FILM
DAVIDA ONDŘÍČKA
V HLAVNÍCH ROLÍCH
IVAN TROJAN
A SEBASTIAN KOCH
V KINECH OD
13. ZÁŘÍ 2012
www.vestinufilm.cz
PRODUCENTI
V HLAVNÍCH ROLÍCH
David Ondříček
Ivan Trojan
Kryštof Mucha
Sebastian Koch
Ehud Bleiberg
Soňa Norisová
Jiří Štěpnička
SCÉNÁŘ
David Švehlík
Marek Epstein
Marek Taclík
David Ondříček
Norbert Lichý
Misha Votruba
Martin Myšička
Miroslav Krobot
REŽIE
Tomáš Bambušek
David Ondříček
Filip Antonio
KAMERA
Adam Sikora
HUDBA
Jan P. Muchow
Michal Novinski
ARCHITEKT
Jan Vlasák
ZVUK
Pavel Rejholec
Jakub Čech
STŘIH
Michal Lánský
KOSTÝMY
Jarmila Konečná
DISTRIBUTOR
Falcon
producenti
koproducenti
za podpory
Státní fond České republiky
pro podporu a rozvoj
české kinematografie
hlavní partner
partneři
mediální partneři
distributor
O PROJEKTU
Nový film režiséra Davida Ondříčka Ve stínu vznikl podle původního scénáře Marka Epsteina. držitele
několika prestižních ocenění (Hartley-Merrill Prize, několikanásobné ocenění v Cenách Sazky), autora
scénářů k českým filmům Roming, Signál, Vrásky z lásky nebo Václav, za nějž společně s Jiřím Vejdělkem
získali cenu pro nejlepší scénář na MFF v Šanghaji a byli nominováni na Českého lva.
Hlavní role vytvořili Ivan Trojan a uznávaná mezinárodní hvězda – německý herec Sebastian Koch, známý
z oscarového dramatu Životy těch druhých, ale dnes třeba i z hollywoodského snímku Neznámý, kde si zahrál
po boku Liama Neesona a Diany Krugerové nebo aktuálního pokračování akčního thrilleru Smrtonosná
past.
V dalších rolích uvidíme Soňu Norisovou jako Haklovu ženu Jitku, Davida Švehlíka v roli Haklova policejního
parťáka Beňa, Jiřího Štěpničku jako Haklova nadřízeného, dále pak Marka Taclíka, Norberta Lichého, Martina
Myšičku, Miroslava Krobota a další.
Vzhledem k náročnosti projektu museli producenti David Ondříček a Kryštof Mucha zajistit financování
z domácích i zahraničních zdrojů.
Film Ve stínu vznikl v česko-slovensko-polsko-izraelské koprodukci. Producenty filmu jsou David Ondříček
(Lucky Man Films) a Kryštof Mucha a Ehud Bleiberg -Bleiberg Entertainment, koproducenty Jacek Naglowski
a Agnieszka Janowska z polské produkční společnosti Centrala Film a za Slovensko Patrik Pašš (Trigon
Production). Koproducentem jsou dále společnosti RWE, United King Films a Barrandov Studio, hlavním
partnerem je TV Nova, parterem jsou HBO, České dráhy a Odra film.
Realizaci filmu Ve stínu podpořili jak Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Audiovizuální
fond SR, tak evropský fond Eurimages, bez jehož finančního přispění by snímek nemohl vzniknout. Film
podpořilo hlavní město Praha a rovněž Polský filmový institut.
„Od počátku jsme usilovali o to vytvořit velký evropský projekt, na němž by spojili síly zástupci kinematografií
středoevropského regionu – a to jak v oblasti financování filmu, tak prostřednictvím hereckého obsazení
nebo jako členové nejužšího tvůrčího štábu,“ říká producent Kryštof Mucha. „Při své práci pro Mezinárodní
filmový festival Karlovy Vary jsem byl účastníkem mnoha diskusí, v nichž se hledá odpověď na otázku, jaký
typ českého filmu je schopen získat zájem zahraničních diváků. My jsme se tímto snímkem pokusili o jednu
z odpovědí. Ve stínu nabízí nejen atraktivní detektivní zápletku na pozadí skutečných reálií, ale především
silný příběh o hledání pravdy bez kompromisů a jsem přesvědčen, že právě díky tomu bude film schopen
oslovit i mezinárodní publikum,“ dodává producent.
Snímek do domácích kin uvede společnost Falcon. Mezinárodně film zastupuje společnost Bleiberg
Entertainment, která je prodejcem práv pro světové uvedení filmu.
„První reakce ze zahraničí naznačují, že se podařilo to, o co jsme dlouhodobě usilovali,“ říká Kryštof Mucha.
„Věřili jsme od počátku, že může vzniknout výjimečný film, který bude důležitý nejen pro české diváky, ale
přínosný a srozumitelný i pro zahraniční. Ve stínu je poctivý projekt ve všech tvůrčích oblastech, žádná ani
umělecká ani řemeslná složka nebyla opomenuta,“ dodává Kryštof Mucha.
PŘÍBĚH
V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne
do osobních osudů aktérů i jejich blízkých.
Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních
intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování
major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným
směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování.
Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl
se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které
dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.
Příběh Ve stínu nabízí především napínavý detektivní příběh, který se však díky skutečným dobovým
souvislostem stává nadčasovou úvahou o tom, do jaké míry může jedinec vzdorovat organizované síle zla
prorostlé do státních struktur. Kapitán Hakl je policajt ze staré školy, chlap, pro něhož je boj se zločinem
víc než prací a důkazy jediným ukazatelem pravdy. Banální krádež, jakých řešil desítky, však odstartuje běh
událostí, kdy staré dobré policajtské metody neplatí a pravda může mít víc tváří.
„Film Ve stínu je film noir. Jedná se o dobovou detektivku,“ charakterizuje snímek režisér David Ondříček
s tím, že chtěl především udělat film s výraznou vizualitou, která by odpovídala dobové atmosféře. Přestože
jde o jeho pátý celovečerní snímek, sám režisér se brání srovnání se svou předchozí režisérskou tvorbou.
„Film Ve stínu nemá s mojí předešlou tvorbou v podstatě nic společného. A jestli ano, já to nedokážu
posoudit,“ říká David Ondříček. „ Ve stínu byl a je pro mne a ostatní spolupracovníky obrovskou výzvou.
Dali jsme do filmu vše, co v nás v dané chvíli bylo, a věřím, že to ve filmu je vidět. Jinak co se týče filmové
kontinuity, snažím se, abych do dalšího filmu dal vždy to, co jsem se naučil na předešlém. Tento film je tak
jiný oproti mým přechozím také proto, že jsem cítil velkou potřebu změny. Prostě si vyzkoušet něco nového,
posunout laťku výš. Dále to cítím jako povinnost vůči našim otcům a dědům. Nadneseně řečeno, natočili
jsme film ve jménu otců.“
Žánr detektivky býval v českém filmu velmi oblíbený a častý, ale v moderní české kinematografii jakoby se
ho tvůrci báli. David Ondříček měl odvahu se do něj pustit. Proč?
„Nevím,“ přiznává se režisér. „Ale spíše nevím, proč se detektivního žánru báli, než proč já jsem měl odvahu.
Kvalitní detektivka s přesahem, je přeci zábavná a poučná v jednom. Mě opravdu fascinuje řada detektivek
s majorem Kalašem. Neříkám, že se snažím navázat, ale určitá inspirace tam je. Především v atmosféře.“
U dobové detektivky jako je Ve stínu musíte již ve scénáři na jedné straně ctít pravidla žánru, ale na druhé
straně respektovat dobové reálie. Jak lze tyto věci vzájemně skloubit, vysvětluje scenárista Marek Epstein:
„Velmi špatně. Nejsem historik a dokonce ani velký milovník detektivek. Moje sázka byla spíš na zajímavé
postavy a psychologii. David zase dohlídl na napětí a tajemno. Snad ten výsledný koktejl bude stravitelný.“
DLOUHÁ FILMOVÁ CESTA
Vznik filmu Ve stínu prošel řadou etap a několikrát stáli tvůrci a producenti před rozhodnutím, zda jej vůbec
realizovat.
„S producentem Kryštofem Muchou jsme sháněli finance čtyři roky. Dvakrát jsme film odložili, Marek
Epstein napsal sedmnáct verzí scénáře,“ popisuje úsilí o vznik snímku David Ondříček . „Pokud bych to
měl absolvovat znovu, odmítl bych. O to větší byla Ve stínu výzva, pro mne a všechny zúčastněné.“
V čem byly podle scenáristy Marka Epsteina ty nejzásadnější proměny scénáře? „Myslím, že z té původní
verze zůstalo v textu téma, rok, kdy se příběh odehrává a jména hlavních hrdinů. Ostatní se pomalu přetavilo
do úplně nového scénáře,“ přiznává Marek Epstein. Jako autor je prý citlivý na připomínky a nároky
na změny. „Nenávidím je, bráním se jim a nakonec se je pokusím vyplnit,“ říká jeden z nejžádanějších
domácích scenáristů, pro nějž je rok 2012 obzvlášť bohatý – během něj se dostávají do kin kromě Ve stínu
ještě tři další snímky podle jeho scénářů – Signál, Vrásky z lásky a Posel.
K úpravám však docházelo i v průběhu natáčení. „Stále jsem něco přepisoval a Marek mi také nosil nové texty.
Ivan do toho pozitivně zasahoval. Tak se prostě dělá film, stále se něco předělává,“ říká režisér Ondříček.
Oproti jiným domácím filmů však museli tvůrci hlídat i další velmi důležitou věc. Již to, že film vznikl
v mezinárodní koprodukci, signalizuje, že má potenciál oslovit mezinárodní publikum. Jak moc jste musel
v průběhu natáčení a střihu přihlížet k připomínkám svých zahraničních koproducentů tak, aby byl snímek
srozumitelný ( s ohledem na dobové reálie) i zahraničnímu publiku?
„Bavil jsem se především s Ehudem Bleibergem, který film ovlivnil hodně,“ vysvětluje David Ondříček.
„Zároveň jsem si vyslechl pana Patrika Pašše, slovenského producenta a Jacka Naglowského z Polska. Filmu
to ve výsledku velice prospělo.“
Ve chvíli, kdy se film chystal do premiéry, doporučil zahraniční koproducent s ohledem na festivalovou
strategii a následnou zahraniční distribuci, posun uvedení. To poskytlo režisérovi další prostor na filmu
pracovat. V čem se nejvýrazněji projevily změny, které jste udělat po odkladu původního termínu premiéry?
„Příběh jde více s kapitánem Haklem v podání Ivana Trojana,“ říká David Ondříček. „Zároveň má větší
dynamiku a především rychlejší rozuzlení. Vypadly sice některé skvělé scény, ale dnes to vnímám plně
pozitivně. Také se výrazně předělala hudba. Za to patří můj dík Janu Muchowovi a Misovi Novinskému.“
„Poslední úpravy jsou bezpochyby ku prospěch věci,“ souhlasí producent Kryštof Mucha. „Samozřejmě, že
se člověk těžko loučí s některými scénami, které byly realizačně nesmírně náročné, ale finální verzi filmu
ten určitý časový odstup určitě prospěl a to bylo pro nás důležité – udělat vše. Aby vznikl film o jaký jsme
od počátku usilovali. O to více nás těší zahraniční reakce – od lidí, kterých si vážíme a kteří tento projekt
dlouhodobě sledovali a fandili mu.“
HERCI A JEJICH ROLE
V hlavních rolích nesmiřitelných protivníků se Ve stínu představují čtyřnásobný držitel Českého lva Ivan
Trojan a jeden z nejpopulárnějších současných evropských herců, hvězda Oscarem oceněného dramatu
Životy těch druhých, Sebastian Koch. Je z pohledu konečného tvaru filmu režisér spokojen se svou volbou?
„Naprosto,“ souhlasí Ondříček. „Ivanovi byl film ušit na míru a já jsem z něho nadšen. Tentokrát se nejedná
o hereckou exibici, nebo jakýsi herecký koncert. Je to vnitřní drama člověka z masa a kostí, který se ocitl
v těžké situaci. Ivan je mimořádný herec a člověk. Stále nemohu uvěřit tomu, že v našem filmu hrál Sebastian
Koch, kterého znám z Životy těch druhých a mnoha amerických a evropských filmů. Je to zvláštní člověk
a myslím, že jsme se určitým způsobem sblížili.“
„Po dlouhé době máme, myslím, v českém filmu postavu, které si můžeme vážit za její postoje, “ říká o své
úloze Ivan Trojan. „A zároveň to není člověk, se kterým bychom po celou dobu sympatizovali. Má své mouchy
i nedostatky, a tím pádem může být divákovi přístupnější, bližší. Není to žádný plakátový hrdina. Práce je u něj
na prvním místě, ale dostane se do situace, kdy musí zvažovat, jestli ztratí svou čest, nebo svou rodinu.“
Scénář začal psát podle Ondříčkova námětu Marek Epstein Ivanu Trojanovi na tělo. Vzhledem k tomu, že
Trojan se se scenáristou dobře zná – vytvořil například hlavní role v dramatech Václav nebo Brainstorm podle
Epsteinových scénářů – měl možnost i svým názorem přispět k charakteru hlavního hrdiny Ve stínu. Přestože
scénář vznikal čtyři roky a řada věcí se v něm změnila, Ivan Trojan zůstal celou dobu neměnnou jistotou.
„Pro mě samotného je záhadou, že se Ivan objevil hned v několika filmech podle mých textů. Považuji ho
za jednoho z nejlepších herců v této zemi a tak je logické, že si jako autor přeji, aby v mých filmech hrál. Co
přimělo jeho, netuším,“ říká Marek Epstein a dodává: „Občas mám pocit, že nás spojuje jakási neviditelná
nit, která se začala příst v minulosti, když jsme oba dělali vrcholově sport. Zbytková soutěživost a zároveň
dravost těch, co před sebou viděli ty nejlepší. Práce na sobě, vytrvalost a kritičnost. To je to, co si na Ivanovi
cením a sám se o to často marně pokouším. Byl bych rád, kdyby se nám ta nit ještě nějaký čas nepřetrhla.“
Po Samotářích a Jedna ruka netleská jde o další spolupráci tandemu Trojan – Ondříček. Je to výhoda
spolupracovat s režisérem, se kterým jste si lidsky blízcí?
„Já to za výhodu považuju,“ vysvětluje Ivan Trojan. „S Davidem jsme se skamarádili už během Samotářů
a to kamarádství přešlo z práce i do běžného života. Dělat s někým, s nímž si lidsky rozumíte, znamená větší
pohodu na place a je to větší pohoda i v tom, že si jak o scénáři, tak o tom, co po mně bude režisér chtít,
můžeme otevřeněji popovídat. A že se ani jeden přitom neurážíme. Oba máme rádi takový ten černý ostrý
humor, takže se vůbec nešetříme, což snad i v případě filmu Ve stínu bylo ku prospěchu.“
V čem naopak vidí největší herecký přínos Ivana Trojana režisér David Ondříček?
„Takový herec se rodí jednou za generaci. Vím, že to může některé lidi naštvat a mávnou nad tím rukou, ale
je to prostě tak. Jeho největší přínos je jeho genialita!“
Kapitán Hakl řeší v příběhu několik dilemat zároveň – obětovat svou profesionální čest pro příslib jakési
kariéry či alespoň možnosti dál pracovat na kriminálce. A zároveň – jak se nezpronevěřit pravdě a mravním
principům a přitom neohrozit existenci vlastní rodiny… Které z těch rozhodnutí je pro něho těžší?
„To jsou zcela zásadní a velice těžké otázky a já jsem si při uvažování o nich často vzpomněl na lidi, které
jsem měl možnost poznat – jako byl třeba Václav Havel, lidi, kteří se postavili moci a pravda byla pro
ně nejzásadnější a nejdůležitější,“ přiznává Ivan Trojan. „Protože pokud byste se té pravdě zpronevěřili,
zpronevěřili jste se sami sobě. A to by vás strašně oslabilo a v té chvíli by to oslabilo i váš vztah k rodině. Já
sám jsem se dostal na takovou křižovatku jednou, ale tehdy jsem se rozhodoval jenom sám za sebe – to jsem
ještě neměl rodinu. Bylo to v době, kdy jsem podepsal Několik vět a petici za propuštění Václava Havla a měl
jsem možnost to odvolat a zůstat v AUSu (Armádní umělecký soubor), anebo být odvelen do Humenného.
Zvolil jsem Humenné a tehdy jsem musel položit sám sobě otázku, co je pro mě podstatné. A uvědomil jsem
si, že kdybych odvolal, už bych se sám se sebou nikdy nesmířil. V našem filmu je to ale daleko složitější
a zásadnější. Je to dáno jednak dobou, padesátá léta, tam šlo o život nejen hrdiny, ale všech jeho blízkých.
Podstatné a důležité bylo tohle vybalancovat ve scénáři. Když Hakl pochopil, že se ten boj s mocí nedá
vyhrát, stejně se nevzdal a tím, že neustoupil, vlastně zvítězil. A to v tom filmu je. Vyhrál tím, že předal
poselství svému synovi. Poselství, že čím víc takových lidí bude, tím bude ten systém slabší a slabší. Bohužel
v klíčových okamžicích našich dějin takových lidí nebylo mnoho, ale byli. Takže jsem vděčný, že jsem si
mohl tuto roli zahrát, i když je to do značné míry fikce. Ale vůči těm, kteří se obětovali, pro ně a za ně jsem
rád, že sem to mohl udělat.“
Co naopak přesvědčilo Sebastiana Kocha, aby přijal roli ve filmu Ve stínu?
„Mám to velké štěstí, že si mohu vybírat, co budu dělat. A zvláštní náhodou si vybírám právě tato historická
témata,“ vysvětluje Koch. „Myslím si, že když se v dějinách stane něco, co má cenu za dvacet, čtyřicet nebo
padesát let znovu převyprávět pomocí filmu, povídky či románu, tak to opravdu musí mít zvláštní sílu, to je
důvod, proč tyto látky má smysl dělat. Jak jsem již řekl, svou práci si vybírám. Řeknu si: má smysl, aby tento
film vznikl? A když si odpovím, že to smysl nemá, tak ho prostě nedělám!“
Doba, do které je příběh zasazen, má podle Sebastiana Kocha velmi zvláštní, i když tragický náboj. „Padesátá
léta jsou velmi vzrušující doba, po dvou světových válkách – zvláště v Německu a v německém okolí, kde
nezůstal stát kámen na kameni. Tolik se tohoto zničilo, musí se hodně obnovovat a tu se hned objeví staré
mocenské struktury a nechtějí se pustit. Tady v Česku to byli komunisté, kteří vše radikálně převzali, vlastně
od roku 1948. A o tom také vypráví tento film, s jakou neuvěřitelnou brutalitou se prosazuje nový systém. Co
považuji za fascinující, je to, že po nacistickém režimu, což byl úplný horor, se dostaneme do dalšího hororu.
To je tak nepopsatelné a neuvěřitelné, co lidé museli zažít. Oni si již mysleli – tak to už máme za sebou
a můžeme se svobodně vyjádřit a místo toho přichází další katastrofa,“ říká Sebastian Koch.
Jak fungovalo herecké partnerství Trojana a Kocha?
„Zvláštně,“ přibližuje atmosféru natáčení David Ondříček. „Vlastně jsou si v něčem podobní a přitom velice
rozdílní. O tom by se dalo hovořit dlouho. Oba chtějí natočit skvělý film a chtějí v něm zazářit. A oba jsou
naprosto profesionální. Navzájem se respektovali. Když mluvím se Sebastianem po telefonu, vždy se ptá
na Ivana.“
„Sebastian je vynikající herec, to jsem poznal už během přípravy na natáčení, kdy jsme se spolu několikrát
sešli. Je podobně pečlivý jako já, možná ještě preciznější. A těm připomínkám a věcem, které on chtěl
do filmu zakomponovat, jsem velice rozuměl,“ doplňuje své vlastní dojmy Ivan Trojan. „Trochu problém byl
v komunikaci, já německy neumím a moje angličtina není nejlepší, často jsme se při ní zasmáli. Nejvíc jsme
se domlouvali přes Davida, kromě toho měl Sebastian tlumočníka. Pracovali jsme i na dialozích, protože
on samozřejmě cítil, že některé věci se v němčině musí říct jinak, než jak byly přeloženy ve scénáři. Vlastně
nám v tomhle směru velmi pomohl a já jsem ho ještě poprosil, aby mi pomohl s výslovností a konečnou
podobou německého textu. Takže mi to sám nahrál a já si to odposlouchával, aby melodie řeči odpovídala.
Při tomhle se ukázalo, jak je vlastně řeč důležitá, jak je do velké míry jazyk určující pro ten který národ, pro
jeho mentalitu. Rozdíl mezi Čechy a Němci je patrný už právě v té řeči. Tím jsme strávili poměrně hodně
času.“
Bylo složité třeba s ohledem na to, že každý hrál v jiném jazyce, vytvářet mezi nimi to potřebné napětí, které
vztah jejich hrdinů vyžaduje? „Nebylo,“ říká rezolutně David Ondříček. „Oni jsou prostě strašně dobří.“
Hlavní ženskou roli, Haklovu manželku Jitku, hraje slovenská herečka Soňa Norisová.
„Jitka Haklová je učitelka, představuje takový klidný element. Mají s manželem vztah, který není zcela
ideální, protože muž je stále v práci a z její strany je cítit v pozadí podvědomý strach z toho, co bude. Její muž
pořád tak trošku zachraňuje svět a ona má pocit, jako by do toho světa nepatřila,“ říká Soňa Norisová.
Pro herečku byl dobový film lákavý, ale zároveň si uvědomovala, že se potká s obdobím, které je jí neznámé:
„Mám dobovky strašně ráda. Nepřipravovala jsem se na roli tím, že bych se ponořila do knih, ale ptala jsem
se rodičů, jaké to pro ně bylo. Uvědomila jsme si, že o tomto období kolem měnové reformy se moc nemluví
a málokdo z dnešních mladých si uvědomí, jak strašný to byl průšvih. Kolik sebevražd a tragédií to přineslo.
Kolik lidí ze dne na den ztratilo celý svůj majetek a životy se jim obrátily naruby. Celá doba byla tak šedivá,
jako ty kostýmy, co nosím.“
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE
Kameramanem filmu je Polák Adam Sikora, dlouholetý spolupracovník předních polských režisérů jako
Jerzy Skolimowski nebo Lech Majewski. V roce 2011 byl Adam Sikora nominován na Evropskou filmovou
cenu za kameru snímku Jerzyho Skolimowskiho Essential Killing. „Adam je opravdový nekompromisní
umělec, v Polsku má přezdívku princ temnoty,“ říká David Ondříček.
A nebylo spíše limitující, že hlavní spolupracovník a jeden hlavních herců jsou cizinci? „Možná jenom
z jazykového hlediska, ale v podstatě jsme si to užili,“ vzpomíná režisér. „Chvilku jsme mluvili anglicky,
chvilku česky a chvilku polsky. Moc nás to bavilo.“
Natáčení probíhalo od jara 2011 v českých lokací v Praze – například v budově v Hybernské ulici,
která posloužila jako policejní velitelství, v Brně ve výbušné lokaci v ulici Cejl, která poskytla exteriéry
a v Barrandovských ateliérech, kde vyrostl interiér Haklova bytu. Další část filmu vznikala v Polsku, kde
probíhala i velká část postprodukčních prací.
„Práce na lokacích byla dlouhá a komplikovaná,“ vzpomíná režisér. „ S architektem Vlasákem jsme najezdili
tisíce kilometrů po České republice a Polsku. Nakonec jsme našli, co jsme hledali. Za dvacet let nebude
takovýto film bez výrazné postprodukce možné udělat. Města se rychle mění a ne vždy k lepšímu. Vedle
Vlasáka bych také rád vyzdvihl kostýmní návrhářku Jarmilu Konečnou. Svým nekompromisním přístupem
film pozvedla.“
O HUDBĚ
Podobně jako u předchozích režisérových filmů i tentokráte se pod hudební složku podepsal Jan P. Muchow
– spolu s Michalem Novinskim. „S Honzou spolupracuji od roku 1995. Skládal mi hudbu ke všem mým
filmům a já jsem nikdy nezapochyboval,“ říká režisér David Ondříček.
„Poprvé jsme se potkali na filmu Šeptej,“ vzpomíná Jan P. Muchow, který v Ondříčkově debutu dokonce
vytvořil i jednu z rolí. Práce na hudbě k Ondříčkovým filmům mu také vynesla dva České lvy za snímky
Jedna ruka netleská a Grandhotel. K hudební spolupráci přizval nyní také skladatele Michala Novinskiho,
držitele Českého lva za hudbu k filmu Kuky se vrací. S Novinskim pracoval Muchow již na hudbě k filmům
Václav nebo Grandhotel.
Neuvažoval snad David Ondříček – vzhledem k tomu, že film Ve stínu je tolik odlišný od jeho předešlých
titulů – o volbě jiného skladatele? „Neuvažoval. Honza je pro mě víc než skladatel. Je to prostě talisman.
Ve spojení s Michalem Novinskym byli skvělí,“ říká nekompromisně režisér.
„Prvním východiskem je scénář, později pak střih filmu. Za základ považuji naladit se na styl vyprávění,
na emoce příběhu. Filmová hudba nemusí ilustrovat jednání postavy, ale musí souznít s jejími emocemi,“
říká Jan P. Muchow.
Kromě tradiční scénické hudby provází film i ústřední písnička Lay Down a jejími autory hudby je trio:
Never Sol, Jan P. Muchow a Michal Novinski.
Never Sol je pseudonym, za nímž se skrývá projekt Sáry Vondráškové, mladé zpěvačky, která se chce
profilovat především jako autorská zpěvačka a většinu písniček sama skládá.
„Velkou inspirací a blízké stylem vyjadřování se skrze hudbu jsou mi Bat for Lashes, Fiona Apple, Kate
Nash, Cat Power. Dalo by se říct moderní písničkářky,” říká Sára Vondrášková.
Sára Vondrášková minulý rok skončila studium na jazzové VOŠ na Ježkově konzervatoři. Vystupovat
začínala v Café v Lese, kde hrávala své písničky jen na klavír a postupem času Never Sol ožila jako celistvý
projekt (začátek 2012) a její nynější koncertní live podoba se skládá ze zpěvu + kláves a bicích, na které
hraje Lenka Dundrová. Za sebou mají třeba koncerty se spřátelenou kapelou Charlie Straight, nespočet
koncertů v domovském Café v Lese nebo třeba před nedávnem na Letní filmové škole v Uh. Hradišti.
Na podzim by mělo vyjít debutové EP, na kterém Never Sol spolupracuje s Janem P. Muchowem.
„Na Sáru mne před časem nezávisle na sobě upozornilo několik lidí, což bylo pro mne signálem, že by
opravdu na ní mohlo něco být,“ vzpomíná Jan P. Muchow. „Ukázalo se, že měli pravdu, Sára skvěle zpívá,
je velmi talentovaná a navíc i sama skládá, co není úplně obvyklé.“
Shoda okolností je pak propojilas i s filmem Ve stínu. „Začali jsme se Sárou spolupracovat a když přišel
David Ondříček s tím, že by chtěl pro film Ve stínu písničku, uvědomil jsem si, že máme rozdělaný projekt,
který by se k tomu výborně hodil. Tak jsme písničku zvukově upravili, aby ladila se scénickou hudbou
k filmu, Davidovi se to líbilo a myslím, že ve filmu to velmi dobře funguje, “ dodává Muchow.
TVŮRCI
David Ondříček, scenárista, producent, režisér
David Ondříček absolvoval dokumentární katedru pražské FAMU. Po několika dokumentárních filmech
debutoval v roce 1996 filmem Šeptej. Film se stal druhým nejnavštěvovanějším snímkem v České republice
v roce 1996, byl nominován na Tiger Award na MFF v Rotterdam v roce 1997 a vyhrál Promotional Award
na Festivalu mladého evropského filmu v Cottbusu. V roce 2000 představuje David Ondříček svůj druhý
celovečerní film Samotáři, který mu přináší velký úspěch jak doma, tak v zahraničí. Film Samotáři získal 9
nominací na cenu Český lev, z čehož dvě proměnil. Film rovněž získal tři ceny z Mannheim Heidelberg IFFI
v roce 2000, v témže roce získal cenu diváků na MFF v Thessaloniki a MFF ve Varšavě a tři ceny na filmovém
festivalu v Plzni. Jedna ruka netleská, třetí celovečerní film Davida Ondříčka měl premiéru v roce 2003.
Byl nominován ve třech kategoriích na cenu Český lev a získal stříbrnou medaili na Houston International
Festival v kategorii nezávislých hraných filmů. V roce 2006 David Ondříček uvádí film Grandhotel, který
byl vybrán do sekce Panorama na Berlinale. Grandhotel byl nominován na sedm Českých lvů, nakonec si
odnesl 2 České lvy.
Marek Epstein, scenárista
Absolvent oboru scenáristika – dramaturgie na FAMU. Podle jeho scénářů byly natočeny televizní filmy
Iguo-Igua, Trosečníci a některé díly seriálu Redakce. Za scénáře Rebarbora a Amen Sam získal v letech 2003
a 2004 první místa ve scenáristické soutěži o Cenu Sazky a vítězství v národním kole souteže Hartley- Merrill
Prize. Scénář k filmu Rebarbora natočila rumunská režisérka Ruxandra Zenide v rumunsko-švýcarské
koprodukci pod názvem Ryna.
V Ceně Sazky 2006 získal druhé místo za scénář s názvem Signál, v roce 2007 pak třetí místo za scénář Krávy.
Za scénář k televizním filmu BrainStorm získal cenu Elsa.
Podle scénáře Amen Sam natočil Jiří Vejdělek film Roming (2007), stejný režisér realizoval i film Václav
(2007), oceněný dvěma Českými lvy a dalšími mezinárodními cenami. V roce 2012 byly podle jeho scénářů
realizovány filmy Signál (r. Tomáš Řehořek), Posel (r.Vladimír Michálek) a Vrásky z lásky (r. Jiří Strach).
HERCI
Ivan Trojan, herec
Divadelní a filmový herec, člen Dejvického divadla, kde za titulní roli Oblomova (2000) získal cenu Thálie.
Vystudoval DAMU v Praze. Pro filmové plátno ho objevil režisér David Ondříček,který ho v 35 letech
obsadil do postavy chirurga v komedii Samotáři (2000). Je držitelem čtyř Českých lvů za herecké výkony
ve filmech: Smradi (2002, r. Zdeněk Tyc), Musím Tě svést (2002, r. Andrea Sedláčková), Jedna ruka netleská
(2003) v režii Davida Ondříčka a naposledy byl oceněn za hlavní roli v dramatu režiséra Jiřího Vejdělka
Václav (2007). S režisérem Petrem Zelenkou spolupracoval na komedii Příběhy obyčejného šílenství
(2005), znovu se sešli u filmu Karamazovi (2008), který zaznamenává pozoruhodné představení Dejvického
divadla. Kromě toho jsme jej mohli vidět například v pohádce Jiřího Stracha Anděl Páně (2005), v komedii
Jana Hřebejka Medvídek (2007), televizním filmu BrainStorm, minisérii Operace Silver A nebo populárním
televizním seriálu Četnické humoresky. Kromě snímku Ve stínu jsme ho v roce 2012 viděli ve filmu Vrásky
z lásky (r. Jiří Strach).
Sebastian Koch, herec
Rodák z německého Karlsruhe, vystudoval herectví v Mnichově, po absolutoriu vystupoval v divadlech
v Ulmu a Darmstadtu, odtud odešel do Schillerova divadla v Berlíně, kde se stává hvězdou. Postupně se
začíná objevovat v televizních seriálech, upozornil na sebe v dokumentárním dramatu Hra smrti, kde ztvárnil
Andrease Baadera. Za role v televizních filmech Tanec s ďáblem: Únos Richarda Oetkera a Mannovi – román
století získává v roce 2001 dvě ceny Adolfa Grimmea pro nejlepšího herce. Za úlohu v minisérii Napoleon
byl oceněn v roce 2004 Zlatou kamerou pro nejlepšího německého herce. Postupně se objevil ve více než
sedmdesáti úlohách ve filmech, televizních filmech či seriálech. Největší mezinárodní úspěch mu pak
přinesla hlavní role v dramatu Životy těch druhých, které získalo Oscara pro nejlepší zahraniční film.
Soňa Norisová, herečka
Rodačka ze slovenských Malacek vystudovala konzervatoř. Trvale žije v Bratislavě, kde hostuje na několika
divadelních scénách, ale pravidelně se objevuje také v českých a slovenských filmech a seriálech. Společně
se sestrou Zuzanou si zahrály v muzikálu Filipa Renče Rebelové (2001), a společně se také objevily v českém
seriálu Přešlapy. Na Slovensku účinkovala v tamní verzi seriálu Ordinace v růžové zahradě nebo seriálu
Panelák. V roce 2007 se objevila ve filmu Jiřího Vejdělka Václav, v roce 2011 vytvořila hlavní roli v televizním
snímku Policie Modrava.
David Švehlík, herec
Narodil se v Liberci jako syn herce Aloise Švehlíka. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, absolvoval
jeden ročník Teologického konviktu v Litoměřicích (1990-1991) a poté Lateránské univerzity v Římě (1991–
1992). FFUK obor filosofie ukončil jako bakalář, poté na DAMU vystudoval obor divadelní režie. Roku
2002 získal angažmá v Divadle Na zábradlí, hostoval v pražském divadle ABC, v Divadle v Řeznické nebo
v divadle Ungelt.
V roce 2004 se objevil v roli Huberta ve filmu Filipa Renče Román pro ženy a v kriminálním snímku režiséra
F. A. Brabce Bolero. V tomto roce byl také nominován na divadelní Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent
roku. O rok později si zahrál hraběte v pohádce Anděl Páně (r. Jiří Strach). V roce 2006 jsme ho mohli vidět
v jedné z hlavních rolí ve filmu Pravidla lži (r. Robert Sedláček). Rok 2008 přinesl Davidu Švehlíkovi hlavní
roli ve snímku Ocas ještěrky (r. Ivo Trajkov). Natočil řadu televizní filmů – Operace Silver A, Hypermarket,
Santiniho jazyk. Kromě filmů vystupuje v seriálech, např. Dobrá čtvrť (2005), Letiště (2006), Hraběnky (2007),
Terapie (2011) V současné době ho můžeme vídat v seriálu Kriminálka Anděl (2008).
Marek Taclík, herec
Po maturitě na gymnáziu v Duchcově nastoupil na pražskou DAMU, po ukončení studií přijal angažmá
v divadelním souboru CD94, po změnách ve vedení přešel do pražského Činoherního klubu, kde exceluje
v představení Osiřelý západ, Pan Polštář nebo Ujetá ruka, působil také v Dejvickém divadle, hostuje v Divadle
Na Jezerce.
Po několika televizních filmech dostává první hlavní roli v Ondříčkově snímku Jedna ruka netleská (2003),
objevil se také v adaptaci románu Milenci a vrazi (2004). S Davidem Ondříčkem se opět schází u filmu
Grandhotel (2006). Zahrál si ve filmech Občanský průkaz ( r. Ondřej Trojan, 2010), Vendeta (r. Miroslav
Ondruš, 2011), Rodina je základ státu (r. Robert Sedláček, 2011), nedávno dotočil snímek Všiváci (r. Roman
Kašparovský). Diváckou oblibu si získal i díky účinkování v celé řadě seriálů – Hop nebo trop, Místo v životě,
Kriminálka Anděl, Ulice, Vyprávěj, Okresní přebor a další.
TV NOVA
Formou produkce, koprodukce nebo předkupu televizních vysílacích práv umožnila TV Nova natočení celé
řady kvalitních a přitom divácky atraktivních snímků. V současné době se TV Nova podílí na novém filmu
Jiřího Menzela Sukničkáři, komedii Zdeňka Trošky Babovřesky nebo detektivním thrilleru z padesátých
let Ve stínu v režii Davida Ondříčka. V nedávné době TV Nova pomohla mimo jiné realizovat komedii
Marie Poledňákové Líbáš jako ďábel, film Tomáše Řehořka podle scénáře Marka Epsteina Signál, komedii
Miloslava Šmídmajera Probudím se včera, nový film Jiřího Vejdělka Muži v naději nebo divácky velmi
populární filmovou adaptaci oblíbeného seriálu TV Nova Okresní přebor režiséra Jana Prušinovského.
O koprodukci dalších českých filmů televize Nova jedná.
Od letošního roku navíc TV Nova podporuje český film také pravidelnými příspěvky do Státního fondu pro
podporu a rozvoj české kinematografie ve výši bezmála 100 milionů korun ročně.
Od roku 2005 TV Nova koprodukovala celkem 43 českých filmů, jejichž celková návštěvnost byla téměř 14
milionů diváků. Ze souhrnu všech českých filmů natočených za uvedené období tvoří filmy, které vznikly
v koprodukci TV Nova, více než polovinu celkové návštěvnosti. Filmy, podporované TV Nova, získaly
za posledních sedm let 14 Českých lvů za 8 různých filmů.
Kromě uznávaných režisérů, jako jsou Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Vladimír Michálek, Juraj Herz, Petr Zelenka
nebo Jiří Menzel, podporuje TV Nova i mladé režiséry. Mezi podpořené filmy patří i debuty Jiřího Vejdělka
(Účastníci zájezdu), Tomáše Bařiny (Bobule) či Jana Prušinovského (František je děvkař). Vedle divácky
úspěšných komedií se TV Nova podílí také na ostatních žánrech, od pohádek (Nejkrásnější hádanka, Čertova
nevěsta) a akčních filmů (Na vlastní nebezpečí, Kajínek) přes dramata (O rodičích a dětech, Habermannův
mlýn, Nevinnost, Kawasakiho růže) až po dokumenty jako Občan Havel.
Mezi nejprestižnější koprodukce TV Nova patří film Vratné lahve Jana Svěráka, který se stal druhým
nejnavštěvovanějším snímkem v historii České republiky, byl oceněn třemi Českými lvy a cenou diváků
na festivalu v Karlových Varech. Obsluhoval jsem anglického krále režiséra Jiřího Menzela získal čtyři
České lvy, včetně ceny za nejlepší film, ceny filmové kritiky na festivalu v Berlíně a nominace na Zlatého
medvěda. Oceňovaný a úspěšný projekt Pavla Kouteckého a Miroslava Janka Občan Havel navštívilo v kinech
160 tisíc diváků, získal cenu Český lev za nejlepší dokument a nominaci na Evropskou filmovou cenu.
Neoddiskutovatelnou uměleckou hodnotu přineslo drama Jana Hřebejka Kawasakiho růže, které získalo
dvě ceny na festivalu Berlinale, včetně ceny za nejlepší film v nesoutěžní sekci Panorama, a také dva České
lvy z devíti nominací. V neposlední řadě stála TV Nova i za českoněmeckým koprodukčním historickým
filmem Juraje Herze Habermannův mlýn, které získalo Bavorskou filmovou cenu za režii pro Juraje Herze
a cenu za nejlepší herecký výkon.
RWE – ENERGIE ČESKÉHO FILMU
Energetická skupina RWE svůj dlouhodobý projekt na podporu české kinematografie zahájila na konci roku
2005. Od té doby s přispěním RWE bylo nebo bude na plátna kin uvedeno již 28 celovečerních filmů. Jako
koproducent se podílela na snímcích Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář,
Medvídek, Gympl, Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako Bůh, Oko ve zdi,
3 sezóny v pekle, Katka, Nickyho rodina, Ženy v pokušení, Kuky se vrací, Román pro muže, Odcházení,
Čertova nevěsta a Muži v naději. Ve spolupráci s RWE vznikl i film HLAVA-RUCE-SRDCE. V roce 2012
do projektu RWE – energie českého filmu patří tyto snímky: Soukromý vesmír, Signál, Líbáš jako ďábel, 7
dní hříchů a Ve stínu.
Součástí projektu RWE – energie českého filmu jsou dlouhodobé spolupráce s Mezinárodním filmovým
festivalem Karlovy Vary, Letní filmovou školou Uherské Hradiště a s AFO (Academia Film Olomouc).
RWE je partnerem udílení Cen české filmové kritiky. A v letošním roce také hlavním partnerem Ceny Pavla
Kouteckého.
Finančním grantem RWE pomáhá mladým talentům FAMU a Filmové nadaci RWE & Barrandov Studio.
V oblasti krátkometrážních filmů RWE pravidelně spolupracuje s Českou televizí.
Download

Presskit / 1.63 MB