Podnikání očima žen
2
Podnikání očima žen
3
4
Strach z neznáma je brzdou v životě i v podnikání. Ačkoliv na jednu stranu může být oprávněný, na druhou nám
brání uskutečnit mnohé ze svých snů. A právě proto jsme se pustili do přípravy této brožury – jejím cílem je zprostředkovat vám zkušenosti těch, které se na cestu podnikání již vydaly.
Přinášíme vám příběhy žen různého věku, z rozmanitých oborů, z několika míst naší republiky. To vše na pozadí
rozličných životních osudů. Naším záměrem je podpořit především ty z vás, které stojíte na prahu oné pomyslné
propasti mezi zaměstnáním a podnikáním. Chceme vám poskytnout reálný obraz podnikající ženy, dodat vám
odvahu i naději v to, že to skutečně jde. Zároveň věříme, že přínosem může být i pro ty, kteří již podnikají, protože
každý příběh může být i inspirací.
Proč právě ženy?
Jsou to totiž jen ženy samy, které mohou měnit pohled
na ženu a na její místo v naší společnosti, ale možná i pohled
na podnikání jako takové.
Ačkoliv procházíme již několikátou vlnou emancipace
a feminismu, cesty, jak spolu mohou obě pohlaví fungovat
v harmonii a rovnováze, stále hledáme. Mnoho žen přebírá
mužské modely chování a s nimi i mužské modely podnikání.
Jako by nám pořád znělo v uších: „Urči si cíl, vytyč si cestu
a jdi za ním přes všechny překážky!“ Výsledkem je bohužel
často únava a vyčerpání, ztráta smyslu a mnohdy i narušení
vztahů s našimi blízkými.
Možná proto v České republice podniká daleko méně žen než
mužů. Ženy totiž nejsou příliš ochotné riskovat to, co je pro
ně nejdůležitější. Začíná se však objevovat stále více žen
(i mužů), které chtějí podnikat jinak – s respektem k sobě,
ke svým blízkým a ke svému okolí. Chtějí ukázat, že podnikání nemusí být jen způsobem obživy nebo možností svobodně
rozhodovat o tom, co a kdy budu dělat, ale že podnikání může
být také formou sebeuskutečnění, že může být tvořivé.
Že je to způsob, jak žít nejen pro sebe, ale i pro společnost.
Že podnikání nám dává možnost ovlivňovat dění kolem sebe
a přispět tak svou částí k celku. Že měnit svět k lepšímu lze
i tím, že poskytnu kvalitní službu, vyrobím či prodám výrobek,
5
který neškodí životnímu prostředí nebo pomůže ženám
po ablaci prsu cítit se opět krásnou… Že dokonce mohu
rozhýbat rodiče s kočárky po celé České republice.
Přejeme si, aby vám příběhy pomohly překonat strach
z neznáma, dodaly vám odvahu a aby každý příběh byl inspirací právě pro vás!
za tým projektu
Blanka Junová
6
Miriam Kotorová
6
Kosmetické služby, výroba textilu
Kateřina Borunská
Maloobchod a velkoobchod, výroba látkových plen
10
Irena Váňová
Kosmetické a kadeřnické služby
16
Ludimila Kravěcová
20
Mobilní pedikúra
Monika Martochová
24
Informační technologie a vzdělávání
Andrea Teichmannová
Relokace cizinců
28
Helena Futerová
34
Vzdělávání, koučink
Denisa Jánská
40
Cestovní ruch – ubytovací služby
Monika Navrátilová
44
Účetnictví a audit
Jiřina Hajduková
Strojírenství
48
Klára Kornfeld
52
Modeling, svatební e-shop a fotografické služby
Edita Berková
Služby v oblasti sportu a fitness, cvičení pro rodiče s dětmi
56
7
Miriam Kotorová
Kosmetické služby, výroba textilu8
Miriam svým příběhem ukazuje, že vážná nemoc se dá nejen zvládnout, ale že je dokonce možné přijmout ji jako
výzvu a ukazatele nového životního směru. Poznala jsem ji jako ženu se zdravým pohledem na svět a s velmi
jemně se projevující silnou energií. Jak sama říká, když se pouští do něčeho nového – prostě skočí a letí.
Tento let je občas náročný, občas euforizující – charakterizuje ho ale především svoboda.
Její velkou vizí je vytvořit centrum krásy pro ženy po ablaci prsu. Jde o záměr přesahující ji samotnou,
a tak jí k jeho uskutečnění držme palce!
Řekněte nám několik slov o sobě.
Mé současné jméno je Miriam Kotorová (Kotorová již 28 let
a Miriam teprve tři roky). Letos mi bude padesát let. V životě
se mi podařilo splnit si své dětské sny, a tak jsem už šestnáct
let kosmetička a jeden rok také spolumajitelka firmy na výrobu speciálních triček se skrytou podporou prsů.
Co vás k vašemu podnikání dovedlo?
Původním povoláním jsem ekonomka. Nicméně kancelářská
práce není nic pro mě. Jako dítě jsem chtěla dělat kosmetičku nebo návrhářku oděvů a také jsem chtěla napsat knihu.
Po revoluci jsem si udělala roční kurz kosmetiky a otevřela
si se sestrou kosmetický salon. V roce 2010 jsem onemocněla
rakovinou prsu a zkušenosti z léčení jsem popsala v knize
“Říkejte mi Miriam”. Také jsem na vlastní kůži pocítila,
jak je těžké sehnat pohodlné a slušivé oblečení pro ženy po
ablaci, a tak přišel nápad začít toto oblečení vyrábět.
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Dělám ráda věci po svém a chci být svobodná.
Je pro vás rozdíl mezi podnikáním ženy
a muže?
Abych řekla pravdu, o tom jsem nikdy nepřemýšlela. Potkala
jsem v životě hodně dobrých, ale také špatných podnikatelů
i podnikatelek. Stejně jako zaměstnanců i zaměstnankyň.
Podle mě to není ani tak o pohlaví, jako o přístupu.
9
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Vstávám v sedm hodin ráno, den začínám sprchou a snídaní
se svými chlapy. Když odejdou do školy a práce, záleží další
program na tom, zda mám objednané klientky. Má pracovní
doba není od – do. Mé aktivity se prolínají celým dnem.
Kromě kosmetiky věnuji tak tři až pět hodin denně péči
o naši firmu Miria. To obnáší shánění materiálů, dohlížení na
šití, testování a focení modelů, správu e-shopu, psaní blogů
na web, ježdění na prezentace a další schůzky a aktivity.
V mezičase je potřeba se postarat i o domácnost a rodinu.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Mám za sebou roční kurzy kosmetiky a bodyterapie, kurz
masáží, aromamasáží, manikúry, vizážistiky, řadu speciálních
seminářů a jako malá holka jsem chodila několik let
do kurzů šití.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Ačkoliv jsem osobně žádným podnikatelským kurzem
neprošla, vřele bych ho všem doporučila. Člověk získá cenné
informace a nemusí si klestit cestu metodou pokus – omyl.
Pak už to chce jen dobrý nápad a spoustu nadšení.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Několikrát. Jsou dny, kdy se prostě nedaří. Člověk má pocit,
že chce se vším praštit. Můj životní příběh mě naučil ptát se,
proč se mi to děje? Co je to za lekci? Co mě to má naučit?
Čas většinou ukáže, že i ty špatné věci měly smysl.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Když se člověk oprostí od myšlenky, že by se o něj měl někdo
postarat, a vezme život do svých rukou, tak vidím samé
výhody. I když pracuji zpravidla nepřetržitě, mám stále možnost výběru, jestli pracovat nebo hodit nohy na stůl a udělat
si volno. A ta svoboda je pro mě velmi důležitá. Je však pravda, že v případě jakékoli nemoci nemůžu spoléhat
na podporu.
výhodné. Líbí se mu mé nápady, odhodlání a síla věci dotáhnout do konce. I když ne vždy zdárného.
Zbývá vám čas i na vaše koníčky, rodinu
a sebe samu?
Je to někdy honička, ale jak říkám, mé aktivity jsou zároveň
mými koníčky. Na cvičení, procházky po lese a přátele si čas
najdu. Rodině patří víkendy. Mám ještě jeden velký koníček
a to je vymýšlení kulturních akcí pro obyvatele naší vesnice.
A tak se s našimi dětmi a kamarády jedenkrát ročně převlékáme za pohádkové bytosti a strašíme v lese nebo pořádáme
bláznivou diskotéku, posvícení, jarmarky a podobně.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Dobrovolně ne. Neumím si představit nabídku, na kterou
bych kývla.
Pracujete sama nebo v týmu?
Kosmetiku dělám sama, trička s týmem. Oboje má své kouzlo. Při kosmetice si vysloveně užívám, že jsem sama. Miria,
to je trošku adrenalin. Učím se, že není vše tak, jak bych si
představovala, je potřeba velké trpělivosti. Jsem člověk dost
impulzivní a do všeho se vrhám po hlavě. Věci, které nemohu
ovlivnit, mě dráždí.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Jednoznačně poctivost a chuť pracovat.
Co na vašem podnikání oceňuje rodina
či partner?
Manžel je rád, že pracuji de facto doma. Dům je pod dohledem a zrovna tak náš mladší syn. Je to časově i finančně
10
Co pro vás podnikání znamená?
Jakou životní zkušenost vám přineslo?
Prší na mě stále spousta nápadů. Když se mi některý zdá
zvlášť přitažlivý, jdu za ním jako buldok. Ta vidina, že můžete
dělat prakticky vše, co chcete, je euforizující. Když jsem křtila
před rokem a půl v Hard Rock Café svoji knihu, můj starší syn
si vzal mikrofon a řekl: „Dlužím mamce velkou omluvu.
Za prvé, když mi před rokem řekla, že napíše knihu, tak jsem
jí nevěřil. Když mi dala přečíst rukopis, byl jsem překvapený.
Ještě víc jsem byl překvapený, když řekla, že knihu vydá,
a to sama. Nevěřil jsem, že na to může sehnat peníze. Peníze
sehnala. A pak přišla s tím, že když se dítě narodí, mělo by
se pokřtít. A že to udělá s takovou parádou, tím mě dostala.
Chci teda teď a tady své mamce poděkovat, že mě pro život
naučila velmi cennou věc. A to že když člověk něco doopravdy chce, tak toho skutečně dosáhne.“
Co byste při pohledu zpátky udělala jinak?
Vše má svůj smysl a věci se dějí tak, jak je to pro nás nejlepší.
Z toho důvodu bych neměnila nic.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují o podnikání?
Skočit, roztáhnout křídla a letět.
Co myslíte, že je esencí vašeho podnikatelského příběhu?
Vzpomenout si na svá dětská přání, na to, čím jsme chtěli být.
Věřím, že tam jsou ukryty naše talenty.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.miria.cz
11
Kateřina Borunská
Maloobchod a velkoobchod, výroba látkových
plen
12
Občas se kolem nás dějí věci, které se nám nelíbí. Většina z nás nadává. Katka začíná u sebe a jedná. Nelíbila se jí
hromada odpadu, který coby maminka produkovala v podobě jednorázových plen. Začala používat ekologickou
alternativu a udělala vše pro to, aby se tato možnost stala dostupnou pro každého. Možná by to stačilo, ale to by
Katka nesměla být lev. V jejím hledáčku se objevilo jednorázové plastové nádobí a možné ekologičtější alternativy.
Kdybychom všichni méně nadávali na vše okolo a dělali vše, co je v našich silách, abychom to změnili, bylo by nám
možná na světě zase o kousek líp.
Můžete se nám krátce představit?
Jmenuji se Kateřina Borunská. Jsem vdaná a mám dvě děti.
Žiji v Opavě, odkud také vedu své podnikání – maloobchod
a velkoobchod s látkovými plenami, šátky, nosítky a doplňky
pro nošení, jakož i výrobu látkových plen a příslušenství.
Kde jste přišla na nápad podnikat a proč
právě v tomto oboru? Jak se vaše podnikání
vyvíjelo od počátku do dneška?
Po ukončení studií Veterinární univerzity jsem pracovala
ve veterinární praxi zaměřené na drobné zvířectvo. Později
jsem pracovala jako marketinkový pracovník pro dezinfekci
ve velkochovech zvířat. Následně jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a dostala se k podnikání. V první fázi jsem
se zaměřila na látkové pleny a související výbavu. Ve zkratce
a s trochou nadsázky by se dalo říci od malých zvířat přes
zvířata velká až k dětem.
K samotnému podnikání mě přivedlo mateřství. Krátce po
porodu ke mně přijela švagrová s malým dítětem a společně
jsme během společně stráveného týdne vyprodukovaly tolik
odpadu, že nám nestačila popelnice. To mě šokovalo. Začala
jsem o celé věci přemýšlet a hlavně hledat alternativu. Ekologické hledisko bylo primárním impulzem – uvědomila jsem
si, kolik odpadu každý z nás vytvoří v běžném životě. Přidávat
ještě další celou tunu nerozložitelného odpadu za každé dítě
mi přišlo příliš.
13
V roce 2005 jsem se začala rozhlížet a tvořit první prezentace. Roku 2006 jsem otevřela e-shop. V té době byly na
českém trhu dostupné pleny pro „ekomatky“ – nelíbivé
a náročné na manipulaci. Takže jsem začala dovážet látkové
pleny ze zahraničí, které dokázaly zaujmout mámy nejen
designem, ale také materiálem, který se u nás do té doby
nepoužíval (např. bambus, konopí). Současně jsem se sama
zajímala i o nošení dětí, takže v nabídce přibyly šátky a nosítko Manduca. Vedle velkoobchodu a maloobchodu jsme se od
roku 2010 stali také výrobcem látkových plen poté, co jeden
z našich dodavatelů ukončil ve Skotsku výrobu. Odkoupili
jsme jejich know-how, značku a rozjeli výrobu Ella’s House
v ČR.
Nyní již podnikám sedm let. Každý rok se snažím k zaběhlému sortimentu představit nějaké novinky – oblečení z biobavlny, jantarové korálky, belly belt (extendor pro těhotné).
Nedílnou součástí mého podnikání je také osvěta. Pravidelně
beseduji s maminkami v rodinných centrech, aby se dozvěděly více o možnostech, které v péči o své děti dnes mají.
S jakými překážkami jste se potýkala?
Na začátku byla vlastně jen čirá nevědomost a nadšení.
Kdybych věděla, co mě čeká – zaměstnanci, ekonomie, právo
a tak dále, asi bych se do podnikání nepouštěla. Nemám
žádné vzdělání ekonomického směru, takže jsem se spoustu
postupů musela naučit sama a mnohé zkušenosti získávala
metodou pokus – omyl. Ty mi veterinární praxe nedala. Ta je
z pohledu zaměstnance na rozdíl od podnikání úzce zaměřena. Díky svému podnikání jsem měla možnost proniknout do
tajů marketingu, managementu, IT technologií a účetnictví.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Největší překážkou byly finance. Začínali jsme z absolutní
nuly. Jako začínající podnikatelka jsem v té době nebyla
schopna zajistit dostatečné prostředky, které vyžadoval provoz velkoobchodu, náročný na cash flow kvůli nutnosti držet
poměrně vysoké skladové zásoby. Nadšení bylo, ale ty peníze.
Šli jsme tedy do rizika. Začalo to soukromými úvěry, které
nebyly ekonomicky příliš výhodné. Manžel dotoval.
V roce 2008 jsme transformovali podnikání z fyzické osoby
na právnickou osobu. Takže vše začalo nově. Dva až tři roky
trvalo, než se vybudovala nějaká stabilita a důvěryhodnost
pro banky. Dnes sice ještě stále máme úvěry, ale jsou na
komerční bázi a jejich nastavení je zcela odlišné.
V začátcích jsem pracovala i deset až dvanáct hodin denně.
Podnikání jsem rozjížděla s malým miminkem, které hodně
času prospí, a mně tak zbyl prostor pro práci. Navíc jsem
pracovala z domu. Velké množství práce jsem dělala na PC
a bylo jen na mně, kdy si ji udělám. A tak jsme zvládali i
spoustu společných rodinných aktivit – plavání, pravidelné
procházky. Dnes jsou děti větší a taky náročnější na pozornost a aktivity. I podnikání je v jiné fázi a tak režim dne je jiný.
Pokud jsem doma v Opavě, ráno odvedu děti do školy. Zhruba v osm hodin se dostanu do práce, kde trávím v průměru
klasickou osmihodinovou pracovní dobu. Mám poměrně běžný režim dne a jen zcela výjimečně něco dodělávám večer
doma. Běžnou práci z domu jsem zrušila. Práce v kanceláři
mimo domov mi dává určitý režim a řád. Naučila jsem se díky
tomu oddělovat práci a rodinu. Součástí mé práce jsou i pracovní cesty a veletrhy, kdy cestuji mimo domov. Zde, stejně
jako při zvládání běžného režimu, mi je oporou manžel.
Druhým oříškem byl samotný trh. Byli jsme průkopníci, takže
zde panovala absolutní neznalost produktů. Trh jsme si ale
postupně vybudovali. A možná ta překážka byla i výhoda,
takže dneska jsme tam, kde jsme.
Podnikání není rozhodně na čtyři hodiny denně, ani tři dny
v týdnu, ale i tak nese flexibilitu – je možné si práci přizpůsobit dle svých představ.
14
Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči
o rodinu a práci?
zodpovědnost k ženám – maminkám. Je to zkrátka rozjetý vlak. Navíc není jednoduché opustit něco, co sedm let
budujete, když jsou výsledky i plány do budoucnosti. Také se
mi nechce opouštět svobodu a prostor realizovat své nápady.
Překážky jsou zkrátka k tomu, aby se překonávaly.
Co na vašem podnikání oceňuje rodina
či partner?
Vždy si v takových chvílích vzpomenu na dobu, kdy jsem byla
zaměstnaná, co mi vadilo, s čím jsem bojovala a dnes nemusím. Řeším sice jiné problémy, ale můžu se sama rozhodnout
a nést odpovědnost za důsledky – ty pozitivní i ty negativní.
Ano. Člověk si práci přizpůsobí svým potřebám díky větší
časové flexibilitě. Režim dne se tak do velké míry řídí potřebami mými a mé rodiny.
Právě zmíněnou časovou flexibilitu. Taky vnitřní spokojenost,
která se promítá do rodinného i partnerského života. V práci
trávíme téměř čtvrtinu života a pokud v ní nejsme spokojeni,
promítá se to dál do všech ostatních oblastí života. Samozřejmě vše není jen růžové. Manžel mi občas vyčítá psychickou,
někdy i časovou náročnost.
Zbývá vám čas i na vaše koníčky, rodinu
a sebe samu?
Ano. Čas si najdu, jak na své koníčky v průběhu celého roku,
tak i na čtyři týdny běžné dovolené. I své zaměstnance nutím
na dva týdny dovolené v kuse. Člověk si musí odpočinout.
V životě je důležitá vyváženost, odpočinek, setkávání s jinými
lidmi, a ne jen práce. Navíc miluji sport. Pravidelně běhám,
jezdím na koloběžce. Tento rok jsem začala se kiteboardingem. Nyní se učím, je to velká výzva. Oprostím se od provozních věcí a přichází tak prostor pro nové nápady. Také mám
příležitost potkávat zajímavé lidi i z jiných oborů, kteří mě
inspirují. Nevěřím, že někdo může dlouhodobě pracovat čtrnáct hodin denně a být úspěšný. Zkusila jsem to a po krátké
době přišlo velké vyčerpání, demotivace a nechuť pracovat.
V celém životě musí být rovnováha.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Pravidelně a minimálně jedenkrát ročně. I třeba letos. Ale každý tento moment je přínosný. Vrátí člověka na zem, vytrhne
z letargie a vyburcuje k akci, aby vymyslel něco nového.
Odpovědnost už totiž nenesu jen za sebe, ale i za své zaměstnance a obchodní partnery. A cítím i určitou společenskou
15
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Podnikání mi umožňuje udělat si věci dle svých představ
a vizí. Nemusím jen naplňovat představy svých nadřízených.
To s sebou samozřejmě přináší vyšší zodpovědnost, protože
jdete se svou kůží na trh.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Ne. Bylo by to pro mě velmi těžké, zejména po tak dlouhé
době, kdy dělám každodenní rozhodnutí sama za sebe.
Nevím, zda to vůbec jde, vrátit se po letech vedení vlastní
firmy do pracovního poměru. Musela by se vyskytnout extra
zajímavá nabídka, výborný šéf a smysluplná práce.
Pracujete sama nebo v týmu?
V týmu. Sám by člověk už veškeré činnosti v naší firmě
nezvládl. Kromě rozdělení úkolů je přínosem také sdílení
nápadů a myšlenek. Sama se starám o ekonomické vedení
firmy a vedu účetnictví. Důvodem není nedůvěra, ale fakt,
že pro účetní to jsou jen čísla, pro mě peníze.
Další mou víceméně samostatnou činností je definování vize
firmy. Lidé pode mnou je následně realizují. Dostávají k tomu
prostor, aby se mohli taktéž sami realizovat.
Nezbytnou součástí mé práce je totiž delegování povinností
a pravomocí tak, aby každý měl své pole působnosti. Na mě,
jako šéfa, to ale klade také určité nároky. Musela jsem se naučit, jak s kolektivem pracovat, jak jej vést. Toto byl a možná
stále je pro mě oříšek.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Co vám podnikání dalo?
• Obrovské rozšíření znalostí – marketing, management,
•
•
•
•
ekonomika firmy, IT, řízení lidí.
Možnost cestovat.
Prostor realizovat své nápady.
Celkovou spokojenost.
Chodím do práce ráda, protože má smysl a baví mě.
Cílevědomost. Pracovitost. Pokora. Odvaha. Nadšení,
entuziasmus – ten musí vždy být. Schopnost přizpůsobit
se novým podmínkám. Není možné na něčem lpět, je potřeba
přizpůsobit se situaci na trhu, udělat ve společnosti změny,
je-li to třeba. Když se člověk dostane do problému, tak je
dobré pamatovat, že každý den slunce na východě vyjde
a na západě zapadne. Každý problém má své řešení.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují
o podnikání?
• Nebát se začít.
• Připravit si rozumný podnikatelský záměr a zkonzulto-
•
•
•
•
vat jej s někým, kdo podnikání rozumí. Sama se setkávám s lidmi, kteří podnikají déle než já. Vyhledávám rady
a tipy lidí, kteří jsou úspěšní, jejich motivace, kréda.
Nenechat se odradit prvním neúspěchem.
Mít dlouhodobou vizi, ne jen ostré lokty. Nezapomínat
ani na ohleduplnost a úctu. Krok za krokem se člověk
k úspěchu dopracuje.
Nedělat věci primárně pro peníze, ale nacházet v práci
uspokojení a naplnění.
Pro mě osobně je pak velmi důležitá podpora v rodině,
partnerovi.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.mamaja.cz
16
17
Irena Váňová
Kosmetické a kadeřnické služby 18
Paní Váňová je krásným příkladem toho, jak lze z koníčka udělat práci. Ukazuje ale také, že nic není zadarmo,
že pro úspěch musí člověk hodně obětovat.
Paní Váňová je jednou z mnoha kosmetiček a vizážistek v Ostravě, ale z její práce čiší, že pro ni není pouhým
řemeslem. Promítá do ní nejen své znalosti nabyté dlouholetou praxí a neustálým sebevzděláváním,
ale také osobní přístup a chuť svým klientkám přinášet to nejlepší.
Řekněte nám prosím několik slov o svém
podnikání.
Jmenuji se Irena Váňová. S manželem jsem začala podnikat
roku 1992 a samostatně podnikám od roku 1997 v oboru
kosmetických a kadeřnických služeb. Po mateřské dovolené
(na které jsem byla asi rok a půl) jsem se rozhodla udělat
ze svého koníčka svou práci na celý úvazek.
Jaké byly začátky vašeho podnikání?
K podnikání mě dovedl manžel. On sám začal podnikat již
v roce 1989 ihned po revoluci. Mí rodiče pracovali ve státním
sektoru (otec voják z povolání a maminka jako zástupce
ředitele úřadu práce) a soukromé podnikání kritizovali, říkali,
že je to nejistá existence, všechny házeli do jednoho pytle jako
veksláky a podobně, prostě klasický názor starší generace po
sametové revoluci. Když jsem vystudovala gymnázium
a nástavbové studium hygieny a epidemiologie, nebyla volná
pracovní místa, a tak jsem si našla práci v České spořitelně.
V roce 1991 jsem se seznámila s manželem a rok na to jsme
rozšířili dovoz zboží o průmyslové a drogistické věci a já začala pracovat společně s ním, starala se o účetnictví, logistiku
apod. Pak se uvolnilo místo na hygieně a vzhledem k tomu, že
mě to bavilo a chtěla jsem v tomto oboru pracovat, nastoupila
jsem na městskou hygienickou stanici. Zároveň jsem ale stále
pracovala i pro manžela. V roce 1995 se nám narodila dcera
Eliška a já byla na mateřské dovolené a od roku 1997 jsem
začala samostatně podnikat v oboru vizážistika a kosmetika.
19
Tento obor jsem si zvolila pro podnikání proto, že od malička
dělám výtvarničinu, kreslím, maluji, vyráběla jsem až do
svých 26 let keramiku a vždy mě to táhlo kreativním směrem. Ráda jsem šila, vybírala barvy pro oděvy, česala, líčila,
a podařilo se mi tím pádem udělat ze svého koníčka svou
práci: vizážistiku a kosmetiku, za což jsem ráda!
Ve svých začátcích jsem se potýkala s běžnými překážkami –
jednáním s úřady a různými povoleními (ne vše jde tak hladce, jak se prezentuje), ztotožněním se s novou životní situací
jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná), hledáním
vhodných prostor pro podnikání, budováním klientely, propagací studia, hledáním vhodných reklam, sladěním vlastní
práce a rodiny. Nadšení z práce a podpora manžela byla mou
hlavní oporou, která mi tyto situace pomáhala zvládat.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Práce během dne se různí, záleží, kolik klientů mám a na
jakou službu jsou zrovna objednaní. Pracuji přibližně od osmi
do osmnácti a někdy až do dvaceti hodin, občas pracuji
i o víkendu. Dříve jsem běžně pracovala deset až dvanáct
hodin denně, ale s přibývajícími lety a po zdravotním kolapsu
jsem polevila. Každé pondělí pracuji s manželem, objíždím
a vyřizuji různé záležitosti, účetní, daňovou poradkyni, úřady,
velkosklady, dodavatele, a podobně. Pracuji ve svém studiu,
ale občas vyjíždím pracovat či školit mimo studio i město.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Vzhledem ke zdravotnickému vzdělání, které mám, mi stačilo
doplnit jen půlroční vzdělání v kosmetickém oboru ukončené
státní zkouškou. Soustavně sama vyhledávám různé možnosti rozšíření znalostí v oboru a stále se školím. Když jsem
začínala s podnikáním, semináře nebyly tolik rozšířené
a člověk spoustu věcí musel řešit za běhu, samostudiem
a metodou pokus – omyl.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Určitě bych to doporučila, budoucí podnikatelky se nemusí
zbytečně zatěžovat řešením již vyřešených situací a přetěžovat se zbytečnostmi.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Mnohokrát! Čerpala jsem sílu sama ze sebe a z podpory
manžela, z nutnosti dostát svým závazkům, z toho, že mám
spokojené klientky, které stojí o mou práci a že všude je chléb
o dvou kůrkách a vše má své plus a mínus!
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Jak jsem již řekla, vše má své plus a mínus: jako OSVČ můžu
svým způsobem volně nakládat s vlastním časem, ale platí, že
pokud nepracuji, tak nic nevydělám. Zaměstnanci mají
obvykle mnoho benefitů, které leckdy berou jako samozřejmost – proplacenou dovolenou, nemocenskou, stravenky,
auta, notebooky a telefony. Jako OSVČ se člověk musí spolehnout sám na sebe, na to, co si sám vydělá, a nemůže
si dovolit být často nemocný, nechodit do práce. Musí si vytvořit rezervy, aby mohl přechodně vyjít.
Pracujete sama nebo v týmu?
V současné době pracuji sama a vyhovuje mi to, i když
musím vždy hledat pomocnou ruku na konci svého ramene.
Pokud člověk pracuje sám, tak se musí spoléhat opravdu
sám na sebe. Kolegyně, která je se mnou ve studiu, pracuje
samostatně. Jelikož mám se zaměstnáváním bohužel negativní zkušenost, mám za to, že je velmi důležité mít spolehlivé
zaměstnance a společníky.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Optimismus, vytrvalost, odhodlanost, radost z práce.
Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči
o rodinu a práci?
Pokud chce žena podnikat tak, aby si vydělala a byla
soběstačná, tak si myslím, že v práci bude trávit hodně času.
Pokud se někomu daří opravdu sladit rodinu a podnikání
a netrpí ani jedna strana, tak smekám! Při pohledu do minulosti musím přiznat, že jsem své práci věnovala více času než
své rodině, čehož zpětně lituji. Nyní jsem však polevila,
nepracuji tolik hodin denně, a tak mi zbývá čas i na mé koníčky, rodinu a sebe samu.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují
o podnikání?
Určitě by to měly zkusit, pokud o tom vážně uvažují.
Je pravda, že podnikání není pro všechny, ale pokud se jim
podaří najít vhodný předmět podnikání, nechají si poradit
zkušenými kouči a najdou podporu v rodině, tak proč ne?
Co vám podnikání dalo?
Určitě jsem se psychicky zocelila a naučila se být maximálně
samostatnou.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.vstudiov.cz
20
21
Ludmila Kravěcová
Mobilní pedikúra
22
Ludmila prošla těžkou životní zkouškou a mnohokrát měla pochybnosti, zda ji zvládne. Vždy ale našla sílu jít dál
a ze situací vydolovat drahokam ukrytý na samotném dně. Díky tomu může předat svým klientům něco víc než
jen ošetření nohou – svou schopnost naslouchat, své životní zkušenosti a v poslední době dokonce i objevující se
schopnosti ulevit jim od různých bolestí.
Poté, co plně věnovala sama sebe péči o své blízké, stojí na začátku cesty k seberealizaci. Po rozhovoru s ní věřím,
že svého cíle skutečně dosáhne.
Řekněte nám několik slov o sobě.
Jmenuji se Ludmila Kravěcová, jsem matkou dvou dětí
a podnikám v oboru mobilní pedikúra. Jsou to služby v domácím prostředí. Je to rok, co jsem se pustila do podnikání.
Co jste dělala předtím, než jste začala
podnikat?
Po vystudování dvouapůlletého oboru technickoadministrativní pracovnice jsem nastoupila do Vítkovických železáren
jako sekretářka a pracovala jsem tam po dobu čtyř let. Poté
jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a byla s dětmi pět
let doma. Následně jsem se vrátila do Vítkovic, kde jsem
deset let evidovala poštu, zařazovala do kartotéky a podobně.
Další tři roky jsem strávila péčí o vážně nemocnou dceru
– neustálým cestováním mezi domovem a brněnskou
nemocnicí. Když se dcera uzdravila, poprvé v životě jsem se
šla přihlásit na úřad práce a doufala, že budu brzy zaměstnaná. To se po půl roce povedlo. Po třech letech jsem se ale
opět ocitla na úřadu práce a během dvou let se mi nezdařilo
sehnat zaměstnání. Bylo mi jasné, že v mém věku to nebude
vůbec snadné. Proto jsem iniciativu převzala do vlastních
rukou, rozhodla se postavit na vlastní nohy a postarat se
sama o sebe. Udělala jsem si rekvalifikační kurz pedikúry,
včetně nehtové modeláže.
23
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Když se podívám zpátky, největším impulzem byla těžká
nemoc mé dcery, která vyžadovala zcela jiný režim a obrátila život celé rodiny naruby. Bylo to pro nás pro všechny
neuvěřitelně náročné období. Zpětně si říkám, jak jsem to
vůbec zvládla. A na druhou stranu vnímám, že mě to v životě
posunulo tím správným směrem a mnohé jsem se díky tomu
naučila – žít v přítomnosti, umět nechat událostem svůj čas,
pokoru. Přinutilo mě to udělat velký krok sama k sobě
i k přehodnocení mnohých životních postojů. Když nyní
pracuji s klienty, mohu jim daleko lépe naslouchat a celkově
pomoci – dokonce v sobě objevuji i schopnosti, o kterých
jsem neměla ani tušení.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Můj pracovní den začíná snídaní. Pak se podívám do diáře,
kterým směrem a za jakým klientem se mám vydat. Vezmu
si kufřík s nástroji a židličku. A pak už začíná hezký pracovní
den s mými klienty.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Ano – byl to kurz pedikúry včetně nehtové modeláže a pilotáž modelu ESO v rámci projektu ESO v rukávu. A dále jsem
absolvovala kurzy Obsluha redakčního systému pro e-shop
a Jak se stát dobrým prodejcem.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Určitě. Aby ženy věděly, co je čeká. Naučily se poznat samy
sebe, své já, věděly, zda to opravdu zvládnou, a získaly přehled o tom, jak to v podnikání je, a různé důležité informace
pro rozjezd firmy.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Ano, mnohokrát jsem měla chuť toho nechat. Nové síly
čerpám v přečtení pěkné knížky. Ráda chodím na procházky, zajdu si zaplavat, prolistuji časopisy s módou. A hlavně
pozitivně myslím. Velice ráda čtu duchovní literaturu a ta mě
vždy posílí. Nejvíce mně pomáhá pobyt u moře, tam vždy
načerpám spoustu energie. Důležitá pro mě byla a stále je
podpora mého manžela. Sám podniká, a tak ví, že rozjezd
podnikání chce svůj čas.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Do zaměstnaneckého poměru už bych se nevrátila. Člověk
je svým pánem a nese sám za sebe zodpovědnost. Vlastně
si plánujete pracovní dobu podle sebe. Také mi podnikání
dává možnost uplatnit vše, co jsem se v životě naučila, zcela
originálním způsobem – a být tím prospěšná ostatním.
Pracujete sama nebo v týmu?
Pracuji samostatně. Spoléhám na sebe, a nemůžu se tak
na nikoho vymlouvat.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Nejdůležitější vlastnosti pro podnikání: odvaha, tvrdost, píle,
houževnatost, průbojnost a trpělivost. Je to o tom opravdu
se nebát. Jít si za svým cílem tvrdě, nedívat se vpravo ani
vlevo a neposlouchat příliš své okolí, i když se vám zpočátku
nedaří. Neustále na sobě vnitřně pracovat. Usmívat se a být
pozitivně naladěná.
Co na vašem podnikání oceňuje rodina
či partner?
Mám víc času na rodinu i koníčky. Vlastně si pracovní dobu
organizuji podle sebe a klientů.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují
o podnikání?
Ženám, které chtějí podnikat, bych vzkázala, aby se nebály
uskutečnit si své sny a přání. Jít si za svým cílem, i když cesta
je někdy trnitá a těžká. Tyto překážky vás hodně vnitřně posílí a posunou dopředu. Podnikání mi ukázalo, jaké mám silné
sebevědomí, zodpovědnost samu za sebe a že je možné, aby
se práce stala koníčkem.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.ludmila-kravecova.sluzby.cz
24
25
Monika Martochová
Informační technologie a vzdělávání
26
Monika je žena, která si v podnikání dovedla zachovat svou jemně ženskou energii a zároveň jít svou autentickou
cestou. Plní si své sny v životě, v práci i v soukromí – pracuje z domova, spolupodniká se svým manželem,
vychovává nedávno narozenou dceru, staví dům.
Do budoucna chce péči o své děti spojit s lesní školkou a později i soukromou školou. Její podnikání má formu
tvoření a sebeuskutečnění, s vyšším záměrem vytvářet lepší život nejen pro sebe a své blízké, ale i ostatní.
Řeknete nám několik slov o svém podnikání?
V roce 2008 jsme s manželem a s dalšími sedmi kamarády
založili firmu, jež poskytuje služby v oblasti informačních
technologií a vzdělávání. Souběžně jsme založili i neziskovou
organizaci. Poté jsem se seznámila s ženou, která dřív než
začala s podnikáním, pracovala podobně jako já ve školství.
Sdílely jsme vzájemně své názory a každá z nás měla dovednosti a znalosti, které se vzájemně doplňovaly. Z tohoto
důvodu jsme se rozhodly, že budeme vzdělávat pedagogy po
celé ČR. Přibližně po čtyřech měsících usilovné práce jsme
spustily portál pro vzdělávání. Dnes po třech letech děláme
semináře na míru, máme vypsány desítky seminářů po celé
ČR, nabízíme webináře a pro školy tvoříme e-learning ve
formě videoškolení. K tomu píšeme i realizujeme granty
z EU a MŠMT.
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Touha po nezávislosti. Asi to byla vnitřní touha, motivace
podnikat. Vždy jsem toužila po nezávislosti a flexibilitě, které
mi podnikání umožňuje. Dalším silným impulzem byla touha
pracovat z domova a pracovat s manželem společně.
Jaké to bylo na začátku?
Byli jsme nezkušení a neměli jsme dostatečné znalosti a
dovednosti. Chyběl nám člověk (mentor), který by nás od
začátku vedl. Také jsme příliš dlouho vytvářeli něco, o čem
27
jsme ani nevěděli, jestli bude fungovat. Zhruba po osmi měsících práce stačilo jedno kvalitní školení, které nám ukázalo,
že musíme začít znovu. Bylo pro nás asi nejdůležitějším
milníkem na začátku. Dnes bych prvně jela na školení, abych
pochopila, o čem je podnikání, a teprve potom bych hledala
cesty, jak začít. Určitě bych proto ženám v dnešní době doporučila absolvovat podnikatelský kurz, ale je třeba vybírat.
Už vím, že pokud lektor sám nepodniká, nemůže mi předat
skutečné a reálné informace k tématu.
Spoustu žen bude zajímat, jak vypadá váš
běžný pracovní den.
V současné době jsem na mateřské dovolené, takže můj
pracovní režim je úplně jiný, než když jsem pracovala. Proto
popíšu krátce pracovní den před mateřskou. V 7.00- 7.30
jsem vstala. V osm hodin jsem již seděla u počítače a začínala
pracovat. Největší výhodou byla jednoznačně možnost pracovat z domova a řídit si pracovní čas podle potřeby. Dopoledne jsem vyřídila většinu pracovních věcí a schůzek přes
skype. Mezi dvanáctou a třináctou hodinou jsem měla pauzu
na oběd, někdy jsem vařila, jindy vyrazila do města na menu.
Obvykle jsem pracovala ještě odpoledne od 13 do 17 hodin.
Někdy jsem to protáhla, jindy jsem neměla sílu pracovat, tak
jsem odpoledne vyrazila ven a pracovní věci dokončovala
navečer. Nyní při mateřské je to jiné, režim se nám neustále mění. Přesto většinou dopoledne, když dítě spí, vyřídím
většinu pracovních věcí a potom pracuji až po osmé hodině
večer, kdy už mám na práci klid.
Co pro vás znamená podnikat doma,
společně s manželem?
My to nyní máme tak, že přibližně 20 procent aktivit máme
společných a 80 procent svých vlastních. Náš pracovní život
se prolíná tím soukromým a to má své výhody i nevýhody.
Výhodou je, že můžeme vše probrat a pomáhat tak jeden
druhému růst, můžeme se ve svých rolích zastoupit.
Na druhou stranu to někdy svádí pracovat i u večeře nebo
v posteli. Vyžaduje to disciplínu oddělit práci a soukromí, stanovit přesné časy a pravidla. A hlavně dobře komunikovat.
Díky práci z domova si můžu řídit svůj pracovní čas a také být
s rodinou. Využívám každou chvilku, dcera je pro mě odpočinek od práce a naopak. Neustále se oba s manželem učíme,
jak vše sladit k všeobecné spokojenosti – zvláště teď, když
svépomocí stavíme dům, je to náročné. Ve své podstatě mně
to ale vyhovuje, plníme si své sny. Když budu nespokojená, tak
to změním.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Ano, určitě. Zažila jsem to několikrát, ale měla jsem oporu
v manželovi. Když jsem ztrácela sílu a motivaci pokračovat, byl tady pro mě. Situaci a problém jsme probrali a našli
řešení, abych mohla jít dál. A stejně to bylo i u manžela. Proto
vnímám, že podpora rodiny, partnera, je základ úspěšného
podnikání.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Ano, vidím. Pro mě je to určitě nezávislost a flexibilita a samozřejmě seberealizace a uspokojení z práce. Také nemám nad
sebou žádného šéfa, který by mi říkal, co a jak musím dělat.
Vrátila byste se do zaměstnání?
Ne. Vždy budu dělat vše pro to, abych mohla podnikat.
Pracujete sama nebo v týmu?
Od začátku pracuji v týmu. Zprvu to byl převážně mužský
kolektiv, dnes ženský. Práce v týmu má pro mě jednoznačné
výhody, a to v několika oblastech:
• Dává mi možnost věnovat se oblasti, kde mohu rozvíjet
svůj talent a silné stránky. Práci, která mi nejde nebo mě
vyloženě nebaví, udělá za mě někdo jiný, kdo k tomu má
pozitivní vztah.
• Mohu rozvíjet pracovní a osobní vztahy – všechny kolegyně jsou i mé kamarádky.
• Práce v týmu je o spolupráci, neustálé komunikaci
a hledání nejlepšího řešení pro danou situaci.
28
Nevýhody vidím v tom, že k některým rozhodnutím je zapotřebí kompromis více lidí. Člověk se musí naučit přizpůsobit
tomu, že vyhraje řešení, které je nejlepší pro celý tým
a organizaci, a nikoliv jen pro jednotlivce.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Určitě vytrvalost a odvaha zkoušet stále nové věci. Člověku
by neměl chybět vnitřní motor – motivace či touha věci zlepšovat. Nezbytná je schopnost neustále se vzdělávat
v nových věcech. Jako důležitou vnímám také schopnost
umět se přizpůsobovat a nelpět na tom, co nefunguje. Myslím
si, že právě tohle řadu podnikatelů brzdí, když se neumí nebo
nechtějí přizpůsobit situaci.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.eduwork.cz
29
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují o podnikání?
Najděte si zkušeného mentora z oblasti, ve které chcete podnikat. Proberte s ním své představy, možnosti a očekávání.
Řekne vám, co je a není reálné – to vnímám pro začátek podnikání jako velice důležité. Poté se dovzdělejte v dovednostech, které jsou pro začátek podnikání důležité. Nebudete tak
ztrácet čas na seminářích, které vám nijak nepomohou a jsou
pouze obecné. Co se týče sebevzdělávání, tak při podnikání
nikdy nesmíte usnout na vavřínech. Bez toho ztrácíte přehled
i konkurenceschopnost.
Co vám podnikání dalo?
Možnost dělat to, co mě baví, a tvořit svůj vlastní život.
Andrea Teichmannová
Relokace cizinců
30
Holky, think big,“ (myslete ve velkém), proklamuje Andrea ve skupině moudrého podnikání žen a sama se tím řídí.
Podnikat začala již během studia na vysoké škole a v podstatě z ničeho. Jejím vlastním motorem je touha dělat
věci nejen dobře, ale neustále se zlepšovat.
Životem prochází aktivně, má oči otevřené dokořán pro další a další příležitosti, vnímá potřeby ostatních. Právě
toto je její silná stránka, díky které spolu s přítelem dokázala vybudovat ve velmi krátké době úspěšnou a stabilní
značku. Postupně ji rozšiřují do dalších měst, firma neustále roste a rozvíjí se, stejně jako ona sama.
Řeknete nám několik slov o sobě?
Jmenuji se Andrea Teichmannová, je mi 27 let a podnikám
teď už s ex-přítelem čtvrtým rokem v oboru realit a relokace
cizinců do ČR. Založili jsme agenturu Foreigners.cz ještě při
studiích na vysoké škole a v tuto chvíli působíme v Praze,
Brně, Plzni, Hradci Králové a Olomouci.
Co vás k vašemu podnikání dovedlo?
Na vysoké škole jsem se podílela na práci studentské organizace, která se starala o studenty v programu Erasmus.
Ta činnost mne bavila, často i na úkor školních povinností,
které pro mne byly moc teoretické. Pak jsem potkala ex-přítele, který byl v organizaci také aktivní, a společně jsme ji
dokázali velmi posunout. Usoudili jsme, že už nemáme kam
růst a přišel nápad založit agenturu, která se stará o cizince
obecně.
Tím posledním impulzem bylo nefér zacházení s mými kamarády cizinci, kteří žili v Hradci Králové, neuměli česky
a někteří Češi z toho těžili. Nemám ráda tento přístup a mrzí
mne, že je to o Češích známé, ať už v Praze mezi turisty nebo
jinde v České republice. Chtěla jsem to změnit.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Každý den je jiný. V tuto chvíli mám na starosti naši brněnskou pobočku a snažím se zde rozvinout spolupráci
a zefektivnit práci našeho týmu. Ráno vstanu a zacvičím
31
si nebo v létě jdu na beachvolejbal, do kanceláře dojdu na
devátou nebo desátou hodinu. Vyřeším e-maily, telefony,
zkontroluji činnost týmu a někdy i ostatních poboček. Pak jdu
na oběd, zařídím něco v centru, pokud potřebuji. Odpoledne
mám někdy schůzky ohledně možných spoluprací nebo vyřizuji e-maily a telefony. Jindy absolvuji vzdělávací seminář,
nebo jedu na schůzku a kontrolu do Prahy nebo do Olomouce. Běžný den končím dle potřeby, přibližně kolem 18.-19. hodiny, kdy pak pokračuji na různé přednášky, networkingové
akce nebo akce s týmem. Nemám děti, (kromě těch firemních). Takhle to funguje až posledních pár měsíců. Předtím
představovala moje každodenní práce zhruba šestnáct hodin
práce na počítači , schůzkách a seminářích o víkendu.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Před začátkem podnikání jsem měla možnost se sebevzdělávat v rámci studentské organizace a zároveň jsem čerpala
velmi mnoho ze vzdělávacího systému jednoho MLM (Multi
Level Marketing), bez kterého bychom, troufám si říct, nebyli
tak daleko. A navíc jsem se vždy snažila využít všech možností seminářů, které nebyly finančně náročné.
Zároveň jsem po třech letech podnikání měla možnost zúčastnit se projektu Moudré podnikání žen, který mne nesmírně posunul, přestože jsem za sebou měla už spoustu různých
školení, workshopů a kurzů osobního rozvoje. Tento projekt
mne naučil odpočívat, uvolnit se, nelpět na spoustě věcí,
které by dříve musely být dokonalé, podívat se na spoustu
manažerských technik i z jiného úhlu pohledu, ale hlavně
jsem si začala budovat rovnováhu, kterou jsem už opravdu
potřebovala. Naučil a nechal mne objevit v sobě tolik principů,
které jsem jinde neměla možnost objevit a které se člověk
nenaučí ve škole ani v rodině.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Pokud bych si byla jistá, že má tu hodnotu, tak určitě.
Tu hodnotu zjišťuji podle referencí známých, kterým věřím,
nebo pokud takové reference k dispozici nemám, tak podle
výsledků školitelů. Neuznávám lektory, kteří školí něco,
co nedělají nebo si neprošli v praxi. Rozhodně bych jim doporučila zúčastnit se komplexního programu zaměřeného na
podnikání.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Naše firma má silnou vizi, ale tyhle okamžiky přicházejí ve
velkých vlnách. Často jsem měla pocit, že už to nevydržím,
obzvlášť protože je naše firemní kultura velmi otevřená
a prolíná se s osobním životem velmi úzce. To, co mi vždy
pomůže, je uvědomění si, že musím přestat lpět na věcech,
lidech. Smíření se s tím, že pokud ten a ten člověk odejde
nebo se ten a ten projekt nepodaří, tak pozitiva budou v tom
a tom, i když to bude bolet. Je to vývoj a věci se budou měnit,
jedinou stálou věcí je změna. Proberu to s člověkem, který
má zkušenosti s něčím podobným (mentor, kouč), vybrečím
se, vyspím se z toho a je mi lépe. Další den nic nevypadá tak
černě jako v zajetí negativních emocí. Moje heslo zní: „asi to
tak má být“. To mi vždy pomůže jít dál.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti zaměstnaneckému poměru?
nání jsou špatná, ale mně osobně velmi vyhovuje ta zodpovědnost, to, že je vše na mně, že je na mně, kolik si vydělám,
kdy budu mít volno, že nemůžu být nemocná, proto si musím
dávat pozor na prevenci a naopak, když jsem nemocná, tak si
mohu vzít bez výčitek volno.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
V tuto chvíli bych nic nevyměnila za tu volnost, kterou mám.
A určitě bych chtěla být finančně hodnocena od výkonu,
ne hodinově za to, že někde sedím a možná pracuji.
Pro mne je podnikání všechno, je to pro mne seberealizace,
radost, vášeň, osobní rozvoj, překračování komfortní zóny,
volnost, svoboda, čas, tvoření. Neříkám, že všechna zaměst-
32
Pracujete sama nebo v týmu?
Oboje. Vedu tým šesti lidí v Brně, celkově je nás v celé ČR
dvacet čtyři včetně zahraničních stážistů, franšízantů a mne
s ex-přítelem. Mám na starosti lidi v celé firmě a u každého
z nich je forma spolupráce trochu jiná.
Sama pracuji na vývoji systému nebo nových služeb, spoluprací a podobně, ale dílčí výsledky vždy konzultuji s někým
dalším.
Jsem společenský typ, takže jsem rozhodně pro práci
v týmu. I obecně spolupráci považuji za to nejcennější,
co máme. Výhody jsou v synergii, která se dá vytvořit. Jeden
člověk je málo, pokud má někdo velkou vizi. Spolupráce
může mít různou formu, ale je dobré si vytvořit i pomyslný
tým se stejně smýšlejícími lidmi. Pro lidi, kteří pracují samostatně, bych určitě doporučila coworkingová centra,
networkingové snídaně, být členem nějaké skupiny. Podpora je podle mne důležitá, i když si člověk myslí, že všechno
zvládne sám.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Schopnost obětovat dočasně a v rozumné míře některé aktivity, dokázat vystupovat z komfortní zóny, umět motivovat
sám sebe, otevřenost, upřímnost, zodpovědnost, schopnost
vzdělávat se, přemýšlet pořád a všude. Vlastnosti může mít
člověk různé, ale asi jde o obecný přístup k sobě samému
a poté i k podnikání. Podnikatele musí to, co dělá a šíří,
naplňovat.
Co na vašem podnikání oceňuje rodina
či partner?
Rodina si váží toho, co jsme v relativně mladém věku vybudovali, oceňuje naši samostatnost a jsou asi také zvědaví,
co se bude dít dále.
33
Zbývá vám čas i na vaše koníčky, rodinu
a sebe samu?
Ano, po třech a půl letech, kdy jsem toto zanedbávala, tak
si to teď můžu, respektive musím dovolit, abych se mohla
pohnout dále a ten tlak neodnesla na zdraví.
Co pro vás podnikání znamená?
Jakou životní zkušenost vám přineslo?
Znamená to pro mne, že mohu pomáhat tam, kde je to
potřeba, a v oblasti, která mne baví. Prvotní záměr se mění,
ale jádro – pomáhat lidem – stále zůstává. Je to pro mne také
možnost vytvářet prostor pro ostatní, kteří se chtějí rozvíjet.
A životní zkušenost? Ještě více si vážím lidí, kteří něco dokázali od nuly, protože podnikání je boj. Každodenní boj sám
se sebou, kdy mám možnost poznávat sebe sama skrze lidi,
které potkávám, situace, které musím řešit a zpětně hodnotit,
jestli jsem je mohla vyřešit lépe. Je to krásný boj, který nemá
poražené, protože na každé zkušenosti je něco pozitivního.
Jsem za to vděčná.
Co byste při pohledu zpátky udělala jinak?
Přemýšlela jsem nad tou otázkou dlouho, ale asi nic.
To neznamená, že by to nešlo udělat lépe, ale všechno,
co jsem udělala, mělo svůj důvod a někam nás to posunulo.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují o podnikání?
Pokud cítí, že to je jediný způsob, kde se mohou seberealizovat a bude je to naplňovat, tak ať do toho jdou! Začít od sebe,
obklopit se podobně smýšlejícími a podporujícími lidmi a také
se každý den vzdělávat. A neustále přemýšlet, co, kde, jak,
s kým, proč – a pak se nebát do toho jít. A pokud to nedopadne, tak vstát a zkusit to znovu a jinak. A najít si kouče/mentora. My si je našli v knížkách a jiných inspirativních osobách.
Později také vlastní kouče. A nikdy nelitovat!
Co myslíte, že je esencí vašeho podnikatelského příběhu?
Myslím si, že můj podnikatelský příběh je ukázkou toho, že podnikat lze v různém věku, bez kapitálu, jen s tím, co chce člověk
dělat a v čem se našel. Nejdůležitější je podle mne osobní rozvoj a schopnost přemýšlet. Nenechat se ukolébat telenovelami,
televizními novinami, ale používat mozek na maximum. A věřit, že moje myšlenka má smysl.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.foreigners.cz
34
35
Helena Futerová
Vzdělávání, koučink
36
Helenin příběh je ukázkou toho, že i v padesáti se můžete pustit do toho, o čem věříte, že je vaším posláním.
Opustila jistotu vysokého postu v oblasti řízení lidských zdrojů a pustila se do podnikání. Helena je žena, kterou
musíte obdivovat pro její ženství a životní vitalitu.
Její příběh vás přesvědčí, že vše je možné v jakémkoliv věku.
Řekněte nám několik slov o svém podnikání.
Mé jméno je vlastně také jménem mé firmy – Helena
Futerová. Podnikat jsem začala už v roce 2007, vedle
zaměstnání, jako lektor, konzultant a kouč. A protože jsem
v této kombinaci profesí našla své nové životní povolání,
opustila jsem od ledna 2013 zdánlivě bezpečný systém velké
zahraniční firmy a vydala se pouze cestou budování vlastní
firmy a partnerské spolupráce s Koučink akademií Libchavy.
Co jste dělala předtím, než jste začala
podnikat?
Pracovala jsem 35 let stále ve stejné firmě, která za tu dobu
čtyřikrát změnila majitele, tři z nich byly velké zahraniční korporace. V roce 1992 jsem vstoupila do personalistiky nejprve
jako personalistka závodu, deset let jsem pracovala jako personální manažerka pro závody v České republice a v poslední
fázi jako rozvojová manažerka pro závody východní Evropy.
Jaká životní situace vás přivedla k začátku
podnikání?
Myslím, že potřeba osamostatnit se, budovat vlastní značku a sdílet tolika lety získané zkušenosti a know-how byla
logickým vyústěním mého kariérního vývoje. Jsem blíženec
a potřebuji k životu občas nějakou tu změnu. Zažila jsem po
stránce profesní mnoho zajímavého, ale nikdy jsem ještě
nepodnikala a byl nejvyšší čas to zkusit. Z mého pohledu
jsem odešla z firmy v tom nejlepším, z vlastního rozhodnutí
a po vzájemné dohodě. I tak to bylo pro mne hodně emotivní
a těší mne, že jsme s bývalými kolegy nadále v přátelském
i obchodním vztahu.
37
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Cítila jsem, že už se nemám v personalistice vlastně kam
rozvíjet, že je mi svět jedné firmy malý. Zamilovala jsem
se do koučování a vedení rozvojových kurzů koučovacím
stylem. Abych se v téhle profesi mohla plně rozvíjet a pomáhat dalším kolegům a firmám, musela jsem se vymanit ze
svazujícího systému korporátní firmy. A to i přesto, že je to
firma zdravá a prosperující, plná skvělých lidí. Už natrvalo
s ní bude spojen jeden můj silný a krásný životní příběh.
S jakými překážkami jste se na začátku
potýkala?
Jednoznačně s různými druhy strachů. Je logické, že pracujete-li tolik let jako zaměstnanec, navíc na významné a vážené pozici, a máte silné až přátelské vztahy se svými kolegy,
jste vlastně ve zlaté kleci. Učiníte-li tak zásadní rozhodnutí,
honí se vám hlavou zásadní obavy – jestli se budete umět
v nové profesi prosadit, jestli na podnikání už nejste stará,
jestli budete mít dost zakázek a uživíte se, jestli vám vydrží
zdraví, ale taky drobné starosti – jestli přijedete ve správném
termínu, jestli vám neklekne auto a dojedete včas, jestli si
sednete s účastníky a tak dále. Tak s tímhle vším jsem se musela umět poprat, jinak bych se do toho nikdy nemohla pustit.
Jak se vám je podařilo zvládnout?
V začátcích mi pomáhalo to, že jsem mohla s podporou vedení firmy jako lektor a přednášející reprezentovat firmu na
různých konferencích a HR fórech. Díky tomu jsem překonala
trému při vystupování před skupinou a přestala se bát být
sama sebou. Ve správný čas pak přišla nabídka spolupráce
s Koučink akademií a silná vize jejího zakladatele.
Kolegům koučům zase vděčím za to, že mi pomáhali a stále
pomáhají budovat víru, že to všechno jsem schopna zvládnout. A v neposlední řadě jsou to reakce účastníků kurzů
a klientů v individuálním koučování.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Na téhle změně je prima, že vlastně teď nemám žádné běžné
pracovní dny jako dřív. Některé dny učím od devíti do sedmnácti hodin, a když přijedu domů, stihnu si ještě zacvičit nebo
něco přečíst. Koučovací sezení si plánuji maximálně dvě na
jeden den, abych byla pro klienty svěží a plně koncentrovaná
na jejich témata, takže stíhám dělat i něco pro sebe. Původně
jsem měla vizi, že budu pracovat méně než pět dnů v týdnu
a už vůbec ne o víkendech, abych se mohla věnovat více
rodině, hlavně svým vnoučátkům. Teď už ale vidím, že ten čas
si pro ně budu muset uhájit.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Speciální kurz pro drobné podnikatele to nebyl, ale v rámci
svých manažerských studií jsem absolvovala finanční management a při studiu profesionálního koučování nás připravovali i na možnost vlastního podnikání. Přesto jsem hodně
informací musela a stále ještě musím zjišťovat s každou
novou situací.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Určitě ano, budou to mít jednodušší, pomůže jim to zorientovat se v problematice zákonů spojených s podnikáním
a týkajících se například daní, sociálního a zdravotního pojištění, zpracování veškeré agendy a pravděpodobně i základů
psychologie a zákaznického chování.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
Na tuhle otázku je ještě poměrně brzy. Měla jsem zatím jen
jednu menší krizi hned v lednu, kdy mi došlo, že už nikdy nepůjdu do práce mezi své bývalé kolegy a že jsem teď opravdu
jen sama za sebe. S odstupem času si ale troufám říci, že to
bylo správné rozhodnutí. Za tu poměrně krátkou dobu jsem
38
sama udělala neuvěřitelný posun, mám zase novou energii
i nápady. A navíc moje nejlepší kamarádka intuice mi říká,
že takhle jsem svobodnější a že mě čekají nové a mnohem
zajímavější příležitosti, v kterých se můžu ještě v životě seberealizovat. Nepřemýšlím o tom, udělala jsem velké životní
rozhodnutí a chci naplno žít svůj nový příběh.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Ke spokojenosti potřebuji být svobodná a mít možnost být
svá. Se svobodou v systému zahraniční korporace je to
trochu složitější, i když i tam jsem si vždycky dokázala najít
vlastní cestu, jak věci dělat smysluplně. V čem dnes vidím výhodu, je to, že se nemusím nikomu zpovídat, odevzdávat reporty, plnit nařízení a úkoly někoho shora. Jaké si to udělám,
takové to mám a jsem sama sobě vlastně šéfem. A hlavně si
mohu realizovat vlastní nápady a projekty, poznávám nové
zajímavé lidi a dávám svému jménu novou dimenzi.
Vrátila byste se do zaměstnání?
Nevidím k tomu momentálně žádný důvod. Mám možnost
se docela často setkávat s bývalými kolegy, takže z tohoto
pohledu mi firma jako taková nechybí. A jestli otázka směřuje
k jistotám typu sociální zabezpečení, tak tyhle důvody by už
pro mne byly velmi slabou motivací k výkonu. Pro firmy pracuji, mohu ovlivňovat jejich firemní kultury prostřednictvím
klientů, jen je to zvenku a ne zevnitř, což je pro obě strany
lepší. Kdyby mi podnikání nešlo, pak bych určitě uvažovala
o tom v nějaké kvalitní firmě zase se srdcem na dlani pečovat
o zaměstnance.
Pracujete sama nebo v týmu?
Pracuji sama i v týmu. Jsem spíš týmový hráč a celý život
jsem byla na práci v týmu zvyklá. Ta spolupráce nyní je
odlišná v tom, že nikoho neřídím a nikdo neřídí mne. Budujeme tým koučů a lektorů, kteří mají možnost přinášet vlastní
nápady a projekty a společně na nich pracovat. Je to o zcela
nové úrovni komunikace a spolupráce, nikdo nám nic nediktuje, neexistují svazující pravidla, pouze společná vize a směr.
39
K tomu, abych byla platným členem týmu, potřebuji přinášet
své nápady a na těch zase nejdříve pracuji sama. A i když
v individuálním koučinku pracuji sama, využívám konzultací
zkušenějšího mentora.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Odvaha, rozhodnost, poctivost vůči sobě i druhým a ochota
sloužit druhým. A v neposlední řadě taky schopnost radovat
se i z malých úspěchů.
Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči
o rodinu a práci?
Tak tahle otázka je tedy na tělo. Když jsem se rozhodovala,
zda opustím zaměstnání, byla jsem smířená s tím, že už nepotřebuji k životu manažerský plat a že se těším na víc času
pro rodinu a péči o domácnost. Jak se ale stále chci vzdělávat
a do toho si mě práce tak nějak sama nachází, už mám trošku
výčitky. Naštěstí moji blízcí vědí, že k životu potřebuji akci,
a s láskou mi to plně tolerují.
Zbývá vám čas i na vaše koníčky, rodinu
a sebe samu?
Mnoho svých koníčků a aktivit jsem v průběhu manažerské
funkce nestíhala a dost jsem jich postupně na nějaký čas
pustila k vodě. Takže teď už zase hodně chodím ven se psem,
jezdíme s manželem rádi na kole, cestujeme a poznáváme,
scházíme se s velkou rodinou, častěji hlídám vnučky a hlavně
se konečně zase pravidelně hýbu. Objevila jsem kouzlo
klasické jógy, dokonce jsem si udělala instruktorské zkoušky
a vedu pravidelně svoji skupinu cvičenek i otevřené celodenní
kurzy v Koučink akademii.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují o podnikání?
Jestli je k podnikání táhne srdíčko, tak aby nedaly na řeči
typu „v zaměstnání máš jistotu“ nebo „nemáš šanci v konkurenci“ nebo „sociální systém likviduje podnikatele“.
Od takových radilů ať se drží hodně daleko. Důležitá je víra
v sebe samu a své schopnosti, chuť se neustále něco učit
a odvaha skočit, protože jak mi kdysi řekl jeden kolega,
„dokud neskočíš, nezjistíš, že i na druhé straně je pevný
břeh“. Mohu potvrdit, je tam. Důležitý je také vnitřní závazek,
odhodlání, že do toho opravdu chtějí jít. A jestli v nich přece
jen budou hlodat nějaké pochybnosti, od toho jsme tady my
koučové.
Co vám podnikání dalo?
Hojnost všeho, co jsem od něj čekala. Větší nadhled, nové
příležitosti, nové skvělé lidi do života a konečně i tak vytoužené ladění těla, duše i mysli. Cokoli se děje, přijímám jako
něco, co mne posouvá dál. A taky občasné strachy. Nejsou
to ale už obavy existenční, spíš plynou z toho, že mám hlavu
plnou nápadů a nestíhám je všechny najednou realizovat.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.helenafuterova.cz
40
41
Denisa Jánská
Cestovní ruch – ubytovací služby42
Denisa je ukázkou toho, že když někdo podniká srdcem, tak se mu daří. Vždy optimisticky naladěná, plná elánu
a úsměvů. Její penzion je jedním z mnoha v Adršpachu, a přeci má vždy plně obsazeno. Není to díky nízké ceně
nebo kouzlům, ale díky přístupu majitelky, která je ochotna pro spokojenost hostů udělat maximum.
Řeknete nám několik slov o svém podnikání?
Jmenuji se Denisa Jánská, je mi 35 let a v cestovním ruchu
podnikám již od roku 2006. Spolu s manželem jsme vybudovali rodinný penzion Pod Křížovým vrchem s celkovou
kapacitou patnácti lůžek v chráněné oblasti Adršpašsko-teplických skal. I přesto, že většina mladých lidí z této oblasti
utíká za lepším, já to nejlepší našla právě zde. Miluji zdejší
přírodu, skály, kopce a to jedinečné kouzlo zdejšího kraje.
Jaká životní situace vás k podnikání
přivedla?
Po střední škole a ročním studiu ve Spojených státech jsem
nastoupila na místo angličtinářky na základní škole.
O prázdninách jsem dostala svou životní šanci, a to přestěhovat se sto kilometrů daleko od domova a pracovat pro
svého strýčka jako au-pair jeho dětí a učitelka angličtiny pro
celou jeho rodinu. Za odměnu mě čekalo studium angličtiny
na Novém Zélandu. Poznala jsem svět, kde cokoliv si člověk
vysní a usmyslí, se může stát skutečností, pokud si za tím
opravdu jde. Na Novém Zélandě nic není nemožné, ač tomu
druzí nevěří. Získala jsem tam sebevědomí, které jsem v té
době neměla. Toto své nové přesvědčení jsem si po ročním
úžasném pobytu přivezla do Čech a začala si plnit svůj sen.
Po příjezdu jsem se vrátila do svého rodného městečka
a vybudovala malou jazykovou školu v budově starého mlýna,
který patří naší rodině. Zařídila jsem si třídu, kde jsem pořádala kurzy angličtiny. Po roce práce od nevidím
do nevidím jsem zaměstnala jednoho rodilého mluvčího a
výuka probíhala od dopoledních hodin až po večerní kurzy.
43
Po dvou letech téměř dvanáctihodinových směn jsem došla
k názoru, že tudy zřejmě cesta nevede. Zaměřila jsem se
tehdy na firemní výuku a konečně našla uspokojení jak
v práci, tak v soukromém životě. Budova starého mlýna
však vyzývala k dalším podnikatelským aktivitám. Začalo se
budovat. Nejprve jeden apartmán, pak druhý, třetí a tím jsem
přešla do jiné sféry – do cestovního ruchu.
Jelikož se nám dařilo v turistické sezoně apartmány lehce
obsadit, zrodila se myšlenka vybudovat druhý penzion
v atraktivním prostředí Adršpašských skal.
Tehdy mi bylo 27-28 let a dnes mi je záhadou, jak jsem to
mohla fyzicky zvládat. Firemní kurzy angličtiny, úklid
a provoz obou penzionů bez jediného zaměstnance. Nicméně
po roce tohoto kolotoče jsme si s manželem řekli, že se má
dělat jedna věc pořádně a nesedět na více židlích. Ubytování
ve mlýně jsme přenechali mému bratrovi a soustředíme se
na penzion v Adršpachu.
Vzpomeňte si na začátky svého podnikání.
Na počátku bylo hned jasno, že pokud si vezmeme úvěr, musí
být brzy postaveno, aby se začalo ihned vydělávat a splácet.
Na podzim roku 2006 se koplo do země a počátkem července 2007 k nám zavítali první hosté. Když si vzpomenu na
ten stres před dokončením, tak si říkám, jak jsme to mohli
psychicky zvládnout. Vše nebylo podle našich představ, tu
a tam penzion pořád připomínal stavbu a zahradní prostory
tankodrom, ale vlídné přijetí udělalo divy.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
o rodinu a práci?
Musím říci, že za dobu své podnikatelské praxe se mi nikdy
nevkradla myšlenka, že jsem na špatné cestě. Pravdou je, že
mě dosti znepokojují negativní ohlasy ze strany konkurence.
V naší oblasti je ubytovacích zařízení víc než dost a ubytovatelé stále častěji hlásí poloviční poptávku oproti minulým
sezónám. V našem případě úpadek nepociťuji, ale na klidu
to rozhodně nepřidá. Vím však, že pokud bych oslabení cítila,
budu se snažit nabídnout víc než doposud. Tak nějak se mi
příčí vymlouvat se na krizi.
Sílu mi dává moje rodina, manžel mi byl vždy velkou oporou
a vše je také z půlky jeho zásluha. Zkrátka jsme dobrý tým.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Záleží na dni a sezóně. Od jara do podzimu je práce nad hlavu,
v zimě zase volněji. Od vyřizování e-mailů, úklidu pokojů, praní, žehlení, sekání zahrady, až po povídání si s hosty. Zkrátka
kolem penzionu je pořád co dělat. Rozhodně se nenudím.
Zajišťuji, co je potřeba, a snažím se, aby bylo vše dokonalé.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti zaměstnaneckému poměru?
V prvé řadě si nastavíte vlastní laťku, kam v životě jít. Máte
vlastní představu a vizi toho, co je správné, a neplníte představy jiných. To je podle mého největší výhoda. Myslím, že mě
správně vystihuje heslo „ jaké si to udělám, takové to mám“
a já si svůj život dělám opravdu krásný.
Pracujete sama nebo v týmu?
Jak jsem již zmínila, tvoříme kvalitní tým s manželem. Výborně se doplňujeme a nedělá nám problém spolu trávit většinu
času. Co se týče provozních věcí penzionu, je to pouze moje
práce, ale můj muž je po ruce, když je třeba.
Co se týče rodiny a podnikání, vím, že pro mě to byla ideální volba. Jsem pánem svého času a se svou rodinou jsem
prakticky neustále. Neexistuje žádné od – do a padla. Když je
potřeba, tak se dělá, když je práce méně, tak se jede na výlet.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují
o podnikání?
Pokud jsem si jistá, že dělám věci podle svého nejlepšího přesvědčení a jak nejlépe umím, není se čeho bát. Jistě to bude
oceněno i v jiných oblastech. Důležité je dělat práci srdcem
a pro pocit vnitřního uspokojení, ne jen pro výdělek. Já jsem
se ve své práci našla a chci být jenom lepší. Myslím, že velice
důležité je nezůstat na místě, ale stále přemýšlet,v čem
bychom mohli být lepší. Proto každým rokem vymýšlíme
pro naše hosty novinky. Rok co rok vždy nabídneme něco
nového.
Co považujete za nejdůležitější ve svém
oboru podnikání a co vás motivuje?
Za nejdůležitější považuji vytvoření vlídného a přátelského
prostředí. Náš host se musí cítit opravdu nadevše spokojen
a u nás v penzionu vítán. Jsem ochotna pro spokojenost
hostů udělat maximum a vše, co je v mých silách. Vždycky
mě potěší dobrá zpětná vazba, jako například umístění v TOP
25 nejlepších penzionů v zemi. Nejlepší odměnou je, když
potvrzuji rezervaci hostům, co nás již navštívili anebo kupují
poukázku na pobyt pro své blízké. A těch je stále více. Je to
obrovská motivace být zase o kousek lepší než posledně.
44
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.apartmanyadrspach.cz
45
Monika Navrátilová
Účetnictví a audit
46
Monika je příkladem ženy, která ať začne dělat cokoliv, vždy to dělá s velkým nadšením a vervou. Kromě toho,
že je to seriózní podnikatelka, která má pro své klienty vždy otevřené dveře s odbornou radou či konzultací,
je Monika taky energická a vždy usměvavá bytost. Nejdůležitější pro ni je být skvělou a milující matkou, pro kterou
bude její syn vždy na prvním místě. Někdy si říkám, že její den musí mít alespoň čtyřicet hodin, protože dokáže
hravě zvládnout věci, které by jiným trvaly týdny.
Řekněte nám několik slov o svém podnikání.
Jmenuji se Monika Navrátilová a začala jsem podnikat na
začátku roku 2008 poté, co jsem splnila podmínku pětileté
praxe pro svůj obor, kterým jsou účetní a auditorské činnosti.
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Chtěla jsem si samozřejmě vydělat více peněz, osamostatnit
se a být pánem svého času. Zároveň jsem chtěla mít i případný přivýdělek doma, až se ocitnu na mateřské dovolené. Což
shodou okolností nastalo ještě v tom roce.
Vzpomeňte si na období začátku svého
podnikání.
Na začátku byla snaha trochu si přivydělat k platu řadového
zaměstnance – účetní. Oslovila jsem několik firem, zda nepotřebují výpomoc během uzávěrek, také jsem zpracovala pár
daňových přiznání svým známým a příbuzným. Postupně se
klientela začala rozšiřovat. Po několika měsících jsem udělala
zásadní rozhodnutí – začala jsem podnikat. Zkouškou mé
nervové soustavy bylo oběhat všechny úřady, nezapomenout
někde něco nahlásit, sehnat si všechna potvrzení a tak dále.
Také jsem se musela vypořádat s faktem, že v České republice je platební morálka mnohých firem a podnikatelů velmi
slabá.
47
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Většinou vstávám po šesté hodině ráno, dám si sprchu, kávu
a snídani a během toho si přečtu maily a zprávy na internetu.
Kolem sedmé hodiny budím svého čtyřletého syna
a na osmou jej vodím do školky. A potom je to různé. Někdy
potřebuji vyřídit nějaké věci na úřadech, občas jsou klienti
vyzváni k různým kontrolám, které za ně řeším také. Potom
navštěvuji své klienty, když potřebují něco probrat nebo
poradit, vyzvednu si od nich, většinou jednou týdně, dokumenty ke zpracování. Během toho si třeba nakoupím. Jindy
se zase vracím domů, do své kanceláře a pracuji. Každý papír
je třeba zpracovat v počítači a potom jej také založit, protože
účetnictví v ČR se zatím bez papíru neobejde. Do šestnácté
hodiny musím vyzvednout syna ve školce a poté můj čas patří pouze jemu. Pokud je to potřeba, což bývá často, po uložení
syna do postele se vracím k práci. Obzvláště pak v období
daní nebo zpracování DPH se práce protáhne i do půlnoci. Na
druhou stranu, když si ji dělám průběžně a s rezervou, můžu
si dovolit se synem u pohádky usnout také.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Vzhledem k tomu, že jsem studovala střední odbornou školu
podnikatelskou, v podstatě jsem takový kurz nepotřebovala.
Myslím si, že mě ve škole celkem slušně připravili na začátky
podnikání, věděla jsem, co mě čeká, kam zajít, co je třeba
vyřídit, jak co vyplnit, jak si nachystat podnikatelský plán, jak
je to s daněmi a odvody.
má každý člověk špatný den, kdy ho nic nebaví a byrokracie
je někdy ubíjející, ale to vždycky přejde. Musím říci,
že v podstatě s úřady a úředníky jako takovými mám více
méně pozitivní zkušenosti.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti zaměstnaneckému poměru?
Budu se opakovat, ale být pánem svého času je fajn. Výhodou
je i to, že finančně jste ohodnoceni maximálně, protože znáte
všechna plus i mínus a celkový rozdíl jde na vaše konto. Nemusíte mít pocit, že byste si zasloužili více, protože dostanete
přesně to, co si sami vyděláte. A kolik vyděláte, záleží také
jen a jen na vás. Výhodou může být i jednodušší kariérní růst.
Pokud věnujete dostatek času i sebevzdělávání a rozvíjení
své osobnosti, můžete ve svém oboru jít výše a výše.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Pokud by přišla nějaká opravdu zajímavá nabídka, asi ano.
Nemyslím jen finančně, ale celkově. Samotná výše platu
pro mne není nejdůležitějším faktorem. Pokud bych už měla
mít nad sebou šéfa, musel by to být někdo, o kom bych byla
přesvědčena, že je pro mne autoritou, že si ho můžu vážit, že
se od něj můžu i něco naučit.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Určitě ano. Začátek podnikání v ČR je hlavně ve znamení
byrokracie, a když člověk dopředu ví, co ho čeká, a může se
na to připravit, je to určitě lepší. Další věcí je opravdu dobře
rozmyslet a propočítat finance, umět si dopředu sestavit
záměr, jak by se mohly vyvíjet příjmy a výdaje, věnovat se
prevenci rizik podnikání hned od počátku.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Do začátku je určitě třeba odvaha a odhodlání. Zkušenosti se
hodí, ale nejlepší zkušeností je praxe samotná. Člověk musí
být odolný vůči stresu a umět jednat s lidmi, je třeba počítat
s určitými riziky, naučit se spoléhat sám na sebe. Od chvíle,
kdy jsem začala podnikat, je má obživa závislá jen na práci,
kterou odvedu a za kterou zodpovídám vlastním jménem.
Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť o rodinu a práci?
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
To jednoznačně ano. Dodržování pracovní doby a organizaNaštěstí zatím ne, práce mě baví, můžu si sama organizovat
čas, samozřejmě si sama nesu rizika za určité chyby. Občas
ce času podle sebe je opravdu sto a jedna. Na své koníčky,
rodinu a sama sebe si udělám čas vždycky.
48
Co na vašem podnikání oceňuje rodina
či partner?
Myslím si, že hlavně to, že jim dokážu věnovat svůj čas, když
to potřebují, i to, že přispívám nemalou měrou do rodinného
rozpočtu.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují
o podnikání?
Udělat si dobrý a opravdu promyšlený podnikatelský plán.
Mít alespoň nějakou finanční rezervu, protože rozjezd není
vždycky idylický a chvíli trvá, než si seženete stálé zakázky.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
E-mail: [email protected]
49
Pracovat opravdu svědomitě, poctivě a kvalitně. Nic neprodává
firmu lépe než dobré renomé. Sebrat všechnu odvahu a jít do
toho. Pokud člověk chce a umí pracovat, dokáže se uživit,
i když ho minimálně v začátcích čeká plno práce a času věnovaného do rozjezdu firmy. Nebát se toho a pustit se do práce
naplno!
Co Vám podnikání dalo?
Svobodu, možnost uživit se, dalo mi pocit, že umím svůj život
řídit sama a mám vlastní názor.
Jiřina Hajduková
Strojírenství
50
Příběh paní Jiřiny je o podnikatelce, která se prosadila ve strojírenství – tedy v oboru, který je spíše typický pro
muže. Svým vysokým pracovním nasazením, odhodláním a vírou v sebe samu, se propracovala z pozice absolventky ekonomické fakulty na majitelku firmy se 120 zaměstnanci. Byla to však dlouhá cesta plná překážek
a výzev – česká verze privatizace, neshody se společníky, nedůvěra klientů v ženu v řídicí funkci, nedostatek
financí, hospodářská krize. Dnes jsou výrobky její firmy součástí aut Bentley, Škoda Octavia, Superb,
VW Transporter.
Řekněte nám několik slov o svém podnikání.
Jmenuji se Jiřina Hajduková a podnikám v oboru, který je
spíše mužskou záležitostí, a to ve strojírenství. Vlastním firmu
Komas, zaměřenou na výrobu stavebního kování a kovových
lisovaných dílů do automobilů.
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Do firmy (s dnešním názvem Komas) jsem nastoupila koncem 80. let jako ekonom. V roce 1993 firmu získala manažerská společnost, která původně zahrnovala pětici společníků
– čtyři muže a mě. Pro společnost bohužel nebylo takové
množství společníků přínosem. Nakonec jsem zůstala jedinou
majitelkou já. To byl začátek mého podnikání. Jsem člověk,
který má rád situace typu „skoč do vody a plav“, takže jsem
tuto příležitost přijala s otevřenou náručí. Chtěla bych dodatečně poděkovat všem zaměstnancům, kteří mě podpořili.
Vzpomeňte si na období začátku svého podnikání. S jakými překážkami jste se potýkala?
Začátky byly opravdu těžké, překážek spousta. Firma nebyla
zdravá a prosperující. Zatěžovaly ji rozsáhlé dluhy, přičemž
některé používané technologie již byly silně zastaralé. V roce
2003 jsme získali certifikáty pro naše výrobky, a tím se nám
znovu otevřely dveře do automobilového průmyslu. K tomu
konkurence sílící otevřením mezinárodních trhů, zejména
toho asijského. V letech 2008-2009 hospodářská krize
zasáhla i nás. Nyní si troufám říci, že je situace stabilizovaná.
51
Jak se vám podařilo tyto problémy
zvládnout?
Již v 90. letech měla společnost know-how a vybudovanou síť odběratelů. Měli jsme tedy na čem stavět. Postupně
krok za krokem jsme se začali prosazovat v automobilovém
průmyslu. Tím nejdůležitějším pro pozdější úspěch bylo
vytvoření integrovaného systému kvality a získávání ocenění
Bezpečný podnik – tedy být firmou spolehlivou, s kvalitními
a bezpečnými produkty. Dalším důležitým momentem bylo
rozhodnutí investovat do nových technologií, do modernizace
výroby a strojů. K tomu byly zapotřebí úvěry.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
V mém postavení nelze popsat běžný pracovní den nějak
jednoduše. Diametrálně se liší od běžného pracovního dne
zaměstnanců, a navíc je každý den jiný. Zahrnují například
pobyt ve firmě, kontrolu jednotlivých výrobních provozů,
jednání s odpovědnými vedoucími, jednání s českými
a zahraničními partnery, účast na veletrzích a takto bych
mohla vyjmenovávat do nekonečna.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla
chuť všeho nechat?
Nejhorší situace byla před 11 lety, kdy jsem ve vedení společnosti zůstala sama. Na jedné straně to byla výzva, na straně
druhé odpovědnost, riziko spjaté s každou investicí, důsledky
každého špatného rozhodnutí. V té době jsem se musela postupně naučit zvládat stres, neboť jak je lékařsky podloženo,
stres je příčinou vyčerpání, nervozity a tak dále a v takovém
Záleží na člověku, co je schopen zvládnout a zda je ochoten
obětovat i své soukromí.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Když se dívám zpět, tak bych se již do zaměstnaneckého
poměru nevrátila.
Pracujete sama nebo v týmu?
Jedenáct let sama vlastním firmu, která má členitý výrobní
program a 120 zaměstnanců. Kdybych neměla tým odborníků, na který se můžu vždy spolehnout, nemohla bych vše
zvládnout. Samozřejmě, že konečná rozhodnutí zůstávají jen
na mé osobě, což je pro mě výhodou. S tím souvisí i riziko
špatného rozhodnutí.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Já se řídím zásadami, které se mi osvědčily:
•
•
•
•
•
•
stavu se nedá pracovat, natož pak rozhodovat. Dnes již beru
věci tak, jak přicházejí. Mohu potvrdit pravidlo, že vždy po
úspěchu přijde nějaký problém. Je však důležité vychutnat
si úspěch a problémy řešit hned.
•
•
•
•
Nasávejte inspiraci každou vteřinu.
Riskujte, nemáte co ztratit.
Vlastní zkušenost je nejcennější výuka.
Lékem na konkurenci je maximální nasazení a inovace.
Nepřipusťte, aby ve firmě zapustil kořeny pocit velikosti
a samolibosti.
Stále mít v patrnosti, aby na firmě neparazitovali přebyteční lidé.
Dát zelenou takové inovaci, která je inovací hodnot.
Pracovat podle hesla IRPO, tedy intenzivně, radostně,
průbojně a opravdově.
Neustále zlepšovat logistiku.
Věnovat trvalou péči rozvoji lidských zdrojů.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Já ano, ale dokážu si představit, že převážná většina lidí vidí
jistotu spíš v zaměstnaneckém poměru. Výhodou je větší
volnost, na druhé straně však stojí obrovská zodpovědnost.
52
Využila jste někdy při svém podnikání
dotace?
Ano, využíváme podporu na vzdělávání, konkrétně v rámci
operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
Čerpáme také dotaci na IT a dotaci v programu Rozvoj na
strojní zařízení. Spolupracujeme také s CzechInvestem a
agenturou Czechtrade. Rovněž využíváme spolupráce s VŠB
v Ostravě a Střední školou umělecko-průmyslovou, a účastníme se tak zajímavých projektů podpořených z fondů EU.
Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči
o rodinu a práci?
Ne. Moje práce mi vzala většinu volného času i soukromí. Bohužel sladit péči o rodinu s prací je asi lépe možné
v zaměstnaneckém poměru. Vedení strojírenské firmy je
práce zajímavá, avšak velmi náročná. Přesto se snažím najít
si aspoň trochu času na cestování s rodinou. Jinak relaxuji
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.komas.cz
53
na procházkách se svým psem labradorem. Mám ráda zimní
sporty – lyžování a bruslení. Navštěvuji kino, divadelní představení, koncerty a festivaly. Mým oblíbeným festivalem, kam
se každoročně vracím, je např. Colours of Ostrava.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují o podnikání?
Věřím, že ženy jsou mnohem bojovnější než muži, proto
vzkazuji všem ženám, které o podnikání uvažují:
„Ženy, nebojte se podnikat, vaše píle a šarm jsou vaši přátelé”.
Co vám podnikání dalo?
Působení v čele firmy mi dalo obrovské zkušenosti v jiném
oboru, než který jsem vystudovala. Rozšíření znalostí ve
strojírenství, poznání nových technologií, ekologie a kvality,
zkušenosti z práce s lidmi. Rovněž jsem získala hodně nových
kontaktů, jak v obchodní sféře, tak v bankovnictví. Je to práce
zajímavá, ale velmi náročná.
Klára Kornfeld
Modeling, svatební e-shop a fotografické
54 služby
Klářino podnikání je kombinací jejích postupně se objevujících schopností, talentů a zároveň možností i omezení
v rámci její životní situace. Odvážně vykročila do světa, aby po návratu zužitkovala vše, co se v něm naučila.
Její vášní jsou hezké šaty a doplňky, sama má vysoké nároky a její práce je často výsledkem vlastní nespokojenosti s nabídkou trhu.
Právě toto je na Kláře fascinující – samozřejmost, s jakou se chopí příležitosti a bez velkých řečí ji přetvoří
v úspěšné podnikání, které lze provozovat z domova.
Řekněte nám několik slov o sobě.
Jmenuji se Klára, je mi 41 let a mám desetiletou dceru. Vdala
jsem se v Americe, ale pak jsem se vrátila do ČR a na malou
jsem zůstala sama. Je to již dvanáct let, co podnikám v oblasti
modelingu a prostřednictvím své agentury hledám vhodné
tváře. Následně jim pomáhám co nejlépe se uplatnit v módní
branži a také jim zajišťuji management jejich kariéry. Před
třemi lety jsem rozšířila své podnikání o vlastní e-shop, kde
prodávám svatební šaty šité na míru, bižuterii, boty, kabelky
a společenské šaty. Příští týden se mi splní můj velký sen
a otevřu vlastní svatební salon. Abych měla více času na
salon, starost o agenturu jsem předala jedné své modelce.
Co bylo impulzem pro to, abyste začala
podnikat?
Po ukončení školy jsem odjela do zahraničí, kde jsem pracovala jako modelka. Tam jsem se naučila anglicky, španělsky
a italsky. V zahraničí jsem strávila celkem 15 let a po tu dobu
jsem bydlela postupně v Miláně, Barceloně, Londýně, Mnichově, New Yorku a San Francisku. Následně jsem se vrátila
zpátky domů a nic jiného kromě modelingu jsem neuměla.
Chtěla jsem něco dokázat a tady byl tento obor ještě v plenkách. V Olomouci žádná agentura tohoto zaměření nebyla,
nikdo v mém okolí neměl takové zkušenosti jako já, což byla
výhoda. Uplatnila jsem tedy svou desetiletou zkušenost a
využila kontakty ze světa. Potřebovala jsem děvčata naučit
schopnosti pohybovat se ve světě modelingu a vytvořit jim
55
kvalitní portfolia. Oslovila jsem jednu profesionální fotografku, ale nebyla jsem s výsledky její práce spokojená, takže
jsem se rozhodla začít fotit sama.
Impulzem pro svatební salon byla má vlastní svatba. Vdávala
jsem se v době, kdy se modelingová agentura již stabilizovala.
Nemohla jsem sehnat šaty, které by se mi líbily a velikostně
seděly, takže jsem se ohlédla za hranicemi naší republiky.
Tak se přirozeně zrodil další nápad – možnost uplatnit svou
vášeň pro krásné šaty a doplňky.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Nemám pracovní dobu, pracuji podle potřeby. Začínající modelky učím o víkendu, fotím dle dohody. Objednávky
a e-maily v e-shopu vyřizuji v průběhu dne. Organizuji si
práci podle sebe a mohu si udělat volno dle potřeby, což je
u podnikání velká výhoda. Pracuji nyní již z domova, bydlím
s dcerou a maminkou na vesnici. Mám tu ateliér, pracovní stůl
a to k práci stačí. Dříve jsem měla agenturu ve městě,
ale nájem byl dost drahý. Salon bude jen na objednávku,
a do města zajedu podle potřeby.
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz ?
Žádný kurz nemám. Vlastně ano, mám kurz vizážistky. Ten
mi pomohl při líčení modelek, ale kurz vás naučí pouze základy, nejvíce se člověk naučí praxí. Měla jsem možnost vidět
ve světě pracovat profesionály a to mi pomohlo v mé vlastní
práci. Je zajímavé, že sama se nemaluji, ale na druhou stranu
umím perfektně nalíčit ostatní. Největším kurzem ale pro mě
byly zkušenosti ze světa, které mi hodně pomohly.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat?
Ne nezažila. Má práce mě baví a dělám ji ráda a s láskou.
Ani nevím, co jiného bych mohla dělat.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Má to velké výhody. Člověk je svým pánem a určuje si sám
svou pracovní dobu.
Je svobodný a dělá to, co má rád a co ho baví. Nejsem
finančně závislá na svém partnerovi a sama se rozhoduji,
jak s penězi naložím.
Co na vašem podnikání oceňuje rodina?
To, že jsem své podnikání vystavěla od nuly. Jsem sama
svým pánem a dělám to, co mě baví. To je myslím v životě
hodně důležité. Člověk v práci stráví většinu života, a pokud
ho práce nenaplňuje, tak nemůže být dle mého názoru zcela
šťastný. Alespoň já to tak mám. A když člověk není šťastný,
ovlivňuje tím i své okolí.
Zbývá vám čas i na vaše koníčky, rodinu
a sebe samu?
Ano, mám dost času na sebe i na svou rodinu. Hodně a ráda
cestuji. Mám přítele, který podniká také z domova, a za ním
často jezdím. S dcerou a jejími kamarádkami podnikáme různé sportovní aktivity – plaveme, bruslíme, jezdíme na kole a
tak dále. Myslím, že ve srovnání se zaměstnanými rodiči mám
více času.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Ne, nikdy. Nedovedu si představit, že bych byla někde zaměstnaná a měla osmihodinovou pracovní dobu. Nikdy jsem
zaměstnaná u nikoho nebyla. Já, se svou povahou,
bych těžko snášela někoho poslouchat.
Pracujete sama nebo v týmu?
Sama a má to velkou výhodu. Udělám si vše po svém
a nemusím po nikom nic kontrolovat. Mám tolik práce, abych
to vše sama stihla. Tak akorát. Za nikoho nejsem zodpovědná,
jen sama za sebe. Vydělávám tak akorát. Dalo by se říci,
že jediný tým tvoří moje mamka, která mi hodně pomáhá
s dcerkou, když třeba někdy fotím do noci. Jsem za to vděčná, stejně jako za možnost pracovat z domova.
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Trpělivost, odvaha, cílevědomost.
56
Co pro vás podnikání znamená?
Jakou životní zkušenost vám přineslo?
Svou práci dělám ráda. Dalo mi hodně, co se týká samostatnosti, odpovědnosti a cílevědomosti. Dalo mi možnost uplatnit své zkušenosti a svou kreativitu. Nejde mi o to vydělávat
miliony, ale být svobodná, nezávislá, uživit sebe a dceru a být
v životě šťastná a spokojená.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.svatebnieshop.cz, www.klarakmodels.com
57
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují
o podnikání?
Nebát se a jít do toho. Není všechno hned, ale trpělivost
přináší ovoce. Ať vše dělají především s láskou a není možné,
aby se nedostavil výsledek.
Edita Berková
Služby v oblasti sportu a fitness, cvičení pro rodiče
58 s dětmi
Edita je stejná jako její text v příběhu – vášnivá sopka chrlící nápady a podněty, která vnáší pohyb do života
každého, s kým se setká – a to nejen na fyzické rovině. Její podnikatelský příběh začal u ní, ale během několika
let se rozšířit po celé republice.
Edita je tak příkladem toho, co znamená podnikat v souladu sama se sebou, vycházet ze své vášně, i toho,
že opravdová hodnota tkví ve spolupráci, ve sdílení nápadu s ostatními a v užitku, který přináší i pro okolí.
Řekněte nám několik slov o sobě.
Jmenuji se Edita, miluji modrou Indulonu, pivo, náušnice, vše
extravagantní, ženské, barevné, veselé a energické. Také je mi
často zima nebo naopak nesnesitelné vedro na nohy, takže již
druhým rokem nosím v kabelce i pantoflíčky. Často ke mně
chodí krásné nápady, za které jsem vesmíru neskonale vděčná, a tak v mé kabelce najdete i spoustu papírů, poznámek
a obrázků. Pizzu sním na posezení celou, a vždy margaritu
s artyčoky. Bez paní, která mi jednou týdně dá výbuch v mé
domácnosti do pořádku, bych prostě nepřežila. Trávit čas
s lidmi, kteří jsou veselí, energií nabití a jsou sami sebou, je
pro mě vším. Také jsem si tam někde vybrala tu nejlepší
mámu na světě. Celý život mi říká: „Uchop svoji jedinečnost“,
„Miluj se“, „Plň si svá přání“ a „Utři to nádobí!“ Je to můj největší rádce, opora a vzor. Dalším darem je má dcera Ella. Díky
ní jsem ihned po šestinedělí založila Strollering® – Mateřskou
v pohybu. A tak již téměř čtyři roky řádíme, cvičíme, poznáváme fantastické ženy, jejich děti a plníme si své sny.
Co jste dělala předtím, než jste začala
podnikat?
Původně jsem učitelka 1. stupně – pedagogická fakulta UK
obor tělesná a dramatická výchova. Vysokou školu jsem studovala nekonečně dlouho, prodloužila jsem si ji totiž o roční
pobyt v Anglii, o roční cestování po Novém Zélandu a Asii
a o půlroční pobyt v Kanadě. Hned po státnicích jsem odjela
na tři roky do Irska, kde jsem tvořila s mentálně postiženými
59
dětmi i dospělými divadlo, výstavy, a dokonce jsem je učila
i lyžovat. Po návratu jsem začala v ČR učit lektory jazyků, jak
učit. Mezitím jsem se po uši zamilovala, otěhotněla a následně začala s podnikáním.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
S dcerou Ellí milujeme snídani. Rozložíme si všechny sýry,
které máme, nakrájíme zeleninu, opečeme si chlebík a já si
k tomu pochutnávám na kafíčku. Takto si rochníme nejméně 45 minut. Je to náš rituál. Poté splašeně vykulím oči na
hodiny a začnu zběsile lítat po bytě s tím, že máme asi tak
tři a půl minuty na odchod do školky. Poté, co Ellí odvedu
do školky, si dopiju kafe, zapnu počítač a ocitám se ve světě
Strolleringu, nových nápadů, inspirace a své seberealizace.
Můj pracovní den se vesměs skládá z mnoha telefonátů
a emailů denně. Vedle svého pracovního stolu mám standardně rozloženou karimatku a snažím se od počítače
nejméně třikrát odpočinout pořádným protažením. Sedavou
část dne kompenzuji cvičením v rámci našeho nového programu “Hrajte si cvičením” nebo si odpoledne někam zajdu
– miluji jógu a tanec. Kolem šestnácté hodiny vyzvedávám
svou dcerku; jdeme většinou ještě na hřiště, kde si lze také
krásně zacvičit. Poté večeře, číst a spát.
Co bylo impulzem pro to, abyste začala podnikat?
Odpověď nejlépe vystihne tento obrázek:
Měla jste možnost před začátkem podnikání
absolvovat nějaký kurz?
Ano, jako bych tušila, že se do práce již nevrátím, že mě čeká
podnikatelská dráha. Ještě v těhotenství jsem absolvovala
řadu úžasných seminářů v organizaci Profi Žena a v podstatě
jsem se od té doby nepřestala vzdělávat. Každý seminář,
každé setkání s novými lidmi je pro mě ohromně inspirativní.
Kontinuální vzdělávání je pro mě jedním ze základů úspěšného podnikání.
Doporučila byste začínajícím podnikatelkám
účast na podnikatelském kurzu?
Za sebe stoprocentně. Já jsem na začátku ani netušila, jak
si založit živnostenský list, jak na web, co s účetnictvím, že
bych měla mít podnikatelský záměr a podobně. Nesmírně mi
podobné kurzy pomohly.
Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť
všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?
No jéje! Ale kdykoli jsem mluvila se svým okolím, každý mi
to rozmluvil. Velmi se snažím naslouchat své intuici a znamením, která ke mně přicházejí jak v podobě „vzkazů“ od
druhých lidí, tak v podobě (ne)hladkého průběhu. Jakmile
by mi šlo něco těžko, pustila bych to. Má dcera a maminka
jsou mi těmi největšími rádci. Dítě dokáže naprosto přesně
a nejpřirozeněji korigovat time management své maminky.
Je to dokonale zařízené.
Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti
zaměstnaneckému poměru?
Já vidím jen samé výhody – pro mě je podnikání absolutní svoboda, kterou ke svému životu potřebuji stejně jako
vzduch, vodu a jídlo. Je to pro mě hra. Dělám to, co miluji.
60
A jakmile mi něco vadí, vysává mě to, tak činnost deleguji
nebo zcela měním. Mám stanovenou finanční částku, kterou
si každý měsíc vyplácím, dovolená, nedovolená. Je pro mě
důležité, že umím ocenit samu sebe. Když se mi nějaký den
nechce pracovat, tak zkrátka nepracuji. Mé podnikání je pro
mě tím největším koníčkem spojeným s obrovským naplněním.
Vrátila byste se do zaměstnaneckého
poměru?
Odpověď je zcela jasná – ne.
Pracujete sama nebo v týmu?
Dlouho jsem pracovala sama. Přibližně dva roky. Automaticky
došlo k ​téměř absolutnímu ​v yčerpání. A tak jsem šla ke své
mamince, která je profesionální koučkou. Začala jsem tvořit
svou vizi do budoucna a definovat svá přání.​Pomaloučku se
mi začal utvářet skvělý tým akčních maminek. ​S každou
z nich jsem měla osobní schůzku, kde jsme si přesně popsaly,
co by kterou maminku opravdu bavilo a co je její sen. Jak by
každá z nich mohla využít Strollering pro svou vlastní seberealizaci. Je pro mě zásadní, že lidé v mém týmu dělají věci,
které je baví.
Pracovat v týmu jsou jen samé výhody. Mně třeba slovo
„tabulka“ nahání husí kůži, ale mám v týmu maminku, která
tabulky miluje. Takže mám díky ní všechny věci krásně
a přehledně zpracované v tabulkách a nemusím nic hledat.
Nebo v rámci organizace našich velkých akcí mám v týmu
maminky, na které se mohu absolutně spolehnout, že domluvené kroky dotáhnou do zdárného finále. V momentě, kdy se
tak nestane, hledám chyby zásadně u sebe. Dlouho jsem se
věnovala didaktice a jedna věc je pro mě tedy zásadní: když
žák nerozumí nebo chápe jinak, než si lektor představuje,
je to vždy chyba lektora, že se nepřesvědčil, zda vidí věci
opravdu stejně.
61
Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru
pro podnikání nejdůležitější?
Hluboká intuice, která by se měla stále rozvíjet, absolutní
nadšení, které z člověka doslova sálá, důvěra v lidi a dělat věci
v souladu sama se sebou.
Co na vašem podnikání oceňuje rodina
či partner?
Právě ono nadšení a energii, se kterými do akcí jdu
a díky nimž se Strolleringu daří.
Zbývá vám čas i na vaše koníčky, rodinu
a sebe samu?
Jak jsem již zmínila, největším koníčkem je pro mě právě
mé podnikání. A mým největším motivačním faktorem je
ona svoboda podnikání. Naslouchání sama sobě a svým
potřebám, je pro mě alfou a omegou všeho. Kdy potřebuji
být sama se sebou, kdy se potřebuji odměnit jako žena a kdy
potřebuji sbalit tašky a odjet na dovolenou, a to v podstatě
kdykoli. Nový trend tzv. podnikání z pláže mě přímo fascinuje.
Ella mi vždy vyšle vzkaz, kdy je potřeba, abychom byly spolu,
a já se právě těmto signálům snažím naslouchat co nejvíc.
Na jaře spolu začneme jezdit na koni, což je má láska již od
dětství. O zahrádku a bylinky se také staráme společně.
A rodinná dovolená je u nás vždy sportovní. Jsme s partnerem blázni do lyží. Ella lyžuje od svých tří let. Takže hory
s rodinou, to je čas, kdy se doslova tetelím.
Co pro vás podnikání znamená?
Jakou životní zkušenost vám přineslo?
Na semináři Moudré podnikání žen jsem si udělala poznámku: Podnikatel pracuje 80 hodin týdně, aby nemusel pracovat
40 hodin. Moc se mi tato věta líbí, neboť i to jsem si zkusila
a mám pocit, že 80 hodin týdně pracuje velké množství
podnikatelů.
Na začátku jsem si vytyčila tři hlavní cíle, kvůli kterým chci
úspěšně podnikat:
• Absolutní seberealizace
• Absolutní finanční nezávislost
• Absolutní svoboda nejen v oblasti směřování a rozhodování, ale taky absolutní svoboda časová
Tyto tři cíle jsou pro mě hnací silou. Úspěch pro mě nejsou
peníze nebo sláva, ale kolik zářících očí kolem sebe mám.
A asi největší a nejzásadnější životní zkušenost, kterou mi
mé podnikání přineslo, je, že jsem si dokázala, že možné je
opravdu cokoli. Jen když tomu sami věříme.
Co byste při pohledu zpátky udělala jinak?
Asi nic. Má cesta k plnění si svých snů se mi moc líbí.
Co byste na základě svých zkušeností
doporučila ženám, které uvažují o podnikání?
Nepodrážejte sama sobě nohy. Nikdy! Pokud cítíte, že chcete,
začněte. Jsem pevně přesvědčena o tom, že potenciál pro
úspěch, finanční nezávislost a štěstí máme v sobě všichni.
Potenciál je však závislý na naší víře v sama sebe. Pokud
si nevěříme, náš potenciál automaticky uvadá. Tím pádem
uvadá i naše akce, kterou potřebujeme, abychom mohly jít za
svým snem. A když není akce, nemůže být výsledek. A jsme
vlastně na začátku. Žádný nebo špatný výsledek = menší víra
sama v sebe. Je to takový začarovaný kruh.
Co myslíte, že je esencí vašeho
podnikatelského příběhu?
Proudící energie.
Chcete se o podnikání této ženy dozvědět více?
www.strollering.cz
62
63
PROFICIO, o.s.
Rovnovážka, o.s.
Posláním sdružení je vytvořit podmínky pro setkávání rodin,
pro děti, rodiče i prarodiče a připravit pro ně vhodný program
a pomáhat znevýhodněným skupinám obyvatel ke zlepšení
jejich postavení ve společnosti.
Rovnovážka se zabývá podporou rovných příležitostí v osobním, rodinném, společenském a pracovním životě. Zaměřuje
se přitom především na osoby, které mají problém s nalezením uplatnění na trhu práce. Za tímto účelem poskytuje
vzdělávání a poradenství. Využívá moderní, inovativní metody
práce, převzaté mj. od evropských partnerů.
Toto naplňujeme především provozováním rodinného centra
Provázek, pod jehož hlavičkou pracujeme zejména s (budoucími) rodiči i dětmi. Nabízíme volnočasové aktivity v podobě
pravidelných kroužků (pohybové, jazykové, hudební, výtvarné). Dále podporujeme rodiče v jejich kompetencích
prostřednictvím koučinku, individuálního poradenství i skupinových aktivit (interaktivní semináře, kurzy, workshopy,
diskusní skupiny apod. vedené odborníky na tématiku výchova dětí, sebepoznání a osobní rozvoj, zdraví a mnoho dalších).
Relax nabízí naše minikavárna (pro rodiče) a herna (pro děti).
V letošním roce jsme pak zahájili provoz co-workingu pro
rodiče s malými dětmi a službu krátkodobého hlídání dětí.
Tvoříme prostor pro aktivní rodiče (dobrovolnická činnost,
prodej vlastních výrobků na jarmarku atd.)
Vedle rodinného centra realizujeme projekty zaměřené především na ženy - jejich podporu při slaďování rodinného
a pracovního života prostřednictvím vzdělávání, mentorinku
a sdílení či koučinku.
Většina zaměstnanců sdružení, včetně jeho předsedkyně,
sama patří mezi osoby, které mají na trhu práce nějaká omezení – jsou mezi námi mladé maminky, tatínkové, samoživitelky i ženy starší 50 let. Hendikepy bereme jako výzvu
a hledáme možnosti, jak je překonávat. Aplikujeme flexibilní
formy práce, práci na dálku apod. Ukazujeme tak svým klientům i jiným subjektům, že to jde. Stále se vzděláváme
a sledujeme nové trendy v oblasti různých forem poradenství a vzdělávání, abychom mohli našim klientům přinášet
to nejlepší a účinně jim pomáhat při hledání práce, budování
kariéry či vlastního podnikání a při harmonizaci osobního
a rodinného života.
V centru zájmu Rovnovážky stojí také Ostravský region. Rovnovážka se snaží přispět k jeho pozitivní proměně podporou
podnikání, nových pracovních příležitostí a ochranou ŽP.
Snažíme se v lidech vzbudit zodpovědnost za vlastní chování,
podporujeme iniciativu a aktivní občanství.
Rovněž jsme aktivním členem pracovní skupiny péče
o rodinu komunitního plánování města Nový Jičín.
www.rodinne-centrum.cz
www.rovnovazka.cz
64
Agentura pro regionální rozvoj, a.s.
KOUČINK AKADEMIE, s.r.o.
Agentura pro regionální rozvoj, a.s. je akciovou společností,
jejímž jediným vlastníkem je Moravskoslezský kraj.
Koučink Akademie je společnost, kterou založil Zdeněk
Štěpánek, zakladatel několika úspěšných firem, generální
ředitel prodal po 15 letech všechny vybudované firmy a splnil
si dětský sen, být „učitelem“. Od roku 2006 intenzivně studuje koučink, NLP, konstelace. V soukromé sféře klientů se
zaměřuje na koučink osobních krizí a obnovování životních
sil. Většinu svého času se věnuje manažerům, kteří se chtějí
naučit žít v rovnováze se sebou, svou rodinou a prací.
Byla založena za účelem podpory rozvoje regionu a svými
činnostmi naplňuje roli servisní organizace Moravskoslezského kraje. Veškerou svou činnost zaměřuje ve prospěch kraje,
jeho obyvatel, ekonomických subjektů a institucí.
Koučink akademie je prostor, kde je přirozené se neustále
rozvíjet, ať jste v jakékoliv roli, pozici, věku. Přinášíme inspirace, zkušenosti, diskutujeme, koučujeme, mentorujeme,
zažíváme. A to je i podstata naší nabídky. Základem všeho
našeho konání je respekt k člověku, přírodě a systému.
Každý z nás může udělat svobodné rozhodnutí … k rozvoji,
ke změně, k novým věcem, k tomu jak věci chceme.
www.arr.cz
65
www.koucinkakademie.cz
Tato kniha byla vytvořena ženami (nejen) pro ženy v rámci projektu „Podnikám, slaďuju…sama sobě šéfuju“
(reg. číslo CZ.1.04/3.4.04/88.00354), jenž je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu
a státního rozpočtu České republiky v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.
Projekt se zrodil na základě mé osobní zkušenosti se zahájením podnikání. Tehdy jsem se potýkala s nedostatkem
věrohodných informací i zkušeností. Bylo to období, kdy jsem
hledala, tápala, zkoušela metodou pokusu a omylu. Chyběla
mi teoretická průprava týkající se práva, účetnictví i jiných
oblastí. Občas mi chyběl i někdo, s kým bych mohla své kroky
konzultovat, kdo by mi pomohl zasadit mé někdy naivní
představy do reálných základů, s kým bych mohla sdílet své
úspěchy i přešlapy. Ušetřilo by mi to čas, peníze, možná
i nějaké ty slzy.
Děkuji všem dvanácti podnikatelkám, které s námi vedly
rozhovory, za otevřenost, s jakou se podělily o svůj
osobní příběh.
Budu potěšena, pokud vám tyto příběhy i celý projekt
nabídnou nový úhel pohledu nejen na podnikání, ale také
na všechny ostatní aspekty života ženy.
Proto jsem s dalšími ženami vytvořila tento projekt, v němž
nabízíme komplexní podporu pro začínající podnikatelky.
Hned na počátku si ženy díky prožitkovému kariérnímu
poradenství ujasní své směřování v pracovním i osobním
životě. Pro ty, které najdou svou cestu v podnikání, je pak
připraven kurz, který však není pojat jako frontální výuka
teoretiků, ale jedná se spíše o prožitkové workshopy vedené
lidmi přímo z podnikatelské praxe. Někteří z nich jsou pak
účastnicím k dispozici jako mentoři, kteří jim pomáhají v jejich
podnikatelských začátcích, ale také při slaďování práce
a rodinného i osobního života. Dalšími profesionály, kteří ženy
podpoří na jejich cestě k podnikání, jsou pak koučové,
se kterými mohou své (skryté) sny i touhy přetavit do podoby
cílů a konkrétních kroků k jejich dosažení.
Neméně důležitou podporu, a zejména inspiraci by vám měla
poskytnout také tato kniha.
Michaela Holišová
předsedkyně správní rady PROFICIO, o.s.
Pokud budete mít chuť se s námi spojit, pak neváhejte využít
těchto kontaktů:
mobil: 775 696 170, e-mail: [email protected]
66
67
www.zahajenipodnikani.cz
68
Download

Kniha "Podnikání očima žen"