Etika, morálka a etické chování
Etika ( řecky éthos – zvyk, mrav) je filozofická disciplína, jejímž objektem zkoumání je
morálka. Je to jedna z nejstarších teoretických disciplín, která vznikla jako součást filozofie
v období formování otrokářské společnosti. Pojem etika zavedl pro označení nauky
o mravnosti Aristoteles.
Morálka pochází z latinského „mos, mores“, což je v překladu způsob, mrav nebo obyčej.
Morálka, dá se říci, je soubor uznávaných mravních norem, který vyplývá z různého chápání
mravních hodnot a jejich povahy. Tento soubor názorů, pravidel a zvyků je kulturně
a historicky podmíněn a v každé době podléhá kontrole. Kontrolu představuje jednak
svědomí, jako určitá vnitřní kontrola, a jednak kontrola vnější, a to je kontrola sociální. Nutno
zmínit i to, že vztah jedince k morálce úzce souvisí s jeho identitou vůči společnosti, ve které
žije. Morálka hodnotí lidské jednání z hlediska dobra a zla. Porovnává rovněž lidské chování
s lidským svědomím. Morální nebo mravné je to, co není v rozporu se svědomím. Morálka je
často zaměňována s mravností, přičemž ale mravnost nelze objektivně posoudit. Žádný člověk
totiž nedokáže, nahlédnou do svědomí člověka druhého, a proto pro posuzování mravnosti
člověka slouží dané normy a jejich dodržování, to znamená dodržování morálky.
Morálka plní tři funkce. Plní funkci poznávací, druhou funkcí je funkce regulativní a funkcí
třetí je funkce humanizační.
Morální principy nestanovují filozofové, nýbrž se vytvářejí v procesu společenské praxe lidí.
Je třeba zmínit i to, že odpovědnost v morálce na rozdíl od práva nemá materiální, nýbrž
duchovní charakter.
V praxi lze hovořit o normativní etice, která pojednává o tom, co a jak má být, co je správné
a dobré. Zabývá se také mravními normami, principy a kodexy a snaží se najít jejich
zdůvodnění. Etika se vztahuje k dobře založeným normám toho, co je správné a co špatné.
Popisuje, co by lidé měli dělat, a to obvykle formou povinností, závazků, čestnosti, užitku pro
společnost a dalších specifických ctností.
Etické normy jsou ty, které nabádají k takovým hodnotám, jako je poctivost, čestnost, soucit,
ale i ke mnohým dalším.
Je nezbytné neustále přezkoumávat vnitřní normy každého z nás, a tak si ověřovat, zda jsou
oprávněné a důvodné. Etika také znamená neustálé posilování morálního přesvědčení a bývá
často nazývána teorií morálky.
[Zadejte text.]
Etika se snaží spojit obecné společenské zásady, na nichž morálka stojí. Můžeme tak
považovat etiku za filozofickou nauku o správném jednání, která hodnotí činnost člověka
z hlediska kategorií dobra a zla.
Etika má význam v různých oborech a oblastech života. Nemenší význam má i ve veřejné
správě, a hlavně ve vazbě na některé činnosti a rozhodovací pravomoci úřadů a úředníků
těchto úřadů. Zvláště s ohledem na vyšší míru jejich rozhodovacích pravomocí, a to v oblasti
finančních prostředků a hospodaření s nimi, jakož i při nakládání s majetkem obcí a měst
vůbec, ale i možností zasahování do práv a povinností občanů, nebo možností nakládat
s osobními údaji občanů a s obchodními údaji právnických osob.
2
Download

Etika, morálka a etické chování