Disticha Catonis
Cum te aliquis laudat, iudex tuus esse memento;
Plus aliis de te, quam tu tibi, credere noli. (I, 14)
Jestliže někdo tě chválí, hleď posoudit správně sám sebe:
pokud jde o tebe, nevěř víc jinému nežli sám sobě.
Mitte archana dei caelumque inquirere quid sit;
Cum sis mortalis, quae sunt mortalia cura. (II, 2)
Stranou nech tajemství božská a nepátrej po tom, co v nebi;
poněvadž smrtelný jsi, spíš starej se o to, co lidské.
Plus vigila semper nec somno deditus esto;
Nam diuturna quies vitiis alimenta ministrat. (I, 2)
Neholduj otrocky spánku, víc bdi a belivě pracuj –
dlouhý a nečinný klid vždy zchystává neřestem půdu.
Quid deus intendat, noli perquirere sorte;
Quid statuat de te, sine te deliberat ille. (II, 12)
Nesnaž se vypátrat věštbou, co s tebou zamýšlí božstvo:
bůh ať bez tebe zváží,a sám, jak určí ti osud.
Cum sis ipse nocens, moritur cur victima pro te?
Stultitia est morte alterius sperare salutem. (IV, 14)
Jestliže sám jsi vinen, proč žertva má pro tebe zhynout?
Srmtí jiného doufat v sou spásu je směšné a hloupé.
Multum venturi ne cures tempora fati;
Non metuit mortem, qui scit contemnere vitam. (IV, 22)
Příliš se nestarej o to, co budoucí osud ti chystá:
ten se nebojí smrti, kdo úzkostně o život nedbá.
Thure deum placa, vitulum sine crescat aratro;
Ne credas placare deum, cum caede litatur. (IV, 38)
Kadidlem usmiřuj božstvo, nech telátko vyrůstat pro pluh:
nevěř, že usmíříš boha, když za oběť krev bude téci.
Securam quicumque cupis perducere vitam,
Nec vitiis haerere animos, quae moribus obsint.
Haec praecepta tibi semper relegenda memento;
Invenies, quo te possis mutare, magistrum. (IV, praef.)
Kdo chceš bezpečně prožít svůj život, nesmíš svou myslí
vězet trvale v chybách, jež mravům nejvíce škodí:
uvědom si, že stále máš pročítat poučky tyto – najdeš v nich
něco, co sám jak učitel použít můžeš.
Virtutem primam esse puto compescere linguam:
Proximus ille deo est, qui scit ratione tacere. (I, 3)
Považuje za přední ctnost vždy držet na uzdě jazyk:
nejbližší božstvu je ten, kdo moudře dovede mlčet.
Rumores fuge, ne incipias novus auctor haberi,
Nam nulli tacuisse nocet, nocet esse locutum. (I, 12)
Vyhni se klepům, sic vznikl by dojem, že vymýšlíš nové –
nikomu neuškodilo, že mlčel, spíš na škodu bylo, že mluvil.
Quae nocitura tenes, quamvis sint cara, relinque:
Utilitas opibus praeponi tempore debet. (I, 6)
Máš-li, co může ti škodit, to nech, i kdybys to rád měl:
prospěchu časem je nutné spíš dbát než věci, byť cenné.
Infantem nudum cum te natura crearit,
Paupertatis onus patienter ferre memento. (I, 21)
Když jak nahého tvora tě příroda zrodila, mysli
na to, že chudoby břímě máš trpělivě vždy snášet.
Iratus de re incerta contendere noli;
Impedit ira animum, ne possit cernere verum. (II, 4)
Jši-li rozhněván, nepři se o věci nejisté, neboť
brání rozumu hněv, že nemůže určit, co pravda.
Luxuriam fugito, simul et vitare memento
Crimen avaritiae; nam sunt contraria famae. (II, 19)
Chraň se vší rozmařilosti a zároveň vyhni se výtce
patřící lakotě – škodí ty vlastnosti pověsti dobré.
Quae potu peccas, ignoscere tu tibi noli;
Nam crimen nullum vini est, sed culpa bibentis. (II, 21)
Odpouštět nesmíš sám sobě, když chybuješ nadměrným
pitím –
vínu vyčítat nelze tu chybu, je vinen sám piják.
(překlad: Catonova disticha, přel. Hošek a Mertlík, in: Čtení o antice 1980-81. Praha 1982)
Download

Disticha Catonis