občasník dolnopočernické farnosti vydávaný pro vnitřní potřebu
vychází 23. června 2013
ročník XI. (2013), číslo 2
Úvodník
Milí farníci,
v poslední době jsme prožili několik pěkných událostí v naší farnosti. Mariánskou pouť do Sázavského
kláštera, biřmování mladých lidí otcem biskupem Karlem, křest Patrika a první svaté přijímání. Můžeme říci,
že dobrý Bůh nám dopřál mnoho svých milostí, které nás posilují na naší cestě životem. Já jsem dostal taky
velký dar, když jsem se mohl zúčastnit desetidenní česko-italské
italské štafety z Prahy až do Orvieta, města
eucharistie. Zde spolu s velkým množstvím lidí, kněží a biskupů jsem mohl vidět, jak se oslavuje
eucharistický zázrak Božího těla. A když jsem již u symboliky
iky cesty a běhu, tak dobíháme do cíle dalšího
školního roku a všichni jsme jistě rádi, protože nás čeká dvouměsíční krásné období prázdnin a dovolených.
Přeji proto nám všem, aby i do dalších dvou měsíců nám Bůh – náš Otec žehnal a my mohli prožít zase
něco
ěco krásného, co by nás obohatilo a pomohlo v našem lidském a křesťanském růstu. Doufám, že měsíc
září využijeme k tomu, abychom se o své zážitky a zkušenosti
sti z našich cest podělili. Já Vás
V již nyní zvu na
promítání filmu o štafetě Corpus Domini do Orvieta.
Žehná otec Pavel
Biřmování
V neděli 26. května 2013 se
v naší farnosti konala slavnost,
při které jsme (nás pět mladých
lidí z Dolnopočernické farnosti)
přijali
svátost
biřmování.
Jednalo se o teprve druhé
biřmování v novodobé historii
naší farnosti. Kdo jen trochu
mohl, nenechal si tuto událost
ujít. Lidí, kteří chtěli tuto
slavnost prožít s námi, bylo
opravdu mnoho, což nás velmi
potěšilo a alespoň z části to
kompenzovalo malý počet
přítomných kněží. Byli jsme rádi,
že nám svátost uděloval právě
biskup Kája Herbst, který
nepřítomnost svých spolubratrů
přijal s nadsázkou.
1 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
Kdo přišel, neprohloupil a byl
odměněn přichystaným pohoštěním.
Tímto děkujeme Marcele, která nám s
jeho přípravou pomáhala, našim
rodičům, prarodičům a všem ostatním
farníkům, kteří přispěli
svými
napečenými dobrotami. Tomu, že
lidem zajisté chutnalo (a nebo byli po
mši značně vyhládlí), nasvědčuje i fakt,
že - ač občerstvení nebylo málo - stoly
byly za chvíli téměř prázdné.
Tomuto našemu velkému
dni předcházela téměř dvouletá
příprava, kterou po celou dobu
vedl p. Pavel Čáp. Snažil se do
našich hlav dostat co nejvíce
znalostí o Duchu Svatém a
nejen o něm. Času, energie a
trpělivosti nám věnoval opravdu
hodně, za což mu patří velký
dík. Přestože nás Pavel Čáp
připravoval svědomitě, všichni
jsme si oddechli, že přítomný
biskup P. Kája Herbst naše
znalosti nakonec nezkoušel, jak
nám bylo dlouho dopředu
slibováno.
Ani špatné
počasí nám
tento den
nezkazilo a
Duch Svatý na
nás sestoupil i
přes množství
mraků. Teď už
na nás čeká
jen ten hlavní
úkol, a to,
abychom
přijatého
D u c h a
dokázali
nepřetržitě a s
r a d o s t í
předávat lidem
kolem nás.
Vaši
biřmovanci
2 z 12
ročník XI., 2013/2
První svaté přijímání a křest
23. června 2013
V neděli 9. června 2013 jsme při „desáté“ zažili velikou slávu. Po nedávném biřmování nastal jiný velký
den, tentokrát proběhlo první svaté přijímání. Poprvé přistoupilo ke stolu Páně hned deset dětí!!! Myslím, že
na naši malou farnost to je úctyhodné číslo. Na kazatelně visí pěkné tablo dětí. Jejich fota jsou součástí
plodů hrozna. Hrozna vyrůstajícího z pravého vinného kmene. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo
zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (Jan 15,5)
V kostele bylo plno a velice živo. Bylo mezi námi i mnoho miminek, batolat a malých dětí… A tak jsem
si při tom radostném hukotu a hemžen říkal, že toto první svaté přijímání jistě nebude v naší farnosti
poslední… Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl,
rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království
Boží.“ (Marek 10,14)
František Jakubec st.
V neděli 9. června 2013 přistoupilo v našem kostele 10 dětí k prvnímu svatému přijímání. Jednalo se
o tyto holky a kluky: Natálka a Eliška Vamberovy, Terezka a Honzík Rybánští, Terezka a Markétka
Blažkovy, Dominika Switalská, Terezka Šlosárková, Patrik Polák (Švejda) a Vojta Bulla. Ještě předtím přijal
Patrik svátost křtu.
Naši prvokomunikanti se na tento slavný den velmi pečlivě připravovali již od listopadu loňského roku
pod vedením Marcely Krňávkové a Katky Vlnasové a za podpory svých rodičů. V prvním bloku přípravy
„Ježíš uzdravuje“ se připravovali na svátost smíření, v bloku druhém „Ježíš nám dává chléb života“ se pak
připravovali na samotnou svátost eucharistie. Během této náročné přípravy absolvovali pro jistotu hned
dvakrát svatou zpověď. Při mši svaté se pak děti poprvé setkaly s Pánem v podobě chleba a vína.
3 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
Po mši svaté byli všichni farníci
pozváni na hostinu na faře, ta
proběhla v těch dnech zcela
výjimečně za krásného počasí na
faře a především kolem fary, jakoby
na znamení Boží radosti z nových
prvokomunikantů. Snad bude tato
událost
důležitým
mezníkem
v životě zmíněných dětí.
Miroslav Bulla
V neděli 9. června 2013 jsme
měli příležitost být u toho, když
jedenáct dětí z naší farnosti přijalo
svátost Prvního svatého přijímání.
Při slavnostní bohoslužbě, v níž
jsme oslavili Slavnost Těla a Krve
Páně, také přijal svátost křtu Patrik
Polák. Slavnostní mše, plná písní,
které perfektně připravila schola,
byla velmi působivá a nepochybuju
o tom, že prožití této slavnosti
bylo velkým zážitkem nejen
pro děti, ale i pro všechny
přítomné. Moc děkujeme
Marcele Krňávkové a Katce
Vlnasové, které děti k prvnímu
svatému přijímání celý rok
velmi obětavě připravovaly.
Děkujeme. Všem dětem, které
svátost
Prvního
svatého
přijímání prožily, přejeme
hodně Božího požehnání do
dalšího života.
Pouť farnosti 2013 nejen do Sázavského kláštera
Markéta Švejdová
Poutě provázejí křesťanské náboženství od jeho počátku až do dnešní doby a putování na místa svatá,
posvátná nebo místa, spojená se zázračnou událostí, patří od nepaměti k tradici světových náboženství.
V křesťanství, zejména římskokatolického vyznání, má poutní tradice hluboké kořeny a důležitý význam.
Pro farnost při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích, který je nejstarší stavbou této
lokality (asi 800 let), jsou mariánské poutě farnosti každoroční realitou již mnoho let. Kromě duchovního
významu samotné poutě a osvěty, tj. poznávání nových míst, je to jedna z možností, jak se mohou
dolnopočerničtí věřící neformálně setkat i při jiné příležitosti, než jen v kostele.
Také letos, v sobotu 11. května 2013, vyrazilo asi dvacet pět bratří a sester na pouť farnosti, v době
technicky vyspělé samozřejmě nikoliv pěšky. Tentokrát byl naším cílem nedaleký Sázavský klášter a kostel
4 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
Sv. Jakuba v Rovné u Stříbrné skalice. Po zazvonění budíku jsem ještě lehce zdřímnul, pochopitelně zase
nechtěně, nicméně i přes akademickou čtvrthodinku zdržení jsme na místo dorazili včas. Odjížděli jsme za
deště s obavami, jaké budeme mít počasí, a na místě nás zanedlouho k našemu překvapení vítalo slunce.
Cesta v autobuse probíhala jako vždy v příjemné atmosféře, pan farář Pavel nám požehnal na cestu
a po vstupních modlitbách Růžence, což přiznávám je pro mě vždy dosti vysilující, mohl každý vyjmout
z proutěného košíku tzv. Prokopův koláček, jeden anebo i dva, makový, či tvarohový, napekla je Hanička
Jirsáková. A zatímco jsme je koštovali a zapíjeli kávou či čajem z vlastních zásob, recitoval nám Jan Dušek,
průvodce Sázavského kláštera dvě básně. Vzpomínám si, před tím než jsem znovu na chvilku usnul, že
jedna, velice dlouhá, byla zcela určitě od Vrchlického a myslím, že právě o Sv. Prokopovi, zakladateli
kláštera, který byl již v roce 1204 svatořečen. Na tehdejší dobu to byla velká událost, za níž se skrývala
i usilovná diplomatická snaha tehdejšího českého panovníka.
Rozlehlý Sázavský klášter, který jako první na území Čech zavedl slovanskou liturgii ve
staroslověnštině, má mnohasetletou tradici a do jeho podoby se v úpravách promítlo několik slohů. Klášter
založil na počátku 11. století slovanský kněz Sv. Prokop, který se tehdy rozhodl usadit právě zde, aby se
v duchovní pustině pohanského světa utkával se zlem. Kvůli svému poslání rezignoval na světský život
a opustil dokonce i svoji ženu a děti. Pro zklamanou ženu je možná duchovní obrácení jejího manžela lépe
pochopitelné, než nevěra.
Svatý Prokop byl vůbec zajímavou osobností a jako jediný z českých světců nezemřel mučednickou
smrtí. Po příchodu na Sázavu žil poustevnickým životem, avšak brzy kolem sebe shromáždil podobně
smýšlející muže a vznikla poustevnická osada. Ve 30. letech 11. století se s Prokopem podle legendy
setkal jeho podporovatel a příznivec, přemyslovský kníže Oldřich, následně jeho syn Břetislav I.
a z poustevnické kolonie se postupně stal slovanský benediktinský klášter a Prokop prvním opatem. Po
smrti Prokopa v roce 1055 kníže Spytihněv II. vyhnal slovanské mnichy a do kláštera dosadil latinské
benediktiny. V roce 1061 však byli slovanští sázavští mniši Vratislavem povoláni zpět. Na samém sklonku
roku 1096 byli ale všichni slovanští mnichové definitivně vyhnáni knížetem Břetislavem II. a klášter byl
osazen břevnovskými benediktiny. Slovanské rukopisy byly – jak jinak – zničeny. Sázavský klášter má
vskutku pohnutou historii, do níž nás průvodce Jan Dušek podrobně zasvětil.
5 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
Po prvních vyčerpávajících
informacích o vzniku kláštera
jsme se z provzdušněného
parku odebrali do chladných
útrob
místního
barokního
kostela, abychom se připravili
na
mši
svatou,
kterou
celebroval otec Pavel, náš
dobrý kamarád a pastýř. Ve
svém
kázání
neopomněl
připomenout, že každá upřímná
modlitba k Panně Marii zesiluje
pro věřícího působení Ducha
svatého, což je zřejmě
způsobeno
tím,
že
po
Nanebevstoupení Panny Marie
je vztah mezi matkou a jejím synem Ježíšem ještě mimořádně silnější. V Bibli se o tom nic nepíše, protože
dogma o Nanebevzetí Panny Marie je nová věc, v roce 1950 ho vyhlásil papež Pius XII. Podle tohoto
dogmatu byla na konci svého pozemského života matka Kristova "vzata s duší i tělem do nebeské slávy".
Ať tak či onak, Bohem vyvolená Maria byla silnou a pro život Ježíše zásadní osobností a křesťan nemůže
modlitbou k Panně Marii nic zkazit. Po mši svaté jsme si pak prohlédli nejen obrazy a sochami bohatě
zdobený interiér kostela, ale i jeho kryptu, v níž jsou uloženy ostatky Sv. Prokopa. Legenda praví, že na
schodech do sklepení zakopne jen velký hříšník, a Otci Pavlovi se to k našemu překvapení skutečně
povedlo. Pravda je, že schody to jsou křivolaké, žádná rovná maratonská trať.
Kostel s kryptou je centrem Sázavského kláštera, a poloha krypty odpovídá původní kryptě, kde byl sv.
Prokop pochován. Později zde byly pohřbeny i jiné význačné osobnosti. V 15. století chrám zpustl, strop se
zhroutil a probořil i strop krypty. Koncem 16. stol. byli požádáni horníci, aby z rumiště vyprostili ostatky sv.
Prokopa. Byly odtud nevědomky vyzvednuty i různé kosti jiných zemřelých a převezeny roku 1588 do Prahy.
Pražský arcibiskup Sobek později navrátil sázavskému chrámu rámě sv. Prokopa, ostatek, který byl
oddělen od těla světce už roku 1205 a přechováván v katedrále sv. Víta v Praze. Ostatek sám přinesl na
Sázavu v roce 1669, čímž opět v klášteře ožila starobylá pocta sv. Prokopovi a věřící lid sem počal opět
putovat. Abych se přiznal, nejsem příliš nadšeným obdivovatelem jakýchkoliv ostatků ukrytých v relikviářích,
občas se totiž neví, čí je vlastně ta kost, která leží v nazdobeném katafalku vitríny. A pak, smrt si bere jen
tělo, a tělo je po smrti pouhý prach, nic, co by šlo podle mě obdivovat. V případě kousku vrácené ramenní
kosti se ale podle dochovaných pramenů zdá, že skutečně patří Sv. Prokopovi, stejně jako většina
Prokopových relikvií, jež dosud stále leží v kryptě sázavského kostela pod betonovou dlažbou.
Měli jsme možnost na vlastní oči spatřit i dřevěný koflík sv. Prokopa se lžičkou, které prý vyrobil světec
vlastníma rukama. Já jsem se k němu dostal jen skrze vlastní zvědavost, když můj zrak upoutala neobvyklá
tlačenice bratří a sester nad něčím, co jsem z dálky nebyl schopen rozpoznat. Někdy i vlastní osud člověka
je méně pohnutý, než anabáze věcí, které ho za jeho života provázely, ovšem za předpokladu, že člověk
vlastnící takové věci, je něčím výjimečný a slavný. Kupříkladu, můj otec nebyl z hlediska historie ničím moc
výjimečný kromě toho, že mě zplodil, postavil dům a zasadil strom, takže jeho oblíbené brýle, jakož i jiné
věci osobní potřeby nejsou nikde vystaveny a mám je stále u sebe doma. Rád je zdarma poskytnu
jakémukoliv muzeu. Ale zpět k mnohem významnějšímu jedinci.
Sv. Prokop dal z koflíku napít vody knížeti Oldřichovi a voda se přeměnila na víno. První zmínka
o tomto koflíku se nám zachovala ze 13. stol., kdy se na Sázavě uzdravil šílený člověk, který se z něho
napil. Prokop podle hodnověrných pramenů vůbec učinil za svého života mnoho doložitelných zázraků. Za
husitských bouří byl koflík ukraden, ale Bůh se prý postaral, aby se neztratil. Ti, kdo ho ukradli, jej cestou
6 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
z kláštera na cestě přes vrch Veletín k Praze odhodili. Po jisté době ho našla jedna sázavská žena
a odevzdala ho pánům z Valdštejna na Komorním Hrádku. Za třicetileté války byl koflík také uchráněn
zničení či ukradení a r. 1669 byl vrácen klášteru. Po zrušení kláštera Josefem II. se znovu někam ztratil, až
byl i se lžičkou nalezen r. 1811 v Broumově. Patron kostela Vilém Tiegel se sázavským farářem Janem
Chmelou vymohli vrácení těchto památek na Sázavu, kde jsou dodnes uchovávány v zákristii. No řekněte,
není to na obyčejný kus dřeva dosti složitá peripetie a poutavá historie se šťastným koncem?
Po opuštění potemnělých prostor kostela nás oslnilo sluníčko, stejně jako Jan Dušek, který při
následující prohlídce interiéru kláštera nešetřil důkladně podrobnými informacemi, při kterých se rozhodně
nedalo usnout. Jak bych také mohl, když první bod programu naší pouti jsme měli za sebou, a před námi se
otevřel prostor očekávané polední pauzy, čas přestávky k obědu, který každý z nás využil po svém. Mám
rád to uvolněné trousení se lidí na různá místa, tu chvilku osvobozenou od soustředění, uvolněnou v hlasité
rozmluvě, v pospolitosti, tu ve smíchu, tu ve vážném hovoru, při němž jeden ukusuje kus řízku, protože
řízek patří na výlety, druhý zapíjí posledními zbytky kávy okurkový salát, a ten, co bude psát tento text,
slastně pokuřuje své viržínko.
Když káva dojde, a chuť na ní přetrvává, člověk usoudí, že je třeba vydat se za ní. Tento nápad přivítalo
několik z nás, vždyť v nedaleké restauraci jistě kávu vaří a než pro nás autobus přijede, máme dosti času
vychutnat si nápoj všech nápojů. Jenomže není restaurace jako restaurace. Sezení venku na sluníčku bylo
sice příjemné, jen číšník s kávou jaksi nepřicházel, a když už konečně dorazil, několik z nás muselo
lahodný mok usrkávat z talířku. To se tak někdy stane, že hospodský přebere a přiopilý musí druhý den
obsluhovat hosty, které vůbec nečekal. Ještě že Hanička Jirsáková mu většinu prázdných hrnečků donesla
až do kuchyně, beztak jich během naší návštěvy rozbil několik. Autobus přijel jak bylo domluveno, jen
chvilku jsme čekali na Roberta Krňávka, jistě se zase někde zapomněl se svojí GPS navigací, a pak už
směřujeme do Stříbrné Skalice, ke kostelu Sv. Jakuba v obci Rovné, kde nás srdečně přivítal Jiří Bernat ze
Sdružení na záchranu kostela Sv.Jakuba a náš průvodce tímto kostelem.
Stavba to není veliká, ale zato mimořádně významná. Kostel sv. Jakuba je totiž unikátní uměleckou
výzdobou, kamennými reliéfy a freskami z konce 12. století, je to jedna z nejvzácnějších románských
památek u nás. Z 271 románských staveb v ČR jich má pouze 9 románskou výmalbu a naší chloubou může
být, že v našem kostelíku se též nacházejí románské fresky, ne sice v takovém rozsahu a kvalitě jako
v kostele S. Jakuba, ale i tak jsou velkou vzácností.
Kostel sv. Jakuba,
dodnes
obklopený
funkčním hřbitovem, je
jeden z nejkrásnějších
a nejdochovanějších
románských
kostelíků
v Čechách. Byl založen
před
rokem
1150
a přestavěn
pozdně
románsky kolem roku
1240. Kromě vzácných
kamenných reliéfů z 12
století jsou naprosto
unikátní románské malby
ze dvou období. Fresky z
poloviny 12. století jsou
velmi blízké salcburskému
malířství, malby z doby
kolem 13. století vytvářeli
7 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
kostela dokonale informovaným průvodcem,
ochotným trpělivě odpovídat na naše otázky. Komu
čest, tomu čest.
Mezitím se čas nachýlil k pozdnímu odpoledni
a cíle naší poutě máme za sebou. Jsme plni dojmů,
nabyti informacemi a ani se nám domů nechce.
Ještě prohlédnout hřbitov, ten je pro nás dosud
žijící smrtelníky vždy neocenitelnou inspirací,
naposledy se pokochat pohledy na okolní krajinu a
už musíme zamířit k autobusu, protože co je
dojednáno, to se musí dodržet. Posázaví je krásný
kraj, tak jsme ho ještě po požehnání na cestu
obhlíželi z oken autobusu, no, a pokud Pán dá, tak
příští rok vyrazíme zase někam jinam.
Noc kostelů u nás
již jiní mistři, ačkoliv se
snažili malíře
předchozího období
napodobit. Kromě
zobrazení Majestas
Domini, Krista, apoštolů
a legend o sv. Jakubovi a
sv. Mikuláši, zde najdeme
i méně jasné zobrazení
nejspíše sv. Prokopa,
zakladatele Sázavského
kláštera, z doby ještě
před jeho svatořečením.
Dlužno dodat, že pan
Bernat byl naprosto
skvělým a ve věci historie
Jan Paul
www.nockostelu.cz
V pátek 24. června 2013 v našem kostele proběhl již 4. ročník této akce. Před osmnáctou hodinou se
rozezněl zvon, který opět oznamoval, že další ročník je právě tady. Celý program, tak jako už tradičně,
zkušeně moderovala Anna Kvaltinová, která představila jednotlivé účinkující. Po skončení zvonění přivítal
netradičním způsobem návštěvníky P. Pavel Čáp, protože jeho cesta do italského Orvieta mu
neumožňovala, aby se přímo účastnil Noci kostelů a tak všechny přítomné pozdravil prostřednictvím
videonahrávky. Potom návštěvníky přivítal starosta zdejší městské části Zbyněk Richter, který mile
překvapil informací, že budoucímu depozitáři, jenž bude v našem kostele, věnuje zachráněný reliéf
z kostela na Chomutovsku. Zmínil se o dobré spolupráci MČ Dolní Počernice a farnosti a také o dobrých
vztazích mezi ním a P. Pavlem Čápem. Zdůraznil, že si rozumějí nejenom jako sportovci, ale i v péči o náš
kostel.
Dalším bodem programu bylo vystoupení naší scholy, která pod vedením Františka ml. Jakubce
nacvičila a velmi pěkně zahrála a zazpívala pásmo keltských, skotských a irských písní. Písně zkušeně a s
humorem uváděl Jan Žádník. Všem účinkujícím patří velký dík.
Po hudebním vystoupení následovala přednáška o misiích v Kongu. O svých zkušenostech s touto
zemí, s lidmi, kteří v ní žijí a svojí misionářskou činností mezi dětmi ulice nás seznámila energická
8 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
a usměvavá dívka Iveta Pešatová.
V Kongu ve městě Lubumbashi
v Bakanja centru pro opuštěné
chlapce působila od září 2011 do
července 2012. Její vyprávění
bylo vtipné, poučné a zajímavé.
Potom si návštěvníci měli
možnost prověřit svoje znalosti
v malém testu, který si spolu se
správným řešením mohli odnést
domů. Dále si měli možnost
prohlédnout zrestaurované fresky
a shlédnout promítání
s podrobným vysvětlením
jednotlivých částí nástěnných
maleb. Návštěvníci při odchodu z
kostela dostali na památku perníček z výtvarné dílny Hany Jirsákové.
Chtěla bych poděkovat jak všem návštěvníkům, protože setkání s nimi je vždycky velmi zajímavé
a obohacující, tak i všem, kdo se na této zajímavé akci v naší farnosti podíleli: těm, kdo vydávali brožůrky
a razítka, hlídali kostel, prováděli návštěvníky, zvonili, hráli, natáčeli, fotili, uklízeli …
Hodně sil, radosti a Božího požehnání při další Noci kostelů, která bude v pátek 23. května 2014.
Velikonoce 2013 ze „zákulisí“
Marcela Krňávková
Jistě mnozí znáte Don Boskovu první zkušenost s mládeží. Začínal oslovením jednoho chlapce. Kluka,
kterého chtěl kostelník vyhnat ze sakristie po zjištění, že neumí ministrovat...
Již tradičně pořádala mládež o Zeleném čtvrtku takzvaný Zelený výlet pro děti z naší farnosti. Dříve to
byla mládež soustředěná kolem fary v Dolních Počernicích, nyní to je mládež soustředěná kolem
pondělního „nábožka“ v Počernicích Horních, ve Chvalech. Pod taktovkou Ducha svatého a ... a Pavla
Heriana a jeho mladých pomocníků. Do velmi oblíbeného a populárního spolča pro náctileté si mládež
přivedla i nějaké své nevěřící kamarády, tak to tam je jistě pestré. No a tato různorodá mládež pomáhala s
programem onoho Zeleného výletu, který se přes obavy z počasí nakonec velmi vydařil. Po celé akci se
všichni sjeli na faru v D. P., kde se občerstvili a chystali se na večerní obřady.
I já jakožto kostelník se chystal. Do kostela jsem přišel s dostatečným předstihem, abych si vše v klidu
nachystal, než začne ministrantský nácvik před obřady. Ale ouha, žádný klid jsem na přípravu neměl, neboť
náš Pavel pozval na ministrování všechny kamarády pomocníky, se kterými byli na Zeleném výletě. A přišli
také s předstihem. V sakristii bylo hned přeplněno a já z toho byl úplně zaskočen a vyveden z míry. Myslel
jsem, že by bylo nejlepší, aby se do ministrantského oblékli jen ti, co běžně ministrují, a ne ti, co nejsou ani
pokřtění! Pavle, co sis to vymyslel, pozvat ministrovat i nevěřící – a tedy neministranty – zrovna na Zelený
čtvrtek? ...
Nakonec vše dopadlo výborně, vzorně ministrovali i nepokřtění kluci a byla z toho důstojná připomínka
Poslední večeře Páně, které nic nechybělo. Jen jedno... Z míry vyvedený kostelník zapomněl včas
nachystat žhavé uhlíky do kadidelnice... :-)
kostelník
Čarodky
Po zdařilém výletu na zelený čtvrtek jsem již v hlavě plánoval program na čarodějnice. Jenže, jak už to
bývá, čím dřív něco řeším, tím to všechno řeším na poslední chvíli. V den čarodějnic bylo hodně animátorů
na svých akcích a volných bylo hrstka. Nakonec však přes moje očekávání přišli všichni animátoři, kteří
9 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
mohli. Vše bylo připravené, jen rozhodit úkoly mezi ostatní a mohlo se začít si hrát s dětmi. Na začátku
jsme čekali jen pár dětí, ale čím čas utíkal, tím se víc dětí hrnulo na farní zahradu a my jsme byli velice rádi.
I přes rozdováděné děti a zapomenutou pyrotechniku doma, pro kterou jsem musel ještě těsně před
začátkem jet na kole, vše dopadlo podle plánu, a to i s počasím. Moc bych chtěl poděkovat všem
pomocníkům, kteří se podíleli na programu pro děti a to Verče, Anežce, Vaškovi, Vráťovi, Tomášovi,
Matoušovi a všem ostatním, kteří pomohli s realizováním celého večera. Děkujeme taky za děkovnou
SMSku. Víme, že naše snaha přinesla ovoce ve šťastných srdcích dětí i rodičů.
Za kouzelnickou školu
SKAM a poděkování předem
Pavel Jakubec
Blíží se tradiční Setkání Křesťanské Aktivní Mládeže – SKAM (více info na nástěnce v kostele).
Proběhne od pátku 14. do soboty 15. června 2013. Mládež z různých koutů Prahy i mimo Prahu se setká
proto, aby sportovala, aby se bavila, navazovala nová kamarádství, nevšedně si užila víkend, s ostatními se
sešla u stolu Páně… I s týmem organizátorů a dobrovolníků se SKAMu zúčastní 150 lidí. A právě pro těchto
150 lidí zajišťují někteří z Vás sobotní oběd. Jiní pomáhají finančně, mnozí akci podporují modlitbou. Všem
patří velký dík!!! U vaření obědů můžeme tyto díky konkretizovat na paní Bechyňákovou, Ješinovou,
Konečnou, Pokornou, Santolíkovou a na Vinšovi. Pevně doufáme, že se akce dobře vydaří a že splní svůj
účel. Za Vašeho velkého přispění. Díky.
V Praze dne 10. 6., František st. Jakubec
Velikonoce po čínsku
Milí spolufarníci, rád bych Vám opět napsal něco o našem
životě v Číně, ale je toho tak moc, o čem bych mohl psát, že je pro
mne moc těžké vybrat jen něco. Posledně jsem psal o našich
Vánocích, tak tentokrát o Velikonocích.
Protože jsme o žádném kostele v našem okolí nevěděli,
naplánovali jsme si na velikonoční vigilii cestu do Pekingu,
abychom mhli tuto nejdůležitější mši v katolické liturgii prožít
v některém z tamních kostelů. Byli jsme celkem zvědavi, jak bude
tato tak specifická bohoslužba vypadat v čínském pojetí. Ale musím
říci, že nakonec jsme byli spíše překvapeni podobnostmi a shodami,
které vyplývají z celkem přesných liturgických předpisů, než
drobnými odlišnostmi. I když na druhou stranu je pravda, že některé
části bohoslužby se od toho, jak jsme zvyklí od nás, lišily celkem
výrazně. Ale to ne tím, že by je Číňané pojímali zásadně jinak, ale
spíše důkladněji a opravdověji, než tomu bývá u nás. Už jen to, že
celá mše trvala kolem čtyř hodin, svědčí o skutečnosti, že nic se
neodbývalo a rozhodně nikdo neměl tendenci něco pokrátit nebo
zjednodušit, aby mše snad nebyla někomu moc
dlouhá nebo aby děti neusínaly. Jednou slavíme
vzkříšení Božího Syna, tak jaképak šizení…
K délce obřadů jistě také přispělo to, že
během mše přijalo křest asi 40 novokřtěnců.
Bylo působivé vidět jejich zástup (zmnožený
ještě kmotry a blízkými), když se přede mší a
před vlastními křestními obřady šikovali před
kostelem. A před kostelem se chystali nejen
katechumeni, ale kromě hranice také velké
10 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
nádoby s křestní vodou, protože
kromě počátečních obřadů svěcení
ohně i celý křestní obřad v druhé
polovině mše probíhal venku. A to
považte, že do kostela, na kterém
visel obří transparent s nápisem
„Kristus vstal z mrtvých, aleluja“, se
vstupuje z hlavní pěší zóny –
nejrušnější nákupní ulice této asi
patnáctimilionové metropole. Tomu
říkám evangelizace! Však také hlasy
kněží, které se z reproduktorů
snažily přehlušit ruch nákupní třídy a
jejích hlasitých reklam a poutačů,
přilákaly
spolu
s výrazným
oblečením a zajímavými obřady
pozornost nejednoho kolemjdoucího.
Silné zážitky ale nabízelo i dění uvnitř kostela.
Pro nás byl zajímavý už jen samotný velikonoční
chvalozpěv, jehož melodii máme tak zažitou, ale
který v čínštině běžně neslýcháváme. Do tmy
kostela ale nezněl jen tento chvalozpěv. I všechna
starozákonní čtení se (jak to i u nás kdysi
navrhoval otec Pavel Čáp) četla v neosvětleném,
tedy naprosto temném kostele. I když úplná tma
tam nebyla, protože ji lehce prozařovaly texty
všech čtení, zpěvů a modliteb, které se postupně
ve žlutých znacích objevovaly na mnoha plochých
obrazovkách, rozvěšených po kostele tak, aby každý mohl sledovat, co se zrovna čte, zpívá nebo modlí.
Bylo opravdu působivé a silně symbolické, když se pak při přechodu k novozákonním úryvkům celý kostel
rozzářil. A stejně plné symboliky (a liturgicky – pokud se nemýlím – zcela správné) také bylo, když po
bohoslužbě slova šli všichni kněží a ministranti znovu ven před kostel pro katechumeny, kteří byli pokřtěni
přímo na ulici před branou kostela a s pozadím blikajících reklam, aby teprve jako plnohodnotní křesťané
mohli následně vstoupit do kostela a účastnit se „tajemství“ eucharistie.
No, a když pořád píšu o tom, co a jak bylo působivé, nesmím zapomenout také na jednu významnou
skutečnost, která byla silným zážitkem jak pro nás, tak pro čínské souvěrce. Totiž že mezi černovlasými
ministranty obého pohlaví se objevili i dva malí blonďáčkové. A musím poctivě uznat, že dobrá škola
našeho pana kostelníka a jeho syna Pavla – někdejšího vedoucího ministrantů v našem kostele – se
nezapřela. Naši ministranti si na rozdíl od některých svých starších čínských „kolegů“ nekrátili dlouhou mši
hraním her na mobilech ani se během mše nedopovali jako někteří z nich sladkostmi.
Bylo by toho ještě mnoho, co bych Vám chtěl o pekingské Veliké noci napsat, ale ještě bych se rád
zmínil o dalším zážitku z následujících dní. Babička Hanička nám na velikonoce poslala perníková vajíčka
a zdobené vejdumky. Chtěli jsme se o ně podělit se sousedy, tak jsme je pozvali na večeři. A když jsme jim
tak vysvětlovali smysl Velikonoc, vzpomněl si náhle soused, že v sousedství jeho rodného domku ve
vedlejším městečku se vlastně také scházejí v malém domečku lidé, kteří také něco takového každoročně
oslavují. A tak jsme se po třičtvrtěročním pobytu zde konečně dozvěděli, kde je nejbližší kostelíček. Je to
vlastně jen přizpůsobený řadový rodinný domeček, kam kněz dojíždí jen jednou za měsíc až dva, ale
svatodušní svátky už jsme tam mohli prožít při mši se svými novými spolufarníky ☺.
11 z 12
ročník XI., 2013/2
23. června 2013
O další zážitky se s Vámi snad budeme moci podělit při naší dolnopočernické pouti, na niž se
chystáme. Do té doby Vám přeji hodně radosti a spokojenosti.
Havran
občasník farního společenství při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích,
vychází nepravidelně dle potřeby; na žádost můžeme zasílat e-mailem; o zařazení a použití
příspěvků rozhoduje P. Pavel Čáp, SDB; redakci a technické zpracování provádí Tomáš V.
F. Jirsák Havran; příspěvky dodávejte laskavě pokud možno jen v elektronické podobě, a to
na adresu [email protected], jinak předejte osobně administrátorovi; vyhrazujeme si
právo příspěvky redigovat bez vědomí autora, není-li zásadně dotčen obsah
............................................................................................................
12 z 12
Download

2/2013 - Farnost Dolní Počernice