3. března 2013 - Kniha Zjeveni sv. Jana – Apokalypsa
Kniha nostalgie a naděje, přitomnosti a budoucnosti
Všeobecný úvod
Tato poslední kniha Nového Zákona by se neměla číst od začátku až do konce jako jeden fantastický a zcela vymyšlený
příběh/alegorie. Je třeba číst mezi řádky a chtít dešifrovat její smysl a přitom rozlišovat několik rovin významů – jak byla
určená pro její současníky, jak ji chápala církev v průběhu svých dějin
Mimojiné je tak trochu přirovnávaná v dílům Franze Kafky, ale s tím rozdílem,že vede do posledního sálu komplikovaného
hradu, kdy se před námi otevře monumentální a dech beroucí freska, která odhaluje naši budoucnost a veškerou svou
životní naději – ztracený ráj.
Jedná se o knihu protikladů – fascinace a závrať, boj a usebrání
I když má některé společné znaky s apokalyptickými knihami SZ – zejména Ezechiel, přesto je naplněná novým obsahem
zejména zvěstí ukazující ke Kristu a jeho jedinečné moci a slávě
Její nejúplnější název je v prvním verši :...“ Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se
má brzy stát….naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi…“
Autor – podle staré církevní tradice byl ztotožňován s apoštolem Janem, autorem 4.evangelia. Současní badatelé se shodují
v názoru, že pravého autora je třeba hledat v okruhu Janových žáků a stoupenců. Přestavuje se sám v první kapitole jako
inspirovaný prorok i jako čtenářův bratr, prožívající spolu s ním události, jež popisuje – přelom I. a II. století. I z některých
náznaků textu lze usoudit, že kniha byla sepsána v Malé Asii na sklonku vlády císaře Domitiana v letech 64 – 96 po Kr.
Jazyk – řečtina , ale plná stylistických protikladů – na jedné straně rafinovaný a vybroušený jazyk vzdělance, vznešený a
slavnostní způsob vyjadřování a na druhé straně zde nacházíme pasáže téměř ubohé úrovně - jakoby autor pocitoval svou
neschopnost vyjádřit věci tak velké a silné, cítíme zřetelně jak slova nejsou sto přesně vystihnout myšlenky
Je to kniha budoucnosti – našeho konečného osudu nebo minulosti ?
I když je nezpochybnitelné, že mluví o posledním cíli lidských dějin, je také jisté, že mezi řádky najdeme podrobný popis
dějin I.st. vznikajícího křesťanství v římské říši, a tedy také klíč jak jim rozumět, jak chápat sebehroznější dějiny světa,
jejichž jediným a věčným Pánem zůstává provždy Bůh
Literální druh knihy Apocalipsa - z řeckého apokalypto – odhalit, objevit, ostranit závoj
Co chtěl autor odhalit..? Především odhalit smysl přítomnosti a smysl lidských dějin vůbec – kam směřují ?
Struktura knihy
Spis je možno rozčlenit na základě údaje v 1,19
- Kapitola 1 – úvodní vidění
- Kapitola 2 – 3 …..popisující současnost tehdejší církve v Malé Asii s jejími klady, nedostatky i težkým údělem
- Kapitola 4 – 22…..popis budoucnosti ale i přitomnosti, líčení apokalyptického dramatu
Kniha Zjevení mluví obraznou, symbolickou řečí, tehdejšímu čtenáři sice bližší než nám, ne však beze zbytku pochopitelnou.
Autor chtěl své současníky povzbudit v těžkých situacích tím, že jim ukazuje přicházející období Kristovy slávy i slávy církve,
která začala Kristovým křížem a vzkříšením.
Vítězství bude patřít Beránkovi a těm, kteří se rozhodli cele jej následovat. Tento motiv rozhodnutí vystupuje do popředí
spolu s výzvami ke stálosti, bdělosti a zachovávání ryzího svědectví.
Zjevení Janovo bylo napsáno jako aktuální výzva do doby na přelomu I. a II.století. Nelze je z tohoto historického rámce
vyjmout. Nejde tu tedy o zašifrované konkrétní informace o konci světa, nýbrž o obrazně vyjádřenou zkušenost víry, která
v těžké situaci znovu doufá v Kristovo vítězství.
Aktuální jsou zejména výzvy k věrnosti, opravdovosti a čistotě víry i k horlivosti pro Krista – listy sedmi církevním obcím
Zjevení Janovo bylo velmi čteno v dobách otřesů a velkých krizí – viz millenarismus – očekávání blízkého konce světa.
Mělo značný vliv na dějiny křesťanského umění.
Pokusíme se popsat středověkou miniaturu, která shrnuje obsah knihy Zjevení. Ten obraz má tři roviny.
1. Nejvyšší představuje barevnou duhou obkopené svaté město Sion-nebeský Jeruzalém, na jedné straně u bran stojí Jan a
anděl – posel od Boha
2. Střední část je země - jeviště našich dějin a v jeho centru dvě postavy – žena s dítětem, symbol církve a křesťanstvísamo o sobě je vcelku neslýchaná důstojnost ženy a dítěte v patriarchální společnosti. Proti nim stojí drak se sedmi hlavami
a sedmi rohy – bude tři krát citován ve Zjevení jako symbol veškerého zla. Na této zemi se odehrává nepřetržitý souboj –
v našem prostoru a čase, v celých dějinách
1
Záměr autora knihy Zjevení je odhalit, co je pod povrchem vnějších událostí – skutečně nemají hlubší smysl ? Kam směřuje
všechno pachtění a vysilující zápas lidí, dobra a zla ? A kam směřují lidské dějiny – do strašné katastrofy světa a vesmíru,
do nicoty? Jinými slovy – kdo bude triumfovat – drak, symbol zla a zkázy nebo žena – dobro a potažmo křesťanství – její
Syn, který se ukáže jako skutečný vládce dějin
3. Poslední nejnižší rovina – je pod nohama obou těchto centrálních postav naznačena velká trhlina ústící v propast, na
jejímž dnu vidíme moře – prapůvodní živel na počátku, kdy Země byla pustá a prázdná. Nezměrný oceán je symbol světa
bez života, ledové říše smrti, chaosu, podsvětí a zkázy.
Naše lidské dějiny se odehrávají mezi těmito protipoly – vrchol ke kterému můžeme směřovat je království lidskosti –
nebeský Jeruzalém nebo může zvolit postupné zřícení se do nicoty, do studeného prostoru zla a brutality, kterou představuje
tento prapůvodní prostor smrti bez Boha
Jde o velké pozvání – až skončí souboj dějin proti všem drakům zla, zařadíme se do velkého procesí lidí všech dob,
vystupujících do svatého Jeruzaléma. Autor knihy Zjevení uvádí konkrétní číslo 144 tisíc (12x12) – to znamená absolutní
číslo plnosti, bez hranic, nekonečné, záměrem je říct, že spasených je mnohem víc než kolik je skužebníků zla. V žádném
případě nejde o číslo statistik nebo chronologické, ale výsostný symbol
Otevírá se před námi četba spíše namáhavá, můžeme jen doufat, že budeme mít odvahu odložit zjednodušování a
uchováme si smysl pro objevování záhad, schopnost žasnout a připustit nové a netušené – totiž jde o jistý druh úžasu při
četbě lidských dějin, kterou nabízí autor knihy Zjevení. Přitom nepopisuje jednotlivé statické obrazy, ale jakoby film plný
hrůzy i života, plný barev
Kapitoly 4 – 5
Symboly odkazující na Starý Zákon
Trůn – obrovský, symbol svrchované moci a majestátu Boha který na něm sedí. Jeho popis je plný tajemných narážek,
barev a drahých kamenů……….“někdo kdo byl na pohled jako jaspis a karneol, a kolem trůnu duha jako
smaragdová..“..Tajemná postava –staré kutury žijíci v harmonii s přirodou, postava přirovnaná k tvrdému kameni – je
symbol věčnosti, je emblémem Boha, stejně jako zelená barva znamená život, začátek, plodnost stád i polí - věčný Bůh který
otevírá novou etapu lidských dějin
24 starců – představují 12 kmenů Izraele - stará a platná smlouva a 12 apoštolů, nový Izrael, všichni stojí před Bohem,
církev vyšlá ze židovství, ale směřující ke svému naplnění v neslýchané novosti a univerzalitě národů
Moře - v celé Bibli symbol smrti, zničení, hrůzy. Orientální lidé žijící na poušti zakoušejí ustavičnou žízeň a mají před sebou
obrovskou masu moře a proto se dívali na zemi s takovou láskou. Bůh však má pod kontrolou i moře, to mu leží u nohou
4 bytosti – nejspíš jde o spojení symbolů 4 andělů a 4 světových stran – celý vesmír, který kontrolují 4 hlídky, jde o náznak
sféry Boha která se protíná se sférou lidí, Bůh který vstoupil do našeho kosmu, obraz nového světa kdy najdeme ztracenou
harmonii ráje
5. kapitola – Kniha a 7 pečetí
Jde o výmluvný biblický obraz lidských dějin – kniha – spíše pergamenový svitek hustě popsaný z obou stran a nikdo není
schopen ho rozluštit, je velmi odlišný od běžné písařské praxe, navíc má 7 pečetí – chce se tím říct, že nikdo není schopen
bez Boha pochopit smysl dějin, jinak je to jen seznam události a dat
Beránek………….definitivní tajemný protagonista knihy Zjevení, Beránek známý z knihy Exodus, a beránek z proroctví
Isaiáše – vedený na porážku, který se nevzpírá. A přesto popsaný se zvláštními atributy – se 7 rohy a 7očima. Obětovaný
pravý Beránek je Ježíš Kristus, který vstal z mrtvých – je mu dána, síla, svrchovaná moc – symbol rohů. 7 očí je 7 darů
Ducha, schopnost vidět, kterou v plnosti má jen On – plný Ducha a slíbil své církvi
Závěrečná liturgie – obraz lidských dějin
Za zvuku harf a vůně kadidla, zlomené pečeti davají také číst nebo zahlédnout pravdu a hrůzy lidských dějin, ale zároveň
tento tajemný svitek je knihou minulosti, přitomnosti a budoucnosti – končí viděním Kristova soudu
Kapitoly 5 – 12
Sedm zlomených pečetí, rudý drak a žena – dobro a zlo
Zlomené pečeti a zpěv koní…..řeč se pořád točí kolem zmiňovaného svitku, popsaného z obou stran – to neznačuje že je
jakoby nečitelný a nerozluštitelný. Konečně jsou zlomeny jeho pečeti a na scéně se objevuje - ..“viděl jsem a slyšel jsem..“
4 tajemní koně – na první pohled nepochopitelné obrazy, ale postupně je nám to odhalováno do evidentních symbolů – jde o
jízdu, souboj dobra a zla
Kap 6, 1-7…….“ A hle bílý kůň a na něm jezdec s lukem, byl mu dán věnec dobyvatele,aby vyjel a dobýval. Když
Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytostí řekla řekla : Pojď ! A vyjel druhý kůň ohnivý, a
jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se navzájem všichni vraždili, byl mu dán velký meč. Když Beránek
2
rozlomil třetí pečet…hle kůň černý, a jezdec měl v rukou váhy a z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas : za denní
mzdu jen tři mírky ječmene. Olej a víno však nech.
A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas. : Pojď ! A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt a svět
mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, morem a drvými
šelmami…“
První kůn je bíly – barva ušlechtilosti, dokonalosti, věčnosti, jezdec je Ježíš Kristus, autor neváhá zobrazit ho s lukem-smrtící
zbraní, vstoupil do světa, také proto, aby bojoval..“ nepřinesl jsem pokoj, ale meč..“ a jen jemu byla dána korunaznamení vítěze. ON bude postupně vítězit nad všemi nepřáteli
Další kůň je ohnivý, jiné překlady říkají rudý – evidentní symbol války, stále přítomné zlo válek v lidských dějinách
Třetí černý kůň je symbolem hladu a nedostatku, pravidelně při obléhaní se odvažovali přesné příděly jídla
Poslední kůň je v jiných překladech zelený – verdastro, znamená zkázu, zkázu a rozklad těl, smrtelných nemocí, evidentní
symbol smrti.
Jde tedy o barvitý popis souboje osamnělého jezdce na bílém koni- dobra proti všemu zlu – války, hlad, smrt. Lidstvo žije
neustále v napětí mezi těmito jezdci, může se přiklonit k bílému koni v naději že zvítězí, ale stále je pronásledováno mečem
a probodáváno válkami, hladem a smrtí
Kap 6, 12……. Zkáza, zemětřesení a velká liturgie
Jde už o opakovaný apokalyptický popis zkázy světa – jaký má smysl ? Předně vychází už z řeckého slova cosmos – řád,
ted vidíme jak se tento velkolepý řád vesmíru rozvrací, tajemná exploze způsobí, že slunce, měsíc ani hvězdy už nenásledují
své odvěké zákony, kosmos už nemá rovnováhu – je to připomínka konce světa a dne Božího soudu – den hněvu – Bůh
odhalí i všechno zdánlivě skryté zlo.
A také zde hned poté následuje popis velkolepé liturgie – harmonie, zpěv nekonečného zástupu spravedlivých. Autor Zjevení
tím chce říct, že náš život a dějiny není jen nehybný pokoj a mír, ale ani ne ustavičné války, musíme jít jakoby mezi těmito
liniemi, projít vším a připojit se silám dobra kteří vytrvale následují Krista – obětovaného Beránka
Sedm polnic – připomínají svým popisem egyptské rány – ale nedoshují čísla 10
Proč právě polnice ? Zakulacený roh, jejímž zvukem se svolával lid, bylo to radostné znamení začátku svátků, a také
připomínky nejdůležitějších událostí dějin Izraele, jím začíná i Jim Kippur – dny pokání, tady jde o kolektivní zpytování
svědomí o všem zlu, které přinášíme do lidských dějin – hříchy popsané pod alegorickými obrazy – kobylky s ženskými vlasy
– typické hříchy žen, zuby jako lvy – násilí a arogance, nárážka na škorpiona jako symbol lsti, jde tedy o symbolický popis
všech možných lidských neřestí
Vyvrcholení v 11,2………“ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydáb pohanům, ti budou pustošit
svaté město po 42 měsíců. A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat 1260 dní….“
…..….toto všechno temné a strašné plné zla je limitované, Bůh je absolutním Pánem, stanovil hranici v čase a v prostoru
kam nedosáhnou. Znovu zde zahlédneme základní poselství Zjevení – zlo nebude navždy triumfovat na zemi – 42 měsíců
je 3,5 let je polovina 7 čísla plnosti. Tedy 3.5 let je doba zla pevně určená a ohraničená, Bůh nenechá lidstvo utrápit zlem
bez konce…Autor jakoby vidí zároveň dvě roviny lidských dějin – zvířeckost násilí, dějiny prosáklé krví a bez přestání zvedá
zrak k naději, plnosti dějin – k sedmi – plnosti spásy v nebeském Jeruzalémě
12. kapitola - souboj mezi ženou a drakem
Jde o stálý souboj dobra a zla, které personifikovaně vystupují v tajemných postavách v párech
Žena…..kdo je tou tajemnou ženou na poušti ? tradičně vysvětlováno jako Maria – Matka církve – tato interpretace je
legitimní, ale zbývá ještě jedna původnější, že jde totiž o církev procházející pronásledováním – proti ní bojuje drak, koruna
s 12 hvěz – míněno církevní obce, 12 apoštolů a také evokuje 12 kmenů Izraele
musí se uchýlit na poušt – na čas který je stanoven…“ona porodila dítě, syna který má železnou berlou oást všechny
národy, ale dítě bylo přeneseno k Bohu a k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť kde Bůh pro ni připravil útočistě
a bylo o ni postaráno po 1260 dní ….“ 1260 dní je 42 měsíců – 3,5, roku
Syn – tím není míněn nikdo jiný než Kristus, On a církev jsou jedno
Drak – míněn satan, dávný had, který sváděl celý svět byl svržen na zem a s ním jeho andělé
Bestie - protože jde o přítomnost, tak se v ní skrývá římská říše – zvířecí brutální síla nelidskosti, skrývající se v každé
diktatuře
Záver – nebuďme neteční vůči souboji dobra a zla – Bernanos komentuje onen zápas popsaný v knize Zjevení tak, že jsou
mnozí křesťané, kteří by chtěli Krista následovat a přitom si nepřejí nic jiného, než klidně sedět v pohodlných křeslech u paty
kříže a bez skutečného pochopení si nikým nerušeni číst ve své Bibli…
3
Kapitoly 17 – 22
Velká nevěstka a urputný zápas
Nevěstka Babylon a jeho pád ….co je myšleno pod podivným a tak nálehavě negativním až pohrdavě odpudivým obrazem
nevěstky opilé krví mučedníků..?
17, 3-4 …“…spatřil jsem ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti
rozích. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem, drahokamy a perlami, v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a
nečistoty svého smylství a na čele měla napsané jméno – je v něm tajemství – Babylón veliký, matka všeho smilstva
a všech ohavností na zemi. Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví ježíšových svědků..“
Je tam obsažen i výklad – sedm hlav je 7 pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů. Tady zaznívá pro čtenáře
znalé římských reálií jasná narážka na 7 pahorků na nich se rozléha od založení střed říše a světa Rím - Capitol, Escvilin,
Viminál, Quirinál, Aventin, Celium, Gianicul
Dále se mluví o jejích vládcích v provinciích, o těch králích kteří vládli z její moci stejně nespravedlivě a krutě
Pak končí předpovědí o pádu Ríma…… 18,1…“ padl velký Babylon a stal se doupětem démonů….“
Kap 19…..Nevěsta Beránkova
Pak přijde naprosto opačný obraz – krásná a čistá žena nevěsta, ale po přesně vymezeném mezičase – odtud vzniká
známý millenarismus – totiž od středověku se šířící přesvědčení, že Apocalypsa mluví o zašifrovaném datu konce světa.
Vycházelo to z doslovného výkladu prvních veršů 20.kapitoly .:
„ Tu jsem uviděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má klíč od propasti..zmocnil se hada, toho dávného ďábla a
satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se
nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn…“ 20, 1-3
Totiž že Kristus bude kralovat jen tisíc let a nějaký čas na zemi, pak nastane konec světa – toto přesvědčení pravidelně
ožívalo v různých sektách v dějinách církve, v naší době s tím také argumentují Svědci Jehovovi.
Exegeté se shodují na tom, že pojem 1000 není opět myšleno chronologicky, historicky, ale jako symbol určité pevně
stanovené a ohraničené doby v dějinách lidstva, kdy Bůh má přesto zlo pod kontrolou, pak bude na nějaký čas jakoby
vládnout, ale neodvratitelně přijde konečný triumf dobra - Boha
Co se skrývá pod obrazem krásné a čisté nevěsty – a hned k ní synonimum – nebeský Jeruzalém – dokonalé město – je
dcera Sionská, byla vždy chápaná jako celý lid Izraele a později i jako matka- církev
Ostatně i řecký výraz metro-poli …je od slova mater … cittá madre - mateřské město jako první, od něho vznikají dceřinné
města, v našich jazycích se to změnilo na hlavní město, ale přesto zůstal termín metropole nebo metropolita – první jako
otec – pak jsou mu podřízení
Město - bylo vždy chápáno jako žena a matka pro pocit bezpečí které skýtaly jeho hradby – co jiného to evokovalo než
bezpečí a dostatek vody a jídla jako v úrodné oáze, stejně tak je chráněno dítě v lůně matky. Navíc představa ráje se také
potkává s dávným podvědomým, ale nějak zakusitelným bezpečím v dětství
Dimenze nebeského Jeruzaléma – popsána podle představy autora kterou měl o Jeruzalémě v Palestině, rozměry města
jsou impozantní – 550 km každá strana, výška hradeb 60m – pojme nekonečné množství vyjádřené 144.000 spravedlivými,
přesto popsané nebeské město není fysické místo, ale spirituální pojem – stav dokonalé lidskosti a blaženosti, kterou pro
nás má připravenou Bůh
Materiál – mluví se postupně o 12 drahých kamenech, které jsou viditelné a září před očima Boha, to je zřetelná připomínka
židovského způsobu zobrazování 12 kmenů Izraele – velekněz když jednou za rok směl vstoupit do velesvatyně, měl na
prsou pektorál a v něm zasazeno 12 drahokamů, on měl stále zastupovat všechen lid, všechny kmeny a měl to mít stejně
jako Bůh stále před očima
Chybí v něm chrám..? Chrám není potřeba, už žádné přeobrazy, sochy, liturgie v zastoupení, svátosti – Beránek a Kristus
tam bude bydlet s nimi, není potřeba žádné prostřednictví
Nejpůvodnější překlad hebrejského výrazu na rozdíl od arabského významu je Jerusalem – Jerushalaim – Jahwehshammah ….Jahve je tam, Pán tam bydlí. Ted tady už nebude potřeba míst kultu, která to pouze naznačují
Řeka živé vody a strom života – zřetelně připomíná dávný ráj – vodu života vyvěrající od prahů jeruzalémského chrámu,
nejčistsší jakoby posvěcená voda, která utiší každou žízeň člověka
Strom života …jehož listí bude sloužit jako lék, už nebude žádná smrt, tam Bůh setře každou slzu z očí
Poslední stránka knihy Zjevení…
4
…...pisatel končí zřejmým liturgickým pozdravem, snad byla určena k dramatickému předčítání na jednotlivé hlasy,
chor….ale aramejském klíčovém posledním slovu : MARANATHA je možné podle typu výslovnosti chápat dva významy,
exegeté se domnívají, že se nevylučují
Maranathá ! …..Pane přijď – naléhavé zvolání křesťanů žijící pod tíží útlaku římské říše a hledají smysl svých dějin, …..tak
jako oni o my prahneme po ztraceném ráji nebeského Jeruzaléma
Maraná..tha ! ….Pán přišel – jde o ujištění, že už něco začala, svět je vykoupen ať o tom ví nebo neví, Kristus už svým
vtělením jednou přišel
Jde skutečně o knihu naděje..?
Salvator Dalí, který ilustroval knihu Zjevení tvrdí, že je knihou naděje – už podle 22 kapitol které symbolizují 22 písmen
hebrejské abecedy. Můžeme s ním souhlasit v tom, že zcela jistě je knihou ustavičné důvěry, o které nás Bůh chce
přesvědčit – že navzdory zlu, utrpení a zklamání z naší přítomnosti – On zůstává Pánem dějin a směřuje je k životu ještě
většímu než žijeme zde na zemi, ne k tomu aby nás utrápil.
Ohledně předpovědí o konci světa, kteří se mnozí snaží vyčíst ze zašifrovaných sdělení knihy Zjevení, je možné odpovědět
jen to, že žádné prognostické předpovědi tohoto typu v ní nejsou, protože platí to, co řekl Ježíš Kristus …“ Ani Syn člověka
nezná onen den ani hodinu..“
Dovolím si skončit jedním rabínským vyprávěním, které vystihuje tak extrémní důvěru a ničím neotřesitelný vztah k Bohu…
….“ Náš rabín často vyprávěl příběh jistého zbožného Zida, který utekl s rodinou před španělskou inkvizicí. Byli v malé loďce
zmítané mořskými vlnami a směřovali konečně k ostrovu. Cesta se zdála nekonečná, protože dlouho zuřila bouře, ale už už
se zdála jejich záchrana na dohled, když se ocitli v samé blízkosti ostrova. Tu do jejich loďky uhodil blesk, a hned poté jeho
žena i s dítětem zmizeli v moři. On se probral za několik minut odmrštěn na pobřežním skalisku, zůstal zcela sám,
promočený, stále šlehaný prudkým deštěm. A tehdy poklekl na tvrdé skále, pozdvihl ruce k modlitbě a volal k Bohu :
Bože Izraele, skončil jsem zde, a mohu Tě slyšet svobodně…chci plnit Tvá přikázání a posvěcovat Tvé jméno, protože nic
jiného nemohu dělat…Ale Ty jsi udělal všechno proto, abych v Tobe už nevěřil. Mohl sis myslet, že se Ti podaří, abych
zoufal, že už není žádné cesty..?
Dobře, říkám Ti to můj Bože a Bože mých otců – ne, to se ti nepodaří. Můžeš mě zasáhnout, můžeš mi všechno vzít, i ty
kteří mi byli nejdražší na zemi, můžeš mě vystavit utrpení a smrti – ale vždy budu v Tebe věřit, a vždy Tě budu milovat i Tobě
samému navzdory……“
5
Download

3. března 2013 - Kniha Zjeveni sv. Jana – Apokalypsa