Časopis Apoštolské církve
Chvály a uctívání
A náhle se s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího:
„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“ (L 2,13-14)
Ročník 24
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 12 / 2012
Úvodník
V
ážení a milí čtenáři!
Rádi bychom Vás přivítali u nového čísla
časopisu, který by měl být jakousi „kronikou“ naší církve. Obsahem kronik bývají události
řazené podle času, a časopisem, který právě držíte
ve svých rukou, se tak uzavírá další kapitola nazvaná Rok 2012.
Ano, náš pozemský čas neúprosně chvátá. Zdá
se, že ještě nestačily vychladnout petardy v trávě,
a znova je tady konec roku. Chtěli bychom Vám
poděkovat za Vaši přízeň, podporu, modlitby, příspěvky a především bychom chtěli vzdát díky našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Je to jeho milost,
že časopis Život v Kristu funguje už 24 let.
Zmiňované vyhořelé petardy jsou samozřejmě
výsledkem každoročních bujarých silvestrovských
oslav, kterými se baví svět. Toto číslo má titulek
Chvály a uctívání a věříme, že je to velice aktuální
téma nejen ve světle (nebo spíše ve tmě ) zmíněného faktu. My křesťané totiž, na rozdíl od lidí, kteří nepoznali Krista, máme opravdu důvod k oslavě.
A jelikož ten důvod je absolutně jiného rozměru,
překračující veškeré myslitelné kategorie a úrovně,
měla by být i oslava diametrálně odlišná.
Narodil se totiž Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (L 2,11) Bůh se stal člověkem, aby mohl žít
život, jaký prožíváme my, se stejnými radostmi
i strastmi. A aby nakonec trpěl na kříži. Jenže to
byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl;
a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení,
zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro
náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. (Iz 53,4–5)
Úvodník
3
Dělat věci správné, nebo je dělat správně?
4
6
8
10, 18
12
18
Tvá nedělní bohoslužba začíná v soboru večer
Rozhovor s Mirem Tóthem
Rozhovor s Jiřinou Ginou Čunkovou
Ptali jsme se...
Rozhovor s Jarkem a Janou Bílými
Rozhovor se členy skupiny Deep Inside
Chvály a uctívání
Svědectví
11
Hudba sbližuje
13
Emeritní biskup Rudolf Bubik se zamýšlí na Biblí
(Žalm 20-37)
Studijní materiál
Recenze
19
Biblické doktríny
z letniční perspektivy
20
Desatero pro 21. století
20
Žádný jiný Bůh >>>
Misijní pole
24
27
Vánoce v Číně
Je dobré vidět děti se smát >>>
Povídka
24
Jindřich a Lucie Novákovi
I to se může stát
Ze života církve
25
28
Konference pro podnikatele
Brány nebe a plameny pekla
Dětem
26
Pozýváme Vás tedy k četbě čísla, které je věnováno
chválám, uctívání a oslavě našeho Pána a Spasitele.
Hlavním článkem je přepis seminářů Mira Tótha,
vedoucího známé kapely Tretí deň a také jednoho
z pastorů sboru AC Košice. S naléhavostí sobě vlastní Vás přesvědčí „Nech táto oslava naplní ulice...“
V časopise naleznete rovněž několik rozhovorů
s lidmi, kteří mají k tématu co říci. Ať už to jsou
muzikanti nebo naši pastoři.
Dá se říct, že i další část kázání ze série Desatero
pro 21. století od Bohuše Wojnara je úzce spojena s uctíváním. Věnuje se tentokrát totiž druhému
přikázání.
Samozřejmě přinášíme novou dávku zamyšlení
a komentářů našeho emeritního biskupa Rudka
Bubika a mnoho dalších článků.
Přejeme Vám příjemné prožití vánočních svátků
a Boží požehnání do nového roku 2013.
2
O
B
S
A
H
Vaše redakce
Dva malí evangelisté
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Ivana Bartíková, Ph.D., Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Ilustrace: Petr Fiurášek
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč,
pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
27
Dělat věci správné,
nebo je dělat správně?
M
ilí bratři a sestry,
na počátku mé dnešní úvahy stojí příběh; vyprávěl mi jej
před pár lety jeden můj známý. Samotný příběh se stal ještě o několik let dříve.
V jednom sboru neměli nějaký čas kazatele. Vedení denominace nemělo tehdy
žádné rychlé řešení situace, tak poradilo
čekat a modlit se. Ve staršovstvu byli lidé
velmi schopní a obdarovaní, na druhou
stranu velmi zaměstnaní. Každý z nich
měl náročné zaměstnání, které pohlcovalo téměř celý jeho čas. Učinili tenkrát
moudré rozhodnutí: „Budeme se nějaký
čas scházet na modlitbách a studiu Písma, abychom si stanovili hlavní priority naší práce“. Scházeli se asi půl roku,
aby v modlitbách a Božím slovu získali
odpověď na otázku „Co jsou nejdůležitější priority novozákonních starších?“
Když v této otázce získali jasno, rozhodli se svůj omezený čas směřovat tímto
směrem. Věděli, že vzhledem ke svému
vytížení toho nemohou dělat mnoho,
a proto chtěli dělat věci, jež považovali
za správné.
Pán jejich jednání požehnal a sbor
začal růst. Po nějaké době jich byl asi
dvojnásobek, po čase vybudovali i novou modlitebnu. Tehdy se v denominaci uvolnil jeden kazatel a byl nabídnut
tomuto sboru. Zbytek příběhu již není
tak optimistický: „Zatímco my jsme se
snažili dělat věci správné, bratr kazatel
je začal dělat správně“. Slovem „správně“
bylo myšleno jednání s ohledem na tradici, zvyky, zkrátka „osvědčené postupy tak,
jak jsme to dělali vždycky“. Růst sboru se
zpomalil, až nastala stagnace. Po nějaké
době se počet členů dostal opět na původní počet.
Jiný příběh: Zhruba před devíti lety
mne v kanceláři navštívil muž ve středním věku. Byl robustní, atletické postavy,
svaly na něm jen hrály. O to více kontrastovala jeho utrápená tvář a stěží potlačované slzy. Jak jsem se záhy dozvěděl, byl
léta křesťanem letničního směru a svou
rodinu vedl striktně tímto směrem. Rozhodně na mne nepůsobil jako někdo,
kdo je vlažným, nedělním křesťanem. Naopak, ve víře byl nesmírně náročný jak
na sebe, tak na svou rodinu – manželku
a dvě děti. V době, kdy mne navštívil, se
mu zbořil jeho svět: manželka jej opustila a obě děti skončily ve světě. Muž se
cítil zklamán, opuštěn a podveden. „Co
jsem udělal špatně?“ Z jeho pohledu dělal samé správné věci. Doma se modlili,
četli z Písma, rodinu chránil před vlivem
světa, jak se dalo. Ovšem výsledek byl
přesně opačný: Rodina ve světě skončila.
Oba příběhy mají jedno společné. Tím
je dvojí pojetí konání dobra – „správné“
versus „správně“. (Podotýkám, že tento
obrat není z mé hlavy, ale v oblasti vedení lidí je často používán). Oba dva přístupy pramení z touhy po dobru a spravedlnosti, oba dva přístupy mohou být
motivovány (alespoň subjektivně) láskou
k Bohu. Přesto vedou k rozdílným výsledkům. Podívejme se nyní do Bible, zda
o něčem takovém mluví.
Jedním z takových textů může být
podobenství o milosrdném Samařanu
(L 10,30-37). Základní otázkou příběhu
bylo „Kdo je můj bližní?“ Ježíš představil následující situaci: Tři lidé, kněz, levita a Samařan cestou postupně míjejí zraněného člověka. První dva se mu vyhnou,
pomůže až třetí. Ježíšovi posluchači dobře rozuměli motivům jednotlivých hrdinů: Pro kněze i levitu bylo riskantní poskvrnit se někým, kdo vypadal jako mrtvý
a koho vůbec neznali. Zákon je zavazoval k obřadní čistotě – a oni nemohli riskovat. Třeba zrovna spěchali do chrámu.
Kdo zná ortodoxní Židy, rozumí. Třetí
hrdina měl rovněž své důvody – odvěká nenávist mezi Samařany a Židy byla
tehdy velmi silně zakořeněna. Když uviděl zraněného Izraelitu, mohl z toho mít
radost. Ale on reagoval rozdílně, vlastně
zcela proti očekávání prostředí, v němž
vyrůstal. Šel a zraněnému pomohl.
Dilema, které Ježíš představuje, by
se dalo rovněž nazvat „správné versus
správně“. Jednání obou duchovních bylo
ospravedlnitelné. Posluchači příběhu
věděli, oč se jedná a právě v tom je síla
podobenství. Od Samařana zase pomoc
nikdo nečekal. Závěr, jaký si posluchači
z příběhu mohli učinit, je následující: Pokud požadavky Zákona (nebo spíše domnělé požadavky) jsou v rozporu s pomocí člověku v nouzi, tak je něco zcela
špatně. Samařan to pochopil a byl ochoten na chvíli odložit historickou zášť
a pomoci zraněnému. Nenávist mezi dvěma rasami ustoupila na chvíli stranou
proto, aby byl zachráněn lidský život.
Dilema „správné versus správně“ můžeme v Ježíšově životě pozorovat častokrát: Pokaždé, když uzdravil nemocného
v sobotu nebo když se setkával s hříšníky
či jiným způsobem rušil zažité konvence
– tehdy upřednostňoval „správné“ oproti „správně“. Samozřejmě Boží Syn nebyl
žádný rebel nebo revolucionář, který by
se vymezoval proti náboženskému systé-
mu své doby. V tomto pohledu bylo jeho
jednání dokonalé v každém ohledu. Jde
tedy spíše o lidské vnímání celé situace.
Při správném jednání je rozhodující
zachování správného postupu, procesu. Nechceme porušit Boží přikázání ani
jiná pravidla naší víry, psaná i nepsaná.
Výsledek je něco, co je v Božích rukou,
naší zodpovědností je dodržet správné
konvence. Jedná-li se například o výchovu dětí, nedovolíme jim nic, co je jakkoli
v rozporu s naším pojetím víry.
Při upřednostňování věcí správných
se více než na postup díváme na žádoucí
výsledek. V oblasti rodičovství je potřeba
hledat rozumná řešení, abychom dítěti
zbytečně nekomplikovali život. Otázkou
samozřejmě zůstává, kam až můžeme jít,
co si zkrátka můžeme dovolit a co je už
jasným hříchem.
Máme tedy dvojí přístup ke konání
spravedlnosti – s důrazem na „správné“
a s důrazem na „správně“. Gramaticky jde
o malý rozdíl v diakritice, v životě může
jít o obrovské rozdíly v životech lidí
i církve. Čtenář jistě pochopil, že osobně
se kloním spíše k přístupu typu „správné“. Problém je, že ono „správné“ přesně nelze popsat. Jakkoli bychom vymezili, co je „správné“, v tom okamžiku by
se proměnilo v ono nežádoucí „správně“.
Slovo biskupa
Ročník 24, prosinec 2012
Určitým vodítkem může být život podle principů, nikoli podle předpisů. Vůdčími principy jsou láska k Bohu a láska
k lidem. Poučený čtenář ví, že jde o dvě
přikázání, která Ježíš nazval největšími
v Zákoně. Na rozdíl od Zákona nemá láska vyšlapané cesty natolik předvídatelným způsobem, abychom ji svázali pravidly a definicemi. Otec marnotratného
syna (L 15,11-32) věděl, co se stane, když
nevyzrálému mladému synkovi dá jeho
část dědictví. Věděl, jak jeho syn skončí,
a proto nejednal z tohoto pohledu správně. V danou chvíli však udělal správnou
věc. Syn se po čase vrátil domů, a konec
příběhu všichni známe.
Přeji nám všem Boží moudrost k tomu,
abychom činili věci správné!
Martin Moldan, biskup
3
ŽIVOT V KRISTU
Chvály a uctívání
Tvá nedělní bohoslužba
začíná v sobotu večer…
4
C
hvála a uctívání jsou jedinečnou Ale chvála a uctívání bude pokračovat
činností v rámci Božího králov- dále.
Nechci teď vypadat jako moje učitelství. Jak chvála, tak i uctívání jsou
koncem činnosti samy v sobě. Pokusím ka občanské nauky, která o tomto „pese to ilustrovat: Kážeme, abychom zbu- riferním“ předmětu hovořila jako o nejdovali víru posluchačů. Vyučujeme, aby- důležitějším z celé střední školy. Přece si
chom lidi vyučili v dané oblasti. Dáváme- musíme umět nasadit plynovou masku,
li, chceme některým lidem pomoci. Avšak kdyby nás napadli imperialisté ze zápakdyž chválíme, naše činnost nemá za cíl du... Nechci říkat, že chvály a uctívání
nic jiného, ale sama je cílem, kterého má jsou nejdůležitější. Mluvím na základě
být dosaženo. Toto je jedinečnost chvály toho, co vidím v Písmu – je to duchovní aktivita, která zůstává do nebe. Uvěa uctívání.
Dále je chvála a uctívání jednou z mála domujeme si váhu této informace? My
věcí, ne-li jedinou, kterou děláme zde se doslova už tady na zemi připravujena zemi a která přechází na věčnost, me a cvičíme na chvály a uctívání v nebi.
do nebe. V nebi budou misionáři, ale Pojďme se společně podívat na několik
určitě nebudou misijně pracovat, bu- aspektů chvály:
dou tam evangelisté, ale určitě nebudou
evangelizovat. Komu taky, když tam bu- Vertikální aspekt chvály (já a Bůh)
Chvály a uctívání jsou činností, která se
dou všichni spaseni? Nebude třeba vyučování, protože tam už bude všechno v našem životě projevuje v několika úrovních. Nejdříve bujasné. V nebi nedeme mluvit o verbude třeba pastoChvála a uctívání jsou
tikálním, tedy svisrační péče, protože
jedinečnou činností v rámci
lém vlivu chvály. Ve
bude setřena kažBožího království. Jak chvála,
smyslu já a Bůh.
dá slza z očí, jak
tak i uctívání jsou koncem
Kdykoli chválím Boříká Písmo. To značinnosti samy v sobě.
ha, třeba na bohomená, že duchovní
činnosti, které jsou zde na zemi v rám- službách, je to mezi mnou a Bohem. Neci Božího království, v nebi zaniknou, přicházím chválit kapelu ani nikoho
protože už nebudou mít své opodstat- jiného. Když jsem vedený ke chválám,
nění, tam budeme s nebeským Otcem. přicházím před Boha. Z toho důvodu je
„Mojim snom je vidieť mladú generáciu radikálnych nasledovníkov Pána Ježiša Krista, pre ktorých
uctievanie nie je iba hudba, ale predovšetkým blízky vzťah s Bohom a životný štýl, ktorý mu prináša slávu.“
Miro Tóth — vedoucí hudební skupiny Tretí deň, slovenské
křesťanské kapely. Skupina byla
založena roku 1992 v Košicích
Miroslavem Tóthem, Samuelem
Evinem a Marcelou Bertovou.
Loňské CD nazvané Album 10 je,
jak název napovídá, již desátým
jejich albem. Miro je jedním z pastorů AC Košice, kde vede chvály
a uctívání. S manželkou Veronikou mají dvě dcery.
důležité, abychom měli v pořádku své Kristovu lásku, která přesahuje každé popostoje a životy, abychom chvály a uctí- znání, a dát se prostoupit vší plností Boží.“
(Ef 3,14–19)
vání nebrali na lehkou váhu.
Někdy se stane, že nám Boží věci zevšední. Ztratí hloubku a jiskru. Děláš Vnitřní aspekt chvály
Během chval se v mém nitru něco
něco na způsob duchovní činnosti, forma zůstává, ale obsah se vytratí. To je děje. „Když konali bohoslužbu Pánu a postili
přesně definice náboženství. Zevšednět se, řekl Duch svatý: ‚Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.‘“
může cokoli, dokonce i chvála.
Ze Starého zákona víme, že Bůh za- (Sk 13,2) Tady vidíme jeden z duchovbezpečoval každé ráno svůj lid manou. ních principů, že je to právě chvíle uctívání, kdy k nám Bůh
Na každý den měli čerhovoří a koná v nás.
stvou. Postupně jim to
Když Pán Ježíš řekl na kříži:
Chvály a uctívání
však zevšednělo a tak
„Můj Bože, můj Bože,
jsou tak intimní a tak
si na ni zvykli, že naproč jsi mne opustil?“
silnou
zkušeností
konec říkali: „Ó, jaké
poprvé v životě nazval
v duchovním životě,
to ničemné vločky buOtce Bohem.
jakou je sex v manželdeme sbírat ze země?“
Je důležité, abychom chvály nezačali chá- ství. Musíme být úplně blízko a úplně
pat jako nějakou programovou dekoraci otevření na Pána Ježíše Krista. Právě běbohoslužby. Pak bychom je degradovali hem uctívání může vzniknout něco nona písně. To nejsou písně, to není jenom vého, může být zasazen nový život, cosi,
hudba. Je to prostředek, jak se osobně se- co vyroste a přinese mnohé ovoce.
V mém životě bylo několik zlomových
tkat s Pánem Ježíšem Kristem, abychom
jím mohli být nejen zasaženi, ale i pro- momentů, kdy jsem si skrze zjevení uvědomil Boží velikost, Boží dobrotu a suměněni.
verenitu. Bylo to právě v čase, který jsem
si oddělil pro chvály a uctívání, kdy jsem
Horizontální aspekt chvály (já a ty)
„Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme byl před ním sám. Bůh hledá ty, kdo ho
spolu jeho jméno.“ (Ž 34,4) Chvála má ob- budou uctívat v Duchu a pravdě.
Jak vypadá tvé uctívání? Je to pourovský význam tehdy, když Boha chválíme společně. Silně to povzbuzuje víru, ze těch pět písní jednou za týden? Žikdyž plný sál lidí společně věří a společ- vot v uctívání má o mnoho větší rozměr
než jen společné zpívání písní ve sboně chválí.
Jsem zaměstnaný Apoštolskou círk- ru. V Bibli čteme o Abrahamovi, který se
ví Košice a chodím tedy do sboru jako má setkat s Bohem na tom a tom mísdo práce. Pro mě to ale není práce, pro tě a který řekl Izákovi: „Pojď se společně
mě je to vášeň. Do shromáždění bych poklonit Hospodinu.“ Bůh nám dovoluje
přišel v neděli ráno, i kdybych tam nebyl vstupovat do jeho přítomnosti a k tomu
zaměstnán, společně s lidmi, kteří věří slouží chvála a uctívání. Když jsme s Bostejně jako já, abych zpíval Bohu chvály hem intimně spojení, je otevřen komunia jejich prostřednictvím se znova čerstvě kační kanál mezi námi a Bohem. Často říkám, že chvály a uctívání ve mně mohou
setkal s Pánem Ježíšem Kristem.
V dnešním světě třetího tisíciletí jsme vypůsobit více než někdy série dobrých
nemilosrdně bombardováni ze všech kázání. A to jsem i kazatel. Tam máš Boží
stran rozličnými mediálními vstupy, které jsou „přesekularizované“, „předémonizované“ a „přeerotizované“. Když přijdu
na místo, kde je 30 nebo 600 lidí, aby
uctívali Ježíše a doslova „sezpívali“ nebe
na zem, je to pro mě obrovská injekce
povzbuzení víry. Znovu a znovu si mohu
uvědomovat, že nejsem sám.
Je v tom síla, když dokážeme někam
společně přijít a společně věřit, že Pán Ježíš je ta nejmodernější vůdcovská osobnost na naší planetě. „Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý
nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro
bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus
skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak
abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli
spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat
pravdy nezprostředkovaně, ale přímo
od Božího Ducha. Jak to máš ve svém životě, máš oddělený čas na uctívání Boha?
Máš čas zavřít za sebou dveře od komůrky a jednoduše uctívat nebeského Otce?
Když Pán Ježíš řekl na kříži: „Můj Bože,
můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27, 46),
když poprvé v životě nazval Otce Bohem,
protože se stal za nás hříchem a byl zlořečený, otevřela se opona ve svatyni svatých, do které mohl před tím vejít velekněz pouze jednou za rok. Nyní je tato
svatyně svatých otevřená pro tebe a pro
mne neustále. Pokud toho nevyužíváme,
dobrovolně se okrádáme o sílu a krásu
vztahu s Bohem, která nám právem náleží.
Nejsem jen vedoucí chval, jsem také
pastor (v našem sboru je pět pastorů)
a často říkám, že pokud se tvůj modlitební život skládá ze sborových modliteb
a počítání mastných ok na nedělní polévce, jsi vlažný křesťan. Tvůj vektor duchovního růstu směřuje daleko od Boha.
Do tvého života má větší přístup nepřítel
než samotný Bůh. Není možné, aby takto
vypadal náš modlitební život. Modlitby
ve sboru jsou špička ledovce, která tvoří jen 5-10 % celého objemu ledové kry.
Naše modlitby potřebují mít o mnoho
větší dynamiku a rozměr než jen nedělní
modlitbu ve sboru.
Chvály a uctívání
Ročník 24, prosinec 2012
Evangelizační aspekt chvály
Když u nás v Košicích lidé říkají svědectví, často zmiňují, že při své první
návštěvě sboru viděli, jak lidé z nekompatibilních společenských sfér začali
spolu jako jedna rodina chválit a uctívat Boha, a „nechápali“. Tito lidé si nepamatují, co bylo na kázání, ale pamatují
si, že byli zasaženi chválami a uctíváním.
Nově příchozí lidé dokážou skrze chvály „dekódovat“, že na tom Ježíši něco
bude.
5
ŽIVOT V KRISTU
Pohádky, biblické příběhy a písně,
vše jedeme v angličtině…
Chvály a uctívání
Rozhovor s Mirem Tóthem, vedoucím hudební skupiny Tretí deň
J
e to už asi deset let, co jsi byl
v Olomouci se skupinou Tretí
deň, co je nového ve skupině?
Že jsem byl v Olomouci před deseti
lety, si málem ani nepamatuji, ale novinkou jsou například personální změny. S některými hudebníky jsme se
rozloučili, ale zase jsme přibrali nové
lidi. V současnosti pracuji s několika
formacemi, ale jádro kapely Tretí deň
zůstává stejné. Minulý rok jsme vydali
naše zatím poslední album, Album 10,
které je možné si koupit i v Čechách.
Na něm jsme se poprvé za celou naší
dráhu nechali zviditelnit. Jádro Tretího
dňa zůstává neměnné a kolem něj míváme několik hostů, kteří s námi hrávají buď na větších koncertech, nebo
na domácích pódiích.
Co se změnilo ve tvé službě?
V mé službě se něco změnilo a něco
zůstává, tak jako ve fyzice jsou některé
věci konstantní a jiné, které podléhají
změnám. Už na začátku mi bylo pro- Uvidíme, jak to bude dále, ale myslím
rokováno, že budu mít dva hlavní smě- si, že jsme ještě neskončili. (smích)
ry služby, které jsou zřejmě doživotní,
službu ve chválách a službu kázání Slyšel jsem, že na ně mluvíš anglicky,
Božího slova. To se nemění. Změnou to je záměr?
Ano, je to záměr. Díky Bohu mluale je, že kladu větší důraz na budování nových vůdců. V případě, že bych se vím plynně anglicky, proto jsme se
jednou posunul ve službě někam dále, s Veronikou rozhodli, že ode dne,
rád bych předal pomyslný kolík lidem, kdy spatří světlo světa, budu s oběkteří budou umět službu dále rozvíjet. ma děvčaty mluvit anglicky. Pohádky, biblické příběhy a písně, vše jedeNatočili jste minulý rok nové album, me v angličtině. Máma a zbytek světa
s nimi mluví slovensky. Děti mají fypracuje se už na nějakém dalším?
Máme rozpracovaná další dvě alba. ziologicky čerstvé mozky a do nich
Letos bych měl vydat album, které ne- nová slova ukládáš jako do poliček.
bude pod hlavičkou Tretího dňa, budou Vědí, že mluvím i slovensky, proto mi
to písně spíš s kristocentrickým posel- odpovídají slovensky, ale rozumí všestvím. Rád bych, aby bylo na pultech mu, co říkám anglicky, neboť mé příuž před letošními Vánocemi. Další al- kazy plní. (smích)
bum máme v dílně a nevíme, kdy spatří světlo světa. Je to album starších pís- Máš nějaké přání? Po čem toužíš?
Snů, které mám, je na dvě A4…
ní. Bude to výborný dárek teenagerů
Chtěl bych ale dokázat nalézt rovnopro své rodiče, kteří milují Pána.
váhu mezi tím, jak si zachovat svůj
Můžeš trochu zmapovat svou rodinu? osobní čas s Bohem, a tím, jak být
Ta mapa bude maličká, protože za- dobrým otcem a manželem, a přitom
tím máme jen dva kousky . Bůh nám udělat vše pro to, aby Boží království
požehnal dvěma krásnými dcerami, šlo kupředu.
starší má čtyři roky, jmenuje se NataJirka Bartík
li, mladší Sofie má něco přes dva roky.
6
Chci vás povzbudit, abychom vždycky
chválili celým svým srdcem, protože to
vidí nebe, vidí to peklo a vidí to hledající lidé.
Rozdíl mezi chválou a uctíváním
Není v hlasitosti. Ve chvále jde o postoj srdce, když dobrořečíme Bohu za to,
co pro nás udělal. Chválím Boha, že mi
odpustil hříchy, že přikrývá moje nepravosti, chválím Boha, protože je dobrý
a jeho milost trvá na věky. Vynikajícími
příručkami ke studiu o chvále jsou Žalmy 103, 100 nebo 34. Při uctívání uctíváme Boha za to, jaký je, kým je pro nás.
Nevěřící člověk také může chválit, protože chvála je věc duše a těla, ale uctívat
může pouze znovuzrozený člověk. Je to
kontakt mého ducha s Duchem Božím.
Chvála má být stále viditelná. Chvála je
expresivní, plná radosti a má být hlasitá.
Podle chvály vidíme, v jakého Boha lidé
věří.
Rád vidím chválit Boha lidi, kteří nejsou bílí. Měl jsem možnost vyučovat
o chválách a vůdcovství v Káhiře a v Alexandrii v Egyptě. Viděl jsem tam obyčejné
lidi, kteří žijí pod hranicí chudoby a když
začali chválit Boha, byl jsem zahanbený,
inspirovaný a povzbuzený zároveň. Viděl jsem padesátileté anglikány, jak chválí Boha celou svou silou. Bůh si zaslouží
chvály z celé naší síly, není možné chválit
Boha se založenýma rukama. Bůh, který
se stal šampiónem našich životů, si zaslouží náš potlesk, zaslouží si naše zvednuté ruce a zaslouží si, abychom se mu
klaněli. Často nedoceňujeme, co pro nás
Pán udělal, často poměřujeme duchovní život tělesnými věcmi. Když o někom
řekneme, že je požehnaný, často máme
na mysli, že má mnoho peněz a velký
dům bez hypotéky. My máme o mnoho
víc. Jsme svobodni od každé moci temna. „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“
(Ko 1,13) Před námi je nebe a vítězný život a za námi je hřích a potupa.
Historický aspekt
Bible začíná tím, že Bůh stvořil na počátku nebe a zemi, ale země byla pustá
a prázdná a nad propastnou tůní byla
tma. Mnoho vykladačů Bible, a já se
k nim řadím, tvrdí, že když Bůh stvořil
nebe i zem, bylo nebe stvořeno i s nebeským zástupem. Víme, že existují duchovní bytosti, andělé, které nemají tělo (mohou ho mít za určitých okolností).
Tyto bytosti jsou rozděleny do tří skupin a každá skupina má své „vedoucí“,
cherubíny nebo archanděly. Jedni přinášejí zprávy lidem, těm velí Gabriel. Právě
Gabriel přinesl zprávu Marii, že otěhotní
a porodí Mesiáše. Jiný archanděl, Micha-
el, bojoval s mocností temna. Třetí archanděl byl Lucifer. Měl pod sebou zhruba třetinu andělů. Jeho zodpovědností
byly chvály a uctívání. Písmo říká, že byl
pomazaným zastírajícím cherubem a že
byl krásný a moudrý, ale jeho moudrost
se zkazila. Prorocky o něm hovoří Izaiáš
a Ezechiel (viz Iz 14,11–16 a Ez 28,13–16).
Zde čteme, že jeho pracovní místo bylo
na svatém vrchu Božím, měl chválit Boha,
ale že si začal brát chválu pro sebe. Četli jsme o jeho obchodování, z čehož se
povýšilo jeho srdce a za to byl svržen
z vrchu Božího. „Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé
svaté hoře?“ (Ž 15,1) Ta Boží hora zůstala
prázdná, protože ten, kdo byl zodpovědný za chvály a uctívání, byl z ní svržen.
Dále v tomto žalmu čteme o vlastnostech, které kvalifikují člověka, uctívače: „Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná
Další překážkou jsou předsudky, které
spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,
nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá souvisejí s pýchou. Král David, muž podnic zlého, na svého druha nekydá hanu, po- le Božího srdce, poskakoval při vnášení
hrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, Hospodinovy schrány tak radostně, že
kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisá- mu bylo vidět spodní prádlo. Jeho žena
hl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvář- Míkal jím v srdci pohrdla, že to bylo trapský úrok, nedá se podplatit proti nevinné- né. I když to vyřkla jen mezi okenicemi,
mu. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.“ bylo to před Bohem. Od té doby byla ne(Ž 15,2–5) Měl by to být člověk, který si plodná.
Buďme velmi opatrní a neodsuzujme
střeží svůj charakter. Bohu jde o naše
druhé lidi, třeba podle způsobu uctívání.
srdce, ne o zpěv.
Nevím, jak zněl Bohu zpěv zpěvačky Ale všeho s mírou. „Všechno ať se děje slušWhitney Houston, ale určitě je lepší zpí- ně a spořádaně.“ (1K 14,40) Někdo si třeba
vat napůl falešně s čistým srdcem než řekne, že se nebude ztrapňovat zvedáním
fantasticky a srdce mít daleko od Boha. rukou. Někdy nás mohou tyto předsudky
Pokud někdo přichází před Boha jakoby izolovat od opravdové zkušenosti s chváse nechumelilo a v jeho životě je hřích, lami. Nikdy bych si nedovolil říct, že kažpýcha, lakomství, odsuzování, povyšová- dý musí tancovat a skákat, jinak že není
ní, smilstvo a jiné podobné bahno, Bohu opravdový chválič. Chválení celou svou
duší i myslí znase jeho uctívání nemená pro každého
líbí, protože On je
Tvá nedělní bohoslužba
něco jiného.
svatý. Je pravda, že
začíná v sobotu večer.
Odsuzování. Dok němu přicházíme
Nejde se přepnout
konalou
spravepouze ve jménu Jez konzumenta televize Nova
dlnost máme prožíš a jen skrze jím
na chváliče.
půjčenou od Pána.
zapůjčenou dokonalou spravedlnost, ale je také pravda, že Je rozdíl žít v hříchu a postavit se před
Boha hřích v našem životě bolí. Písmo Pána, jako by se nic nedělo, nebo poslat
nás učí, aby se ti, kteří mají stát na vrchu sebe sama do pekla za to, že jsem někde
Božím, v jeho přítomnosti, zachovávali upadl, protože mě už Bůh nikdy nebude chtít. Bůh je Bohem nových začátků
čistí a ryzí.
a pokání má obrovskou moc.
Neodpuštění. Neodpuštění ti zabráPřekážky ve chvále
Hlavní překážkou je hřích. Bůh nebu- ní v intimním vztahu s Ježíšem, Otcem
de tolerovat hřích v našich životech. Ne- a Duchem svatým. Pokud máš ve svém
vím, zda máte podobnou zkušenost, ale srdci neodpuštění, jednej s tím, protojá často vevnitř vidím, jestli Bůh přijímá že to bude jako batoh na zádech, který
moji chválu a uctívání a jestli ho těší. Jak ti bude bránit v duchovním růstu. Nejsem už zmínil, tvá nedělní bohoslužba odpuštění může být i vůči sobě samému.
začíná v sobotu večer. Nejde se přepnout Nenech ďáblu žádné místo ve svém nitru.
z konzumenta televize Nova na chváli- Vinice má rodit. Správný křesťanský život
če. Nechci pomlouvat televizi, občas tam je funkční a vítězný.
Lenivost. „Bez víry však není možmůže být něco zajímavého, ale opravdu
né se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází
záleží na tom, čím se sytíme.
k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.“ (Žd 11,6
KMS) Je nutné, abychom byli usilovní. Bůh chce, abychom byli lidmi, kterým je spasení dnes o dost bližší než
před půl rokem. Toto se stane tehdy, pokud usilovně budeme pracovat na svém
duchovním životě. „Zákon a proroci až
do Jana; od té chvíle se zvěstuje království
Boží a každý si do něho vynucuje vstup.“
(L 16,16) Buďme houževnatí v hledání Boží
tváře.
Setrvačnost. O tomto aspektu jsem již
mluvil. Jdu do sboru proto, že je neděle
ráno?
Nedisciplinovanost. „Dobrořeč, má
duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu,
nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti
odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život,
věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí
se obnovuje jako mládí orla.“ (Ž 103,1–5)
David přikazuje své duši: Dobrořeč Hospodinu! Někdy nám vysloveně není
do chvály. Disciplinovanost chváliče se
projevuje tím, že dokáže chválit Boha
ne za okolnosti, ale uprostřed jakýchkoli okolností. Chválím Boha uprostřed
problémů. Naší hlavní identitou nejsou
pocity, ale duch. My jsme duch, který má duši a žije v těle. Pokud se chceš
podívat na to, jak vypadáš, potřebuješ zrcadlo. Pokud se chceš podívat, jak
vypadá tvůj duch, podívej se do Bible, která ti řekne, že v Ježíši jsi víc než
vítěz.
Přepis seminářů s Mirem Tóthem, vedoucím chval v AC Košice a leaderem skupiny
Tretí deň, které přednášel ve sboru AC KC
Český Těšín na jaře 2012. Redakčně upraveno.
Chvály a uctívání
Ročník 24, prosinec 2012
7
ŽIVOT V KRISTU
Českých písní je zoufale málo
a špatných překladů
zoufale mnoho…
Chvály a uctívání
Rozhovor s Jiřinou Ginou Čunkovou
8
J
ste křesťanská zpěvačka. Kdy
a za jakých okolností jste uvěřila?
Bylo mi 21 let, měla jsem dvouleté dítě. Manželství nám moc nefungovalo, proto jsem odjela z Prahy k rodičům,
abych u nich trochu načerpala a rozhodla se, co dál. Maminka v té době přijala Ježíše Krista za svého Pána a prožila
nadpřirozené uzdravení, jehož jsem byla
svědkem. Jednou mi u večeře řekla, že
mě Ježíš miluje a jestli se mu dám do rukou, nebudu nikdy litovat. Uvědomovala
jsem si, že můj život nemá žádný pořádný smysl. Manželství v troskách, neumím
vychovávat syna, a jestli je život jen práce, je to dost málo. Také jsem trpěla strachem ze smrti od doby, co jsem se zabývala vyvoláváním duchů.
Klekla jsem a řekla: „Bože, jestli jsi, tak
se mi zjev.“ Pocítila jsem teplo a uviděla
světlo. Byl to pocit, který si i dnes uvědomuji, ale neumím ho dostatečně popsat.
Byla to směs lásky, odpuštění, soucitu,
a to všechno jsem vnímala z Boží strany.
Teď už záleželo jen na mně. Když jsem
zaslechla ve svém srdci: „Odpouštím ti
všechny hříchy“, rozplakala jsem se. Pocitem viny jsem totiž trpěla mnoho let. Bůh
o tom věděl. Kapitulovala jsem a ten večer, 31. 1. 1988, jsem mu vydala svůj život.
Na vašem webu www.jirinamarkovova.
cz jsem se dočetl, že v roce 1990 jste začala sloužit ve chválách...
Ano, hned druhý den jsem řekla o svém
rozhodnutí mamince. Doslechly jsme se
o společenství v Brně (AC) a brzy ho jely
s maminkou navštívit. Tam jsem poprvé
viděla lidi chválit. Dotklo se mě to natolik, že jsem si koupila kytaru, naučila se
tři akordy a zkoušela zahrát písničky, které jsem v Brně slyšela. Po půl roce jsem
přijela zpátky k manželovi a našla KS
Maniny. Manžel uvěřil, začali jsme chodit na skupinku a tam jsem využívala to,
co jsem se na kytaru naučila. Moc slavné
a kvalitní to nebylo, ale touha po Bohu
byla obrovská. Jednou přišel na naši skupinku Jirka Dohnal (misionář v Chorvatsku, pozn. red.) Prorokoval mi, že povedu
Boží lid v této zemi ke chválám a ať se nebráním udělat kroky víry. Zkoušela jsem
si v mysli představit, jak se to všechno
může stát, ale nevymyslela jsem to. Bůh
mě však vedl. Krok za krokem. Duch
svatý byl můj učitel. Skrze Bibli, skrze
modlitbu, skrze sny a vidění, skrze sourozence mě učil, jak milovat Krista a jak
tu lásku stahovat z nebe na zem. Začala
jsem skládat písně a kupodivu se ostatním líbily. A tak to šlo dál a dál .
Gina je křesťanská zpěvačka
a autorka desítek písní a chvalozpěvů. Zpívala s kapelami Life,
Korouhev, hostovala se skupinami Jiný rytmus, Deep Inside, R.E.J,
nyní Alešanka. Natočila tři sólová
alba. Je častým hostem na konferencích napříč denominacemi,
na festivalech u nás i na Slovensku. Napomáhá růstu mladých
umělců, povzbuzuje je a hledá
příležitost pro jejich uplatnění.
Má dvě dospělé děti a jedno dvouleté vnouče a další na cestě. Je zakladatelkou Worship.cz. Pracuje
v TWR-CZ v Brně a od září 2010
se podílí na práci zakládání sboru AC v Novém Jičíně, kde i bydlí.
Dne 10. 11. 2012 se znovu vdala.
Gratulujeme!
Ročník 24, prosinec 2012
příklad, se mi to mluvilo o tom, jak být
ve vztahu úspěšná. Teď můžu mluvit jen
o Bohu, který dokáže člověka vytáhnout
z jakékoli situace. A člověka pokorného
a zlomeného si Bůh velmi použije. Být takovým člověkem je mým cílem a usiluji
o to.
Jste zakladatelkou Worship.cz. O co jde?
Mým posláním je kromě jiného povzbuzovat druhé lidi ke chvále a uctívání.
Netýká se to jen samotné hudby, ale celého života. Chválič byl měl být celistvým
člověkem, který to, co zpívá, i žije. Proto
vzniklo o.s. Worship.cz. Na našich setkáních se učíme, jak být Bohu blíž. Dalším
smyslem je povzbudit nás k psaní českých písní. Nepíšeme, protože zřejmě
nemáme, co psát. A to je tragédie. V devadesátých letech zde bylo tolik autorů.
Kde jsou dnes, pokud zůstali křesťany?
Překladů, a těch špatných, je strašně moc.
Nic nás to nestojí. Přeložíme, zahrajeme
a je to. Podle toho naše chvály také vypadají. Nezpíváme totiž své modlitby a své
příběhy. Nejsou to naše prožitky a naše
emoce, které Bohu vyléváme. Čte-li tento
rozhovor nějaký autor, chválič, kdokoli,
kdo se zabývá chválami, prosím, pomoz
změnit tento stav! Přinesme znovu Bohu
vlastní písně, svá slova a své příběhy. To
nás bude stát hodně. Bude třeba víc klečet na kolenou, trávit více času s naším
Pánem.
Chvály a uctívání
vylekat… Proč ne? Samozřejmě, pokud
Co pro vás znamená slovo chvála?
Chvála je pro mě neustálým projevem máme v kapele směs rockerů, klasiků
vděčnosti vůči Bohu, který mě zachrá- a hip hoperů, bude těžké se shodnout
nil před věčnou smrtí. A jak se projevu- na stylu. Sama jsem to v kapele nikdy
je moje vděčnost? Vírou a skutky přede- moc neřešila. Mám ráda hodně stylů.
vším. Pochvalná slova ještě nemusí nic
znamenat. Bůh si nepřeje, abychom ho Jak je to s autorskými právy? Lze vůbec
chválili ústy a naše srdce přitom bylo ne- používat texty a hudbu během chval
poslušné, nepoddajné a pokrytecké. Po- ve sborech bez speciálního povolení?
Nejsem odborník na autorská prákud mu zpíváme a nejsme ochotni vyprat
va. Vím, že chvály
si ušpiněné roucho,
jako takové od růzzacpává si uši. JestRozvod je strašné zlo. Netýká
ných křesťanských
liže jsme před ním
se totiž jen dvou lidí. Dotýká se
autorů zpívat můa před jeho dětmi
dětí, rodičů, příbuzných, dotýká
žeme, ale horší je,
upřímní a chodíme
se i těla Kristova, zvlášť,
kdybychom je chtěve světle, pak rád nakdyž rozvádějící se stáli
li nahrávat. Když
slouchá našim písdlouhá léta ve službě.
se mi bude líbit píním. Chválou můžeme být tedy i my sami, a kéž bychom byli! seň např. od Hillsongu, kterou přeložím
Záleží, jestli budeme v našich sborech a budu ji chtít dát na vlastní CD, musím
mluvit o životním postoji nebo o písních. se zkontaktovat s autorem písně. Většinou přes nějakého manažera, což je
Tak, tak. Jsem rád, že jste řekla, že chvá- dlouhá procedura. Někteří autoři chtějí
ly nejsou jen písně. Bůh touží přebývat vědět, zda píseň zachovala melodii, fráve chválách svého lidu, jak nás to učí zování atd. Navíc text musí sedět s originálem. Mně osobně přijde jednodušší
Bible. Jak jinak lze ještě Pána chválit?
Slovy. Jakub mluví o našem jazyku. vzít kytaru a věnovat čas přemýšlení nad
Říká, že jazykem se nemá zlořečit lidem novou písní. Českých písní je zoufale
a zároveň dobrořečit Bohu. Tak to být málo a špatných překladů zoufale mnonemá. Ale kolik z nás např. po shromáž- ho. Když někdo hraje moji píseň a někde
dění, kdy jsme zakoušeli Boží přítom- na konferenci si špatně zapsal text a menost, řekne následně slova, která nikoho lodii, mrzí mě to. Myslím, že to stejné
nepovzbudí? Jsme navyklí mluvit hod- by řekli všichni autoři. Ale pokud chtějí
ně, zbytečně, někdy se snížíme k pomlu- moji píseň hrát ve stylu country a je to
vám... Nedáváme si pozor. Jsem přesvěd- pěkné, nevadí mi to.
čená, že i jazyk se dá tréninkem zkrotit.
Nejdřív se ale musí změnit naše postoje, Pokud je mi známo, měla jste nedávno
naše srdce. Zabere to hodně času, ale sto- několik koncertů se skupinou Alešanka
s podtitulem Příběh křesťanské zpěvačky
jí to za to.
o odpuštění a naději. Jde o vztahy mezi
Složila jste mnoho křesťanských pís- manžely, je to tak?
Rozvedla jsem se před sedmi lety, kvůní a natočila jste několik sólových alb.
Vaše písně znají a zpívají v mnoha sbo- li opakované nevěře mého manžela. Odpustit mu nebylo snadné. Bolelo mě to,
rech naší republiky. Těší vás to?
Těší mě to hodně. Vím totiž, že ten byla jsem naštvaná, chtěla jsem umřít.
dar je opravdu od Hospodina a je neza- Rozvod je strašné zlo. Netýká se totiž
sloužený. Vždycky, když navštívím něja- jen dvou lidí. Dotýká se dětí, rodičů, příký sbor a slyším svoji píseň, mám slzy buzných, dotýká se i těla Kristova, zvlášť,
v očích. Vzpomenu si na Jirkovo proroc- když ti rozvádějící se stáli dlouhá léta
ve službě. Jakým příkladem jsme nevěřítví a děkuji Pánu, že si mě používá.
cím?
Můj příběh byl měl odradit ty, kteří se
Nedá mi to se nezeptat na jednu palčivou otázku. V mnoha sborech, a hlavně rozvést chtějí, a měl by povzbudit ty, kteří
v těch tradičnějších, se stále řeší otázka se už rozvedli. Existuje cesta pokání, odstylu hudby ve chválách. Kdysi dávno puštění, obnovení. Na těchto koncertech
mi jeden učitel hudby, dobrý evangelík, se neustále setkávám s lidmi, kteří stojí
tvrdil, že jediná pravá chvála je dechov- ve vážné manželské krizi. Pokud moje výka. Minulý týden mi zas bubeník v naší pověď změní jejich úmysl rozvést se, má
kapele odmítal zahrát jednu starší píseň smysl se lidem otevřít. Víte, není snadve stylu country. Prý se v country nedají né postavit se před lidi a mluvit o svých
prohrách. Pro mě je můj rozvod prohrou.
dělat chvály. Co vy na to?
Jsme lidé s rozdílným vnímáním hud- Ale všechno zlé může být k něčemu dobby. Slyšela jsem chvály v mnoha úpra- ré. Nejsem už dnes tak namyšlená. Tehdy,
vách, a když se v tom či onom stylu umí když všechno fungovalo a naše manželpíseň kvalitně zahrát a zároveň lidi ne- ství vypadalo vzorně a lidé si z nás brali
Amen. Děkuji za rozhovor.
Jindra Novák
9
ŽIVOT V KRISTU
Chvály a uctívání
Vzhledem k tomu,
že texty chval jsou čím dál
kratší a nicneříkající,
tak jsme je úplně vypustili!
Ptali jsme se…
ČÍM JE PRO MNE CHVÁLA?
Viktor Baláž,, AC Vyškov
Chvály považuji
za velmi důležité
v osobním i sborovém životě. Vzpomínám na Pavla
Dolejšího,
který
říkal, že chvála je
vnějšně
vyjádřená vděčnost. Vděčnost v dnešní době
hodně chybí a jako
křesťané bychom měli být vděční Bohu
za vše, co máme. Kéž jsou naše chvály
vyjádřením úcty a vděčnosti tomu, kdo
je pro nás tím nejdražším. Přál bych
si, abychom se ve chválách více zaměřili na Pána Ježíše než na vlastní pocity a prožitky. Chvály jsou také společně
s modlitbami velkou duchovní zbraní,
kterou vyvyšujeme Pána Ježíše, budujeme Boží království a boříme satanovy
pozice.
10
Milan Trávníček, AC Zlín
• jeden ze způsobů, jak Bohu
mohu vyjádřit
vděčnost, radost,
lásku.
• přinášení
oběti, vyjádření poslušnosti. „Skrze
něho tedy přinášejme Bohu stále oběť chvály, to
jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.“
(Žd 13,15)
• velká pomoc pro zaměření mysli, odklon od věcí světa, příprava na setkání
s Bohem. „A zazpívali chvalozpěv a vyšli
na Olivovou horu.“ (Mt 26,30)
• způsob duchovního boje. Kam přichází světlo, tma mizí. Je to také velmi
častá možnost, jak načerpat sílu jít dál.
„Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha,
bral David citeru a hrál na ni. Saulovi to
přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch
od něho odstupoval.“ (1S 16,23)
• modlitba, která se nedá vyjádřit slovy. „Co tedy? Budu se modlit ve vytržení
ducha, ale budu se také modlit s vědomou
myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou
myslí“ (1K 14,15)
• příprava na chvály na věčnosti.
• někdy možnost, jak Duch svatý hovoří
k lidem skrze zpívaný text. „Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek
žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu.“
(Ko 3,6, kral.)
• způsob, jak lidem sdělit evangelium
tam, kde nejde mluvit, ale je možnost
zpívat.
Naše chvály by oživil snad už jen
rozzuřený vosí roj!
Stanislav Hart,
AC – Křesťanský sbor Liberec
Chvála a uctívání patří k nejvyšším
formám modliteb,
kdy Boha již o nic
neprosíme, ani mu
za nic neděkujeme,
ale jen ho vyvyšujeme a jsme s ním.
Líbí se mi Skutky
16,25. Pavel a Silas
měli velký problém
– byli zavřeni ve vězení a nohy měli sevřené kládou. Přesto, o půlnoci, v nejtemnější chvíli, „zpívali písničky o Bohu“.
Nezpívali o svém problému a o tom, co
je tížilo. Zpívali o Bohu, vyvyšovali Boha,
oslavovali ho, byli s ním. I kdyby ve vězení zůstali, byli by naplněni pokojem a radostí. Bůh je ale navíc slavně vysvobodil.
Pavel Harabus, AC Brno
Chvála je projevem
vděčnosti, obdivu a radosti z našeho Pána.
Nemyslím, že musí
být nutně zpívaná, ačkoli zpěv tyto
postoje srdce vyjadřuje nejlépe. Obecně se říká: „Není
mi do zpěvu“. Chvála vyjadřuje, že nám
do zpěvu je, ale motivem je On. Chvála v přesném významu se vztahuje přímo na Boha a měla by být vždy „kristocentrická“. Jsou samozřejmě různé písně,
např. „vyznávací“, kde člověk prostě jen
vyznává svou víru, nebo jiné různě tématicky zaměřené (na pokání, na přímluvu
atd.). Měli bychom však mít na paměti,
že ryzí chvála je vždy zaměřená na Boha
samotného, a podle toho volit přiměřený
poměr mezi těmito druhy písní.
Ročník 24, prosinec 2012
Stanislav Hart, AC – Křesťanský sbor Liberec
Hlad po neustálém poznávání Boha, pokora před Bohem i před lidmi, schopnost
podřizovat se a pracovat v týmu, ochota
učit se, hudebně se vzdělávat a trénovat.
Viktor Baláž, AC Vyškov
Vedle hudebních předpokladů by
měl mít hlavně osobní vztah s Bohem
a být člověkem, který touží po Boží přítomnosti a je citlivý na Ducha svatého.
Osobně jsem přesvědčen, že by měl být
pokřtěn v Duchu svatém a měl dávat desátky. Duch svatý dává zmocnění a desátky jsou jedním z klíčových měřítek naší
poslušnosti a úcty k Bohu, bez které jen
těžko mohu Boha opravdově uctívat. Samozřejmě by chváličům neměla chybět
radost. Chvála by pro hudebníky neměla
být jen nedělní zkušeností, ale jejich každodenní záležitostí. Vedoucí chval by zároveň měl umět vést a povzbudit ostatní
lidi do uctívání.
Pavel Harabus, AC Brno
Myslím, že by to měl být člověk plný
Ducha svatého a vděčnosti a měl by mít
i schopnost lidi do chvály strhnout a improvizovat. Také by měl umět hrát na nějaký nástroj nebo alespoň umět zpívat .
Dávám to záměrně na konec, protože mám někdy pocit, že se hledí nejprve na to hudební nadání. To je nesmysl.
Chválič by měl umět hrát a zpívat jako
kazatel mluvit. Ale umět mluvit není primárním cílem kázání. Záleží na tom, co
kážeme, jak žijeme a chodíme s Pánem.
Tím ovlivňujeme jako kazatelé životy jiných. Stejně tak chválič. Po světě chodí
miliony výborných řečníků i hudebníků.
Služba ve chvalách má obrovský pastorační potenciál. Už jen správný výběr textů,
může vydat za jedno kázání. To je možná
dosud neobjevený rozměr chval. Vybírejme dobré texty a také kvalitní překlady.
Lumír Folvarčný, AC Karviná
Určitě by neměl
mít problém s reptáním.
Opravdový chválič se nenechá
znechutit
těžkostmi
života,
ale i ve zkouškách
chválí svého Spasitele. Dále by to měl
být člověk, kterému
jde o duchovní růst
druhých, a proto jim pomáhá vstupovat
ve chválách do Boží přítomnosti. Pokud
slouží ve chválícím týmu, pak by měl mít
vlastnosti týmového hráče.
V
racela jsem se od kamarádky, která mne ráda vidí také proto, že přivezu kytaru a můžeme si zazpívat
svoje oblíbené křesťanské písně. Byl pátek odpoledne a do vlaku se nahrnula
spousta vodáků. Někteří potichu a spořádaně, jiní velmi hlučně. Jedna taková
rozdováděná parta si sedla vedle mne.
Uvažovala jsem, že si přesednu, ale nakonec se mi nechtělo přelézat jejich vodácké „sakypaky“. Modlila jsem se v jazycích
a tiše navrhovala Bohu, jestli by ti nejhlučnější třeba nemohli na chvíli usnout.
Ale zatím to vypadalo, že se dřív dočkám
toho, že z nich ohluchnu.
Všimli si, že vezu kytaru, a chtěli,
abych jim zahrála. Řekla jsem, že umím
jen křesťanské písně, ale když nepřestali toužit po mém hudebním vystoupení,
vyndala jsem kytaru a spustila. A pěkně
temperamentně, abych překřičela je i hukot vlaku. Co jim zazpívat, aby nemohli
zesměšnit text? A tak slyšeli španělskou
píseň, kterou mne naučila kamarádka
z Bolívie. Křiklouni ztichli a poslouchali. Jeden z nich se zmínil, že se právě
vrátil z Kuby. Španělská píseň jej oslovila. Pokračovala jsem několika písněmi
v hebrejštině. „To už není španělsky, že?“,
zeptal se další z nich. „To je židovsky“,
nadšeně vykřikl třetí. A dodal, jak moc jej
dojal film Schindlerův seznam. Pochválil
mne za to, že hraji židovské písně. S tím
jsem opravdu nepočítala. Melodická píseň je vedla k tomu, že se pohupovali
do rytmu a někteří se v jedoucím vlaku
pokoušeli i o taneček.
Tmavooká dívka mne vyzvala, abych
zahrála, co mám nejradši. A já spustila:
Není vždy slunce na obloze... Slečnu píseň zaujala natolik, že si sedla až ke mně
a přizvala i urostlého blonďáka. Ti dva
pozorně poslouchali i další písně: zhudebněné žalmy a další, které jsem zrovna vylovila z paměti. Druzí už moc neposlouchali, ale my jsme si v rámci možností
užívali písně, které mají texty k zamyšlení. Cesta utíkala, při přestupování mi
blonďák pomohl s těžkou taškou a dívka
se svěřila s tím, že se jedna její kamarádka za ní modlí a že od té doby opravdu
vnímá zvláštní druh ochrany. Ale také mi
jedním dechem vysvětlila, že je nejlepší
věřit bohu, kterého máme v sobě, věřit
svým schopnostem. Co na to říct? Navrhla jsem jí, aby někdy, až jí ty její vlastní
síly dojdou, poprosila o pomoc Ježíše. Že
jí určitě odpoví.
Jak cesta utíkala, mladí se přiznali
k tomu, jak jsem je překvapila, že jsem
na jejich výzvu opravdu začala hrát. Předpokládali, že se urazím nebo jim dám najevo, že s jejich chováním nesouhlasím.
Ubezpečila jsem je, že v Božích očích
jsme všichni hříšníci, takže nemám důvod se na ně zlobit. Blonďákovi jsem
před tím, než jsme vystupovali, předala dva křesťanské letáčky. Se zájmem je
začal hned číst, pak je pečlivě uložil. Při
vystupování se hned tři mladíci chystali
vyndat mi těžkou tašku z vlaku. Rozešli
jsme se s tím, že jsme si popřáli příjemné
prožití nejbližších dnů.
Přiznám se, že mě hlučné chování vodáků opravdu ruší a pohoršuje, ale je vidět, že když se ti mladí setkají s trochou
pochopení, dovedou se chovat i příjemně. Třeba pomoci s taškou ženě, která
by mohla být jejich maminkou...Tím zase
příjemně překvapili oni mě.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Opravdu tak nutně potřebujeme novou aparaturu, mládenci?
Chvály a uctívání, Svědectví
Hudba sbližuje
JAKÉ VLASTNOSTI
BY MĚL MÍT CHVÁLIČ?
11
Chvály a uctívání
ŽIVOT V KRISTU
Zleva: Šimon Bílý, Jana Bílá, Denis Chabibullin, Jiřina Markovová, Jaromír Bílý
Tubistovi zamrzla tuba
a kytara se stala
mučícím nástrojem…
Rozhovor s Jarkem a Janou Bílými
J
12
Dostat nabídku vést chvály v místním
sboru, účinkovat na křesťanském nebo
světském festivale, co by pro vás bylo
nejlákavější?
Hrajeme ve čtyřech odlišných projektech, takže jsme už vyzkoušeli všechno.
Milujeme chvály a křesťanské akce. Většina z nás je ve svých sborech součástí
chválících týmů. Máme ale i osobní zkušenost, že s texty o Bohu lze hrát na světských festivalech a mít i úspěch. Mnozí
lidé hledají odpovědi na své otázky, ale
nemyslí si, že je najdou v církvi. Věříme, že jim musíme jít naproti. Takže pokud by se překrývaly termíny koncertů,
na 90 % dáme přednost světské akci, ale
vždy si zjišťujeme, proč a komu hrajeme.
Modlíme se za své rozhodnutí.
Myslíte si, že křesťanská kapela musí
mít jen křesťansky orientované texty?
Nevím, jak by to šlo oddělit. Narození
do Božího království přece ovlivní všechno v našem životě. Duši, ducha, morálku, vztahy. Pro někoho je text křesťanský
jen, když zazní Ježíš, haleluja, amen nebo
dnes oblíbené šalom. Pokud se tak běžně
vyjadřuje doma, v práci, při nákupu, je to
v pořádku. Pro mě je nálepka křesťanský
nebo nekřesťanský unavující. Buď se mi
to líbí a můžu se s tím ztotožnit, nebo ne.
Mám k pomoci Bibli, Ducha svatého, své
svědomí, ale nemůžu své hranice vnucovat jiným.
ak jste poznali Krista a co vás při- řím dobré zázemí. Jarek je ve chválách
od roku 1991.
vedlo k muzice?
Chválu chápu jako naprosto stěžejní
Krista jsme poznali měsíc poté, co
jsme se potkali ve vlaku. Jediné, co nás věc v životě křesťana. Je to jeden ze způspojovalo, byl vzhled „hippie“. Já patnác- sobů, jak můžeme Bohu vyjádřit svou lástiletá skautka a sportovkyně s pocitem, ku a vděčnost. Jsem přesvědčen, že když
že už mám život za sebou, a Jarek, chlap se jednou postavíme před něj a uvidíme Myslíte si, že kvalita současné křesťanpo vojenské službě. Sportovec teoretik. všechnu tu slávu obklopující Boží trůn ské hudby snese srovnání se světskou?
Podle toho, co slyším
Tím myslím jeho oblíbené intelektuální a když se setkáme tváří
v rádiu a televizi, určitě
sezení nad jasmínovým čajem. Alkoholo- v tvář s naším SpasiteKřesťané jsou tvořiví,
ano. Až na pár výjimek
vé období už měl za sebou. Pár dnů nato lem a rovněž když uviale často jim chybí
je velmi málo původuvěřil jeho blízký přítel a to radikálně díme, z čeho všeho nás
základ řemesla…
ní tvorby. U křesťanů
ovlivnilo život celé naší hippie komunity. Bůh vytrhl a co všechVáže se k tomu mnoho zázraků a dlouhé no nám v Kristu daroval, bude nás veli- je to naopak. Jsou velmi tvořiví, ale zase
povídání, ale z naší původní osmičlenné ce mrzet, že jsme jej na zemi málo chvá- jim občas chybí základ řemesla, protože
party jsme všichni u Krista dodnes. Jarka lili a nebyli jsme mu dostatečně vděční. se neučí od jiných. Samozřejmě v zahraprovázela hudba už od základní školy, já Chválení a uctívání Pána v církvi je ča- ničí je rozdíl ještě znatelnější, tam světs muzikou začínala a jeho obrácení mě sem, kdy my sloužíme Bohu. Čas, kdy ské kapely křesťanskou scénu kopírují.
moc nenadchlo. To hlavní, co jsem teh- nasloucháme kázání, je časem, kdy Bůh Křesťané v zahraničí jsou často špičkaslouží nám. Ani jed- mi v hraní na svůj nástroj, např.: Aaron
dy pochopila, bylo,
no by nemělo být za- Spears, Zorro, Alex Acuňa na bicí nebo
že jít za Kristem znaMnozí lidé hledají odpovědi
Abe Laboriel na basu a další.
nedbáváno.
mená dát mu všechna své otázky, ale nemyslí si,
no i hudbu, a to se
že je najdou v církvi. Věříme,
Jaké by měly být klí- Váš syn Šimon nedávno vystudoval
mi nelíbilo. Jarek cíže jim musíme jít naproti.
čové vlastnosti člově- uměleckou školu. Co si myslíte o uplattil, že potřebuje v životě čistý stůl. Přestal hrát i poslouchat ka, který slouží ve chválícím týmu? Je to nění mladých lidí s uměleckým zaměřením v dnešní době a v naší zemi? Doposlužba pro každého?
sekulární hudbu.
Klíčový je charakter, a to pro jakou- ručujete talentovaným mladým jít tímto
Znám vás ze sboru Křesťanské centrum, koli službu. Charakter poddaný Kris- směrem?
V dnešní době je těžké uplatnit se v jakde jste dlouhou dobu vedli chvály. Co tu. I cholerik apoštol Pavel byl poddán
Kristu. Chvála je podstatnou součás- kékoli práci, ale pokud má člověk tavám říká slovo „chvála“?
Chvály vždycky vedl Jarek a já se snaži- tí života každého křesťana, stejně jako lent, píli, vytrvalost a Boží povolání, tak
la, aby fungovaly zkoušky a příprava. Po- půst, modlitba, čtení Božího slova, koná- se zázraky pořád dějí. Šimon vystudoval
chopila jsem, že nemám pomazání na ve- ní skutků milosrdenství apod., ale je to hudbu, obor bicí. Učí na ZUŠ a k tomu
dení lidí ke chvále, ale moc ráda hraji Bůh, který povolává a dává nám místo hraje v kapelách. Má zázemí a může se
Pokračování na str. 17
s ostatními, skládám písně, snad tvo- v církvi.
Emeritní biskup Rudolf Bubik
se zamýšlí nad Biblí
Prostíráš mi stůl před zraky protivníků.
Právě v den, kdy jsem toto prožíval, jsem
nedokázal moc dobře pochopit, oč se jedná.
Zavolali mě k vyšetřovateli. Byl to strašně
těžký výslech. Řval po mně. Už jsem tam
byl dost dlouho, zesláblý, vysílený a vnímal,
že slábnu. Jenže: Bůh tam byl se mnou a vyřešil to jednoduše. Soudruh vyšetřovatel
dostal hlad. Co se mnou? No tak mě poslal
na celu. Tam jsem byl sám, protože spoluvězeň byl zrovna taky u výslechu. Na cele
jsem našel svůj kastrůlek, něco málo jsem
snědl, a pak zničen, jsem začal chodit
po cele a zpívat. Po dnešní den pamatuji
tu píseň: „Pane můj, prosím tě, pomoz mi, nenech mě zahynout, ochraňuj života loďku mou,
nenech mě utonout.“ Při zpěvu se najednou
mé tělo začalo zahřívat zvláštním teplem.
Mé nitro bylo naplňováno radostí. Zvedl
jsem ruce a začal jsem ho nahlas chválit.
Zpíval jsem píseň, a v tom se mi otevřely
oči a zjistil jsem, že na cele nejsem sám, ale
že ve dvou řadách kolem zdí stojí andělé.
Řada u zdi měla v rukou zvednuté meče
a vnitřní řada se mnou chválila. Naplnila
mě taková radost. Nevěděl jsem však, že to
je na mně vidět. Přišel pro mě bachař a já
měl problém udržet ruce vzadu. Když jsem
přišel, vyšetřovatel už tam seděl. Rukama
držel stůl, tak obkročmo, posadil se naproti
mě a dívali jsme se do očí. Po chvíli doslova
zařval: „Řekněte mi, prosím vás, z čeho vy
máte tak strašně velikou radost?!“ A já mu
říkám: „Pane vyšetřovateli, já měl dneska
oběd!“ Ještě chvíli se na mě díval, pak jeho
ruce spadly ze stolu a hlava málem pod stůl.
Položil mi několik bezvýznamných otázek
a bylo po vyšetřování. Později jsem si uvědomil, že od té chvíle, ten chlap, pokud nemusel, mi nechodil na oči. Tak jsem pochopil, co znamená verš „Prostíráš mi stůl před
zraky protivníků“.
Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě
budou všemi dny mého žití. I tam. On tam byl
se mnou. Tam jsem nejvícekrát viděl anděly,
tam jsem viděl svého Pána. Kdykoli si tento
žalm čtu, vzpomínám na chvíle, které jsem
tam prožíval.
Nechal bych to na tom, že za doby DaviŽ 20,5 KÉŽ TI DÁ, PO ČEM TVÉ SRDCE
TOUŽÍ, KÉŽ SPLNÍ KAŽDÝ TVŮJ ZÁMĚR! da nějací jednorožci mohli být. Mohla být
Skoro bych se bál takto se modlit, když vidím, nějaká zvířata, která už dávno vyhynula.
po čem všem mé srdce dokáže toužit. Spíš po- Každopádně to bylo něco strašného.
třebuji ochránit před svými „dobrými nápady“.
ŽALM 23
Ještěže má Bůh rozum a milost.
Víme, že tě tento žalm provázel ve vězení.
Tady David vychází z toho „Budeš milovat Hospodina, Boha svého, z celého svého srd- Můžeš vzpomenout tento zážitek?
Když jsem přišel do vězení, ze všeho nejce, z celé duše…“ To byl Boží příkaz. A v tom
případě si to klidně můžeme přát. Mohu dříve jsem si dával dohromady Bibli. Nejpřát Maňce: „Kéž ti dá, po čem tvé srdce dřív na kouscích novin na okrajích, pak
touží“, protože vím, že miluje Hospodina, jsem si sehnal papír, a všechny verše, které
a proto v jejím srdci nebude žádná špatná jsem znal zpaměti, jsem si napsal. Od dětství jsem znal Žalm 23, tak jsem ho měl natouha.
Mé záměry? Tak to mi zní jako svévole, psaný. Nastalo údobí, kdy Duch svatý se
od toho pryč. Proč to tu David píše? Vždyť by mnou procházel tento žalm verš za veršem.
Můj spoluvězeň, už coby křesťan, zjistil, že
mohl někoho svést k bludu.
Pokud miluji Hospodina, není to svévole, se modlím a Bůh se mnou mluví, a žádal
protože pak mé záměry budou v souladu mě, abych mu pokaždé sdělil, co jsem přijal.
Nejdřív byl verš první: Hospodin je můj
s jeho záměry. Pokud miluji jeho, tehdy to,
pastýř, nebudu mít nedostatku. Ten den
co smrdí jemu, bude smrdět i mně.
na mě zaútočil satan, jak on to logicky umí,
Ž 21,7 …OBLAŽUJEŠ HO (KRÁLE) RA- a říká mi: „Uvědom si: Jsi tu se svým zničeným zdravím, vidíš, jaká je situace, zima
DOSTÍ Z TVÉ PŘÍTOMNOSTI.
Po Letnicích, kdy máme vylitého Ducha sva- je před tebou. A ty si myslíš, že to vydržíš?“
tého na církev, to chápu, ale jak se mohl ve SZ Najednou mi přišel tento verš: „Hospodin
je můj pastýř, a proto, satane, já nebudu
někdo dostat do Boží přítomnosti?
Ale dostávali se. David mnohokrát po- mít nedostatku v ničem. Nebudu mít neznal Boží přítomnost, Samuel a jiní proroci dostatek ve zdraví.“ Pak přišel s druhou
také. Ano, Bůh chtěl s Izraelem žít a chodit. námitkou: „Stojí proti tobě právníci, všehoschopní lumpové. Ty jsi prostý, obyčejný
Bylo množství těch, kteří s ním žili.
člověk. Ty obstojíš?“ A znovu, Duch svatý
Ž 22,2 BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI jakoby mi podstrčil tento meč, a já říkám:
„Satane, Hospodin je můj pastýř, já nebudu
MĚ OPUSTIL?
O čem tu David mluví? Bůh ho přece doo- mít nedostatek v moudrosti, já jí budu mít
víc než oni.“
pravdy neopustil.
Na další den byl verš: Dopřává mi odpoOpouští Bůh křesťany tak, jak to udělal
v případě Krista na kříži? Jak si můžeme čívat na travnatých nivách (některé překlady hovoří: pase mě), vodí mě na klidná místa
představit duchovní rozměr opuštění?
David byl prorokem a Pán Ježíš cituje u vod. Zaprvé: Ovečka i kráva patří k přetato slova. Jako kdyby mu je předestřel. Je žvýkavcům. Co znamená to odpočívání
jasné, že to David prožíval jinak. Můžeme stád na travnatých nivách? Problém, který
se podívat na jeho život, kolikrát se mu to máme my křesťané: Já znám kdejaký citát
tak zdálo. Utíká před Saulem, jde k Pelištej- z Bible. Ale kráva či ovečka, která nepřežvycům, tam ho konečně král nepronásleduje, kuje, ta umře. Potřebuji tedy Boží slovo neale chová se k němu vstřícně, dokonce při- jen přečíst, ale i přežvýkat, strávit, dostat ho
Ž 24,1 HOSPODINOVA JE ZEMĚ SE
jímá i to, že bude osobním strážcem krále. do morku kostí. A dále pak ta klidná místa VŠÍM, CO JE NA NÍ, SVĚT I TI, KDO
Později přichází do Siklagu a jeho společ- u vod. Nic bouřlivého. Když jsou vody hod- NA NĚM SÍDLÍ.
níci ho chtějí kamenovat. Víte, jak se Da- ně bouřlivé, jsou hodně nečisté. Ale ty tiché
No dobře, proč tedy na svém nechává vládvid cítil? „Proč jsi mě Bože opustil? To je jsou čisté.
nout toho zlého (J 16,11; 2K 4,4)? Je to kvůli
Naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě tomu, že podle práva to tak musí být až do Soukonec. Co dál?“ A jaká byla skutečnost? David se najednou zmocnil, nechal si přinést vede pro své jméno. Ne kvůli mně, ale kvů- du, protože když ten zlý přechytračil člověka,
efód a ptá se Boha. Ono někdy tu jsou situ- li tomu, aby On zjevil svou slávu v církvi, získal i všechny pravomoci, které člověku Bůh
ace, kdy Bůh chtěl Davida odměnit za jeho v nás. Trpět pro něj, žít s ním, vydat o něm spolu s vládou nad světem svěřil?
věrnost. Jeho nepřátelé shromáždili velikou svědectví je výsada, je to něco, co má hodJe jeden malinkatý problém, kvůli kterékořist, vyrabovali kdekoho a kdeco, a Da- notu.
mu nejdřív zabrousíme do filosofie. Co to
I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát je filosoficky svoboda? Ptali se mě jednou:
vid si to měl vyzvednout. A to je v souladu i s tím, co čteme o Ježíši, že pro vše, co ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla „Tvrdíš, že Ježíš Kristus je Bůh. A jak to teda,
učinil, ho Bůh vysoce vyvýšil. Dal mu jmé- a tvá hůl mě potěšují. Tam měl problém můj že On jako Bůh neví všechno? Že neví, kdy
no nad každé jméno. Ale nejdřív i Pán Ježíš spoluvězeň: „Jak tě může potěšovat berla přijde? On řekl, že to ví jen Otec.“ Říkám:
zvolal tuto větu. Takže to je pohled lidský. a hůl?“ Odpověděl jsem: Podívej se: zaprvé, „Na to je jednoduchá odpověď. On se dobOn říká, že mě nikdy neopustí. Ale to ne- ta hůl není v rukou sadisty, ale milujícího rovolně rozhodl, že to nebude vědět. On by
znamená, že nikdy nebudu mít chvíle, kdy Otce, a zadruhé, ta hůl je moje jistota. Ko- to vědět mohl, ale On se rozhodl, že to věnec hole je zaoblen přesně na rozměr krku dět nebude.“ A to je právě to, že my máme
si to budu myslet.
ovečky. Když ovečka začíná nenápadně od- zmínky v Bibli, že plán s Ježíšem už byl před
Ž 22,22 ZACHRAŇ MĚ ZE LVÍ TLAMY, bočovat, najednou cítí pod krkem: „Pojď, založením světa. Bůh stvořil anděly, část
pojď, pojď, maličká, tudy.“ To je moje jisto- z nich se svobodně rozhodla být démony.
PŘED ROHY JEDNOROŽCŮ!
Jednorožci? Jsou to jen vyhynulá nebo bás- ta. Ano, pod krkem to není dvakrát příjem- I s důsledky. Svoboda je tedy v tom, že Bůh
nicky použitá bájná zvířata, nebo to má du- né, ale každopádně je to lepší, než skončit chce mít kolem sebe svobodné lidi. Ale ne
v rukou toho zlého.
chovní rozměr?
svobodné z donucení. Svobodné a milující
Studijní materiál
Ročník 24, prosinec 2012
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
ho. Lásku poznáš právě v krizi. Bůh stvořil mená zachovávat to, co jsem řekl, držet se
člověka, postavil ho na zem a člověk se svo- slova, které jsem řekl. A ne že budu kam vítr,
bodně rozhodl uvěřit, že Bůh je lhář. Tím tam plášť. Ano, psal jsem hodně o lidech,
pádem odblokoval zlo pro tuto zem. Pro- kteří tvrdili, že je-li to ve prospěch určité
to čteme, že veškeré stvoření vzdychá a je církve, můžeš lhát. Ne, nemůžeš. Protože Pán
souženo z toho, co se stalo (Ř 8,22). I stvo- Ježíš řekl: „Vaše slovo budiž ano-ano, ne-ne.“
ření to těžce nese a očekává zjevení Božích
Ti, kdo se odchylují od smlouvy nebo šidí svědecsynů. Čili člověk tímto krokem otevřel sta- tví, budou bez Božího milosrdenství a věrnosti?
vidla zlu a dnes můžeme vidět, že to pokraAle vždyť to Bible sama říká, že k miločuje. Ano, ta země patří Bohu. Ale On se srdnému se Bůh má milosrdně a s převrácerozhodl, že tu zemi, která už je špinavá, po- ným jedná převráceně. Pokud tvoje ano není
užije k tomu, aby se na ní mohli připravit ano, nepočítej, že jeho ano bude ano.
lidé, kteří pak navěky budou v jeho blízkosti, budou ho milovat, budou ho ctít a buŽ 25,22 BOŽE, VYKUP IZRAELE ZE
dou dobrovolně s ním. Ano, my už dnes VŠEHO SOUŽENÍ!
umíme udělat počítače, ale Bůh by to uměl
Jaký účel má taková modlitba, když stejně
lépe. On mohl z člověka udělat počítač, ale víme, že utrpení musí přicházet, že to je Boží
kde by pak byla ta svoboda? On je svobod- nejlepší cesta?
ný, a chce mít kolem sebe svobodné lidi, ty,
Ale má. Dám příklad:. 22 chlapů běhá
kteří ho milují ze srdce, ne proto, že musí. po hřišti za kouskem nafouknuté kůže,
Já bych nenechal žádného zločince a mafi- a když ho konečně dohoní, místo aby ho seána spravovat své území a už vůbec bych si bral a utekl s ním, odkopne ho. (pozn. red.:
ho nenechával, aby pro mě dělal špinavou prá- natočeno v době, kdy probíhalo mistrovství Evci. Odpovědnost za zlo by padala stejně na mě. ropy ve fotbale) Jaký to má význam? Ale víte,
Proč to tedy Bůh tak chce? Nebo to „musí“ chtít? kolik to ty chlapy stojí? Kolik to je dřiny
To je sice pravda, ale kde On má tolik lidí a tréninku a já nevím, čeho všeho? A proč?
nechat se vyřádit, aby se mohli ti, kteří ho Lidé se trápí pro mnohé věci. O to více si
milují, dobrovolně rozhodnout? Nebe si za- uvědomme, že i Bůh, chce-li zjistit, zda ho
neřádit nenechá. My čteme, že země jednou miluji, mě povede skrze zkoušky. Za druhé,
bude zničena, shoří. Takže tady na tomto ono velmi často svědectví vzešlé ze zkoušky
smetišti hříchu nechává se rodit lidi, aby jim má daleko větší váhu.
dal šanci, aby z nich mohl povstat jeho lid.
Kdyby to bylo podle Boží vůle, už dávno by
Problém zla na světě. Člověk je zlem nasáklý Izrael vykoupil na důkaz, jaké to je být vykoua nemůže se ho zbavit bez Krista. Bůh trpí zlo, pen ze soužení.
aby dal ještě čas na záchranu… Dobrá. Když je
Podle jeho vůle – vždyť On řekl Danievšemocný, proč tedy „nevypere“ svět jako špi- lovi přesně, jak to bude vypadat. On mu
navé kalhoty, kdy nasáklá špína zmizí, ale kal- to i na roky vypočítal dopředu. Ale dal
hoty očištěné a krásné zůstanou? Kdyby vypral tam taky dobu pohanů. Když se podíváme
zlo ze světa absolutně, nebylo by se už čím zno- na sochu ze druhé kapitoly knihy Daniel
vu umazat.
a podíváme-li se zpátky, jak to přesně sedí,
Ne, to už nejde vyprat, to shoří, bude to pak pohledem dopředu mohu věřit, že to
zničeno. Ale ještě určitou dobu to musí ne- bude sedět zrovna tak.
chat. On má všechno pod kontrolou, sám
jsem si to musel znovu a znovu připomínat
Ž 26,2 HOSPODINE, ZKOUMEJ MĚ
při psaní knih Nepřemožitelné světlo. U pro- A PODROB ZKOUŠCE, PROTŘIB MOJE
roka Daniele, a kdyby jen tam… Víte, koli- LEDVÍ A MÉ SRDCE!
krát je psáno v Bibli o poslední době? Teď
Není ta žádost trochu „riziková“? Co od toho
mě například zaujalo, že u Jeremiáše Bůh čekal?
dvakrát říká Židům, jaký znovu jednou
Není. Pozor. Nejpřevrácenější je lidské
bude Izrael – „Ale až v posledních dnech to po- srdce. A jen ve zkoušce zjistím, co v něm je.
chopíte.“ On má všechno naplánované. Tady Protože z kopečka po dálnici každý trabant
ale ještě musí povstat určitý počet lidí, kte- jede rychle. Horší je to na cestě do kopce.
ří ho budou milovat a z lásky k němu bu- Takže to vyzkoušej.
dou podle toho žít.
Normálně se obáváme i kontroly z finančního úřadu, od policie nebo u doktora… To měl DaŽ 25,10 VŠECHNY STEZKY HOSPODI- vid asi velkou důvěru v Hospodina, že mu pak
NOVY JSOU MILOSRDENSTVÍ A VĚR- „nevypráší kožich“.
NOST PRO TY, KTEŘÍ DODRŽUJÍ JEHO
Ano, ovšem rozdíl je v tom, že Bůh netrestá,
SMLOUVU A SVĚDECTVÍ.
ale napravuje. Ona ta náprava někdy bolí, to
Dodržovat smlouvu je jasné, ale co to svědec- je fakt, ale On to dělá proto, že miluje.
tví? Máme brát svědectví jako úkol/povinnost
od Boha?
Ž 26,5 SCHŮZKY ZLOVOLNÍKŮ NENÁSvědectví je to, co máme napsáno v lis- VIDÍM, MEZI SVÉVOLNÍKY NEZASEDNU.
tu Římanům: „Srdcem věřím a ústy vyznáNo, král měl asi na výběr, ale co my ostatní,
vám.“ Za ta léta jsem viděl mnoho lidí, jak když musíme zasedat na pracovních poradách,
řvou na shromáždění Haleluja a vznášeli v jídelně či ve škole nebo autobuse? Jak by to
by se pod stropem, ale Pán Ježíš říká: zase- mělo vypadat?
ti na skále. Prudce rostou, ale přijde první
Ale to je tak jednoduché. Stačí, když se
zkouška a je zle. Zachovávat svědectví zna- na takových místech začneš tiše modlit.
V ten moment jsi tam nežádoucí. Ano, když
se jedná o pracovní povinnosti a planě se
tam žvaní, nemusím poslouchat. V jiných
věcech mi Bůh dá radu. Ale většinou se jedná o to, co já chci dělat, kam já rád jdu. To
je ten problém.
Ž 26,11 JÁ PŘEC ŽIJI BEZÚHONNĚ,
VYKUP MĚ, SMILUJ SE NADE MNOU!
David si dost protiřečí. Buď teda žije bezúhonně nebo potřebuje milost a vykoupení.
Míra bezúhonnosti je totéž co míra vyprané látky. Pro jednoho je prádlo čisté,
když ho vymáchá v kaluži, a druhý nato potřebuje prací prášek. Jedná se o to, aby On
byl skutečně tím, kdo určí a kdo vyčistí.
Dnes si také lidé myslí, že žijí bezúhonně, „co
by ten Bůh po nich ještě nechtěl“, ale Bůh dává
ultimátum…
Bezúhonně, dokud se nenaskytne příležitost. Ale pokud se příležitost najde: „Vždyť
ona byla tak krásná, a tak se nabízela…“ –
a různé jiné věci: „Já to našel, co s tím? Nikdo se k tomu nehlásil...“ A nebudu mluvit
o těch, kteří jezdí s vozíkem a sbírají železo
a také se neptají. On sbírá železo, měď a říká:
„No jo, viselo to tam na baráku, ale nikdo se
k tomu nehlásil, tak jsem si to vzal…“ Že to
byly okapové roury, to už je věc další.
Ž 27,13 JAK BYCH NEVĚŘIL, ŽE BUDU
HLEDĚT NA HOSPODINOVU DOBROTIVOST V ZEMI ŽIVÝCH!
Země živých, to je Boží království, nebo Lůno
Abrahamovo, Nová Země…? Opak podsvětí?
Starý zákon neznal to, co zná Nový zákon – neboť Pán Ježíš představil, co se děje
po smrti. Lidé Starého zákona jen důvěřovali Bohu a prorokům. Skutečně, člověk
může žít na zemi a při tom o něm může
Bible říkat, že je mrtvý ve svých hříších.
V Kristu Ježíši jsme živí a jednou budeme
v zemi živých. Ale stejně tak bychom mohli
říct, že třeba chrám byl zemí živých, kam
přicházeli lidé, aby byli u Boží tváře. Můžeme to tedy vysvětlit obojím způsobem.
Můžeme si udělat přehled, co je co?
Jak už jsem řekl, existují dvě oblasti: oblast fyzická a oblast nefyzická. Nevidím anděly, a proto, díky Bohu, nevidím ani démony. Ale oni jsou.
A kde je tedy to nebe?
Kdysi mi kladli otázku: „Jakou rychlostí se Pán Ježíš vzdaloval ze země?“ Já jsem
věděl, když řeknu jakýkoli údaj, namítnou:
„Tak to je teprve kousek od země.“ Kde je
to nebe? Zanechme takového uvažování.
Protože jen v prostoru je čas, rychlost a tak
dále. Mimo prostor toto není. Jakmile tedy
Pán Ježíš opustil prostor, byl hned u Otce,
tam není rychlost. Že to nejde pochopit?
Podívej se třeba na svůj mobil. Před 200
lety by tě za něj upálili, že hovoříš s ďábly…
Ž 28,1 …NEOZVEŠ-LI SE MI, BUDU PODOBEN TĚM, KTEŘÍ SESTUPUJÍ V JÁMU.
O čem tu David píše? Čeho přesně se obává?
Jak dnes, když máme Ducha, tj. když Duch
má nás?
Bůh řekl, a já to mohu za ta desetiletí
Ž 30,7 V DOBÁCH POHODY JSEM
Slyšel jsem o více lidech, kteří se rozhodli
potvrdit: „Ještě budou volat a já se ozvu.“ ŘEKL: MNOU NIKDY NIC NEOTŘESE.
vzdorovat Bohu i přes různá varování, ale pak
On se ozývá. Jen chci podtrhnout, pozor
V době pohody se to dobře mluví, ale když brzy umírali třeba na rakovinu.
na jedno: I Boží mlčení je odpověď. On se přijde nouze… To se David zase něčím pochlubil…
Hřích. Závist ti poznamená a odrovná
ozývá v pravý čas, na pravém místě a pra- Nebo je to jinak?
žlučník. Proto se říká: „Pohlo mu to žluvým způsobem. Problém je, že já mám něV Bibli je psáno, že půjdeš přes řeky, přes čí.“ Různé druhy stresů, to odnese žalukdy svoje představy. Trvalo léta, než jsem vody, přes oheň… Neříká, že nepůjdeš, ale dek. Zrovna tak nervy, srdce. Určité věci
z toho vyrostl. Protože jsem slyšel svědectví, říká: „Ty půjdeš.“ Protože On na této zemi se na našem fyzickém organismu podepíčetl knihu a já nevím co dalšího. Ano, s tím ustanovil církev proto, aby se jí mohl poch- ší. Jiná otázka je, zda ty věci musím nebo
bratrem Bůh mluvil tak, s dalším onak, ale lubit. V poznámkách o Jóbovi to je dobře nemusím dělat. I já sám mám zkušenost
se mnou se rozhodl mluvit jinak. Pokud vystiženo, že když Jób obstál, andělé měli z osobního života, když jsem jako mladý
jsem jeho a žiji s ním, On mluví.
radost, že satan si z toho „sedl na zadek“. Po- kluk musel budovat lepší zítřky našeho stáV knihách Nepřemožitelné světlo popi- třebujeme uvědomit, co Bůh dělá a proč. tu v noci, staří havíři mi říkávali: „Jó, hosuji příklad jednoho člověka z doby Jana
chu, ty si ničíš zdraví.“ Ano, protože v noci
Husa, jak k němu Bůh promluvil. Matka se
Ž 31,7 NENÁVIDÍM TY, KDO SE DRŽÍ máme spát. Ale nebyla jiná možnost. V těžza něj modlila, ale on chtěl odejít od Pána ŠALEBNÝCH PŘELUDŮ, JÁ SPOLÉHÁM ním stroji, fyzicky jsem to zvládal, ale nerdo světa. Jednoho ráno dostal ránu sukovi- NA HOSPODINA.
vy dostávaly pořádně zabrat. A dnes se mi
cí a ležel na zemi. Když se okradený probral,
Co jsou ty šalebné přeludy? Věštby, mystic- kdeco v těle třese. Toto může mít následky,
uvědomil si, co dělal a kam šel. Tam činil ká znamení, náboženské rituály, předpovědi ale vždy musím vědět, kde a v čem žiji, zda
pokání, tam volal k Bohu. Později se s tím z okultních zdrojů (horoskopy, karty…)? Cokoliv to dělat musím, či ne.
lapkou, který ho praštil a okradl, setkal. Po- jiného, než co říká Bůh sám?
prosil ho: „Daruj mi tu sukovici. Protože to
Šalebné přeludy jsou moderní vzdušŽ 33,9 CO ON ŘEKL, TO SE STALO, JAK
byl Boží nástroj, který mě zastavil na cestě né zámky. Ty různé nejobyčejnější sliby: Já PŘIKÁZAL, TAK VŠE STOJÍ.
do pekla.“ Ano, Bůh má různé způsoby.
už budu jiný, já už to víckrát neudělám, to
Tím se myslí jako naprosto všechno, co je kojsou šalebné přeludy. Z hříšníka nevytřís- lem nás i to, co nás přesahuje, den za dnem?
Ž 28,3 MEZI LIDI SVÉVOLNÉ MĚ NE- káš nic jiného než hřích. Jen přijde další Nebo jen při Stvoření?
ZAŘAZUJ, MEZI PACHATELE NIČEM- příležitost a už se v tom veze. Potřebujeme,
Takže opravdu vše je přesně tak, jak Bůh
NOSTÍ. S BLIŽNÍM ROZMLOUVAJÍ O PO- aby skrze Ježíšovu krev byly ze mě všechny chtěl? Nemohl to někdo nebo něco změnit či odKOJI, ALE V SRDCI MAJÍ ZLOBU.
tyto vzdušné zámky vytlačeny, abych mohl chýlit od Boží dokonalosti?
David se obává o sebe. Tady se nepíše, že to žít realitou. Budu-li žít realitou, tak ať věci
Bůh vede zemi na každý den. Když řekl
platí jen na ty „zlé nevěřící“, může to být pří- půjdou tak, nebo tak, já vím, že On bude Jeremjášovi, že babylónské zajetí bude trvat
pad i křesťanů?
se mnou. Že mě přenese a já dojdu vítězně. sedmdesát let, trvalo sedmdesát let. Když
To víte, že může. Kolik už jsem já jich vimi řekl, že dal východní Evropě čtyřicet
děl, a vy taky kolem sebe, medový úsměv,
Ž 31,11 V STRASTECH POMÍJÍ MŮJ ŽI- let komunismu, bylo to čtyřicet let. Tedy
medové řeči… A proto se David modlí a já VOT, MOJE LÉTA V NÁŘKU, PRO MOU to, co řekne, platí kdykoli, protože On svět
s ním: „Otče, chraň mě, otevři mé oči, abych NEPRAVOST MI UBÝVÁ SIL A MÉ KOSTI řídí. Nejde nic udělat jinak, než On dovolí.
to uviděl a nenaletěl těmhle zločincům.“
SLÁBNOU.
Proto dovolil a dal i Hitlera. Uvědomme si,
Jak poznám, jestli mě Bůh nemá zařazenéJak může přijímat tento verš křesťan, kte- že v té době i ten strašný tyran dal někoho mezi svévolníky? Dělám chyby, ale chci být rý je vyučován, že každý svůj hřích má opustit lik věcí, ze kterých se lidé radovali. Napříraději s Bohem.
„ihned“?
klad tady na Těšínsku byl starý rod Larischů
Velmi dobře to poznám právě podle čtvrAmen. Ale je tu jedno maličké ale. Da- a kdekomu ležel v žaludku. Hrabě Larisch
tého verše žalmu 23: „Tvoje hůl mě potěšu- vid miloval Hospodina, ale udělal pořádný uměl dát zabrat. Měl jednu šachtu a další
je.“ Ubezpečuje mě to, že vnímám, že hůl kotrmelec. Bůh mu ho odpustil. A jak pak majetky. Přišel Hitler a von Larish šel dělat
mě přitahuje od nedobrých věcí k Pánu.
bylo Davidovi, když Amnón znásilnil Támar, úředníka a jeho dcera do jeslí ošetřovatelkdyž umřel Amnón, Abšalóm atd. Jak mu ku. To nevíte, kolik bylo po Karviné smíchu,
Ž 29,5–8 HOSPODIN PORÁŽÍ CEDRY LI- bylo? On věděl, proč se to děje. Ano, Bůh že Larischova dcera utírá havířským děcBANÓNSKÉ… NUTÍ POSKAKOVAT LIBA- odpustí, ale někdy si následky musíme nést. kám zadky. Někdy to může vypadat pozitivNÓN JAK BÝČKA… HOSPODIN NUTÍ SVÍ- To je právě problém, který si často neuvě- ně, ale skutečnost jako celek byla hrozná.
JET SE V KŘEČI POUŠŤ KÁDEŠ.
domujeme. Mám takové rčení: „Ano, můžeš Bůh všechno řídí a nikdo nemůže udělat
Proč to dělá? Cedry, Libanon, poušť Kádeš, všechno, ale i s důsledky.“
nic jiného, než co On mu dovolí.
co z toho?
Jednou jsem se pořádně rozzlobil. Slyšel
To nejsou mnohem větší a důležitější důvody jsem svědectví na jedné sesterské konferenŽ 34,9 OKUSTE A UZŘÍTE, ŽE HOSPOchvály?
ci, jak se jedna sestra správně biblicky roz- DIN JE DOBRÝ. BLAZE MUŽI, KTERÝ SE
Uvědomme si, že On miluje i ty nejhorší vedla. Měla nevěřícího muže, ale moc dobře UTÍKÁ K NĚMU.
zvrhlíky. Na některé lidi stačí zavolat: „Pojď si rozuměla s jedním bratrem. A tak odeTo platí i pro nevěřícího, který si chce ověřit,
sem.“ Ale na jiné musí hodit laso a pěkně šla od manžela k mamince a čekala. Do půl že Bůh fakt existuje? Jak „funguje“ takové křessi je přitáhnout. Musíme se naučit umět roku měl její manžel poměr s jinou, ona to ťanství na zkoušku?
s ním chodit. Hůl používá nerad. Proto se zjistila, a protože je v Bibli napsáno, že pro
Nijak. Bůh zná srdce, a na rozdíl od nás,
snažme slyšet, co říká.
cizoložství je možný rozvod, tak se „biblic- vidí. Před ním divadlo nesehraješ. Ale jeky“ rozvedla a vzala si toho bratra. Pokud den příklad za mnohé. Ještě jsme se schᎠ29,11 HOSPODIN DÁVÁ SVÉMU někdo takto chápe Boha a Bibli, jednou zeli po domech, když k nám v neděli přijel
LIDU SÍLU, HOSPODIN ŽEHNÁ SVŮJ LID bude pořádně zklamán.
na shromáždění jeden bratr ze Slovenska
POKOJEM.
a přivedl svého bráchu, který byl vysokým
To jsou dobře viditelné doklady Boží přítomŽ 32,3 MLČEL JSEM A MOJE KOSTI funkcionářem v Praze. Zastavili se u nás
nosti. To slouží na svědectví všem lidem, aby po- CHŘADLY, CELÉ DNY JSEM PRONAŘÍ- na shromáždění. Bratr ze Slovenska říkal:
znali Boží moc?
KAL.
„Nebojte se ho.“ Bylo kázání, byly modlitVšem, ale především nám, aby nám dal
Může mít hřích i trvale negativní vliv by. Za 14 dnů jeho brácha přijel za námi
novou sílu jít do nových bojů. Abychom se na naše zdraví?
z Prahy znovu, ovšem už coby znovuzrozenaučili v něm odpočívat a důvěřovat mu.
Máš tuto zkušenost i z osobního života?
ný křesťan. A vyprávěl: „Když jsem odjížděl
Studijní materiál
Ročník 24, prosinec 2012
15
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
z Prahy, cestou jsem se zastavil a telefonoval domů, moje vnučka umírala na rakovinu kůže. Poslední zprávu jsem měl: „Táto,
několik minut, snad hodin a bude konec.“
Byl jsem zrovna tady, a když jste se modlili,
řekl jsem: „Bože, pokud je pravda, co tu ti lidé
říkají, ty víš o mojí vnučce, jsi-li takový, uzdrav
ji.“ Odjeli jsme odsud, jeli dále a v Kysuckém
Novém Městě byl další sourozenec. Hned jsem
běžel k telefonu a dcera mi říká: „Táto, zhruba před hodinou, nikdo tomu nerozumí, zítra
nám ji dají domů, ona je zdravá!“ On byl nevěřící, a já mohu říct, že to snad byla tenkrát, když
jsme se scházeli po domech, nejmocnější modlitba. On byl nevěřící, ale Bůh viděl jeho srdce.
Ž 34,17 HOSPODINOVA TVÁŘ SE VŠAK
OBRACÍ PROTI PACHATELŮM ZLA, VYMÝTÍ ZE ZEMĚ KAŽDOU PAMÁTKU
PO NICH.
Že by to nefungovalo? Mám jmenovat dlouhou řadu diktátorů, zločinců a zlých lidí, nebo
to David myslel nějak jinak?
Ale ano, funguje to. Když jsem psal knihy
Nepřemožitelné světlo a někdy mě nadzvedávali ti různí diktátoři a inkvizitoři, protože tam kousek od Zlatých Hor jeden upálil
dvě stě lidí, z toho nejvíc žen a dětí, neboť
na mučidlech z žen vymámil, že děti počaly s ďáblem. Proto všechny upálil. A to člověka pěkně nadzvedne. Můj Bůh měl pro
mě jen jednu otázku: „A kde je teď?“ Kde
tito lidé skončí? Jak řekl Pán Ježíš: Lazar je
v nebi, ale nějaký boháč, nemá jméno, těch
boháčů v pekle bude, nějaký hrabě, nějaký
kníže, nějaký bezdomovec, ale Abrahamové,
Davidové a další, budou v nebi.
Ž 34,18 TY, KDO ÚPĚLI, HOSPODIN
SLYŠEL, ZE VŠECH SOUŽENÍ JE VYSVOBODIL.
Co pronásledovaní a zabíjení křesťané inkvizicí, komunisty, muslimy nebo holocaust a pogromy na Židy? Určitě úpěli, určitě činili pokání, ale Bůh je přesto nevysvobodil...
Pán Ježíš nám velmi jasně říká, že pro
jeho jméno budeme trpět. Když jsem psal
ty knihy, můj Otec mi položil jednu otázku:
„Ano, ale víš, jakou hodnotu v mých očích
má mučednická koruna? A víš, že bude navěky?“ Utrpení není dlouhé, ale koruna bude
navěky. Nikdo z nás si neuvědomuje, že inkvizitoři a jiní budou taky někde navěky.
16
Ž 35,5–6 HOSPODINŮV ANDĚL.
Lidé si představují anděla jako vyšší oslňující
postavu v bílém s křídly a případně s plamenným mečem. Co o andělech víme z Písma?
Jaká je jejich moc ve hmotném světě, když
jsou duchovní? Mohou používat běžné předměty, ovlivnit přírodu?
Mohou měnit podobu? Zhmotnit se a vypadat jako lidé?
Prý je pro ně zakázané / nedůstojné jen tak
s námi mluvit, proto nás třeba chrání skrytě
a nevystopovatelně.
O andělech shrnu, že Bible mi je popisuje jako duchovní bytosti. Duchovní bytost může na sebe vzít podobu různého
druhu. Víme, že fyzicky existují halucinace Já na to: „No, nejvýš…“ A netrvalo dlouho
a existují jiné věci, např. fata morgana. Jak a jednoho z těch, kteří byli proti mně tak
je možné, že se mi anděl ukáže a já ho vi- aktivní, vyhodili z práce. Jelikož nebyl ničím
dím v podobě člověka? Bible říká, že když vyučen a byl alkoholik, musel kopat kanály...
byli u Abrahama, jedli. A tak mnohým věřícím lidem jsem nucen říct: „Věz, že teprve
Ž 37,5 SVOU CESTU SVĚŘ HOSPODIv nebi se dozvíš, kolik andělů jsi viděl.“ Proč NU, DOUFEJ V NĚHO, ON SÁM BUDE
to Bůh tak dělá? Proto, aby nám ulehčil si- JEDNAT.
tuaci. Lidé jsou vždy pak nakloněni k tomu,
To je jako lidové přísloví: „Seď panenko
anděly volat, klanět se jim a sloužit jim. v koutě, když budeš hodná, najdou tě.“ Ale takto
Což je nebezpečné. Proto se Bůh rozhodl, si člověk nenajde práci, ani partnera…
že andělé raději budou pracovat jen neviTím se myslí, pomodlit se a čekat, které „dveditelně a tak, abychom pracovali především ře se otevřou a které zavřou“? Bůh chce, abymy. Oni jsou našimi pomocníky, oni mo- chom byli takto pasivní? Jak tomu rozumět?
hou různé věci udělat, ale znovu podtrhuji,
Tohle často špatně chápeme. Když se
pozor: Anděla nesmím vzývat, nesmím se modlím, zároveň i jednám. Lidem se může
mu klanět, nesmím nic. Je to duchovní by- zdát, že se modlím v koutě, ale On mi najedtost, já sám jsem je několikrát viděl, ale vím nou dá pokyn. Najednou někam jdu a najedjedno, že jsou to duchovní mocnosti, jsou nou něco dělám, aniž vím, že něco připramocní v síle a není dobré si s nimi zahrávat. vuji. To znám z vlastní zkušenosti – já jsem
Často jsou andělé zobrazováni s křídly. Mys- nehledal Maňku, ale Bůh mi řekl její jmélíš si, že to je taková lidová slovesnost, která po- no a popsal mi, jak co bude vypadat. Tady
šla z Písma?
na těchto věcech chci jenom ukázat: Svěř
Osobně si myslím, že ano. Neboť lidé svou cestu Hospodinu, On ti v pravý čas pouvažují: Anděl přiletěl, pták má křídla, tu- šle pravého člověka nebo tebe pošle na to
díž anděl taky. Ale Pánu Ježíši, když byl vzat pravé místo a udělá pro tebe tu pravou věc.
vzhůru, najednou křídla nenarostla. Proto
si spíše myslím, že anděl se mi může ukᎠ37,22 POŽEHNANÍ, TI OBDRŽÍ ZEMI,
zat, aniž by měl křídla. I když Jan i Izajáš ZLOŘEČENÍ BUDOU VYMÝCENI.
vidí u trůnu bytosti s křídly, ale taktéž vidíTím se myslí Tisícileté království po druhém
me, že za Abrahamem přicházejí andělé bez příchodu Pána Ježíše a po svázání satana?
křídel. Takže proto bych ta křídla dal spíš
Tady je místo, kde mi jehovisté dokazodo lidové tvořivosti, stejně jako například vali, že země bude navěky. Řekl jsem jim:
rohy u ďábla.
„Ano, tak jako i lidé budou navěky, jedni
v nebi, druzí v pekle, ale v novém těle, ne
Ž 36,9 Z POTOKA SVÝCH ROZKOŠÍ JIM v tom samém. Tak i země bude navěky, ale
DÁVÁŠ NAPÍT.
nová, ne ta samá.
Máš tuto zkušenost z osobního života?
Ne jednou, ne dvakrát. Ano, provedl růzŽ 37,25 OD SVÉ MLADOSTI, A JSEM
nou bouří, ale také byly různé chvíle rozkoší. UŽ STARÝ, JSEM NEVIDĚL, ŽE BY BYL
Nezapomenu nikdy na jeden moment, kdy OPUŠTĚN SPRAVEDLIVÝ, NEBO ŽE BY
jsme za totality během jednoho soustředě- JEHO POTOMCI ŽEBRALI O CHLÉB
ní měli večerní modlitbu, kterou jsem už
Můžeš tento verš potvrdit ze své životní zkuchtěl ukončit, ale nešlo to. Místnost napl- šenosti?
nilo veliké ticho. To ticho jako kdyby bylo
Kdyby jen ze své, ale i ze zkušenosti
hmatatelné. Všichni jsme tam stáli asi půl svých otců a dědů. Bůh se vždy dokázal pohodiny, nikdo se nepohnul a všichni jsme starat. Znám, ne ze svého života, ale ze živěděli: On je tady. Když jsme se konečně ro- vota jiných, i svědectví, kdy chleba neubýzešli, šel jsem se s Maňkou projít, ale ten valo. Ano, On má tu moc to udělat. Znám
pocit rozkoše šel s námi. A tak jsme stáli, svědectví z doby druhé světové války, jak se
drželi se za ruce venku v přírodě, to člověk Bůh dokázal postarat o své děti, jak dokázal
může pocítit i něco z nebeské atmosféry. zajistit potravu, kterou nosili různí „krkavTakových momentů bylo daleko víc.
ci“. Je druhá pravda: Tu není napsáno, že
chleba bude s máslem. Líbí se mi jeden příŽ 37,1–2 NEVZRUŠUJ SE KVŮLI ZLO- klad za mnohé: Jednoho bratra v Rusku zaVOLNÍKŮM, NEZÁVIĎ TĚM, KDO JED- vřeli. Nežili si nad poměry a matka zůstala
NAJÍ PODLE. UVADAJÍ RYCHLE JAKO s dětmi sama. V Rusku i u nás, když někoho
TRÁVA, JAK ZELENÉ BÝLÍ ZVADNOU.
zavřeli, nikdo se nestaral, z čeho žije rodina.
Máš tuto zkušenost? David se musel skrývat Děti klečely a modlily se ráno spolu s máv jeskyních na útěku a to ještě dost dlouho…
mou: „Otče náš…“, a když přišly k tomu
Mám. Když teď vzpomínám na ta léta, ne- „chléb náš vezdejší dej nám dnes“, nejmladvím proč, ale když mě Bůh dal do těžního ší dcerka říká: „Otče, a dneska s máslem.“
stroje, řekl mi: „A tady už budeš až do kon- Máma začala plakat a sourozenci se rozece.“ Což bylo 24 let. Celý čas byli lidé, kte- smáli. Před obědem je však navštívila jedna
ří mě chtěli odtamtud vystrnadit. Ale měl sestra z vesnice a říká: „Nezdržím se dloujsem tam i kamarády, a jeden mi jednou ho. Byla jsem na trhu a chtěla jsem prodat
řekl: „Zase se tady včera bavili o tobě. Prý máslo. Vůbec nikdo mi ho nechtěl koupit.
musíš mít protekci, že tě nejde odsud do- Protože vím, jak žijete, a abych ho nenesla
stat pryč. Že prý ji musíš mít hodně vysoko.“ zpátky, tady ho máte.“
Ročník 24, prosinec 2012
Když se ohlédnete zpět, je něco, co byste
změnili, kdyby to šlo?
Vždycky si kladu otázku, zda jsem
do všeho dala to, co chtěl Bůh. Možná
jsme mohli dojít dál, oslovit více lidí...
Jsem ale moc vděčná za to, kde jsme, protože je to všechno skrze jeho milost a požehnání.
Donebevolající...
ve víře, že časem přeberou a lépe rozviPokračování ze str. 12
rozhodnout, s kým bude hrát. Jeho žena nou naši vizi. Žel po prvním nadšení němá klasický nástroj – hoboj. Ten se učí kteří z různých důvodů odstoupili. Přessnad jen na čtyřech, pěti místech v ČR. to při pohledu zpět vidím obrovský kus
Nestačí, aby byla dobrá, musí být vynika- práce a zázraků. Ustálilo se jádro tak 20
jící, aby se uplatnila. Herci to mají ještě až 25 lidí, kteří jsou moc nadaní a ochottěžší. Je to obrovský nápor na jejich osob- ní se připojit k našim projektům. Tři roky
nost a svědomí. Podobně je to s malíři jsme jezdili s divadelním představením
a grafiky. Studovat umělecký směr je vel- Za hvězdou, koncertovali, skládali, vydali
ká výzva pro mladého člověka. Proto to 2 CD, rozdali při tom 400 Nových zákoosobně nedoporučuji (spíše až po střed- nů. V červenci mělo premiéru naše dalní škole), ale pokud se po zvážení všech ší představení Lusthaus srdce podle rokladů a záporů někdo k tomu rozhodne, mánu Johna Bunyana Poutníkova cesta
z tohoto světa do světa budoucího a knihy J.
budu jej všemožně podporovat.
A. Komenského Labyrint světa a ráj srdKdyž jsem zmínil, že vyhráváte ceny, měl ce, které patří k nejslavnějším křesťanjsem na mysli Moravského vrabce. Co to ským literárním dílům v dějinách vůbec.
je a za jakých okolností jste se k tomu (Další informace na našich stránkách
dostali? Máte ještě nějaká další ocenění? www.donebevolajici.com) Také připraSvého času to byla docela významná vujeme nový projekt gospelpraise, hofolková soutěž, ve které soutěžilo více dinové pásmo chval a svědectví. Kdyby
než 90 kapel. Vítězové mohli hrát na dal- měl někdo touhu se připojit, ozvěte se.
ších festivalech – Mohelnický dostavník, Máme mezi sebou výborné vystudovaZahrada. Přemluvil mě kamarád, ať to né muzikanty, herce a zpěváky, vedoucí
zkusím, když skládám písničky. Jenže chval i pastora. Můžeme sborům nabídneumím zpívat a stydím se, tak jsem po- nout sérii vyučování o chvále, uctívání,
prosila pár přátel a dali jsme dohromady organizaci a vedení kapely, výběru členů
Alešanku. Hned poprvé jsme postoupili i praktické rady k jednotlivým nástrojům.
do finále a nakonec byli, myslím, druzí.
Pro mě to byla jasná Boží podpora. V dal- Slyšel jsem, že kapela účinkuje za kažších letech jsme několikrát vyhráli a na- dého počasí, včetně třeskutých mrazů,
konec i cenu Ostravského rozhlasu. Ta- a za všech okolností, včetně pokročilého
mara Tomoszek (naše zpěvačka) i cenu stádia těhotenství...
Při hraní vánočního představení
za nejlepší hlas. To nám otevřelo cestu
Za hvězdou pár rekordů padlo. V Novém
na další festivaly, do rádia i televize.
Jičíně mínus 8 a v Příboře dokonce míPokud je mi známo, hlavní těžiště vaše- nus 10 stupňů. Pro představu, tubistovi
ho současného působení je s kapelou zamrzla tuba a z nátrubku vypadla 6 cm
veliká ledová ucpávka. Taky kytara s oce„Donebevolající“. Kdy a jak to vzniklo?
Původní projekt DNB vznikl roku 2008 lovými strunami se změnila v mučící
jako platforma pro rozvoj a sjednocení nástroj. Ale když vydrželi diváci, museli
křesťanských umělců. Taky jsme chtěli jsme i my. A v muzikálu Jákob, kde většipřinést radost, víru a osobitost do uctí- na z nás taky hrála, byla Ráchel těhotná
vání Boha. Věděla jsem o několika velmi ještě dříve, než si Jákoba vzala, a derniéru
obdarovaných lidech, které jsme oslovili zahrála v osmém měsíci, a to čekala dvoj-
Čeho chcete dosáhnout?
Vždycky jsme chtěli oslovit evangeliem co nejvíce lidí a taky podpořit další
mladou generaci ve službě Kristu. Těší
nás nově vznikající kapely a jiné projekty.
Chceme jim pomáhat duchovním vyučováním i praktickými radami.
Máte také nějaké veselé historky?
Když pracujete s umělecky zaměřenými lidmi, zažíváte veselé historky pořád.
Nutno podotknou, že veselými se stávají
až později. Nejprve je to chaos a infarktová situace a teprve později je to i vtipné.
Když třeba začínáte koncert bez hlavního kytaristy, který teprve při první písni
skočí na podium (cestou se ztratil), nebo
klasické „sejdeme se na Rohlence“ s někým, kdo ani nesleduje, na jaké je zrovna dálnici. Nebo po 200 km jízdy oblíbené „já nemám paličky, kytaru, efekt apod.“
Život je krásně barevný.
Chvály a uctívání
čata. Většina diváků přičetla její vzhled
specifickému Jákobově vkusu (smích).
Děkuji za rozhovor.
Jindra Novák
17
ŽIVOT V KRISTU
Chvály a uctívání
Ptali jsme se…
Č
ím je pro tebe „chvála“?
Pre mňa je chvála predovšetkým
životný štýl. Vychádzajúc z biblickej perspektívy zistíme, že chváliť Pána
máme doslova vždy a všade. Chváliť inými slovami znamená velebiť, vyzdvihovať, oslavovať, odporúčať, aplaudovať,
uznávať, vychvaľovať, obdivovať, súhlasiť, ďakovať, atď., a to všetko v našom
vzťahu k Bohu a na „chválu jeho slávy“
(Ef 1,1–14). Apoštol Pavol hovorí, aby
sme sa o nič nestarali, „ale vo všetkom modlitbou a prosbou s ďakovaním nech sa oznamujú naše žiadosti Bohu“ (Fil 4,6 ROH). Postoj chvály oslavuje Boha a ďakuje mu nielen za jeho skutky (a čo urobil
pre mňa osobne), ale predovšetkým za to, kým On je. Chvála sa tak
stáva nielen živým dôkazom života z viery bez ohľadu na okolnosti, ale aj nástrojom duchovného boja.
Jaký prostor by měly mít chvály na hlavním nedělním shromáždění?
Verím tomu (pretože Biblia to hovorí), že chvála a uctievanie
majú svoje významné miesto na bohoslužbách a že Boh nachádza zvláštne zaľúbenie a vylieva požehnanie na svoje deti v spoločných zjednotených chválach. Biblia hovorí, že Boh prebýva
na chválach svojho ľudu (Ž 22,4), a že ho máme chváliť v zhromaždení svätých (Ž 22,23; 35,18). Nedáva nám však jasný bohoslužobný poriadok alebo časový harmonogram. Keď Biblia niečo
nehovorí, verím, že to robí zámerne. Napriek mnohým diskusiám
a rôznym záverom na túto tému som stále presvedčená o tom, že
ide o otázku pre pastora a konkrétny miestny zbor, aby skúmali
a prijali správnu rovnováhu v jednotlivých častiach bohoslužieb
a ich formu a boli pripravení ju prispôsobovať. Našou obhajobou spôsobu, ako robíme (nielen) chvály a uctievanie nemôže byť:
„Pretože sme to tak vždy robili.“
18
Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který slouží ve chválícím týmu?
Biblia hovorí, že „Boh hľadá tých, ktorí ho uctievajú...“ (J 4,23–24)
a kladie na svojich uctievačov jasné požiadavky. Ak Boh hľadá, nemali by sme aj my hľadať a nie jednoducho vziať prvého/najviac
vytŕčajúceho, kto vie dobre hrať na hudobný nástroj alebo pekne
spievať? Osobne si myslím, že na ľudí v tíme, ktorí vedú ďalších
ľudí do Božej prítomnosti, by mali byť kladené minimálne také
isté nároky ako na ostatné diakonské služby v zbore. V Starom zákone bol kladený dôraz na čistotu a oddelenosť, v Novom na bezúhonnosť, plnosť Ducha svätého a múdrosť (Sk 6,3). A potom tu
máme požiadavky na diakonov podľa 1Tm 3 a Tt 1. Z týchto a ďalších oddielov môžeme vyčítať niekoľko vecí, zdôrazním len niektoré z nich.
Prvou a základnou charakteristikou uctievača by malo byť čisté
srdce a istota milosti. Základnou prekážkou pri vchádzaní a vedení ďalších do Božej prítomnosti je pocit viny. Boh sa pozerá
na celý život tých, ktorí ho uctievajú a nielen na ich výkon na pódiu. Bezúhonnosť, svätosť a vernosť by mali aj dnes byť základnými požiadavkami na službu svätým. Chváliť a uctievať znamená
dávať a slúžiť. Skutoční uctievači sú služobníci pripravení dávať
a nečakať späť. Karierizmus a sebarealizácia by nemali mať v chválospevovom tíme žiadne miesto. Chvála a uctievanie je prejavom
pokory a poslušnosti. Akákoľvek forma pýchy je vždy veľkou prekážkou v uctievaní.
BA. Slávka Vimpelová, vedúca chvál a uctievania, ACS Martin
Neměli jsme
žádné zkušenosti
s nahráváním…
Rozhovor se členy skupiny Deep Inside
P
řed časem se mi dostalo do rukou vaše první
CD Mojí radostí. Doporučil mi ho můj přítel
a váš pastor Pavel Motyka, kterého tímto zdravím , a opravdu mě velmi zaujalo. Dokonce tak, že
jsme už hráli jednu píseň z alba ve sboru, ve chválách. Jak se to vůbec stalo, že vznikla skupina Deep
Inside a vyšlo toto CD? Zkrátka zkuste se našim čtenářům zeširoka představit.
A. H. Začínali jsme jako chválící kapela v našem
sboru v Oldřichovicích. Postupně jsme ale přicházeli
na to, že bychom chtěli působit i mimo sbor. Troufám
si říct, že klíčovou pro nás byla jedna akce, kde jsme
vystupovali společně s Jiřinou Markovovou (dnes
Čunkovou). Viděla v nás potenciál a nabídla nám spolupráci. Pak už to šlo skoro samo. 
Naše kapela má 6 členů, já (Artur Heider – A. H.)
hraju na kytaru, zpívám a taky se pokouším skládat
písně. Romana Labajová je náš nejmladší člen a rovněž se věnuje zpěvu. Na klávesy hraje Lukáš Walach
(L. W.), který je také vedoucím mládeže v našem sboru. Za bicími sedí David Gryga. Dále máme elektrickou kytaru, na kterou hraje Pavel Motyka ml. (P. M.)
a na basu hraje Marek Raszka (M. R.).
Když jsem začal u CD, prý už máte druhé... Zde je prostor pro skrytou reklamu . Máte webové stránky?
A. H. První CD Mojí radostí bylo spíš jen takovým pokusem. Neměli jsme žádné zkušenosti s nahráváním
Zleva: Marek Raszka, Artur Heider, Lukáš Walach,
Romana Labajová, David Gryga, Pavel Motyka ml.
Pozvánka
na modlitební setkání
S
rdečně Vás zveme na pravidelné modlitební
setkání pro ženy, které se uskuteční v prostorách modlitebny AC v Kolíně dne 12. 1. 2013
od 10:00 hodin. V půstu a modlitbách se zaměříme
na důležité téma: CÍRKEV A SPOLEČNOST. Těšíme
se na Vaši návštěvu.
Olga Moldanová
a vlastně jsme ani nevěděli, co od toho
očekáváme. Kupodivu to dopadlo docela
dobře a o CD byl na české poměry až nečekaný zájem. O dva roky později, jsme
nahráli druhé album s názvem Spoléhám.
Obě nahrávky jsou k dostání na našich
stránkách www.deepinside.cz nebo www.
gospelmusic.cz.
Co vám říká pojem „chvála“?
A. H. Chvála je pro mě vyjádřením
vděčnosti Bohu. Chvála je mnohem víc
než pouze hudba, je to něco, co by mělo
charakterizovat život každého křesťana.
Chvála musí pramenit z lásky k Pánu. Nikdy nemůžeme Boha správně chválit, pokud ho nebude především milovat.
L. W. Je to způsob, jak mohu vyjádřit
svému Bohu svou úctu nebo to, co pro
mě znamená. Skrze chválu se k němu přiblížit a naslouchat, co mi chce říct.
M. R. Pod chválou si představuji vzdání díků a oslavu našeho Spasitele za to,
co vše pro nás vydobyl.
P. M. Pro mě je chvála jedním ze způsobů, jak vyjádřit díky Bohu za milost,
kterou mi dal.
Otázka na tebe Arture, jako na vedoucího kapely. Kdybys byl pastorem a měl
bys sestavit chválící tým ve svém sboru,
podle čeho bys vybíral?
A. H. To je docela těžká otázka (smích).
Myslím si, že žádný univerzální návod
neexistuje, ale určitě bych hledal mezi
lidmi, kteří mají alespoň trochu hudební nadání a chuť na sobě pracovat. Dále
by na nich měla být vidět láska k Pánu
i mimo pódium.
Dostat nabídku vést chvály v místním
sboru, účinkovat na křesťanském nebo
světském festivale, co by pro vás bylo
nejlákavější?
A. H. Jediné místo, kde jsme ještě nehráli, je světský festival. Tato nabídka by pro mne osobně byla asi nejlákavější. Spíš to vidím jako výzvu,
máme velmi přímočaré texty, takže by
nás lidé nejspíš vypískali, ale proč to
nezkusit.
L. W. Asi křesťanský festival.
M. R. Světský festival ne! Co se týče
sboru, tam sloužíme téměř každou
neděli, čili bych bral ten křesťanský
festival.
Myslíte si, že křesťanská kapela musí
mít jen křesťansky orientované texty?
A. H. Nemusí, ale myslím, že je škoda,
když nemá….
L. W. Ano, jinak by to nebyla křesťanská kapela.
M. R. Jednoznačně ano. Buďto svými
písněmi oslavujete svého Spasitele, nebo
někoho či něco jiného, což každopádně
vede k průšvihu.
P. M. Ano, proto je křesťanská, jinak
naše poselství ztrácí význam.
Myslíte si, že kvalita současné křesťanské hudby snese srovnání se světskou?
M. R. Nesnese, máme co dohánět,
i Slováci jsou daleko před námi, o Polácích nemluvě (samozřejmě jim to přeji).
P. M. Myslím, že u nás zatím ne. V zahraničí je kvalita hudby bez problémů
srovnatelná se světskou.
Čeho chcete dosáhnout?
A. H. Chceme, aby naše hudba sloužila lidem, ať už jako chvála nebo
jako prostředek, který jim připomene Boží pravdy a povzbudí je v cestě za
Pánem.
M. R. Aby lidi, kterým hrajeme, nechodili kvůli nám, ale kvůli společné oslavě
našeho Boha.
Děkuji za rozhovor
Jindra Novák
Biblické doktríny
z letniční perspektivy
novinka nakladatelství Křesťanský život
P
o několika letech opět vychází v nakladatelství Křesťanský
život kniha věnovaná ucelenému biblickému učení, které je představeno z pohledu klasické
K letniční teologie.
Zatímco předchozí titul
od významného amerického teologa Stanleye
C
Hortona
nazvaný Systematická teologie svou
povahou a rozsahem aspiroval spíše na oslovení odborné křesťanské
veřejnosti, aktuální titul Biblické doktríny z letniční perspektivy, jehož
je S. Horton editorem,
je určen pro širokou laickou veřejnost.
S. Horton v tomto aktuálním díle
reviduje a rozšiřuje učebnici dalšího
předního letničního teologa W. W.
Menziese, jež byla původně určena
pro vzdělávání laických pracovníků
ve sborech Assemblies of God. V průběhu doby se dílo stalo užitečným nástrojem pro duchovní růst mnoha čtenářů a pro jejich stabilitu ve víře.
Učení Bible je v knize uspořádáno
do šestnácti kapitol vyjadřujících šestnáct základních pravd letniční teologie. Čtenář se setká s takovými tématy,
jako jsou Písmo svaté, osoba trojjediného Boha, osoba a spasitelné dílo
Ježíše Krista, obnovující dílo Ducha
svatého, církev a její poslání, úloha
posvěcení a nadpřirozeného uzdravení v životě církve, požehnaná naděje
Božího lidu, poslední soud apod.
Každá biblická pravda je zpracována uceleným a přehledným způsobem
v rámci jedné samostatné kapitoly.
To jednak usnadňuje její pochopeniha Biblické doktríny z letniční perspektivy je výborným nástrojem pro každého, kdo se chce rychle
a jednoduše seznámit se základními články biblického učení
ohledně takových témat, jako jsou uzdravení, spasení, křest
v Duchu svatém či druhý příchod Ježíše Krista. Věřím, že tato
kniha přispěje nejen k tomu, aby věřící člověk lépe porozuměl
Bibli, ale aby byl schopen přiblížit biblické učení i dalším lidem a zodpovědět jejich otázky. Tento titul by měl být cennou
součástí každé knihovny.
Jason Morrison,
Assemblies of God World Mission
o je pravda?“ tak zněla Pilátova slova, jimiž odpověděl
na Ježíšovo prohlášení „Přišel jsem na svět, abych vydal
„
svědectví pravdě.“ Slova, která jen stěží zakrývají ironii a pohrdání jakoukoli pravdou.
Formulace stěžejních pravd sebou v historii obvykle přinášela i napětí – od ryze akademických diskuzí až po válečné
konflikty. To jen dokazuje, jak je jejich jasné a přesvědčivé vyjádření důležité pro církev i pro společnost. Stejnou měrou to
platí i v dnešní postmoderní době, kdy je v popředí stále více
náboženský pluralismus a mnohé pravdy jsou relativizovány.
Pro letniční hnutí, v dnešní době jedno z nejvýznamnějších součástí světového křesťanství, je pravda – spolu s živou
zkušeností – klíčovým pojmem. Pravdy vyjádřené v Bibli zprostředkovávaly porozumění Bohu a jeho záměrům, okolnímu
světu i sobě samému. Tato kniha se snaží o interpretaci některých základních biblických pojmů (pravd) tak, aby to bylo
dnešnímu čtenáři co možná nejsrozumitelnější.
Martin Moldan,
biskup Apoštolské církve
Nakladatelství
KŘESŤANSKÝ ŽIVOT
ISBN 978-80-7112-164-0
ní a jednak umožňuje poměrně jednoduchou orientaci v knize samotné
a jejích tématech. Každá kapitola je
zakončena sérií studijních otázek, které slouží nejen k rekapitulaci textu, ale i k dalšímu přemýšlení nad
jednotlivými
pravdami Bible. Takto pojatá
struktura kapitol dává
příležitost k tomu, aby
se kniha stala užitečz letniční
perspektivy
ným pomocníkem nejen
pro osobní čtení, nýbrž
i vhodným nástrojem
pro společné studium.
Ačkoliv je kniha napsána jasným, stručným
a srozumitelným způsobem, může
se stát, že čtenář neporozumí některému z teologických výrazů. Proto je
součástí knihy slovník teologických
pojmů. Cenným pomocníkem je i věcný rejstřík umožňující rychlou orientaci v textu, který je uveden na konci
knihy.
Na závěr si dovoluji vyjádřit naději, že si tento titul získá pevné místo
v knihovničkách mnohých čtenářů,
přispěje k lepšímu porozumění biblickým pravdám a pomůže lépe předávat
tyto pravdy těm, kdo se o ně budou
zajímat. Je cenné, že právě v dnešní době charakteristické relativizací
pravdy, může čtenář sáhnout po takové knize a uvědomit si, že pro letniční
hnutí jsou biblické pravdy spolu s živou zkušeností základním aspektem
křesťanského života.
Chvály a uctívání, Recenze
Ročník 24, prosinec 2012
William W. Menzies
a Stanley M. Horton
Knihu je možné objednávat v nakladatelství Křesťanský život za cenu
190,- Kč.
19
Desatero pro 21. století
ŽIVOT V KRISTU
Žádný jiný Bůh
Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neudě- z doby sumerské. Je to úsměvný a přitom
láš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení velice poučný příběh, který je zachován
toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi v jedné ze židovských midraší. Legenda
či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět praví, že Terach, otec Abrahamův, měl
a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, obchod s bůžky (terafim). Byli to domácí
tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem bůžci, které lidé nakupovali v obchodě .
I když se nám to zdá úsměvné, je třeba
navštěvuji vinu otců na synech i na třetí
a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávi- se zamyslet, zda se i dnes člověk neklaní
dí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, věcem, které si koupil v obchodě...
Abraham, tehdy ještě malý chlapec, byl
kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
v obchůdku se svým otcem, když tam při(Ex 20,3–6)
Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso šel starý člověk, který otci řekl: „Jsi bláobětované modlám, víme, že modla ve světě zen, když uctíváš něco, co je mladší než
není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Je- ty.“ To přivedlo Abrahama k zamyšlení.
den. Neboť i když jsou takzvaní ,bohové‘, ať Potom musel otec někam odejít. Mezitím
už v nebi nebo na zemi – jakože jsou mnozí přišla žena s mísou pokrmů pro bůžky,
,bohové‘ a mnozí ,páni‘ – my máme jediné- neboť je bylo třeba krmit, a tak jim předkládali maso a jiné
ho Boha, Otce, od něpokrmy. Než se vráhož je všechno a pro něJe úsměvné a pro nás lidi
til otec Terach, mlahož jsme my, a jediného
21. století až nepředstavitelné,
dý Abraham všechny tesanou modlu. Bude se před ní rozprostírat
Pána, Ježíše Krista,
že člověk se mohl klanět němým
bůžky až na jedno- tváří k zemi, klanět se a modlit se k ní: Vyskrze něhož je všechno,
modlám. Dnes se hlásíme
ho rozbil. Tomu zby- svoboď mě, protože jsi můj bůh! Nic nevědí
i my jsme skrze něho.
k racionalismu, modernismu
lému dal do rukou a ničemu nerozumějí, protože zalepil jejich
(1K 8,4–6)
a postmodernismu.
klacek a otci, který oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nerozuNe, ale říkám, že
to, co pohané obětují, obětují démonům, v hrůze hleděl na rozbité bůžky, řekl, že měli. Nepřijde mu to na mysl, nemá poznání
a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účast- se všichni vrhli na jídlo a ten nejsilnější ani rozum, aby si řekl: Polovinu toho jsem
níky démonů. Nemůžete pít Pánův ka- bůžek srazil hlavy všem ostatním a sám spálil v ohni, také jsem napekl na řeřavém
lich i kalich démonů; nemůžete mít po- všechno snědl. Terach odpověděl, že to uhlí chléb. Upeču maso a sním ho, ze zbytdíl na Pánově stolu i na stolu démonů. není možné, protože jsou vyrobeni ze ku mám zhotovit ohavnost a před dřevěným
dřeva a kamene. Abraham prý tehdy od- špalkem se mám rozprostírat tváří k zemi?
(1K 10,20–21)
pověděl: „Kéž tvé ucho slyší, co tvá ústa Sytí se popelem, svedená mysl ho odklání
stranou. Nevysvobodí svou duši ani si neruhé přikázání si můžeme rozdělit právě vyřkla!“
Je úsměvné a pro nás lidi 21. století až řekne: Není to, co je v mé pravici, falešné?
na tři části. Mohly by se nazývat:
(1) Žádný jiný Bůh, (2) Žádné jiné nepředstavitelné, že člověk se mohl kla- (Iz 44,14–20)
Je to smutný obraz toho, jak se člověk
jméno (3) Žádné jiné evangelium. Začně- nět němým modlám. Dnes se hlásíme
me tedy tou první částí: Žádný jiný Bůh. k racionalismu, modernismu a postmo- klaní modlám. Ono by to i bylo komické
a zábavné, kdyby nešlo o život. U modMezi židovskými legendami lze na- dernismu.
Zvláštní a ubohý stav člověka, které- lářství jde jak o život pozemský, tak přejít jednu o Abrahamovi, když byl ještě
v Uru Chaldejském, což bylo město ještě mu lze ukrást jeho bohy, popisuje třeba devším o život věčný.
D
20
příběh o Lábanovi, jak se rozčílil na Jákoba. Bylo to v situaci, kdy Jákob s rodinou
odešel od Lábana. Ten, když zjistil, že mu
chybí jeho terafim, domácí bůžci, v hněvu rychle běžel za Jákobem. Když ho dostihl, pronesl výčitku: Když už jsi chtěl
odejít, protože jsi velice toužil po otcovském
domě, proč jsi ukradl mé bohy? (Gn 31,30)
Izajáš ukazuje tuto nelogičnost a ubohost velmi výstižně: Toto praví Hospodin,
král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední;
kromě mne není žádný Bůh. (Iz 44,6) Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to
odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste
mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne?
Není jiná skála, o žádné nevím. (Iz 44,8) Pokácel si cedry nebo vzal cypřiš či dub, který
si nechal vyrůst mezi lesními stromy. Vysadil
vavřín a déšť mu dá vzrůst. Pak to je člověku
k topení – vzal z toho, aby se zahřál, také zatopí a napeče chléb; také udělá boha a bude
se klanět: Zhotovil si tesanou modlu, aby se
před ní rozprostíral tváří k zemi. Polovinu
toho spálil v ohni: Tedy na polovině upeče
maso, sní pečeni a nasytí se. Také se zahřeje
a řekne: Výborně, zahřál jsem se a užil jsem
si tepla! A z toho, co zbylo, udělal boha, svoji
proti tobě a vyhladí tě z povrchu země.
Bůh se zjevuje jako žárlivý Bůh
Je modlářství vůbec možné, pokud (Dt 6,13–15)
V listu Korintským čteme, že jsou tzv.
žádný jiný Bůh než ten jeden, pravý, živý
bohové. Ať už v nebi nebo na zemi. Že
Bůh neexistuje?
První přikázání nás přivedlo k poznání, jsou mnozí bohové a mnozí páni. A v 10.
že Bůh je jeden jediný, že je stvořitelem kapitole čteme, že to, co obětují pohavšeho, vykupitelem z otroctví a že si ná- né, obětují démonům. Za náboženstvími,
rokuje celou naší bytost. Touží, abychom za modlářskými systémy stojí démonské
ho milovali celou svou bytostí. Toto po- bytosti, které se nechávají uctívat.
Co je tedy modloslužba? Znamená to
znání ve formě přikázání, zjevení Boží
vůle, které bylo dáno Mojžíši a izrael- se klanět jiným bohům než tomu jedinému pravému, kteskému lidu na Sinaji,
rý je hoden toho
vlastně už před tím
V Bibli vidíme podobnou
jména. Mohli byste
bylo dáno AbrahaBoží reakci, žárlivost, jako je
namítnout, že jsou
movi. Toto přikázáreakce manžela na nevěrnou
také lidé, kteří uctíní bylo dáno Mojžíši
manželku. Modlářství je
vají jednoho jedinédo prostředí tehdejukazováno stejným způsobem
ho boha stvořitele, ať
šího světa, kdy se lidé
jako cizoložství a smilstvo.
jsou to třeba muslia národy klaněli cemové, mormoni nebo třeba mnozí řečtí
lým panteonům bohů a bůžků.
Podíváme-li se na slovo, které jsme čet- filosofové. Někteří filosofové došli k záli: „Nebudeš mít jiné bohy vedle mne“, věru, že je jen jeden bůh stvořitel. Musto „vedle mě“, hebrejsky ‚al-panay‘ vlast- limové pětkrát denně vyznávají, že je jen
ně znamená „v mé přítomnosti“, doslova jeden bůh a Mohamed je jeho prorokem.
„před mou tváří“. Jakoby se Bůh nechtěl Mormoni deklarují, že věří ve stejného
dívat na to, jak poklonkujeme jiným bo- boha jako křesťané. S touto věcí budeme
hům, jakoby na ně žárlil. V Bibli vidíme jednat ve třetí části tohoto přikázání, kdy
podobnou Boží reakci, žárlivost, jako je budeme mluvit, že není žádné jiné evanreakce manžela na nevěrnou manželku. gelium. Že je jen jeden Bůh, jedna cesta,
Modlářství je ukazováno stejným způso- jeden křest, jedna víra. Nyní jen obecně
konstatujme, že i když muslimové nebo
bem jako cizoložství a smilstvo.
Bůh se zjevuje jako žárlivý Bůh. Žárlit jiné kulty vyznávají jednoho jediného
boha, stvořitele, zjišťujeme, že uctívají
však lze jen na skutečné soky, nebo ne?
V prvním přikázání jsme si mnoho- jinou bytost, než je živý Bůh Abrahama,
krát zopakovali, že Bůh, Hospodin, Jah- Izáka a Jákoba, který se nám zjevil v tom
ve, je jediný Bůh, který existuje, který je nejplnějším způsobu v Pánu Ježíši Krishoden tohoto titulu. Jsou jiní bohové tu. Protože v něm přebývala celá plnost
skuteční? A té noci projdu egyptskou zemí Božství.
a pobiji v egyptské zemi všechno prvorozené
od lidí až po dobytek. Vykonám soudy nad Jak vznikla modloslužba?
Modloslužba je přívšemi bohy Egypta. Já,
tomna v základech
Hospodin. (Ex 12,12)
Začalo to právě u Sumerů,
každé lidské rebelie
Píše se zde o souBabyloňané to od nich převzali,
a sebeklamu. První
du nad egyptskými
že nezáleželo na osobní
věcí, kterou udělali
bohy, soud lze vykozbožnosti, ale na rituálu
lidé po potopě, když
nat pouze nad reála obřadech. Vidíte tam to
se civilizace znovu
nou bytostí, ne nad
modlářství? Dva odlišné
rozrůstala, byla věž:
tím, co neexistuje.
přístupy k Bohu? Jeden přístup
A řekli: Nuže, vybudujKdo je mezi bohy jako
je skrze otevřené srdce,
me si město a věž, jety, Hospodine? Kdo je
hledání Boží přítomnosti a jeho
jíž vrchol bude v nebi,
jako ty, vznešený v svavůle, druhý přístup je skrze
a uděláme si jméno,
tosti, budící bázeň slavobřady a rituály, kde je důležité,
abychom se nerozptýlili
nými skutky, činící
jestli jsi udělal ten správný úkon.
po celém povrchu země.
divy? (Ex 15,11) Bůh
Začalo to u Sumerů a pokračuje
Hospodin sestoupil, aby
je zde ukázán jako
to ve všech mrtvých náboženviděl to město a věž,
největší a nejmocnějstvích až dodnes. Je to zvrácená
které lidští synové staší, ale jsou zde srovobdoba toho, co Bůh zjevil skrze
věli. (Gn 11,4–5) Byla
náváni i jiní bohové
Mojžíše, a hlavně jak se zjevil
to lidská snaha uděs Hospodinem. Hosv Mesiáši, Pánu Ježíši Kristu.
lat si jméno a uctívat
podina, svého Boha, se
boj, jemu služ a v jeho jménu přísahej. Ne- Boha svým způsobem.
Základní chybou modloslužby je dáchoďte za jinými bohy, za bohy národů, které jsou okolo vás, neboť Hospodin, tvůj vání nepatřičného místa, které patří výBůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. Ji- hradně jednomu jedinému Bohu, stvonak vzplane hněv Hospodina, tvého Boha, řeným věcem, bytostem, a ne Stvořiteli.
Někdy to mohou být věci, zvířata, lidé
anebo vědomé nebo nevědomé uctívání
démonů. Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří
v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co
lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim
to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli
jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa
jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle,
takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha,
neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili
vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách
do marnosti (a věž Bábel je příkladem takové marnosti) a jejich nerozumné srdce
se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale
stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů (to
je základní blud modloslužby). Proto je
Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, (to je ten
problém!) jenž je požehnaný na věky. Amen.
(Ř 1,18–25)
Věž Bábel byla jasným signálem Bohu,
že člověk se chce klanět dílu svých rukou, že si chce udělat jméno, že chce
vzít věci do svých rukou. Všechna náboženství, která se rozšířila po celém světě,
pocházejí z tohoto místa. Byl to Nimrod,
první mocný, který je zakladatelem baby-
Desatero pro 21. století
Ročník 24, prosinec 2012
Terafim
lonského kultu, který dal do centra sebe
a dílo svých rukou.
O sumerské civilizaci, ze které pocházel Abraham a která existovala dlouho
před tím, se ještě do 19. století nic nevědělo, než se podařilo rozluštit hliněné
destičky. Začalo to právě u Sumerů, Babyloňané to od nich převzali, že nezáleželo na osobní zbožnosti, ale na rituálu
a obřadech. Vidíte tam to modlářství?
Dva odlišné přístupy k Bohu? Jeden přístup je skrze otevřené srdce, hledání Boží
přítomnosti a jeho vůle, druhý přístup je
skrze obřady a rituály, kde je důležité,
jestli jsi udělal ten správný úkon. Začalo to u Sumerů a pokračuje to ve všech
mrtvých náboženstvích až dodnes. Je to
zvrácená obdoba toho, co Bůh zjevil skr-
21
Desatero pro 21. století
ŽIVOT V KRISTU
22
ze Mojžíše, a hlavně jak se zjevil v Mesiá- všem, týrali a obětovali zajatce... Tak nyní
víme, že například v roce 1486 nechal azši, Pánu Ježíši Kristu.
Chtěl bych ukázat krutost a ohavnost técký vládce Ahuizotl u příležitosti posvěcení
modloslužby. Někdy přemýšlíme, proč Hlavního chrámu v Tenochtitlanu obětovat
Bohu tolik vadí modloslužby? Bůh reagu- na dvacet tisíc osob. Někteří z nich byli váje na málo věcí tak podrážděně, jako prá- leční zajatci, jiní zřejmě patřili k jeho podvě na modloslužbu. Snaží se nás varovat daným. Aztécké rukopisy i španělští kronikápřed modlářstvím. Protože nás Bůh milu- ři se touto hromadnou popravou a mučením
je, chce, abychom byli svobodni od zajetí zabývají detailně. „Muže, ženy i děti poutali do řad provazy, které měli protaženy nosdémonských kultů!
Dnešní doba se snaží hlásat toleran- ními přepážkami,“ začíná zevrubná dobová
ci a přijetí každé kultury. I když se zdá, reportáž. Zajatci vyčkávali – než byli obětože něco vede vpravo a něco vlevo, v ko- váni – ve čtyřech dlouhých řadách táhnoucích
se několik kilometrů.
nečném důsledku prý
Obětování trvalo čtyři
vše vede k bohu...
Je třeba si uvědomit, že tito lidé
dny. Autorky se zaNěkterá nábožennebyli sadisté, oni pouze toužili
měřují na hlavní způství vypadají docela
po usmíření se s Bohem.
soby obětování: stětí,
mírumilovně. Není
Démoni, kteří je vedli k těmto
rituální mučení, utoto jen onen sebepraktikám, zneužívali lidskou
pení a oběť krve a vyklam, kterému podtouhu po Bohu. Každý člověk,
rvání srdce. K obětem
léhá dnešní západní
jak řekl Augustin, má v sobě
bohům patřilo i sebesvět ohledně islámu.
zakotvenu touhu po Bohu.
trýznění, kanibalismus
A přitom, když bychom četli Korán, jsou tam Súry, které a stahování kůže zaživa. Přičemž technika
říkají: Zabij je, nenech nikoho naživu... Jsou obětování byla pečlivě vypracovaná. Obětotam místa, která nejsou přeložena tak vání srdce, „při kterém se myokard přestázpříma, jak jsou napsaná v arabském tex- vá stahovat několik sekund poté, co je zaživa
tu, z toho důvodu, že by to anglicky mlu- vytržen z hrudního koše“, a krev z přervavícího čtenáře uráželo... Podle islámu je ných cév tedy ještě stačí potřísnit božský idol,
ovšem inspirovaná pouze arabská verze. patřilo k základní povinnosti obětníků. Dle
Na univerzitách se hovoří o láskyplnosti svého přesvědčení totiž museli „krmit slunce,
islámu, prý je třeba ji pouze objevit a po- aby nedošlo k zániku světa.“
Co to říká dnešmoci muslimům, aby
ní svět? Mějme úctu
na to sami přišli.
„Bůh je pouze nad oblastí
ke kultuře těch druUrčitě jste četli
života zvanou „náboženství“,
hých? Citace uvádím
něco o mayské civiliale samotný náš život pak
záměrně, abychom si
zaci. Možná jste byli
má pod kontrolou celý panteon
uvědomili ohavnost
uchváceni, jak „mírubožstev: kariéra, majetek,
modlářství. U Mayů
milovná“ to byla civichtivost, sebeúcta, rodina,
se děti určené k obělizace – oproti třeba
přátelé (vrstevníci),
tem prodávaly, pokud
Inkům a Aztékům.
zábava, móda…“
byly neposlušné a zloJak byli vyspělí, znali
astronomii, měli pyramidy... Ale kdybyste bivé. Pokud děti po cestě na obětiště plachtěli vědět, co se dělo na vrcholcích je- kaly, bylo to dobré znamení, slibující hojný
jich pyramid, můžete se podívat na film déšť, a tak kněží „děti trápili a šlehali, aby
od Mela Gibsona. Nebyly to hrobky jako slz bylo co nejvíce, citují autorky františv Egyptě, ale byla to obětní místa, kde se kána Sahagúna. Je třeba si uvědomit, že
obětovali lidi. Nedávno jsem četl v Lido- tito lidé nebyli sadisté, oni pouze touživých novinách článek Jáchyma Topola li po usmíření se s Bohem. Démoni, kteo nové knize Krvavé rituály Střední a Již- ří je vedli k těmto praktikám, zneužívaní Ameriky. Není to žádná fabulace, na- li lidskou touhu po Bohu. Každý člověk,
psaly to tři mladé vědkyně specializují- jak řekl Augustin, má v sobě zakotvenu
cí se na Mexiko a Andy, znající mayské touhu po Bohu. A neuklidní se dříve,
písmo. Když popisovaly kdysi tuto kul- než je naplněna. Toho zneužívají
turu dobyvatelé, všichni nad tím mávli duchovní proudy, které dostárukou a nikdo tomu nevěřil. Ovšem re- vají tyto lidi do zajetí. Ty inalita je daleko horší, než popisovali tito diánské rituály jsou pou„conquistadoři“. V knize se píše: Podle ze jedním příkladem!
překonaných představ ale žily mayské a pře- Třeba kult Baalů
daztécké společnosti do příchodu Evropanů a Aštart s orgiemi
v jakýchsi bukolických oázách, kde se jejich a kultovní prostitučlenové věnovali poezii, astronomii a ob- cí. Jednou mi říkal
časným neškodným „květinovým válkám“. jeden bratr, který
Tato idealizace ale bere za své. Nyní víme, byl kdysi zapojen
že i Mayové vedli krvavé války všech proti do okultismu, že
se mu zjevovali démoni v podobě egyptských bohů. Ale vraťme se k Baalovi. Baal
byl „zodpovědný“ za růst. Sochy Aštart
(kult plodnosti) byly nalezeny na mnoha místech, kde žili Izraelci. Molochovi
se obětovaly děti a dělali to, žel, také Izraelci, které Bůh potom za to soudil. Rabínské spisy popisují Molocha jako: bronzovou sochu s lidským tělem, ale býčí hlavou,
dutou uvnitř, ale rozžhavenou ohněm. Děti
byly dávány dovnitř a upáleny, zatímco silná hra na bubny přehlušovala jejich křik. Byl
to amonitský bůh, a i když nám to připadá zvrácené a zvěrské, je třeba si položit
otázku: Komu se dnes obětují nenarozené děti? Ten bůh má možná tvář pohodlí,
sobectví, ale z Božího pohledu je stejně
ohavný jako Moloch.
Nikoho ze svého potomstva nenecháš provést ohněm Molekovi; neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. (Lv 18,21) Zákoníci a farizeové dovedli k dokonalosti
lavírování kolem Božího zákona. Vrcholem je pojednání z Talmudu, kde je argumentováno, že když někdo provedl ohněm všechny své děti, nebyl vinen tímto
hříchem, neboť Mojžíš říká „tvoje símě“
(jedn.) a ne „všechno tvoje símě“ (množ.).
Ať se u tebe nenajde ten, kdo by provedl svého
syna či svou dceru ohněm, věštec přinášející
věštby, hadač ani ten, kdo vykládá znamení,
ani čaroděj. (Dt 18,10) Provádění ohněm
Molocha bylo na stejné úrovni jako čarování. A pak čteme o nejmoudřejším králi
Šalomounovi, synu Davida, který byl mužem podle Božího srdce: Tehdy Šalomoun
postavil na hoře, která je naproti Jeruzalému, návrší Kemóšovi, ohavné modle Moábců,
a Molekovi, ohavné modle synů Amónových.
(1Kr 11,7) Do tohoto byl uveden skrze
dary panovníků, mezi kterými byly i dcery, se kterými bylo „politicky korektní“ se
oženit. A pak je psáno: Prováděli své syny
a dcery ohněm, zabývali se věštěním a znameními, zaprodali se, aby páchali to, co je
zlé v Hospodinových očích, a tak ho provokovali k hněvu. (2Kr 17,17) „Vystavěli Baalova návrší, aby své syny spalovali ohněm jako
zápalné oběti Baalovi, což jsem nepřikázal,
ani jsem o tom nemluvil, ani mi to nepřišlo
na mysl.“ (Jr 19,5)
Mayská pyramida
alespoň několik příkladů: Umrtvěte tedy
své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které
je modloslužbou. (Ko 3,5) Minimálně lakomství a zlá žádost jsou zde popsány
jako modlářství. Pro Boha to jsou postoje stejně ohavné jako ty strašlivé modly
starých Izraelců. Michael Horton dodává,
že v době, kdy máme mikrovlnné trouby,
Je možná modloslužba i dnes?
U nás, v západní civilizaci s židovsko- NASA, televizi a lékařský pokrok, se zdá,
křesťanskými základy? Je to možné najít že je tím maskována hloupost a nezralost
i v našich životech? Ve Zjevení je psá- v intelektuální, emocionální a duchovní sféře našeho živono, že až do posledta. Přes to všechno
ní doby budou lidé
Pokud nám na někom
je dnešní svět stejně
otročit modlám: „Ale
skutečně záleží,
primitivní v klanění
ostatní lidé, kteří nebychceme, aby věděl,
se všem modlám, jen
li těmito ranami zabiti,
že k Bohu vede jen jedna cesta.
ne Stvořiteli, stvose neodvrátili od skutků svých rukou: nepřestali se klanět démo- ření a ne Stvořiteli. Br. Horton měl senům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, ka- tkání s jedním člověkem z Evropského
mene i dřeva, které nemohou ani vidět ani parlamentu ve Štrasburku, který měl naslyšet ani chodit.“ (Zj 9,20) Dnes se pře- vrhnout politické uzákonění ohledně gece lidé neklanějí „Radegastům“. Chodí netického inženýrství. Tento člověk mu
se tam za turistickou atrakcí... Součas- řekl, že je to taková zvláštní práce, proná podoba Radegasta připomíná spí- tože si uvědomuje, že i když jsme velice
še indiánský totem (autor je Čech žijící sofistikovanou společností a zdá se, že
v Americe), ale původní podoba měla jsme automaticky také na stejné úrovni
mužskou tvář, býčí hlavu, ženské prsa i po etické a morální stránce, je to klam.
a těhotné břicho. Možná se tomu Ra- Vždy se to vrací do výchozího problému,
degastovi dnes nikdo neklaní, ale přeci k té základní rebelii, kterou člověk nosí
jen je třeba dodat, že v dnešní době i to sám v sobě.
Laureát Nobelovy ceny Sir John Eccles
klasické pohanství je silně na vzestupu,
všechny staré kulty včetně Aššery jsou poznamenal, že moderní věda se stala
na vzestupu. Určitě jste viděli lidi uctí- pověrou tím, že se snaží zabrat místo návat Královnu nebes, že? To je jeden z nej- boženství a vysvětluje věci, které přesastarších a nejmocnějších kultů na světě. hují její kompetenci.
Ve filmu Vyhnaný: žádná inteligence není
Mohli byste se splést, když domněle uvidíte na obrázku Madonu s dítětem, ale dovolena židovského komika Ben Steina
přitom je to bohyně Izis se svým dítě- je ukázáno, jak jsou pronásledováni vědtem Horusem. Horus byl napodobeni- ci, kteří nehrají podle not oficiálně správnou toho, co máme v Ježíši Kristu. Mys- né vědecké teorie, kterou je materialisticlím, že všichni víte, o co se jedná. Děti ká evoluce. Vědci, ať už křesťané, nebo ne,
sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy kteří říkají, že za stvořením stojí velice
zadělávají těsto, aby pekly koláče královně důmyslná inteligence a že nic nevzniklo
nebes. Lijí úlitby jiným bohům, aby mě roz- náhodou, jsou pronásledováni a vyhánězlobili. (Jr 7,18) Kult královny nebes byl ni ze svých zaměstnání. Ukazuje také spov Sumeru, Babylonu, Egyptě a až dodnes jení mezi uctíváním vědy a nacismem, koto je jeden z nejsilnějších kultů. Někde munismem a podobně. Říká, že pokud se
jsem četl, že uctívání Alláha v té původní,
předmuslimské podobě byl ženský kult,
patřící do stejné kategorie jako kult Izis,
Aštarty, Diany efezské nebo Královny
nebes.
Michael Horton, autor různých komentářů, mluví o tom, jak jsme si Boha
líží se rok 2013 a s ním i 400.
„ochočili“, jak jsme mu vymezili patřičné
výročí posledního vydání
místo ve svém životě: „Bůh je pouze nad
Bible kralické. Do lednového
oblastí života zvanou „náboženství“, ale
čísla připravujeme, věříme, zajímavé
samotný náš život pak má pod kontro„počteníčko“ na toto téma a chtěli bylou celý panteon božstev: kariéra, majechom vás, naše věrné čtenáře, požátek, chtivost, sebeúcta, rodina, přátelé
dat o odpověď na otázku: Který z pře(vrstevníci), zábava, móda…“
kladů Bible nejraději čtete? Anketa je na
Tímto se dostáváme mnohem blíž obwww.apostolskacirkev.cz. Stačí jen
lastem, které se dotýkají našich životů.
kliknout na správné okénko a je to.
A o nich budeme více mluvit příště. Ale
Když budeme příště mluvit o mnohých „hezkých“ věcech, které ovšem patří
do kategorie modlářství, je třeba si uvědomit, že jsou, z Božího pohledu, stejně ohavné jako to, co jsem právě popsal.
Každá modloslužba vždy přivede člověka
k páchání těch nejhorších zvěrstev.
vezme teorie evoluce až do důsledků, nemůžeme se pak divit nacistům, kteří jen dotáhli do konce teorii o přirozeném výběru.
Když vytvoříme systém, který má nahradit Boha, i když je velice sofistikovaný a inteligentní, nutně vytváříme modlu, která se nakonec stane stejně krutou
a bezcitnou, jako to bylo u kananejských,
mayských nebo aztéckých bohů. Každá
věc, která spadá do kategorie modlářství,
může vypadat ve tvém životě velice nevinně. Třeba jakákoli závislost.
Jediné, co nás ochrání před otroctvím
modloslužby a klanění se démonům
a práci svých rukou, je uctívání živého
Boha, zjeveného v Pánu Ježíši Kristu. On
je obraz neviditelného Boha. On jediný.
Nemáme právo si zhotovit obraz Boha
jakýmkoliv jiným způsobem, jeho nelze
takto omezit. Bůh se rozhodl poskytnout
nám dokonalý obraz toho, kým je. Přišel
na tuto zem a stal se Pánem a Mesiášem,
Beránkem, který byl obětován za nás. On
je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo
autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro
něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá. A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal
ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo,
aby v něm přebývala veškerá plnost a aby
skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže – aby [skrze
něho] smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.
(Ko 1,15–20)
Pokud jsme zdvořilí, nebudeme ukazovat druhému, že jeho cesta je špatná.
Ale pokud nám na někom skutečně záleží, chceme, aby věděl, že k Bohu vede jen
jedna cesta. Není to tak, jak je dnes populární, že každá cesta nakonec nějak vede
k Bohu. Je jen jedna cesta: skrze přijetí
toho Beránka bez viny. K tomu už není
třeba nic doplňovat.
Bohuslav Wojnar,
AC Křesťanské centrum, Český Těšín
Desatero pro 21. století
Ročník 24, prosinec 2012
Anketa
B
Kdyby se však kdokoli z vás k této
otázce chtěl podrobněji rozepsat, váš
příspěvek vřele uvítáme na naší emailové adrese: [email protected]
Máme Facebook!!!
Jdeme s dobou a najdete nás a my
zase vás i tam…  Takže zkuste odpovídat na anketu i na „fb“. Naše adresa: redakce ŽvK
23
ŽIVOT V KRISTU
Vánoce v Číně
lidi. Proto se to dělá tak, že setkání není
na Štědrý den, ale jiný den, abychom
se vyhnuli problémům. Anebo je slavíme třeba už o týden dřív. Policisti tě saU příležitosti podzimní návštěvy bratra Yuna u nás jsme mu položili i pár otázek, týkají- mozřejmě nezavřou do vězení za to, že
cích se Vánoc v Číně. Celý rozhovor s Nebeským mužem vám přineseme v některém z příš- jsi oslavoval Vánoce, ale přijdou k tobě
domů a obviní tě, že máš doma nepovotích čísel.
lenou zahraniční literaturu apod. V podstatě si najdou jakýkoli důvod k tomu,
lavíte v Číně také Vánoce? A slaví- A máte taky vánoční stromeček, dárky?
To tam až tak není populární, proto- aby tě zatkli, a potom řeknou: „Chceš jít
te je západním způsobem podobže Čína je velká a na mnoha místech ani domů? Můžeš, na kauci tři tisíce jüanů.“
ně jako tady v Evropě?
V minulosti se v Číně Vánoce neslavi- nejsou jehličnaté stromy. My vnímáme Čím více lidí zatknou, tím více peněz si
ly, ale teď se to pomalu mění. Já slavím Vánoce jako dobrou příležitost pro evan- vydělají.
V minulosti jsme zatčení brali téměř
Vánoce. Když jsem byl v Číně, slavil jsem gelizaci. Používáme je hlavně k tomu,
jako naši povinnost, abychom vězňům
je i ve vězení. Na Vánoce za mnou přišla abychom přivedli lidi ke spasení.
Když se v Číně v církvi o Vánocích mohli kázat evangelium, dokonce jsme lidi
manželka s ostatními příbuznými a bachaři dovolili, že se můžeme setkat. Ni- organizují různá setkání, často bývají povzbuzovali, aby šli za těchto okolností
kde ale nebylo volné místo, museli jsme problémy s policií, která chodí a zatýká do vězení, a pak tam hlásali evangelium.
proto jít na WC. To ale nebylo WC evropského typu, tam byla obrovská kopa výkalů. Došli jsme tam, klekli jsme si na koBiskup Martin Moldan
lena a modlili se. V tu chvíli přišel jeden
a bratr Yun
z vězňů, otevřel dveře a viděl, že tam plána Slavnostech AC
čeme a klečíme na těch výkalech. Hned
v Karviné
se ptal: „Co tu děláte? Vy tu rozšiřujete
bludy, půjdu to ohlásit.“ Řekl jsem mu:
„Ty též potřebuješ Boha, potřebuješ Ježíše,
potřebuješ jeho lásku. Klekni si ve jménu
Ježíše Krista na zem.“ Ani nepodíval, že
na zemi jsou výkaly, padl tam na kolena,
spolu s námi se modlil a plakal, činil pokání a přijal Ježíše za svého Pána. Postupně se z nás stali dobří přátelé a později se
z něj stal také velmi mocný kazatel.
Misijní pole, Povídka
– příležitost k evangelizaci
S
B
24
I to se může stát
ylo horko a bezvětří. Několik tam chlapík středního věku. V obličeji
zbloudilých obláčků ani náhodou měl vepsané následky svého poživačnénemohlo poskytnout kousek tak ho způsobu života. Využíval toho, že si
žádoucího stínu. Nic se nehýbalo, život ho nikdo nevšímal, protože on si naopak
všímal druhých až příliš. Spousta mlajako by se zastavil.
Ticho ulice narušilo klapnutí domov- dých dívek v bikinách, které z jejich těla
ních dveří a kroky osamělého chodce. Byl téměř nic nezakrývaly, poutala jeho poto mladý muž vysoké, štíhlé postavy se zornost. Mnohé, co by mělo být zakryto,
snědě zbarvenou pletí. Ostré rysy obliče- se stalo díky těm kousíčkům rafinovaně
je a černé, polodlouhé vlasy naznačovaly, aranžované látky nabídkou. Ale nikdo se
že mužova národnost zřejmě není evrop- nad tím nepozastavoval, pro všechny to
ského původu. Všímavý pozorovatel by si bylo zcela normální. Chlápek na lavičce
všiml určité tvrdosti, kterou jeho osob- se pásl po dívčích tělech, sem tam si ponost působila. Přímo z něho bylo cítit, mlaskával, hodnotil a vybíral.
Náhle cítil, jak se někdo dotkl jeho rajak si je jistý sám sebou.
Ušel pár metrů a už mu po tvářích sté- mene. Nevrle se ohlédl, ale okamžitě nakaly kapky potu. Ale zřejmě mu to neva- sadil servilní výraz. „Už jsem vás vyhlížel“,
dilo, protože vytrvale kráčel dál jako člo- řekl na uvítanou. Snědý muž se rozhlédl
a zeptal se: „Tak, které to jsou, a hlavně,
věk, který sleduje určitý cíl.
Dalo by se předpokládat, že v takovém která je ta pastorova?“ „No zrovna ty, co
vedru bude nejlépe u vody. A skuteč- si házejí míčem, a pastorova je v těch bíně, řeku líně protékající městem oblehly lých plavkách, pane Carlosi.“ Carlos si
zástupy lidí. I snědý muž dorazil k řece dívku přeměřil. Byla opravdu pěkná. Zaa pomalu procházel podél ní. Pozorně si čal se na tu práci těšit. „Hm, tak jo. Jdu
prohlížel lidi na lavičkách, rozmístěných na to“, prohodil k chlápkovi na lavičce
po celé délce nábřeží. Netrvalo to dlou- a hodil mu obálku s finančním obnosem.
ho, když zamířil k jedné z nich. Seděl Ten se jen ušklíbl, zvedl se a odešel pryč.
Carlos shodil oblečení a zamířil k vodě.
Když se přiblížil k dívkám, vrazil jako náhodou do té v bílých plavkách. Hned se
počal omlouvat. Záplava slov, kterými
dívku zahrnul, udělala své. Z tvrďáka
Carlose byl náhle vřelý a pozorný muž.
Dobře volenými slovy ji dostal přesně
tam, kam potřeboval. Dívky byly okouzleny. Ten cizinec byl tak roztomilý svou
nedokonalou češtinou, navíc působil
svou dokonalou postavou velmi přitažlivě. Také se hned představil. Slovo dalo
slovo, a tak se všichni brzy domluvili, že
dívky jsou studentky místní biblické školy a Carlos je křesťan, který hledá nějaký
sbor. Je zde totiž pracovně a bez společenství křesťanů se cítí osamělý.
Domluvili se a Carlos počal docházet
do místního sboru a stýkat se se studenty biblické školy.
Uplynulo několik měsíců. Živý sbor
a prosperující biblická škola se počaly
kymácet v základech. Ztratila se svatost,
sbor i škola byly plné hříchu. Spousta
mladých lidí ztratila spasení, odešli zpět
do světa. Carlos, likvidátor sborů a biblických škol, splnil svůj úkol a byl převelen do jiné země.
Eva Hasmandová, AC Valašské Meziříčí
Konference pro podnikatele
Letošní konference pro podnikatele byla v pořadí již třetí pořádanou skupinou lidí kolem webu www.podnikateldnes.cz s podporou AC Chomutov. Navázala na konference, které
proběhly v Litomyšli (2009) a v Praze (2010). Letos se konala v Třebíči ve dnech 19. – 21.
10., jejím tématem byla Krize – příležitost ke změně. Zúčastnilo se jí 80 návštěvníků z Čech,
Moravy, Slezska, Austrálie a USA. Hlavními řečníky byli Steve Samaniego (USA), Duncan
Vincent (USA), Fergus McIntyre (AUS), Pavel a Brigita Vimrovi (AC Chomutov), Adam
Walach, Tomáš Marek (AC Chomutov) a další.
Podnikateldnes.cz má za cíl pozvedat podnikající k bohatému životu ve všech oblastech
(J 10,10), spojit podobně smýšlející lidi a vést podnikatele a vedoucí v církvi ke spolupráci,
rozhodně však není cílem vytvářet obchodní síť, církev podnikatelů nebo zprostředkovávat
fundraising či půjčky.
Více informací a kvalitních článků najdete na www.podnikateldnes.cz
se krátce představila porota. Její předseda, člověk světově uznávaný, ve svém
projevu řekl, že by chtěl poděkovat Ježíši Kristu, který je jeho Pánem, a že veškerý úspěch, kterého dosáhl, má jen díky
němu. Před nabitým sálem vydal nádherné svědectví. Ale jak vyprávěl Adam
Walach, to ještě nebyl konec. Celou soutěž vyhrála firma z Malajsie. Pro cenu si
za firmu přišla žena, která měla pronést
děkovnou řeč, stejně jako na Oscarech...
A komu že chce poděkovat na prvním
místě? „Na prvním místě chci z celého
srdce poděkovat Pánu Ježíši Kristu, který
vede tuto firmu, a za veškerý úspěch vděčím právě jemu.“
Ohlasy
K
onference pro mě osobně byla
nahlédnutím
malého
človíčka do světa velkých a bohatých.
A nahlédnutí to bylo nesmírně povzbuzující a občerstvující. Možná ten pocit
také někdy máte, zvlášť když člověk čte
noviny, sleduje zprávy a vidí korupci, ty
mocné nahoře a temnotu, kam se podívá... Občas jsem z toho měla dojem, že
ani nemá cenu chodit volit, vždyť koho.
Ale i do těchto temnot tam nahoře si Bůh
povolává své „obyčejné“ služebníky, dává
jim obrovské vize, postavení, moc i peníze a šíří skrze ně své království. Povolává
světla do temnoty. A oni tam vítězí. Jen ty
noviny o tom nějak nechtějí psát .
Hlavní řečník Steve Samaniego byl, jednat dále, či nikoli. Naslouchá Duchu
jak sám říká, „obyčejným“ inženýrem za- svatému a nechává se jím řídit.
Na první pohled „obyčejný“ Steve Saměstnaným ve firmě. Ale Bůh mu řekl,
že mu dá firmu, která bude proměňovat maniego je člověk velmi pokorný, který
globální ekonomiku světa. Ze začátku si na nic nehraje. Již jen jeho osobnost je
si myslel, že slyšel špatně, že to nemůže v křiklavém kontrastu v porovnání s jinýbýt od Boha. Bůh mu to musel zopako- mi bohatými tohoto světa.
Nesmírně cenný byl také čas s Adavat třikrát, než to přijal. Zní vám taková vize neuvěřitelně? Již se naplnila. Bůh mem Walachem, který spolu s bratry
mu dal nápad, poté daroval firmu v hod- vlastní firmu Wallmark s miliardovými
notě jeden milion dolarů a nyní Steve obraty. Pokud nakupujete ve Vitalanvede velký byznys v mezinárodním mě- dech, tak nakupujete u něj . Velmi mě
řítku. Do světa hrabivosti, okrádání, ne- povzbudilo jeho svědectví z roku 2010,
dodržování slibů ani smluv, svítí jeho kdy firma získala ocenění Podnikatel roku
firma jako maják. A to je jejím hlavním 2010 od Ernst & Young v rámci celé Čescílem. Svítit svým chováním založeným ké republiky a postoupili do světového
na biblických principech, ukázat, že to finále. Toto finále, na které se sjelo mnojde jinak. Vším ukazovat na Krista. Ob- ho bohatých a úspěšných podnikatelů
chodní partneři i zákazníci samozřejmě z celého světa, se uskutečnilo v Monaku
vědí, že tato firma je křesťanská. Jak Ste- za hojné účasti novinářů a médií. Všichve říká, firma není jeho, patří Ježíši Kris- ni finalisté se na začátku zúčastnili tistu a on je jen správce. Chce být dobrým kové konference a oni měli možnost se
a věrným správcem. Zaujalo mě i na- za firmu Wallmark přiznat k Pánu Ježíkládání se ziskem. Steve sám si vyplácí ši – jsme úspěšní, protože věříme v Ježíše
správcovský plat, veškerý ostatní zisk jde Krista.
Vyvrcholením celé soutěže byl slavdo rozvoje firmy a hlavně na Boží dílo.
Součástí vedení firmy je i množství ob- nostní galavečer, na kterém měl být vychodních schůzek po celém světě. Steve hlášen vítěz – nejlepší firma na světě.
se s námi sdílel, že během prvních deseti V prostorách nablýskaného hotelu se
minut jednání ve svém nitru ví, zda bude sešly houfy novinářů, podnikatelů, boobchod oboustranně výhodný a má cenu hatých lidí. Celý galavečer začal tím, že
Ze života církve
Ročník 24, prosinec 2012
Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Bůh má svá světla opravdu všude a oč
temnější je tma, tím více do ní světla září.
Adam stejně jako jeho kolegové dává
velké částky na šíření Božího království,
zejména na evangelizaci. Je například
součástí týmu projektu hledamboha.cz
Velký dík patří pořadatelům, manželům Vimrovým, kteří se o nás dokonale
starali. Brigitiny zmrzlinové, buchtové,
čokoládové a další přestávky včetně večerního rautu byly skvělou příležitostí
k vzájemnému seznámení se a sdílení.
Přijela jsem domů velmi povzbuzená
a ještě třešinka na dortu! Doma jsem se
dozvěděla, že Libor Michálek byl zvolen do senátu. Máme křesťana v senátu!
Chvála Pánu.
Iva Haderková, AC Olomouc
B
ylo naprosto úžasné poznat, že
jsou v církvi i lidé, kteří jsou vážení ve světě byznysu, jsou úspěšní a vydělávají často vysněné sumy, a přitom nebo dokonce hlavně proto, žijí
v krásném živém vztahu s Bohem a stojí
pevně a jasně na Bibli. Bylo pro mne hodně povzbuzující, že stojí za to plout proti
proudu a bojovat dobrý boj víry v životě,
v práci, v manželství!
Marek Buba
25
ŽIVOT V KRISTU
Dva malí evangelisté
Dětem
A
26
hoj děti,
ještě pár dní a už jsou tady
zase Vánoce. Už se těšíte?
Na jedny Vánoce asi nikdy Bonifác
a Kája nezapomenou. Bonifác a Kája
byli dvojka, jakou jen tak nevidíte. Že
nevíte, kdo to je? Bonifác je přece
krocan a Kája kapřík. To bylo tak.
a hop a ... a je pozdě. Na chodbě se
ozvaly kroky. Je zle. Kam se honem
schovat? Jedině pod lavici. Tak. No
ale tam je hodně málo místa. Bonifác se kroutí, jak se mu tam špatně
dýchá, jenže jak se zavrtěl, paní domácí jej uslyšela. Drapla smeták, že
prozkoumá, co se to v kuchyni děje.
Bonifác už na nic nečekal. Vystřelil
ze své skrýše, skočil na židli, skočil
na stůl a kam teď? Aha, okno je otevřené. Tak to by šlo. Hop a Bonifác
je venku. Jenže ani paní domácí nelenila. Vyběhla ven a křičela za Bonifácem: „Jen počkej, ty darebáku,
já tě chytím a udělám z tebe pečínku na Vánoce. Jestli ty mi budeš loupit v kuchyni!“ Bonifác křičí strachy
a peláší k rybníku, že aspoň hodí koláček a rohlík Kájovi, když už mu ty
Vašíčkovi měli farmu u rybníka. dobroty přišly tak draho, ale to už jej
Bylo tam živo a veselo, jen krocan drží pevná ruka paní domácí. Vtom
Bonifác pořád brblal a hudroval, tak se zas trochu rozčeřila voda v rybnísi z něj pes, kočka, kuřata a dokonce ku a vykoukl z ní kapřík Kája. Kouká
i kačeny dělali legraci. Bonifác před na paní domácí a volá na ni s prosebjejich legráckami utekl jednou až ným pohledem: „Prosím, pusťte ho,
k rybníku a tam si sám smutnil. Na- to je moje vina. Vezměte si mě a spljednou se hladina rybníka rozčeřila ním vám tři přání. To kapříci dělávaa z vody vykoukl kapřík Kája. Kouká jí.“ Cože? Kapr a mluví? A splní mi tři
na Bonifáce a povídá: „Nemáš roh- přání? Paní domácí hned pustila Bolík? Ten já rád!“ Krocan se
až zakuckal leknutím. Vykulil
oči a vyhrkl: „Jak to, že mluvíš? To přece kapří nedělají!“
A Kája na to: „Ne, ne, prvně
jsem se ptal já tebe. Tak co?
Nemáš rohlíček?“ Bonifác byl
sice brbla, ale měl dobré srdce a Kája se mu líbil. Proč mu
neudělat radost? Teď jen šibalsky mrknul a pravil: „Nic
se neboj, vím jak na to, aby
byl rohlíček.“ Otočil se a šel
rozvážně zpět k farmě. Jestli budou otevřené dveře, tak
v kuchyni na stole je vždycky něco dobrého. Bonifác byl
trpělivý a čekal a čekal, až se
dveře konečně otevřely. Tak
teď tiše a šup do kuchyně, ať
paní domácí nic nevidí. Bonifác se rozhlíží a jejda – jen
se srdce směje na ty dobroty,
co jsou na stole. No to nebude jenom rohlíček. Že by třeba i kousek koláče? Chňap
nifáce, vzala podběrák na ryby a zalovila do vody. Kapřík se vůbec nebránil. Paní domácí si pochvalovala. „Já
měla na Vánoce vždycky raději kapra,
než krocana, tak pojď ke mně a jedno přání by bylo splněné.“ Kája měl
na mysli úplně jiná přání, než paní
domácí, ale to přece nebude povídat
hned, když potřebuje zachránit kamaráda. Teď se zas pro změnu polekal Bonifác. Konečně našel kamaráda,
a oni mu ho chtějí sníst. Co si počít?
A začal se modlit tak, jak se žádný
krocan ještě nemodlil. Najednou ho
napadla spásná myšlenka a hned volal na paní domácí: „Počkejte, počkejte přece trochu. Co jsou to tři přání?
Já vím o někom, kdo dovede splnit
každé přání a ještě dovede i spoustu jiných věcí, třeba chodit po vodě,
uklidnit bouři, rozmnožit rybičky
pro hladové, ale to je na dlouhé povídání. Co je nějaký kapřík proti někomu takovému?“ Paní domácí se zas
otočila k Bonifácovi. „Vy jste mi teda
dvojka, máte ještě nějaké překvapení v záloze? A kdopak je ten váš neznámý, který umí splnit každé přání?
O tom jsem ještě neslyšela.“ „Ale slyšela. Je to přece Pán Ježíš. Jenže když
na Vánoce chcete... Dál nedopověděl.
Chtěl říct sníst krocana nebo kapra,
ale pak ho napadlo, že toto už raději paní domácí nebude připomínat, a dodal jenom: „Když
chcete na Vánoce mít radost,
tak musíte udělat radost někomu jinému. Pán Ježíš je láska a vás miluje taky a z lásky
k vám přišel na zem. On zná
každé vaše přání dřív, než ho
povíte. Paní domácí se posadila na lavičku u rybníka.
„Máš pravdu, řekla zamyšleně.
O Ježíši toho moc nevím, ale
to můžeme dohnat. Tak už
povídejte.“
No to víte, že ti dva povídali a povídali a paní domácí
se konečně dozvěděla, kdo to
na Vánoce vlastně slaví narozeniny a v hlavě se jí pomalu
uhnízdila představa, že letošní Vánoce oslaví úplně jinak,
než všechny ostatní. Tak je
nebudeme rušit, ať to dobře
dopadne.
teta Dana
Je dobré vidět děti se smát
N
edávno jsem viděl film Kazatel
Kalašnikov, kde hlavní představitel sedí v africké buši, dívá se
na hrající si děti a jeho černošský přítel mu říká: „Je dobré vidět děti se smát.“
Dlouho jsem nad
tím filmem přemýšlel a modlil se, co
můžu pro děti udělat já, aby se na jejich tvářích rozjasnil
úsměv.
Mnohé tváře bezprizorných
dětí
z Ukrajiny, jež kdysi
odrážely strach, nenávist, utrpení, zlost,
bolest a apatii, se mi
díky Bohu podařilo
rozjasnit.
V Matouši 19,14
Ježíš řekl: Nechte děti
a nebraňte jim jít ke mně, neboť takovým
patří království nebeské.
Loni na podzim jsem bydlel u jednoho
pastora, který má dvě velmi chytré dcery
Dianu a Alisu. Tak trochu jsem si chtěl
z té mladší, Alisy, udělat legraci. Slíbil
jsem jí, že za každou špatnou známku,
kterou dostala ve škole, jí dám peníze.
Myslel jsem, že v „žákovské“ žádnou špatnou známku nenajdu, ale přepočítal jsem
se. I když je chytrá, pár špatných známek
tam bylo. Alisa se velmi zaradovala, když
jsem jí dával slíbený obnos peněz. Samozřejmě že i Diana dostala stejnou částku.
Alisa si koupila panenku a samolepky,
které děti v jejím věku sbírají. Ve škole se
chtěla pochlubit novými trofejemi, všimla si ale, že ostatní holky se smějí jejich
spolužačce, která není „in“, neboť má
velmi chudé rodiče. Ona si totiž album
na samolepky vyrobila sama a nalepila si
tam barevné obrázky z různých časopisů. Alisu to velmi mrzelo. Jakmile přišla
domů, řekla mi o tom. Vzpomněla si, že
si koupila ještě nějaké samolepky, vzala nové album a tyto samolepky do něj
nalepila. Pak jsme ještě šli do obchodu
a nakoupili další samolepky pro tuto dívenku. Druhý den jí Alisa album s dalšími nenalepenými samolepkami darovala.
Dívenka štěstím plakala a velmi jí děkovala.
Sedím s chlapci Jarkem a Stasem z dětského domova Otchiy dom v Kyjevě. Povídáme si a hrajeme a nakonec, jak to
u trochu živějších dětí bývá, to skončí
házením plyšáků. Pak se kluci uklidnili
a já si mohl dát babiččinu dobrou kávu
a s kluky si povídat o škole, kamarádech
a létě. Jarkovi často pomáhám s úko-
ly a Stas se rád mazlí. Jarek je velmi rád,
když bez pomoci prstů vypočítá nějaký
příklad a plynule přečte větu, ale oba
jsou nejraději, když si dospělí udělají čas
a v klidu si s nimi popovídají nebo i trochu „zablbnou“.
Ale jsou děti,
které toho štěstí moc nedostaly,
i když mají rodiče. Nejsou možná
tak pěkné a čisté,
ale i ony potřebují vykouzlit úsměv
na tvářích. Ve čtvrtek jsme s Pavlem
Golubem nejdřív
zajeli koupit ovoce a čokoládové
bonbóny a vyrazili směr Pětichatky. V Pětichatkách
je romský sbor Sulamita, kam kromě asi
30 dospělých přichází 20 romských dětí.
Děti o naší návštěvě vědí a všichni netrpělivě očekávají, co dobrého jim přivezeme. Dokonce jsem dostal přezdívku
„bratr, který vozí banány“. Sál je plný lidí,
kteří zpívají velmi hlasitě uctívací písně
v ukrajinštině, ruštině i romštině. Děti
recitují biblické verše, které se naučily
zpaměti, i když neumějí číst a psát. Pak
se s pastorem dělíme o Slovo a na závěr
předáváme sestře Róze ovoce a bonbóny,
aby je rozdala nedočkavým dětem. Děti
radostí skáčou, výskají, radují se a čekají
na svůj banán, mandarinku a čokoládový
bonbón. Celí upatlaní od čokolády nám
přibíhají poděkovat, a pak nás ještě pusinkují a objímají, takže jsme také čokoládoví. Sem tam přeskočí i nějaká bleška
veška. Venku se fotíme a radostí se válíme po zemi. Děti i dospělí nás v tomto
sboru mají opravdu moc rádi. Nedávno,
po jedné takové návštěvě, jsme se s Pavlem Golubem shodli, že bychom v tomto
milujícím sboru chtěli strávit důchod.
Poslední příběh se stal na konferenci
pro pastory. Danka hlídala dvě malé děti
a já stál a díval se na hrající si děti v dětském koutku. Přišla za mnou jedna sestra,
jestli bych nešel – nejdříve se čtyřmi dětmi, a pak jich bylo už šest – do bazénu,
protože s nimi už nikdo nechce jít a ony
by se zas tak rády šly koupat. Nejsem bazénový typ a ještě mi k tomu prolétly hlavou příběhy ze zpráv, jak se nějaké děti
vychovatelům utopily. Vymluvil jsem se,
že nemám plavky, ale ta sestra mi hned
nabídla, že pokud s tím nemám problém,
půjčí mi manželovy. Nakonec jsem souhlasil, v té chvíli začaly děti radostí skákat a děkovat mi, že s nimi půjdu. Bylo
těžké uhlídat šest dětí, ale za ten úsměv
na jejich tvářích to stálo.
Efezským 2,10: Jsme přece jeho dílo,
v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Proč vlastně píšu tento článek? Za dětmi nemusíme jezdit hodně daleko, my je
vlastně máme okolo sebe stále, ať naše
vlastní, i když už jsou třeba velké, ve sboru nebo tam, kde bydlíme, je mnoho dětí,
některé známe, jiné ne. Blíží se Mikuláš
a Vánoce, a tak jsem přemýšlel, jak se
přiblížit k těmto bezejmenným dětem,
které každý den potkáváme. Jak jim namalovat, vykouzlit úsměv na jejich tvářích? Je mnoho způsobů, jak oslovit děti,
jak jim udělat radost. Máme být světlem
a solí jak pro velké, tak i pro malé. Pán
Ježíš miluje každého bez rozdílu, a proto
nechme Ježíšovu lásku proudit skrze nás
k lidem, kteří ji potřebují.
Citát z plakátu Unicef: Oči má po mamince, nos po tatínkovi a úsměv zdědil
po Vás.
Václav Bednář,
AC Havířov a Nehemie
Misijní pole
Ročník 24, prosinec 2012
27
NIKDY NEZAPOMENEŠ
NA REALITU
TOHOTO PŘEDSTAVENÍ
KINO KOSMOS Třinec
BRÁNY NEBE A PLAMENY PEKLA
15. září 2012 v 18:00 hod.
16. září 2012 v 10:00 a v 18:00 hod.
Srdečně zveme
B
Třinec, 15. - 16. 9. 2012
Organizatoři: Apoštolská církev Třinec a Církev bratrská Lyžbice. Vstupné dobrovolné.
rány nebe a plameny pekla je divadelní představení s jasným
poselstvím ukazujícím na osobu Ježíše Krista, nebe, peklo
a věčnost. Představení bylo poprvé odehráno v roce 1979 v St.
Catherines v Ontariu (Kanada) a od té doby se hraje po celém světě (USA, Anglie, Německo, Rusko, Indie, Korea, Nikaragua...). Drtivá
většina diváků popisuje velmi silný zážitek, který je nutí se zamýšlet
nad svými životy.
Dílo je samozřejmě opřeno o biblické poselství a sestává z několika scének, představujících náhlý a nenadálý odchod lidí z tohoto světa: havárie letadla, tragédie na stavbě, autonehoda apod. Divákům je
krátce před tím představen život účastníků scének, ať už křesťanů,
kteří mluví o Bohu, nebo nevěřících lidí. Tito lidé se najednou ocitnou před nebeskou bránou a uvědomují si, že jejich život pokraču-
je i po smrti. Někdo je uvítán Ježíšem a je uveden do nebeské slávy
a na některé už čeká ďábel...
Základem představení jsou působivé audiovizuální efekty: barevná
světla, dým, efektně namluvený profesionální podklad (samozřejmě
v češtině) a také nepřehlédnutelné kulisy. Toto vše je zajištěno týmem
z Polska, který přijede do vašeho sboru. Ostatní náležitosti jako prostory a herce si zajišťuje daný sbor sám. Scénky nejsou složité a většina vašich členů je hravě zvládne, navíc budou obohaceni prací v týmu.
Divadelní představení Brány nebe a plameny pekla bylo s velkým
úspěchem odehráno během posledních pár let již v několika sborech
v České republice. Vřele doporučujeme.
Představení pro Českou republiku organizuje Nakladatelství Křesťanský život. Kontakty na www.krestanskyzivot.cz.
Download

Prosinec - Časopis Život v Kristu