7-8 | 2013
Římskokatolická farnost u kostela
svaté Terezie od Dítěte Ježíše
Ze života
ministrantů
Více na str. 7 – 10
Volejbalový turnaj Střípky z kurzů Alfa
I socha má svůj život
Ducha Svatého nevyfotíš
Česko, casino Evropy
4
6
18
22
28
ÚVODNÍ SLOVO
ÚVODNÍ SLOVO
Milí bratři a sestry,
čtenáři Kobylístku,
zdá se mi, že vzedmuté vody našich vodních toků v minulém měsíci byly malé
oproti už poněkolikáté velké bouřce
v naší politice. A co je těžší, jak rozpoznat,
z jakých temných proudů se ten bouřkový příval vyvalí? Ale třeba se to politickým
„meteorologům“ a politologickým odborníkům podaří. Nechme to jim, ale ani my nevypínejme z fungování zdravý „selský“ rozum
a ještě více zapojujme rozum osvícený vírou.
Toho je nám zapotřebí i v rovině církevní, neboť jak se to už z příznaků jeví,
i zde se větší bouře očekávají.
To, co si „dovoluje“papež František, je trochu moc. Tak například v katechezi k Roku
víry z 5. 6.: „Bůh svěřil poslání chránit
stvoření lidem, nikoli penězům“, říká:
„Papežové mluvili o lidské ekologii, úzce
související s ekologií životního prostředí,
Prožíváme krizi, což vidíme na životním prostředí, ale především na člověku. Člověk je
v ohrožení… A toto ohrožení je vážné, protože příčina problému není ledajaká, nýbrž
hluboká. Není to jenom otázka ekonomická,
2
nýbrž etická a antropologická… Dnes neporoučí člověk, nýbrž peníze!....Muži a ženy
jsou obětováni modlám zisku a spotřeby. To
je „kultura odpadu.“ Tak to nemůže být!...“
Ještě závažnější slova zazněla v promluvě papeže Františka v Klementinském sále Apoštolského paláce ke 150
papežským diplomatům nunciům), kteří
se sjeli v rámci Roku víry ještě na pozvání
papeže Benedikta ,. Slova papeže Františka
zazněla 21. 6. 2013. Z nich jen lehce vyjímám
několik odstavečků.
První bod papežovy úvahy se týkal kočovného života papežského diplomata.
„Řekl bych, že smysl spočívá právě
v tomto putování, které je středem života
víry. Počínaje Abrahámem…Starozákonní
otcové jen zdálky viděli a radostně vítali
to, co bylo slíbeno…. Každý z nás se může
sám sebe dotázat – co je pro mne příslibem,
na co hledím, co v životě hledám? Nikdy by
se nám nemělo zdát příliš samozřejmé, že
naším příslibem je Pán!... Statky a vyhlídky
tohoto světa nakonec vedou k rozčarování
Kobylístek
a k trvalé nespokojenosti s tím, co máme,.
Pán je dobro, které neklame. Vyžaduje to
však odpoutání od sebe, kterého lze dosáhnout pouze trvalým vztahem s Pánem a sjednocením života s Kristovým životem. Říká
se tomu důvěrnost s Ježíšem. Důvěrnost
s Ježíšem musí být každodenním pokrmem
papežského vyslance…. Jinak hrozí, že posvátnost mise zesměšníme.“
Poté svým zástupcům na apoštolských nunciaturách připomněl, že byť
jim není svěřena konkrétní část Božího
lidu, nepřestávají být pastýři: „Dělejte
vždy všechno s hlubokou láskou. Jste pastýři také ve vztazích se státními úřady a svými
kolegy. Hledejte neustále dobro – dobro pro
každého člověka a dobro církve. Tato pastorační činnost vyplývá z důvěrnosti s Kristem… Z vaší strany je nezbytné, abyste pracovali a profesionalitou….“
A tuto profesionalitu musí nunciové projevit při nelehkém úkolu, jímž je poradenství při nových biskupských jmenováních.
Svatý otec v závěru své promluvy načrtl
červenec - srpen 2013
základní linie pro výběr vhodných kandidátů biskupského úřadu: „Dbejte na to,
aby kandidáty byli takoví pastýři, kteří jsou
blízcí lidem…. Ať jsou to otcové a bratři, ať
jsou mírní, trpěliví a milosrdní, ať milují chudobu – vnitřní i vnější….. Ať nemají „smýšlení knížat“, nejsou ctižádostiví… Kéž jsou
schopni dohlížet na svěřené stádce a pečovat o jeho jednotu, ať umějí jít před stádem,
aby mu ukazovali cestu….“ .
Milí bratři a sestry všech generací,
přeji a vyprošuji vám všem prázdninově dovolenkový čas k odpočinku, k vnímání krásy
stvoření i k oživení, očištění a prohloubení vztahu s Bohem i mezi sebou navzájem!
I dost času k modlitbě za zvládnutí bouří
ve společnosti, v církvi i v rodinách.
A děkuji všem, kdo podle svých možností sloužíte Bohu i lidem.
Všem vám žehná
P. Josef Brtník
3
ZPRÁVY Z FARNOSTI
ZPRÁVY Z FARNOSTI
Pouť na Velehrad
Univerzita třetího věku
Již za pár dní na Velehrad poputují zástupy
nejen věřících, aby na tomto tak významném a krásném místě oslavily 1150 let
od příchodu sv.Cyrila a Metoděje. Máte možnost se ještě přihlásit do našich autobusů
na dvoudenní pouť 4. 7. - 5. 7. (info: Lucka
Ortiz, viz níže) nebo jednodenní pouť 5. 7.
(info: Zuzka Řeháková). Je možné si domluvit slevu na jízdném nebo můžete jet úplně
zadarmo, pokud se 4. 7. jako dobrovolník
zapojíte do prodeje misijních balónků pro
Adopci nablízko (projekt Salesiánské asociace Dona Bosca). Podrobné info je na farním
webu a přihlášky též možno vyplnit v sakristii. Těšíme se na další poutníky!
Lucka Ortiz, 777 794 311,
[email protected]
Zuzka Řeháková, 775 011 489
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s Katechetickém střediskem
vyhlásila na akademický rok 2013/2014 nový
ročník Univerzity třetího věku (U3V) „Základy
katolického náboženství – Teologie pro laiky“.
Nově slouží roční kurz k doplnění základních
znalostí z katolického náboženství. K získání
osvědčení je třeba absolvovat nejméně šest
přednášek ve školním roce a úspěšně vypracovat závěrečnou písemnou práci. Studium
U3V je určeno pro širokou veřejnost a k přijetí
se nevyžadují žádné předchozí znalosti ani určitý stupeň vzdělání.
Přednášky kurzu se budou konat v osmi sobotách od listopadu do dubna v sále Pastoračního střediska (kostel sv. Vojtěcha – zadní trakt
budovy KTF UK). Tento ročník bude zaměřen
seznámení s naukou víry (1. část setkání) a seznámení s Biblí a jejím výkladem v církvi (2.
část setkání). Přednášejícími budou vyučující
a doktorandi Katolické teologické fakulty.
Přihlášky zasílejte co nejdříve na adresu:
ADKS, Thákurova 3, 160 00 Praha 6). Formuláře přihlášek a bližší informace je možné získat
na kontaktech níže.
Lenka Jeřábková, www.ktf.cuni.cz
http://adks.apha.cz, [email protected],
220 181 317
Výuka náboženství 2013/2014
ve školách a v našich prostorách bude probíhat
obdobně jako v letošním školním roce. K přesunu dojde u výuky pro děti 6. a 7. třídy ve farních
prostorách z pondělí na úterý. Aktuální rozvrh bude k dispozici během září na webových
stránkách farnosti a v Kobylístku. Děkujeme
všem, kdo se na výuce podílíte a také rodičům,
kteří o ni mají pro své děti zájem.
Tomáš Redlich
Volejbalový turnaj SDB
Dne 7. září se na hřišti oratoře v Kobylisích
(umělá tráva) uskuteční volejbalový turnaj
SDB. Začátek bude v 9.00, registrace týmů
na hřišti v 8.45. Zájemce o účast prosíme
o přihlášení u Michala Svobody nebo Libora
Čaply. Přihlásit se mohou týmy i jednotlivci.
Libor Čapla
[email protected], [email protected]
4
Noční adorace 1. čtvrtky v měsíci
během prázdnin nebudou. Začnou až 5. září
a budou od 19.30 do 24.00. V říjnu k tomu
přistoupí skupinkové zamýšlení se nad nedělními texty Písma formou lectio divina. Budeme se učit s pomocí Ducha svatého vstupovat do duchovního obsahu Písma, který
se dotýká především srdce a uvádí nás více
do vztahu s Otcem a jeho Synem a nás mezi
sebou navzájem. Pravidelné čtvrteční adorace od 19.00 do 19.30 budou i o prázdninách.
P. Josef Brtník
Kobylístek
Táborák po bohoslužbě pro děti (foto: Petr Zelinka)
Děti ve farnosti
Školní rok jsme zakončili poslední středeční
bohoslužbou pro rodiny s dětmi a táborákem na farní zahradě. Děkuji za spolupráci
všem členům dětského týmu a těšíme se
na první setkání po prázdninách ve středu 4.
září, kdy při dětské mši svaté v 17.00 hodin
bude žehnání aktovek.
Petr Zelinka
červenec - srpen 2013
5
ZPRÁVY Z FARNOSTI
Střípky z kurzů Alfa
Milí farníci, rádi bychom se s vámi rozdělili
o několik zkušeností, které nám sdělili Ti,
kdo se letos účastnili kurzů Alfa, praktického úvodu do křesťanství. Nejvíce se líbily
diskuze ve skupinkách, které následují vždy
po přednášce na dané téma. Hosté večerního
kurzu pozitivně hodnotili i společné večeře,
zvláště možnost příjemného seznamování se
mezi sebou při dobrém jídle a vlídné atmosféře. I společný víkend s přednáškami o Duchu svatém byl pro mnohé velmi důležitou
událostí. Udělalo nám velikou radost, že se
někteří po absolvování kurzu rozhodli nastoupit cestu hlubšího poznávání křesťanství
a vztahu s Bohem nebo projevili zájem o pokračování v setkávání nad Písmem v menších
skupinkách („kurz Beta“) a postupně se tak
zapojují do života farnosti.
Zde je několik reakcí účastníků večerního
kurzu pro dospělé:
MLÁDEŽ
ale také ty, kdo hledají společenství nebo
jsou v naší farnosti „noví“, na večerní podzimní kurz Alfa v Kobylisích. Znáte-li někoho
takového, jste spolu s ním zváni, můžete mu
říci a doprovodit jej na úvodní večer. Pro dospělé se koná u sv. Terezičky ve čtvrtek 26. 9.
v 19.00 ve farním sále. Pro mládež v pondělí
7. 10. od 19.00. Pozvánky, přihlášky, program
i podrobnější informace najdete v kostele
i na farních webových stránkách. Můžete pozvat své blízké, známé a přijít se podívat mezi
nás. Více se dozvíte na kontaktech níže. Moc
prosíme o vaši modlitbu za všechny pozvané
a příchozí. Děkujeme vám.
Tomáš Redlich
Ze života ministrantů
Kurz Alfa pro dospělé, Tomáš Redlich
http://terezicka.sdb.cz/kurzy-alfa-/
283 029 141, 777 053 394
Kurz Alfa pro mládež, Filip Vodrážka
http://terezicka.sdb.cz/alfaml
776 338 607
Proč jste se rozhodl/a kurzu zúčastnit?
Téma mě zaujalo. Chtěl jsem poznat něco nového a rozšířit si obzor. Zájem o křesťanství.
Přinesla Vám účast na kurzu užitek?
Jaký?
Otevřeněji mluvit o víře a křesťanství, hlouběji
se zamyslet nad otázkami víry.Dozvěděla jsem
se nové věci a některé další jsem si vyjasnila.
Vyslechla jsem suprové přednášky a poznala
hodné a zajímavé lidi. Zůstanou mi vzpomínky,
poznámky, zážitky. Ano, nové myšlenky, nové
témata k zamyšlení.
Co se Vám na kurzu líbilo nejvíce?
Hloubka témat a vazba témat ke každodennímu životu. Poznání nových přátel a jejich osudů. Přátelská atmosféra. Dobrá organizace.
Srdečně zveme již nyní zájemce o poznávání
křesťanství, víry a vztahu s Ježíšem Kristem,
6
Skupina maxistrantů (foto: Petr Zelinka)
Poděkování za kolaboraci
Redakce moc děkuje všem našim externím
spolupracovníkům, kteří nám pravidelně přispívali do farního časopisu; pouze díky nim
je Kobylístek pestrým čtením. Velký dík patří
zejména šikovným tvůrcům stránky Dětem.
Srdečně děkujeme každému, kdo nám poslal
sebemenší zprávičku či příspěvek a pěkné fotografie. A všem čtenářům děkujeme za přízeň i trpělivost a zejména za veškeré podněty
a odezvy, kterých sice není moc, ale o to více
si jich v redakci vážíme.
Tomáš Redlich, František Reichel
Kobylístek
L
etošní školní rok jsme se s mladšími ministranty věnovali v celoroční etapové
hře osobám Cyrila a Metoděje, a také rozvíjení ministrantských dovedností. Během roku
rozšířili řady mladších ministrantů noví
kluci: Honza Růžička, Vojta Šrámek, Vincík
Schuster, David Syrový, Ondra Liška, Ríša
Dobíšek a Vojta Jelínek. Na závěr roku se konal tradiční táborák pro ministranty a jejich
rodiče, při kterém byly také vyhlášeny výsledky bodování a předání cen. Letošním vítězem a držitelem putovního poháru se stal
Dominik Blažek. K tradicím táboráku patří
také rituál přechodu mladších ministrantů
červenec - srpen 2013
mezi maxistranty. Kluci si připili na zdraví
štamprlí sirupu a museli vydržet dotek rozžhavenou železnou tyčí. Mezi maxistranty
letos přešli: Dominik Apacidis, Filip Jirák,
Max Klimeš, Tadeáš Míka, Michal Schuster
a Ondra Tichavský. Ve skupině je pak přivítal nový hlavní vedoucí maxistrantů Lukáš
Gregora, kterému tímto přejeme mnoho sil
a vytrvalosti do náročné služby. A děkujeme
také Vojtovi Smetanovi za jeho čtyřleté vedení maxistrantské skupiny a přejeme mu
vše dobré v jeho práci i osobním životě.
Petr Zelinka SDB
7
MLÁDEŽ
MLÁDEŽ
Maxipouť ke sv. Cyrilu a Metodějovi
P
arta 16 maxistrantů z naší drahé farnosti vyrazila na víkendovou pouť
na Velehrad. Místo bylo zvoleno jednak
vzhledem k blížícímu se výročí Konstantina a Metoděje a jednak proto, že Velehrad bylo místo pro naše země svým způsobem přelomové (ačkoliv tento přelom
byl v roce 885 biskupem Wichingem opět
přelomen). Zlom totiž čekal i naši skupinu. Po čtyřech letech v pozici hlavního vedoucího a šesti letech celkově emeritoval
Vojtěch „Dědek“ Smetana. Na jeho místo
nastoupil Lukáš Gregora.
Skupina pochodovala ve dvou kolonách; prvosledové maxistranty vedl mladý důstojník Lukáš spolu s duchovním
správcem skupiny feldkurátem Kmochym,
SDB. Druhý sled, který z Prahy přicestoval
ranním vlakem v sobotu před rozedněním, tvořil generál-oberfeldkurát Pavel
Kuchař, SDB a odstupující velitel Dědek.
Spojení obou pochodových kolon vyžadovalo znalost terénu a přesnou časovou součinnost. Druhý sled musel urazit
za necelý den to, co mladé maxistrantské
voje ušly za dva dny…
Slunce pálilo na moravská pole, když
maxistranti putovali zvlněným terénem
Chřibů. V podvečer se obě skupiny konečně setkaly na místě zvaném „Na Kaplance“, blíže základů cyrilometodějského
kostela. Zde před 1150 lety Konstantin
s Metodějem zakládali východoevropské
křesťanství. Bohoslužby se zde slouží
tedy víc než tisíc let (!)… Tam naši kněží
sloužili mši svatou, ve které proběhl obřad předání funkce hlavního vedoucího
i přináležících odznaků, misijního kříže
a pastýřské hole. A tak skončila jedna
maxistrantská kapitola, aby mohla být
odstartována kapitola nová…
8
Maxipuťák za sv. Cyrilem a Metodějem
Nedaleko skupina zatábořila, ve skrytosti lesa vyrostlo malé celtové městečko, jehož obyvatelé užívali ticha, stínu
a pohody. Na druhý den se připojil dosud
osamoceně, po valdensku putující bratr
Marf (Pavel Anderle, SDB). Konečně jsme
všichni doputovali na Velehrad, účastnili
se vítězné mše svaté, poobědvali a stále
rozprávějíce o proběhlých výletech, duchovních obnovách, chaloupkách a silvestrech, kráčeli k nádraží.
Dovolte mi prosím bratři a sestry, drazí rodiče, slovo na závěr. Za dobu, co jsem
se věnoval vedení maxistrantů, pubertálních řvounů a zároveň nejfantastičtější
klukovské/chlapské party, jakou jsem kdy
potkal, jsem se snažil řídit se donboskovským krédem: „Snaž se, aby tě měli rádi,
dřív než budeš chtít, aby se tě báli.“ Zda
se mi toto v onom velkolepém díle dařilo naplňovat, ukáže čas. Každý ze svěřených chlapců je osobnost, každý má jedinečná obdarování, hřivny, kterými může
proměňovat života svůj i kolem sebe. Nyní
je třeba se modlit za kluky i za nového
hlavního vedoucího, aby skupina dokázala dál kráčet ve světle povolání k dialogu,
vzdělání a službě. Bylo mi ctí.
Vojtěch Smetana předává po 4 letech vedení maxistrantů do rukou Lukáše Gregory. (foto: Petr Zelinka)
J
Vojtěch „Dědek“ Smetana, v.v.
Praha, 23.6. AD 2013
Kobylístek
iž za brzkého odpoledne jsme se v hojném počtu a s plnými silami sešli na Kobyliském náměstí a své putování zahájili
popovodňovou express jízdou metrem z Kobylis přímo až na Hlavní nádraží. Přestože
někteří jedinci měli problém s dochvilností
a dobíhali k vlaku na poslední chvíli, tak se
podařilo odjet podle plánu. Cesta do moravských Chřib nebyla krátká, ale nuda ve vlaku rozhodně nehrozila, ba naopak, několikahodinové putování vlakem uteklo jakoby
nic a v půl osmé večer se parta maxistrantů
červenec - srpen 2013
(včetně Pavla Andrleho – Marfa, který cestou přistoupil) v plné polní chystala zdolat
první kopec. Na místo prvního nocoviště
nebylo daleko, takže se podařilo dorazit
ještě za světla a s dostatkem času na stavbu malých přístřešků. Kreativita při stavbě
rozhodně nechyběla, a tak se klidné místo
v lese během chvíle proměnilo v malou vesnici s přístřešky různých tvarů v čele s nepřehlédnutelným palácem, který byl architektonickým výtvorem Štěpána Čaply, Pepy
Richtra, Standy Štarmana a Fabiána Blaž-
9
MLÁDEŽ
ka. A protože tma nás dohnala poněkud
rychle, usedli jsme k ohni a strávili večer
povídáním, hraním na kytaru a zpíváním.
V brzkých hodinách, kdy ještě všichni dřímali v hlubokém spánku pod svými
celtami, Vojta Smetana v Praze a Pavel Kuchař, SDB v Českých Budějovicích nasedali
na vlak, aby se mohli druhého dne k naší
výpravě připojit. Protože Vojta s Pavlem potřebovali dostatek času k dohnání našeho
náskoku, bylo ranní vstávání naplánováno
opravdu pohodově a po snídani nastal čas
vyrazit vstříc hlavnímu úseku našeho putování. Počasí bylo k pochodu naprosto ideální a tak se skupina maxistrantů přesouvala
takovým tempem, že Pavel s Vojtou, uhánějící od vlakového nádraží, měli značné problémy s doháněním svého zpoždění. Naše
putování obohatil Marf přípravou krátkého
zamyšlení nad jednotlivými událostmi našeho života a následným vytvářením malé
mapky označující tyto události.
Okolo poledne jsme po zdolání několikátého kopce dorazili na Klimentku (kaple
sv. Klimenta), kde jsme s velikým potleskem
přivítali Vojtu a Pavla, kterým se po celodopoledním snažení podařilo s obrovských funěním dohnat náš náskok. Prostředí okolo
malé kapličky posloužilo nejen jako místo
k obědu, ale také jako místo ke sloužení
mše svaté, jejíž součástí bylo předávání
ZPRÁVY Z SKM, SASM A SADBY
úřadu hlavního vedoucího, společně s jeho
insigniemi misijním křížem a holí, z rukou
vysluhujícího Vojtěcha Smetany do rukou
Lukáše Gregory. Nutno dodat, že tento úřad
byl předán ve výborném stavu a tímto bych
rád Vojtovi poděkoval za veškerou jeho práci a úsilí vložené do zodpovědného plnění
své funkce.
Druhá část cesty pokračovala pohodově
(a s konečně úplnou skupinou) přes hrad
Buchlov až do míst našho druhého nocoviště. Protože čas ubíhal rychleji, než se předpokládalo, bylo třeba založit tábor na jiném
místě, než bylo plánováno. To způsobilo
malé zmatky při shánění zbylých účastníků výpravy, kteří byli pozadu a tábořiště
buď přešli a nebo špatně odbočili. Přestože
místo nabízelo menší komfort než to z noci
předchozí (bohužel se naši pánové museli
obejít i bez svého paláce), přečkali jsme
noc bez větších problémů, ráno po cestě
vyzvedli Marfa, tábořícího o kilometr a půl
dále a společně dorazili na Velehrad. Na Velehradě jsme se přidali k dalším poutníkům
na mši svatou a poté po vydatném obědě
vyrazili na cestu zpět do Prahy.
Za maxistranty
Lukáš Gregora
Wake up! Zažít něco nového…
Zveme všechny mladé ve věku 14 – 16 let (výjimky jsou možné), kteří se pohybují okolo
„Terezičky“ a jejich kamarády.
Pojedeme o víkendu 11. - 13. 10. 2013
na okraj Plzně. Na programu je zajímavé
téma, diskuze, sport, hodně zábavy, muziky,
spoustu her, nebude chybět pěkná modlitba
a možná i trochu práce . Bude to skvělá příležitost poznat nové lidi!
10
Tuto akci pořádá skupina mladých lidí
z Úterků u Terky (pod záštitou salesiána
Marka Sklenáře). Přihlašování je možné již
nyní na webu farnosti (v sekci Akce). Případné dotazy můžete směřovat na Veroniku Kašparovou prostřednictvím mailu níže
nebo osobně. Těšíme se na vás!
Veronika Kašparová
[email protected]
Kobylístek
Postoj Salesiánského střediska mládeže
k dotacím spojeným s odvody z výherních
hracích přístrojů
S
alesiánské středisko mládeže, které
pracuje v Salesiánském centru s dětmi a mládeží, financuje svou činnost
jako nezisková organizace z řady zdrojů. Za rok 2012 bylo třeba získat zdroje
na činnost ve výši 4,2 mil Kč, přičemž celkové příjmy pokryla ve velké míře vlastní hospodářská činnost (45%), dary (18%)
a dotace z grantů (36%). V případě dotací
jde o granty Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství a tělovýchovy, granty Magistrátu hlavního města Prahy a v neposlední řadě o několik
grantů městské části Praha 8. Na těchto
místních grantech jsme loni získali 0,5
mil Kč, což je třetina grantových peněz.
V lednu letošního roku městská část
Prahy 8 opět vyhlásila jako každoročně grantová řízení v celkem pěti programech, přičemž souběžně uvedla, že
letošní krytí grantů bude z peněz magistrátu získaných přerozdělením odvodu z výherních hracích přístrojů za rok
2012. Nutno podotknout, že s novelou
loterijního zákona je jejich povinností
rozdělit část odvodů z hazardu na podporu sportu, kultury, školství, zdravotnictví
a na sociální oblast. Naše středisko letos
dosud žádalo v této skupině o dva projekty, přičemž uspělo pouze v jednom projektu: Příměstský tábor 2013 a to ve výši
70 tis Kč.
Bohužel v souvislosti s výsledky tohoto lednového grantového kola vyšly
na webových stránkách městské části
Prahy 8 a v červnovém časopisu Osmička
články, které svou podstatou zneužívají
červenec - srpen 2013
finanční potřeby podpořených neziskových organizací jako nástroj k ospravedlňování hazardu na území Prahy 8.
S tvrzeními:"Příjmy ze zdanění hazardu
pomáhají (...) Tyto peníze jsou i podle vyjádření zástupců těchto organizací nenahraditelné. Zákaz (hazardu) by znamenal,
že (....) mnoho důležitých prospěšných
činností skončí, nebo budou drasticky
omezeny." rozhodně nesouhlasíme. My,
stejně jako jiné dotčené sociálně prospěšné organizace víme, jaký dopad má
gamblerství na život rodin. Stojíme jednoznačně za minimalizací počtu heren
a výherních automatů na území Prahy 8,
respektive rádi bychom, aby zastupitelstvo co nejrychleji přijalo vyhlášku pro
regulaci hazardu na svém území podobně jako to udělaly jiné městské části.
Současně si uvědomujeme, že lokální grantová politika je pro náš provoz
důležitá (viz finanční analýza v úvodu
článku) a že musíme dále žádat o lokální
podporu naší činnosti. Samozřejmě roli
v tom hraje i jednoznačná snaha státu
přesunout financování sociálně prospěšných činností na lokální úroveň. Při této
lokální spolupráci ale uvítáme, když finance poskytované na naše projekty
budou jako dříve pocházet z veřejných
rozpočtů a nebudou spojovány s pro nás
nepřijatelnými činnostmi.
Michal Svoboda
11
ZPRÁVY Z SKM, SASM A SADBY
PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI
KERAMIKA NOVĚ
vyrobte si příští rok svůj vlastní hrneček na pití!
Ve výuce keramiky v SKM dochází postupně k některým změnám, o kterých bychom
vás chtěly informovat. Hlavně bychom chtěly změnit skladbu a čas kroužků, abychom
měly na děti více času, mohly se jim lépe
věnovat a opravdu je něco naučit. Pravděpodobné vyučovací dny budou – pondělí ,
středa, čtvrtek a pravděpodobné rozvržení
kroužků podle věku:
předškolní děti (nejdříve od 5 let)
– výuka 1 hod týdně
1. a 2. třída – výuka 1 hod týdně
3. a 4. třída – výuka 1,5 hod týdně
5. a 6. třída – výuka 1,5 hod týdně
7. třída a starší děti
– 2 hod- dle zájmu (1x za 14 dní)
dospělí
– 2 hod večer – dle zájmu (1x za 14 dní)
12
Od září náš tým pravděpodobně rozšíří Marie Muchová. Co se týče výpalu, podařilo se
nám během letošního roku zlepšit pálení
výrobků v peci, takže věci vycházejí hezky
naglazované a je možno je reálně používat.
Zápisy dětí do všech kroužků, nejenom keramického budou 4.a 5. září od 15 do 18 hod
v Salesiánském divadle.
Prostě těšíme se na vás, ať už jste pokročilí nebo začátečníci,
Barbora Hrůšová
Kobylístek
Setkání pastorační rady farnosti dne 9. 6.
Většina farníků byla nakonec ráda, že se Slavnost Těla a krve Páně kvůli dešti slavila
běžným způsobem v kostele a nikoliv na hřišti salesiánského areálu, jak se původně
plánovalo. To byl asi hlavní závěr hodnocení uvedené slavnosti během jednání pastorační
rady. Diskutovali jsme též o výzdobě kostela v souvislosti s touto slavností i o technických
opatřeních týkajících se přijímání pod obojí způsobou – alespoň jeden akolyta by měl
podávat namáčením (např. s ohledem na nemocné atd.).
Z
připomínek a postřehů k Noci kostelů
vyplývá, že příchozí mají spíše zájem
o prohlídku kostela jinak nedostupných
prostor – např. sakristie, a o připravený
program jeví menší zájem; tento postřeh
se budeme snažit zohlednit v přípravě příštího ročníku. Den salesiánského centra
zhodnotili radní vesměs pozitivně a kromě
drobných technických připomínek ocenili
s ohledem na nepříznivé počasí značnou
účast, a to i rodin s dětmi.
Vzhledem ke končícímu pastoračnímu
roku jsme se pustili i do jeho reflexe a hodnocení průběhu pastoračních činnosti, spojené s Rokem víry, Rokem eucharistie a Rokem pedagogiky Dona Boska, který díky
množství aktivit poněkud vyšel na prázdno.
Jednou z nejkladněji hodnocených skutečností byly měsíční témata prožívání mše
svaté, naopak farní plakáty „modré žížaly“
vyvolaly řadu kontroverzních poznámek.
Kromě rekapitulace jednotlivých aktivit v rámci uvedených Roků jsme hovořili
i o vhodnosti skloubení Roku víry a Roku
eucharistie a zamýšleli jsme se nad mírou,
do jaké se podařilo obě témata pastoračního roku popularizovat, nakolik se pastorační radě dařilo vtahovat ostatní farníky
do prožívání uvedených témat a jak velké
rezervy v komunikaci mezi členy rady a farníky ještě máme. Z často emotivní diskuze
vyplynulo, že hlavní nedostatky pastorační
rady se týkají právě oblasti komunikace
červenec - srpen 2013
s farní veřejností. Vlastní činnost pastorační rady byla též předmětem diskuze: zatímco Josef Brtník přišel s názorem, že radě se
podařilo pokročit od rozměrů spolu-prát-se k rozměru spolu-práce, míra emotivity
diskuze spíše svědčila o tom, že radě stále schází jednotný a ujasněný názor na její
smysl, poslání i způsob práce a každý jej při
své nejlepší vůli může vnímat z odlišného
hlediska.
Neméně emotivní byla diskuze nad pastoračním plánem na příští rok, který nám
nejprve Josef Brtník ve stručnosti představil. Též v jeho hodnocení byli členové rady
velmi odlišní; za hlavní nedostatky byly
nejčastěji uváděny nekonkrétnost, neuchopitelnost, nesnadná komunikativnost a obtížná realizovatelnost. Jinými slovy, byl plán
označen za dobrý ideový záměr, ale nikoliv
prováděcí (a proveditelný) plán pastorace.
Nicméně i na konci vášnivé diskuze jsme se
dohodli, že do konce června se ještě sejde
malá pracovní skupinka a pokusí se některé připomínky zapracovat do finální podoby pastoračního plánu.
Během prázdnin se pastorační rada
neschází, další setkání se uskuteční 22.
9. Děkujeme všem farníkům, kteří se naší
prací nenechali odradit ani znechutit a ještě na nás mysleli v modlitbách. Prosíme
všechny o modlitby za celou naši farnost.
Franta Reichel
13
ZE ŽIVOTA FARNOSTI
ZE ŽIVOTA FARNOSTI
Noc kostelů, megabubliny pro děti. (foto: Pepa Richtr)
Noc kostelů, megabubliny pro děti. (foto: Pepa Richtr)
Noc kostelů, tvoření pro děti. (foto: Pepa Richtr)
14
POMUŽNA 2013 - Pouť mužů na Svatou Horu. (foto: Kazimír Večerka)
Kobylístek
červenec - srpen 2013
15
SVĚDECTVÍ
Můj
křest
Už jako malý jsem, zvláště s tátou, občas
zašel do kostela, ale vzhledem k tomu, že
je táta protestant, tak jsme nechodili jinam
než k evangelíkům. Také jsme nechodili každou neděli, protože se to kvůli různým životním peripetiím nedalo stihnout. Do katolického kostela jsem se dostal poprvé, teda co
si pamatuji, na skautské výpravě. Nicméně
do skautu jsem chodit přestal, a také jsem
nebydlel s tátou, a tak jsem do kostela přestal chodit. Změna přišla, když jsem se svým
budoucím kmotrem jednou potkal a dlouho
do noci jsme si o víře povídali. Začal jsem
na svou vírou mnohem intensivněji přemýšlet a poprvé jsem zažil boží blízkost. Po pár
měsících jsem byl již pevně rozhodnut, že
se nechám pokřtít. Původně jsem si myslel,
že u protestantů, protože katolickou církev
jsem skoro neznal, ale díky mámině novému
manželovi, který je katolík, jsme začali chodit do katolického kostela a pochopil jsem,
proč katolíci dělají věci tak, jak je dělají.
Samotný obřad byl prostě nádherný.
Už venku u ohně jsem byl ve velikém
očekávání, které se mi naplnilo ve chvíli, kdy jsem si utíral obličej od svěcené
vody, a všechno mi začalo docházet. Boží
blízkost jsem v tu chvíli cítil všude okolo
sebe. Při biřmování se mi tento pocit ještě prohloubil. Ten pocit s časem neodplynul, ale zůstal.
Kryštof Petr Tvrdík
16
Kobylístek
červenec - srpen 2013
17
ROZHOVOR
ROZHOVOR
I socha má svůj život
Josefína Jonášová je originální mladá sochařka, kobyliská farnice, co dokáže vzbudit
pozornost jak svým dílem, tak hrou na housle v kapele Vobezdud. „Ráda se peru s hmotou,“
říká o sobě a prozrazuje i svůj názor na uměleckou stránku našeho kostela.
Je pro tebe důležité sledovat tvorbu
současných umělců?
Určitě. Dost mě baví chodit na výstavy, i když
někdy mě trochu zklamou.
Proč? Jak vnímáš současné umění?
Poslední dobou se často dělají hybridi, všech-
Kde čerpáš inspiraci?
Z různých životních situací a zážitků, taky
trochu ze snů a z takového toho „podivna života“. Občas mě něco napadne vlastně omylem, když periferním viděním vidím něco, co
tam vůbec není. Často mám tvůrčí náladu,
když jsem smutná, nejistá – to v sobě člověk
najednou objeví různé náboje, mysl je obrazotvornější. Ale v současné době žiju v spokojeném, pohodovém manželství, takže musím hledat inspiraci jinde. Hodně mě také
determinovalo dětství na samotě u Třeboně,
kde jsme po přestěhování z Prahy 8 nějaký
čas žili, protože táta tam pracoval na ochraně vyder. Tu romantiku z dětství mám v sobě
zakořeněnou, i když vyznávám i civilizaci.
A protože jsem z věřící rodiny, tak inspirativní jsou pro mě také příběhy z bible. Snažím
se o věcech přemýšlet z křesťanského hlediska, i když většina mých věcí tak asi moc
nepůsobí. Nelibuji si zrovna v andělíčcích.
Co právě tvoříš?
Dodělávám sochu na svou výstavu v Prachaticích, kterou budu mít v červenci.
V hlavě mi šrotuje pár věcí, ale musím si
to ještě trochu sesumírovat, aby to bylo co
nejvýmluvnější. Nad sochou člověk stráví
spoustu času, dá do ní hodně energie, materiálu i peněz, tak si za ní musí stát. Zároveň
to člověka musí bavit. Je to taková souhra
nadšení a zároveň závazku, že si sochu nedělám domů do sklepa, ale že se na to někdo druhý bude dívat.
Chtěla bys vytvořit něco pro sakrální
prostor?
18
už to hraničí s filmem. Také mě úplně dopalují unylé, pomalé záběry, na ty se vůbec nevydržím koukat.
Je pro tebe důležitá estetická stránka
umění?
Já estetickou stránku docela ocením. Ale někdy mám ráda, i když je to nekonvenční – protože estetika je často nastavená konvencemi
– když je v tom něco silného, na něco to naráží, nějak se to dotýká lidství. I to, co, někdo
považuje za hnus, může být pro druhého estetické – každý má hranice nastavené jinak.
Oceňuješ v umění řemeslnou práci?
Mám řemeslnost ráda, ráda se se svými sochami chvíli mořím. Ale nemám problém ani
s tím, když někdo dělá z prefabrikátů nebo
když tvoří minimalistické geometrické věci.
Ale musí to mít hloubku, třeba i komtemplativní rovinu.
Tvá diplomantská socha nazvaná Antikoncept je surrealisticky vypadající
postava s obrovskými nohami, kterými
proplouvají ryby. Jak jsi na ten námět
přišla?
Socha reflektuje prožitou zkušenost s žilní trombózou, kterou zapříčinilo mimo jiné
užívání hormonální antikoncepce. Musela jsem potom brát každý den warfarin
snižující srážlivost krve. Pořád mi to leželo v hlavě a chtěla jsem ten svůj příběh,
který se stal více holkám, nějak ztvárnit.
To bych chtěla určitě zkusit, protože jsem
se v poslední době moc nesetkala se současnou sochou v sakrálním pojetí. Lákalo by mě
se o to pokusit.
Máš představu, co by to bylo?
Třeba i nějakej krucifix bych si lajsla, i toho
anděla bych ráda zkusila. Lákal by mě také
beránek, ten se moc často nedělá. Některé
motivy jsou trochu opomíjené.
Kobylístek
no se mísí a mixuje, dělají se coververze a remixy všeho a i v umění se poslední dobou
všechno hodně recykluje. Také k tomu mám
někdy sklon. Na druhou stranu je dobře, že
vznikají nové materiály, které výtvarníci používají – umění pak získává nové pojetí.
Trošku mě mrzí, že posledních několik let frčí
konceptuální umění, kde se vytrácí vizuální
stránka věci, jde to hodně do textu či videa.
Video je samozřejmě také umění, ale občas
červenec - srpen 2013
Chtěla jsi sochou odradit od užívání
hormonální antikoncepce?
Nejsem zastánce hormonální antikoncepce.
Sochu jsem vytvořila jako varovný signál, aby
si holky uvědomily, že s tím můžou mít trable jako já. Nevyznám se moc v medicíně, ale
přijde mi, že se to používá jen pár desetiletí
a že je generačně ještě neprozkoumané, co to
může mít všechno za dopady.
19
ROZHOVOR
A proč nohami proplouvají ryby?
To vzniklo trochu později, když už jsem začala modelovat ty velké nohy. Chtěla jsem, aby
z toho bylo patrné ještě něco víc. Dozvěděla
jsem se, že kvůli antikoncepci je narušeno
rozmnožování ryb, protože hormony ovlivňují jejich pohlavní funkce. Chtěla jsem upozornit na to, že hormonální antikoncepce
má vliv i na životní prostředí. Ale možná to
byla i taková podvědomá revolta proti strašné soše kaprů, co stojí na kruháči v Třeboni. Je to obří socha tří kaprů, vypadá to jako
socialistický realismus, a přitom vznikla nedávno. Možná jsem ji tím chtěla pomstít.
Když zmiňuješ nehezkou sochu kaprů
v Třeboni, jak hodnotíš současnou
sochu ve veřejném prostoru?
Občas jsou takové záchvěvy, že vznikne
něco zajímavého, ale v Čechách zatím moc
soch ve veřejném prostoru není. Momentálně mě napadá návrh sochaře Krištofa Kintery, který chce udělat pomník zabitému cyklistovi na nábřeží Kapitána Jaroše. Kolo bude
umístěné na lampě, jakoby jelo do nebe. Ale
vzniká toho málo. Je to trochu paradoxní,
protože za komunismu se při stavbě sídliště dávalo pět procent na umění ve veřejném
prostoru. Hodně frčely různé sochy, které
dotvářely prostředí. To už se teď nedělá, což
je škoda. V Německu to přitom platí stále, že
určité procento z ceny veřejné stavby musí
jít na umění.
Jaká je funkce sochy ve veřejném
prostoru? Je vůbec důležité, aby sochy
ve veřejném prostoru byly?
Myslím si, že ano. Vidí je široká veřejnost,
do galerií moc lidí nepláchne. A i ta socha má
pak svůj život, místo nějak specifikuje. Lidé
si u ní například dávají rande nebo pro ni
vymyslí nějakou přezdívku, pojímají ji tak familierně. Socha je pak taková bytost, kámoš.
Ale než špatnou sochu, to radši pěkný strom.
20
DĚTEM
Jak bys po umělecké stránce hodnotila
náš kostel a jeho okolí?
Náš kostel mám ráda spíš kvůli atmosféře
než vzhledu. Líbí se mi to vřelé, živé a zároveň přívětivé prostředí, fakt, že tu máme
salesiánskou komunitu; že je to vlastně tak
trochu klášter, ale přístupný všem. Je to
i symbolické, jak kostel stojí u křižovatky.
Ale po pravdě, rekonstrukce kostela mě příliš nenadchla, přední stěnu s fialovým dekorem bych pojala jinak, i když vitráž ve tvaru
oka je originální prvek. Také se mi nelíbí
kostelní dlažba. Co se mi na našem kostele
líbí je svatostánek, docela mě zaujala i velká
socha Ježíše od Karla Stádníka, zajímavým
prvkem je i zvonička. Po umělecké stránce
mám radši staré kostely, ale ty na mnoho
lidí působí chladně, padá v nich na ně tíha.
Mým nejoblíbenějším kostelem je však kaple Ronchamp ve Francii od architekta Le
Corbusiera. Je hravá a působivá. A ráda také
rozjímám v krajině.
Vlaďka Jelínková
Josefína Jonášová, roz. Šimková (1986)
vystudovala Střední uměleckou školu
Václava Hollara a Akademii výtvarných
umění (AVU) obor socha v ateliéru
Jaroslava Róny. Vystavovala v několika
galeriích: Chemistry Gallery, v Trafačce,
DOXu, NODu, v třeboňské galerii.
Vytvořila výzdobu Božích muk v Třeboni.
Od 4. 7. do 30. 8. bude vystavovat
v Prachaticích se svým dědečkem, již
zemřelým sochařem Zdeňkem Šimkem.
Za své závěrečné diplomantské dílo
dostala cenu rektora AVU, o její díla
mají zájem sběratelé umění. Má tři sourozence, je vdaná. Její webové stránky
jsou: www.josefinajonasova.cz.
Kobylístek
Rubrika Dětem
Rádi bychom na stránkách prázdninového Kobylístku poděkovali dětem, které pro
naše nejmenší čtenáře v letošním roce připravovali rubriku Dětem. Přinesla mnoho
různorodých a tvůrčích nápadů. Děkujeme
za spolupráci, ochotu a tvořivou fantazii
Julii Blažkové, Johance Körblerové, Honzo-
vi Skružnému a Tondovi Felixovi. Připravenu pro ně máme malou odměnu, kterou jim
rádi za nás všechny předáme. Někteří nám
přislíbili pomoc i v příštím školním roce,
těšíme se tedy na jejich výtvory a srdečně
zveme ke spolupráci i další děti.
Redakce
Stránku dětem připravily
Julie Blažková
a Johanka Körblerová.
červenec - srpen 2013
21
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
Ducha svatého nevyfotíš
T
řetí květnovou neděli jsem byla v Kobylisích na bohoslužbě v 10:30. Bohoslužba byla velmi slavnostní, neboť se
sešlo více příležitostí k oslavě: slavnost
Seslání Ducha Svatého a udílení svátosti
biřmování otcem biskupem. Přesto ve mě
zanechala smíšené dojmy, o které bych
se chtěla podělit v tomto článku. Mnohokrát v jejím průběhu totiž podle mě přestávalo být jasné, že jde na prvním místě
o Boha a že On je v centru všeho, co se
právě v kostele děje.
Asi hlavní věcí, která k tomu přispěla, byl způsob, jak probíhalo fotografování. Při samotném biřmování fotograf,
ve snaze co nejlépe vše zachytit, chodil
po presbytáři, obíhal otce biskupa, nakláněl se nad něj a biřmovance, a každý
úkon osvětloval bleskem s průbojností
hodnou novináře na tiskovce nebo červeném koberci při příjezdu filmových
hvězd. Fotografování pak pokračovalo
i při bohoslužbě oběti; fotograf stál přímo před oltářem a focení pro něj mělo
přednost před modlitbou a účastí na průběhu bohoslužby.
Chápu, že pro někoho je biřmování
"životní událostí", kterou chce mít zaznamenanou. Jenže to nejdůležitější na této
události - Bůh a jeho působení v udělované svátosti - není vidět a nebude na fotografiích (a to ani s bleskem ;-) a bylo
by tedy podle mě třeba věnovat svou
pozornost především Jemu. Jinak se totiž hvězdami obřadu stávají otec biskup,
biřmovanci ... prostě lidé. Což se, zdá se
mi, v naší farnosti děje častěji: že bohoslužba je více orientovaná na naše lidské
projevy a méně na Boha, než by mohla
být. S dobrým úmyslem co nejvíce se zapojovat a přispět k oslavě Boha něčím
22
svým, se tolik soustředíme na činnosti
samotné, až Bůh v tom všem konání málem zůstává někde stranou.
Podobný problém vnímám a v tu neděli jsem vnímala i u rytmické liturgické
hudby. Snahou mladých bylo co nejlépe
zahrát a zazpívat, proto nacvičili mnoho
písní s bohatým doprovodem, ozvučením
... Jenže zatímco by hudba měla podle
potřeby doprovázet bohoslužbu, kapela
hraje a hraje ... a celý kostel čeká, až dohraje, aby se mohlo pokračovat. K dojmu,
že je mše prokládána vystoupeními, přispívá i to, že často zpívá jen hudební skupina na kůru, protože nacvičila něco nového (co věřící nemohou umět). Na konci
lidé zatleskají - a je to jako na koncertě.
Nebylo by na místě méně lidského umění a více pokory a modlitby, aby zůstalo
zřejmé, že se zpívá Bohu a ne ... publiku?
Nepřipadalo mi zřejmé, zda bohoslužba ještě byla ke slávě Boží, nebo už pro
slávu a pobaveni mladých. Jakoby biřmovanci, místo aby byli pokornými příjemci
svátosti, byli hvězdy a hlavní aktéři, focení a oslavovaní. Potom otec biskup, kapela ... a až na konci Bůh. Není nebezpečí, že jsme z oltáře snesli Boha a posadili
jsme tam člověka? Neztratilo se hledání
toho, co je Bohu milé a dokonalé, a nehledáme především, co nám zajistí lepší
emocionální prožití? Před tím ostatně varoval i otec biskup v promluvě: před přílišným důrazem na zážitky v duchovním
životě.
V nějakém Kobylístku se psalo, že věřící „samozřejmě nemusí na adoraci, pokud nechtějí“. Jistěže nucená adorace by
postrádala smysl, ale není to trochu komická starost? Neměli bychom být spíše
rádi, že máme tu možnost Boha uctívat?
Kobylístek
Don Bosco považoval adoraci Nejsvětější svátosti a úctu k Panně Marii za dva
pilíře pravé a bezpečné zbožnosti. Jenže - při adoraci nejde o žádnou činnost,
kterou bychom si mohli užít a vyniknout
při ní - tak možná proto není dost cool
a zábavná a mnoho veřících tam člověk
nepotká?
Přála bych si i nám všem u Terezky,
abychom si uměli jako Marie z Evangelia
vybrat nejlepší úděl: věnovat plnou pozornost Bohu. (Nebo si umíte představit,
že by apoštolové při seslání Ducha svatého začali řešit, že tohle si přece musejí
vyfotit? :-) Budu se za to modlit.
Kateřina Farlíková,
redakce Jan Farlík
Solidarita je sdílení lidství
Co pro nás znamená slovo „solidarita“? Příliš jsme si zvykli rozumět mu v intencích
„má dáti-dal“. Solidarita pro nás často končí
u převodu peněz na účet organizací podporujících děti v Africe.
je to ovoce vnitřního zápasu. Každý den jsme
postaveni před výzvu, abychom si znovu prošli
cestu od obav k důvěře,“ dodává bratr Alois.
Důvěru tedy člověk nevolí proto, že by neznal rizika, ale volí ji navzdory jim.
Na cestě k nové solidaritě
Proto bratři z Taizé představili na evropském setkání v Berlíně na přelomu roku
2011/2012 význam tříleté cesty k „nové solidaritě“, na niž všechny zvou. Cílem této cesty není být v první řadě štědřejší při bankovních převodech. Znamená to objevovat stále
znovu naši lidskost a hluboké přesvědčení
o nezbytnosti dělit se s druhými. Dělit se nejen o peníze, ale i o svůj čas, své síly, svůj
domov i o své duchovní prameny...
„To však vyžaduje odvahu a odhodlanost
stále znovu se vracet ke zdrojům důvěry, abychom dokázali být vůči druhým otevření. Bez
důvěry nemůže žít žádný člověk ani žádná lidská společnost,“ píše představený komunity
Taizé bratr Alois v dopise mladým na rok
2013. Když člověk důvěřuje, riskuje zklamání, zranění. „Důvěra není slepá naivita, není
to laciné slovo. Je třeba se pro ni rozhodnout,
Hle, stojím přede dveřmi a tluču
„Vzpomínám si na jedny Vánoce, které jsem
slavil jako ještě malý kluk s rodičemi v Polsku,“ vypráví bratr Wojtek z Taizé. „Na Štědrý večer jsme dodržovali tradici, že jsme vždy
prostírali jedno místo navíc, kdyby náhodou
přišel host. Jeden Štědrý den neočekávaný
host vskutku přišel – byl to bezdomovec, který
prosil, zda by si u nás mohl zajít na záchod.
Měl jsem z něj strach a představa, že ten zapáchající muž použije náš záchod mě moc netěšila, ale maminka ho nakonec pustila,“ vzpomíná bratr na zážitek, který ho hluboce zasáhl.
„Když jsme pak večeřeli a já koukal na prázdný talíř prostřený pro hosta, říkal jsem si: Tak
proč vlastně talíř navíc prostíráme, když pak
ani nedokážeme hosta přijmout?“
Příliš jsme si zvykli na pohodlí svých domovů. Naše byty a domy jsou jako opevněné
hrady, do kterých nechceme nikoho vpus-
červenec - srpen 2013
23
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
tit. Když probíhaly během Arabského jara
nepokoje v Tunisku či Libyii, Evropané se
nejvíce báli přílivu imigrantů. Jejich množství na italském ostrově Lampedusa mnohé
znepokojoval. Bylo jich tam několik desítek
tisíc. Do chudých států sousedících s Libyí –
Egypta či Tuniska – však uprchlo téměř milion Libyjců. Většinu z nich ubytovali místní u sebe doma. Kdo z nás by byl ochoten
Do chudých států sousedících
s Libyí - Egypta či Tuniska
uprchlo téměř milion Libyjců.
Většinu z nich ubytovali
místní u sebe doma.
přijmout cizího člověka do svého domova?
Stejně tak se uzavíráme, i když vyjdeme ven,
své ulity si nosíme s sebou. Kolikrát si najdeme čas na vlídné slovo pro někoho, kdo
nás obtěžuje? Čas pro rozhovor s člověkem
bez domova, jenž žebrá na ulici? Jak často se
setkáváme a modlíme s křesťany z různých
církví? Dokážeme nezištně pomoct ve své
rodině, farnosti, ve svém okolí? Přitom Ježíšovo podobenství mluví jasně:
„Hladověl jsem a vy jste mi dali najíst, měl
jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě. Byl jsem nahý a oblékli
jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě,
byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.' Teh-
24
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
dy mu ti spravedliví odpoví: 'Pane, kdy jsme tě
viděli hladového a nakrmili tě, anebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli jako
cizince a přijali tě, anebo nahého a oblékli tě?
Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři
a přišli jsme k tobě?' A král jim odpoví: 'Amen,
říkám vám, že cokoli jste udělali nejmenšímu
z těchto mých bratrů, to jste udělali mně.' (Matouš 25,35-40)
Solidarita jako sdílení lidství
Abychom dokázali být solidární, musíme
především obnovovat vztah k Bohu a k druhým lidem. „Víra se dnes jeví jako riziko, jako
odvaha k důvěře. Neznamená ani tak to, že
se hlásíme k určitým pravdám, ale že žijeme
ve vztahu s Bohem,“ píše bratr Alois. Podobná
slova napsal v encyklice Bůh je láska i papež
Benedikt XVI: „Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká
velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou,
která otevírá před životem nový obzor a dává
mu rozhodující zaměření.“
Bůh nevyzývá křesťany, aby se stali izolovaným vyvoleným národem, ale aby svou vírou-důvěrou prosolili a prokvasili celý svět.
„Kvas projeví svou sílu teprve tehdy, když se
přiblíží k těstu; když se k němu nejen přiblíží,
ale když se do těsta důkladně zamíchá a dokonale se s ním smísí,“ napsal již ve 4. století
Jan Zlatoústý. Naše solidarita se tedy nemůže omezovat jen na naše rodiny, přátele, souvěrce či lidi stejné kultury. Nemůžeme chtít
sdílet s ostatními naši víru v Boha a „evangelizovat“, pokud nechceme s ostatními, věřícími i nevěřícími, sdílet to, co nás se všemi
spojuje – naše lidství. Již svatý Pavel, nadšený apoštol radostné zvěsti, napsal:„Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem
všech, abych mnohé získal“ (1 Kor 9, 19)
Vlaďka Jelínková
Kobylístek
Vzpomínka
C
htěla bych se s vámi podělit o jednu zkušenost a také vzpomínku na moji celoživotní
kamarádku. Poznali jsme se, když mně bylo asi
deset let – chodila jsem do 3. třídy a ona u nás
suplovala český jazyk. Už tenkrát upoutala mou
pozornost - vysoká, štíhlá a krásná mladá žena,
laskavá, ale také přísná a nesmlouvavá. Dodnes
si pamatuji, jak mě „seřvala“ (promiňte mi ten
výraz) za to, že jsem nedávala pozor a nevěděla
jsem, co se čte a bavila se při hodině a vyrušovala, což učitele obvykle velmi „vytáčí“. Čas plynul
a paní učitelku jsem ve škole již nezahlédla. Myslela jsem si, že se třeba vdala, má rodinu a už nemůže učit. Potkaly jsme se až o mnoho let později
– cestou ze mše svaté. Dala se se mnou do řeči,
já jsem se na ni už moc nepamatovala, řekla mi
své jméno a věk a navrhla tykání. Mě bylo v té
době skoro 15 let – jí táhlo na třicet. Dozvěděla
jsem se, že jsme vlastně sousedky, bydlela o dvě
ulice dál – sama bez rodičů (ti zemřeli při autonehodě) a rodiny (přítel se s ní rozešel poté, co
jí byla diagnostikována závažná psychická choroba). Ze školství musela odejít, kvůli psychické
nemoci, kterou nastartovala tragická smrt rodičů. Dlouho jsme si povídaly po cestě domů a pak
mne pozvala na návštěvu k sobě. Zjistila jsem,
že máme obě hodně společného – zájmy a hlavně společnou víru. Ona byla čerstvě (asi rok)
pokřtěná. Měla výbornou kmotru, která jí také
zároveň nahrazovala matku a rodinu. Dlouhá
léta jsme byly v kontaktu, navštěvovaly jsme se,
povzbuzovaly ve víře, modlily se spolu. Bylo také
spousty legrace – byla to velká „srandistka“ a optimistka. Navzdory mnoha zdravotním obtížím,
kvůli kterým musela odejít od práce s dětmi, kterou milovala a byla v invalidním důchodu. Brala
to velice statečně, ale přeci jen ji někdy zamrzelo,
že je takto nemocná a tudíž nemá dobré vyhlídky
do budoucna. Vlastně po celý zbytek svého života si příležitostně přivydělávala na brigádách,
většinou to byly úklidové práce. Poslední léta
červenec - srpen 2013
se její stav – jak zdravotně, tak duševně začal
postupně zhoršovat. Přidaly se další problémy s alkoholem. Jistě tušíte, kam taková cesta vede.
Byla vystěhována ze stého bytu, protože dlužila
na nájemném a byla nucena bydlet po různých
ubytovnách. Já jsem vzhledem k narůstajícím
pracovním povinnostem nebyla schopna se sní
tak často stýkat, jako dříve.
Stav se postupně horšil, byly nutné časté
hospitalizace, měla velké problémy s příjmem
potravy, zhubla. Přestala pracovat a na konci
skončila na ulici, protože neměla už ani na tu
ubytovnu. Přestože jí byla z různých stran nabízena pomoc (azylový dům, charita atd.) ona to
nebyla schopna již přijmout, vzhledem k osobnosti v důsledku nemoci a alkoholismu. Takto
živořila několik měsíců, Pak sama přišla, že je jí
zle a nechala se hospitalizovat s dobrým předsevzetím, že zanechá pití a nastoupí na odvykací
léčbu. I přes snahu její i ošetřujícího personálu
se nepodařilo tento záměr uskutečnit a byla proto předčasně propuštěna pro závažné porušení
léčebného řádu a krátce na to za několik měsíců
zemřela v poměrně mladém věku.
Chtěla bych tímto příběhem sdělit, že cesty
Páně jsou různé a nikdy nevíme, jaké nesnáze
nás i naše bližní potkají. Tento příběh bohužel nedopadl dobře, ale jsou i případy, kdy se
léčba zdaří a člověku se podaří dostat se zpět
na správnou cestu. Je to různé. Je důležité potkat
na své životní cestě ty správné bratry a sestry,
kteří vám budou oporou.
Já měla to štěstí, že jsem svou kamarádku
mohla provázet po celý její život. Byla mi vzorem
ve víře. Dokud jí to zdravotní strav dovoloval,
starala se i o druhé, např. pomáhala starším farníkům s úklidem domácností. Snažila se dodržovat evangelijní zásadu: „když činíš dobro, ať neví
tvá pravice, co činí tvá levice“.
Je velmi důležité mít oči otevřené a být pro
druhé oporou, neboť nikdy sami nevíme, do jaké
situace se můžeme dostat.
Dana Suchá
25
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
Píseň vděčnosti za radost a příští blaženost
V
písni o Panně Marii (Kancionál č. 812)
se zpívá: „požíváš teď oné blaženosti připravené tobě od věčnosti od dobroty
Boha věčného…“
Blaženost, která nekončí, je pro nás připravena až v nebi. Blaženost, kterou můžeme prožít zde na zemi, není trvalá. Je jako
lehký vánek, který přijde a zase odejde.
Můžeme si ji přát, ale nemůžeme ji uchopit
a podržet. O trvalé blaženosti smíme jenom
snít. Tak jako blaženost je pomíjivá, tak
i její prožitek je spojen s nestálým postojem
a stavem subjektu. V duchovním smyslu nejvyšší blažeností je být v blízkosti Boha, patřit
na Něho, vidět Jeho Tvář. Kdo očekává naplnění pocitu blaženosti od člověka – ať už přítele, druha, člena rodiny, bývá posléze zklamán. Vždyť důvěřovat lze jedině Bohu a ne
člověku. Tolikrát jsme se o tom přesvědčili,
a přesto se nenecháme odradit od marného
očekávání blaženosti odtud, odkud nemůže
nikdy přijít. Své naděje nevkládáme v Boha,
očekáváme více od sebe a od lidí okolo nás.
V mládí se rádi necháme unést každou příležitostí na hluboký prožitek blaženosti
s někým, koho milujeme. Když jsme zklamáni, octneme se v nebezpečí ztráty důvěry
v přitažlivost a krásu života. Některá náboženství zakládají celou nauku víry na obřadech směřujících k vytváření individuálního
duchovního stavu blaženosti jako nejvyššího životního cíle. Ale všechna úsilí v tomto směru končí nezdarem, protože směřují
k povýšení prožitku slasti a blaha nad ostatní hodnoty života.
Jinak se to má s pocitem radosti. Na rozdíl od blaženosti není radost uzavřená sama
do sebe. Naopak, potřebuje se sdílet. V tomto smyslu stojí v určité opozici vůči blaženosti. Protože radost nevzniká jako prožitek
uzavřený do sebe, jako pocit, který je jedině
26
mým vlastnictvím, pak se nevymezí sama
o sobě, ale v sounáležitosti se vším ostatním.
Člověk prožívající radost je spojen s něčím,
co ho přesahuje, proto se nemůže uzavřít
do sebe, ale otevírá se tím, že zpřístupňuje
sebe a své nitro ke sdílení prožitku radosti
s ostatními lidmi kolem. Opravdovou může
být radost jen tehdy, když je upřímná, když
mě ohromí a když najdu někoho, s kým ji
budu sdílet. Kdo to nedokáže, kdo nedokáže
své nitro otevřít, nemůže prožívat ani plnost
radosti; je odsouzen k osamělosti, k nespokojenosti se svým okolím i se sebou samotným. Kdysi jsem se účastnila ankety: Jak si
představuješ ideálně prožitou dovolenou?
Mnoho lidí odpovědělo tak, že pro ně není
důležité kde a jak ji naplánují, ale, ale s kým
ji prožijí.
Svůj život buduji buď na hledání blaženosti či slasti, která je ryze individuální, anebo na hledání toho, co nás spojuje, na hledání společných dober, ve vztazích s ostatními.
Ani jedno, ani druhé není snadné. Máme
takové vztahy, jaké si sami vybudujeme.
Mohou být dobré, když budou založeny
na otevřené upřímnosti a pravdivosti. Takové vztahy se osvědčí i ve složitých situacích, protože nezklamou a stanou se oporou.
Mohu však budovat své vztahy na základě
osobních sobeckých zájmů a očekávání.
Takové vztahy nevydrží. Mohou přinést
prospěch jen v tom, že mne donutí změnit
názor, postoj, chování. Všechny vztahy jsou
založeny na interakci a směřují k ní. Bez
interakce není života. Proto bych měl vynaložit veškeré úsilí a schopnosti k budování
opravdových, dobrých vtahů. Pak se nemám
čeho obávat. Budu-li smutný, najde se jistě
v mém okolí ten, který mě potěší, Budu-li
prožívat štěstí, úspěch, zvětší se tím, čím víc
z něho předám ostatním, Prožitek radosti je
Kobylístek
jako vlny na moři, které se přelévají jedna
v druhou, nic neztrácejí ze své moci a dohromady tvoří velkou sílu – oceán.
Největší překážkou pro člověka, který
chce budovat dobré vztahy, je, že nedokáže
využívat základního kamene pro tuto bezpečnou stavbu svých vztahů, kterým je pravda. Buď je to strach, nebo je zábranou vžitá
konvence, nebo je to osobní nesmělost, nejistota, zdrženlivost, nebo dokonce neznalost a nechápavost. Už odmala se děti učí
zakrývat své pravé pocity. Nepřiznají za žádných okolnosti své matce nebo otci nedostatek pozornosti či lásky a používají náhradní
prostředky, jako vzdor, sobeckost, netrpělivost, prosazování sebe všemi možnými způsoby - odpíráním poslušnosti apod. Ani v pubertě a často ani v dospělosti se neodváží
přiznat pravdu o tom, co od druhých očekávají, protože nechtějí upozornit na svou
slabost, na svou touhu. Kolika nedorozuměním by se předešlo, kdyby lidé navzájem
byli ochotni si říci pravdu, „nalít si čistého
vína“. Místo toho kamuflují své pravé pocity
a raději se uchylují ke lži, než aby otevřeně
přiznali pravdu. V důsledku toho pak často
nedokáží být upřímní ani sami k sobě, čímž
si pak zcela uzavírají cestu k opravdovému
radostnému životu. Častou překážkou bývá
neschopnost pokořit se. Stejně jako se můžeme učit budovat naše vztahy, tak bychom se
společně s tímto úsilím měli snažit osvojit si
ctnost pokory nejen vůči druhým – v ochotě
být jim nápomocen (postojem, službou, laskavostí), ale i vůči sobě samým – ( uměním
přijmout sebe takového, jaký jsem). To proto, že dobré vztahy mají svůj základ v pokoře, tj. v pevném vědomí, kdo jsem já, kdo je
nade mnou, kdo všechno je mým bližním, To
zahrnuje i nutnost být vděčný k tomu, kdo
mi pomáhá, na koho mohu spolehnout. Když
si zvolím jako příklad života stavbu budovy,
tak její celek tvoří veškeré množství stavebního kamene, nebo cihel, vztahy lze přirovnat k maltě jako pojítku - a konstrukcí, která
celou stavbu udržuje a zpevňuje, je Ježíš jako
nejvyšší Pravda, která dává celé stavbě smysl, vznosnost a krásu.
Přijměme proto Pravdu – Boha, buďme
pevni v této Pravdě tím, že k ní i přilneme,
a spojíme se v ní k dokonalé oslavě Boha
jako Stvořitele, Boha jako dárce všech darů,
Boha, jako nejvyšší Moudrosti a Lásky.
Píseň vděčnosti Ti zpívám, Pane můj, Ty jsi na trůnu.
Píseň vděčnosti Ti zpívám, Pane můj, Boží Beránku.
Píseň vděčnosti Ti zpívám za Tvůj Kříž,
Píseň vděčnosti Ti zpívám za Tvou Krev.
Píseň vděčnosti Ti zpívám, Pane můj, Pane můj, Boží Beránku.
Máj L. P. 2013
Libuše Šumavská
červenec - srpen 2013
27
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
PODNĚTY, ÚVAHY, NÁZORY
Česko, casino Evropy
Tak se nám v Evropě bohužel přezdívá. Naše tolerance k hazardu pod
rouškou „svobody jednotlivce“ totiž
nemá ve světě obdoby.
A
ž do dubnového rozsudku Ústavního
soudu, který dal právo obcím okamžitě regulovat veškeré herny na svém území, u nás nebylo prakticky žádná omezení
gamblingu. Obce nemohly herny povolené
Ministerstvem financí zrušit, herny můžou být v blízkosti škol, nemocnic či kostelů, není omezena otvírací doba či hraní
pro rezidenty daného města (jak je tomu
např. ve Francii, aby lidé museli za svou
vášní cestovat). Dle odhadů adiktologů se
se závislostí na automatech může v Česku potýkat až půl milionu osob (odhady
se pohybují mezi 2-5 procenty obyvatel).
V roce 2011 prohrál každý Čech včetně
novorozenců průměrně 15 000 Kč na hracích automatech v jedné ze 130 tisíců heren, kterých měla ČR téměř sedmkrát víc
než celá půlmiliardová Evropa dohromady. Je čirou náhodou, že ČR má také jednu z nejvyšších mír exekucí a insolvencí
v Evropě? Jednu z nejvyšších mír rozvodovosti? Kvůli závislosti, která je hůře léčitelná než závislost na tvrdých drogách, se
totiž každoročně zadlužuje mnoho rodin
a zoufalí hráči pak často řeší svou těžkou
situaci kriminalitou, včetně krádeží doma
a na pracovišti.
Daňový ráj pro hazard
V Praze bylo v roce 2012 195 kasín a 1053
heren. Jen pro srovnání, ve Vídni, která
má 1,7 milionu obyvatel, je jedno jediné
kasíno, v mnohými lidmi nenáviděném
Bruselu taktéž, stejně jako v Madridu
s 3,3 miliony obyvatel.
28
Až do roku 2012 byly loterijní společnosti navíc zvýhodněny oproti jiným firmám,
neboť neplatily žádnou firemní daň. Platily pouze tzv. dvacetiprocenti “odvody
na dobro”, jež vydávaly za sponsoring,
tedy za svou vlastní přednost, kterou si
V Praze bylo v roce 2012 195 kasín a 1053 heren.
Jen pro srovnání, ve Vídni,
která má 1,7 milionu obyvatel,
je jedno jediné kasíno...
kupovali přízeň mnohých. Po novele loterijního zákona musí od roku 2012 musí
platit vedle firemní daně take 20 % z rozdílu mezi sázkami a vyplacenými výhrami,
ročně to činí asi 8 miliard korun. Hráči
– teoreticky daňoví poplatníci (mnohdy
však nezaměstnaní) – ale do automatů nahází asi dvacetkrát vice, než dostane stát
a obce. Státu připadně 70 % této částky,
30 % dostávají obce.
Kdo se bojí zrušení heren ?
V Praze je tomu tak, že povolení provozovatelům uděluje Hlavní město Praha. To
však respektuje rozhodnutí městských
částí. Peníze z odvodů také inkasuje Hlavní
Kobylístek
město Praha (resp. těch 30 procent). Část
z nich si nechá a část rozdělí svým městským částem podle toho, kolik má která
automatů. V tom si Praha 8 stojí dobře,
jestli se to tak dá říct, protože se svými
1500 automaty hraje prim (každých 70
obyvatel Prahy 8 má svůj hrací automat,
na naši farnost tak připadá asi 23 automatů). V roce 2012 získala Praha 8 od hlavního města Prahy vice než 20 milionů z hazardu (což tvoří asi 1,7 procenta rozpočtu
Prahy 8, který dosahoval v roce 2012 téměř 1,2 miliardy). Polovinu z toho měla
dát Praha 8 na sport, kulturu a školství,
s druhou polovinou si radní mohli dělat,
co chtěli, klidně ji mohli použít na své platy. Pokud tedy pan místostarosta Ondřej
Gros z ODS píše v časopise Osmička, že
“právě příjemci peněz z automatů hledí
do budoucna s obavami”, možná tím myslí
spíš sebe než Salesiány nebo organizaci
Člověk v tísni (která se spolu se skauty
Prahy 8 proti tomuto tvrzení ohradila).
Radní Prahy 8 nyní bohorovně informují
občany naší městské části, že z 90 heren
nám jich tu zůstane “jenom 20”. Prý žádné
“populistické zákazy”, píše místostarosta
Gros a krmí nás moudry, že jinak by nám
tu vyrostly černé herny. (Vídeň jich asi
musí být plná…) Je zajímavé, že černých
heren se nebojí například na Praze 2 či
12, kde by do konce roku neměl být jediný
automat. "Ano, víme o pokusech tady ilegální herny založit. Nicméně stačila jedna
policejní razie a bylo po problémech," říká
starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS)
a dodává: "Podle nás je to prostě přesně
opačně, daleko větší bezpečnostní riziko
je herny tady mít a čekat, kdy vám hráči,
kteří prohrají všechny peníze, vykradou
byt, auto, nebo obchod."
červenec - srpen 2013
A že by Praha 8 neměla peníze pro neziskové organizace? Možná, že kdyby si bývalý starosta Josef Nosek (ODS) uštědřil
rozhodnutí o stavbě nové radnice – Centra Palmovka – za miliardu korun, že by nějaká ta koruna i zbyla… Přinejmenším by
se naše městská část nezadlužila na několik let dopředu díky nevýhodné smlouvě, od které je složité odstoupit.
A co s tím můžu udělat já?
Kdo byste rád vyjádřil svůj nesouhlas
s hernami na Praze 8, můžete napsat
panu místostarostovi a ostatním radním, či za nimi zajít. Můžete take chodit
na jednání zastupitelstva, která jsou však
v naprosto nesmyslný čas – v pondělí
ve 14,00 – takže je to spíš asi aktivita pro
rodiče na rodičovské dovolené. Můžete
take napsat občanskému sdružení 8jinak
a případně se zapojit do jeho činnosti:
www.8jinak.cz (sdružení je i na facebooku) nebo se zapojit do sdružení Brnění
o.s. (napište klidně mně: vladka.jelinek@
gmail.com). Pokud jste členem politické
strany, můžete se snažit prosazovat nulovou toleranci k hazardu, například pro
KDU-ČSL by to mohlo být dobré téma
do příštích komunálních voleb. A pokud
na nic z toho nemáte čas, můžete alespoň
příště volit nejen na základě toho, zda je
politik pravicový nebo levicový, ale hlavně podle toho, zda je dobrý či špatný.
Vlaďka Jelínková
Členka o.s. Brnění
29
KATOLICKÁ ZBROJNICE
BOHOSLUŽBY
Otestuj své vědomosti
Pravidelné bohoslužby
Opět malý kviz – tentokrát věnovaný svatým bratřím věrozvěstům, jejichž výročí si
právě připomínáme. Tento test je spíše orientací pro vás, nakolik jsou vaše znalosti dostatečné či zda nebude třeba je vhodným způsobem doplnit a rozšířit.
neděle
7.30, 9.00, 10.30, 18.30
po - so
6.15
6.30, 18.30
eucharistická bohoslužba
ranní chvály
eucharistická bohoslužba
Pravidelná možnost ke svátosti smíření je denně půl hodiny před večerní bohoslužbou.
2. Bohoslužbu ve slovanském jazyku
schválil bulou Industriae tuae v roce
880 papež:
a) Jan VIII.
b) Hadirán II.
c) Marinus I. d) Martin II.
3. Před misijní cestou na Velkou Moravu byli bratři Konstantin a Metoděj
vysláni na tyto diplomatické mise:
a) do Egypta a do Říma, kde objevili ostatky
sv. Klimenta Římského
b) k muslimům v Malé Asii a ke Germánům
jižně od Alp
c) do Bagdádu k Saracénům a na Krym
k Chazarům
d) k Bulharům a Srbům, kde se naučili
slovanský jazyk
4. Které části bible se týkal překlad
Písma svatého do slovanského jazyka
pomocí nového písma, které sestavil
svatý Konstantin?
a) jenom Nového zákona
b) pouze čtyř evangelií
c) celé bible kromě knih Makabejských
d) pouze liturgických úryvků
5. Na Velkou Moravu dorazili bratři
Konstantin a Metoděj v roce:
a) 850 b) 863
c) 873 d) 848
30
6. Datum Cyrilovi smrti je
14. února 869. Popravit jej dal:
a) papež, protože byl obžalován z hereze
b) kníže Rastislav, jehož politickým zájmům
se nechtěl podřídit
c) německý biskup, který proti slovanské
misi intrikoval
d) nikdo, Cyril zemřel v klášteře na tuberkulózu
VÁŽENÍ ČTENÁŘI,
7. Konstantin je autorem známého
Proglasu, který je považován za první
literární dílo ve staroslověnštině.
Co je vlastně Proglas za dílo?
a) katechetické dílo o základech křesťanské
víry
b) veršovaný předzpěv k překladu evangelií
c) liturgická kniha modliteb (obdoba dnešního misálu)
d) předmluva ke sbírce lidových zpěvů
8. Metoděj byl po smrti Konstantina
a) jmenován arcibiskupem pro Moravu
a Panonii
b) prvním slovanským kardinálem
c) papežským vikářem pro území severně
od Dunaje
d) emisarem cařihradského patriarchy pro
Slovany
přejeme vám všem krásné období léta, dovolených a prázdnin.
Protože se s Kobylístkem opět setkáte až v září, přejeme vám, abyste v létě měli čas,
chuť a možnost poznávat dvě nejkrásnější díla nejlepšího Autora:
číst v překrásné knize stvoření (příroda) i v dojemné knize zjevení (Písmo).
Krásné a oddechové léto všem čtenářům Kobylístku
přeje redakce.
Řešení:
1a, 2a, 3c, 4c, 5b, 6d, 7b, 8a
1. Písmo, které pro Slovany sestavil
misionář Konstantin, který později
přijal řeholní jméno Cyril, se nazývá:
a) hlaholice
b) cyrilice
c) azbuka
d) alfabeta
Připravil Kazimír Večerka
Kobylístek
Vydává farnost sv. Terezie od Dítěte Ježíše, Kobyliské náměstí 1,
182 00 Praha 8, [email protected]
Redakční rada: P. J. Brtník SDB, J. Mrázek, M. Muchová, T. Redlich,
F. Reichel, P. Remeš, T. Vyhnánek
DTP: Boo & Vít Kostečka
Tisk: TLAMA design
Příští číslo vyjde, dá-li Bůh, 8. 9. 2013.
Uzávěrka bude v neděli 1. 9. 2013.
červenec - srpen 2013
Příspěvky posílejte na [email protected] nebo do sakristie.
Za obsah článku odpovídá autor, příspěvky nejsou stylisticky upravovány.
Názory autorů nemusí být shodné s názory redakce.
Vyšel: 30. června 2013, náklad: 750 výtisků
Výrobní cena jednoho kusu cca 10,- Kč
tel.: 283 029 141
www.terezicka.sdb.cz
31
FARNÍ AKTIVITY
červenec
4.
čtvrtek
10.00
Pouť autobusem na Velehrad – 2 dny
19.00 - 19.30 Adorace v kostele, dále i každý čtvrtek o prázdninách
5.
pátek 6.00
Pouť autobusem na Velehrad – l den
7.neděle
10.30
Křty několika dětí
7.-13.
ne-so
Dívčí chaloupka Zdice (Jana Marková)
7.-13.
ne-so Chaloupka kluci 1.-3.tř. – cirkus Don Bosko – fara Slivice P.Hobza
14.-21.
ne-ne
Tábor střediska mládeže (Michaela Láníková)
22.-28.
po-ne
Tábor střediska mládeže Plzeň (Lenka Hauerová)
27.-3.8.
so-so
Dovolená rodin – Velké Losiny (Čaplovi, P. Brtník)
28.-3.8. ne-so
Dívčí chaloupka Zdice (Jana Marková)
28.-3.8.
ne-so
Chaloupka mladších ministrantů (Dobrá Voda u Hartmanic)
2.
pátek
Výstav Krista svátostného, svátost smíření
4.-10.
ne-so
Dovolená rodin Hoješín (Tomáš Kašpar, P. Brtník)
10.-17.
so-so
Pouť farnosti do Francie (Ludmila Růžičková, P. Brtník)
20.-25.
út-ne
Duchovní cvičení Zdice (Jitka Smetanová, P. Brtník)
srpen
17.00
24.
sobota
25.-1.9.
ne-ne
12.00
Svatba u sv. Kláry (Peter Šimo, Kateřina Dupalová)
Chaloupka maxistrantů (chalupa Spáleniště u Vysokého n. Jizerou)
26.- 30.
po-pá
Salesiánské středisko soustředění Zdice (Michal Svoboda)
4.
středa
17.00 První bohoslužba pro děti - žehnání
4. - 5.
st - čt
15-18
Zápis do kroužků SKM, Salesiánské divadlo
září
5.čtvrtek
19.00 - 19.30 Adorace za povolání ke kněžství a zasvěcenému životu, kostel
19.30 - 24.00 Noční adorace v kostele
6.
pátek
17.00 Výstav Krista svátostného, příležitost ke svátosti smíření
7.
sobota
9.00
Volejbalový turnaj SDB pro týmy i jednotlivce, hřiště umělá tráva
11.55
Svatba u sv. Terezie (Pavel Funfálek a Anna Čičáková)
16.30
Příprava na křty dětí
8.neděle
10.30
Křty několika dětí
Download

Ze života ministrantů