16.12.2014
Marek Banaš
1
16.12.2014
Co je to „les“ a „alpinská hranice
lesa“ ?
Les
Podstatný znak lesa - lesní prostředí
(indikovatelné půdně, fytocenologicky apod.).
Většina autorů fakticky vymezuje les danou výškou
stromů, zápojem (resp. zakmeněním) a minimální
plochou porostu. Všechny tyto charakteristiky by měly
zajišťovat, že daný porost je svými charakteristikami
skutečně lesem.
Les je tedy brán jako: porost stromů s určitou
minimální výškou, o určitém zápoji a ploše.
2
16.12.2014
Alpinská hranice lesa
Kriteria pro určení alpinské hranice lesa u vybraných autorů:
Definice pro evropské středohory: Jeník et Lokvenc, 1962:
pokryvnost nejméně 50% plochy
alespoň 5 m vysoké stromy
min. plocha 1 ar (10x10m)
vzdálenost izolované enklávy zařazené do horní
hranice lesa od souvislého lesního komplexu<100m
(50 m)
Vegetační linie, která spojuje
všechny nejvyšší okraje lesa.
3
16.12.2014
AHL a její fyziognomie:
• ve skutečnosti se nejedná o linii, ale přechodovou zónu
(ekoton).
• považována za zásadní předěl v horském reliéfu z hlediska
geodynamického, mikroklimatického, fytocenologického.
V této přechodové zóně-mozaice se setkávají podmínky
vhodné pro vývoj stromů i podmínky vyšších alpinských
stupňů (díky různým ekologickým vlivům: orientace svahů, výška
a délka trvání sněh. pokrývky, záření, propustnost půd, kvalita
humusu,..)
Výskyt společenstev s užším vztahem k lesu i nelesníchalpinských společenstev
4
16.12.2014
Směrem vzhůru dřeviny přetrvávají v keřových, klečových
nebo keříčkových formách
Mnohdy jsou to tytéž dřeviny, které v nižších polohách
dosahují normálního vzrůstu.
Specifické dřeviny subalp.stupně např. Pinus mugo, Alnus
viridis, Rhododendron sp. jsou nejprve příměsí v lese a později
dominují.
Malá exkurze do názvosloví hranice lesa
Pojem „horní hranice lesa“ zaveden pro odlišení alpinské
vegetační čáry od zcela umělé dolní hranice lesa na úpatí
Karpat (používán autory v karpatské oblasti a geografy)
Pojem „alpinská hranice lesa“ - používán autory
pracujícími v alpské oblasti a fytocenology. U nás uveden
ve známost prof. Jeníkem.
Anglicky psaná literatura: treeline, timberline
5
16.12.2014
Přehled základních stresových faktorů omezujících
výskyt stromů a lesa
Přirozené podmínky:
Klima: obecné i lokální (hromadění sněhu, síla větru,
akumulace studeného vzduchu atd.)
Edafické poměry:hladkost skály, vlhkost půdy, suťoviska
Orografické poměry: lavinové dráhy, skalní stěny, vodní
eroze. Kryoturbace: zamrzání a rozmrzání půdy, nastupuje mnohde
až po destrukci lesa člověkem.
Vliv činnosti člověka: viz později
Neexistuje jediný zodpovědný faktor, je nutné brát do
úvahy celkovou povahu klimatu.
Rozhodující roli však hraje:
- min. průměrná teplota, která zajišťuje dostatečný
vznik nových buněk a rozvoj a diferenciaci rostl.pletiv
vyšších rostlin (mitotické dělení atd.).
Rozhodující jsou podle Körnera teploty ve vegetačním
období (globálně v průměru 5,5 – 7°C na AHL).
Podle Körnera není samotná délka vegetačního období rozhodující.
Silně se mění v různých částech světa (2-12 měsíců).
Pozn: Srovnej 2,5 měsíce v oblasti „arctic-alpine birch treeline“,
12 v rovníkových tropech.
6
16.12.2014
Prům. teplota nejteplejšího měsíce (července) na AHL, dříve
udávaná jako jedno z hlavních kritérií pro stanovení AHL (pro
střední Evropu uváděná cca 10°C), není globálně platná.
I ve středoevropských pohořích se klimatická hranice lesa
nachází v rozmezí 7 – 11°C.
Korunový zápoj lesa vytváří “chladné půdy” (cold root
zone), které brzdí aktivitu kořenů.
Apikální kořenový meristém stromů nemůže těžit
z radiačního ohřevu porostu během dne, anebo tepla
“uloženého” ve svrchní vrstvě půdy v noci, zatímco
alpinské druhy nad hranicí lesa ano.
Např. v Montaně (USA, 2300 m n.m.) v hloubce 50cm pod
povrchem zjištěna teplota téměř o 5°C nižší než
v přilehlých loukách.
Tímto les vlastně spoluurčuje své vlastní distribuční limity
ve vysokých nadm.výškách.
7
16.12.2014
Podstatné jsou dle Körnera spíše přímé vlivy vyšší teploty
než vyšší radiace zvyšující fotosyntetickou aktivitu.
Körner jinými slovy říká, že pokud je rostoucí strom domem ve
výstavbě, tak zastavení jeho stavby není otázkou nedostatku
cihel, malty apod. (CO2,voda,…), ale závisí na dělnících
(enzymy atd.), kteří když je jim zima tak jednoduše přestanou
pracovat.
8
16.12.2014
Oponentní názory:
snížená bilance uhlíku s rostoucí nadm. výškou, díky
zkrácené délce vegetační sezóny-nižší tvorba biomasy
apod. (Wardle 1971, Tranquillini 1979, Stevens a Fox
1991) v důsledku poklesu čisté fotosyntetické produkce
(net photosyntetic rate, NAR-net assimilation rate)přírůstek sušiny za jednotku času (Pisek a Winkler
1958, Benecke a Nordmeyer 1982).
Osud stromů závisí taktéž na přežití zimního období - nutné
vytvoření a dozrání dostatečné tloušťky stěny epidermálních
buněk a kutikuly ve veg. sezóně (u smrku na horách-3 měsíce).
Nedostatečně vytvořená epidermis a kutikula
Rostlinné orgány vyschnou během pozdní zimy, kdy jsou
kořeny v ještě zmrzlé půdě
Růstové podmínky v létě + vodní stres v zimě
Fyziologické sucho-důležitý faktor omezující růst stromů
9
16.12.2014
Adaptace na zimní období=„otužování mrazem“:
změny v obsahu vody a osmotických látek v listech pod
sněhovou pokrývkou a nad ní, delší dormance apod.
např. různě exponované jehlice limby
Mrazová odolnost je indukována délkou dne.
Díky častému střídání počasí v horách je to spolehlivější
způsob, než odolnost závislá pouze na teplotních změnách.
Odolnost se zlepšuje s lepší výživou
Mykorrhiza hraje velmi důležitou roli v porostech při AHL
Ke zmíněným hlavním faktorům přistupují, zvlášť ve
středohorách jako jsou např. Jeseníky či Krkonoše
s význačným vlivem vrcholových podmínek, další
stresové faktory:
• obrus krystalky sněhu a námrazou,
• zimní vysychání (viz dříve),
• polomy
•snížená klíčivost semen stromů v porostech při alpinské
hranici lesa (např. Deschampsia cespitosa, D. flexuosa,
Calamagrostis villosa).
10
16.12.2014
Poškození korun
smrku sněhem
11
16.12.2014
Jaké existují adaptace stromů při AHL ?
„Vysokohorský smrk“:
Vysokohorský les (smrk) musí vzdorovat zejména hmotnosti
sněhu a námrazy adaptace stromu:
větve skloněné k zemi
kratší silné větve, skloněné v ostrém úhlu s hustým
větvením deskovitého typu
úzká koruna
nízká přirozená obnova: semenné roky, uchycení semenáčků
v travnatých porostech, špatná klíčivost,..
vegetativní kolonie:zakořenění z větví,…
klesá výška stromů, roste mech. poškozování
uvolňování zápoje
modifikace jehlic: déle, kratší, hustší
poškozené a zničené terminální vrcholy, počet uschlých a
přirůstavých se vyrovnává
V minulých staletích porosty v drtivé většině nahrazeny stromy
nevhodné provenience.
12
16.12.2014
Poloha AHL ve světě
Hranice lesa významně kolísá se zem. šířkou. Nadm.výška
AHL (treeline) sahá od hladiny moře (v polárních oblastech) po cca 4000
m n.m. v subtropech či Himálaji.
13
16.12.2014
Zajímavé maximum AHL v subtropech
Proč dosahuje AHL maxima (nejvyšších nadm. výšek) v subtropech a ne
v „růstově nejpříznivějších“ humidních rovníkových tropech ?
Díky větší oblačnosti (vyšším srážkám) a následně většímu
výskytu nízkých teplot při rovníku - dochází ke snížení
AHL.
Též eventuální poškození mrazem, které je vyšší
v relativně mírnější oblasti AHL ve vlhkých tropech než
v subtropech (kde se opakují periody nízkých teplot v chladné části
roku během kterých je aktivita rostlin snížena).
Příklad srovnání: vých. Tibet a severní Chile (téměř 5000 m
n.m.)-spíše suché podmínky, na rozdíl od humidních tropů
(AHL ve 4000 m n.m. nebo ještě podstatně méně).
14
16.12.2014
Shrnutí:
výskyt nízkých teplot (díky vyšší oblačnosti a tudíž
méně slun.záření) limitujících růst + permanentní
riziko ”nočních mrazíků” a následného poškození
rostlin jsou dva hlavní faktory proč AHL klesá ve vlhkých tropech.
Typ a fyziognomie AHL ve světě
Na horách naší planety existuje v rámci variability
v latitudinálním směru ještě další variabilita v regionálním
klimat.gradientu (kontinentalia-oceanita) mezi:
• pobřežními a vnitrozemskými pohořími
• okrajovými a vnitřními částmi pohoří
15
16.12.2014
Variabilita mezi pobřežními a vnitrozemskými
pohořími
Např. průměrná výška AHL v moravských horách: Hrubém Jeseníku
1315 m a na Králickém Sněžníku 1305 m potvrzuje gradient poklesu
AHL ve střední Evropě ve směru V – Z (kontinentální – oceánský):
Tatry 1600 m n. m., - Babia hora 1500 m n. m.,-Pilsko 1475 m - Hrubý
Jeseník 1315 m n. m., Králický Sněžník 1300, - Krkonoše 1250 m n. m.,Harz 1000 m n. m.
16
16.12.2014
Silně oceánická pohoří-Britské ostrovy
Hranice lesa tvořena Pinus sylvestris spp.scotica +
Juniperus nana + Sorbus aucuparia.
Cca 640 m n.m.
Creag Fhiaclach, Skotská Vysočina
Zvláštní AHL v pohoří Harz
17
16.12.2014
Pohoří s mírnou zimou, ale vysokou sněh. pokrývkoulistnaté dřeviny
v SZ Evropě-Betula tortuosa
Ve Vogézách, Juře, záp. Alpách: klen a buk (Aceri-Fagenion), jeřáb
Vogézy, Grand Ballon
Dřeviny tvoří klečové formy tvarované vysokou sněh. pokrývkou
velmi příznivý humus. profil
doprovod vysokostébelných
bylin (Cicerbita alpina, Rumex alpestris, Adenostyles sp., Ranunculus
platanifolius,..)
Ve více kontinentálně laděných pohořích-jehličnaté
dřeviny, zejména smrk.
Krkonoše, Tatry, Fatra, Hr. Jeseník, centrální Alpy,
pionýrská dřevina-Betula carpatica
druhově chudé subalp. smrčiny
dále do nitra kontinentu ubývá smrku a přibývá limby, modřínu
18
16.12.2014
Podrobněji k alpinské hranici lesa se smrkem v
evropských středohorách (s důrazem na ČR)
Pro stanovení AHL používáme kritéria Jeník et Lokvenc.
Výrazný vliv vrcholových podmínek (silná činnost větru, námraza,
vysychání,…).
Typy alpinské hranice lesa ve Vysokých Sudetech
1.) Parkovitá hranice lesa se smrkem:
nejnápadnější projev vrcholového fenoménu, velmi rozšířený typ,
bez kosodřeviny
• Rýchory, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník
2.) Parkovitá hranice lesa se smrkem a kosodřevinou:
„pravý alpský typ“ hranice lesa-nejvíce zastoupený v evr. velehorách,
do konkurenčně oslabeného zápoje smrku proniká kosodřevina
•Krkonoše: jižní svahy Sněžky, Modrý důl, Luční a Studniční
19
16.12.2014
3.) Sevřená hranice lesa se smrkem:
v lavinových územích, náhlé ohraničení, přechod někdy doplněn
listnáči (bříza, buk, klen, vrby)
•Úpská jáma, Velká kotlina
4.) Sevřená hranice lesa s bukem:
mimořádný pokles lesa vlivem lavin + příznivé klima závětrnného
turbulentního prostoru
buk se udržuje na pomezí
alpin. oblasti, přechod někdy-Betula carpatica
•Kotelné jámy, Velká a Malá Kotlina
20
16.12.2014
Variabilita mezi okrajovými a vnitřními částmi
pohoří
V typických vysokých pohořích velmi záleží na jejich
šířce půdorysu a rozloze- tzv. Mass effect-Mountain mass
elevation effect
Vzduchové masy např.od Atlantiku (Pacifiku apod.) se v
těchto pohořích silně transformují:
• návětrnné polohy (okraje pohoří), např. sev. Alpy-2000
mm
• závětrnné polohy: delší doba slunečního svitu,…700 mm
Vzniká tzv. vnitrohorská zonálnost-vnitrohorská
kontinentalita
Prodloužení růstové periody ve více kontinentálních
podmínkách
Nižší vlhkost-méně vláhy, zvýšení počtu hodin slunečního
svitu při méně zatažené obloze a nižší expozice vůči
frontálnímu počasí
vyšší teplota v centrální části
AHL zde stoupá
Vzpomeňte si na názor Körnera (viz dříve):
S výjimkou aridních oblastí platí, že s rostoucími srážkami
klesá AHL, pravděpodobně díky větší oblačnosti a nižší
teplotě a ve vyšších zem.šířkách kvůli době trvání sněhové
pokrývky.
21
16.12.2014
Příklady:
• v západní části Sev.Ameriky (47°) přechází AHL
Kaskádové pohoří od 2000 m n.m. na západě po 2500 na
východě.
• Podobný gradient nalézáme např. mezi severní
okrajovou částí Alp a centrální částí.
• Karpaty (Tatry) atd.
Alpy: okrajová pohoří obdrží cca 2x tolik srážek, mají větší oblačnost,
jsou vystavenější silnějším větrům (v tomto případě severozápadním).
Taktéž počet dnů s prům. teplotou 10°C a vyšší je prokazatelně vyšší v
centrální oblasti Alp v porovnání se stejnou nadm. výškou vnější oblasti
(podobně i s teplotami nad 5°C).
22
16.12.2014
Efekt se kromě změny nadm. výšky AHL projevuje též např.
ústupem smrku a nástup modřínu a limby. Ve vnitrohorských
dolinách je již jen limba a modřín.
Podobnost s vnitrozemskou kontinentalitou-Sibiř (Larix
sibirica a L. dahurica)
Např. v centrálních silikátových Alpách: se modřín (Larix
decidua) a limba (Pinus cembra) začínají objevovat cca od 1500 m
n.m. a posléze dominují.
(kromě Alp ještě např. v centrálních Karpatech)
Silně mrazuvzdorné, světlomilné dřeviny
23
16.12.2014
na místech nevhodných pro stromy:
porosty pěnišníků (hodně sněhu),
podél toků-společenstva vrb (hodně sněhu),
jalovcové porosty (Juniperus nana) a vřesovištěsuché vyfoukávané svahy
24
16.12.2014
Subalpinský stupeň severních a jižních vápencových
a dolomitových Alp-borovice kleč (Pinus mugo):
na strmých, suchých svazích (1500-2000m)
v záp. Alpách-stromovitá borovice pyrenejská
(Pinus uncinata)
Poznámka: přirozený výskyt nad AHL také v Krkonoších, Malé Fatře,
Vysokých a Nízkých Tatrách
Azonálně: Velký Javor, Trojmezná, kar Plešného jez.
Druhotně: Hrubý Jeseník a Králický Sněžník
Alpinská hranice lesa v dalších vybraných
pohořích světa
Hranice lesa tvořená blahovičníkem - Australské hory
AHL se nachází cca v1850m (na příkladu Mt.Kosciuzsko).
Je tvořena dominantním druhem dřeviny blahovičníku
Eucalyptus pauciflora subsp. nivalis.
25
16.12.2014
Ekologické rozpětí a schopnosti radiace a adaptace u druhu Eucalyptus
pauciflora (podobně jako u dalších cca 450-500 druhů Eucalyptů, které
v Austrálii rostou) jsou úctyhodné a na Zemi nalezneme jen málo
takových rodů jako je Eucalyptus s tak širokou ekologickou valencí.
Hranice lesa tvořená pabukem (Nothofagus sp.)- např.
hory Nového Zélandu, Patagonie, Chile
AHL se nachází v různé nadm.výšce v závislosti na míře
kontinentality (např. Nový Zéland - cca 1200-1600 m n.m.)
26
16.12.2014
V horách, kde padá větší množství srážek (např. pobřežní
pohoří SZ USA, část severních Alp, vých. Japonsko) se les na horní
hranici rozpadá ve skupiny stromů
Hranice skupin stromů (tree-group limit) (Ellenberg)
• tyto stromy či skupiny stromů vznikají často z výhonů
„Ribbon forest“ („páskový les“): Rocky Mts. od Kanady až po Nové
Mexiko: vyfoukávaná plató při AHL, laterální proudění vzduchu,
porost v roli „sněhového plotu“, tání až v pozdním létě. Mezi pásy
lesa-vlhké „sněžné mýtiny“ (snow glades).
V alpinských oblastech humidních tropů jsou klimatické
podmínky odlišné a alpinská hranice lesa je tvořena
vždyzelenými, širokolistými druhy (např. Hagenia,
Leptospermum, Polylepis).
27
16.12.2014
Některé zajímavosti týkající se fyziognomie
alpinské hranice lesa
Proč na některých místech AHL poměrně plynule přechází v
keře, zápoj se rozvolňuje jen málo a jinde tomu tak není?
Pozvolný přechod AHL
Výskyt pozvolna se snižujících stromů v prostoru AHL (až do keřovité
podoby, tzv. krummholz,- 1-3m vysoké, rozprostřené, většinou
orientované po svahu) může souviset s výškou (množstvím) sněhové
pokrývky v zimě při AHL -opakovaný ekologický tlak sněhu na mladé
rostliny a opakované odumírání nadzemních částí, čnících nad
sněhovou pokrývku, díky zimnímu vysychání (Wardle, 1960, 1965,
1973, Wells and Mark 1966).
Andy,
NP Nahuel Huapi
28
16.12.2014
Ostrá hranice lesa
Mark et Dickinson na příkladu Nového Zélandu vysvětlují, že pokud je
AHL tvořena jedním nebo více druhy malolistých stálezelených
Nothofagů (Nothofagus spp.), za nižší sněh. pokrývky, je tato hranice
ostrá. V místech, kde Nothofagus chybí z historických či jiných důvodů
může mít AHL podobu přechodu.
ostrovní Chile-Tierra del Fuego
NP Fiordland, Nový Zéland
Na Novém Zélandu je obecně mnohem nižší sněhová pokrývka než na
řadě jiných míst na světě, včetně jihu Jižní Ameriky, kde je právě
relativně silná sněhová pokrývka spojena s mnohem větším výskytem,
rozvojem, krummholz forem v Nothofagových lesích (převážně opadavé
N.pumilio a N.antarctica) v prostoru hranice lesa (tree limit).
(Mark et Dickinson)
29
16.12.2014
Rozvolňování zápoje porostů až po výskyt jednotlivých soliterních
stromů nalezneme ve většině pohoří. Velmi často je způsobeno činností
člověka (kácení-následné výsadby, pastva,požáry,…).
Starší lesnická teorie tvrdila, že rozvolněný zápoj porostu (tzv. anglický park) při AHL
zlepšuje teplotní bilanci půdy oproti porostům s uzavřenou korunovou hladinou.
Ellenberg: „Kde roste jeden strom, tam mohou vedle něj růst
další za předpokladu dostatečně hlubokého půdního horizontu,
pokud to člověk a dobytek dovolí…“
Vliv orografie na alpinskou hranici lesa (geografický
aspekt):
Vrcholový fenomén: nejčastěji v izolovaných, exponovaných horách;
zejména rostoucí síla větru a z toho plynoucí důsledky
Sedlový fenomén: zahušťování proudnic, těžší a vlhčí vzduch. masy,
průsmyk Maloja (1811 m)-“Malojaschlange“
výskyt
smrk. lesů uprostřed modříno-limbových lesů.
Inverzní lokality: např. shromažďování sněhu v kras.lokalitáchzvýhodňování alpin. společenstev
30
16.12.2014
V některých případech, jako např. v horských oblastech centrální
Sahary a horských oblastech Puna de Atacama v Jižní Americe,
omezuje výskyt stromů sucho
např. v horách extrémně aridní oblasti centrální Sahary (Ahaggar a
Tibesti) činí srážky jen několik milimetrů ročně a ačkoliv je zde mráz
pozorován více než 100 dní v roce (2700 m n.m. na Ahaggaru),
sněhové srážky se zde obvykle vyskytují pouze jednou za tři roky.
“Lesní ostrovy” v alpinské tundře (Tree
islands)
Proč je nalézáme nad ”klimaticky vhodnou hranicí lesa” ?
Vyskytují se všude na světě.
Prům.teplota vzduchu ve veget. období zde bývá mezi 2,5-5°C.
Od uchycení semenáčků ke stromové
skupince.
Pohyb skupinky závětrným směrem okolo
2 cm/rok i více než 500 let !
V nitru skupinky může být „lesní
prostředí“.
31
16.12.2014
Příklady:
Pinus cembra na skal.výchozech (ne na chráněném místě !!) ve 2500 m
n.m. = 200-300 m nad AHL, ve Švýc.Alpách v oblasti Zermatt.
Rocky Mountains- 400 m nad AHL.
3,5 m vysoké Juniperus recurva v oblasti Mt.Everest region ve 4420 m
n.m. = několik set metrů and AHL.
Podobně jehličnaté porosty ve vých. Tibetu (4600 m n.m.),
Polylepis sericea ve Venezuele ve 4200 m n.m. = 900 m nad oficiální
hranicí lesa (treeline).
Teorie:
• fosilní zbytky původního lesa, který sahal o něco výše než
dnes. Všude v okolí byl následně les odkácen, zmlazení
spaseno, nebo došlo k požárům (Miehe, Ellenberg).
• tyto ”ostrůvky lesa” zůstaly zachovány na obzvláště
příhodných biotopech (mikroklimaticky, reliéfově).
Obě tvrzení se navzájem nepopírají, mohou v různých oblastech platit
různě či naopak současně.
Pokud by tyto ostrůvky lesa měly být potenciální hranicí lesa (treeline),
potom by to znamenalo, že kritická teplota pro tropickou a subtropickou
AHL je 2,5-5°C, což je méně než pro stejné ostrůvky ve vyšších
zem.šířkách (5,5-6°C).
Pro definitivní rozřešení tohoto problému neexistuje dostatek měření
z celého světa.
32
16.12.2014
Kolísání alpinské hranice lesa v minulosti
Kolísání výšky AHL sledovalo velké oscilace, ke kterým
docházelo během pleistocénu a holocénu.
Během glaciálu byly hory temperátní oblasti odlesněny a
alpinská zóna sahala až do nížin.
V tropech byla AHL snížena o 1000-1600m.
Např. v rovníkových Andách byla AHL cca ve 2000 m n.m.
Sněhová čára byla snížena méně, díky převládajícímu
suchému klimatu v rozsáhlých horských systémech Země
během vrcholu zalednění.
Všeobecně přijímaná teorie nevýrazného kolísání alpinské
hranice lesa (v našich zem.šířkách) během holocénu.
V temperátní oblasti Země poklesla o 100-200m (řada autorů),
v evropských alpinských pohořích-řádově o 150 výškových
metrů, přičemž ve středoevropských středohorách se poloha
alpinské hranice lesa od atlantiku prakticky neměnila
(Hüttemann et Bortenschlager, 1987), což souvisí s tím, že
hranice lesa je zde výrazně ovlivněna makro – vrcholovým
fenoménem.
33
16.12.2014
Důkazy:
fosil.pařezy (a jiné makrozbytky) a pylové záznamy
Např. pyl. záznamy z nejvýše položeného známého
rašeliniště ve vých.centrálních Alpách ve 2700 m n.m.
ukazují téměř konstantní abundanci pylu dřevin
dominantních dnes stejně jako v posledních 8000 letech.
Taktéž evidence z jezerních sedimentů v Andách dokazuje,
že AHL nebyla nikdy během holocénu výše než 200 m
oproti dnešku.
Avšak v severních vápenc. Alpách byl pozorován pozvolný
posun ve spektru u subdominantních druhů (vzestup Larix)
související s činností člověka (5000 let zpět).
34
16.12.2014
Průměrná dnešní nadm. výška hranice lesa ve Vys. Sudetech
1250 m
•pomístní snížení vlivem lavin až na 1050-1100 m
•rozdílná výška hranice lesa v návětrnné a závětrnné části
Anemo-orografických systémů
Byly někdy v minulosti náhorní plošiny vysokých Sudet
porostlé lesem ?
•Zlatník, Nožička : zalesnění sudet. karů před příchodem člověka
•Firbas, Losert: palynologické rozbory (buko-jedlové subalp.lesy až v
1500 m !) a jejich úskalí
Pravděpodobně ne
35
16.12.2014
Körner (1999), Bortenschlager (1993) a další považují dnešní
hranici lesa za ekologicky stabilizovaný systém jehož poloha
je výsledkem klimatických procesů v několika minulých
stoletích a jež reaguje na klimatické změny pozvolna,
s velkým zpožděním.
Poloha AHL tedy není dobrým kritériem pro sledování vlivů
rapidního glob.oteplování.
Nicméně růstové odezvy lesních dřevin při AHL nebo pod ní
jsou citlivým indikátorem těchto změn (existuje řada dendroekologických studií na toto téma).
36
16.12.2014
Vliv člověka na alpinskou hranici lesa
Při posunu-změnách polohy AHL hrají významnou roli
značné disturbance, např. větrnné polomy, požáry, které
mohou výrazně změnit polohu AHL v daném území.
Paleozáznamy indikují, že vlivy člověka na AHL a
alpinskou tundru jsou celosvětovou záležitostí (jak
v temperátní zóně tak v tropech) a datují se zpětně několik
tisíc let.
Máme jasné evidence toho, že požáry snižovaly již dříve
AHL ve východoafrických pohořích, stejně jako v dalších
tropických horách.
Nejinak tomu bylo v horách temperátního pásma, kde paleoevidence dokazují, že AHL zde byla vypálena v nižší
alpinské zóně již před 700-3700 lety a pod současnou AHL
již před 4700 lety.
Taktéž většina dnešních horských luk nad nebo pod AHL má
vazbu na činnost člověka.
37
16.12.2014
V našich podmínkách je nejvýznamnější:
•vypalování a pastva,…eroze
•Výsadby na nevhodných lokalitách (např. sudetské kary,
mrazové půdy)
•Výsadby nevhodné provenience
38
Download

Prednaska 5