Ročník XI. - číslo 27
Občasník primariátu H
ÚVODNÍK, OBSAH
Změňte život!
Znáte ten pocit, jako když se stále točíte
v kruhu?
Opakující se vzorce ve vztazích, penězích,
zdraví? A stále se to snažíme změnit, čteme
moudré knihy, pracujeme na sobě, často bojujeme
s vlastní disciplínou a vůlí, snažíme se více, lépe ,
jinak. A ono nic…… situace se vrací po kruhu
zpět. Jak to změnit? A je vůbec změna možná?
Převážnou část života jsem se v tomto
světě pohyboval s přesvědčením, že věci se prostě
dějí. Netušil jsem proč – nevěděl jsem, proč
jednám tak, jak jednám, a co by se s tím případně
dalo dělat. Jednal jsem, reagoval, činil rozhodnutí ,
prožíval negativní emoce a jejich důsledky a věřil
jsem, že tak to prostě na světě chodí.
Naštěstí jsem dospěl do bodu, kdy jsem
pomalu začal přebírat odpovědnost za svůj život.
Uvědomil jsem si, že mě utvářely zážitky
z minulosti. Pochopil jsem, že za negativní zážitky
sice nenesu vinu, ale mám za ně odpovědnost.
Pár prvních let po osobním prozření jsem
věděl, že se chci změnit, chovat se jinak než dřív a
činit lepší rozhodnutí – ale netušil jsem jak.
Naštěstí jsou-li otázky hodně naléhavé a touha
dost silná, odpovědi se dostaví. V mém případě se
zjevily v podobě jedné věty z knihy, kterou jsem
právě tenkrát četl: „ Aby člověk žil život v míru a
harmonii s veškerenstvem i sám se sebou a svým
nitrem, aby skutečně pochopil sám sebe a věděl,
co smí, co může, co vlastně chce a co nemůže a
nesmí, musí si uvědomit, kam patří, znát svoje
místo v propastech kosmu, v lůně živoucí přírody
i pospolitosti lidstva a musí také poznat sám
sebe.“
Pochopil jsem, že chci-li ve svém životě
něco změnit, že musím zejména poznat sám sebe a
své omezující názory, a to jak reálné, tak nereálné .
Všichni se chceme změnit, ale podvědomá
touha ne vždy určuje směr plavby. Pokud se
nedokážeme napojit na změnu po níž toužíme,
buď k ní nedojde, nebo budeme mít pocit, že jsme
si ji museli těžce vybojovat. Neustále se potácíme
mezi touhou po jistotách – ve snaze uchovat věci
tak, jak jsou – a touhou po růstu a změně. Změna
patří mezi velké životní pravdy.
Mg r. Libor Kundrata
XI/27
OBSAH:
Úvodník, obsah
Tvorba pacientů
Téma - Rozhovor s MUDr. Hollým
Sociální okénko
Práce pacientů
Reportáž - BONA.
Pohled na PL
Duchovní okénko
Tvorba pacientů
Proč to děláme
Tvorba pacientů
Střípky
Recenze - FIALOVÝ POUSTEVNÍK
Otázky a odpovědi
Oddychový koutek
Tvorba pacientů – Ing. Pe-Pa
Tvorba pacientů
2
3
4
6
9
10
11
13
15
16
17
18
19
20
21
22
23
Celým dnešním číslem časopisu POSEL
nás budou provázet fotografie Tomáše Sagana.
2
PRÁCE PACIENTŮ
PF 2014
Početí
Poděkování
Vratislava Musilová
Zdeněk Demčík
Zdeněk Demčík
Popadla mě padoucnice
Prudce
Potřásla mi pravicí
Potom
Pozvala mě na tanec
Prý Pojď! Polka Povalila mě na podlahu
Příšerně krásně jsme tančily ...
Potom
Pomalu potichu odešla
Probudila jsem se
Překvapená publikem
Leden tuhý
Na návrší
Mrznou stromy
Kolem nás
Tlusté zdi
Zahřáté domy
Domy naše
Skrývají nás
Před tím mrazem
Na kopcích
Tiše dopadá
Lehký sníh
Na zem
My choulíme se
K sobě
Jeden druhému
Vzpínáme paže
Hřeje nás láska
Pocity štěstí
Ba že?
Tiskneme se k sobě
Jak holátka v kleci
Nemáme smutek
Ani tíseň
V plecích
Ještě kousek
Za kouskem dnů
A blíží se jaro krásné
My světu dali jsme
Nový život
Už je to jasné
Dala jsi
Dala
Sílu mi velkou
Až já
Užaslý
Oněměl
Dala jsi
Dala
Sílu mé duši
Ať jí to sluší
Dala jsi dala
Dárek mi velký
A ten jsi ty
Jenom ty
Že dýcháš
Že jsi!!
Podivná protivná potřeba
Předvádět se ...
Tomáš Jeřábek
XI/27
Přání
Zdeněk Demčík
Miluji
S otázkou
Ty jsi má
Jediná
Nebo snad ne?
To mě tu sžírá
Nabízí otázky
Mé
Jestli ty jediná
Pro mě tu jsi
Postavím
Pro tebe
Dům
Hráz
Celé vsi
Abych tě měl
Jen pro sebe
Pro lásku
Mou
Bezednou
3
ROZHOVOR
REFORMA A JEJÍ DOPADY
MUDr. Martin Hollý je psychiatrem a
sexuologem. Absolvoval psychoterapeutický
výcvik v individuální i skupinové psychoterapii a
řadu
akreditovaných
psychoterapeutických
workshopů, publikoval v monografii a odborných
časopisech, přednáší na domácích i zahraničních
konferencích. V roce 2008 byl jmenován
ředitelem PL Bohnice. Od roku 2013 je předsedou
České psychiatrické společnosti a jedním z
hlavních představitelů reformy psychiatrické péče
v ČR.
zřejmé, že jenom komplexním přístupem můžeme
dosáhnout toho základního cíle.
Jak se idey promítnou v praxi?
Asi nejviditelnější změnou by měl být
vznik Center Duševního Zdraví, které by měli
reprezentovat komplexní a dostupnou péči o
duševně nemocné. Měli by poskytovat zdravotně
sociální servis pro pacienty s vážnou duševní
poruchou, sloužit jako základna pro mobilní týmy
a také plnit funkci krizových center.
Kdy může pacient pocítit chystané změny?
Předpokládám, že první pilotní projekty by
se mohli rozběhnout někdy během roku 2016.
Z jakých zemí nebo koncepcí ČR čerpá?
Nemáme žádný konkrétní vzor, snažíme se
naplňovat koncept vyvážené péče, jak ho popsal
Thornicroft.
Jak byste si představil ideální model
psychiatrické péče?
Ve své ambulantní praxi se věnuje
psychiatrické, sexuologické a psychoterapeutické
práci. Hlavní léčebnou metodou je kombinace
farmakoterapie
a
podpůrné,
dynamicky
orientované psychoterapie. Dále působí jako
externí lektor poradenských a vzdělávacích firem,
specializuje se na trénink komunikace a týmové
spolupráce.
Dle mého názoru by měl být silně
koordinovaný a zároveň nabízet diferencované
služby. Důležité je, aby si pacient mohl zvolit
mezi alternativami, aby měl v tomto rozhodování
dostatečnou podporu a aby mu systém vycházel
vstříc. Klasický koncept zdravotnictví totiž nízkou
aktivitu pacientů přisuzuje jejich lenosti,
v psychiatrii je to obvykle příznak nemoci.
Mohl by jste nás seznámit s cíli reformy v
psychiatrii?
Hlavním cílem reformy je zlepšit
kvalitu života lidí s duševním onemocněním.
Pod tímto cílem se, jak všichni víme skrývá
mnohé.
Snažili jsme se právě tu
mnohovrstevnatost problematiky vyjádřit
sedmi základními strategickými úkoly. Ty se
týkají
změny
systému
poskytovaných
psychiatrických služeb, destigmatizace, kvality
péče, časné diagnostiky a konsiliární péče,
(znovu) začleňování duševně nemocných do
společnosti, meziresortním spolupráci a
v neposlední řadě humanizaci prostředí. Je
XI/27
4
ROZHOVOR
Myslíte si, že se podaří reformní kroky integrovat
do stávajícího systému?
Je to naší základní snahou. Nechceme
apriorně rušit stávající systém. Na to doplácejí
pacienti. Jde o to využít maximum toho, co
současný systém nabízí, doplnit chybějící služby a
předem danou metodikou vyhodnocovat vývoj.
Posléze můžeme dělat další regulační kroky.
Nemáte pocit, že v praxi se péče o psychiatrické
pacienty stále zhoršuje a dostává stále více na
okraj zájmu?
Bohužel Vám tento dojem nemůžu
vyvracet. Cítím to podobně. Je však potřeba říct,
že nic z toho co se děje, není důsledkem reformy.
Ta je skutečně prozatím jenom na papíře. To co
teď prožíváme, je přirozený vývoj systému. A to
mně přesvědčuje o tom, že reformní koncepce
přichází v poslední chvíli. Jenom doufám, že bude
naplňovaná.
Na otázky odpo vídal:
MUDr. Martin Hollý, ředitel PL Bohnice, Praha
Rozhovor připravily:
Mgr. Ivona Országová, Bc. Eva Klimešová
Čas lásky
Barbora Válečková
Čas lásky mávne kouzelným
proutkem; štěstí dal
Čas lásky se stal nevýslovným bludem
který se z komnat smutku ozýval.
Čas lásky, ať už je jaký chce
chtěl by dobro krást
Čas lásky je tím čím budem
a nebude nás už ničím mást
Tak pohni se osude
srdce už slabě dýše,
tak ukaž nám světlo své,
a vyveď z té ztrouchnivělé chýše
Jen člověk věří a tápe
po věcech cenných dál
Jen člověk kroniku lidstva
drápe i píše
ale pozor : Neudělat z ní seriál
Kapka rosy
Barbora Válečková
Láska
Barbora Válečková
Láska je něco, čeho se není obávat
láska je slovo, které se ve skrytu
duše musí dokázat.
Láska je znamení, pochopení Tebe
Láska je prachem cest, vírou
čistého nebe.
Láska je opium, i fialka která
nevoní, láska je obálka
s psaníčkem, které domovem Ti zavoní
Láska je lidský cit, který Tě oslepí
Láska je morálka, která jest i není
XI/27
Z krůpěje deště naprší moře lány
ze zahrad, z potoků přikrývky
budou rozestlány
Na cestě žížala hledá
si z domovu cestu zpátky
proč ona chudina tak trpět musí
Vždyť žížaly mají život krutý
a tak „ mizerně“ krátký
Na trávě po dešti kapka rosy
se směje, kouká se na lidi,
Ach jak ten pocit krásy
těší a u srdce hřeje.
Vše je tak čisté, a umyté
převlečeno do čisté kůže,
pročpak jen člověk zlobí
vždyť život je krátký
a co kdo proti tomu zmůže
5
SOCIÁLNÍ OKÉNKO
Ubytování v zahradnickém
domě v PL Opava
Co je nového v Psychiatrické nemocnici v
Opavě? Od 6. ledna je zprovozněna ubytovací
jednotka v zahradnickém domě pro pacienty
Denního stacionáře 20C.
Pacienti (již propuštění z hospitalizace!)
mají klasickou smlouvu na ubytovnu, která je
vázána na péči v DS a není striktně časově
limitována. Zatím je na půl roku, posléze je
možno ji prodloužit.
Jedná se o překlenovací ubytování pro
pacienty, kteří se dostali do sociálně obtížné
situace, nebo nejsou zatím schopni samostatného
fungování bez pomoci.
Poskytovaná péče a podpora - docházka do
DS 1 - 4x týdně + nejméně 2x týdně odpoledne
docházejí sociální pracovníci Fokusu a pomáhají
řešit to, co klienti potřebují: sociální a terénní
aktivity (dávky na ÚP, registrace u lékařů,
nákupy, nácvik vaření atd..), postupně, dle
schopností klienta, budou spolu s ním vyhledávat
trvalé bydlení.
Jde o zařízení PN Opava, péči zajišťují
pracovníci DS 20C. Bližší informace vám sdělí:
• PHDr. Strossová, tel. 553 695 436
• Mgr. Valíková, tel. 553 695 436
• Kapacita 4 - 6 lůžek
• Cena 3 800,- Kč / lůžko / týden
V dalším čísle, které vydáme na podzim,
vás seznámíme s novinkami bydlení.
Empatie
Tomáš Sagan
Přítel, o kterém
nevíte mnoho let
nebo si ho neuvědomujete…
… a pak jako blesk z čistého nebe…
… miliardy informací za sekundu.
Strach, bolest, štěstí, láska
a jiné emoce,
které člověk produkuje.
Avšak ne jednoho člověka,
ale jednotek, desítek,
stovek lidí kolem vás…
… váš mozek přestává stíhat…
… vaše hlava
se bude chtít rozletět…
… a pak jako blesk z čistého nebe…
… křišťálově průzračné nic bez kazu.
Žádné návaly úzkosti, strachu
a beznaděje…
… ale nebojte,
přátelé se vrací…
Ivana Džemlová
SUDOKU – Každé číslo se musí vyskytnout pouze
a jen jednou v každém sloupci, každém řádku a v
každém čtverci Hodně zdaru při luštění
XI/27
6
SOCIÁLNÍ OKÉNKO
Azylové domy v Moravskoslezském kraji II.
Ostrava
Armáda spásy v ČR
Armáda spásy, Centrum sociálních služeb pro
ženy a matky s dětmi
Gen. Píky 2980/25, Moravská Ostrava, 702 00
Ostrava
telefon: 596 611 962 596 626 028
[email protected]
[email protected]
web: www.armadaspasy.cz
Charita Ostrava
Charitní dům sv. Františka - azylový dům
Sirotčí 683/41, Vítkovice, 703 00 Ostrava
telefon: 599 527 496
e-mail: [email protected]
Statutární město Ostrava
Azylový dům pro rodiny s dětmi
Na Liščině 338/2, Hrušov, 711 00 Ostrava
telefon: 596 245 502
e-mail: [email protected]
web: www.slezska.cz
Občanské sdružení Nová šance
Azylový dům Nová šance
Podsedliště 73, Koblov, 711 00 Ostrava
telefon: 596 239 418
e-mail: [email protected]
web: www.koblov.cz
Centrum sociálních služeb Poruba,
příspěvková organizace
Domov pro matky s dětmi
Dělnická 386/30, Poruba, 708 00 Ostrava
telefon: 596916028
fax: 596944360
e-mail: [email protected]
web: http://www.cssporuba.cz
Centrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s.
Azylový dům pro muže Palackého
Palackého 980, Moravská Ostrava,
701 00 Ostrava
telefon: 599 455 161
web: www.css-ostrava.cz
e-mail: [email protected]
XI/27
Armáda spásy v ČR
Armáda spásy, Centrum sociálních služeb
U Nových válcoven 1571/9, Hulváky, 709 00
Ostrava
telefon: 596 620 650
e-mail: [email protected]
web: www.armadaspasy.cz/ostrava
Diakonie ČCE - středisko v Ostravě
Azylový dům Debora
Karpatská 1091/40, Zábřeh, 700 30 Ostrava
telefon: 596 787 437
e-mail: [email protected]
web: http://www.diakonie.cz
http://www.ostrava.diakonie.cz
Centrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s.
Domov pro matky s dětmi
Budečská 1373/3, Moravská Ostrava, 702 00
Ostrava
telefon: 599 455 101
fax: 599 455 115
e-mail: [email protected]
web: www.css-ostrava.cz
Centrum
sociálních
služeb
Poruba,
příspěvková organizace
Azylové zařízení
Vřesinská 2230/5, Poruba, 708 00 Ostrava
telefon: 596 911 611
e-mail: [email protected]
web: www.cssporuba.cz
Orlová
Slezská diakonie
HANNAH Orlová, azylový dům
Klášterní 367, Město, 735 11 Orlová
telefon: 731 682 235
e-mail: [email protected]
web: www.slezskadiakonie.cz
Studénka - Butovice
Charita Studénka
Byt pro matky v tísni
Malá strana 216, Butovice, 742 13 Studénka
telefon: 556401726
e-mail: [email protected]
7
SOCIÁLNÍ OKÉNKO
Třinec
Centrum sociální pomoci Třinec, příspěvková
organizace
Azylový dům pro matky
Čapkova 708, Staré Město, 739 61 Třinec
telefon: 558 993 752
e-mail: [email protected]
web: www.stacionartrinec.cz
Slezská diakonie
SÁRA Třinec, azylový dům
Hraniční 280, Kanada, 739 61 Třinec
SÁRA Třinec, byt č. 1
Komenského 682, Staré Město, 739 61 Třinec
telefon: 558 990 401
telefon: 733 142 420
e-mail: [email protected]
web: www.slezskadiakonie.cz
Slezská diakonie
BETHEL Třinec, azylový dům
Frýdecká 191, Staré Město, 739 61 Třinec
BETHEL Třinec, azylový dům, byt 13
Lidická 542, Lyžbice, 739 61 Třinec
BETHEL Třinec, azylový dům, byt 49
Lidická 542, Lyžbice, 739 61 Třinec
BETHEL Třinec, azylový dům, byt 30
Lidická 543, Lyžbice, 739 61 Třinec
BETHEL Třinec, azylový dům, byt 61
Lidická 545, Lyžbice, 739 61 Třinec
BETHEL Třinec, azylový dům, byt 5
Kysucká 1822/10, 737 01 Český Těšín
telefon: 558 334 861
fax: 558 334 861
e-mail: [email protected]
web: www.slezskadiakonie.cz
Bc. Simona Slaná
VTÍPKY Z DÍLNY DOKTORA TATARKA
V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje:
"No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte..."
Nachomýtne se k tomu psycholožka a s uznáním povídá: "To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s
dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka."
Otec na to: "Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!"
Dvě známé se baví, jak dopadly jejich děti v život ě. Jedna říká: "Dcera se vdala dobře, manžel
hodně vydělává, dcera sedí doma, nechodí do práce, zajde si zacvičit, n anehty a večer ji manžel pozve do
restaurace, dcera totiž nevaří!
Ale chudák syn, ten dopadl... Ta jeho nepracuje, b ěhá si jen po posilovnách a kamarádkách, a
když přijde domů uhoněný z práce tak ji musí brát n a večeři do restaurace. Je to chudák!"
Maminka budí syna do školy, a syn říká: "Mami, já tam nejdu, holky se mi smějí, kluci mě
nemají rádi, učitelé se po mně vozí." Ale matka na to: "Jednou jsi ředitel, tak musíš!"
Novomanželé jdou na oběd do restaurace. Žena se dív á do jídelního lístku a ptá
se manžela: "Co si dáš miláčku?"
Manžel na to: "Však víš, co mám nejraději!"
Manželka se začervená: "No jo... ale jíst se taky m usí!"
Nový ředitel se prochází psychiatrickou léčebnou. P otká ho ošetřovatel a ptá se: "Kdopak vy jste,
ještě jsem vás tu neviděl?"
"Já jsem nový ředitel zdejší léčebny."
A ošetřovatel na to: "Tak tohle ti tady brzo vytluč eme z hlavy!"
XI/27
8
PRÁCE PACIENTŮ
Odměna
Jana Surovcová
Toulá se žebrák ulicemi města,
jeden z miliónů lidiček bez domova,
človíček odstrčený, jeden ze sta.
Vyhublou svou vztahuje dlaň,
k boháčům chodícím kol něj,
hledícím opovržlivě naň,
prosí marně o penízek drobný,
nemá nikdo soucit s žebrákem chudobným.
Přišel večer, všude sníh vítr sviští,
štípe mráz do vyhublých lící človíčka bez
domova,
bloudícího po zasněžených ulicích.
Nastala noc, na černém nebi hvězdy svítí,
vyšel už měsíc, ledově se sníh v jeho jasu třpytí,
drobná postava však toulá se dál,
vítr mrazivý její stopy ve sněhu už svál.
Domov nemám, střechu nad hlavou,
vzdychá chudák, padá, skolen těžkou únavou.
Oči jeho bloudí marně tmou, náhle však
zlatá záře zastře vyčerpaný zrak.
Vidí kraje, louky nádherné, květy pestré,
různobarevné,
krásu, jakou nikdy nespatřil.
Někdo k němu z dálky přichází, zjevuje se
anděl půvabný
v oslnivé záři, kyne mu rukou, oznamuje zvěst.
„Pojď k nám do nebeských krajů, to odměna za
těžký
život od Boha samého pro Tebe jest.“
Žebráček s radostí žasne, otvírá se před ním
nebe překrásné,
odměna tato největší za těžký život na něj čeká,
nikdy, nikdy neskončí.
Bůh všemocný tak odměňuje jenom duše ty,
které
bolestný očistec si vytrpěly v pozemském
životě v slzavém údolí.
XI/27
Každý člověk může být dobrý
když má k tomu podmínky
Jarek Michal Martin
Podle mého názoru může být člověk dobrý i
když je ze špatného vrhu. Popírám, že každý může bý t
dobrý když má k tomu podmínky. Psychická nemoc si
bere svou daň i u elitářských a dobře fungujících
rodin. Psychicky narušený jedinec, pak může být zlý i
když bydlí u nejlépe fungující rodiny.Na vině u dob ra
a zla je genetika a spouštěče i těžší porod dítěte. Volba
mezi dobrem a zlem je jen na nás samotných a každý
má hranice dobra i zla úplně jiné. Záleží zde na
výchově a dědičnosti a neméně na zkušenostech
člověka které za svůj život nasbíral.
Je to individuální - někdo by se pro druhé
rozdal a někdo je například narcista, zahleděný pou ze
do sebe. Těžko soudit, zda-li narcisové byli dobrý mi
lidmi. Já osobně se za dobrého považuji až nyní,
neboť peklo co jsem dělal dobré nebylo, ale při při jetí
nemoci jsem se změnil a stal se ze mě vnímavý,
empatický člověk, což u mě dříve nebývalo. Pokud
vezmu za dobré podmínky léčbu psychicky
nemocného jedince pomocí medikamentu, pak ano
věřím, že může být za nějaký čas dobrým a vést
kvalitnější život.
Psychické nemoci jsou různé a zrádné proto
záleží na tom, jaké podmínky máme na mysli. Mě
napadá rodina, zázemí, přátelé a kouzelné pilulky.
Podle mého názoru lze i na největším
psychopatovi světa objevit i kus dobra.
9
BONA
KDOPAK BY SE LIDÍ BÁL aneb
ASERTIVNĚ DO ŽIVOTA
ANIMA VIVA o.s. je dlouholetým a
zavedeným poskytovatelem sociálních služeb
pro
osoby
s chronickým
duševním
onemocněním. Díky podpory Nadace BONA
mohli v období od září 2013 navštěvovat
pacienti resocializačních oddělení Psychiatrické
nemocnice v Opavě Centrum ANIMA Opava,
kde se rámci služby sociální rehabilitace mohli
zapojit do nové aktivity realizované ve
spolupráci s Primariátem H.
Aktivita
„Kdopak by se lidí
bál aneb asertivně do
života“ byla určena
pro osoby s duševním
onemocněním,
konkrétně psychotického okruhu, aktuálně
hospitalizované na rehabilitačním a doléčovacím
oddělení PN v Opavě. Program byl zaměřen na
trénink asertivity a nácvik relaxačních technik.
Nedílnou součástí však bylo navázání sociálních
vztahů, podpora vzájemné komunikace, začlenění
do skupiny s cílem zlepšení možností účastníků
projektu při jejich návratu do běžného života po
ukončení hospitalizace. Co bylo konkrétní náplní
této aktivity? „Náplň jednotlivých setkání tvořily
seznamovací techniky, asertivní práva, způsoby
komunikace,
komunikační
zlozvyky, umění říct
NE, umění požádat
o
laskavost,
pochvala a ocenění,
konstruktivní
kritika, sociální vnímání, asertivní řešení
problémů a konfliktů, jak zacházet s agresivitou,
nácvik různých druhů relaxací. “ odpověděla Mgr.
Ivona Országová, která spolu s kolegyní Ivanou
Džemlovou tuto aktivitu připravovaly a vedly.
Pracovníci přímé péče v ANIMĚ si dobře
uvědomují, že neodmyslitelnou součástí práce
sociálního pracovníka s psychotickým pacientem
je komunikace. Ta bývá zcela odlišná v období
akutní fáze nemoci, v remisi či s
přítomností chronických projevů nemoci. Proto
aktivita se zapojením odborných zdravotnických
pracovníků vzešla naprosto přirozeně na základě
XI/27
dlouholeté spolupráce s MUDr. Petrem Tarabou a
jeho týmem. „Velice si ceníme ochoty spolupráce
odborných pracovníků Primariátu H, kteří jsou
schopni aktivně reagovat na podněty z naší praxe
v sociálních službách a dokážou je propojit se
svými odbornými zkušenostmi. Takovéto propojení
zdravotní péče a sociální podpory je přínosné,
žádoucí a v souladu s trendy v oblasti péče o
osoby s duševním onemocněním.“ sdělila ředitelka
ANIMA VIVA o.s., Bc. Hana Brňáková.
Další výhodou této aktivity byla možnost
pokračovat v nastartovaném psychoterapeutickém
procesu mimo nemocniční prostředí a to v
prostorách následné organizace. Tato skutečnost
mimořádně pomohla i samotným pacientům při
vyvazování z chráněného nemocničního prostředí
a podpořila jejich samostatnost a integraci
v běžném životě. Jelikož byl projekt realizovaný
s podporou Nadace BONA časově omezený, nelze
tvrdit, že účastníci projektu po zhruba čtyřech
měsících budou asertivně a bez problémů zvládat
své potíže, ale rozhodně díky realizaci této
aktivity došlo k posílení jejich sebevědomí a
dalších schopností potřebných pro zvládání života
s psychózou.
Nelze než si přát, že s touto „vlaštovkou“
potřebné a prospěšné spolupráce PN Opava
s následnou organizací ANIMA VIVA o.s., ale i
s ostatními poskytovateli sociálních služeb na
území Opavy i celého Moravskoslezského kraje,
přiletí „celé hejno“ smysluplných a prospěšných
projektů, které pomohou a podpoří kvalitu života
osob s psychickým onemocněním.
Bc. Hana Brňáková,
statutární zástupkyně ANIMA VIVA o.s.
10
POHLED NA PL
Stáž na stanici 17BC
Na konci své roční stáže v Psychiatrické
nemocnici v Opavě, jsem měla možnost podívat
se na oddělení 17BC, kde jsem strávila dva týdny.
Celé oddělení působilo domácím a přátelským
dojmem. Po seznámení se s prostředím a přivítání
s personálem ze mě opadly obavy z nového a
neznámého. Po pár dnech jsem pochopila, že tohle
oddělení je trošku jiné než ty ostatní.
Oddělení 17BC je rehabilitační a doléčovací
oddělení pro lidi trpící psychózou. Pacienti jsou
zde připravování na přechod do běžného života a
personál oddělení se snaží je co nejvíce na tento
přechod připravit. Během pracovního týdne je na
oddělení pacientům nabízen pestrý program.
Pacienti jsou rozdělení do menších skupin a podle
svým možností a schopností se snaží svůj čas
naplnit vhodnou aktivitou. Každé ráno začíná
komunitou, kde si pacienti krom jiného řeknou, co
je za den, jestli je v něčem výjimečný,
připomenou si, co dělali včera a svůj den si
zhodnotí. Řeknou si program na aktuální den a
každá komunita je zakončena společnou písní.
Tento "start" do nového dne dokáže člověka
příjemně naladit, aktivovat i motivovat.
V průběhu dne se pacienti zúčastňují různých
aktivit. Někteří navštěvují LVS (léčebný výcvik
soběstačnosti) v rámci areálu Psychiatrické
nemocnice, kde se mohou zapojit do nácviku
různých činnosti v rámci sebeobsluhy, například
vaření, vyzkouší a naučí se různé recepty, které si
mohou pak sami doma uvařit. Dále mohou
navštěvovat různé dílny (kovodílnu, keramickou
XI/27
dílnu) a naučit se i zde něco nového. Další
skupina pacientů se zúčastňuje skupinové
psychoterapie. V rámci své skupiny pak mohou
řešit svou nemoc, své potíže, starosti i radosti.
Mají možnost srovnat svou situaci a své problémy
s jinými a přesvědčit se, že i lidé okolo nich
mohou prožívat nebo řešit podobné věci jako oni.
Kromě psychoterapie si mohou pacienti své
zkušenosti
prožít
a
uvědomit
při
psychogymnastice, kde je kladen důraz na
vyjadřování svých pocitů a prožitků tělem, beze
slov. Nebo při psychodramatu, kde si mohou
vyzkoušet různé životní situace a pomoci
ostatních spolupacientů a odborného týmu si
nacvičit jak je zvládat.
Další formy psychoterapeutické práce, které
pacienti využívají, jsou například arteterapie,
muzikoterapie, ale i trénink kognitivních funkcí.
Měla jsem možnost zúčastnit se všech těchto
aktivit a bylo to pro mě velice přínosné a
zajímavé. S většinou z nich jsem měla zkušenost
již z dřívějška, ale některé byly pro mě nové a o t o
obohacující, že byly vedeny profesionálním
týmem.
K dalším aktivitám z programu pro pacienty,
kterých jsem se mohla zúčastnit, patří sportovní
hry, kde si mohou pacienti zasportovat dle svých
představ, zahrát si různé sportovní hry, posilovat,
ale i relaxovat. Dále edukační video, kdy mohou
sledovat buď poučné pořady o jejich
problematice, nebo příběhy lidí, kteří prožili
těžkou životní situaci nebo podobné situace jako
oni a mohou sledovat, jak se s tím vypořádali a co
jím pomohlo. Každý večer si jeden z pacientů
připravuje krátkou besedu na vlastní zvolené
téma, které ho zajímá a které by chtěl představit
svým spolupacientům. Pacienti se také zúčastňují
různých výstav, koncertů nebo kulturních
programů i mimo areál Psychiatrické nemocnice.
Každý pacient má na oddělení své povinnosti a
musí dodržovat určitý řád. V řadě výše popsaných
činností se musí pacienti aktivně angažovat. Ať už
je to příprava komunity nebo večerních besed,
aktivita na všech druzích terapie nebo snaha
pracovat na sobě a poznání své nemoci. Už jenom
to dá člověku zabrat! A do toho má ještě další
povinnosti týkající se chodu a čistoty oddělení,
různé služby, úklidy… Tím vším se ale pacienti
znovu učí začít fungovat v běžném životě a
převzít za sebe znovu zodpovědnost.
11
POHLED NA PL
Jedna z možností, jak si tyto dvě věci
vyzkoušet jsou víkendy. Pacienti mohou dostat
propustku, kdy stráví víkend doma a mohou zažít
své fungování v běžném životě na vlastní kůži.
Nebo zůstávají v nemocnici a musí projevit vlastní
iniciativu v naplánování svého dne. A to nemusí
být pro někoho tak jednoduché. I úspěšné
zvládnutí víkendu, může být známkou dobré
léčby.
Další důležitou činnost, kterou toto oddělení
zajišťuje, je denní stacionář, kde mohou docházet
nejen bývalí pacienti a zúčastňovat se celodenního
programu. Také díky ochotě a aktivitě pracovního
týmu, si mohou pacienti před propuštěním
domluvit spolupráci v různých chráněných
dílnách, organizacích nebo centrech pro duševně
nemocné lidi. Tam jim poskytnou např. sociální
rehabilitaci nebo podporu při získávání návyků a
dovednosti v běžném životě. Tyto aktivity
oddělení vidím jako obrovskou pomoc pro
pacienty, která jim dodává větší jistotu k návratu
do běžného života.
Ráda bych touto cestou poděkovala za vřelé
přijetí, za čas, který mi byl věnován i ochotu
celého personálu mě aktivně zapojit do chodu
oddělení a celodenního programu. Dále bych
chtěla vyzvednou skvělý tým odborníků, který zde
pracuje, ať už jde o lékaře, terapeuty,
zdravotnický personál nebo psychology, jejich
vzájemnou spolupráci, opravdový zájem o
pacienty a snahu jim pomoci.
A v čem, že je toto oddělení jiné? Asi právě v
tom, že je rehabilitační a doléčovací. Je to takový
můstek mezi nemocí a zvládnutím s touto nemocí
běžně fungovat. K tomuto mostu vede dlouhá a
náročná cesta a někteří, i když ho přejdou, se vrac í
zase zpět. Ale neztrácejí naději, že jim bude opět
podána pomocná ruka, která jim pomůže krok po
kroku tento můstek znovu přejít. Bylo by třeba
postavit těchto mostu víc a hlavně se o ně dobře
starat. Protože jsou velkým přínosem pro naše
pacienty.
Mgr. Jana Bitomská
Psycholog RÚ Chuchelná
Tomáš Jeřábek
XI/27
12
DUCHOVNÍ OKÉNKO
Pro časopis POSEL byli oslovení dva duchovní a bylo jim položeno několik otázek. Na otázky
odpovídal Michal František Jadavan a P. Marcin Kier as z římskokatolické církve.
Co pro Vás znamená víra?
MFJ: Víra pro mě znamená umění dívat se na věci
tak, jak je vidí Bůh a ne tak, jak se jeví jenom na
první pohled nám lidem. Věci jsou prostě takové,
jaké je vidí Bůh, a já se snažím vidět je stejně.
Věřit pro mě znamená přijímat věci ne proto, že si
je ověřím, ale pro autoritu někoho jiného, pro
autoritu samotného Boha.
PMK: Víra je pro mě „vzduch“. Prostor, ve
kterém jsem. Všechna má přátelství vyrostly na
půdě víry a Církve. To je prostě můj svět, který
mám rád, kterému důvěřuji. Víra přesahuje také
tento svět. Vnímám, že to co je zde, co vidíme, že
to není všechno. Jsou věci, které se nedají uchopit
naším rozumem. Jsem rád, že Bůh je mi blízko od
mého mládi.
Proč jste si vybral toto poslání a kdo Vás při
výběru ovlivnil?
MFJ: Myslím, že tady se spíše hodí Ježíšova
slova: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem
vyvolil vás.“ Je to asi tak, že v průběhu života se
člověk ptá, kam tento svůj život zaměřit a je to
otázka nesmírně vážná, protože je přeci jen
pravda, že život je jenom jeden. A myslím, že
mnoho věřících kluků napadne, že by mohli být
kněžími a je dobré se s tou otázkou poprat. I mě
několikrát napadla, ale často jsem si ji zodpověděl
negativně, ale i tak byla stále aktuální. No a
jednoho dne mě dostihla v celé své nahotě a tak
jsem na ni poprvé odpověděl: „Ano.“ A vnímal
jsem v tu chvíli, že to byla odpověď správná. I teď
po letech se mi někdy zpochybňuje, ale
v důsledku bych na ni stále odpověděl stejně. No,
a jestli mě někdo ovlivnil? Odpověď je velice
jednoduchá. „Ano.“ Byli to v prvé řadě skvělí
kněží z Ostravy a mezi nimi na prvním místě můj
pan farář, otec Josef Gazda, bez něj by asi ona
otázka, zda mám či nemám být knězem, byla čistě
akademická.
PMK: Vždy jsem chtěl být blízko lidi a jejich
problémů. Je to služba, která dává člověku radost.
Jsem stále obklopen lidmi, dětmi, mládeži. Při
výběru mě nikdo neovlivňoval. Mám už v rodině
kněze, a od dětství měl jsem stálý kontakt z Církví .
To prostředí a také asi ten Boží hlas v srdci
udělaly nejvíc pří volbě.
XI/27
Jak nahlížíte na současnou společnost, čeho by
se měli lidé držet, aby byli spokojeni sami se
sebou?
MFJ: „Stvořil jsi nás pro sebe [Bože] a nepokojné
je srdce naše, dokud nespočine v Tobě!“ toto říkal
svatý Augustin a myslím si, že má pravdu. Lidé
by se neměli bát odpovídat na otázku, v čem vidí
smysl svého života, pro co by byli ochotni umřít, a
jestliže ve svém životě nic takového nenajdou,
pak by se asi měli zamyslet, jestli se jejich život
netočí jenom kolem nich samotných, pak se
nedivím, že nemohou být šťastni. Ještě žádná
generace před námi se neměla tak dobře a zdá se,
že ještě žádná generace před námi si nekladla
otázky jak vyjít z beznaděje. Myslím, že by se lidé
neměli bát těžkostí a obětí, že by se neměli bát
dělat někdy věci těžké a nepříjemné, že by se
neměli mít se rádi i když nás láska něco stojí.
PMJ: Každý člověk by měl zachovávat řad. To
znamená držet se nějakých moudrých hodnot a
realizovat je
životem. Dnes
žijeme v době
chaosu. Lidem
se plete to co je
dobré s tím co
je zlé, nevidí
následky svých
rozhodnuti.
Pak lituji toho,
když je už
pozdě a život je
zničený. Myslím si, že evangelium je nadčasové a
tady by lidé mohli najit pomoc.
Může nějak církev pomoci v boji s duševní
nemocí? A setkal jste se ve své praxi s ní?
MFJ: Je to zvláštní, ale skoro v každé farnosti
najdete někoho duševně nemocného, a já jsem si
nedávno uvědomil, jak je to dobře, jak je dobře, že
tito lidé vnímají, že u křesťanů se jim nikdo smát
nebude; oni jsou totiž ti maličtí, o kterých mluvil
Ježíš: „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani
jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich
andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého
nebeského Otce.“ To, co jim církev může
nabídnout, tak to je bezpodmínečné přijetí,
protože Bůh nás všechny přijímá bezpodmínečně,
13
DUCHOVNÍ OKÉNKO
jako Otec své děti, no a kde jinde má být takhle
láska hmatatelná než právě v církvi. S touto praxí
přijetí jsem se setkával a setkávám často. Nicméně
církev není plná odborníků na duševní choroby a
asi to po nás Bůh ani nechce, moc dobře si asi
v církvi uvědomujeme, že když máme zlomenou
nohu, tak jdeme k lékaři, že když máme hřích, tak
jdeme za Bohem a když trpíme duševní nemocí,
tak jdeme odborníkovi – je zvláštní, že se stydíme
za duševní nemoc, ale vlastně není za co se stydět,
protože za ni můžeme asi tak, jako za zlomenou
nohu, prostě to není naše vina; to jediné, za co je
třeba se stydět je jen a jen hřích a právě církev v í,
jak ho člověka zbavit.
PMK: Když někdo pravidelně využívá Boží
nabídku tzn. svátosti – například zpověď, ten
většinou nespadne do nějakých duševních potíží.
Když pravidelně občerstvuji svou duši a varuji se
zlého a hříchu tak člověk je stále v dobré duševní
kondici. Hodně duševních nemoci se bere
z neuspořádaného života, špatných rozhodnuti,
špatného společenství, rodiny. Vím, také že věřící
s duševními potížemi skrze víru snadněji
procházejí nemoci.
Jaký máte názor na modernizaci v kostele
(zpěv, práce s mládeží aj.)?
MFK: Jsem rád, že jsem součástí společenství,
které na tomto světě nemá obdoby, je nejstarším
společenstvím na planetě a nic se jí v mých očích
na světě nevyrovná, jako křesťan jsem součástí
církve, která si s sebou nese svou dvoutisíciletou
identitu, a nemůže se jí vzdát, protože by přestala
být sama sebou a zároveň si s sebou církev nese
naději a pohled dopředu dějin, protože, jak nám,
křesťanům, slíbil náš Mistr a Pán, tak církev tu
bude až do konce světa, proto je důležité to, co
církev je a to, čemu a komu věří přinášet do
dvacátého prvního století tak, aby to lidé ve
dvacátém prvním století pochopili. Proto už na ně
asi dnes nebudeme mluvit latinsky, ale jejich
rodným jazykem, proto je dobré, že v kostele
dostávají prostor nové písně a nové hudební
styly… Hrozí vždy dvě nebezpečí:
1) že církev „zatuhne“ a bude pro svět
nesrozumitelná, tak by se, myslím, zpronevěřila
svému poslání hlásat Boha a proměňovat svět;
2) že církev zapomene na svůj původ, že bude
chtít být zajímavá a atraktivní pro mladé lidi za
každou cenu, a tím by své poslání zpronevěřila
ještě více.
XI/27
PMK: Myslím si, že v této oblasti se už hodně
změnilo. Mnozí lidé v Česku mají představu o
Církvi starou padesát let, ze svého dětství, tehdy
všechno bylo jinak. Dnes stačí zajit v neděli na
mši sv. a hned se zjistí, že je to úplně o něčem
jiném. Bohužel mnozí se drží svých starých
předsudků a boji se, že kostel na ně spadne, když
do něj vstoupí. Pro příklad, v mé farnosti, působí
výborně schola – pěvecký soubor, který už natáčí
své páté CD, každý pátek na faře se scházejí děti,
vyučuje se náboženství, jezdíme na tábory, výlety.
Je toho hodně moc a pomáhá to rodičům pří
výchově.
V čem je pro Vás inspirací nový papež
František?
MFK: Papež František je úžasný; od prvního
okamžiku, kdy se objevil na veřejnosti jako papež
a pozdravil nás všechny: „Buona sera,“ – „Dobrý
večer,“ a následně požádal nás všechny o
modlitbu, na mě osobně zapůsobil silným dojmem
muže, který miluje lidi i Boha, muže který je
skutečný pastýř. Jsem rád, že naše církev má
takové muže, jakým je svatý otec František a
dokonce má takového muže ve svém čele. Myslím
si, že papež František je člověk, který zná lidi, a
ví, jak si je získat a užívá toho k jejich dobru.
Jestli se ptáte, zda je mi inspirací, tak jednoznač ně
ano a asi by bylo možné říci, že je mi inspirací
v tom, jak mám prožívat své kněžství, jak vnášet
evangelium do života svého i těch, kteří mi byli
svěřeni.
PMK: Hm ☺ někdy mám dojem, že to co říká
papež František, já už dělám několik let. Jeho
otevřenost a přistup lidem, je mi blízký. Slova o
chudobě Církve jsou správná. Podívejte se na
naše farnosti u nás. Žádná není bohatá. Jen media
v souvislosti s restitucemi trochu nám dělají
zmatek v hlavě, ale pravda je úplně jinde. To, že
se něco v Církvi děje dobrého, že kostely se
opravuji, je to výsledek nasazení farníků a kněží,
kteří se snaží všemi způsoby získat pomoc pro své
účely. Takže duch, který dnes vládne v Církvi, je
nám moc blízký. Ale vždy nejvíc o Církvi hovoří ti,
kteří za celá svůj život nevstoupili do kostela.
Rozhovor vedly: Mgr. Ivona Országová
Bc. Eva Klimešová
14
TVORBA PACIENTŮ
Dítě z ulice
Marek Zajac
Tomáš Adametz
Jednoho dne zrána přišla špatná zpráva
ztratil jsem pod nohama pevnou zem padám
na zem venek na mě volá pojď domů doma
běž ven ulice je můj dům jak dům 3 24 hodin
na ulici ve dne i v noci zimou se třepu brrrr
zima se neptá jak ti je chodím všude kolem
abych nezmrzl ty vole venek na mě volá pojď
domů doma běž ven blíží se noc jdou do
lesa pokousaní od hlavy až k patě volám
rodiče srdce vám uteklo o dům dál venek na
mě volá pojď domů doma na mě běž ven
tohle vám nezapomenu nikdy.
Ref: Děkuji ti můj anděli strážný za pomocnou
dlaň padám na zadek za to že jsi a že tě
mám.
Otevřu ti oči do reality ulice inspirace dost a
nikdy více nevíš co je hlad žádný tak si ho
hlaď popelnice volá pojď papat přesně tak
otevřu ti oči do reality ulice inspirace dost a
nikdy více naházené cigarety a už zase dým
nás nese v čase otevřu ti oči do reality ulice
inspirace dost a nikdy více skvoteři na
každém rohu neukazuj si na ně prstem
můžeš to byt i ty a spadneš na tvrdou zem a
bude s tebe bezdomovec otevřu ti oči do
reality ulice inspirace dost a nikdy více udělej
si rozpočet a bude nám dobře naděje je
jistota s pevnou strechou.
Ref: Děkuji ti můj anděli stražný za pomocnou
dlaň padám na zadek za to že jsi a že tě
mám.
O milosti
Barbora Válečková
Smutno je čas
Smutno je půlnoční hodina
smutnou je ticho v nás
Kde láska naděj otvírá
Půl bolesti zanechalo ránu v srdci
Otevřít dveře v sobě samé je těžké přeci
Za poslední hodinu
bojuji s vírou a pokorou v srdci mám
S nadějí a vírou přeci
Tobě své srdce otvírám
XI/27
Řeka
Barbora Válečková
Život je jako řeka tekoucí,
která má nejisté břehy
žene ji proud vody horoucí
ach kolik vášně a něhy
jen lidé se bojí nejistých vod
kde duše skomírá
avšak řeka plyne o závod
nic jiného jí nezbývá
Snad když stojíme
před propastí,
kde vládne prázdnota
a strach tu člověk
sám pocítí, ten proudu
řeky tah.
Až jednou vstoupíš do té řeky
a napiješ se z ní
Zkus vypít i trochu té řeky
a napiješ se z ní
zkus vypít i trochu té něhy
a smutek náhle odezní
Zkus tu řeku milovat,
která život nosí
zkus proti peklu bojovat
blízké to plné citu slovo
Láska
15
PROČ TO DĚLÁME?
Proč to děláme?
Již před časem /23/2012/jsme se zmínili v
souvislosti s vycházkami o časté první reakci
pacientů :“ A co tam budeme dělat?“
Týká se to i různých aktivit, které tuto
otázku vyvolávají. Jde o „kulturku“, „sportovku“
,zpěv na komunitě, rukodělné činnosti a další.
Někdy jde o činnosti kolektivní, jindy je v
takzvané pozici alfa jednotlivec, který vede
komunitu, hraje na hudební nástroj, přináší na
komunitě aktuální zprávy. I rozdávání textů písní,
chystání všeho potřebného ke zdárnému průběhu
rodinné komunity má svůj význam.
Ti, kteří jsou v souvislosti se svou nemocí
plni obav, nejistoty a pasivity, se postupně
osmělují, získávají více odvahy, samostatnosti a
obnovují dřívější dovednosti. Ty nepřijdou samy
od sebe ihned po ukončení hospitalizace v
psychiatrické nemocnici. Začít je třeba již dříve n a
rehabilitačním a doléčovacím oddělení, kde jsou
pro tuto činnost vytvářeny podmínky.
A čas tomu věnovaný se nedá zkracovat. Jinak
hrozí brzké opakované zhoršení zdravotního
stavu. Někomu se mohou výše uvedené činnosti
zdát příliš snadné nebo příliš vzdálené jeho
zájmům, zaměření, vzdělání. Avšak nejsou
vybrány náhodně. Osvědčily se. A právě tak jako
například po zlomenině ruky trénujeme jemnou
motoriku přebíráním hrášku nebo skleněných
kuliček, i když to není zrovna naše hobby a ani v
zaměstnání to nepotřebujeme, tak po atace
psychózy trénujeme vedle postřehu a pozornosti i
výše uvedené sociální dovednosti.
Někdy je to překvapivě až moc těžké. Přeji
Vám najít si k rehabilitačním aktivitám pozitivní
vztah.
Vyplatí se to.
PhDr. Václav Kutnohorský
P.S. Na stručnou otázku, proč to děláme nabízím
stručnou odpověď: Abychom se s tím naučili žít.
Křížovku pro vás připravily stážistky odd. 17bc
XI/27
16
LÁSKY ČAS
Reakce na film LÁSKY ČAS
Po zhlédnutí filmu Lásky čas byl dán
prostor pacientům k napsání vlastní recenze....
Oficiální recenze filmu
Tim je naprosto obyčejný nesmělý
jednadvacetiletý Brit, který má starostlivou matku,
potrhlou sestru, úžasného otce a žádnou holku. To
se má brzy změnit, jelikož Tim právě dozrál do
věku, kdy mu tatínek prozradí rodové tajemství.
Všichni mužští členové tohoto rodu totiž mohou
tak trochu cestovat v čase. „Tak trochu" v tomto
případě znamená, že se můžou vracet jen do
minulosti, k událostem, které oni sami prožili.
Stačí zajít do nějakého tmavého koutu,
zavřít oči, sevřít pěsti a jste tam, kde jste si př áli
být. Tim se okamžitě rozhodne využít téhle
dovednosti k tomu nejdůležitějšímu, co člověk
jeho věku potřebuje. Tedy k holce - pokud možno
hezké, chytré, hodné a
lačné po sexu. Ta Timova
se jmenuje Mary a jejich
vztah je dokonalý, protože
všechny nedokonalosti Tim
pokaždé napraví. Ovšem
ani s takovou schopností
nemůžete život obehrávat
donekonečna, zvlášť když
je to prevít, který vám
připravuje jedno nelehké
dilema za druhým.
S každým návratem totiž přijdete o
všechno, co jste do té doby prožili. A to někdy
hodně mrzí.
Lásky čas
anonym
Na začátku filmu se hlavní hrdina
dozví, že v jeho rodině mají muži
schopnost cestovat časem do své
minulosti. S touto vědomostí začne
experimentovat pro vlastní zisk. Brzy se
zamiluje do jedné slečny a kvůli
cestováním časem zjistí jak jsou věci,
které bereme za dané, křehké a snadno
o ně můžeme přijít. Zamilovaný se pustí
do pronásledování svého snu o lásce. S
časem se naučí jistá pravidla, které
cestování s časem má. Nakonec se musí
naučit, že jsou věci, které nejdou napravit
do podoby jak bychom si přáli.
Lásky čas
Andrea Zemanová
Tento film ve mně vyvolal smíšené
pocity. A ptám se proč? Film založený na
lásce, kdy náhoda neznamená jen náhodu.
Ale možná i osud. Řídíme si ho sami nebo
nám někdo z vyšší moci určuje naše kroky.
Věřím na osud, ale není to jen o tom. Každý
je strůjcem svého štěstí.
V tomto filmu se hlavní hrdina vrací do
minulosti. Pokaždé se nabízí různé možnosti
různých událostí. Nejlepší varianta pro tuto
osobu vyhrává. Ale otevírá se otázka. Která
varianta je správná? Asi ta, kterou si člověk
ze srdce přeje. Když si člověk naprogramuje
mozek na pozitivní mysl, kdy se rozhodne
změnit život od základu. Je na dobré cestě.
Hlavní motto je: Pokud miluješ, máš
rád. Řekni to dané osobě hned, příště třeba
už nebudeš mít možnost...
Mrtvé listy poezie
Barbora Válečková
Marek Zajac
XI/27
Na skládce duševního pokroku
leží spíš upálen je básníkův cizý svět.
Očima všech bídníků a proroků
umí mnohé odpouštět,
Ach lidé, prosím bděte
za co však lidem odpouštět,
proč jen sbírka nudných
i nebezpečných listů i věcí kvete
ta sbírka – momentální svět
17
STŘÍPKY
KLUB NETRADIČNĚ
při příležitosti 125. výročí založení Psychiatrické nemocnice v Opavě a nedožitých 80 let
primářky MUDr. Ireny Strossové - zakladatelky opavského systému.
26. června 2014
Celodenní program
Odborná konference v dopoledních hodinách
Hudební vystoupení MICHAL TUČNÝ REVIVAL pod širým nebem
Divadelní vystoupení st. 9
Podrobnější program bude upřesněn.
Slezská diakonie pomáhá lidem
s duševním onemocněním
Střediska Slezské diakonie, a to RÚT
Krnov a RÚT Bruntál, zaměřující se dlouhodobě
na sociální rehabilitaci, přišla s nabídkou
v regionu nové sociální služby pro lidi s duševním
onemocněním. Střediska otevřela během roku
2013 svá centra pro podporu psychicky
nemocných. Diakonie tak reagovala na absenci
podobných služeb v oblasti Krnovska a
Bruntálska a vytvořila tak prostor pro setkávání
osob
s duševním
onemocněním,
sdílení
jejich
zkušeností,
a
edukaci
nejen
v oblasti
psychických poruch,
ale
i
dalších
oblastech
podle
zájmů klientů.
Skupinová setkávání jsou pro klienty
obohacením
jejich
společenského
života,
podporují jejich sociální dovednosti a mohou tak
přispět k smysluplnému naplnění jejich denního
programu. Náplň činnosti center je dána
především zájmy a potřebami uživatelů – klienti
mj. sami plánují společné výlety, návštěvy
XI/27
kulturních a sportovních zařízení atd. Dle potřeby
je také možné využít individuální sezení
s terapeutem.
Centra jsou přístupná i rodinným
příslušníkům a dalším blízkým lidem klientů.
Smyslem center je provázet klienty obdobím, kdy
nepotřebují rezidenční léčbu, jsou se svou nemocí
v domácím prostředí a chtějí pro sebe něco udělat,
být aktivní, nepodlehnout pasivitě a určité izolaci ,
která tyto nemoci provází.
Přijďte se za námi podívat, pokud jste
motivovaní nezůstávat doma a udělat ve svém
životě změnu. Nejlépe hned po ukončení pobytu
v nemocnici.
Kontaktní údaje:
Centrum „Na cestě“ Krnov, Hlubčická 18
(v areálu Flemmichovy vily)
Pondělí, středa, čtvrtek od 14 do 17 hod., navíc ve
čtvrtek od 11 do 14 hod. možnost individuálních
návštěv bez předchozí domluvy.
email: [email protected]
telefon: 733 142 404, 731 128 448
Klub „V parku“ Bruntál, Kavalcova 7 (4. patro)
pondělí a čtvrtek od 14 do 16 hod., ale možno
upravit dle potřeb klientů
email: [email protected]
telefon: 730 169 551
18
RECENZE
Fialový poustevník
Ota Pavel
Společné vydání povídkových
knih Smrt krásných srnců a Jak jsem
potkal ryby.
Oba cykly spojuje humorně
kritický obdiv syna ke svému
vzácnému, ale složitému tatínkovi,
láska k rybám, vodě a přírodě vůbec,
vzpomínky na šťastné dětství před válkou a
pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské
rodiny.
Společné je i literární pojetí, kde základem
mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné
vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací,
ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků
vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost,
lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v
povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý,
hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z
nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková
norma „šustila papírem“.
CITÁTY Z KNIHY:
Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem
nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad
jsem v podvědomí toužil ještě jedenkrát
políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To
rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky
mi pomáhaly žít.
Epilog – Ota Pavel: Fialový poustevník
"Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v
Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla
mlha z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro
mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a
rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit
do hor nad Innsbruck selské stavení. Přál jsem si,
aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu.
Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chléva, aby
neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi
želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim,
strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako
Kristus, kterého vedou na kříž.
Poslali mě přes Dvořiště pražským
lékařům. Tohle první období nebylo strašné pro
mne, ale bylo strašné pro ty, kteří mě pozorovali a
měli mě rádi. Mně bylo vlastně blaze a vše jsem
vykonával vášnivě a z přesvědčení. Dokonce to
XI/27
bylo někdy příjemné, je krásné být
žehnajícím Kristem.
Nejhorší je, když vás pomocí
prášků dostanou do stavu, ve kterém si
uvědomíte, že jste blázen. Oči se
potáhnou smutkem a vy už víte, že nejste
Kristus, ale ubožák, kterému chybí
zdravý mozek, co dělá člověka
člověkem. Dají vás za vylepšené mříže,
ačkoliv jste nikoho nezabili a nikomu
jste neublížili. Nebyl nad vámi soud a
jste vyřízeni. A lidi venku si žijou a vy jim začnete
závidět.
Může vás zachránit jenom zázrak. Čekal
jsem na zázrak pět let. Sedíš samotný na židli
týdny, měsíce, roky. Nemohu tvrdit, že jsem
zkoušel jako zvíře, protože žádný člověk neví, jak
trpí zvíře, i když o tom často vypráví a píše. Vím
jenom, že jsem zkoušel strašně, nejde to ani
vypovědět. A pak by tomu ani nikdo ani nevěřil,
lidé nechtějí slyšet o této nemoci, protože se jí
moc bojí.
Když mi bylo líp, myslel jsem na to, co bylo
v životě nejkrásnější.
Nemyslel jsem na
lásku ani na to, jak
jsem se toulal po
světě. Nemyslel jsem
na noční lety přes
oceány, ani jak jsem
hrál kanadský hokej v
pražské Spartě. Chodil
jsem znovu k potokům,
řekám, rybníkům a
přehradám na ryby,
uvědomil jsem si, že
právě to bylo to
nejkrásnější, co jsem
na světě prožil..."
Připravila: Mgr. Ivona Országová
19
OTÁZKY A ODPOVĚDI - právnické okénko
Odpovědi na otázky pacientů primariátu H
Mohu s přiznaným plným invalidním
důchodem 3.stupně uzavřít pracovní smlouvu
na tzv. Plný úvazek?
Občan s přiznaným ID 3.stupně může
uzavřít pracovní poměr na plný úvazek. Je zde
však reálné nebezpečí, že v rámci jeho přezkumu
může být ID odebrán ČSSZ z důvodu ověření
schopnosti občana pracovat na plný úvazek.
Doporučení: uzavřít pracovní poměr v
rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí ČSSZ o
přiznání ID ( např. Pokud Občan má 70 % pokles
pracovní schopnosti, doporučení uzavřít pracovní
poměr ve zbývajícím rozsahu t.j.30 % )
Na koho se může pojištěnec obrátit v
případě pokud není spokojen s poskytnutou
zdravotní péči?
Dle ustanovení § 11 odst.2 z.č.48/1997
Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném
znění má pojištěnec tyto možnosti:
− podat návrh na přezkoumání vedoucímu
zdravotnického zařízení (např. řediteli PN v
Opavě)
nebo
jeho
zřizovateli
(Ministerstvu zdravotnictví ČR),
− obrátit se na Českou lékařskou
komoru, Českou stomatologickou
komoru nebo Českou lékárnickou
komoru, týkají-li se
nedostatky
odborného nebo etického postupu
lékaře nebo lékárníka, anebo jinou
profesní organizaci, pokud byla
zřízena,
týkají-li
se
uvedené
nedostatky jiného zdravotnického
pracovníka,
− obrátit se na zdravotní pojišťovnu,
jejímž je pojištěncem, zejména
odmítne-li zdravotnický pracovník
provést zdravotní výkon spadající do
hrazené péče,
− obrátit se na příslušný orgán státní
správy, který provedl registraci
zdravotnického zařízení tj. v případě
PNO
Krajský
úřad
pro
Moravskoslezský kraj.
XI/27
Mohu s invalidním
3. kategorie podnikat ?
důchodem
Ano, občan s plným invalidním důchodem
může podnikat bez omezení.
Musí občan s invalidním důchodem 3.
kategorie platit sociální a zdravotní pojištění
v případě, že podniká?
Výše výdělku není u invalidního důchodu
třetího stupně nikterak omezena. V případě, že jste
OSVČ, nebudete muset platit sociální pojištění,
pokud vaše roční příjmy po odečtu výdajů budou
nižší než 62 121,- Kč (platí pro rok 2014).
V případě, že tuto částku překročíte, budete muset
pojištění hradit.
Zdravotní pojištění v případě podnikání
hradit budete, pouze v prvním roce podnikání
nemusíte platit zálohy.
Na otázky odpovídal: JUDr. Karel Kraus
Tomáš Jeřábek
20
ODDYCHOVÝ KOUTEK
Rubrika o rozdílech zdánlivě podobných věcí…
BĚŽKY x SJEZDOVKY
Běžky
X
Nemusí být moc sněhu a jede to
Pořád se kolem tebe něco mění
Pokud se neztratíš, nic moc adrenalin
Povozíte se málo, hlavně se odrážet
Restaurace je pořádně daleko
1:0
2:0
2:1
2:2
2:3
Sjezdovky
Musí nasněžit a někdo musí pustit vlek
Nahoru, dolů, nahoru, dolů...
Každá jízda to je věc
Z kopce to fíčí, do kopce frčí
Bufet je na každém rohu
Takže berem lyže a hurá do terénu, nebo alespoň zapnout sjezd v televizi…
Připravil:
Artur Ország
VTÍPKY Z DÍLNY DOKTORA
TATARKA
Byla jedna kalkulačka.
František Lučan
Jaký je rozdíl mezi mrazem a traktorem?
Když vám po zádech přejde mráz, dá se to vydržet.
˝Nasedli už všichni?˝ ptá se řidič autobusu.
˝Ano.˝
˝Tak si vystupte, protože autobus se porouchal!˝
Jak se hodnotí víno?
Nejlepší: dá se
Špatné: nedá se
Nejhorší: dá se pražákům...
Blondýnka na pláži: "Mám plnou hlavu písku."
Tmavovláska: "Zajímavé, mně se to dostalo
jen do vlasů."
Policajt vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí:
"Slečno, vy si taky myslíte, že jsou policajti
blbí?"
"Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala..."
Víte jak se řekne čínsky fotbalista? Ťan.
A víte jak se řekne čínsky špatný fotbalista?
Spar-Ťan.
XI/27
Byla jedna kalkulačka. Našla si kalkulačku
a měli spolu tři malé kalkulačky.
Počítali výborně. Uměli skoro všechno
sčítat, odečítat, dělit, násobit. Jenom nevěděli,
na co je jakési X. Ať počítali jak počítali toho
X se dopočítat nemohli. Nevěděli, že onoho X
se dopočítat nemohli.
Neudělali, že onoho X není možné
dopočítat, že je to otázka bytí a citu, že to X, je
pouze a jenom pro živé bytosti.
Cosi jako vyšší funkce.
Jednou dopočítali, a skončili na skladišti
výpočetní techniky a ono X jim zůstalo navždy
utajeno. Ono X, díky kterému se rodíme a
umíráme. Ono X, díky kterému všichni tolik
trpíme, aby jsme jej nalezli.
Co to je? Nevím. Vyšší princip? Bůh?
Láska? Vesmír?
Vím jenom tolik, že je smyslem života
každého člověka.
21
TVORBA PACIENTŮ - Ing. Pe-pa
Standard a norma – vychýlení
Bývá zdůrazňováno, že není dobré
prodlévat v myšlenkách v minulosti. Souhlasím.
Přesto si myslím, že revize dřívějšího
života je občas dobrá. Vzpomínky se musí brát
i s rizikem fabulace a jejich nepřesnosti.
Promítnout si vlastní život a zejména svou nemoc
až kam má vlastní paměť sahá. Vytýčit si
rozhodující body a chvíle v životě, kdy se nemoc
projevovala. Je dokázáno a domnívám se, že tomu
můžeme věřit, že naše nemoci jsou zděděné.
Můžeme si pro zajímavost nalézt mezi svými
předky toho či ty, kteří jsou v nemoci našimi
předchůdci. Samozřejmě mnohdy se nám to
nepodaří. Vrozená nemoc se jistě projevovala
odlišnostmi již v raném a pozdějším dětství.
Ať se nám to může zdát jakkoli nepravděpodobné.
Obvykle v období puberty a mládí
se kryptogenní stav projeví, nemusí jít o stav,
kterého si okolí všimne. Stav může zůstat po
různě dlouhou dobu kryptogenní až nějakým
způsobem manifestovaný. Až se nemoc nějakým
způsobem plně manifestuje, je dobré se ihned
začít léčit, ale obvykle již i tak bývá pozdě.
Manifestovaná nemoc, diagnostikovaná je
nejmodernějšími léky a psychoterapií jistě
léčitelná, ale jistě i nevyléčitelná.
Ale zázraky se dějí.
Čím dříve získáme na svou nemoc sebe
náhled, tím lépe. Pak už je jen krůček
k správnému sebehodnocení a možné sebekritice..
Ono se to mnohdy lehce píše ,ale vše toto může
trvat velmi dlouhou dobu.
K otázce stressorů - je zde názor, že kdyby
se nevyskytly, nemoc by se nemusela projevit či
názor druhý, že by se vyskytly jiné a nemoc by se
stejně projevila. Jsem zastáncem druhého pohledu.
Nemoc může přinést i pozitiva - například dříve
neprojevené umělecké nadání, dostatek volného
času na invalidním důchodě i jiné a při získání
potřebného odstupu a zralosti pocit třeba i trvalé
spokojenosti a štěstí.
Jsou i věci, které nemoc neomezuje.
Osobní charakter, identitu, možnost volby cesty a
přístupu k životu.
Hovoří
se
někdy
zcela
chybně
o schizofrenii jako o rozpadu osobnosti. Nemoc
a naše vlastní osobnost jsou zcela rozdílné věci.
XI/27
Za ideál bych považoval ani ne tak nemoc
zcela vyléčit,což zřejmě není dost dobře možné,
ale integrovat nemocného tak, aby byl schopen
relativně plnohodnotného života.
Velmi obtížnou se jeví i sociální
problematika postižených a tlak na výkon
zaměřené společnosti. Obrana postižených, kteří
mají obvykle dost starostí sami se sebou a tím se
téměř úplně nuluje možnost
společného
prosazování zájmů.
Jsme jen malou menšinou a navíc většinou
obtížně pochopitelnou, když mnohdy jsme
i obtížně to své vůbec schopni artikulovat.
Pochopení, chápaní našich problémů ze
strany většinové společnosti je zřejmě běh na
dlouhou trať. Ovšem dívejme se především sami
na sebe, na to jak dokážeme rozdílnost mezi
postiženými a normálními jedinci chápat
a vyjadřovat z naší strany.
Jde
o
schopnost
sebevyjádření
a sebereflexe a z toho vyplývající pohled na další
věci.
Ing. Pe-Pa
Pierot
Barbora Válečková
Kde jsou ty kroky a úsměv toho
který tolik své umění rozdával
byl to právě Kašpar, který
za oponou svých obav
tiše a mlčky postával
Kolik komediantů a klaunů
viděl ve svém milovaném
divadélku hrát
zatímco on procházel zkouškami
ran a kopanců
byť chtělo se mu i plakat
Přepadl vás žal, či něco zarmoutilo
navštivte prosím malé Funambules
kde každý večer, hraje pro Vás
smutný i veselý, plachý i přátelský
Velký herec Deburao
22
PRÁCE PACIENTŮ
SKŘÍPE
Vratislava Holčáková
Toulám se dnem
Jak prázdným říčním korytem
Písek
Skřípe
Mezi zuby
Mezi prsty
Prosívá se
Prosím
Zase
Zase hledám
To co dávno nemám
Nemám hledat
Toulám se prázdným dnem
Prázdná hlava
Řeka dravá
Všechno odplavila
Jenom žízeň zbyla
A písek
Mezi zuby skřípe
Písek
Žízeň
Skřípe to skřípe
Prázdná jsem
Jana Surovcová
Marek Zajac
XI/27
23
Psychiatrická nemocnice v Opavě
ODDĚLENÍ H
pro doléčování, rehabilitaci a resocializaci pacientů především
s psychotickým onemocněním
Je levnější předcházet onemocnění, než jej léčit!
Na koedukovaném odd. 17BC se provádí
systematická psychoterapie psychóz nejdéle
v celé republice, a to od r. 1962. Vypracoval
se tzv. „Opavský systém“, který klade
důraz na:
- koedukovanost a otevřenost v terapeutické
komunitě
- optimální sociální atmosféru oddělení
- terapeutický vztah
- celotýdenní psychoterapeutický program
se skupinami využívající přístupy
interakční,
biografické, nozografické,
psychogymnastické,
arteterapeutické, muzikoterapeutické a
psychodramatické.
- rozšířování sociálních dovedností
KONTAKTY odd. 17bc, prim. H
www.pnopava.cz
e-mail: [email protected]
Prim. MUDr. P. Taraba
553 695 400
Lékař MUDr. J. Tatarko
553 695 403
Vrchní sestra J. Luzarová
553 695 404
Psycholog Mgr. L. Kundrata
553 695 401
Psycholog PhDr V. Kutnohorský
553 695 248
Psychoterapeutka Bc. E. Klimešová 553 695 396
Psychoterapeutka Mgr. I. Orszagová 553 695 396
Psychoterapeutka I. Džemlová
553 695 401
Sociální sestra H. Hemzalová
553 695 399
email: [email protected]
553 695 389
LVS - Je léčebná výchova k soběstačnosti, která se provádí ve vyčleněných prostorách mimo oddělení a trvá
zpravidla 3 týdny.Zaměřuje se na sociální rehabilitaci a rozvoj osobnosti duševně nemocných, jejich zájmů,
znalostí i tvořivých schopností.
Denní stacionář - Je dobrovolná - ambulantní forma léčení, kdy pacient je během dne v zařízení cca 6 hodin a
je zapojen do programu na oddělení.
Po domluvě nabízíme příjem přímo na primariát H ke kratšímu resocializačnímu pobytu s cílem
prevence návratu onemocnění.
REDAKČNÍ RADA
Sponzor časopisu POSEL
Mgr. Ivona Országová
PhDr. Václav Kutnohorský
Mgr. Libor Kundrata
Ivana Džemlová
Bc. Eva Klimešová
Ing. Michal Ország
Bc. Simona Slaná
Toto číslo bylo dáno do tisku 1. 3. 2014 a vychází v březnu.
Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
Obálka: Eva Knoppová
© Opava
Download

zde - Psychiatrická nemocnice v Opavě