Českosaské Švýcarsko
www.ceskesvycarsko.cz
2012
Historie a kultura
Nejcennější jsou příběhy
Turistika
Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda
Vod
Aktivní odpočinek
Jak si užít výlet s dětmi
Les je nejlepší sparingpartner
Do nitra magnetové hory
Příroda
Jenom tak jít spící krajinou
Zážitky
Zážitky
v Českém Švýcarsku
v Českosaském
Švýcarsku
Mariina vyhlídka
Vítejte v Českosaském
Švýcarsku
Není tajemstvím, že právě České Švýcarsko je v oblasti turistiky výkladní
skříní Ústeckého kraje. Mimochodem kraje, který skýtá i mnohá další
turistická překvapení, počínaje čistými a tajemnými Krušnými horami přes
malebné kopce Českého středohoří až k zajímavému Poohří.
A právě krajina Českosaského Švýcarska, plná romantických zákoutí,
úžasných scenerií pískovcových skal i říček a potoků, vás všechny srdečně zve
k návštěvě. Abychom vám toto pozvání zpříjemnili, připravili jsme pro vás již
třetí vydání Zážitků v Českosaském Švýcarsku.
Přijměte pozvání do evropské excelentní destinace, do míst, která jsou tak
krásná z přírodního i kulturního hlediska, že bychom je rádi dali zapsat do
seznamu přírodního dědictví UNESCO.
Vítáni jste všichni – od těch nejstarších, seniorů, až po děti a mládež. Naše
nabídky jsou také jako ušité pro rodiče s dětmi, případně pro milovníky
turistiky na vozíčcích. Právě rodinná turistika, která vznikla v KČT v našem Ústeckém kraji a úspěšně se šíří do všech
regionů České republiky, se začíná dobře rozvíjet a v naší oblasti je připravena řada zajímavých akcí pro rodiče s dětmi.
Přátelé Českosaského Švýcarska z Čech, Saska i dalších destinací, vítáme vás v krajině plné kouzelných scenerií, v zeleném
království Ústeckého kraje, v místech, kde je skutečně kvalitní nepoškozená příroda. Vítáme vás v oblasti, kudy kráčela
bohatá historie, prezentovaná kromě jiného i skutečně skvostnou lidovou architekturou v čele s podstávkovými domy.
Na cestách se zastavte, pokochejte se všemi krásami, odpočiňte si, kvalitně se najezte i napijte, zameditujte si v pěkném
prostředí, účinně si zasportujte a na památku si kupte drobný suvenýr, který vám připomene, že jste v našem kraji vždy
srdečně vítáni a že se k nám do Českosaského Švýcarska kdykoli můžete vrátit.
Děkuji vám všem za vaši návštěvu i za podporu našeho kraje a těším se na váš další příjezd.
S přáním úspěšného roku i s přátelským pozdravem
Dr. Jan Eichler,
předseda správní rady
obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko
Poznámka autorova
Už potřetí s vámi vstupuju do stejné řeky.
Jenomže ona není a nemůže být stejná.
Putování po Českosaském Švýcarsku je
pokaždé úplně jiné, ale vždycky krásné.
Můžete nakrásně jít stejnou cestou, ale
příroda nedopustí, abyste ji vnímali jako
předtím. Krajina mého dětství, do které
se překvapeně vracím a žasnu, mi zase
nedovolila být nad věcí. A tak v některých
článcích najdete otisky mých vzpomínek.
Přijměte je jako další z mnoha barev, které
tenhle požehnaný kraj má. A radujte se
z jeho bohatství – je třpytivé a je tu pro
každého, kdo si ho dokáže vážit.
Rostislav Křivánek
autor textů
ý, Dana Štefáčková,
p Brodský, Jiří Šťastn
su (zleva): Fili
Redakční rada časopi
Tomáš John
Rostislav Křivánek,
Tento materiál je součástí souboru, který získal Cenu cestovního ruchu 2012 (3. místo) v kategorii Nejlepší marketingová kampaň.
OBSAH
HISTORIE A KULTURA
Po stopách paměti krajiny .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
TURISTIKA
Nejcennější jsou příběhy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
AKTIVNÍ ODPOČINEK
Rembrandt z fabriky .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
PŘÍRODA
Mezi loupežníky a rytíře na Tolštejn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
doprava
Šluknovský fénix, zámek z popela zrozený . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
zajímavosti
Milovník krásy v každé formě .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Vysvětlivky
Informace
o vstupném a
otevírací době
Bezbariérový přístup
Odkaz na stránku
s dalšími informacemi
22
o lokalitě
7
Odkaz na mapu
Geocaching
Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Drážďany – saská Florencie na Labi.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Někdy stačí jenom se dívat .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Pohádka o Lipové .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Les je nejlepší sparingpartner.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Made in Českosaské Švýcarsko.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Do nitra magnetové hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Jak si užít výlet s dětmi čili Českým i Saským Švýcarskem s celou rodinou .. . . 28
Za všechno můžou malíři .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Kde se dobře vaří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Jenom tak jít spící krajinou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Krajina, jíž vládnou živly. Vzduch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Mezi hory stolové na bicyklu kolovém .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Staňte se neškodičem! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Pozvání do obcí Českého Švýcarska .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Mapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Opravený kříž v Dolní Poustevně
HISTORIE A KULTURA
Sakrální památky
Bratrský oltář u České Kamenice
Praktické
informace
Podrobné informace o všech
27 opravených objektech
naleznete na
www.ceskesvycarsko.cz/ops/
drobne-sakralni-pamatky-ceske-svycarsko/, kde bude
k vidění i interaktivní mapa
s vyznačením všech památek.
Skládací mapa „do ruky“ je
k dispozici v infostřediscích
národního parku 29 .
Po stopách
paměti krajiny
Každá krajina má svou kulturní paměť, stopy po životě lidí, po jejich
naději, touze a víře. Bývalo zvykem, že lidé svou zbožnost projevovali krom
jiného i tak, že budovali sochy, boží muka, kapličky, svaté obrázky, skalní
reliéfy s náboženskými motivy, výklenkové kaple, smírčí kříže… V Českém
Švýcarsku je takových drobných sakrálních památek nespočet. Lemují
někdejší kostelní stezky, překvapí nás na lesních rozcestích i na skalních
stěnách, zdobí okolí obydlí. Bohužel, v poválečných letech většina památek
chřadla a mnohé se dostaly na pokraj zániku. Mizely kříže, obrázky
ze skalních výklenků, kaple pustly, povalené sokly zarůstaly travou.
O jejich záchranu dříve usilovalo jen pár lidí, kteří bývali okolím pohříchu
nahlíženi spíše jako podivíni. Na vlastní pěst, z vlastních prostředků
a často i vlastníma rukama se snažili vyrvat zkáze cosi, co lhostejná
většina považovala za zbytné, a dokonce zbytečné. Posledních dvacet let
se záchrana drobných památek stává věcí čím dál podstatnější. Lidé na své
kořeny přece jen ještě úplně nerezignovali.
Sedmadvacet vyvolených
Köglerův kříž
6
Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko se v roce 2009 přidala
k evropskému projektu Naslouchejte hlasu venkova a s využitím evropských
fondů se pustila do evidence památkově nechráněných drobných
sakrálních památek v regionu. Našlo se jich celkem 327. Pak bylo nutno
vydělit to všechno sumou peněz a reálností rekonstrukce, takže nakonec
zbylo 27 vybraných objektů, které prošly celkovou obnovou. Dnes je
Sakrální památky
z nich nádherný šperk – pozoruhodné korálky navěšené na dlouhé a klikaté
stužce. Obejít je všechny, to by byla sice nádherná, ale předlouhá štreka.
A tak si je hýčkejme jako skvostné doplňky toulek po kraji, mějme na
paměti, kde jsou, a zpestřujme si jimi své turistické výpady do kraje skal
a lesů. Pojďme se namátkou zastavit alespoň u některých z nich.
Rub a líc Köglerova kříže
Až půjdete napříč strání nad Krásnou Lípou mezi domečky osady
Kamenná Horka, dovede vás cesta až k číslu popisnému 22, k bývalému
hostinci Josefa Köglera z konce 18. století. V zahrádce před domem stojí
Köglerův kříž 1 – dost možná nejpozoruhodnější ze všech sedmadvaceti
opravených památek. Tenhle kříž je totiž oboustranný, co oboustranný
– on je zdobně vyveden do všech čtyř světových stran. Krista je vidět
z domu, ale také z cesty. Bohatá ornamentální spleť akantů, rozet a volut,
zprolamované zdobné držáky… Kříž je vytvořen v nádherných a svítivých
barvách, přesně tak, jak tomu podle laboratorních průzkumů bylo
v době jeho vzniku. Pravda, odvykli jsme barevnosti soch a křížů – to ale
neznamená, že ještě před dvěma sty lety pestře nezářily daleko do kraje.
Barevný je i podstavec, vytesaný z pískovce s krásnou železitou strukturou.
Je z lomu nedaleko Pirny, ze stejného místa, odkud byl brán kámen na
obnovu drážďanského Frauenkirche 17 .
HISTORIE A KULTURA
Víte, že…
... všechny malby na opravených
drobných sakrálních památkách
jsou pouze kopiemi a nemají
žádnou prodejní hodnotu?
Až je budete v krajině hledat,
pochopíte proč. Pořád je totiž
spousta lidí, které nedojme
krása předmětu spjatého
s geniem loci. Jediné, co je
dojme, je vidina peněz ve
vlastní kapse. Tak na těchhle
památkách si vážně nepřilepší.
Nám ostatním nezbývá než
věřit, že si na nich nikdo
nevyleje svou malost a že budou
tuhle zemi zdobit ještě dlouho.
Zjevení uprostřed lesa
Výprava na vyhlídku Jehla nad Českou Kamenicí je už sama o sobě
báječným nápadem. Jen pár set metrů odtud, uprostřed lesa, najdeme
místo, které má v sobě tajemství i nesmírnou sílu. Bratrský oltář 2 . Sem
se po léta utíkali na tajné bohoslužby věřící té víry, která právě nebyla
oficiální. Ještě v létě 2011 tu byly jen prázdné plochy po někdejší křížové
cestě, torzo sochy Antonína Paduánského a nový reliéf připomínající
význam místa. Dnes? Skoro je mi líto o tom psát, protože vás ochudím
o to překvapení, když se mezi skalami a vysokými stromy náhle zaleskne
třináct obrazů křížové cesty a dva nové odlitky soch anděla a svatého
Jana Nepomuckého. Už už to vypadalo, že křížová cesta bude muset být
osazena nově vytvořenými obrazy, pak se ale podařilo objevit v depozitáři
děkanství v České Kamenici uschovaná původní díla, a tak mohly
být vytvořeny jejich přesné kopie.
Hledejte, a naleznete potěšení duše
Stojí za to tuhle novou krásu hledat. Výklenková kaple na
rozcestí v Dolní Chřibské s obrazem Navštívení Panny Marie,
úchvatné malované kované kříže s postavami poletujících
andělíčků v Mikulášovicích 5 a v Dolní Poustevně,
kamenná stéla a kříž v Janově 6 , úžasná malba Krista
na kříži ve Starých Křečanech 7 , Lischkeho kaple
v Chřibské a kaple Panny Marie Karmelské ve Vlčí
Hoře 8 , skalní výklenek s obrazem Ukřižování
v Jetřichovicích 9 …, každá z těch sedmadvaceti památek
stojí za vidění. Za každou jsou totiž dva příběhy – ten
o vzniku a ten o záchraně. A až budete stát před některým
z křížů nebo obrazů, všimněte si květin, kterými je lidé
už zase zdobí. Zahřejí vás na duši, protože svědčí o tom,
že člověk nezhloupl, jen otupěl. A to je stav, který se
naštěstí dá zvrátit.
Kříž v Mikulášovicích
Geocaching
Více informací o níže uvedených
památkách s GPS souřadnicemi
najdete na http://l.cesv.cz/geo
• Lischkens Kapelle v Dolní
Chřibské 3
• Dolní Poustevna – kostelík
Centrum setkávání 4
• Kamenný podstavec
s křížem v Horní Poustevně
• Pomník U Bílé paní
v Dolní Poustevně
• Kříž s kamenným soklem
v Dolní Poustevně
•Kříž s kamenným soklem
v Nové Vísce u Dolní Poustevny
7
HISTORIE A KULTURA
Rozhovor s Natálií Belisovou
Nejcennější
jsou příběhy
Byla jednou z prvních, kdo se začali starat o osiřelé a poničené sakrální památky
v Českém Švýcarsku a okolí. Dodnes ji to nepustilo. Natálie Belisová, autorka
pozoruhodných knih, třeba té o putování po duchovním panství Krásnolipska,
prošla ústeckým památkovým ústavem, děčínským muzeem a v současnosti
pracuje na Správě Národního parku České Švýcarsko.
Vím, že to nemáte ráda, ale říkává se o vás, že jste matkou všech drobných sakrálních památek v kraji. Proč je to
pro vás tak důležité téma?
Opravami a obnovou památek dochází k opravám a obnově lidí. Kříšení památek je vlastně cestou k hledání
a znovunalezení krásy domova, a tím i sebe sama. Těch sedmadvacet nově opravených památek je hodně vidět.
Příklady táhnou, určitě tedy někoho svedou k následování. Ostatně „drobné“ památky… Jen se podívejte do okolí
Lobendavy nebo Severního, nejzazší obce ve Šluknovském výběžku, kde se to jimi doslova hemží. Dá se církevní
památka nazvat drobnou, když z vysokého soklu ční i čtyřmetrový kříž? Tato krajina je neopakovatelnou uměleckou
galerií pod širým nebem. Nádherná, jemná, rozkovávaná, měkká, filigránská kovářská práce na křížích – poklady,
jež ji činí jedinečnou a které dnes hlasitě volají o pomoc. Třeba si teď někdo řekne, že je zachrání. Kéž by citlivě
a s pochopením…
Krása znovu nalézaná
Vy jste zachraňovala památky ještě za minulého režimu. Jaké byly ty začátky?
Chovala jsem se jako každý laik. Vyhledávala jsem ty nejatraktivnější věci, zajímaly
mě hlavně smírčí kříže a sloupková boží muka. Také jsem byla schopná proběhnout
kolem nenápadných, v té době pro mě zcela anonymních a často úplně v troskách
rozvalených objektů. Čím míň toho člověk ví, tím víc si troufá. Vzpomínám si, jak
jsme se s mým tehdejším mužem Karlem Steinem rozhodli, že spolu s kamarády
zachráníme kříž na hřbitůvku ve Sněžné. Nechali jsme si udělat obruč, stáhli sokl,
který se trhal korodujícím křížem, a opadané části soklu opatlali betonem… No –
zvěrstvo, ale pro nás bylo strašně důležité, že jsme kříž „zachránili“. Taky jsme si
dávali svérázné dárky. Když jsme se například rozhodli, že sloupkovým mukám na
Maxičkách vrátíme ztracenou kaplici a kámen na vysekání přišel na dost peněz – dali
jsme si ho k Ježíšku. Podobně „pentlí převázaná“ byla i kamenná římsa pro boží muka
v Krásném Studenci. Uznejte, že takový dárek potěší víc než ponožky…
Co vás vlastně na péči o památky tak vzrušuje?
Za posledních patnáct let se toho hodně změnilo. Lidé už nejsou neteční, najednou mají radost, když krajina
dostane svoji korunu nebo alespoň drobnou perličku. Také jsem se dost změnila. Už nejsem „mesiáškou s betonem
a s obručí“. Stárnu, trčím v archivech – a najednou je anonymita všech těch opomíjených památek pryč. Každá
je naprosto jedinečná – příběhem, který v sobě tají. Je mi ale jasné, že ty skutečné, prapůvodní, člověk nemůže
dohledat ani v pohořích archiválií. Sama jsem si to prožila. Svého času jsem malovala obraz do pusté Farské kapličky
u Rybniště, kterou před válkou zdobilo dílo Augusta Frinda (moje náhrada
byla opravdu strašnou mazanicí, takže mě pobavilo, když ji před pár
lety kdosi odnesl a mně volali lidé, že „ten nádherný obraz od Frinda
zmizel“). Než byl obraz hotový, zemřel rodině mých věřících kamarádů
otec, zarytý bezvěrec. Jejich strach o duši nebožtíka mě zasáhl – a tak
jsem na zadní stranu obrazu potají připsala modlitbu za člověka, o kterém
jsem na začátku svého snažení vlastně nevěděla nic, natož že umře. Když
o „tajném věnování“ nevěděla ani rodina zesnulého – jak chcete vypátrat
skutečné příběhy v archivech? Jenže ono i samo tušení, že za obrázkem
ve výklenku, za drobnou kapličkou nebo za křížem u cesty tiše číhá
příběh někoho, komu byla odpovědí na silný zážitek, cit, životní situaci,
stačí, aby se už člověk nikdy na žádný kříž nedíval jako na obyčejný.
8
Natálie, dobrá víla
Dolského mlýna 10
Rozhovor s Michalem Janovským
HISTORIE A KULTURA
Rembrandt z fabriky
Michal Janovský. Dělník v továrně. Autor většiny maleb na nově opravených
drobných sakrálních památkách. Kříže, deskové obrazy. Nejde vám to dohromady?
Mně to taky nedalo spát. Brzy jsem zjistil, že Michal má střední a vyšší odbornou
sklářskou školu, že kvůli krizi v oboru hned po skončení školy zběhl k reklamě, že
má rád hudbu a historii, hlavně napoleonské války…
Jak to vlastně přišlo, že právě vy jste se stal dvorním malířem téhle akce?
Od mala jsem rád kreslil, ale do žádných kroužků jsem nikdy nechodil a na střední školu jsem šel jenom na popud
učitelky ze základky, která tvrdila, že mám talent a byla by škoda ho zahodit. Zhruba ve čtrnácti jsem ve škole dostal
šanci namalovat na zeď historii lidstva. Normálně balakrylem, pětadvacet metrů dlouhý pás, metr na výšku. Začal
jsem u mamutů a šel celou historií až do dneška. Tři měsíce práce. Dostal jsem za to od ředitele svoji první sadu
olejových barev. Připadal jsem si jako mistr světa, ale na střední mě z toho rychle vyvedli. Začínal jsem od základů
a učil se kreslit. Pak jsem začal dělat první obrazy, hodně jsem kopíroval, nejradši Rembrandta a klasicisty, a dostal tak
do sebe i základy malby. Pak se mi začaly zapalovat lejtka a malování šlo stranou. Na dlouho. Vlastně až do roku 2009.
Lischkens
Kapelle u Chřibské
Co jste podnikal?
Nejdřív jsem dělal v reklamce a pak jsem se zkoušel v Praze
živit jako makléř. Slušnej životní omyl. Ale právě tam jsem
se dostal k pár zakázkám na obrazy a najednou mě to znova
chytlo. Hned první zakázka bylo Michelangelovo Zrození
Adama. A nato Muchova roční období. Velké formáty. Pak jsem
si dal inzerát a narazil na Honzu Fedorčáka. On vyhrál konkurz
na velkou zakázku, měl na triku všechny restaurátorské práce
na sedmadvaceti drobných sakrálních památkách v Českém
Švýcarsku. Začalo to zostra – dva kříže se spoustou postav
a andílků, obrovský kříž a obraz svatého Josefa. Docela mi
vyrazilo dech, kolik práce to bylo, hlavně proto, že v té době
už jsem nevydržel s nervy a nastoupil do fabriky na třísměnný
provoz. K pásu. Aby byl nějaký jistý výdělek.
Všechno jsou kopie původních předloh?
Vůbec ne, sotva polovina. Většinou jsem dostal jen téma. Bylo
to dost náročný, protože jsem neznal Bibli, a když někdo řekl
Navštívení Panny Marie nebo Čtrnáct svatých pomocníků s Ježíšem
Kristem, Božím okem a dušemi v očistci, tak já neměl tušení, jak by
to mělo vypadat. Musel jsem na internet a do knížek a začít se v tom
orientovat, jaký má kdo atributy, barvy a tak… Třeba u velkýho Krista
v Křečanech, tam se dochoval jen obrys. Tak jsem vyšel prostě jen
z anatomie a udělal svýho Krista. Z hlavy. No, a visí tam.
Kde máte ateliér?
Nemám. Maluju doma, tady v paneláku. Kdybych byl někde v ateliéru,
tak by tu přítelkyně byla sama, a to nechci. Tak ona se dívá na televizi
a já vedle ní, stojan na koberečku, a maluju.
Skalní výklenek s obrazem
Ukřižování v Jetřichovicích
9
HISTORIE A KULTURA
Tolštejn
Mezi loupežníky
a rytíře na Tolštejn
Mezi Krásnou Lípou a Varnsdorfem leží na úpatí Křížové hory půvabná
obec Jiřetín pod Jedlovou. Právě odtud je možno vyraziti za přemnohými
dobrodružstvími, která vás nakonec přivésti mohou až do rytířské družiny
samotného pana Albrechta Berky z Dubé. To se ale ze všeho nejdříve musíte
vyšplhat na Tolštejn 11 .
Tolštejnské slavnosti
Praktické
informace
Tolštejnské panství má
vynikající dopravní napojení.
Vlaková stanice Jiřetín pod
Jedlovou je od náměstí vzdálena
pouze 800 m. Romantické duše
nechť vystoupí ve vlakové stanici
Jedlová uprostřed hlubokých lesů
na opačném konci tolštejnského
panství. Automobiloví výletníci
mohou zaparkovat na náměstí
nebo v osadě Rozhled, hradu
Tolštejn na dohled.
Co je ještě okolo
Pohádková galerie řemesel
přímo na náměstí v Jiřetíně.
Sportovní areál v Jiřetíně
s širokou nabídkou sportovišť
a zábavy.
Nádherná rokoková křížová
cesta na Křížové hoře nad
Jiřetínem.
Prohlídka štoly sv. Jana
Evangelisty 26 pár set metrů
z Jiřetína směrem na Horní
Podluží.
Rozhledna Jedlová 22 na Jedlové
hoře (otevřená denně a celoročně).
10
Historie gotického hradu Tolštejn (původně Dohlenstein – Kavčí skála),
korunujícího nedaleký vrch, začíná někdy hluboko ve čtrnáctém století
a končí za třicetileté války, kdy byl vypleněn a vypálen. Vystřídalo se
na něm panstvo vznešené i zcela bezectné – často totiž byl sídlem
loupeživých rytířů a nejrůznější zločinecké chásky. Je opentlen nesčetnými
pověstmi, má svou bílou paní, ale především – je dodnes krásný. Sice
ruina a zřícenina, ale velmi vyhledávaná. Z nejvyššího bodu je vidět
daleko do kraje, přehlédnete odtud vlastně celé tolštejnské panství,
jeden z takzvaných pohádkových regionů České republiky. Když se dosyta
vynadíváte, můžete si sbalit tuláckou mošnu a vyrazit vandrovat.
Na vandru za razítky
Na náměstíčku v Jiřetíně si v informačním středisku vyzvednete oficiální
vandrovní pas, zjistíte si tu, kde všude do něj můžete získat razítka –
a vzhůru za poznáním. Až budete mít v pase razítek šest, stanete se
poddaným, při dosažení dvanácti z vás bude panoš, se šestatřiceti se
stanete zemanem, rytíř musí mít razítek dvaasedmdesát, a teprve máte-li
i dvě razítka z dalších pohádkových regionů, budete na Tolštejnských
slavnostech slovutným Albrechtem Berkou z Dubé pasováni na člena jeho
rytířské družiny. Cesta vás zavede do Českého Švýcarska i do Lužických
hor, do měst, vesnic, skal i luk a jedno vám mohu slíbit – nudit se zaručeně
nebudete.
Bujaré veselí ve stínu hradních zdí
Na Tolštejnské slavnosti, bývají obvykle o prvním červnovém víkendu,
se ovšem můžete vypravit i bez razítek, třeba s tradičním světluškovým
průvodem z Jiřetína anebo z Varnsdorfu, krásnou cestou
kolem Hraničního Buku.
Tak jako tak vás čekají
koncerty a divadla,
jarmark plný tradičních
řemesel, rekonstrukce
bitev, purkmistrovské
oslavy, tanečníci, fakíři,
ohnivci, sokolníci, děti
nadchne pohádkový les
a spousta dalších atrakcí
– to všechno pod hrdými
černožlutými praporci
panství tolštejnského.
Tolštejn, místo pověstmi opředené
Šluknov
HISTORIE A KULTURA
Šluknovský fénix,
zámek z popela zrozený
Druhého dubna 1986 vstával Šluknov do dne plného kouře. Lidé vybíhali
z domů a v úžasu zírali na plameny stravující budovu zámku. Střechu, krov,
třetí a část druhého patra zničil oheň, zbytek dokonala voda z hasičských
hadic a déšť, protože i nebe plakalo nad tou hrůzou. Osiřelé zdi umouněně
trčely do prostoru, někdejší chlouba saské renesance se změnila v ohořelou
trosku.
Sen, který se vyplnil
Touha vrátit zámku jeho někdejší lesk nedala Šluknovským spát. Trvalo
ale dlouhých devatenáct let, než začala skutečně smysluplná a z dnešního
pohledu úchvatná rekonstrukce. Ti, kteří se na ní podíleli, stáli před
otázkou – dokážeme ještě dnes to, co uměli naši předkové? Inu, běžte se
podívat. Skvostné podlahy, nádherné kazetové stropy a dveře, čalouněná
křesla, křehké lustry, kachlová kamna, doslova ze střepů poskládaná – za
to všechno nevděčíme, jak tomu na zámcích bývá
zvykem, generacím, které nás předešly, ale
současníkům. Je povznášející nechat se vést
po prohlídkové trase a vědět, že historické
exponáty obklopuje stejně dokonalý
um těch, kteří s námi sdílejí
jednadvacáté století. A tak
můžeme na zbrusu nové skládané
parketové podlaze obdivovat třeba
naprosto unikátní dámský psací
stůl značky Danhouser z roku 1840,
jeden z pouhých tří dochovaných
exemplářů…
Historie na vlastní kůži
Expozice šluknovského zámku jsou otevřené po celý rok, denně s výjimkou
vánočních svátků. To není běžné. Stejně výjimečné jsou i akce, které zámek,
povětšinou ve spolupráci s městem, pořádá. O posledním červnovém
víkendu se například vyplatí vyšňořit se v duchu vybraného historického
období a vypravit se na zdejší Zámecké slavnosti. Probíhají v zámku
i v celém nově rekonstruovaném zámeckém parku, a vypravíte-li se sem,
ocitnete se rovnýma nohama uprostřed dobového trhu, obklopeni kejklíři,
šermíři, muzikanty a komedianty, zažijete dobovou módní přehlídku,
dělostřeleckou show, ohňostroj… Anebo na podzim a v zimě, kdy jiné zámky
spí pod petlicemi, vždy jeden pátek v měsíci můžete prožít Zámecký večer
s netradiční noční prohlídkou zámku za svitu štíhlých svic, kdy vás průvodci
nebudou zahrnovat daty a jmény, ale oblečeni do historických kostýmů
vás uvedou přímo do příběhu z doby Mansfeldů či Šlejniců, budete pátrat
po osudu zdejší bílé paní, jen tak tak se vyhnete zuřivému souboji rytířů…
A nakonec vystoupáte až na nádhernou zámeckou půdu, kde, zahřívajíce se
některým z horkých zázraků zdejší čajovny, uvelebeni v křesle či rozvaleni
v sedacím polštáři zhlédnete koncert anebo divadelní představení.
Šluknovský zámek
Praktické
informace
Šluknovský zámek 12 , který
najdete nedaleko náměstí,
nejsnáze ze zdejší pěší zóny, je
otevřen po celý rok, každý den,
s výjimkou vánočních svátků,
Silvestra a Nového roku.
Veškeré informace o zámku
i jeho akcích najdete
na www.mesto-sluknov.cz
Co je ještě okolo
Byla by chyba být ve Šluknově
a nezajít se podívat na nádhernou
klasicistní křížovou cestu
s pozoruhodnou Getsemanskou
zahradou. Najdete ji u silnice
na Krásnou Lípu, za Domovem
důchodců, u místního hřbitova.
Iniciátorem její výstavby byl
pivovarnický tovaryš Anton
Drösel, který dal kdysi slib,
že najde-li ve Šluknově práci
a domov, postaví na skalnatém
kopci křížovou cestu.
Tajný tip
V přízemí zámku najdete báječnou
cukrárnu Dlask, o které se více
dočtete na straně 31 , a budete
vlídně přijati i v Regionálním
informačním centru s širokou
nabídkou zboží a služeb.
11
HISTORIE A KULTURA
Osobnost
Milovník krásy
v každé formě
Je trochu paradoxní, že jeden z největších vlastenců, propagátorů
češství, filozof a zakladatel organizovaného tělovýchovného hnutí
v Čechách byl Němec – Friedrich Emmanuel Tiersch, kterého my dnes
známe jako Miroslava Tyrše.
Co věštily sudičky
Dr. Miroslav Tyrš
Víte, že...
… se malý Friedrich mohl na
zámku setkat s Fryderykem
Chopinem? Ten tu totiž na
pozvání hraběcí rodiny Thunů
pobýval v roce 1835 a mladičké
Juže Thunové tu dokonce složil
a věnoval Děčínský valčík
As dur. Je tedy docela dobře
možné, že tříletý chlapec z okna
rodného domku naslouchal
křehkým tónům klavíru…
Paže tuž, vlasti služ!
12
Friedrich poprvé z plných plic zakřičel ve zdech zahradního domu
číslo 3 v traktu děčínského zámku určeném pro zámecký personál.
Bylo to v roce 1832 a kolem kolébky dojatě postávala rodina panského
a lázeňského lékaře doktora Tiersche. Sudičky, které nad ránem
přízračně připluly barokní Dlouhou jízdou, s ním měly pozoruhodné
záměry. V Děčíně zůstane pouhé čtyři roky, rodiče i sestry mu
zemřou na tuberkulózu a malý Friedrich se jako šestiletý ocitne
v českém prostředí, v rodině svého strýce na Mladoboleslavsku,
stane se Čechem, změní si jméno, dokonce po významu, a ne pouhým
překladem, a bude tak trochu neduživým dítětem. Lékař mu doporučí
navštěvovat úplnou novotu – tělocvičný ústav. Gymnazista Miroslav
se tu bude tužit a získávat vztah ke sportu a kultuře těla. Přesídlí
do Prahy a bude z něj všestranný a vzdělaný člověk – stane se
doktorem filozofie, estetikem a teoretikem umění, jedním
ze zakladatelů české výtvarné kritiky, pomůže k uplatnění
nejednomu českému umělci, třeba Myslbekovi, Ženíškovi,
Hynaisovi, Alšovi nebo Mánesovi, bude demokratickým
politikem, poslancem… Národ český si ho ale bude ještě
desetiletí po jeho smrti pamatovat jako zakladatele
Sokola a neúnavného propagátora české
tělovýchovy. Miroslav prohlásí: „Prostřednictvím
tělocviku dokažme zlepšit jakost českého
národa po všech stránkách, na úroveň, kterou
kdysi dosahovali duševně a tělesně vyspělí
a mravně ukáznění lidé ve starém Řecku,“ a po
celý život za tím půjde. Zorganizuje první
cvičitelský sbor, dá řád cvičebním hodinám.
Založí tělovýchovnou knihovnu, časopis
Sokol, čtvrt století před Coubertinem
bude propagovat myšlenku olympismu,
vytvoří dosud nepřekonanou tělocvičnou
soustavu a vypracuje výstižné a především
české tělocvičné názvosloví. Bude svobodným
zednářem, přesvědčeným o nutnosti žít v ideálu
lidského bratrství. Povýší Sokol na obecně
vnímané české vlastenecké sdružení a bude jeho
duší a dlouholetým náčelníkem. V roce 1884
si odjede léčit pocuchané nervy do vesničky
Ötz v Tyrolských Alpách, kde spadne do divoké
horské říčky a nalezne tu svou smrt.
Dr. Miroslav Tyrš
Zámek Děčín
Děčínské stopy Miroslava Tyrše
Ty nejvíce viditelné jsou tři – kopie Tyršovy sochy z dílny Ladislava
Šalouna v zámeckém parku na Smetanově nábřeží, pamětní deska
na stěně domu, který stojí v areálu zámku zhruba v místech, kde se
Miroslav Tyrš narodil, a především Tyršova rodná světnička v tomtéž
domě. Vitríny tvořící expozici sem byly děčínskými sokoly převezeny
z rakouského Ötzu a příslušníci Sokola, konkrétně župy Severočeské –
Novákovy, o světničku pečují a provádějí v ní turisty. Jsou tu ale i stopy
viditelné méně. Třeba nádherný barokní gloriet v areálu zámecké
Růžové zahrady. Jeho součástí jsou sochy oslavující krom jiného
ideál krásy a dokonalosti lidského těla. Malý Friedrich se na ně možná
dívával s úžasem, který později přerostl v životní směřování. V útrobách
glorietu pak začíná krytá chodba na pilířových arkádách, která ústí do
kaple Panny Marie Sněžné a vede až na panskou emporu nad oltářem
kostela Povýšení svatého Kříže. Tudy chodívali na mši Thunové a je dost
pravděpodobné, že tudy pyšný otec a matka Tierschovi nesli v září 1832
nekřtěňátko, aby přijalo svátost křtu. My bohudík dnes už máme to štěstí
a můžeme tahle místa, vyrvaná zmaru, který tu zanechala šedesátiletá
přítomnost čtyř armád, obdivovat jako
součást zámeckého vyhlídkového okruhu
Barokní perly zámku (patří sem navíc
i skvostná konírna a sala terrena v Růžové
zahradě). A tak, prohlížejíce si děčínský
zámek – ať už oblíbené západní anebo úplně
nově otevřené jižní křídlo, můžeme s jistým
rozechvěním zaznamenat energii, kterou tu
zanechal dětský smích člověka, který, ač rodem
Němec, Čechem se stal a Čechem zůstal.
HISTORIE A KULTURA
Praktické
informace
Tyršova světnička je otevřena
celoročně, vždy v pondělí
a čtvrtek od 9 do 12 a od 13
do 16 hodin. V případě zájmu
v jiný den je třeba se objednat
na čísle 412 526 128.
Děčínský zámek 13 je otevřen
celoročně. Zámecké interiéry
můžete obdivovat kdykoli
(včetně pondělků), ostatní
vyhlídkové okruhy pouze
v hlavní sezóně.
V barokní konírně děčínského
zámku je k vidění ojedinělá
výstava historických kočárů.
Barokní gloriet
v Růžové zahradě
13
TURISTIKA
Soutěsky
Edmundova soutěska
Praktické
informace
Edmundova (Tichá) soutěska
měří 960 m, Divoká 450 m.
Jízda trvá v Edmundově
soutěsce asi 20 minut, v Divoké
pak 15 minut. Lodě jezdí od
jara do podzimu, denně od 9
ráno do 18 večer (Divoká končí
už v 17). Pozor – nejezdí-li
lodě, trasu nelze projít!
Informace na
www.hrensko.cz/soutesky
Loď Poseidon 39 odjíždí
z Děčína směrem na Hřensko
po celý týden vždy v 9:30,
zpátky jede v 15:30. Plavební
sezóna je od května do října.
Proplutím Českého Švýcarska
navážete na dlouhou tradici
– první turisté sem totiž na
bočnokolesovém parníku přijeli
už začátkem 40. let 19. století.
14
Soutěsky, kde krutě
i vlídně vládne
paní Voda
Díl první – Apokalypsa
Je sobota ráno, 7. srpna 2010. Zataženo, poprchává, ale turisté mířící do
soutěsek na řece Kamenici se nedají jen tak odradit. Poslední dny dost
pršelo, voda je zhruba o půl metru výš než obvykle, a tak bidelníci sice baví
pasažéry lodí jako obvykle, ale oči jim neustále ujíždějí k nebi. Voda stoupá,
není to dobré. Provoz je zastaven, turisté i personál opouštějí soutěsky.
V té době už o desítky kilometrů dál směrem na severovýchod letí voda
koryty potoků a řek. Sbírá sílu, mohutní, ničí. Odpoledne vtrhne do kaňonu
Kamenice. Co jí stojí v cestě, bere s sebou. Soutěskami letí nepředstavitelnou
rychlostí obrovské množství padlých stromů. Živel běsní a řve, skály se chvějí,
hladina je o pět metrů výš než jindy. Klády se mění v torpéda, která sestřelují
mosty, budovy, kameny. Zabetonované stoly a židle, jeřáb na přepravu
lodí vězící hluboko v betonu, přístaviště, pokladny – během okamžiku je
všechno pryč. Blesková povodeň třímá děsivý palcát a řítí se do Hřenska.
Zkáza je dokonána. A pak je najednou klid. A ticho. Zbyly jen několikametrové
nánosy písku a kamení a pohřebiště klád. Dokonce dva obrovské skalní bloky
uprostřed řečiště se po tisíci letech pohnuly a změnily polohu. Soutěsky se
proměnily: jsou hlubší, místy je tu náhle hloubka přes deset metrů, jsou
širší, neboť voda vzala letité nánosy u břehů, kde rostly keře a stromy – jsou
prostě jiné. Nezbývá než zatnout zuby a začít odklízet spoušť. Metr po metru
Soutěsky
se prokousávat troskami a pomalu začít budovat všechno znovu. Tři lodě
vzaly za své. Je třeba dostat sem nové. Lodě, materiál, vlastně všechno, co
člověk neunese na zádech, je třeba krkolomně spustit po skoro kolmé stráni,
po provazech, kterými muži s botami zarytými do země brzdí náklad a píď
po pídi ho posouvají dolů. Technika se do úzké skalnaté pukliny nedostane.
Nesplnitelná mise…
Díl druhý – Zázrak
Je zase sobota, 2. července 2011, na den přesně jedenáct měsíců po
vodním direktu. Edmundovou i Divokou soutěskou 14 se nese smích
turistů naštosovaných do lodě. Bidelníci popisují bizarní útvary, spouštějí
„špagátovou Niagaru“, vtipkují. Po cestách mezi přístavišti, skalními
tunýlky, po galeriích přilepených ke kolmým stěnám proudí výletníci. Je
tu krásně. A takový klid. Zamyšlená paní uchváceně pozoruje hravou,
v těchto místech sotva dva
metry širokou říčku a nejde
jí to do hlavy – tady že byla
povodeň? Jenom jestli
to není nějaká mediální
bublina… Není. Jenom to
prostě místní fachmani
dokázali. A nevěří-li někdo
na zázraky, pak podceňuje
lidskou zabejčilost,
vytrvalost a nezdolnost.
A tak má Hřensko zase svoji
Po klidné hladině mezi skalami plout…
největší chloubu.
TURISTIKA
Co je ještě okolo
Pravčická brána 15 s restaurací
Sokolí hnízdo a okolními
vyhlídkami.
Golfové hřiště v Janově 16 se
spektakulárním rozhledem.
Saské městečko Bad
Schandau 17 s vodním rájem
Toskana Therme, skalním
výtahem, interaktivní expozicí
v centru národního parku Saské
Švýcarsko a stanicí tramvaje,
která jezdí do skal.
Díl třetí – Uvidět a pochopit
Už nějaký čas pro vás mapuju všechny možné zážitky v Českosaském
Švýcarsku. Můžete mi ale věřit, že výprava do skalní rozsedliny, kterou se
hrne dravá Kamenice, patří mezi nejsilnější. Vědomí, že se o tyhle soutěsky
musí člověk občas s přírodou pořádně poprat, zážitek ještě prohlubuje.
Nejkrásnější je dopravit se do Hřenska parníkem, projít městečkem, sevřeným
příkrými stráněmi, a vydat se po žluté proti proudu řeky, projít soutěskami,
dva úseky cesty se nechat vézt loďkou a nakonec vystoupat na Mezní Louku
a pak se, je-li ještě síla a nálada, vydat dál, po úchvatné Gabrielině stezce
až k Pravčické bráně 33 a zase zpátky do Hřenska 18 . Čeká vás divoká
a nezkrotná příroda, hlomozící peřeje i tiché tůně, ze kterých kolmo mnoho
desítek metrů vzhůru vzlínají hladké skalní stěny, podivuhodné skalní věže
roztodivných tvarů, visuté stezky přilepené ke skalám
jako vlaštovčí hnízda, do skal vytesané průchody
a tunely, hučící jezy, lososí přechody pro nejkrásnější
ryby, které tu člověk už několik let vysazuje a ony se
skutečně, už dospělé, vracejí z moře do míst, kde
svou pouť začaly. Na jaře tu můžete docela běžně
zahlédnout tyrkysovou raketu letící nízko nad
vodou – ledňáčka říčního, a když se odpolední
slunce líně položí na hladinu poťouchle klidné
Kamenice, zažijete intenzivní pocit krásy
a pochopíte, že tohle místo lidé vyhledávají
už od samých počátků turistiky, neboť
první lodě s dámami v krinolínách a pány
ve fracích se tu plavily už v roce 1890.
Vyhlídky u Pravčické brány
Víte, že...
… původní slovanský název
obce Hřensko (nejníže
položeného místa v České
republice – 115 m n. m.)
se psal Horniss Kretzmar
neboli „Krčma pod skalním
výběžkem“ a o něco později
i Herrnskretschen či Hrzensko?
15
TURISTIKA
Výlet k sousedům
Drážďany
Víte, že...
… název Dresden byl odvozen
ze starolužickosrbského slova
„Drežďany“, které označovalo
lidi pocházející z oblastí bažin
a lužních lesů? A že první
písemná zmínka o městě
pochází už z roku 1206?
16
Drážďany – saská
Florencie na Labi
Bylo nebylo… inu, bohužel, bylo
Nedá mi to, abych se nevrátil v čase, protože je nějak čím dál tím víc
lidí, kteří ztrácejí paměť. V sedmdesátých letech, sobotu co sobotu,
zastavily pod Tyršovým mostem v Děčíně dva parníky – Friedrich Engels
a Karl Marx. Vyřinuly se davy Sasů. Ti na několik hodin zaplavili město,
skupovali hlavně potraviny, a pámbů ví proč úplně nejvíc olejovky. Češi
ovšem nákupní výpady pilně opětovali a houfně nakupovali elektroniku,
oblečení a především – boty. Pamatuju se na ty svrchovaně ponižující
výlety. To se sedlo do vlaku v ošuntělých
škrpálech, v Drážďanech se nakoupily nové boty
a ty staré se hodily před obchodem do koše.
(Však taky před Schuhgeschäfty bývaly baterie
odpadkových nádob posíleny…) Nové boty se
pečlivě zpatinovaly o trávník, ideální bylo bláto
nebo prach. Ve vlaku zpátky už šlo jen o to,
nedat najevo strach. Někdy to prošlo, jindy si
celníci zgustli, a člověk šel domů v igelitových
pytlíkách přetažených zavařovací gumou,
které uniformovaní státní bachaři škodolibě
rozdávali proti zabaveným botám. Pozoruhodné
na tom ovšem je, že to ani Sasům, ani Čechům
nezabránilo v tom, aby si navzájem užívali
krás navštívených měst. A Drážďany v tomto
směru odjakživa poskytovaly vrchovatou nůši
nevšedních zážitků.
Semperova opera
Drážďany
Kostel, který povstal z ruin
Dnes jsou Drážďany v mnohém jiné. A přece, ten úžasný pocit z klidné
procházky nádherným historickým městem, jehož pozoruhodné centrum
je velké jako dlaň a člověk ho volným krokem obejde za chvíli, ten zůstal.
Největší proměnou prošla někdejší plotem obehnaná halda kamenů
s ruinami zdí – kostel Frauenkirche, jenž měl být na věčné časy ponechán
v troskách jako memento vybombardování města. Dnes povstal z prachu,
pyšně se tyčí k nebi a je jedním slovem úchvatný. Interiér je dokonale jiný,
než na jaký jsme z kostelů zvyklí, jedinečný a originální. Pohled z věže na
město je nepopsatelný a má jedinou chybu – není odtud vidět Frauenkirche.
Takže stojí za to vyšplhat na věž některého z okolních kostelů, doporučuji
třeba Kreuzkirche s nádherně strohým a minimalistickým interiérem,
a pokochat se stavbou, která trvala pouhých dvanáct let a všechny její
nosné pilíře jsou – jak jinak v tomto kraji – z pískovce.
Noblesně klidná procházka
Nejkrásnější je přijet do Drážďan po Labi parníkem a při přistání mezi mosty
si uvědomit, že právě tady kotví nejstarší a největší flotila bočnokolesových
parníků na světě. Možná ještě o něco působivější je přijet po labské
cyklostezce na kole. Z Děčína je to nějakých 60 kilometrů, kolo se tu dá leckde
bezpečně zaparkovat – a můžeme vyrazit. Vlastně ani není třeba vědět kam.
A je-li kdo bezradný, ať si prolistuje průvodce. My se spíše pojďme věnovat
atmosféře. Je totiž neskonale fajn korzovat po „balkónu Evropy“ – Brühelské
terase nad důstojným Labem, courat kolem vznosných kostelů a tiše do
nich vstupovat, obdivovat snoubení historie se současnou architekturou
– třeba slavný „mačkač na citróny“, tedy budovu Drážďanské
galerie moderního umění, stát
s hlavou zakloněnou u slavného
102 metry dlouhého nástěnného
Knížecího průvodu složeného
z 25 tisíc kachlů z míšeňského
porcelánu, obdivovat Semperovu
operu navrženou novorenesančním
architektem Gottfriedem Semperem,
lapat po dechu nad nádherou barokní
katedrály Hofkirche, jediného
katolického svatostánku postaveného
Zwinger
v protestantském městě, posadit se
do některé z kaváren a jen tak civět na podivně pomalý pohyb turistů, kteří
vědí, že tady jim nic neuteče, že všechno je na dosah. A možná dojdeme až do
Zwingeru, nejbližší skutečně světové galerie od českých hranic, a projdeme
se zahradami, kolem zdobných kamenných fontán, zajdeme do expozic
zbraní a porcelánu – anebo si vyčleníme dostatečnou porci času a vejdeme
do chrámu umění a necháme na sebe působit díla Rembrandtova, Rubensova,
Tizianova, Vermeerova, Cranachova, Cannalettova, Liotardova, až staneme
před dílem nejslavnějším, Rafaelovou Sixtinskou madonou. Navzdory
tomu, co naznačuje jejich české jméno, jsou Drážďany veskrze klidným
městem a jejich historické srdce je vlídně nakloněno všem zvědavcům
a všudybylům. Když se dosyta vynadíváme, když už nás nohy bolí, můžeme se
nechat dopravit – třeba zase stylově parníkem – na nedaleký zámek Pillnitz,
uprostřed vinic postavený v netradičním stylu chinoiserie, který napodobuje
čínské interiéry i exteriéry. V jeho rajské zahradě pak pohodlně spočineme
a všechna únava nás jako kouzlem opustí.
TURISTIKA
Praktické
informace
Dejte si poradit a jeďte
do Drážďan vlakem
na přeshraniční celodenní
jízdenku REGIONet Labe-Elbe. Platí pro jednu osobu
(200 Kč) nebo skupinu až
pěti osob (400 Kč). S touhle
jízdenkou můžete jezdit celý
den křížem krážem po celém
Ústeckém kraji a Saském
Švýcarsku, přesněji Horním
Polabí. Dojedete s ní třeba až
do Míšně. Nejlepší je, že platí
nejen v regionálních vlacích,
ale i autobusech, tramvajích
a přívozech na Labi. K dostání
je na vlakových a autobusových
nádražích. Jak jednoduché.
Máte-li ovšem raději prohlídky
s průvodcem, nabízí vám České
Švýcarsko, o. p. s., zajímavé
komentované výlety pro
skupiny. Podívejte se na
http://www.ceskesvycarsko.cz/
nabidka-pro-skupiny/
historicke-drazdany/
Frauenkirche
17
TURISTIKA
Vyhlídky
Za úsvitu a soumraku jsou výhledy nejkrásnější
Praktické
informace
Je dobré vědět, že většina
vyhlídek poskytuje nejlepší
zážitek brzy ráno a při západu
slunce.
Pokud jste nadšení
fotoamatéři a máte chuť se
nechat zdokonalit machry
v oboru, zkuste velmi
oblíbené FOTOWORKSHOPY
v Českém Švýcarsku, spojené
s fotografováním v terénu.
A kdo se spokojí s nádhernými
fotografiemi a informacemi
o vyhlídkách v knižní podobě,
ať se pídí po Nejkrásnějších
výhledech na Českosaské
Švýcarsko. Více informací na
http://www.ceskesvycarsko.cz
18
Někdy stačí jenom
se dívat
V kraji skal je nevýslovně krásné dotknout se sluncem prohřátého pískovce,
pohladit drsnou kůru staletého stromu, posadit se na generacemi ošlapaný
práh podstávkového domu, vstoupit do ledově křišťálové vody potoka…,
zkrátka být na dosah. Co je ale ještě úchvatnější, to je pohled na všechen
ten soulad z odstupu, z vršku, z dáli. Tentokrát necháme rozhledny
stranou a vypravíme se hledat vyhlídky, protože právě ony jsou jedním
z nejtypičtějších fenoménů Českosaského Švýcarska.
Začínáme na Pastevním vrchu
Kde ale začít, když míst, odkud je skvostný výhled, je tu tolik… Možná
trochu překvapivě na nevysokém, jen 402 metrů nad mořem čnícím
Pastevním vrchu 19 . Z vesničky Růžová je to sem slabý kilometr po
zelené značce zdejší naučné stezky. Obec tu nedávno nechala zbudovat
jednoduchý dřevěný posed, díky kterému se dá vystoupat nad úroveň keřů
a rozhlédnout se doslova kolem dokola. Až tu budete stát a necháte si
větrem vzdouvat šat, pochopíte, proč nezbylo než začít právě tady. Kolem
vás defilují všechny saské stolové hory, neskutečná hradba Stříbrných
a Křídelních stěn, Jetřichovické skály – prostě celé Českosaské Švýcarsko.
Oči to ještě nestačily pobrat, a už je tu čedičová dominanta kraje –
Růžovský vrch, Lužické hory, dokonce České středohoří a Děčínský
Sněžník korunovaný kamennou rozhlednou. Kopec prostě dělá čest
svému jménu – je to dokonalá a velmi výživná pastva pro oči.
Vyhlídky
TURISTIKA
Putování za vyhlídkami
Kam dál? Upřímně řečeno, skoro kamkoli. Jdete-li krajinou alespoň půl
hodinky, dozajista vás překvapí náhlý průhled do daleka. A věřte tomu, že
vyhlídky, které si objevíte sami, jsou nejkrásnější, protože v sobě skrývají
moment překvapení. Ale abych vás v tom nenechal úplně samotné – zkuste
třeba Jetřichovické skály 20 . To vyšplháte z Jetřichovic na Mariinu skálu
s dřevěným altánkem a necháte si vyrazit dech panoramatem dalekého
obzoru, skal, lesů, roklí a luk. Jen o kousek dál vás čeká Vilemínina
stěna a ještě dál po hřebeni Rudolfův kámen. Tyhle tři vyhlídky patří
k rodinnému stříbru Českého Švýcarska a vynechat je je jednoduše
nemoudré. A odkud ještě je Českosaské Švýcarsko exkluzivně vidět? Tak
třeba ze skalního hrádku Šaunštejn 21 tyčícího se nad Vysokou Lípou. Tady
je vyhlídka zaslouženou odměnou za trochu adrenalinový šplh po kolmých
žebřících uzounkými skalními puklinami. Horní kamenné plato, opatřené
zábradlím, je jako příď nebeského korábu plujícího nad zemí. Anebo
méně známá vyhlídka z Křížového vrchu 22 nad Rynarticemi, tajné místo
fotografů. Bohatství scenerie je tu až opulentní a nadto, vypravíte-li se sem
na přelomu května a června, okouzlí vás bohatý koberec velmi vzácných
a přísně chráněných lilií zlatohlavých v květu.
Bašta na stolech
Vypravíte-li se za vyhlídkami do Saského Švýcarska, je rozhodně dobré začít
na té nejslavnější, na Bastei 23 . Proslulá Bašta se vypíná jako přísné hradby
nad půvabným městečkem Kurort Rathen a vystoupáte sem doslova za chvíli.
Těsně za hradbami skal vás čeká monumentální pěší most, který byl jako
vůbec první výhradně turistice určená stavba v Evropě vyklenut už v roce
1851. Výhledy na kaňon Labe a nedaleké stolové hory jsou neskutečné,
skalní kotlina na odvrácené straně je také k neukoukání. Nejste-li líní,
vydejte se z Kurort Rathen na Bastei oklikou. Po zhruba sedmi stech
schodech divokou skalní průrvou Švédských děr objevíte vyhlídku, která
slavnou Bastei v lecčems i předčí. Zase trochu jinak uvidíte líně se plazící
hadí tělo Labe a kamenné stolce kolem něj z legendárního skalního města
Schrammsteine nad Bad Schandau anebo ze slavných, malíři a fotografy
opěvovaných vyhlídek Kipphorn na jihozápadním
svahu Velkého Winterbergu. Výborný
nápad je vydat se ke stolovým horám,
vystoupat nahoru a nechat se ohromit
vyhlídkami, které nabízejí. Třeba tou
z Liliensteinu anebo z hradeb kamenné
pevnosti na vrcholu Königsteinu. A co
teprve pohled od Poledního kamene
z vrcholu Großer Zschirnsteinu – odtud
jsou při dobrém počasí k zahlédnutí i štíhlé
věže Míšně, o panoramatu saských i českých
skal a skalních měst nemluvě. Vynechat
podivuhodný útvar nejmenší stolové hory
Zirkelsteinu by také byla chyba, protože
odtud je České Švýcarsko jako na dlani
rozmarného obra. Přidáte-li i Papstein, kde
vás zajímavá a nečekaná vyhlídka překvapí
doslova na každém kroku, můžete směle
říct, že víte, jak vypadá svět ze saských
stolových hor.
Skalní hrádek Šaunštejn
Co je ještě okolo
Vyšplháte-li na Pastevní
vrch, držte se dál zelené
naučné stezky – dovede vás
až do Kamenické Stráně 24
s ojedinělým souborem ukázek
typické lidové architektury,
k romantické ruině Dolského
mlýna v údolí řeky Kamenice
a po úpatí Růžáku zpátky do
výchozího místa. Těch deset
a půl kilometru vážně stojí za to.
Skalní most na Bastei
19
TURISTIKA
Lipová
Náměstí v Lipové začátkem 20. století
Víte, že...
... v Lipové probíhá rok co
rok koncem srpna tradiční
Lipovský dřevák? Vrcholem
celodenního zábavného
programu je dřevosochání
krásných objektů, které
najdete rozestavěné po celé
obci. A ještě jedna akce stojí
za pozornost, pestrobarevný,
kostýmovaný a veskrze zábavný
Lipovský jarmark.
Pohádka o Lipové
Pojďte – zvu vás na prohlídku skoro neznámého, a přitom magického
a pozoruhodného místa. Obec Lipová 25 leží stranou zájmu většiny turistů,
tak trochu zapomenutá v nejsevernějším koutku Česka. Její historie
překvapí každého. Možná ani ne to, že první osídlení tu bylo zaznamenáno
už kolem 11. století a první doložená zmínka je z roku 1346. Daleko
zajímavější je totiž osud někdejšího městyse a obce ve dvacátém století.
Představte si, že v roce 1927, kdy Lipová požádala o povýšení na město, tu
ve 438 domech žilo 2816 obyvatel. (Dnes má obec kolem 140 domů se 657
obyvateli.) Až do roku 1938 tu sídlil okresní soud, katastrální a berní úřad,
notářství, správa lesů a panských statků, děkanský úřad a vikářství, bylo
tu několik škol, pivovar, továrna na likéry a octárna, válcovna hliníkových
fólií, továrny na knoflíky, umělé květiny, nýty… A teď si k tomu přidejte,
že tu byly dokonce dva zámky. O tom prvním víme, že tu stál už kolem
roku 1500, že se v polovině 18. století stal součástí pivovaru
a kolem roku 1960 byly jeho ruiny srovnány se zemí.
O slávě a kráse
Tradiční jarmark v Lipové
20
Nový zámek byl postaven v době, kdy starý už
přestal vyhovovat nárokům tehdejšího majitele
panství. Leopold Anton Salm oslovil slavného
italského architekta Girolama Costu, aby pro něj
navrhl a postavil sídlo v západním stylu, v duchu
uměřeného francouzského barokního klasicismu.
V letech 1737–1739 byl nový zámek skutečně
postaven. Trochu vám ho popíšu. Trojkřídlá patrová
budova ve tvaru písmene U, střední křídlo kryté
valbovou střechou s vikýři, na vstupní straně
ozdobné rizality zakončené trojúhelníkovými
Lipová
štíty se štíhlou střední vížkou, fasáda členěná lizénami, v patře železný
balkónek, na štítu hodiny s letopočtem 1737. Nádvoří ozdobené obdélnou
kašnou s reliéfními sochami uzavírá terasa vedoucí do nádherného
anglického parku s několika skleníky. Interiéry jsou štukově zdobeny,
stěny obloženy mramorem, zámecké sbírky se pyšní největším stříbrným
souborem v Čechách… Proč to všechno popisuju, když se na to přece
můžete zajet podívat sami? Inu, není to tak jednoduché.
TURISTIKA
Praktické
informace
Informace o obci najdete
na www.lipova.cz
O truchlivé zkáze a plameni naděje
Zámek až do roku 1970 jakž takž udržovala armáda, od té doby už jen
chátral. Dřevomorka v obludných tvarech likvidovala interiér, v roce
1988 začala padat střecha, a když byl objekt po revoluci restituován,
dalo se tudy sice ještě procházet, ale už jen jako obrazem bídy a utrpení.
Bohužel, následující léta zámek dorazila. Majitelka ho prodala zahraniční
společnosti, která se tvářila velmi odhodlaně, ve skutečnosti ale nejspíš
jen čekala, až stavba spadne a pozemek bude volný pro jiné využití. Teprve
hrozba vysokou pokutou od památkářů a ministerstva přiměla „poslední
vrahy“ zámku Lipová k ústupu a vynucenému odprodeji. Zámek byl ale
těsně před smrtí, v děsuplném stavu. Příběh však má, zdá se, dobrý konec.
Občanská společnost Via tempora nova si objekt vybrala v rámci své snahy
zachránit alespoň jeden historický objekt v Česku a stát se příkladem
k následování – ostatním majitelům a pohříchu i státním úředníkům.
Z pěti set památek v celé zemi padla jejich volba právě na Lipovou, možná
i proto, že zámek od časů Costových nikdy nebyl přestavován. Za pomoci
ministerstva kultury a evropských fondů teď chtějí investovat 700 milionů.
Vize? Zhruba za pět let se tu budete moci projít po prohlídkové trase,
třetina objektu totiž bude přístupná veřejnosti, ve třetině bude depozitář
a ve zbytku sídlo Evropského kulturního a vzdělávacího centra. Zapojí se
obec, bývalí obyvatelé Lipové vyhnaní po válce – zámek se stane živoucím
organismem. Nevěříte? Máte možnost být u toho. Přijeďte se podívat, jak
na jaře dojde k základnímu statickému zabezpečení, a sledujte krok po
kroku, jak z rumiště pomalu, ale hrdě povstává zámek ve své někdejší kráse.
O výpravě do míst, která zná málokdo
Přijeďte, už proto, že v Lipové a jejím nádherném okolí je toho k vidění
daleko víc. Kostel svatých Šimona a Judy, pozoruhodný Třípanský
kámen, nádherná lipová a habrová alej u zámku, zámecký rybník,
nedaleká úchvatná křížová cesta na Anenském vrchu – Annabergu,
cenné barokní sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, z novější doby
výpravná budova školy z roku 1898 a především pak úplně nově otevřený
velkoryse rekonstruovaný
podstávkový dům
z roku 1721 s expozicí,
keramickou dílnou, malou
galerií a informačním
střediskem. Lipová je
prostě tajný tip pro ty, kdo
se nespokojí s turistickými
trasami vyšlapanými davy.
Je to silné a krásné místo.
A proč vlastně pohádka?
Přece kvůli dobrému
konci, ve který z celé duše
Kirche der Hlg. Anna am Kreuzweg am Annaberg
věřím.
Zámek v Lipové kolem roku 1920
Zámek v roce 2011 – povstane
z popela?
Co je ještě okolo
Nedaleko Lipové, u obce
Severní 26 , je v lese ukryt
hraniční kámen 2/40. Jeho
souřadnice jsou severní šířka:
51°3‘20.342“, východní
délka: 14°18‘56.118“. Nu
a protože severní šířka žádného
jiného bodu na státní hranici
nedosahuje vyšší hodnoty,
jedná se o nejsevernější bod
České republiky a někdejší
rakousko-uherské monarchie.
Takový malý český severní
pól. Krásný výlet za krásným
a jedinečným cílem.
21
aktivní odpočinek
Sport a relax
Zajištěné cesty v Saském Švýcarsku
Praktické
informace
Sportovní areál Českého
Švýcarska v Krásné Lípě
tel.: +420 608 522 871
otevřeno denně
www.krasnalipa.cz
Továrna – relax centrum
Krásná Lípa
tel.: +420 723 925 380; relax
aktivity +420 774 492 230
otevřeno denně www.penzionceskesvycarsko.cz
Sportovní areál Jedlová 28
informace hledejte na
www.sport-jedlova.cz
22
Les je nejlepší
sparingpartner
Jedním z největších bohatství Českosaského Švýcarska jsou lesy. Můžete
se jimi toulat hodiny, můžete ležet v mechu a dívat se, jak štíhlé kmeny
tryskají k nebi, můžete houbařit – a můžete v nich samozřejmě také
aktivně odpočívat a sportovat. Není lepšího parťáka pro sport než právě
les. Vytvoří vám skvělé, přirozené a zdravé prostředí, nemluví vám do
ničeho, a ještě ke všemu vás vždycky nechá vyhrát. A stačí mu za to málo –
ohleduplnost a úcta.
Sportu zaslíbená Jedlová hora
Nad obcí Jiřetín 27 tyčí se hora, která bývala jedlemi tak porostlá, že po
nich i jméno dostala. Dnes je jedle bělokorá vzácná a snahy vrátit ji do
zdejšího biotopu vyžadují desítky let. Na lesnatých svazích i vrcholu hory
tedy můžete sportovat převážně ve společnosti smrků, borovic a buků, to vás
ale nikterak neochuzuje. V zimě je k dispozici lyžařský
areál a sjezduje se tu opravdu báječně, tratě jsou
nádherné, výhledy k nezaplacení. V létě zase můžete
zdejší sjezdovky a lesní cesty sjíždět na koloběžkách,
které si nahoře půjčíte a vrátíte dole u vleku, nebo
dokonce až na lesním nádražíčku Jedlová.
K tomu všemu můžete na samém vrcholu vystoupat
na kamennou věž rozhledny anebo se oddávat
tarzanovskému pohybu vysoko v korunách stromů –
ve zdejším lanovém centru. U paty rozhledny navíc
čeká příjemná hospůdka s celoročním provozem, a to
se pak sportuje s o to větší chutí.
Skiareál Jedlová
Sport a relax
aktivní odpočinek
Z kopce i po pláních
Holdujete-li lyžím, přijdete si na své i jinde. Nedaleké Horní Podluží 29
nabízí o trochu méně atraktivní tratě (jsou tu zaměřeni spíše na rodiny
s dětmi), zato daleko modernější areál s osvětlenými sjezdovkami pro lyže
i snowboardy, dva dospělé a dva dětské vleky – a ani tady nezůstanete o žízni
a o hladu, ve zdejší restauraci se o zahřátí i uspokojení chuťových buněk
postarají s obzvláštní péčí. Běžky zase můžete prohnat v krásném areálu
mezi Polevskem a Kytlicemi 30 anebo na temeni stolové hory Děčínského
Sněžníku. Tajným tipem je lyžařský výlet do Lipové 20 , odkud se dá
pohodlně dojet do velmi atraktivního běžeckého areálu poblíž německého
Sohlandu an der Spree s více než třiceti kilometry nádherných tratí.
Napůl běžet, napůl jít
Koloběžkovat lze nejen z vrchu Jedlové. Dospělé i dětské „stroje“ vám
půjčí i Na Tokání 31 . Stojíte-li o opravdu mimořádný zážitek, vypravte se
pěšky z Doubice 32 po žluté značce přes rozcestí u sv. Eustacha a dál
nenápadným, ale krásným lesním skalním městem a skalní Dvoranou
až nad Úzké schody a dopřejte si sestup po skoro kolmých žebřících
do skalní pukliny padající mnoho desítek metrů až na dno půvabného
zalesněného údolí, odkud už je to jen kousek k loveckým chatám
Na Tokání. Odtud na koloběžkách po Budersdorfské cestě
k informačnímu středisku na Saule anebo až do Dolní
Chřibské, do restaurace Na Stodolci 31 – na obou místech se
dají koloběžky zanechat. Tohle vážně jinde nezažijete.
Na kole Českým Švýcarskem
Víte, že...
... na stránkách
www.mtbadventure.cz
společnosti MTB Adventure
si můžete objednat
průvodce, který vám
zapůjčí kolo, navrhne trasu,
a dokonce ji s vámi projede?
Krásný areál v Krásné Lípě
Budete-li mít lesa už tak trochu dost, ale vaše chuť po
sportování ještě nebude ukojena, zajeďte si do
Krásné Lípy 33 . Zdejší sportovní areál Českého
Švýcarska vás pohltí klidně na celý den. Kurty,
hřiště, minigolf, lezecké stěny, klouzačky,
visutá lanovka, trampolína – a zase připravené
zázemí pro unavené sportovce
s hladem jako vlk. Po
všem tom skotačení
a soutěžení to ovšem
chce dát si svaly do
pořádku. I na to jsou
tu připraveni. V relax
centru Továrna – opravdu
to bývala malá fabrika –
naleznete dobře vybavené
fitness, spinning, saunu,
solárium, můžete se tu
nechat namasírovat…,
a potom, po vší té aktivitě,
můžete někde v okolních
lesích, s plícemi plnými
křišťálového vzduchu, zase
jen tak ležet v mechu a dívat
se, jak štíhlé kmeny…
Sportovní areál
Českého Švýcarska v Krásné Lípě
23
aktivní odpočinek
Ruční výroba suvenýrů z pískovce
Víte, že...
... zaručené zprávy o tom, že
jsou jeřabiny jedlé a nejedlé,
jsou jenom mýtem? Jedlé jsou
všechny, jen bychom neměli
sníst najednou velké množství
čerstvých plodů, to bychom si
mohli podráždit trávicí trakt.
Sušené jsou ale zcela bezpečné
a výrobky z nich také.
Regionální výrobky
Made in
Českosaské
Švýcarsko
S tradicemi je to v Českém Švýcarsku vždycky trochu složité. Po druhé
světové válce se tu skoro kompletně vyměnilo obyvatelstvo a lidé
z vnitrozemí sem přinesli tradice jiných krajů. Přesto se najdou lidé,
kterým stojí za to tradice hledat, nacházet a ještě je smysluplně využít.
Životabudič z jeřabin
Region Českosaské Švýcarsko
www.ceskesvycarsko.cz
České Švýcarsko o.p.s.
Regionální výrobky
v Českosaském Švýcarsku
Regionale Produkte aus der Böhmisch-Sächsischen Schweiz
24
Když třeba jdete po svazích Děčínského Sněžníku nebo se touláte kolem
Růžové, Arnoltic a Bynovce, překvapí vás rozsáhlé aleje jeřabin. Svého
času překvapily i Valdemara Grešíka, člověka, který začal zájmem
o byliny a lidské zdraví a dnes je jedním z významných
zaměstnavatelů v oblasti, úspěšným podnikatelem, který
pod svým jménem (a to v Česku věru pořád ještě není
běžné) nabízí dnes už proslulé bylinné čajové směsi a koření
nebo třeba léčivé byliny, sirupy, sušené ovoce. Vraťme
se ale k alejím jeřabin. Valdemar v nich viděl přirozenou
léčivku, která by mohla vzkřísit tradici zdejších pálenek.
Ty předválečné bývaly velmi drsné a ostré, a tak Valdemar
vytvořil recepturu vlastní. Vznikl pozoruhodný nápoj, jen ze
sušených jeřabin a lihu. Děčínská jeřabinka je jemná, trochu
trpká, lehounce nakyslá pálenka s nezaměnitelnou chutí.
Původně šlo vlastně jen o produkt, který se měl stát suvenýrem
z děčínského zámku. Zájem byl ale obrovský, jeřabinka získala
certifikát regionálního výrobku a objednávky se jen hrnou,
v současné době se zaváží do celé republiky. Vykupovat sušené
Regionální výrobky
ovoce od náhodných sběračů ani organizovat brigády lidí, kteří často
o jinou práci nezavadí, už prostě nestačí. Firma proto plánuje vysadit vlastní
jeřabiny a podněcuje i zdejší pěstitele, kteří si naříkají na čím dál horší
odbyt ovoce, aby se začali věnovat právě jeřabinám. A jak se ta dobrota pije?
Trochu vychladit, ne moc, na 15 stupňů, aby se nezavřela a nepozbyla své
typické vůně, nalít, nechat chvíli rozvonět v kalíšku, zavřít oči a…
Křehká malba v klasickém duchu
Sklářská tradice má pevnější kořeny. Skláren v regionu bývalo požehnaně,
některé jsou pojmem dodnes. Třeba Nový Bor. Každá sklárna
si kdysi svoje výrobky zdobívala po svém, novoborská
tradice malovaného skla je ale nejslavnější. My se
však vypravme do Mikulášovic 34 . Tady, v budově,
v níž zároveň sídlí i informační středisko, najdeme
dílnu firmičky Skloluxus. Simona Machorková tu
maluje sklo a dělí se o své umění s každým, kdo
projeví zájem. Původem z Moravy, vyučená malířka
skla, připutovala do Mikulášovic a nastoupila do
Skloluxusu k panu Horákovi, jehož otec firmu založil
už hluboko v osmdesátých letech (tehdy pochopitelně
maskovanou jako výrobní družstvo). Když pak pan Horák
odcházel do důchodu, nemaje nástupce v rodině, předal firmu své pilné
a talentované zaměstnankyni. Příběh jako z románu. Simona tak pokračuje
v tradici a tvoří nádherné vrstevnaté malby v duchu novoborských dekorů.
Ty mikulášovické jsou ale přece jen osobité, komplikovanější a zdobnější.
Pro běžného turistu je samozřejmě nejzajímavější, že na dveře Skloluxusu
se dá zaťukat a požádat o možnost namalovat si pod odborným vedením
sklo nebo porcelán. Pro děti jsou připraveny předlohy a šablony, i ruku
jim Simona občas vede, ale jenom malinko, aby to byl skutečný originál.
Během hodinky, kdy se dá vyrazit na prohlídku zajímavostí obce, se pak
výrobek vypálí (pro tyto účely se používají barvy, které lze vypálit v běžné
troubě) a rodina si odnáší suvenýr, jaký nikde jinde nepořídí. A kdo je
zvědavý na vznik těch nádherných zlacených křehkostí, tomu Simona
ochotně předvede, že kytičky na skle opravdu nejsou lepené, ale vrstvu
po vrstvě malované a nakapávané, vysvětlí, jak se výrobky načtyřikráte
vypalují, a jako zlatý hřeb – doslova – ukáže i, jak vypadá zlato nanášené
na sklo a kterak se s ním pracuje. Zážitek je to ojedinělý, a má-li kdo cestu
kolem, neměl by si ho nechat ujít.
aktivní odpočinek
Praktické
informace
Na dveře mikulášovického
Skloluxusu můžete zaklepat od
úterý do pátku mezi devátou
a půl čtvrtou. Když ale zavoláte
na tel. 774 340 582, můžete si
dohodnout návštěvu i na jindy.
Informace najdete na
www.skloluxus.wbs.cz
Miniaturpark v Dorf Wehlen
je otevřen od dubna do října
denně od 10 do 18 hodin.
Návštěva parku je velmi dobře
možná i pro vozíčkáře a rodiny
s kočárkem. Blíže na
www.kleine-saechsische-schweiz.de
Miniaturpark v Dorf Wehlen
Maličký svět z kamene
V saské vesničce Dorf Wehlen 35 provozuje rodina Lorenzova
Miniaturpark, ve kterém se zejména děti nudit rozhodně nebudou. Na
8000 m2 je čeká miniaturní krajina Českosaského Švýcarska s modely
železnic a lodí, trolejbusů a poštovních dostavníků, mini horská dráha –
prostě kopec zábavy. Nás ale momentálně zajímá zdejší sochařská dílna,
kde pod rukama mistra Jana Lorenze vznikají pískovcové miniatury
– třeba slavné Pravčické brány nebo Bastei. Můžeme mu tu doslova
nahlédnout pod ruku, ale především si můžeme odnést pískovcový
suvenýr oceněný certifikátem regionálního výrobku. A kdo ještě není
přesvědčen, toho možná zlomí skutečnost, že ze zdejšího pískovce
byl nově vybudován i slavný drážďanský chrám Frauenkirche 17 .
25
aktivní odpočinek
Když prší
Štola sv. Jana Evangelisty
Praktické
informace
Štolu sv. Jana Evangelisty 36
najdete asi šest set metrů od
jiřetínského náměstí po silnici
směrem na Horní Podluží. Až
uvidíte vpravo budovu kravína,
jste na místě – vchod do štoly
je za ní. Provádí se tu od
června do srpna denně kromě
pondělků, od 10 do 16 hodin,
každou celou hodinu. Poslední
prohlídka začíná v 15 hodin.
Informace a případné
objednání mimo sezónu na
telefonu +420 607 856 819,
pan Čech. Vstupné 50 Kč,
děti 30 Kč.
Štolu Maria Louise Stolln
v saském městečku
Berggießhübel zastihnete
otevřenou od června do září
denně od 10 do 18 hodin.
Vstupné 5 €, děti 3 €.
26
Do nitra magnetové
hory
Stojím po kolena ve studené, pomalu proudící vodě. Asfaltovou tmu
prosvěcuje jen bledničkový přísvit karbidky. Už jedenáct hodin buším
oblýskaným kladivem do majzlíku. Ze skály odskakují titěrné úlomky. Ještě
hodinu dřiny, a pokleknu v podzemní kapli pod křížem a poprosím svatou
Barboru a svatého Prokopa, aby se ta rána, která mě pálí na rameni,
nezanítila a nedostal se do ní arzenik. Minulý týden na to zašli tři chlapi. Ta
žíla, co po ní jdeme, nevypadá dobře. Bude to nejspíš nicka. Hora už se zase
chvěje a skála syčí. Blíží se bouřka, všichni svatí, stůjte při nás…
Cestou vody po stopách volské krve
Tak nějak možná vypadal běžný den mužů,
kteří už od roku 1781 proráželi do nitra
Křížové hory štolu zasvěcenou svatému Janu
Evangelistovi. Přišli sem odkdekud, hlavně ze
Saska, a bydleli v Jiřetíně, starém hornickém
městečku založeném už někdy v první polovině
šestnáctého století. Dobývali stříbro a měď, ale
také olovo, cín a zinek. Dnešní vstup do štoly
se u silnice z Jiřetína na Horní Podluží nehledá
snadno, a přitom jde o jeden z nejzajímavějších
zážitků v okolí. Českosaské Švýcarsko a Lužické
hory jsou plné pozůstatků po dobývání rud,
štola svatého Jana Evangelisty je ale jedna
z nejpozoruhodnějších. Její přístupná část
Do nitra magnetové hory
Když prší
je dlouhá 640 metrů, šířka od jednoho do tří metrů. Vlhkost vzduchu
dosahuje 90 %, po celý rok je tu setrvalá teplota 10 stupňů Celsia, voda má
čtyři stupně – v lednu i v červenci. Kdo se sem vypraví, bude po pár krocích
mezi výdřevami obklopen nádhernou galerií desítek jedinečných variant
kamenných mozaik, barev a tvarů čediče, znělce, břidlice, pískovce...
Zasvěcený průvodce vypráví o magnetismu Křížové hory, o tom, že štola
byla vlastně odvodňovací kanál, dovede zvědavce až do podzemní kaple,
ke skalnímu komínu, který chodbu spojuje s o pár desítek metrů výše
běžící štolou sv.Kryštofa, odhalí tajemství zázračně zachovaných staletých
dřevěných vzpěr, kouzlo impregnace volskou krví. Nové nosníky se musejí
každý týden stříkat savem, aby nezplesnivěly, ty staré nemění tvář
a sveřepě slouží navzdory času.
Kudy běží, tudy léčí
Štola má dodnes významné léčivé účinky. Jako většina jejích sester skýtá
blahodárné prostředí pro astmatiky, do podzemního jezírka sem kape voda,
která křísí kocovinou stižené, ale hlavně – najdeme v ní kámen Štěstí.
Dohladka vyleštěný kus skály s prastarým vytesaným nápisem GLUCK. Ti,
kdož trpí migrénou, stávají tu desítky minut, a bolest pomalu, ale bezpečně
odchází. Pomáhá bolavým očím, kloubům, uvolňuje ztuhlost údů. Stačí
přiložit ruku těsně ke kameni a energie doslova rozechvěje dlaň. Čím dál víc
lidí sem přijíždí jen a jen kvůli léčivému kameni.
aktivní odpočinek
Co je ještě okolo
Ať už pěšky nebo na kole, stojí
za to podniknout výlet od
štoly sv. Jana Evangelisty po
cyklostezce 3052 k větrnému
mlýnu Světlík 34 (www.vetrny-mlyn-svetlik.com/2011/)
a kolem stejnojmenného
rybníka, přírodní rezervací
s mnoha zajímavými druhy
ptactva, dál až k pramenům
Křinice a do Krásné Lípy,
kde se dá putování elegantně
zakončit v Domě Českého
Švýcarska 29 .
Když hora láká blesky na sabat…
Zažít tu bouřku, to je zážitek jen pro otrlé. Panikáři
ať raději zůstanou venku. V místech za kaplí je to
nejhorší. Křížová hora je magnetická pozitivní zóna
a štola taky. Dalo by se říct, že hora bouřky doslova
přitahuje. Žíly ve skalách jsou vlastně vodiče, takže
každá bouřka tu vyvolá silné magnetické reakce.
Ozývá se hlasité praskání jako v mikrovlnce, není
slyšet vlastního slova. Stěny se chvějí, vibrují jako
při zemětřesení, a zaduní-li venku hrom, vletí do
chodby a je to jako by sem vystřelilo těžkotonážní dělo,
zvuk se hrne chodbou jako palcát, odráží se od stěn
a zoufale hledá, kudy by unikl. Štola v tu chvíli funguje
jako zesilovač, člověk má pocit, že mu těsně u hlavy
projíždí deset tanků. Většina turistů touží bouřku ve
štole zažít, ale pak, bez ohledu na vzdělání a osobní
statečnost, prchají ve slepé panice ze štoly ven. Nic platno, že průvodce
chlácholí a uklidňuje, kolik bouřek už tu bez úhony přečkal. Kdo ale vydrží,
nezapomene.
Podzemí kraje stolových hor
Až budete jezdit krajem saských stolových hor, nevynechte městečko
Berggießhübel, jen pár kilometrů od dálnice spojující Drážďany s Českem,
nedaleko Pirny i Königsteinu. Tady, přímo uprostřed obce, najdete velmi
dobře vybavenou expozici zdejšího hornictví, korunovanou štolou Marie
Louise Stolln. Je delší, rozsáhlejší, opečovávaná s německou důkladností.
Čtyři sta metrů dlouhou odvodňovací štolou se dostanete do dobývací
dutiny s impozantními rozměry a několika jezírky. Celkem pod zemí
našlapete asi kilometr. Je to zase jiný pohled na dlouhou, ve středověku
počínající historii dobývání rud v Českosaském Švýcarsku.
Křížová hora u Jiřetína
pod Jedlovou 27
Víte, že...
... genius loci Křížové hory
mocně zapůsobil i na filmového
režiséra F. A. Brabce? Právě sem
situoval část svého zpracování
vrcholného díla českého
literárního romantismu, vůbec
první filmovou adaptaci Máje
Karla Hynka Máchy.
27
aktivní odpočinek
Kam s dětmi?
Jak si užít výlet
s dětmi čili Českým
i Saským Švýcarskem
s celou rodinou
Vezměte děti na výlet!
Praktické
informace
Publikaci a hru lze zakoupit
v e-shopu na webových
stránkách www.ceskesvycarsko.cz
nebo v informačních střediscích
v Krásné Lípě, Jetřichovicích
a Dolní Chřibské.
Víte, že...
... v průvodci pro rodiny
s dětmi vás čeká interaktivní
a sportovní výlet do Krásné
Lípy, dobrodružné putování
nad Kyjovským údolím, útěk
před švédskými vojsky do lesů
kolem Brtníků, formanská
výprava Úzkými schody
krajem plným loupežníků,
vysvobození tří zakletých
duší na jetřichovických
vyhlídkách 18 , pohádková
cesta krajem strašidel
k Dolskému mlýnu a na
Šaunštejn 19 , kartografická
výprava Gabrielinou stezkou
k Pravčické bráně, pašerácká
cesta soutěskami Kamenice 14 ,
štrapáce za trpaslíky na Jehlu 7
i Studenec, úchvatný sjezd na
kole (i na trakaři) ze Sněžníku
až k Labi, boj s obry a skřítky
v Tiských stěnách a několik velmi
tajemných výprav do Saského
Švýcarska? Nu, nemáte-li
knížku, patrně nevíte…
28
Příjemná lesní cesta, slunce prosvěcuje okolní les, ptáci a včely
koncertují..., idyla, člověk by tudy šel a šel třeba hodiny. Jenomže ne
s dětmi. Strašlivá mantra „Kdy už tam budem?“ zazní poprvé už po pár
stech metrech. Faktor dětské nudy takovéhle cesty je prostě velmi vysoký.
Jak to ale zařídit, aby děti šlapaly třeba deset kilometrů, a nenudily se, aby
je výlet bavil a užily si ho?
Tuhle otázku si položili ve společnosti České Švýcarsko a došli k závěru, že
to není tak jednoduché a že by o tom měla vyjít knížka. Nebojte se – žádná
teorie, ale pořádný, podrobný a hlavně úplně jiný průvodce. Najdete
v něm čtrnáct tras ušitých na tělo právě dětem. Každý výlet tu má nějaký
příběh, je plný úkolů a her, které reagují na to, kudy se právě jde. A jde se
většinou atraktivními, členitými terény, skalami a skalními městy, kolem
potoků a řek, šplhá se na vyhlídky a rozhledny, prolézá skalními tunely
a soutěskami, řádí se v interaktivních expozicích, pluje se na lodičkách,
prozkoumávají se skalní hrádky, zborcené mlýny, jeskyně a ledopády, jede
se tramvají do skal a na kole do lesů... To všechno České i Saské Švýcarsko
nabízí měrou vrchovatou, jen bylo třeba všechny
ty trasy projít a dívat se na ně dětskýma očima.
A přiznám se vám, byla to nádherná zkušenost.
Každou chvíli mi nezbylo než smeknout klobouk před
všemi těmi rodiči, kteří se nenechají otrávit věčnými
otázkami, vymýšlejí, překvapují, připravují, hrají
si… Výsledkem těch čtrnácti túr není ani tak návod,
jako spíš inspiromat. Tak až uvidíte někde na pultě
knihkupectví knížku České Švýcarsko pro rodiny
s dětmi, budete mít náskok – teď už totiž přesně
víte, o čem a k čemu tahle publikace je.
Kdo si hraje, vyhraje!
Zrovna jste se vrátili z výletu podle průvodce pro rodiny s dětmi, bylo to
fajn, ale nuda už zase útočí. Žádný problém, zahrajte
si společenskou stolní hru Za tajemstvím Českého
Švýcarska. Můžete hrát dva, tři anebo čtyři a nudit se
zaručeně nebudete. Čeká vás dobrodružná cesta krajinou
skal, říček a lesů, vesnicemi i městečky, budete plnit
nejrůznější úkoly, postupovat vpřed
a zase se vracet, měnit si trasy, vyhýbat se
nástrahám – a přitom se, úplně nenápadně
a v zápalu boje o vítězství, dozvíte spoustu
nového o flóře, fauně i historii jednoho
z nejkrásnějších koutů naší země.
Kam s dětmi?
aktivní odpočinek
Za všechno můžou
malíři
Na Křinickém náměstí v Krásné Lípě 37 stojí zelený dům. Možná že zvenku
tak nevypadá, ale je zaručeně kouzelný. Kdo do něj vejde, toho nuda přejde.
Expozice Domu Českého Švýcarska je jako velmi pozitivní virus. Člověk třeba
zajde do přilehlého informačního centra a do expozice jen nahlédne – a je
ztracen, zejména je-li ještě dítětem. Na všechno se tu může, vlastně dokonce
musí sahat, úplně obyčejný turista se tu během okamžiku stává mlynářem,
formanem, skálolezcem, přírodovědcem, kartografem, archeologem,
fotografem, speleologem, stoupá na rozhlednu, sleduje lososí přechod, poznává
po hmatu kožešiny zvířat, a má-li odvahu, může pronásledovat jezevce až do jeho
nory. Krom mnoha jiných metamorfóz se tu může stát i malířem – a ono vlastně
není pro České a Saské Švýcarsko důležitějších lidí, než byli právě malíři. Proč?
Byli jednou dva přátelé
To bylo tak. Žili byli dva přátelé. Oba pocházeli ze Švýcarska. Ten
z Winterthuru se jmenoval Anton Graff a byl uznávaným portrétistou,
ten z nedalekého St. Galenu, jménem Adrian Zingg, mědirytec a malíř, se
věnoval hlavně krajinomalbě. Byli skoro stejně staří a osud tomu chtěl, že
se v roce 1766 sešli na nově založené Drážďanské akademii. Začali spolu
podnikat výlety do okolí. Netrvalo dlouho a objevili oblast skalních měst
a věží, stolových hor a hlubokých kaňonů a roklí. Adrian se mohl umalovat.
Sedávali na vyhlídkách a bylo jim krásně teskno – vypadalo to tu skoro
navlas stejně jako v jejich rodném pohoří Jura. Začali tedy krajině kolem
magické Pravčické brány říkat Saské Švýcarsko. Název se vžil a přežil
dodnes. Stejně jako obrazy věrně dokumentující tehdejší podobu kraje.
Koutek malířů v expozici
Domu Českého Švýcarska
Praktické
informace
Dům Českého Švýcarska:
otevřeno denně 9–17 hodin
(v létě až do 18 hodin, v lednu
a únoru jen do 16 hodin);
vstupné: dospělí 40 Kč,
děti 20 Kč, rodina 80 Kč;
tel.: +420 412 383 413
www.ceskesvycarsko.cz
Poutník nad mořem mlh
Dalším milovníkem zdejších skalních scenerií byl ještě významnější umělec,
jehož obrazy patří dodnes k pokladům světového výtvarného umění – Caspar
David Friedrich. Byl o čtyřicet let mladší než oba „objevitelé“, i on žil
a tvořil v Drážďanech a rád bloudil po skalních stezkách a maloval – zase
trochu jinak než jeho předchůdci. Byl totiž nejvýznamnějším představitelem
německého romantismu. Snažil se v krajině odkrýt romantická tajemství
a hledal to, co je „za obrazem“, mystiku a duši krajiny. Jeho obrazy byly do
jisté míry i filozofickými meditacemi, byly plné symbolů a skrytých významů.
Ne nadarmo jeho dílo později inspirovalo mnohé symbolisty, surrealisty
a luministy. Jeho výlety končívaly až hluboko v Čechách, ostatně jedno
ze světově nejznámějších vyobrazení české
krajiny pochází právě z jeho štětce a má
název Česká krajina s Milešovkou. Dívá-li
se člověk na jeho úchvatná díla, třeba na
slavného Poutníka nad mořem mlh, chápe
dokonale malířovo umělecké krédo: „Malíř
nemá malovat pouze to, co vidí kolem
sebe, nýbrž také to, co odkrývá sám v sobě.
A nevidí-li sám v sobě nic, udělal by lépe,
Na chvíli slavným
kdyby přestal malovat, co vidí před sebou.“
biologem
Dům Českého Švýcarska
Víte, že...
... ve stopách Zingga, Graffa,
Friedricha a mnoha dalších
tehdejších i pozdějších malířů
můžete dnes putovat po sto
dvanáct kilometrů dlouhé
Malířské stezce – Malerweg,
která vede po obou
březích Labe? Začít
můžete u saského
městečka Pirna
a několik dní
putovat až někam ke
Hřensku a zase zpátky.
29
aktivní odpočinek
Gastronomie
Kde se dobře vaří
Za skvělými steaky do továrny
Odjakživa tu bývala továrna, jen produkty se měnily.
Děčínská restaurace Fabrika 38 zachovala mnohé
z historie budovy (dokonce tu narazíte i na echt
píchačky), proměnila ale někdejší industriální
prostory ve vlídné a příjemné místo, kde se báječně
jí. Přes oběd vám tu nabídnou velmi pestrý výběr
ze čtyř poctivých a kvalitních jídel a večer před vámi
rozevřou barevnou paletu výborných pokrmů. Základem menu
a chloubou kuchyně jsou steaková masa. Nenakládají je, naopak,
co nejčerstvější je kladou na gril a dochucují až po propečení. Ryzí
chuť takového hanger steaku se smetanovou omáčkou zahuštěnou
kachními játry nebo rib-eye steaku s marmeládou z červené cibule
vás určitě nadchne stejně jako mě. Krom toho se můžete oblažit
výborným a poctivým big burgerem, servírovaným pěkně po americku,
anebo nesmyslně dobrým maxi řízkem s pařížským brambůrkem –
připravují ho na sádle, které tu sami škvaří, a v opravdickém trojobalu.
Anebo raději konfitované jehněčí kolínko se zadělávaným špenátem
či tataráček z norského lososa, žampióny nadívané modrým sýrem
či úplnou novinku – mísu voňavých gambas krevet, velkou podle toho,
kolik jich dokážete oloupat a sníst? Když pak na závěr chlácholíte
chuťové buňky grilovaným ananasem anebo sušenými švestkami
marinovanými v armagnaku s karamelovou omáčkou a vanilkovou
zmrzlinou, nezbývá než uvažovat, jak si to zařídit, aby člověk nepropásl
některý z gastronomických večerů na dané téma, na které Fabrika zve
hostující špičky kuchařského kumštu.
Restaurace Fabrika
Kyjovská terasa
30
Terasa v rajském údolí
Až se budete procházet Kyjovským údolím 32 , obdivovat nádherné
skalní útvary a brouzdat ledovou vodou Křinice a ze zálohy vás
přepadne loupežník hlad, zajděte si do Kyjovské terasy 39 . Utěšená
hospůdka vás doslova obejme vlídnou a domáckou atmosférou.
Začít můžete třeba utopencem v hořčičné omáčce nebo tataráčkem
z pivního sýra. Máte-li s sebou ratolesti, budou nadšené výběrem
z pěti dětských jídel včetně krupicové kaše. I vegetariáni zaplesají
– co kupříkladu pórkové špalíčky v paprikovo-smetanové omáčce?
Rozhodně byste ale neměli vynechat kuřecí maso na staročeský způsob
s rozinkami, sušenými švestkami a ořechy ani zvěřinový steak se
zaručeně domácí šípkovou omáčkou. To,
že se tu používají výhradně bylinky
ze zahrádky a v přílohách najdete
třeba kuskus, nepřekvapí tolik
jako nabídka bezlepkových
specialit. Takové houbařovo
ragú nebo pečený pstruh
s bylinkovými brambůrky
nadchnou chuťové buňky –
a zdaleka nejen ty celiatické.
Gastronomie
Hostina z darů
Českého Švýcarska
V Dolní Chřibské čeká na všechny
milovníky příjemného prostředí
a především výborné kuchyně
Penzion Na Stodolci 40 . Člověk
si tu připadá jako na farmě – za
okny pobíhají koně a poníci,
pasou se ovce a kozy, u dveří se
Penzion Na Stodolci
vám o nohy otře vrnící kočka a uvnitř to voní
dřevem a pohostinností. Všechna jídla jsou výhradně z čerstvých a nadto
v drtivé většině lokálních surovin. Přátelský personál vám ochotně vypoví,
z čeho pro vás budou vařit – bio hovězí je z Lipové, domácí knedlíky od
souseda pana Tolara, brambory a zelenina od pana Růžičky z Polep, kozí
sýr z farmy za humny a čerstvé ryby sem vozí z nedaleka, pěkně na ledové
tříšti. Zážitek z jídel připravených z bio masa vás dozajista překvapí – je to
prostě znát. Třeba jehněčí kolínko pečené na rozmarýnu s česnekem nebo
naprosto neodolatelná dušená hovězí líčka na červeném víně s kořenovou
zeleninou a bramborovou kaší (přiznám se, že lepší jsem nikde nejedl).
A jedeme dále – Tafelspitz – vařená květová špička jako dort, pstruh na
másle či losos na šafránu, ale také poctivé české bramborové knedlíky
plněné uzeným či kuřecí roláda s kozím sýrem, už legendární dobroty –
stodolecké brambory a zdejší tatarák, anebo křehká
a voňavá vepřová žebra v marinádě z medu
a černého piva… A co teprve vyhlášené
domácí kynuté knedlíky s meruňkami
a domácí lívanečky tří chutí – ty voní tak
neodolatelně, že je úplně jedno, jak moc jste
toho zatím snědli. Stodolecké hodování, to je
oslava přirozené gastronomie z místních zdrojů.
Ostrov staročeských delikates
Ostrov u Tisé je úchvatné místo. Kruhová kotlina obklopená skalními městy,
ráj horolezců a turistů toužících po klidu a kráse, ale také zaslíbené místo
labužníků. V hotelu Ostrov 41 vsadili na staročeskou kuchyni, ale ne jen
tak naoko – poctivě a do důsledků. Můžete si tu dát tradiční cibulačku
zapečenou v listovém těstě, nepochopitelně
křehké a šťavnaté kachní stehno s bramborovou
nádivkou z kachních jater a cibulovým zelím,
tradiční svíčkovou nebo nadýchané medové
lívance s jablečným kompotem a zakysanou
smetanou. Šéfkuchař René Tichý dbá na přípravu
výhradně z čerstvých a převážně lokálních
surovin. Pokud chcete radu, věřte jídelníčku. Když
vám tvrdí, že jelení ragú na víně servírované
s restovanou zeleninou si máte dát s domácími
bramborovými plackami, udělejte to. Můj
speciální tip je kachní paštika s jádry pistácií,
brusinkami a křupavou bagetou, tatarák
z pravé svíčkové s láskou škrábaný a ochucený,
pomalu pečená špikovaná kančí kýta na domácí
šípkové omáčce a vepřová pečeně s houbovým
kubou a tymiánovou omáčkou.
Hotel Ostrov
aktivní odpočinek
Tajné tipy
Jde-li se na výlet, je dobré míti
vydatnou svačinu. Nemůžete
udělat líp, než když se vybavíte
některým ze 150 výrobků
Varnsdorfských uzenin 42 .
Proč? Jsou vyhlášené, kvalitní,
poctivé a nesmírně oblíbené.
Lovecká, loupežnická nebo
varnsdorfská klobása, salám
Tolštýn, voňavé a po ohni
volající poctivé špekáčky…
Kupovat můžete buď doslova
pár metrů od výrobny, ve
varnsdorfské prodejně ve
Východní ulici 1360, anebo
v dobrých masnách po celém
Šluknovském
výběžku.
Že jste
spíš na
sladké? Hm,
tak zase do Varnsdorfu.
Tentokrát vyhledejte nedaleko
náměstí cukrárnu Café
Dlask (anebo její dvojče
ve šluknovském zámku).
Pekanový páj s javorovým
sirupem, kanadský koláč
z mrkve a ořechů, ďábelsky
dobrý koláč z černého piva,
schwarzwaldský dort,
brownies, ale taky a především
nejslavnější dobrota –
gigantický a skrz naskrz poctivý
větrník (jestli jste jedli lepší,
dejte vědět), špičky, punčáky,
laskonky a kokosky, které
chutnají „jako tenkrát“,
a navrch zákusky certifikované
jako regionální výrobky –
borůvkový řez a dort tety
Alenky podle prastarého
rodinného
receptu.
31
příroda
Zima v Českém Švýcarsku
Pravčický důl
Praktické
informace
Na začátku každé trasy jsou
parkovací plochy vyznačené
v mapách. Při plánování
návratů pamatujte, že v zimě
se dříve stmívá. Popřípadě se
vybavte baterkou, čelovkou,
náhradním oblečením či
teleskopickými holemi.
V batohu by neměl chybět
horký čaj v termosce. Ostatně,
lok poctivé Děčínské jeřabinky 24
se také může hodit.
Jenom tak jít spící
krajinou
Zima je možná nejpodivnější ze všech ročních období. Krajina poztrácí
barvy – a že jich na podzim měla, oněmí, zklidní se a zpomalí čas. A člověk
má vlastně jen tři možnosti – zůstat doma a koukat na to z okna, vyrazit
za sportem a rozrážet ten klid vlastním tělem anebo se poddat magické
atmosféře a jen tak jít, brouzdat se černobílým krajem a nádherně klidně
žasnout.
Zima s lyžemi i bez nich
Že se dá v Českém Švýcarsku do sytosti holdovat zimním sportům, už
z předešlých čísel Zážitků dobře víme – sjezdování na Jedlové, v Horním
Podluží nebo ráj běžkařů mezi Kytlicemi a Polevskem anebo přízračné
běžecké trati na temeni Děčínského Sněžníku, to všechno je zaručený
recept na aktivně strávený den. Tenhle požehnaný kraj je ale doslova rájem
zimních procházek.
Kyjovským údolím 43
Brtnické ledopády
32
Vyrazit ve stopách Křinice, bublající pod občasným příkrovem ledu,
lehounce klesající zasněženou lesní cestou, nechat se hypnotizovat
čarodějným lesem, kde jediným pohybem je občasný pád unaveného sněhu
z větví, sestoupit do Vinného sklepa, kde jen a jen v téhle době rostou
obrovské ledové krystaly, občas zabočit na některou z přihlížejících cest,
třeba na tu proti proudu Sýrového potoka, a ohromeně objevit mohutné
ledopády, vstoupit do překrásné Jeskyně víl a ve svitu svíčky tu proniknout
do labyrintu průsvitných ledových stalagmitů, a zase jen tak jít a brodit se
časem…, to všechno je blahodárná odměna za všechen neklid, co jsme si
ho přes rok užili.
Zima v Českém Švýcarsku
příroda
S Gabrielou k Pravčické
Gabrielina stezka z Mezní Louky k patám Pravčické brány a potom dolů,
kolem jeskyně Českých bratří až ke Třem pramenům, to už je ovšem trochu
namáhavější túra. Jenomže nádhera vrstevnicové pěšiny přimykající se
láskyplně k úchvatným stěnám, které zrovna slyšíte a vidíte erodovat tady
a teď, výhledy do zachumlaného kraje, nad kterým bdí tajemný Růžovský
vrch, Fudžijama Českého Švýcarska, a kdesi v dáli podřimují do široka
rozvalené saské stolové hory a hřeben Děčínského Sněžníku, obrovský
parník plující bílým mořem sněhu a mlžných cárů, anebo sama královna –
velebná Pravčická brána jako bábovka hojně zasypaná nebeskou cukřenkou
či, to když vysvitne slunce, jako diamanty posetá obří tiára třpytící se jen
a jen nám pro potěchu…, to přece stojí za trochu zpocená záda…
Po nebeském chodníku
Bezesporu nejtěžší, i když dost možná nejkrásnější zimní trasou jsou
ale jetřichovické vyhlídky. Vystoupat kolem Havraní skály na Mariinu
skálu po nesčetných schodech, to dá opravdu zabrat. A zalehne-li krajinu
ledový příkrov, je lepší nechat to na jindy. Když je nám ale svatý Petr
příznivě nakloněn,
staneme v altánku
Mariiny vyhlídky
a pochopíme, že
opravdu jsou věci,
které se nedají
penězi zaplatit.
Pohled do kraje
štětinatých lesů,
vyplazených luk,
korálkových
domků až tam, na
narůžovělý obzor,
ta neskutečná
módní přehlídka
rafinovaných modelů paní Zimy, o tom mi
Jetřichovické vyhlídky
není dáno psát – to kdo nezažije, nepochopí.
A pak dál, po hřebeni k vyhlídce na Vilemínině stěně a kolem Rudolfova
kamene dolů, exkluzivním přírodovědným filmem, v němž hrajeme hlavní
roli. Luxus pro labužníky života.
Pravčická brána
Tajný tip
Někdy se přihodí, že napadne.
A lesní cesty, to dá rozum,
nikdo neprohrne. Má nás to ale
opravdu odradit od procházky?
Nemusí. Stačí použít prastarou
fintu zdejších podloudníků,
financů, hajných i vesničanů
– sněžnice. Archaismus? Ale
kde, dodnes se dají koupit
ve vybraných prodejnách
se sportovním vybavením,
a s nimi pak můžete kráčet jako
bůh po vodě, jakkoli v tužším
skupenství.
Za ledovým divadlem
A samozřejmě nechceme-li si nechat ujít největší zdejší zimní hit,
vypravíme se z Brtníků na okruh plný ledopádů 44 a staneme
v pokoře pod majestátní Oponou, skrz sváteční Betlém a kolem
hřmících Varhan dojdeme až k Velkému sloupu, který jako by podpíral
samu oblohu, a jsme saturováni až do jara, naplněni po okraj filigránskou
dokonalostí velkorysého sochaře s mrazivýma rukama.
Zkrátka a dobře – vypadá to jako docela obyčejné procházky zimní krajinou,
a ona je to hygiena duše zasmušilé zimním splínem. Vážně – zkuste si to!
33
příroda
Živly v Českém Švýcarsku
Krajina, jíž
vládnou živly.
Vzduch
Vzduch je živel východu, úsvitu, jara a dětství. Je povahy mužské,
dokáže být mírný a tichý, ale také divoký, marnivý, a dokonce vilný.
Je neuchopitelný, vše pronikající a všudypřítomný. Otiskem vody ve
vzduchu je mlha, otiskem ohně ve vzduchu je dým, otiskem země ve
vzduchu je prach. V krajině skal a hlubokých roklí je šťastný a volný.
Setkání s ním bývají idylou i dramatem, vždycky jsou ale nad jiná
krásná.
Stát na samém konci skalního ostrohu, na dohled od Pravčické
brány, pod sebou úchvatný Malý Pravčický kužel a jakoby na dosah
velebnou důstojnost Stříbrných stěn, stát tam, rozpřáhnout ruce
a doširoka otevřít oči – to je skoro rituální pozvání k setkání se vzduchem. Tisíce nehmotných prstů lehce stisknou celé tělo
a vzduch se změní ve vánek. Dotek se změní v objetí a vánek ve vítr. A když na sebe vzduch vezme svou nejdivočejší podobu
a stane se vichrem, nezbude než se vší silou chopit zábradlí a odolávat dechu světa. A všude kolem sklání se příroda před
silou větru – stromy se uctivě klaní, tráva se plavně tiskne k zemi, obilí se dychtivě vlní, skály tiše a pokorně zvětrávají…
Větrný mlýn na Světlíku
Na každé vyhlídce, a že jich v tomhle kraji je, je setkání se vzduchem jiné. Pokaždé nás zaskočí odjinud, přinese útržky
jiných zvuků a především – pokaždé nám ukáže jinou podobu krajiny. Tu přižene duchny těžkých mraků a zatmí obzor,
aby vzápětí profoukl díru pro ohnivý sluneční paprsek a nechal nasvítit hrdý kužel Růžáku, jindy honí údolím a roklemi
mléčné chomáče mlhy a nechá nad nimi plout vrcholky kopců a skal, než se mu zlíbí trhnout oponou z mlžných cárů
a ohromit nás zvlněným obzorem, oceánem lesů, vyplazenými jazyky luk a safírovými nitkami potoků.
Českosaské Švýcarsko nabízí všechny druhy setkání se vzduchem, se všemi jeho podobami, náladami i rozmary. Je
úchvatné jít po měkkém mechovém koberci na dně rokle a cítit ledový dech vzduchu a jen o pár okamžiků později se
přitisknout k prosluněné skále a nechat se sežehnout horkým tetelením. Nedaleké monumenty stolových hor způsobují
magické stoupavé termické proudění vzduchu, kdy se do hustých copů splétají vzdušné proudy ze všech stran a směrů,
dokonce až od Severního moře. A všechny ty odstíny a chutě vzduchu – ty slaně vlhké od Baltu, ty ledové ze dna
roklí, ty sluncem rozžhavené od skalních stěn, ty suché z polí a luk – ty všechny se tu rozmařile prohánějí, připraveny
vtrhnout do našich neduživých plic, zmocnit se našeho těla a provzdušnit ho zdravím. Vzdušné lázně. Na hřebeni
Děčínského Sněžníku, v kotlině Ostrova
u Tisé, na kytlických lukách, na pláních
u Chřibské a Všemil, v magnetických
štolách u Jiřetína, na svazích u Vlčí Hory,
v zadumaném Šluknovsku, v srdci Žitavských
hor – ve skalami obklopeném Jonsdorfu
a Lückendorfu, ve hřenských soutěskách
i v lesích kolem Mezní Louky – a vlastně
kdekoli v krajině, která je ze všech živlů
snad nejvíce zaslíbena právě vzduchu. Až
se tedy budete toulat touhle krajinou ruku
v ruce s rozmarným větrem, nepřijde vám
už divné, že právě tady je tolik větrných
mlýnů. V Janově, na Světlíku, v Růžové,
v Arnolticích, Huntířově – svého času tu
bývala jejich síť snad nejhustší z celých Čech,
neboť tady si lidé zvykli žít s větrem v míru.
34
Vzduch
příroda
příroda
Rudolfův kámen
příroda
DOPRAVA
Šetrná doprava
Mezi hory stolové
na bicyklu kolovém
Českosaské Švýcarsko je hustě a efektně prošito pestrými cyklotrasami.
Stačí si vybrat. Stojíte-li ale o jeden pořád ještě dosti tajný tip, o výlet,
který se dá absolvovat i s většími dětmi, o etapu, na které vystoupáte na
vrchol stolové hory, uvidíte jezera, potoky, budete projíždět hustými lesy,
roklemi, po asfaltu, trávě i kostkách, ohromí vás výhledy na skalní stěny
a města a projedete se kaňonem největší české řeky po luxusní cyklostezce
– pak je porce písmen vytištěná o kousek níž určena především vám.
Vzhůru na Sněžník!
Vzhůru dolů!
Praktické
informace
Děčínský Sněžník – Děčín
(s rozhlednou) 37,5 km
Děčínský Sněžník – Děčín
(bez rozhledny) 33,5 km
Maxičky – Děčín 22,5 km
Cyklobusy odjíždějí
z autobusového nádraží
v Děčíně-Podmoklech. Přeprava
kol zdarma, omezena na
16 kol. (Chcete dobrou radu?
Přijeďte dřív a zamluvte si
v budově nádraží místo pro
kola nejpozději půl hodiny
před odjezdem – nic to nestojí
a určitě se vejdete!)
Jízdní řády:
http://www.dpmdas.cz/
Jizdrad/cyklobus.htm
38
Začátek se vám bude obzvláště líbit: startujeme z Děčína a směřujeme
na vrchol Děčínského Sněžníku 45 . Děs? Vůbec ne – použijeme totiž
cyklobus, který nás vyveze až do obce Sněžník. Odtud pohodlně dojedeme
k Hřebenové boudě a máme na výběr – buď vynechat sněžnickou
rozhlednu a ochudit se o jeden z nejkrásnějších výhledů v zemi, anebo se
vydrápat ostrým dvoukilometrovým stoupáním až k patě staré kamenné
dámy. Podívat se z ní je nezapomenutelné v jakémkoli počasí. Od
Hřebenové boudy nás pak čeká cyklistův sen, dlouhé klesání kolem Vlčího
jezera, kde se dá v létě velmi romanticky vykoupat, až do obce Maxičky 46 .
(I sem se dá dojet cyklobusem, kdo chce trasu kratší, může začít tady.)
Lesní silničkou dojedeme po žluté značce až na rozcestí U Buku a sveřepě
pokračujeme v přímém směru, tentokrát po zelené. Po krátkém stoupání
se před námi otevře další pohled k nezaplacení – stolová hora Großer
Zschirnstein (560 m n. m.) se před námi producíruje jako
modelka a za ní vyskakují další stolové hory a tyčí se skalní
města Saského Švýcarska. Když se dost vynadíváme, dáme
pozor, abychom nepřejeli nenápadnou odbočku na lesní cestu
vinoucí se k České bráně. Tady je dobré sesednout a kola
vést. U železné závory můžeme promlčet minutu za doby, kdy
tudy vedla střežená hranice, a jsme v Německu. Snadno
nacházíme žlutě značenou širokou štěrkovou cestu,
po které jedeme vstříc utěšené vesničce Schöna
a užíváme si výhledy na nejmenší stolovou horu
– poslední zub dávného obra, Zirkelstein
(385 m n. m.). V Schöně jedeme chvíli po
silnici a nezapomeneme odbočit k nádraží,
kterému tu říkají Bahnhof, a prudce klesáme
po kamenných kostkách, mlčky, abychom
si jazyk nepřekousli. Ústí kostrbatého
úseku je snové – labská cyklostezka 47
s hlaďoučkým asfaltem, na dohled přívoz
z Schöny do Hřenska. My ale zůstaneme
na levém břehu a vezeme se úžasných
dvanáct kilometrů po absolutní
rovině proti proudu důstojného Labe,
obklopeni rozeklanými a roztodivně
erodovanými velikány po obou
březích.
Šetrná doprava
DOPRAVA
Staňte se Neškodičem!
Praktické
informace
Jak na to? Vlastně je to dost jednoduché – v první řadě nechte auto doma,
nebo alespoň tam, kam jste dojeli za noclehem. Oblast Českosaského
Švýcarska je dostatečně prošpikována nejrůznějšími šetrnými dopravními
prostředky, takže co neujdete pěšky a neušlapete na kole, můžete
pohodlně zdolat parníkem, autobusem, vlakem, anebo dokonce tramvají.
Máme pro vás hned čtyři tipy na šetrný rodinný výlet přímo do srdce
národního parku.
Cyklobus Děčínský Sněžník
a Maxičky
Na palubě Poseidonově
Když v Děčíně nasednete na parník Poseidon, který brázdí Labe směrem
na Hřensko, ba i do Saska zajíždí, a zase se vrací, užijete si dokonale líný
a úchvatně klidný pohyb těžkého tělesa nadlehčovaného vodou a budete
mít ničím nerušený výhled na neustále se proměňující scenerie labského
kaňonu. Rozhodnete-li se vystoupit ve Hřensku, můžete klidně v plavbě
pokračovat – v soutěskách Kamenice 14 vás čekají dva úseky pramičkou,
kterou se jen vezete, pohon zajišťuje bidelník, který ještě ke všemu srší
vtipem.
Autobusem, kam se vám zachce
Turistická linka 434 je jako užovka, která se protáhne mezi skalami
a zaveze vás doslova pár metrů od největších skvostů národního parku.
Vyjíždí z Děčína a jede přes Hřensko, Mezní Louku, Vysokou Lípu,
Jetřichovice 19 , Chřibskou, Doubici a doveze vás až do Krásné Lípy 29 .
Kdekoli vystoupíte, zmocní se vás rozmařile nádherná příroda a vás může
hřát pocit, že všichni ti lidé, co vystoupili s vámi, sem nezavlekli exhalace
svých nablýskaných miláčků – na to stačil jediný výfuk jediného autobusu.
Komu by se s takovým pocitem nešlapalo líp?
Vláčkem jako z pohádky
Není to tak dlouho, co byla tahle nádherná trať podemletá neurvalou rukou
vody a koleje zoufale žalovaly okolním lesům, že ztratily půdu pod nohama.
Znalci zaplakali, protože výlet vlakem po téhle trati – hm, to byla záležitost
skutečných fajnšmekrů. Dnes už je trať zase v nejlepší formě a dvojitá lesklá
stužka spojující korálky nádražíček nese vagóny plné turistů dychtících
po neotřelých pohledech z pravidelně se pohupujících oken. Okružní jízda
nádhernou krajinou po legendární trati 081 může začít. Děčín – nastupovat!
Příští stanice Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice,
Mlýny, Kytlice, Jedlová 22 , Chřibská, Rybniště, Krásná
Lípa, konečná v Rumburku! Kdekoli vystupte a užijte si to.
Tramvají do skal
Zdánlivě bizarní, ve skutečnosti jedinečné!
V Bad Schandau 48 snadno najdete nástupní
stanice historických žlutých vozů tramvaje,
které vás odvezou proti proudu říčky Křinice
až k Lichtenhainskému vodopádu. Na
slavnou Kuhstall, saskou Pravčickou bránu, je
to odtud dva kiláčky. Pohádka…
Odjezd z autobusového nádraží
v Děčíně
Směr
odjezd
Sněžník
9:32
Maxičky
11:25
Sněžník
13:57
Odjezdy z konečných stanic
Sněžník
10:25
Maxičky
12:00
Sněžník
14:50
Ceník
Sněžník Maxičky
Dospělá osoba 30 Kč
15 Kč
Děti do 15 let
15 Kč
7 Kč
Cyklobusy jezdí od 31. 3. 2012 do
28. 10. 2012 každou sobotu, neděli
a ve svátek. Cyklobus odjíždí
z autobusového nádraží v Děčíně ze
stanoviště č. 1. Nakládka a vykládka
kol jen v počáteční a cílové stanici.
Kola se přepravují zdarma.
Turistický autobus (linka 434)
je v provozu 7. 4. – 30. 9. 2012.
V měsících dubnu, květnu,
červnu a září jede v sobotu,
v neděli a o svátcích. V červenci
a srpnu denně.
Odjezd z autobusového nádr.
Děčín, směr Krásná Lípa
8:05 / 10:05 / 14:05 / 16:05
Odjezd z Krásné Lípy, směr Děčín
7:59 / 9:59 / 13:59 / 15:59
Kompletní jízdní řády a ceník
jízdného na www.dpmdas.cz
Výletní loď Poseidon
Odjezd z Děčína směr Hřensko každý
den (po–ne) vždy v 9:30 od můstku
pod děčínským zámkem. Plavby až
do Bad Schandau vždy ve středu,
pátek a neděli. Letošní novinkou
jsou daleké plavby do nedalekých
historických Drážďan, přezdívaných
„Florencie na Labi“. Lodní provoz
v měsících dubnu až září. Kompletní
jízdní řády a ceny jízdného
na www.labskaplavebni.cz.
Více na www.ceskesvycarsko.cz/
doprava/
39
KALENDÁŘ AKCÍ
Starostové, na co byste pozvali návštěvníky Českého Švýcarska do vaší obce?
www.ceska-kamenice.cz
koncem dubna – Sportovní den ve sportovní hale
obnovené po povodních
červen – Dětský den + 12. ročník Mezinárodního
hudebního festivalu (big bandy, dechové
orchestry, mažoretky)
září – Městské slavnosti a Mariánská pouť
Tradiční cyklistické závody pod hlavičkou Pekla
severu.
Martin Hruška
Česká Kamenice – Nejatraktivnější a nejnavštěvovanější je určitě i ve světě
známá poutní kaple Panny Marie. Nádherný je i kostel sv. Jakuba Většího s nově
zrekonstruovaným interiérem a vyhlídkovou věží, která poskytuje krásný rozhled
po celé městské památkové rezervaci. Velmi významná je i zřícenina Kamenického
hradu na Zámeckém vrchu s dřevěnou rozhlednou – máme v plánu vybudovat sem
pěší stezky a obnovit tu občerstvení. Okolí České Kamenice, „brány do Českého
Švýcarska“, je známé krásnými turistickými terény pro pěší i cyklisty.
František Pelant
Děčín – Pro Děčín jsou typické scenerie kaňonu řeky Labe. Výhledy na ně – třeba
z paluby výletní lodi, z oken děčínského zámku či vyhlídkové restaurace na
Pastýřské stěně – jsou nezapomenutelné. Další chloubou města je zoologická
zahrada. Děčínsko jako celek má rozmanitou a malebnou krajinu, pestrou
lidovou architekturu, atraktivní kulturní stánky, nevšední historii, kvalitní
regionální produkty, tradici. Nechte se inspirovat k návštěvě našeho krásného
města i celého Děčínska, srdečně vás k ní zvu.
Miroslav Jemelka
Dolní Poustevna – Jednoznačně do nově zrekonstruovaného kostelíčka,
který sedm desítek let čekal na své dokončení a nám se ho podařilo v roce
2009 zachránit pomocí finanční dotace z ROP Severozápad. Dnes je Centrum
setkávání chloubou obce a slouží místním občanům ke kulturním, společenským
i vzdělávacím akcím. Dále pak na více než dvě desítky drobných sakrálních
památek, které se nám z větší části podařilo opravit, a zachovat je tak pro další
generace.
www.mmdecin.cz
Po tři květnové víkendy Městské slavnosti Děčín
– hudební festival, historický trh májový a další
kulturní i sportovní akce.
Podrobnější kalendář akcí bude prezentován na
společném turistickém portálu obcí Děčínska
www.turistika.mmdecin.cz.
www.dolnipoustevna.cz
12. 5. – 36. ročník oblíbeného mezinárodního
turistického pochodu „Severní stopou“ (pořádá
místní Klub českých turistů Dolní Poustevna)
21.–23. 9. – 14. ročník Mezinárodního
loutkového festivalu
Doubice – Do mozkových lázní Doubice zvu kohokoli a kdykoli kvůli
jedinečné kombinaci krás přírody, zachovalé tradiční roztroušené zástavby,
čistého povětří a kypícího společenského života. Vede odtud mnoho nádherných
tras do celého Českého Švýcarska a navíc – u nás se už tradičně i dobře najíte!
www.doubice.cz
Doporučujeme sledovat webové stránky www.doubice.cz, kde zájemci najdou
nejčerstvější informace o mnohých akcích v obci.
Martin Schulz
Hřensko – Hřensko je jedinečné svou polohou – obec je zasazena do úzkého
kaňonu Kamenice a je obklopena hradbou vysokých skal. Díky nízkým teplotám
mezi skalami se tu daří horským rostlinám, což je při nevelké nadmořské výšce
Hřenska nevídaná rarita. Hřensko je ale především ideálním východiskem
k Pravčické bráně, největšímu klenotu Českého Švýcarska. Úchvatné soutěsky
– Edmundova i Divoká – jsou opět plně v provozu, rádi vás jimi provezeme na
lodičkách.
www.hrensko.cz
21. dubna – Janovský trhák – amatérská
cyklistická časovka do vrchu z Hřenska pro
všechny věkové kategorie
www.chribska.cz
Chřibská – Malebné městečko v srdci Českého Švýcarska má mnoho důvodů
k návštěvě. Rok od roku je populárnější Muzeum Tadeáše Haenkeho, slavného
rodáka, objevitele viktorie královské, krásné jsou toulky uličkami Chřibské mezi
podstávkovými domy, romantický výlet na Chřibský hrádek, příjemné koupání
v přírodním koupališti – a když už je turista krásami unaven, obecní restaurace
v novogotické radnici je vysloveně pohostinná...
Od května do září Chřibské kulturní léto – pestrý
program koncertů, výstav a dalších kulturních
akcí; program na www.chribska.cz
www.janovuhrenska.cz
21. 4. – Janovský trhák – tradiční amatérská
cyklistická časovka do vrchu pro cyklisty všech
věkových kategorií
koncem června – přejezd přes mlýnský rybník
na kole po prkně, spojený s koncertem
dechových orchestrů a vystoupením mažoretek
25. 8. – turnaj v petanku o putovní pohár
starosty Janova
Jan Machač
Janov – Janov je oáza klidu na dohled od Pravčické brány, je to atraktivní
výchozí bod výletů do národního parku České Švýcarsko. Dá se tu báječně
odpočívat v několika pohodlných penzionech, hrát golf na hřišti s nejkrásnějším
okolím v Česku – a uplatní se tu i začátečníci, jezdit na kole nebo se toulat pěšky.
Prostě odpočinek v nádherných kulisách – a přesně takový, jaký chcete. Do Saska
je to kousek, všechny turistické klenoty oblasti jsou na dosah...
František Zachula
Jetřichovice – Jetřichovice jsou jednou z nejatraktivnějších oblastí Českého
Švýcarska a nejkrásnější je jen tak se toulat okolím. Jetřichovické vyhlídky
jsou proslulé, nedaleká Trpasličí jeskyně nadchne nejen děti barevnými reliéfy
trpaslíků, původní hájovna v alpském stylu Tokáň je východiskem k nádherným
výletům do skal, loupežnický hrádek Šaunštejn opředený pověstmi
– v Jetřichovicích se turista prostě nesplete.
www.obec-jetrichovice.cz
Tradičními akcemi jsou Country Všemily,
Slunovrat Jetřichovice, taneční zábavy
v restauraci Praha, koupání v přírodním
koupališti v Campu Jetřichovice anebo v hotelu
Bellevue...
Jaroslav Fišer
www.jiretin.cz
Turnaje v letním sportovním areálu (kopaná,
tenis, beach volejbal)
25.–26. 5. – Tolštejnské slavnosti
15. 12. – Svatojiřetínský advent – předvánoční
akce na místní faře
40
Josef Zoser
Jiřetín pod Jedlovou – Kromě nádherné přírody můžete v obci zhlédnout hned
několik turisticky zajímavých míst: kostel Nejsvětější Trojice z roku 1612 na
náměstí, za ním stojící objekt fary z roku 1756 (s malým muzeem věnovaným
dolování), rozsáhlou rokokovou křížovou cestu postavenou v 18. století. Krásný
je výlet na Jedlovou s rozhlednou, restaurací, lanovým centrem a půjčovnou
horských koloběžek, anebo ke zřícenině hradu Tolštejn s celoročeně otevřenou
restaurací. Nevynechte prohlídku štoly bývalých stříbrných dolů.
KALENDÁŘ AKCÍ
Krásná Lípa – Pozval bych všechny na výlet do krásné krajiny Labských pískovců
a Lužických hor, do údolí říčky Křinice v Kyjově, na Köglerovu naučnou stezku
Krásnolipskem a rozhlednu na Vlčí hoře. Krásné jsou výlety za hranice – do
Žitavských hor a Horní Lužice i do Saského Švýcarska. V Krásné Lípě samotné
je to Dům Českého Švýcarska – kromě interaktivní expozice je tu i informační
středisko o našem turistickém regionu a jeho okolí, dále velký sportovní areál
a objekt Továrna (sauna, fitness) a akce v kulturním domě.
www.krasnalipa.cz
Zbyněk Linhart
Kytlice – Původně středověké sklářské huti dominuje kostel sv. Antonína
Paduánského s přilehlým hřbitovem s dodnes dochovanými náhrobky
významných osobností. Lákadlem je i lesní rybník s kytlickým vodníkem
Leopoldem Šmidrkalem, mlýnský vodopád, perfektně uchovávané poklady lidové
architektury, lesní divadlo vybudované v pískovcových masivech uprostřed
borovicového lesa a na podzim spousty hub!
www.obec-kytlice.cz
Josef Janouškovec
Pavel Svoboda
Mikulášovice – Naše městečko má řadu lákadel. Přímo ve městě je to kostel
sv. Mikuláše, potom přírodní koupaliště s přilehlým sportovním areálem,
nejsevernější rozhledna v Čechách – Tanečnice, tyčící se na kopci nad městem,
areál na Tomášově, trojboká kaple, opravené drobné sakrální památky…
Mikulášovice jsou také ideálním výchozím bodem pro výlety do obou národních
parků, českého i saského. Doporučit můžu i výlet na dřevěnou rozhlednu
Weifberg nebo do dinosauřího parku v blízkém Sebnitzu.
Miluše Trojanová
Lipovský dřevák – dřevosochání
tradiční Lipovský jarmark a trh starých řemesel
setkání rodáků
www.mikulasovice.cz
Jaroslav Sykáček
Růžová – Pozvala bych návštěvníky na procházku po naučné stezce Dědictví po
obci i okolí, která je věnována historii, flóře i fauně, do kostela sv. Petra a Pavla,
na Růžovský vrch anebo na výpravu k nedaleké romantické zřícenině Dolského
mlýna. Neměli by si nechat ujít ani návštěvu originální rukodělné Mydlárny
Rubens nebo vyhlídku z Pastevního vrchu.
www.rumburk.cz
18. 5. – Loretánská noc
červenec – Tour de Feminin o Cenu Českého Švýcarska
24.–25. 8. – Slavnosti města Rumburk
25. 8. – S veteránem severem – přehlídka
historických vozidel
září – Loretánské slavnosti
listopad–prosinec – výstava betlémů v Muzeu Rumburk
květen–červen – indiánská vesnička Březová
s programem pro děti
červenec–srpen – Dveře umění dokořán –
pravidelná letní výstava malířského umění
říjen – 300 let svěcení kostela sv. Petra a Pavla
www.krecany.cz
14. 7. – Starokřečanské slavnosti – zábavný
program pro děti, koncert v kostele, taneční zábava
www.mesto-sluknov.cz
František Moravec
Šluknov – Určitě do pozdně renesančního šluknovského zámku s expozicí
a regionálním informačním střediskem, do zámeckého parku, na křížovou cestu
s Getsemanskou zahradou a pozoruhodnými stavbami, do arboreta a na naučnou
stezku v Kunraticích, k patnácti úžasným památným stromům, třeba k Javorové
bráně v Rožanech, na podstávkové tkalcovské domky, architektonické památky
města anebo na nádherné cyklostezky, které se klikatí okolím města.
prestižní výstavy ve šluknovském zámku:
únor–duben – Příběhy a kresby dětí
z terezínského ghetta; březen–duben
– Arabela, unikátní výstava kostýmů a rekvizit
z televizního seriálu
29.–30. 6. – Zámecké slavnosti www.varnsdorf.cz
Eva Džumanová
Varnsdorf – Třeba na dominantu města, rozhlednu na vrchu Hrádek s kruhovým
rozhledem na města Varnsdorf a Seifhennersdorf a Lužické hory. Samotné město
nabídne procházky s poznáváním městské i tradiční lidové architektury, která je
zastoupena podstávkovými domy, typickými pro zdejší region. Nezaměnitelnou
součástí naší krajiny jsou drobné sakrální památky. Přírodovědně založené
návštěvníky zaujme jedinečnost chráněných stromů. Pozoruhodný je i barokní
kostel sv. Petra a Pavla anebo starokatolický kostel Proměnění Páně.
duben a květen – průvod velikonočních jezdců,
pomlázková zábava, Retro 1. máj, Nožířské slavnosti
červen a červenec – mistrovství ČR v turistickém
závodě, Zahradní slavnost v MŠ – loučení se
školáky, Petkyjáda na koupališti
září – loučení s létem na koupališti
listopad a prosinec – koncert ve Slovanském
domě, Mikulášovický advent
www.obec-ruzova.cz
Helena Křížková
Staré Křečany – Obec zapadá do půvabné krajiny především hojným zastoupením
lidové architektury v podobě podstávkových domů. Přímo v Křečanech je
pozoruhodný pozdně barokní kostel sv. Jana z Nepomuku, krásný je výlet
k pramenům Mandavy. V Kopci a Brtníkách najde turista okouzlující členité
partie skalních a lesních komplexů, v zimě a na jaře fantastické Brtnické
ledopády. Brtníky i Křečany nabízejí i zajímavé křížové cesty, Valdek zase
křehkou kapli Andělů strážných obklopenou lesy...
květen–září – představení v Lesním divadle
červen – Antonínská pouť a jarmark + Pohádkový les
www.lipova.cz
Lipová – Lipová je jednou z mála obcí, kde nejsou prakticky žádné stavby,
které by narušovaly oázu venkovského klidu. V malebné přírodě je rozloženo
mnoho nově opravených rybníků. V současné době probíhá příkladná
sanace podstávkového domu ve středu obce (informační centrum, muzeum
podstávkových domů), který bude pro veřejnost otevřen v roce 2012. Dále je
potřeba zmínit zámek a jeho okolí, které je opravdu nádherné. To jsou všechno
věci, proč byste měli naši malebnou obec navštívit.
Rumburk – Určitě do celoročně přístupné Lorety s ambitem s pozoruhodnou
Svatou chýší a raritními Svatými schody, na rozhlednu Dymník s naučnou
stezkou, do památkové rezervace s osmnácti podstávkovými domy tkalců
z 18. století anebo k procházce po městě s klenoty moderní i barokní
architektury – třeba nádherným raně barokním sloupem Nejsvětější Trojice
z roku 1681, do některého z našich čtyř kostelů, na mosty se sochami, na
křížovou cestu na Strážném vrchu, do sanatoria ve Frankensteinu…
8.–10. 6. – VI. ročník Mezinárodního folklorního
festivalu (jediný v Ústeckém kraji)
5.–8. 7. – 25. ročník Mezinárodního etapového
cyklistického závodu žen O pohár Českého Švýcarska
10.–12. 8. – Turistický pochod skalními hrádky
Labských pískovců
1. 9. – Den Českého Švýcarska – sraz motocyklů
Čechie-Böhmerland, Parkmaraton, doprovodné
akce, večerní koncert
Martin Louka
20. 4. – Jazzový pátek – 13. ročník
muzicírování v pivovaru Kocour
30. 4. – Rampušačka odchází
květen – Na Hrádek po stopách poustevníka
Vernara (turistický sraz)
7.–10. 6. – celostátní přehlídka dětských
souborů scénického tance Tanambourrée 2012
24. 6. – Výroční koncert Varnsdorfské filharmonie
23. 12. – vánoční jarmark
41
1
2
3
4
A
26
Severní
4
B
35
Národní park
Saské Švýcarsko
23
48
17
Kirn
itzs
Národní park
Saské Švýcarsko
C
15
18
ch
Mezn
Louka
14
16
D
6
19
24
47
46 Maxiãky
41
E
Ostrov
45
13 38
Tisá
DráÏìany Libouchec
D8
F
Ústí nad Labem
20 km
Fra
nad
5
6
7
8
Kleinwelka
25
12
34
5
7
Jonsdorf
15 km
Brtníky
44
8
Křin
ice
42
39
43
Národní park
České Švýcarsko
ní
a
Kyjov
Křinice
32
29 36 27
31
3
21
20
37
1
33
40
22
28
10
anti‰kov
d Plouãnicí
9
2
30
11
Legenda
Informační
střediska
Dům Českého Švýcarska Informační středisko a expozice
Českého Švýcarska Křinické nám. 10, 407 46 Krásná Lípa
Tel.: +420 412 383 413
Na Tokání – Saula*
Dolní Chřibská 284, 407 44 Dolní Chřibská
Tel.: +420 412 384 031 Jetřichovice*
407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky)
Tel.: +420 777 819 916
Hřensko (budova OÚ)
Hřensko 82, 407 17
Tel.: +420 412 554 286
Pravčická brána
Hřensko 82 (areál Pravčické brány)
Tel.: +420 412 554 286
Česká Kamenice
nám. Míru 73, 407 21 Česká Kamenice
Tel.: +420 412 582 600
Mikulášovice
Mikulášovice 1007, 407 79 Mikulášovice
Tel.: +420 412 394 114
Děčín
Zámek Děčín, Dlouhá jízda 1254, 405 01 Děčín 1
Tel.: +420 412 518 905
Šluknov (budova zámku)
Zámecká 642, 407 77 Šluknov
Tel.: +420 412 332 711
Tisá*
(budova obecního úřadu)
Tisá č. p. 205, 403 36 Tisá
Tel.: +420 475 222 440
* otevřeno pouze v letní sezóně
(duben–říjen)
Informační střediska
v Saském Švýcarsku
Bad Schandau
Dům Národního parku Saské Švýcarsko
(NationalparkZentrum)
Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau
Tel.: +49(0)35022 90030
Königstein
(Haus des Gastes Königstein)
Schreiberberg 2, D-01824 Königstein
Tel.: +49(0)35021 64607
Pirna
(TouristService im Canaletto-Haus)
Am Markt 1/2, D-01796 Pirna
Tel.: +49(0)3501 46570 č.Místo
str.
č.Místo
str.
1 Köglerův kříž
7 C7
26 Hraniční kámen (Severní) 21 A4
2 Bratrský oltář
7 E6
27 Jiřetín pod Jedlovou
22 D7
3 Kamenná kaple
7 D6
28 Jedlová
22 D7
29 Horní Podluží
23 D7
4 Centrum setkávání - kostelík7 B4
5 Mikulášovice
7 B5
30 Kytlice
23 E7
6 Janov
7 D4
31 Na Tokání
23 D6
7 Staré Křečany
7 B6
32 Doubice
23 C6
8 Vlčí Hora
7 C6
33 Krásná Lípa (sportareál) 23 C7
9 Jetřichovice
7 D5
34 Skloluxus Mikulášovice 25 B5
10 Dolský mlýn
8 D5
35 Dorf Wehlen
25 B1
11 Zřícenina hradu Tolštejn 10 D8
36 Štola sv. Jana Evangelisty 26 D7
12 Šluknovský zámek
11 A6
37 Dům Českého Švýcarska 29 C7
13 Děčínský zámek
13 E3
38 Restaurace Fabrika
14 Soutěsky Hřensko 15 D4
39 Penzion Kyjovská terasa 30 C6
15 Pravčická brána
15 D4
40 Penzion Na Stodolci
31 D6
16 Golf Janov
15 D4
41 Hotel Ostrov
31 E1
17 Bad Schandau 15 C2
42 Varnsdorfské uzeniny
18 Hřensko
15 D3
19 Pastevní vrch 18 D4
20 Jetřichovické skály
19 D5
21 Šaunštejn
19 D5
22 Křížový vrch
19 D6
23 Bastei
19 B1
24 Kamenická stráň
19 D4
25 Lipová
20 A5
30 E3
a Café Dlask
31 C8
43 Kyjovské údolí
32 C6
44 Brtnické ledopády
33 C6
45 Děčínský Sněžník
38 E2
46 Maxičky
38 E3
47 Labská cyklostezka
38 D3
48 Bad Schandau
– stanice tramvaje
39 C2
Podstávkový dům v Kamenické Stráni
Pravčická brána
Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko
Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa
Telefon: +420 412 383 000
E-mail: [email protected]
www.ceskesvycarsko.cz
Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2011
Autor textů: Rostislav Křivánek
Fotografie: Václav Sojka
Další fotografie: Tomáš John, Z. Patzelt, J. Laštůvka, archiv Českého Švýcarska, o. p. s.
Produkce a konzultace: NOESIS s.r.o.
Grafické zpracování a tisk: NOESIS s.r.o.
Neprodejné
ISBN: 978-80-87248-19-5
Obecně prospěšnou společnost České Švýcarsko podporují:
Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko:
Download

Stáhněte v PDF - České Švýcarsko