01
NEHEMIA
2015
Přinášíme změnu do lidských životů
NEHEMIA INFO
Nadační fond Nehemia, Selská 29, Havířov - Bludovice www.nehemia.cz [email protected] tel. 595 173 715
ÍRÁN Daruj perskou Bibli
UKRAJINA Biblický pás bývalého SSSR
MOLDAVSKO Misijní výlet
BOSNA Stavění mostu
t školu
vě
dlo by vás sta
a
p
a
N
E
I
TANZAN de v okolí 100 km není téměř nic?
pi, k
uprostřed ste
2
NEHEMIA IN FO
N EHEM I A INFO
HORIZONTY 2014
Projekty Nehemia
a seznam variabilních
symbolů
Nové logo a design
NF Nehemia
1000 HUMANITÁRNÍ PROJEKTY
1001 Fond Náhlé pomoci
1002 Humanitární sbírka
1003 Lékařská pomoc dětem
1004 Perská Bible
1006 Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině
1101 Kavkaz – Kráva do každé rodiny
1120 Ukrajina – dětské domovy
1202 Děti Etiopie – Kofele
1203 Děti Tanzanie – Masajové
1204 Děti Etiopie – Jimma
1301 Severní Korea – pekárna
2000 MISIONÁŘI
2101 Ukrajina, Balkán – Václav Bednář
2102 Bosna a Hercegovina – David Symon
2104 Slovensko – Jan Bihári
2302Persie
2501 Austrálie – Thomas a Marcela Hempfilovi
3000 PROJEKTY PRAKTICKÉ POMOCI
3301 Izrael – obnova lesů na Karmelu
s nástupem nové roku vám přinášíme nový design našeho
časopisu včetně nového loga. Před dvěma lety nás oslovil
Pawel Szturc, ředitel německé AVC/Nehemia, zda se
nechceme stát oficiálními členy takzvané AVC unie. Jejími
dosavadními členskými státy jsou Německo, Švýcarsko,
Rakousko, Francie a Rusko. Vzhledem k tomu, že naše
partnerství sahá k samým kořenům české misijní práce,
doznala Správní rada NF Nehemia, že je to v zásadě přirozené
vyústění naší mnohaleté spolupráce. Po tomto kroku bylo zcela
přirozené převzít i jednotný design a logo identifikující všechny
členy AVC unie.
PODPORA NÁRODNÍCH CÍRKVÍ A PASTORŮ
Ukrajina – pastor Pavel Golub
Ukrajina – pastor Michail Balko
Ukrajina – pastor Konstantin Melnik
Chorvatsko – Dohnalovi
Etiopie – evangelisté TFM
Čína – Bible pro Čínu
Jakutsko – Ilja a Aňa
SPRÁVA PROJEKTŮ A PROVOZ ORGANIZACE
Neurčené dary
Mzdy a dotace na mzdy
Mzda Leoš Cásek
Mzda Danuše Bednářová
SERVISNÍ PODPORA MISIE
Vzdělávací kurzy a akce
Časopis Nehemia INFO
Publikace misijní literatury
Vše zůstává při starém, aneb v jednotě je síla.
Česká Nehemia se tímto krokem stává oficiálním a platným
členem AVC unie, ale nadále zůstává zcela suverénní
organizací, tak jak ji znáte doposud. Máme tak jedinečnou
možnost pomáhat na místech, kde bychom sami jen těžko
hledali spolehlivé místní partnery. Také společné zdroje
a úsilí skýtají mnohem větší hybnou sílu vstříc nezasaženým
národům.
V úctě Leoš Cásek
4000 ROZVOJ KRÁTKODOBÉ MISIE
5000
5101
5102
5103
5104
5201
5301
5302
6000
6004
6410
6412
6413
8000 8104 8201 8202 Milí čtenáři Nehemia Info,
Redaktor Miroslava Cásková
Adresa redakce Nehemia Info
Selská 29, 736 01 Havířov-Bludovice
Česká republika
Telefon 595 173 715
[email protected]
Ředitel 739 584 117
[email protected]
Kancelář 739 584 118
[email protected]
Účetní 739 524 877
[email protected]
Webwww.nehemia.cz
Facebookfacebook.com/NehemiaCZ
[email protected]
Flickrflikr.com/nehemiacz
Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas
vědět a napište nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli
i nadále zasílat Nehemia Info.
Platby v ČR:
Citfin Praha • číslo účtu: 1057340/2060
(účet bez bankovních poplatků)
Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných
měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.).
Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou,
jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky:
ČSOB Havířov • číslo účtu: 100113352/0300
Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky!
platba v eurech • č. ú. 292 386 4527/1100, var. sym. 1057340
platba v US dolarech • č. ú. 282 981 7791/1100, var. sym. 1057340
V případě, že máte zájem podpořit rozvoj určité oblasti projektů, použijte obecný variabilní symbol oblasti s prvním číslem a třemi nulami.
Leoš Cásek
ředitel NF Nehemia
3
Příliv
o
d
ů
t
n
imigra tost,
i
ž
e
l
í
ř
p
–
y
p
o
r
v
E
?
a
b
z
o
r
nebo h
Ohlédnutí za Horizonty 2014
Každý z nás již po mnoho let jistě registruje, že do České
republiky, potažmo do celé Evropy proudí stovky a tisíce lidí
z jiných kontinentů, národů a etnik. Světoví politici se shodují,
že v současné době zažíváme jednu z největších uprchlických
vln v novodobých dějinách. Podle Úřadu vysokého komisaře
OSN pro uprchlíky (UNHCR) překročil počet běženců poprvé
od 2. světové války hranici 50 milionů. Přesně 51,2 milionů
lidí v dnešním světě prchá před násilím a nouzí. Přitom každý
pátý běženec musel opustit svoji zemi. Nárůst krizí a vleklých
válečných konfliktů tento trend jen a jen podporuje. Ať už jsou
to letité krize na africkém kontinentu nebo eskalující napětí
v Sýrii, Iráku či na Ukrajině. Nezanedbatelné procento
uprchlíků míří i do Evropy. Jen do německého Mnichova
přichází v průměru 80 nových běženců každý den.
A to je přesně ta
Avšak spolu s přílivem imigrantů se nad námi často vznáší
otázka náboženského extremismu. Tato otázka pak vytváří
jistou hrozbu pro celou evropskou společnost. Ano, někteří
imigranti přicházejí s jasným cílem „měnit“ evropský kontinent
dle předem daných pravidel. Na druhou stranu většina
imigrantů hledá bezpečí a naději na lepší život. Ať je tomu
jakkoliv, v neposlední řadě každý z nich potřebuje slyšet
evangelium.
Během konference nejednou zazněla tolik známá slova ze
Sk 1,8: …a budete mi svědky… Dnes nemusíme cestovat až
na sám konec země, ale lidé z konce světa jsou mezi námi.
Přímo v našich městech, obchodech, parcích, školách, hned
za dveřmi našich domů… Stačí se rozhlédnout kolem sebe,
oslovit či podat pomocnou ruku. Jsme ochotni opustit svoji
bezpečnou zónu, pohodlí našich sborů a domovů a vyjít vstříc
těmto ztraceným, kteří častokrát přišli o všechno, co měli,
včetně jakékoliv naděje?
výzva, která se
týká
církve, a to jsme
my! Půjdeme…
?
4
Kurz tentmakingu
NEHEMIA IN FO
N EHEM I A INFO
IRÁK A ÍRÁN
TENTMAKING
Zprávy
z Iráku
Volker Bauman
AVC/Nehemia
Chtěli bychom vám poděkovat za
neustálý přísun financí na podporu
iráckých uprchlíků. Peníze přicházejí
po tisících i desetitisících. Víme však, že
pouhé „děkuji“ nevyjadřuje naši vděčnost
a vděčnost všech, kteří tuto pomoc
přijímají. Pochopili jste, co znamená
utrpení, a víte, jak pomoci lidem v nouzi.
Česká Nehemia v roce 2014
nasbírala více než 1 000 000 Kč.
Jen v Bagdádu se nyní staráme o 2500 uprchlíků. Nastává
období zimy a chladu. Jsme rozhodnuti s touto pomocí
pokračovat přinejmenším do 15. března 2015. K tomu bychom
potřebovali minimálně dalších 200 000 $, a dá-li Bůh, ještě
i více. V současné době proudí většina financí především
na sever. Pomoc směřuje hlavně do míst, kde je to přijatelné,
bezpečné a prakticky možné. Bagdádská vláda se o lidi na
severu vůbec nestará a bomby naložené v autech explodují
na ulicích každý den.
»Většina
imigrantů
hledá
bezpečí
a naději
pro lepší
život.«
26.–30. listopadu 2014 proběhl kurz tentmakingu. Přečtěte si reakce některých účastníků…
Daruj perskou Bibli
Léta utrpení v Íránu vytvořila v srdcích mnoha lidí hlubokou
touhu po pravdě. V Íránu panuje velký zájem a hlad po Božím
Slově. Všude tam, kam je Písmo distribuováno, se lidé obracejí
ke Kristu. Organizace Elam dokončila překlad Nového zákona
do moderní perštiny již v roce 2003. Od té doby vydala
a rozdala více než 1 000 000 výtisků! V roce 2014 byl,
po 18 letech práce, dokončen překlad celého Písma.
Společně se nám nabízí jedinečná příležitost pomoci naplnit
potřebu Písma, které se dostane do rukou Íránců, Afghánců
a dalších persky mluvících národů.
M.H.
Seminář byl vynikající – praktický, velmi intenzivní a interaktivní.
Velmi bych ho doporučil každému, kdo má srdce pro misii,
umí něco praktického, ale nedokáže si reálně představit, jak by
mohl být v cizí zemi Bohu užitečný. Byl jsem na tom podobně
a během kurzu jsem si postupně uvědomoval, že v roli učitele,
nebo IT specialisty si sám sebe dokážu představit i na těch
nejvzdálenějších místech planety.
Cena jedné Bible včetně distribuce je 450 Kč.
Š.H.
Nasbírané prostředky poputují organizaci Elam, která
dlouhodobě pracuje v persky mluvících národech.
Filozofie tentmakingu mě v průběhu absolvování kurzu
katapultovala do jiné galaxie smýšlení o misii. Je to geniální,
logická a v zásadě jednoduchá cesta na dlouhodobou misii.
Tentmaking vnímám jako jednu z odpovědí na otázku,
jak začít vysílat dlouhodobé misionáře z České republiky.
Děkujeme všem, kdo se rozhodnete pomoci přinést Písmo
na místa, kde není běžně k mání.
L.C.
Jedna naše spolupracovnice slouží dětem
s posttraumatickým syndromem. Dětí je
zde spousta. Přišly o své rodiče. Většina
z nich viděla tolik násilí a krve a na to se
jen těžko zapomíná.
Kurz se mi velice líbil. Rozšířil můj pohled na možnosti misie
v zahraničí a dal mi ucelený koncept, jak spojit profesi se
službou. Je to přirozený způsob evangelizace, kdy můžu
využít svých profesních dovedností i svých koníčků.
S.Š.
Odborné zaměstnaní jako forma misie i v zemích uzavřených
pro evangelium. O tomto je kurz tentmaking. Vřele doporučuji.
Doporučuji i všem SŠ, kteří výběr VŠ mají teprve před sebou.
účastník kurzu
Kurz se mi líbil ve své jednoduchosti a srozumitelnosti. Byl
nám představen přístup k misii, který má obrovský potenciál,
protože ne každý může být placen církví jako misionář, ale
mnozí se můžou v zahraničí živit „svýma rukama“ a zároveň
aktivně misijně pracovat. Jednoduše geniální a biblické.
K.F.
Kurz tentmakingu: Kurz pro nás oba s manželem byl
výjimečně kvalitní. Čas nabitý informacemi o tom, jak se
dá dělat misie i jinak, tzn. civilní práce v cizí zemí za účelem
šíření evangelia. Velmi kvalitní spíkři s dobře zpracovanými
semináři tomu dali vysokou úroveň. Nelze než doporučit.
L.O.
Máte-li zájem o knihu Tentmaking, napište na email
[email protected] Obratem vám ji pošleme v elektronické
podobě nebo na vaši adresu s poštovným 84 Kč. Můžete
o ni požádat také prostřednictvím naší facebookové stránky
www.facebook.com/NehemiaCZ.
Kniha Zeptej se svého muslimského přítele
Tomáš Kolařík
Naši partneři připravili další balíčky
s jídlem. Každý balíček obsahuje 5 kg
rýže, 2 litry oleje, 2 kg rajčatové šťávy,
2 kg fazolí a hrášku, 2 sýrové konzervy,
2 masové konzervy, 2 konzervy s tuňákem,
špagety, sušené mléko, navíc mléko pro děti, cukr, čaj, mouku
a navíc pro rodiny s malými dětmi ještě pleny a kojenecké
mléko. Každý měsíc přibývá minimálně 80 nových rodin
s dětmi, které zoufale potřebují naši pomoc.
www.nehemia.cz
Aktuální informace na
ům
pomoc iráckým uprchlík
Humanitární sbírku na
.
02
10
.
v.s
1057340/2060,
můžete posílat na účet
Zatím je to asi nejlepší kurs/seminář o misii, který jsem
absolvovala. Princip tentmakingu (možnost zaměstnání v cizí
zemi) jakožto nástroje pro misii mě naprosto nadchl, protože
umožňuje splynutí s místními lidmi, ke kterým je jinak těžké
se přiblížit. Zazněla tu také spousta užitečných a pro mě
objevných principů na téma „misie na pracovišti“ bez ohledu
na to, jestli člověk pracuje ve své vlasti nebo v cizí zemi. Nejvíce
mě ale zasáhla moc, která za tím vším stojí, a tou je Kristova
vášnivá láska k lidem, kteří se v dnešních českých měřítkách
a také díky médiím stávají pro západní svět nežádoucími
a „nebezpečnými“.
Na www.nehemia.cz můžete zhlédnout video se
svědectvím íránské dívky, jež tuto potřebu dokumentuje.
V případě, že se rozhodnete na tuto potřebu reagovat,
použijte prosím číslo účtu 1057340/2060, v.s. 1004.
velice
Nedáv no vyšla
a
zajímavá k nih
o
éh
Zeptej se sv
přítele
muslimského
to
a určitě stojí za
et
si ji přečíst. Poč
našem
v
ž
ti
muslimů to
stoupá.
světě neustále
t tedy
Měli bychom bý
ychom
připraveni, ab
rávně
byli schopni sp
opili
reagovat, poch
ní a snáze
jejich přemýšle
stu…
k nim našli ce
Domnívám se, že téma islám se pro nás Čechy stává více a více
aktuálním. Tato kniha mě obohatila zejména tím, že mi ukázala
různé možnosti a praktické kroky, jak lidi ze zemí arabského
světa oslovit a jak jim přinést evangelium.
Mgr. Jarmila Kováčová
Kniha je souhrnem poznatků o islámu a muslimech. Popisuje
fakta, která by dnes měl znát každý křesťan, protože se dříve
nebo později s muslimy určitě budeme setkávat. Je však také
průvodcem světem muslima, který je pro nás cizí, jeho pojetím
Boha, modlitby i přátelství. Popisuje příběhy podněcující
k zamyšlení a poskytuje důležité rady, jak s muslimy nejen
vycházet, ale jak je také získat pro Krista. 5
6
NEHEMIA IN FO
s
á
v
y
b
o
l
d
a
p
Na
stavět školu
uprostřed
í
l
o
k
o
v
e
d
k
stepi,
í
n
e
n
m
k
0
0
1
?
c
i
n
ř
ě
m
é
t
Karel Fridrich
pastor AC Hustopeče
Když letos v červenci odjížděl náš
čtyřčlenný tým do Tanzanie, neměli jsme
moc představu, jak to tam bude vypadat.
Jen jsme věděli, že máme stavět další
tři třídy pro masajské děti. Až na místě
jsme pochopili, že stavět něco uprostřed
ničeho není až tak špatný nápad.
Celý článek naleznete na www.nehemia.cz
N EHEM I A INFO
TANZANIE
Při startu letadla nám bouchl motor
Celý náš tým (já, Jan Gavlík, Radim Fiedler a Mirek Makovička)
byl nažhavený a každý z nás si vezl v kufru nějaké to nářadí,
abychom zvýšili svou užitečnost. Za sebe jsem vezl svinovací
metr a zednickou lžíci. Metr vydržel drsnou práci až do konce.
Lžíce nevydržela ani den práce. A to byla nová a nerezová.
V našich batožinách se také nacházely trvanlivé potraviny,
abychom případně minimalizovali stravovací potíže. Jako
vedoucí výpravy jsem byl vybaven i rozsáhlou lékárničkou
obsahující vše od živočišného uhlí až po antibiotika. Od
začátku však bylo nutné si opakovat základní myšlenku –
všechno může být jinak, než očekáváme. I když si tuto větu
budete opakovat stokrát denně, nikdy nevíte, v jaké oblasti vás
to chytne. Například jsme se připravovali na teplo rovníkové
Afriky a ejhle, v Čechách byla tropická vedra a my se na
rovníku klepali zimou. Ještě že jsem si vzal svetr a bundu. Nebo
před odjezdem se nás mnozí ptali, zda se nebojíme afrických
nemocí (a my se nechali hojně očkovat), přitom nám při startu
letadla bouchl motor a my se museli vracet zpět do Istanbulu
a čekat na nový stroj. Na to nám očkování nebylo moc platné.
Po přistání nás na letišti díky několikahodinovému zpoždění
nikdo nečekal. O to větší radost měli taxikáři, kteří nás
obstoupili a nutili nás využít jejich služeb.
MADAGASKAR
SLOVENSKO
Další myšlenkou, kterou si neustále musíte připomínat, je to,
že jedeme naplnit potřeby jiných. Když vidíte místní pracovníky,
jak „tragicky“ lepí cihly na základy kopírující terén, máte chuť
vše zbořit a stavět znovu a pořádně. Je snadné nabýt dojmu,
že my v Evropě jsme o několik set let vpředu a víme, jak se
to správně dělá. Naše představy se totiž vůbec nemusí krýt
s potřebami, které mají místní lidé. Brzy jsme pochopili, že
přesnost není prioritou. I když jsme se snažili dělat dobrou
a kvalitní práci, museli jsme i díky materiálu snížit svou laťku
(a střešní latě nám to dokazovaly v každém okamžiku). Daleko
lepší bylo zaměřit se na vztahy s těmi, kteří nám pomáhali.
Na misii nereprezentujeme sami sebe, ale především ty, kteří
nás pozvali. Je proto nutné být citlivý na skutečné potřeby,
které místní mají. Bratr Werner Drottlef pracuje mezi Masaji
již několik let. A naším cílem bylo pomoci mu zvýšit jeho
kredit a důvěryhodnost u místních obyvatel. Misionář také
reprezentuje ty, kteří ho vyslali. Proto jsme usilovali o to
neudělat naší Nehemii ostudu.
Když se ohlížím zpět, jsem vděčný Bohu, že mi dovolil být
součástí tohoto projektu. Často se setkávám s názorem,
že bychom měli poslat peníze, aby si to místní udělali sami.
V případě Afriky je to složitější, ale ne nemožné. Proč si ale
myslím, že pracovní výjezdy jsou dobré, jsou vztahy.
O misijních projektech v Tanzanii jsem četl
několikrát, ale dnes má pro mě každá informace
»Dnes
zcela jinou váhu. Dnes mám k této zemi, k Masajům
mám
a práci bratra Wernera zcela jiný vztah. Současně
k této
si vzpomenu na ty, které jsem tam poznal – Mário,
zemi
Anatolij, Idy, Brišu a další. Také pro bratra Wernera
zcela
a všechny, kteří usilují o misii mezi Masaji, je
povzbuzující, že na ně někdo myslí. Vidí, že to
jiný
má smysl a nejsou v tom sami.
vztah.«
Jan Bihári
misionář AC Bohumín
7
Nové
zprávy
z Čachtic
V létě jsme strávili na misii v Čachticích zhruba jeden měsíc. Scházeli jsme se na
domácích skupinkách a podnikali evangelizace přímo v centru města Piešťany.
Rozdávali jsme letáčky, chválili Pána, a dokonce jsme měli příležitost se modlit za dvě
mladá děvčata. Mám z toho obrovskou radost a jsem z toho velmi povzbuzen. Během
jednoho dne jsme mohli být na dvou místech. Po dvou dnech jsme vyjeli s naším malým
týmem do romské osady Prašník. Zde jsme kázali Boží slovo a modlili jsme se za
spoustu nemocných lidí. Někteří z nich přijali uzdravení přímo na místě. Tuto osadu
jsme navštívili již poněkolikáté. Lidé jsou zde vůči Božímu slovu velmi otevření.
Měl jsem také možnost sloužit v piešťanském sboru u Juraje
Gabriše. Jsem vděčný za jeho pomoc a službu, kterou
v Čachticích mezi Romy dělá, a kdykoliv spolu sloužíme,
jsem nadšený a povzbuzený. Každý večer jsme se také ve
sboru jako církev společně modlili.
Viděl jsem mezi romskými bratry velké změny. Dlouho
nemohli najít práci, po delších modlitbách jim však Bůh otevřel
dveře a nyní mohou pracovat jako zedníci na stavbě. Jeden
z nich se dokonce stal na stavbě předákem. Jsou velice
pracovití, dokonce i své domy spravují svépomocí a Pán Bůh
naplňuje všechny jejich potřeby. Vidím také velké změny
v manželských vztazích. Jsou to velké proměny. Bůh zde
opravdu dělá velké věci.
»Viděl
jsem mezi
romskými
bratry velké
změny.«
převážně Romů. V týdnu navíc dále
pokračují domácí skupinky zaměřené
na pastoraci.
Děkuji Bohu za Jeho milost, všechna
sláva patří jen Jemu. Prosím vás
všechny dále za přímluvné modlitby.
Rád bych se s vámi také podělil o to, co jsem prožil zde
v České republice. Byl jsem pozván do Šluknova, kde bratři
v Teen Challenge pracují s drogově závislými. Mají zde také
romskou komunitu, ve které jsme měli možnost sloužit slovem,
chválami a modlitbami za nemocné.
dy,
ořit další pracovní výjez
Pokud byste chtěli podp
,
60
tu 1057340/20
použijte prosím číslo úč
lesů na Karmelu,
va
no
v.s. 3301 – Izrael, ob
.
stán, stavba modlitebny
nebo v.s. 3302 – Tádžiki
V současnosti jsem otevřel novou domácí skupinku v OstravěMuglinově. Lidí však začíná přibývat, a tak to vypadá, že si
brzy budeme muset pronajmout větší prostory. Pán Bůh nám
přidává stále nové lidi, tento měsíc budeme křtít další bratry.
Chvála Bohu! V Bohumíně také stále probíhají odpolední
evangelizační shromáždění. Zde se týdně schází 20–30 lidí,
u Jana Biháriho, použijte
Chcete-li podpořit služb
340/2060, v.s. 2104.
prosím číslo účtu 1057
8
UKRAJINA
UKRAJINA
LAOS
Ukrajina
ho SSSR
biblický pás bý valé
Melnika
očima Konstantina
Konstantin Melnik
pastor v Krivém Rogu
Kamila je malé děvčátko. Její rodina za dramatických
okolností utekla z východní Ukrajiny. Holčička má po
celém těle vyrážku. Obličej jí hyzdí červené skvrny.
Kůže se jí odlupuje. Lékaři nedokáží pomoci. Žádné
léky ani mastičky nezabírají. Pořád pláče a je jí stále
hůř a hůř. Její babička ji nese do církve a se slzami
v očích prosí o modlitby. Následující den zjišťují, že se
vyrážka úplně ztratila a Kamila je naprosto zdravá. Pro
její maminku je tento zázrak velikým svědectvím, že
je Bůh neopustil, ale stará se o ně. Přijala Ježíše Krista
jako svého spasitele a za nějakou dobu byla pokřtěna.
»Nikdy jsme
se za naši zemi
nemodlili tak, jako
za poslední rok.
Netušili jsme, že nás
to bude tolik stát.«
Toto je jen jeden z mnoha příběhů,
které se v těchto dnech odehrávají
v ukrajinském Krivém Rogu.
„Když jsme volali k Bohu, aby dal
Ukrajině nové probuzení, netušili
jsme, že nás to bude tolik stát,“ říká
pastor Konstantin Melnik. Ukrajinští
věřící dnes na modlitbách prolévají
mnoho slz. „Za celý můj křesťanský život jsme se za naši
zemi nemodlili tolik, kolik za poslední rok.“ Kritická situace
spojuje věřící ze všech denominací a otevírá nové dveře ke
kázání evangelia. Na Ukrajině věc nevídaná. Týden co týden
se scházejí na náměstích a volají k Bohu. Tato improvizovaná
setkání navštěvují i celé rodiny lidí, kteří se doteď považovali
za nevěřící. Je jim jasné, že v současné situaci jim může
pomoci jenom Bůh.
Celý článek naleznete na www.nehemia.cz
N EHEM I A INFO
NEHEMIA IN FO
Objasnit přesně situaci na Ukrajině není vůbec jednoduché.
Majdan (podobně jako v České republice sametová
revoluce) se stal národním symbolem naděje na vytvoření
nové spravedlivé společnosti. Ztělesňoval touhu vidět zemi
svobodnou od zkorumpované, oligarchické, proruské elity.
Jako odpověď přišla střelba do mladých lidí v centru Kyjeva.
Výsledek touhy být svobodnými od Putina
a jeho imperiálních plánů:
 obsazení Krymu
 vpád ruských vojsk, která obsadila dvě východní oblasti,
prakticky je převrátila vzhůru nohama a ukázala místním
obyvatelům, jak vypadá peklo
 nejpodlejší propaganda, jakou si dovedete představit
 okolo 1000–1500 mrtvých
 tisíce rodin bez střechy nad hlavou
 ochromená ekonomika atd.
9
Ano, ve společnosti panuje rozkol. Není to však tak, jak se často
uvádí, že by stála jedna polovina národa proti druhé. Spíše je to
90 % proti 10 %, přičemž těch devadesát procent jsou lidé,
u kterých se díky soudruhu Putinovi probudilo vědomí národní
identity. Ve všech městech padají Leninovy sochy a z parlamentu
jsme vyhnali komunistickou stranu. Já osobně věřím, že Ukrajina
se dnes probudila a Bůh jí chce požehnat. Má veliké plány s naším
státem. Ukrajina má na svých 46 milionů obyvatel okolo 40 tisíc
sborů, zatímco Rusko má na svých 142 milionů obyvatel okolo
18 tisíc sborů. Ne náhodou je Ukrajina občas nazývána „biblickým
pásem“ bývalého SSSR.
V našem městě se usadilo velké množství válečných uprchlíků. Jsou
to lidé, kteří utíkají od války, utrpení a násilí. V našem sboru se jim
snažíme sloužit. Pořádáme charitativní obědy, sbíráme oblečení,
jídlo, platíme přepravu mnohodětných rodin do bezpečných
míst, ale co je nejhlavnější, přinášíme jim naději. Naslouchat jejich
příběhům je velmi těžké. Jeden z mužů, Cyril, mi vyprávěl, jak mu
v zajetí bandité prostřelili nohu a mučili ho. Jiní se slzami v očích
popisovali své rozbořené domovy, matky pláčou nad svými dětmi,
zatímco nenávist roste a rozkládá jejich životy.
Nedávno v naší zemi proběhly parlamentní volby. Do volební
místnosti jsme se vypravili s celou rodinou. Během hlasování
rozstříleli samopalem přímo na ulici před naším domem
automobil poslance. Přineslo to jen další oběti a další bolest.
Je hrozné uvědomovat si, že se tyto věci dějí přímo před naším
domem, kudy denně procházejí naše děti. Jsme tak vděčni za
Boží ochranu.
Velmi vás prosím o modlitební podporu:
 za ukončení války
 aby nám Bůh dával sílu, moudrost ve službě válečným
uprchlíkům i ostatním lidem
 za finanční prostředky, aby mohla církev sloužit trpícím
 za jednotu věřících na Ukrajině i v Rusku
 za uzdravení lidí od nenávisti a neodpuštění
 za množství lidí, kteří žijí ve strachu a depresi
 za obnovu Ukrajiny a její vládu
V tuto chvíli, kdy píšu tento článek, se za oknem ozývají
dělostřelecké výbuchy z nedalekého vojenského cvičiště. Každý
den přicházejí nové informace, jak kolony ruské vojenské techniky
překračují hranice. Jinými slovy se z lidského pohledu věci vyvíjejí
stále k horšímu. Ale my jsme nadšeni, že „Ježíš Kristus je tentýž
včera i dnes i na věky.“ On nám říká: „Nezanechám tě, ani tě
neopustím.“ A také: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny…!“
Zdravím všechny své drahé přátele v České republice a přeji vám
Boží požehnání!!!
te pastora Konstantina
Máte-li ochotu, podpoř
.
57340/2060, v.s. 5103
Melnika. Číslo účtu 10
Říjnov ý příběh
ze života pastora
Goluba ve
sboru Svoboda
v Apostolovu
„Když skončila večerní bohoslužba a lidé již začali odcházet
domů, zůstalo v sále ještě více než deset lidí. Povídali si.
Najednou přichází z práce má dcera Ela a vede s sebou
muže mezi padesáti až šedesáti lety bez bot i kalhot. Venku
pršelo a foukal studený vítr. Třásl se zimou a nemohl si na
nic vzpomenout. Přátelé ze sboru však rychle
zareagovali. Někdo přinesl boty, druhý ponožky,
»Přivedla
někdo oděv a bundu. Ostatní mu připravili čaj,
s sebou
nádobu s teplou vodou, aby si zahřál a umyl
muže
nohy. Když se posadil, našli jsme na jeho hlavě
bez bot
velkou ránu. Rozhodl jsem se s ním jet okamžitě
do nemocnice. Byli jsme s ním dvě hodiny.
i kalhot.
Poprosil jsem lékaře, aby mu zašili ránu. Udělali
Třásl se
mu rentgen hlavy a zjistili, že má tuberkulózu.
zimou.«
Okamžitě jsme ho odvezli na infekční oddělení.
Koupili potřebné léky a zavedli do teplého
nemocničního pokoje. Tento člověk již není cizí, jmenuje se
Viktor Ivanovič a má 55 let. Naše srdce a modlitby jsou s ním.
Druhý den se Ely v práci ptali, jak to s mužem dopadlo. Mohla
říct, že se o něj církev postarala. Tohle je živé svědectví o Boží
lásce k lidem.“
Máte-li touhu podpořit
pastora Goluba na Ukraj
ině,
použijte číslo účtu 1057
340/2060, v.s. 5101.
NEHEMIA IN FO
N EHEM I A INFO
CHORVATSKO
BOSNA A HERCEGOVINA
o
k
s
t
a
v
r
o
h
C
Milí bratři a sestry,
touhle dobou jsem už měl být po smrti, a tuhle zprávu bych
tudíž už nemohl napsat. Moje milovaná žena a děti by se pořád
ještě vyrovnávaly s mým úmrtím a opozdilí kondolenčníci by
jim stále připomínali tu bolestivou realitu, že tu už nejsem.
Začátkem roku mi v nemocnici našli poměrně velký zhoubný
nádor tlustého střeva. Nevěděli jsme, kolik týdnů nebo měsíců
života mám ještě před sebou. A všechno se najednou změnilo.
Najednou mě netlačily žádné termíny, dlouhý seznam úkolů
se rozplynul v mlze nejisté budoucnosti a neustálý boj o to,
abych si hlídal a udržel v životě priority, utichl. Najednou to
šlo samo a bez námahy. Je zajímavé, jak vyhlídka na jistou smrt
změní vnímání a prožívání současnosti. Měl jsem pocit, že mé
fyzické i duchovní smysly pracují na 200 procent. Krystalicky
jasně jsem viděl, co je teď nejdůležitější a s takovou uvolněnou
samozřejmostí jsem se na to mohl soustředit. Užíval jsem
si každý okamžik s rodinou, který mi Pán ještě dopřál, a my
jsme se ještě víc semkli. Tulili jsme se k sobě ještě víc a častěji
než předtím, občas zaplakali a pak se zase utekli k Pánu
a Božímu slovu. Semkli jsme se k modlitbám a podpírali jeden
druhého. Oba kluci to snášeli poměrně dobře. Nevím, jestli
proto, že si neuvědomovali, že tu za pár měsíců už nemusím
být, nebo proto, že měli tak velkou víru, že vše dopadne dobře.
Ale na Terezku občas padla úzkost a pak plakala, tak jsem si
ji musel vzít na klín a utěšit ji. Přitom jsem jí čichal k vlasům
a uvědomoval si, že jsem pro tu spoustu práce tuhle vůni ani
necítil. Chodil jsem ven na krátké procházky a připadalo mi, že
ti ptáci zpívají nějak hlasitěji a krásněji a že stromy jsou zelenější
než předtím a že vzduch krásně voní hlínou. Blíží se konec roku, a když se ohlédnu,
překypuji vděčností. Co se událo za
»Po probuzení
posledních 11 měsíců? Prodělal jsem operaci,
jsem měl
a to v Německu u špičkového specialisty na
dostaveníčko
takováto onemocnění. A k tomu jsem za ni
s anděly.«
nic neplatil. Operace byla úspěšná a já měl
ještě po probuzení z narkózy dostaveníčko
s anděly. Histologie dopadla dobře, takže zázrakem jsem neměl
nikde metastázy. Modlily se za mne stovky a možná tisíce lidí
z nejméně dvanácti zemí světa, což mě fakt fest dojalo. Církve
v Česku i v Chorvatsku se zmobilizovaly k modlitbám
a půstu. Ten šílený krevní obraz, kdy jsem měl skoro polovičku
hemoglobinu, než je norma, se mi během 4–5 měsíců srovnal.
Rozhozené transaminázy se mi taky pomalu srovnávají
a poslední vyšetření tumor-markerů je taky v pořádku
a taky hlavně CT s kontrastem. Já žiju! A cítím se báječně!
Co ve mně zůstává, je vděk za všechnu milost a taky ten
křesťanský hedonismus. Užívám každý den a všechno, co ten
den přináší. Nemám žádná „hluchá“ místa, kdy člověk dělá
něco jen proto, že musí, rychle, rychle, ať už to mám za sebou,
Letos jsme pořádali první letní
misijní výjezd do Bosny. I když
to vypadalo, že pojedu sám,
jely nakonec ještě 4 sestry,
kromě Ester z Havířova ještě
Karin z Karviné, Zdenka
z Břeclavi a Pája z Varnsdorfu.
abych mohl konečně dělat… bla bla. Nic takového, všechno
mě baví, i dávat pořád dokola ty stejné rady tomu stejnému
člověku, i nasekat dřevo, přestože se za chvíli spálí v kamnech.
Jsem za všechno vděčný a všechno mi chutná.
A Boží dílo tady vzkvétá, sbor je poslední dobou narvaný,
lidé se zapojují do služeb, přichází s novými podněty,
spolupracovníků přibývá, ze staršího sboru Gorana se klube
skvělý nástupce. Služba pastorům na Istrii se rozvíjí. Začali jsme
mít pravidelné společné bohoslužby jednou za 3 měsíce, což
je zase další významný znak naší jednoty. No co bych si mohl
víc přát? Když slyším lidi kolem sebe, jak skuhrají „krize, krize“,
říkám jim: „Jen ať tahle krize trvá co nejdéle.“
Uvědomil jsem si, že člověk běžně nežije s intenzivním
vědomím, že každý den může z tohoto světa odejít a zanechat
tady vše tak, jak to je, nedodělané, nedotažené, neuklizené, a
slova, která měl vyslovit, nevyslovil, věci, za které se měl omluvit,
se neomluvil, lidi, které měl obejmout, neobjal, skutky, které
měl udělat, neudělal, protože je stále odkládal, mysle bláhově,
že má ještě spoustu času před sebou. Běžně s tímto vědomím
nežijeme, ale měli bychom, protože dny nás všech jsou sečteny,
jen neznáme ten součet. Toto vědomí, že náš čas je v Božích
rukou a On nám ho odměřuje, nám pomůže, abychom Pána
poslechli a poslechli ho včas.
Děkujeme vám všem, kteří se za nás modlíte, jako bychom
byli členy vaší rodiny, a budeme vděční, když za nás budete
na modlitbách bojovat dál. Stojíme v této službě jen díky Boží
milosti.
2 Korintským 1,8–11: „Nechci, bratři, abyste
nevěděli o mém soužení, které mne potkalo
v Chorvatsku; dolehlo na mne nadmíru těžce,
nad moji sílu, takže jsem si zoufal, až jsem
i pochyboval o svém životě. Sám v sobě jsem
však měl ten rozsudek smrti, abych nespoléhal
na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé; on
mne vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ještě vysvobodí; v něho jsem složil svou
naději, že ještě znovu vysvobodí, když i vy nám
budete pomáhat modlitbou, aby za nás
mnozí děkovali kvůli daru milosti, kterého
se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.“
Jirka Dohnal
žete podpořit
Službu Jirky Dohnala mů
.
57340/2060, v.s. 5104
prostřednictvím účtu 10
11
Vašek Bednář
misionář AC Havířov
.
I
I
y
n
s
o
B
o
d
u
t
s
o
Stavění m
První zastávkou byl Daruvar, kde jsme navštívili manželský pár
Mirka a Aničku. Při té příležitosti jsme jim předali vzácný dárek,
a to všechny díly knih od bratra Rudka Bubika Nepřemožitelné
světlo. Během společného občerstvení v restauraci jsem se
s nimi podělil o touze mého srdce. Chtěl bych příští rok přijet
do jejich oblasti s evangeliem.
Druhou zastávkou bylo hlavní
město Srbska, Banja Luka. Byla
»Uspořádali
strašná bouřka. Setkali jsme se zde
jsme ČESKÝ
se Symonovými z České republiky,
VEČER, na
kteří zde slouží mezi vysokoškoláky.
který přišlo
V neděli jsme sloužili na bohoslužbě
přes 30 lidí.«
a v dalším týdnu jsme pomáhali
s úklidem budoucího hlavního sálu
modlitebny. Při té příležitosti jsme mohli připravit 10 rodinám
humanitární pomoc. Zasáhla je květnová povodeň. Setkali
jsme se také se třemi vysokoškolskými studenty, kterým David
Symon pravidelně slouží.
a povzbudivé. Hlavně sestra Jael měla radost, protože by chtěla
v modlitebně otevřít křesťanský dětský klub. Na ulici totiž není
možné kázat evangelium, ale na území modlitebny to možné je.
Navštívili jsme také bratra Amira v Bosanské Krupě. Spolu
s ním jsme se všichni odebrali na modlitební horu, kde jsme
se modlili za město i za Amira. Poté jsme šli na modlitební
procházku městem a prošli i místní park.
Závěrem:
Misijní výjezd byl náročný a místní nám připravili velmi
pestrý program, žádná nuda. Sloužili jsme v církvi, lidem po
povodních, lidem na piknicích, dětem a uklízeli modlitebnu
i město.
Chtěl bych vám všem poděkovat
za vaše modlitby i finanční dary,
ať vám Pán vaše úsilí vynahradí.
Pán s vámi.
Poté jsme přijeli do města Bihač, kde nás již čekala spolu
s celým týmem misionářů sestra Jael, misionářka z Estonska.
Navštívili jsme zde dvě bosenské rodiny a zůstali u nich až
do druhého dne. Byli to velmi milí starší lidé, kteří nás bohatě
pohostili. Pijí velmi silnou kávu či kafu a při ní jsme si prohlíželi
jejich rodinné fotografie. Druhý den jsme strávili s místními
dětmi na hřišti.
Uspořádali jsme pro místní „Český večer“, na který přišlo přes
30 lidí, což údajně bylo nejvíce za celou dobu. Lidé byli nadšení.
Holky dokonce dětem malovaly barvami na tváře.
Jedno dopoledne jsme také uklízeli odpadky a papíry v okruhu
asi 1 km kolem modlitebny. Několik lidí se nás ptalo, co a proč to
děláme, a vůbec naši iniciativu nechápali. Druhý den tam však
ten nepořádek byl znovu, přestože jsou všude popelnice. No
holt jiná kultura.
V neděli vpodvečer jsme pořádali melounovou party a opět
přišlo hodně dětí i dospělých. Toto setkání bylo velmi dobré
Misijní práci Václava Be
dnáře můžete podpořit
prostřednictvím účtu 10
57340/2060, v.s. 2101
.
Celý článek naleznete na www.nehemia.cz
10
12
NEHEMIA IN FO
N EHEM I A INFO
UKRAJINA
IRAN
d
z
e
j
ý
v
í
n
j
i
Mis
u
n
i
j
a
r
k
U
na
m
é
n
č
e
l
á
v
ve
období
Vašek Bednář
misionář AC Havířov
Cílem mé kyjevské návštěvy bylo zasedání rady ředitelů
dětského domova Otčij dom. Na konci zasedání prezident
domova Roman Kornyjko vyprávěl jeden příběh.
RUSKO
13
David Bubik
pastor Církve bez hranic
Klášterec nad Ohří
Můj říjnový výjezd na Ukrajinu byl
jiný než ty předešlé. Již několik měsíců
probíhá na východě Ukrajiny válka.
V dětském domově byla spousta nových
pracovníků a hlavně více než 60 nových
dětí – běženců z Krymu, Luhanské
a Doněcké oblasti. Poprvé jsem se tam
cítil jako cizinec, děti mě neznaly. A navíc
skoro všichni mluvili ukrajinsky a mluvili
o válce a o našem panu prezidentovi.
lékaře, když dělali Nikitovi nové testy na HIV, zjistili, že jsou
negativní, a po dalším vyšetření zjistili, že je chlapec úplně
zdravý. Jen jeden malý problém zůstal. Na Ukrajině se
u lidí, kteří mají diagnózu HIV pozitivní, nějak nepočítá s tím,
že by byli uzdraveni. Na Ukrajině vám nikdo nevystaví doklad
o tom, že jste z takové nemoci uzdraveni. Lze ho získat pouze
v zahraničí a ani poté není jisté, zda bude na Ukrajině platný.
Před rokem v březnu k nám do domova přišel dvouletý
chlapec Nikita. Jeho sestřička Vika u nás byla o půl roku déle.
Když se náš dětský domov dověděl, že Vika má bratříčka,
začali ho hledat. Našli ho v postýlce na infekčním oddělení
kyjevské nemocnice. Lékaři našim pracovníkům oznámili, že
Měl jsem možnost se s nimi hned po zasedání setkat. Byla
Nikita je velmi nemocný a navíc HIV pozitivní a má před sebou
to radost. Nikita byl úplně zdravý, veselý a novými rodiči
jen pár měsíců života. Protože nechtěli, aby zemřel
zcela láskou zahrnutý. Jsem vděčný našemu Pánu, že vyslyšel
v nemocnici, podařilo se jim přes sociální
všechny modlitby a změnil výrok lékařů, kteří nad
službu chlapce získat. Řekli jsme si, že když má
Nikitou zlomili hůl. Nikita dnes žije.
»Když mě
zemřít, tak ať zemře v náručí lidí, kteří ho budou
Z Kyjeva jsem po týdnu jel sloužit do sborů
Bůh uzdravil
milovat, a ne opuštěn v dětském nemocničním
v Krivém Rogu, Apostolovu, Dněpropetrovsku,
z rakoviny,
pokoji. A navíc, Bůh ještě může Nikitu uzdravit.
Nové Syči a Novogrigorovském. Pár dnů jsem
může i Nikitu.« strávil v rodině pastora Kosti Melnika a 6 dnů
Když jsme Nikitu v březnu z nemocnice přivezli,
byl bílý jak stěna, plný boláků a nemocí. Hned
v rodině pastora Pavla Goluba. Byl to pro mě
jsme se za něj intenzivně modlili. Asi po
velmi náročný misijní výjezd. Jsem Bohu vděčný, že jsem s nimi
14 dnech začal sám chodit a vydávat zvuky. Za měsíc už běhal
mohl být, vidět jejich potřeby a vcítit se do jejich tíživé situace.
a říkal máma a táta. Každý den byl na tom lépe a lépe. Modlili
Modlete se prosím za Ukrajinu, aby tento válečný konflikt byl
jsme se, aby Bůh dal dětem nové rodiče, ale když se zájemci
brzy zastaven a lidé a církve žili v míru.
dověděli, že Nikita je HIV pozitivní, tak z adopce vždycky sešlo.
Pán s vámi.
V té době se jedna sestra, řekněme, že se jmenuje Marie, která
byla vdaná a měla 2 větší kluky, dověděla, že má rakovinu a že
umírá. Spolu se svým manželem, řekněme, že se jmenuje Josef,
se modlili za její uzdravení. Marie dala Pánu slib, že jestli ji Pán
Bůh uzdraví, adoptují nějaké dítě. Pán po nějaké době jejich
modlitby vyslyšel a Marii uzdravil. Marie s Josefem se vypravili
do dětského domova Otčij dom, aby si našli a adoptovali dítě.
Velmi se jim líbila malá Vika, která začala chodit do první třídy.
Roman Kornyjko jim však řekl, že problém je v tom, že Vika má
ještě bratříčka. To pro Marii nebyl problém, byla rozhodnuta
vzít si oba dva. Roman však pokračoval a velmi jemně jim
pověděl Nikitův příběh a dodal, že je HIV pozitivní. V té chvíli
bylo ticho. Slíbili, že ráno zavolají, jak se rozhodli, chtěli se za to
ještě modlit. Ráno skutečně zazvonil telefon a Marie řekla, že
když ji Bůh uzdravil z rakoviny, může uzdravit i Nikitu. Obě děti
dnáře můžete podpořit
tedy získaly na konci ledna 2014 nové rodiče. Při další návštěvě
Misijní práci Václava Be
v.s. 2101.
57340/2060,
prostřednictvím účtu 10
JAKUTSKO
Když mi zazvonil telefon a Jirka Hanák
mi nabídl možnost zúčastnit se misijního
výjezdu na Sibiř, věděl jsem, že nemohu
odmítnout. Již delší dobu jsem se modlil
za příležitost podílet se na kázání
evangelia národům, které ho neznají a pro
které je velice těžké se dostat k Božímu
Slovu. Přesně takovým národem jsou
Jakuti, žijící v Republice Sacha (Jakutsko),
která je součástí Ruské federace.
Začátkem června jsem spolu s Jirkou Hanákem a Leošem
Cáskem nastoupil do letadla na pražské Ruzyni a uháněli jsme
směr Moskva a pak dál do Irkutsku. Navštívili jsme několik míst,
kam ruská misie vyslala misionáře pracující ve velice těžkých
podmínkách, které ještě ztěžuje fakt, že v zimním období se
tam teplota běžně pohybuje kolem – 40 stupňů.
Rád bych vám vylíčil příběh a práci jednoho misijního páru
z města Mirnyj. Ilja a Aňa pocházejí z Irkutské oblasti. Aňa
vystudovala univerzitu a tam se také setkala s evangeliem
a přijala Ježíše do svého života. Ilja prožil těžké dětství, nakonec
utekl na ulici a začal pít a brát drogy. Dostal
se však do křesťanského rehabilitačního
»Mnoho
centra, kde se i on setkal s Ježíšem a zakusil
lidí zde žije
jeho osvobozující moc. Po svatbě oba
pod vládou
projevili touhu jít na misii a o této touze se
různých
sdíleli s biskupem Irkutské oblasti. Tři roky se
omamných
nenaskytla žádná příležitost, ale pak za nimi
látek.«
jednoho dne přišel biskup a zeptal se jich, zda
stále mají touhu jít na misii, a pokud ano, tak
se mají sbalit a za čtrnáct dnů se stěhovat
do Mirného. Protože měli pouze omezené
množství peněz, nastěhovali se do obydlí,
které se podle mě nedá nazvat jinak než
slum. Zde strávili více než jedno zimní
období. Ilja mi vyprávěl, že na takovou zimu
nebyl vůbec připraven ani on a ani auto,
které měli. Dnes se jim díky Bohu podařilo
pronajmout si byt, ve kterém bydlí se svým
synem Nikolajem, a očekávají narození
dalšího potomka. V Mirném bydlí a pracují
dva roky, začali chodit do nemocnice a kázat evangelium
mezi narkomany a jinak závislými lidmi. Udělali také veřejnou
evangelizační akci v místním kulturním domě, na kterou
rozdávali pozvánky a vylepovali plakáty. Skrze tuto práci
uvěřilo několik lidí, mezi nimi i jedna žena altajské národnosti
(do té doby jsem ani nevěděl, že taková národnost existuje).
Koupili malý dřevěný domeček, který by chtěli přestavět na
rehabilitační centrum pro závislé lidi. V této oblasti je to velice
potřebná služba, protože mnoho lidí zde žije pod vládou
alkoholu a různých omamných látek. Mirnyj je město, v jehož
blízkosti se těží tři vzácné suroviny – diamanty, ropa a plyn.
Za prací tam jezdí mnoho lidí různých sibiřských národností.
Je to ideální místo, kde mohou být evangeliem zasaženi lidé,
kteří by jinak neměli šanci se s ním setkat. Já věřím, že skrze
službu Ilji a Ani budou zasaženi i rodilí Jakuti a ti pak půjdou
do svých vesniček zakládat církve a šířit dobrou zprávu
o Ježíši Kristu. Naše církev se zapojí do podpory tohoto úsilí,
a to konkrétně finanční podporou, která bude směřovat
k přestavbě rehabilitačního centra a k nákupu materiálu
potřebného k pouličním evangelizacím. Věřím, že tato práce
má smysl a stojí za to ji podpořit. Tento misijní výjezd mě
motivoval k modlitbám za misii a k větší podpoře misijní práce
po celém světě. Zjistil jsem, že jsem se jako pastor tak moc
zaměřil na město, ve kterém sloužím, maximálně na oblast,
ve které působíme, že jsem ztratil ze zřetele Ježíšův
příkaz: „Jděte do celého světa…“ Jsem rád, že mi ho
tato cesta opět připomněla.
Přeji vám, aby se každý z vás mohl zapojit do misijní
práce (jakkoli) a zakoušet skrze tuto práci Boží
nadpřirozenou moc.
Pokud byste rádi
službu Ilji a Ani po
dpořili, můžete
tak učinit prostřed
nictvím projektu
„J
akutsko – Ilja
a Aňa“ na účet 10
57340/2060, v.s.
5302.
14
N EHEM I A INFO
NEHEMIA IN FO
MOLDAVSKO
Vašek Bednář
misionář AC Havířov
D
Z
E
J
Ý
V
Í
N
J
I
S
I
M
A
K
S
V
A
D
L
O
M
O
D
Moldavsko je východoevropský
vnitrozemský stát ležící mezi Ukrajinou
a Rumunskem. Žijí zde necelé 4 miliony
obyvatel. Jeho hlavním městem je
Kišiněv (Chișinău). Úřední jazyk se dříve
nazýval moldavština, od prosince 2013
rumunština. Moldavsko bývá někdy
nazýváno Moldávií, avšak zaujímá pouze
část historické země Moldávie. Moldavsko
vzniklo 27. srpna 1991 odtržením od
Sovětského svazu. Podle indexu lidského
rozvoje, tzv. HDI, je Moldavsko na
113. místě na světě (Ukrajina je na
78. místě, Rumunsko na 56., Albánie
na 70., Bosna na 81. a ČR na 28. místě).
Před odjezdem jsme měli v Oldřichovicích za celý výjezd
modlitební setkání. Poté jsme vyrazili. V Moldavsku jsem ještě
nikdy nebyl. Celý tým vedl Marek Motyka s manželkou.
Na místo jsme dorazili těsně před půlnocí. Hned ráno začalo
první nedělní shromáždění pro rusky mluvící křesťany. Pak
jsme sloužili na rumunské bohoslužbě a odpoledne jsme
spěchali sloužit na shromáždění ve vesnici Ryšková. Zde bylo
jen pár dospělých, zato dětí spousta. Po několika písních pro
ně bylo připraveno loutkové divadlo, kde pomáhal i místní
pastor, pak se dětem věnoval náš tým a já sloužil dospělým.
Celý článek naleznete na www.nehemia.cz
BOSNA A HERCEGOVINA
Každé ráno od pondělí do pátku jsme sloužili dvaceti starším
lidem, měli jsme připravené chvály a svědectví, které jsem
překládal, a pak jsem se také mohl sdílet se svým slovem.
Během toho mí mladší spolubojovníci připravovali v kuchyňce
oběd. Pro některé starší místní sourozence to bylo jediné jídlo,
které měli.
Většinou po velmi rychlém obědě jsme vyjížděli sloužit dětem
do městečka Orhei a do Ryškové. V Orhei jsme sloužili dětem
ze sídliště. Přišlo více než 30 dětí. Hráli jsme s nimi různé hry
a malovali jim barvy na tváře. Opravdu skvělý čas.
Ve vesničce Ryšková jsme nejprve kosili a pleli zahradu, pak
jsme upravovali budoucí dětskou místnost. Já s Markem jsme
lepili stropní lišty, holky malovaly na stěny postavičky. Po této
práci jsme šli pozvat místní děti na dětský program. Součástí
byla společná večeře (opékané brambory se slaninou). Další
dvě hodiny jsme strávili s místními dětmi. Byl to nádherný
čas. Dokonce jsem v jedné scénce hrál pastýře ovcí, kterému
se jedna ovečka zatoulala. Pastýřem jsem byl vybrán hlavně
proto, že jako jediný jsem uměl rusky a ovečky používaly jen
svou přirozenou řeč.
15
Irena a David Symonovi
misionáři CBH Praha
ty
en
d
u
st
ro
p
m
še
ží
Je
s
í
án
k
et
S
ě
n
vi
o
g
ce
er
H
a
ě
sn
o
B
v
i
d
li
é
d
a mla
Všiml jsem si, že na program přišlo 8 malých dětí –
sourozenců, které byly trochu (a možná i více) vyhládlé a více
jak týden žily samy bez rodičů. Tatínek pracoval v zahraničí
a těhotná maminka ležela s devátým dítětem v nemocnici.
Podle zpráv za nimi táta občas přišel, aby jim něco přinesl.
Další dívenka, asi 13letá, žila se svým bratrem již dva roky
sama, oba rodiče pracovali v zahraničí. Přemýšlel jsem, jak
asi vypadá rodičovská výchova anebo jaký obraz správného
rodiče zanechali v mysli a srdcích svých dětí?
Navečer jsme pokaždé sloužili také na sídlišti v Kišiněvě.
Na programu bylo více jak 50 dětí, od malých až po větší.
Místní měli na starost duchovní program a my sportovní.
Až se děti unavily, nastoupily naše zručné sestry, které dětem
nakreslily na tváře a ruce vše, co si přály. Poslední den za námi
chodili i rodiče, že se jim ten program velmi líbil a že je mrzí,
že musíme odjet, protože není nikdo, kdo by pro jejich děti
něco dělal. Na sobotním sborovém pikniku jsme se se všemi
rozloučili a slíbili, že přijedeme zas.
A co říci závěrem? Byl to pro mě velmi náročný, ale nádherný
výjezd. Každý den jsme vstávali po šesté hodině a chodili spát
po půlnoci. Měli jsme ranní i večerní ztišení, kterých se všichni
účastnili, a každý den jsme se mohli sdílet se svým svědectvím
a projevovat Boží lásku potřebným.
Bůh mi dal nové přátele a novou
»Kosili
rodinu v Moldavsku, za které se každý
a pleli jsme
den modlím, jsem mu vděčný, že
zahradu,
mi otevřel dveře a já jsem mohl této
příležitosti využít.
věnovali
Chtěl bych vám poděkovat za vaše
modlitby a podporu tohoto misijního
výjezdu.
se hlavně
dětem, ale
i dospělým.«
Bůh vám žehnej.
V Banja Luce pracujeme především s vysokoškolskými
studenty. V bosenském kontextu se jedná zejména
o evangelizaci prostřednictvím studia Bible ve skupinkách
nebo s jednotlivci.
Číst si z Bible je tady podezřelé, pravoslavná církev to
nepodporuje. Bůh však v Bosně jedná, často nenápadně,
navzdory neodpuštění a náboženskému nacionalismu.
Bůh jedná i v našich životech a i po více než pěti
letech služby v Banja Luce zakoušíme, že to není
především naše služba Bohu, ale Boží služba nám.
Jako Boží vyslanci sloužíme lidem s jeho zdroji a často
přijímáme více, než dáváme.
Jeden takový student, můžeme mu říkat
»Půjdeš
Zoran, byl pozván ke čtení Bible. Ze
v radostné
zvědavosti přišel, sešli jsme se v kavárně
poslušnosti
u studentských kolejí. „Kluci, děkuju, že
a nebudeš si
s vámi můžu číst Bibli,“ řekl, protože to bylo
Bůh mě nedávno povzbudil tím, že tak, jak mě
dělat starosti
poprvé, co Bibli četl a zkoumal, co Bůh skrze
do Bosny povolal, tak nás jako rodinu Bůh bude
o budoucnost.«
ni říká. Zoran měl velký zájem. Po určité
povolávat dál. Chtěl bych tím povzbudit i ostatní:
době jsme se opět setkali a popovídali si
„Když ti Bůh dá na srdce určitý národ nebo skupinu
u kafe (v Bosně se veškerá setkání točí okolo
lidí, půjdeš. Půjdeš v radostné poslušnosti a nebudeš
kafe). Doufal jsem, že se spolu s ním a nejlépe i s dalšími z jeho
si dělat starosti o budoucnost.“
okolí budu scházet a číst Bibli. „Lhal bych ti, kdybych řekl, že
Chci vás povzbudit, vydávejte se Bohu tam, kde jste.
mám zájem, v současné době to nepotřebuji,“ řekl a já, i když
„Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.
jsem si cenil jeho upřímnosti, jsem byl v hloubi zklamán. Modlili
Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už
jsme se za něho. Modlit se budeme i dál.
tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.“ (Římanům 14,7–8)
Naše práce mezi studenty je fluidní, podobných Zoranů
jsme tu měli mnoho. Studenti přicházejí a odcházejí, slyší
evangelium, my zaséváme a často nevidíme výsledky.
Chcete-li podpořit služb
u Davida a Ireny Symo
nových,
použijte prosím číslo úč
V současné době jsme Irena a já povzbuzeni ze skupinky tří
tu 1057340/2060, v.s.
21
02.
studentek, které se s námi začaly scházet na biblické studium.
Mirka Cásková
MĚNIT SVĚT MODLITBOU
V prosinci proběhl v Havířově již 8. ročník modliteb za misii. Každé velké probuzení a průlom i obnovení začíná
před Boží tváří, v Jeho blízkosti skrze modlitbu. Modlitba má velkou moc, boří hradby, otvírá dveře pro nemožné,
jen v dnešním světě není až tak oblíbená. I letos jsme se mohli modlit za nezasažené národy, za pronásledované
křesťany, misionáře i za to, aby Bůh vysílal a povolával nové misionáře z řad české církve. Věřím, že tyto modlitby
byly vyslyšeny a že uslyšíme spoustu dobrých zpráv. Kéž v našich srdcích hoří oheň pro misii a kéž jsme schopni
svými modlitbami podpírat lidem na misii jejich ruce a stát za nimi v jejich nelehké práci.
Děkujeme všem, kteří přišli. Jsem si jistá, že čas v Boží blízkosti se nedá ničím nahradit.
dnáře můžete podpořit
Misijní práci Václava Be
.
57340/2060, v.s. 2101
prostřednictvím účtu 10
Těšíme se na příští setkání. V letošním roce by tyto modlitby měly proběhnout také v jiných městech.
Aktuální informace pak naleznete na www.nehemia.cz.
Příliv imigrantů do Evropy –
příležitost, nebo hrozba?
Bratr Juri
Konference Za horizonty 2014
Křesťané pořádají spoustu konferencí, avšak téměř žádná
z nich se nezajímá o aktuální téma ve světě, a to je příliv
imigrantů a nárůst muslimů v Evropě. Musíme otevřít své oči
dokořán, rozhlédnout se a uvidět, co se kolem nás děje.
Muslimové oslavují své úspěchy při každém větším
teroristickém útoku. A mnozí vládní představitelé stále tvrdí,
že islám je mírumilovné a pokojné náboženství. Jejich tradicí
však je rozpoutat násilí proti nemuslimům, muže zabít a ženy
vzít do zajetí. Stále více sebevražedných útoků přichází z řad
evropských islamistů.
Největší nárůst muslimů je v Evropě. Je to i proto, že Evropané
nemají tolik dětí. Průměrná muslimská rodina má 6–10 dětí,
evropská 1,5. Pokud to tak půjde dál, budou zanedlouho země
jako Belgie, Holandsko, Francie, Německo z většiny muslimské.
V Holandsku je 400 mešit. Největší nárůst je ve Francii
a Rakousku, kde je islám 2. největším náboženstvím v zemi.
V Británii stejně tak. Muslimové zde rozdávají Korány, a kde
jsou křesťané?
V České republice muslimů zatím moc není. Otevírají se však
nové projekty financované vládou Spojených států, které
mají za cíl uvádět islámské náboženství na školách. Představit
dětem, jak je islám úžasný, a dokonce je mají naučit, jak se
správně modlit.
Do Mnichova v Německu přichází denně 200 nových
imigrantů. Za měsíc je to 6000 lidí. Mnozí z nich jsou
traumatizovaní a zoufalí. Pro další uprchlíky už však nemají
místa.
Nejvíce o růstu islámu hovoří sekulární média. Křesťané jsou
spíše uzavření do svého světa a hovořící na mnohá neaktuální
témata.
Musíme se modlit za naše země. Musíme zasáhnout islámský
svět. Nechci v nás vyvolávat strach, jen je čas, abychom
začali něco dělat. Je to realita, ve které žijeme. Internet je plný
zpráv o islamizaci i přílivu imigrantů. Pro nás je to obrovská
výzva a příležitost. Máme šanci a možnost kázat evangelium
národům, které jsou pro nás jinak nedosažitelné. Tito lidé
jsou velice otevření. Mnozí Afghánci i Íránci se obracejí ke
Kristu. Ve Finsku je spousta Somálců, ke kterým je jinak velmi
obtížné se přiblížit. Lidé k nám přicházejí z celého světa. Mnozí
z nich přicházejí jako uprchlíci, jsou traumatizovaní, osamělí,
bez majetku. Spousta z nich zažila i brutální násilí z řad svých
„spolubratrů“. Mají velký duchovní hlad.
Muslimové si celý život šetří na to, aby se dostali alespoň
jedenkrát za život do Mekky, kde budou moci očistit své životy.
Díky tomu totiž mají podle svého náboženství velkou šanci, že
se dostanou do nebe. A všichni se tam touží dostat. Udělají
pro to cokoliv. Modlí se 5x denně, umírají v sebevražedných
útocích, v měsíci Ramadánu pracují v šíleném horku bez jídla
a pití, protože chtějí jít do nebe. Takové vydání a nasazení
křesťanům chybí. Mnozí z nás ani netuší, co to je den soudu.
Muslimové se však před ním třesou. Děsí se toho, nechtějí
skončit v pekle.
Jeden pracovník organizace Elam řekl, že pokud chcete
mít rychle rostoucí sbor, pracujte mezi Íránci. Cizinci mění
duchovní krajinu Německa, Anglie i Ukrajiny. Imigranti se
stávají křesťany.
Zasáhnout muslimy evangeliem je naší povinností. Všechny
imigranty. Každý křesťan by se měl zapojit.
Jak jim můžeme přinést evangelium? Islamisté vidí Ježíše
jinak než my. Potřebujeme pochopit jejich myšlení. Když
víme, jak s nimi mluvit, je velice jednoduché zasáhnout jejich
srdce. Když je přijmeme a pozveme domů, nenabízíme jim
alkohol ani vepřové, mluvíme s nimi, zajímáme se o jejich
rodinu, pomáháme jim s jazykem a projevujeme skutky lásky,
otevřou svá srdce. Měli bychom se něco naučit o jejich kultuře
a zvycích. Mnozí muslimové se obracejí, protože jim jdou
křesťané vstříct s láskou a soucitem. Měli bychom se naučit, jak
jim sloužit. Naučte se něco z jejich jazyka. Otevřete svá srdce
a vědomě se za ně modlete. Mnozí z nich, ač si myslíme, že
jsou nebezpeční, se rádi stanou vašimi přáteli. A spousta z nich
se pak vrací zpět do své země a stávají se novými misionáři.
Bůh však k tomu potřebuje tebe i mne.
MISIJNÍ VÝJEZD DO RUMUNSKA
SLUŽBA
RUMUNSKÝM
SLOVANŮM
Duben 2015. Vesnice Bodono, Bajaš aj.
www.vosmt.cz/vyjezd
Číslo účtu:
2400457703/2010, v.s. 91127
Děkujeme za váš
finanční příspěvek.
Download

Formát pdf - Nadační fond Nehemia