studenti studentum
Vše o Majálesu Ostrava 2012
Chinaski, N.O.H.A., UDG, Charlie Straight a další
Rozhovor s hlavní organizátorkou
U OBSAH
U ÚVODNÍK
TIRÁŽ
číslo 7, ročník 2, 2012, Ostrava
[email protected]
www.sus.osu.cz
studenti studentum
Úvodník
3
Novinky
4
Naše univerzity: Báňská
10
Naše univerzity: Ostravská
14
Téma: Obžerství v nákupním košíku
16
Šéfredaktorka
Téma: Karolina za otevřenými dveřmi
24
([email protected])
Reportáž z koncertu Naked floor
30
Zástupce šéfredaktorky
Rozhovor s Američanem Tedem Tarnauem
32
Redaktoři
Kalendář kulturních akcí
34
Rozhovor s fotografem Vojtou Žižkou
36
Jak vidí umění mladí umělci
38
Autorské okénko
39
Thajsko & Laos – Země úsměvů
40
Sudoku
45
Ostravak
46
Pozoruhodná zákoutí Ostravy
49
VELKÁ MAJÁLESOVÁ PŘÍLOHA
50
Majálesový měsíc aneb Doprovoďák
52
Den, jako žádný jiný: Majálesový
55
Průvod masek
56
Identifikační číslo:
MK ČR E 20393
Vydavatel
Stavovská unie studentů Ostrava
Hladnovská 1433/22
710 00 Ostrava
Agáta Vřeská
Kristýna Svidroňová
Matěj Antoš
Veronika Balcárková
Nikola Brtvová
Nikol Dostálová
Ivan Dzido
Radim Kateřiňák
Tereza Knapková
Jaroslava Kořená
Jana Kovářová
Tomáš Mičúnek
Jaroslav Neuvirt
Lenka Papřoková
Kateřina Polínková
Karel Střelec
Marek Suchánek
Zuzana Škůrková
Aneta Vozňáková
Vojtěch Žižka
Editace
Agáta Vřeská
Korekce
Michal Místecký
Grafické zpracování
Sabina Freundová
Foto na obálce
Na scéně
60
Rozhovory s hvězdami majálesu
66
Klubová scéna
81
Partner časopisu: Upgrade CZ s. r. o.
Z pohledu návštěvníků
82
náklad 30 ks
Rozhovor s hlavní organizátorkou Majálesu 84
- titulní strana: Vojtěch Žižka
- zadní strana: Šárka Nahodilová,
Jakub Zatloukal
Datum vydání: květen 2012
Obsah příspěvků se nemusí shodovat s názorem redakce.
Milí čtenáři,
asi pro nikoho není tak těžké uvěřit v to, co napíšu v následující větě, jako právě pro mne. Underground slaví první narozeniny! Přesně tak. Je to právě rok, co vyšel majálesový speciál úplně
nového studentského časopisu, tehdy ještě bezejmenného, a Vy máte před sebou jeho sedmé
číslo. Za tu dobu prošel mnoha změnami a jak už to tak bývá, občas se něco povedlo, skoro vždy
něco nepovedlo, ale přece jen si troufnu říct, že se za ten rok posunul o kousek dál. O jak moc
znatelný, nechám na posouzení Vám…
Vždycky, když čtu nějaké editoriály, zvlášť pak výročních čísel nějakého periodika, říkám si, proč
se ti novináři rozepisují o věcech, které přece většinu čtenářů nemůže vůbec zajímat. Ale než jsem
začala psát tento, věděla jsem přesně, co bych v něm ráda zmínila a uvědomila si, že to je přesně
to, co jsem nikdy nechápala u jiných. A tak mi prosím s nadhledem Vám vlastním, odpusťte můj
sentiment při vzpomínkách na ten uplynulý rok s Undergroundem, a dovolte mi, abych na tomto
snad ještě stále nejčestnějším místě poděkovala několika výjimečným lidem.
Především samotným redaktorům, bez kterých by zbyl možná ani ne ten editoriál a na kterých
časopis stojí a snad bude i ty následující ročníky, Jarce, naší prezidentce, za to, že se do tohoto projektu právě před rokem pustila, Náhodě, která mě jednoho dne strčila do stejné tramvaje s Jarkou:),
naší úžasné grafičce Sabči, že mě v tom od chvíle, kdy jsem časopis převzala, nenechala a neposlala
mě do háje se vším, s čím jsem kdy přišla (i když určitě mnohokrát chtěla:)). A vůbec všem lidem,
kteří dělají věci navíc, jen proto, že mají pocit, že to dává smysl, a to i přesto, že jim za to kolikrát
nechodí čísla na jejich účty.
A jedno speciální poděkování dvěma pánům, Brahmsovi a Chopinovi, za to, že vymysleli hudbu,
u které se dá pracovat, a pak také Jarouškovi, že ač možná kolikrát nevědomky, mne svými milými
komentáři povzbudil, když jsem to nejvíc potřebovala.
Ale největší poděkování patří právě Vám, čtenářům. Bez Vás by jen těžko měl Underground důvod
celý ten rok existovat.
A ještě jedno, mé, sobecké, poděkování, samotnému Undergroundu, za to, že jsem se díky němu
mohla dostat k věcem, ke kterým bych se možná jindy nedostala (třeba psaní úvodníků :-D) a
mohla poznat lidi, které stojí za to znát.
Za celý tým Undergroundu mi dovolte ještě poslední věc, a to popřát našemu časopisu mnoho
dalších ročníků, hodně spokojených čtenářů, a v každém dalším roce překvapení, která otevřou
nové možnosti.
Ano, konec sentimentu. Časopis začínal majálesovým speciálem, a tak i ten
druhý ročník otevíráme právě reflexí na tento největší studentský svátek.
V majálesové příloze najdete přehled z dění celého majálesu, rozhovory s
největšími hvězdami hudební scény a možná se i dozvíte, kolik uspořádání
takové legrace stojí;-).
V sedmém čísle našeho časopisu ale najdete také další témata. I tentokrát
se podíváme, co se dělo na našich univerzitách, na Ostravsko, a v hlavním
tématu najdete nákupní košík, ve kterém jsme povozili obžerství.
Příjemné počtení, mnoho energie a fantazie u zkoušek a krásné léto.
Za redakci,
Agáta Vřeská
šéfredaktorka
3
Akademický pěvecký sbor VŠB-TU Ostrava, pátek 4. května 2012 a koncertní sál
Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě (JKGO).
Více informací o akci a kompletní
výsledkovou listinu můžete nalézt na
www.hasicivsb.cz.
Kateřina Polínková
4
O
víkendu
4. - 5. května se
v
salzburgském
skleněném Hangaru 7 uskutečnilo
dlouho očekávané
finále šampionátu
Red Bull Paper
Wings 2012. Na finále dorazili ti nejlepší
z téměř čtyřiceti tisíc účastníků, kteří se
v průběhu března v 83 různých zemích
přihlásili na lokální kvalifikace. Za Česko
do sousedního Rakouska jeli Tomáš Beck
z Ostravy (kategorie Největší vzdálenost),
Pavel Šťásek z Prahy (Nejdelší doba letu)
a Ondřej Hadaš z Liberce (Akrobacie). A
domů se veze velký úspěch! První jmenovaný Tomáš Beck totiž v proskleném
architektonickém skvostu nenašel v kategorii Největší vzdálenost přemožitele
a hodem dlouhým neskutečných 50,37
metrů získal titul mistra světa! Další informace včetně rozhovoru s vítězem si
můžete přečíst na www.redbull.cz.
5
y
Jakub Rajnoch, Martina Vyležíková
Česko má mistra světa
v hodu vlaštovkou - Finále
Red Bull Paper Wings
k
jen proto, aby za ně mohli usednout pianisti Marta Hanulíková a Václav Ostrožlík,
baskytarista Ladislav Šmída a bubeník
Pavel Švec. Společně se sborem mohli
spustit mši Vytautase Miškinise, jež měla
v České republice svou premiéru. Ačkoli
stále jde o duchovní text, litevský skladatel jej pojal hravě, energicky, což bylo
obzvláště znatelné nejen ze sborových
hlasů, ale také z doprovodu a instrumentálních sól, kde hudebníci své nástroje
nešetřili. Do rytmu si podupával kdekdo.
Bylo to živé.
„Přeji všem zpěvákům mnoho takových krásných koncertů a sbormistrovi
Janu Mlčochovi stále šťastnou dirigentskou ruku a výběr uváděných skladeb,“
napsala Eva Burianová, předsedkyně Unie
českých pěveckých sborů pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj.
Celý koncert ocenili posluchači
dlouhotrvajícím potleskem, kterým si vynutili přídavek jedné z částí mše.
Akademické mistrovství v požárním
sportu 2012 se konalo v termínu 2. – 3.
května 2012 v areálu Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje v
Ostravě-Porubě. Akci organizoval Studentský klub požárního sportu při VŠBTUO ve spolupráci s SH ČMS, HZS MSK,
ČAATS a pod záštitou města Ostravy.
Soutěžilo se v disciplínách 100 m s
překážkami, štafeta 4x100 m, výstup do 4.
podlaží věže, požární
útok, dvojboj a to
v kategoriích muži
a ženy. Soutěžního
klání se zúčastnilo
12 VŠ z celé ČR. Pravidla všech disciplín
probíhala dle pravidel požárního sportu
ČR.
Zahájení
mistrovství se ujal pan
děkana FBI VŠBTUO prof. Ing. Pavel
Poledňák, Ph.D. a
ředitel soutěže Mgr.
Jiří Friedel z Katedry tělesné výchovy a
sportu.
V celkovém hodnocení škol se VŠBTUO zhostila prvního místa, druhé místo
získala Univerzita Karlova v Praze a třetí
místo zůstalo opět v Ostravě a získala jej
Ostravská univerzita.
U
n
Sedačky v sále skýtají dostatečné pohodlí, aby ostatní smysly mohly zbystřit
a zaměřit se na nápadité průvodní slovo
jedné ze sboristek, Moniky Kuchnové.
Nejdříve zazněly majestátní, krásné a
zajímavě stavěné varhany, které ovládal
Pavel Rybka. Na druhé straně pódia jim
odpovídala Kateřina Sabová skrze harfu.
Když pak spustil celý sbor, bylo jasné, že
dnešní návštěva JKGO za účelem poslechu
Koncertu s moderní hudbou sestávajícího
z děl Leoše Janáčka Otčenáš a Vytautase
Miškinise Light Mass byla skvělá volba
kulturního programu na první květnový
páteční večer. V místech, kde Leoš Janáček
zamýšlel sólistu, byl sbor a hudební
nástroje doplněn operním pěvcem, tenoristou Jiřím Halamou. Otčenáš měl
gradaci, a kdyby ho slyšel Leoš Janáček,
nešetřil by jistě chválou.
Po závěrečném „Amen“ se to začalo na
pódiu hemžit. Stály na něm osamoceny
dvě piana, baskytara a bicí souprava. To
Akademické mistrovství
v požárním sportu
Ostrava 2012
i
N o v i
n
k y
U
N o v
U NOVINKY
U STALO SE
U Duchovno klasicky a (přesto) jinak
-agv-
n k y
N o v i
Česká pobočka organizace ADRA
byla zřízena 29. května 1992, kdy začala
působit Nadace ADRA. „Když přišla ze
zahraničí nabídka, rozhodli jsme se založit
pobočku nadace ADRA. Jako křesťan jsem
cítil, že je potřeba podat pomocnou ruku.
Nevěděli jsme přesně, kterými projekty se
budeme zabývat, ale poté vypukla válka na
Balkáně a první pomoc směřovala na území
Chorvatska,“ řekl o začátcích působení
organizace ADRA její zakladatel a první
ředitel Rudolf Reitz.
V současné době ADRA patří mezi
tři největší humanitární organizace v České republice. Pomáhá jak
při živelných katastrofách a jiných
mimořádných událostech doma i ve
světě, tak při odstraňování dlouhodobých
problémů v rozvojových zemích, jako je
nedostupnost zdravotní a sociální péče,
nedostatek zdrojů pitné vody či
potravin, chudoba, nepřístupnost
ke vzdělání apod. V České republice ADRA provozuje 10 dobrovolnických center, která koordinují
dobrovolníky ve 27 městech ČR.
„Bez pomoci dobrovolníků a všech
našich dárců by ADRA mohla stěží
vykonat tolik užitečné práce. Všem
podporovatelům organizace ADRA
tímto děkujeme,“ říká výkonný
ředitel organizace Jan Bárta.
Při příležitosti výročí pořádalo Dobrovolnické centrum ADRA Ostrava koncert
v Ostravě-Porubě; www.adraostrava.cz
Při příležitosti 20. narozenin
ADRA spustila mediální kampaň
Mince denně. Jejím cílem je
rozšířit počet pravidelných dárců.
Dárcovský program organizace
ADRA Mince denně je založen na
myšlence, že i drobný pravidelný finanční dar může znamenat
významnou pomoc lidem v nouzi.
Do programu Mince denně se dárci mohou zapojit prostřednictvím
on-line formuláře na webových
stránkách www.mincedenne.cz.
www.adra.cz
7
y
lémy z pohledu zkušeného ekonoma.
Akci organizačně zaštiťovala Stavovská
unie studentů Ostrava a tak mnoho z
příchozích byli právě studenti. I z toho
důvodu se dostalo také na otázky týkající
se školství a srovnání s jinými státy světa.
Právě věda, výzkum, vzdělání by se podle
Jana Švejnara měly výrazněji podporovat.
V závěru setkání pak vyslovil jakési
hlavní heslo, se kterým by případně šel
do přímé volby o prezidentský úřad:
„Nabízím všem spoluobčanům společný
projekt. Prezident nemůže vyřešit za ostatní všechno, ale chtěl bych být dobrým
spoluhráčem. Jsem ochoten dát k dispozici
své znalosti, zkušenosti, a pokud to chceme
společně využít a najít pro nás pro všechny
řešení, které by bylo lepší než to, které nyní
máme, tak bych byl připraven dát ruku k
dílu a spolu s vámi se všemi se do toho dát.“
Humanitární organizace ADRA si 29. května připomněla dvacáté výročí působení v České
republice. Oslavy byly zahájeny ve Společenském centru Bethany v Praze vernisáží putovní
výstavy fotografií, děkovnou bohoslužbou a také narozeninovým koncertem pro dárce a
partnery. Putovní výstava fotografií je od 30. května k vidění v obchodním centru DBK
Budějovická v Praze.
k
Karel Střelec
Káva s prof. Janem Švejnarem
V příjemné kavárně Atlantik v centru Ostravy proběhlo ve čtvrtek 31. 5. v
podvečer neformální setkání možného
kandidáta na prezidenta republiky prof.
Jana Švejnara především se studenty,
ale i širší veřejností. Kdo si přišel posedět
nad dobrou kávou, měl tak možnost
strávit zajímavou třípůlhodinku v diskuzi
s ekonomem, ale především s člověkem,
který by se mohl stát v příštím roce hlavou
státu. Zatím kandidaturu pouze zvažuje,
právě z toho důvodu se rozhodl navštívit
nejrůznější města a setkat se s občany
různých skupin. Jak sám říká, chtěl by
zjistit, jaké mají názory, ale třeba i problémy a jak vidí nejen své město, kraj, ale
jak je celkově nahlíženo na naši republiku.
V diskuzi byly probírány nejen jeho
vize coby případného kandidáta na
prezidenta, ale otázky se dotýkaly také
nahlížení na Evropu a její současné prob-
6
zajímavá tubička obsahuje pouze kofein a vitamíny, vystačí až na 6 použití a
jedna dávka obsahuje tolik kofeinu jako
šálek velké kávy. Navíc my, kteří již nyní
hubneme do plavek, oceníme, že v Aeroshotu nejsou vůbec žádné kalorie. Cena je
příznivá – jedna dávka vychází cca na 20
korun, tedy méně než káva nebo známé
„redbully“.
Pochopitelně, takovýto vynález nikdy
nenahradí příjemné posezení v kavárně,
jde ale o ideální a praktické řešení pro
studenty, sportovce a všechny aktivní lidi.
Více informací o Aeroshotu, který je nyní v
prodeji i v ČR pouze přes internet, mohou
zájemci najít na www.aeroshot-energy.cz.
ADRA Česká republika oslavila své 20. narozeniny
n
Mnoho studentů si nedovede
představit svůj den bez kávy nebo energetického nápoje. Jistě je pravdou, že únava se na mnoha přednáškách dostaví (zejména, pokud patřil předešlý večer k těm
náročnějším) a energii je třeba doplnit.
Řada z nás tak vybíhá ve volných chvílích
z univerzitních budov do kaváren, bufetů,
občerstvení nebo jen k automatům pro
šálek povzbuzení a kelímky od „Coffee to
go“ nelze přehlédnout prakticky nikde.
Stejně tak často se setkávám s
nepraktičností kávy – kolikrát se vylitý nápoj stává hrozbou pro naše boty,
nemluvě o tom, že do studoven se vzít
nedá vůbec. Zaujal mě proto vynález amerického profesora Edwardse – Aeroshot,
neboli energie ve spreji. Malá, designově
U
U
Energie, která se vdechuje?
N o v i
U
n k y
o prázdninách – České moře
Veškeré informace najdete na webu či facebooku:
www.ceskemore.instruktori.cz
www.facebook.com/ceskemore
Krásné zážitkové prázdniny.
Kateřina Polínková a Petr Nillius, neurologický psycholog
FN v Porubě
studenti studentum
www.sus.osu.cz
Pokud hledáte inspiraci pro originální
trávení volného času, určitě vás zaujme GameCon 2012. Jedná se o setkání
fanoušků a hráčů nepočítačových her,
které se letos bude konat již poosmnácté.
Dva hlavní cíle tohoto setkání jsou přiblížit
návštěvníkům nejrůznější volnočasové aktivity a hry a poskytnout hráčům prostor
pro poznání nových spoluhráčů a přátel.
Srdcem GameConu je velká deskoherna, která nabízí možnost zahrát si
nespočet deskových, karetních a dalších
her. A pokud některou z her neznáte, v
deskoherně je vždy připravený někdo,
kdo vám ochotně pravidla vysvětlí.
Program GameConu každoročně láká
také příznivce her na hrdiny. A to jak
„klasických“ RPG, tak larpů (čili hraní RPG
naživo). Tradiční součástí je pak mistrovství republiky v Dračím Doupěti.
To však není jediný turnaj, kterého se
můžete na GameConu zúčastnit. Pokud
jste soutěživý typ, přijdete si na své,
protože takřka v každé hře bude alespoň
menší turnaj vypsán. A jestli se letos
vypravíte na GameCon poprvé, určitě
zkuste Trojboj – kombinaci tří herních aktivit v jedné soutěži.
GameCon se koná v Mohelnici (okres
Šumperk) 19. – 22. 7. 2012.
Bližší informace najdete na
www.gamecon.cz
Přijďte si zahrát!
Letní shakespearovské slavnosti hledají herce! Ať už máte zkušenosti nebo ne, přijďte a
zapojte se do komunitní hry Zimní pohádka. Pod vedením profesionálních divadelníků z Anglie nazkoušíte vynikající Shakespearův titul, který v polovině července třikrát představíme
veřejnosti. Angličtina není nutná, ruce, nohy postačí. Castingy proběhnou 4. a 16. června v
Multižánrovém centru Cooltour. Přihlaste se, roli dostane úplně každý.
Dne 4. června se od 15.00 hodin
uskuteční první schůzka se zájemci o roli
v nové komunitní inscenaci Letních shakespearovských slavností Zimní pohádka.
„Je to milostný příběh,
který má své
šťastné chvíle
i dramatické
pasáže. Vystupovat v něm
může
každý
divadelní
nadšenec, na
zkušenostech
nezáleží,“ říká
britský režisér
Philip
Parp,
který do Ostravy přijede
spolu s kolegy
v rámci mezinárodního
projektu Discovering Theatrelands.
K r o m ě
Ostravy
se
zapojí
také
polský Gdaňsk.
„Na
Zimní
pohádce budeme pracovat paralelně a
připravovat ji v obou místech, ve finále
dojde k vzájemnému propojení,“ upřesnil
režisér. Někteří herci z Ostravy podle něj
dostanou možnost do Gdaňsku odjet a
zahrát si tam. „To pomůže vytvořit fascinující kulisu spolupráce v první mezinárodní
komunitní inscenaci v dějinách tohoto divadelního útvaru vůbec,“ dodal Brit.
Produkce je podle Parpa velmi odlišná
od toho, co známe. „Vše se odehrává v
pohybu. Obecenstvo
se
stane součástí
hry, bude se
s námi muset
přesouvat
po
městě, tancovat, zpívat a
pravděpodobně
také pít a jíst,“
podotkl režisér s
tím, že si všichni
účastníci užijí
hodně legrace a
dobrodružství.
A to dosud
nepoznaným
způsobem.
Pokud máte chuť zúčastnit se tohoto jedinečného projektu, vyplňte
přihlášku na webových stránkách
www.shakespearova.cz.
Tereza Stanislavová
9
y
Zážitkový kurz je především o
představivosti a různých způsobech jejího vyjadřování. Ochutnáme možnosti
divadla, improvizace, vyprávění a všeho,
co s tím souvisí (pohotovost, originalita,
spontánnost). Nebude to ovšem žádné
školení - všechny zážitky si odnesete z
propracovaných programů a her, které
jsou promyšleně komponovány do dramaturgického celku, jež dává dění správný
spád. Program tvoří širokou paletu aktivit
- od fyzicky a psychicky náročných, přes
kreativní, až po relaxační.
GameCon nabídne recept
na trávení volného času
k
České moře je jeden z originálních
kurzů Instruktorů Brno, o. s. Kurz je tvořen
bloky intenzivních programů, zároveň je
však poskytnut i dostatečný prostor pro
rozebrání a zpracování zážitků.
U
Shakespeare láká publikum: Staňte se herci!
n
N o v i
U Zážitková aktivita
8
U
ZVEME VÁS
N o v i
U
y
t
i
z
r
v e
i
n
u
v e
r
Kateřina Polínková, členka hodnotící poroty při volbě MISS
a Miroslava Lokajová, Party coordinator ESC VŠB-TUO
e
z
uměleckého ducha, ukázat jak vnímají
naši alma mater, zachycení „stopy“, které
v nás zanechává naše studium a život v
campusu VŠB-TUO,“ představila hlavní
myšlenku projektu Bc. Jana Nowaková,
předsedkyně SK AS VŠB-TUO.
t
y
Výstava nese název „Stopy Vysoké
školy báňské v Ostravě“ a potrvá do 27.
května 2012. Ke zhlédnutí je k dispozici 25
snímků.
„K uspořádání soutěže nás vedla
myšlenka nabídnout něco nového, co zde
dle nás ještě nebylo, umožnit studentům a
studentkám VŠB-TUO, většinou čistě technických oborů, představit něco ze svého
i
š
i
a
n
N
u
hnědovlasá slečna z Ruska, která si svoji
korunovaci velmi užila.
V průběhu soutěže došlo k vyhlášení
i Miss a Mr. Buddy, tedy nejoblíbenější
pár českých studentů VŠB-TUO, kteří se v
rámci dobrovolnického programu starají
o zahraniční studenty a pomáhají jim tak
se všedními útrapami, které především
v začátcích pobytu bývají na denním
pořádku.
Tato párty byla součástí celoevropského projektu Responsible Party (www.
responsible-party.com) podporovaného
organizacemi ESN International a Jan
Becher – Pernod Richard. Návštěvnici se
mohli jednak pobavit při skvěle zorganizovaném večeru, a jednak podpořit své
finalistky.
e
3. místo
Miss Responsibility se konala ve
středu 25. dubna 2012 v hudebním klubu Barrák v centru Ostravy a pořádala
ji nezisková organizace Exchange Student Club VŠB-TUO (ESC). Nejednalo
se jen o klasickou soutěž krásy, ale
především o vzdělávací párty, v rámci
které byli návštěvníci upozorňováni na
zodpovědné chování v oblastech jako
je konzumace alkoholu, užívání drog,
sexuální turistika, prokrastinace, přístup
k planetě Zemi a především k vlastnímu
životu. Akce byla celý večer moderovaná
v anglickém jazyce. Osm finalistek bylo z
řad studentek, které v Ostravě dočasně
studují v rámci výměnných pobytů.
Každá z finalistek byla jiné národnosti a
nominace probíhaly přes facebook. Své
role se zhostily na výbornou všechny.
Porotě se ale nejvíce líbila vysoká
š
1. místo
Miss Responsibility 2012 – Zodpovědnost v kráse
a
Studentská komora Akademického
senátu (SK AS) na VŠB-TUO uspořádala
dne 3. května 2012 vernisáž fotografické
výstavy v Galerii na VŠB-TUO. Jednalo se
o výstavu fotografií studentů a studentek
VŠB-TUO, kteří zaslali své fotografie do
soutěže. Zároveň zde bylo vyhlášení a
předání cen nejlepším fotografům.
U
N
U NAŠE UNIVERZITY
U BÁŇSKÁ
U Stopy Vysoké školy báňské v Ostravě
1. místo HOANG TRAN MINH, 1. ročník
bakalářského studia na FEI VŠB-TUO
2. místo MICHAL BUCHTA, 2. ročník
bakalářského studia na FS VŠB-TUO
3. místo MICHAL VOTÍPKA, 2. ročník
bakalářského studia na FEI VŠB-TUO
2. místo
10
Hodnotící komise složená ze tří členů
SK AS VŠB-TUO hodnotila zaslané fotografie ve čtyřech kategoriích: kreativita,
dodržení tématu, impact a technická
stránka.
Kateřina Polínková
foto: Kateřina Polínková
11
foto: Lukáš Tsiligkaridis
i
y
i t
z
r
v e
i
n
u
e
š
z
t
a
r
Skok přes kůži
Již 123. Skok přes kůži, tradiční hornická akce, se konal 27. dubna v hornickém městě Most.
Organizačně se jej zhostila Hornickogeologická fakulta VŠB-TUO a Institut
hornického inženýrství a bezpečnosti na
HGF.
Již v odpoledních hodinách se
uskutečnil průvod fuxů a fuxií alias Salamandr. Fuxové a fuxie, čili studenti a studentky z VŠB-TUO, kteří se připravovali
celý rok na hornických večerech zvaných
„šachťáky“, byli mnoha zkouškami
prověřováni, zda mají dostatečné zna-
y
12
Kateřina Polínková a Lukáš Tsiligkaridis
v e
Martina Polášková a Kateřina Polínková
U
Veškeré informace o BFL můžete najít
na www.banskaliga.cz.
i
Jarní Mineralogické setkání, pořádané
Hornicko-geologickou fakultou Vysoké
školy báňské-Technické univerzity Ostrava, pod záštitou rektora prof. Ing. Ivo Vondráka, CSc., se konalo v sobotu 31. března
2012. Setkání se již tradičně konalo v prostorách nové Auly VŠB-TUO.
Letošního setkání se zúčastnilo rekordních 1000 návštěvníků, kteří mohli obdivovat krásu neživé přírody spojenou s
prodejní výstavou hornin, minerálů, fosílií,
bižuterie a šperků.
Svými výběry se prezentovalo šedesát
sedm vystavovatelů z České republiky,
Slovenska a Polska. Kromě zmiňovaných
přírodnin mohli návštěvníci na setkání taktéž nalézt odbornou literaturu,
sběratelské známky, mince, staré pohlednice, důlní lampy a ostatní hornické a geologické předměty.
Mineralogická setkání se konají
pravidelně dvakrát ročně, na jaře a na
podzim. Další akce proběhne opět na podzim, a to 13. října 2012. Bližší informace a
fotografie k této akci můžete nalézt na webových stránkách Geologického pavilonu:
http://geologie.vsb.cz/gp/.
bronzové příčce se umístnili studenti z
týmu „Literpool FC“. Co se týče druhé ligy,
tak tu vyhrál tým „Ouki-Douki“. Z první
ligy bohužel spadl tým „Meteor Grünsteinova 11“ a „Smoking (S)kills“, který
pohrál barážové utkání s „A-týmem“.
Další ročník bude mít pořadové číslo
sedm a startuje už v říjnu 2012.
n
U Jarní Mineralogické setkání
Báňská fotbalová liga (BFL) má za sebou úspěšně odehraný 6. ročník. Všechny
zápasy se odehrávaly ve sportovním
areálu VŠB-TUO v Ostravě - Porubě. Již
od loňského roku byla pro velký zájem
studentů BFL rozdělena do dvou lig.
První liga bojuje o pohár a o udržení.
Druhá liga pak bojuje o postup do první
ligy a o automatický zápis do dalšího
ročníku. Takovéto rozdělení umožňuje,
že týmy hrají dvoukolově, a zkvalitňují se
tím jednotlivé zápasy.
Celkově se odehrálo 224 zápasů
za celý akademický rok 2011/2012.
Zakončení soutěže proběhlo ve středu 9.
5. 2012 před sportovní halou v Ostravě
- Porubě. Taktéž ve stejný den došlo k
vyhlášení výsledků celoročního snažení
studentů z 16 týmů. A jak to letošní klání
skončilo?
První ligu vyhrál tým s věhlasným
názvem „Světový Výběr“. Druhé místo si
odnesli borci z týmu „Real Vrtačka“ a na
u
foto: Kateřina Polínková
Kateřina Polínková
6. ročník Báňské fotbalové ligy
e
Kateřina Polínková
Moderátoři Rádia Kolej si zahráli před
studenty, a to dokonce přímo v rektorátní
budově VŠB-TUO. Svůj mixážní pult vybalili 6. března v druhém patře „zelené
budovy“ v Porubě. Nejednalo se o žádnou
tradiční akci, ale spíše o pilotní projekt a
lákadlo na nadcházející Majáles Ostrava
2012. „Do budoucna plánujeme více
těchto akcí, abychom se ještě více dostali
do podvědomí studentů a pedagogů
na VŠB-TUO,“ dodala během akce Iva
Šedlbaueorvá, moderátorka Rádia Kolej.
U
š
Studenti, pedagogové a zaměstnanci
VŠB-TUO měli možnost si zasportovat
ve čtvrtek 26. dubna 2012 v rámci Sportovního dne, který se již tradičně koná na
konci dubna daného roku. Organizačně
jej zabezpečuje Katedra tělesné výchovy a sportu VŠB-TUO ve spolupráci s
Vysokoškolským sportovním klubem VŠBTUO.
Celá akce začala již v podvečer Sportovního dne, a to nočním orientačním
závodem dvojic v „Sherwooodu“ (lesopark
za kolejemi VŠB-TUO v Porubě). Během
Sportovního dne mohli již od rána sportovci využít aerobního sálu, zahrát si
florbal, badminton, beach volejbal, basketbal, fotbal, stolní tenis, tenis, volejbal,
ale také mohli využít lezeckou stěnu,
posilovnu, anebo si kolektivně zasportovat při požárním sportu, který se konal v
Třebovicích u Hasičského záchranného
sboru Moravskoslezského kraje. Taktéž
zde byla možnost navštívit veslařskou
základnu VŠB-TUO na jezeře Hlučín a
zkusit své síly ve veslování v kategoriích
začátečníci a pokročilí.
Letošní Sportovní den se podle ohlasů
velmi vydařil a to nejen díky skoro letním
teplotám, ale také díky skvělé organizaci
katedry. Opět za rok - sportu Zdar!
Rádio Kolej hrálo
na rektorátě
a
N
U
Sportovní den
na VŠB-TUO
N
U
losti k tomu, aby byli přijati do cechu
hornického.
Během samotného skoku museli zatím ještě fuxové a fuxie přeskočit havířský
flek dle přísných pravidel „pivního
zákona“, přednést své jméno, příjmení,
národnost, heslo či píseň a po posílení se
pivní masti přeskočit havířskou kůži. Po
vykonaném aktu se stali členy hornického cechu.
Za rok nás čeká již 124. ročník této
hornické tradice, takže hornickým
tradicím: Zdař Bůh!
Kateřina Polínková
13
y
z
r
v e
i
n
u
e
š
a
N
y
15
t
Dějiny filozofie jako vyrovnání se s
Aristotelem?
V polovině května navštívil FF Ostravské univerzity významný filozof
Pavel Floss, který přednáší na Filozofické
fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Tématem jeho přednášky bylo vyrovnání
se s aristotelovskou přírodní filozofií v
průběhu dějin až ke Komenskému. Po
veřejné části následoval seminář, který
byl určen pro doktorandy filozofického
Agáta Vřeská
studia.
i
Řešení problémů je možné jen v nadnárodním měřítku
Současnost uznává jen veřejné protesty. Když davy lidí vyjdou do ulic, budou
okupovat Wall Street, bude se to počítat.
Protože to půjde vidět a půjde to slyšet.
„Svoboda je břemeno, se kterým se
člověk musí potýkat a ve kterém může
obstát, ale může také ztroskotat.“
Daniel Kroupa
z
Filozofická fakulta OU uskutečňuje
pravidelně setkávání s osobnosti z
různých oborů. Během roku jsme měli
v učebnách fakulty možnost navštívit
přednášky například ekonoma Tomáše
Sedláčka, prof. Martina Hilského nebo
novináře Václava Moravce. V dubnu v
rámci toho cyklu navštívil filozofickou
půdu v Ostravě filozof Daniel Kroupa.
Jeho přednáška na téma Svoboda a řád
přinesla posluchačům mnoho zajímavých podnětů, ať už z oblasti filozofie, tak
současné politiky.
r
zdroj: techo.cz
Na začátku se hovořilo samozřejmě o
knize samotné. „V podstatě už od začátku
jsem věděl, že by kniha měla mít dvě části;
ta první, kde se pokusím být osobnější a
v té druhé, kde se podíváme na tu profesi,“ řekl v úvodu autor více jak dvaceti
knih dialogů s osobnostmi Karel Hvížďala.
Během setkání byl prostor také pro dotazy
ze strany publika, a tak se hosté rozpovídali například o tom, jak jsou Češi vnímáni
v zahraničí, paní Jiřičná prozradila něco ze
svých studijních let, Karel Hvížďala nastínil
i to, s jakými nesnázemi se spisovatel setká
během vzniku knihy, jako jsou jeho známé
dialogy.
A hovor se pochopitelně stočil i
k stavbě NC Nová Karolina. „Toto se
skutečně nepovedlo, a to proto, že lidé,
kteří drželi ten „měšec“ se rozhodli, že ho
„Demokratická politika funguje
pouze tam, kde se široká veřejnost o
politiku zajímá“
v e
Eva Jiřičná
architektky Evy Jiřičné a publicisty
Karla Hvížďaly. Oba přijali pozvání na
Filozofickou fakultu a 12. dubna svou knihu, která u čtenářů vzbudila velký ohlas a
zájem, představili.
utáhnou,“ řekla přímě architektka Jiřičná,
která se původně měla podílet na stavbě
lávky vedoucí právě k Nové Karolině.
„Celé to řešení je jeden z nejhorších architektonických projevů, které jsem kdy
viděla,“ nešetřila architektka kritikou. „Ono
to vypadá, když člověk jede kolem, jako
sklady za městem. To vůbec nemá nic
společného s městskou architekturou,“
dodal druhý z hostů, Karel Hvížďala.
Další názory paní Jiřičné na NK a lávku
si můžete přečíst na str. 25.
i
Prostory a dialogy Evy Jiřičné. Tak byla
nazvána kniha, která vznikla spoluprací
zdroj: cgs.flu.cas.cz
n
Osobnosti na FF Ostravské univerzity
Hovory nejen o architektuře
14
-agv-
Marek Hrubec
u
U
verzity, má mnoho pravomocí i povinností. Mj. se usnáší na návrhu jmenování,
ale také odvolání rektora dané univerzity
či schvaluje dlouhodobý plán a rozpočet
vysoké školy. V následujícím funkčním období, které trvá nejvýš tři roky, bude Akademický senát OU hrát rovněž významnou úlohu během realizace plánovaného
sloučení VŠB-TUO a OU. Kompletní
seznam zástupců z jednotlivých fakult najdete na Portále OU.
e
Ve dnech 25. a 26. dubna proběhly
na Ostravské univerzitě volby do tzv.
„velkého“ senátu. Studenti i pedagogové
všech fakult mohli během těchto dnů hlasovat pro nominované kandidáty příslušné
fakulty. Výsledky byly vyhlášeny ve středu
2. května a první setkání nového složení
Akademického senátu se uskuteční již 21.
května 2012 od dvou hodin odpoledne v
aule OU na Pedagogické fakultě. Senát,
jako jeden z řídících orgánů každé uni-
š
i
Nové složení Akademického senátu OU
Bude to veřejné. Ale na naší planetě existují miliony lidí, kteří proti současným
problémům, sociálním, ekonomickým,
politickým, neprotestují ne proto, že by
žádné neviděli, ale protože jejich podmínky jim to neumožní. Jinými slovy, jsou
třeba příliš chudí, aby si mohli dovolit ten
luxus protestovat proti světové chudobě.
A jejich hlas? I přesto, že se ukrývá v jejich
problému samém, není započítán – není
veřejný.
16. 4. se v posluchárně Filozofické fakulty uskutečnila přednáška PhDr. Marka
Hrubce, Ph.D., který je toho názoru, že i
právě tyto hlasy by měly být započítány.
Přední český filozof a sociální vědec, zabývající se ve své práci právě sociální a
politickou filozofií a globálními problémy
společnosti, představil na své přednášce
svou nejnovější publikaci – Od zneuznání
ke spravedlnosti. Kniha nese podnázev
Kritická teorie globální společnosti a politiky a jedná se o kritickou analýzu určitých
problémů, které se dotýkají celé naší
společnosti. Jejich řešení jsou podle autora knihy možná jen tehdy, budou-li jako
globální problémy uznány a společnost
bude hledat východiska v nadnárodním
měřítku.
a
t
OSTRAVSKÁ
N
U
U
Chlouba domorodců
Na svých cestách se setkal s různými
lidmi. Zkušenosti ekologa z Ostravské
univerzity potvrzují přísloví: jiný kraj,
jiný mrav. „Kmeny na Nové Guineji vnímají
tloušťku za něco velmi pozitivního. Ten, kdo
je tlustý se má dobře a je mu vyjadřován
respekt,“ říká. Pavel Drozd se zeptal
domorodců: Co byste udělali, kdybyste
měli hodně peněz? Lidé z kmene žijícího
na maličkém ostrově odpověděli, že by
si koupili náklaďák. Ten by zaparkovali na
pobřeží, aby ostatní věděli, že na to mají.
Totéž prý dělají s plechovkami kokakoly,
které potom „zdobí“ jejich přírodní obydlí.
Jsme chytří a kvůli tomu brzo umřeme
Populace Evropanů klesá, i když jsme
schopni zajistit dostatek zdrojů. Podle
Pavla Drozda se zmenšuje, protože jsme
pohodlní a obáváme se, že při větším
počtu potomků bychom si už nezajistili
takový komfort. „Díky této pohodlnosti si
můžeme dovolit mít hromady jídla a ani je
nespotřebovat. Dovolí nám to naše inteligence, která nám stejně tak umožňuje brzdit
růst populace,“ poznamenává k postupnému vymírání Evropanů a doplňuje:
„Jsme chytří a tím pádem dokážeme
být pohodlní. Protože jsme pohodlní,
můžeme být tlustí a ohrožovat tak svoje
zdraví.“
Lenka Papřoková
Souhrnným znakem soudobé západní
společnosti je „srovnávání“. Světové mocnosti srovnávají počet a sílu svých zbraní,
vlády jednotlivých států ekonomický
růst, politici svou oblíbenost v průběhu
funkčního období nebo zemědělci bohatost své úrody. Běžní lidé porovnávají své
příjmy, statky, auta, oblečení a potřebují
se neustále přesvědčovat, že svůj život
řádně naplňují.
Dokud žili lidé osamoceni ve svých
skupinách a relativně izolovaní, problém
srovnávání nehrál tak velkou roli. Všichni
na tom byli podobně, avšak v současné
době narůstají rozdíly mezi bohatými
a chudými či chcete-li úspěšnými a
neúspěšnými. Antropolog Eriksen říká, že
v tomto okamžiku, i když se naše situace
nemění a jsme, jací jsme, přichází někdo
odjinud a svým autem, zdravím, opálením
nám říká, že jsme na tom vlastně špatně,
čímž destruuje naše každodenní já. To
nás posléze nutí k přehodnocení vlastních hodnot a norem až ke konečnému
přizpůsobení se. Přitom štěstí je
postaveno na zcela jiných principech.
Jako příslušníci globalizované střední
třídy nemáme příliš perspektiv - z hlediska nějakého směřování. Ve chvíli, kdy
onemocníme, věříme, že se můžeme
uzdravit a ve chvíli, kdy se blíží naše smrt,
si neděláme velké iluze, že je život posmrtný. Na konci života zjišťujeme, že to,
za čím jsme se celý život hnali, se nám
poněkud zastavilo a stagnuje. Bylo to
všechno zbytečné?
Syndrom velkého vlka
Eriksen
ilustruje
problém
současného konzumu společnosti
motivem takzvaného „Syndromu
velkého vlka“. Jedná se o pohádku,
kterou známe snad všichni.
Její příběh je o věčně hladovém
vlkovi, který po ránu posnídá ovesnou
kaši, ale už se velmi těší, že brzy uloví
tři velká, tlustá a šťavnatá prasátka.
V průběhu děje jsme svědky různých
vlkových útrap, neboť alespoň jedno
17
m a
T é
a
Tlustého chuďase nepotkáte
Z pohledu ekologa Pavla Drozda to
souvisí s dostatkem zdrojů: „Potravin se
produkuje nadbytek a my máme na to si
je koupit. V přírodě to běžně bývá tak, že
jsou zdroje těžko dostupné anebo je jejich získání energeticky hodně náročné.“
Spousta živočichů si tak udržuje „štíhlou
linii“. Nutno říci, že nedobrovolně. Kdo
má nadbytečný přísun zdrojů získá i jisté
výhody. „Má více potomků a zdroje se tak
rychle spotřebovávají. Nadbytek zásob
(nebo umění je získat) pak může zvýšit
postavení v sociální skupině a přinášet
zájem opačného pohlaví,“ vysvětluje vedoucí Katedry biologie a ekologie doc.
Mgr. Pavel Drozd, Ph.D.
16
Perspektivy našeho života, omezeného na nákup zboží a služeb a nejsnadnější přístup
k informacím, se odráží v životě našeho každodenního života, ve společnosti, ve vedení
státu i chodu celé civilizace. V průběhu svého bádání o smyslu lidského štěstí a vlastnických tužbách dnešní společnosti jsem narazil na dílo a myšlenky norského sociálního antropologa Thomase Hylland Eriksena, zabývajícího se hlouběji porozuměním současného
světa a pochopením, co to vlastně znamená „být člověkem“. Jeho úvahy a myšlenky nutí k
zamyšlení nad konzumním životním stylem vyspělé civilizace 21. století.
neme nejspíš mnohým
falešným
představám
a budeme svůj život
trávit uskutečňováním
potřeby mít plné bříško,
plný nákupní košík,
peněženku,
bankovní
konta: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7...
Až k prasknutí.
Máme na TO, tak nakupujeme a jíme
Už jste se někdy najedli k prasknutí?
Nejspíš ano. I když víte, že přejídat se není
úplně košer, například na rodinných oslavách prostě neodoláte: dva řízky se salátem zalijete pivem, pak následují tvarohové koláče...
Hledání štěstí ve společnosti nadbytku
m
1...2...3...4...5...6...7. Sedm pokušení,
sedm velkých hříchů. Někdy se jim říká
smrtelné a někteří budou tvrdit, že vás
dostanou před popravčí četu. Obrazně
řečeno, samozřejmě. I když... Jedním z
nich je také Obžerství nebo, chcete-li,
Nestřídmost. Touha je možná zázrak,
který nás může dovést k vítězství, ale
také až na úplné dno. To když podleh-
U
U
OBŽERSTVÍ V NÁKUPNÍM KOŠÍKU
T é
U TÉMA
U
ERIKSEN, Thomas Hylland. Syndrom velkého vlka [online]. 2008 [cit. 2012-04-23]. ISBN 978-807239-264-3. Dostupné z: http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/1630_preview.pdf
Vladimír Šiler: Česko je laboratoří konzumismu
Pociťujeme to zřejmně všichni, i když si to možná ne všcichni uvědomujeme. O čem
hovořím? A můžeme tomu říkat chtíč, chamtivost, lačnost, konzum, nebo je to něco jiného? Onen hlad po stále nových a nových věcech, neukojitelná touha, která nás žene a
žene kupředu za stále specifičtějšími požitky dnešního světa. Je to ono tradované slovo
„obžerství“? Nebo to prostě už k naší současné době patří? A co reklama, do jaké míry nás
v této honbě dokáže popohánět? Na názor jsem se zeptal odborníka na slovo vzatého, filozofa, etika a religionisty ThLic. Vladimíra Šilera, Dr. Jak se s mými „obžernými“ otázkami
vypořádal, si můžete přečíst v první části našeho rozhovoru.
stále víc se stala motorem nového „kapitalismu bez skrupulí“ na přelomu 80. a 90. let.,
který, k překvapení mnohých, roztočil kola
skomírající ekonomiky a přispěl k obohacení
všech. Záhy ovšem došlo na varování, že
takto bez morálky to dlouho běžet nemůže.
Dnešní kritikové – od antiglobalistů až po
hnutí Occupy Wall Street – tvrdí, že zlem je
vlastně ona greed, nenasytná hamižnost
bankéřů, developerů, ale vlastně tak trochu
nás všech.
Zdroj: Archiv Vladimíra Šilera
„Naše společnost žije v době
obžerství.“ Souhlasíte s tímto výrokem?
Možná máte na mysli spíš chamtivost.
Tato chorobně neukojitelná touha vlastnit
18
Ruku na srdce, každý z nás je svým
způsobem konzumentem. Snažíte se Vy
osobně jít proti tomuto trendu?
Já nejsem jednoduše ani asketa ani kritik obžerství. Mně spíš vadí hloupost onoho
většinového, průměrného konzumenta.
Kdysi úzká vrstvička elity zajišťovala kul-
Ke konzumnímu způsobu života patří
jednoznačně i reklama. Snažíte se bránit
jejímu vlivu na Vaši osobu? Jak?
Reklama mě – jak to říct slušně? – irituje
a obtěžuje. Snažím se ji ignorovat, ale spíš
jsem jejím militantním odpůrcem. Na televizi se téměř nedívám, komerční rádia – právě
kvůli reklamě – nemůžu poslouchat. Na
ulici, v časopisech, na webových stránkách
ji vizuálně vystříhávám. Spotřebitelsky mě
reklama neovlivňuje vůbec. Ale inzerát, tedy
věcnou tržní informaci, oceňuji.
Jinak jsem zcela nudný patron. Jdu nakupovat s lístečkem a většinou opravdu
přinesu jen to. Ale to jsem dělal vždycky –
snažil jsem se rozumně hospodařit. Chápu,
že děti to asi nevnímaly jako požehnání mít
otce ekologa a spasitele světa…
m a
T é
a
Ivan Dzido
Zdroje: Severský rok. Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www.
rozhlas.cz/vltava/severskyrok
tivací (vybraným, vyšlechtěným
chováním) psychické a sociální
zdraví celé pospolitosti. Dnes elity,
početně vzácné, nejsou téměř
vidět, a masa, která si demokraticky
osvojila některé vzorce chování
dříve přisuzované šlechtě, okázale
hoduje a bezmyšlenkovitě plýtvá,
v domnění, že to je ona žádoucí
nobilita. Připadá mi to jako v těch
Buñuelových filmových apokalypsách – lůza vtrhla do paláců…
Tím nechci říct, že většina lidí
jsou lůza. Spíš že většina z nás
se tak většinou chová – žije v nevědomí,
jedná pudově, podléhá davovým afektům,
vyřazuje rozum – a jen občas procitá k sobě
a chová se důstojně. Ani já vůči tomu nejsem imunní, i když se snažím o bdělost.
Já nezávidím lidem peníze, ale přímo
mě bolí, když vidím, jak nesmyslně, bez
skutečného užitku pro sebe, zbůhdarma
marní hodnoty. Konzumismus sám o sobě
není to hlavní zlo. Tím je spíš bezduchost.
m
U
Poučení? Nemáme náhodou stejný
problém jako je „Syndrom velkého vlka“?
Za čím se poženeme, když vlastně supermarket je připravený, instituce otevřené
a bude-li fungovat ekonomika, v což
všichni doufají? Je připravené všechno. Co
vlastně budeme dělat, když jsme si svá
prasátka uvařili?
T é
z prasátek je tak chytré, že to vždycky pro
prasátka dobře dopadne. Ale jednoho dne
se stane, že vlk prasátka uloví. Připraví si
kotel, cibulku a další zeleninu a prasátka
se ocitnou v kotli. Vše nasvědčuje tomu,
že bude fatální konec. Až nejchytřejší ze tří
prasátek položí vlkovi osudovou otázku: „A
vlku, co budeš dělat zítra?“ A vlk, byť není z
nejbystřejších, chvíli přemýšlí, ale náhle mu
to dojde. Přistoupí a vyndá prasátka z kotle.
Ví totiž, že smysl jeho života je beznadějně
ztracený…
Hieronymus Bosch: Obžerství
Zdroj: wikimedia.cz
Na závěr ještě jedna otázka na tělo.
V jaké situaci v sobě vidíte typického
konzumenta?
Ukořistit něco s výhodným poměrem
výkonu k ceně uspokojuje zřejmě nějaké
hluboké lidské i animální potřeby lovu.
Trošku to v sobě cítím. I když víc si připadám
jako kulturní antropolog, který studuje ty
zasloužilé frontové bojovnice (důchodkyně
s berlemi), lovce slev – bargain hunters
(dědky s pojízdnými taškami), nutkavé
sběrače (maminy házející vše z regálů do
vozíku), snoby a závistivce, sledující trendy
mocných – až po lstivé parazity, radující se
z toho, jak něco podvodným trikem získali a
teprve zpětně si hledající ospravedlnění, na
co že to vlastně potřebují.
Nepokládám se za materialisticky
založeného, ale stejně mě vždycky překvapí,
jaká emoční a existenciální radost se ve
mně rozhostí, když se mi podaří zaslouženě
si vydělat nějakou, byť třeba symbolickou
sumičku. Je to asi, jako když pěstiteli něco
vyroste a přinese plody.
Takže jsem spíš pěstitel – s atavistickými
relikty sběračství.
Jaroslav Neuvirt
Druhou část rozhovoru na téma Nová Karolina si
můžete přečíst na str. 27.
19
Kdyby to někoho zajímalo, můžu dodat stovky knih dokazujících, že vývoj se ubírá špatným
směrem. Píšou je například odborníci zkoumající spotřební chování a mentalitu. Mimochodem
existuje i odborný časopis zabývající se výzkumem nákupních center (Journal of Shopping Center
Research). Česká republika má největší plochu hypermarketů na obyvatele na světě. Myslím, že jsme laboratoří konzumismu. (Stejně jako sekularizace, a taky škarohlídství – navzdory
největší konzumaci marihuany na světě…)
Když jsme po roce 1989 začali cestovat, kdo chtěl, mohl si všimnout, že třeba v Holandsku,
Švýcarsku, Německu už někteří lidé vystřízlivěli z horečného nakupování a následného zahazování. Našli si nějakou umírněnou alternativu. Pochopili to, co nakonec i statistiky ukazují,
že se zvyšujícím se materiálním dostatkem neroste míra štěstí, životní pohody. Ale kdy na
to přijdou Češi?
Vladimír Šiler
20
m a
T é
O skandinávských zemích se v Evropě mluví v různých superlativních souvislostech. Místní štědrý sociální systém slouží již dlouho jako příklad správného fungování demokratického
státu, rovnoprávnost obou pohlaví mohou ženy v celé Evropě svým severským sousedkám
jen závidět a potenciální imigranti sní o životě v této multikulturní soudržné společnosti. Jak
se ale na „severu“ nakupuje a utrácí? I skandinávská společnost je součástí kapitalistického
systému a i ona užívá slasti jménem „konzum“. V porovnání se středoevropským modelem,
nalezneme jeho odlišnější formu na příkladu severského Švédska a Norska.
Přestože v současné době pobývám
již téměř rok ve švédské metropoli
Stockholm, o snadnější vhled do „nakupovacích zvyklostí“ místních obyvatel
požádám Čechošvédku Stinu Kristoffersen. Povídáme si o švédském člověku,
jeho životním stylu, vztahu k penězům i
utrácení.
Úvodem je nutno poznamenat, že
ve Skandinávii existuje, v porovnání se
střední Evropou, vyšší životní úroveň
zdejších obyvatel, což má vliv na jejich
chování i obyčeje. I přes vysoké daně
zajišťuje platový průměr většině občanů
standardní životní potřeby.
Stina Kristoffersen se domnívá, že v
Česku se snažíme utrácet, abychom zapadli do společnosti, která nastavuje
určitý vzorec chování, přestože prvotní
účel se schovává za uspokojením sebe
sama.
foto: Ivan Dzido
Snažíme se utrácet,
abychom zapadli do
společnosti.
Disponuje-li někdo něčím, co z těchto
potřeb vybočuje, jako například lepší
auto, motorka, menší loď nebo dům
na Stockholmském souostroví, není
vnímán společností jako zbohatlík žijící
v přepychu. Švédi se nebojí sáhnout
hlouběji do kapsy a dopřát si tak radost,
avšak činí tak proto, aby se sami cítili lépe
a byli produktivnější. Společnost jim poté
tuto radost s upřímností přeje. Máš-li se ty
dobře, mám se i já dobře!
Umění správného (ne)rozhazování
Švédi jsou velkými pracanty a umí se
za svou píli náležitě odměnit. Často si při
pátku s rodinou, či s kamarády, zajdou
na dobré jídlo a víno a náležitě si tak užijí
poklidný večer po náročném pracovním
týdnu. Laciné restaurace s úmyslem ošidit
zákazníka malými porcemi či nejakostním
masem se tady dlouho neudrží a cizinec
by je zde hledal jen těžko. Švédi totiž
dávají přednost kvalitě před cenou a velké
slevy na ně neplatí tolik jako na Čechy.
Špatné jídlo je dokáže odradit natolik, že
se oni ani jejich přátelé v takovém podniku už nikdy neobjeví. Mimoto existují ve
21
a
Jaká je budoucnost konzumismu?
Konzum na skandinávský způsob
m
Konzumní společnost a její životní styl se objevila někdy v půli 19. století, nejdříve v Americe,
když se začalo spotřební zboží průmyslově sériově vyrábět. Předtím výrobci zboží a poskytovatelé
služeb v podstatě reagovali na konkrétní poptávky – dodávali lidem to, co potřebovali. Nyní ale
je třeba pro masovou nadprodukci zajistit odbyt. Proto vzniká marketing a reklama. Já rozlišuji
inzerci („chladná“ tržní informace určená rozumu, ekonomickému kalkulu) a reklamu („horká“
psychologická manipulace, určená emocím a podvědomí). Rovněž vznikly ochranné známky,
patenty a obchodní značky, protože se objevily padělky a falšování (a nejcennějším statkem na
trhu se stala vlastně důvěra – certifikace, akreditace). Vznikají nové společenské jevy (jež začíná
zkoumat tehdy se rodící sociologie) – masy, třídy, vrstvy, které jsou do značné míry charakteristické tím, jak si výrobci, firmy, dodavatelé rozdělili lidi do cílových spotřebitelských skupin. Dříve
se uspokojovala potřeba, teď bylo naopak třeba ji uměle vyvolat. Reklama je umění přimět vás
koupit něco, co nepotřebujete, za peníze, které nemáte. Spotřebitel tak nahradil občana.
Konzumní společnost vznikla už před 150 lety, ne teprve nedávno. To nám tak připadá, když
srovnáme dnešek se situací před rokem 1989.
Socialismus byl pokus nahradit svobodnou tržní konkurenci dodavatelsko-odběratelskými
vztahy a konzumní životní styl asketickým uspokojováním potřeb, o jejichž oprávněnosti rozhodovali plánovači, kteří centrálně celou společnost řídili. Už záhy se ukázalo, že to nefunguje, ale
systém se držel v Rusku 70 let, u nás naštěstí jen 40.
Prakticky po celou dobu moderny, tedy zhruba od poloviny 19. století, proti převládající optimistické víře, že bude stále líp, vystupují pesimisté, strašící apokalyptickými vizemi, a kritici, poukazující na jistou nemorálnost konzumismu. Ostatně nadměrné hromadění a spotřebovávání
kritizovali už od starověku náboženští myslitelé i filozofové. Hlasatelé askeze (kvalita je víc
než kvantita) nebo střídmé uměřenosti (slastí je už nepřítomnost strasti, jež zpravidla za slastí
následuje jako kocovina) v podstatě tvrdili, že trans-, meta- je víc než mega-, hyper-, anebo že
člověk je víc než zvíře, a má se tedy chovat humánně, ne animálně. Lao-c´, Buddha, Diogenes,
apoštol Pavel, Marx i Fromm a mnozí další kritizují především nadměrný konzum a hledání sekularizované náhražky spásy v materiálním zajištění existence. Monoteistické systémy (židovství,
buddhismus, křesťanství, islám) v zásadě asketické nejsou. Okrajově se asketické tendence projevují v křesťanství a buddhismu (ale i hinduismu). Askeze jako dočasný nástroj intenzifikace
některých vnitřních potencí člověka se ale pěstuje už od archaických dob ve všech kulturních a
ideových soustavách.
Vladimír Šiler
U
T é
Z historie konzumní společnosti...
m a
T é
„Skromnost není
špatná vlastnost.“
Ivan Dzido
Zdroje: Zvláštní poděkování Stině Kristoffersen
Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2618662
Veřejný
prostor
není synonymum pro
obchodní centra
Stina Kristoffersen
potvrzuje, že ani Švédi
nerozhazují,
přesto
ale jedním dechem
dodává, že nejsou národem „škudlilů“. Místní
důchodci si umí užívat
života i v pokročilejším
věku.
Své
peníze
nešetří pro své potomky a raději vyrážejí
za teplejším jihem ob-
22
Květa Pecháčková: Obžerství
Duše konzumního českého člověka
Pan Berlička pracuje jako český pošťák, má manželku a dvě děti. Při pohledu na svou skromnou výplatní pásku se pokaždé přimračí, zamyslí se a v duchu zakleje. Přál by si štědřejší
ohodnocení své pečlivé práce a námahy, kterou při ní vynaložil, ale skutečnost je bohužel
jiná. Přesto se nemá špatně. Vlastní auto, svou rodinu uživí a občas ji obdaruje i vezme na
dovolenou. Chce ale víc a není sám. Proč hledáme štěstí v hmotném vlastnictví, utrácení a
nakupování? Odpověď skrývá duše českého člověka.
Takové „chtění víc“ si v hlavě nenosíme od narození a možná ani ne déle
než pár dnů. Tento požadavek po hmotném sebeobdarování vzniká za chodu
našeho života, při vnímání svého okolí,
společnosti nebo chcete-li kultury, která
nás obklopuje. Není to tedy žádné životně
důležité toužení.
Česká společnost se vyznačuje
poměrně striktně nastavenými vzorci
chování a hodnot, které nejsou nikde
vytesány ani deklarovány, a přesto se jimi
jednotlivec řídí a podrobuje, aniž by si to
uvědomoval. Má-li pan Karol plazmovou
televizi, já ji musím mít také. Auta, módní
oblečení, notebooky, mobily, spousta
nezdravého a nepotřebného jídla jsou pro
nás samozřejmostí a jejich postrádání v
Květa Pecháčková: Obžerství
nás vyvolává zvláštní pocit méněcennosti.
Nevědomky sledujeme a srovnáváme, čím
disponuje náš soused, spolužák, spolupracovník nebo dokonce neznámý člověk na
ulici.
Je-li naše duše závistí natolik
pošramocená, že se před „úspěšnějším“
okolím ukryjeme do pohodlí vlastního
domova, obrazu velkorysého rozhazování
přesto neunikneme. Vše v nás totiž uchovává vjem, názor, postoj, vzorec chování,
doprovázený neustálým srovnáváním
sebe sama s těmi druhými. Vyvolaná závist
a touha být stejný jako většina poté vede
k sebezničujícímu zrychlení tempa práce
nebo k bezvýchodným půjčkám, na které
my Češi tolik slyšíme. Zkusme se tedy na
chvíli vrátit ke kořenům a strávit třeba
pár dní v
přírodě.
J s e m
přesvědčen,
že náš hodn o t o v ý
žebříček
dostane
alespoň na
chvíli trochu jinou
podobu.
Ivan Dzido
23
a
Přestože si průměrný Švéd nebo Nor
může dovolit více než průměrný Čech,
seveřan zbytečně nerozhazuje. To ostatně
v jednom rozhovoru na Českém rozhlasu
6 potvrdila i Běla Gran Jensen, Češka žijící
v Norsku a zakladatelka Hnutí Stonožka
pomáhající dětem po celém světě: „Když
jsem tady v Česku šla do Tesca, viděla
jsem, jak lidi nakupují zbytečnosti a jejich
košíky jsou doslova narvané. Vrátila jsem
se do Norska a tam bylo to zboží v košících
na dně. A přitom v Norsku ty peníze tečou.
Víte, skromnost není špatná vlastnost.“
U
m
Laciné restaurace se
tady dlouho neudrží.
jevovat krásy Evropy nebo na skleničku
do Stockholmského baru. Tento životní
styl se odráží na jejich vitalitě, moderním
oblečení i pozitivním naladění, které jsou
výsledkem jejich dobré kondice.
Není se co divit. Ve Švédsku sportuje
téměř každý a známé pořekadlo „zdravé
tělo, zdravý duch“ by se v této souvislosti
dalo jen podtrhnout. Švédi milují přírodu,
kde mohou cvičit a relaxovat, a ač se to
někomu může zdát neuvěřitelné, je jí dosti
i ve stockholmské metropoli.
Stockholm je ukázkou města, kde
nákupní centra nejsou středem vesmíru.
Ano, i tady lidé rádi tráví volný čas potloukáním se od kavárny ke kavárně jako
v Čechách, avšak podstatným rozdílem
je, že aby se Švéd do takového obchodního střediska dostal, musí se přesunout
na okraj města. Myslím, že ve Skandinávii
ještě nezapomněli, že příroda je jen jedna
a že veřejný prostor není synonymum obchodního centra. A hlavně si uvědomují,
že peníze neznamenají vše.
T é
Švédsku velké regulace a hygienické kontroly na kvalitu potravin a jejich správnou
přípravu.
U
m a
z části Nové Karoliny – nákupní centrum
– zaznamenal každý, kdo Ostravou byť jen
projížděl. Podle někoho se otevřelo nové
budoucí centrum města, podle architektky Jiřičné si „toto Ostrava nezasloužila.“
Kdo ví, zda Karolina neměla zůstat raději
za zavřenými dveřmi…
Promarněná šance s geniálním marketingem
Exkluzivní reportáž ze slavnostního otevření Fora Nová Karolina
O Nové Karolině se pravidelně píše
a diskutuje mnoho let a bez nadsázky
můžeme říci, že peripetie s využitím tohoto brownfieldu se staly součástí ostravského koloritu. Březen letošního roku
přinesl zlom – první z budov nové čtvrti,
obchodní a zábavní centrum, otevřelo své
brány, či přesněji prosklené dveře.
Je 21. března, padá tma. Stojím v koloně
aut, které zahlcují Frýdlantské mosty a
míří do podzemí pod Forem Nová Karolina. Organizátoři znovu a znovu navádí
každý vůz na připravená parkoviště. Mé
první dojmy z interiéru jsou spíše pozitivní
– zatímco vnější konstituce budovy je zcela neosobní a radikálně narušuje charak-
ter prostředí, rozložení vnitřních částí
působí propracovaněji. Skvostně vypadající občerstvení, nazdobené obchody, vše
připraveno. Procházím centrem a napadá
mě, jaké je vlastně novum tohoto centra. Značky obchodů vesměs klasické,
čest několika výjimkám. A hle, slavný Starbucks, káva bez atmosféry, nabízí ochutnávky v miniaturních plastových kelímcích. Jak příznačné.
Blíží se dvacátá hodina a na podium
přichází moderátoři večera, Tereza Kostková a Ondřej Brzobohatý. Lehce pateticky
uvádí muže, kteří za projektem stojí a
jejichž projevy následují. S trochou napětí
očekávám primátora Kajnara, ovšem
Zdroj: novinky.cz
24
U
dohledat na internetu. Pochybnosti vzbuzuje zejména výběr developera bez
transparentní soutěže, nezačlenění
architektury do kontextu okolí nebo
například neúčast slíbených světových
architektů. Jakkoliv se snaží investoři
tvrdit opak, ateliér světoznámého Rema
Koolhaase se od výsledku distancoval.
Je 22. března, dopoledne. Veřejnost
se dočkala. Zapínám facebook a vidím
nadšení nad tím, že Starbucks rozdává u
zastávky Elektra kávu zdarma jako pozvánku do své nové pobočky. Pravda, zdá
se, že panem et circenses stále boduje. Pak
se ale na Karolinu dostávám několikrát
během dubna a května. Ohromné prostory jsou spíše prázdné než plné a v
čase oběda se zdaleka nezaplňuje ani
restaurační část v nejvyšším patře. Trochu paradoxní, uvážíme-li, jak málo času
od otevření Fora uplynulo... Nebo že by
přece jen lidé tolik konzumu nechtěli?
Či spíše na něj neměli dost peněz?
Karel Střelec
Most bez srdce
Pokaždé, když jedu do centra, nemůžu se nepodívat na Novou Karolinu. Její umístění je
dokonalé a ano, mohlo tam stát cokoli. Ale asi jsme si už zvykli, že tam stojí to, co tam stojí a
stát bude. Byty, kanceláře, nákupní centrum. A přesto, že se jen těžko vyrovnávám s názory,
že věci mohou být jen ošklivé, NK jsem stále ještě nepřišla na chuť.
„Sevřelo se mi z toho srdce“
Před časem jsem měla možnost setkat se s úžasným člověkem – architektkou Evou Jiřičnou, kterou proslavil nejen
vztah s Janem Kaplickým, ale především
její světoznámé architektonické a designérské práce. Tato neuvěřitelně skromná, energická a přímočará žena měla
spolu s dalším významným světovým architektem, Remem Koolhaasem, dodat,
prostřednictvím svého mostu, stavbě NC
Nové Karoliny glanc a přes to, že to je jen
obchoďák, měl se stát skvostem architektury v Ostravě.
„Na začátku to byl takový ideální projekt – obrody Ostravy,“ vzpomněla na
začátky projektu Jiřičná. „My jsme byli
požádáni, abychom udělali lávku, v době,
kdy u projektu byl ještě Rem Koolhaas.
Nemůžu říct, že jsem se do toho návrhu
zamilovala, ale byl to projekt architekta,“
dodala. „Když jsem ale konečnou stavbu viděla poprvé, sevřelo se mi z toho
srdce.“
25
a
Některými nenáviděna, jinými vítána
a oslavována. Vymodlena i zatracována.
Nová Karolina. Můžeme o ní smýšlet jakkoliv, ale jestliže něco dokáže vzbudit
v dnešním světě vůbec nějaké veřejné
emoce, stojí to patrně za zmínku. Simonku z „maisnerovek“ asi neměl šanci
minout nikdo z nás, a tak otevření jedné
zastupuje jej náměstek Dalibor Madej. Že
by pan primátor, jehož zarputilá a mnohdy kontroverzní podpora developerům
je pověstná, přece jen couvnul? Patrně
je však pouze zaneprázdněn vedením
města.
Po oficialitách následuje perfektně
zajištěný raut. Vůbec marketing Fora lze
obdivovat – mnozí teenageři na facebooku již týden dopředu skládali oslavné
básně a ódy: „…nedřímejte obchůdky!
/ nastavte své lahůdky, / my k vám rychle přifičíme, / své penízky utratíme…“
Přejme jim šťastné utrácení.
Recesisticky pojala slavnost skupina
Nová Fukušima, která kritizuje urbanismus vznikající čtvrti, když laserem
na zeď budovy promítala nápis Nová
Fukušima. Policie se v této souvislosti
dokonce pokusila zatknout známého ostravského umělce Jaroslava Němce. Co
řadě lidí na projektu Karoliny vadí? Není
v možnostech tohoto článku obsáhnout
vše, ostatně zájemci si mohou informace
m
T é
KAROLINA ZA OTEVŘENÝMI DVEŘMI
T é
U
26
m a
T é
Není tomu zase až tak dávno, kdy prostory před koksovnou Karolina začaly ožívat. Cestující v tramvajích dennodenně kontrolovali tento fantastický růst budov, jež v Ostravě neměly
obdoby. Avšak když začaly objekty dostávat své finální rysy, mnoho Ostravanů náhle ze
svého údivu přešlo v nesouhlas. A pěkně po ostravsky Forum Nová Karolina přejmenovali
na Fukušimu, po vzoru jaderné elektrárny v Japonsku. Opět se táži odborníka, filozofa, etika
a religionisty ThLic. Vladimíra Šilera, Dr., co stojí za vší tou „karolinskou“ kritikou? Může za to
reklamní kampaň, design, v kterém byla postavena, nebo něco jiného?
Zdroj: stavbaweb.cz
připomínat dvě ve vzduchu spojená
srdce…
Když se tak dívám z okna tramvaje
na Novou Karolinu, nemůžu si odpustit
smutnou vzpomínku na to, co mohlo být.
I v naší Ostravě. Máme další nákupní centrum, možná jednou i nové kulturní centrum města, most, o kterém se zástupce
realizační firmy vyjádřil, že od původního
návrhu nepoznáme rozdíl. Máme kostičky,
ba i s barevným logem. Zkrátka máme Novou Karolinu. Prostě Naši. Ale k čemu to
všechno, když to nemá srdce?
Agáta Vřeská
Zdroj: ostrava.cz
Zaměříme-li se na obchodní centrum
Nová Karolina, jak jste vnímal jeho reklamní kampaň?
Tak pozor, jedna věc je Nová Karolina,
druhá její reklamní kampaň. Jestli se reklamou myslí ta ženská pohozená na posteli
s rozhozenými vlasy, tak to mě zklamalo –
tuctový nápad. Když už do toho vložili tolik
peněz, mohli si s ozvláštněním dát víc práce.
Co je podle Vás hlavním důvodem
faktu, že se Nová Karolina stala terčem
kritiky ještě před jejím otevřením?
Já jsem vždycky tvrdil, že chyba se stala
ve chvíli, kdy neprůhlednými intrikami byl
změněn původní záměr – zapracovat do
projektu ony tři historické haly. Nemyslím
si, že ty tovární haly jsou nějakou obzvláštní
kulturní památkou. Takových tu ještě
máme! Podle mě se klidně mohly zbourat.
Ale nový projekt na ně měl alespoň symbolicky navázat. Ideálem je pro mě brněnská
Vaňkovka.
To, co vyrostlo, mohlo vyrůst kdekoli.
Anonymní tvůrci z anonymního ateliéru na
zakázku anonymních developerů postaví
typizovaný opláštěný skelet, jakých jsou po
světě stovky. Ta stavba nectí ducha místa.
Zpočátku, když vyrůstala, vzbuzovala
rozhořčení svou obludnou nepřiměřeností
danému prostoru. Ale když jsem viděl, jak
z ní rostou ty bílé kostky – a jak si s tím
opláštěním museli dělníci vyhrát víc než s
hrubou stavbou, uznal jsem, že ta estetická
koncepce má něco do sebe. Ale nemuselo to
stát zrovna tady.
Jak vnímáte naopak klady této stavby
přímo v centru Ostravy?
Problém centra Ostravy mě zajímá, ale to
by bylo na dlouhé povídání. Původní záměr
propojit Novou Karolinu s Černou loukou, na
níž mělo vyrůst spíše kulturní centrum, byl
dobrý. Dnes je těžké zbavit se dojmu, že byty
a kancelářská budova byly jen zastíracím
manévrem, jak dostat nákupní centrum do
srdce města – kam nepatří. Ale já si přesto
myslím, že developeři – i radní – byli tak naivní, že si mysleli, že se to všechno okamžitě
naplní čilým ekonomickým ruchem. Soudní
lidé ale nyní pochopili, že tuto investici bude
třeba odepsat.
„Ostrava by si jistě
zasloužila nějakého
Koolhaase nebo Jiřičnou.“
Přesto věřím, že tradiční centrum Ostravy
jednou ožije. Ale nebude to tak, jak si dnes
hamižní majitelé realit a utopičtí plánovači
na radnici představují. Klasické městské
budovy se totiž tvárně přizpůsobí různým
požadavkům. Ale k čemu by se daly využít
skleněné kanceláře a prodejní haly bez
oken, to netuším.
27
a
„Víte, mě trošku mrzí, že slyším
komentáře, že se ta lávka nedá postavit. Ta
lávka se dá postavit. Byl na to celý tým lidí,
statici, tak jak může někdo říct, že celý ten
tým lidí dělal něco, co je nepostavitelné?
Takové věci mi přijdou smutné,“ řekla autorka původního návrhu. Hlavním problémem ze strany developerů se ale ukázaly peníze. „Na začátku nám řekli, že na to
máme šedesát milionů. My jsme se snažili
udělat projekt za šedesát milionů, ale
protože oni tu lávku od toho původního
návrhu dvakrát tak zvětšili, tak jsem při
všech jednáních řekla, že to bude dražší.
Nakonec to přišlo ke stům milionům, ale
oni to celou dobu věděli. A ve finále řekli
NE, my si nemůžeme dovolit dát Ostravě
sto milionů.“ A tak Ostravě zbyla jen lávka. Bez Jiřičné a bez srdce. Právě návrh,
který byl připraven k realizaci, měl totiž
Vladimír Šiler: Ta stavba nectí ducha místa
m
„V architektuře není exteriér, všechno je interiér.
Buďto jste v interiéru
města, nebo budovy,
nebo krajiny. A oni měli
zodpovědnost za to dostat
se do interiéru Ostravy.“
Eva JIřičná
U
T é
Místo skvostu krabice, místo šperku
obyčejná lávka
Rem Koolhaas se od projektu začal
pomalu ale jistě vzdalovat, a nakonec se
pod stavbu jeho studio nepodepsalo. Z
projektu světoznámého architekta tak
zbyly jen ty krabice. Pardon – kostky. A
most? „Ten most, to je naprosto bezradné
řešení problému. Začalo to krásnou lávkou a stal se z toho opravdu katastrofální projev neschopnosti,“ zhodnotila
výsledek Jiřičná.
Jaroslav Neuvirt
Moderno
Konečně se otevřelo už tak dlouho očekávané středisko Nová Karolina. Mnoho lidí se na toto
dílo kouká skrz prsty. Já jsem se chtěl na tuto stavbu podívat jinak než ostatní.
Před vstupem do
budovy mne
osobně uchvátila lávka,
která spojuje obchodní
centrum s
ústředním
autobus o v ý m
nádražím.
Při prvním pohledu na tuto budovu se domnívám, že architekt byl velký vyznavač kubistického slohu, protože základní tvary této stavby
tvoří krychle.
28
m a
T é
a
Děkuji za rozhovor.
Poté se mi otevřely vstupní dveře a já
spatřil moderní prostory, které na mne
opravdu zapůsobily. Když jsem přišel k
nejbližšímu zábradlí a podíval se dolů, začala
se mi podlamovat kolena - jak z počtu lidí, tak
i z té velké propasti do nejnižších pater. Musel
jsem si jít sednout.
m
U
ly optimistické prognózy, že lidé budou záhy
víc vydělávat, víc utrácet, víc se bavit… Za
tohoto předpokladu to nebyla úplně špatná
myšlenka. Tradiční centrum by se plynule
propojilo přestavěnou Ostravicí a novou
zástavbou na místě odepsaných částí hotelu
Palace s Novou Karolinou. Ta navíc neměla
být jen nákupním a zábavním centrem.
Jsou zde i byty a kancelářské budovy. Pokud
by k tomu přibyl ještě i prstenec kulturních
stánků podél řeky Ostravice na Černé louce,
vzniklo by zcela nové široké centrum města.
Jedna z variant zde dokonce viděla i nový
univerzitní kampus.
Dnes vidíme, že současná ekonomická
krize je počátkem nějaké zásadní proměny,
konce extenzivních rozmachů a počátku
intenzifikačních strategií, sledujících už ne
primitivně prvoplánové konzumní blaho,
ale spíše kvalitu života, psychickou pohodu
a naplnění existenciálních potřeb.
T é
Myslíte si, že by veřejnost přijala obchodní centrum jinak, kdyby byl jeho
návrh svěřen původnímu (resp. jinému)
architektovi?
Především to bylo netransparentní.
Veřejnost už nevěří, že rozhodnutí radních
bylo kompetentní a nestranné. Ostrava by
si jistě zasloužila nějakého Koolhaase nebo
Jiřičnou. I když tím by se vlastní problém té
stavby jen zamaskoval, ale zůstal stejný.
Co byste raději viděl na místě, kde
je Nová Karolina postavena? Nebo jste
naopak patřil k podpůrcům stavby tohoto
komplexu?
Postavit nový shopping park přímo v
centru, když zde už dva máme, a v podstatě
taky v prostoru města, je nesmysl. Jednak, jak záhy uvidíme, kupní síla obyvatel
vylidňující se a stárnoucí Ostravy nemůže
toto monstrum uživit – nadto v čase vleklé
krize. A jednak je to v rozporu se strategií
udržet život v centru Moravské Ostravy.
Je vidět, jak ještě poměrně nedávno vlád-
Jen co jsem dosedl a pohlédl před sebe,
spatřil jsem velkou promítací plochu, na které
zrovna promítali demolici starého komplexu a
stavbu Nové Karoliny..
Při prozkoumávání obchodů,
které tady jsou, se mi líbilo,
že jsou opravdu kvalitní, se
značkovým zbožím.
Ale říkám si: Kdo tu bude
nakupovat? Vím, že v Ostravě je
dost bohatých lidí, ale je jich tolik,
aby se celý tento komplex uživil?
Osobně jako student bych si tento luxus nemohl dovolit, ale zase
když se podívám na to, kolik pracovních příležitostí toto místo přineslo, jsem rád, že lidé dostali
možnost tvořit si své sny a mít ve svém životě nějakou jistotu. Myslím si, že Nová Karolina postavila
laťku opravdu vysoko a teď už jen stačí, aby si ji udržela. Konečně by mohl začít pořádný boj o
zákazníky, o kterém tak často slýchám na přednáškách. Obchodní centra začnou dělat zajímavé
akce, které by mohly přinést nejen snížení cen, ale také obohatit občany Ostravy o kulturní zážitek.
Těším se, co nového nás čeká.
Foto a text: Vojtěch Žižka
29
t u r a
l
Energetická terapie kytarou jako ohnivým plamenem ze zipáku. To je Naked Floor při
koncertu – kapela, se kterou máte hlavu v oblacích a přitom pevnou půdu pod nohama.
Alternativní rock v jejich podání vás poctivě zhypnotizuje. Když udržíte rytmus, může se stát,
že vás provokativně nesmete ze stolu, ale rovnou z podlahy.
Skutečný život je to,
co se odehrává mezi
myšlenkou a snem o
našem velkém cíli. (A. L.)
Doprovázela jsem kapelu na jejich koncertu v polské Wroclawi. Když se transit
před zkušebnou v Dolní oblasti Vítkovic
naplnil až po okraj jejich nástrojíčky, něco
chybělo. Kapela se neobejde bez kabelů.
Naštěstí je v pohotovosti ostravský guru
přes elektroniku a vůbec všechny hudební aparáty Tomáš Matoušek. Červené a
modré, ty jsou pro Naked Floor dobré!
Opouštíme Ostravu. Další podstatný de-
r a
Naked Floor se na hudební scéně pohybuje už od roku 1999 pod taktovkou
bandleadera Alexe Lasáka. V kapele se
donedávna vystřídalo několik zapálených
hudebníků. Nejen název Naked Floor,
představující nosný a pevný základ, je
dokázal stmelit a vytvořil současnou podobu naked čtveřice. „Tím pevným základem je důvěra v něco víc, než nabízí povrchní stránka života moderní společnosti.
A taky víra v to, co děláme. Všechno se
pak vrátí v podobě zpětné vazby publika a taky naplnění z toho, že pro někoho
naše hudba něco znamená,“ popisuje své
skutečné pocity frontman kapely Alexandr Lasák.
t u
K u
K u l
U KULTURA
U Ostravští Naked Floor: V červenci to rozjedeme na Coloursech!
Alexandr Lasák, zakladatel projektu, „hlas“ kapely,
zpěvák, kytarista a textař
Pavel Balon, „spodky“ kapely, baskytarista
Lukáš Niedoba, „střelec“
kapely, kytarista
Petr Novák, „nova“ kapely,
nejmladší člen, bicman
tail a předmět hovoru při dlouhé cestě
je volba hábitu, respektive koncertního
oblečení. Vkusu frontmana vycházejí
vstříc všichni členové, jen jeho modré
všednodenní džínsy musí dolů.
Po několika hodinách dálnicí-nedálnicí
jsme v cíli. Třicetistupňové vedro polevuje.
Přikluše dredatý šéf wroclawského klubu
Alive. Naked čtveřice v koncertních kalhotách a s novými barevnými kabely u no-
30
hou to může rozbalit – pěkně od podlahy.
Přirozeně, na nic si nehrají, a možná proto
se lidi v klubu s kapelou rychle sžívají.
Prostě si to chtějí užít. Není polská kultura
jako ta česká. „Velké překvapení. Bylo to
perfektní. Mám rád rock a grunge hudbu.
Kde bude další koncert?“ Zajímal se po
vystoupení mladý Polák. „It´s fantastic to
see you here. The Czech music is the best!“
vyjadřuje své dojmy další fanda.
Na konci května (25.) Naked Floor
vystoupí na festivalu PODIVAFEST 2012
v Podivíně. Následují Masters of Rock ve
Vizovicích (13. 7.) a o den později KUPKOFEST v Nivnici. 15. července ve 20:00
to „nakeťáci“ rozjedou přímo na Colours
of Ostrava. „České publikum umí být úchvatné, jen potřebuje ten správný impuls a
dobré naladění,“ těší se na budoucí koncertování kapely její frontman.
Lenka Papřoková
Zdroj foto: nakedfloor.cz
31
t u r a
l
V rámci březnového programu Aklubu si pro Vás studentská organizace In-life
připravila velice zajímavou a netradiční přednášku Jak se dívat na filmy. Pod vedením
profesora Teda Turnaua z Anglo-Americké vysoké školy v Praze jste si mohli vychutnat filmovou hodinku zábavy, chyb ve filmech a jiných postřehů. Ted Turnau je profesor, který se
zabývá Cultural and religious studies, ale také filmem. Vede filmové kurzy, které jsou pod
záštitou univerzity a ve kterých učí své žáky, jak se dívat na filmy jinak. Do České republiky
se dostal náhodou a hned po svém příjezdu se zamiloval do Prahy, zdejších lidí, kultury a
celkově do zdejšího způsobu života. Žije zde s celou svou rodinou již 13 let a my jsme ho pro
Vás trochu vyzpovídali.
Jak jste se vůbec dostal do České republiky?
Můj dobrý přítel Richard pracoval na
Anglo-Americké vysoké škole v rámci spolupráce s jednou organizací, která zajišťovala
výměnné pobyty profesorů. Jeho žena
dostala naneštěstí rakovinu prsu a tak s ní
chtěl být v Americe po dobu léčby. Ale bylo
to v polovině semestru a byla by škoda zrušit
jeho výuku, proto mě tato organizace kontaktovala a požádala, jestli bych mohl nastoupit na jeho místo. Nejdřív jsem nevěděl,
ale potom vše nějak vyšlo a já začal učit a
zamiloval jsem se do toho; do vyučování, do
Prahy, do piva, do práce, do celé republiky.
„Zamiloval jsem se do vyučování,
do Prahy, do piva, do práce, do
celé republiky.“
Vy jste se prostě zamiloval do lidí…
Ano, naprosto. Opravdu jsem ocenil
životní styl Čechů, protože v Americe je
vše strašně uspěchané. Musíte tam a tam,
odvést děti na kroužek a pak hned na jiný,
pak spát a na druhý den zase. Je toho prostě
hrozně mnoho. V Čechách je to jiné. Samé
pivíčko, sluníčko a městečko… Je to takové
uvolněnější. Zajdete si s přáteli v pohodě
do hospůdky. A jen tak si užíváte a to se mi
na Češích líbí. Dále se mi líbí, že Čechům
32
koupit kdykoli cokoli a je to mnohem lehčí.
Pamatuji si, jak jsem před několika lety
byl zpět v Americe a vešel jsem do jednoho z
těch ohromných knihkupectví a po tři čtvrtě
hodině, kdy jsem se tam jen tak procházel
a díval, jsem vyšel z obchodu a cítil jakousi
tíhu. A když jsem se podíval do svých rukou,
měl jsem v nich tašky plné knih, cédéček a
podobných věcí asi za 150 dolarů a jen jsem
se ptal: „Jak se to stalo? Jak se to sakra stalo?“ :D
Ale v ČR se stále mají co učit o zákaznických službách, i když si všímám, že alespoň
„Je moc hezké, jak v České republice přemýšlíme nad tím, co
kupujeme a není to jen takové:
tohle chci a tohle potřebuji.“
trvá mnohem delší dobu, než se spřátelí.
Američan vám z fleku řekne svůj životní
„Vytvořit si vztah v Česku je
mnohem těžší. Ale pokud se to
povede, trvá v podstatě navždy.“
příběh, a pokud se potom vaše cesty rozejdou, tak se nic nestane. Vytvořit si vztah v
Čechách je mnohem těžší a trvá déle získat
si toho člověka a jeho důvěru, ale pokud se
to povede, trvá toto přátelství v podstatě
navždy.
Tématem tohoto čísla je nakupování
a konzum jako takový. Můžete prosím
porovnat USA a Českou republiku co se
nakupování a celkově životního stylu
týče?
Myslím, že Amerika je mnohem více
zaměřená na obchod a to má dobrou a
špatnou stranu. Pokud si chcete něco koupit
v ČR, musíte vynaložit nějakou snahu,
alespoň minimální. Musíte dojít do obchodu
a koupit to. Kdežto v Americe si můžete
v Praze se to každým rokem přibližuje
Spojeným státům, což je mi trochu líto,
protože je moc hezké, jak v České republice
přemýšlíme nad tím, co kupujeme a není to
jen takové: tohle chci a tohle potřebuji.
Ve své přednášce jste mluvil o tom,
že film, na který se díváme, pro nás
vytváří svět, jehož součástí se stáváme,
ale je to pouze na ty dvě hodiny. Co
si tedy myslíte o seriálech? Zdá se mi
totiž, že to jsou takové filmy, jen delší…
Míval jsem rád seriály, když jsem byl
mladší. Existují skvělé seriály. Mám rád
třeba Firefly, to je skvělý seriál. Ale to, co dělá
seriály tak přitažlivé, je to, že máte spoustu
času, abyste se ztotožnili s postavami. Když
si to tak vezmete, tak fanoušci se nevytváří
kolem filmů, ale kolem seriálů nebo vícedílných filmů, jako je Pán prstenů, Star Wars,
Harry Potter, nebo třeba Twilight sága,
protože film vám pro to nedá dostatek času.
Také jste ve své přednášce mluvil o
tom, že se v každém filmu skrývá něco
dobrého. Můžete vůbec říct, který je
Váš oblíbený film?
Ne. Je tolik filmů, které mám rád. Byla
by tam určitě Magnolia, Strom života,
určitě Star Wars, Pán prstenů, i když tam
mám nějaké výhrady ke způsobu zfilmování. Cokoli, co udělali bratři Cohenovi
je skvělé. Záleží to ale také na mé náladě,
zkušenostech a jiných okolnostech. Je to
jako byste chtěli, abych si vybral jedno ze
svých dětí. Je to prostě nemožné.
Nikol Dostálová
Zdroj: archiv Teda Turnaua
33
r a
K u
Profesor Ted Turnau: Zamiloval jsem se do Česka
K u l t u
U
U
U
KALENDÁŘ KULTURNÍCH AKCÍ
Co by sis neměl nechat ujít aneb Tipy na kulturu v Ostravě
studenti studentum
Kdy
Co
Kde
V kolik
Vstup (Kč)
Webovky/Facebook
20.05.12
Janáčkův máj - francouzské inspirace
Hornické muzeum a Landek Park
20:00
140,- / 70,- (studenti)
www.landekpark.cz
21.05.12
Istyle
A klub
20:00
volný
Facebook - ÁČKO Hladnov
21.05.12
Kabaret Hogo und Fogo - první ostravský
kabaret
Klub Parník
20:00
120,-
www.klubparnik.cz
22.05.12
Klubový večer "Z" Dividla Ostrava
Klub Atlantik
18:00
50,-
www.klubatlantik.cz
22.05.12
Janáčkův máj - francouzské inspirace
DKMO
20:00
200,-/140,- (studenti)
www.dkmoas.cz
23.05.12
Still Rings True (USA),
Klub Barrák
20:00
volný
www.barrak.cz
24.05.12
Progres 2
Klub Parník
20:00
250,-
www.klubparnik.cz
25.05.12
Pyžamová párty
Dance club 77
19:00
neuveden
Facebook - Dance Club 77
26.05.12
Pecha Kucha Night
Klub Cooltour
20:00
neuveden
www.cooltourova.cz
28.05.12
IV. Jarní koncert Chorus Ostrava
A klub
18:30
dobrovolný
www.chorusostrava.cz
28.05.12
Na skok na Ukrajinu
A klub
19:00
volný
Facebook - ÁČKO Hladnov
29.05.12
Filosofie bojovníků a smysl života
Nová Akropolis
19:00
60,-/45,- (studenti)
www.akropolis.cz
29.05.12
Francouský večer v Ostravě - koncert
Sylvie Bee, Joel Bros
Divadlo loutek
19:00
neuveden
www.dlo-ostrava.cz
30.05.12
Můj týden s Marilyn
Minikino Kavárna
15:00
50,-
www.minikino.cz
31.05.12
Streetball contest
Areál VŠB-TUO
16:00
volný
www.sus.osu.cz
31.05.12
Kašpárek v rohlíku - Ten Holywůd
Masarykovo náměstí
16:00
volný
bandzone.cz/kasparekvrohliku
01.06.12
Noc kostetů
Katedrála Božského Spasitele
17:00
volný
www.nockostelu.cz
02.06.12
Pavol Habera & Team - Final Tour 2012
SAREZA - Poruba
20:00
490,-
Ostravainfo.cz - TOP akce
04.06.12
Dream Factory Ostrava 2012 - A Studio
Rubín (Praha) - Kauza Médeia
Klub Cooltour
17:00
neuveden
www.dfov.cz
05.06.12
Dream Factory Ostrava 2012 - Divadlo Na
zábradlí (Praha) - Domov můj
Klub Cooltour
19:00
neuveden
www.dfov.cz
07.06.12
Everest
Kino Vesmír
19:30
neuveden
www.vsb.cz/kinovesmir
08.06.12
Rocky Leon
Klub Barrák (ex-Tančírna)
20:00
bude upřesněn, sleduj web
www.barrak.cz
09.06.12
Soulfly
Klub Rock and Roll Garage
20:00
530,-
www.ostravainfo.cz
14.06.12
Balada pro banditu - M. Uhde, M. Štědroň
Divadlo Jiřího Myrona
18:30
270,- - 400,-
www.ndm.cz
Dům Knihy Librex
17:00
neuveden
Facebook- Aiesec Ostrava
26.a 27.06.12 Prezentace USA a Kanady ústy rodilých
mluvčích
34
35
t u r a
l
Vojtěch Žižka, mladý ostravský fotograf, vystavuje na Vysoké škole báňské. Jeho autentické fotografie zachycující zejména drsnou krásu průmyslu a práce v továrnách, lze
zhlédnout v prostorách Podnikatelského inkubátoru. U příležitosti vernisáže výstavy jsem
požádal autora o krátký rozhovor nejen o focení a industriálu.
Klasická otázka úvodem - jak ses
dostal k focení, kdy tě poprvé začalo
zajímat?
Začínal jsem fotit už docela dávno, v
době prvních digitálních foťáků. Ještě
předtím jsem si půjčoval Praktiku svého
otce, samozřejmě většina těch fotek byla
rozmazaná, ale tak jsem se k tomu dostával.
Vím, že tě ovlivnil i strýc, který
působil v novinách…
Celkově se řada lidí z mého okolí
věnovala focení. Můj strýc studoval na
FAMU, takže má v této oblasti skvělé znalosti. Často jsme se scházeli, zkoušeli něco
fotit, radil mi už tehdy a pomáhá mi i teď v
mých budoucích projektech.
Ve své tvorbě se věnuješ zejména fenoménu Ostravy a jejího
průmyslového prostředí. Čím tě láká?
Pocházím z Ostravy a považuji za velmi
nevhodné, jak v současné době prakticky
všechna média berou průmysl ve městě
jako jakési nutné zlo; továrny jsou v jejich podání pouze tím znečišťovatelem,
který škodí ovzduší. Já jsem to chtěl pojmout přesně opačně, chtěl jsem, aby byla
vidět i ta lidská práce, to, co je uvnitř. Lidé
zvenčí spatřují jen kouřící komíny, ale
nikdo nemá možnost podívat se dále, do
interiérů. Samozřejmě i pro mě je mnohdy
obtížné dostat se do řady podniků a zachytit jejich provoz.
Před nedávnem jsi fotil v Dolní
oblasti Vítkovic a jako modelka se před
objektiv postavila baletka. Jaké máš
pocity z tohoto kontrastu?
Bylo to opravdu výjimečné. Prostředí,
ta patina se úžasně mísila s něhou a
čistotou. Měl jsem i skvělý kolektiv
spolupracovníků, vizážistu, stylistu, kteří
se dokonale starali o modelku a já se mohl
plně soustředit na svou práci.
Studuješ na VŠB, napadá mě, jak jde
dohromady studium technické školy a
umění?
Nemyslím si, že by se to bilo. Už delší
dobu nad tím uvažuji, technické vzdělání
má budoucnost a je potřebné pro řadu
oborů. Na druhou stranu, strašně mě láká
studovat i fotografii. V současné době spolupracuji i s jedním pedagogem Ostravské
univerzity, který se této doméně věnuje a
v mnohém mi výrazně pomáhá.
Kromě focení se také angažuješ ve
veřejném životě. Jak jsi vnímal letošní
Týden neklidu na vysokých školách?
To, že vyšlo do ulic takové množství
studentů, kterým se nelíbí, co na ně
současná vláda chystá, je jasným
signálem. Byl jsem během demonstrací
v Praze – a málem jsem ani nevystoupil
z metra, jaké davy protest oslovil. Myslím
si, že studenti v hlavním městě jsou taky
hodně aktivnější, jsou více zainteresovaní
nejen v těchto věcech, ale i v celé řadě
různých studentských projektů. U nás
jsou mnozí lidé především rádi, že mají
svůj klid. Mentalita je tady opravdu trochu
jiná. Obecně, abych se vrátil k otázce, jsem
přesvědčený, že není možné tahat stále z
lidí peníze bez jasného využití. Školné je
toho jasným příkladem.
r a
K u
Fotograf Vojtěch Žižka: „Továrny nejsou jen nutné zlo…“
K u l t u
U
Na druhou stranu, sociálně ohleduplné názory jsou, hlavně mezi mladými
lidmi, mnohdy nepopulární. Proč si
myslíš, že to tak je?
Vnímám ve svém okolí, že mladí lidé
mají spíše pravicové myšlení. Ale politické dění v poslední době situaci hodně
mění – i konzervativnější lidé mění názor.
Je tady asi stále strašák, používaný mnoha
politiky, že se levice spolčuje s komunisty.
Spojují tak sociální demokracii a komunismus, což je pochopitelně chybné.
Vraťme se na závěr k fotografii. Jaké
plány máš do nejbližší budoucnosti?
Teď jsem se plně věnoval projektu
baletky ve Vítkovicích i vernisáži tady
na VŠB. Snažím se hledat sponzory pro
mou tvorbu a pokračovat ve focení. Ale
všechno je to samozřejmě otevřené.
Karel Střelec
36
37
r a
t u
l
Jak vidí umění mladí umělci aneb Bolavá malina v akci
Mysleli jste si, že poezie zažívá svou vrcholnou éru a básně čte prakticky každý? Možná
tomu není úplně tak. „Nikdo si nekupuje sbírky básní. Jen pár intelektuálů si zajde na čtení.
Neví, jak se usadit, tak si melou prstíky mlýnky, protože je to prostě nudí,“ říká přední členka
souboru Bolavá malina Vilemína Ondrušová. Nová poezie, básně s novým, netradičním
konceptem – to je to, co lidi baví. O tom, že její původně bezejmenná autorská skupina „Z“
dividla podává poezii velmi nevšedním způsobem, se můžete přesvědčit sami. Autorské
představení Kdyby slunce křičelo plánuje reprízy..
U
Stará
Jsem rozmotané klubko nití
Co počítalo do desíti
Který má namísto
Křídel mé dlaně
A oslepený zmateně naráží do zdí a oken
Šílený hladem zpívá balady když je
opravdu vyčerpán
Šílený krásou trhá si demonstrativně peří
Až takového holuba potkáš
Schovej ho u sebe
Mluv na něj a utěšuj
Pohlaď jej a usni s ním
A když se ráno probudíš
S běloučkým peřím v klíně
Zakruť mu krkem a dobře se nasnídej
Piv
Přední členka souboru Bolavá malina Vilemína Ondrušová
foto: Martin Smékal
Autor: Vilemína Ondrušová
39
n k o
Opilecká
Až uvidíš holuba
k é
U
U
o
Nic
Evo
Ty nejsi žebro
Ale střevo!!
k é
Letočáry na kůži
Lítočáry pod očima
Pořádám velkolepou pornopárty
V mé posteli v počtu 0 plus jediná
Které se navíc ani nechce
Má vláha je koryto
Po vysychající řece
Zamrzlá poupata spálené kořeny
Oteklá mysl a unylé břicho
Jsem zlodějem svého času
Jsem Zlo dějem tohoto psaní
Morální pohlavek a kněz
A múzydárce
A v podstatě
Lenka Papřoková
První šovinistická
na/u-rážka
s
38
ale stále není všechno. Už tři roky vystupuje také se svým monodramatem Já
byla Goethova tlustší polovička, jehož
premiéra se konala ještě ve „starém“ klubu
Stará Aréna na Masarykově náměstí. Naposledy jste ho mohli vidět v klubu Mirror
na Českobratrské ulici. Na její šansonové
představení Opilá Piaf bývá v Atlantiku
plno. Tvorba české šansoniérky Hany Hegerové, francouzské ikony Edith Piaf a
dalších se v Ostravě už po dva roky znova
a znova reprízuje. Své fanoušky si našlo
také básnické představení Až uvidíš holuba. V tvorbě mladé básnířky, herečky
a zpěvačky obecně platí, že stejně jako
člověk, také každá báseň žije vlastním
životem.
U
r
Bolavá malina, jak si umělci souboru
říkají, vystoupila třeba v Cooltouru nebo
v rámci doprovodného programu majálesu v Áčku. Poeticko-šílené autorské
představení Kdyby slunce křičelo v sobě
zasnoubilo verše s instrumentální hudbou a tancem. „V dnešní době jsme zvyklí
přijímat hodně vjemů a udělat si svůj
vlastní obraz. Naše poetické experimenty to nabízí. Zpřístupní zážitek z poezie
člověku, který si nikdy sbírku básní nekoupí, který vlastně ani poezii rád nemá,“
vysvětluje Mína příčinu nevalného zájmu
lidí o básně klasiků a láká ke zhlédnutí
svého představení.
Autorkou většiny básní je Mína, Iva
hraje na violoncello, Jahoda a Michal
zajišťují kytarový doprovod, El tančí a
Tomy hraje na klarinet. Prvky tance, hudby a literatury spojuje jediné, a to divadlo.
Zvláštní neobyčejná exprese, nevšední
poezie nebo nevídanost – takové jsou
prozatímní ohlasy na představení Kdyby
slunce křičelo. „Lidi to baví, což mě těší.
Je to dost odlišné od klasického divadla
nebo čtení poezie, jak ho známe. Jsou mu
více nakloněni mladí lidé, kteří většinou
nevyžadují, že když jdou na divadlo, musí
být divadlo, když jdou na poezii, tak bude
čtení poezie,“ popisuje barvitě přední
členka souboru Mína.
Z repertoáru nejspíš jediné umělkyně
z Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava to
U AUTORSKÉ OKÉNKO
U BÁSNĚ
A u t o
K u
U
a v a
b
Z á
brouků, kobylek, chipsů s příchutí sushi
a mořských řas a procházením památek
v thajském hlavním městě, se vydáváme
na sever – směrem k laoským hranicím.
Přestože Thajci vlastně neznají stopování,
když na ně u cesty zamáváme, téměř
vždy nám zastaví jedno z prvních aut.
Zastavení berou spíše jako přátelskou pomoc a – pokud umějí anglicky – možnost
procvičit si cizí jazyk. Už z dálky je na nás
totiž samozřejmě patrné, že nejsme asijští
domorodci. Spíš tu platíme za určitou
atrakci – jak Thajci, tak Laosané se s námi
neustále fotí, mávají na nás, troubí z aut a
Land of smiles
Po dvou dnech strávených jedením hlavně - usmívají se.
Thajsko samo
sobě
přezdívá
„land of smiles“ a
řekla bych, že nic
nevystihuje tuto
zemi tak, jako
tato tři slova. Z
počátku se sice
občas dívají jakoby nedůvěřivě
– a to zřejmě
především proto,
že si záměrně vybíráme neturisVodní festival v laoském hlavním městě - oslavy nového roku 2556.
tické oblasti, kde
40
Je libo vybělit kůži?
Když nám po třech dnech konečně mizí
z prstů varhánky, míříme na sever do Luang Prabangu. Město je to krásné (ostatně
je celé zapsané v UNESCO), ovšem na náš
vkus až příliš turisticky oblíbené a s názorem, že jsme se nepřijeli do Asie dívat
na Evropany, Američany a jiné bledé tváře,
jej po dvou dnech opouštíme.
No... i když... co se těch bílých tváří
týče... mnoho obyvatel Indočíny je
a v a
Když na Velikonoční pondělí vylétám z
Prahy, teploměr ukazuje 4,5°C pod nulou.
V Bangkoku je asi o 40 stupňů víc a vzduch má odér žehličkou spáleného trička.
Psychicky jsem na to připravená, fyzicky
nikoli.
Na letišti mě čeká Tom – zkušený to
cestovatel. Do Thajska během uplynulého
půl roku z ČR v podstatě dostopoval přes
Turecko, Írán, Pákistán, Nepál a Indii (více o
jeho cestách se dočtete na www.zahory-zadoly.cz).
V jeho přítomnosti se rozhodně ničeho
bát nemusím.
Šťastný nový rok 2556!
Thajsko-laoské hranice přecházíme v
době třídenních oslav nového roku 2555
– 2556. Oslavy probíhají ve formě vodního festivalu, během něhož se všichni
navzájem kropí vodou z hadic, dostříkávají
se vodními pistolkami, lijí na sebe kýble
vody... Je to vlastně taková vodní válka.
Dlouho neváháme a taky si kupujeme
kbelíky, lítáme po laoském hlavním městě
Vientianu, házíme vodu na lidi projíždějící
na korbách pick-upů a necháváme se taky
zlívat – jednak proto, že je strašné vedro,
jednak proto, že by z nás voda měla smýt
všechny špatné věci a do roku nového bychom měli vstoupit čistí a šťastní a jednak
taky proto, že už jsme tak mokří, že už je
to jedno. Zajímavé je, že se tento třídenní
„Silvestr“ – na rozdíl od toho našeho –
obejde téměř bez alkoholu, všichni se
skvěle baví, ale nikdo nedělá bordel a ti
největší „vytrvalci“ mizí do svých domovů
po deváté večer.
b
Sotva jsem dotáhla domů své asi třítunové kufry po půlroční stáži v Madridu, naházela
jsem do krosny pár nejnutnějších věcí a vydala se zpátky na ruzyňské letiště, abych odtud
zamířila do Bangkoku a během následujícího měsíce mohla trochu procestovat Thajsko a
Laos.
se pravděpodobnost setkání s bělochem
rovná pravděpodobnosti setkání s ledním
medvědem na Sahaře – ale už když se na
místní jen lehce pousmějeme, vyzubí se
na nás od ucha k uchu a tento úsměv už
nic nesmaže.
Z á
U ZÁBAVA
U ZE ŽIVOTA
U Thajsko & Laos – Země úsměvů
Podobných chrámů jsme cestou potkali tolik, že jsme je
brzo přestali fotit. Každopádně byly hezké.
bělejších než my – ne snad proto, že by
to bylo přirozené (přirozená barva kůže
místních obyvatel je většinou krásně
bronzově hnědá – přesně taková, jaké se
Evropanky snaží docílit v solárkách), jenže
na rozdíl od nás, jim se to nelíbí. Moderní
zde je být bílý. Co nejbělejší. Jak ženské,
tak i někteří chlapi si na sebe plácají bílý
dětský pudr, který se u nás používá jen
na prdelky miminek, a všechno je tu
„whitening“ – krémy, sprcháče, opalovací
mléka. K některým těmto výrobkům dostanete v balení i barevnou škálu, abyste si
mohli porovnávat, jak blednete (dá se to
přirovnat k našim prostředkům na bělení
zubů).
Laos – nekomunisticky komunistická země
Z původního plánu procestovat celý
Laos až na jih ke kambodžským hranicím
upouštíme po zjištění, že se v této zemi
41
Buddhistický mnich ve vesničce poblíž thajského Buri Ramu se směje naší čelovce.
43
a v a
b
Z á
a v a
Kam se poděly pláže z katalogů?
Po čtyřech nocích strávených v buddhistických chrámech dorážíme k plážím
na jihovýchodě Thajska. Po týdnu přesunů
se rozhodujeme usadit se na tři noci na
jednom místě a přímo na pláži si pronajímáme poeticky tematickou chýši z palmového listí.
Po prvotním zklamání, kdy se těším na
katalogově modré moře a čistou pláž, se
smiřuju s tmavě hnědou vodou, na břehu
vyplavenými odpadky a mrtvými rybami,
i existencí photoshopu, ve kterém asi
cestovní kanceláře upravují reálné fotky
thajských pláží – protože takhle údajně
vypadá thajské pobřeží všude, jen na ostrovech je tomu jinak. Takže jste-li typiční
plážováleči a chystáte-li se do Thajska,
miřte na ostrovy do co nejturističtějších
oblastí – tam je totiž možné, že by vám
v majoritě evropsko-amerických turistů
nemuselo být trapné ani koupat se v
plavkách. Thajci totiž chodí do vody
zásadně oblečení. A to „oblečení“ myslím
doslova. Holky vyoblíkané v halenkách
a sukních podle poslední módy, kluci
v riflích a košilích. Na co se stresovat s
převlíkáním do plavek, když sotva vylezete
z vody, všechno to na vás zase uschne a
můžete pokračovat v cestě, no ne?
b
42
jakékoli místo v celém areálu chrámu a i
další dny vše probíhá obdobně – stopování jde hladce (někdy až moc – řidiči
si zajíždějí i 40 km, jen aby nás hodili, kam potřebujeme, a to i přes naše
přesvědčování, že to není nutné), spíme
v chrámech, lidé nás často obdarovávají
ovocem a vodou, takže téměř nic neutrácíme. Jíst v restauracích navíc vyjde
– jak v Thajsku, tak v Laosu – levněji, než
nakupovat v obchodech a snažit se něco
vyrábět (hlavní jídlo stojí v přepočtu asi
30 Kč). „Restaurace“ většinou znamená
jednu místnost se stoly v domě majitelů,
otevřenou do ulice. Rodina často spává na
zemi za ledničkou naplněnou pepsi-colama a na záchod chodí zákazníci do jejich
domácí koupelny zahrnující kartáčky celé
rodiny. Když se „rozšoupneme“ a jdeme
do „opravdičtější“ restaurace, platíme za
velkou porci asi 50 – 70 Kč.
Z á
Thajsko - až
zbytečně levné
V Thajsku jsme
opakovaně
varováni před určitým
nebezpečím, které
nám údajně hrozí,
pokud
budeme
přespávat
venku.
Nikdo ovšem toto
nebezpečí nedokáže
(nebo
nechce)
Ve sloní vesničce poblíž Luang
blíže
specifikovat.
Prabangu se dá za poměrně nízký
poplatek projet na slonovi.
Asi třicetiletý chlápek, který vypadá
jako asijská verze
nedá stopovat a autobusy vyjdou dráž než
drsného
obtloustlého
rapera z amerických
v Česku. Brát stopaře – cizince – je v Laosu
hip-hopových
videoklipů,
nám poté, co
zakázané pod pohrůžkou pokuty (či jiných
nás
bere
na
stopa
a
dozvídá
se, že chceme
problémů) za nezákonné obohacování.
spát
ve
stanu
na
poli,
vráží
do ruky balík
Nikdo by prý místním nevěřil, že nás veasi
sta
dvaceti-bahtových
bankovek
(asi
zou zadarmo. Přece jen je Laos oficiálně
1700
Kč)
se
slovy,
ať
neblbneme
a
jdeme
komunistická země a někde se to zřejmě
projevit musí. Ze stejného důvodu není se vyspat do hotelu. Nestává se nám to
možné přespávat u lidí, či v buddhistick- poprvé. Když jeho peníze slušně odmíých chrámech. Jsou to ovšem jedny z mála táme s tím, ať zas neblbne on, přemlouvá
„komunistických“ skutečností, kterých si nás, ať jdeme spát alespoň do nějakého
během své desetidenní návštěvy Laosu chrámu – že ve společnosti buddhistickvšímáme. Přestože zde v 70. letech byl ých mnichů budeme v bezpečí. Poslechprokomunistický režim dost rázný (a to neme ho tedy a zanedlouho už s radostí
včetně převýchovných táborů a usmrcov- zjišťujeme, že mniši proti postavení naší
ání protivníků) a dodnes zde muži nosí moskytiéry v areálu jejich chrámu vůbec
krátké vlasy a ženy tradiční sukně siny nic nemají.
Ráno se balíme, míříme na jihovýchod
(které byly komunisty nakázány jakožto
k
nalezišti
kostí dinosaurů a do geologboj proti zkaženým mravům), běžný tuického
muzea
ve městě Sahatsakhan (mirista – mající v Laosu neomezený pohyb –
mochodem
–
nejzábavnější muzeum, v
jen těžko zpozoruje nějaké zásadní změny
jakém
jsem
kdy
byla – a to mě geologie
oproti jiným státům. Každopádně pro nás
nikdy
moc
nebrala)
a následně zkoušíme
nemožnost stopování i pohrůžky pokutopakovat
scénář
z
předešlého
večera –
ou ve výši milion laoských kipů (asi 2500
přespat
v
dalším
chrámu.
Hlavní
mnich
Kč) za spaní ve volné přírodě znamenají
nám
jen
řekne,
ať
si
pro
spaní
vybereme
předčasný návrat do Thajska.
text a foto: Sabina Freundová
a v a
b
Z á
BAV SE!
Sudoku
Snadné
a v a
Plní zážitků a nabití pozitivní energií věčně se usmívajících Thajců sedíme
na bangkockém letišti a po necelých
šestnácti hodinách letu se ocitáme v
Praze, kde nám letištní celník – první
člověk, kterého v Česku potkáváme – na
naše veselé „Dobrý den!“ odpovídá „No
dobrej!“ tím nejprotivnějším tónem, jaký
si dovedeme představit. Ano, vítejme
doma, zpátky v realitě.
U
U
b
bírali k přespání ty nejzapadlejší chrámy
ve vesničkách, kde chcípl nejeden pes.
Anglický slovník mnoha místních lidí
zahrnuje především „no english“, v lepším
(nebo horším?) případě „yes“ (rozhovor
pak většinou probíhá ve stylu: „Dobrý den,
mluvíte anglicky?“ „Yes!“ „Kterým směrem
se jede na Samu Saket?“ „Yes, Samu Saket
yes...“ „Ehm... a kudy se tam jede? Tudy?“
„Yes!“ „Nebo tudy?“ „Yes, yes.“) a „where are
you from“, přičemž jako odpověď většinou
stačí „Europe“, neboť o existenci České republiky ví málokdo – ale upřímně – co my
v Česku víme o jihovýchodní Asii?
Z á
Mezinárodní jazyk? Pantomima!
Od moře už se pomalu vydáváme
směrem k Bangkoku. Cestou ještě
postupně přespáváme v několika
chrámech, z nichž jeden nevědomky
navštěvujeme v den mrtvých (obdoba
našich dušiček). Jediný relativně plynule
anglicky hovořící mnich, kterého jsme
za celou dobu potkali, nám vysvětluje
skutečnosti ohledně spousty buddhistických zvyklostí, zajímavostí a svátků. Ráno
jsme dokonce jako hosté přizváni ke
snídani nejvyšších představených mnichů
onoho chrámu. Jíme na zemi o stupínek
níž než mnichové a jídlo nám je servírováno přímo na podlahu, či podáváno Tomovi, protože mě se - jakožto ženy – nesmějí
dotknout, a to ani prostřednictvím nějaké
věci. Takovéto informace nám bohužel celou dobu kvůli jazykové bariéře chyběly.
Na rozdíl od Laosu, kde nemluvil anglicky téměř nikdo, jen někteří mniši, v
Thajsku se dá ve větších městech domluvit poměrně snadno, s mnichy to ale
vůbec jednoduché není. Snad je tomu tak
proto, že jsme si celou dobu záměrně vy-
Obtížné
Západ slunce nad Mekongem na severozápadě Laosu.
Autor SUDOKU: Nikola Brtvová
44
45
t r a v a
s
O
e
š
a
t r a v a
N
s
46
O
foto: Kateřina Polínková
e
se teho ukola zhostim jako spravny susak.
Zeptal sem se eště raz, co po mě vlastně
chce. Pravila, že je taky trend a že se robi
aj majalesove svatby a že ona mě uplně
vidi jako takeho spravneho ostravskeho
farařa, že by to se mnu bylo kura dobre
š
To už mě to začalo šrotit v pale, bo se
na mě všecy smjali, jak na bravka před
poražku. Bestyje, beztak se na mě domluvili. Tuž sem se narovinu zeptal, o co jako
go. Začla myrně, že pry ja sem taki ten
kosmospolytni typek a herec a že vi, že
a
Tuž temu bylo tak. Raz na zlezu SUSky před Majalesem (...a něrobte se, že něvite, o čim
tu dřystam...) se rozdělovaly funkcyje, že kery co bude v tym dňu robit. Kura, doufal sem,
že vyfasuju jakusy tu funkcu aj vysylačku, to je taky prestyžni bebech, bo jak ho mate, tuž
to už ste cosy echt. No, něvyfasoval sem žadnu, tuž sem se začnul šklebit, či sy mě tam
nevaža, že ani druhim rokem, co ten tyjater robim aj ja, se na mě teho prestyžniho kecafona nědostalo. Šefka pravila, že ju to mrzy, ale že aby mě to něbylo lito,tuž že ona ma pro
mě nachystanu jakusy čelenž. Jako vyzvu, ale po anglicki. Bo ona ju aj studuje, tak sem
tam hodi jakesy to slovyčko, abysme byly všecy chytřejši. Una je taka hodna, aj fešna a
skromna. A přyště už mě tu vysylačku aji da. Tuž ale aby sem něodbihal.
terno. A bo mi zahrala na moju
dobru notu (bo slunce seno s
velebnosťou, to je moja oblibena trylogia), tuž sem pravil,
že ja, že do teho du. Šefka
zrobila usměv jak z krala syru
a že se to musim zrobit sam,
nejlepší, jak z vlasnich zdroju.
No, syce mě trochu omylo, ale
bo roby okolo skandovaly „
fa-rař, fa-rař“, tuž sem na to kyvnul, že se to vezmu na svoju
zodpověnosť.
Jedine co mi slibili, že mi
z Myrona či z Bezruča puča
farařsky kostym. Schuza už
byla davno rozpuščena a ja
sem valil dom a v palici mi
šrotovalo, že jak to zrobim.
Druhi den sem dolez za tatu
do dilny, že esli něma jakesy
dřevo a hřebyki. Tata se mě
enem měřyl, či se chcu zrobit
vegetbedňu či krmytko pro
ptaky (v květnu, jo? tuž doufam, že to po nim nepodědim... myslim,
ten smysel pro humor...). Pravil sem mu, že
se chcu zrobit oltař, bo budu farařem. Tuž
se začnul klepat po čele a cosy se dřystal
pod fusama, ale ja už sem ho něposluchal,
bo sem v kosťach cytil, že byt farař bez
oltařa, tuž to je jak byť... no farař bez oltařa.
K temu přyrovnani něni. V rohu dilni staly
třy take fešne prkna, enem se třasly aby
byly mojim oltařem, tuž sem jich hodil do
svěraka, zebral sem kladivko a hřebyky
a začal sem to ztlukavať dokupy. Po chvili mi zecvaklo, že či se to něulehčim, bo
foterovi ježyšek nadělil pod stromek novu
přyklepovu vrtačku, že by to s ňou mohlo
N
U NAŠE OSTRAVA
U OSTRAVAK
U Bez oltařa něni farařa!
foto: Kateřina Polínková
jist aj rychlejši. Enem sem nětušil, že je to
take sylne heblo. Třy rany z vrtačky a misto
hřebyka byla v prkni ďura na dva šrubky.
Tuž sem to zkusil eště ze dva razy, ale bo to
vyšlo na to same,tuž sem teho račy něchal
a vratil sem se k hřebykam. Foter se vedle
mně enem tlemil, že pry take ucho němože
byť jeho synek. Tuž sem mu už trochu nasraty pravil, že co se zrobil, to ma. A že ho
panbyček potresta, jak se mě tu směje a ani
mě nepomuže, ale jak budu mět oltař, tuž
že se u mně muže poprosit o odpuščeni.
Chvylu mě ještě pozoroval, ale pak pravil,
že se na mě nemože divať (to už sem čekal,
že to asy zrobi za mně), otočil se a šel dom.
To mě trochu pokrutilo nervy, no, ale na
47
t r a v a
s
O
e
š
a
vadou na kráse se při všech návštěvách
autora stala obsluha. Servírky i číšníci totiž
mnohdy působí dojmem, že je zákazník
obtěžuje, chybí u nich jakákoliv vřelost
nebo úsměv navíc – mimo ten křečovitě
povinný, samozřejmě.
Cukrárna Ollies, také těsně u kruhového
objezdu, se v Ostravě již stala pojmem
hned po otevření první pobočky ve Vítkovicích. Porubská vznikla v létě 2011 a
pokud právě nehubnete do plavek, stavte
se. Ostatně, stavte se i pokud hubnete, za
ten hřích například limetkový dort stojí.
Dost sladkého a jdeme Hlavní třídou
dále. Zastavme až v mexické hospodě El
Amigo Muerto. Nevelká hospůdka nabízí desítku jídel, z čehož jsou polovina
fazole v různých úpravách za rozumné
ceny. Daleko větší a sympatičtější je zdejší
výběr nápojů - Ostravar, Stella Artois a
Hoegaarden z čepovaných, lahvová piva
pak zastupují tmavý Kozel, Bazal, Corona
a Desperados. V nabídce jsou i nealko
Stella a Staropramen. Vzhledem ke stylizaci podniku zde lze narazit na široký
výběr různých druhů tequily. V pátek a
sobotu, zejména ve větším počtu hostů,
doporučujeme rezervaci, bývá plno.
V těsném sousedství sídlí také známá
irská restaurace a bar, Rusty Bell Pub. O ní
však až příště.
Karel Střelec
49
t r a v a
Symbolicky začněme před novou aulou
VŠB – de facto se tak ocitáme na horním
okraji Hlavní třídy, centrálního porubského bulváru. Hned na jeho začátku po
pravé straně visí vývěsní štít pivnice U
Dudáka, kam se autor vzhledem k pověsti
tohoto lokálu bojí vstoupit. Doporučeno
jen otrlejším. Na blízkém Alšově náměstí
v rohu již několik let fungují dva příjemné
podniky, Creperie U Kávového zrnka,
kavárna s nabídkou palačinek (bohužel,
o něco méně povedených než např. v Au
Père tranquille) a řecká restaurace Ellas s
vynikající kuchyní a stylovým prostředím.
Těsně pod náměstím na levé straně
se nacházejí další dvě pivnice nevalného
vzhledu, které autora ke vstupu nenalákaly. Naopak o kousek dále a na opačné
straně ulice vznikl před pár měsíci bar Bird
café, jehož příjemná obsluha si získá zákazníka snadno. Ceny průměrné, letní zahrádka, výrazný interiér – stojí za zkoušku.
Přiblížili jsme se tak ke kruhovému objezdu, „rondelu“. Blízký bar Co kdyby na
Porubské ulici u Věžiček zcela jistě stojí
za drobnou odbočku. Jeden podnik s
tímto názvem funguje také v Havířově a
koncept je u obou stejný. Útrata zde již
nebude nejmenší, ale do 50 Kč za dvojku vína se vejdete. Prostředí je typicky
barové, žádná „česká hospoda“ ani francouzská kavárnička. Otevírací doba do 4
hodin ráno potěší i noční tvory a jedinou
s
N
Jakkoliv jsem v minulém díle sliboval další várku zajímavých restaurací, kaváren a jiných
kulturně-vzdělávacích podniků v centru města, rozhodl jsem se reagovat také na četné
připomínky studentů VŠB-TUO, jejíž většina sídlí v kampusu na západním okraji Poruby.
Proč ne, řekl jsem si, ostatně Poruba je považována za jednu z nejpříjemnějších částí města
a lze zde najít celou řadu zajímavých hospůdek. Pojďme na ně.
O
48
Nejlepší průvodce hospodami ve městě
e
foto: Kristýna Svidroňová
POZORUHODNÁ ZÁKOUTÍ OSTRAVY
š
Jaroslav Neuvirt
U
U
a
mistě sem dorazyl svuj oltařyk, včil myslim
dekoracyju, a šel sem se vyzdobit aj svuj
plac, kaj budu mět tu farařsku šichtu. Jak
sem měl všecko v rychytku, doněsli mi
moju kutnu (aj s kancyonalem!), kera byla
uplně fajna, akorat sem se musel komplet
zevlec, bo na slunku v tym bylo přyjemně,
asy jak v enhačku za odpichu. Eště sem se
trochu trenoval svoju oddavačni řeč, bo
sem se ju nachystal po ostravski a o chvilu
dovalili prvni svatbychtivi. Ale asy šefka
nědřystala o tych trendech, bo sem jel jak
štur v běhacy klecce.
Na zavěr ale chcu řyct, že bylo fajně.
Děcka se bavili a já robil dobre meno svoji
cyrkvi, bo sem oddaval nejen synky s robkama, ale aj synky se synky, robki s robkami, synky s robkami (jako mynimalně
se dvěma, ale něvim, či to bylo pro teho
něbožaka zrovna terno), robky se synky
a dvarazy sem oddal aji svadby o šesti
učasnikach, což se myslim, že vam přymo
v normalnim kostele asi nězrobi. :)
N
druhu stranu, pustil sem se do teho s taku
vervu, jak monteřy v Ykeji. O chvilu to bylo
hotove, no, uznavam, železa v tym bylo
pomalu vic, jak dřeva, ale aspoň sem to
měl stabilni!
Na majalesove rano mi mama nachystala stare cychy, z kerych se zrobim obruse
na muj oltař, a stare zaclony, abysem se
z nich moh zmotať vlečku pro něvěstu.
Tata (asy to zebral z tym pokanim važně)
mi pučil svoje stare kvadro aj s kravatu
pro ženicha a segra, kera tradyčně měla
ke všeckemu nejvic dřystu, mi přala, že ať
nade mnu držaji pazury všecy svati, ež mě
nikdo v tym kostymu něpozna, bo ona v
bravyčku o žadnym takym trendu něčetla,
tuž to němuže byť pravda a ja že du zas robit ostudu cele familii. Nechal sem ju přy
tym, bo jako svaty muž se přecy z žadnu
malu roběnu něbudu hadať, a valil sem
ze všeckym na hrad. Po cestě sem se eště
stavil k rakosnikum a zebral od nich jakesy
uměle kvitka, aby měla něvěsta co vrhať aj
za střyzliva či něž se pořadněji zrube. Na
U
Za první republiky tradice majálesu
ochabovala, po druhé světové válce tradici
oživovali politicky aktivní svazáci. Po pádu
Stalinova kultu se režim odvážil tradici obnovit,
avšak snažil se ji mít pod kontrolou.
Po sametové revoluci se tradice ve větší
podobě obnovila až roku 2004, kdy města Zlín,
Brno a Olomouc společně uspořádala Moravský Majáles. Od roku 2005 se největší majálesy
u nás organizují pod společnou značkou Český
Majáles.
Do „sériových“ majálesu se zapojila mnohá
města u nás, např. Praha, Brno či Plzeň.
V roce 1965 byl Králem majálesu korunován
americký beatník Allen Ginsberg a stal se tak asi
nejslavnějším majálesovým králem v historii.
O několik dní později byl ze země vyhoštěn a
majálesy u nás opět začaly podléhat mnohem
přísnější kontrole.
Majálesy jsou dnes často kritizovány za to, že od
své původní recesistické a protiestablishmentské podoby přešly spíše v hudební festivaly,
které mají k jakýmkoli protestům daleko...
Také v Ostravě mají majálesy svou dlouholetou
tradici. Až do letošního roku je obě největší univerzity v Ostravě pořádaly odděleně. Pak se ale
rozhodly spojit své síly a vznikl Majáles Ostrava.
autor majálesové grafiky: Martin Kozák
51
S
Tereza Knapková
Zdroje: cs.wikipedia.org, novinky.cz, allenginsberg.org
E
Letošní majáles je za námi. Každý rok jiná
maska, jiná atmosféra, jiní lidé. A i když je
dnešní pojetí majálesu dost odlišné od toho,
které vzniklo v 15. století, tradice zůstává. Takže
opět za rok...
J Á L
Všichni dobře víme, jak probíhá majáles a
že je v květnu. Ovšem málo kdo přesně ví, odkud tato tradice pramení. V překladu z latiny
znamená toto slovo „májové, květové“, a jsou
to studentské oslavy máje a samozřejmě krás
studentského života.
Na našem území je tato tradice je doložena
již z 15. století z dob rozmachu univerzit. Někdy
je ovšem původ těchto slavností v českých
zemích kladen až do prostředí středoškoláků v
18. století.
V národnostně vyhrocené druhé polovině
19. století se majáles stal, dle Jiráskovy interpretace, volnomyšlenkářským, antiklerikálním
a vlasteneckým svátkem, který si přisvojili i
vysokoškolští studenti.
Majáles byl charakterizován především
průvody různě recesisticky oblečených
studentů městem a volbou Krále majálesu.
M A
VELKÁ
MAJÁLESOVÁ
PŘÍLOHA
Majálesy u nás
J Á L E S
Jak už to na ostravském Majálesu bývá zvykem, měsíc před Majálesem začíná doprovodný program plný jak kulturních, tak sportovních aktivit. Letos jsme zahájili doprovodný program Slavnostním zahájením doprovodného programu Majálesu 2012 3. 4. na Masarykově
náměstí. Bylo možné si zasoutěžit o první majálesové lístky, napsat vzkaz nebo nějaké své
tajné přání, které jsme ve čtyři hodiny odpoledne společně vyslali na balóncích do nebes...
BEHIND THE DOOR
Druhý týden jsme opět pokračovali ve
studentském Aklubu, vystoupením jazzové
kapely Behind the door. Tito mladí kluci plní
elánu naladili Áčko na skvělou jazzovou
vlnu.
WORKSHOP – PLSTĚNÍ – Tvořivá dílna II. In-life
Jako další byl v Áčku workshop plstění.
Organizace In-life pořádá zajímavé akce po
celý rok, a tak nemohly chybět ani v rámci
doprovodného programu. Na tomto workshopu bylo možné nejen naučit se zajíma-
52
vou techniku, ale také odnést si pozoruhodné výrobky.
LITERÁRNÍ NOC
Jako i v předchozích letech, i letos jsme se
rozhodli zorganizovat Literární noc v centru
Ostravy. Členové Stavovské unie studentů
Ostrava se převlékli za postavy a v originálních kostýmech četli úryvky z knih na téma
Hororové příběhy. Nechyběl Freinkenstein,
Drákula, Pes Baskervilský, Čachtická paní a
další…
Literární noc jsme zakončili v Aklubu
básnickým cyklem Kdyby slunce křičelo v
podání uskupení Bolavá malina.
JARNÍ ORIENTBIER
18. 4. odstartoval z Kuřího rynku Jarní
Orientbier. Běh po deseti ostravských
klubech vyhráli Maro s Verčou a zároveň
zdolali rekord. Uběhli tento pivní maraton
za 1 hodinu 33 minut. Což je fenomenální!
JAZZOVÉ ODPOLEDNE V AMFITEÁTRU
VŠBTUO
Protože je v
areálu VŠB krásný
amfiteátr, napadlo
nás tam zorganizovat nějaký jazzový
koncert, který by byl
slyšet Ostravou. A
tak v tom amfiteátru zazářil orchestr
Gangsters of swing
orchestra. Skvělým
S
CIMBÁLOVÁ MUZIKA FRIŠ
Druhou majálesovou akcí bylo posezení
u cimbálu s cimbálovou muzikou Friš. Tato
cimbálovka nehraje jenom folklorní věci,
jako polku a valčík, ale můžete se s nimi zaposlouchat i do filmové a popové hudby.
MAJÁLESOVÝ FOTBÁLKOVÝ TURNAJ
Fotbálkový turnaj už byl v Áčku po
několikáté. Tentokráte se hrálo o lístky na
Majáles. V Aklubu se sešlo osm smíšených
a různě poskládaných družstev a ty mezi
sebou soutěžily.
E
foto: Kristýna Svidroňová
KONCERT PLAN B
Třetí týden majálesového měsíce jsme
zakončili koncertem v Planu B cafe. Protože
jsme
v
únoru
pořádali University
Band Contest, ve
kterém se ukázalo
poměrně dost dobrých studentských
kapel.
Rozhodli
jsme se zorganizovat takový menší
koncert, který lidi
naladí na majálesovou vlnu. Na tomto
koncertě
zahráli
dvě kapely, které se
již na UBC ukázali,
a to Mascotte a The
Tapes a potom ještě
kapela DOWNBELOW.
doplněním pak bylo taneční vystoupení
skupiny Respect Dance Crew Orchestra,
který do amfiteátru vnesl trochu streetdance či hip hopu.
L
M A
Majálesový měsíc aneb Doprovoďák
MAJÁLESOVÁ STEPMANIA
Ve stejný den jako Orientbier probíhala
ve StudentOffu Majálesová Stepmanie, a
soutěžilo se i o majálesové lístky. I já sama
se učím tančit na taneční podložce DDR, ale
to, co tam někteří předváděli za kreace, jsem
ještě neviděla. Vypadali jako profíci :-).
J Á
MAJÁLES OSTRAVA 2012
M A
U
U
zdroj: majales.osu.cz
53
J Á L E S
M A
foto: Šárka Nahodilová
54
Den před majálesem, kdesi v areálu
hradu…
Skoro rok příprav, zbývá několik hodin
do dne M. Areál Slezkoostravského hradu
začíná ožívat. Už stojí kostra prvního z
pódií, o mnoho metrů dál se dá již tušit
druhé. To třetí vznikne až za Lávkou, na
Černé louce. Je třeba rozdělit funkce, vzpomenout, na co se zapomnělo a nezapomenout na to, na co se nesmí zapomenout. Vzduch je horký a sem tam je cítit
několik kapek bůhvíodkud spadlé vody.
Ale pršet nesmí, až ve čtvrtek!
Den M, všude možně v Ostravě…
Hodiny plynou, začíná první část programu – průvod masek. Poruba a následně
i celé centrum města vychutnává záři majálesového průvodu; kapela, mažoretky,
herci, studenti, hosté. Majáles proplová
celým městem. Přes náměstí, louku, most,
až na hrad. Tři stage, které o den dřív pod
rukama řemeslníků teprve ožívaly, teď
naplňují svůj krátký život naplno. Zítra už
po nich nebude ani památky, ale nyní se
z nich line směsice zvuků, které nakonec
přilákají několik tisíc lidí.
Den M, ve studentském městečku…
Větší areál, více podií, více hudebních
žánrů. Ale novinek je více, a kdo prochází
v majálesový den areálem, všimne si řady
stánků stojících do dvou půlkruhů. A
pokud se zastaví, zjistí, že se octl ve studentském městečku. AIESEC, ISC, ESC, SUS
Ostrava, IFMSA, in-life a celá řada dalších
organizací, které působí na OU nebo VŠBTUO tady má stánek a prezentuje svou
činnost. Nabízí informace, hry, soutěže,
dokonce někdy i ochutnávky jídel či
posezení u čaje.
Den M, ještě stále v Ostravě…
Je večer, skřivánčí typ by řekl v podstatě
noc. Areál hradu pomalu utichá. Vše co
mělo zaznít, již zaznělo. Ale ne všude. Pět
ostravských klubů naopak vibruje v tempu noční majálesové hudby. Kdo vydržel,
octl se v Klubové scéně majálesu, která
pojede až do rána.
O den později, kdesi ve vzpomínkách
Únava se mísí s vnitřní spokojeností,
vypětí najednou mizí, nedospané noci budou muset ještě chvíli počkat. Mysl by se
měla přenést zpět do světa, kde majáles
znamená „až za rok“, kde čeká konec semestru a povinnosti. Měla. Místo toho se
toulá někde v minulých hodinách, týdnech, měsících, kdy majáles znamenal „teď“.
Možná, že to byl den jako každý jiný, ale
kolik z nich je majálesových?
Agáta Vřeská
55
S
Aneta Vozňáková, hlavní organizátorka Doprovodného
programu Majáles Ostrava 2012
O několik měsíců dříve, kdesi v
Ostravě…
Ta skupinka lidí se rozhodla na začátku
školního roku, že vytvoří staro-novou podobu ostravského majálesu. Majálesu,
který by v sobě zahrnoval tradici i mnohé
změny. A ta největší ze změn se měla stát
oficiálním heslem celé akce – spojení. Ostravská a Báňská, dvě univerzity v Ostravě,
které se mají do pár let stát jednou, dvě
univerzity, které po mnoho let pořádaly
své majálesy. Co se stane, když studenti
obou spojí své síly, energii, nápady? Kdo
ví, ale za zkoušku to stojí… Přípravy na
první Majáles Ostrava tedy mohou začít.
E
NOHEJBALOVÝ TURNAJ
Nohejbalové turnaje jsou na VŠB tradicí.
V rámci doprovodného programu se letos
Je středa, 2. května 2012, slunce se vzhledem k hodině na ostravském ciferníku ještě
neodvážilo vyšplhat zpoza hor. V tuto šílenou hodinu ještě každý rozumný člověk spí nebo
alespoň sní o tom, že by spal. Ale sny několika lidí se přesto točí kolem úplně jiných věcí.
Začíná doposud asi největší studentský svátek v historii Ostravy – Majáles Ostrava 2012.
L
AKUSTICKÉ KYTAROVÉ TRIO V AKLUBU
Akustické kytarové trio se v Aklubu
ukázalo podruhé na konci května, ale tentokráte si vzali sebou posilu a to zpěvačku
Martinu Vyležíkovou, se kterou tvořili skvělé
seskupení.
Den jako žádný jiný: Majálesový
J Á
foto: Šárka Nahodilová
MAJÁLESOVÉ
MALOVÁNÍ NA
CHODNÍKY
Závěr
doprovodného
programu
patří
tradičně malování
na chodníky. A já
bych ráda na tomto místě poděkovala naší
Nikolce Brtvové za to, že toto letošní malování zorganizovala. Malovalo se křídou po
významných místech v Ostravě. Například
na Masarykově náměstí, v prostorách před
fakultami univerzity a dalších místech.
Nejposlednější akce Doprovoďáku
zároveň otevírá samotný Majáles – Majálesový průvod masek.
U
M A
turnaj uskutečnil
na
minigolfu,
který je u báňských
kolejí. Na turnaji
se sešlo pět týmů
po třech hráčích a
výherce si odnesl
samozřejmě lístky
na Majáles.
E S
Celý Majálesový program nabízel spoustu možností, jak si užít den naplno. Jednou z takových zábavných a již tradičních akcí tohoto dne se stal slavnostní průvod masek městem.
L
E
Průvody masek letos probíhaly hned
dva, aby každá univerzita zachovala svou
tradici. První průvod vycházel v 9 hodin od
kruhového objezdu v Ostravě-Porubě a šel
směrem k univerzitě, kde byla vyhlášena
královna průvodu z řad pedagogů - paní
děkanka Fakulty stavební, prof. Darja
Kubečková Skulinová.
J Á
J Á L
Majálesový průvod masek
foto: Kristýna Svidroňová
S
M A
M A
U
Po projití trasy, korunovaci královny
Majálesu a vyhlášení nejkrásnější masky,
byli všichni autobusy převezeni do centra,
kde se před Novou radnicí spojil krátce
před polednem s průvodem v centru.
Královnou Majálesu se stala děkanka Fakulty
strojní VŠB-TUO paní prof. Darja Kubečková
Skulinová
foto: Kristýna Svidroňová
Průvod se na chvíli zastavil na Masarykově náměstí, kde byla připravena doprovodná vystoupení.
Nejprve ukázka z představení Padající andělé v podání baletního souboru NDM, a poté exhibice
skákacích bot.
foto: Vojtěch Žižka
Majálesovým kočárem se v průvodu projeli také rektor OU prof. Jiří Močkoř, rektor VŠB-TUO prof.
Ivo Vondrák a paní náměstkyně města Ostravy Ing. Simona Piperková
Po krátké zastávce na Masarykově náměstí, kde proběhla exhibice skákacích bot a
také vystoupení herců z NDM, už průvod zamířil přímo k Černé louce a na hrad, aby
otevřel celý areál a slavnostně zahájil Majálesový program.
56
foto: Vojtěch Žižka
foto: Vojtěch Žižka
57
J Á
J Á L
E S
M A
E
M A
L
S
Před hlavním pódiem proběhl také rej a soutěž masek. Porota vybrala ty nejlepší a
ocenila je hodnotnými cenami. Masky měly zaujmout nejen svou originálností, ale také
naplněním hlavního tématu průvodu: Spojení aneb OU a VŠB-TUO poprvé spolu.
„VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE“
Vítěznou maskou se stala krabicová vína: Bílá a Červená poezie.
foto: Vojtěch Žižka
58
text: Nikol Dostálová, foto: Vojtěch Žižka
59
Minirozhovor
Výběr hudebních hvězd na hlavní stage
měla letos pod křídly Gabča Kožušníková.
Podle jakého klíče probíhal výběr kapel
na hlavní stage - řekla sis v duchu tak třeba
ti, ti a ti nebo to byl složitější proces?
foto: Kateřina Polínková
V prvé řadě jsem si představila atmosféru
samotného dne. Jakým směrem by se asi měla hudba ubírat, když je to v podstatě
slavnost. Chtěla jsem, aby každý návštěvník našel „něco“ svého. Proto jsem volila
multižánrovost. Určila jsem si okruh kapel z každého žánru a poté vybírala. Některé kapely jsem již viděla vystupovat, takže to pro mě byla jasná volba.
Ze které kapely jsi měla asi největší radost, že se ti ji podařilo získat na letošní
majáles?
Jednoznačně N.O.H.A.
S
Kristýna Svidroňová
J Á L E S
Máš nějaký “tajný” plán na příští rok? Nějakého interpreta, kterého bys na ostravský majáles chtěla dostat?
Mám! Mám velké plány! Ale neprozradím! Mám se hodně co učit.
E
A skákalo se i po Fast Food Osrchestra. Co jiného lze také dělat při vražedném
mixu The Truth Is Out There, kromě
stavění wall of death? Bez hopsání s trochou agrese by v tom davu snad nešlo
ani přežít. Samozřejmě se mnozí v tu chvíli už nedočkavě těšili na UDG a taky na
ně i došlo. Slunce při západu romanticky
osvětlovalo levou stranu stage, kotel
se pohupoval v rytmu Motýla a každý
správný fanoušek si zazpíval alespoň refrén z Hvězdáře. Mnozí ale přiložili více
a taky si pořádně zaskákali v rytmu Kurtizány. Pánové rozhodně nepřišli uspávat
ovečky.
A pak vystoupilo již zmíněné uskupení
Noise Of Human Art, po kterém nás do
ryze české pohody dostali Chinaski.
Světla svítila, v davu byla už hotová tma,
plastové kelímky praskaly pod nohama.
Očekávaný déšť nepřišel. Ale ten hudební
se v mnohých ještě stále vypařuje.
L
HLAVNÍ SCÉNA
Velké pódium a spousta místa na
pořádnou mačkanici před ním. Jestli
vám nevadí se pro ty největší hvězdy
dělit s ostatními posluchači o svůj životní
prostor, není co řešit. Hudební konzistence byla hutná a to díky ingrediencím
z českého pole, okořeněná kosmopolitní
kapelou N.O.H.A, která svým otevřeným
mixem drum&bassu, world music a energií nabitých groovů rozpálila nejednoho
posluchače. Ale vraťme se v čase.
Otvírákem na této stage byli výjimeční
Charlie Straight. Svým indie popem
rozvlnili boky nejen věrných fanynek.
Zpěvák si to ke konci hupsnul do kotle
a vyváznul kupodivu bez zranění, což
o něčem svědčí. Po romantické, ale i
přátelské energii na mnohé přišel hlad a
tak se otevřel orchestrální fast food, který
i těm nejhladovějším uším dodal krmi v
podobě reggae, dancehallu, ragga, rocksteady, punku, hip-hopu, popu a breakbeatu.
Jaký je tvůj vztah k hudbě? Ovlivnil tvůj hudební vkus nějak výběr kapel?
Já hudbou žiju. Celý život se pohybuju mezi hudebníky, sama hudebníkem jsem. Jestli
mě můj vkus ovlivnil? Určitě ano, ale ne natolik, abych si z Majálesu udělala soukromou
párty;).
foto: Jakub Zatloukal
DRUHÁ SCÉNA
O hutnosti programu na odvrácené
straně měsíce také nelze pochybovat.
Stovky metrů od hlavní stage, za lesy,
křovím, desítkami stánků, Studentským
městečkem, a za davy diváků, stálo druhé
hudební útočiště. Milovníci vegetu na
trávě si taky přišli na své, ale co hudební
fajnšmekři? I o ty bylo postaráno.
Začátek v duchu chansonu plného
vášně, jaká je jen akordům akordeonu
vlastní. Struny kontrabasu v pohybu a
úsměv na rtech zpěvačky – Voila. Kdo
zůstal sedět, ten se pak při vystoupení
Alfa Gospel Praises postavil, i když,
pěvecký sbor ne každého postaví ze židle.
Jistě ale takoví jsou a přesně tihle když
AGP zpívali, byli poblíž. Pak ale přišel čas
na pořádný Punk´n´roll v podání Retro
Jokers. Ti se už jen tak usedět nedali. Radost, energie a zvuky kláves prodírající
se skrze kytarové riffy na nohy bezpečně
zabírají. V kytarových světech pak druhá
stage ustrnula. Hardrocková kapela Zylwar udržela kolem sebe spoustu energie,
ale také občas uklidnila. Kdo ví, možná
někoho ruskými texty i překvapila.
Fanoušci více než divocí, občas i
třesoucí se ploty před stage, Marka zpívající, dav mnohonásobně více řvoucí do
rytmů vycházejících z d´n´b. Pot a energie k překonání se a slunce. Tak nějak to
vypadalo, když hráli Skyline. Křižovatkou
rocku jsme pak prošli za řízných akordů
Rattle Bucket. A když už byla tma téměř
jistá a přišel čas na poslední vystupující,
modročervené osvětlení zahalilo electro
uskupení Job Karma. Zajímavá projekce
a ještě hlubší ponor za Franzem Kafkou
uvězněném v břiše stoleté pračky. Ambient, industriál a jakási psychedelie, když
prochází večer tělem. Člověku se chce
spát, tančit a přemýšlet, nejlépe vše najednou. A když už je vše u konce, chce, aby
to bylo nekonečné.
Kristýna Svidroňová
60
J Á
M A
Na scéně
M A
U
61
Je naopak nějaký interpret, který ti zatím „uniká“?
Myslím, že budu mluvit za celou Stavovskou unii, když řeknu Jarka Nohavicu. Ale ten je
zřejmě nepolapitelný. :)
Co je na spolupráci s kapelami obvykle nejtěžší?
Asi ten začátek. Kdy se domlouvají podmínky vystoupení ve smlouvách. Taky pokud
si myslím, že je vystoupení předražené, tak kapelu neberu. Je mnoho kapel, které sice
nemají tak významné jméno, ale předvedou koncert na skvělé úrovni, a pak se lidi ptají
„ty jo, co to bylo za kapelu, fakt super“. Člověk nesmí soudit jen podle jména.
foto: Kateřina Polínková
62
Kristýna Svidroňová
Minirozhovor
Třetí, elektronická stage na Černé louce měla svá mnohá specifika, především co
do výběru hudby. Jak sestavování line-upu na této scéně probíhalo, nám řekl její
patron František Vrána alias DJ Fly.
Jak nebo podle čeho vznikal výběr
obsazení druhého pódia letošního majálesu?
Elektro stage byla letos novinkou - pro koho byla určena?
Elektronická stage byla jasnou nutností. V posledních letech jsme společně s mým
kamarádem Honzou Táborským (z naší domovské DFC crew) organizovali elektronickou
scénu na majálesech VŠB-TUO Ostrava. Díky celkovým změnám na VŠB jsme začali hledat nového a silného partnera, sekterým bychom mohli pokračovat v našem konceptu.
Toho jsme plně našli v SUS OU, kde jsme v průběhu minulého roku začali s přípravami na
elektronické scéně v rámci prvního spojeného majálesu OU a VŠB. Náš záměr byl vždy
jasný. Dát ostravskému publiku alternativu ke dvěma scénám na ostravském hradě.
Ostrava by se dala nazvat mekkou drumnandbassu a elektronické hudby. Mezi našimi
návštěvníky jsme tak mohli vidět směsicí lidí od 15 do 45 let. Věříme, že každý si tento
rok našel své. Mohli jste slyšet vše od minimalu, přes dubstep, glitch, elektro, breakbeat,
funky, hip hop, raggajungle, drummandbass a další kombinace těchto stylů.
foto: Šárka Nahodilová
63
S
E
J Á L
M A
S
Ty v sestavování line-upu ostravského majálesu nejsi vůbec začátečník. Na kolika majálesech už ses takto podílela?
Jako první do mě v roce 2008 vložil důvěru Ondra Haška (bývalý prezident SUS) a nechal
mě sestavit line-up druhé scény. Od roku 2009 do roku 2011 jsem sestavovala line-up
první i druhé scény.
E
Jak nebo podle čeho vznikal výběr
foto: Kateřina Polínková
obsazení druhého pódia letošního majálesu?
Druhá scéna je pro mě vždycky výzvou. Prostřednictvím této scény totiž mohu každý
rok studentům ukázat nějaký nový styl, něco neotřelého. Minulé roky zazněla např. cimbálová hudba, židovská hudba, jazz.
Mou hlavní pomůckou při výběru kapel je hudební portál Bandzone. Také vybírám z kapel, které se celý rok přihlašují prostřednictvím emailu. V minulých letech jsem vybírala i
kapely, které jsem viděla hrát v klubech či na festivalech.
tři slunce začalo pražit jako kdesi v Africe a
mohli jste si skutečně připadat jako mezi
zvířátky, a to s ostravskou kapelou Safari.
Rozhodně nešlo vychladnout ani při
dýdžejování mistra ztracených subjektů Subject Lost, a tak bylo nutné dodržovat
pitný režim. Funky, Breaky a opičky s Petitem, po kterých přišel house a breakbeat
s KMÍNem aka KMO3 z Helaxu, po kterém
všichni uletěli na FLY.COM s křídly house,
elektra a breaků. A když už Večerníček
dávno skončil a všechny děti spaly, DRYROT na nás vytáhl mix snad všeho, co
jsme se už slyšeli. A dokonce došlo i na
progresivní breakbeat v podání X-Morpha. Tma už pozvolna začerňovala Černou
louku, když přišla elektronická tečka na
závěr L-Plus.Věřte, nebo ne, ten trávník co
rostl poblíž stage, už dlouho nedostal tak
zabrat. A jestli roste, tak slyší „dýenbíčka“
ještě dnes.
J Á L
Druhá scéna patřila hudebním alternativám,
chanson, sborový zpěv, rock i elektro. Letošní
podobu hudebního menu připravila minulými
ročníky ostřílená Radka Janíčková.
TŘETÍ SCÉNA
A jak se říká, do třetice všeho dobrého.
Neměli jste náladu ani na vymazlený punkrock, či popík, nebo jste snad dokonce
pohrdli Údégéčkáma? Na Černé louce jste
mohli rozkvést v plné elektronické kráse.
Hudbou vás ládovali nejrůznější DJ´s a nedali vám pokoj až dokonce.
Na netradičním travnatém parketu
to občas někdo pořádně roztančil a nebylo divu. Pro ty, co mají rytmus v srdci
a smysl pro elektroniku, není pořádné
D´n´B žádné pouhé „tuc tuc“, jak to mají
s oblibou charakterizovat ti, kteří taneční
hudbě zrovna nepropadli.
Elekto stejdž jela už od dvanácti.
Bránu do světa syntetiky otevřel FLAME
(Intergalactiq). Se správně otevřenými
hudebními obzory a s láskou k drum and
bassu se přidal Eklektik Fluidum (Basstillbeat). Se svou troškou do D´N´B, break
mlýnečku doběhli Garnie-C (Goodvibrations) a Martin Dee b2b Radan Just. Asi ve
M A
Minirozhovor
foto: Kateřina Polínková
65
E S
J Á L
M A
S
64
Juraj Mareček
E
foto: Jan Táborský
býka, lezeckú stenu v podobe fľasky
od Coca-Coly, ale taktiež ste si tu mohli
zahrať stolný futbal na dvoch futbálkoch. O hudobnú kulisu sa v poobedných hodinách staral DJ Mardzo z
Rádio Kolej. S pribúdajúcimi hodinami
sa chill-out vyvinul v party rovných beatov, kde si návštevníci mohli vypočuť
viacero hudobných žánrov, ako napríklad techno, techhouse, minimal,
alebo progressve trance. Tieto štýly
nám prišli odprezentovať DJ Kube a
DJ nika zo Sound of Šternberk, ďalej
DJ Bobtape za Rádio Kolej a celú párty
ukončil so svojím setom DJ Nixxon,
ktorý prišiel do našj Chill-out.
L
Koho bys rád viděl (za mix pultem) na příštím ročníku majálesu?
Jmen by bylo hodně, vše je jen otázka financí. Našim snem a cílem by byl třeba Krufty
Kuts, DJ Krush nebo Freestylers.
Rádio Kolej, v spolupráci so Stavovskou unii studentů Ostrava a Sound
of Šternberk, si dovolilo pripraviť
Chill-out zónu, ktorá mala spríjemniť
návštevníkom majálesu ich pobyt na
tomto festivale. V oddychovej zóne Rádia Kolej ste mohlu nájsť príjemné posedenie, dobrú muziku a hlavne dobrú
náladu. Ako to už býva, tak k dobrému
chill-outu okrem dobrej muziky patrí
aj skvelá zábava, o kotrú sa postrali
napríklad chlapci z Redbullu s ich ultimate slackline contestom – slackline
je balancovanie, chodenie a skákanie
na popruhu upevnenom medzi dvoma bodmi, napríklad strommi. Ďalej
ste si tu mohli vyskúšať elektrického
J Á
Co nebo kdo byl největším lákadlem?
Večer naprosto nezklamal L-plus (slovenský dnb producent a dj), který i nám, starším
ročníkům, připomněl léta, kdy jsme trávili každý víkend v klubech na parties. Jeho set
byl naprosto perfektně postavený a ve spojení s MC Tweety Twistou a Sqarem udělali
pořádnou show.
Chill-out zóna Rádia Kolej aneb Čtvrtá ministage
M A
Jak byli vybírání interpreti, v případě této stage především DJové?
Tento rok zejména z hlediska nákladů. Musím dodatečně poděkovat všem, co přišli zahrát jen za pivo a vděčné publikum a vzdali se svého honoráře. Letošní rok byl testovacím
a chtěli jsme se zejména utvrdit v tom, že i při placeném majálesu se najde dostatečné
publikum, které dokáže udělat pro naše dj´s pořádný kotel. Dj´s jsou každý rok vybírání
tak, aby se v celodenním programu objevilo co nejvíce hudebních stylů. Tento rok jsme
vsadili jen na české a slovenské dj´s a producenty.
J Á L E S
Česká popová stár, skupina Chinaski, byla jednou z největších hvězd letošního ostravského majálesu. Není se co divit, jejich texty známe snad všichni a nejeden hit si nás dokázal
podmanit. I ty na majálesu zazněly. Jak se jim na ostravském majálesu líbilo a co skupina
plánuje v nejbližší době, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru. A Michal Malátný zavzpomínal i na svá studentská léta...
„Za rok touto dobou bychom
chtěli vydat novou desku.“
Dá se vůbec najít nějaký rozdíl mezi
letními open-air festivaly a právě majálesy a studentskými akcemi?
Tak tady jsou v podstatě jenom studenti.
A taky na těch fesťácích se stává, že lidi jsou
tam už třetí den, a
už prostě nemůžou.
Kdežto tady jsou
všichni čerství…
V
loňském
roce měla kapela
hodně
plodný rok, co se
dá očekávat od
letošního roku?
Tak pojedeme
hodně
festivalů,
na Slovensko, na
podzim zase kluby,
ale bude to oproti
foto: Jakub Zatloukal
66
„Školu jsem proflákal a teď mě
to zpětně mrzí.“
S
Kolikátý je to koncert v této letní
sezoně?
Druhý. Minulý týden to byl Třinec a teď
Ostrava.
Jak těžké bylo nastartovat se do
této sezóny po té tříměsíční uklidňující
pauze?
Tak ona to nebyla úplně pauza, protože
kapela pořád něco dělá. Ale nebylo to těžké
se nastartovat – jak jsem řek, byli jsme
nadržení na hraní. Na podzim jsme hráli
hodně, tak toho člověk má plné zuby... A pak
sedíte měsíc doma a začne se vám stýskat. V
Třinci to bylo hodně dobrý, ale tady to bylo
mnohem lepší, musím říct. Kdyby takhle
proběhla celá sezóna, tak jsem nadšený.
E
Co říkáte na Majáles Ostrava 2012?
Jsme nadšení. Začala sezóna, a my
jsme měli volno tak dva tři měsíce a už se
nám začínalo stýskat, tak jsme byli takoví
nadržení… A bylo to lepší, než jsem čekal,
fakt seper. A hrálo se nám dobře – když jsem
slyšel N.O.H.U., tak jsem si říkal „týjo, po týhle kapele tam jít...?“ Ale lidi byli parádní, užili
jsme si to.
L
M A
Chinaski
J Á
jsou dlouhé boje a hádky o to, co na té desce bude, ale... Já jsem zpěvák, takže mám
o trošičku větší slovo, protože o tom musím
být přesvědčený. Ve chvíli, kdy o tom nebudu
přesvědčený, tak to nezazpívám tak, aby
tomu lidi uvěřili. A taky je důležité počítat
tu desku jako celek, aby držela dohromady.
Můžete mít pět krásných pomalých písniček,
jedna lepší než druhá, ale na té desce můžou
být tři, nebo dvě, nemůžou tam být všechny.
ROZHOVORY
M A
U
U
foto: Jakub Zatloukal
loňsku, dá se říct, volnější rok. A ten čas mezi
koncerty strávíme přípravou nějaké nové
desky. V tuto chvíli máme dvanáct nových
písniček, myslím si, že tři už jsou dobré, že by
mohly být na desce, takže ještě potřebujeme
deset:D. A těším se na to. Ono je hezké
ležet doma na gauči a číst si knihy, ale pak
přijdete mezi lidi a ti vás nakopnou, a to je
vůbec to nejlepší. Takže se těším na hraní,
ale taky je třeba něco nového zažít, mít nové
zážitky, mít o čem zpívat, a za rok touto dobou bychom chtěli vydat novou desku.
„Ze
školy jsem utíkal
zkušebny ke kapele.“
do
O vás se ví, že se na skládání podílíte
ve skupině všichni, bude i letos nějaký
boj o to, kdo se na desku prosadí?
Tak samozřejmě:-D. Ten je vždycky.
Protože každý v kapele je schopen napsat
písničku, každý to dělá a má k ní ten otcovský
vztah a myslí si, že je nejlepší. Takže potom
Majáles je studentskou akcí, jak vy
vzpomínáte na svá studentská léta? Už
v té době jste byl v kapele, takže...
Tak já jsem dokončil školu před dvaceti lety, a když na to dneska vzpomenu,
asi mě mrzí, že jsem to proflákal. Ta škola
vám dá možnost věnovat všechen ten čas
jedinému oboru, společně s lidmi, kteří v
tom oboru něco znamenají a snaží se v
něm něco dokázat. A já jsem to proflákal
a teď mě to zpětně mrzí, protože jsem studoval herectví na DAMU a tam byla spousta
užitečných předmětů – třeba zpěv, na který
jsem nechodil nebo kytara, na kterou jsem
nechodil...
Já jsem hrál divadlo a zároveň měl kapelu, a my jsme s tou kapelou zkoušeli ve
sklepě DAMU, takže jsem z té školy utíkal
dolů do zkušebny ke kapele. A jestliže chcete
v tom divadle něco dokázat, tak mu musíte
obětovat život. Viděl jsem, že ti opravdu
dobří herci tomu dávají všechno a já jsem
nebyl schopný a ani ochotný tomu dát
všechno, protože jsem chtěl vždycky být v
kapele a dělat další věci.
Co byste vzkázal studentům?
No, když řeknu, nefkákejte se, tak budu
znít jako starý zaprděný dědek. Takže vám
vzkazuji: využijte to! Ale nebudu mentorovat - neučte se, život vás naučí.
Iva Šedlbauerová
67
68
A koncert jako takový hodnotíte
jak?
Albert (zpěv, kytara): Hrálo se nám
dobře. Chvíli jsme měli pocit, že lidi byli
spící, ale nakonec se samozřejmě vzmužili
a překonali naše i jejich očekávání a bylo to
dobré.
Honza (basa): Tady to publikum v
Ostravě celkově je takové uzavřené. Možná
koncert prožívají více sami uvnitř. Chtěl bych
fanouškům říct, ať se nebojí. Ať si zaskáčou,
zatancujou na naše písničky.
Pavel (bicí): Nechci říkat, že jsou lidi pod
Zpěvák se během vystoupení
zmiňoval, že budete na Coloursech. Na
koho z vystupujících se těšíte?
Pavel (bicí): Já se třeba těším na tu industriální zónu, která tam bude a samozřejmě
na kapely. My na Coloursech budeme celé tři
dny. Snažíme se hledat ubytování, obvolat
hotely, všude je plno. A kdyby to nevyšlo, tak
se vrátíme do těch mlaďošskejch let, kdy byl
punk, takže budeme spát někde v příkopu,
nebo…
Albert (zpěv, kytara): Nejvíc se těším
na Rufuse Wainwrighta, The Flaming lips,
Animal Collective, Björk, Bobbyho McFerrina. Ale úplně nejvíc se těším na to, až
pokecám v bekstejdži s Waynem Coynem.
A momentálně poslouchám novou desku
od Rufuse a chtěl bych doporučit všem
čtenářům písničku Barbara.
Jste spokojeni s organizací Majálesu?
Albert (zpěv, kytara): My jsme spokojeni.
Zvuková technika je strašně profi.
Pavel (bicí): A i když jsme hráli tak brzo,
lidi na nás přišli.
Albert (zpěv, kytara): Jo no, což myslím
svědčí o tom, že máme fanoušky. Takové
věrné, kterým to prostě nevadí a my jim za
to děkujeme a zdravíme.
Text a foto: Kristýna Svidroňová
69
S
Jak se vám dneska hrálo?
Honza (basa): Bylo to docela drama,
protože jsme jeli s Michalem na poslední
chvíli z Prahy. Michal totiž ještě dneska tiskl
bakalářskou práci a odevzdával ji. Vyjeli
jsme v 9:30 a mysleli jsme, že koncert nestihneme, ale zvládli jsme to.
Pavel (bicí): Důkazem je Honzovo přední
sklo na autě, totálně špinavé od komárů.
Honza (basa): Jsem vrah hmyzu. A neměl
jsem vodu do ostřikovačů. Takže jsem zastavoval. Velké drama.
E
Zajímavostí tohoto rozhovoru je, že
jsem u něj za redakci nebyla sama. Markéta Němcová vyhrála naši soutěž, napsala
báseň o majálesové kapele, na kterou se
nejvíc těší. Za odměnu pak mohla strávit
s kluky nějaký ten čas. A teď k rozhovoru.
E S
J Á L
L
Být kapelou, která všechno rozjíždí, nebývá mnohdy lehké. Málokdo má ještě tak popito,
aby se roztančil a neřešil, že není sám ve sprše, ale v pořádném kotli. Někteří ještě hledají
(sami sebe) tu hlavní stejdž, nebo čekají žíznivě u stánku na půllitr. Poloprázdné předstejdží
se pomalu a později s větší rychlostí naplňuje. Zkoušky zvuku se natahují úměrně k celkové
délce strun všech kytar, na které kapela bude hrát. V přepočtu je to asi na každý metr o 55
sekund. Nervy stoupají. Už to totiž místy zní, jako by začali hrát, ale pak najednou z ničeho
nic se do mikrofonu ozve: „Neslyším basu…“ Charlie Straight to ale zvládli s přehledem.
pódiem studení. Protože vím sám, když jdu
na koncert první kapely na festivalu, že jsem
takový rozpačitý, přesně nevím, co mám
čekat. Ne vždycky se lidi v České republice
úplně uvolní. Když jsi někde za hranicemi,
lidi kašlou na to, jaká je to kapela a paří.
Honza (basa): To není pravda. Když jsi od
ČR směrem na východ, tak je to takové jakoby vřelejší a když je to směrem na západ,
tak je to stejné, nebo studenější.
J Á
M A
Charlie Straight
M A
U
UG: Jak se vám tady vůbec hrálo?
H: Skvěle. Výborná atmosféra, nečekal
jsem, že tady bude tolik lidí, hlavně jsem
nečekal, že jich tolik na nás přijde, protože
vzhledem k tomu, jaká je tady cílová skupina diváků, tak jsme měli pocit, že budeme
jak pěst na oko.
UG: Jsme si právě před chvílí říkali,
že jste pravděpodobně první kapela
na ostravském Majálesu, která udělala
wall of death...
H: (smích) No tak to je super zpráva,
aspoň nějaké prvenství. Každopádně mě
mile překvapilo, že lidé spolupracovali, wall
foto: Renáta Valešová
of death, jak už jsi zmínil, jsem nečekal, šlo
vidět, že hodně lidí nevědělo, o co jde, tak
spíš šli s davem, takže díky Ostravákům, že
se toho zmocnili jak se sluší a patří. Zvířili
jsme prach, lidi dělali bordel, doufám, že
bude aspoň nějaké naražené žebro.
UG: Jak často zkoušíte?
H: Když se daří, dvakrát týdně, když se
nedaří, tak jednou za čtrnáct dní, no.
M: Nedá se říct, že se nedaří, protože jednou za čtrnáct dní, to je jenom, když máme
UG: Myslím že jo, vypadalo to na to:).
Takže jak jste vlastně vznikli? Jak vznikl
ten nápad? Jste složeni ze dvou kapel,
jak k tomu došlo?
H: No, jsme prostě nějak zjistili, že chceme hrát spolu.
M: My se totiž strašně milujem.
UG: Jasně, jde to vidět.
H: Jsme všichni homosexuálové, tajní,
samozřejmě, nepřiznaní. Takže jsme se
začali scházet dvakrát týdně na zkušebně,
abychom se mohli líbat a osahávat. Takhle
to nějak je.
foto: Renáta Valešová
70
UG: No a co nějaké vlivy, co máte
rádi? Shodnete se na nějakých jménech, nebo fakt posloucháte každý něco
jiného?
M: Enter Shikari :D
foto: Renáta Valešová
71
S
UG: Jana říkala, že už jste vydali
nějaké Epko, žejo. Co jste teda všechno
vydali a co chystáte do budoucna?
H: Udělali jsme EPčko, čtyři skladby, vyšlo
na podzim a teď zrovna chystáme remixovou verzi, která půjde ven. To EPčko je vlastně
zdarma ke stáhnutí na našich stránkách, ta
E S
J Á L
remixová verze bude taky. A pak festivaly a
na podzim zase asi něco nového nahrajem.
E
UG: Tak dáme nějakou úvodní otázku, nějak se představte, kdo hraje na co
a jak dlouho, kdo jste, odkud přicházíte
a kam míříte?
H: Já jsem Hanzi a zpívám a mačkám
play na syntetizátoru.
M: Já jsem Marek, hraju na bicí a v kapele
je ještě Kraťas, ten hraje basu, Indián, ten
končí a teďka Skrillex, čerstvý, a ten hraje na
kytaru.
L
UG: Můžeš jmenovat nějaké konkrétní kapely?
H: No mě teďka třeba hodně baví ten náš
kytarista, Skrillex:) Ale jinak třeba hodně
poslouchám i starší věci, třeba Horse the
Band, je toho hodně, nemám to nějak
omezené, hodně teď sjíždím dubstep.
M: A zbytek kapely poslouchá to, co
poslouchá on.
H: Já jsem takový diktátor.
M: On nám nedává moc prostoru k vlastní iniciativě, takže... :)
H: Já mám vždycky slovo na té první
týdenní zkoušce, kde se hraje a oni ho pak
mají na té druhé, kde se jenom líbáme. Tam
dostávají prostor.
Vyzpovídali jsme pro vás electro/hc (na FB o sobě tvrdí, že hrají dubstep/metalcore, tak
se v tom pak vyznej) spokoše The Truth Is Out There, kteří se letos rozhodně postarali o jeden
z vrcholů ostravského Majálesu. Vystoupení to bylo veselé, doprovázené zvuky praskajících
žeber a tak, však se dočtete. Rozhovoru se za TTIOT účastnili Marek (M) s Hanzim (M), za
Undg.(UG) se ptal Matěj, přítomná byla také Jana (J), která celý rozhovor zprostředkovala.
J Á
M A
H: No spousta různých vlivů... Já hodně
poslouchám electro.
The Truth Is Out There
M A
U
E S
Zylwar
J Á L
M A
UG: No a jak vlastně probíhají ty
zkoušky? Kdo co skládá, kdo píše texty, je tam jeden člověk, který to táhne,
nebo to vytváříte všechno společně?
H: Protože tam máme tu elektronickou
část důležitou, tak něco připravím doma, co
se týče elektroniky. A potom na zkoušce do
toho nějak pasujeme kytary, říkáme každý,
jaký na to máme názor a texty si potom píšu
sám.
M: No on je strašně skromný, většinou je
to tak, že přijde s pomalu hotovou věcí, já
si tam trochu jinak někdy udělám bicí, když
nejsem schopný zahrát to co on vymyslí a ve
výsledku na tom nějaký podíl máme, ale jako
hlava kapely je tady ten gej.
H: No to je pravda.
J: Takže skládáš třeba i kytarové věci?
72
H: Já bych si zas tak nemyslel, my už jsme
dali i na zkoušce do kupy pár věcí, kytarista
už taky nosí nějaké riffy. Ale jde o to, že my
jsme prakticky vždycky hráli s kytaristou a s
basákem v jinačí kapele, tam to byla úplně
jiná muzika a najednou přišel Hanzi s něčím,
co jsme do té doby vůbec neznali. Takže jsme
se zatím spíš jenom vezli, ale teďka už se
snad začínáme pomalu chytat toho žánru.
UG: Tak jo. A co třeba rádi pijete?
H+M: Absinth!
H: Máme tam dva litry no. To máme
většinou na smlouvu, že chceme ten absinth,
protože z toho se nejvíce ožereš.
Můžu se zeptat, co je
to to ukulele?
Ukulele tady dneska bohužel nemám, ale
občas ho používám. Je to nástroj, jak bych to
řekl, taková malá kytara o čtyřech strunách.
Vystupujete často na akcích typu
majáles nebo hrajete spíše v alternativních klubech?
Spíše kluby, ale občas i nějaké festivaly a
podobné akce.
Takže kdyby vás někdo pozval do
některého menšího ostravského klu-
zdroj: bandzone.cz
Ještě by mě tak
zajímalo, kde normálně jako kapela
zkoušíte?
V Brně v pronajaté zkušebně. Je to tam
fajn.
A na závěr mám otázku týkající se
vaší hudby a vašich textů - mají nějaké
skryté poselství?
Tak určitě jsou takové ze života, a jestli
mají nějaké poselství, ať posoudí posluchači.
Veronika Balcárková
A pokud jste o vystoupení těchto sympatických chlapců přišli, stále to můžete
napravit někde jinde. Mrkněte třeba na
jejich bandzone (bandzone.cz/thetruthisoutthere) nebo na facebook a najděte si
je. Nebo si najdou oni vás.
Matěj Antoš
foto: Veronika Balcárková
73
S
UG: A tu zkušebnu máte někde ve
Studénce?
H: No máme takovou zašívárnu, v takové
p*deli světa.
M: Pustějov.
H: Víceméně. Já jim to naklikám na
počítači a pošlu na maila. Oni mi pak píšou:
ty zm*de, pi**, cos to zas vymyslel, ty zm*de,
kdo se to má učit?
E
hodně koncertů. Což my teď naštěstí máme
docela dost. Takže vlastně zkoušíme na podiu před lidma.
Jak se vám líbí
letošní ostravský majáles? Jste rádi, že tady
hrajete?
Super, moc se nám tu
líbí. Všechno je rozkvetlé a
zelené a jsme moc rádi, že
tu hrajeme.
L
zdroj: bandzone.cz
bu, tak byste pozvání
přijali?
Tak bychom rádi přijeli,
určitě ano.
Ahoj kluci! Dívala
jsem se na vaše stránky
a zajímalo by mě, kdo
všechno s vámi tedy
hraje?
Tak hrajeme čtyři, Wobrecz na kytaru, Kryštof na
bicí, Kubba na baskytaru
a já, Pavlos zpívám a hraju na akustické nástroje a
ukulele.
J Á
Kapela, na níž je zajímavé nejen to, že mísí české texty s ruskými, mě na Bandzone oslovila natolik, že jsem se rozhodla udělat s ní rozhovor. A neprohloupila jsem. Naživo byla totiž
ještě daleko lepší. Melancholický posthardrock mě z vyhřátého trávníku na nohy postavil
ihned a ruce se pak samy začaly pohybovat v rytmu jejich songů…
M A
U
E S
M A
U
UDG
S
J Á L
E
Co si myslíte o Majálesu v Ostravě,
který není komerční, a stále ho pořádají
L
Co Vás přes léto čeká, na co byste
pozvali fanoušky?
Jugy: Pozvali bychom je na všechny naše
koncerty, které najdou na našich stránkách.
Jsou to Majálesy, kterých budeme hrát ještě
několik a pak plynule přejdeme do festivalů,
kterých bude taky hrozně moc. Například
České hrady a Moravské hrady a spousty
dalších.
studenti pro studenty?
Jugy: Já k tomu mám co říct, protože mě
moc zaujalo a překvapilo, že to perfektně
funguje. Tady vidím slečnu s vysílačkou a
všechno tady to klape. Říkám si, že to ti studenti musí dělat po několikáté, že v produkci
působí přesvědčivě a profesionálně. To mě
zaujalo a je to super.
Pavel: Mě to nepřekvapuje, já to beru tak,
že studenti studentům a mě to těší!
J Á
Jak se Vám hrálo na Majálesu Ostrava 2012?
Jugy: Hrálo se nám krásně, bylo báječné
publikum, všechno bylo skvělé. Máte to tady
hezké - prostředí i lidi, báječná muzika a super aparát.
M A
Rozhovor s bubeníkem Tomášem Staňkem (Jugy) a Pavlem Vrzákem.
Pavle, Ty jsi s Ostravou spjatý studentským životem, pověz nám o tom
něco.
Pavel: Já jsem tady s vámi studoval
dva roky. A chtěl bych vzkázat pánům
profesorům: už nejsem psycho a už se sem
asi nevrátím. Umělecký život mi zachutnal
a omlouvám se, ale k těm státnicím už asi
foto: Jakub Zatloukal
nepřijdu.
Jugy: Jim to asi nevadí.
Pavel: Obhájil jsem diplomovou práci za
jedna a myslím si, že jsem podal vynikající
výkon a o to víc je právě překvapila moje
reakce. Protože obhajoba a státnice byly v
jeden den a já jsem tam řekl: „Zvedám bílou vlajku, abych příště mohl přijít s čistým
štítem“. A když jsem to říkal na studijním
oddělení paní Slámové (vynikající ženskázdravím), tak mi řekla: „Pane Vrzák, vy jste
asi blázen“.
A jak vzpomínáš na roky v Ostravě?
Pavel: Hezké! Pro mě to je takové divně
zvláštně hezké město, protože ty chvíle,
které jsem tady zažil, byly intenzivní, ale
nebylo jich tolik.
Oblíbené místo v Ostravě?
Pavel: Nádraží Svinov.
Jugy: Oblíbené bylo vždy, když jel domů:).
foto: Jakub Zatloukal
74
Před pěti lety jste zahajovali Majáles
VŠB–TUO v dopoledních hodinách a
dneska jste mezi vrcholnými třemi kapelami večera, co na to říkáte?
Jugy: My jsme hrozně moc rádi, to je
jasné. My jsme rádi, že ty lidi to pořád baví
a pořád chodí na naše koncerty. Snažíme
se je nezklamat, takže připravujeme novou
desku, která bude trošku jiná, než dosavadní
tvorba a doufáme, že i tak bude lidi bavit a
taky, že nás to posune zase kousek dál. V
plánu je na letošní září.
Co byste vzkázali studentům v
Ostravě?
Jugy: Ať poslouchají naši kapelu a chodí
na koncerty. A ať chodí na koncerty obecně,
protože je to super. Festivaly a koncerty mají
jedinečnou atmosféru a ať se chodí bavit a
nesedí doma.
Pavel: Já bych jim vzkázal, ať se učí, nebo
dopadnou jako já!
Iva Šedlbauerová
75
je tady výborná pozitivní nálada. Nikdo se
nerve. Samozřejmě se tady pije, ale lidi jsou
naladění do pohody a taky to umocňuje
počasí. Máme skoro úplněk, je krásně teplo,
kolem dvaceti stupňů – ideální počasí. Lepší
to opravdu být nemohlo. Takový květen
opravdu nepamatuju.
Nechceme
dělat
žádnou
komerční hudbu, i když se to
občas stane – třeba s Tu Café.
Tím, že jste hodně mezinárodní a
každý tak trochu odjinud, je pro tebe
snadné se scházet a spolupracovat s ostatními členy?
N.O.H.A. (Noise Of Human Art) je kosmopolitní
kapela, která se na hudební scéně pohybuje už
od roku 1995. Její zakladatel Philip Noha se spojil s výjimečným MC Chevym z New Yorku. Oba
provázejí projekt po celou dobu jeho existence.
Kapela je specifická stylově otevřeným mixem
drum&bassu, world music a energií nabitých
groovů. Hity jako Balkan Hot Step, Pijama, Dive
in your life, Base From Above a hlavně Tu Café ji
vynesly na ta největší evropská festivalová pódia, mezi něž patří i účast na Colours of Ostrava.
N.O.H.A. svou sympatií pro tradiční hudbu a multikulturnost rozbíjí hranice mezi různými hudebními směry i světovými kontinenty. Přirozeným
způsobem tak spojuje dynamický nadupaný
groove s živou, veselou a hravou performancí.
foto: Kateřina Polínková
76
S
Jaké je majálesové publikum? Liší
se v něčem od publika, jak ho znáš ze
svých koncertů?
Už jsme na majálesech hráli víckrát.
Třeba v Maďarsku majáles nebyl zdaleka
tak kvalitní jako tady – byl špatně zorganizovaný. Tady je to úplně v pohodě. Všichni
jsou vstřícní a publikum je skvělé. Ostravský
majáles je výborně organizovaný. Navíc
V naší kapele se mluví anglicky.
Ovšem hlavním jazykem je
hudba. Když jeden z nás něco
na pódiu zahraje, druhý se toho
hned chytne...
E
Kdo je to Philip Noha?
To je moje přezdívka. Jsem synem zakladatele Járy Cimrmana, který se nedal na
divadelnictví, ale na hudbu. Dal jsem dohromady kapelu, která je ze všech koutů světa.
L
J Á L E S
Smršť, která ze sebe vydává nakažlivou pozitivní energii. Takto by se dala charakterizovat
skupina N.O.H.A., která se nechala unést atmosférou majálesu. Taky vám ještě v uších zní její
taneční melodie? S kapelou N.O.H.A., teď pravděpodobně v nejlepším složení své historie,
jsem se setkala po jejím vystoupení. Philip Noha, její bandleader, měl ostravským studentům
hodně co říci.
Máte teď docela nabito. V jednom
týdnu hrajete v Olomouci a ve Zlíně,
jaká nálada a energie při koncertech
vaši kapelu provází?
Hodně kreativní. Protože zkoušíme nové
songy. Na pódiu jsem se moc neslyšel, ten
nový track jsem úplně zvoral. Hrozně mě
to mrzí, ale to se stává. Předsevzali jsme si,
že na každé vystoupení přidáme jeden, dva
nové tracky. To vyvrcholí v Lucerna music
baru 8. listopadu, kdy zveřejníme nové album. Na to se teď připravujeme všichni.
J Á
M A
N.O.H.A.
M A
U
foto: Jakub Zatloukal
Je to težké – máme
zpěvačku z Brazílie,
která musí dolítávat do
Prahy na zkoušku nebo
na natáčení. Nebo MC,
který žije v Německu,
musí taky pořád cestovat. Ale jsem přesvědčen
o tom, že se to vyplatí.
Jsme multikulturní kapela a nějak to prostě
musíme zorganizovat.
Noise
Of
Human
Art
spojuje
muzikanty z celého
světa, v čem je podle tebe ta národnostní různorodost
přínosná? Hudba je
jazykem národů, napadá mě...
77
Jaké poselství či vzkaz bys věnoval
ostravským studentům?
Přál bych si, aby byli otevření vůči hudbě.
Ať už africké, židovské, hudbě celého světa.
Hudba je totiž o emocích. Ty lidi ovlivňují.
I při studiu – když máte nějaké zkoušky a
nejde vám se učit, hudba, která má energii,
vám pomůže. Může vás neuvěřitelně nabudit.
E S
J Á L
M A
S
rozhodli jednu takovou nehrát, protože na
zkoušce pohořela.
E
Když je na cestě nová píseň, nový
track, co rozhoduje, jestli ho budete
hrát?
Rozhoduje o tom zkouška. Po ní se
rozhodneme, jestli má smysl hrát to naživo,
nebo ne, nebo to opravíme. Dneska jsme se
foto: Šárka Nahodilová
L
Camila přináší svoje vlivy z Brazílie, Chevy,
není typický hip-hoper, je to MC z New Yorku,
což je cítit. Jsme složení tak, aby to do sebe
zapadalo a doplňovalo se. I když to vždycky
není lehké, má to smysl.
Členové N.O.H.A.:
MC Chevy (New York, USA), spoluzakladatel projektu, „duše“ kapely,
textař, nedílná složka projektu, kterému propůjčuje své nezaměnitelné
charisma, hlas, životní sílu a energii
Camila de Oliveira (São Paolo, BRA), zpěvačka, kytaristka, skladatelka
a textařka, „hlas“kapely, nová tvář projektu, která často cestuje a nasává
inspiraci kultur celého světa. Tu předává lidem prostřednictvím N.O.H.A.,
a to jak naživo, tak i skrz svou tvorbu ve studiu
Philip Noha (Praha, ČR), zakladatel projektu, „hlava“ kapely, skladatel,
producent a saxofonista, který udává po celou dobu směr této skupiny.
Jeho skladby a produkce písní typu „Balkan Hot Step“ nebo „Tu Café“
posunuly N.O.H.A. na nynější úroveň
Thom Herian (Praha, ČR), bušící „srdce“ kapely, jen málo bubeníku
na světě hraje D’n’B naživo jako on. Thomova drum-performance je
zážitkem nejen po hudební stránce...
Jatrabass (ČR), „játra“ kapely, bassová kytara a kontrabas; jako zdravý
orgán filtruje jen to, co hudební krev kapely do svého oběhu potřebuje.
Přesnost a sehranost s bicími dělají z basisty a bubeníka perfektní
groove station.
J Á
Předsevzali jsme si, že na každé
vystoupení přidáme jeden, dva
nové tracky.
M A
My Češi jsme blízko Německa. V Praze
jsme jím hodně ovlivněni. Mám moc rád
vlivy folkloru. Folklor v Čechách není tak
zajímavý, ale čím víc jdeme na Moravu a
na Slovensko, tím je jeho vliv hlubší. Jsem
vždycky moc rád, když někdo z kapely
přinese svůj vlastní folklor, svou vlastní duši.
Ostravský majáles je výborně
zorganizovaný. Navíc je tady
výborná pozitivní nálada. Nikdo se nerve. Samozřejmě se
tady pije, ale lidi jsou naladění
do pohody.
Tuhle naši energii jsme dnes chtěli předat
studentům. Myslím, že nám rozuměli. Není
to žádná super message, jelikož každý ví, že
hudba dělá divy. Jsou to emoce. A o tom to
je. Nechceme dělat žádnou komerční hudbu,
i když se to občas stane – třeba s Tu Café. Je
to prostě o náladě. My tehdy byli v takové, že
jsme vytvořili Tu Café. Tak se to stalo.
foto: Šárka Nahodilová
78
Lenka Papřoková
foto: Jakub Zatloukal
79
vidět, že se mladí baví a to je právě to, co
nám předává takovou tu radost a jakýsi
pocit spokojenosti.
Letos poprvé mohli návštěvnicí Majálesu pokračovat v hudebním rozpoložení
v některém z pěti ostravských klubů. Na
své si přišli fanoušci indie- rocku v podání
kapely Apatheia nebo známe partičky
SUNSHINE v klubu Cooltour.
M A
foto: Kristýna Svidroňová
Jste spokojení s organizací Majálesu?
Je to zvládnuté velice dobře. Od samotného příjezdu, protože i když je to ve stejné
části, tak vjezdy se mění a samozřejmě i
rozmístění pódií je jinak, ale ten manegment, nebo coaching, jak je tady nastavený,
je velice profesionální. A když to porovnám s
jinými akcemi, tak musím říct, že vůbec nepozoruju rozdíl mezi tím, jak to zvládli studenti a tím, jak to zvládají supermanažerské
firmy v Ostravě, nebo i v Praze, Brně a
podobně.
80
Vzhledem k tomu, že jsem vaše vystoupení nestihla, bych se vás chtěla zeptat, zda jste měli dostatek posluchačů a
jaká byla atmosféra.
Jestli je dostatek posluchačů, tak to
je vždycky relativní. Protože jsou tady
minimálně dva stage, jak jsem zaregistroval
a pochopitelně, je to podle toho, jaký má
kdo apetit, co chce zrovna slyšet. A je dobré,
že to může lavírovat mezi těmi dvěma pódii.
Kristýna Svidroňová
Aby nezůstala v zapomnění ta část
publika, fandící elektronické hudbě, od
desáté hodiny večerní
vyhrávali
DJ´s v klubu
Malebo
a
také v „nikdy
nezavírajícím“ klubíku
Plánu
B.
Svůj set list
předvedly
mimo
jiné
jména jako
Zlatomil
z
G L I TC H . C Z ,
Lografity
z
DFC či Panzer
A proč vůbec Klubová scéna vznikla?
Představte si deset tisíc nadšených,
hudebně naladěných lidí, kteří mají úderem desáté hodiny opustit areál hradu,
a „prý“ odejít domů. No, uznejte sami.
Osobně bych hledala jakoukoli další
příležitost, kde se bavit dál.
Klubová scéna nebyla ale jenom o
lidech, ale také o méně známých, studentských, ostravských či okolních výborných
kapelách a DJ´s, kteří nemají možnost se
díky obrovskému vlivu komerce projevit.
Ať už v klubech nebo na stage, proč jim
nedat možnost dokázat, že na to mají?
Gabriela Kožušníková, hlavní organizátorka Klubové scény
Majálesu Ostrava 2012
zdroj: bandzone.cz
81
S
Přesně hodinu před půlnocí to již
rozjížděla kapela EVOLUTION DEJAVU v dalším ze známých ostravských
klubů BARRÁK. Kapela v loňském roce
završovala druhou scénu, a jelikož se setkala s obrovskou vlnou nadšení, dali jsme
jim šanci i letos. A neudělali jsme chybu
-klub vyloženě praskal ve švech.
Po skončení všech živých vystoupení
se úderem jedné hodiny ranní v klubech
Barrák a Marley začala ozývat také elektronická hudba, opět v podání mnoha
DJ´s známých crew, jako je DFC, H5N1,
Trylobeat apod.
L
O doslova ,,schody níže“ v Marley
klubu nenechala příznivce tvrdší crossoverové až hardcorové muziky chladnými
kapela Only For Life, za niž v těsném
závěsu excelovala vynikající pražská sestava ATARI TERROR. Ochranka měla doslova
plné ruce práce, aby fanoušky od podia
udržela alespoň v minimálním odstupu.
z Redrum/Drumandbass.cz.
E
Jak se vám dnes hrálo?
Měl jsem obavy z toho, jak dopadne
počasí, to dopadlo suprově. Je to skvělý, je
After párty aneb Klubová scéna
J Á
J Á L E S
U
Rozhovor se Simeonem Hýblem z Alfa Gospel Praises
M A
U
E S
J Á L
E
Kateřina Chuchrová, 3. ročník bc.
studia, VŠB-TUO
Na Majálesu se mi líbilo opravdu moc.
Jediné co bylo opravdu šílené, byly ty fronty,
měly jsme šílenou žízeň a nealko tak došlo
hodně rychle! Ale na to, kolik tam bylo lidí,
by to asi sneslo ještě více stánků. Jinak jsem
maximálně spokojená!
Richard, 22 let, VŠB-TUO
Na mne organizace letošního ostravského Majálesu zapůsobila poměrně dobře.
Program byl zajímavý a snad každý si na
něm našel to, co se mu líbí. Velkým mínus bylo nedostatečné zajištění pitného
režimu. Nejdůležitější pro mne bylo setkání
s kamarády a společná zábava. Počasí
organizátoři naplánovali ideální. S akcí jsem
byl celkově spokojen, ale nemůžu srovnávat,
byl to můj první Majáles.
Markéta Jarolímová, OU
Majáles se mi líbil, ale na to kvantum lidí
tam bylo málo místa a děsné fronty, takže
mě štvalo, že kontrolovali tašky, jestli mám
s sebou nějaké pití nebo ne... Kdybych měla
foto: Šárka Nahodilová
vystát tu frontu, tak umřu žízní:D A mohlo se
zajistit, aby třeba DPO pak posílal dvě soupravy, jelikož dostat se do tramvajky a pak z
ní vůbec vystoupit, byl větší zážitek než celý
večer:D... Jinak jsem byla se vším spokojená.
Karolína Bernatová, 25 let, VŠB-TUO
Atmosféra Majálesu byla super, přišlo
hodně lidí, takže hudební nálada byla o to
větší. Prostředí příjemné a hezké okolí hradu.
Ale celý zážitek mi narušovalo nedostatečné
zajištění jídla a pití. Ochranka nedovolila
ani obyčejnou vodu, a tak člověk musel stát
dlouhé řady na pití. Takže potom byl člověk
většinu večera ve stanu, kde byl těžký vzduch a některým se tam dělalo dokonce
špatně, a navíc
kolem 21hod.
už
docházely
zásoby. Jinak organizace skvělá,
velmi podařený
majálesový
večer.
Jan Vavrušák, 3. ročník bakalářského
studia, VŠB-TUO
Byl to hukot, nicméně i přes ten všechen
rambajz a zmatek okolo můžu říct, že jsem si
to celkem i užil.
Verča,
21
let, OU
Letošní majales mě zaujal
trošku více než
ten loňský (OU).
foto: Jakub Zatloukal
82
foto: Jakub Zatloukal
83
S
Jiří Balvín, 1. ročník nav. studia, VŠBTUO
Myšlenka spojit Majáles dvou vysokých
škol je super, když mají být tyto školy v budoucnu spojeny. A co se týče kritiky, tak jsem
byl zklamaný obsazením kapel. V porovnání
s městy jako je Brno a Praha bylo obsazení
nesrovnatelný!!! Vím, že peníze jsou ,,až na
prvním místě’’, ale i tak bych byl pro zvučnější
kapely, i na úkor ceny vstupného. V Brně, kde
je Majáles tento pátek a je vstupné 350,- v
předprodeji a lístky jdou na dračku - ono se
není čemu divit, když se podíváte na seznam
hostů.
Přemysl Verner, OU
Výběr kapel na všech scénách byl skvělý,
na pivo a toitoiky do určité hodiny nebyly
dlouhé fronty a hlavně a to je nejdůležitější
perfektně vyšlo počasí.
L
M A
Václav Livora, 22 let, VŠBTUO
Na Majálesu se mi nejvíce líbil velký prostor, který umožňoval pojmout
vysokou koncentraci lidí a možnost přinést
si vlastní deku na trávu byla skvělá J. Atmosféra byla úžasná především v dopolední části na majálesových průvodech. Do
příštích let bych zlepšil catering a dále bych
se snažil přilákat na Ostravský majáles další
populární kapely, aby program na hlavní
scéně byl opravdu našlapaný.
Názory studentů na Majáles Ostrava 2012
J Á
Díky pestrému programu jsem se
totiž rozhodně nenudila. Nejvíce
se mi líbil DJ Kmín, Chinaski a
N.O.H.A. Ačkoliv nemusím akce,
kde je plno lidí, uvítala jsem větší
počet účastníků (oproti loňsku).
Obdivuju všechny pořadatele,
kteří vytvořili ze dvou velkých
majalesů jeden Obrovský Majáles,
protože výsledek jejich práce stál
opravdu za to.
M A
U
„Funguje u nás nepsané pravidlo, že se každý snaží být součástí
řešení, ne problému.“
Mnoho lidí se domnívá, že na podobných festivalech vydělávají pořadatelé
obrovské peníze. A u mnohých akcí,
kdy za vstup dají návštěvníci tři stovky
a více to může být prostý fakt. Vstup
na ostravský majáles stál ale necelou
stovku, v předprodeji dokonce 70 Kč.
Stačí taková částka na pokrytí všech
nákladů a jak je vlastně majáles celkově
financován?
Majáles je financován z velké časti
příspěvky sponzorů, dále pravě vstupným,
bez kterého by se výdaje takto velké akce
84
Co zahrnuje realizace celého majálesu a kolik lidí se na ní podílí?
Realizace Majálesu zahrnuje dlouhodobou práci celého týmu SUS v průběhu celého
akademického roku. Nejužší organizátorské
jádro má 5 členů, celý tým přes 20 členů.
Jak dlouho tedy trvá příprava majálesu? Kdy začaly první práce?
První práce začnou vždy v září a pokračují
až do konce akademického roku. Po samotném Majálesu také hned práce nekončí, je
třeba vše zkompletovat a uzavřít. A poté
už se pomalu začíná pracovat na dalším
ročníku.
Během celé té dlouhé doby příprav
majálesu – byly chvíle, kdy se věci fakt
nedařilo a ty sis říkala tak, to je konec...?
Rozhodně byly takové momenty, ale
když člověk organizuje akci pro 14 000 lidí,
musí s nimi počítat. Zlaté pravidlo je, že
každá situace má řešení, člověk ho jen musí
chtít vidět. V těchto chvílích mi také velmi
„Je to o tom nebát se a začít na
sobě pracovat.“
A co naopak veselé příhody, byly
nějaké?
Veselých příhod bylo hodně. Párkrát se
nám zatoulali brigádníci s občerstvením pro
kapely i samotní organizátoři, naštěstí se
vždy všichni našli. Oblíbená byla taky majálesová koloběžka, na které úspěšně upadl
ne jeden organizátor.
Vedení univerzit tedy myšlenku
společného majálesu přivítalo. Máš z
této strany nějakou zpětnou vazbu i po
majálesu?
Ohlasy jsou ze stran vedení obou univerzit velmi pozitivní, stejně jako z vedení
města. Prý se nám podařilo vytvořit takové
malé “Colours of Ostrava ve studentském” a
přirovnání k takto velkolepé akci nás velmi
těší.
85
S
Když se zpětně dívám na line-up,
velikost areálů a celkově množství doprovodných akcí včetně Doprovoďáku,
napadá mě, a možná nejen mě, na kolik
takový majáles zhruba vyjde?
Rozpočet celého majálesu včetně doprovodných akcí se letos vyšplhal na téměř dva
miliony korun, byl to opravdu největší Majáles v historii Ostravy.
nepokryly. Vstupné jsme záměrně ponechali studentské a je nastaveno právě
tak, aby pokrylo již zmíněné výdaje, a to
především na technické zabezpečení celé
akce a účinkující. Zbylé prostředky (pokud
jsou) poté zůstávají v organizaci a jsou dále
použity na studentské aktivity. Na začátek
příštího akademického roku například
plánujeme Infoschůzky pro prváky obou
univerzit a vydání prvákovské příručky nebo
soutěž studentských projektů.
E
Majáles je za námi. Kdybys měla teď
hned bez dlouhého přemýšlení vyhrknout pět slov, které se ti s touto větou
spojí, která by to byla?
Slunce, kapely, show, zábava, oddech.
E S
J Á L
Co tě ještě v
takových chvílích drželo jak
se říká „nad vodou“?
Kromě týmu
to byl určitě pocit,
že člověk něco
vytváří a nevytváří
to pro sebe, ale pro
lidi. Vymýšlet a realizovat nové projekty mě vždycky
naplňovalo,
člověka to neustále
posouvá
dál. A když přijde
stresující situace,
“nad vodou” mě
vždycky
podrží
moje rodina a
přátelé. Mám v
tomto okolo sebe
skvělé lidi, kteří
jsou mi velkou
oporou.
Letošní ostravský majáles se nesl
v duchu spojení. Co bylo hlavním
důvodem sloučení původně dvou
majálesů – majálesu VŠB-TUO a OU?
Důvodů ke spojení bylo více. Jedním z
nich byla nemožnost uspořádat Majáles
v areálu VŠB a zároveň nespokojenost
návštěvníků
s
majálesem u Globusu v Porubě.
Dalším důvodem
byl již známý
záměr sloučení
obou
ostravských
univerzit,
na jehož základě
jsme
spojili
dohromady obě
Stavovské unie
studentů působící
na těchto univerzitách. Celá
myšlenka spojení
Majálesu
pak
byla přednesena
na
setkání
představitelů
ostravských
studentských
organizací s vedením obou škol
v květnu 2011,
kde se většina
účastníků včetně rektorů vyjádřila pro tuto
myšlenku.
L
Ostrávské majálesy pořádaly vždy Stavovské unie studentů. Výjimku netvořil ani ten
letošní, spojený majáles obou veřejných VŠ. Stejně jako majálesy se spojily i Susky těchto
škol a vznikla SUS Ostrava. V jejím čele pak stanula prezidentka, která celý SUS team držela
po celý rok pohromadě a vedla jej neochvějně všemi akcemi až k té největší, k Majálesu. A
jak se vypořádávala s krizovkami, či co by změnila? A kolik celý majáles stál? Nejen to nám
v rozhovoru prozdradila Jarka Kořená, prezidentka organizace pořádající největší studentskou akci v Ostravě.
pomáhal celý tým organizátorů - byli jsme v
tom spolu a všichni jsme jeli zvláště ten poslední měsíc od rána do večera. Jsem v tomto
moc ráda, že u nás funguje nepsané pravidlo, že se každý snaží být součástí řešení,
ne problému. S takovým týmem se potom
velmi dobře pracuje.
J Á
M A
Rozhovor s hlavní organizátorkou Majálesu
M A
U
E S
J Á L
M A
Letošní majáles dostal i zbrusu novou grafiku, kterou je možno vidět i v
našem Undergroundu. Kdo je jejím autorem, jak se k ní Suska dostala?
Autorem majálesové grafiky je student
prvního ročníku Fakulty umění OU, Martin Kozák. Na výběru letošní grafiky jsme
spolupracovali právě s Fakultou umění,
přes kterou jsme vyhlásili soutěž. Studenti
mohli grafiku Majálesu zpracovat jako svoji
semestrální práci, poté byl vybrán nejlepší
grafický manuál, který patřil právě Martinovi. Martin je opravdu výborný a skvěle se
nám s ním spolupracovalo.
„Vymýšlet a realizovat nové projekty mě vždycky naplňovalo,
člověka to neustále posouvá dál.“
Byla majálesová grafika určena
pouze pro tento ročník nebo se s ní
budeme moct setkat i v příštích letech?
To je otázka, na kterou ještě sami
neznáme jasnou odpověď. Na celé grafické
zpracování tohoto ročníku jsme měli velmi
pozitivní ohlasy, proto se nám zatím líbí
myšlenka zůstat u této grafiky jen s malými
obměnami i pro další ročníky.
Zorganizovat akci pro několik tisíc
lidí není zrovna jednoduché a vždy se
najdou věci, které se nepovedou na
100%. Vidíš i ty na prvním spojeném
majálesu nedostatky nebo něco, o čem
sis řekla: Tak, tohle se teda nepovedlo,
to uděláme příští rok jinak?
Často zmiňovaným nedostatkem byly
fronty u stánků v pozdějších hodinách,
čehož jsme si vědomi. Odhadnout počet
stánků není jednoduché a účast nás mile
překvapila. Po každé akci, ať už tak velké,
jako je Majáles, nebo menší, děláme s celým
týmem SUS zpětné hodnocení a všechny
podněty ke zlepšení probíráme. Klíčové jsou
pro nás také reakce samotných studentů,
86
pro které všechny naše akce pořádáme.
Máš vůbec chuť pustit se znovu do
takovéto akce? A co ti její plánování
přineslo?
Jsou to především skvělé zkušenosti,
které člověku zůstanou na celý život. Proto
pořád všechny lákám, ať se k nám připojí.
:-) Je to o tom nebát se a začít na sobě pracovat. Proto se na příští rok velmi těším,
můžeme zužitkovat nové zkušenosti a posunout vše dále.
Co považuješ za klíčové k úspěšnosti
akce jako je majáles?
Jednoznačně kvalitní tým organizátorů
a dalších spolupracovníků, dále podporu
univerzit a města. V neposlední řadě také
počasí - na tom venkovní akce jako je Majáles hodně závisí.
Jak bys na závěr zhodnotila letošní,
troufám si říct, průlomový ročník majálesu?
Skvělé to bylo! Díky účinkujícím a
především návštěvníkům byla atmosféra
naprosto nepopsatelná. Troufám si říct,
že se spojení velmi
osvědčilo a
pokud bude
podobná
atmosféra i
na spojené
univerzitě,
máme se
na co těšit.
:-)
Díky za
rozhovor!
Agáta Vřeská
foto: Kateřina Polínková
studenti studentum
Download

Stáhnout PDF