Občanský
a společenskovědní
základ
FILOSOFIE
Učebnice učitele
Jiří Hejduk
Nakladatelství a vydavatelství
R
w w w. c o m p u t e rm e d i a . c z
Obsah
Obsah
Úvod.................................................................................................... 5
Metodika ............................................................................................ 5
Čas .........................................................................................................................................5
Segmentace třídy .................................................................................................................5
Příklady řešení ve cvičeních .............................................................................................6
Prostorové sociogramy ......................................................................................................6
Dramatizace .........................................................................................................................6
Relaxace ................................................................................................................................6
Introspekce ...........................................................................................................................6
Hodnocení ......................................................................................... 7
Co je filosofie? ................................................................................... 9
Co je filosofie? ....................................................................................................................10
Odkdy existuje filosofie a proč je každý filosofem? ..................................................... 11
Svět prostého rozumu, filosofie a vědy / Svět náboženství, mýtu a ideologie ......13
Logika jako nástroj filosofie ............................................................................................18
Deduktivní úsudek ...........................................................................................................19
Nejstarší řecká filosofie ................................................................. 21
Báje, mýty, průpovídky. Milétská škola ........................................................................22
Herakleitos z Efezu ..........................................................................................................24
Pythagorejci / Xenofanes .................................................................................................25
Elejská škola ......................................................................................................................27
Přechod k atomům ...........................................................................................................29
Vrchol řecké filosofie ..................................................................... 31
Sofisté / Sokrates ..............................................................................................................32
Platon a politika ................................................................................................................35
Platonova teorie poznání a láska ...................................................................................37
Aristoteles ..........................................................................................................................40
Aristoteles o duši / Aristotelova politika ......................................................................41
Helénské období, vznik křesťanství
a středověká filosofie ..................................................................... 45
Helenizace Řecka / Stoici, skeptici, epikurejci a eklektici .........................................46
Vznik křesťanství, novoplatonismus, gnóze a manicheismus ...................................48
Období patristiky .............................................................................................................50
Existence boha ve středověku, spor o univerzálie ......................................................51
Tomáš Akvinský a jeho bezprostřední kritikové .........................................................53
3
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
Nástup novověku a humanismus,
spor o roli rozumu v poznání....................................................... 57
Obrat od objektu k subjektu ...........................................................................................58
Francis Bacon a Descartova metoda ..............................................................................59
René Descartes: Úvahy o první filosofii ........................................................................61
Další empiristé a racionalisté .........................................................................................65
Francouzské osvícenství, Immanuel Kant
a německá klasická filosofie ......................................................... 67
Francouzské osvícenství a materialismus 18. století ...................................................68
Jean Jacques Rousseau .....................................................................................................70
Struktura zkušenosti podle I. Kanta ..............................................................................71
Zkušenost rozumu a kategorický imperativ ................................................................74
Německá klasická filosofie ..............................................................................................75
Směry druhé poloviny devatenáctého století
a jejich dopad ve dvacátém století .............................................. 79
Směry druhé poloviny 19. století ...................................................................................80
Počátek 20. století, pragmatismus a filosofie života ....................................................83
Scientistické myšlení první poloviny dvacátého století .............................................86
Fenomenologie .................................................................................................................89
Francouzský existencialismus ........................................................................................91
Další pohledy na realitu a existenci, hermeneutika
a postmoderna, dva čeští filosofové ........................................... 95
Další pohledy na realitu a existenci ...............................................................................96
Hermeneutika ...................................................................................................................98
Postmoderna a pluralismus ............................................................................................99
Jacques Derrida ..............................................................................................................101
Dva čeští filosofové ........................................................................................................103
Přílohy ............................................................................................ 105
Ročníková práce ........................................................................... 125
Testy ................................................................................................ 127
4
Úvod
Vážení kolegové,
učebnice filosofie, kterou předkládám, je výsledkem potřeby překlenout ve středoškolské filosofii propast mezi teorií a praxí. Je to učebnice „na klíč“, připravená včetně organizace vyučování a testů a vyzkoušená v praxi jako realistická. To, co má být zvládnuto
v jedné hodině (45 minut), bylo čtyřikrát úspěšně ověřeno. Nejedná se o výjimečné dílo co
se týká výkladu filosofických systémů, spíše jde o konkrétní aktivity, které mají za úkol:
• vést v praxi filosofickou úvahu
• přispět k sebepoznání studentů
• zlepšit schopnost interpretovat text
• formulovat myšlenky
• procvičit práci se zápisky a výpisky
• učit se formou hry
• propojit filosofii s uměním
• provést úvahu nad vlastním vzděláním a učením
• procvičit prezentační schopnosti studentů
• pracovat na schopnosti spolupráce a dobrých vztazích v kolektivu
Učebnice obsahuje 8 kapitol jdoucích postupně dějinami evropské filosofické tradice. Vzhledem k tomu, že některé školy mají pro Základy společenských věd velmi
malou hodinovou dotaci, neobsahuje učebnice pojednání o východní filosofii, které
by ji pro tyto školy vyřadilo ze hry.
Každá kapitola obsahuje 5 lekcí po 45 minutách a dvě varianty testů s výsledky.
Každá hodina má název, který se váže k dějinám, a odlišené téma, jež je stále aktuální a o němž by se student měl v hodině něco dovědět. Výklad je proložen oranžově označenými cvičeními pro studenty. K těmto cvičením je v učitelské verzi učebnice
doplněn text s dalšími pokyny a organizačními doporučeními a s odkazem na příslušnou stranu v Přílohách ke kopírovatelným pracovním materiálům a studijním listům.
Učebnice byla pilotována na čtyřech různých středoškolských kolektivech. Pro
představu způsobu práce s ní zde popisuji použitou metodiku, organizaci kolektivů a způsob hodnocení.
Metodika
Celý kurs je založen na myšlence zapojení všech studentů do výuky. Je dobré je už na
začátku upozornit, že čas hrát karty a učit se německému jazyku bude až jindy. Základními prvky jsou segmentace času a vyučovaného kolektivu a užití některých netradičních metod. Dovolte mi popsat vyučování tak, jak byla tato učebnice pilotována.
Čas
Čas je segmentován v rámci každé vyučovací hodiny tak, že výklad je kombinován
se cvičeními, aby žáci neztratili pozornost. Cvičení jsou doplněna o orientační časový limit, který se ukázal v praxi jako reálný. Výklad vyjde zhruba do deseti minut,
pak je vždy přerušen cvičením. V některých lekcích pracují studenti i celou hodinu
a učitel je pouhým manažerem.
Segmentace třídy
Členění kolektivu do skupin různých velikostí je pro tento kurs klíčové a má několik výhod. Především dává učiteli čas k individuální práci se studenty, umožňuje
(v kombinaci s cvičeními ve studentské verzi učebnice) jednoznačně hodnotit práci v hodině, dále skýtá několik málo okamžiků odpočinku pro učitele (předsudek,
5
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
že pořádně provedené vyučování znamená pořádně unaveného učitele, který udělal vše za své studenty, je zhoubný) a také je cestou k prevenci patologických vztahů
v kolektivu. Jako přidanou hodnotu vidím i fakt, že žádná ze skupin nemá pořádný přehled o tom, co činí ostatní, takže vzniká obava, že „my budeme jediní, kdo to
nemá“, čímž se snáze udržuje disciplína studentů v hodině.
Je důležité, aby byl kolektiv členěn podle takového klíče, že například trojice nebude
vždy stejná trojice, stejně tak čtveřice nemá být pořád shluk stejných dvou lavic studentů. I jiné počty studentů je dobré členit pokaždé jinak, aby měli různé zkušenosti se spoluprací s různými lidmi. Je možné užívat jednoduchý klíč pomocí hry na molekuly nebo
označování čísly, ale to jistě každý pedagog hravě zvládne. Nenechávejte studenty sedět na místech jako pecky, brzy si na změny zvyknou a nebudou s tím mít problém. Každý pohyb pro ně znamená změnu činnosti, takže dokáží udržet pozornost a nebudou
se nudit. Argument typu „s tímhle člověkem já ve dvojici nebudu“ je patologický. Je to
totiž přesně ten povýšený model chování, který vede k dalším patologickým jevům ve
vztazích mezi spolužáky. Takovouto rezistenci je třeba pomoci studentům rychle překonat striktním trváním na tom zasedacím pořádku, který nastavíte Vy, a to i za cenu kázeňského postihu. Vždyť ani v dalším životě si studenti nebudou moci vždy vybrat své
spolupracovníky, takže se musí naučit vyjít i s těmi, kdo jim příliš sympatičtí nebudou.
Příklady řešení ve cvičeních
Do cvičení ve Vaší verzi učebnice byly vloženy příklady řešení. Psychologie těchto cvičení je ale často postavena na tom, že žák uvádí svůj vlastní názor nebo postoj. Je proto nežádoucí při zadání uvádět tyto příklady, které slouží pouze Vám k tomu, abyste si
při přípravě hodiny udělali představu, co se zhruba může stát. Ze zkušenosti vím, že pokud dáme studentům příklad, používají ho jako návod a otevřenost sebereflexe tím zásadně utrpí. Každá odpověď má smysl, pokud je autonomním názorem studenta, žádná naopak není často jedinou správnou, což se právě má ukázat a vést k toleranci jiných
postojů.
Prostorové sociogramy
Některá cvičení jsou doprovázena tím, že studenti mají zaujmout určité místo v prostoru třídy, podle toho, jak se rozhodovali v daném cvičení. Přestože takto zakončené cvičení vypadá samoúčelně, je toto rozestavení jednotlivců v prostoru důležitou
součástí cvičení, kde si studenti dávají vzájemně informace o tom, jak se sami cítí,
což vede k rozvoji sebereflexe.
Dramatizace
V pozdějších kapitolách učebnice je zařazeno přehrávání scének. Je zajímavé, jak náročným výkonem může být pro dospělého člověka sehrát drobnou scénku a jaké nasazení musí někteří lidé vynaložit, aby překonali stud. I taková expozice vede k sebereflexi a reflexi ostatních.
Relaxace
V několika lekcích jsou zařazeny i relaxační techniky. Pokud se na ně necítíte, doporučuji si je trochu nacvičit. Je možné nahrát si svůj projev na diktafon a pokusit se
podle něj relaxovat. Z vlastní zkušenosti vím, že imaginace je při relaxaci pomalejší
než vedení relaxace, takže když máte pocit, že relaxaci vedete správně, můžete klidně o polovinu zvolnit. Je ale vždy třeba třídu striktně ukáznit, protože jediný zlobil
Vám může relaxaci znemožnit.
Pokud někteří studenti pociťují úzkost zavřít oči, nenuťte je.
Introspekce
V některých cvičeních mají studenti za úkol zamyslet se nad vlastním sebepojetím.
Chtěl bych zde zmínit, že někteří mí studenti s lehce autistickými rysy nebyli takového kroku schopni a úkol je doslova rozčiloval. Stejně jako asi každé psychologizující cvičení, ani toto nelze studentům vnucovat násilím.
6
Úvod
Hodnocení
Přestože je hodnocení samozřejmě výsostnou pravomocí každého učitele, pokusím
se zde nastínit základní schéma, s nímž tento kurs počítá. Když jsem si položil otázku, jaké jsou reálné cíle tohoto kursu, vzpomněl jsem si na desítky studentů, kteří
říkají: „Ale já z toho nebudu maturovat.“ Proto jsem hodnocení rozdělil na 50 % za
práci v hodinách a 50 % za testy s tím, že k tomu, aby student nedostal nedostatečnou známku, ani jedna z těchto položek nesmí být nedostatečná. Dalším možným
zpestřením je zadání ročníkové práce, jehož návrh též předkládám v přílohách.
Testy
Všechny kapitoly knihy jsou zakončeny testem, jehož dvě kopírovatelné varianty
s výsledky jsou přílohou na konci učebnice.
Každý test je koncipován tak, aby pokud možno pokryl vše, co se v dané kapitole
probírá. Proto je dost obtížný a dlouhý. Cílem je, aby si studenti danou látku shrnuli a zopakovali. Dávám proto ke zvážení možnost nechat studenty používat při jeho
vyplnění učebnici, případně jej zadat za domácí úkol (což je ale velké riziko, které
lze eliminovat pouze upozorněním, že pokud přijdete na opisování, nebude se tato
praxe opakovat a příště se bude psát „naostro“). Pro hodnocení testu jsem s úspěchem užíval škálu, kde 60 % je minimum pro známku 4; 70 % minimum pro známku 3; 80 % minimum pro známku 2 a 90 % minimum pro známku 1.
Práce v hodině
Ke každé známce z testu navrhuji udělit stejně hodnotnou známku za práci v hodině. Důvodem je spousta práce, kterou na sobě mají studenti provést, a fakt, že pět
vyučovacích hodin je adekvátní celek k jasnému zhodnocení a udělení výtky těm,
kdo nevykazují odpovídající pracovní morálku.
Přeji Vám i Vašim studentům mnoho zábavy a zážitků s dějinami evropské filosofické tradice.
PhDr. Jiří Hejduk
autor
Seznam použité literatury
[01] TRETERA, I. Nástin dějin evropského myšlení. Praha a Litomyšl: Paseka, 1999.
[02] SVOBODA, K. Zlomky předsokratovských filosofů. Praha: Česká akademie věd a umění, 1944.
[03] BERGSON, H. Čas a svoboda. O bezprostředních datech vědomí. Reedice vyd. z r. 1947.
Praha: Filosofický ústav AV ČR, 1994.
[04] PLATON. Obrana Sokratova I, 21 d.
[05] PLATON. Theaitétos I, 150 C, D
[06] PLATON. Timaios, 52 b
[07] ANZENBACHER, A. Úvod do Filosofie. Praha: SPN, 1991.
[08] THURNHER, R., RÖD, W., SCHMIDINGER, H. Filosofie 19. a 20. století III. Praha: Oikoymenh, 2009
(přel. Miroslav Petříček).
[09] BLECHA, I. Filosofie (základní problémy). Olomouc: FIN, 1994.
[10] Zdroje vybraných obrázků: Wikimedia.org [on-line], 2011.
Dostupný z WWW <http://www.wikimedia.org/>.
7
Co je
filosofie?
▸ Co je filosofie?
▸ Odkdy existuje filosofie a proč je každý
filosofem?
▸ Svět prostého rozumu, filosofie a vědy.
Svět náboženství, mýtu a ideologie
▸ Logika jako nástroj filosofie
▸ Deduktivní úsudek
9
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
Co je filosofie?
1. hodina
Konzistentní názor
Georg
Hegel
(1770–1831) Německý filosof, inspirován díly Kanta, Goetha, Rousseaua, ale
také např. Velkou francouzskou revolucí.
Na otázku „Kde začít?“ odpovídá, že začít lze kdekoli, ale pak už nelze přestat
a namátkově se pustit do něčeho jiného
bez respektu k předešlé úvaze.
Otázka „Co je filosofie?“ je otázkou navýsost filosofickou a existuje na ni mnoho odpovědí od „hloubání nad nesmrtelností chrousta“ až po analytičtější „zkoumání základu našeho bytí, jeho důsledků pro správnost našeho jednání a snaha říci, jak to
můžeme vědět“.
Pokud se ale zeptáme, kdo je filosof, pak musíme odpovědět, že každý, kdo si uvědomil, že si klade otázku jak nepromrhat svůj omezený čas na tomto světě. Z toho
pro nás plyne odpověď na původní otázku. Pracovně pro nás filosofií bude snaha
o kultivaci myšlení.
Filosofií se běžně též míní obecná metodika založená na předem stanovených cílech
(„filosofií naší firmy je …“). S podobným přístupem se setkáme i my, když budeme
hovořit o křesťanské středověké filosofii jako výsledku úvah konkrétních jedinců
v dané době a na daném místě.
Filosofie
Co je pak ale univerzální náplní všech takových filosofií?
Původ slova filosofie je odvozen od
kombinace slov filein - milovat a sofia moudrost. Je to tedy láska k moudrosti,
to znamená spíše životní postoj než jen
snůška podivných termínů...
Filosofie vždy útočí na tři cíle:
1. Co je podstatou slova „být“? (Tento podobor filosofie se nazývá ontologie.)
2. Jak se mám chovat, abych dobře prožil svůj život? (Etika)
3. Jak to vše mohu zjistit? (Noetika/gnozeologie – teorie poznání)
Kde začít?
Německý filosof Hegel na tuto otázku, zjednodušeně řečeno, odpovídá, že začít lze
kdekoli, ale pak už nelze přestat a namátkově se pustit do něčeho jiného bez respektu k předešlé úvaze. Je to tak proto, že návazností a vzájemnou neoddělitelností výše zmíněných tří bodů vzniká konzistentní názor. Filosofický názor se vždy
chápe jako konzistentní, snaží se neprotiřečit sám sobě, a tak budeme moci u každého filosofa z jednoho dovozovat druhé. Snažme se tedy si tyto pilíře (ontologie,
etika a gnozeologie) zapamatovat.
Každá epocha a kultura má za to, že primární je některý typ otázky. Židovská filosofie
má většinou za primární otázku etickou (Jak se chovat při setkání s druhým člověkem,
abych respektoval jeho lidství?). Novověký humanismus klade důraz na otázky gnozeologické (Jaký je vztah mezi mým poznávajícím rozumem a hmotným světem, který
poznává?). Nejstarší řečtí filosofové se naopak především obracejí k otázce ontologické
(Co je podstatou toho, co se kolem děje?). Přesto odpovídají v plné šíři, protože konzistentnímu názoru na realitu dílčí odpověď nestačí.
Autodiagnostický test. Konzistentní názor.
Dokončete několika slovy následující věty:
A. Domnívám se, že základem všeho ve světě je:
příroda
..................................................................................................
..................................................................................................
B. Mým životním cílem je:
mít dost peněz
..................................................................................................
CVIČENÍ
Metodika:
• Rozdělte studenty do skupinek po 3-5 a nechte je zhodnoťit, čí názor je
nejkonzistentnější (získá na základě konsensuálního rozhodování nejméně bodů).
• Zhodnocení – do každé skupiny rozdejte jednu kopii tiskopisu *):
A) Jak koresponduje věta A s větou C? Jsou v souladu? Lze takovouto metodou poznání dospět k takovým ontologickým závěrům?
1 (ano)
2
3
4
5 (ne) .... nesouhlas, nekonzistentní názor
..................................................................................................
C. Podle mě člověk poznává tak, že:
chodí a sleduje, co se děje
.................................................................................................
.................................................................................................
D. Když se rozhoduji, činím tak podle hesla:
když nejde o život, nejde o nic
.................................................................................................
.................................................................................................
10
B) Jak koresponduje věta D s větou B? Vede takovéto rozhodování logicky k cíli?
1 (ano)
2
3
4
5 (ne) .... nesouhlas, nekonzistentní názor
C) Lze najít nějakou logickou souvislost mezi větou A a větou B? Koresponduje
osobní cíl s poznáním světa?
1 (ano)
2
3
4
5 (ne) ........... souhlas, konzistentní názor
D) Jaká je souvislost mezi odpovědí A a odpovědí D? Chovám se podle toho, čemu
věřím?
1 (ano)
2
3
4
5 (ne) ....... nejednoznačný názor skupiny
*) Kopii tiskopisu k vytištění naleznete v Příloze č. 1 na str. 106.
Co je filosofie?
Odkdy existuje filosofie
a proč je každý filosofem?
2. hodina
Počátek dějin / Systematická revize pohledu na svět
Odkdy existuje filosofie?
Martin Heidegger, významný německý filosof dvacátého století, spojuje začátek filosofie s počátkem dějin. Počátek dějin je, zjednodušeně vyjádřeno, moment, kdy si
člověk prvně uvědomil sám sebe v kontextu událostí kolem a zjistil, že neví, kdo
je, kde vlastně je, proč tady je a co má dělat. Zároveň pochopil, že by ani nevěděl,
kdo je, pokud by si nevzpomněl, co bylo včera. Tím ale též narazil na problém, protože když včera byl tím sebejistým, který o své slabosti nedumal, zatímco dnes sebejistotu ztratil, bůhví co bude zítra. Zkrátka tam, kde se člověk vymanil z permanentní činnosti k reflexi sebe sama, skončila samozřejmost a začala mytologie, která se díky svému dílčímu přístupu vykládání jednotlivostí postupně transformovala ve filosofii, tedy snahu komplexně stanovit odpovědi na výše zmíněné otázky.
Tím je zároveň filosofie spojena s dějinami. Smysl života je v užším smyslu vnímán
jako smysl života jednotlivce, v širším měřítku je ale člověk zasazen do celého řetězce dějinných událostí. Tak je jedno navázáno na druhé a obor, který se zabývá smyslem celých dějin člověka, se nazývá filosofie dějin1.
Proč je každý (alespoň občas) filosofem?
Jeden z nejhezčích úvodů do filosofie napsal další německý filosof Karl Jaspers (tento
úvod vznikl po druhé světové válce jako série rozhlasových přednášek). Jaspers v něm
říká, že aby se člověk stal filosofem, musí se v něm odehrát rozhodnutí, jemuž předchází triáda událostí činících člověka člověkem a někoho též filosofem.
Martin
Heidegger
(1889–1976) Významný německý
filosof. Začátek filosofie spojuje
s počátkem dějin (moment, kdy si
člověk prvně uvědomí sám sebe
v kontextu událostí).
Kde jsem?
Co tu mám za
úkol?
Jak je to
možné?
Proč zrovna
já?
První filosofický problém je, že nejprve
jsme tady na světě a musíme přežít, a pak
teprve se můžeme zastavit a uvažovat
o tom, co to znamená.
Každý z nás má už předem svou představu o světě. Ve filosofii se jí říká předporozumění
či ontický pohled. Je to abstrakce všeho fungování světa kolem nás daná naší pozorovací
schopností a zkušenostmi, která se nám slévá v matnou představu, že svět tak a tak pravidelně funguje. Náš první filosofický problém je, že nejImaginace
prve jsme tady na světě a musíme přežít, a pak teprve se můžeme zastavit a uvažovat o tom, co to znaMetodika: Relaxaci zařaďte na úvod oddílu Proč je každý (alespoň občas)
mená.
filosofem?
Poněvadž ale pro toto své přežívání potřebujeme
občas plánovat, chováme se „neoprávněně“ tak,
jako bychom odpovědi na otázky „Kde jsem?“
a „Co tu mám za úkol?“ již znali, a naopak máme
pocit, že jejich kladení a odpovídání na ně ovládáme z vlastní vůle a určujeme tak sami, co má jaký
smysl, prostě podle toho, jak se nám to zrovna hodí.
Pokud se stane něco nepředvídaného, snadno si „naběhneme“, neboť svět z onoho samozřejmého fungování vybočí. Jaspers tak ve svém úvodu spojuje již
zmíněné tři faktory, které v takových chvílích vedou
k filosofické reflexi: Údiv, pochyba a strach.
Údiv pramení z překročení hranice samozřejmého do území úžasného a neočekávaného. Může se
jednat o krásný východ slunce jako v našem cvičení, ale může to být též smrt blízkého člověka. V takovém případě si lidé často říkají: „Jak je to možné?
– Proč zrovna on a proč ne já?“ – i takto může vypadat onen údiv, kdy všechno dříve samozřejmé uvidíme jako úžasné. Stačí si vzpomenout na rčení, že
toho, co máme, si budeme vážit, až o to přijdeme.
CVIČENÍ
Pohodlně se usaďte, zavřete oči a poslouchejte.
• Představte si vesmír..., je velký..., je všude kolem..., nedozírné dálky.
• Nevidíme, co se děje v dalekých mlhovinách.
• Vesmír se hýbe..., celý se pomaličku otáčí a dýchá.
• Nikdo neví proč.
• Každičká část vesmíru má možná svůj cíl a možná žádný nemá, ale přesto se
všechno někam hýbe.
• Je to úžasné.
• Kolem nás mizí hvězdy a objevuje se první paprsek slunce na obzoru.
• Slunce zvolna stoupá a hřeje..., hřeje a nám se to líbí.
• Dává život a teplo..., uvolňuje napětí. Slunce je život.
• Slunce pomalu přechází k západu a pomalu slábne.
• Již je ho jen polovina, třetina a čtvrtina, poslední paprsky zvolna mizí
za obzor.
• Je tma. Proč? Slunce odešlo za obzor a bylo úžasné.
• Jestlipak se ještě vrátí..? Nevrátí?
• Nepravděpodobné... Ale pochybnost tu je, je to stále možné a já to neovlivním.
• Jestliže nevyjde, pak bude za pár hodin strašná zima.
• A pak dojde topivo a nikdo si nezatopí.
• Minus 100 stupňů a trvalá tma. Všude led a strach.
• Hle, zase se objevují první sluneční paprsky. Hřejí.
• Znovu se rozednilo a my se protáhneme a jsme připraveni k další práci.
1 Na rozdíl od něj se my v této knize zabýváme dějinnou posloupností životů a myšlenek jednotlivých
myslitelů, tedy dějinami filosofie.
11
Co je filosofie?
Svět prostého rozumu, filosofie a vědy
/ Svět náboženství, mýtu a ideologie
Kde žijeme? Další dimenze
3. hodina
Svět je pro nás vždy smysluplné a kompletní pozadí všeho dění. Dle dalšího německého filosofa Immanuela Kanta je celkovost a jednota světa nikoli něčím, co fyzicky
existuje, nýbrž jednotou naší vlastní představy o tom, jak vypadá, funguje a jaký celkový smysl má všechno to, co nejsme my. Jsme vždy v ní a okolo nás se odehrávají
děje a realizují vztahy, jimž nějak rozumíme. Způsobů jak světu rozumět je tedy asi
tolik, kolik je lidských myslí, ale v našich dějinách se jich prosadilo trvale jen několik.
Reflexe
CVIČENÍ
Práce ve dvojici: Máte 5 minut na vyplnění následujícího dotazníku:
Metodika:
1. Vzpomeňte si, jak popisují svět malé děti.
Máma
▸ Co je jeho středem? .....................................................................................
........................................................................................................................
Kam dosáhnu
▸ Jak se určují vzdálenosti? ..........................................................................
Nechte studenty pracovat ve
čtveřicích. Mají za úkol shrnout informace z dotazníku a porovnat obrazy tří
světů, na něž se ptáme. K vypracování
by jim mělo postačit 5 minut.
........................................................................................................................
Co se bude dělat
▸ Jak se měří čas? .................................................................................................................................................................
Máma
▸ Co je v něm nejdůležitější? .............................................................................................................................................
Protože jsem to zažil(a)
▸ Jak to víš? ..........................................................................................................................................................................
2. Jak je vám podáván svět ve škole?
Bod nula
▸ Co je středem tohoto světa? ............................................................................................................................................
Hodinami a zvoněním
▸ Čím se měří čas zde? .......................................................................................................................................................
Poznání
▸ Co je v tomto světě nejdůležitější? ................................................................................................................................
Řekli mi to ve škole
▸ Jak to víš? ..........................................................................................................................................................................
3. Jak vnímá svět náboženství?
Stvoření
▸ Ontologie (Co je podstatou světa?) ...............................................................................................................................
Dodržovat boží zákony
▸ Etika (Co je smyslem života?) ........................................................................................................................................
Úkolem, který určuje Bůh
▸ Čím se měří čas? Kdo určuje délku našeho života? ....................................................................................................
Bůh, protože je to napsáno v Písmu
▸ Gnozeologie (Jak to víš?) .................................................................................................................................................
Svět, ve kterém žijeme běžnou životní praxi a bezmyšlenkovitě konáme automatizované úkony denní rutiny, bychom mohli, společně s Martinem Heideggerem,
nazvat světem prostého rozumu. Vyznačuje se ontickým pohledem předporozumění ještě bez reflexe a náhledu. „Nech toho uvažování a běž umýt nádobí!“– to je
příkaz tohoto „selského“ rozumu. Na případnou otázku „A jaký smysl má jít umýt
nádobí?“ padne odpověď: „No to je přece jasné, co je to za hloupou otázku?“; v horším případě bude tato otázka chápána jako provokace. Zkrátka, co je evidentně viditelné, to je jasné, a na to ostatní „se neptej, to teď nepotřebuješ na to nádobí vědět“. Dále nemá smysl se ptát. „Prostý rozum“, jak zdůrazňuje Martin Heidegger,
„je k řeči filosofie hluchý“. Proč? Snad z přirozeného pudu sebezáchovy – víme již,
že právě otázky po smyslu věcí a vůbec otázky začínající „Proč...“, na něž není
snadné odpovědět, přinášejí úzkost, které se snažíme vyhnout.
13
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
Francouzský novověký učenec René Descartes se na tomto poli pokusil položit otázku jinak: „Co budeme dělat, až přijmeme úzkost otázky po smyslu, pravdě a podstatě světa, ale ještě na ni nebudeme znát jakoukoli jistou odpověď?“ Protože byl filosof, dokázal si odpovědět zhruba takto: „Budeme dodržovat zákony své země a prozatímní morálku udržovanou náboženstvím.“
Právě tuto schopnost ale nemůžeme po prostém rozumu chtít. Prostý rozum žije
z vlastní hegemonie (absolutní nadřazenost), nikoli z potřeby ověřovat vlastní
platnost a pravdivost svých závěrů.
Svět filosofie
FAKTA
Svět filosofie bychom mohli chápat jako svět velkých dětí. Jednak sem patří úplně
cokoli, o čem můžeme i nemůžeme uvažovat, včetně čarodějnic, draků, nálad, podivuhodných výrazů a jejich nejabstraktnějších významů, jednak je to svět, v němž
je zasazen člověk, který jej sleduje bez nějakého pojmového aparátu prostě tak, jak
v něm bezprostředně žije, a jako dítě se ptá, „proč se to a to děje tak a tak“ a „co by
se stalo, kdyby“. Edmund Husserl, významný filosof dvacátého století, mu říká
Lebenswelt – přirozený svět. Můžeme si ho představit jako svět, kde je nahoře
a dole, blízko a daleko, teď a za chvíli, kde máme dlouhou chvíli a dobrou náladu, kde překračujeme horizonty, jako děti do tohoto světa vrůstáme a učíme se
v něm pohybovat, prožíváme. Je to svět, kde vědec v laboratoři dokončil experiment a začalo mu být pokusné myšky líto. Zkrátka svět, ve kterém žijeme, ale který reflektujeme a reflektujeme též sebe sama v něm. Jsme jeho středem a vnímáme jej subjektivně, ale komplexně. Jsme zde doma.
Svět vědy
FAKTA
Svět vědy se vždy snaží být objektivní, univerzální a udržet tři základní principy:
1. Experiment – od počátku novověku, kdy anglický myslitel Francis Bacon varoval před tendencí lidského rozumu činit předčasné závěry, pracuje věda tak,
aby mohla každý svůj závěr ověřit. Protože potřebuje mít šanci ověřovat vše
opakovaně, pracuje s experimenty, jejichž ověřením je, že průběh experimentu někdo viděl, změřil a zaznamenal. Proto věda udržuje společné míry, váhy
a jednotky všeho druhu, jimž vévodí soustava jednotek SI. Není bez zajímavosti, že právě víra ve vědeckost byla důvodem, proč během francouzského
osvícenství koncem 18. století vznikl metrický systém nahrazující ne zcela přesně kompatibilní jednotky odvozené z parametrů lidského těla metrem, litrem
a kilogramem a v tomto regionu se začalo pracovat téměř výlučně v desítkové soustavě.
2. Analyticko-syntetický přístup k problému – tvorba teorií a jejich dělení
na jednotlivé hypotézy. Francouzský filosof a teoretik René Descartes napsal
v 17. století dílo Rozprava o metodě, v němž nastiňuje dodnes užívaný způsob,
jak se může mnoho vědců podílet na jednom úkolu, a kde předpokládá, že jestliže se velký problém rozdělí na tak malé části, aby bylo možné je jednoznačně
vyřešit (analýza), mohou se potom všechna dílčí řešení zase poskládat dohromady (syntéza), a prvotní problém je tak vyřešen.
3
3. Vztažná soustava – věda pracuje v kartézských souřadnicích na osách x, y a z,
jejichž autorem je rovněž René Descartes (přezdívaný dle latiny Cartesius).
Svět
S
vědy zná pouze ověřitelná fakta. Nezná pocity a neřeší otázku dobra a zla.
V
Vědec
zde bez okolků musí zabít krysu, aby mohl zkoumat biochemické vlastnosti
preparátu, který jí aplikoval, což udělá například tak, že odstředí její rozmixovaná
játra. To udělá opět na podnět Reného Descarta, který v 17. století prohlásil za jediného rozumově a pocitově vnímajícího tvora člověka. Zvířata označil za jakési
strojky, či, chcete-li, chodící a bolest nevnímající květiny.
14
Co je filosofie?
TEST (podle prof. Jana Sokola)
CVIČENÍ
Nakreslete místnost, ve které sedíte. Máte 1 minutu.
Metodika:
Každý student vyhotoví náčrtek
místnosti, ve které se právě nachází.
K vyhotovení úkolu by mu měla stačit
1 minuta.
Následně diskutujte se studenty
o tom, kdo má půdorys, tedy pokus
o objektivizaci prostoru tak, jak ho
nikdo nemohl vidět, a kdo namaloval
přesně to, co mohl ze svého
subjektivního pohledu vidět, ale co
nemohl přesně takto vidět nikdo jiný.
Náboženství, mýtus a ideologie
Svět, v němž se pohybuje náboženské myšlení, je kompletně
prodchnut nadpřirozeným posvátnem. Každičká maličkost
v něm poukazuje zpět ke vzniku světa a nic zde není náhodou. Ani jeden mraveneček, nadneseně řečeno, zde není zbytečný. Vše je součástí velkého vyprávění – mýtu – o nadpřirozených silách a jejich velkém díle, jehož součástí jsme i my.
Mýtus, jak ho znají čtenáři Homéra, je vyprávění o hrdinství
a polobožských schopnostech, kterých je třeba k tomu, aby
byl ve světě nastolen řád. Svět před nastolením řádu se často
nazývá podle řečtiny chaos a svět potom se nazývá kosmos.
Proto se proces vzniku smysluplného světa z původního chaosu nazývá kosmogonie. Pro staré Řeky je podstatné neustálé
hledání rozumového principu, podle něhož kosmos běží. Tomuto řádu, principu, slovu říkali logos a dlouho se snažili jej „zkopírovat“ do života společnosti ve městech, aby byl společenský život v souladu s tím, jak je uspořádán celý vesmír kolem.
Součástí mýtu je rituál. Je to opakované symbolické provádění důležité světotvorné události, jehož pomocí se dále udržuje ve světě pořádek. Sám svět totiž má obdivuhodnou tendenci k návratu do chaosu. Mýtus je i způsob života uprostřed těchto „světazáchovných“ rituálů. Kdo žije mimo takový mýtus, je vlastně ubožák, jenž
nemá schopnost udržovat svět v chodu. Často se jedná o záměrné nastolení symbolického chaosu a následné „normalizace“, což můžeme stále sledovat v našich rituálech dnes.
15
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
4. hodina
Logika jako nástroj
filosofie
Co je vlastně pojem?
Logika je nauka o správném myšlení. Pro filosofii je klíčovým nástrojem, je vlastně
sama procesem myšlení. Logiku lze rozdělit na formální a neformální, podle toho,
zda zkoumáme formu (formální – např. budeme zkoumat, jaké součásti má mít definice), nebo správnost obsahu (neformální – např. chceme vědět, zda daná definice
vystihuje to, co měla definovat).
FAKTA
Co je to pojem?
Pojem je strukturou zahrnující tři aspekty:
1. označovaná skutečnost
2. koncept (tedy naše představa té skutečnosti)
3. znak (slovo, které pro označení užíváme)
Znak je zde, zjednodušeně řečeno, slovo. Například uvědomím-li si židli, mohu
říci „židle“ a vyslovil jsem znak.
Koncept je to, co si při vyslovení tohoto slova představím, tedy moje představa
židle. Pokud mluvím o židli, mám k tomu také důvod, možná právě prohlížím
židli, kterou hodlám zakoupit.
Označovaná skutečnost (židle, kterou mám před sebou v obchodě) je daná a já na tom
nic nezměním, ani její barvu, ani její tvar či materiál, ze kterého je vyrobena. Budeteli tam stát někdo se mnou a hovořit o tom, jakou židli bychom si raději pořídili, používaný znak „židle“ se přitom také nezmění. Pořád budeme vyslovovat stejné slovo, i když budeme mít jinou představu o tom, jak vypadá ta „nejžidlovitější“ židle.
Z toho vyplývá, že jediné, co je na pojmu proměnlivé, je jeho náplň, tedy koncept.
My se budeme zaobírat logikou velmi zběžně, hlavně podle největšího systematika starověké řecké filosofie a zakladatele logiky jako oboru zkoumání – Aristotela.
Aristoteles zvolil jako základní jednotku logických operací pojem, proto se někdy
o jeho logice hovoří jako o pojmové logice.
Vraťme se k našemu příkladu. Díky tomu, že jsme se během dosavadního života
dostali do styku s různými židlemi, nemáme nikdy úplně totožnou představu (koncept) židle. Tak přichází to, čemu říkáme „ujasnit si pojmy“, tedy definovat je. Definovat pojem pak znamená ohraničit jeho náplň, vyjádřit jeho koncept.
Definice podle Aristotela obsahuje z formálního hlediska (druhý řádek tabulky) definovaný pojem, nejbližší vyšší rod a druhový rozdíl.
Aristoteles ve svém slavném spisu „O duši“
předpokládá, že máme schopnost číst
z předmětů kolem sebe v zásadě všechny
vlastnosti kromě hmoty, kterou přitom
předmětům neodebíráme.
Kočka
Je domácí zvíře
Rodí živá mláďata a mňouká
Definovaný pojem
Nejbližší vyšší rod
Druhový rozdíl
Nás bude však zajímat, jak pojmout definici z neformálního pohledu. Definice totiž může splňovat podmínky formální logiky, a přesto být „závadná“. Proto se podívejme na základní chyby, k nimž může dojít:
1. Příliš široká definice neurčuje přesně pojem v tom smyslu, že jeho specifikace
umožňuje zařazení dalších skutečností, které pojem nezahrnuje.
Příklad: Koza je domácí zvíře, které jí trávu. (Koza sice je domácí zvíře a trávu žere,
ale stejné vlastnosti má i kráva, ovce a husa.)
2. Příliš úzká definice neurčuje přesně definovaný pojem v tom smyslu, že neobsáhne veškeré skutečnosti, které pojem zahrnuje:
Příklad: Pes je domácí zvíře, které štěká a má černou barvu. (Definice ignoruje fakt, že
jsou i psi strakatí, bílí, hnědí, zlatí a modří.)
18
Co je filosofie?
3. Kombinací obou předchozích chyb je definice příliš úzká a příliš široká.
Příklad: Pták je živočich, který létá. (Definice je příliš široká, protože létají též vakoveverky a netopýři, a zároveň příliš úzká, protože pštros a tučňák nelétají.)
Definice pojmů
CVIČENÍ
Ve trojicích vytvořte sérii čtyř definic, neoznačujte je však, pouze je napište na
papírky, které rozdá vyučující. Na cvičení máte 4 minuty:
1. definice je v pořádku
Metodika:
2. definice je příliš široká
Jednotlivé skupiny studentů analyzují definice
a přiřadí jim hodnocení. V posuzování definic lze
pokračovat až do doby, kdy se ke každé skupince
dostane původní sada definic. Kartičky pro záznam
3. definice je příliš úzká
4. definice je příliš úzká i široká
definic jsou v Příloze č. 3 na str. 108.
Pošlete svůj výtvor další skupince
a definice, které vám přijdou, analyzujte, která je která.
Kolik piva?
HÁDANKA
?
Nekonečné množství matematiků přijde do hospody. První si objedná pivo, druhý si objedná půl piva, třetí si objedná čtvrt piva... Kolik piv barman natočil?
Odpověď: Pokud budou pít z jednoho půllitru, barman natočí dvě piva. (Jedná se o výpočet součtu nekonečné geometrické řady.)
Deduktivní úsudek
5. hodina
Co z toho plyne?
Aristoteles věnoval pozornost i dalšímu logickému útvaru – soudu, v němž je subjekt (podmět) podřazen predikátu (přísudku) – odtud subjekt-predikátová logika. Vypracoval rovněž formální nauku o deduktivním úsudku2, sylogismu3
– obsahujícím zpravidla tři jednoduché kategorické soudy, a to:
1. vyšší premisu (též premisa 1. řádu):
Každé M (savec) je P (živočich).
2. nižší premisu (též premisa 2. řádu):
Každé S (kočka) je M (savec).
3. závěr (úsudek):
Každé S (kočka) je P (živočich).
Jestliže tedy každé M je P a každé S je M, potom každé S je P. Hlavní roli v sylogismu hraje tzv. střední termín – v daném případě M (savec), ten je jakýmsi jeho důvodem, vyskytuje se vždy v premisách, nikdy ne v závěru.
Chyby, ke kterým z neformálního hlediska v souvislosti s deduktivním úsudkem
dochází, jsou v zásadě následující:
1. Jedna nebo obě premisy jsou nepravdivé.
Příklad:
Vyšší premisa:
Každý, kdo nosí v kapse lopatičku, je trpaslík.
Nižší premisa:
Sněhurka nosí v kapse lopatičku.
Úsudek:
Sněhurka je trpaslík.
Přestože zde z obou premis úsudek logicky vyplývá, není sylogismus pravdivý.
Vyšší premisa není pravdivá: Trpaslíci totiž nenosí lopatičky v kapsách, ale krumpáčky přes ramena. Nižší premisa není pravdivá: Sněhurka nemá na šatečkách kapsy.
2 Kromě deduktivního úsudku, tedy vyvození, hovoříme též o induktivním úsudku neboli zobecnění
ze série známých dat.
3 Uvedený příklad je jen jednou z variant mnoha jiných typů sylogismu.
19
Název kapitoly
Nejstarší
řecká
filosofie
▸ Báje, mýty, průpovídky; milétská škola
▸ Herakleitos z Efezu
▸ Matematizace světa – Pythagorejci
▸ Elejská škola
▸ Přechod k atomům
21
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
6. hodina
Báje, mýty, průpovídky
Milétská škola
Koloběh životů, živly a zrození
U zrodu starořecké filosofie se objevují některé silné mytologické prvky. Vzpomeneme-li Homérovy báje, musí se filosofové vypořádat s otázkou, zda byl svět stvořen (kosmogonie), zda byl stvořen z ničeho, nebo přetvořen z chaosu, jak vznikli bohové (teogonie), kteří bohové zosobňují živly a do jaké míry lze rozumně uvažovat
o živlech jako nástrojích bohů.
CVIČENÍ
Kooperace
1. Ve trojicích vypracujte co nejvýstižnější definici pojmu „živel“.
Máte 2 minuty.
Živel je nespoutaná síla přírody, která občas určuje rozdíl mezi životem a smrtí.
▸ ............................................................................................................................
............................................................................................................................
Metodika:
Nechte studenty následně prodiskutovat:
• jejich definice „živlu“
• další významy jednotlivých živlů v mytologii
i v reálném životě člověka na Zemi
2. Stanovte hlavní vlastnosti základních čtyř živlů: země, voda, oheň, vzduch.
Máte 3 minuty.
Země – plodná matka, všechno se na ní odehrává; voda – dává život v podobě deště a zase jej bere v podobě hlubiny; oheň – je živý a vše přetváří,
▸ .............................................................................................................................................................................................
je užitečný, ale nebezpečný; vzduch – není vidět, je spojen s duší a duchovnem.
.............................................................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................................................
.............................................................................................................................................................................................
Výrazným prvkem, s nímž se budeme setkávat, je tzv. orfismus, tedy představa, že
tělo je vězením pro duši a že se duše může čistým způsobem života z těla osvobodit, takže se po smrti těla neuloží do nového těla a koloběh se zastaví. To je představa v zásadě východní, je základem hinduismu i buddhismu.
Prvními díly, která jsou kromě Homérových bájí pozoruhodná, jsou v Řecku bajky a lidové průpovídky. Známe je zejména jako ezopské bajky a „sbírku průpovědí sedmi mudrců“, která čítá asi 300 průpovídek od praktických rad až po velmi abstraktní moudra.
CVIČENÍ
Sebepoznání
Přečtěte si ukázku průpovídek dvou ze sedmi mudrců a vyškrtejte z ní rady,
kterými se řídíte. Máte 2 minuty.
Chilon
Metodika:
Dejte studentům za úkol pokračovat
ve čtyřčlenných skupinkách a prodiskutovat:
• Co vám zbylo?
• Co to o vás říká?
Studentům by na vypracování měly postačit 3 minuty.
Poznej sebe! Nevyhrožuj svobodným, neboť to není spravedlivé! K hostinám
svých přátel se ubírej pomalu, k jejich neštěstím rychle! Vystrojuj laciné svatby!
Blahoslav mrtvého! Cti staršího! Raději vol škodu než hanebný zisk, neboť
ona tě bude mrzet jednou, tento vždycky. Nevysmívej se nešťastnému!
Ovládej hněv! Poslouchej zákonů! Křivdí-li se ti, smiř se; jsi-li potupen, pomsti se!
Thales
Ručení – mučení. Jsou-li s tebou přátelé, pamatuj i na ty, kdo jsou vzdáleni! Nebohatni špatným způsobem! Neváhej lichotiti rodičům! Neber od otce, co je špatné! Trapná je nečinnost, škodlivá nemírnost, obtížná nevzdělanost.
Uč i uč se lepšímu! Vzbuzuj spíše závist než soucit! Zachovávej míru! Nevěř všem! Vládneš-li, pořádej sebe!
Živly a původ hmotného světa (milétská škola)
Za prvního filosofa západní tradice je považován Thales z Milétu. Společně se dvěma svými souputníky, Anaximandrem a Anaximenem tvoří tzv. milétskou školu.
Nazývali se někdy přírodní filosofové neboli fysikové. Obecně lze říci, že tito filosofové řešili otázku, co to je to, co se nám ukazuje v takové pestrosti, která je vidět
v přírodě všude kolem nás od kamene počínaje a zvířaty, květy a oblaky konče.
Co je tou pralátkou (arché), z níž je to všechno „uděláno“?
22
Nejstarší řecká filosofie
Pythagorejci / Xenofanes
8. hodina
Princip a prázdnota / Bůh obrazem člověka?
Pythagorejci
Ve druhé polovině 6. století př. n. l. postihla oblast východního Středomoří perská
invaze a rozvoj kultury se přesunul do „Velkého Řecka“, tedy celého Středomoří.
V této době vznikl nový filosofický proud, tzv. filosofie italská, která se vyznačovala vyšší mírou rozumové spekulace a méně se zakládala na pozorování přírody a dějů v ní. V této době do jihoitalského Krotónu emigroval z iónského ostrova
Samos slavný učenec Pythagoras.
Pythagoras zde založil politicko-nábožensko-filosofický spolek, který je dodnes
opředen tajemstvím.
Hlavním tématem pythagorejců bylo číslo. Tam, kde Herakleitos říkal, že podstatou všeho je změna, Pythagorejci tasí číslo jako zbraň proti změně a staví z čísel celý
svět. Číslo jako by svou daností podrželo svět beze změny a bezmeznosti. Tím zde
Pythagoras
(572–494) Pythagoras byl dle legendy při cestě do Egypta přijat do kasty mágů. Odtud si také přivezl poznatky
o trojúhelníku, které následně zformuloval do své slavné věty o pravoúhlém
trojúhelníku. Nebyl jejím autorem, ale
byl první, kdo ji dokázal teoreticky zdůvodnit. Dále si přivezl poznatky o orientálním kastovnictví.
ZAJÍMAVOST
Pythagoras
Jednak podle legendy Pythagoras kázal svá učení v noci, snad za použití různých světelných triků dnes známých z černého
divadla, takže sám nebyl vidět, jednak se jednalo o uzavřenou sektu, jejíž členové byli vázáni pětiletým mlčením.
Snad proto o Pythagorovi na jedné straně Herakleitos říká: „Pythagoras, zakladatel tlachalů", zatímco Empedokles, další
z řeckých filosofů této doby, jej označuje za „muže nezměrného bohatství génia“. Víme, že tento spolek vyznával vegetariánství,
protože Pythagoras věřil v převtělování duší (orfismus): „… Kráčeje jednou mimo a slyše, jak psíka kdos týrá, lítost prý nad ním
měl a toto slovo mu děl: Ustaň a nebij ho již! Vždyť mého to přítele duše, kterou jsem rozeznal hned, sotva jsem uslyšel hlas.“
Součástí praktik této sekty byly i očistné náboženské praktiky, jejichž vrcholem byly spravedlivost, askeze, vlídné zacházení se
zvířaty, zákaz jíst masité pokrmy, příkaz vyhýbat se tloušťce, cvičit paměť, neujídat srdce (tj. neužírat se strastmi a zármutkem)
a každodenní reflexe nad sebou samým: „Co správného jsem za uplynulý den vykonal? V čem jsem chybil? Co jsem nesplnil?“
pythagorejci kontrují i Anaximandrovi, jehož apeiron byl bezmeznem, kdežto číslo (arithmos) je základním prvkem, jenž je jasně daný. Pythagorejec Filoláos to popisuje takto: „Nebude nic poznáno, jsou-Ii všechny věci neomezeny... klam a závist
náleží k povaze neomezeného, nesmyslného a nerozumného... Klam nikterak nevane do čísla, neboť klam je nepřátelský jeho povaze, zato pravda je vlastní rodu čísla
a s ním srostlá... Číslo je podstatou všech věcí a uspořádání vesmíru je podle svého
určení harmonickým uspořádáním čísel a jejich vztahů."
Číslo je bráno jako prostorová veličina: 1 – bod, 2 – přímka, 3 – plocha, 4 – těleso.
Čísla staví svět jako stavební kameny. Této teorii se říká filosofický matematismus.
Číslo je princip formování světa a zároveň i jeho prostředek.
Brainstorming
CVIČENÍ
Pracujte ve trojicích.V dnešní době je svět matematizován
v podobě digitalizace, internetu a mobilních technologií,
statistik a modelů.
Máte 5 minut na zpracování následujících úkolů.
1. Popište, co se tím pro člověka mění k lepšímu,
a co se tím naopak zhoršuje.
Metodika:
Po vypracování cvičení nechte skupinky prezentovat klady a zápory
digitalizace a matematizace přirozeného světa. Následně je vyzvěte k postupné prezentaci názorů na to, co se nedá matematicky popsat, a podrobujte výsledek kritice z fóra. Kdo má něco, co opravdu matematickým modelem
popsat nelze?
Klady digitalizace a matematizace:
Zápory digitalizace a matematizace:
– rychlejší komunikace, ulehčení práce
– méně osobního kontaktu, odcizení se lidem, zkreslení hodnot
Pocity, další bytostně kvalitativní parametry skutečnosti
2. Co podle vás nelze matematicky popsat? ...........................................................................................................................
25
Helénské období,
vznik křesťanství
a středověká filosofie
▸ Helenizace Řecka
▸ Vznik křesťanství, různé výklady boha
▸ Období patristiky
▸ Existence boha ve středověku,
spor o univerzálie
▸ Tomáš Akvinský a jeho
bezprostřední kritikové
45
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
16. hodina
Helenizace Řecka /
Stoici, skeptici, epikurejci
a eklektici
Duch doby / Životní postoj
Helenizace Řecka
Aristotelem krátce vychovávaný Alexandr Makedonský uspěl po boku svého otce
Filipa II. Makedonského v bitvě u Chaironeie (338 př. n. l.), a tak se témata řeckých
myslitelů začala pozvolně měnit. Helénské období se vyznačovalo několika zásadními rysy:
A. Skončil koncept polis jako samostatného městského státu, a myslitelé tak ztratili zájem zabývat se politikou. Následkem toho se filosofie obrátila spíše k osobní dimenzi lidství.
Helénismus je označení období asi od
poloviny 4. stol. př. n. l. do konce 1. stol.
př. n. l. Tato epocha byla významným
způsobem spojena s osobností Alexandra
Velikého a expanzí řecké kultury.
2. Skončilo dělení lidí na Řeky a barbary a vznikla obecná představa lidství. Lidství však neznamenalo automatickou vlastnost kohokoli, nýbrž bylo vnímáno
jako způsob chování v souladu s dobrými mravy.
3. Dále i v těchto podmínkách fungovaly obě významné filosofické školy – platonská Akademie i aristotelský Lykeion.
4. Kulturním centrem Středomoří se kromě Athén nově stala Alexandrie s proslulou knihovnou čítající na 700 000 svazků.
5. V protikladu k teoriím společnosti bylo toto období relativně plodné vývojem exaktních věd. Byla to doba, kdy působili takoví velikáni jako Archimedes
a Euclides.
6. Ve 3. stol. př. n. l. byl přeložen základ Starého zákona (5 knih Mojžíšových)
do řečtiny, následoval i zbytek, a vznikl tak překlad této části bible známý pod
jménem Septuaginta, což přispělo k prolnutí řecké a židovské tradice.
CVIČENÍ
Spolupráce, brainstorming
Pracujte ve skupinách po třech. Dohodněte se, kterou událost či faktum za posledních
sto let byste jako historikové z budoucnosti použili k výstižnému popisu dnešní doby.
Jakmile se dohodnete, napište událost do rámečku a vyšlete někoho ze skupinky
napsat váš popis na tabuli. Máte maximálně 2 minuty.
Metodika:
Diskuse se studenty – když se
podíváte na tabuli, co vám z toho vyplývá
jako pravděpodobný další vývoj?
Otestujte
si své IQ
Co bylo na
posledním obrázku?
Odpověď: Obrázek počítače
46
Helénské období, vznik křesťanství a středověká filosofie
Stoici, skeptici, epikurejci a eklektici
Sebepoznání, výpisky, výklad
CVIČENÍ
1. Sebepoznání
Pracujte ve trojicích. Představte si, že jste v Řecku a Alexandr Makedonský právě zničil svobodnou vládu vašeho města a smísil všechny národy Středomoří. Rozdělte mezi sebe následující možnosti reakce. Máte 1 minutu.
a. Snaha hledat libost a kombinování úspěšných myšlenek
b. Netečnost a sebeobrana pasivní rezistencí a nezaujatostí
c. Rezignace s tím, že vlastně nelze jasně říci, co by měl člověk v takové situaci dělat
Metodika:
Položte nyní studentům následující otázky jako náměty k individuální úvaze:
• Jste spokojeni s výběrem? • Vybrali jste si sami, nebo vás spolužáci předběhli? • Stává se vám to takto i v běžném životě? • Je váš výběr podobný
i v krizových situacích? • Co může přinést?
2. Výpisky
Váš vyučující vám nyní rozdá studijní listy dle předchozího
výběru. Podle nich zpracujte svůj sloupec v pracovním listu
v učebnici. Máte 10 minut.
A – Epikurejci a Eklektici
Filosofický směr
B – Stoici
C – Skeptici
Metodika:
Rozdejte všem studentům nakopírované studijní listy a nechte
je pracovat, v případě nejasností se jim individuálně věnujte.
Předtisk studijního listu naleznete v Příloze č. 5 na str. 109-111.
A1
A2
B
C
Definice a podstata
směru či školy
Epikureismus – směr hlásající snahu vyhnout se utrpení a strachu
Eklekticismus – shromažďování a skládání úspěšných
myšlenek jiných filosofů
Stoicismus – snaha žít
v souladu s přírodou a zbavit
se vlivu svých prožitků
– neprožívat
Skepticismus – jedná se
o agnostickou skepsi – v poznání se nelze dobrat pravdy,
jen názoru
Hlavní představitel
/ jeho příběh
Epikuros (4.–3. stol. př. n. l.)
– založil školu v Athénách
Marcus Tullius Cicero,
Filon Alexandrijský
Zenon z Kitia – zakladatel;
Chrysippos – systematizoval
stoicismus; Seneca;
Marcus Aurelius
Pyrrhon – zakladatel
Další důležitá fakta
Strach z utrpení se překonává střídmostí, slast je rovnováha; strach ze smrti není
aktuální, když ještě žijeme;
strach z bohů nemá smysl,
protože žijí mimo tento svět.
Cicero – politické názory;
Filon – snažil se sloučit
židovskou představu Boha
s řeckou filosofickou tradicí.
Seneca: „Chtějícího osud
vede, nechtějícího vleče.“
Ainesidemos a Agrippos tvořili tzv. tropy – argumenty
proti poznání. Např.:
Stoicismus byl vlivný velmi
Ainesidemos: „Smyslové vnídlouho, protože byl tolerantní mání je různé v různých stak různým formám vlády.
vech vědomí.“
Agrippos: „O každé věci existují dvě protikladné pravdy."
3. Výklad
Jestliže jste s předchozím úkolem hotovi, vzájemně si ústně prezentujte
ve skupině své výpisky tak, aby si i ostatní doplnili pracovní list v učebnici.
Nesmíte jim ukazovat svůj pracovní list. Každý máte 5 minut.
Metodika:
Na závěr hodiny shrňte poznatky opětovnou revizí tabulky společně
s celou třídou.
47
Název kapitoly
Francouzské
osvícenství,
Immanuel Kant
a německá klasická
filosofie
▸ Francouzské osvícenství
a materialismus 18. století
▸ Jean Jacques Rousseau
▸ Struktura zkušenosti podle I. Kanta
▸ Zkušenost rozumu a kategorický imperativ
▸ Německá klasická filosofie
67
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
Francouzské osvícenství
a materialismus 18. století
26. hodina
Moderní demokracie, věda, pokrok?
Změna, kritika, věda, pokrok
Zatímco v mnoha jiných zemích došlo již dříve k reformaci církve, ve Francii byla
potlačena. Francie tak zůstala například vůči Anglii a Nizozemí, kde se již formovala buržoazie jako nově vzniklá společenská vrstva kupců, zaostalá. Právě to nám
může ozřejmit, proč došlo k tak silnému odporu proti všemu současnému, že se nakonec odehrála krvavá revoluce. V našich filosofických intencích můžeme sledovat
především jadrné vyjadřování Voltaira, snahu přebudovat vztah jednotlivce ke společnosti u J. J. Rousseaua, či náhradu náboženství vědou.
CVIČENÍ
Sebepoznání
Co byste kritizovali na současné společnosti? Co je třeba na ní změnit, aby
se lépe žilo? Zaznamenejte svou pozici na následujícím „grafu“.
Máte 30 sekund.
Jsem aktivní
Vše, jak má být
Všechno je špatně
Metodika:
Využijte prostor ve třídě či na chodbě k zobrazení
tohoto diagramu v prostoru. Objasněte studentům, kde je
který konec diagramu. Nechť se postaví na to místo, kde se
zaznamenali na papíře. (Aktivita by neměla zabrat více než
5 minut).
Následovat může diskuse:
• Studenti se mohou vyjádřit k tomu, kam se postavil někdo
jiný, a upozornit na to, že ho znají jinak.
• Je vhodné umožnit jednotlivcům, aby se volně vyjadřovali
k tomu, co je v průběhu aktivity napadá.
• Nechte studenty přemýšlet o tom, jaký vztah je mezi jejich
spokojeností, aktivitou a nároky. Celá aktivita by měla vést
k reflexi sebepojetí. Pokud je někdo nespokojený a zároveň pasivní, měl by se nad tímto stavem zamyslet.
Jsem pasivní
U nás byla reformace ve znamení
husitství, v německy mluvících zemích
byla provedena luterány a kalvinisty.
Francouzští kalvinisté, známí jako
hugenoti, byli masakrováni a část
z nich uprchla do Švýcarska. V roce 1685
zrušil Ludvík XIV. náboženské svobody
a ve Francii se uplatnila tvrdá katolická
ruka. Otázka, kdo je katolík, byla jasně
zodpovězena: „... katolík je katolický, tedy
je univerzální a bez soukromého názoru,
neváhá a následuje církev.“ (Bossuet)
Dalším parametrem francouzského osvícenství je vědeckost. Přichází éra přírodních
věd, přichází encyklopedie, o níž matematik a filosof Denis Diderot říká, že „nedovoluje žádné opominutí“, a Voltaire poděkuje svým spolupracovníkům „jménem
abecedy“.
Další obory, které se silně rozvíjejí, jsou matematika (Leibniz přináší diferenciální
počet) nebo biologie (Carl Linné přichází se svým dělením druhů).
Politiku rozvíjel Charles Louis de Montesquieu, který definuje moderní pojetí demokracie jako oddělení tří složek státní moci. Moc zákonodárná, moc výkonná
a moc soudní mají zůstat odděleny. Dodnes je míra jejich oddělenosti současně i měrou demokratičnosti.
CVIČENÍ
Sebepoznání, spolupráce
Jak byste doplnili následující souvětí? Máte 2 minuty:
Metodika:
„Dnešní společnost má k vědě většinou ______________________
vztah. Většina lidí považuje vynálezy dvacátého století za
____________________ a ___________________. Nebýt vědy, nebylo by
ani ___________________. Proto je třeba dnes i v budoucnu vědeckost
__________________________.“
68
Cvičení je motivační, nemá žádné „správné“řešení.
Má za úkol odhalit postoje studentů.
Nechte následně studenty utvořit dvě skupiny podle toho,
kdo byl v předchozím souvětí vědecký optimista a kdo skeptik. Potom jim dejte za úkol, aby se ve skupině dohodli, jaké
výhody a rizika s sebou nese podobný postoj, a obojí ukázali na příkladech ze života či literatury. (Celá aktivita by neměla trvat déle než 10 minut.)
Přílohy
105
Občanský a společenskovědní základ • FILOSOFIE
Příloha č. 3 Téma: Logika jako nástroj filosofie
Cvičení: Definice pojmů (str. 19)
Definice:
Definice:
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
Definice:
Definice:
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
Definice:
Definice:
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
Příloha č. 4 Téma: Deduktivní úsudek
Cvičení: Aplikace vědomostí a hodnocení (str. 20)
Chybně: ............................................................................................
Oprava: .............................................................................................
Vyšší premisa: .................................................................................
Vyšší premisa: ..................................................................................
Nižší premisa: .................................................................................
Nižší premisa: .................................................................................
Úsudek: ............................................................................................
Úsudek: ............................................................................................
............................................................................................
............................................................................................
Chybně: ............................................................................................
Oprava: .............................................................................................
Vyšší premisa: .................................................................................
Vyšší premisa: ..................................................................................
Nižší premisa: .................................................................................
Nižší premisa: .................................................................................
Úsudek: ............................................................................................
Úsudek: ............................................................................................
............................................................................................
............................................................................................
Chybně: ............................................................................................
Oprava: .............................................................................................
Vyšší premisa: .................................................................................
Vyšší premisa: ..................................................................................
Nižší premisa: .................................................................................
Nižší premisa: .................................................................................
Úsudek: ............................................................................................
Úsudek: ............................................................................................
............................................................................................
............................................................................................
108
Přílohy
Příloha č. 5 Téma: Stoici, skeptici, epikurejci
a eklektici
List 1
Cvičení: Sebepoznání, výpisky, výklad (str. 47)
Epikureismus a eklekticismus
A) Epikureismus
Epikuros (4.–3. st. př. n l.), v Athénách založil školu – Zahradu Epikurovu.
Epikurovu Epikurejci jsou proto někdy nazýváni
„zahradními filosofy.“ Sám Epikuros vycházel z atomismu a ze zkušenosti s trpícími, které ho vystavila matka – vědma
a léčitelka. Od ní zřejmě přejal hlavní myšlenku – osvobodit člověka od utrpení a bolesti.
Označil tři příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat:
• Strach z dlouhého a nesnesitelného utrpení – střídmost udržuje stabilitu, a proto odvrací utrpení.
• Strach ze smrti – není jej třeba – „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my“.
• Strach z bohů – není jej třeba – bohové žijí mimo tento svět, nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat.
Epikuros
Slast (hédoné), je cílem života, je to rovnováha lidského nitra bez bolesti těla a duševního neklidu. Slast není rozkoš!
Epikuros říká: „Chléb a voda nám poskytují největší požitek, máme-li hlad.“ „Nikoli styk s krásnými chlapci a ženskými, nýbrž
střízlivá rozvaha…“
Epikuros: „Bylo mým velikým štěstím, že jsem se nikdy nevmísil do vřavy života státního a že jsem se nikdy nesnažil zalíbit se davu,
protože dav neschvaluje to, co vím, a já nevím, co schvaluje dav.“ (Jan 417)
B) Eklekticismus
Eklekticismus (z řec. ek-lektos, vybraný) je v obecné rovině způsob práce. Eklektik je člověk, který si z rozmanitých zdrojů vybírá to, co se mu hodí, a vytváří tak vlastní nový celek. Zejména Římané si z různých kulturních zdrojů vybírali to, co se jim jevilo správné a užitečné.
Nejvýznamnější představitelé eklekticismu:
• Marcus Tullius Cicero
• Filon Alexandrijský
Marcus Tullius Cicero psal filosofická díla, která nebyla příliš obohacující, ale jeho přičiněním vznikl
latinský filosofický pojmový aparát. Jeho spisy jsou spíše politickými názory než filosofickými díly.
Marcus T. Cicero
Filon Alexandrijský byl nejvýznamnější představitel židovské helénistické filosofie.
e Filon se snažil slouí
čit židovskou víru a etiku s řeckou filosofií.
Filon tvrdí, že Mojžíš je největší prorok a filosof a že bible je zjevení Boha a nejvyšší autorita života.
Proto vybízí k dodržování všech náboženských norem chování.
Bůh je úplně mimo tento svět, je pro nás nepoznatelný, jeho jméno znamená „bytí“.
Tělo je hrobem duše, vězením, které určuje náš cíl – osvobodit se z těla potlačením emocí. To zároveň
otevírá cestu k extázi a následně ke splynutí s božstvím.
Filon Alexandrijský
109
Testy
127
Testy
Šk. rok: ..................... Datum: ..................... Jméno a příjmení: .......................................................................... Třída: ........................
/100
Skóre: ........................
Výsledná známka: .................
Test č. 1, skupina A
1. Vyplňte křížovku:
1.
1.
4.
4.
Co je filosofie?
2.
2.
ZADÁNÍ
3.
3.
......./30
5.
5.
6.
6.
7.
7.
8.
8.
9.
9.
11.
11.
10.
10.
12.
12.
Svisle:
2. Obor zkoumající božství
3. Obor hledající smysl historie
4. Soubor politických představ
s praktickými dopady
5. Základní jednotka aristotelské
logiky
8. Postupné systematické zkoumání
jednotlivých částí celku
11. Vědecký prostředek k ověření hypotézy
12. Soustava soudů a úsudku, který z nich
plyne
13.
13.
14.
14.
Vodorovně:
1. Ptá se, co člověk ve svém životě dělat
má, a co ne
6. Podobor filosofie zabývající se bytím
7. Rozumový řád, který v mýtech starých
Řeků řídí svět
9. Předpoklad
10. Vyvození úsudku z předpokladů
13. Podobor filosofie hledající možnosti
poznání
14. Vyvození úsudku na bázi zobecnění
15. Skládání
15.
15.
2. Popište na příkladu formální součásti definice pojmu:
3. Spojte dvojice, které spolu nejlépe souvisejí:
1. koncept
2. přirozený svět
3. samozřejmost
4. pochyba
5. systematické tázání po smyslu
6. chaos
7. mýtus
8. dogma
9. liberalismus
10. analyticko-syntetický postup
A. svoboda
B. strach
C. rituál
D. ontický pohled
E. ontologický pohled
F. věda
G. kosmos
H. ideologie
I. svět, kde žijeme
J. znak
5. Označte zatržením  správné úsudky:
........./6
......./20
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
4. Porovnejte náboženský pohled na svět s pohledem vědeckým:
......./24
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
..............................................................................................................
......./20





A) Politikové před volbami někdy tvrdí opak než po volbách. Jaroslav je politik. Z toho nutně plyne, že Jaroslav bude po volbách tvrdit opak toho, co tvrdí teď.
B) Pouze tehdy, když je venku teplo, nosí Jana sukni. Jana má na sobě sukni. Z toho nutně plyne, že je venku teplo.
C) Jedním z důvodů, proč lidé pijí nadměrné množství tekutin, je cukrovka. Josef má v poslední době pořád žízeň. Z toho nutně plyne, že Josef má cukrovku.
D) Van Gogh namaloval samé krásné obrazy. Tento obraz je od van Gogha. Z toho plyne, že tento obraz je krásný.
E) Velryby žijí v moři. Tento velký živočich žije v moři. Z toho nutně plyne, že tento živočich je velryba.
129
Download

OSZ - FILOSOFIE (učebnice UČITEL)