
někdy chvíle, kdy nejsi pozitivní profi moderátorka, kdy jsi
aspoň trochu rozcuchaná?
Řekla bych, že rozcuchaná jsem docela často, ale evidentně
to výborně maskuji. Ale asi jsem i většinou „trapně“ pozitivní.
Snažím se na lidi usmívat, vnímat je kladně, hledat druhou
stránku věci, nejen tu viditelnou na první pohled. Samozřejmě
jsou období, kdy to jde hůř, nebo lidé, u kterých to jde hůř.
A docela dobře mi umějí potrénovat trpělivost mé děti. Zejména
sedmiletý synek je slušný paličák a přesvědčit ho, aby si uklidil
v pokojíčku nebo spáchal domácí úkoly, je někdy nad moje síly.
Tuhle mi řekl, že na uklízení peče, protože to není jeho mise,
a ať mu podobnými pokyny nekazím život. V takových situacích
bych chtěla mít doma Naomi Aldort, ať se ukáže, holka.
Nejsem sice Naomi, ale ten paličák mi připadá jako super
kluk, který ví, co chce. Nebo ty jsi měla vždycky pokojíček
jako ze škatulky?
To víš, že neměla a nemám! A jasně, že mám úžasné děti a jejich
mise je velkolepá. Akorát když už se v dětském pokojíčku nedá
udělat krok, když legová městečka, autová parkoviště a školy
pro plyšáky expandují do celého bytu… Fakt občas potřebuji
vyluxovat. :-)
Jaká byla tvoje mise, když si byla malá? Plníš ji?
Jako malá holka jsem chtěla být herečka. Drželo mě to docela
dlouho, dokonce jsem dělala přijímačky na DAMU. (Asi je zřejmé, že neúspěšně:-)). Zvrtlo se to v novinářku a asi jsem měla
směřovat sem k šíření pozitivních zpráv a jiných úhlů pohledů
na věc.
Jsem dítě systému: „každý den se chodí do školy a dělají se domácí úkoly, nemoc léčí lékař léky, rodí se v leže v porodnici, děti
se prostě očkují, co je dovoleno přidávat do jídla, je neškodné,
školka je budova se splachovacími záchody, když něco říká
obecně uznávaná autorita, tak to asi bude pravda…“ Spousta lidí
takhle pořád přemýšlí a i já s některými zažitými stereotypy bojuji. Na konstelacích nám Iva Málková ukázala hrneček a říkala,
že když se na něj díváte z jedné strany, můžete být naprosto
přesvědčení, že nemá ucho. Ti na druhé straně vám ale budou
tvrdit, že tam ucho je. Na první pohled banální konstatování
mi přišlo úžasně trefné. Snažím se hledat ucha na hrnečcích
a hlavně už netrvat na tom, že když ucho nevidím, že tam není.
A dávat o tom všem vědět dál, to nakonec není špatná mise, ne?
Ne. Takže to, že nám ukazuješ jen svou pozitivní tvář, tedy
neznamená, že na druhé straně není ucho?! Díky bohu za tu
pozitivní zprávu, Markét :-)
Pravý domácí časopis | 49
Š
A
m
š
i
M
Pomozte nám objevovat
PDČ v trafikách
V lednu testujeme, co to udělá, když se náš časopis ocitne
mezi tisíci dalších titulů na stáncích PNS. Samozřejmě nemůžeme být všude, protože trafik je u nás asi 20 tisíc! Proto
bychom byli rádi, kdybyste nám pomohli zmapovat, kam
všude se Pravý domácí dostal. Pokud v trafice uvidíte náš,
doufejme, nepřehlédnutelný design, dejte nám o tom vědět!
„Vyblejskněte“ časopis mobilem a pošlete nám fotku na mail
[email protected] společně s popiskem místa. Fotky
budeme zveřejňovat na facebooku a dáme tak o místě
prodeje vědět dalším. Deset vylosovaných objevitelů odměníme balíčkem bio fairtradové kávy z pražírny v Kostelci
nad Labem.
Znovu na místě činu
ši soutěž „Vezměte
Vzpomínáte si na na
lenou“ a vítězný
vo
do
PDČ s sebou na
arové? Přišla nám
obrázek Kateřiny Fiš
ráva: „Ještě jednou
od ní nedávno tato zp
u. Pro velký
hr
vý
chci poděkovat za
ísto dovezli partu
m
na
es
dn
e
úspěch jsm
kterou se scházíme
‚motalinek‘ papíru, se
idelných tvořivých
av
ve Slavonicích na pr
tu měl velký ohlas.
kurzech. Váš časopis
itele.“ Kateřina nás
Čekejte nové předplat
e!
jem
znovu pobavila, děku
V novém roce nově
Pořádná porada
Naše pravé domácí porady vždy stojí zato.
Ukujeme
spoustu plánů, nadneseme spoustu nápa
dů a hlavně je
nám spolu dobře. Možná vám už teď může
me prozradit,
co jsme mimo jiné vymysleli. Na jaro chyst
áme osobní
setkání s vámi, našimi čtenáři. Mnozí z vás
s námi komunikují mailem, přes facebook, ale osobní
setkání, to bude
teprve to pravé! Nebojte, o všem se včas dozv
íte…
Na fotkách z poslední prosincové porady
vidíte, že dorazili i Lucka a Radek Groverovi – Suchý,
a že o některé
chody, které byly k obědu, se postarala šefre
daktorka
Petra. Uvaří na jaře něco i čtenářům?
Asi už jste zaznamenali, že teď už
se o vás, naši milí předplatitelé,
stará pouze Česká pošta. S předchozí předplatitelskou agenturou
jsme se rozloučili. Pevně věříme,
že pokud pocítíte nějaké změny,
budou jen k lepšímu. Noví i stávající předplatitelé najdou veškeré
informace na našem webu
www.pravydomaci.cz
Přeji nám všem čtenářům a fanouškům Pravého domácího časopisu,
aby se nám dařilo žít ten nejběžnější každodenní svět s radostným
pocitem. Abychom se nebáli náročných zkoušek a nejistot, ale brali je
jako dar tajemství a dobrodružství a i díky tomu se každé ráno těšili
na to, co nám nový den přinese. A když přinese něco těžkého, přeji
nám všem, abychom v sobě objevili schopnost poodstoupit a hledat,
co je v dané situaci pro nás darem a co se můžeme nového naučit…
Všem moc přeji dostatek síly na těle i na duši, klidnou mysl a práci,
kterou máte rádi… a co nejvíce radostných chvil s vašimi blízkými…
Hanka Zemanová,
autorka Biokuchařky a Bioabecedáře
Pravý domácí časopis se u nás doma nejen čte,
ale také se z něj cituje a diskutuje se o tom, co
se v něm píše. Protože i v neskutečném, virtuálně manipulovaném světě je stále něco skutečného, co stojí za to žít a také se o to podělit.
Vedle životního stylu servírovaného marketingovými a reklamními stratégy v mainstreamových médiích existuje způsob života, ve kterém
si nehrajeme na něco, co je trendy, ale hledáme,
co má smysl. A také styl. A ještě jedno mne nad
Pravým domácím časopisem pokaždé napadne:
Když člověk chce, aby něco bylo, nemá na to
čekat. Má to udělat. Přesně jako vy :-) Srdečně
Ivan Hoffman,
komentátor a novinář
Zdravice!
Mám rád výzvy. Hlavně ty, které mne
baví. Ještě před nedávnem se mi zdálo,
že ekologické hospodaření na naší farmě
začíná fungovat. Je však pravda, že zůstává spousta otázek, na které nemám vždy
odpověď, a spousta pochybností, jestli
to děláme úplně nejlépe. Pod stromeček
jsem dostal útlou knížečku: „Virtuóz pšeničného poĺa“, kde autor popisuje úplně
jiný systém pěstování obilí, ten, na který
ekologičtí odborníci „narážejí“, něco
nového, co naplňuje ideu ekologického
zemědělství. Takže se těším, až se dozvím
více, a třeba to na naší farmě někdy vyzkoušíme!
A co přeji Vám a Pravému domácímu
časopisu? Aby Vás obdobné výzvy také
potkávaly a naplňovaly. Držím palce!
Martin Hutař,
zakladatel PRO-BIO
Pravý domácí časopis perfektně zaplňuje
díru na trhu přeplněném magazíny s lesklými obaly, plytkými texty, hromadami
otevřené i skryté reklamy. Je pro přemýšlivé a tolerantní lidi. Pro milovníky dobrého jídla, přírody a přirozenosti. Úplně
stačí, když mu popřeji, ať se daří jako
doposud, protože to mu jde skvěle. Během
pár měsíců je z něj stálice v nabídce mnoha mateřských center, prodejen zdravé
výživy a rodin. Tato oblíbenost jej právě
dostává do nabídky pro nejširší veřejnost
a věřím, že i v té jen uspěje.
Margit Slimáková,
specialistka na zdravotní prevenci a výživu
Milí přátelé,
do roku 2015 bych vám chtěl
popřát hodně zdraví, pro vás
i vaše blízké. Sílu na uskutečnění vašich plánů a přání.
Moudrost a pokoj. A hlavně
víru, lásku a porozumění.
Otakar Jiránek,
zakladatel a ředitel Country Life
Chcete také uveřejnit v PDČ malý inzerát? Cena 500 Kč za 5×5 cm. Pište na [email protected]
Kde nás seženete?
Pravý domácí časopis distribujeme do prodejen
zdravé výživy, kaváren a na podobná spřízněná
místa. Měli byste nás vždy sehnat v prodejnách
Brána k dětem, Country Life, v divadle Kampa.
Seznam dalších míst najdete na našem webu:
www.bit.ly/kdekoupitpdc
KONTAKTY:
Náměty, témata, články:
[email protected]
Distribuce a prodej:
tel: 608 632 250
[email protected]
Pokud ho ve vašem krámku neseženete, poproste
svého obchodníka, ať ho objedná buď přímo u nás
nebo přes Country Life či PRO-BIO. Od ledna by
měl být PDČ k dostání také ve vybraných novinových stáncích. Distribuci bude zajišťovat PNS. Už
teď na to můžet ale upozornit svého trafikanta.
Inzerce a vše ostatní:
[email protected]
Chcete nás prodávat a šířit?
Pokud s námi chcete
za každou cenu mluvit,
volejte 603 841 615
Pravý domácí časopis, tel: 608 632 250,
e-mail: [email protected]
Country Life, tel: 311 712 409, www.countrylife.cz
PRO-BIO, tel: 583 301 951, www.probio.cz
Distribuci zajišťuje:
Chcete nás podpořit?
Děkujeme za jakoukoli finanční částku, kterou
podpoříte činnost Pravého domácího časopisu.
naše č. ú.: 227055196/0300
Jednoduchou verzi objednávání PDČ v pdf
formátu najdete na: www.bit.ly/e_PDC
Cena za jedno číslo je 35,- Kč.
Předplatné
Předplatné zajišťuje Česká pošta
Přijímání objednávek a reklamace:
tel.: 800 300 302
www.postabo.cz
[email protected]
Pravý domácí časopis – vydává rodinné Vydavatelství Propolis, s. r. o., Dělnická 477/36, 250 88 Čelákovice, tel: 603 841 615, www.pravydomaci.cz, e-mail:
[email protected] Šéfredaktorka: Petra Kruntorádová. Editorka: Markéta Čepická Daňhelová. Redakce: Zuzana Čítková, Beáta Matyášová, Monika
Valentová, Markéta Davidová, Markéta Ovsíková, Jiřina Součková. Grafika: Daniel Barták. Sazba: DB, Markéta Hovorková. Ilustrace: Jaroslav Kruntorád,
Markéta Ovsíková, Markéta Čepická Daňhelová, Jan Rieger. Fotografie: Pavel Ovsík, Michaela Šimková. Jazykové korektury: Milka Janotová. Ev. č.: MK ČR
E 21200. ISSN 1805-9449. Číslo 12/2014 vychází dne 1. prosince 2014. Tisk: Triangl. Náklad: 5200 ks.
52 | Pravý domácí časopis
UDÁLOST, NA KTERÉ NESMÍTE CHYBĚT
BIOSTYL
cerTIfIkOvané BIOprOdukTY
ZdravÍ
zDRAvÁ výživA, přÍRODNÍ pRODUKTY, KvALiTNÍ pOTRAviNY,
kLaSIcká I aLTernaTIvnÍ medIcÍna
ecOWOrLd
výROBKY A SLUžBY šETRNÉ K živOTNÍMU pROSTřEDÍ
festival evolution
17. -19. 4. 2015
výstaviště praha Holešovice
aLTernaTIva
SEBEpOzNÁNÍ, DUCHOvNÍ SMĚRY, OSOBNOSTNÍ ROvNOvÁHA čLOvĚKA
i CELÉ SpOLEčNOSTi
InSpIrace
OSOBNÍ ROzvOj, vzDĚLÁvACÍ pROjEKTY, AKTivNÍ ODpOčiNEK
přijďte prezentovat své výrobky a služby návštěvníkům a navázat nové obchodní kontakty
na největší evropský festival v těchto oborech.
www.festivalevolution.cz
OrganIZáTOr:
pARTNEři:
první uzávěrka přihlášek - 31. 10. 2014 - nejvýhodnější ceny pro vaši prezentaci.
Bezlepkové pečivo Nelepek
• velmi chutné a oblíbené nejen u celiaků, ale i u běžných zákazníků
• novinky: vanilkový a čokoládový muffin a semínkový chléb
• Vyrobeno v pekárně specializované na bezlepkový
provoz.
• K dostání v prodejnách a e-shopu Country Life
a v dalších specializovaných prodejnách
biopotravin a produktů zdravé stravy.
ekologické praní
Představujeme vám přírůstky do produktové řady PRANÍ
oblíbené české značky ekodrogerie YELLOW & BLUE:
- Žlučové mýdlo k odstraňování skvrn
- Změkčovač vody a testovací pásky na tvrdost vody
- Mýdlové vločky
- Máchadlo na prádlo
Tyto nové hvězdy doplní oblíbené stálice a jejich synergické působení
zajistí, že ekologické praní bude stejně účinné, jako praní konvenčními
pracími prostředky.
Optimální použití pracích prostředků YELLOW & BLUE je popsáno v našem
DESATERU EKOPRANÍ, jež spolu s dalšími informacemi najdete na našem
novém portálu www.ekoalchymie.cz.
Přednášky, videa, a návody na
www.ekoalchymie.cz
Zakoupíte u dobrých prodejců nebo na
www.tierraverde.cz
Download

Téma: Konopí Jan Hnízdil