1
Obsah
Obsah....................................................................................................................................................... 2
Redakce ................................................................................................................................................... 3
Úvodník ................................................................................................................................................... 4
Rozhovor … s ředitelem školy.................................................................................................................. 5
Recenze ................................................................................................................................................... 7
Brzy na DVD ......................................................................................................................................... 7
Alfa a omega.................................................................................................................................... 7
Temné město v novém Aneb Batman v podání režiséra Christophera Nolana ............................. 8
PC hra ................................................................................................................................................ 10
Torchlight aneb Diablo nanečisto.................................................................................................. 10
Co nás pálí…........................................................................................................................................... 11
Vandalismus v Praze 6 ....................................................................................................................... 11
Móda ..................................................................................................................................................... 12
CO SE NOSÍ A CO NE V EMĚ DESTINNOVÉ......................................................................................... 12
Móda a barvy..................................................................................................................................... 13
Co dali Češi módě? ............................................................................................................................ 14
Návrat do minulosti aneb Hippie móda se vrací ............................................................................... 15
Postřehy................................................................................................................................................. 18
Z deníku šesťáka ................................................................................................................................ 18
Z deníku deváťáka ............................................................................................................................. 18
Zábava ................................................................................................................................................... 19
Drákula a upíři ................................................................................................................................... 19
Vtipy .................................................................................................................................................. 20
Poznáte výroky našich učitelů a učitelek?......................................................................................... 21
Komiksy ................................................................................................................................................. 21
Literární přílohy ..................................................................................................................................... 27
2
Puberta .............................................................................................................................................. 27
Čekání na vlak.................................................................................................................................... 27
Ztracen v temném lese ...................................................................................................................... 30
Redakce
Šéfredaktorky: Mgr. J. Brádková, Mgr. P. Rolincová
Interview: K. Vorlová, L. Krčmářová
Recenze: A. Knotová, L. Machovec, M. Bělohoubek, E. Zahradil
Co nás pálí: N. Macháňová
Móda: J. Bahbouhová, D. Šepetková, S. Mandausová, M. Fajstavrová
Deníky: anonymní
Zábava: M. Levy, V. Himmelová, A. Knotová
Komiksy: D. Nedvěd, T. Lesk, V. Shíbal, J. Javornický, J. Macháček
Literární příloha: M. Typoltová, A. Kestřánková, T. Lesk
3
Úvodník
Milí čtenáři,
když jsme v září plny nadšení hledaly redaktory nového školního časopisu, netušily
jsme, jak dlouhá cesta nás ještě čeká. Po úvodních vleklých nedorozuměních a složitém
redakční dohadování, jaké rubriky chceme v časopise obsáhnout, se nám zdatně podařilo
všechny zájemce zaúkolovat. Jako termín vydání prvního čísla se zdál být vhodný listopad,
jenže pak přišel tvrdý střet s realitou. Někteří redaktoři na termín uzávěrky nijak nereagovali,
jiní se nám na chodbách téměř začali vyhýbat a další se při dotazu: „Kde máš článek?“ tvářili,
jako by byla konverzace vedena v neznámém jazyce. O to těžší bylo těm pilným článek
několikrát vracet s tím, že je třeba to nebo ono předělat (upravit, rozšířit, vymazat). Při
mnohém takovém navracení práce jsme byly vyprovázeny pohledem, který naznačoval, že
příště se již v rámci zachování zdraví nemáme o podobné kousky pokoušet.
Milí redaktoři, vězte, že vše děláme pro dobro časopisu a pro lepší prezentaci vaší
tvorby. Mějte tedy s námi stejnou trpělivost, jakou jsme měly my s vašimi fantastickými
výmluvami:
1,
Křeček mi překousal kabel od PC.
2,
Ještě jste mi neřekla, že už mám začít. (výrok z konce listopadu)
3,
Soused nám provrtal kabel od počítače (autor tohoto výroku se přátelí s č.1 a je
podezřelý z vykrádání nápadu).
4,
Já už pracuji na druhém čísle, první udělám potom.
Rády bychom, aby se mezi Vámi našli i další, kteří budou chtít být součástí školního
dění jiným způsobem, než jakým prezentují deváťáci své spolužáky v článku Z deníku
deváťáka. Rády Vás a Vaše prvotiny či propracovaná dílka uvidíme. Přeci jen se jedná o Váš
časopis a Vy jste ti, komu je časopis určen a patří.
Věříme, že od ledna bude časopis fungovat pravidelně a bude bohatší o další zajímavé
příspěvky, ke kterým mnozí z Vás přispějí.
Vaše šéfredaktorky
4
Rozhovor … s ředitelem školy
1.
Jak dlouho působíte na této škole, proč jste si ji vybral?
Na škole pracuji 20 let, z toho 18 let jsem vykonával funkci zástupce ředitele školy. V době,
kdy jsem se rozhodoval, kterou školu si zvolit, jsem z mnoha nabídek vybral právě tuto.
Hlavní roli při mém rozhodování sehrálo to, že se jednalo o výběrovou školu s rozšířenou
výukou jazyků.
2.
Čím jste chtěl být v mládí? Chtěl jste být odjakživa učitelem/ředitelem?
Jako spousta kluků jsem chtěl být hasičem, které jsem obdivoval v době, kdy v sousedství
hořelo, prodavačem, protože měl blízko k nedostatkovému zboží, řidičem autobusu, kterým
jsem jezdil pravidelně do školy, nebo pilotem, protože jsem měl sen letět v letadle. Docela by
mě zajímalo, o kterých povoláních sní děti dnes. O profesi učitele jsem začal uvažovat na
gymnáziu.
3.
Když už jsme u toho mládí, zajímalo by nás, jakým koníčkům jste se právě v mládí
věnoval a na které vám zbývá čas nyní? Máte nějaký oblíbený film, hudební styl?
Vyrůstal jsem na venkově, kde jsem prožil se svými vrstevníky klidné dětství uprostřed krásné
přírody. Možností věnovat se zajímavým koníčkům v té době moc nebylo. V době mého
dětství mě a mé kamarády ovlivňovaly „indiánky“ s hlavními hrdiny Vinnetouem a Old
Shatterhandem. Na střední škole jsme obdivovali na tanečních zábavách skupinu Katapult,
která v té době začínala. V současné době, pokud čas dovolí, rád jezdím na kole, provozuji
turistiku, při které mě často doprovází náš pejsek, mám rád hory v létě i v zimě, nejraději
jsem na chalupě. Co se týče hudby, nemám vyhraněný styl. Z české scény mám rád hudební
skupiny Lucie, Chinaski, Kryštof, samozřejmě si rád poslechnu i klasiku jako Beatles, ABBA, ale
i nejnovější hudební žánry. Zatím jsem nedospěl do stadia, kdy bych poslouchal pouze
dechovku.
4.
Zpět k práci: Chystáte ve škole nějaké veliké změny? Pokud ano, jaké?
Zavedli jsme nové internetové stránky školy, rodiče nově přihlašovali své děti na kroužky
elektronicky. Přestože výuka cizích jazyků zůstává stále prioritou, nevytváříme třídy
s rozšířenou výukou jazyků, ale pouze po složení písemného testu dělíme žáky podle výsledků
do jazykových skupin. Chtěl bych připomenout, že tyto skupiny jsou prostupné, tedy lze
přecházet z jedné do druhé. Rádi bychom zavedli v nabídce volitelných předmětů pro 8. a 9.
ročníky 3.cizí jazyk. Připravujeme informační tabuli v hale školy pro žáky, rodiče i veřejnost,
schránku důvěry, kam můžou žáci psát své připomínky, dotazy, ale i sdělovat své problémy.
Začali jsme s rekonstrukcí WC v přízemí školy. Chtěli bychom vybudovat novou pracovnu
výtvarné výchovy, dovybavit knihovnu dalšími PC a nábytkem – přál bych si, aby knihovna
byla našimi žáky více využívána. Rádi bychom připravili i důstojné rozloučení s devátými
třídami.
5
5.
Jací jsou podle vás žáci a učitelé naší školy? Existuje něco, na co se ve školním roce
těšíte?
Domnívám se, že naše škola má štěstí na žáky. Velká většina z nich má zájem o dobré studijní
výsledky, úspěšně reprezentuje školu při obvodních akcích, podílí se na výrobě dárků na
vánoční trhy, vystupuje na akademiích, na různých charitativních akcích atd. (za zmínku stojí
úspěchy školy ve sportovních soutěžích, umístění se na předních místech v obvodních kolech
olympiád, úspěchy v soutěži devátých tříd OPEN WORLD, ale i v celoškolní soutěži Zlatá Ema).
O kvalitě našich žáků svědčí i vysoké procento úspěšnosti při přijímacích zkouškách na
gymnázia z 5., 7. a 9. tříd. Žáci navštěvují velké množství kroužků, kde mohou rozvíjet své
zájmy a aktivity. Nejenom učitelé, ale všichni zaměstnanci školy ( je jich kolem 100) mají
rovněž zájem na tom, aby škola prosperovala. Bohužel musím občas řešit i nepříjemné věci,
ale těch je naštěstí velmi málo.
6.
Co je podle vás nejtěžší na funkci, kterou nyní máte? Co naopak nejlepší (nejlehčí)?
ZŠ Emy Destinnové je jednou z největších škol v Praze a organizace této školy je velice
náročná. O to víc mě těší úspěchy našich žáků, kterých je, jak už jsem se zmiňoval, skutečně
hodně.
7.
Zajímáte se o školní časopis, podporujete takovou aktivitu?
Jsem rád, že se našla skupina nadšených žáků, kteří ve spolupráci s pí učitelkou Brádkovou
a Rolincovou budou pokračovat v tradici školního časopisu.
8.
Poslední otázka: Domníváte se, že budete v něčem lepší/jiný než předešlí ředitelé této
školy?“
Vzhledem k tomu, že jsem tak dlouho úzce spolupracoval s vedením školy a spolupodílel se
na jejím chodu, jsem seznámen s mnoha úskalími, které s danou funkcí souvisí. Budu se
snažit, abych se této funkce zhostil co nejlépe. Hodnocení mé práce je předčasné a hlavně
nepřísluší mně samotnému. Školu a její vedení hodnotí především rodiče, žáci, zřizovatel
a široká veřejnost. Ostatně kvalita školy se posuzuje podle toho, jaký je o ni zájem.
Autorky: K. Vorlová (7.B)
L. Krčmářová (7.B)
Odpovídal: Mgr. Ota Bažant
6
Recenze
Brzy na DVD: Let’s Dance 3
Je taneční film plný tance, emocí a lásky. Ve filmu je k vidění mnoho tanečních stylů. Pravý název v
angličtině je Step Up. Tento film jste si mohli vychutnat ve 3D v kině. Let’s Dance je třetí příběh,
natočený již po velmi úspěšných dvou filmech. V hlavní roli Rick Malabri, Sharnie Vinson a Adam
Sevani, kterého jste mohli vidět už ve druhém díle.
K obsahu: Luke je kluk, který miluje street dance a filmování. Proto se rozhodl natočit
dokument o lidech, pro které je tanec vším. S filmem mu pomáhá Natalie, holka tančící v jeho taneční
skupině House of Pirates. Ale tady nastává problém: Luke nezaplatil už několik měsíců nájemné, a tak
ho chce majitel vystěhovat ze skladiště, které slouží jako zkušebna. Rozhodne se nacvičit se svou
skupinou tu nejlepší choreografii a porazit své dlouholeté rivaly House of Samurai na soutěži World
Jam Competiton, aby získal výhru ve formě finanční částky na zaplacení nájmu. Všichni hodně
dřou a chtějí vyhrát. To ale nevylučuje soukromé hodiny tance Luka pro Natalii. Jenže Natalie má
tajemství. Její bratr tančí v rivalské skupině a kvůli tomu se Natalie s Lukem pohádají a nemluví spolu.
Dají se zase dohromady? A nacvičí úžasné vystoupení?
Amálie Knotová (9.A)
Alfa a omega
Připravte se na skvělou vlkománii !
V kanadském lese žijí dva nejlepší vlčí kamarádi. Jedním z nich je vlčice Kate - alfa, což
znamená, že je chytrá, rychlá umí lovit a jednou asi bude šéfovat celé smečce. A pak je tu pravý opak,
Humphrey, který je spíš hloupý, je to šašek a neulovil by ani beznohého zajíce. Shodou náhod je
odchytí zoologové a převezou je do přírodního parku v Idahu, aby zvýšili populaci vlků. Humphreymu
se to zamlouvá, ale Kate má na to jiný názor. A zatímco jsou pryč, šéfové dvou vlčích smeček se
dohodnou, že pokud se Kate neobjeví do úplňku, propukne válka. Jakmile to Kate a Humphrey zjistí,
skočí do vlaku, aby se dostali domů. Cestou sice narazí na pár rozzuřených medvídků, ale dostanou se
do vlaku včas. Přijedou, když vypukne válka, ale Kate ji zarazí. Potom se chystá svatba mezi
Kate a alfou z vedlejší smečky. Ale nakonec jí dojde, kolik toho s Humphreyem prožila. Společně si pak
zavyjí na měsíc.
Film se mi moc líbil. Animace byla skvělá. Byly tam legrační scény a neuvěřitelné efekty. Jen si
myslím, že tam mohlo být víc druhů zvířat.
7
Erik Zahradil (4.B)
Temné město v novém
Aneb
Batman v podání režiséra Christophera Nolana
Po úspěšných projektech jako jsou filmy Insomnia a Memento, byl Nolanův první film
o Batmanovi - Batman Begins (2005), stejně očekáván jako déšť v roce 1947.
Film začíná v Číně, kde se Bruce Wayne (Christian Bale), hnaný zlobou a touhou po pomstě,
snaží pochopit mentalitu zločinců a objevit tak jejich slabosti. Kvůli tomu se však zaplete s policií a je
uvržen do vězení, kam za ním přichází muž beze jména (Liam Neeson) a nabízí mu možnost, jak
bojovat proti zločinu. Bruce nabídku příjme a vydává se na vrchol hory i se vzácným modrým květem,
který měl za úkol najít. Tam nalézá sídlo organizace zvané Liga stínů. Naučí se zde vše potřebné pro
boj se zločinem a projde zkouškou, která ho zbaví jeho letité fobie z netopýrů. Než by však provedl
popravu zločince, jakožto poslední zkoušku, utíká zpět do rodného města – Gothamu. Tam se setká
se svým komorníkem Alfrédem (Michael Caine) a spojencem Luciem Foxem (Morgan Freeman)
a oddává se boji s kriminalitou.
8
Ač se první část filmu, kdy se Wayne honí za psychotropickým modrým květem a poznáním
sama sebe, může zdát nudná, ta druhá svou nadprůměrně zvládnutou akcí „nakopává ze sedaček".
Temnota čiší z každého rohu ulic Gothamu, ať jde o bohaté čtvrti, nebo městské slumy.
Kromě výborného Christiana Balea se zde objeví ještě řada vynikajících herců jako Gary
Oldman (coby neúplatný policista Gordon), jenž již rolí Siriuse v Harrym Potterovi opustil svůj
stereotyp ,,záporáka" a působí zde jako jedna z mála trvale kladných postav, což se vždy o stále
bezemočním Baleovi říct nedá. Dále uvidíme Rutgera Hauera, který si zahrál finančníka Waynovi
společnosti, Tima Wilkinsona, Kena Watanabe, Katie Holmes (jako Waynovu přítelkyni z dětství),
Cilliana Murphyho neboli Scarecrowa.
Druhý film s názvem The Dark Knight (2008) trhal hned po premiéře jeden rekord za druhým.
Nejúspěšnější film za jeden víkend, nejrychlejší tržby. Také zaútočil na nejvýdělečnější film všech dob,
a tak není divu, že například v ČSFD film dostal zasloužených 92 % .
Teď ale k obsahu:
Gotham má svého Temného rytíře, do boje proti zločinu se pouští ale i bílý rytíř, prokurátor Harvey
Dent (Aaron Eckhart). Jenže do velké hry ve jménu zákona vnese naprostý zmatek skvěle zahraný
Joker (Heath Ledger), jenž působí jako opravdový psychopat, který nemá problém jiným ,,vykouzlit"
nožem neodstranitelný úsměv. Narozdíl od Jokera zahraného Jackem Nicholsonem (Batman – režie
Tim Burton), který si zahrává jen s nějakými jedovatými kosmetickými přípravky, je Legerův Joker
opravdovější a děsivější. Harvey a kapitán Gordon (Garry Oldman) se společně s Batmanem vrhají
vstříc psychopatickému Jokerovi, který je vždy o krok napřed. Objevuje se zde také tradiční
komiksový ,,románek'' s Batmanovou přítelkyní z dětství Rachel Dawes (tentokrát ztvárněná Maggie
Gyllenhaalovou). Dále je zde opět Waynův komorník Alfréd ztvárněný Michalaelem Cainem, Lucius
Fox, kterého si opět zahrál Morgan Freeman, Eric Roberts jako sympatický mafián Maroni, Chin Han,
William Fichtner, Keith Szarabajka a Danny Goldring.
Někteří by si mohli postesknout nad tím, že v Temném rytíři proteče málo krve. Zabíjení
a vraždění tu probíhá jen tak mimochodem a objevuje se jen kratičkou chvíli. Přežívají ti, co by měli
umřít, a umírají ti, jejichž smrt nemá velký význam. Nolan se nesnaží vytvářet umělé emoce. Divákovi
nechává prostor, aby si mohl domyslet nespatřené a zfilmované prožít. Užívá akcí mimo záběr, zámlk,
nepřetažených akčních scén a hrátek s časem.
Bohužel asi v půlce filmu už může začít stereotypní Batman (Christian Bale) nudit a nejeden
divák se přikloní na stranu Jokera. Mne si například získal již ze začátku svým kouzlem ,,zmizení
tužky". Nebylo by však spravedlivé chválit jen Leadgera, i když všechny ostatní strčil do kapsy, jelikož
kdyby nebylo hereckého tria Bale, Eckhart, Oldman nikdy by takový fenomén jako Ledgerův Joker
nemohl vzniknout.
Skvělé herecké výkony, parádní akce, drama košaté jak z dob klasického Hollywoodu.
Z hlediska moderní kinematografie patří tento film doposud mezi mé nejoblíbenější a dostává ode
mne 90%.
Lukáš Machovec (9.C)
9
PC hra
Torchlight aneb Diablo nanečisto
Opatrně postupujete chodbou krypty, když tu se proti vám vyřítí dva tucty kostlivců, rychlý
výstřel z pušky, přehození na magickou sekeru s ohnivým mečem v druhé ruce a už se točíte ve víru
událostí. Dupnutí vyvolávající ledový výbuch vás zbaví nejbližších dotěrů, následuje roztavení podlahy
a zatímco se vám nabíjí mana, udržujete konverzaci v pohybu. Po pár vteřinách zjišťujete, že stojíte
v chodbě se svým věrným psem sami, kolem vás jsou jen mrtvoly a menší hromada zbraní, léčivých
lektvarů a pár kusů brnění, které rychle třídíte na ty, které prodáte, a ty, které si necháte. Jen co tedy
naplníte inventář vlku podobného psa a odešlete ho do města, aby nepotřebnou kořist odnesl
místním obchodníkům výměnou za zlato, vyrážíte na průzkum další chodby, když tu náhle potkáváte
horského trolla s partou morových zombíků kolem sebe…
Torchlight je čistokrevný klon Diabla, který bere od svého vzoru to nejlepší a přidává k tomu
několik novinek v podobě již zmíněného psa či kočky, kteří mají svůj inventář, můžete je naučit až dvě
kouzla a v neposlední řadě je můžete krmit rybami (které lovíte v postřehové minihře), po nichž se
změní například na ohnivého elementála či kouli elektrického gelu. Dalším milým překvapením jsou
hádanky (v podobě přepnutí tří spínačů, které vám obyčejně otevřou vchod do tajné místnosti plné
zlatých mincí), plamenomety na stěnách či pasti aktivující se otevřením truhly, přičemž vůbec
nejzákeřnějším ,,překvápkem“ je mimik – příšera, která vypadá jako truhla, dokud se jí nepokusíte
otevřít.
Na začátku si jako v každém RPGčku vyberete jednu ze tří postav – klasického bojovníka na
blízko, mága a lučištnici. Poté co se rozhodnete, jestli chcete raději psa nebo kočku, následuje
kratičké vyprávění, co jste zač a jaké jsou vaše plány v jedné hornické vísce, ve které se vzápětí
ocitáte. Poté co přijmete jeden vedlejší úkol a proběhnete na druhou stranu vísky, kde zachráníte
kouzelnici Alys, vyrazíte za jejím přítelem Brinkem, který vběhl do dolu zlikvidovat tajemné příšery,
jež vás přepadly na povrchu.
Jak postupně postupujete hlouběji pod povrch, mění se i prostředí. Z prastarého dolu na
kouzelné krystaly, plné nebezpečné energie, se dostanete do nekropole a když pod ní najdete
tropickou džungli (další prostředí prozrazovat nebudu), začínáte uvažovat o tom, jestli autoři nečetli
Julea Verna. Se střídajícím prostředím se mění i charakter příšer a zatímco v prvních podlažích
najdete tak maximálně kobolda s dynamitem na zádech, v nižších podlaží po vás jdou nemrtví obři
s ostnatou koulí místo jedné ruky. V ruinách chrámů dávno zaniklé civilizace v džungli vám enti, spolu
se svými kamarádíčky fauny, také budou znepříjemňovat život.
Hra je hodně chytlavá také díky stylizované grafice, která se ale nemusí všem líbit. Na její
dohraní budete potřebovat pár desítek hodin a pokud budete nakupovat svitky otevírající portály do
ztracených oblastí, může se herní doba protáhnout až na dvojnásobek. O znovuhratelnost se stará
nejen generátor map, který v případě portálových svitků dokáže vytvořit naprosto odlišné prostředí,
ale i téměř nekonečné množství předmětů, jež v pozdější fázi nestíháte sbírat. Pokud prominete pár
bugů a stylizovanou grafiku, je to ideální hra na ukrácení času při čekáni na Diablo 3. Celkově se mi
Marek Bělohoubek (9.C)
hra líbila a dávám jí 80%.
10
Co nás pálí…
Vandalismus v Praze 6
Nejčastější projevy vandalismu
•
•
•
•
•
•
graffiti na veřejných plochách a dopravních prostředcích
demolování veřejných objektů
demolování městského mobiliáře
ničení okrasných keřů, rostlin a stromů
ničení laviček, telefonních automatů
rozbíjení zastávek či výloh, ničení hřbitovních náhrobků
Podle mě by policie měla více zakročit, například by po odchycení
vandala měla následovat peněžní pokuta, veřejně prospěšné práce
a oprava poškozeného majetku. Dnes vidíme vandalismus skoro všude,
nejčastěji asi graffiti. Zajímalo by mě, jestli by se jim líbilo,
kdybychom je postříkali tím jejich sprejem. V případě, že uvidíte
vandala při činu, volejte prosím městskou policii na číslo 156.
Nikola Macháňová (5.D)
11
Móda
CO SE NOSÍ A CO NE V EMĚ DESTINNOVÉ
V dnešní době je určitě jiná móda než před 30 lety. V obchodech je mnohem dostupnější
a pohodlnější oblečení, než bylo za dob našich rodičů. Tehdy byla jednotná móda – všichni měli od
každého oblečení pouze 1 až 2 kusy. Střih byl jednotný a jasně daný. Naši prarodiče šili na šicím stroji
a pletli na pletacím stroji. To byla jediná šance jak mít odlišné oblečení.
Dnes už máme všichni plné skříně oblečení. Také existují kvalitnější materiály. Móda
je taková, že si vlastně každý může nosit to, co chce.
Džíny :Džíny jsou v naší škole nejvíce nošenené kalhoty. Vyrábí se spousta typů
džínsů a každý si může vybrat, který mu sedí. Džíny přišly k nám
do Čech kolem roku 1980. Bylo to vzácné a nedostatkové zboží
a musely se dovážet ze zahraničí. Džíny mohou být široké, úzké,
krátké, dlouhé, barevné či roztrhané. Ve škole se nosí nejčastěji klasické modré
rovné.
Kožená bunda: Z kůže se vyrábí různé oblečení, ale nejoblíbenější je bunda.
Kožená bunda patří mezi oblíbené oblečení, protože je slušivá, hezká a navíc
zahřeje. Kůže ze zvířat je velmi vzácná, proto je nahrazována umělou, která
vypadá velmi podobně.
Boty: Teď jsou v módě conversky. Je to velmi pohodlná obuv, která je k dostání ve všech barvách. Na
některých botách jsou i znaky – například kytičky, hvězdičky či různé typy písma.
Lidé je nosí pro jejich pohodlnost a sportovní “cool” vzhled.
Klíčenka: Nosí ji jak mladší, tak i starší žáci. Ne že by byla in, ale je to nejlepší
způsob, jak mít své klíčky pořád na očích, aniž bychom je museli držet. Někdo
nosí na klíčence i kapsičku s mobilem nebo kartičkou na oběd a penězi. Klíčenky jsou barevné, ovšem
nejvíce se nosí černá či hnědá barva. Mohou být průhledné – plastové, látkové, mohou být ve
velikosti peněženky či mobilu nebo jen na šňůrce. Některé mají i více kapsiček. Podle typu klíčenky
bychom mohli odhadnout i povahu majitele. Sledujte naší rubriku a možná se dovíte, jak povahu
podle klíčenky odhadnout.
Na závěr: Právě jsou in conversky s koženou bundou, džíny, triko a hezká kšiltovka.
Johanka Bahbouhová (5.B)
12
Móda a barvy
Chcete se dozvědět, co symbolizují jednotlivé barvy a kdy si je obléknout? Tak čtěte dál a zjistíte to.
ČERVENÁ Je nejsilnější barvou. Pojí se s láskou, ale take s nebezpečím. Je dobře viditelná – oblékni si
ji, chceš-li vzbudit pozornost.
RŮŽOVÁ Vidí-li lidé růžovou, jsou přístupnější. Chceš-li někoho okouzlit, oblékni si
růžovou.
ZELENÁ Je spojována s přírodou a oddechem, ale také se smůlou a závistí. Oblékni
si ji pouze, máš-li šťastný den .
MODRÁ Je upokojující a zasněná barva moře a oblohy. Vhodná pro pohodlný
denní nebo elegantní večerní oděv.
ŽLUTÁ Je optimistická a bezstarostná. Ale pozor, je spojována také s
bláznivostí, proto ji musíš nosit sebevědomě.
ORANŽOVÁ Je jemnější než červená nebo žlutá. Je spojená s odvahou a
ctižádostí. Nos ji, chceš-li zapůsobit.
FIALOVÁ Je barvou vznešenosti, bohatství a velkých myšlenek. Hodí se pro
zvláštní příležitosti.
BÍLÁ Je čistá a nevinná. Je spojovaná s novým začátkem, proto si ji oblékni, zkoušíš-li něco nového.
ČERNÁ Je elegantní a ladná, ale také dokáže působit smutně až depresivně. Opatrně s ní!
Nejlepší části outfit z těchto barev:
ČERVENÁ- šaty
RŮŽOVÁ- sukně
ZELENÁ- triko
MODRÁ- delší top
ŽLUTÁ- náhrdelník
ORANŽOVÁ- náramky
Bílá- šála,čepice
FIALOVÁ- boty
ČERNÁ- mikina, džíny, legíny, atd.
Debora Šepetková (5.B)
Johanka Bahbouhová (5.B)
13
Co dali Češi módě?
Jeansy
Známe a máme je všichni!!!!!!
Původně to byly pracovní kalhoty za stanové látky. S nápadem je vyrábět přišel Němec Levi Strauss.
Ten se přestěhoval do Ameriky a začal ve velkém. Nejoblíbenější byly mezi kovboji a zlatokopy
v období zlaté horečky. Byly patentovány v roce 1873. Asi po 150 letech bylo známo už nejméně 13
typů těchto kalhot.
V roce 1962 firma The Blue Bell, která vyráběla tyto modré montérky, otevřela své továrny
v Belgii a výrobky Wrangler se tak mohly šířit po celé Evropě.
Teď jsou jich na světě miliony! A určitě aspoň jedny (ale určitě víc…) máme každý ve svém
šatníku!!!!!!!
Je známá informace, že původní hrubě tkanou látku vyrobil omylem tkadlec z Bruntálu,
odvezl ji na výstavu ve Vídni a odtud se dostala do Ameriky, kde z ní začal vyrábět Strauss.
Že by pocházely opravdu džíny z Čech?
Silonky
Jen dívčí záležitost?
Silon je také český vynález!! Jeho historie začala počátkem 90.let minulého století ve zlínské
laboratoři firmy Baťa. Vynálezce Otto Wichterle v roce 1940 vyrobil základy silonu a o rok později už
byly na světě první vzorky ponožek a punčoch.
Každá dívka, slečna a paní má tento převratný vynález doma. Dnes si můžeme vybrat z tisíců
vzorů a barev. Máte je také?
Sofie Mandausová (5.D)
14
Návrat do minulosti aneb Hippie móda se vrací
Denně o tom čteme v časopisech anebo slyšíme v rádiích. Dokonce se to objevuje i v televizi na
různých kanálech….,,Móda 60-tých let se vrací‘‘a každým rokem víc a víc. Ale jak se to vlastně
projevuje? A jak přesně vypadala móda 60-tých let? To se dozvíte na následujících stránkách.
Co to je Hippies a jak se projevovali lidé uznávající tento styl života
Jednalo se o neorganizované hnutí, které vycházelo z generace beatníků. Šířit se začalo v polovině 60.
let ze západního pobřeží USA ze San Francisca. Cíle „hippísáků“ byly nejednotné, za základní lze ale
považovat vzpouru proti společnosti, mír, lásku, přátelství, svobodu. K naplnění těchto cílů se
sdružovali do skupin, které pak často provozovaly volnou lásku (free love). Často se užívaly drogy zvláště psychedelické (LSD). Častým cílem byl někdy ale jen opak chování většinové společnosti
a vyjádření protestu. Hippies propagovali spontánní chování, lásku a prosazovali názor, že si člověk
má užít života a nebudovat kariéru, nehonit se za penězi. Příslušníci hippies nosili často dlouhé vlasy,
volné oblečení a korálky.
15
Dalším poměrně výrazným projevem
spojeným s tímto hnutím bylo tíhnutí
k mysticismu, různým druhům
východních náboženství a filosofií,
objevování na Západě doposud
neznámých kultur a zvyků a jejich
propojování se soudobou kulturou
a způsobem uvažování.
Hippies móda měla zásadní vliv na
populární hudbu, televizi, film,
literaturu a výtvarné umění. Po 60.
letech bylo mnoho aspektů uplatněno
ve většinové společnosti.
Dědictví Hippies lze pozorovat
v soudobé kultuře v různých formách
- od zdravé výživy, přes hudební
festivaly po kybernetickou revoluci.
Jaký vliv má Hippies na dnešní dobu
Jak jsem již zmínila na začátku článku,
móda se vrací! Samozřejmě ne
v takovém množství, jak tomu bylo
v roce šedesát …Zkrátka a dobře,
v této době,ve které teď žijeme, jsou hitem kytičky a barevné volné věci ,nemluvě o doplňcích☺
16
Mmm..móda se sice
vrací,ale naštěstí někdo
mezitím vynalezl žiletky a
holící strojky:D
Aaa…
když už nebudete opravdu
vědět, co za doplněk, zkuste
například psa..Narozdíl od 60tých let je jich dostatek:D
Stejný
střih,
podobné barvy , ovšem
rozdíl mezi levým a
pravým kompletem dělá
10 000 dolarů
Ano..jak jinak Gucci a jeho klasika
schválně si zkuste tipnout, kolik
takový komplet stojí??:p
Některé hippies
účesy? Určitě,ale ve
všem bych to zase
nepřeháněla…:D
Marie Fajstavrová (9.C)
17
Postřehy
Z deníku šesťáka
Šestá třída začala úplně v pohodě. Stejně jako ostatní školní roky. Všechno bylo naprosto
totožné – dojmy z prázdnin, hlasité bavení, vyplňování žákovské, seznamy nákupů. Vždyť vy to znáte.
Nebo snad ne? Klapalo to stejně jako na prvním stupni, jenže… pak se to všechno začalo nějak
rozjíždět! Testy, zkoušení a spousta dalšího… Z jedničkářů a dvojkařů se rázem stali trojkaři a čtyřkaři.
Najednou tady nefungovalo to: „Všechno de samo.“ Člověk se musel, ať chtěl nebo nechtěl, začít
učit. A když se někdo neučil, tak bác! Došlo k rychlému střetu s realitou. Špatné známky kolem jenom
létaly. Pouze tělocvik se pro nás stal vysvobozením. A pak tu také byly školní akce, které jsme
dokázali náležitě využít! Nejlepší z nich byl pro nás adaptační kurz, kde jsme hráli napínavé hry
a postupně se v rámci třídy seznamovali. Při odjezdu jsme konečně byli něco jako třída. Vznikla tam
nová a neobvyklá přátelství. Po chvilce sladkého odpočinku bohužel opět následovaly písemky –
tentokrát čtvrtletní a s nimi zas moře učení. A jak jsme si s nimi poradili? Většinou celkem obstojně,
protože už se na tom druhém stupni začínáme učit „proplouvat“.
Z deníku deváťáka
(poznámka autorů: Upozorňujeme, že článek je napsán čistě z obecného hlediska tak, jak ho cítíme
a nemusí se tedy slučovat s vašimi vlastními názory či přesvědčeními a rozhodně není mířen proti
konkrétním osobám, nebo dokonce jako urážka vůči nim. Berte ho prosím, jako humorné nahlédnutí
do smýšlení deváťáků.)
Jak už to tak na světě chodí, jednoho krásného dne se probudíte a zjistíte, že jste už vlastně
v deváté třídě. Nikdo ze starších žáků tu už není a tak se stáváte onou „vládnoucí vrstvou“ a bezhlavě
se vrháte do víru učení a nudných povinností, jejichž cenu jste doposud nepoznali a vše se zdá být
mnohem těžší, než vás napadlo. Stálo to vůbec za všechny ty útrapy, jež nás provázely strastiplnou
cestou základním vzděláním, provázenou nervováním učitelů se slabší povahou a jinými, raději
nejmenovanými patáliemi? Bůh ví. Nebo raději neví… A nyní, nyní nás čeká čas, kdy se stáváme pány
školy. Učitelé na naše hodiny chodí jen posíleni notnou dávkou kávy, či něčeho jiného, což jim má
alespoň trochu vynahradit náš neutuchající nezájem o jakékoli studium.
Přes všechny tyto rozmanité trable a záškolácké kousky se cítíme jaksi nenaplněni, jako
bychom s oním posledním rokem školy ztráceli i své dětství. Napovídá tomu i to, že nás každý bere
jako ty „dospělé vzory“ mladších žáků, jejichž drzost leckdy nezná mezí a většina kantorů je zkrátka
omlouvá tím, že jsou ještě malí. Mnozí z nich mají tak „vyvinutou slovní zásobu“, že by se za ní
nemusel stydět ani zedník, jemuž na nohu upadla těžká cihla.
Očekává se od nás, že házení mokrou houbou a běhání po třídě jednou provždy vynecháme,
jenže ať si říká, kdo chce, co chce, puberta končí až někde na střední a u některých jedinců nikdy,
takže hod mokrou houbou a nejen jí (svačinou, míčkem, spolužákem atd. račte si vybrat) je na
denním pořádku. Zkrátka házíme si pořád stejně rádi jen s tím rozdílem, že na rozdíl od těch
„menších“ to dovedeme většinou obratně maskovat a velice často se uplatňuje přísloví: „Když se dva
perou, třetí hlídá u dveří.“ Vzato kol a kolem je devátá třída docela příjemná (tedy pokud to někdo
s těmi průšvihy nepřežene), takže tímto přejeme všem budoucím deváťákům hodně zdaru a malá
rada na závěr: až budete chtít zase něco vyvádět, zkontrolujte si, že se nikdo nedívá.
18
Zábava
r) Edwardovi, Jacobovi a Sethovi
Drákula a upíři
s) Belle, Edwardovi, Jacobovi
1. Jak se jmenoval hrabě Drákula celým jménem?
a) Vlad Těpeš 2.
b) Vlad Těpeš1.
c) Tepeš Vlad 2.
q) Belle, Edwardovi, Sethovi
e) Hrabě Drákula
f) Vlad těpic 1.
g) David Beckham1.
h) Vlad
Tepeš1.
m)Belle, Sethovi, Jacobovi
4. Román “Drákula”napsal(a)
n) Bram Stoker
f) Stephanie Maerová
g)Thomas Brezina
r) Karel Gott
5. Upír se umí přeměnit:
ch) Vladimír Tepeš1.
á) do netopýra
i) Vladimír
Teplý1.
ž) do
kaskadéra
j) Vlad Tepeš 2.
í ) do lva
k) Vladimír Teplý 2.
2. Kdy žil Hrabě Drákula?
a) před více než 550 lety
b) před více než 520lety
c) před více než1000000lety
d) nežil
ž) do
kočky
č) do
medvěda
ý) do Karla Gotta
f) před více než 350 lety
6. Autor(ka) Románu “Drákula”byl(a)
3. O kom je série stmívání?
ř) Rus(ka)
19
ý) Francouz(ka)
e) 200
ě) Brit(ka)
c) 1900
7. Jak se jmenoval(a) Autor(ka)
románu stmívání?
g) 3100
v) 1897
a) Bram Stoker
f) 1746
b)Thomas Brezina
j) 1212
c) Stephanie Maerová
q) 1879
Napište sem odhadnutá písmena z
kvízu:
8. Autor(ka) Románu “Drákula”
napsal(a) knihu v roce
To je .............. ...............(2 slova)
Matyáš Levy (6.B)
Vtipy
V kabinetě pana řiditele zazvoní telefon:
„Pane řiditeli, můj syn dnes nemůže přijít do školy.“
„A kdo volá, prosím?“
„Můj otec.“
„ Dneska jsem měl ve škole štěstí.“
„Chtěli mě postavit do kouta, ale všechny čtyři byly obsazené.“
„Pavle, co nám povíš o Spartě a Athénách?“ ptá se pan učitel.
„Prosím, Sparta hraje lepší fotbal a...“
„Dvořáku, koho pojaly za muže Krokovy dcery?“
„Kazi pojala za muže Bivoje, Libuše Přemysla a Teta strejdu.“
Před školou stojí Pepíček a pláče. Přijde k němu paní učitelka a ptá se, proč brečí. „Protože před chvílí
šel do školy pan ředitel, uklouzl na Honzově skateboardu a zlomil si nohu.“
„No tak nebreč, on se brzo uzdraví. “
„Já vím, ale všichni kluci ze třídy to viděli, jenom já ne.“
Pan učitel se ptá na fyzice žáků: „Víte, jak pomocí vody získáte světlo?“
Pepíček vykřikne: „Stačí umýt okna, pane učiteli!“
Paní učitelka ve škole: „Pepíčku, když ti dá maminka jednu žvýkačku a tatínek dvě, co budeš mít?“
„Prosím, svěží dech.“
„Zajíčku, proč máš tak krátké uši?“
„Protože jsem romantik.“
20
„A kvůli tomu máš krátké uši?“
„No, včera jsem zasněně poslouchal, jak zpívá slavík, a přeslechl jsem kombajn.“
Valenýna Himmelová (5.B)
Amálie Knotová (9.A)
Poznáte výroky našich učitelů a učitelek?
(reakce na aktivity devátých tříd)
Spadla klec…
Konečně spolu. ☺
Nechtějte, abych vám dal(a) poznámku a já to udělám!
Já dneska zvednu rouru.
Tokáš!
To je mi platný, jak mrtvýmu zimník.
Neplaš!
Nezívejte, nechci vidět vaše plomby!
Važ slova!
Komiksy
21
22
23
David Nedvěd (9.C)
Tomáš Lesk (9.C)
24
Valda Shíbal (5.C)
25
Jiří Javornický (9.B)
Jakub Macháček (9.B)
26
Literární přílohy
Puberta
Sídlištěm šmejdí na kobyle
pihatá teta Puberta.
Mámy z ní začly šílet:
„Tak už je tady, u čerta!“
A teta hezky podle plánu
miláčky jejich přepadá.
Dítětem byl jsi – a v tu ránu
je z tebe puboš. Paráda!
Rodiče, kteří náhle vlastní
to zvláštní zvíře nohaté,
ač byli třináct roků šťastni,
stěží teď vůbec poznáte.
Děsné to zvíře s drzým čelem,
ve vlastním kosmu žijící,
nervy jim ničí, dech jim bere.
Neraďte, mám svou palici!
Puberta, teta potřeštěná,
bydlí s ním v jeho pokoji.
Makají pilně na proměnách,
na jeho vlastních postojích.
Rodiče vesměs zatnou zuby,
nekončí za zdí blázince,
Valetol mizí po dvou z tuby,
vydržet dva, tři prosince!
Z bodláku puboš zakuklený
rozkvete přes noc v člověka.
Z pokojů vyjdou muži, ženy
a teta na ně haleká:
„Bylo nám, bóže, spolu krásně!
Líp už ti nikdy nebude!
Psali jsme spolu první básně,
vztekli se nad tvým osudem.
Vím, že mě s chutí pustíš k vodě.
Vyrostla jsi. Klidně zamachříš.
Mizím – však ty máš po svobodě!
Tu dospělí nemaj,
to si piš!“
Magdalena Typoltová (9.C)
Čekání na vlak
Vítr nefoukal, slunce pražilo. Celé město bylo ponořeno do jakéhosi ospalého mlčení. Všude bylo
ticho a prázdno, jen občas se ozval pláč dítěte nebo štěkot psa. Ve stínu keře ležel mladík s banjem
a vybrnkával jednoduchou pomalou melodii. Hráč měl zavřené oči a v popraskaných ústech
převaloval sirku, jejíž hlavička mu čouhala ven.
Mladík přestal hrát, otevřel oči a ohlédl se. Pohled mu spočinul na muži, který byl i přes úmorné
vedro oděn do dlouhého pískově hnědého kabátu. Na klopě se vyhřívala zašlá hvězda, jež se čas od
času zablýskala v záři poledního slunce. Šerif měl na hlavě posazený černý stetson pokrytý silnou
vrstvou prachu a jeho staré kožené boty s železnými ostruhami při každém kroku tiše, avšak zřetelně
zazvonily. Muž vzbuzoval nevídanou autoritu, ale snad jeho vlasy, protkané stříbrnými nitkami, nebo
zaprášený oděv mu propůjčovaly jakýsi omšelý nádech.
27
Zdál se unaven. Pomaloučku přešel celou hlavní ulicí. Cink, cink, cink. Šerif pokračoval dál, ještě
kousek za město. Zastavil se až u malé dřevěné zastávky. Posadil se a bendžo zase začalo hrát. Vytáhl
z kapsy papírek a pytlíček s tabákem. Ubalil si cigaretu, strčil si ji mezi zuby a začal se šacovat. V té
chvíli se před jeho obličejem rozhořel oheň, který mu zapálil cigaretu. Kdosi uhasil sirku a posadil se
vedle šerifa. Chvíli seděli mlčky. Šerif nevypadal, že by chtěl s mužem ztratit jediného slova. Chlap po
jeho pravici páchnul potem a chlastem. Obnaženou hruď měl přepásanou dvěma pásy s nábojnicemi
a kšandami, jež mu držely už tak vysoko vykasané kalhoty. Šerifovi se tahle persóna vždy zdála
o mnoho starší, než doopravdy byla. Ani celkem hezké blond vlasy a mladické modré oči nemohly
zachránit vzhled vychlastaného a životem těžce zkoušeného třicátníka.
„Zdravím,“ zahlaholil chlap. Šerif jen pokýval hlavou.
„Je vedro, že jo?“ oslovil znovu šerifa lehce tázavým tónem, jakoby se chtěl ujistit, že si jeho
společník myslí to samé.
„To jistě,“ zamračil se šerif.
„Ale, Logane,“ strčil si chlap do pusy kousek tabáku. „Děláte, jakoby jsem byl cizí, ale my se přece
známe, nebo ne?“
„Známe,“ připustil šerif, „až moc dlouho. Ostatně, myslel jsem, že sedíš, McCoy.“ McCoy odhalil
nahnědlé zuby a potěšeně odpověděl: „Před týdnem jste mě přece pustil. A všechno jsem si poctivě
odseděl,“ dodal ještě, když spatřil šerifův nepřístupný výraz.
„Zapomněl jsem.“ Bylo ticho. McCoy horečně přemýšlel, ale pak se znovu usmál a ukázal palcem za
sebe: „Hraje pěkně, že jo?“
„Co po mě chceš?“ povzdychl si šerif a pohlédl do pomněnkových McCoyových očí. Už tolikrát ho
překvapila živost a rozpustilost, která se za nimi skrývala. Nelíbily se mu. Nějak mu k celému
McCoyovi nezapadaly.
„Dneska přivezou Jacka Cumminse,“ konstatoval McCoy.
„Vím, čekám tu na něj,“ oznámil šerif a mocně si šlukl. Nerozkašlal se, byl zvyklý.
„Já a ostatní chlapi tady máme Cumminse docela rádi. Je to dobrej kámoš, rozumíte, že jo?“ ujistil
se McCoy, že jeho slova mají větší ohlas, než kdyby mluvil do zdi.
„Už dlouho nebude.“ Šerif na sobě nedal absolutně nic znát. „Dostal provaz.“ McCoy sebou škubl
a odplivl si na zem: „Necháte ho jít.“
„Proč bych to dělal?“ McCoy sebou znovu škubl, ale tentokrát vytáhl z pouzdra, které mu viselo u
pasu revolver. Nebyl však dostatečně rychlý a drnkání banja přehlušil výstřel, který ozvěna odnesla až
k uším poštěkávajícího psa a dítěte, jež se při tom zvuku znovu rozplakalo. McCoy upadl na zem, tiskl
si zkrvavený hřbet ruky a s neskrývanou bázní v očích hleděl na svůj revolver, který s prostřelenou
pažbou ležel na zemi u kolejí. Šerif zastrčil zbraň do pouzdra a típl cigaretu. Ubalil si novou nevšímaje
si skučícího McCoye válejícího se v prachu.
„Máš ještě oheň?“ otázal se šerif a vytáhl McCoyovi z kapsy sirky. Zapálil si, a pak se zamračil: „Cos
čekal, ty blázne?“ McCoy přestal křičet, ale přesto zhluboka oddechoval a srdceryvně úpěl.
28
„Trhá mi srdce, když vidím chlapa jako ty válet se na zemi a kňourat.“ S těmito slovy vstal a sebral
McCoye ze země. Když si dřepl na lavičku, začal opět vít jak zbitý pes. Šerif neměl náladu to
poslouchat. Vytáhl revolver a zavrtal jeho hlaveň do míst, kde tušil pod zmačkanou látkou
McCoyových kalhot rozkrok. „Ještě kuňkneš a zůstane ti to.“ McCoy zmlkl a omezil se na přerývaný
těžký dech. Krev mu smáčela už celé kalhoty a po tvářích se mu řinuly hořké slzy. Ze spodního rtu mu
tekl pramínek jasné zářivé krve od toho, jak se do něj kousal, aby nevydal ani hlásku.
„Ty se snad nikdy nepoučíš, McCoy,“ zavrtěl hlavou šerif. „Příště z toho nevyjdeš živej, to si
pamatuj.“ Chvíli seděli mlčky, když McCoy špitl: „Poslali mě k vám, abyste nechal Cumminse jít.“ Šerif
si jen pobaveně odfrkl, ale McCoy pisklavě, avšak pevně rozhodnut dokončit co začal, pokračoval:
„Nikdo v tomhle městě nedopustí, aby Jacka pověsili. Buďto ho nechte jít hned, jak vlak odjede,
nebo…“
„Nebo co?“ zpražil ho šerif výhružným tónem.
„Nebo někdo pověsí vás,“ hlesl McCoy a čekal ránu. Ta se ale nedostavila a místo ní se ozval zvuk
tak vzácný, že ho měla možnost slyšet jen hrstka lidí na celém širém světě. Šerif propukl v hluboký
štěkavý smích. Smál se dlouho a trhaně, jakoby ani pořádně nevěděl, jak na to. Pak ale ustal stejně
neočekávaně, jak začal a obrátil se McCoyvým směrem: „Myslíš, že se nechám zastrašit od tuctu
pitomých venkovských banditů a vrahů z Horní Dolní? Cummins bude viset. Třeba hned zítra ráno.
Zvu tě.“ Znovu se zasmál, tentokrát jen pro sebe, pod vousy a ubalil si další cigaretu. McCoy seděl
jako opařený. Oči se mu pomalu protáčely v sloup a dech kolísal. Ztrácel stále více krve, ale šerifovi to
bylo upřímně jedno: „Nebude ti vadit, když si ty sirky nechám? Já věděl že ne.“
Banjo hrálo, dítě přestalo křičet, McCoy se zhroutil na zem, šerif si ubalil a vykouřil dvanáct cigaret,
v dáli bylo vidět kouř. Šerif se postavil vedle kolejí a zamával za přijíždějící vlak. Brzy bylo vidět obrysy
lokomotivy, a pak už souprava se skřípěním zastavila ve stanici. Z jednoho z vagónů vystoupil
pohublý, vysoký a na pohled stoprocentně odevzdaný muž s pouty na rukou v doprovodu dvou
statných policistů.
„Zdravím, Logane!“ zahalekal jeden z nich a ukázal prstem na McCoye: „Co je s ním?“ Šerif mávl
rukou na znamení, že to nestojí vůbec za řeč a chytil Jacka Cumminse za předloktí. Zdál se být
duchem někde jinde a vypadal, že naprosto nevnímá své blízké okolí.
„Jedeme dál!“ oznámil druhý policista. „Vodu i uhlí jsme doplnili v minulé stanici a ještě musíme
doručit několik dárečků, takže adios, Logane!“ Šerif jim pokynul na pozdrav a táhnouce Cumminse za
sebou, vykročil směrem k městu.
Byl právě na jeho kraji, když banjo přestalo hrát. Zpoza rohů a stínů domů se vynořilo na tucet
postav. Všechny byly opásány těžkými revolvery a některé měly v rukou pušky. Šerif odstrčil
Cumminse z cesty tak silně, až sebou praštil o zem. Zvedl se obláček prachu a šerif, sahajíce pro
zbraň, si pomyslel: Jen taste, pánové!
Agáta Kestřánková (9.C)
29
Ztracen v temném lese
Byla noc. Nad ztemnělou krajinou hustých hvozdů vycházel měsíc. Nastal úplněk. Černou nocí se
neslo vytí vlků. Oněch nenáviděných stvoření, jejichž tesáků a drápů se každý bál. V těchto temných
časech, kdy v Čechách žila jen hrstka odvážných a zocelených pohanských kmenů, byl vlk pekelnou
bestií mnohdy dosahující i velikosti medvěda. Ani ti nejodvážnější lovci se při úplňku nevydávali na
lov, neboť každý věděl, že úplněk má temnou, magickou moc.
Na pokraji temného šumavského hvozdu se utábořil nově příchozí kmen pohanů. Ozbrojení muži
zapálili veliké ohně, aby odehnali šelmy, poté se chopili seker a jali se kácet les. Pro založení nové
osady je třeba prostor. Na všech se tkvěla únava a vyhladovění z dlouhého pochodu neznámou
krajinou. Nejvíce trpěli starci s ženami a dětmi. Proto náčelník i přes protesty šamana a svých mužů
vydal rozkaz pro lovce, aby se chopili luků a vydali se na lov. V rozčilení pak nazval šamana,
pokoušejícího se mu vysvětlit, jak moc je to nebezpečné, starým bláznem, za což se mu poté příkře
omluvil, protože šamani byli mezi lidmi ctěni a nemohl si ho rozhádat, nicméně své rozhodnutí
nezměnil.
Velitel lovců Wolfrik přes své přesvědčení uposlechl náčelníkova rozkazu. Kromě lovců Wolfrik
odpovídal i za plnění náčelníkových rozkazů, byl tedy též i velitelem bojovníků kmene. Jako voják byl
zvyklý plnit příkazy. Nic jiného mu většinou ani nezbylo. Svolal nejlepší lovce. Wolfrik si potrpěl na
disciplínu a muži už za léta pod jeho velením uznali jeho autoritu a byli mu bezmezně oddáni. Každý
bez výjimky musel být ozbrojen lukem se šípy, křesadlem, loučemi, dýkou a sekyrou. Mnozí se ale
ozbrojili ještě mečem či kyjem a samozřejmě si každý vzal nějaké jídlo a pití. Mezi lovci panovala
mizerná nálada, neboť si byli jisti, že nic neuloví. Šamana, vykonávajícího oběť bohům, nikdo
nevnímal a Wolfrik dokonce odvrátil pohled, když šaman pozvedl srp a uťal jím hlavu výstavní krávě.
Vždy uctíval bohy, ale nechápal, proč museli bohům, těšícím se z hojnosti, dávat tak velkolepé dary,
když všichni hladověli, protože obětované zvíře nesmělo být pozřeno. Po skončení obřadu šaman
popřál zachmuřeně lovcům úspěšný lov a každému pověsil na krk amulet, který měl odhánět síly zla,
načež ještě rukama potřísněnýma od krve nakreslil každému červenou hlínou na čelo bojová
znamení. Poté se otočil k Wolfrikovi: „Dávej si pozor, příteli, cítím, že v těchto končinách číhá víc, než
jen lítá zvěř,“pravil šaman. „Nebojím se!“odpověděl Wolfrik. „Nepochybuji o tvé statečnosti,
Wolfriku, děsí mne síly, se kterými budeš mít v nastávajících okamžicích co dočinění.“ S těmi slovy si
z krku sundal jeden z mnoha amuletů, jimiž se pyšnil. „Ty, co jsem vám dával na začátku nefungují,
neboť amulety jsou nesmírně vzácnými předměty, tento je však zaopatřen zaklínadlem, které tě
ochrání před temnotou, dokud jej budeš mít na sobě. Opatruj se.“ Wolfrik si amulet pověsil kolem
krku a zcela prostě odpověděl: „Děkuji.“ Otočil se a dal lovcům povel k pochodu. Muži se dali na
pochod směrem k lesu. Starý šaman jen se zármutkem hleděl na statné muže, odhodlané položit svůj
život pro dobro kmene.
Azrael seděl u masivního bukového stolu, na němž ležela nesmírně tlustá kniha se zažloutlými
listy. Azrael do ní právě bledou rukou, držící brk rudý jako krev, zapisoval jména nově narozených.
Jakmile napíše všechny narozené, dá se do mazání jmen těch, kdo zemřeli a zároveň se vydá pro
30
jejich duše, aby je přivedl před boží soud. Byl andělem smrti, správcem duší, posledním, kdo zemře,
nucen nést břímě smrti až do konce světa. Byl oděn v černý plášť s kápí ušitou z čiré temnoty, přes níž
mu nebylo vidět do obličeje. Šedočerná křídla měl orosená kapkami vody. Na zemi vedle něj ležela
kosa se stříbřitým ostřím, kterou užíval k oddělení duše od těla. Když začínal mazat jména umrlců,
náhle a bez varování se před ním zjevila žena. Byla překrásná, měla černé havraní vlasy, jež jí splývaly
po zádech, oblečena v prostý, světlounce modrý splývavý šat, jež zdobil jen náhrdelník ze šnečích ulit,
jež měla pověšený kolem krku. Byla to Morana, pohanská bohyně smrti a vládkyně zimy. Teď však její
místo zastoupil Azrael. Všemohoucí se chystal s lidmi, které stvořil, vykonat něco velkého, zasvěcení
archandělé mluvili o čemsi, co nazývali Bible. Morana nechápala plný význam toho slova, proto přišla
za někým, kdo jí byl blízký. Kdo jí ostatně mohl být bližší než anděl smrti? Azrael na ni úkosem
pohlédl, na chvíli spatřila jeho oči, podlité krví. „Nemám na to teď čas, Morano, sám nevím, co má
v úmyslu, ostatně ani mne to příliš nezajímá, byl jsem tu s Bohem, dříve než stvořil svět, jsem první,
co kdy stvořil.“ „Proč mě ale nahradil?“ Skočila mu do řeči Morana, po tváři jí stékala maličká,
průzračná slza. „Chce dát lidem novou víru, víru v jediného boha, v něj.“ „Co teď se mnou bude?“
zeptala se tiše. Azrael luskl, před ním se objevila police. Na polici byly úhledně seřazeny hodiny
nejrůznějších tvarů a podob. Byly tu všechny hodiny, které lidé vyrobili, nebo vyrobí, od přesýpacích
po hodiny digitální. Bez zaváhání vzal do ruky černé, nesmírně velké a staré přesýpací hodiny. Na
hodinách byl štítek se jménem: Morana. Odložil hodiny zpět, neboť seznal, že bohyně má ještě dost
času. Sklonil hlavu zpět ke knize, rozhovor ho přestal zajímat. „Co teď se mnou bude?“ opakovala
neodbytně svou otázku. Azrael jí odpověděl, aniž se přestal věnovat práci: „Lidé na tebe
nezapomenou, každý rok bude tradičním rituálem vynášení panenky Morany, kterou bude
představovat figurína, nebo samorost, kořen, či větev a po zakončení průvodu bude následovat její
upálení a utopení.“ Morana se beze slova otočila a byla ta tam. Azrael smazal poslední jméno, vstal
a sebral z police potřebné hodiny, které všechny naskládal do připraveného vaku a přidal i Velkou
knihu. Poté ze země sebral kosu a dlouze hvízdl. Před ním se zhmotnil kůň, měl černou srst i hřívu
a oči mu plály jako dva řeřavé uhlíky. Azrael koně pohladil, poté mu upevnil na hřbet sedlo a nasedl.
„Kam chceš, jet můj pane?“ zeptal se kůň hlubokým hlasem a pohodil hřívou, černou jako noc. „Do
prvního nebe, mezi lidi,“odpověděl Azrael. Kůň vyrazil tryskem do říše lidí. Ze třetího nebe to zdaleka
pro statného hřebce nebylo daleko, horší to měl, když jeho pán jel do sedmého nebe, kde sídlí
Stvořitel, to byla teprve námaha! Azrael pohlédl na list papíru, na němž byl seznam zemřelých a který
si vypracoval, než tato jména smazal z Velké knihy. Byli mezi nimi i lidé na pokraji smrti. První jméno
na seznamu bylo: Wolfrik.
Skupina lovců zápasila s hustým porostem, les jako by se bránil, větve zachytávaly jejich paže
a bránily jim v postupu, ostré trny píchaly muže do tváří. Mnozí zakopávali o hustou spleť kořenů.
Trnité houští bylo tak husté, že se lovci začali prodírat kupředu s pomocí seker. K tomuto úkonu však
bylo třeba uhasit louče, čímž ztratili přehled jeden o druhém. V černočerné tmě hustého lesa nebylo
vidět na krok. Wolfrik náhle seznal, že neslyší ostatní, že je sám, slyšel jen vlastní šramot, cítil, jak se
mu rozbušilo srdce. „Slyšíte mě někdo?“ zakřičel do tmy, odpověděl mu jen šepot šustícího listí, do
něhož se opíral lehký větřík. Pochopil, že se mu ostatní ztratili. Pocítil touhu otočit se a jít zpátky. Ne!
Rozkaz zněl jasně, krom toho, jak by dopadl, kdyby se jako zbabělec vrátil zpátky k hladovějícímu
kmenu? On, neohrožený válečník, nebude utíkat před nějakým trním! Prodral se skrze keř. Zde
křoviny končily a začínal druhý pás hustého stromoví. Stromy byly natěsnané neuvěřitelně blízko u
sebe. Jak postupoval dál, byly mohutnější a mohutnější. Náhle se povrch lesa začal svažovat do nízké
kotliny. Sešel dolů. Před sebou spatřil jeskyni. Najednou pocítil únavu. Už ani nevěděl, jak dlouho se
31
prodíral mezi stromy a lesním porostem. Zakopával o pařezy, víčka se mu klížila. Uvědomil si, že
v nastalé tmě nic neuloví. Rozhodl se, že si v jeskyni odpočine a ráno si najde cestu zpátky a možná
i něco uloví. Vlezl do jeskyně. Byla sice nízká, ale celkem prostorná. Odhadl, že by se sem vešlo
zhruba pět ležících mužů. Pohodlně se schoulil, tak, aby mohl případně rychle zaútočit. Byl tak
unavený, že ani nerozdělal oheň, stejně by tím jen přilákal dravce. Připravil si vedle sebe luk se šípy
a pevně stiskl sekeru. Než usnul, přemýšlel, co se stalo s ostatními. Nakonec, provázen hrůznými
představami, upadl do neklidného spánku. Probudilo ho hlasité vytí. Podvědomě, jak byl zvyklý, se
vymrštil a bouchl se hlavou o strop, zaklel a připravil si luk, do jehož tětivy už předem zasadil šíp.
V jeskyni byla tma jako v pytli. Vylezl ven a rozhlédl se. Kotlinu osvětloval stříbrný svit měsíce
v úplňku. Z dálky k němu dolehlo další vytí. Wolfrik rychle vytáhl křesadlo a pochodeň, kterou
bleskově zapálil. Luk položil na zem a rozhlédl se. Cítil, že ho něco pozoruje. Ve tmě zahlédl pár
zelených očí. Vlk? Ne, ty oči nebyly vlčí. Byly mnohem kulatější, skoro jako ty lidské. Vzpomněl si na
jednoho z lovců, který míval stejné oči. Rychle se chopil luku a vystřelil naslepo do křoví, kde před
chvílí ony oči spatřil. Ze tmy se ozvalo zakňučení, zavrčení a poté jakýsi skřípot, jako když zuby hryžou
dřevo a před Wolfrika dopadl na zem okousaný šíp. Jeho hrot byl od krve. Pohlédl do křoví. Stín se
pohnul a vkročil do světla hořící pochodně. Tvor vypadal jako obrovský člověk zkřížený s vlkem. Na
těle neměl ani škrábanec od šípu, který ho musel zasáhnout. Wolfrik zahodil luk a sáhl si pro amulet.
Nebyl tam! Musel ho někde ztratit! „Tak tedy pěkně po staru!“ zabručel si, potěžkal sekeru a mrštil ji
po stvůře hodem tak silným, že by rozpůlil člověka. Sekera zasáhla bestii přímo do hrudníku. Vlkodlak
zachrčel bolestí, popadl sekeru a vyrval si ji z těla. Wolfrik se vítězoslavně usmál, tohle znamenalo
jistou smrt. Pohlédl na hrudník příšery, rána se okamžitě zacelila. Zvíře mrštilo sekyrou do stromu
a mocně zavylo. Wolfrik zatím tasil meč a postavil se, držíce v jedné ruce pochodeň, v druhé meč,
připravený zaútočit. Vlkodlak se mohutným skokem vymrštil přímo k Wolfrikovi. Wolfrik však byl
připraven a vší silou bestii přetáhl hořící pochodní. Vlkodlak zařval (na vlkodlaky působí jedině stříbro
a oheň), a zmítaje se v bolestných křečích máchl prackou. Wolfrik viděl, jak se na ní zaleskly drápy.
Ucítil prudkou bolest v břiše. Podíval se dolů. Spatřil ve svém břiše hluboké škrábance. Spadl na zem.
Zrak se mu zmlžil. Než upadl do temnoty, spatřil, jak se vlkodlak, skučící bolestí, odpotácel do stínu
stromů.
Azrael zastavil koně. Všude byly stopy po souboji. Před sebou spatřil v rozryté půdě ležící
bezvládné tělo se třemi hlubokými škrábanci na břiše. Vytáhl malé ručičkové hodinky. Čas na nich
stál. Rozhlédl se. Nikde žádná duše. Co to mělo všechno znamenat? Znovu pohlédl na hodinky. Na
skleněném povrchu byly tři hluboké rýhy, z nichž do hodinek proudila černá barva. Po chvíli byly
hodinky zcela černé. Ručičky hodinek se začaly znovu pohybovat a člověk, ležící před ním začal
dýchat. Azrael hodinky pečlivě schoval, poté z brašny vytáhl Velkou knihu a do kolonky NemrtvíLykantropi připsal jméno ubohého vůdce lovců, který jen svědomitě plnil rozkaz udělený zbrklým
náčelníkem. Lov byl u konce.
Wolfrik otevřel oči. Viděl neobyčejně ostře a cítil každý pach kolem sebe. Zavyl na měsíc
a rozeběhl se vstříc kořisti…
Tomáš Lesk (9.C)
32
Download

Nejčastější projevy vandalismu