4
21
22
5
7
6
J. van den
Nypoort a G. M.
Vischer, Pohled
na Květnou zahradu, 1691
19
8
20
2
9
1
3
9
15
11
11
18
10
12
14
17
13
16
12
KVĚTNÁ ZAHRADA
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Vstupní objekt
Teplý skleník
Studený skleník
Kolonáda
Parter před kolonádou
Lví fontána
Fontána Tritonů
Rotunda
Labyrinty
Kuželna
11 Pstruží rybníky
12 Jahodové kopečky
13 Ptáčnice
14 Králičí kopeček
15 Bažantnice – Zahradnictví
16, 17, 18 Soubor zahradních domků
19 Holandská zahrada
20 Neptunova kašna
21 Pomerančová zahrada
22 Edukační zahrada
1
Květná zahrada, založená v druhé polovině 17. století, je jedinečným
příkladem raně barokní zahrady, v níž došlo k harmonickému propojení starších renesančních italských a západoevropských vzorů s nově
se rodícím francouzským barokním prostorovým cítěním doby Ludvíka XIV. Míra zachování původního kompozičního záměru činí Květnou
zahradu zcela ojedinělou v širším evropském i světovém kontextu. Spolu se zámkem a Podzámeckou zahradou byla zapsána v roce 1998
na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
Olomoučtí biskupové a arcibiskupové spolu se svým jmenováním církevním hodnostářem získávali také vysoký šlechtický titul kníže. Pro prezentaci církevní moci bylo předurčeno oficiální sídelní město Olomouc
a Kroměříž sloužila jako letní rezidence, kde se mohli biskupové a arcibiskupové věnovat svým zálibám, odpočinku i přijímání významných hostů.
Do Kroměříže zpustošené třicetiletou válkou přichází v roce 1664 biskup
Karel II. z Lichtensteinu-Castelkorna (1664–1695) s úmyslem vybudovat
zde nové zámecké sídlo a zahradu. Pro nedostatek vhodných ploch
v blízkosti zámecké budovy byla nová zahrada situována za hradby města. Pro uskutečnění svých představ povolal biskup císařské architekty Filiberta Lucheseho (1607–1666) a Giovanni Pietra Tencallu (1629–1702).
Ve spolupráci s Antonínem Martinem Lublinským (1636–1690) a pod
vedením velmi vzdělaného biskupa vytvořili originální návrh zahradní
kompozice, realizovaný postupně v 60. až 80. letech 17. století. Po vzoru svých současníků chtěl biskup informovat svět o podobě své právě
dokončené zahrady, a proto povolal do Kroměříže Georga Matthiase Vischera (1628–1696) a Justa van den Nypoorta (1645/1649 – po 1698),
kteří na třech desítkách mědirytin vydaných v roce 1691 zachytili v reprezentativním albu nejpůsobivější partie Květné zahrady.
Následující staletí vnesla do kompozice zahrady pouze drobnější
změny. Nejvýznamnější bylo zřízení nového vstupu do zahrady spojené s výstavbou dvojice skleníků (Palmového a Studeného skleníku)
a objektu pro ubytování zahradnického personálu, realizované v polovině 19. století dle projektu architekta Antona Archeho (1793–1851).
Květná zahrada představuje příklad unikátně dochované raně barokní
zahrady. Ostatní zahrady založené ve stejném časovém období zanikly nebo byly postupně upraveny v jiném zahradním uměleckém slohu. Stejného osudu byla Květná zahrada ušetřena, protože po svém
založení sloužila ryze okrasným účelům jen poměrně krátkou dobu.
S postupným rozkvětem druhé kroměřížské biskupské zahrady pod
zámkem přebírá cca od poloviny 18. století funkci produkční kuchyňské
zahrady a její původní kompoziční schéma již nebylo měněno. Současná podoba zahrady je výsledkem dochovaných historických substancí a mnohaletých snah o její obnovu realizovaných v druhé polovině
20. století dle projektů architektů Pavla Janáka (1882–1956), Dušana
Riedla (*1925) a Josefa Němce (*1928).
Hospodářská výstava, 1908
Naše prohlídka začíná na střeše kolonády upravené jako vyhlídková
terasa. Odtud můžeme zhlédnout celou plochu zahrady a osvětlit si
základní principy její kompozice. Kroměřížský Libosad byl koncipován
jako osově symetrická formální zahrada na půdorysu obdélníka o rozměrech 485×300 metrů. Tvoří jej dvě hlavní části, Květnice se zahradním pavilonem a Štěpnice se dvěma bazény a Jahodovými kopečky,
obě vybudované v letech 1665 – 1675. Tyto hlavní partie doplňoval vlevo od kolonády plošně situovaný pás malých samostatných zahradních
prostor, určených k chovu zvířat a pěstování vzácných rostlin. Ten byl
dokončen v 80. letech 17. století. Před kolonádou se nacházel rozlehlý
bazén obdélného půdorysu – jeden ze zdrojů vody pro zahradu.
Květnice byla vytyčena na půdorysu čtverce protkaného sítí paprsčitě
uspořádaných os. Ty byly lemovány vysokými stěnami z tvarovaných
dřevin. Ústředním bodem Květnice se stal zahradní pavilon nazývaný
Rotunda. Původně se nacházely vysoké stěny na celé ploše Květnice.
Na počátku 19. století byla část stěn odstraněna a vzniklo volné travnaté prostranství, využívané k pořádání hospodářských výstav. Poslední
se zde konala roku 1848.
Současný vzhled dal této části
zahrady významný český architekt Pavel Janák (1882–1956).
Ten se nechal v polovině
20. století inspirovat barokními ornamenty a s použitím
soudobých typů květin vytvořil
originální dílo důstojně nahrazující původní prvky zahradní
kompozice. Zachováno zůstalo
i několik stromů z předešlého
období – lyrovník tulipánokvětý,
platan a borovice vejmutovka.
Záhony před kolonádou jsou
osazovány po 15. květnu letničkami vypěstovanými přímo
v zámeckém zahradnictví.
A. Arche, Plán Květné zahrady,
cca 1840
Pohled na zahradu od severozápadu, cca 1750
Naše cesta zahradou pokračuje prohlídkou monumentální stavby –
kolonády. V kompozici Květné zahrady jí byla přisouzena nejen role
vstupního objektu nahrazujícího chybějící šlechtické sídlo, ale především měla sloužit jako galerie soch. V italských zahradách se tímto způsobem návštěvníkům představovaly velmi ceněné sbírky sochařských
děl pocházejících z antiky. K antickým originálům neměl biskup přístup,
a proto nechal pro kroměřížskou kolonádu zhotovit 44 soch dle rytin
zobrazujících vyhlášenou sbírku antik shromážděnou tehdy ve vile
Pamphili v Římě. 22 ženských a 22 mužských postav zpodobňuje
mytologické a historické postavy dávnověku. Stejný námět nese také
46 byst zdobících zahradní fasádu stavby. Fasáda otevřená k městu je
dekorována třemi kamennými portály. Tehdejší hlavní vstup do zahrady
střeží busta biskupa Karla a nápis tohoto znění: „Vstup, hoste, a je-li ti
libo, spatři zde obtížnou proměnu bažinaté a nepěstěné půdy. Šťasten
se potěš panenskými plody zahrady, kterou zbudoval desetiletým úsilím
a nemalými náklady pro tebe, sebe i ty budoucí Karel kníže z Lichtensteinu, biskup olomoucký, 1675.“
Stavba kolonády dlouhá 244 m byla dokončena v roce 1671 a v této
době již v zahradě pracovala skupina sochařů vedená Michaelem Mandíkem (1640–1694), původem z Gdaňska (Polsko). K výzdobě kolonády patřily ještě dvě fontány umístěné do protilehlých bočních výklenků,
zdobily je sochy Venuše a Neptuna. Další sochařská díla bývala rozmístěna po celé ploše zahrady, bohužel většina z nich se nedochovala.
Důležitou roli v kompozici Květné zahrady hrála voda v mnoha podobách. Zahrada byla zakládána na ne příliš vhodných, podmáčených
pozemcích, proto musela být zvolená plocha protkána sítí odvodňovacích kanálů a vodovodem, který následně znovu přiváděl vodu
na potřebná místa. Vodovod byl napájen prostřednictvím vodárny zásobované vodou z řeky Moravy. Mimo to se v blízkosti zahrady nacházelo několik studní a před její branou velký rybník. Díky tomuto systému
mohl návštěvník obdivovat celou soustavu vodních hříček. Již v kolonádě se nacházela dvojice fontán, další dvě fontány – Lví fontána a Fontána Tritonů zdůraznily křížení cest v Květnici. Ve Štěpnici byly zřízeny dva
tzv. Pstruží rybníčky s vodotrysky a voda byla přivedena i do kamenných sedátek v kuželně, do bazénu u klece pro chov ptáků, do fontány v Holandské zahradě i do Králičího kopce. Vodní program vrcholil
v objektu Rotundy, ve kterém byl instalován složitý vodní stroj.
Jediným funkčním vodním prvkem v zahradě je dnes dvojice fontán
v Květnici. Lví fontána je jedním z nejhodnotnějších sochařských děl
dochovaných v zahradě. Spolu s protilehlou Fontánou Tritonů byla
vytvořena sochařem M. Mandíkem na začátku 70. let 17. století. Zatímco Lví fontána přečkala více jak tři století v původní podobě, z Fontány Tritonů zůstala zachována jen horní vana s trojicí Tritonů troubících
na lastury. Původní dřík zdobený čtveřicí Satyrů byl zničen a v roce
1954 jej nahradila čtveřice soch – alegorií průmyslu a zemědělství
vytvořená Zdeňkem Kovářem (1917–2004).
Ústředním bodem zahrady je osmiboký pavilon, dnes nazývaný Rotunda, postavený mezi lety 1666–1668 podle projektu G. P. Tencally.
Původně se jednalo o centrální, všemi stěnami do zahrady otevřenou
stavbu s ústředním sálem, na který navazovala čtveřice umělých jeskyní (grott) a čtveřice salonků (Kamínkových místností). Může se pyšnit
cennou vnitřní uměleckou výzdobou, spočívající v bohaté sochařské,
štukové a malířské složce. Současný vzhled s portikem a pouze dvěma
funkčními vchody získala Rotunda na počátku 20. století, kdy byla stavebně upravena s cílem zřídit zde muzeum.
Klenba centrální kopule je rozdělena do osmi polí vyplněných nástěnnými malbami, jejichž náměty vycházejí z Ovidiových Proměn. Původní dílo Itala Giovanni Giacomo Tencally (1644–1690) bylo bohužel
na počátku 20. století výrazně přemalováno. Oproti tomu si svou originalitu zachovala bohatá štuková výzdoba, na níž pracovala skupina
štukatérů pod vedením Quirica Castelliho, i čtveřice soch zpodobňujících jednotlivé roční doby od sochaře Michaela Mandíka. Do centrálního sálu ústí vchody čtveřice grott – umělých jeskyní. Každá z nich
má své jméno a originální podobu výzdoby. Jednotícím prvkem byla
čtveřice soch faunů střežících fontánu. Svůj současný vzhled získaly
grotty na počátku 20. století, kdy byly fontány nahrazeny pátou sochou
fauna. Neméně působivý je interiér tzv. Kamínkových místností. Jméno
jim dala mozaika složená z různobarevných kamínků, pokrývající jejich
stěny. Vrcholem programu Rotundy byl složitý vodní stroj, jehož trysky
ústily jak v podlaze, tak za římsami kopule a po spuštění mechanismu
mohli být návštěvníci stavby náhle zmáčeni. Ve středu centrálního sálu
je dnes umístěno tzv. Foucaultovo kyvadlo, sloužící k demonstraci
zemské rotace. Bylo pořízeno z iniciativy kroměřížského gymnazijního
profesora, fyzika a astronoma Františka Nábělka (1852–1915).
V Květnici můžete zhlédnout ještě
další dvojici fontán, sousoší zápasníků zachycujících pravděpodobně
některý z hrdinských činů bájného
Herkula a téměř kompletně zachovanou výzdobu Rotundy.
J. van den Nypoort, Neptunova fontána,
1691 ▶
J. van den Nypoort, Venušina fontána,
1691 ▶ ▶
J. van den Nypoort, Plán vodního stroje
v Rotundě, 1691 ▶ ▶ ▶
2
J. van den
Nypoort,
Půdorys
zahrady
s trasou
vodovodu,
1691
Lví fontána
vydal
text
historické podklady
fotografie
grafická úprava
tisk
J. van den Nypoort, Fontána Tritonů, 1691
Interiér Rotundy před úpravou na konci 19. století
Nepostradatelným prvkem pravidelných (formálních) zahrad jsou nejrůznější typy tvarovaných dřevin. V Květné zahradě lze za nejcennější
považovat vysoké tvarované stěny, jež člení prostor na drobná intimní
zákoutí a umocňují perspektivu os. Jejich ideální výška a šířka vycházejí
z architektury staveb, na něž jsou směřovány pohledy. Zde je to především Rotunda. Stěny začaly být v zahradě vysazovány již v roce 1668, a to
sazenicemi habrů z okolních biskupských lesů. Dnes můžete ve stěnách
objevit velmi staré exempláře habrů, lip, javoru babyky aj. Tvarované stěny
rozdělují plochu Květnice na drobnější prostory trojúhelníkového či čtvercového půdorysu, kterým se říká boskety. Do bosketů bývaly v barokních zahradách umisťovány nejrůznější atrakce – sochy, fontány, zajímavé
rostliny aj. V Květné zahradě v nich můžeme najít mimo jiné dva labyrinty, jeden čtvercového a druhý kruhového půdorysu. Malá výška jejich
habrových plotů vychází ještě z tradice renesančních labyrintů, ve kterých
měl člověk stále na očích cíl, např. středový strom, ke kterému mířil. Symbolicky vychází motiv labyrintu z antické tradice a upomíná na důležitost
hledání pravé cesty životem. V dalších bosketech můžete obdivovat tzv.
brodérie. Označují se tak ornamenty připomínající bohatou výšivku,
vysázené ze stálezelených keřů zimostrázu (Buxus). Barevnost do tohoto obrazu vnáší okolní plochy pokryté nejčastěji kamínky, cihlovou drtí,
barevnými písky, drceným uhlím apod. Kromě různě vysokých stěn plotů
a loubí se v zahradách již od antiky objevovaly jednotlivé dřeviny pečlivě
zastřihované do podoby roztodivných geometrických tvarů, věcí, zvířat
i lidských postav. Toto umění se nazývá art topiari a v Květné zahradě je
zastoupeno figurami kulovitých tvarů různých velikostí.
Stojíme v loubí, které tvoří předěl mezi právě navštívenou Květnicí a navazující Štěpnicí, v níž se odehrávalo vyvrcholení celého příběhu, který byl
autory zašifrován do kompozice zahrady. Hlavní podélná osa dělí její
plochu na dvě symetrické, shodně upravené části. Jak název napovídá, bývala z velké části osázená štěpy, tedy ovocnými stromy. Jednalo
se o sbírku tehdy nejlepších známých odrůd ovoce, které si nechal biskup dovézt z různých koutů Evropy. Ovocné dřeviny se zde pěstovaly až
do 70. let 20. století a počítá se s jejich opětovným vysazením.
Dále se zde nacházela dvojice tzv. Pstružích rybníků se středovými
vodotrysky. Bazény čtvercového půdorysu byly ohraničeny kamennou
balustrádou a bývaly využívány k projížďce na loďkách. Navzdory pojmenování se zde chovali kapři. Okružní pěšinu, z vnější strany lemovanou
nízkým dřevěným plůtkem a tvarovanými ovocnými stromky, doplňovala kamenná sedátka a čtveřice soch zdůrazňující jednotlivá nároží. Nad
rybníčky se tyčí tzv. Jahodové kopečky, pomyslné sídlo bohů. Na jejich
vrcholu původně stály dřevěné vyhlídkové pavilony, ze kterých se otevíral
pohled na zahradu, město se zámkem i na biskupskou oboru nazývanou Hvězda. Kopečky bývaly přístupné po dřevěných schodištích a jejich
svahy porůstaly jahody a keře rybízu. Dnes se můžete dostat na vrchol
cestou podél živých plotů uspořádaných do spirály.
NPÚ ÚOP v Kroměříži
Lenka Křesadlová
Archiv Arcibiskupství olomouckého
Archiv NPÚ ÚOP v Kroměříži
www.tmbsign.com
xxxx
J. van den Nypoort,
Krápníková grotta,
1691 ◀ ◀
Spolufinancováno z programu „Podpora pro památky
UNESCO” Ministerstva kultury ČR
A. Arche, Plán
přestavby Rotundy,
po 1840 ◀
3
J. van den Nypoort, Osa zahrady mezi kolonádou a Rotundou, 1691
Květná zahrada
Bosket
Současný pohled na Štěpnici i dva labyrinty v Květnici
Dalším lákadlem Štěpnice byla kuželna. Nejednalo se o stavbu, ale
o oválný prostor ohraničený zelenými stěnami, kde na návštěvníky čekaly
dřevěné kuželky. Hru mohli sledovat z kamenných sedátek, do kterých
byly umístěny trysky vodního stroje. S jejich pomocí mohl být nic netušící
návštěvník kdykoli nečekaně zmáčen.
V průběhu osmdesátých let 17. století se k oběma hlavním částem
zahrady (Květnici a Štěpnici) přidružil z východní strany pás dalších
dekorativních a užitkových prostor. V místě dnešního hlavního vstupu
do zahrady se nacházel hospodářský dvůr s byty zahradnického personálu, sklady a další zahradnické zázemí. Reprezentativní podobu
mu vtiskl až architekt A. Arche před polovinou 19. století.
Na tyto prostory navazovala bažantnice se stavbou bažantího domu
a výsadbami nízkých keřů pro úkryt ptáků. Na ploše bažantnice se
dnes nachází zámecké zahradnictví. Odtud se dále vstupovalo do prostoru tzv. Králičího kopce. Jeho jádro tvořil kopeček z hlíny s uměle
vytvořeným systémem nor obývaných králíky. Na vrcholu kopce stávala
socha bohyně lovu Diany a po jeho obvodu čtyři sochy lovců – alegorie
světadílů. Další zahradní prostor byl určen opět chovu ptáků. K tomu
účelu byla na ostrůvku uprostřed rozlehlého bazénu vystavěna zděná voliéra – ptáčnice. Její architekturu můžete obdivovat při pohledu
Vizualizace vzhledu Květné zahrady po realizaci další etapy plánované obnovy, která
by měla být dokončena v roce 2014, Architektonická kancelář DRNH 2011
bránou v zadní části zahrady. Plochy určené pro prezentaci vzácných
rostlin je možné zhlédnout ze střechy kolonády. V tzv. Holandské
zahradě stála fontána se sochou vodního boha obklopená květinovými záhony, kde bylo možné obdivovat tehdy velmi populární cibuloviny. Navazující Pomerančová zahrada byla ve skutečnosti velkou
oranžérií. Řady citrusových stromků byly vysazeny přímo ve volné
půdě. V létě se zde mohli volně procházet návštěvníci, v zimě byl celý
prostor zakryt dřevěnou konstrukcí a vytápěn.
Většina z těchto ploch dnes není zahradně upravená a není přístupná veřejnosti. To by měl v blízké budoucnosti změnit projekt „Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži“ financovaný z IOP, více na
www.nczk.cz.
J. van den Nypoort, Štěpnice, 1691
Arche, Plán přestavby hospodářského dvora, po 1840
4
Download

Základní průvodce - Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži